Ing. Milan Venclík, MBA
[email protected] Znojmo 2014
I.
Úvod
II.
Role člověka ve stvoření
III.
Struktura a fungování lidské společnosti
IV.
Struktura a funkce státu
V.
Příčiny morální, sociální a ekonomické krize
VI.
Příčiny a důsledky globalizace
VII.
Shrnutí a závěr
V současné době se nacházíme v krizi, jakou toto lidstvo ještě nepoznalo. Je možno mluvit o konečné krizi. Je to krize morální, sociální, ekonomická, krize ve všech oblastech, kde projevuje svůj vliv člověk. Společnost se rozkládá a rozpadá. Kromě konzumu za každou cenu nemá současná společnost jediný vyšší, duchovní cíl. Jediný skutečně hodnotný společný cíl! Cílem dnešní společnosti se stal hmotný blahobyt a boj o moc ale ve skutečnosti se jedná o pocit moci, k jehož dosažení je každý prostředek dobrý. Vše se stalo pouze honbou za osobními výhodami, ať již jednotlivce, obchodních společností, a nebo různých organizovaných skupin.
Tento příspěvek si klade za cíl analyzovat široké spektrum příčin současného stavu společnosti, ve vztahu jedinec, společnost, masa, veřejná správa, hospodářská oblast a na půdorysu této analýzy prognostikovat některé další děje a nastínit východiska z dané situace.
Některá tvrzení, která se objeví v této prezentaci, jsou hodně nekonvenční a pokud vůbec zaznívají, tak potom více měně v zákulisních debatách ale nejsou ještě předmětem debat veřejných. Po změně systému v roce 1989, kdy většina lidí vkládala do nově vznikajícího systému mnoho nadějí a euforie, přichází po roce 2000 hluboké rozčarování, které se každým rokem prohlubuje. Společnost se silně polarizuje, ekonomické a politické skupiny se chovají systémem po nás potopa. Tržní prostředí je silně deformované, přes etapu odpracovaných provizí a klasické korupce, došlo k současnému stavu, kdy probíhá drancování veřejných statků domácími i zahraničními finančními skupinami, které nemá v kulturních podmínkách tohoto státu obdobu.
Aby mohli někteří politicky a ekonomicky činní lidé drancovat veřejné statky, musí financovat policii, státní zástupce a soudce ale hlavně prostřednictvím PR kampaní a různými jinými způsoby, sdělovací prostředky. Velké finanční skupiny již pochopily, že úplně nejlepší způsob jak ovlivnit veřejné mínění a zlikvidovat své nepřátele, je tyto prostředky koupit. Zcela zvláštní skupinou novinářů jsou takzvaní investigativní novináři. Stávají se z nich členové policejně kriminálního prostředí. Porušují a zneužívají zákony, protože tito chudáci zapomněli na základní právní pravidlo: „právo se nesmí vymáhat bezprávím“. Stávají se největším nepřítelem právního řádu a systému, protože se cítí povolanými brát spravedlnost do svých rukou a je proti nim nutno do budoucna zasahovat ještě tvrději, nežli proti lidem páchající běžnou kriminalitu. Jsou totiž ještě nebezpečnější, než organizovaný zločin.
Je zajímavé se zamyslet, jak je možné, že v současné době, při současných komunikačních možnostech, chybí pravdivé analýzy o řízení, financích a obchodu a položit si otázku, proč odborníci nechávají ve sdělovacích a jiných prostředcích prezentovat „pseudoekonomy“, kteří lidem sdělují, že deficit ČR je normální a domácnosti jsou proti světovému průměru málo zadlužené. Samostatnou kapitolou jsou komunikační prostředky, o kterých je možno říci, že jsou v dnešní době ještě zmanipulovanější a zkorumpovanější než politické špičky.
Jeden závěr je možné predikovat již na základě výše uvedených skutečností:
Je konec jedné z dalších etap vývoje Evropy. Jak pro ČR, tak pro Evropu. Pokud nedojde k zásadní změně chování politických reprezentací, ekonomických špiček a k zásadní změně životního stylu obyvatelstva a jeho pohledu na svět a vnímání světa, není Evropa v současné struktuře schopna bez zásadní reorganizace přežít další dvacetiletou etapu. (Venclík, 2010)
Jak dostat validní informace? Rozum – pocit – cit. Věci materiální povahy nelze citem řešit vůbec, neboť je jiného druhu a nemůže mu vůbec rozumět! Pro pochybovače: vyřešte citem rovnici: xy + 2x -4z + 32y = 24 Hledáme přeci objektivní realitu. Pokud máme pravdu (a my ji máme) pak musíme našim výrokům (každé tvrzení je matematický výrok) byt schopni najít i důkaz jejich pravdivosti. „Jen v přesvědčení je pravá víra, a přesvědčení vzniká jedině přísným uvažováním a zkoumáním.“ (ABD-RU-SHIN, Ve světle pravdy) Proč musíme používat i exaktní metody? Protože našim smyslům nemůžeme plně důvěřovat! Proč: Žijeme v době virtuálních realit. Naše smysly jsou nedokonalé Viz. videoprezentace.(tanečnice, klamavé obrázky, Ikarus)
Je to tzv. Brain test, který testuje Váš mozek Nejprve statisticky: Obecně častěji se figurka točí lidem doprava. Mnohem více ženám. Těch žen, kterým se točí doleva je sotva čtvrtina. U mužů je "levotočivých" podstatně více, ale přesto jen asi slabá polovina. Ale více žen, nežli mužů, ji po čase dokáže vidět otáčet se na obě strany a to některé dokonce dle vlastní vůle.
O co jde v tomto testu? O zjištění, která ze dvou vašich mozkových polokoulí je dominantnější. Pravá, zodpovědná za city, emoce, obraznou a symbolovou představivost, prostorové a časové vnímání, orientaci, fantazii, imaginaci, kreativitu atd., nebo levá, zodpovědná za logiku, analytické, matematické a pojmové myšlení, verbální myšlení a jazyk, praktické tvoření, strategii atd..? Pravotočivost ukazuje na pravou mozkovou hemisféru, levotočivost na levou.
Jak je ale možné, že tu holku v jednu chvíli vidí dva lidé otáčet se každý na jinou stranu? Nebo i jeden člověk ji vidí otáčet se na druhou stranu, nežli před chvílí? Celý fór je v tom, že vzhledem k tomu, že to je jen plošná silueta postavy (tedy stín), tak ani u jednoho obrázku, ze kterých se skládá tato gif-animace (je jich celkem 34) nemáte jistotu, jestli na tuto postavu koukáte zepředu, nebo zezadu, zprava nebo zleva - tedy jestli ta zvednutá ruka a noha je pravá nebo levá (atd.). Při statickém obrázku si tento problém dokážeme uvědomit a vůlí siluetu postavy dokážeme vidět jednou zepředu a podruhé zezadu (respektive zprava či zleva). Ale když tyto sporné obrázky na sebe začnou ve smyslu filmového pásu navazovat, náš mozek je musí vyhodnotit jako plynulý pohyb a aby nezkolaboval, musí určit i na kterou stranu. A to vlastně zpočátku bez naší vědomé vůle.
Ti, kteří dobře dokáží ovládat své mozkové hemisféry, dokáží vědomě "otočit" směr pohybu figurky na libovolnou stranu, některým se smysl otáčení mění náhodně (nedokáží jej ovlivnit vůlí) a u těch, kteří figurku vidí vždy otáčet se pouze na jednu stranu, je výrazně dominantní jedna mozková hemisféra. (doufám, že snad neexistují jedinci, kteří by pohyb figurky nevnímali jako otáčivý - ti by pravděpodobně měli problémy i se sledováním filmů a pod.) Vzhledem k té základní spornosti určení stran u stínové siluety, lidé, kteří dokáží vidět změnu smyslu jejího otáčení, říkají, že "přeskakuje z nohy na nohu".
Co je na obrázku…?
Hledat objektivní pravdu, hledat příčiny, hledat validní informace a tyto propojovat k pochopení fungování všech věcí jako celku! Cesta není cíl!
Lidská společnost je živý organismus, který je složen z jednotlivců, kteří mají své vlastní životy své vlastní zájmy! „Systémový člověk…. si představuje, že může uspořádat různé členy velké společnosti se stejnou lehkostí, s jakou ruka uspořádává různé figurky na šachovnici. Pokud tyto dva principy spadají v jedno a působí stejným směrem, hra lidské společnosti bude pokračovat lehce a harmonicky, a velice pravděpodobně bude šťastná a úspěšná. Jdou-li proti sobě nebo jsou-li odlišné, hra bude probíhat bídně a společnost se bude nacházet v nejvyšším stupni zmatku“. (Adam Smith XVIII. Století)
Je logické, že pokud má skupina složená z jednotlivců fungovat, musí být nastaveny jasná pravidla, která musí být jednotlivci ve skupině akceptovány, chce-li skupina v tvrdém přírodním konkurenčním boji přežít. Tato pravidla musí platit pro všechny v dané společnosti. Zásada např. je: Aby systém fungoval, musí být nastavena jasná hierarchie. Mnohá tato pravidla jsou nám jasně srozumitelná, pokud se jedná o zvířata a jejich chování v rámci přežití druhu a nenapadlo by nám, že by se měla zvířata chovat jinak. (Např. úl nebo mraveniště) Mnohé věci chápeme i v případě naší společnost, pokud v dění vystupujeme jako vnější pozorovatelé. Jakmile jsme ovšem do dění vtaženi jako vnitřní aktéři, přesto, že mnohdy známe výše citované souvislost, tak se ve složitosti civilizačních lidských vztahů dopouštíme porušování těchto zásadních pravidel a pak se divíme, následkům, které logicky přicházejí a to někdy i tak, že je možno říci, že „druh začíná být ohrožen“.
Je tedy možno tvrdit, že celospolečenské jevy se odvíjí od organizace a spokojenosti nebo nespokojenosti jednotlivců. Přičemž není rozhodující, zda spokojenost, nebo nespokojenost má reálný podklad. Může se jednat o objektivní příčiny a mnohdy i o příčiny subjektivní. Již nyní je možno formulovat zásadní tezi: Spokojenost společnosti není přímo úměrná zvyšování životní úrovně a ekonomické prosperitě! Podstatou člověka je svoboda rozhodování, která mu za žádné situace nemůže být odebrána. Tato svoboda rozhodování mu na druhé straně přináší závazek zodpovědnosti. Každý jedinec je zodpovědný za stav společnosti v každém systému, v systému demokratickém pak tento stav sám modeluje.
Jednotlivé společenské systémy je možno posuzovat právě podle procesu dělby práce, hierarchické struktury a hlavně podle hodnotového systému nastavenému v dané společnosti. Je jedno jaké názvosloví těchto vývojových etap použijeme, pokud jsme se shodli na obsahu a pochopili jej. Jednou z nutných etap vývoje společnosti je vytvoření státu a veřejné správy, která při vysoké dělbě práce ve společnosti zajišťuje fungování společnosti a zajišťuje speciální funkce, které není jednotlivec schopen zabezpečit sám. Např. vnitřní i vnější ochrana společnosti i jednotlivce.
Rodina je základním článkem společnosti. Dá se přirovnat k cihle při stavbě domu. Je-li dům postaven ze zdravých cihel, je pevný. Stejně tak pokud fungují zdravé a funkční rodiny je společnost také funkční a zdravá. Rodina je základ zdravé společnosti, pokud nefunguje ve svých funkcích rodina nefunguje také společnost jako celek. Funkce rodičů a rodiny je pro jedince naprosto nenahraditelná. Základní funkce rodiny je funkce VÝCHOVNÁ!!!
„Je to tak, že člověk, který může existovat pouze ve společnosti, byl Přírodou vybaven pro tu situaci, pro kterou byl stvořen. Všichni členové lidské společnosti navzájem potřebují svou pomoc a obdobně jsou vybaveni vzájemnému zraňování. Kde je nutná pomoc vzájemně poskytována z lásky, z vděčnosti, z přátelství, z úcty tam společnost vzkvétá a je šťastná. Všichni její členové jsou navzájem svázáni příjemnými pouty lásky a citu a jsou jakoby taženi k jednomu společnému středu vzájemných dobrých služeb…
…Nemůže však existovat společnost těch, kdo jsou vždy připraveni navzájem se zraňovat a ubližovat si. Ve chvíli, kdy začne zraňování, ve chvíli kdy dojde k vzájemné nevoli a nepřátelství, všechna pouta společnosti se rozlomí a různí členové, z nichž sestávala, se jakoby rozptýlí a rozptýlí se do okolí v důsledku násilí a rozporů ve svých nesouhlasných citech. Existuje-li nějaká společnost lupičů a vrahů, její členové se musí na základě nehluboké úvahy, zdržet vzájemného olupování a vraždění. Proto je dobročinnost pro existenci společnosti méně důležitá než spravedlnost. Společnost může existovat, i když nikoliv v uspokojivém stavu, bez dobročinnosti, ale převaha bezpráví jí musí zcela zničit…
…Rozumný člověk vnímá také to, že jeho vlastní zájem je spojen s rozkvětem společnosti a že štěstí a zachování jeho existence, závisí na zachování společnosti“. (Adam Smith)
Vývoj jde vždy od jednodušších forem k formám složitějším. Od primitivnějšího k ušlechtilejšímu. Tak také individuální a společenské vztahy v lidské společnosti podléhají tomuto zákonu. I když vidíme, skutečnosti již ve složitějších formách, vždy v nich můžeme najít jako základ jednodušší formy, což nám v mnoha případech velmi ulehčuje porozumění probíhajících dějů, pokud jsme schopni, tyto jednodušší formy v těchto dějích najít. Základním atributem je, že člověk je součást přírody, a v mnoha oblastech, a mnohdy i nevědomě, je touto vazbou limitován. Jasná pravidla v přírodě a vyskytují se i u zvířecích druhů, které žijí ve skupinách. Nejsou tedy privilegiem lidského společenství.
Sociální vazby se týkají vztahů a součinnosti v lidské společnosti. Lidé si podle svých představ definují a nastavují vztahy, které se formují a realizují ve společnosti. Také jiné druhy mají v přírodě nastaveny sofistikované hierarchické systémy a nastaveny jasné formy komunikace a sociálního postavení. Ovšem nedefinují si jej samy, ale respektují přirozený existující řád! Člověk jako nejvyšší vědomá forma na Zemi má možnost, díky ekonomicko-organizačním vztahům některé věci časově modifikovat. Pokud se ovšem dlouhodobě odchýlí od přirozeného řádu, musí se svými aktivitami narazit na limity, které jasně definují přírodní zákony, kterým je podřízen! (vytváří dluhy)
Pokud někdo zpochybňuje hierarchické vztahy ve společnosti, nutnost řízení a vytváření struktur veřejné správy, včetně zásadní úlohy státu, nepochopil přírodní zákony, neboť na tomto principu řízení a hierarchie funguje celý systém a musí fungovat také všechny života schopné sofistikované systémy v přírodě, k nímž ať se to lidem líbí, nebo ne, lidský druh také patří.
Obyvatelé očekávají od státu, že je zde k jejich prospěchu a že jim má sloužit! Aby byl stát funkční a mohl dlouhodobě úspěšně fungovat, musí platit následující teze:
Lidé musí být se státem ztotožněni Stát musí plnit očekávání svých obyvatel-musí jim sloužit Lidé musí být ochotni za tuto službu státu platit-formou daní Lidé musí mít zájem a být ochotni se aktivně nebo pasivně se podílet na fungování státu Lidé musí mít zájem provádět kontrolu fungování státu a jeho výkonných orgánů Lidé musí umět vybrat management Lidé musí umět úkolovat management Lidé musí věřit managementu-vládě Lidé musí být ochotni stát bránit (Venclík, 2010)
„Veškeré vládní nařízení však mají cenu pouze do té míry, nakolik směřují k podpoře štěstí těch, pro koho platí. To je jejich jediná užitečnost a jediný účel.“ (Adam Smith)
K provádění kontroly musí volič i akcionář splnit tři základní atributy:
odborné vědomosti časový prostor odvahu
Skutečnost, že majitelé tuto činnost neprovádějí, je jeden z hlavních důvodů proč mohou managementy jak státu, tak obchodních společností podvádět akcionáře i voliče!
Teoreticky vzato vyplývá z postavení občana jako plátce daní. Právo si občan v demokratické společnosti rychle osvojí. Jenomže právo bez povinností je vlastně velmi škodlivým společenským jevem, je znakem špatně uspořádané společnosti. Vytváří jakési výsady, za které není provedena úhrada. V tomto reálném světě už je to však tak zařízeno (a my ekonomové o tom něco víme), že za všechno se platí. Každý užitek má svůj náklad. Nákladem užitku práva je povinnost. Jestliže tento náklad nejsem jako občan ochoten zaplatit, ztrácím užitek práva. Veřejná kontrola se neprovádí a já ztrácím možnost ovlivnit způsob vynakládání svých vlastních prostředků“. (STRECKOVÁ,Yvonne. Veřejná ekonomie)
Základním pilířem současného demokratického státu je ústava ČR. Do ústavy ČR byla po roce 1989 zapracována Listina práv a svobod. Mezi základy politického systému v Československu patří Ústava z roku 1920, která převzala řadu moderních Ústavních principů ze zahraničí, například z americké ústavy z roku 1787. Současná ústava dělí moc následovně:
Moc zákonodárná Moc výkonná Moc soudní
Základní funkcí státního rozpočtu je redistribuce národního důchodu související s plněním politických, ekonomických a sociálních úkolů státu.
Fungující společnost nutně potřebuje fungující stát a veřejnou správu. Občan musí pochopit svoji odpovědnost za stávající vládnoucí struktury, neboť on je ten, kdo je volí a tím i etabluje. Občan si musí uvědomit, že stát mu má sloužit a musí to vyžadovat. Občan si musí uvědomit, že veřejné peníze jsou jeho peníze.
Pojem politika Mnozí politici a teoretici opakují známou myšlenku německého politika a vojevudce z 19. století Bismarcka – „Politika není exaktní věda... je to umění možného“. „Mnozí považují politiku za plánovité, organizované a cílevědomé sociální konaní, které je zaměřené na vybudovaní, udržování, a nebo změnu společenského pořádku. Jiní chápou politiku jako umění spravovat věci veřejné, resp. řídit stát a realizovat jeho cíle. Podle dalších je politika úsilím o získaní moci, jejím udržení, a nebo úsilím o získaní podílu na moci“. (Filosofický slovník)
„Možná máte také pocit, že s politikou není něco v pořádku. Nemluvím ovšem k těm z vás, kteří jste takový dojem měli vždy a politiku považujete za špatnou, nezajímavou a nepotřebnou. Hluboce se mýlíte, samozřejmě, vždyť politika je nezbytnou součástí společnosti, je důležitá a může a má být dobrá.“ „Politika je kreativní činnost, něco jako umění, je to neustálé hledání dobrého řešení nových problémů a výzev za pomoci mocenských nástrojů, jež jsou v demokracii podřízeny omezením a kontrole“.
Zásadní problém je dlouhodobý odklon nejrůznějších typů elit od institucionalizované politické aktivity. Elita dala od politiky postupně ruce pryč a stále více ji přenechává lidem, pro něž je politika nikoliv službou veřejnosti a možností prosadit vlastní ideové koncepce v rámci společnosti, ale pouze prostorem, v němž díky jeho specifickým pravidlům mohou získat více moci, prestiže, vlivu a prostředků, než by s ohledem na své kompetence a předpoklady mohli dosáhnout v jiných standardizovaných profesích.“ „Pracovat, věnovat se podnikání, bádání, vlastním aktivitám je možné jen tehdy, pokud pro to existují dobré podmínky. Ty vytváří především politika.“
„Pokud vám vadí současný stav politiky, máte pocit, že není koho volit, připadá vám, že volby nic nerozhodují, máte dojem, že zákony směřují k stále horšímu výsledku, máte pocit vzmáhající se korupce a celkového politického úpadku, pak určitě není rozumné spoléhat se na to, že to vyřeší odněkud se vynořivší zázrační politici, kritická media nebo někdo jiný. Jedinou cestou je to, že se bude více lidí nejen zajímat o politiku, ale bude ji také připraveno aktivně realizovat.“ „Politika není sama o sobě špatná ani špinavá, je taková, jakou ji vytváříme, je odrazem společnosti.“ (Prof. Fiala, 2009)
„Nejtemnější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kteří zachovávají nestrannost v čase morální krize“. (Dante Alighieri) Adam Smith v kapitole „O vlivu a autoritě obecných mravních pravidel, které jsou oprávněně považovány za zákony Boží“ píše: Bez posvátné úcty k obecným pravidlům neexistuje nikdo, na jehož chování se dá dostatečně spolehnout. Právě toto vytváří nejpodstatnější rozdíl mezi zásadovým a čestným člověkem a bezcenným chlápkem. První se za všech okolností pevně a odhodlaně drží svých zásad a po celý svůj život zachovává jeden rovný směr jednání. Ten druhý jedná proměnlivě a náhodně, protože se tím nejdůležitějším staly náladovost, náklonost a zajímavost.
Za základ všeho berou jen ekonomické bilance a ztratil se hlavní cíl výroby a to je vyrábět, pro uspokojení potřeb lidí. Nastartoval se nesmyslný proces ekonomického růstu za každou cenu. Lidé nechápou, že peníze nejsou cíl, ale pouze prostředek!!! Došlo ke ztrátě lidství na úkor rostoucí spotřeby, dochází k neuvěřitelnému plýtvání, přičemž konzumní způsob života se stal modlou a zatlačil do pozadí veškeré mravní hodnoty.
Tomáš Baťa ve stejné situaci, ve které se dnes nacházíme, v roce 1932 řekl: „Nevěřím, v žádné přelomy samy od sebe. To čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledků tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující“.
PhDr.Tomáš Sedláček řekl: „Snad žádná generace nezbohatla tak prudce a rychle jak ta naše. Až se vkrádá otázka, na čem to vlastně bohatneme. A proč se ta historická anomálie vyskytla právě nyní. Naše doba žije nejen ze zadlužování budoucnosti, ale i z tunelování minulosti…… náš hrubý domácí produkt (krizenekrize) rostl a roste. Je to ale růst, který není zcela náš, nepatří nám. Koneckonců na otázku, kdy skončí krize, je nejlepší odpověď: až ji zaplatíme! Až zaplatíme to, jak jsme se v jejím průběhu zadlužili. Z tohoto pohledu je konec krize v nedohlednu.“
Hnacím motorem dnešní doby je chamtivost, závist, nenávist, snaha o uzurpování moci a boj o získání ekonomických výhod. Politické strany ovládané finančními skupinami využívají všech těchto atributů k uchopení moci. To vše umožňuje současný politický systém.
Zásadní problém je sekularizace společnosti. Materialistická poživačná společnost je hospodářsky velmi úspěšná, může se však stát, že se jejího dědictví budou muset ujmout ostatní, protože takový typ společnosti „neprodukuje“ žádné dědice. (Hans-Adam II. vládnoucí kníže z Liechtensteinu)
Problém natality.
Demografické problémy.
Základním znakem současné doby jsou:
Chamtivost – zisk za každou cenu – život na dluh
Obr: vývoj státního dluhu v letech 1993 – 2009 [zdroj: Český statistický úřad, úprava vlastní]
Výše zadlužení ČR k 4.10. 2013 k 23.17 hod. Státní dluh 1 726 000 000 000 Kč = 1,726 bilionů Kč Veřejný dluh 1 800 000 000 000 Kč = 1,8 bilionů Kč Zadlužení obyvatel Cca 1 000 000 000 000 Kč=1 bilion Kč Výše úroků 57 000 000 000 Kč=57 miliard Kč Dluh na obyvatele 174 269 Kč
Základní parametry státního závěrečného účtu za rok 2010 a 2011 2010
2011
Celkové příjmy
1 000
1012
Pojistné na SZ
355
366
Celkové výdaje
1 156
1 155
Výdaje soc. dávek
431
444
Saldo
-156
-143
Rozdíl vyplacených SD
-76
-78
Jsou vynakládány prostředky, které si dané ekonomiky nejsou schopny vytvořit a tím vznikají neřešitelné deficity veřejných financí. Příslušné managementy vydávají nekryté směnky. Občan dává přednost ve volbách populistům, kteří ho nechají veřejné prostředky prožít a nemyslí na zítřek ale pouze krátkodobě na dnešek. Liberální nebo řízený model ekonomiky? Základní regulace je nutná.
Sdělovací prostředky zneužívají svého postavení. Jsou zásadní škůdci demokracie! Společnost nemůže fungovat pokud se nerozbijí soudní, policejní a s nimi propojené politické mafie, není naděje na klidnou evoluční změnu!!! Zde se ukázalo, že kapitál je nebezpečnější zbraň než atomová nebo neutronová bomba! Výrobci musí svádět boj o spotřebitele. Maximalizaci zisků, začíná válka o trhy. Válka! Nedojde-li ke změně tohoto trendu, pak je s politováním nutno konstatovat, že se naplňuje prognóza Marxe a Engelse v popisu chování nenasytného kapitálu a jeho konce.
Příčiny a důsledky globalizace Masaryk: „Češi musí se spoléhat hlavně na sebe, nikdo nám nepomůže bez postranních úmyslů“, a také že „žádný národ nemůže jinak ke konečnému vítězství přijít nežli skrze svou vlastní sílu“. Havlíček-Borovský říkal: „chtějíce býti dobří Slované, musíme napřed pěstovat dobro svého vlastního /národa/“. Myšlenka sjednocené Evropy je stará minimálně sto let. „Spojené státy evropské“ „Hitler sám v květnu 1943 řekl před říšskými a župními vedoucími: Haraburdí malých států, které ještě dnes v Evropě existuje, musí být co nejrychleji likvidováno. Cílem našeho boje musí zůstat vytvoření jednotné Evropy…“
EU a nové členské státy – nové trhy. Své zájmy musíme hájit sami a ne vše, co je výhodné z hlediska schvalování evropských zákonů pro moloch EU, je také výhodné pro ČR. Musíme využívat svých pravomocí, jako právo „veta“ a jiné mechanizmy k ochraně svých zájmů. Myslím, že například i ti největší kritici, dnes chápou, že nepřistoupení k jednotné evropské měně nebyla chyba. Důsledkem globalizace došlo k volnému pohybu kapitálu a peníze se staly zbraní.
„Co je platná politická nezávislost, když národ je závislý hospodářsky. Některé státy balkánské jsou nezávislé jen dle jména, ve skutečnosti rozhodují o nich velké státy sousední nebo jen nějaká velká banka. Dnes se podmaňuje nejen mečem, nýbrž i tovarem, a tovarem mnohem více. Nám nepomůže, dáme-li si na cizí tovar český nápis. To tedy znamená osamostatnit se i hospodářsky. To znamená na tu hospodářskou samostatnost pamatovat. Politická samostatnost bez hospodářské je nemožná.“ T.G. Masaryk-problém malého národa.
Investovaný kapitál není dlouhodobě a někdy ani střednědobě spojen s územím a lidmi žijícími v daném území. Vygeneruje maximální zisk a odchází tam, kde jsou mu poskytnuty výhodnější podmínky. Jedná se o generování zisku s co nejmenšími závazky Z hlediska vojenské strategie se jedná o metodu drancování území. Kapitál se chová způsobem vojska, které přitáhne, vydrancuje území a odchází. Zůstává po něm jenom zmar. Takový kapitál by neměl být podporován a naopak by na něj mělo být pohlíženo jako na největšího nepřítele.
Jak je možné, že ČR je kárána za každou drobnou chybu ve výkaznictví a Řecko, Portugalsko, Itálie a další nepokrytě dlouhodobě falšují výkaznictví, všichni to vědí a nic se neděje. Je prováděna řízená manipulace se skupinami lidí! Ztráta identity. Ztráta soukromí. Sdělovací prostředky
Ryszard Kapuscinski, mezi novináři všeobecně respektovaný polský novinář a spisovatel, konstatoval: „Kdysi byla největší hodnotou zprávy její pravdivost. Dnes už šéfredaktor, nebo ředitel nějakých novin nepožaduje, aby informace byla pravdivá, nýbrž aby byla zajímavá. Usoudí-li, že zajímavá není, nepublikuje ji. Z etického hlediska se jedná o značnou změnu“.
Ochrana informačních zdrojů
Zneužívání sdělovacích prostředků
Pokud, neřídí člověk kapitál, tak aby sloužil vyšším cílům, ale člověk se podřídí kapitálu a jeho cílem, je jen tvorba zisku, bez cíle sloužit území, pak se stává škůdcem. Působí proti přirozenému řádu a nemůže skončit dobře. Není jistě náhodou, že ve společnosti v současné době existuje stejný strach jako v minulém režimu! Je to tedy ideální prokorupční systém, kde vládnou dobře organizované mafie. Tyto si vymezily svá teritoria a v těch hospodaří.
Řešení je jediné. Lidé musí najít chuť, čas a odvahu starat se o věci veřejné! Pochopit, že se jedná o jejich život, jejich majetek a prosazování jejich zájmů. Člověk si musí uvědomit, že jeho postavení v systému není postavení otroka. Má svoji svobodnou vůli, kterou musí, ať chce nebo nechce, uplatňovat. Odpovědnost za vše co se zde na světě děje nese každý člověk. „Když volíte, když s něčím souhlasíte, nebo když posloucháte, i když snad jenom z navyklé duchovní pohodlnosti nebo že je to běžné u druhých, i v tom spočívá vaše osobní rozhodnutí, s nímž podle zákonů stvoření těsně souvisí vaše osobní zodpovědnost!“ (Abd-ru-shin) Ne nadarmo se říká, ten kdo proti zlu nebojuje, se proviňuje více než ten, který jej koná.
Každý nekontrolovaný živel nebo nástroj, který ovládne a začne řídit člověka, se obrátí proti člověku. Lidé požívají požitky, na které nemají ani ekonomický ale hlavně morální nárok! „V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující“. T. Baťa
Přesto je ale nutno říci, že pokud chceme nastolit jakoukoliv změnu, musíme začít každý u sebe. Neboť opravdu platí ono biblické: „vidíš třísku v oku bratra svého a trámu v oku svém nedbáš“ . Nedojde-li ke změně vnímání světa člověkem, pak se celé lidstvo řítí do katastrofy. A ke změně dojít musí. Nikdo asi nečeká, že příroda změní své zákony kvůli člověku. Člověk se musí změnit. Změnit přístup k životním prioritám a hlavně ke smyslu života. Najít odpovědi na známé otázky kdo jsem, proč jsem a kam vlastně jdu. Každý člověk sám si musí odpovědět, co má pro něj skutečnou hodnotu a co si chce odnést do dalšího života.
