Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice
Informatika
Studijní text pro kombinovanou formu studia
Bc. Pavel KUBALA, DiS. Ing. Petr MATUŠÍK Ing. Robert JURČA
Kunovice, 2006
1Úvod..........................................................................................................................................6 1.1Základní pojmy a princip fungování počítače.................................................................... 6 1.2Hardware počítače..............................................................................................................7 1.2.1Vstupní zařízení.......................................................................................................... 7 1.2.2Výstupní zařízení........................................................................................................ 8 1.3Operační systém ................................................................................................................ 9 1.3.1Práce v prostředí Windows......................................................................................... 9 1.3.2Nastavení operačního systému Windows..................................................................10 1.3.3Příslušenství operačního systému Microsoft Windows............................................ 10 1.3.4Systémové požadavky a instalace Windows 98 a vyšší............................................ 11 1.4Klávesové zkratky............................................................................................................ 12 1.5Shrnutí kapitoly................................................................................................................12 3Adresářová struktura a FTP přístup........................................................................................ 14 3.1Adresářová struktura ....................................................................................................... 14 3.2FTP přístup.......................................................................................................................14 3.3FTP připojení na strukturu adresářů na EPI .................................................................... 15 3.4Metodika studia a práce s učebním textem...................................................................... 16 3.5Shrnutí..............................................................................................................................21 5Word – textový editor............................................................................................................. 23 5.1Otevření nového dokumentu ........................................................................................... 24 5.2Otevření existujícího dokumentu .................................................................................... 25 5.3Uložení vytvořeného textového dokumentu ................................................................... 25 5.4Nastavení vzhledu stránky .............................................................................................. 26 5.5Word – editace dokumentu (styl)..................................................................................... 26 5.5.1Nastavení nového stylu (3)........................................................................................27 5.5.2Práce se styly............................................................................................................. 27 UKÁZKA..........................................................................................................................28 UKÁZKA..........................................................................................................................29 5.5.3Tvorba obsahu dokumentu........................................................................................30 5.6Tvorba tabulky................................................................................................................. 31 5.6.1Úprava vložené tabulky – vložení řádku ..................................................................31 5.6.2Úprava šířky sloupce a řádku.................................................................................... 33 5.6.3Sloučení buněk ........................................................................................................ 33 5.6.4Rozdělení buněk a tabulky ...................................................................................... 33 5.6.5Rozdělení buněk a tabulky ...................................................................................... 33 5.7Vložení rejstříku a seznamu ........................................................................................... 34 5.7.1Vložení rejstříku........................................................................................................34 5.8Shrnutí kapitoly ..............................................................................................................35 7Základní principy tabulkového procesoru...............................................................................37 7.1Tabulkový procesor..........................................................................................................37 7.2MS Excel .........................................................................................................................38 7.3Buňka a její adresace........................................................................................................38 7.4Příklad použití tabulkového procesoru............................................................................ 38 7.5Popis prostředí tabulkového procesoru MS Excel........................................................... 40 7.5.1Pracovní plocha.........................................................................................................40 7.6Řádek pro zápis vzorců.................................................................................................... 41 7.7Stavový řádek...................................................................................................................42 7.8Nastavení stránky............................................................................................................. 42 7.9Panely nástrojů................................................................................................................. 42 7.10Řady............................................................................................................................... 43 2
7.10.1Tvorba vlastního panelu nástrojů............................................................................ 43 7.11Práce se záložkami listů................................................................................................. 44 7.12Práce se vzorcem a jeho struktura.................................................................................. 44 7.13Microsoft Excel a jeho jazyková mutace...................................................................... 44 7.14Adresy buněk - odkazy...................................................................................................44 7.15Názvy buněk ..................................................................................................................45 7.15.1Definice názvu........................................................................................................ 45 7.15.2Automatické pojmenování oblastí buňek................................................................46 7.15.3Využití názvu ve vzorci.......................................................................................... 46 7.15.4Název jako rychlá pomůcka k přesunu v tabulce.................................................... 47 7.16Operátory........................................................................................................................47 7.17Funkce............................................................................................................................ 47 7.18Maticové vzorce............................................................................................................. 48 7.19Komentář v buňce.......................................................................................................... 48 7.20Praktické cvičení včetně návodů.................................................................................... 49 Hodnota přidaná zpracováním (value added, VA)............................................................61 9Práce s Internetem a využití jeho služeb ............................................................................... 76 9.1Čtení webových adres...................................................................................................... 77 9.2Elektronická pošta............................................................................................................78 9.3Microsoft Outlook ..........................................................................................................79 10PowerPoint............................................................................................................................ 84 10.1Tvorba multimediálních prezentací...............................................................................84 10.2PowerPoint jako jeden z nástrojů tvorby multimediálních prezentací...........................85 10.2.1Otevření aplikace PowerPoint.................................................................................85 10.3Tvorba prezentace - základ............................................................................................ 85 10.4Základní práce v PowerPointu....................................................................................... 86 10.4.1Vložení textového pole........................................................................................... 88 10.4.2Postup práce při změně velikosti a stylu písma v textovém poli............................ 88 10.4.3Postup při vložení videa..........................................................................................89 10.4.4Další nastavení videa...............................................................................................89 10.5Nastavení animace objektů............................................................................................ 90 10.6Dataprojektor a práce s ním........................................................................................... 92 POZOR!.................................................................................................................................... 93 10.7Digitální fotoaparát........................................................................................................ 94 10.7.1Paměťová karta....................................................................................................... 95 10.7.2Fotografování s digitálním fotoaparátem................................................................ 95 10.7.3Fotky máme uložené na paměťové kartě, co dál?................................................... 96 10.7.4Jak získáme snímky z fotoaparátu do počítače?..................................................... 96 10.7.5Fotografie jsou uloženy v počítači, co dál?.............................................................97 10.7.6Jaký digitální fotoaparát si vlastně koupit?.............................................................97
3
Úvodní slovo
Komunikace manažera musí být připravena i na práci s elektronickými pomůckami. I když výzkumy ukazují, že 62% pracovního času tvoří osobní styk, moderní technologie vstupují nezadržitelně do jeho života. Rozvoj nových komunikačních technologií nutí každého pracovníka a uživatele k prohlubování a získávání dovedností práce s nimi. Tento učební text je věnován studentům přípravného kurzu k nástupu k bakalářskému studiu, zejména studijních oborů management a marketing zahraničního oboru tak i oboru finance a daně. Snahou autora bylo podat základní informace z předmětu, který se zabývá komunikačními technologiemi tak, aby budoucí studenti neměli strach z využívání těchto moderních komunikačních technologií Látka by měla být podána tedy tak, aby i zvládl i průměrný student. Tento studijní text je věnován nejzákladnějším částem, které budete potřebovat v dalším studiu na vysoké škole. Na některých příkladech se snaží rozvíjet získané zkušenosti jiných studijních předmětů. Základní části jsou věnovány textovému editoru Word, tabulkovému procesoru Excel a ostatním komunikačním technikám s nimiž při dalším studiu přijdete do styku. Při studiu tohoto předmětu se spolu snažme nalézt takovou formu studia, kdy se bude jednat o společenskou akci. Každá část jest rozčleněna a pro vlastní orientaci v textu napomáhají grafické symboly (učební text, úkol, opakování, definice a jiné). Text obsahuje v každé větší kapitole soubor otázek, pomocí nichž zjistíte zda jste zvládli předešlou teoretickou část. Za teoretickou částí, jsou pak umístněny samostatné souhrnné úkoly, které by jste měli být schopni po probrané teoretické části následně samostatně zpracovat. Vysvětlivky k používaným symbolům Průvodce učebním textem – ikona upozorňuje studenta, že se jedná o část textu ke studiu, o vstup autora do textu kdy se studentem komunikuje, povzbuzuje jej a doplňuje text o další informace včetně dalších odkazů na jinou rozšiřující literaturu. Tato část studijního textu je povinná k prostudování. Cíle kapitoly – ikona upozorňuje studenta, že tato část stanovuje cíle kapitoly. Po prostudování kapitoly by tyto cíle měly být splněny. Neodpovídá-li cílový stav cílům, je nutné aby se student k látce znovu vrátil, nebo vyhledal pomoc u vyučujícího.
Otázky ke kapitole – tyto otázky je vhodné splnit neprodleně po prostudování kapitoly, neboť pomáhají dobrému zvládnutí látky v kapitole
Shrnutí kapitoly – obsahuje shrnutí předcházející látky, kde se předpokládá zdůraznění nejdůležitějších informací kapitoly
Úkoly ke kapitole – prověřují, do jaké míry studující text a problematiku pochopil, zapamatoval si podstatné a důležité informace a zda je dokáže aplikovat při řešení problémů. Úkoly slouží i jako podklad pro získání zápočtu. Jakou formou budou předkládány vyučujícímu získáte na úvodním společném sezení.
Případová studie – snaha o ukázku praktické aplikace na existujícím případě. Snaha o obohacení výkladu i o praktickou ukázku.
4
Vlastní zkušenost je velikým bohatstvím, protože teprve ona zhodnocuje naše vědomosti. Vědomosti můžeme druhému dáti, ale zkušenost musí si každý vykoupit vlastním potem, vlastními mozoly. Jenom zkušenostmi přicházíme k vlastnímu názoru na věci. A jedině ti, kteří se na věci dívají vlastníma očima, mají vyhlídku na úspěch. Tomáš BAŤA
5
1
Úvod
Cíle kapitoly: 1. 2. 3. 4.
Poznat základní názvosloví počítače Pochopit základní princip fungování počítače a jiných hardwarových prvků Poznat operační systém počítače, zejména operační systém WINDOWS Umět popsat vývoj operačního systému WINDOWS a umět vyjmenovat jednotlivé odlišnosti verzí operačního systému WINDOWS 5. Naučí se pracovat v prostředí operačního systému WINDOWS z hlediska uživatele
Klíčová slova:
Hardware, software, bit, byte, ASCII tabulka, výstupní zařízení, základní schéma počítače, operační systém, WINDOWS
1.1
Základní pojmy a princip fungování počítače
Základní pojmy se kterými se v oblasti výpočetní techniky setkáváme, jsou hardware a software. Jejich význam do jisté míry odpovídá překladu těchto slov. Pod pojmem HW rozumíme pevné součásti počítače, tedy součásti, na které si můžeme „sáhnout“, zatímco software je pouze prostředek, který nám umožňuje s hardwarem komunikovat. Dalším důležitým pojmem, na který bychom neměli zapomenout je základní jednotka informace – bit. Orientace ve světě kolem nás je složena z informací, které jsou nám sdělovány pomocí vět. Věty se skládají ze slov, slova z písmen. Pro počítač je pak dorozumívacím prostředkem a takovou „abecedou“ dvojice znaků , reprezentovaná 0, 1. Nejmenší jednotkou informace je 1bit (b), který může obsahovat pouze jednu ze dvou možných hodnot – 1 nebo 0. Protože jeden bit nestačí k vyjádření smysluplné informace, používáme jednotku větší – Byte (B). 1Byte se skládá z řetězce 8 bitů (řetězce nul a jedniček). Stejně jako kterákoliv jiná jednotka, má i jednotka informace své násobky, které jsou uvedeny v následující tabulce. 1Byte = 8bitů Výpočet vypadá: X=1,44*(1024^1)*(8^0) X=1,44*1024*1 X=1474,56 1KB = 1024B = 210B 1MB = 1024KB = 210KB = 220B 1GB = 1024MB = 210MB = 220KB = 230B
1
0
1 1 1 0 1 0 0 0
1bit 1Byte
Pro zjednodušení komunikace s počítačem, byla vytvořena ASCII (American Standard Code for Information Interchange) tabulka, ve které je řečeno, jak se kterýkoliv znak naší abecedy zapíše pomocí nul a jedniček. Tato tabulka obsahuje převod 256 znaků abecedy na čísla od 0 do 255. Proč právě 256 znaků? Odpověď je ukryta v 1Bytu, do kterého zapisujeme jeden znak. Pokud bychom kódovali znaky do 1bitu mohli bychom uložit pouze 21 (dva různé znaky na jednu pozici) různých znaků (0,1), což je poměrně málo. Pokud bychom kódovali znaky do dvou bitů mohli bychom uložit 22 různých znaků (00,01,10,11). To už je lepší, ale přesto je to málo. Vezměme tedy jednotku větší – 1Byte. Do jednoho Bytu zakódujeme 28 (dva různé znaky na 8 pozic), tedy 256 různých znaků. To je už dostatečné množství k tomu, aby se jimi dala překódovat běžná abeceda. Tvůrci ASCII tabulky si bohužel neuvědomili, že existují na světě i jiné abecedy než ta jejich. Proto vznikl problém nejen u nás, kdy v tabulce chyběli některé znaky z abecedy dané země. U nás se jednalo o znaky s diakritikou (ě,š,č,...). Čínské či japonské znaky nebylo možno na počítači zapisovat vůbec. Tento problém byl odstraněn až v poslední době nahrazením ASCII tabulky tabulkou 6
Obr.1-1 ukázka ASCII tabulky
čtvrtého sloupce ASCII tabulky, posloupnost osmi znaků – 1B.
UNICODE, která znak nekóduje do jednoho, ale do dvou Bytů. Umí tedy zakódovat 216, tedy 65536 znaků. Na obrázku si můžete prohlédnout ukázku ASCII tabulky. V prvním sloupci jsou čísla v desítkové soustavě (na obrázku je jich pouze 60, pokud by byla tabulka zobrazena celá, bylo by jich samozřejmě 256). Každému číslu je v druhém sloupci přiřazen právě jeden znak. Převedením čísla z prvního sloupce do dvojkové soustavy dostáváme hodnotu
Otázky a cvičení ke kapitole: 1. 2. 3.
Co vyjadřuje 1bit a jaký vztah má k 1Byte? K čemu slouží ASCII tabulka? Jaký je vztah ASCII tabulky a UNICODE?
1.2
Hardware počítače
Hardware počítače je možné členit z více hledisek. Pro nás bude stačit dělení z hlediska vzhledu, které patří k těm nejzákladnějším dělením. Členíme tedy na: http://www .zihlmann. ch/comput er/cimage
desktop
1.2.1
minitower
http://www. hardware.i nfo/images /pcadvies/ aopen-h60
miditower
Vstupní zařízení
bigtower
VSTUPNÍ VSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ ZAŘÍZENÍ
PROCESOR PROCESOR
notebook
VÝSTUPNÍ VÝSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ ZAŘÍZENÍ
Jak již bylo dříve uvedeno mezi vstupní zařízení VNITŘNÍ VNITŘNÍPAMĚŤ PAMĚŤ patří klávesnice, myš, tablet, scanner, mikrofon a další. Klávesnice jsou v poslední době doplňovány rozšiřujícími tlačítky, které lze nastavit například pro spouštění programu pro el. poštu nebo pro otevírání VNĚJŠÍ VNĚJŠÍPAMĚŤ PAMĚŤ prohlížeče internetu. Myši jsou dnes již standardně vybavovány kolečkem, který slouží k pohodlnějšímu Obr. 1-2 Základní schéma počítače posunování textu čí grafiky. Myši lze také rozdělit podle způsobu jak se pohyb po podložce vyhodnocuje. Starším způsobem jsou myši s kuličkou, která přenáší pohyb v horizontálním a vertikálním směru přes dotykové válečky. Nevýhodou je, že se válečky zanášejí nečistotou a tím se snižuje citlivost myši na pohyb. Novější myši jsou tzv. optické, které pro snímání pohybu používají světelné čidlo, které analyzuje pohyb myši po podložce. Tyto myši jsou sice dražší, ale není nutné je čistit. Tablet je zařízení, které se skládá z podložky a kreslícího pera. Pohyb pera je přenášen do počítače jako pohyb kurzoru. Tablet využívají převážně grafická studia. Tablety se liší podle velikosti kreslící plochy. Ta se pohybuje od velikosti A6 až do velikosti A3 u těch profesionálních. Scanner se používá pro snímání obrazu. Scanner je vlastně plocha na kterou položíme předlohu, kterou chceme přenést do počítače. Výsledek scanování je obrázek, který je možno dále v počítači zpracovávat. Pokud skenujeme text do počítače přenesen obrázek s tímto textem. Existuje speciální software označovaný jako OCR (optical character reader), který je schopen text z obrázku „přečíst“ a převézt jej do textového formátu a dále zpracovávat v textových editorech.
7
1.2.2
Výstupní zařízení
Mezi klasické výstupní zařízení patří monitory. Monitory se dělí podle velikosti a podle rychlosti překreslování obrazu. Velikost monitoru se uvádí jako délky úhlopříčky obrazovky v palcích. Dříve se prodávaly monitory velikosti 14” a 15”. Dnes jsou běžné monitory velikosti 17” a více. S velikostí plochy obrazovky souvisí schopnost monitoru zobrazit daný počet bodů. Dnes je minimální rozlišení u monitorů 800 x 600 zobrazovaných bodů (800 – počet bodů v horizontálním směru a 600 počet ve vertikálním směru). Doporučené rozlišení se dnes udává 1024 x 768 a větší. S rozlišením se také udává počet barev, které je monitor schopen zobrazovat. Dnes je běžné zobrazení více než 16 miliónů barev. Rozlišení a počet barev závisí však také na parametrech grafické karty. Dalším a hodně důležitým parametrem monitoru je obnovovací frekvence, která vyjadřuje kolikrát za sekundu je obraz na monitoru překreslen. Platí, že čím je toto číslo větší, tím menší zátěž pro oči monitor představuje. Pro běžnou práci by měl mít monitor obnovovací rychlost nejméně 85 Hz. Jiným druhem zobrazovací jednotky je LCD display. Je to plochá zobrazovací jednotka s tekutými krystaly, které svým natočením způsobují barevné zobrazování bodů. Display je v dnešní době dražší než klasický monitor, ale display nemusí být překreslován a proto je obraz na displeji stálý a „nebliká“. LCD displeje se používají tam, kde uživatel tráví dlouhou dobu u počítače. LCD displeje vyrábí ve stejných velikostech jako klasické monitory tedy 14“, 15“, 17“ a více. Nejčastěji se s nimi setkáme u notebooků, protože jsou tenké a lehké. Dalším výstupním zařízením jsou tiskárny. Můžeme je rozdělit na barevné a černobílé. Černobíle tiskárny obsahují pouze černou barvu a jsou schopny tisknout pouze v odstínech šedé. Na rozdíl od černobílých tiskáren mají barevné tiskárny zásobníky na fialovou, bleděmodrou a žlutou barvu. Soubor těchto barev se označuje jako CMY (Cyan Magenta Yellow). Dražší tiskárny jsou doplněny zásobníkem na černou barvu. Tyto jsou pak nazývány Obr. princip jehličkové tiskárny CMYK. Tiskárny se podle způsobu tisku dělí na jehličkové, inkoustové a laserové. Princip jehličkové tiskárny je podobný psacímu stroji (písmeno se otiskuje přes barvící pásku na papír). U jehličkové tiskárny je písmeno vytvořeno nastavením určitého počtu (zpravidla 9 nebo 24) jehliček do požadovaného tvaru. Náklady na tento tisk jsou nízké, ale kvalita není příliš vysoká. Také rychlost tisku je již dnes nedostatečná. Jehličkové tiskárny jsou také velmi hlučné a proto se používají spíše mimo kanceláře. Inkoustové tiskárny tisknou pomocí bublinek inkoustu, které jsou vystřikovány na papír. Mícháním inkoustu dociluje tiskárna všech požadovaných barev. Výhodou inkoustové tiskárny jsou nízké pořizovací náklady, ale cena jedné stránky je dražší než třeba u tiskárny laserové. Rychlost tisku se pohybuje kolem 4 stran/minutu u černobílého tisku a asi 1strany/minutu u tisku barevného. Další nevýhodou inkoustových tiskáren je nestálost vytištěné stránky. Nejprve musí inkoust na stránce po tisku uschnout a následně hrozí nebezpečí Obr. princip inkoustové tiskárny rozmazání tisku při kontaktu s vodou.
Ze všech dosud popsaných tiskáren se laserové vyznačují nejvyšší kvalitou, rychlostí i stálostí tisku. Nejčastěji se setkáváme s tiskárnami černobílými, ale existují i barevné laserové tiskárny, jejichž tisk je však poměrně drahý. Zaměřme se nyní na způsob, jakým je u tohoto typu tiskáren realizován tisk. Uvnitř tiskárny je selenový válec, který má určitý elektrostatický náboj. Působením laseru se tento náboj změní a umožní toneru (barvivo ve formě prášku) uchytit se na válci. Tento prášek je otáčením přenesen na papír, čímž vzniká potřebný obraz. Obr. princip laserové tiskárny Toner musí být na papíře ještě zafixován. K tomu slouží tzv. zažehlovací válce. Mezi nimi papír projede a teplem je toner „zažehlen do papíru“.
8
1.3
Operační systém
Abychom mohli „pohodlně“ komunikovat s počítačem, existují proto tzv. operační systémy. Mluvíme o operačních systémech v množném čísle, protože jich existuje více. Z nejznámějších, s nimiž jste se možná setkali, nebo setkáte je Windows y Linux, a jiné. Co je to operační systém? Operačním systémem můžeme v jednoduchosti rozumět základní komunikaci uživatele s hardwarovými díly počítače. Dále poskytuje pracovní prostředí pro jiné softwarové aplikace. Proto je nutné aby na každém počítači byl nějaký operační systém nainstalován. Operační systémy se dělí z několika hledisek. Z hlediska počtu uživatelů na jednouživatelské a víceuživatelské (Jde o počet uživatelů, kteří mohou současně na počítači pracovat. U víceuživatelských OS uživatelé komunikují s počítačem pomocí počítačové sítě). Z hlediska určení lze OS dělit na serverové a pro pracovní stanice. Samozřejmě se nemusí jednat pouze o Microsoft Windows. Obecně můžeme o operačních systémech říci, že se postupně vyvíjejí a zdokonalují. Vývoj OS začíná se vznikem sálových počítačů. U sálových počítačů se ve většině případů používaly systémy UNIX. Dnešní pracovní prostředí všech operačních systémů je velmi podobné a využívá pro svoji práci systém oken a ikon. V roce 1981 byl vytvořen první použitelný osobní počítač označovaný zkratkou PC.
1.3.1
Práce v prostředí Windows
Popišme si nyní z čeho se skládá pracovní plocha aplikace Windows. Pozadí pracovní plochy Windows. Sledujte následující obrázek nebo si spusťte počítač a sledujte obrazovku. Projděte si jednotlivé prvky a přečtěte si následující popisy těchto prvků. Označení 1 2
1
3
5
3
4
4 5
2
Popis Pozadí pracovní plochy, je možno nastavit různé tapety Systémová část hlavního panelu (obsahuje ikony některých systémových aplikací) Ikony zástupců jednotlivých aplikací, které máte ve svém počítači Ikony běžících aplikací Tlačítko Hlavního panelu pro vysunutí nabídky s programy
Obr. základní pracovní plocha WINDOWS
Základní plocha Windows je složena z hlavního panelu a pracovní plochy. Na hlavním panelu je umístněno tlačítko (5) pro aktivaci menu start tlačítka spuštěných všech aplikací a systémová část panelu. Vlastnosti hlavního panelu (2) lze upravit pomocí hlavního panelu a to: Start-> Nastavení> Hlavní panel a nabídka Start. Po vyvolání se nám nastaví následující plovoucí menu (viz obrázek).
9
Na pozadí (1) jsou umístněny ikony zástupců a ikony zástupců aplikací (3). Zástupcem rozumíme odkaz na aplikaci nebo dokument, který může být umístněn v kterémkoliv místě adresářové struktury disku. Zástupce, který je umístněn na ploše umožňuje jednodušší spouštění a zabraňuje nechtěnému vymazání. A jaký je grafický rozdíl k o n a z á s t u p c e a p l i k a c e i k o n a a p l i k a c e I v ikoně aplikace a ikoně zástupce stejné aplikace? Vysvětlení najdeme na následujícím obrázku. Další možností spouštění aplikací je z menu Start (5). Každá uživatelem spuštěná aplikace má na hlavním panelu tlačítko s názvem a ikonou běžící aplikace. Mezi jednotlivými aplikacemi je možno se přepínat stisknutím klávesy Alt a postupným stiskem klávesy Tab. (Poznámka: při posunu musíte mít neustále stisknutou klávesu Alt). Dalším ovládacím prvkem s kterými budeme pracovat u operačního systému Windows a u dalších aplikací Microsoftu jsou následující tlačítka: . Jejich význam, postupujeme-li zleva je následující. První tlačítko nám minimalizuje okna aplikací na hlavní panel (4), druhé tlačítko maximalizuje okno přes celou pracovní plochu Windows (1), třetí zavře okno aplikace. Jestliže se jedná o hlavní okno aplikace např. spuštění Wordu tato aplikace se po stisku klávesy ukončí.
1.3.2
Nastavení Windows
operačního
systému
Všechna potřebná nastavení operačního systému Windows se provede pomocí Ovládacích panelů. Vyvolání ovládacích panelů se provede z menu Start-> Nastavení-> Ovládací panely. Po vyvolání se nám objeví následující plovoucí okno s těmito nabídkami: nastavení datumu a času nastavení systému hesel při přihlašování nastavení vlastností klávesnice s možností přidávat další jazyky nastavení formátu času, měny a čísel modemy nastavení herních zařízení nastavení vlastností připojení k síti Internet nastavení multimediálních vlastností počítače nastavení parametrů myší nastavení vlastnosti obrazovky přidávat nebo odebírat aplikace, nový hardware v počítači, síťové vlastnosti počítače, tiskárny a další. Podrobnějšímu prozkoumání v nastavení operačního systému se nebudeme více věnovat. Je možné s tímto panelem pracovat v dalších hodinách dle domluvy. Sám vám však doporučuji, aby jste se s tímto nastavení seznámili se zkušeným pracovníkem, nebo tehdy, až budete cítit, že se z vás stává „odborník“.
1.3.3
Příslušenství operačního systému Microsoft Windows
Operační systém při standardním vybavení obsahuje další aplikace, které vytvářejí tzv. příslušenství systému. Tyto základní aplikace umožňují uživateli operačního systému Windows provádět takové úkony aniž by byli nuceni k nákupu dalších aplikací. Nabídku těchto aplikací nalezneme v menu Start>Programy->Příslušenství. Součástí příslušenství jsou tyto aplikace:
• •
Adresář – adresář nám slouží k uchovávání kontaktů a e-mailových adres. Kontakty je možné následně použít v programech pro odesílání pošty nebo ke zjednodušení zadávání adres. Malování – aplikace pro vytváření jednodušších kreseb s použitím základních nástrojů. V malování lze také provádět jednodušší úpravy obrázků.
10
• • • • • •
•
Kalkulačka – lze ji přepínat do základního a rozšířeného režimu. V rozšířeném režimu lze provádět i složité matematické operace. Poznámkový blok – aplikace sloužící k vytváření, editaci a ukládání jednoduchých textů. WordPad – jde o textový editor, který umožňuje vytváření textu i se složitějším formátováním. Ve své podstatě jde o aplikaci podobnou textovému editoru Microsoft Word. Hry – součástí příslušenství je také několik her. Většinou jsou to hry karetní. Komunikace – jde o několik aplikací, pomocí kterých lze nastavit například propojení dvou počítačů pomocí sériového či paralelního kabelu, nebo aplikace pro nastavení připojení k síti Internet. Systémové nástroje – jsou to aplikace většinou zaměřené na správu disku. Pomocí nich je možno provádět kontrolu disku, defragmentaci disku (jistý druh seřazení dat na disku sloužící k rychlejšímu spouštění aplikací), kompresi disku pro zvětšení volného místa na disku či aplikace pro souhrnné zobrazení všech systémových informací o počítači a aplikacích. Zábava – obsahuje multimediální aplikace jako nastavování zvuku či přehrávač multimédií.
1.3.4
Systémové požadavky a instalace Windows 98 a vyšší
Windows 95 bylo možné instalovat i na počítači s procesorem alespoň 386SX s pouhými 4MB operační paměti (není třeba diskutovat o reálné funkčnosti systému s takovou konfigurací – měl problémy spustit sám sebe, natož nějakou aplikaci), u Windows 98 je situace poněkud odlišná. Windows 98 vyžadují minimálně procesor 486 (66 MHz) s matematickým koprocesorem (nebo lepší), 16MB operační paměti – bez jejich přítomnosti se instalace ani nespustí. Další nutností je 120 až 300 MB volného místa na disku, což samozřejmě záleží na volbě instalace a zvoleném souborovém systému – FAT 16 nebo FAT 32. Typická instalace zabírá 195 MB ( oproti Win95, kde to bylo kolem 100MB ). Instalace systému Windows Instalační program, založený na GUI rozhraní (grafické uživatelské rozhraní), doplněný obrázky a hesly informující uživatele o “novinkách”, je doplněn funkčním aktuálním odhadem času do konce instalace (většinou mezi 30 a 80 minutami). Windows 98 nabízí obvyklé volby instalace pro mnoho uživatelů: Typická instalace, Přenosný počítač, Kompaktní a Volitelná, které se liší množstvím instalovaných komponent. Je možné je instalovat i plně automaticky pomocí scriptu – vhodné pro opakující se instalace, instalace po síti. Windows 98 lze instalovat přes Win3.x, Win95 či na čistý počítač. Při instalaci zachová uživatelské nastavení a použije již dříve nainstalovaný software – z vlastní zkušenosti však instalaci přes dříve nainstalovaný OS nedoporučujeme, neboť na disku zůstane mnoho “smetí” z původní instalace a provozu. Proces instalace tvoří několik fází: • •
• •
Fáze kopírování souborů Fáze detekce hardwaru Fáze dotazů zjišťujících konfiguraci Fáze konfigurace finálního systému
Instalační program obsahuje celkem inteligentní mechanismus obnovení instalace, který v případě selhání instalace provede její zotavení. Windows 98 vytvoří a udržují záznam událostí o postupném provádění instalačních kroků a detekci hardwarového zařízení. Pokud instalační program selže – např. uvázne při detekci hardwaru – identifikuje poslední položka záznamu událostí instalace místo, ve kterém byl celý proces přerušen. Pro zotavení stačí pouze znovu spustit instalační program, ten začne pracovat od místa, kde naposledy skončil. Instalační program pak vynechá tento detekční modul a umožní uživateli vybrat správný typ hardwaru ručně. Uživatelské rozhraní Hlavním cílem Windows 98 bylo přidat ke stávajícímu uživatelskému rozhraní Windows 95 rozhraní pro Internet, aniž by to přineslo omezení pro uživatele. Toto bylo provedeno vylepšením/změnou stávajících komponent uživatelského rozhraní (jako jsou Tento počítač (This computer ), Okolní počítače ( Neighborhood ) a nabídka Start ) tak, aby byly kompatibilní s internetovým rozhraním. Namísto přidávání dalších funkcí do operačního systému a změny uživatelského rozhraní, poskytují Windows 98 uživatelům jednotný, snadný způsob přístupu k informacím, ať jsou umístěny na lokálním
11
počítači, v síti LAN nebo na Internetu. Umožňuje tedy prohlížet lokální zdroje a informace stejným způsobem jako WWW. Integrace s webovým prohlížečem prospěla i samotnému Průzkumníku, který je nyní v podstatě funkčně záměnný s dodávaným MS Internet Explorerem. V některých případech jde o detaily, ale velice užitečné, např. tlačítka Zpět a Vpřed, jimiž listujeme nejen na stránkách WWW, ale i v již navštívených složkách na počítači i v lokální síti. Jiným příkladem jsou Oblíbené položky, které mohou opět vést kamkoli jak na lokálním disku, tak po síti aniž by to uživatel viditelně pocítil. U často užívaných složek ”zahrabaných” v adresářové struktuře to zrychlí a zpříjemní práci. Hezkou a užitečnou drobností je možnost zobrazit obsah složky kromě obvyklých způsobů též jako náhledy souborů ( miniatury ). U složek obsahujících soubory s obrázky to rozhodně zlepší orientaci. Složky v Průzkumníku ( i v samostatném prohlížení složek ) lze ale také zobrazit jako WWW stránky. Avšak uživatel zvyklý na Windows 95 s tím minimálně zpočátku nebude nadšen, a tak zvolí vzhled rozhraní “clasic style” ( tedy jako ve starých Win95 – s mírným vylepšením, které bylo dostupné pouze po zakoupení Win95 Plus! ). Ale připravují se tak o zobrazení užitečných informací o souboru, který byl právě vybrán myší – včetně náhledu, jde-li o soubor s obrázkem. Možností nastavení je samozřejmě víc. Uživatelům, kteří opravdu často využívají služeb Webu, se bude zamlouvat možnost otevírat složky a soubory jediným klepnutím myši, stejně jako na WWW stránkách. Ti, kdo využívají myš IntelliMouse či Genius NetMouse ( myš s kolečkem ) zase ocení fakt, že ji Průzkumník i další programy automaticky umí využít.
1.4
Klávesové zkratky
Pro zlepšení a urychlení práce v prostředí operačního systému Windows je možné využívat tzv. obecných kláves. Některé z těchto kláves se také mohou používat při práci s textovým editorem Word a tabulkovým editorem Excel. Klávesy tvoří jakýsi standard pro všechny programy produkované firmou Microsoft. Doporučuji vám vyzkoušet si a zapamatovat jejich funkci, neboť opravdu zlepší a urychlí práci. Pokud se vyskytuje v zápisu znaménko + neznamená to, že bychom měli zmáčknout toto znaménko, ale značí, že klávesu před znaménkem a za znaménkem máme zmáčknout současně. Obecná klávesa F1 Alt+F4 CTRL+Esc Alt+Tab CTRL+X CTRL+C CTRL+V
1.5
Význam Klávesa vyvolávající nápovědu Ukončení programu Vyvolání nabídky Start Přepnutí do naposledy užívaného okna Vyjmutí označeného obsahu Kopírování označeného obsahu Vložení nakopírovaného obsahu
Shrnutí kapitoly
Při studiu kapitoly jste zjistili, že je třeba rozdělovat u technických prostředků dvě oblasti: oblast softwarovou a oblast hardwarovou. Pro zopakování si připomeňme, že softwarová oblast je oblastí programovou, hardwarová část je technická část výpočetních prostředků. Poznali jste, že základní sestava počítače je složena ze vstupního, zpracovatelského a výstupního zařízení. Zpracovatelské zařízení počítače je složeno ze dvou částí a to vnitřní paměti a paměti vnější. Měli bychom mít na paměti, že mezi vstupní zařízení patří například klávesnice, čteč čárkových kódů, myš. Jako výstupní zařízení lze zařadit například tiskárny, obrazovku PC. Zjistili jste, že proto aby mohl počítač komunikovat s uživatelem slouží operační systém. Tímto operačním systémem může být například Windows, který patří mezi jeden z nejrozšířenějších. Kapitola Vás seznámila s historií tohoto operačního systému tak, že jste schopni rozlišit jednotlivé vývojové verze, jejich výhody a nevýhody. Kapitola Vám také ukázala základní práci v tomto operačním systému a jeho základní nastavení.
12
2
13
3
Adresářová struktura a FTP přístup
3.1
Adresářová struktura
Adresářová struktura je jedna z možných variant řešení logického ukládání informací v počítači. Setkáme se s ní i na zdejší vysoké škole. Abychom si mohli prakticky představit styl práce v adresářové struktuře (například školy), je třeba se seznámit se dvěma pojmy a to: adresář a podadresář. Graficky si lze toto rozčlenění představit na následném obrázku: Disk J: Hlavní adresář A
Podadresář adresáře A Podadresář adresáře A
Hlavní adresář B
Podadresář adresáře B Podadresář adresáře B Podadresář adresáře B Obr. Ukázka adresářové struktury - obecně
3.2
Obr. Ukázka skutečné adresářové struktury počítače
FTP přístup
Cíle kapitoly:
Seznámíte se s pojmem FTP přístup Naučíte se jak se přes FTP přístup připojit do školní adresářové struktury
Klíčová slova:
FTP přístup, Windows Commander, adresář FTP (zkratka pocházející z anglického termínu "File Transfer Protocol") vám umožní měnit dokumenty uložené na vašem virtuálním serveru. Jako typický program pro tento přenos vám pro prostředí Windows'95 doporučujeme WS_FTP32, Windows Commander a podobně (můžete použít i klasický FTP klient zabudovaný ve Wndows'95, ale je to nepohodlné). Uživatelům z platformy UNIXu asi není třeba radit. Protokol FTP (File Transfer Protocol) poskytuje v prostředí TCP/IP koncovým uživatelům, a aplikacím široký výběr prostředků určených pro operace se soubory a adresáři počítačů sítě TCP/IP. Práce se soubory není z pohledu uživatelů transparentní, poněvadž vyžaduje zadávání specializovaných příkazů v interaktivním nebo dávkovém tvaru. Protokol FTP umožňuje kopírování souborů mezi koncovými uzlovými počítači, výmaz a přejmenování vzdálených souborů, identifikaci přenášeného souboru atd.
14
Co potřebujete k tomuto přístupu? Za prvé, potřebujete být připojeni k internetu. Musíte vědět k jakému počítaci (fyzickému serveru nebo virtuálnímu serveru) se máte připojit, musíte znát uživatelské jméno a heslo (anglicky login a password). Kromě toho musí být se strany serveru váš přístup povolen. V případě, že se k internetu připojujete pomocí vytáčeného spojení přes EUnet nebo Spinet a váš počítač má dynamicky přidělovanou IP adresu, je tento přístup automaticky povolen. Pokud máte statickou IP adresu, musí být přístup z této IP adresy na daný server povolen. Pokud přistupujete z prostoru mimo uvedenou oblast, je nutno uvážit nebezpečí, které z toho vyplývá. Připojení na jiného providera může mít za následek, že komunikace z vašeho počítače obíhá celý svět. Někde na jejich cestě může sedět padouch, kterého baví dělat lidem problémy. A protože normální FTP protokol přenáší login a passord nezakódovaný, může velice snadno tyto informace získat. Pak už je v podstatě jen otázka času, kdy se na vaši stránku přihlásí a nahraje tam něco co se sice bude líbit jemu, ale vám pravděpodobně už méně. A právě z tohoto důvodu přístup přes prosté FTP z linek vnějších prostě nepovolujeme. Pro případ, že máte od EUnetu pouze EUnet Web a nejste přes EUnet nebo Spinet připojeni, nabízíme vám jako přídavek zdarma dial-up na uzel EUnetu, ze kterého můžete FTP (a jen FTP) provozovat. Klient protokolu FTP disponuje uživatelským rozhraním, prostřednictvím něhož zadává uživatel, případně aplikace, požadavky na služby protokolu. Příkazy na operace se vzdálenými soubory jsou přenášeny samostatným řídícím spojením TCP mezi klientem a serverem FTP. Server FTP využívá veřejný aplikační port 21 pro příjem požadavků na spojení a vlastní přenos řídících příkazů. Řídící spojení má stejné charakteristiky Obr. Princip řídícího a datového spojení protokolu jako v protokolu Telnet. Přenos souborů a výsledků operací se soubory (např. výpis obsahu adresáře) se uskutečňuje samostatným transportním spojením. (viz obr. 3-1).
3.3
FTP připojení na strukturu adresářů na EPI
Pomocí Windows Commanderu. V programu kliknout na FTP. Vytvořit nové připojení: Zvolit nové připojení: Vyplnit údaje:
Postup vyplnění: Obr.3-1 okno pro FTP připojení ve Windows Commanderu
15
Relace : VOS Hostitel: ftp.vos.cz Jméno uživatele: Jako v síti Novell + uzivatel. Příklad: novak.s2002.uzivatel. (včetně tečky na konci!!!) Heslo: viz papirek ze studijniho POZOR!!!!! ROZEZNÁVAJÍ SE VELKÁ A MALÁ PÍSMENA Dále bez údajů. Odškrknuté políčko : Použít pasivní režim přenosu (jako WWW browser)
Po kliknutí na OK se připojení uloží do počítače a kdykoliv se budete chtít připojit, kliknete už je na tlačítko připojit. V případě problémů nás kontaktujte na adrese
[email protected]. Program lze stáhnout na adrese http://www.slunecnice.cz/product/WindowsCommander4/
3.4
Metodika studia a práce s učebním textem
Jak se učit? To je otázka, kterou si kladou studenti při zahájení studia každého předmětu. Dovolte, abych Vám dal několik osvědčených rad. Nic se neučte nazpaměť. Vždy přemýšlejte, kde můžete studovanou teorii využít ve svůj prospěch nebo ve prospěch někoho jiného. Tajemství úspěchu spočívá v tom, jak budete schopní informace ze studijní literatury a informačních zdrojů aplikovat do svého života, jak je vytěžit. Z informace se znalost stává až v okamžiku, kdy Vám informace k něčemu reálně je, kdy vám umožňuje rozvíjet Váš dosavadní systém znalostí a obohacovat vás a vaše okolí. Odtud vidíte, že před začátkem přednášky byste si měli teorii přečíst, učitel by měl stručně teorii shrnout, vysvětlit Vám pojmy, kterým jste neporozuměli a uvést vám případové studie a cvičné úlohy, na nichž budete s pomocí studijního textu, internetu a dalších pomůcek řešit reálné úkoly současné praxe, třeba i vaší firmy. Jen tak si teorii upevníte. Jakmile pochopíte, k čemu Vám tato teorie je, budete mít radost z toho, že jste se něco naučili. Vždy, když ze školy odcházíte, položte si otázky: Byl tento čas využitý efektivně? Co zítra uplatním na svém pracovišti, ve svém životě? Bylo by pro mě chybou, kdybych dnes ve škole nebyl? Z tohoto důvodu jsou ve skriptech případové studie, série otázek, řízená samostatná práce studenta. V samostatné práci studenta Vás často nutíme, abyste řešili úkoly pro svého zaměstnavatele ve spolupráci se zkušeným specialistou. To je pro Vás velice přínosné. Často se však stává, že student nemá zájem aplikovat znalosti ve svém podniku, nebo že nepracuje. V takovém případě si najděte kolegu, s nímž budete samostatnou práci řešit pro jeho podnik ve spolupráci s jeho specialistou. Tento
16
kontakt považujeme v naších technologiích za mimořádně významný a je ve Vašem zájmu jej co nejvíce využít. Na následujícím vývojovém diagramu máme popis, jak účinně pracovat se studijními texty. Tyto texty jsou elektronické, lze je získat buď na CD-ROM, nebo pracovat ON-LINE s distanční verzí. Před začátkem studia jednotlivých kapitol si důkladně prostudujte první stránku textu i s obsahem ikonek.
Vyučují
Začáte
Cíle kapitoly
Případová studie
Text kapitoly
Shrnutí
Otázky
Samostatná práce studenta Adresář
TOP specialista
Volejte vyučujícímu a
Návrat na otázky, které jste nezvládl Konec Vše? Přihlas se na zkoušku
Ukázka, jak pracovat se studijním textem
17
Závěr. test
Příklad pro předmět Komunikace: Předmět komunikace vám pomůže začlenit se do profesní a společenské struktury specialistů ve svém oboru a do společenského života. Jeho úkolem není jen vybudovat k tomu potřebné komunikační dovednosti, posílit rétoriku a instalovat nové formy komunikace v souvislosti s nástupem ICT. Úkolem tohoto předmětu je také formovat hodnotový systém jako základnu pro vaše chování, vystupování a komunikaci. Přemýšlejte proto nad případovými studiemi i obsahem jednotlivých kapitol. Komunikátor potřebuje řemeslně zvládnout techniku komunikace, ale základem bude vždy obsah komunikace - jaké postoje v ní budete prezentovat, jak se jako osobnost představíte. Elektronická komunikace jasně ukazuje potřebu legislativní regulace mnohých doprovodných jevů. Úcta k právním normám by měla být součástí vašeho image. Proto jsem se snažil, abyste se seznámili s nejdůležitější legislativou, která toky komunikace ve společnosti reguluje, včetně regulace komunikace uvnitř a se státní správou. Úkoly plníme v prostředí systému 3-2-1. Váš úspěch v tomto malém týmu také závisí na schopnosti vzájemné komunikace s kolegy. Cílem textu je proto také pomoci vám organizačně při studiu a práci v těchto malých a středních týmech systému 3-2-1. Jak s textem pracovat: Seznamte se s obsahem ikonek: Ikona - Popis cílové skupiny - dovíte se, komu je obsah určen Ikona - Studijní cíle - každá kapitola má své cíle, kterých má student dosáhnout. Pod touto ikonkou máte jejich seznam. Již v úvodu studia byste měli vědět, o co nám společně jde. Můžete si také některé cíle preferovat a sami rozšířit podle svého zájmu a požadavků profese.
18
Ikona - Učební osnovy - jde o stručnou anotaci, jak ji schválila Akreditační komise. Je na vás, abyste v každém okamžiku porovnávali výsledky své práce s těmito požadavky. Ikona - Tématický plán - učivo je rozděleno do čtyř bloků tak, aby vaše zatížení bylo v průběhu semestru rovnoměrné. Pod touto ikonkou naleznete rozpis kapitol do měsíců v akademickém roce 2004/05. Ikona - Samostatná práce studenta - těžištěm vaší práce je aplikace teorie do praxe ve vašem osobním i profesním životě. Pod touto ikonkou máte soupis všech úkolů, které budete průběžně řešit. Pro některé budete potřebovat pomoc vašich kolegů, specialistů, a tak obsah je určen i pro ně jako úvodní seznámení s filosofií
předmětu.
Ikona - Požadované vstupní znalosti - zde naleznete co tvoří vstupní determinanty studia. Ikona - Studijní texty - pod touto ikonkou naleznete strukturované texty jednotlivých kapitol. Jednotlivé dokumenty je třeba po nastudování zavřít pomocí křížku v pravém horním rohu nebo v menu „Soubor“ příkazem „Konec“. Ikona - Metodika hodnocení - ikonka - před začátkem práce se seznamte, jaké požadavky na vás jsou kladeny, abyste předmět bez problémů uzavřel.
UKÁZKOVÉ VIDEA
Ikona - Ukázka video - pod touto ikonkou jsou ukázky některých videonahrávek jako audio doplněk k textu kapitol. Ikona - Celkový výpis otázek - pod touto ikonkou naleznete celkový výpis otázek ze všech kapitol. Ikona - Hodnocení studenta - na konci semestru vás poprosím, abyste tento dotazník vyplnili. Váš čas přispěje k inovaci textu pro akademický rok 2005/06.
spolupracovat.
Ikona – Informace i vyučujícím - zde najdete e-mail a telefon pro toho vyučujícího, který vám přednáší a ve studiu vás vede. Můžete se také podívat na odbornou způsobilost a jeho publikační činnost. Lépe se vám bude s učitelem Ikona - Verze pro tisk - v této části máte studijní text v čisté, klasické formě skript k vytištění.
Okno - Stručná anotace - kratičký vstupní komentář a zdůvodnění významu vaší práce pro vaši kariéru. Okno - Literatura - obsahuje literaturu, kterou jsem při zpracování textu použil. Na konci studia si zpracujte Závěrečný kontrolní test, který vám napoví, jak jste látku zvládli, a pokud máte mezery, sami si mezery dostudujete. Test má vždy jen jednu správnou odpověď. Budete studovat předmět komunikace, a proto i v rámci něj je třeba ctít všechna pravidla komunikace. Navíc budete mít dostatečný čas přímé práce s vyučujícím. Ten vám nejen zdůrazní nejdůležitější části textu, ale pomůže vám naučit se používat tento text a dohodne s vámi také způsob spolupráce a komunikace s učitelem i mezi vámi.
19
Předmět je jednosemestrální, je zakončen zápočtem a absolvent získá 2 kredity. Tomu odpovídá 50 hodin práce s následujícím členěním: Díl 1 10 hodin 15 minut Díl 2 3 hodiny Díl 3 10 hodin Díl 4 3 hodiny Závěrečný test 1,5 hodiny Na práci se zdroji, komunikaci s učitelem, ukládání dat do datových struktur, výzkum a práci v týmu 32-1 plánujeme pro průměrného studenta přibližně 16,5 hodiny práce. Na jeden kredit je to tedy přibližně 25 hodin práce. Studijní text odpovídá rozsahu předmětu tak, jak jej schválila Akreditační komise. Pokud máte o komunikaci větší zájem, doporučuji vám prostudovat literaturu z níž jsem čerpal já, nebo i další, protože v této oblasti je mnoho možností. Text jsem se snažil napsat "čtivě", ale s plným zachováním stanovených cílů. Jak se to podařilo ohodnotíte, až celý text prostudujete. Organizace práce v předmětu Komunikace Na soustředění viz roční plán práce J:/rocni_plan a rozvrh is.vos.cz/is/rozvrh vyučující seznámí studenty s organizací výuky a probere nejdůležitější partie studijní látky. Naučí také studenty pracovat se studijním textem a upřesní požadavky na zakončení předmětu. Student má k dispozici tutora (sl. Iva Polášková,
[email protected]), který mu pomáhá s plněním povinností v oblasti organizační a adresářové struktury. Významnou roli v organizaci práce a studia hraje organizační struktura. Práci vede ročníkový vedoucí, kruhy vedou vedoucí kruhů a ti mají zavedenu organizaci studentů kruhu v malých pracovních týmech (5 - 8 studentů). Každý student, tým a kruh má přesně stanovené úkoly. Práce studentů probíhá ve virtuálním prostoru adresářových skupin, komunikace prostřednictvím e-mailů, faxů, telefonů a na soustředěních ve škole. Po skončení každého soustředění dostanou studenti zápis prostřednictvím e-mailu, vlastní práci řídí mezi soustředěními vedoucí týmů, kruhů a ročníku většinou e-mailovou komunikací a telefonním spojením. S učitelem komunikují studenti e-mailem (
[email protected]), nebo telefonem (číslo horké linky je zadáno na semináři). Základní informace má student v adresáři vyučujícího. V následující ukázce uvádím adresářovou strukturu kruhu 1FD, 1MZ pro akademický rok 2005/06, zimní semestr:
Student má před začátkem semestru správcem sítě instalovánu standardní adresářovou strukturu pro kruh:
J:/epi/epi_2004_05/a05_studenti/1MZ
20
3.5
Shrnutí
Kapitola vám měla studenti vysvětlit pojem FTP přístup. Avšak důležitějším poznatkem, je získání manuelní zručnosti pro přístup do adresářů, a to zejména do adresářů školních. S těmito adresáři budete při studiu mnohokráte pracovat a to nejenom v předmětu Informatika. Věnujte proto této kapitole zvýšenou pozornost. Necítíte-li se na to, že umíte spolehlivě pracovat s FTP přístupem projděte si kapitolu několikráte. Pokud ani pak nebudete mít jistotu obraťte se přímo na vyučujícího. Znakem vysokoškoláka je schopnost pracovat vědecky, vědeckými metodami práce. Tyto metody plně využijete při řešení výzkumu. Absolvent vysoké školy si má v průběhu studia vybudovat dovednosti využívání výzkumu pro objektivní vykládání reality a jevů. v průběhu své praxe budete trvale řešit své projekty, podle nichž budou postupovat Vaši spolupracovníci při řešení podnikových problémů. Je třeba, abyste respektovali standardní strukturu projektu. K dispozici máte elektronické texty na CD-ROM, včetně distanční formy. Jejich použití je poplatné standardní struktuře, která je uvedena pod ikonami na první straně skript. Je výhodné, když co nejdříve začnete promýšlet zaměření vaší bakalářské práce a problém, který chcete vyřešit. Poraďte se v podniku, s vedoucím katedry, můžete navázat na výzkum a projekty z uplynulých let.
21
4
22
5
Word – textový editor
Cíle kapitoly:
1. Poznat základní názvosloví počítače 2. Naučit se základní práci s textovým editorem WORD 3. Umět nastavit stránku dokumentu 4. Umět nastavit styly v dokumentu a také je používat 5. Umět využívat základních operací s dokumentem 6. 7.
Naučit se vkládat tabulku do textu a pracovat s ní Naučit se vkládat do textu základní prvky jako obrázek, textové pole, atd.
Klíčová slova:
Textový editor, WORD, uživatelské rozhraní WORDu, otevření dokumentu, uložení dokumentu, styly, vzhled stránky, práce s tabulkou Práce s textem je velmi starou záležitostí, na zásadách pracovali celé generace grafiků, tiskařů a sazečů. Vznikaly hlavní zásady vznikající po staletí a z nich pak vychází ovládání nynějších textových editorů. Základní úkol jež před námi stojí je se těmto zásadám naučit, a pak už jenom hledat, kde příslušné nastavení vlastností nalezneme. Zaměříme se v naší následující práci na obecné zásady ovládání práce s textovým editorem MS Word verze 2000. Jistě se ve své budoucí praxi seznámíte s celou další řadou dalších textových editorů. Proč jsme se tedy zaměřili právě na Word? Protože dnes patří mezi textové editory nejpoužívanější a delší dobu také ještě mezi nejpoužívanější patřit bude. Aplikace Microsoft Word je součástí programového balíku Microsoft Office, který zahrnuje i další kancelářský software. Word je určen pro tvorbu a editaci textových dokumentů, které mohou obsahovat, obrázky, tabulky nebo jiné objekty. Aplikace Word se stala díky svému rozšíření standardní aplikací pro tvorbu textových dokumentů. Veškerý konkurenční software je dnes porovnáván vzhledem k možnosti otvírání a editace dokumentů napsaných ve Wordu. Mezi jiné textové editory lze zařadit aplikaci Writer ze softwarového balíku OpenOffice.org společnosti Sun nebo aplikace 602Text z balíku programů PCSuite české společnosti Software602. Nejnovější verze Wordu je dnes verze Microsoft Word 2002 (z balíku Office XP). Bohužel kompatibilita textových dokumentů vytvořených v některé verzi a editovaných ve verzi jiné není úplně optimální. Legenda k následujícímu obrázku: označení Popis 1 název právě otevřeného dokumentu. Při prvním otevření je název automaticky nazván dokument1.doc 2 nástroje voleb „rozbalovací menu“ naleznete zde základní příkazy ovládání textového editoru 3 pracovní plocha dokumentu, nastavení velikosti je uvedeno v % 4 vodorovné vodící pravítko 5 svislé vodící pravítko 6 nastavení typu písma 7 velikost písma 8 formát písma 9 formát odstavce (zarovnání zleva, zarovnání na střed, zarovnání zprava, zarovnání do bloku) 10 měřítko zobrazení dokumentu na pracovní ploše 11 vložení odrážek a číslování odstavců, nadpisů, … 12 jazyk s kterým pracujeme (2x poklepáním levým tlačítkem myši je možné zvolit jiný jazyk) 13 ikony pro práci se souborem ( z leva – nový soubor, otevřít soubor, uložit, tisk souboru) 14 svislý posuvník stránky 15 vodorovný posuvník stránky 16 operace s dokumentem ( z leva – minimalizovat, obnovení z maximalizace, zavřít) stav pravopisu a gramatiky
23
2
1
10
11
16 4 6
13
8
7
9
3 5
14 12
15
17
Obr. Pracovní plocha programu MS Word
Tato pracovní plocha odpovídá nastavení po instalaci programu. Pracovní plochu je však možno přizpůsobit podle požadavků uživatele například do panelu nástrojů přidat další tlačítka, nebo naopak nepoužívaná tlačítka odebrat. Pravítko může být skryté a také zobrazení plochy pro psaní textu lze zobrazit v několika režimech. V náhledu je v ploše viditelná celá šířka stránky, ale je možno zobrazit také stránku bez okrajů.
5.1
Otevření nového dokumentu 2
Jednou ze základních operací je vytvoření nového dokumentu. To lze provést pomocí položky menu Soubor→Nový. Poté se otevře dialogové okno, kde lze zvolit typ dokumentu, který budete vytvářet. volbou OK nebo potvrzením volby ENTER se nám nastaví prázdny dokument. Volba Nový vidíme na obrázku.
1 3
Obr. Pracovní okno Nový dokument
Legenda k obrázku:
označení Popis 1 2 3
nastavení různých šablon pro práci. šablona znamená nastavení masky do které budete vepisovat pouze nové data. možnost navolení formátu WWW stránky.
24
Poznámka: další možností je využití klávesové zkratky Ctrl+N nebo použití ikony . klávesové zkratky se nám nezobrazí předchozí dialogové okno).
Při použití této
Po spuštění aplikace Word je nový dokument automaticky otevřený a jako šablona je použita šablona prázdný dokument. Tuto šablonu lze nalézt v dialogovém okně šablon v záložce Obecné.
5.2
Otevření existujícího dokumentu
V předchozí části jsme si vysvětlili nastavení nového dokumentu. Máme však možnost otevřít již existující dokument. Otevření existujícího dokumentu lze provézt pomocí menu Soubor → Otevřít.
1
1
2
Hledání souboru na discích a ve složkách, Na bílé ploše zobrazeného plovoucího menu se nám ukazují všechny dokumenty s takou příponou, která je navolena v bodě 2. Nastavení formátu přípony a druhu zobrazovaných dokumentů, které chceme zobrazovat pro naši volbu
2
Poznámka: Tak jak byla možnost otevření nového dokumentu i pro otevření již vytvořeného dokumentu existuje klávesová zkratka Ctrl+O. Další možnost je využití ikony . U všech vyjmenovaných možností se zobrazuje předchozí dialogové okno, které slouží pro otevírání souborů v celém systému Windows.
5.3
Uložení vytvořeného textového dokumentu
Uložení dokumentu se provádí pomocí menu volbou Soubor→Uložit nebo klávesovou zkratkou Ctrl+S či ikonou na panelu nástrojů . Při ukládání máme v podstatě pouze dvě možnosti a to: Soubor ještě není uložen Soubor již je uložen a my provádíme ukládání během práce. Při první volbě používejte volbu Soubor → Uložit jako. Tuto možnost volíme proto, že jsme schopni ovlivnit místo pro naše uložení. Kdybychom toto místo uložení nenastavili byl by dokument uložen automaticky do své pracovní složky pro niž je ukládání automaticky nastaveno. Obvykle je to na disku C: v adresáři Dokumenty. Popišme si nyní postup uložení dokumentu při prvním uložení. 1
Vybíráme místo kde budeme chtít uložit náš vytvořený dokument. Znamená to, že hledáme disk a další složky.
2
Nastavujeme formát v jakém bude náš dokument uložen.
3
Místo kde napíšeme název našeho dokumentu. Vyvarujte se psaní s diakritikou (háčky, čárky,
1
3 2
zbytečné mezery, tečky, atd.). Tato volba je velmi důležitá hlavně pokud nemáme jistotu, že dokument bude otevírán pouze ve stejné verzi Wordu jako ve které byl vytvořen. Pokud chceme, aby dokument byl co nejvíce univerzální, tedy aby jej bylo možno otevřít i v jiných verzích Wordu, zvolíme jako typ souboru Formát RTF pro Word 97-2000 & 6.0/95 (*.doc). Tato volba je nejuniverzálnějším typem souboru, který je možno
otevírat ve všech verzích Wordu zpětně až k verzi 6.0.
25
Word nabízí i možnost automatického ukládání dokumentu, která je užitečná například v případě náhlého výpadku proudu. Pak dojde ke ztrátě dat pouze od posledního automatického uložení. Interval ukládání je možno nastavit v menu Nástroje → Možnosti → Ukládání.
Úkol 1
Úkoly:
Seznamte se s učebním textem výpočetní techniky jak v psané tak elektronické podobě.
5.4
Nastavení vzhledu stránky
Před každou prací na textovém dokumentu se nastavuje v menu Soubor →Vzhled stránky. Po zvolení naší volby se objeví následující dialogové okno. 2
1
1
Nastavení okrajů na stránce. Je to vlastně nastavení pracovního pole. Nastavení velikosti formátu listu papíru. Standardní nastavení je formát A4 (297mm 210mm). Možnost je i nastavení orientace papíru (na stojato, na ležato).
2
V dalších záložkách se nastavují další vlastnosti dokumentu, které však nejsou tak významné.
5.5
Word – editace dokumentu (styl)
Ve Wordu je dokument složen z odstavců. Pro zjednodušení práce s dokumentem je možno nadefinovat styl dokumentu. Co je to styl? Styl je kombinace formátů např. písma, jeho velikosti, zarovnávání, řádkování, atd. Každý styl má svůj 1 název Některé styly má Word již předem přednastavené. Jaký název stylu máme nastaven zjistíme v panelů nástrojů Formát → Styl. Naší volbou vyvoláme následující plovoucí menu.
2
1
Nadefinované používané styly v aktuálním dokumentu
2
Popis nastaveného stylu
3
Nastavení nového stylu
3 4
4
26
Úprava nastaveného stylu (2)
5.5.1
Nastavení nového stylu (3)
Vlastní nový styl je možno nastavit přes následující dialogové plovoucí menu, které vyvoláme stiskem klávesy Nový (3). Objeví se nám následující plovoucí menu. 1 1 2
3
2
5.5.2
Automatické přiřazení názvu nového stylu. Přepisem je možné nastavit svůj vlastní název stylu. Přes tlačítko nastavujeme jednotlivé atributy stylu. Jedná se o tyto základní atributy: Písmo, Odstavec, Tabulátory, Ohraničení, Jazyk, Rám, Číslování. Přes klávesu je možné vyvolat nabídku, v níž si nastavíte klávesovou zkratku pro další práci s textem. Jestliže budete dále pracovat v textu a chcete upravit odstavec stačí pak využít nadefinovanou klávesovou zkratku.
3
Práce se styly
Možná jste si při psaní nějakého dokumentu všimli jedné nenápadné kolonky, ve které je většinou napsáno Normální. Je to právě okno, ve kterém si můžete nastavit formátový styl odstavce, nadpisu,
Možnost výběru stylu
Rozbalená nabídka stylů
odrážek atd. Nastylovaný dokument má tu výhodu, že jsou všechny odstavce, nadpisy, odrážky a další části textu graficky jednotné (formát písma, velikost písma, barva písma, zarovnání, řádkování …). Pokud si tuto nabídku rozbalíte pomocí malé šipky v pravé časti okna, zobrazí se vám nabídka stylů, které jsou v dokumentu vytvořeny. Tyto styly samozřejmě můžete upravovat, popřípadě vytvářet nové.
1. Ukážeme si jak vytvoříme nový styl – normálního odstavce textu. Předpokládejme, že budeme chtít, aby vytvořený odstavec byl psán typem písma Arial o velikosti 10 b. Barva písma bude černá, odstavec bude zarovnán do bloku a řádkování v odstavci bude 1,5 řádku. Pomocí menu dokumentu, které je umístěno v horní části obrazovky vyhledáme záložku Formát a v ní položku Styl. Po kliknutí na tuto položku se zobrazí dialogové okno pro editaci jednotlivých stylů. Náhled na vytvořený styl
Náhled na font použitého písma
Tlačítko Organizátor slouží pro překopírování stylů z jednoho dokumentu do druhého.
27
stylů
Pomocí tlačítka Nový vytvoříte nový styl. Otevře se následující dialogové okno, ve kterém zadáváte vlastnosti definovaného stylu. Sty nazveme Odstavec. Pomocí tlačítka Formát se nám otevře nabídka, ve které můžeme definovat formát písma a odstavce. Takže pod položkou Písmo nadefinujeme font písma Arial, řez písma Obyčejné a velikost 10. Pod záložkou Odstavec nastavíme zarovnání Do bloku a řádkování 1,5 řádku. V náhledovém okně na ukázce vidíme formát odstavce s námi definovanými vlastnostmi.
Další výhodná věc, kterou doporučuji si vytvořit je klávesová zkratka používaných stylů. Urychlí a usnadní vám to práci s dokumentem. Klávesovou zkratku vytvoříte pomocí tlačítka Klávesová zkratka kda si přiřadíte vámi definovanou zkratku. V našem příkladě jsem použil zkratku Ctrl+Num 4 (stisknutí klávesy Ctrl a čísla 4 na numerické klávesnici) a potvrdíte tlačítkem přidat. Vše potvrdíte tlačítkem OK a můžete psát odstavec nadefinovaný pomocí tohoto stylu. V okně kde se vám zobrazuje název zrovna používaného stylu, kde byl původně Normální je název Odstavec. Tímto způsobem si můžete vytvořit jakýkoliv styl a jen pomocí klávesových zkratek jej používat.
UKÁZKA Použitý styl Odstavec. Použitý styl Odstavec. Použitý styl Odstavec. Použitý styl Odstavec. Použitý styl Odstavec. Použitý styl Odstavec. Použitý styl Odstavec. Použitý styl Odstavec. Použitý styl Odstavec. Použitý styl Odstavec. Použitý styl Odstavec.
2. Nyní si ukážeme jak vytvořit styl, pomocí kterého budeme vytvářet odrážky popřípadě číslované seznamy. Opět tak jako v předchozím příkladě vytvoříme nový styl nadefinujeme si jeho název typ písma, velikost a barvu písma, řádkování atd. Vše uděláme stejným způsobem. Styl nazveme Odrážky. Musíme přidat znaky pro odrážky, popřípadě čísla (písmena), která budou oddělovat jednotlivé položky v seznamu. Formát znaků těchto položek nalezneme pod položkou Číslování. V následujícím okně vytváříme pod záložkou Odrážky odrážky a pod záložkou Číslování číslované nebo znakované seznamy. Vybereme si z nabídky, který nám vyhovuje a ten použijeme. Pod tlačítkem Vlastní si můžeme nadefinovat vlastní znak odrážky a odsazení odrážek od levého okraje dokumentu. Vše potvrdíme a můžeme vytvořený styl použít. Opět můžeme vytvořit klávesovou zkratku pro rychlejší ovládání a práci s dokumentem.
28
Určitě jste si všimli, že dialogové okno pro výběr odrážky a číslovaného seznamu obsahuje další záložku nazvanou Víceúrovňové. V této záložce tvoříme nadpisy a podnadpisy. Výhodu stylovaných nadpisů je, že se vám číslují automaticky, takže se nemůže stát, že vám ve výčtu nadpisů chybí nebo se opakuje nějaké číslo nadpisu popř. podnadpisu. Tvorbu stylů nadpisů si předvedeme v následujícím příkladu.
3. Tvorba stylů nadpisů a podnadpisů. Opět postupujeme stejným způsobem jako v předchozím příkladu jen pod položkou Číslování vybereme záložku Víceúrovňové. Styl jsme si pojmenovaly Nadpis_1. V záložce Víceúrovňové nalezneme námi vytvořený styl Nadpis_1 a potvrdíme jej. Takto jsme si vytvořily hlavní nadpis. Nyní vytvoříme podnadpis. Postupujeme stejným způsobem jako doposud. V seznamu stylů se nám automaticky vytvořily styly Nadpis_2 a Nadpis_3, které použijeme do našeho dokumentu. Pouze jim upravíme formát písma (font, velikost, barvu, zarovnání), přiřadíme klávesové zkratky a můžeme je začít používat v dokumentu.
UKÁZKA 1 Nadpis_1 1.1 Nadpis_2 1.2 Nadpis_2
29
Pokud máme tu potřebu aby se nám nadpisy začaly číslovat od jiného čísla než je 1, změníme to v okně které se skrývá pod tlačítkem Vlastní v okně Odrážky a číslování. Zde můžeme nastavit různé vlastnosti víceúrovňového stylu. Můžeme zde nastavovat úroveň stylu, styl číslování, začátek číslování (od jakého čísla se nám budou nadpisy číslovat), zarovnání a odsazení od levého okraje dokumentu atd. Velkou výhodou takto nastylovaných nadpisů je to, že nám MS WORD umožní automatické vygenerování obsahu dokumentu včetně čísla stránek a jeho jednoduchou aktualizaci. Automatické vygenerování obsahu si ukážeme v následujících odstavcích.
5.5.3
Tvorba obsahu dokumentu
Pokud jsme si vytvořily dokument s pomocí stylů, můžeme si nechat automaticky vygenerovat obsah dokumentu. Výhodou takto tvořeného dokumentu je, že se vám nemůže stát, že nějaký nadpis opomenete v obsahu uvést, popřípadě vám nebude odpovídat číslování stránek v obsahu v důsledku přesunutí nějakého odstavce (příp. nadpisu) na novou stránku. Obsah vytvoříme následujícím způsobem. V horní nabídce menu pod záložkou Vložit je položka Rejstřík a seznamy…, kterou otevřeme, zobrazí se editační okno. V záložce Obsah si můžeme nastavit různé parametry generovaného obsahu, např. zda chceme zobrazit čísla stránek, jestli chceme zarovnat čísla stránek k pravému okraji dokumentu nebo jaký vodící znak bude zobrazen mezi textem a číslem stránky. V položce formát můžeme nastavit formát (vzhled) obsahu. Doporučuji vybrat formát Formální (v konečném důsledku se jeví jako nejpřeh lednější). V položce Zobrazit úrovně můžeme nastavit, jak již název napovídá, úrovně nadpisů, které se v obsahu budou znázorňovat. Pod tlačítkem Možnosti vybereme, ze kterých stylů se má obsah vygenerovat a přiřadíme jim úroveň zobrazení (tedy Nadpis_1 bude na úrovni 1, Nadpis_2 na úrovni 2 atd.). Pod tlačítkem Upravit můžeme ještě dodatečně upravovat jednotlivé vytvořené styly v dokumentu. Vše potvrdíme tlačítkem OK a obsah se nám automaticky vygeneruje na místo, kde se nacházel kurzor.
UKÁZKA
1
PODNIK V INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI ...................................................................................4 1.1 1.2
2
VÝZNAM INFORMACÍ V MANAŽERSKÉ PRAXI........................................................................6 2.1 2.2 2.3
3
PODNIK POD VLIVEM GLOBALIZACE .............................................................................................4 PODNIK V INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI ...........................................................................................4 ÚLOHA DAT, INFORMACÍ A ZNALOSTÍ ............................................................................................6 SPRÁVNÉ INFORMACE SNIŽUJÍ NÁKLADY A ZVYŠUJÍ PŘÍJMY ............................................................7 OCHRANA INFORMACÍ A INFORMAČNÍ ODPAD ................................................................................7
INFORMAČNÍ SYSTÉM PODNIKU...............................................................................................8
Jednotlivé položky vygenerovaného obsahu fungují i jako hypertextový odkaz, tzn. když si kliknete na YMEZENÍ POJMU SYSTÉM 3.1 V (IS).................................................................................8 nějakou položku obsahu, tak seINFORMAČNÍ automaticky přemístíte na příslušné místo v dokumentu. PODNIKOVÝCH INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ (PIS) ...............................................................8 3.2 nějaké MODELYzměny Pokud uděláte v dokumentu a změní se vám číslování jednotlivých kapitol, popřípadě změníte 4název nějaké kapitoly, stačí pravým PODNIKU tlačítkem.....................................................................12 myši kliknout na vygenerovaný obsah a dát JÁDRO INFORMAČNÍHO SYSTÉMU 4.1 4.2 4.3 5
VÝVOJ VEDOUCÍ K ERP ŘEŠENÍ .................................................................................................12 ERP V UŽŠÍM SLOVA SMYSLU - VNITROPODNIKOVÁ INTEGRACE ...................................................13 ERP V ŠIRŠÍM SLOVA SMYSLU – ROZŠÍŘENÍ ERP .......................................................................14
30
ŘÍZENÍ VZTAHŮ SE ZÁKAZNÍKY (CRM) A DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE (SCM) ............16 5.1 5.2 5.3
ŘÍZENÍ VZTAHŮ SE ZÁKAZNÍKY (CRM) ........................................................................................16 ŘÍZENÍ DODAVATELSKÉHO ŘETĚZCE (SCM) ...............................................................................17 APLIKAČNÍ ARCHITEKTURA IS/ICT..............................................................................................19
položku Aktualizovat pole. Otevře se vám okno, kde máte dvě možnosti: 1. Pouze čísla stránek – můžete aktualizovat pouze čísla stránek, případná změna názvu nadpisu se neprojeví. Celá tabulka – aktualizují se čísla stránek včetně názvů jednotlivých kapitol. Pokud tedy měníte i název nějaké kap
5.6
Tvorba tabulky
Ve Wordu je možné tvořit tabulku třemi způsoby: V textu sloupci oddělenými pomocí tabulátoru Vložením tabulky definované rozměry Nakreslením tabulky pomocí ručního režimu Vložení tabulky do textuPopišme si jak postupovat při vkládání tabulky. Z rozbalovacího menu nahoře vložíme přes Tabulka → Vložit tabulku nebo pomocí ikony tabulku. V prvním případě (volba z menu) se na monitoru objeví následující plovoucí nabídka na obr. Zvolíme kolik budeme chtít sloupců v tabulce a počet řádků v tabulce. Šířka sloupců je možno ovlivnit v nabídce šířka sloupce. Po nastavení těchto hodnot pokračujeme klávesou OK. Pod odkazem Autoformát lze vybrat určitý typ již nadefinované tabulky (tzn. barvy, typy, …). Danou nabídku doporučuji k projití. Na obrázku vidíme plovoucí nabídku automatického formátu tabulky. Ve formátu volíme typ tabulky, který je nám nabízen a ve vedlejším okně vidíme volbu. Další možností bude vložení tabulky přes ikonu v předešlém textu zobrazené. Tady se lišíme od předchozí volby tvorby tabulky z rozbalovacího menu. Při stisku na ikonu se rozbalí tato nabídka. V této nabídce následně zvolíme tahem kurzoru myši počet řádků a sloupců. Zobrazení je pouze grafické tzn. že se nám obarvují políčka barevně a to modře. Nastavení je 5 sloupců a 4 řádky. Další přidávání nebo odebírání řádků se děje až po vložení do textu. Tedy, požadujete-li vložení více sloupců a řádků než 5x4 Zvolte tuto nejvyšší nabídku a potom budeme další doplňovat. Popis následuje v dalším textu. Příklad řešení předchozího úkolu: Příjmení
Jméno
PSČ
Město
Telefon
Adamec Aaron Bureš Darmošlap Duřina Flaška Hrbol Tulipán Zdechlina
Pavel František Josef Josef Pavel Ferdinand Miroslav David Lukáš
688 45 668 56 687 05 666 66 888 88 879 33 556 40 658 33 777 77
Dobříš Praha Podolí Hůrka u Kaštanu Flákota u Lhoty Hrobice u Říčan Chráněná Zahrada u Prahy Hnojník
604568878 689454555 878777778 777888999 545689112 323111221 121333124 213335564 111245778
5.6.1
Úprava vložené tabulky – vložení řádku
Popišme si nyní jak postupovat u vložené tabulky. K základním operacím, které vyžadujeme u tabulky patří: přidání a odebrání řádku/sloupce, sloučení buněk, barvení buněk, …. Pracujme s předchozí tabulkou. Otevřete si nový soubor. Nastavíme si myš na levou stranu tabulky a označíme stiskem
31
levého tlačítka myši řádek pod který chceme vložit další řádek. Na vašem monitoru by měla situace vypadat tak jako na následujícím obrázku před vložením nového řádku.
místo pro umístnění kurzoru myši Pravým tlačítkem myši vyvoláme nabídku, kterou vidíme na následujícím obrázku. Z nabídky vybereme možnost Vložit řádky. Po této volbě se mezi předchozí a označený vloží řádek, který má stejné parametry jako řádky definované v tabulce. Další operací prováděnou v tabulce je změna hraničících čar a stínování v tabulce. Tyto úpravy vyvoláváme stejným způsobem jako při vkládání řádku nebo sloupce. Tedy označíme buď určitý počet řádků, sloupců nebo celou tabulku, a to tak jak budeme chtít její vzhled upravit. Přes pravé tlačítko vyvoláme nabídku a zvolíme možnost Ohraničení a stínování. Objeví se nám plovoucí okno na obrázku.
3 Obr. 5-5 nabídka vlastnosti tabulky
1
32 2
Obr. Pracovní okno Ohraničení a stínování Legenda k obrázku:
označení 1 2 3
Popis
5.6.2
Úprava šířky sloupce a řádku
Nastavení jak chceme aby byla tabulka orámována Nastavení tloušťky orámování Záložka pro práci se stínováním tabulky (stínování polí tabulky)
Pokud máme v tabulce příliš široké sloupce či řádky lze je upravit následujícím způsobem. Myší se nastavíme na vloženou tabulku. Prohlédněte si obrázek 5-4. Vidíme, že se nám objevil následující znak nebo znak , kdy pomocí stisku levého tlačítka a posunu v případě sloupce vlevo a vpravo, tak v případě řádku posunem směrem dolů a nahoru měníme šíři.
Obr. 5-4 zvětšení řádku
nabízené možnosti.
5.6.3
Toto byla tedy jedna z možných cest jak zvětšit velikost řádku nebo sloupce. Další možností je vyvolání nabídky Tabulka → Vlastnosti tabulky. Předpokladem je abychom před touto volbou označili tabulku, jinak tato volba nebude aktivní. Vyvoláním se otevře plovoucí nabídka (obr. 5-5). Vidíme zde možnosti práce s celou tabulkou, řádkem, sloupcem nebo pouze buňkou. Nezapomeňte tedy vždy označit tu část tabulky s níž chcete pracovat. Postupně si nyní projděte všechny
Sloučení buněk
Další možnosti práce s buňkami tabulky je slučování buněk do jediné buňky. Tedy buňky označíme a z nabídky Tabulka → Sloučit buňky. Chceme-li ovlivnit text v tabulce, například popis ve vertikálním směru, vybereme z nabídky Formát → směr textu tuto možnost. Práci ukončíme poklepem na tlačítko Ok.
5.6.4
Rozdělení buněk a tabulky
Příkazem Tabulka → Rozdělit buňky. Můžeme rozdělit buňky tabulky na zvolený počet řádků či sloupců. Pokud před zadáním příkazu označíme více buněk bude aktivní zaškrtávací pole před rozdělením sloučit buňky. Další možnost je rozdělit existující tabulku na tabulky dvě. Tabulka → Rozdělit tabulku. Aktivní řádek se stane prvním řádkem druhé tabulky. Mezi tabulky se vloží prázdný řádek.
5.6.5
Rozdělení buněk a tabulky
Volbou Tabulka → Přizpůsobit→ Přizpůsobit obsahu můžeme nastavit šířku sloupce podle textu v něm. Šířka sloupce se bude přizpůsobovat obsahu i pokud později přepíšeme do buňky text. Ve vlastnostech tabulky bude zrušení nastavení upřednostňování šířky sloupce. Chceme-li aby sloupce tabulky byly stejně široké označíme a z nabídky Tabulka → Přizpůsobit sloupce stejně široké. Šířka
33
sloupců bude nastavena na průměrnou hodnotu původních šířek sloupců. Analogicky můžeme po označení více řádků volbou Řádky stejně vysoké nastavit stejnou výšku všech označených řádků.
5.7
Vložení rejstříku a seznamu
MS Word nabízí možnost vytvoření rejstříku, obsahu a dalších seznamů. Abychom mohli v našem dokumentu snadno vytvořit rejstřík, musíme si nejprve vytvořit položky rejstříku. Označíme proto nejprve slovo v textu. Zadáme příkaz Vložit → Rejstřík a seznamy a klepneme na tlačítko označit. Zobrazí se dialogové okno Označit položku rejstříku. Dialogové okno lze také zobrazit přímo v textu klávesovou zkratkou Alt+Shift+X. Jako hlavní položku si lze v rejstříku navrhnout například označený text škola. Vnořená položka nám umožňuje tvorbu druhé úrovně rejstříku například označeného třída. V sekci Možnosti definujeme, co bude pro položku rejstříku vypsáno : křížový odkaz na jinou položku rejstříku nebo aktuální stránku nebo rozsah stránek odkazem na dříve vytvořenou záložku. Tlačítkem Označit se položka zařadí do rejstříku. Tlačítkem Označit vše by se zařadily všechny výskyty označeného textu do rejstříku (v rámci odstavce se zařazuje pouze první výskyt). Dále zařadíme do rejstříku:
Text škola jako dvouúrovňový odkaz škola, struktura Text třída jako třída
Dialogové okno se automaticky neuzavírá. Po označení textu v dokumentu vždy klepneme myší do pole Hlavní položka. Poté se označený text objeví v poli Hlavní položka. Text v poli potom upravíme. Po skončení označování položek rejstříku ukončíme práci s oknem tlačítkem zavřít. Pokud bychom chtěli některé položky v rejstříku zvýraznit, zašrtli bychom při jejich označování pole tučně či kurzíva. Takto označené položky by měly čísla v rejstříku zvýrazněna tučně či kurzíva. MS Word automaticky začal zobrazovat netisknutelné znaky, což můžeme potlačit klepnutím do tlačítka zobrazit nebo skrýt v panelu nástrojů Standardní.
5.7.1
Vložení rejstříku Kurzor přesuneme na konec textu. Stylem Nadpis 1 nadepíšeme Rejstřík, stiskem klávesy Enter přejdeme na následující řádek, kde zadáme příkaz Vložit, rejstřík a seznamy. Zobrazí se dialogové okno Rejstřík a seznamy (obr. 5-6). V poli Formát vybíráme typ uspořádání rejstříku, který je ilustrován na obrázku. Na něm vidíme formát jednoduchý, který si pro začátek vybírejte. Všimněme si, že na obrázku jsou ilustrovány různé typy odkazů v rejstříku: Číslo stránky: Aristoteles, 2, Křížový odkaz: Asteroidy, viz Jupiter
Obr. 5-6 rejstřík a seznamy
Úkoly:
Úkol 2
Úkoly:
Úkol 3
Vypracujte pomocí textového editoru Word svůj životopis a uložte jej na disketu, nebo jiné přenosové médium.
Seznamte se svým adresářem a uložte do něj svůj zpracovaný životopis z úkolu 1.
34
5.8
Shrnutí kapitoly
Tabulku lze ve Wordu vytvořit z textu (odděleného tabulátory, středníky či jinými znaky) vložením tabulky zadaných rozměrů nebo nakreslením tabulky tzv. „od ruky“. Ve Wordu lze měnit výšku a šířku buněk tabulky, celých řádků a sloupců nebo celé tabulky. Do tabulky lze vkládat nebo z ní odstraňovat řádky, sloupce či jednotlivé buňky. Tabulku lze rozdělit na více tabulek. Word nabízí celou řadu automatických formátů tabulek.
35
6
36
7
Základní principy tabulkového procesoru
Cíle kapitoly:
Poznat tabulkový procesor – jeho základní logiku fungování Naučit se pracovat s tabulkovým procesorem EXCEL Umět řešit problémy z praxe pomocí tabulkového procesoru EXCEL
Klíčová slova:
Tabulkový procesor, excel, buňka, řádek, sloupec, adresace buňky, adresa relativní, adresa absolutní, adresa smíšená,
7.1
Tabulkový procesor
Tabulkový procesor lze považovat za program, je program, který se vyznačuje těmito vlastnostmi:
zpracovává data, která jsou uložena v tabulce, každá tabulka se dělí na buňky, každá buňka má jednoznačnou adresu, každá buňka může obsahovat údaje různých typů (čísla, text, datum a čas, logickou hodnotu, vzorec).
V anglickém jazyce je označován jako spreadsheet. V jednoduchosti lze charakterizovat tabulkový procesor jako matici, v níž existuje určitý počet sloupců a řádků. Jejich protínáním vznikají buňky, které mají každá své označení. Prakticky standardní vlastností každého tabulkového procesoru jsou široké možnosti grafického znázornění dat v tabulce. Tabulkový procesor poskytuje samozřejmě také funkce pro snadnou editaci dat, zejména pro kopírování, přesun a rušení buněk, sloupců nebo řádků. Dále lze snadno upravovat vizuální podobu tabulky, tj. provádět různá orámování, volit typ písma, zarovnání aj. Kromě těchto základních funkcí, nabízí dnešní tabulkové procesory celou řadu dalších funkcí, jako je např. řešení implicitních rovnic, různé typy analýz, základní databázové funkce a v neposlední řadě také programovací jazyky nebo jazyky maker, které umožňují automatizovat často se opakující funkce. S pomocí těchto programovacích nástrojů lze dokonce vytvořit v tabulkovém procesoru aplikaci, která konečného uživatele zcela odstíní od tabulkové podstaty problému. O celkový trh se v současnosti dělí několik dalších tabulkových procesorů - Quattro Pro firmy Borland, Lotus 1-2-3 firmy Lotus Development Corp. a MS Excel firmy Microsoft. Všechny tyto produkty jsou dnes k použití pro grafický operační systém Windows, vlivem konkurence jsou dnes vlastnosti všech těchto produktů ve své podstatě totožné. Tabulkové procesory jsou obvykle součástí balíků programů, které většinou obsahují další softwarové produkty jako textový editor, databázový program a případně grafický prezentační program. Tyto programy snadno vzájemně spolupracují a sdílejí data, čímž lze uceleně řešit řadu praktických problémů. Jedna z firem dodávající takovýto balík je Microsoft. Dodává balík pod názvem Microsoft Office, který obsahuje:
textový editor MS Word, tabulkový procesor MS Excel databázový program MS Access grafický presentační program MS PowerPoint.
Tabulkové procesory mají široké uplatnění v mnoha oborech například při statistickém zpracování dat, finančních operacích ale i pro technické výpočty. Snadná ovladatelnost však umožňuje využití i v běžné kancelářské praxi, kde najdou uplatnění široké možnosti formátování a grafické prezentace dat, které lze využít k vytváření dokumentů profesionálního vzhledu.
37
7.2
MS Excel
MS Excel je jedna z nových verzí tabulkového procesoru firmy Microsoft. Oproti předchozím verzím došlo k řadě zlepšení jakož i implementaci nových funkcí. Stručně uvedeme hlavní znaky: Uživatelské prostředí Pracovní prostředí nebo také uživatelské prostředí odpovídá základnímu standardu Microsoft Office, který klade důraz na srozumitelnost a přehlednost. Z provedených změn můžeme jmenovat: 1. Dialogová okna mají kartotékové členění, které je mnohem přehlednější. 2. Funkci jednotlivých tlačítek lze snadno zjistit pomocí nápovědy.
3. Zlepšená nápověda, která obsahuje i dynamické demonstrační příklady. Programovací jazyk Visual Basic for MS Excel Firma Microsoft zavedla programovací jazyk Visual Basic pro MS Excel, kterým se snažila o sjednocení způsobu programování jak v tabulkovém procesoru, tak v textovém editoru nebo databázovém programu. Všechny produkty firmy Microsoft jsou vybaveny obdobnou variantou jazyka Visual Basic (Visual Basic pro MS Word, Visual Basic pro MS Access), který se liší pouze nadstavbovými funkcemi závisejícími na zvolené či používané aplikaci. MS Excel je vybaven řadou nástrojů, z nichž namátkou můžeme jmenovat:
Nástroj Závislosti, který umožňuje velice efektivně sledovat vazby (závislosti) mezi jednotlivými buňkami. Průvodce převodem textu do sloupců, který usnadňuje konverzi textu do jednotlivých sloupců. Kontingenční tabulka je nástroj vhodný pro zobrazení a analýzu rozsáhlých dat, včetně dat uložených ve více tabulkách. Umožňuje snadné seskupení dat podle určitých položek, získání mezisoučtů atd. Implementace filtrů, umožňujících prohlížet pouze vybrané hodnoty. Použití funkcí usnadňuje Průvodce funkcí, který zjednodušuje zadávání jednotlivých parametrů funkce. Zlepšena je také nápověda k jednotlivým funkcím. Možnost editace přímo v buňce.
7.3
Buňka a její adresace
Pojmem tabulka se rozumí kartézský součin řádků a sloupců. Nejmenším a dále nedělitelným základním stavebním prvkem tabulky je buňka. Buňka může obsahovat tyto údaje následujících typů:
číslo, text (řetězec), kalendářní datum a čas, logickou hodnotu, výraz (vzorec).
Každá buňka má svoji jednoznačnou adresu, pomocí které se na danou buňku odkazujeme ve vzorcích. Adresa buňky má formát označovaný A1, A2, … (např. B80, D45, …), kde písmeno určuje sloupec a číslo řádek, ve kterém buňka leží. Obecné vyjádření adresy lze použít formát RxCy, kde x je číslo řádku a y je číslo sloupce. Písmena R a C jsou odvozena od anglického názvu řádku - Row a sloupce - Column. Tento formát adresy se používá zejména pro programování. Celkově obsahuje MS Excel 256 sloupců a 16 384 řádků.
7.4
Příklad použití tabulkového procesoru
Použití tabulkového procesoru si lze demonstrovat na jednoduchém příkladu z obecné praxe. Potřebujeme vypočítat, jakým procentním podílem se podílí výsledky volených stran v obci na odevzdaných platných hlasech při volbách do Evropského parlamentu. K dispozici jsou počty odevzdaných hlasů jednotlivým stranám, které byly získány od volení komise. Klasický postup pomocí tužky a papíru by vypadal například takto:
38
Volby do Evropského parlamentu Strany, které obdržely alespoň jeden hlas Počet odevzdaných hlasů Podíl v % SNK sdružení nezávislých Evropští demokraté 18 10,59 Koruna Česká 1 0,59 Česká strana sociálně demokratická 16 9,41 Národní koalice 1 0,59 Občanská demokratická strana 57 33,53 Strana zelených 3 1,76 Konzervativní strana 1 0,59 Masarykova demokratická strana 1 0,59 Za zájmy Moravy sjednocené Evropě 1 0,59 Obr. Ruční řešení ve problému Křesťan.a demokrat.unie -Českosl.strana lidová 14 8,24 Pravý blok 7 4,12 Pomocí tabulkového mnohem elegantněji jak z hlediska estetického, Strana zdravého rozumu procesoru však lze úlohu vyřešit 1 0,59 grafického, i z hlediska úspory práce. Tabulkový procesor umožňuje automatické přepočtení Unie liberálníchtak demokratů 1 0,59 vzorců při změně vstupních zejména u rozsáhlejších problémů, kdy by ruční Komunistická strana Čech a Moravy údajů, což je výhodné 38 22,35 Strana za životní jistoty 2 1,18 výpočet představoval časově náročný úkon. V našem případě by předpis pro zpracování uvedené Republikáni Miroslava Sládkanásledovně: 2 1,18 úlohy by mohl vypadal Nezávislí 6 3,53 Celkem 170 100,00
Obr. Řešení problému pomocí tabulky - pohled na vzorec vč. výsledné tabulky
Výhodou tabulkových procesorů zejména pak tabulkového procesoru Excel je možnost snadné tvorby =(B4/$B$21) grafického výstupu tabulky ve formě grafů: *100 =(B5/$B$21) *100 SNK sdružení nezávislých Evropští demokraté
Volby do Evropského parlamentu
Koruna Česká 1,18
3,53
1,18
Česká strana sociálně demokratická
10,59 0,59
Národní koalice 9,41
22,35
Občanská demokratická strana Strana zelených
0,59
Konzervativní strana Masarykova demokratická strana Za zájmy Moravy ve sjednocené Evropě
0,59
Křesťan.a demokrat.unie -Českosl.strana lidová
0,59
Pravý blok
4,12
Strana zdravého rozumu
8,24
Unie liberálních demokratů
0,59
33,53
39
0,59 0,59
Komunistická strana Čech a Moravy Strana za životní jistoty
1,76
Republikáni Miroslava Sládka
Předchozí vytvořená tabulka včetně zpracovaného grafu má univerzální charakter. Stačí pak změnit vstupní hodnoty získané novým průzkumem voleb a ty pak následně vložit do příslušného pole či polí. Ostatní výsledky pak včetně grafu budou automaticky aktualizovány.
7.5
Popis prostředí tabulkového procesoru MS Excel
Před vlastní prací v tabulkovém editoru Excel je vhodné seznámit se s pracovním prostředím a pracovní plochou editoru. V mnohém se podobá již známému textovému editoru, zejména v uspořádání ikon i v jejich podobnosti a také funkcích. Také členění pracovní plochy je zde velmi podobné.
7.5.1
Pracovní plocha
Pracovní plocha programu MS Excel se skládá z několika důležitých prvků, které jsou popsány na následujícím obrázku Legenda k obrázku: označení Popis označení popis 1 selektor tabulky (výběr celé tabulky) 8 stavový řádek 2 název zpracovávané úlohy 9 řešená úloha 3 řádek vzorců 10 listy aplikace (záložky listů) 4 panel nástrojů 11 aktivní buňka 5 Menu 12 vodorovný posuvník 6 selektor sloupce (výběr celého sloupce) 13 svislý posuvník 7 selektor řádku (výběr celého řádku) 14 popis aktivní buňky
2
5 4
40
14 13
11
7 10
12
9 8
Obr. Pracovní plocha programu MS Excel
7.6
Řádek pro zápis vzorců
4 1
2
3
5
Obr.2-5 Pracovní plocha programu MS Excel
Legenda k obrázku 2-5.: označení Popis 1 označení aktivní buňky 2 zrušení akce 3 potvrzení akce 4 tlačítko pro vložení funkce
označení popis 5 řádek pro zápis vzorce
Řádek vzorců slouží k zadávání a editaci obsahu buněk. Editovat lze i v buňkách, stačí dvakrát kliknout myší na buňku, v ní se objeví kurzor , a můžeme editovat. V levé části řádku vzorců se zobrazuje adresa nebo jméno aktuální buňky. Začneme-li do aktuální buňky zadávat jakékoliv údaje, dostane se řádek vzorců do editačního režimu, který rozeznáme podle zobrazení tlačítka zrušení a potvrzení. Tlačítko zrušení má význam klávesy ESC, tj. původní obsah buňky zůstane nezměněn. Tlačítko potvrzení má stejný význam jako klávesa ENTER a potvrzuje platnost vložených dat. Tlačítko pro vložení funkce má stejný význam jako povel Vložit-Funkce (Insert-Function). Kurzor v pruhu vzorců má tvar svislé čárky, k editaci můžeme využít několik kláves, které plní obvyklé funkce: LEFT (šipka vlevo) - posun o znak vlevo, RIGHT (šipka vpravo) - posun o znak vpravo, DELETE (na numerické klávesnici DEL) - zrušení znaku vpravo od kurzoru, BACKSPACE - zrušení znaku vlevo od kurzoru, CTRL+LEFT - posun o slovo vlevo, CTRL+RIGHT - posun o slovo vpravo. Pokud pohybujeme kurzorem při stisknuté klávese SHIFT, můžeme vybrat část vzorce (zobrazí se inverzně). Tuto část pak můžeme smazat nebo vložit do schránky (Clipboard) pomocí CTRL+INS. Textové údaje ze schránky je rovněž možné vložit do pruhu vzorců, např. pomocí SHIFT+INS. Vlastní zadávání nového obsahu buňky provádíme přímo z klávesnice. Pokud chceme editovat obsah aktuální buňky, postačí kliknout na pruh vzorců nebo stisknout klávesu F2.
41
7.7
Stavový řádek
V levé části stavového řádku se zobrazují informace o činnostech, které v daný okamžik probíhají, např. otevírání a ukládání do souboru, kopírování, nahrávání makra apod. Pokud Excel provádí déle trvající akci během níž musí uživatel čekat, je obvykle zobrazeno ukazovátko myši ve tvaru přesýpacích hodin. Připravenost MS Excelu akceptovat uživatelský vstup je signalizován nápisem Připraven (Ready). V pravé části stavového pruhu je signalizován stisk kláves, jako NUM LOCK, CAPS LOCK aj.
Obr.2-6 Stavový řádek
7.8
Nastavení stránky
Chceme-li zobrazit především vybranou oblast, označíme ji a pak zvolíme v „podle výběru“. Dále je možné nastavit pomocí příkazu Soubor>Vzhled stránky např. okraje, záhlaví, zápatí, zda chceme umístit text na výšku či na šířku, vybrat formát papíru, zda chceme text na stránce centrovat ve vodorovné či svislém směru atd. Pomocí příkazu Zobrazit>Panely nástrojů můžeme zvolit, které nástroje zobrazíme. Pomocí příkazu Nástroje> Možnosti lze vyvolat okno pro nastavení pracovního prostředí.
Uložení skupiny sešitů do vlastního pracovního prostoru
Skupinu sešitů můžete otevřít najednou, vytvoříte-li soubor pracovního prostoru. V souboru pracovního prostoru jsou uloženy informace o všech otevřených sešitech, například jejich umístění, velikost oken a umístění na obrazovce. Otevřete-li soubor pracovního prostoru pomocí příkazu Otevřít (nabídka Soubor), budou v aplikaci Microsoft Excel otevřeny jednotlivé sešity uložené v pracovním prostoru. Soubor pracovního prostoru neobsahuje sešity samotné, proto je nutné ukládat změny, které provedete, do jednotlivých sešitů. Chcete-li sešity otevřít při každém spuštění aplikace Microsoft Excel, uložte soubor pracovního prostoru do složky XLStart ve složce aplikace Microsoft Excel. Do složky XLStart ukládejte pouze soubor pracovního prostoru, ne soubory obsahující sešity.
7.9
Panely nástrojů
MS Excel obsahuje čtrnáct standardních panelů nástrojů, které je možno umístit na libovolnou pozici obrazovky. Zobrazení požadovaného panelu nástrojů provedeme povelem Zobrazit- Panely nástrojů (ViewToolbars), který otevře okno s nabídkou dostupných panelů. Nově zobrazený panel nástrojů má obdobný vzhled jako klasické okno, tj. má titulek a rámeček a nepodobá se pruhu v pravém smyslu slova. Uchopením za titulek můžeme měnit polohu panelu na obrazovce. Pokud jej přiblížíme těsně k libovolnému okraji obrazovky, rozvine se podél tohoto okraje do klasické podoby nástrojového pruhu. Pokud přijedeme myší k některému z tlačítek, objeví se po chvíli čekání krátká nápověda.n Volba Vlastní v nabídce Panelu nástrojů nám otevře samostatně plovoucí okno, z něhož lze tahem myši umístnit nebo sestavit si vlastní pracovní nabídku. Postup jak tvořit tuto vlastní nabídku naleznete v následující kapitole.
42
7.10
Řady
Do vyznačené oblasti lze rychlým způsobem vepsat číselnou nebo jinou logickou řadu (např. dny v týdnu nebo měsíce nebo vlastní seznam, který si můžeme pomocí příkazu Nástroje> Možnosti vytvořit). Číselná řada může být aritmetická s lineárním přírůstkem nebo geometrická. Stačí do jedné buňky zapsat počáteční hodnotu, vybrat sloupec nebo řádek, který tuto buňku obsahuje a pak pomocí příkazu Úpravy – Vyplnit – Řady vyvolat dialogové okno a v něm navolit typ řady atd. Pokud chceme vyplnit rychle lineární řadu, stačí do dvou buněk zapsat po sobě jdoucí členy, označit je a tažením za úchyt vytvořit řadu.
7.10.1
Tvorba vlastního panelu nástrojů
Chceme-li efektivně pracovat s Microsoft Excelem, nabízí se nám možnost vytvořit vlastní panel nástrojů. V tomto režimu můžeme provádět operaci přidání tlačítka do existujícího panelu, nebo tvorbu vlastního panelu nástrojů. Postup:
Zvolíme povel Zobrazit>Panely nástrojů (View-Toolb ars). Rozbalí se okno z něhož vybereme možnost vlastní. Otevře se pracovní panel (obr. 2-7) Stiskneme tlačítko Nový (New) a otevře se dialogové okno Nový panel nástrojů. Na něm se objeví prázdný panel (čtvereček) s námi definovaným názvem (např. Náš panel). Po vložení názvu našeho panelu (Náš panel) potvrdíme tlačítkem OK. Následně se objeví prázdný panel (viz obrázek 2-7). Na takto připravený panel můžeme vkládat jednotlivé příkazy.
Obr.2-7 Zvolená možnost - Vlastní nástroje
Na plovoucím menu zvolíme nabídku Příkazy, pak pomocí myši přetahujeme ty příkazové prvky, které chceme na nový panel vložit (viz. obr. 2-8)
Stiskem volby a pak tahem myši přesuneme zvolené na panel
Nastavíme si náš nový panel na
43
který budeme vkládat příkazy
Obr.2-8 Práce na vlastním panelu
7.11
Práce se záložkami listů
označení Popis Označení listu. Pomocí překlikávání myší se přepínáme mezi jednotlivými listy. Standardně bývají nastaveny tři listy s označením List 1, List 2, List 3 Pokud klepneme myší na tento znak posune se nabídka listu o jeden list dále Pokud klepneme myší na tento znak posune se nabídka listu o jeden list zpět Pokud klepneme myší na tento znak posune se nabídka listu na poslední list (na konec) Pokud klepneme myší na tento znak posune se nabídka listu na první list (na začátek)
7.12
Práce se vzorcem a jeho struktura
Vzorec je základním nástrojem pro práci s daty v každém tabulkovém procesoru. Pomocí vzorce se realizují operace sčítání obsahu dvou nebo několika buněk, násobení, výpočet aritmetického průměru atd. Jak uvidíme později, vzorec nemusí mít pouze matematický charakter. Nutnou podmínkou pro zápis vzorce je zápis znaku =. V opačném případě bude Microsoft Excel považovat vložené údaje za text nebo jiný datový typ. Vzorec může obsahovat zejména:
odkazy na buňky (adresy), operátory, jména buněk nebo oblastí, funkce.
Na následujících řádcích uvádím příklady zápisů některých vzorců. =POWER(B2;6) = PRŮMĚR(L10:L65) =SUMA(L9:L88;PRŮMĚR(F5:E5)).
7.13
Microsoft Excel a jeho jazyková mutace
Tabulkový procesor Microsoft Excel byl přeložen do češtiny, včetně všech dialogových oken, menu, nápovědy. Předmětem přeložení byly však také názvy funkcí a příkazů všech maker. Dále se ukazuje, že pasivní uživatel, který již pracuje s hotovou tabulkovou aplikací, stejně s počeštěnými funkcemi nepřijde do styku, takže je českými názvy nejvíce 'postižen' programátor. Pro uživatele překlad velmi vhodný avšak pro programátora, který pracuje často s anglickými mutacemi tato varianta příliš vhodná není.
7.14
Adresy buněk - odkazy
Adresy buněk (odkazy) dělíme na absolutní, relativní a smíšené. Nejprve ukážeme způsob, jak se daný typ adresy formálně zapisuje a následně vysvětlíme jejich význam.
44
adresa relativní - A10, F69 adresa absolutní - $A$10,$F$69 adresa smíšená - $A10, A$10, $F69, F$69. Ptáte-li se co značí znak „$“ (dolar), vysvětlení nalezne pozorný čtenář z předchozích ukázek. Tento znak nám určuje absolutní adresu sloupce. Správný typ adresy má význam při kopírování nebo přesunu buněk obsahujících vzorce. Jestliže vzorec obsahuje relativní adresu, změní se při kopírování nebo přesunu vzorce odpovídajícím způsobem i relativní adresa. Naopak absolutní adresa zůstává konstantní bez ohledu na kopírování nebo přesun. Smíšená adresa má absolutní a relativní část, přičemž může být absolutní adresa sloupce a relativní adresa řádku - např. $A10 nebo naopak - A$10. Při práci s tabulkovým procesorem známe ještě další typ adresy a to adresa externí, která obsahuje kromě vlastní adresy buňky také název dokumentu (tabulky), do níž se odkazuje: VYSLEDEK!$B$12, 'C:\EXCEL\UCETNICTVI\[POMOCNY.XLS]List1'!$A$12, List3!A1 + List2!A1. Pokud uvádíme celou cestu, je ji nutno uzavřít do apostrofů. Pomocí externích adres lze realizovat vazby mezi několika tabulkami, a také mezi jednotlivými listy.
7.15
Názvy buněk
Microsoft Excel umožňuje pojmenovat zvolenou buňku nebo libovolnou oblast buněk názvem. Název pak může vystupovat ve vzorci místo adresy. Použití jmen má význam pro zpřehlednění vzorců v tabulce. Příkladem může být například zápis =SUMA(náklady), který je mnohem srozumitelnější než zápis SUMA(G4:G15). Pozn.: v anglické verzi se funkce pro součet jmenuje SUM.
7.15.1
Definice názvu
Definici jména buňky nebo oblasti buněk můžeme provést následujícím postupem:
Zvolíme povel Vložit-Název-Definovat (Insert-Name-Define). Viz obr. 2-9. V dialogovém okně zapíšeme do buňky Názvy v sešitu (Names in Workbook) námi zvolený název (identifikátor) buňky resp. oblasti. Pokud buňka obsahuje text, MS Excel nabízí tento text jako název buňky. Název může být dlouhý až 255 znaků, nesmí obsahovat mezery a musí začínat písmenem. Pro volbu názvu existují další omezení, tyto informace lze nalézt v nápovědě programu. Viz. obr. 2-10. Stisknutím tlačítka Přidat (Add) je název přidán do seznamu definovaných názvů, viz obr. 2-10.
Obr.2-9 Práce v nabídce Vložit-Název-Definovat
Obr.2-10 Definování názvu
Existující název můžeme stiskem tlačítka Odstranit (Delete) v dialogovém okně na obr. 2-10 (označeno číslem 1). 1
45
7.15.2
Automatické pojmenování oblastí buňek
Microsoft Excel provádí také automatické pojmenování oblastí buněk, kdy název převezme z vodorovného či svislého záhlaví tabulky. Postup takovéto práce je následující:
Vybereme oblast dat včetně záhlaví, viz obr. 2-11. Zvolíme povel Vložit-Název-Vytvořit (Insert-Name-Create) Otevře se nám nabídka na obr. 2-12, ve které označíme podle kterého řádku či sloupce se budou prvky ve sloupci či řádcích jmenovat.
Z těchto buněk budou odvozeny názvy pro jednotlivé sloupce
Tento sloupec bude například pojmenován
Obr.2-11 Výběr dat včetně záhlaví
Obr.2-12 Tvorba názvů – určení polohy názvu
7.15.3
Využití názvu ve vzorci
Pojmenovaných buněk můžeme použít ve vzorci místo odkazu, vzorec tak bude přehlednější a srozumitelnější. Pokud název přesně neznáme, můžeme jej do pruhu vzorců vložit pomocí příkazu Vložit-Název-Vložit (Insert-NamePaste). Viz obr. 2-13.
Obr.2-13 Vložení názvu
46
7.15.4
Název jako rychlá pomůcka k přesunu v tabulce
Abychom se mohli rychle přesunout na nazvanou buňku můžeme použít klávesu F5 nebo povel Úpravy-Přejít (Edit-Go To).
7.16
Operátory
Nyní si uveďme používané operátory v Microsoft Excel. První základní operátory s nimiž se dost často setkáváme jsou operátory aritmetické. ARITMETICKÉ OPERÁTORY + / * % ^
sčítání odčítání dělení násobení procentuální část umocnění
TEXTOVÉ OPERÁTORY &
spojení textů do řetězců
RELAČNÍ OPERÁTORY = < > >= <= <>
rovná se menší než větší než větší nebo rovno menší nebo rovno nerovná se
PRIORITA 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
7.17
ZNAK : mezera ; % ^ */ +& =, <, >, <=, >=, <>
VÝZNAM Blok Průnik Sjednocení Negace Procentní část Umocnění Násobení, dělení Sčítání, odčítání Spojení textu do textového řetězce Relační operátory
Funkce
Funkce Microsoft Excel obsahuje následující funkce, které můžeme vkládat do jednotlivých buněk a s nimi následně provádět operace.
finanční (Financial), datum a čas (Date & Time), matematické (Math & Trig), statistické (Statistical), vyhledávací (Lookup & Reference), databáze (Database), text (Text), logické (Logical), 47
informační (Information). Pokud potřebujeme znát parametry funkce, nebo jak funkci správně syntakticky zapisovat lze zjistit v nápovědě. Vložit funkci lze buď pomocí ikony , nebo je možno využít také nabídky Vložit-Funkce (Insert-Function). Povel v dialogovém okně přehledně nabízí jednotlivé funkce a umožňuje jejich vložení do vzorce včetně parametrů, což je velice výhodné.
7.18
Maticové vzorce
Pokud zapisujete vzorec do sousedních buněk přičemž ve vzorci se mění pouze odkazy, které jsou vždy posunuty o příslušný řádek resp. sloupec, je možné použít maticových vzorců. Tyto nám mohou ušetřit nejen čas, ale také paměť, kterou spotřebovává naše aplikace. Princip maticového vzorce si nejlépe ukážeme na příkladu, viz obr. 2-14. Postupujeme tak, že:
Obr.2-14 Řešení klasickým výpočtem přes vzorec (bez použití matic)
Vybereme oblast pro výsledek výpočtu (E3:E10). Zapíšeme = a vybereme oblast prvního operandu (C3:C10). Zapíšeme * a vybereme oblast druhého operandu (D3:D10). Stiskneme CTRL+SHIFT+ENTER. Vzorec je doplněn složenými závorkami a proveden.
1
1 – vzorec označený složenými závorkami označuje maticový vzorec. Tyto závorky vkládáme pouze stiskem kláves CTRL+SHIFT+ENTER) Obr.2-15 Řešení pomocí maticového vzorce
7.19
Komentář v buňce
Vkládáme-li do tabulky složitý vzorec ve kterém je složitá orientace, nebo potřebujeme-li uvést buňce poznámku, umožňuje nám Microsoft Excel jednoduše vložit libovolný textový komentář. Máme-li k dispozici příslušné hardwarové vybavení (zvuková karta), může být poznámkou také zvukový záznam.
Komentář vložíme následujícím postupem: Přesuneme se na buňku, do které chceme vložit poznámku.
Zvolíme povel Vložit-Komentář a v dialogovém okně zapíšeme vlastní text poznámky. Buňka, která obsahuje poznámku, má v pravém horním rohu malý červený čtvereček, viz obr. 2-16. Zobrazit poznámku určité buňky můžeme tak, že na ní dvojitě klikneme. Zrušení poznámky lze provést stiskem tlačítka Odstranit-Komentář.
Označení vloženého komentáře v buňce Obr. 2-16 Označení komentáře v buňce a její zobrazení po najetí kursorem
48
7.20
Praktické cvičení včetně návodů
FINANČNÍ FUNKCE BUDHODNOTA(sazba;období;splátka;souč_hod;typ) Tato funkce vrací příští hodnotu investice na základě periodických, konstantních splátek a konstantní úrokové míry. Obecný zápis funkce (syntaxe) - BUDHODNOTA(sazba;období;splátka;souč_hod;typ) Ukázka příklad 1:
=BUDHODNOTA (C3/C9;C4;C5;C6;C7)
Ukázka příklad 2:
=BUDHODNOTA(C3/12;C4;C5;0;C6)
49
Po p is ar gum entů f u n kce: Sazb a je úroková sazba vztažená k úročené periodě. Pp e r je celkový počet úročených období anuity. Splátka je splátka za každé období. Tato hodnota se nemůže během životnosti anuity měnit. Splátka obvykle obsahuje část připadající na jistinu a část připadající na úrok, ale žádné další poplatky navíc. Pokud je tento argument vynechán, je nutné zadat argument souč_hod. So u č _hod je současná hodnota, neboli údaj, jakou hodnotu má právě série příštích splátek. Pokud vynecháte souč_hod, předpokládá se, že hodnota tohoto argumentu je 0 a je nutné zadat argument splátka. T y p nabývá hodnoty 0 či 1 a představuje způsob placení. Není-li argument uveden, předpokládá se hodnota 0. Důležitá poznámka k funkci: • Jestliže provádíte měsíční splátky na čtyřletou půjčku s 12procentní roční úrokovou sazbou, použijte 12%/12 pro specifikaci sazby a 4*12 pro pper. Jestliže provádíte pouze jednoroční splátky na stejnou půjčku, použijte 12% pro sazbu a 4 pro pper. •
Provádíte-li platby jako spoření, udejte argumenty jako záporná čísla. Obdržíte-li platby, jsou argumenty udány jako kladná čísla.
FINANČNÍ FUNKCE ČISTÁ.SOUČHODNOTA (sazba;hodnota1;hodnota2;…)
Tato funkce vypočítává čistou současnou hodnotu investice při vložení diskontní sazby, hodnot budoucích plateb (vkládáme záporné hodnoty) a příjmů (vkládáme hodnoty kladné. Obecný zápis funkce (syntaxe) ČISTÁ.SOUČHODNOTA(sazba;hodnota1;hodnota2;...) Ukázka příklad 1:
=ČISTÁ.SOUČHODNOTA (C3;C4;C6;C7;C8)
50
Po p is ar gu m e n tů fu n kce : Sazba je diskontní sazba vztažená k úročenému období.
Hodnota1, hodnota2, ... je 1 až 29 hodnot představujících peněžní toky.
•
Argumenty hodnota1, hodnota2, ... musí být rovnoměrně rozloženy v čase a realizovány na konci období.
•
Funkce ČISTÁ.SOUČHODNOTA užívá pořadí argumentů hodnota1, hodnota2, ... k interpretaci pořadí peněžních toků. Zadávejte proto platby a příjmy ve správném pořadí.
FINANČNÍ FUNKCE ISPMT(sazba;za;pper;souč) Tato funkce vypočítává výši úroku z investice, zaplacený za určité období. Ukázka příklad 1:
=ISPMT(C3/12;C4;C5*12;C6)
51 =ISPMT(C12;C13;C14;C15)
Po p is ar gum entů f u n kce: Sazb a
Za
Pp e r
je úroková sazba investice.
je období, pro které chcete zjistit výšku úroku. Toto číslo musí být mezi 1 a pper.
je celkový počet platebních období.
FINANČNÍ FUNKCE MÍRA.VÝNOSNOSTI(hodnoty;odhad) Funkce vrací vnitřní výnosové procento série peněžních toků. Tyto peněžní toky si nemusí být rovny. K peněžním tokům však musí docházet v pravidelných intervalech (například v měsíčních či ročních). Obecně míra výnosnosti je úroková míra investice zahrnující jak výdaje (záporné hodnoty) tak příjmy (kladné hodnoty), které jsou rozloženy v pravidelných splátkách. Ukázka příklad 1:
52
!
Důležité upozornění: formát této buňky je nutno nastavit na hodnotu procenta. Jinak se Vám ve výsledku zobrazí 0.
Po p is ar gum entů f u n kce: Ho d n o ty je matice hodnot nebo odkaz na buňky s hodnotami
Odhad
není nutné zadávat. Nezadáte-li tento odhad, bude implicitně použita pro výpočet hodnota 0,1, což odpovídá 10%.
Po zn ám ka: 1) Aby bylo možné vypočítat míru výnosnosti investice, je nutné aby se mezi čísly určenými argumentem hodnoty vyskytovalo alespoň jedno kladné a jedno záporné číslo. 2)
Vrátí-li funkce MÍRA.VÝNOSNOSTI( ) chybovou hodnotu #NUM!, nebo je-li výsledek příliš vzdálený očekávané hodnotě, zkuste nastavit jiný odhad.
3)
Funkce MÍRA.VÝNOSNOSTI( ) úzce souvisí s další finanční funkcí a to ČISTÁ.SOUČHODNOTA ( ) (čistá současná hodnota). Obecně je výnosnost vypočítána podle funkce MÍRA.VÝNOSNOSTI( ) úrokovou mírou, která odpovídá nulové čisté současné hodnotě.
FINANČNÍ FUNKCE
!
ODPIS.LIN(hodnoty;odhad) Funkce vrací lineární odpisy daného aktiva. Ukázka příklad 1:
=ODPIS.LIN(C3;C4;C5)
=C7/12 =C7/360
53
=C3 =C12-$C$7 =C13-$C$7 =C14-$C$7 =C15-$C$7
Vstupní hodnoty pro výpočet
Po p is ar gum entů f u n kce: Náklad y tato proměnná vyjadřuje pořizovací cenu aktiva
Zůst atek
vyjadřuje zůstatkovou cenu na konci odepisování
Živ o tn ost
vyjadřuje počet let, ve kterých se aktivum odepisuje
Po zn ám ka: Co jsou to odpisy? Odpisy jsou účetní kategorií pro vyjádření postupného znehodnocování jednotlivých součástí investičního majetku za účetní období. Životnost tohoto kapitálu je různá podle povahy jednotlivých statků. Účetní každým rokem odečte jistý podíl z celkové hodnoty budovy či stroje a tento podíl (odpis) se chápe jako náklad a tvoří součást ceny výrobku či služeb. Celkový součet odpisů se rovná pořizovací ceně kapitálového statku. V našich podmínkách vycházejí odpisy z odpisového plánu účetní jednotky, zatímco pro daňové účely je třeba vycházet z výše odpisů, které uznává zákon o daních z příjmu jako výdaje na dosažení, udržení a zajištění příjmů. Po prodeji zboží nebo služeb je část tržeb ve výši odpisů dispozici firmě ja o zdroj pro financování jejích záměrů. Nesmí se ovšem zapomínat, že po jisté době se kapitálový statek znehodnotí (odepíše) a bude
FINANČNÍ FUNKCE ODPIS.NELIN(náklady;zůstatek;životnost;za) Funkce vrací degresivní odpisy daného aktiva pro dané období.
54
!
Ukázka příklad 1:
=ODPIS.NELIN($C$3; $C$4; $C$5;B10)
=ODPIS.NELIN($C$3; $C$4; $C$5;B9)
=ODPIS.NELIN($C$3; $C$4; $C$5;B8) =ODPIS.NELIN($C$3; $C$4; $C$5;B17)
!
Vstupní hodnoty
KONTROLNÍ HODNOTA MUSÍ SE ROVNAT POŘIZOVACÍ CENĚ
pro výpočet =SUMA(C8:C17)+C4
Po p is ar gum entů f u n kce: Náklad y tato proměnná vyjadřuje pořizovací cenu aktiva
Zůst atek
vyjadřuje zůstatkovou cenu na konci odepisování
Živ o tn ost
vyjadřuje počet let, ve kterých se aktivum odepisuje
Za je období, po které se počítá výše odpisů (stejné jednotky jako je uvedena životnost) Po zn ám ka: Co jsou to odpisy? Odpisy jsou účetní kategorií pro vyjádření postupného znehodnocování jednotlivých součástí investičního majetku za účetní období. Životnost tohoto kapitálu je různá podle povahy jednotlivých statků. Účetní každým rokem odečte jistý podíl z celkové hodnoty budovy či stroje a tento podíl (odpis) se chápe jako náklad a tvoří součást ceny výrobku či služeb. Celkový součet odpisů se rovná pořizovací ceně kapitálového statku. V našich podmínkách vycházejí odpisy z odpisového plánu účetní jednotky, zatímco pro daňové účely je třeba vycházet z výše odpisů, které uznává zákon o daních z příjmu jako výdaje na dosažení, udržení a zajištění příjmů. Po prodeji zboží nebo služeb je část tržeb ve výši odpisů dispozici firmě ja o zdroj pro
55
DATUMOVÉ FUNKCE DNES( ) Funkce vrací pořadové číslo aktuálního data. Pokud je nastaven formát buňky před vložením funkce jako obecný, je pak výsledek v této buňce ve formátu datumu. Funkce pracuje s nastaveným počítačovým datumek. Ukázka příklad 1:
=DATUM( ) Po p is ar gum entů f u n kce: Po zn ám ka: Aplikace Excel ukládá kalendářní data jako pořadová čísla, takže je lze použít při výpočtech. 1. leden roku 1900 ve výchozím nastavení představuje pořadové číslo 1 a 1. leden 2008 pořadové číslo 39448, protože se jedná o 39 448. den po 1. lednu roku 1900.
DATUMOVÉ FUNKCE NYNÍ( ) Funkce vrací pořadové číslo aktuálního data a času. Pokud je nastaven formát buňky před vložením funkce jako obecný, je pak výsledek v této buňce ve formátu datumu a času. Funkce pracuje s nastaveným počítačovým datumek. Ukázka příklad 1:
=NYNI( )
Po p is ar gum entů f u n kce:
Poznámka: Aplikace Microsoft Excel ukládá kalendářní data jako pořadová čísla, takže je lze používat při výpočtech. 1. leden roku 1900 má ve výchozím nastavení pořadové číslo 1 a 1. leden roku 2008 má pořadové číslo 39448, protože představuje 39 448. den po prvním lednu roku 1900.
56
DATUMOVÉ FUNKCE DEN( ) Funkce vrací den určitého kalendářního data ve formě čísla. Ukázka příklad 1:
=DEN(B2) =DATUM( ) Po p is ar gum entů f u n kce:
Poznámka: Aplikace Microsoft Excel ukládá kalendářní data jako pořadová čísla, takže je lze používat při výpočtech. 1. leden roku 1900 má ve výchozím nastavení pořadové číslo 1 a 1. leden roku 2008 má pořadové číslo 39448, protože představuje 39 448. den po prvním lednu roku 1900.
DATUMOVÉ FUNKCE MĚSÍC( ) Funkce vrací měsíc určitého kalendářního data ve formě čísla. Ukázka příklad 1:
=MĚSÍC(B2) =DATUM( )
Po p is ar gum entů f u n kce:
Poznámka: Aplikace Microsoft Excel ukládá kalendářní data jako pořadová čísla, takže je lze používat při výpočtech. 1. leden roku 1900 má ve výchozím nastavení pořadové číslo 1 a 1. leden roku 2008 má pořadové číslo 39448, protože představuje 39 448. den po prvním lednu roku 1900.
57
DATUMOVÉ FUNKCE ROK( ) Funkce vrací rok určitého kalendářního data ve formě čísla. Ukázka příklad 1:
=ROK( B2) =DATUM( ) Po p is argum entů fun kce:
Poznámka: Aplikace Microsoft Excel ukládá kalendářní data jako pořadová čísla, takže je lze používat při výpočtech. 1. leden roku 1900 má ve výchozím nastavení pořadové číslo 1 a 1. leden roku 2008 má pořadové číslo 39448, protože představuje 39 448. den po prvním lednu roku 1900.
MATEMATICKÉ FUNKCE ABS (číslo) Funkce vrací absolutní hodnotu reálného čísla. Ukázka příklad 1:
!
;=ABS(B4)
=ABS(B3)
Po p is arhodnoty gum entů f u n kce: Vstupní pro výpočet Čísl o je reálné číslo. Po zn ám ka:
absolutní hodnota čísla je totéž číslo bez znaménka. =ABS(B7)
58
MATEMATICKÉ FUNKCE SIN (číslo) Funkce vrací sinus daného úhlu. Ukázka příklad 1:
=SIN(B3)
=RADIANS(B2)
VYGENEROVANÝ GRAF FUNKCE sin(x)
=SIN(C3)
=RADIANS(C2)
Po zná m ka: Pro vynesení sinusoidy vybíráme řádky 3 a 4!
Po zn ám ka : Je-li argument uveden ve stupních, převedeme ho na radiány vynásobením hodnotou PI()/180 nebo
pomocí funkce RADIANS.
59
=RADIANS
Následující vzorce převeďte do tabulkového editoru Excel a propočítejte pro hodnotu x=1,2,3, … , 15. =SIN(Q3) a) S=12x+(12x-2)+12 b) A=x+10*2*x-(12x-2) c) Y=-1*12x-35-12x Řešení v tabulkovém procesoru Excel: VZOREC 1: VZOREC 3:
1 Příklad
ZADÁNÍ
VZOREC 2:
;
ZADÁNÍ V lesní výrobě je přidruženou výrobou včelařství. Včelařskými výrobky jsou med, přírůstky včelstev a vosk. Kalkulačně sledujme 1 kg medu. Ostatní výrobky se přepočítávají takto: 1 roj včel = 1 kg medu, 1 kg vosku = 5 kg medu, Vlastní náklady na včelaření za běžný rok činí 50 000 Kč. V běžném roce se dle sledování vyrobilo 2100 kg medu, 100 rojů a 60 kg vosku. Stanovte vlastní náklady na výrobu 1 kg medu. Příklad převeďte do Excelu a propočítejte pro vlastní náklady 100 000, 150 000, 200 000, 250 000, 300 000 Kč.
Příklad řešení v tabulkovém kalkulátoru Excel:
2 Příklad
Obecné řešení: 2100 kg medu 2100 kg 100 rojů (přepočítáno na med) 100 kg 60 kg vosku (přepočítáno na med) 300 kg Celkem 2500 kg Vlastní náklady výroby 1 kg medu 50 000 / 2500 = 20 Kč
60
3 Příklad
ZADÁNÍ Hodnota přidaná zpracováním (value added, VA) Vypočtěte tržní cenu 1 sklenice džemu, znáte-li, že mzda za sběr jahod činí 30 Kč a pro konzervárnu DŽEM, s.r.o. Kunovice je tato cena meziproduktem VA. Při výrobě džemu vynakládá konzervárna 40 Kč a náklady na další dopravu a prodej činí 12 Kč.
Zadání:
Řešení:
=SUMA(C7+D7) =SUMA(C6+D6) =SUMA(C8+D8) =E8
61
Slovní popis problému: V tabulce jsou naznačeny stupně, kterými prochází výroba jahodového džemu, než je džem nabídnut na trh spotřebiteli. Prvním stupněm je sběr jahod. Je vynaložen pouze jeden faktor – práce. Sběrač dostane za svou práci od konzervárny 30 korun. Žádný meziprodukt zde neexistuje. S použitím další práce a kapitálu konzervárna z jahod vyrobí džem. Důchody výrobních faktorů, které byly vynaloženy na výrobu džemu činí 40 koruny. Hodnota džemu určenému k prodeji činí 70 korun. Obchodník s použitím dalších výrobních faktorů džem prodá. Meziprodukt pro něho je 70 korun, důchody použitých výrobních faktorů 12 korun. Konečná cena džemu je 82 korun.
4 Příklad
ZADÁNÍ Určete elementární charakteristiky růstu časové řady sledující výrobu plynu v letech 1990-1995:
rok Výroba (m3)
1990 1386
1991 1463
1992 1493
1993 1595
1994 1671
1995 1710
Náhodným výběrem o rozsahu n = 10 byly vybrány vzorky paliva o výhřevnosti (údaje v kJ/kg): 12018
11824
13253
11489
12335
12791
12167
13183
13428
12446
Ověřte na hladině významnosti 5%, že uvedený výběr pochází ze základního souboru normálně rozloženého se střední hodnotou 12500 kJ/kg a směrodatnou odchylkou kJ/kg. Příklad převeďte do Excelu. Příklad řešení v tabulkovém kalkulátoru Excel:
62
5 Příklad
ZADÁNÍ Do tabulky dopočítejte cenovou elasticitu poptávky. Nejprve příklad zpracujte obecně a následně přepracujte v Excelu. Výrobek
Q1
Q2
P1
P2
A
245
250
Q2-Q1
4
38
B
450
460
38
30
C
460
700
30
22
D
700
1100
22
13
E
1100
1500
13
10
P2-P1
(Q2-Q1)/2
Proč je elasticita poptávky záporná? Příklad řešení v tabulkovém kalkulátoru Excel:
63
(P2-P1)/2
Qv%
Pv%
(-) Ed
Obecné řešení: ΔQ Ed =
Q ΔP P
⋅100 = ⋅100
P ΔQ ⋅ Q ΔP
Q ……. Množství poptávaného zboží P ……. Je cena poptávaného množství za jednotku ΔQ ….. je změna poptávaného zboží ΔP …. Je změna v ceně poptávaného zboží Rozsah hodnot koeficientu cenové pružnosti poptávky se pohybuje na 3 pásmech. 1. Vyvolá-li 1% zvýšení ceny zboží snížení poptávaného množství o více než 1%, jedná se o cenově elastickou poptávku (Ed>1) 2. Pokud 1% zvýšení ceny zboží přinese 1% pokles poptávaného zboží, jedná se o tzv. jednotkovou elasticitu (Ed=1) 3. Při 1% zvýšení ceny a menším jak 1% poklesu poptávaného množství, jedná se o neelastickou poptávku (Ed<1)
Q2 − Q1 1 ⋅ ( Q2 + Q1) Ed = − 2 P2 − P1 1 ⋅ ( P2 + P1) 2 sledovaných nákladů a výnosů firmy KLADÍVKO a.s. zpracujte X,Y bodový graf. Z následujících V něm proložte trendovou křivku (vyberte exponenciální) a odhadněte náklady v 9-tém měsíci. Hrubou ziskovou hodnotu vypočtěte pomocí maticového vzorce! Hodnota e pro výpočet je 2,71.
ZADÁNÍ Měsíc Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září
Náklady 100000 105000 111000 130000 145000 167000 190000 230000 ?
Výnosy 123000 125000 139000 125000 123000 167000 290000 220000 -
Hrubá zisková hodnota ? ? ? ? ? ? ? ? -
64
6 Příklad
Příklad řešení v tabulkovém kalkulátoru Excel: 1) výpočet hrubé ziskové hodnoty pomocí maticového vzorce KROK 1
KROK 2
KROK 3 a 4
65
KROK 5 a 6
VÝSLEDEK ŘEŠENÍ výpočet hrubé ziskové hodnoty pomocí maticového vzorce
2) zjištění budoucí hodnoty nákladů (měsíc září) KROK 1 a 2
Tlačítkem Další přejdeme na výběr dat v sloupci náklady (viz následující obrázek) KROK 3 a 4
66
KROK 5 a 6
Získáme rovnici regresní křivky a míru spolehlivosti (viz. následující obrázek) KROK 7 a 8
VÝSLEDEK ŘEŠENÍ zjištění budoucí hodnoty nákladů (měsíc září)
67
ZADÁNÍ Stanovte pořadí prodejen ve firmě KLADÍVKO, a.s. Kunovice. Pořadí stanovte ze sumy dosažených tržeb za rok. Prodejna
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
A
122000
133000
190000
156000
145000
110000
155000
190000
222000
232000
B
132000
121000
134000
134000
122000
111000
135000
210000
121000
123000
C
121000
120000
189000
154000
122000
323000
123000
220000
134000
D
134000
119000
165000
176000
110000
222000
112000
210000
E
111000
122000
166000
167000
111000
123000
178000
222000
Příklad řešení v tabulkovém kalkulátoru Excel: 1.
7 Příklad
výpočet hodnoty celkem pomocí funkce SUMA()
68
listopad
prosinec
celkem
111000
123000
?
123000
123000
?
123000
133000
123000
?
131000
123000
156000
145000
?
111000
123000
189000
123000
?
V poli Číslo 1 vybereme myší rozsah hodnot z nichž chceme vypočítat součet. Následně potvrdíme tlačítkem OK nebo klávesou Enter. V buňce O5 by se měl objevit součet hodnot buněk C5 až N5. Kontrolní hodnota v našem případě je: 1 889 000. 2.
stanovení pořadí s využitím funkce RANK()
KROK 1 - výběr funkce RANK()
KROK 2
69
V poli Číslo vybíráme buňku s hodnotou, kterou budeme posuzovat. V poli Odkaz vkládáme všechny hodnoty ke kterým vybranou hodnotu z pole Číslo posuzujeme. Abychom mohli funkci v dalším kroku zkopírovat do pole P6, P7, … je nutné doplnit v poli Odkaz adresy buněk o znak $. Tuto operaci provedeme přetažením myši v poli Odkaz nejprve O5 a zmáčkneme klávesu F4. Doplní se nám hodnota $ a výraz bude vypadat takto: $O$5. Totéž provedeme i z druhou částí O9. Musíme si uvědomit, že označení buněk platí pouze pro tento příklad. Proto se snažte pochopit spíše smysl vkládání, než značení používaných buněk. Výsledek pro náš příklad by měl být:
8 Příklad
ZADÁNÍ Pomocí tabulového editoru Excel vyřešte následující rovnice. Vypočtěte determinant matic. Vytvořte tabulku stavebního spoření během 5 let, příspěvek od státu je 25% z částky vložené za předchozí rok. úroky od banky jsou 3% z částky, která se nachází na účtu, každý rok 1.1. vložíme pevnou částku např. 12000,-Kč. Zjistěte výnos po 5 letech spoření a celkový % zisk
70
Postup řešení v tabulkovém kalkulátoru Excel: Tyto buňky jsou vyhrazeny pro vkládání vstupních údajů.
KROK 1 a 2
=(E7+G7)*I$4
Vkládáme hodnoty buněk odpovídající obsahu buněk ve sloupci I7 až I11. V buňce C7 je nastavena 0. Zápis v buňce C8 vypadá: =I7. Vypíše se nám do prostoru této buňky obsah buňky I7.
=SUMA(E7:E11)
=(C7+E7)*$I$3*F7/365
=SUMA(G7:G11) =SUMA(C7;E7;G7:H7) =SUMA(E13:H13)
=B7-D7+1
=SUMA(H7:H11)
=I13-E13
=ZAOKROUHLIT((E15/E13)*100;2)
Poznámka: Typ buněk ve sloupci B nastavte jako datumový ve formátu rrrr.
ZADÁNÍ Posuďte vývoj cen „mléčných výrobků“. K posouzení použijte Laspeyresův a Paascheho cenový index. Příklad zpracujte v tabulkovém editoru Excel. Laspeyresův Paascheho LI p
=
∑pq ∑p q
Vstupní hodnoty:
9 Příklad
1
0
0
0
PI p
=
∑pq ∑p q 1
1
0
1
71
Možné řešení v tabulkovém kalkulátoru Excel:
=SUMA =SUMA
A
H
=F1
=D1
A B =SUMA
=D6 =E6* =D6 =E6* =E7* =D7 =E7* =D7
V těchto buňkách je nutno nastavit před vložením vzorce formát na %. Postup je přes Formát-Buňky…-Číslo-volba Procenta.
B
H Interpretace výsledků k příkladu: Uvažujeme-li objem produkce na úrovni základního období, pak lze konstatovat, že u mléčných výrobků by došlo k poklesu ceny v běžném období oproti základnímu o 13,8%. Bereme-li v úvahu stálost objemu produkce běžného období, pak by cena mléčných výrobků poklesla v běžném období oproti základnímu o 14,7%. Tyto indexy se v praxi používají nejčastěji vzhledem ke své snadné ekonomické interpretaci. Navíc jejich hodnoty tvoří mezní hranice intervalů, které by neměly překročit hodnoty jiných indexů.
72
Příklad
ZADÁNÍ Stanovte dobu skladování, kapacitu skladu, ukazatel produktivity skladu, využití výšky skladu. Vzorce pro výpočet naleznete v následující části zadání. Příklad zpracujte pomocí tabulkového editoru Excel. Doba skladování Kapacita skladu Ukazatel produktivity skladu Využití výšky skladu H z = = s = = d 1
Sč
n
O
Ks O Fc
P
M
Hn
PS
Hc
10
Vysvětlivky k používaným proměnným: Sč … doba skladování nd … počet dní ve skladovaném období (1 rok – 360 dní) O … obrátka Os … obrat skladu v Kč Fc … celková hlavní skladovací plocha v m2 Mz … množství skladovaného zboží, které se obrátí za časovou jednotku v celém skladu PS … počet osob pracujících ve skladu H … průměrná výška skladovaného zboží v m Hc … výška skladovacího prostoru v m
Možné celkové řešení v tabulkovém kalkulátoru Excel:
Řešení předchozího příkladu po krocích:
=(E18/E17)*100
Poznámka k předchozímu příkladu:
73
=E13/E14 zboží, uvádíme následující příklad. Abychom si přiblížili jak vypočítat průměrnou výšku skladovaného
h1
h2
h3
Celková výška skladu
H = (h1 + 2h2 + h3)/4 =E8/E9
Úkol 5
Úkoly:
Vytvořte tabulku časové řady indexů spotřebitelských cen za měsíc. Jako zdroj vám může posloužit www stránka Českého statistického úřadu. Tabulku převeďte do grafu.
=E4/E5
74
8
75
9
Práce s Internetem a využití jeho služeb
Cíle kapitoly:
Seznámíte se s pojmem Internet Budete umět využívat světové vyhledávače k získávání informací Získáte základní informace o Internet Exploreru a budete ho umět ovládat Naučíte se komunikovat pomocí elektronické pošty
Klíčová slova:
Internet, vyhledávač, WWW, home page, hypertext, Internet Explorer, elektronická pošta Jednou z nejrozšířenějších celosvětových sítí je i Internet. Jednou ze služeb, kterou poskytuje Internet je i World Wide Web (což v překladu znamená celosvětová pavučina). WWW byl vyvinut v roce 1992 v Evropském středisku pro jaderný výzkum CERN. Pro WWW je základní jednotkou stránka, která však neodpovídá velikosti klasické stránky papírové, ale při tisku může odpovídat i několika stránkám papírovým. Při pohybu na WWW se můžeme setkat i s takovým pojmem jako je home page neboli domovská stránka. Domovskou stránku můžeme definovat jako: „Domovská stránka je dokument, který je výchozím rozdělovníkem pro další skupinu stránek, věnovaných určitému společnému tématu. Představit si ji lze jako titulní stránka časopisu“. Dalšími službami jsou například e-mail (o tom jsme již vše podstatné zmínily) nebo FTP přístup (file transfer protocol - protokol určený k přenosu souborů). Hypertexty se vytvářejí v jazyce HTML. Novější verze jazyka HTML umožňují práci s tabulkami, s tzv. rámy a dalšími prostředky. WWW umožňuje přenos hypertextových souborů = webových stránek. Funguje na principu klient/server. To znamená: dokumenty jsou uloženy na serverech, ostatní počítače (třeba ten váš) posílají serverům požadavky na dokumenty = stránky, a servery jim vyžádané stránky posílají zpět. A opět jedna kratičká definice Co je to hypertext? „Hypertext (hypertextový odkaz) je jakési „naprogramované tlačítko“ s jehož pomocí se lze pohybovat mezi jednotlivými dokumenty. Hypertextem může být jakýkoliv objekt na www stránce, jemuž je funkce odkazu přiřazena (např. obrázek, text, …)“. Pro prezentaci nejrůznějších informací na WWW jsou k dispozici různé služby. Z pohledu uživatele však platí, že míra užitečnosti takovýchto nabídek, resp. snadnost orientace v nich a snadnost nalezení toho, co uživatel hledá, je určena především v jeho schopnostech a zkušenostech. Jestliže uživatel přesně ví kde chce své informace hledat, obvykle již pro něj není velkým problémem skutečně získat to, o co má zájem, nebo to co potřebuje. Řekněme si proto několik možností vyhledávání na Internetu. Pro vyhledávání nejrůznějších zdrojů v Internetu se dnes používají specializované vyhledávací služby, které se sice v mnoha aspektem významně liší, ale v zásadě jsou postaveny na stejném principu. Ten vychází z architektury klient/server a spočívá v tom, že servery každé vyhledávací služby mají vždy stanoven určitý okruh působnosti, v rámci kterého pravidelně (například 1x týdně) sbírají informace určitého typu - například informace o tom, jaké soubory se nalézají v jednotlivých adresářích serverů. Tyto informace si pak servery vyhledávacích služeb uchovávají u sebe (například ve vhodné databázi). Koncový uživatel, který něco konkrétního hledá, se pak obrací se svým požadavkem (dotazem) na tyto servery, a ty mu odpovídají informací o umístění toho, co uživatel hledá (v případě úspěšného dotazu). Konkrétní vyhledávací služby se pak liší zejména v tom, jaký druh informací sbírají - což pak následně určuje i to, co může uživatel chtít hledat. Obecně lze rozdělit vyhledávače na dvě kategorie: tzv. fulltextové vyhledávače (např. AltaVista a Atlas), které na základě zadaných klíčových slov nebo jejich kombinací prohledávají celé texty dokumentů a zasílají uživateli seznam dokumentů, v nichž se vyskytuje jím zadaná kombinace klíčových slov. Podle výsledku prohledávání má pak uživatel možnost svůj dotaz dále zpřesňovat.
76
hierarchické („stromové“) vyhledávače, které uživateli nabízejí kategorie dokumentů sestavených do stromové struktury a uživatel může pátrat v této struktuře na potřebné úrovni detailu (např. Yahoo a Seznam). Každý ze způsobů má své přednosti i nedostatky a většinou se používají kombinovaně. Doporučuje se použít více vyhledávačů, neboť se mezi sebou liší ve výběru serverů, které indexují, v rozsahu apod.
Obr. 6-1 ukázka vyhledávačů ( z leva Atlas, Seznam)
K prohlížení stránek se používá speciální program, který se případně nazývá prohlížeč neboli browser. Nejčastěji se setkáme se dvěma z nich: jmenují se Microsoft Explorer a Netscape Navigator. My se budeme věnovat programu Microsoft Explorer, protože je nejpoužívanější. Pokud tento program nemáte, je třeba si ho sehnat buď na nějakém CD v časopisu, nebo na stránkách firmy Microsoft . Microsoft Explorer bývá obvykle součástí operačního systému Windows. Microsoft Explorer je zdarma. Webový prohlížeč má i řadu dalších užitečných funkcí než jen zobrazování webových stránek. Například pomocí tlačítka Favorites/Oblíbené lze uložit adresu stránky, která nám připadá zajímavá, a postupně si tak vytvořit celý adresář, aniž bychom si museli tyto údaje poznamenávat někam jinam. Pomocí příkazu Save as/Uložit jako se zase právě otevřená stránka uloží do paměti našeho počítače i včetně veškeré grafiky.
9.1
Čtení webových adres
Na následujícím příkladě si vysvětlíme jak reprodukovat webovou adresu.
http://www.centrum.cz/broumov/akce.htm
http:// - takto začíná většina webových adres. Zkratka http říká počítači, jaký protokol má při čtení stránky použít. Jedná se o tzv. HyperText Transfer Protocol.
Důležitá poznámka: Většina prohlížečů napsání této části nevyžaduje, protože s tím počítá. Proto stačí většinou zadávat adresu začínající www.
www – tímto začíná mnoho webových adres, i když to není nezbytně nutné. Stává se, že stačí zadat adresu i bez www (např. centrum.cz) – vyzkoušejme si to. Někdy je nezbytné zadat www, protože jinak se stránka nenačte. Někdy je ale zas nutné nezadat www. To vše záleží na provozovateli stránek.
77
Důležitá poznámka: Téměř vždy se www píše, takže pokud ho použijeme, určitě nic nepokazíme. hyperlinx.cz – Nejdůležitější část adresy. Za www se nejčastěji píše název domény. V našem případě se jedná o doménu hyperlinx.cz. Koncovka cz nám napovídá, že se asi bude jednat o českou doménu. broumov – jméno složky, kde je hledaný dokument na serveru uložen. V našem případě se jedná o složku broumov, která je umístěná na serveru hyperlinx.cz. Důležitá poznámka: Počet složek ohraničených lomítky může být libovolný. akce.htm – jméno dokumentu. Tento dokument se nám načte do okna prohlížeče.
9.2
Elektronická pošta
Elektronická pošta patří dnes k nejpoužívanější službě počítačových sítí a zejména Internetu. V praxi se po většinu užívá názvu E-mail. Symbolem, ale i znakem, který se v každé elektronické poště vyskytuje je znak @ „označovaný zavináč“. Máte-li nastavenou českou klávesnici u počítače lze tento znak zobrazit pomocí klávesových zkratek: Pravý Alt+V Alt+64 Elektronická pošta se stala velmi oblíbenou službou Internetu. Podle výzkumu televize CNN byla uživateli Internetu využívána z 90% právě elektronická pošta. Elektronická pošta se v mnohém podobá papírové korespondenci. Pokud chceme někomu poslat dopis, musíme znát jeho adresu. Dále musíme být připojeni k síti (Internetu). Toto připojení lze přirovnat k návštěvě pošty nebo schránky. Mezi oběma způsoby jsou však dva rozdíly: 1) nemusíme platit za službu poště, 2) Dopis bude doručen daleko rychleji elektronickou než klasickou poštou. Popišme si jak elektronická pošta vlastně funguje. Na počátku musíme napsat dopis na svém počítači. K tomu můžeme využít například textového editoru Word. K odeslání našeho zpracovaného dopisu musíme použít program, který je schopen dopis odeslat. Znamená to, že se náš počítač spojí s počítačem našeho internetového poskytovatele, kam se dopis nahraje. Odtud pak prostřednictvím Internetu putuje do dalšího počítače podle doménového jména, které je součástí každé elektronické adresy. Zde je pošta hromaděna odkudsi ji adresát nevyzvedne. Adresát si musí svoji doručenou poštu vyzvednout také pomocí nějakého programu. Počítače, které mají na starosti přenosy pošty se nazývají poštovní servery, naopak programy, které pracují s poštou se nazývají poštovní klienti. Mezi nejvíce používaných klientů patří: Microsoft Outlook Express WinPMail Netscape Messenger Při používání elektronické pošty máme ještě jednu možnost jak si e-mailovou schránku založit. Jedná se tzv. freemailový účet, který dnes nabízí velké množství firem. Nabídku není nutné hledat jenom na zahraniční části Internetu, ale i u nás. Služba je nabízena zadarmo. Freemailový účet má výhodu v tom, že lze založit více schránek. Mezi známé freemailové poskytovatele patří: email.seznam.cz www.centrum.cz www.post.cz Jak se zaregistrujeme? Musíme mít počítač připojen na Internet, vstoupíme na webovou stránku poskytovatele freemailového účtu, a zaregistrujeme se. Zaregistrováním se myslí vyplnění požadovaných údajů ve formuláři včetně uživatelského jména a hesla, které je nutné si zapamatovat a dále pak používat pro přihlašování. Poštu si pak můžeme prohlížet a odesílat na jakémkoliv počítači připojeném na Internet. Pokud se chceme zmínit i o nevýhodě freemailové pošty, musíme podotknout, že je daleko méně bezpečná. Obecné výhody E-mailu jsou uvedeny v následující tabulce. 78
Výhoda 1 2 3 4
Popis výhody Ušetříme za nákup poštovního papíru, obálky, známky Pošta přichází a odchází daleko rychleji Poštu lze odeslat a přijímat kdekoliv na světě V příloze lze zasílat fotografie, obrázky, videozáznamy, hudbu, programy
Obecný tvar e-mailové adresy je následující:
uzivatelské
[email protected] A poznámka na závěr: e-mailová adresa nesmí obsahovat žádnou diakritiku!
9.3
Microsoft Outlook
Společnost Microsoft vyvinula vynikající produkt, který řeší požadavky na správu informací a podporuje následující funkce:
Elektronickou poštu Kalendář a rozvrh skupin Osobní aplikace pro spolupráci Sdílení informací
Aplikace Outlook dále umožňuje najít a zobrazit všechny informace na jednom místě. Zejména se však využívá právě pro elektronickou poštu. Představme si nyní tuto aplikaci včetně nastavení programu pro příjem a odesílání pošty. Po spuštění aplikace se před námi nastaví následující obrazovka (viz následující obrázek).
Obr. Hlavní panel Microsoft Outlook
79
Vytvoření nového účtu: V horním menu klikněte na Nástroje>Účty elektronické pošty.
Vyberte Přidat nový účet elektronické pošty a stiskněte Další.
U typu serveru příchozí pošty vyberte protokol POP3. Stiskněte Další.
Zde vyplňte Jméno (to se bude objevovat v hlavičce Vámi odeslaných zpráv). Napište Vaši elektronickou adresu (ta se bude následně objevovat jako adresa odesílatele).
80
Do kolonky server příchozí pošty (POP3) napište www.alvar.cz. Odesílat poštu přes poštovní servery Alvar nelze, je třeba nastavit server a autorizační údaje Vašeho poskytovatele připojení k Internetu pro server pro odchozí poštu (SMTP).
Server pro odchozí poštu (SMTP) nastavte na server Vašeho poskytovatele připojení k Internetu a stiskněte tlačítko Další nastavení.... Další nastavení:
81
Zobrazí se okno, ve kterém můžeme změnit název poštovního účtu, a Další informace o uživateli.
Přejděte na záložku Server pro odchozí poštu a zaškrtněte Server pro odchozí poštu (SMTP) . Vyplňte další údaje: Do kolonky Uživatelské jméno napište Vaše uživatelské jméno a do kolonky Heslo zadejte Vaše heslo, které je platné pro Vaše uživatelské jméno které jste získali od Vašeho poskytovatele připojení k Internetu. Potvrďte stiskem OK Můžete ještě použít volbu Test nastavení účtu... pro ověření, zda je vše správně nastaveno. Klikněte na Další.
Klikněte na tlačítko Dokončit. Nyní máte správně nakonfigurovaný poštovní účet a můžete jej začít používat. 82
Další nastavení: K dalším nastavením se můžeme dostat z okna Nastavení elektronické pošty sítě Internet (POP3) tlačítkem Další nastavení... Zobrazí se okno Obecné, ve kterém můžeme změnit název poštovního účtu, a Další informace o uživateli.
Klikněte na záložku Připojení. Pokud jste k internetu připojeni pomocí místní sítě (LAN) měli byste záložku nastavit následovně:
V seznamu v části Modem se zobrazí seznam připojení k internetu, které máte v počítači nainstalovány a nastaveny. Vyberte ze seznamu to nastavení, pomocí něhož se připojujete k síti internet. Pokračujte vybráním záložky Upřesnit.
Zde zkontrolujte, popřípadě opravte čísla portů jako na obrázku. Časový limit serveru se dá nastavit potenciometrem až na 5min. Zde je možné nastavit i Zanechání kopie zprávy na serveru. ( Používá se například v případě, že si zprávy vybíráte na cestách a chcete jejich kopii mít k dispozici i později v kanceláři.) Pro uložení nastavení stiskněte OK.
Úkol 6
Úkoly:
Pošlete si navzájem e-mail s přáním.
83
10
PowerPoint
Cíle kapitoly: Klíčová slova:
Seznámíte se s prezentačním programem MS Power Point Power Point, prezentační program, prezentace, multimédium, multimediální prezentace, autorský Naučíte se vytvářet vlastní prezentace program
Seznámíte se s pojmem multimédium, multimediální
MS PowerPoint patří do kancelářského balíku Microsoft Office. Patří mezi prezentační programy. Úkolem prezentačního programu je tedy přehledně prezentovat informace ve formě promítání na obrazovku počítače či tisku podkladů k přednáškám. Co je to prezentační program? Můžeme si prezentaci definovat jako: „Prezentace je obdobou fólií, které promítáme pomocí zpětného projektoru na plátno“. Protože, MS Power Point je možno využívat i jako program pro vytváření multimediálních prezentací, je vhodné si vysvětlit tento pojem. Původ slova lze hledat v anglickém jazyce, kde je obdobou k výrazu „MIXED-MEDIA“. V latině lze slovo multimedium rozdělit na slovo multi (znamená mnoho) a slovo medium což označuje zprostředkující prostředí. Jinak definice multimédia znamená určitou kombinaci různých sdělovacích prostředků, magnetofonových pásků, fotografií, diapozitivů ve výchovném nebo jiném zpracovaném pořadu. Jak je vidět význam pro slovo multimédium je velmi široký. Multimédium v jednoduchosti lze také charakterizovat jako působení více způsobů prezentace pro zprostředkování stejné informace. Jak provádět výběr vhodného multimédia? V literatuře se uvádí, že za základní princip pro výběr média je ten aby se co nejvíce přibližovalo skutečnosti. Výběr média je rovněž usměrněn tím jaké informace a jakým způsobem je chceme prezentovat posluchačům. Při výběru média musíme brát ohled zejména na:
Požadavky posluchačů Reálné okolnosti jako je cena pořízení, čas na přípravu, atd. Vybavení jak je vybaveno prostředí v němž bude médium provozováno Kritéria která musí médium při přenosu informace splňovat
Výhody využití interaktivních programů Vizualizace Interaktivita Individualizace Vyšší účinnost při přijímání informací Pohodlí Vyšší atraktivita a zajímavost presentace
Nevýhody využití interaktivních programů Vyšší pořizovací náklady Nebezpečí vzniku závislosti Náročnost na přenosovou kapacitu sítě Zvýšené nároky na výkon počítače Finančně i časově náročná příprava
Zdroj: VRBA, J., VŠETULOVÁ, M. Multimediální technologie ve vzdělávání. Olomouc : Andragogé, 2003
10.1
Tvorba multimediálních prezentací
Ve většině případů je po technologické stránce multimediální prezentace buď sestavena jako jeden soubor ve speciálním formátu, v němž se vyskytují objekty jako textový soubor, obrázkový a zvukový soubor nebo je multimediální prezentace sestavena jako logicky seřazených více souborů ovládaných programem, který umí informace přečíst a prezentovat. Tvorba prezentace je zhotovována v autorském programu. Těchto programů je celá řada od jednoduchých jakým je právě Power Point až po profesionální. Zpracovaná prezentace je pak nezávislá na prostředí – obsahuje spouštěcí program, nebo závislá na prostředí to je ta, která předpokládá určité softwarové vybavení uživatele. Multimediální prezentace ve většině případů probíhá na obrazovce. Jedna obrazovka je označována jako snímek nebo scéna. Následně prezentace je souhrn snímků nebo scén. Jak jsme si už uvedli, 84
jednotlivé prvky z nichž je prezentace sestavena se nazývají objekty. Příprava prezentace pomocí jakéhokoliv prezentačního programu je však rychlejší a také kvalitnější. Další předností je také snadná možnost úpravy a aktualizace. Každá prezentace se skládá z množství snímků. Na snímky zpracovatel vkládá několik druhů objektů, z nichž pak postupně tvoří snímek. Objekty vkládané na snímek jsou: texty, obrázky, tabulky, grafy, organizační schémata a další objekty.
10.2
PowerPoint jako jeden z nástrojů tvorby multimediálních prezentací
Jak jsme si v předchozím textu uvedli velmi jednoduchým uživatelským programem pro tvorbu multimediálních prezentací je PowerPoint, který postupně s vyvíjejícími se novými verzemi získává další nové a nové obohacující funkce. Microsoft PowerPoint usnadňuje profesionální uspořádání, zobrazení a předání vašich nápadů. Nezáleží na tom, zda pořádáte schůzku, prezentaci na konferenci nebo potřebujete doručit zprávu přes Internet - grafický prezentační program Microsoft PowerPoint vám vždy poskytne potřebné nástroje.
10.2.1
Otevření aplikace PowerPoint
Z prostředí Windows lze spustit PowerPoint těmito postupy: Z nabídky Start → Programy → Microsoft PowerPoint Poklepáním na ikonu Při použití obou způsobů se nám objeví pracovní plocha s tímto plovoucím oknem:
1
1
2 3 4
2 3 4
10.3
Volba jak začít pracovat – možnost volby stručného průvodce, který vám nabízí možnost pracovat při tvorbě prezentace s nápovědou. Tato volba vás provází při tvorbě. Volba jak začít – možnost volby šablony návrhu prezentace. Zvolíte si možnost návrhu, která je pro vás připravena Volba jak začít – začít pracovat s prázdným návrhem Otevřít existující prezentaci
Tvorba prezentace - základ
Pro naši práci si zvolíme bod (3) Prázdná prezentace. Je v tom úmysl, protože chci abychom si sami vyzkoušeli všechny možnosti a nebyli vedeni již připravenými šablonami. Těmito šablonami se můžete nechat vést až později, kdy budete ovládat základní dovednosti ve vkládání jednotlivých objektů. A nyní s chutí do práce. Volbou Prázdná prezentace a potvrzením OK se nám nastaví následující okno:
Náš výběr – prázdný snímek
V tomto okně máme možnosti vybrat rozvržení našeho snímku. Pro naši práci si zvolíme snímek prázdný (zakroužkovaný). Později si už sami projděte další možnosti, které vám PowerPoint nabízí a objevte kouzlo tohoto programu. Další
85
důležitý krok je abychom si popsali pracovní plochu na které budeme dále pracovat. Po zvolení prázdného snímku a potvrzení klávesou OK nastaví se následující pracovní okno. Prohlédněte si jej a již na první pohled zjistíte, že je velmi podobné jiným programům balíku Microsoft Office.
2
4
1
3
Obr. popis základní pracovní plochy (PowerPoint2000) 1
Pracovní okno (pracovní snímek) – v této části budeme vždy na snímku pracovat
2
Seznam snímků 1 – n. Počet bude záležet na nás kolik si jednotlivých snímků vytvoříme. Jak budeme jednotlivé snímky vkládat? Přes Vložit → Nový snímek nebo Ctrl+M nebo pomocí ikony .
3
Prezentace – ikona spustí prezentaci (spouští jednotlivé snímky). Obvykle se začíná snímkem s označením 1.
4
Vložení základních objektů (popíšeme si později důkladně)
Poznámka: mezi seznamem snímků a pracovním snímkem se pohybujeme tak, že výběrem čísla snímku a 2x poklepáním tento snímek otevřeme pro úpravy.
10.4
Základní práce v PowerPointu
Při zpracování prezentace postupuji tak, že se snažím jako první zvolit pozadí. V PowerPointu máme dvě možnosti jak nastavit pozadí. První možnost je vložit pozadí. Toto provedeme pomocí pravého tlačítka myši. Objeví se nám následující plovoucí menu: Přes volbu pozadí máme možnost volit z následujících možností (viz obrázek na následující straně).
86
3
1 2
4
5 6
1
Po nastavení pozadí použijeme tuto možnost tehdy chceme-li nastavení použít u všech snímků
2
Tuto volbu použijeme tehdy jestliže naše nastavení pozadí chceme použít pouze u jednoho snímku
3
Ukázka jak bude vypadat nastavení pozadí. Všimněte si jak kladete jednotlivé barvy přes sebe. Dodržujte zásadu: na světlé pozadí klaďte tmavé objekty, na tmavé pozadí klaďte světlé objekty.
Obr. 7-1 dvě ukázky volby pozadí a na nich umístněných objektů - textové pole
4
Pomocí šipky rozbalíme menu. Máme možnost volit z právě nastavených barev nebo dalších barev (5) a třetí možností je využít úpravy vzhledu výplně (6).
5
Touto volbou se nám nastaví následující okno: Nastavení nové barvy pozadí Možnost volby barvy Aktuální nastavení pozadí na snímku
V této části máme možnost i určitého míchání vlastních barev. Tuto možnost si vyzkoušíme přes volbu Vlastní. Pohybem šipky směrem nahoru a dolů nastavujeme různé odstíny barvy
Pohybem bílého křížku (myší) nastavujeme různé odstíny barev Zde opět vidíme nové a staré nastavení barvy pozadí
6 87
Volba vzhledu výplně. Po stisku této volby se nám objeví tyto možnosti: Volba vystínování pozadí Volba textury pozadí Volba vzorku pozadí Vložení obrázku na pozadí Ukázka nastavení
10.4.1
Vložení textového pole
Základní objekty, které máme možnost vkládat na snímek jsou: Textové pole Obrázek Video a zvuk Graf Tabulka
Protože jsou všechny postupy vkládání objektů na snímek podobné a liší se ve velmi malých drobnostech, uvedeme si vkládání pouze textového pole. Další specifikum, kterému se budeme věnovat je Video a zvuk. Postupujte podle následujícího postupu: otevřete si nabídku, kterou vidíte na předchozím obrázku tedy: Vložit→Textové pole. volbou se nám změní kursor myši na: ↓. nyní se nastavte do místa kde chcete začít psát a pomocí klávesnice pište jakýkoliv text. Nebojte se psát, protože celé textové pole se dá vždy upravit a posunout kamkoliv po snímku.
10.4.2
Postup práce při změně velikosti a stylu písma v textovém poli
Pracujme nyní s naším souborem PRACOVNI_1.PPT a snímkem 1. Popišme si jak naše obrazovka má po předchozích úlohách vypadat. Měli bychom mít nastaveno na prvním snímku barevné pozadí a někde na ploše snímku umístěný nápis „Ahoj světe“. Důležité upozornění: Všimněte si, že máte při kliknutí na textové pole dvě možnosti označení. Na obr.A vidíme označení, kdy pracujeme s jednotlivými znaky v textovém poli. Na obr.B je vidět označení, kdy pracujeme s celým textovým polem najednou.
Obr. A
Naším úkolem je nyní zvětšit nápis na písmo velikosti 80 a styl písma Arial
Obr. B
Pro náš úkol zvolíme možnost B, kdy klikneme na pole tak aby se nám označilo podle obrázku B. Nyní stačí zvolit typ písma Arial a následně velikost písma dle zadání 80. Výsledný snímek by měl mít tuto podobu:
88
A poslední úprava; posuneme pomocí myši vybraný objekt přibližně do středu snímku …
Obr. 7-2 výsledný pohled na snímek při změně stylu a velikosti v textovém poli
Při posouvání objektů mějte na paměti to, že musíte mít označen objekt tak jak je na obrázku B, jinak se vám posun nepodaří.
10.4.3
Postup při vložení videa
Jak jsem se již zmínil je vhodné si povědět něco o tom jak vkládat objekt video. Tento objekt má určitá specifika, která jej spolu s objektem zvuk odlišují od ostatních objektů vkládaných do snímku. Nyní postup: otevřete si nabídku, kterou vidíte na předchozím obrázku tedy: Vložit→Video a zvuk. objeví se nám následující plovoucí menu, v němž hledáme soubor, který nese parametry souboru video
objeví se nám následující plovoucí menu, na kterém jak jste si jistě přečetli se objeví výpis „Chcete, aby se video přehrálo automaticky? Pokud ne, přehraje se, jestliže na něj klepnete.“ Význam to má následující. Spuštěním prezentace nebo aktuálního snímku se nám po naší volbě přehrát automaticky spustí soubor sám automaticky. Druhá volba tedy ta, kdy nechceme automatické spouštění se video po spuštění nespustí a čeká až na poklepnutí myší. na snímku by se mělo znázornit video dle našeho následujícího obrázku. Nenechte se mýlit tím jak vypadá u nás v ukázce. Vaše video může mít jinou barvu. Co však mají společného je to, že obsahují 8 bodů s nimiž můžeme video zvětšovat nebo zmenšovat.
10.4.4
8 bodů s nimiž můžeme upravovat velikost
Další nastavení videa
Vložený objekt videa je možno dále nastavovat. Přes pravé tlačítko myši vyvoláme následující nabídku, na které je volba Upravit video (viz.obrázek vedle). Důležitou poznámkou kterou je třeba uvést při vyvolání nabídky stiskem pravého tlačítka myši je, abychom měli objekt zaznačen 8 body. Vyberte tedy volbu Upravit video a objeví se nám následující plovoucí nabídka:
89
Nastavení přehrávání videa až do doby dalšího provedení akce (např. stisk klávesy) Nastaví opět videosoubor na počátek
Cesta uložení videosouboru
Jak spustit prezentaci, abychom si mohli prohlédnout dosavadní práci: Pomocí ikony v levém spodním rohu monitoru Prezentace.
10.5
Nastavení animace objektů
Položme si otázku co rozumíme pod animací objektů. Laicky řečeno znamená animace nějaký pohyb za určitý časový okamžik. Nastavit animaci můžete u jakéhokoliv objektu, který jste umístnili na snímek (textové pole, obrázek, atd.). Uveďme si postup animace např. clipartu. na snímek 3 v našem pracovním souboru PRACOVNI_1.PPT vložte nějaký clipart. Nastavené pozadí KOREK Objekt clipart
opět chcete-li pracovat s objektem na snímku musíte jej označit a to tak, že na něj klepnete myší. Objeví se Vám opět 8 bodů. Otevřete si pravým tlačítkem nabídku v níž zvolíte možnost Vlastní animace . Po této volbě se Vám objeví na monitoru následující plovoucí nabídka, kterou si následně podrobně popišme.
1 2 7 4
3
5
6
1
Náhled ve kterém vidíte který objekt na ploše snímku budete animovat
2
Seznam objektů, které se nacházejí na ploše snímku. Mezi nimi můžeme přepínat a provádět animaci postupně u všech.
90
3
4
Nastavení efektů. Rozbalením jediného aktivního okénka (je v něm napsáno bez efektu) tj. klepnutím na znak šipky se nám rozbalí nabídka v níž si můžeme zvolit typ efektu. Efekt si volíme z nabídky. Po zvolení efektu se Vám zaktivují i ostatní možnosti ( tedy např. (bez efektu, Po animaci, atd.)). Máte možnost k danému objektu , který animujete, přiřadit i zvuk. Výsledkem tedy je animovaný objekt se zvukem. V této části je možno přesouvat jednotlivé animované objekty mezi sebou a tím stanovit posloupnost (pořadí) v jakém se budou postupně animovat.
Volba jak se spustí animace objektu
Animace se spustí až po klepnutí myši
Animace se spustí automaticky po x sekundách
Nastavení po kolika sekundách se spustí automaticky animace
Úkol 7
Úkoly:
Pomocí prezentačního programu Powerpoint vytvořte prezentaci své rodiny nebo svého města.
91
10.6
Dataprojektor a práce s ním
Co to vlastně dataprojektor je? Je to zařízení, které nám umožní zobrazení videa, prezentací a dalších grafických výstupů z PC na projekční plátno. Používá se zejména při velkoplošné projekci prezentací a video souborů před větším publikem posluchačů. Cena takových zařízení se pohybuje od 20 000 Kč výše. Cenu hlavně ovlivňují parametry daného přístroje a příslušenství. Mezi nejdůležitější parametry patří například rozlišení projektoru, svítivost, životnost lampy atd. Na následujícím obrázku je zobrazen dataprojektor Acer PD 113 i s příslušenstvím. Na zadní straně tohoto přístroje je několik konektorů s různými vlastnostmi.
USB - slouží pro propojení projektoru s PC. Toto propojení např. umožňuje ovládání prezentace vytvořené v Microsoft Power Point pomocí dálkového ovladače (přepínání mezi jednotlivými snímky prezentace pomocí tlačítek Page Up a Page Down). AUDIO - projektor obsahuje vestavěný reproduktor, takže je schopen reprodukovat zvukové soubory (např. podbarvení prezentace hudbou). Kvalita zvuku však není velká. VGA IN - slouží pro připojení PC. Pomocí tohoto propojení jsme schopni zobrazovat grafický výstup z PC. S_VIDEO - stejný účel jako VGA IN pouze s jiným typem konektoru
92
VIDEO - stejný účel jako VGA IN pouze s jiným typem konektoru Konektor pro připojení k elektrické síti. Postup práce s projektorem 1. Dataprojektor umístíme před projekční plátno (vzdálenost je úměrná velikosti obrazu) a propojíme patřičnými kabely s PC a elektrickou sítí (VGA kabel, přívodní síťový kabel). Propojení PC a projektoru provádíme VGA kabelem, který zapojíme na příslušné konektory na obou zařízeních, viz následující obrázek (tyto konektory jsou většinou zvýrazněny modrou barvou). Pokud používáte stolní PC, musíte nejdříve odpojit monitor, který je připojen
2. Sejmeme z optiky projektoru gumový kryt, který chrání čočku před poškozením a znečištěním. 3. PC a dataprojektor zapneme a počkáme až se nám obě zařízení spustí. Projektor zapínáme pomocí tlačítka Power umístěného na horní straně projektoru nebo pomocí dálkového ovladače (opět pomocí tlačítka Power).
POZOR!
Po zapnutí projektoru se snažte s ním již co nejméně manipulovat. Při otřesech totiž může dojít k poškození lampy. 4. Po spuštění počítače by se měl obraz pracovní plochy zobrazit přes projektor na připraveném projekčním plátně. 5. Po spuštění bude obraz pravděpodobně rozmazaný. V tomto případě jej ostříme pomocí otočného kolečka na optice projektoru, viz. následující obrázek. Obraz můžeme v určitém rozmezí zvětšovat popř. zmenšovat. Ovládací prvek pro tuto operaci je opět na optice projektoru.
6. Další problém, který může nastat při zobrazování je, že zobrazovaná ploch nebude pravidelná, bude zkosená. Napravení tohoto zkreslení můžeme provést pomocí tlačítek Keystone + (-) na dálkovém ovladači, popř. v menu projektoru.
93
7. Přesnou pozici obrazu na projekční ploše ještě můžete jemně upravit polohou projektoru. Toto nastavení se provádí pomocí šroubovacích nožiček na spodní zadní straně projektoru.
8. Po ukončení projekce se projektor opět vypíná pomocí tlačítka POWER. Po prvním stisknutí tlačítka se na projekčním plátně zobrazí text zda projektor opravdu chcete vypnout (anglicky), po druhém stisknutí tlačítka se projektor vypne.
POZOR!
Po vypnutí projektoru ještě určitou dobu běží ventilátor, který chladí lampu projektoru. Proto nikdy nevytahujte napájecí přívod ze sítě dříve než se ventilátor zastaví. Můžete předejít poruše přístroje.
10.7
Digitální fotoaparát
Na jakém principu vlastně funguje digitální fotoaparát? Je to možná překvapující, ale základní princip se příliš neliší od obyčejného, analogového fotoaparátu. V čem je tedy rozdíl? Světlo ve formě fotonů dopadá na optickou část, tj. čočku, či soustavu čoček, kde je jeho tok usměrněn a naveden na citlivou vrstvu filmu. U digitálního fotoaparátu probíhá proces stejným způsobem, s tím že fotony místo na film dopadají na malou křemíkovou destičku, odborně nazývanou CCD nebo CMOS senzor. Zde se světlo mění na elektrickou energii, ta je následně zpracována do digitální podoby a v té je pak snímek uložen na paměťovou kartu. Celý proces je samozřejmě složitější, ale v principu funguje popsaným způsobem. Rozlišení senzoru se udává v obrazových bodech, tzv. pixelech a jejich počet nám napovídá do jaké kategorie můžeme konkrétní fotoaparát zařadit a pro jaká řešení je vhodný. V současnosti se nejvíce setkáváme s fotoaparáty o rozlišení od jednoho do pěti milionu pixelů. Zvláštností digitálního fotoaparátu je, že mají na zadní straně malý display, na kterém můžeme vidět budoucí fotografii. Pomocí tohoto displeje si můžeme prohlížet také fotografie, které jsme pořídili. Další zvláštností digitálních fotoaparátů je možnost nastavení kvality fotografie ještě před expozicí. Nejvyšší kvalitu použijeme, chceme-li fotografii následně převést do klasické podoby na papír. Pokud však se snímkem počítáme pouze pro prezentaci na počítačovém monitoru, např. pro umístění na internetové stránky, bohatě postačí nižší kvalita. Snímek ve vysoké kvalitě nám na paměťové kartě ovšem zabere podstatně více místa než snímek v kvalitě nižší. Fotografie v digitální podobě nám nevybledne, nezežloutne a v originální digitální podobě ji tak můžeme předat i dalším generacím.
94
A co ještě umí digitální fotoaparát? Statické obrázky ovšem nejsou tím jediným co digitální fotoaparát umí. Většina přístrojů disponuje sekvenčním fotografováním, což znamená rychlé naexponování např. pěti snímků ve dvou vteřinách. Nově se objevují i další funkce, jako ozvučené videosekvence a to i v segmentu střední cenové třídy.
10.7.1
Paměťová karta
Paměťová karta v digitálním fotoaparátu slouží k ukládání dat, v našem případě tedy fotografií. Liší se zejména svou kapacitou, která nám svou číselnou hodnotou, vyjádřenou v megabytech, říká jaký objem dat na ni můžeme uložit. Častá bývá otázka; „Kolik fotek se mi vejde na 32MB kartu? Odpověď ovšem není tak jednoznačná a závisí na mnoha okolnostech. Nicméně zkusme si uvést příklad. Zmíněnou kartu máme v třímegapixelovém aparátu a fotografujeme v nejvyšší kvalitě nejčastěji používaného formátu JPEG. V takovém případě mívají snímky datový objem okolo 1MB, takže jich na naši „dvaatřicítku“ umístíme přibližně třicet. Nastavíme-li si naopak nejnižší kvalitu vystačí nám její kapacita asi na dvě stovky obrázků. Na trhu se karty běžně pohybují od kapacity 16 MB do 1 GB, ale není větší problém koupit kartu, která má kapacitu až 4 GB. A jaké typy karet se vlastně na trhu objevují? Rozeznáváme tedy: Secure Digital Card (SD karta) Mini Secure Digital Card (MSD karta) Compact Flash Card (CF karta) xD Picture Card (xD karta) Memory stick
SD karta
10.7.2
MSD karta
CF karta
xD karta
Memory stick
Fotografování s digitálním fotoaparátem
Digitální fotoaparát umožňuje velké množství nastavení. Jednotlivé funkce závisí na modelu fotoaparátu a jeho vlastnostech. Použití těchto funkcí nalezneme v manuálu k přístroji, kde je jejich podrobný popis.
Digitální fotoaparáty mají výrazně jiné ovládání než klasický fotoaparát. Většinou mají trvale nastaven automatický režim zaostření i expozice. Pokud chce uživatel nastavit jiné parametry nebo si je chce upravit musí tak učinit prostřednictvím menu fotoaparátu nebo pomocí ovládacích tlačítek. Většina fotoaparátů má přednastaveno několik režimů snímání. Je to například režim pohyb, portrét, krajina, noční snímání, auto (automatické nastavení) makro atd. Záleží jen na scéně kterou fotografujeme.
95
Některé přístroje mají zabudovaný optický stabilizátor obrazu a některé další nadstandardní funkce např. vyvážení bílé barvy. Většina digitálních fotoaparátů na spotřebitelském trhu má koncepci levného kompaktu. Jsou to tzv. „foťáky pro …“. Mají však tu nevýhodu, že jen málo umožní fotografovy zasáhnout do tvorby snímku. Při práci s digitálním fotoaparátem musíte brát v úvahu prodlevu mezi stiskem spouště a pořízením snímku. Každý přístroj má jinou prodlevu. Tato nevýhoda se projeví při vytváření tzv. momentek. Stává se totiž, že při pořizování různých rychlých záběrů přístroj nestihne danou scénu zachytit a na pořízené fotografii není přesně to co chtěl fotograf zaznamenat. Digitální fotografie zatím tento problém ještě definitivně nevyřešila, ale snaha u výrobců rozhodně nechybí. Nezbývá nic jiného než aby byl fotograf stále ve střehu s prstem na spoušti. U digitální fotografie je také nevýhoda ta, že například před pořízením snímku vidíte na displeji obraz v jiném jasu a barevném podání, než v jakém se doopravdy uloží na záznamovou kartu. Stává se také, že i dva stejné snímky pořízené krátce po sobě za naprosto stejných podmínek jsou úplně odlišné. Výhodou však je, že některé korekce barvy a jasu lze pomocí grafického programu upravit.
10.7.3
Fotky máme uložené na paměťové kartě, co dál?
Nabízí se celá řada možností: Snímky si prohlédneme na displeji fotoaparátu a ty, které se nám z jakýchkoliv důvodů nelíbí jednoduše vymažeme. Uvolníme si tak místo na kartě. Fotoaparát propojíme video kabelem přes AV vstup s televizorem a fotografie vidíme přímo na obrazovce. Většina fotoaparátů umožňuje přímé propojení s dataprojektorem, snímky tedy můžeme promítat jako diapozitivy. Paměťovou kartu vložíme do termosublimační nebo inkoustové tiskárny k tomu uzpůsobené a během několika desítek vteřin se těšíme z hotového obrázku. Tiskový výstup z moderních tiskáren je dnes již kvalitativně plně srovnatelný s běžnou fotografií. Kartu odneseme do digitálního minilabu, kde nám zhotoví klasický snímek. Snímky přetáhneme pomocí USB kabelu do počítače.
10.7.4
Jak získáme snímky z fotoaparátu do počítače?
Nabízejí se čtyři základní možnosti.
Fotoaparát propojíme speciálním kabelem (USB kabel, nebo sériovým kabelem RS232) s počítačem. Kabel a instalační software pro přenos a ukládání snímků jsou vždy součástí základního příslušenství digitálního fotoaparátu. Některé přístroje se po připojení k počítači pomocí USB kabelu chovají jako flah disk, ze kterého můžeme jednoduchým způsobem snímky zkopírovat. Použijeme čtečku paměťových karet, která je zpravidla napojena na USB port. Kartu do ní vložíme a během několika vteřin máme fotografie v počítači. Jednoduchý a velmi komfortní způsob přenosu dat. Každá čtečka je vybavena vlastním instalačním SW na CD-Romu. Kartu zasuneme do PCMCIA adaptéru, který vložíme do počítače. PCMCIA rozhraní se většinou nepoužívá u stolních počítačů ale u notebooků.
Čas od času se na trhu objeví fotoaparát umožňující bezdrátový přenos obrazových dat. Přenos je však velmi pomalý a žádné praktické výhody neskýtá.
96
Čtečka karet Propojení PC s fotoaparátem
PCMCIA adaptér
10.7.5
Fotografie jsou uloženy v počítači, co dál?
Nyní se kreativitě a tvořivosti skutečně meze nekladou. Snímky můžeme vylepšovat, dobarvovat, ořezávat, provádět fotomontáže, zkrátka s výpočetní technikou dnešních dnů máme výrazně větší možnosti, než měli před lety fotografové ve svých temných komorách.
Před
Po
Ale vraťme se těm základním:
Archivace fotografií na pevném disku počítače, CD ROM nebo DVD ROM Zasílání elektronickou poštou Umisťování na internetové stránky Vkládání do prezentací Tisk na inkoustových nebo laserových tiskárnách Promítání na plátno či stěnu pomocí dataprojektoru S pomocí webového rozhraní lze fotografie poslat k tiskovému zpracování do laboratoře nebo digitálního minilabu.
10.7.6
Jaký digitální fotoaparát si vlastně koupit?
Tato otázka je velmi oblíbená i frekventovaná, ale odpověď je trochu složitější. Každý zájemce, který si chce pořídit digitální fotoaparát by si měl nejdříve ujasnit co, kde a jak často bude fotografovat a jaké má s fotografií záměry. Pokud bude uživateli stačit obrázky posílat elektronickou poštou, vkládat na web a nepočítá s tiskovým výstupem, plně si vystačí s přístrojem, který má rozlišení 1,3 megapixelu. V pěkné kvalitě z něj získá i fotografie do rozměru 9x13 cm. Střední cestou jsou dvoumegapixelové fotoaparáty, které umožňují tiskový výstup do formátu 13x18 cm, v kvalitě srovnatelné s běžnou fotografií. Pokud si však potrpíte na přistroj s více funkcemi a většími možnostmi, asi sáhnete do 97
kategorie tří až čtyřmegapixelových přístrojů. Tyto přístroje poskytnou již skvělý fotografický výsledek do formátu A4, popřípadě i větší. Záleží tedy zcela na vás jaké máte požadavky na přístroj. Dnes již není problém si vybrat fotoaparát podle svých představ, požadovaných funkcí a neposlední řadě také cenové dostupnosti. Na trhu je několik velkých výrobců digitálních fotoaparátů, např. Canon, Kodak, FujiFilm, Nikon, Olympus, Sony, HP atd.
98
