INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ Pomáháme ženám s rakovinou prsu

Zpravodaj ALEN – Č E R V E N 2 0 1 6

1

ALEN SDRUŽENÍ ŽEN PRAHA

Motto: Každý život má svůj Mys dobré naděje

IČO: 47 61 01 91 sídlo: Vratislavova 156/22, 128 00 PRAHA 2 – Vyšehrad web: www.alen.tym.cz bankovní spojení: ČS Praha 1, účet č. 19 40 57 43 59 / 0800 registrace: Městský soud, odd. L, vl. 5178

INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ Pomáháme ženám s rakovinou prsu Jsme nejlepšími odborníky na život po nemoci!

Č e r v e n 2016

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Stromy nemají pro lidský život význam pouze jako malá součást zelených plic planety. Vzhledem k tomu, že mnohé z nich se dožívají stovky let a převyšují svým věkem několik lidských generací, představují i důležité body paměti. Jsou živým organismem, který nás všechny přesahuje, dominantou krajiny a času. Stačí se jen postavit pod rozložité koruny stromů ukrývajících ve svém kmeni stovky letokruhů a zažíváme zvláštní respekt, z něhož si uvědomíme vlastní pomíjivost, ale zároveň z něj můžeme čerpat sílu. Každý z nás si může vytvořit vztah ke krajině, kterou obývá, skrze svůj strom, k němuž ho pojí zvláštní vztah. Například ten, jehož koruna byla místem jeho dětských her, nebo jiný, kolem něhož každodenně chodil do školy. A také strom, pod nímž se scházel s blízkým člověkem. Stromy jsou průvodci našeho života i existence, která nás přesahuje. Je užitečné naučit se jim rozumět a naslouchat. Jak moudří byli dávní lidé, když v mohutných stromech, které je obklopovaly, viděli sídlo mocného Božstva. A jak hloupí dokážeme být my, novodobí lidé, kteří do svých nenávistí a do své chamtivosti vtahujeme i stromy. Ó, strome, javore, buku, jabloni, vrbo, platane, břízo, jilme, dubu, habře, lípo, odpusťte nám. Měli jsme o vás pečovat a zatím? Ale vy to pochopíte. Jste velké a vznešené, moudré a trpělivé stromy, kdežto my jsme jen lidé. Luděk Munzar Paměť stromů

Pravidelné akce v roce 2016 Členské schůzky: Setkání s přednáškami a informacemi při kafíčku a dobrotách. Jednou měsíčně – druhé úterý v měsíci – v Ústavu sociálních služeb Praha 4 – Podolí, Podolská 31 od 16 h . 14. června 13. září 11. října 8. listopadu prosinec

Kateřina Kozych – Tradiční čínská medicína Jana Sedlmajerová – Vztahy v běžném životě V. Vančurová, Z. Černá – Radost s překvapením (výrobky chráněné dílny pro postižená děvčata) Zatím bez programu Mikulášská besídka


2

Výbor sdružení: Schůze výboru ALEN se konají v Malé zasedací místnosti UK – Ústav jazykové a odborné přípravy Vratislavova 10, Praha 2 – Vyšehrad – v přízemí proti vrátnici – vždy první úterý v měsíci od 16 h. 6. září, 4. října, 1. listopadu, 6. prosince – členky jsou na jednání vítány! Cvičení a plavání Cvičení v bazénku v Nemocnici na Homolce – každé pondělí vždy půl hodiny od 16.00 h. a od 16.30 h. Cena pro členku je 30 Kč za půl hodiny cvičení pod vedením rehabilitační sestry. Kdo má zájem cvičit, musí se objednat u MUDr. Jany Němcové na roční lékařskou prohlídku. Termín a čas prohlídky si domluvte s Martou Kubešovou, stejně tak i termín na cvičení. Plavání v bazénu Tyršova domu – každý pátek od 16 do 17 h. Přijďte si procvičit správné plavání, PaedDr. Irena Čechovská z Katedry plaveckých sportů FTVS už mnohé z nás naučila správné dýchání i pohyb ve vodě. Cena pro členku je 45 Kč za hodinu. Taj-či – každý čtvrtek od 16.30 h v tělocvičně č. 3 v Tyršově domě – lektor Ivan Trebichovský. Cvičení trvá 1 a 1/2 hod a je zdarma. Pořádá Aliance žen s rakovinou prsu ve spolupráci s Českou obcí sokolskou a cvičení hradí z projektu „Protaj-či se ke zdraví“. Vezměte si pohodlný cvičební úbor a ponožky nebo sálovou obuv s tenkou podrážkou; také pitnou vodu. Cvičení Pilates – každé úterý od 14 h v malé tělocvičně v Karlíně, Šaldova 15 – zdarma hodina cvičení na podložce – pořádá Amélie – roh Sokolovské a Šaldovy ulice – přijďte, budete vítány.

Pozvánky – poznamenejte si do diáře 15. června 15–16 h – Drátkování tulipánu – v Centru Amélie Praha 8 – Karlín, Šaldova 15 15. června 19 h – „Děkovný večer“ Koncert na podpatcích – Betlémská kaple v Praze 1, Betlémské n. Alenky jsou srdečně zvány 20. června 19 h – Americké jaro – varhanní koncert Gail Archer – kostel sv. Václava na Smíchově Varhanní tvorba od 16. do 20. století – vstupné dobrovolné každé úterý 15–16 h – Jóga smíchu – pořádá Centrum Amélie /již probíhá, není třeba se hlásit, jen přijít/ od září každé pondělí 16–17 h – Taneční pohybová terapie – pořádá Centrum Amélie /účast po telef. domluvě – Petra Steyerová – 739 001 123/ září, říjen, listopad – Nekonvenční žižkovský podzim – mezinárodní hudební festival. Koná se na neobvyklých místech a v zajímavých prostorách Žižkova. Předprodej začíná koncem června výhradně v Trafice Pha 3, Olšanské nám., vstupenky 50 Kč. 1. října Autobusový zájezd Český Krumlov – průvodce PhDr. Jiří Sommer – přihlášky u Daniely; odjezd v 7 h z Florence, ulice Ke Štvanici, před Muzeem hl. m. Phy – návrat v 21 h; program: Zlatá Koruna – klášter, Český Krumlov – zámek, zahrady, střed města, osobní volno; cena – členky 250 Kč, hosté 300 Kč, květinářky 50 Kč. 7. prosince – Vánoční koncert LPR – Karolinum


Vycházky nejen za zdravím  Jednou do roka se vypravte někam, kde jste nikdy před tím nebyli  18. června

Kolik rybníků napočítáte z Louňovic do Jevan? – vede Daniela Požár, Louňovák, Pařez, Vyžlovák, Jan, Švýcar, Jevaňák – po červené 8 km Sraz konečná metra C Háje, bus 387 – odjezd 8.30 h – do Louňovic, II. hráz

16. července

Mníšek pod Brdy – víte kdo je Marjána, Malý Mnich a Máří Magdalena? Sraz Smíchovské nádr. – bus č. 321 – odj. 8 h – cíl Mníšek p. Brdy, sídliště Mírný výstup na poutní místo Skalka, odměna v cukrárně, návrat domu vlakem

13. srpna

Vyšehrad, Muzeum nočníků, Vyšehradské kasematy, zahrádka pod Vyšehradem ... když Alenky mají svátek – sraz 9 h u Botanické zahrady UK Praha 2, Na Slupi

17. září

Garden park Jeneč – květinový park a zahradnická prodejna – 250 000 m2 – vede Daniela Sraz konečná metra B Zličín, bus 306 – odj. 10.10 h – do Jenče

8. října

Podzimní barevná vycházka na Medník – 416,5 m n. m. – národní přírodní památka Sraz Smíchovské nádraží – bus 390 – odjezd 9.06 h – do Hradištka – trasa 7 km – vede Milan

12. listopadu Kutná Hora – již vyzkoušené Svatomartinské hody v Hoře – vede Marie P. Sraz konečná metro C Háje – bus 381 – odjezd 8 h, návrat v 18 h

Rekondiční pobyty 2016 – organizace rekondičních pobytů – na členských schůzkách a v tomto zpravodaji se dozvíte termíny rekondic plánovaných na rok 2016 – přihlášení na rekondici – přihlášku si vyzvednete u vedoucí pobytu proti zaplacení zálohy 400 Kč – placení pobytů – doplatek – provedete hotově na členské schůzce ve stanovený den nebo platbou na účet ALEN do termínu stanoveného na přihlášce, zároveň odevzdáte přihlášku potvrzenou onkologem – v případě nedodržení termínu platby a odevzdání přihlášky budete vedeny pouze jako náhradnice – odborný léčebný program rekondic uvedený na přihlášce je pro přihlášené účastnice závazný – při odhlášení z rekondice bez vážného zdravotního důvodu se záloha nevrací – v případě většího zájmu než je kapacita hotelu budeme přihlížet především ke zdravotnímu stavu členky, ale také k jejímu zájmu o činnost ve sdružení a k ochotě pomoci ostatním – lékařské potvrzení na rekondice platí celý kalendářní rok, ale pro případnou účast na dalším rekondičním pobytu si pořiďte kopii a připojte ji k další přihlášce

Mariánské Lázně – týdenní pobyt – termín 4.–10. září 2016 – vedoucí Jindra Mařincová V ceně 5 000 Kč ubytování v hotelu Svoboda, polopenze, vycházky, výlet, společný kulturní program, 5 lázeňských procedur a volný vstup do bazénu Pacifik Doplatek ceny a potvrzenou přihlášku odevzdejte do 14. června 2016, info o odjezdu Jindra Pobyt je podpořen grantem zdravotnictví 2016 Magistrátu hl. m. Prahy

3


4

Trenčianské Teplice – týdenní pobyt – termín 17.– 23. října 2016 – vedoucí Daniela Cena 3 500 Kč – ubytování ve 2lůžkových pokojích v pensionu Venezia, plná penze, lázeňský poplatek, masáže, společný kulturní program, výlet Přihlášky na základě zaplacení zálohy 400 Kč si vyžádejte u vedoucí na schůzce v červnu Doplatek ceny a odevzdání přihlášky potvrzené onkologem na schůzce v září Na pobyt jsme získaly finanční podporu firmy VEOLIA ČR, a.s. Praha

„I ten nejmohutnější strom pochází z malého semínka, i nejvyšší schodiště má první schod.“ arabské přísloví

? Co bylo ? Na schůzkách Duben Tuky v naší kuchyni

Plánovaná přednáška na dubnové schůzce na téma tradiční čínská medicína byla očekávána s napětím. Pro náhlou zdravotní indispozici přednášejících z Centra tradiční čínské medicíny se však bude konat až v náhradním termínu, a tak prostor pro přednášku byl zaplněn tématem plánovaným až na květen, tj. tukům v naší kuchyni. Čas na moji přípravu byl minimální, a tak jsem slíbila, že to, na co jsem při přednášce zapomněla, doplním do tohoto článku ve Zpravodaji. Tuky jsou velice důležitou součástí naší stravy, zlepšují její chuť. Jsou základní stavební složkou každé buňky našeho těla. Jsou zásobárnou energie (dlouhodobé), z tuků jí tělo získá 2x více než z bílkovin a sacharidů. Jsou potřebné pro tvorbu hormonů a slouží jako rozpouštědlo pro vitamíny A, E, D, K. Tuky dělíme na nasycené (většina živočišných tuků), kterých bychom měli mít ve stravě 10–30 %, a na nenasycené, které by neměly chybět ani v dietní stravě (většina rostlinných tuků). Nemusíme být chemiky, abychom poznali nasycené tuky – v chladu ztvrdnou a jsou neprůhledné. Nenasycené tuky se dále dělí na mononenasycené, které by měly tvořit 10% stravy (tuky typu omega-9 s nižší oxidací a schopností regulovat cholesterol) a polynenasycené (tuky typu omega-3 a omega-6). Klíčový pro naše zdraví je jejich poměr. V době, kdy již bylo rozvinuté zemědělství, byl poměr omegy-3 a omegy-6 v naší stravě 5:1. V současné době udávají statistiky i vyšší poměr než 1:15, tedy zcela opačný. Z tohoto nepoměru pak v našem těle vznikají různé civilizační nemoci, dále vleklá zánětlivá onemocnění, alergie, tomuto nepoměru je připisována i nezvladatelná hyperaktivita u dětí. Ideální by bylo snížit tento nepoměr na hodnotu 1:5. Margaríny tvoří též součást naší kuchyně, přestože jejich dopad na naše zdraví není zrovna ideální. Sice se k jejich výrobě používají tuky nenasycené, ale technologií výroby (ztužování, hydrogenace) se mění na nasycené, vznikají trans-mastné kyseliny, a ty už prospěšné našemu zdraví nejsou. Navíc v margarínech se vitamíny nerozpouštějí. V poslední době je součástí naší stravy palmový a kokosový olej. Palmový olej má kromě nepřiměřeně vysoké ekologické zátěže též vysoký poměr nasycených tuků, a tak bychom se mu pro jeho složení měli vyhýbat. Naproti tomu kokosový olej má opačné složení mastných kyselin – tělu prospěšných. Jeho nasycené mastné kyseliny mají antimikrobiální účinky a pozitivně ovlivňují hormonální regulaci. Do kuchyně bychom si tedy měli vybírat takové tuky, které nejenže odpovídají našim chuťovým požadavkům a obsahují i vhodné poměry různých forem mastných kyselin, ale odpovídají též potřebám teplé či studené kuchyně, pokud jde o jejich kou-


5

řový bod. Nízký stupeň se hodí pro studenou kuchyni a je zcela nevhodný pro tepelnou úpravu pokrmů. Pokud maximální teplotu překročíme a z tuku se začíná kouřit, je zřejmé, že se v něm tvoří karcinogenní složky. Zde jsou slíbené kouřové body některých tuků (ve stupních Celsia): máslo 120, ghí (máslo přepuštěné) 250, řepkový olej 190–230, kokosový olej extra panenský (nerafinovaný) 170, kokosový olej rafinovaný 230, lněný olej nerafinovaný 100, konopný olej 160, vepřové sádlo 180, olivový olej extra panenský 190, olivový olej z výlisků (pomace) 230, palmový olej 230, sojový olej nerafinovaný 160, sojový olej rafinovaný 230, slunečnicový olej nerafinovaný 100, slunečnicový olej rafinovaný 220. Máme-li téma tuky, není možné se nezmínit o cholesterolu. Cholesterol je součástí buněčných membrán, slouží k tvorbě žluči a některých hormonů. Jeho nadbytek má negativní vliv na srdečně-cévní onemocnění (aterosklerozu). Zhruba polovinu cholesterolu si tělo tvoří samo, protože ho nezbytně nutně potřebuje, bez ohledu na to, kolik tuků máme ve stravě. Cholesterol, který se váže na lipoproteiny s vysokou hustotou (HDL), je pro naše tělo prospěšný, cholesterol s nízkou hustotou lipoproteinů (LDL) je naopak náchylný k oxidaci volnými radikály a jeho hladinu je vhodné sledovat. Dříve, než začneme užívat léky po zbytek života (většinou s vedlejšími účinky), bylo by vhodné zjistit, proč tělo zvýšilo tvorbu LDL. Může to být např. způsobeno nízkou antioxidační kapacitou našeho těla. Než začneme užívat léky snižující hladinu cholesterolu a bránit tak našemu tělu v jeho práci, měli bychom alespoň zhruba tušit, proč tak naše tělo činí. Ono je totiž obrovsky moudrá chemická továrna. Lída Němejcová (Hamanová)

Výtvarný kroužek Na posledním výtvarném kroužku před prázdninami děvčata vyráběla krásné šperky a náhrdelníky. Jeden z nich jsem dostala a teď zdobí i mne. Daniela Přes letní měsíce červenec a srpen kroužek není. Těším se na šikovné Alenky zase od září: 6. září, 4. října a 1. listopadu – vždy první úterý v měsíci – od 13.30 do 15.30 h – STP Praha 8, Karlínské nám. 12. Věra

Na výšlapech a výletech Duben – Vaňovské vodopády 16. dubna se sešlo na hlavním nádraží 6 osůbek, které i přes špatnou předpověď počasí měly odvahu vyrazit na výlet k Vaňovským vodopádům. Už jsem na ně v Ústí na nádraží čekala a těšila se na jejich příjezd. Jakmile jsme se přivítali, vyrazili jsme z nádraží k obchodnímu centru Forum, kde je nástupní stanice lanové dráhy k výletnímu zámečku Větruše. Měli jsme štěstí, protože to byl první den, kdy lanovka byla po revizi opět v provozu. Větruše se nalézá na kopci na levém břehu řeky Labe v nadm. výšce 227 m. K zámečku se můžeme dostat i pěšky, což u nás nepřicházelo v úvahu. V zámečku se nachází hotel s restaurací a vyhlídková věž. Obojí jsme vynechali – moc schodů. Jakmile jsme dorazili na Větruši a pokochali se pohledem na město a řeku, pokračovali jsme v cestě na popraviště. Popraviště bylo postaveno roku 1543 nad tehdejším královským městem. Bylo tvořeno spodní zděnou válcovou částí a dřevěnou šibenicí. Svému účelu sloužilo popraviště do konce 18. století, kdy město po josefínských reformách ztratilo hrdelní právo. Při úpravách nedaleké Větruše byla kamenná část zrekonstruována na vyhlídkové místo, osázené velkým dřevěným křížem.


6

Cestou z popraviště jsme si zkusili bloudění v přírodním bludišti a taky jsme si nenechali ujít zrcadlové bludiště s pokřivenými zrcadly, kde jsme se od srdce zasmáli nad našimi zdeformovanými postavami. A to byl konec klidnější procházky a začátek té delší, horší, těžší, místy i bahnitější, ale nakonec zvládnuté „procházky“ k Vaňovským vodopádům. Vyrazili jsme od Větruše po zelené značce, zpočátku do kopce, kolem kozí farmy, která měla bohužel zavřeno. Cesta k vodopádům kopíruje sice řeku Labe, ale v poměrně „nebezpečné“ výšce okolních kopců. Bohužel jsme po celé cestě našli pouze jednu jedinou lavičku, které jsme hned využili k svačince a pokochání se výhledem na město. Cesta byla dlouhá, ale nakonec jsme úspěšně k vodopádům dorazili. Vaňovské vodopády (Vrkoč) jsou dva vodopády za sebou. Dolní má výšku 14 m a horní 8 m. Vaňovský vodopád na Podlešínském potoce je jeden z nejvyšších a také nejznámějších vodopádů Českého středohoří. Po zdolání kamenných nástrah kolem vodopádu a po krátkém odpočinku jsme sestoupili do Vaňova, odkud nám za malou chvilku jel autobus před vlakové nádraží v Ústí nad Labem. A protože výlet byl náročnější, museli jsme se odměnit v cukrárně u dortíků a kafíčka. A na závěr bych chtěla moc poděkovat Daniele, Evě, Nadě, Daně, Růženě a Bohoušovi, že přijeli a tím mi udělali velkou radost. Za 7 statečných výletníků Eva z Roudnice Největší poděkování patří Evě, která obětavě šla stejnou trasu den předem, aby po vzoru Milana zjistila, do čeho nás povede. Výlet měla opravdu perfektně připravený a promyšlený, všechno klapalo a do sebe zapadalo. Jen to občasné mrholení mohla vynechat. Děkuji též za všech 7 statečných. Daniela

květen – Roudnice nad Labem Dne 14. 5. mne přijelo navštívit 7 děvčat a 1 muž do mého rodného města Roudnice n. Labem. Čekala jsem je na nádraží a po přivítání jsme vyrazili na prohlídku města a okolí. Protože většina z nich už v tomto městě byla a viděla památky zblízka, tak jsem se rozhodla, že tentokrát vezmeme památky trošku zdálky. Nejdříve jsme hned u nádraží viděli pivovar, který je bohužel ve velmi špatném stavu, ale začíná se pomalu s opravami. Tím jsem se tedy moc chlubit nemohla. Vedle pivovaru vede cesta k Lobkovickému vinařství a nad ním se již tyčí zámek.


7

Ze strany od nádraží není opraven a tak jsme hned naši fotografku Marušku zarazili, aby na první fotku chvíli počkala. Pokračovali jsme pomalu po schodech, které vedou na most. Gotický roudnický most byl třetím nejstarším kamenným mostem v Čechách (po Juditině mostě v Praze a Kamenném mostě v Písku). Byl vystavěn nákladem pražského biskupa Jana IV. z Dražic, který pojal myšlenku spojit oba labské břehy. Stavba tohoto mostu byla dovršena v roce 1340. Jako stavitel tohoto mostu je označován Mistr Vilém. První zatěžkávací zkoušku zažil most nedlouho po svém dokončení. Za jarní povodně v roce 1342 došlo k přívalu ledových ker, které například pobořily most Juditin v Praze. Roudnický most však tuto povodeň šťastně přestál. Pamalu jsme přecházeli most a kochali se výhledem na řeku Labe a vzdálené kopečky. Vzpomínali jsme na Věrku F., která tu při minulé návštěvě Roudnice byla. Na konci mostu jsme po schodech sešli k Labi, kde je postaven nový kanál s divokou vodou. Měli jsme štěstí, protože se zde právě konaly závody. Viděli jsme pár závodníků, kteří se rvali s divokou vodou, a konstatovali jsme, že na to bychom tedy opravdu neměli. Protože před námi byla ještě dlouhá cesta, nemohli jsme se moc zdržet a pokračovali jsme podél Labe směrem na obec Vědomice. Vědomice se nachází v Polabské nížině na pravém břehu Labe. Přivítala nás upravená vesnice s krásným velkým sportovním a odpočinkovým areálem pro děti. Z pamětihodností obce stojí za zmínku hlavní brána vědomického statku, která je vedena jako kulturní památka. A pak už jsme šli kolem krytého bazénu až k areálu Pod Lipou a pomalu se vraceli druhou stranou na most. Odtud je krásný pohled nejen na zámek, ale i na hlásku, zvonici a kostel. Teprve teď jsme zamířili k zámku, kde nás dojel sportovec Jirka na kole a společně s námi navštívil rozhlednu. Kratochvílova rozhledna byla postavena na popud Roudnické záložny podřipské k 60. výročí jejího založení. Projekt rozhledny byl zadán Vysoké škole technické v Praze a podle návrhu ing. Otakara Štěpánka stavbu realizovala v roce 1934 roudnická stavitelská firma Hádl a Hájek. V dolní části rozhledny je umístěna reliéfní deska, na které je vyobrazen přední český obrozenec Václav Kratochvíl. A protože jsme už byli všichni unaveni, vyrazili jsme do slíbené „soukromé hospůdky“, kde jsme se najedli a napili a hlavně odpočinuli. Byla až na konci Roudnice, ale snad to nevadilo. Po delším odpočinku a nabrání sil jsme se auty dostali na nádraží, kde jsme se rozloučili. Když jsme nabyli jistotu, že návštěva „odjela“, radostně jsme se vrátili domů! Ale teď opravdu! Jsme moc a moc rádi, že jste nás opět navštívili. Nejsme Praha a tak těch památek tu tolik nemáme, o to víc a srdečněji se na všechny těšíme a jsme rádi, že jsme mohli ukázat zase něco navíc a potěšit se s vámi. Jak jsme zjistili, Iva a Maruška ještě nebyly na památné hoře Říp (a možná, že i některé další Alenky), tak dojeďte! Kdykoliv!!! Rádi tam společně s vámi vyrazíme – zase jinou cestou, která vede krásnou přírodou a kterou možná ještě neznáte. A jen taková malinká výzva pro absentéra Milana. Milane, hezky dýchej, chyběl jsi tu, příště tě tu chceme určitě vidět!!!!!!!!!!!!!!! Těší se na všechny Eva a Božan Všechny „účastnice zájezdu“ děkují moc Evě a Božanovi za přátelství a pohostinnost.

„Dobrá myšlenka – myšlenka s úsměvem – přechází do mé duše a pak září ven – je to uzavřený kruh.“


8

Na pobytech PODĚBRADY Za krásného letního počasí nás autobus MHD 398 (což je pro většinu časová i finanční výhoda) dováží v neděli 22. května opět do milého lázeňského města Poděbrady. Tentokrát jsme ubytovány v penzionu Fontána, který je připraven a uklizen jen pro nás. Pokoje jsou nové, prostorné a útulné, s okny do zeleně. Na jídlo docházíme do školního hotelu Junior. Tam se studenti opravdu snaží, aby my jsme byli spokojeni a oni byli dobře hodnoceni svými učiteli. První nedělní den máme na seznamování a aklimatizaci, ale hned druhý den od rána začíná lázeňský kolotoč. Masáže, plavání v bazénu Zimních lázní, procházky, pití minerální vody a hlavně ochutnávka výborných dortů a kávy v nepřeberném množství cukráren a kaváren. Počasí je jako vždy, když je ALEN na rekondici – krásné!!! Po celé ČR řádily bouřky, ba někde i hurikán, ale Poděbradům se vše špatné vyhnulo, jediná bouřka ve večerních hodinách žádné škody nenapáchala. Poděbrady jsou příjemné město s bohatou historií, která je velmi úzce spjata s lázeňstvím. V současné době jsou Lázně Poděbrady akciovou společností navazující na dlouholetou tradici v léčbě srdečních a cévních onemocnění, v léčbě cukrovky, pohybového aparátu a obezity. Vše jak šité na míru nám členkám ALENu. Převážně rovinatá krajina láká k příjemným procházkám a výletům, a toho jsme využily. Během tohoto týdenního pobytu jsme prochodily kromě Poděbrad též královské město Nymburk a nedalekou Sadskou. Všude jsme našly zajímavé památky a hezká místa. Přesto, že nám to už tolik nešlape, prošly jsme i celý hřbitov v Kluku považovaný za jeden z nejhezčích a umělecky nejhodnotnějších hřbitovů u nás. Byl budován v letech 1902–1903 podle plánů známého secesního architekta Josefa Fanty. Umělecky nejcennější je severovýchodní hřbitovní zeď, členěná slepými arkádami a doplněná reliéfními medailony z keramické dílny sochaře Františka Bílka. Hřbitov byl již v roce 1965 vyhlášen kulturní památkou.

Naše procházky vedly i kolem havířského kostelíka a zvoničky až k Oboře, podle Labe k Zámečku, dopřály jsme si vyhlídkovou plavbu lodí Blanice, viděly jsme soutok Labe a Cidliny, navštívily Slavníkovské hradiště v Libici. Na známou poděbradskou raritu „květinové hodiny“, které vznikly již v roce 1937, a na trpaslíka v minizahrádce, který odbíjí každou celou hodinu, jsme se chodily dívat každý den. Nevynechaly jsme obvyklou kolonádu a mohutnou vodní fontánu.


9

Pobyt ubíhal bohužel velmi rychle, některá známá místa jsme si nechaly na příště. Nejlépe pohodu v lázních popsaly účastnice při závěrečném kolektivním hodnocení.

Na srdce jsou Poděbrady, vyléčí nám všechny vady, romantická příroda, odpočinek, pohoda. Cukráren je všude dost, všem Alenkám pro radost, na cestu parníkem půjdem ale s deštníkem. V penzionu kuchaři, vždy nám skvěle uvaří. Obsluha je velmi milá, usměvavá a veselá. Tak Vám milí školáci, děkujeme za práci. Rekondice jako vždy, byla jistě bez chyby. Protože jsme se jen smály, cítíme se zase mlády. Ahoj a příště zase sejdeme se na terase, ve Viole, ve Swissu, v Libenském či kolesu. A dodatek:

My dvě co jsme z dáli, nešetříme slova chvály. Alenky máme rády, pojedeme s Vámi všady. Jiřka Semily a Zdena Brno Pevně doufám, že pobyt prospěl i Milanovi a přeji mu brzké uzdravení. Milane, potřebujeme Tě. Věrka Myslím, že pár upřímných slov členek ALENu hovoří za vše. Načerpaly jsme síly, odpočinuly si a bylo nám společně dobře. Děkujeme za podporu a finanční pomoc Magistrátu hl. m. Prahy. Pobyt byl financován z grantu pro zdravotnictví pro rok 2016. Věra Uhrová – vedoucí pobytu

? Co se dělo v neziskovém sektoru ? Černá hodinka v divadle Gong 19. února uvádělo divadlo Gong na malé scéně pořad Černá hodinka, kterého jsem se zúčastnila spolu s několika Alenkami. V prostředí malé scény bylo sledování pořadu velmi komorní a příjemné. Povídka Fráni Šrámka " Minulost", která je z komedi-


10

álního prostředí, doplněná šansony Pavly Mariánové, byla velmi působivá. Písně zpěvačky z folkové skupiny Klíč, kterou doprovázel na kytaru Jan Janda, byly velmi originální a pěkně se poslouchaly. Scénické čtení povídky v podání Ivany Krausové, Lukáše Kunsta a Davida Krause bylo sledováno všemi posluchači velmi pozorně. Celkový dojem z tohoto pořadu je pěkný a všem doporučuji, pokud bude možnost, se této podívané zúčastnit. Jarka Ducková Také další Černá hodinka v květnu byla velmi příjemná. Ráda jsem se jí zúčastnila. Laskavá poezie Jaroslava Seiferta je moje nejoblíbenější četba. Krásně přednesené verše, povídání o životě básníka doplněné hudbou a dobré vínko – to byl večer, který se často neopakuje. Ale v Gongu je Černá hodinka zřejmě vždy taková. Neodpustím si alespoň malou ukázku. Daniela

Jaroslav Seifert „Píseň o Viktorce“ Říkej to znovu ústům mým, i kdybych nevěřila sluchu, i když to všechno dávno vím, je mi to víc než doušek vzduchu, říkej to znovu ústům mým.

Když se jen dotkneš ruky mé a dlaň tvá lehce padne do mé, struny, o kterých nevíme, ozvou se tiše, povědomě.

Ty, lásko, pozdravena buď, buď věčná, skutečností jsi-li. A jsi-li snem, jen neprobuď mé oči, i když den je bílý. Člověk je šťasten, třeba šílí, ty, lásko, pozdravena buď!

Den pro neziskové organizace „Nechte se inspirovat“ Setkání se lonalo v krásné nové budově na Pankráci vedle Arkád. Všechny přednášky se točily kolem Microsoftu. Nejprve nám vysvětlili, že se správným programem je možné pracovat odkudkoliv a kdykoliv a přes počítač se spojit s kýmkoliv. Už asi 10 % firem v České republice má flexibilní způsob práce. To znamená, že zaměstnanci si mohou sami rozhodnout, kde a kdy budou pracovat. Vytvoří se kalendář a tam si každý zaměstnanec napíše, kde se bude nacházet – a to se musí dodržovat. Pořádají telekonference a společně zpracovávají dokument a při tom sedí každý u svého počítače někde jinde. S tímto způsobem práce a vedení firmy jsou prý výborné zkušenosti. Je k tomu ale potřeba příslušný program – a ten nám na přednáškách představili – Windows 10 Office 365. Aby vše dobře fungovalo, musí k tomu být úložiště dat (cloud). Představily se tam i organizace, které už začaly tímto způsobem pracovat, ale jsou to veliké neziskové organizace (třeba 1200 lidí) a ne dobrovolníci jako my. Dozvěděla jsem se hodně nových a zajímavých věcí. Jenže pro nás to zřejmě nebude mít takový význam. A asi nehrozí, že bychom my tímto způsobem měly třeba výborové schůze. Ale můžeme využít nabídku na levnější programy. Microsoft má pro neziskové organizace výhodnější cenu programů, nabízejí např. Windows, Office a Zoner (nabízí to Techsoup, realizátorem je Sdružení VIA). Hana Kudelová

Moc a bezmoc nemocných Z Centra Amélie jsme dostaly pozvánku na přednášku PhDr. Jiřiny Šiklové „Moc a bezmoc nemocných“. Velmi mě zajímal pohled této socioložky na změny v rodinách, kde se ocitne nemocný člověk, na možnosti pomoci a chodu takové domácnosti. Prodloužila se očekávaná průměrná délka života, a to přináší nový pohled na potřeby nejstarší generace, vznikl nový lékařský obor – „gerontologie“ – věda o stárnutí. Člověk je „mocný“ a pak „nemocný“, musí řešit závažné životní otázky, nachází jiné hodnoty života. Nemoc je v každém z nás, při poruše rovnováhy se objeví. Zaznamenáváme vliv životního prostředí, působí genetika, životní styl a hlavně stres. Stres není měřitelný, pro každého je jiný, z jiné věci, každý má k němu jiný přístup. V životě je důležitý jako podnět k akci, ale nesmí ho být moc, musí být znát perspektiva – cíl – jak se ho zbavit. Moc nemocných je v tom, že je nemocný vyviněn – zbaven viny za nemoc. Závěr přednášky byl optimistický, na otázku „Jak se máš?“ odpovídá paní doktorka vždy s úsměvem. Daniela


11

BOD 2016 Brno Ve dnech 27.–29. dubna jsme se zúčastnily Brněnských onkologických dnů, které každoročně organizuje Masarykův onkologický ústav v Brně. Byla to 30. konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky. Pracovaly jsme ve stánku Aliance žen s rakovinou prsu, kde jsme měly propagační a informační materiály Aliance, ALENu, Diany Brno a Mammahelpu, informovaly jsme zájemce o prevenci rakoviny prsu a učily jsme samovyšetření prsu na prsním fantomu, určenému k vyhledávání nádorů prsu. Zájem projevovaly hlavně mladé ženy, pracovnice ve zdravotnictví a ženy, které se s touto nemocí setkaly ve svých rodinách.

Mimo této činnosti jsme se zúčastnily zajímavých odborných přednášek, týkajících se onkologických nemocí. Ve volném čase jsme se zajímaly o další vystavovatele a firmy, které pomáhají nemocným s rakovinou. Spolupráce s Aliancí a partnerskými organizacemi byla velmi přátelská a přínosná. BOD měly pro nás velký význam, i když průběh byl náročný. Navázaly jsme zajímavé kontakty, které předáme ostatním členkám našeho klubu. Účast a služba za ALEN Jarka D., Jindra M., Marcela B. Zapsala Marcela Balt.

Módní přehlídka Bellisek My Alenky jsme se ve velkém počtu zúčastnily již druhé módní přehlídky mladých pacientek s rakovinou prsu – našich Bellisek. Foyer Nové scény Národního divadla praskal ve švech, zvlášť když na pozvánce bylo uvedeno, že program moderuje Roman Vojtek. Móda z C&A Belliskám slušela a již se z nich stávají profesionální modelky. Jejich vystoupení nejen ukázalo elán a chuť těchto děvčat se o štěstí v životě poprat, ale i jejich krásu, ladnost a taneční vlohy. Líbila se nám i velmi originální a variabilní trička na letošní AVON pochod. Součástí programu bylo taneční vystoupení Colors of Dance a výstava fotografií z projektu OKNO Alana Homolky. V neposlední řadě jsme ocenily bohaté a chutné pohoštění. Bellisky dovedou připravit veselý a při tom dojemný večer. Díky, děvčata, že máte tolik optimismu a že se o něj dělíte i s námi seniorkami. Daniela


12

Jak jsme s Jindrou edukovaly Studentka Tereza z lékařské fakulty si zadala seminární práci na téma „Ca prsu a Ca varlat“ a sama si připravila projekt. Paní ředitelka Aliance žen s rakovinou prsu Eva Knappová, která byla s projektem obeznámená, požádala Jindru a mne, abychom Terezce vypomohly v jejím projektu a ujaly se edukace žen k samovyšetření prsu na prsním Fantomu. Jindra byla předem trochu o projektu informována od pí. ředitelky Knappové a vypadalo to, že to bude velmi zajímavé. A také že bylo. Terezka si nás dne 1. 5. 2016 v 13 h vyzvedla na M – Chodov a pak s námi ujížděla do opravdu pěkného místa mezi Šeberovem a Hrnčířemi ke sportovnímu areálu vystavěnému v r. 2012 městskou částí Prahy 4. Nádherné dětské hřiště s minigolfem, trampolínami, pískovištěm, průlezkami atd., potom volejbalové hřiště, tenisové kurty, cyklotrasa, nechybělo ani občerstvení s příjemnou prodavačkou. Terezka s maminkou a ještě s několika přáteli postavili před tímto areálem u malého parkoviště 2 stánky, jeden pro nás, kde jsme si připravily prsní Fantom a letáčky o samovyšetření prsu, druhý měla Terezka s připraveným Fantomem varlat a letáčky o Ca prostaty a Ca varlat. V 15 hod. se děvčata a chlapci svlékli do plavek, připravili si všechny prostředky k mytí aut a děvčata se postavila s obrovskou cedulí „MYTÍ AUT ZDARMA" ke kraji silnice, aby řidiče a spolujezkyně nalákali na umytí auta a tím i na edukaci o samovyšetření prsu a varlat. Byl studený vítr a chladno, ale děvčata a chlapce hřálo mládí. To víte, že některé ženy daly svým mužům příkaz „JEĎ!!!“ Děvčata se snažila opravdu hodně, a tak byli i tací řidiči, kteří zastavili. Terezka bravurně vedla edukaci na Fantomu varlat. U nás se zastavilo více žen, neboť chodily kolem na procházku s pejsky. Sem tam se zastavili i zvědaví cyklisté. Zajímavé bylo, když přijel autem mladý fešný muž a hodně se zajímal o samovyšetření prsu a varlat a na vše se vyptával. Až když jsme Terezku začaly chválit, prozradil nám, že je její profesor ze školy a takto své studenty kontroluje. Pan profesor pak s nablýskaným autíčkem spokojeně odjel. A děvčata u silnice mávala a mávala a mě a Jindře to něco připomínalo. Stejně se nám ale líbila u děvčat a chlapců odvaha a hlavně nadšení pro připravený projekt. Zapsala Marcela

Mamming day – Oslava Dne matek Již staří Řekové slavili svátek plodnosti a matek spojený s bohyní Kybelé! Aliance žen s rakovinou prsu v zastoupení paní řed. Evou Knappovou a Belliskami, společně s pí. prim. Mirkou Skovajsovou, uspořádaly pro veřejnost dne 5. května 2016 Mamming day v zahradě Mamma centra Háje. Program byl bohatý pro děti i pro rodiče. Pestrý program pro děti nabízel výtvarný, sportovní i vzdělávací část, děvčata z lékařské fakulty učila děti v Nemocnici pro medvídky na velikém plyšovém medvědovi ošetřovat různá zranění. Paní primařka Skovajsová pozvala rodiče do prostředí vyšetřoven Mamma centra a umožnila jim využít její poradenství, nabízela individuální konzultace. My jsme si postavily stánek na zahradě Mamma centra šikovně u vchodu, připravily si prsní Fantom a letáčky a byly jsme spokojené.


13

Zájem o edukaci samovyšetřování prsu byl velký. Myslím, že všechny ženy, které to odpoledne přišly, se u nás zastavily a zkoušely si vyhmatat nádory v prsním fantomu. Jedna žena se nám svěřila, že má nejasný nález v uzlinách na krku, tak jsme ji raději ihned poslaly na poradu a vyšetření k pí. primářce. Měly jsme radost, když nám přišla říct, že se o nádor nejedná. Den proběhl příjemně, neb nám svítilo sluníčko. Moc nás potěšilo, když se za námi přišla podívat naše milá Naděnka. Na chvíli nám pohlídala stánek a my se šly porozhlédnout, co se kde koná a děje na zahradě. Byl to krásný den, škoda jen, že tuto možnost naučit se starat o své zdraví nevyužilo více lidí. Marcela a Jindra Valná hromada AVPO ČR Valná hromada Asociace veřejně prospěšných organizací (AVPO) se konala 6. května 2016 v sále Vyšší odborné školy sociálně pedagogické a teologické. Zúčastnil se dostatečný počet členských organizací, takže Valná hromada byla schopna usnášení (celkem 43 hlasujících). Program zahájil pan Marek Šedivý, čestný předseda AVPO. Seznámil nás s předsednictvem – panem Alešem Mrázkem a paní Alenou Gmentovou. Ta odchází na mateřskou dovolenou, její práci převezme paní Monika Jindrová. Ve zprávě o činnosti zdůraznil předseda úspěšnou spolupráci se členy zejména v oblasti konsultací a vzdělávání. Značka spolehlivosti, kterou AVPO zaručuje, přináší zvýšení objemu financí. AVPO je rovnocenným partnerem na úrovni státní správy a samosprávy, její značka byla přijata do Programu Česká kvalita. Pro rok 2016 si AVPO klade za cíl další aktivizaci členských organizací a vyhledávání nových lídrů. Členka správní rady paní Monika Šnajdrová se chce více zaměřit na práci v regionech, spolupracovat s místními představiteli i v zajišťování sálů a programu. Doporučuje také setkávání členů na určité téma. AVPO sdružuje organizace se zaměstnanci i bez nich. Další diskuze se týkala hlavně organizací se zaměstnanci. Příjem AVPO tvoří z 8 % členské příspěvky (jejich výše se pro příští rok nemění), dále příjmy z reklamy a prostředky získané fundraisingem. Soukromé dárcovství je třeba dále podporovat. Valná hromada schválila výroční zprávu a účetní závěrku za rok 2015 a rozpočet na rok 2016. Za ALEN se zúčastnila a zapsala Bedřiška Šamšová

Český den proti rakovině Letošní Český den proti rakovině byl zaměřen na rakovinu prsu, nejen u žen, ale i u mužů. Na letáčku, který každý dostal zároveň s kytičkou měsíčku lékařského, byly informace o počtu onemocnění, o tom jak své zdraví chránit, o prevenci a o tom, jak na samovyšetření prsů – s podrobnou instruktáží. Centrum prodeje kytiček v ALENu bylo tentokrát u naší Věrky Uhrové doma. Alenky se tam scházely již od časného rána s doklady o prodeji a odevzdání peněz na poště. Jako odměnu dostaly teplý čaj, výborný sulc a další pohoštění. Ty pozdější měly i celý oběd a výbornou bábovku od Vlasty. Mnohá květinářka přinesla i vlastní dobroty jako příspěvek k příjemné pohodě tohoto pro Ligu proti rakovině svátečního dne. Velká papírová krabice se postupně plnila prázdnými vaky a doklady o narůstající vybrané částce sbírky. Až do večera s tím měla Věra práci a její byt připomínal kancelář, skladiště, poštu a zároveň i kuchyni a jídelnu (včetně sociálního zázemí) – vše plně poskytla ve prospěch této dobré věci. Letošní prodej kytiček probíhal velmi standardně, za příjemného počasí a za velkého zájmu lidí. Většina jich už byla předem informována, někteří cíleně mířili na místa, kde každoročně naše květinářky stojí a květinky nabízejí. Jen jeden policista zřejmě o této sbírce neslyšel nic a naši květinářku Marii nepříjemně kontroloval. Tím ji velmi ztížil prodej a i tak namáhavou práci. Je sice dobře, že sbírka – i když je velmi známá a rozšířená a těší se zájmu kolemjdoucích – projde i kontrolou veřejnou a úřední, ale způsob, jak se policista choval k naší dobrovolnici, byl ponižující a obtěžující. I některé další naše kolegyně prošly při prodeji kytiček kontrolou policistů, ale rozhovor s nimi byl slušný a vstřícný.


14

Úsměvné byly některé příhody – např. s ženou, která dlouze vybírala „tu svou“ kytičku – aby neměla pomačkanou stužku, aby měla správný počet okvětních lístků, netrčely z ní nitky, oba konce byly stejně dlouhé, aby stužka byla správně růžová, pěkný odstín, aby kytička házela milé žluté světlo – byl to dlouhý proces, ale nakonec byla paní spokojená. Jiná paní zase chtěla k růžové stužce ještě druhou kytičku s jinou barvou stužky. Jiná naše květinářka měla radost, že pán dal za dvě kytičky do pokladního vaku 200 Kč, jenže on si to pak rozmyslel (nebo se včas nevyjádřil) a chtěl peníze zpět. Ivanka mu tedy nakonec dala peníze zpět ze své peněženky, jen aby neodcházel se špatným pocitem, že se předal nebo že ho někdo ošidil. Daniela Výsledek našeho snažení:  prodaly jsme 8 150 kusů kytiček  odevzdaly jsme ze všech 42 pokladních vaků částku 211 853 Kč  částka, o kterou jsme požádaly Ligu proti rakovině, činí 30 % z vybraných peněz, což je 63 559 Kč  průměr na kytičku činí 26 Kč  nejvíce kytiček – 500 ks – prodaly Jindra Mařincová a Hana Bayerová, třetí v pořadí byla se 400 ks Eva Chaloupková  nejvíc peněz utržily Hana Bayerová 13 265 Kč, Jindra Mařincová 11 048 Kč, na třetím místě Lída Němejcová 9 241 Kč a Naďa Průchová 9 218 Kč  největší průměr na 1 kytičku dosáhla Květa Benešová – 62,60 Kč Všem 44 Alenkám, které prodávaly kytičky, věnovaly tomu svůj čas, energii, někdy i nervy a peníze, mnohokrát děkujeme.

Psychologický seminář „Jiná naděje“ Dne 16. května jsem se zúčastnila spolu s pěti členkami našeho spolku psychologického semináře pro členky pacientských organizací Aliance žen s rakovinou prsu. Téma bylo „Psychologická podpora – důležitý průvodce každou peripetií našeho života“. Místo konání Goethe institut v Praze. Seminář zahájila ředitelka Aliance Eva Knappová, která předala slovo psycholožce Lauře Janáčkové, ověnčené několika tituly, která nás seznámila se snahou o legislativní úpravu a vytvoření právního zázemí pro působení akreditovaných onkologických psychologů. Dlouhodobě tuto úpravu prosazuje jak Aliance, tak i přednášející.


15

Výstižná je hlavní myšlenka přednášky: „Stále je kladen důraz na nové přístroje, nové diagnostické a léčebné metody, nové operační postupy, nové léky. V celém systému se ale pohybuje pacient, leckdy zcela zmatený, většinou stresovaný bolestí, chorobou, novou skutečností. Potřebuje, aby s ním někdo o všem mluvil, někdo s ním sdílel jeho problémy, jeho obavy, bolesti.“ Během přednášky odpovídala Laura Janáčková na dotazy přítomných a zajímala se o naše zkušenosti z psychologické péče. Vyplnily jsme formuláře, týkající se tohoto tématu. Tento zajímavý a přínosný seminář zakončila opět Eva Knappová, aby paní doktorce poděkovala. Jarka Ducková

„Další naděje“ Druhá část semináře „Psychologické podpory“ se konala 21. dubna v Modlitebně v Praze 2. Přednášela dr. Zuzana Peterová. Seminář se nám moc líbil, paní doktorka je velmi milá a svými názory a způsobem jak je prezentuje, povzbuzuje v nás pacientkách optimismus a víru, že vše je jak má být a vše dobře dopadne. Věra, Vieročka a Helenka

Dokážeš to taky! Letošní Dokážeš to taky opět překvapilo a opět bylo jiné. Do Prahy se sjely pacientky z celé republiky, které se vždy těší na to, co Aliance na dané téma – tentokrát „Spolu nevyhoříme“ – připraví. Když nechceme vyhořet, tak zavoláme hasiče, to je správná reakce. A hasiči nám na vrchu Vítkově předvedli, co všechno umí, aby zachránili lidské životy i majetek. Měli jsme možnost vidět ukázky jejich náročné práce. Nejvíc asi na všechny působila náročná akce vyproštění osob z havarovaného a zdemolovaného auta.


16

Soutěžící ženy z jednotlivých pacientských organizací měl možnost některou jejich činnost aspoň vyzkoušet (rozvinutí hadice na cíl, stříkání hadicí na cíl, překážková trať po slepu atd.). Během celého víkendu byl pro účastnice připraven i další program – prohlídka Muzea policie na Karlově, návštěva nádherného kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově i s výkladem, procházka zahradou Ztracenka, návštěva Národního památníku na Vítkově včetně vyhlídkové terasy s úžasným výhledem na Prahu. Důležité pro všechny účastnice bylo opět to společenství, dobrá parta, ve které se ženy vzájemně podporují i ve chvílích, kdy soutěží a jde jim o body. Ale nakonec jsme to dokázaly všechny, i když jsme nevyhrály. Daniela

Nejde jen o prsa Do projektu „Nejde jen o prsa 2015/2016“ se ALEN zapojil i pro tento školní rok. S Jindřiškou už tradičně navštěvujeme 4 střední školy na Praze 6, kde studentky ze třetích ročníků učíme podle edukativního videa MUDr. Miroslavy Skovajsové správnou techniku samovyšetřování prsu. I pro letošní rok můžeme říci, že jsme nezahálely – uskutečnily jsme 12 edukativních přednášek. Sice je to činnost, která vyžaduje spoustu času, přesto ji děláme rády. I když jde o mladá děvčata, každý rok se setkáme minimálně s jedním případem, kdy si bulku, kterou nahmatají na fantomu, nacházejí již i ve svém prsu. Nejprve nám při tomto zjištění přejede mráz po těle, ale dále nás to utvrzuje v přesvědčení, že děláme důležitou osvětu, která má smysl. Do budoucna už na ni nebudeme samy – nové školení s MUDr. Skovajsovou letos absolvovala Marcelka Baltaretuová a Hanička Bayerová. Která z vás se k nám rozhodne přidat v dalším školním roce? Lída Němejcová

„V životě potřebuješ jen tři věci – slunce pro krásný den, měsíc pro krásnou noc a lásku pro krásný život“

INFORMACE Pozdrav ze Ženevy Milé Alenky, dlouho jsem se s většinou z vás neviděla, a tak mne napadlo pozdravit vás aspoň prostřednictvím našeho Zpravodaje. Osud mne letos zavál až do Švýcarska – moje dcera pracuje od ledna na české ambasádě v Ženevě a já putovala s ní. Opatruju tady svoji ještě ani ne 3letou vnučku Silvinku. Moje mise by měla skončit někdy v srpnu, protože od září máme slíbenou školku. Těším se tedy na nějakou podzimní rekondici s vámi. To víte, že se mi stýská po Vrchlabí a po Praze, po všech mých přátelích doma, ale na druhou stranu je to docela příjemné zpestření mého důchodcovského žití a rozhodně zajímavá zkušenost. Ženeva leží na jihozápadě Švýcarska na břehu Ženevského jezera velkého tak, že si ho klidně spletete s mořem. Švýcarsko zde tvoří jakousi špici zabodnutou do území Francie, která je tu všude kolem a udává i životní styl Ženevanů. Jinak než francouzsky se tady skoro nedomluvíte – a já byla ještě v lednu tímto jazykem zcela nepolíbená. To se ovšem po 4 měsících mého pobytu zde výrazně změnilo: už umím pozdravit při příchodu i odchodu, poděkovat, říct ano i ne a jako rodilá Francouzka umím s úsměvem na líci říci „ž´ n´ kompránpa!“ (nerozumím). Úžasný pokrok, že? Silvinka na rozdíl ode mne už umí pro celou rodinu objednat u stánku grilované kuře a pečené brambory k němu, ví, jak se řekne koloběžka (na které jezdí jako drak, stejně jako všechny zdejší děti bez rozdílu věku) a několik dalších nezbytných výrazů pro dorozumění se na pískovišti nebo v dětské herně. S dětmi sobě věkově rovnými nemá v komunikaci žádný problém, slova k tomu nepotřebují. Hlavním symbolem Ženevy je asi Jet d´eau – obrovský vodotrysk dosahující výšky 140m – tryskající z plošiny na Ženevském jezeře nedaleko mostu Pont du Mont Blanc. Opravdu fotogenický objekt, viditelný z mnoha míst ve městě, taky z oken našeho současného bytu. Kousek od vodotrysku se jezero už hodně zužuje a pod zmíněným mostem plynule přechází v řeku Rhonu, která se do jezera nevlévá, jak jsem se já mylně domnívala, nýbrž z něj naopak pramení a je tudíž u pramene mnohem širší než pak na dalším toku a mosty přes ni jsou tedy stále kratší a kratší než ten první u pramene. Já, balík z Krkonoš, si pod pojmem „pramen řeky“ představuji studánku (např. pramen Labe, tam jsme přece s mnohými z vás byli, že), z níž vytéká opravdu


17

tenký pramínek, který sílí, mohutní a mohutní – ostatně Bedřich Smetana to měl s Vltavou taky tak. Tak to tady jaksi neplatí a musel by svou symfonickou Vltavu obrátit naopak. Ono je tady leccos jinak, až naopak, než u nás doma. Tak třeba Botanická zahrada – nádhera sama a přístupná kdykoliv a komukoliv v každé roční době od rána do večera naprosto zdarma!! Volný je i přístup do všech skleníků, sociální zařízení taktéž bez poplatku – prostě nikde žádná pokladna s výběrčími ani kasička na dobrovolné vstupné, našinec žasne. Krásně udržované trávníky slouží k odpočinku vsedě či vleže, i piknik s jídlem si tu můžete udělat, jako ostatně na trávnících a v parcích kdekoliv ve městě a na březích jezera. Na úžasné výstavě tulipánů v nedalekém městečku Morges jsme taky marně hledali pokladnu, kde bychom mohli zaplatit vstupné. I do „Ludotéky“ – dětské herny vybavené spoustou hraček pro kluky i holčičky – je vstup kdykoliv volný. Jednu máme pár kroků od domu a v deštivých dnech je to dar pro děti i jejich chůvy. Na druhé straně vše, za co je nutno zaplatit, hlavně potraviny a věci denní potřeby, je pro našince drahé až neskutečně, asi hlavně následkem kursu koruny ke švýcarskému franku. Moc tomu nerozumím, ale s tím, co mi doma z důchodu zbyde a tedy musí stačit na celý měsíc živobytí, bych tady i při vší skromnosti vydržela tak 5–6 dní. Ještě že tu žiji plně na náklady své dcery. Díky tomu vím, že zdejší maso, sýry, jogurty, ovoce, zelenina, samozřejmě čokoláda a taky vínko (to je ještě tak nejlevnější) jsou vesměs pohádkově dobré. Společnost je tady naprosto multirasová, běžně tu potkáte všechny barvy pleti a zatím jsem se nesetkala se žádným projevem rasové nesnášenlivosti. O polední přestávce se ze škol, kterých je tady v okolí našeho bydliště nepochopitelné množství, vyřítí dav řvoucích a výskajících dětí různé velikosti, věku i barvy a svorně řádí na hřištích, která jsou tu všude kolem. V prvních dnech jsme se Silvinkou v té chvíli úprkem hřiště opouštěly, pak jsem si ale všimla, že ty děti si vůbec neubližují, nejsou na sebe zlé, jen mají radost z té chvíle volna a svobody a potřebu se vyřádit a vybít přebytečnou energii, než se budou muset vrátit do lavic na odpolední vyučování. Každý den mají totiž školu asi do 15.30 h, ale zato ve středu volno! Zajímavý systém, hlavně pro rodiče – co s dětmi asi v tu středu? Co tu moc nevidím, jsou děti sedící s hlavou skloněnou nad mobilem – ani se mi nechce věřit, ale tady opravdu převládá míč, skákání přes gumu či švihadlo, zběsilé ježdění na koloběžkách, lezení po průlezkách všeho druhu, veletoče na hrazdách různých výšek, honičky. Teď s jarem vypukla nová zábava – házení po sobě malými nafukovacími míčky naplněnými vodou, která je tady venku všude dostupná ve spoustě fontánek a stále tekoucích kohoutků do korýtek – a samozřejmě pitná. Ještě horší jsou stříkací pistolky, kterými jsou tu najednou vybaveni skoro všichni. Je to divočina, ale musím uznat, že i přitom se k nám, nezúčastněným, chovají docela ohleduplně. Už zbaběle nezdrháme a ještě jsme žádnou sprchu neutržily, a když Silvince uteče míč mezi řvoucí dav, vždycky ho někdo ochotně sebere a s úsměvem jí ho donese. Docela zvláštní, pro mne dost překvapující. Stejně jako když pak navečer při svých procházkách vidím, že na každém plácku mezi domy, na každém prázdném parkovišti se honí parta kluků všeho věku za balónem, pravda, někteří starší s cigaretou v ruce – kuřáků je tady opravdu hodně – ale ve družné společné zábavě a hlavně v pohybu! Je tu celkově nějak živěji a družněji než u nás doma – připomíná mi to časy mého dětství a snad ještě i mých dětí, kdy jsme do setmění lítali venku a hráli všelijaké společné hry. A třeba atmosféra čtvrtečních trhů na maličkém náměstíčku v naší čtvrti – to by bylo na samostatné vypravování, to až kdyby mi z toho Danielka udělala ve Zpravodaji román na pokračování. A bude ještě hůř – teď si možná mnozí ze čtenářů řeknou, že bych mohla konkurovat Božence Němcové ve vymýšlení pohádek, ale bohužel (pro nás Čechy) je to pravda a jen pravda. Ono se tady snad vůbec nekrade!!! Nechtěla bych to zakřiknout, pár Čechů tu přece jenom žije, ale zatím se nám to tak jeví. Takže pohádka č. 1 a smutné srovnání: Moje dcera se už zdejším zvyklostem přizpůsobila natolik, že si kolo, na kterém denně jezdí do práce (tady totiž i pan velvyslanec ČR jezdí do práce na kole), už 2 měsíce nedává do sklepa – je to dolů fůra schodů a ještě do dvou zatáček. Takže ho denně nechá stát venku, pod stříškou u zadního vchodu do domu. Sice zamčené, ale košík, sedačku, světla – vše na něm. Bydlíme ve velkém 6patrovém bytovém domě s několika vchody, z obou stran je k domu volný přístup, vzadu je v noci docela tma. Těch kol tam stává několik, některá dokonce nezamčená. A to smutné srovnání? Já jed-


18

nou ve Vrchlabí přikurtovala své kolo k zábradlí na chodbě domu, kam chodím na pedikúru a za necelou hodinku na něm chybělo sedlo včetně sedlové tyče. Venku jsem potkala kamaráda, který mi sdělil, že on má už dávno i sedlo ke konstrukci kola připoutané zámkem – takže s novým sedlem asi za 700 Kč jsem hned koupila i zámek za 100 Kč a od té doby sedí sedlo na svém místě. Pohádka č. 2 a druhé smutné srovnání: O víkendu necháváme kolo ve stojanu před Botanickou zahradou na rušné ulici, sice opět radši zamčené, ale v košíku na něm volně loženou Silvinčinu přilbu, pláštěnku, případně další náhradní oblečení a po několika hodinách kochání se květenou, zvířenou, hřišťátky, kolotočem i restaurací v botanické tam naprosto všechno najdeme. A smutné srovnání? Minulý měsíc mé kamarádce, skoro 80leté důchodkyni, někdo ukradl z košíku vzadu na kole za jízdy po cyklostezce ve Vrchlabí celou kabelku s peněženkou a naprosto všemi doklady!!! Všichni známí se divili ne tomu, že se to stalo, ale tomu, že ona je ve svém věku ještě tak naivní, že si za jízdy nechá kabelku za sebou nepřivázanou. Pohádka č. 3 a třetí smutné srovnání: Ve zdejším rušném obchodě jsem si při nákupu před polednem omylem „uklidila“ peněženku na zem místo do tašky. Zjistila jsem to až doma a nemohla jsem už se Silvinkou zpět, tak jsem s mizivou nadějí napsala dceři, ať se mi tam cestou na oběd aspoň zeptá – a ona mi ji asi za 2 hodiny donesla se vším, co v ní mělo být a s pozdravem pana vedoucího. A opět smutné srovnání? Před pár měsíci jsem ve Vrchlabí v samoobsluze, kde snad už 30 let pravidelně nakupuji, na pásu u pokladny nechala ležet podobnou malou peněženku s 200 Kč a drobnými. Těsně před zavírací hodinou, prodejna prázdná, byla v ní už jenom prodavačka na této jediné kase. Ztrátu jsem zjistila během 3 minut ještě před obchodem, kam zatím nikdo nevešel a peněženka byla záhadně a nenávratně pryč. Kolektivní vinu sice neuznávám, ale musím přiznat, že je mi čím dál častěji za nás Čechy jako národ hanba a neradostně přemýšlím, kde se to vlastně v lidech bere. Ta arogance, sobectví, prospěchářství, neúcta k okolnímu světu. Nevím, zda to lze ještě po těch letech svádět na éru komunismu, kdy platilo „kdo nekrade, okrádá sebe a svou rodinu“. Fakt je, že asi ve Švýcarsku nic takového historicky za sebou nemají, ale vždyť tu žije neuvěřitelná směsice lidí kdoví odkud, jak jsem uvedla hned úvodem. Třeba tu už žijí dlouho a přizpůsobili se zdejšímu životnímu stylu nebo si umí vážit života v bezpečném prostředí??? Jistě se tu taky děje leccos nedobrého, ale rozhodně se s tím nesetkáte tak často jako u nás. A že tu vládne tolerance mezi lidmi je jasné i z mého pohledu cizinky s naprostou jazykovou neznalostí – nesetkala jsem se zatím s nikým, kdo by mi nebyl ochoten pomoci nebo poradit. A chování k dětem obecně je tady neuvěřitelně vstřícné, Silvinka je mi naprostou zárukou ohleduplnosti okolí. Nedávno mi napsal můj syn, že Ženeva se v jakémsi celosvětovém průzkumu kvality života obyvatel ve městech (snad „Město pro život“) umístila jako 10. celosvětově a na 4. místě mezi městy Evropy – a já se tomu vůbec nedivím. Samozřejmě se najdou i slabší stránky života tady, třeba nepochopitelně nefunkční sběr odpadů, ale o tom třeba ještě někdy příště, radši píšu o věcech pozitivních a už jsem toho napsala až až. Za chvíli se mi vzbudí má schovanka Silvinka, a to už pak nevymyslím ani nenapíšu vůbec nic. Všechny vás moc zdravím a těším se někdy někde na viděnou. Marta Hrušková

„Pravý domov člověka je tam, kde duše nalézá osvobození, kde duch nejsnadněji uniká svému malému já, kde to, co je kolem nás, je ozvěnou toho, co je v nás nejlepší.“ E. Goudgeová „U Zeleného delfína“


19

Jak jsme chodili za kulturou ? duben Divadlo Brodway – muzikál „Mýdlový princ“ Salmovská kavárna – „Ebroviny“ Kulturní dům Barikádníků – K.T.O. country večer

květen Žižkovské divadlo Járy Cimrmana – „Ideální pár“ Divadlo Troníček – „Osudové ženy A. Dvořáka“ a „Dva muži v šachu“ Divadlo Bez hranic – „Sluha dvou pánů“ Divadlo Gong – „Černá hodinka s Jaroslavem Seifertem“ Vyšehraní – Divadlo TY–JÁ–TR – Hostinec u Kamenného stolu

Kulinářské okénko

D O B R O U C H U Ť!!!

Znovu Prostřeno na Podkarpatské Rusi Boršč vegetariánský (připravuje se hlavně na vánoce) 5 brambor, 1 střední cibule, červená řepa, 1 malý květák, růžičková kapusta, malá hlávka zelí, 2 mrkve, 2 petržele, 1 malý celer, 1 červená paprika, 4 rajská jablíčka, česnek, hladká mouka, červená paprika, sůl, bobkový list, pepř, kmín, olej Na oleji zpěníme nadrobno nakrájenou cibulku, přidáme mrkev, petržel, celer i na růžičky rozebraný květák. Když je zelenina poloměkká, přidáme papriku a rajská jablíčka, zalijeme převařenou vodou a zahustíme máslovou jíškou. Polévku je třeba dobře provařit. Přidáme ještě nakrájenou červenou řepu a brambory a vaříme ještě cca 15 minut. Dochutíme solí, červenou paprikou, česnekem a vegetou. Na závěr přidáme zelenou nať z petrželky. Pečené brambory s česnekem (oblíbené postní jídlo) 1 kg brambor, česnek, sůl, olej Brambory ve slupce důkladně omyjeme, drátěným kartáčem zbavíme všech nečistot. Nakrájíme na čtvrtky. Poklademe na plech, posolíme, očesnekujeme a zastříkneme olejem. Upečeme v troubě na plechu nebo na roštu. Maďarské kedlubny asi 3 lžíce oleje, 2 cibule, 600 g kedluben, 100 g rajského protlaku, lžičku mleté papriky, sůl, pepř, cukr dle chuti, 1 brambora Na oleji zpěníme cibuli, přidáme kedlubny nakrájené na plátky, rajský protlak, lžičku mleté papriky, dle chuti sůl, cukr a jemně nastrouhanou bramboru, podlijeme vodou a dusíme doměkka. Podáváme s vařenými brambory. Kroupový salát Kroupy jsou potravinou, která má na organismus dokonce léčivé účinky. Blahodárně působí například na činnost jater. Není bez zajímavosti, že ječmen, z něhož se kroupy dělají, patří mezi nejstarší používané obiloviny. Kroupami lze nastavit bramborovou kaši či je přidat do polévky. Výborné jsou také v kombinaci s houbami. Lze z nich vytvořit také chutný salát. 200 g ječných krup, salátová okurka, sůl, 2 maďarské (bílé) papriky, 4 rajčata, hlávka salátu, svazek řeřichy, 4 natvrdo uvařená vejce; zálivka: 3 lžíce oleje, 3 lžíce bílého vinného octa, lžíce medu, pepř, 3 lžíce zakysané smetany, 2 stroužky česneku Kroupy propláchneme v cedníku, namočíme cca na 1 hodinu do studené vody a uvaříme s trochou soli doměkka. Scedíme a necháme vychladnout, přidáme pokrájenou salátovou okurku, 2 papriky, 4 rajčata, pokrájenou hlávku salátu, svazek řeřichy. Zalijeme zálivkou smíchanou z výše uvedených ingrediencí a přidáme 4 nakrájená natvrdo uvařená vejce. Vybrala a dobrou chuť vám přeje Lída Němejcová


20

KONTAKTY Daniela Kelišová, předsedkyně: 732 273 834, [email protected] Věra Uhrová, místopředsedkyně: (změny adresy a telefonů, přihlášky a členské průkazky) 608 269 995, [email protected] Ivana Antošíková, hospodářka: 737 982 324, [email protected] Hana Bayerová, pokladní: 723 566 270, [email protected] Jarka Ducková, jednatelka: 731 768 006, [email protected] Marta Kubešová, cvičení a plavání: 233 322 144, 608 139 453 Bedřiška Šamšová, knihovnice: 728 566 070, [email protected] Slávka Štefková, předsedkyně revizní komise: 721 685 839, [email protected] Lída Němejcová, poradkyně pro zdravou výživu: 602 616 481, [email protected] Jindra Mařincová, členka výboru: 732 757 827, [email protected] Zdeňka Jusková, členka RK:

739 323 610, [email protected]

Milena Hambálková, členka RK: 604 601 100

V Praze dne 14. června 2016

Daniela

Příští zpravodaj vyjde 11. října 2016

Sdružení ALEN děkuje všem sponzorům a příznivcům za pomoc a podporu Spolupráce se Subterrou, kterou obětavě vyjednávala a svým příjemným a skromným vystupováním zajišťovala Věrka, pokračuje. Jistě by z toho měla také radost. Je tu stále s námi. Magistrát hl. města Prahy

Úřad městské části P2

Úřad městské části P4

Subterra a.s.

Aliance žen s rakovinou prsu Liga proti rakovině Praha

Koalice pro zdraví

Neziskovky.cz + AVPO

Česká obec sokolská

Ústav sociálních služeb P4

Svaz tělesně postižených Praha-Karlín

UK Ústav jazyků Pha 2

Nadace České pojišťovny

Česká spořitelna a.s

VEOLIA ČR, a.s.

Obec Horoměřice

PaedDr. Irena Čechovská

MUDr. Marie Voženílková

Helena Chramostová

Eliška zdravotnické prodejny AMOENA s.r.o.

Rudolf Valenta

Hana Valentová

Městský úřad Černošice

Hana Justová

Anna Horalová

Městský úřad Dobřichovice

Karolína Bertacchini-Matoušková

Arch. Jiří Tesařík

INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ Pomáháme ženám s rakovinou prsu

Recommend Documents