INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ Pomáháme ženám s rakovinou prsu Jsme nejlepšími odborníky na život po nemoci! Červen 2013

Zpravodaj ALEN – ČERVEN 2013

1

ALEN SDRUŽENÍ ŽEN PRAHA

Motto: Každý život má svůj Mys dobré naděje

IČO: 47 61 01 91 sídlo: Vratislavova 156/22, 128 00 PRAHA 2 – Vyšehrad web: http://alen.tym.cz/ bankovní spojení: ČS Praha 1, účet č. 19 40 57 43 59 / 0800 Evidenční číslo MK ČR: E 13608

INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ

Pomáháme ženám s rakovinou prsu Jsme nejlepšími odborníky na život po nemoci!

Červen 2013

Ať se stanu v každé době, nyní a navždy, ochráncem těch bez ochrany, vůdcem pro ty, co ztratili cestu, lodí pro ty, kteří plují přes oceán, mostem pro ty, kteří přecházejí řeky, úkrytem pro ty, co jsou v nebezpečí, svítilnou pro ty, co nemají světlo, útočištěm pro ty, co nemají kde hlavu složit a sluhou pro všechny potřebné. To je smysl života - abychom si pomáhali - jakoukoliv drobností.

Pravidelné akce v roce 2013 Členské schůzky : setkání s informacemi, přednáškami a zajímavostmi při kafíčku, čaji a dobrotách, které si přinesete a dáte ochutnat – jednou měsíčně, vždy druhé úterý v měsíci v Ústavu sociálních služeb Praha 4 – Podolí, Podolská 31 – v 16.00 h : Schůzky 2013: 11. června

PhDr. Jiří Sommer – Cestovatelské okénko na téma Izrael

10. září

Hermína Braná – Něco o nadváze

8. října

Tatjana Sitenská – Základní informace o kineziologii – odstranění bloků v mozku „Být šťastná a zdravá není věc osudu, ale Tvé volby“

12. listopadu

Zatím nemáme konkrétní program Podzimní bazárek oblečení „ Ať koupíte nebo dáte, dobré věci pomáháte“

11. prosince -

středa - Mikulášská v Aule Tyršova domu


2

Výbor rady sdružení: Schůze výboru ALEN se konají v Malé zasedací místnosti UK – Ústav jazykové a odborné přípravy Vratislavova 10, Praha 2 – Vyšehrad – v přízemí proti vrátnici – vždy v úterý od 16 – 18 h: 3. září, 1. října, 5. listopadu, 3. prosince Cvičení v bazénku v Nemocnici na Homolce – každé pondělí vždy půl hodiny, a to od 16.00 a od 16.30 h. Cena pro členku je 30,- Kč za půl hodiny cvičení pod vedením rehabilitační sestry. Kdo má zájem chodit, musí se objednat u MUDr. Jany Němcové na roční lékařskou prohlídku. Termín a čas prohlídky si domluvte s Martou Kubešovou, stejně tak i termín na cvičení. Telefon na Martu 233 322 144, mobil 608 139 453. Cvičení v tělocvičně Tyršova domu v Praze 1, Újezd 450/40 – každý pátek od 15 do 16 h v tělocvičně č. 3. K dispozici jsou karimatky (nemusíte si ji kupovat) a gumové pásy Terabandy. Cena pro členku je 15,– Kč za hodinu. Cvičíme s Denisou Uhrovou nebo s Hanou Hladovcovou. Plavání v bazénu Tyršova domu – každý pátek od 16 do 17 h. Přijďte si procvičit správné plavání pod vedením PaedDr. Ireny Čechovské z Katedry plavec. sportů FTVS. Cena pro členku je 30,– Kč za hodinu. Cvičení a plavání se koná za finanční podpory grantu Městské části Praha 4 pro oblast zdravotnictví.

Poslední cvičení a plavání v Tyršově domě bude 14. 6., po prázdninách zahájíme 6. září

Vycházky nejen za zdravím  Jednou do roka se vypravte někam, kde jste nikdy před tím nebyli  15. června

Vycházka z Roztyl do Kunratic – vede Blanka Šímová Procházka Michelským a Kunratickým lesem – cca 7 km sraz: 9.30 h na stanici metro C Roztyly

20. července Z Voznice do Nového Knína přes Malou Hraštici (hospoda i cukrárna) – celkem 7 km; vede Milan sraz: 8.00 h na Smíchovském autobusovém nádraží – autobus 317 – odjezd 8.30 (možná letní jízdní řád bude jinak) – do Voznice 10. srpna

Vycházka do zahrad Pražského hradu – za historií, přírodou a pamětihodnostmi s BlankouŠ sraz: 10 h u stanice tramvaje č. 22 „Pražský Hrad“

7. září

Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, vede BlankaŠ za památkami a zajímavostmi tohoto dvojměstí sraz: 8.30 h na Masarykově nádraží – odjezd vlaku 8.55 h; přestupujeme v Čelákovicích, návrat autobusem

28. září

Rožmitálsko – autobusový zájezd se Sommerovými čas odjezdu: 7.00 h, místo odjezdu: ulice Na Florenci u Masarykova nádraží trasa: Vysoká u Příbrami (novorenesanční zámeček s rozsáhlým parkem, vila Rusalka, muzejní expozice manželů Kounicových a skladatele Antonína Dvořáka), Rožmitál pod Třemšínem (z města pochází rod Rožmitálů, zámek (v havarijním stavu), Jan Jakub Ryba - kostel, mohyla na místě sebevraždy, hrob), Březnice (původní gotická tvrz, v 16. století přestavěna na renesanční zámek, místo pobytu tajné manželky Ferdinanda Tyrolského Filipíny Welserové, atrakcí je velká Lokšanská knihovna a galerie Ludvíka Kuby) a nakonec překvapení (to se neprozrazuje); oběd s sebou, čas na kávičku bude! Závazné přihlášky ihned, placení na schůzce v září = členky 250,- Kč, hosté 300 Kč

19. října

Cibulka – pražským semeringem do stanice Cibulka – parky Cibulka (čínský pavilon, rozhledna) a Poštovka; vede Milan sraz bude upřesněn v říjnovém zpravodaji

16. listopadu Vycházka za poznáním některé z dalších pražských čtvrtí s BlankouŠ bude upřesněno v říjnovém zpravodaji


3

Pozvánky  Letošní AVON pochod proti rakovině prsu, který se měl konat v sobotu 8. června, byl z důvodů povodňových událostí, zkomplikované městské hromadné dopravy v Praze a zatopení areálu Žlutých lázní zrušen, resp. odložen na zatím neurčený termín v září.

Galerie pro onkologické pacienty, jejich blízké a podporující umělce, Gaudia proti rakovině, o.s., vás zve na vernisáž výstavy obrazů malovaných na hedvábí. Vernisáž se koná 4. července v prostorách Galerie Praha 6 - Dejvice, Na Dionýsce 14. 12. 10. Již se stala tradicí sportovní akce ke světovému dni prsou, kterou pořádá Aliance žen s rakovinou prsu – „Plaveme prsa“. Počítejte s tímto dnem, nechte si volno v diáři, přijďte si zaplavat a podívat se na zajímavý program. Podrobnosti se dozvíte v září.

Mnoho si člověk přeje a přece málo potřebuje. Johan Wolfgang Goethe

Rekondice 2013 Organizace rekondičních pobytů  na členských schůzkách se dozvíte termíny rekondic a dostanete formulář přihlášky  placení pobytů provedete buď platbou na účet ALEN do termínu stanoveného na přihlášce nebo hotově na členské schůzce ve stanovený den  vyplněnou přihlášku potvrzenou onkologem odevzdáte vedoucí pobytu do termínu stanoveného na přihlášce  v případě nedodržení termínů platby a odevzdání přihlášky budete vedeny pouze jako náhradnice  při odhlášení z rekondičního pobytu bez závažného důvodu zaplatíte stornopoplatek uvedený na přihlášce  odborný léčebný program rekondic je pro přihlášené účastnice závazný  v případě většího počtu zájemkyň než je kapacita ubytování budeme přihlížet samozřejmě především ke zdravotnímu stavu členky, ale také k jejímu zájmu o činnost ve sdružení a k ochotě pomoci ostatním ……………………………………………………………………………………..…………………

17. - 22. června

Teplice nad Bečvou, sanatorium Janáček - 5 denní pobyt - vedoucí Daniela Kelišová ubytování ve 2 lůžkových pokojích s příslušenstvím, polopenze. Program: denně bazén, cvičení, procedury, vycházky, výlet, kulturní program odjezd vlaku z hl. nádraží 9.12 h Regio-jet (nutno koupit místenky); v Hranicích jsme v 12.02 h – odtud nám jede autobus za 8,- Kč až před sanatorium Janáček

12. - 14. července

Lázně Bělohrad - víkend na zkoušku - vedoucí Věra Uhrová; ubytování ve 2 lůžkových pokojích s příslušenstvím, polopenze. Program: cvičení, denně bazén, procedury, vycházky odjezd (přímého)autobusu z Černého Mostu 9.00 h (místenky vhodné)

14. - 21. září

Poděbrady, hotel Junior - týdenní pobyt - vedoucí Daniela Kelišová přihlášky a placení na schůzce 11. června - cena pobytu – 2 900,- Kč ubytování ve 2 lůžkových pokojích s příslušenstvím, plná penze. Program: plavání v bazénu, masáže, vycházky, výlet, kulturní program, edukace

6. – 13. 10.

Františkovy Lázně, LD Pawlik – týdenní pobyt - vedoucí Jindra Mařincová přihlášky a placení na schůzce 10. září - cena pobytu 3 500,- Kč luxusní ubytování ve 2 lůžkových pokojích s příslušenstvím, polopenze, denně přímo v županu (k dispozici v pokoji) do bazénu. Program: plavání, procedury, vycházky, výlet, kulturní program, minigolf, edukace


4

Liga proti rakovině Praha organizuje rekondiční pobyty pro onkologicky nemocné v Institutu onkologie a rehabilitace Na Pleši a v Sanatoriu Paracelsus v Meziboří. V uvedených termínech a destinacích jsou ještě poslední volná místa: Institut onkologie a rehabilitace Na Pleši 9. 7. – 23. 7. 27. 8. – 10. 9. 17. 9. – 1. 10.

Sanatorium Paracelsus v Meziboří 9. 9. – 20. 9.

Pro destinaci v IOR Na Pleši v letošním roce je celková částka za pobyt pro onkologicky nemocného 2.940,- Kč (pro doprovod je cena bez příspěvku LPR Praha tj. celkem 5.740,- Kč). Pro letošní pobyt v Sanatoriu Paracelsus v Meziboří jsou dvě možnosti výběru ubytování: přízemí, dvoulůžkový pokoj včetně soc. zařízení (modernizace interiéru) za cenu 3.720,- Kč pro onkol. nemocného (doprovod 6.120,- Kč) nebo v I. patře, kde jsou dvoulůžkové pokoje se soc. zařízením společným na patře (možnost použití výtahu) za cenu 2.040,- Kč (doprovod 4.440,- Kč). Rekondičního pobytu se mohou zúčastnit onkologičtí pacienti, kteří jsou po ukončené léčbě a mají doporučení svého ošetřujícího onkologa a praktického lékaře. Zájemci o pobyt se mohou hlásit v kanceláři Ligy proti rakovině Praha, pí. Bírková, Na Truhlářce 100/60, 180 82 P8, Nemocnice Na Bulovce, Ústav radiační onkologie, budova B., 1. patro, tel. 224 919 732, e-mail: [email protected]

? Co bylo ? Na schůzkách DUBEN Dubnovou schůzku řídila v nepřítomnosti Daniely Bedřiška. Schůzi zahájila poděkováním za finanční dary: Věra Vávrová věnovala 1 000 Kč a Andulka Horalová 3 000 Kč, přítomné členky to odměnily potleskem. Dále nás upozornila na nutnost dodržování příchodu na schůzky – sál máme pronajatý od 16 hodin. Ty, které přicházejí mnohem dříve, ruší přednášky v sousední místnosti odnášením židlí a hlasitým hovorem na chodbě. Současně je nutné při dřívějším odchodu co nejrychleji opustit prostor před sálem a nerušit hlasitým hovorem probíhající přednášku naší schůzky. S organizací Květinového dne nás seznámila Jana Malá. M. Sommerová nás seznámila s podrobnostmi zájezdu do Budapešti. Přednáška Na dubnové schůzce jsme přivítaly dvě milé a příjemné zástupkyně firmy CANABIS CANNADERM, pí. Včelákovou a Chrpovou, abychom se od nich dozvěděly nejen to, jak je to s legalizací konopí v ČR, ale i o novinkách v sortimentu firmy. Nyní už víme, že není konopí jako konopí. Legální je pouze konopí seté (Cannabis sativa), které může obsahovat maximálně 0,3% THC v sušině (účinná látka). Pokud se setkáme s výrazy technické či průmyslové konopí, jde o vyšlechtěné druhy opět konopí setého. Indické konopí je u nás nadále zakázáno. Konopná semínka neobsahují THC, proto se do potravin a kosmetiky používá právě olej ze semínek. Podle novely zákona o léčivech č. 378/2007 Sb. lze využívat konopí pouze pro některá onemocnění (Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza), je na předpis od odborného lékaře a pouze s elektronickým podpisem (účinnost nejdříve od června 2013). Seznámily jsme se i s troškou historie, neboť obilné a semencové kaše z konopí připravovali již naši předci. Konopí běžně pěstovaly minulé generace na svých políčkách a sloužilo jako krmivo nebo pro výrobu vlákna. V 50. letech 20. století se konopí využívalo ve stomatologii, ORL nebo při léčbě TBC. Pak se již pí. Včeláková věnovala sortimentu výrobků - potravinám (konopný olej, konopné semeno, konopná bezlepková mouka, konopné těstoviny) a kosmetice. Z potravin jsme se nejvíce dozvěděly o konopném oleji, který je lisován za studena a má kromě vysokého obsahu nenasycených mastných kyselin (80 %) též velice příznivý poměr mezi tuky typu omega-6 a omega-3 (3:1). Potřebnou


5

dávku omegy-3 dodají tělu dvě lžíce oleje denně. Je vhodný pouze pro studenou kuchyni. Konopný olej jsme si na závěr i ochutnaly. Pokud jde o kosmetiku, dozvěděly jsme se, že je hypoalergenní, bez konzervantů a bez barviv. Pro lepší orientaci v sortimentu jsou výrobky členěny do různě barevných řad (červená řada pro děti, zelená značí pěstící kosmetiku, hnědá speciální péči apod.). Na závěr jsme si některé kosmetické výrobky mohly i osobně vyzkoušet a ovonět. Podle zájmu ALENek o konkrétní výrobky lze usuzovat, že se přednáška líbila. Velký dík patří především pí. Včelákové za skvěle připravenou odbornou přednášku, ze které jsme si odnesly spoustu nových informací. LidkaHam KVĚTEN Na doporučení Vieročky Maletičové na naši květnovou schůzku přišla Mgr. Vlasta Mrázková představit Studio zdraví BOLDEO se speciální nabídkou pro členky ALENu. Studio se nachází ve staré budově autobusového nádraží Florenc, Křižíkova ul. 4. Mgr. Mrázková změnila svoji původní profesi (kantorka, matematička apod.) poté, co se u jejích známých stále více objevovalo onkologické onemocnění. Poskytovat služby lidem, kteří potřebují pomáhat finančně, ji postupně přestávalo naplňovat. Nyní se zabývá tím, jak poradit lidem, aby se jim dařilo lépe i po ablaci prsu, naší diagnóze. Má zkušenosti s lékaři i s těmi, kteří nejdou jen cestou klasické medicíny. Do nově a moderně vybaveného Studia zdraví, kde je ředitelkou, nabídla členkám ALENu 50% slevové poukazy na jeho služby. Je možné využívat masáže ruční i strojové, které rozmasírují tělo i po operacích, dále manikúru, pedikúru, medové masáže, pomoc fyzioterapeutek při kostních a kloubních problémech a při potřebě redukovat váhu. Studio se zabývá též poradenstvím v oblasti zdraví a prodejem doplňků výživy, především kustovnice čínské (goji) pro posílení zdraví. Každá členka od Mgr. Mrázkové obdržela informace o tom, co goji obsahuje a čemu pomáhá. Kontakt na Studio zdraví: Mgr. Vlasta Mrázková, tel. 777 499 546. LidkaHam Další velice zajímavou přednášku na květnové schůzce měla paní Kateřina Martínková, odborná konsultantka společnosti MAXIS. Pažní a prstové návleky jsou zdravotní pomůcky, o kterých by měla mít co nejvíc informací každá onkologická pacientka. Zatímco Zdravotní potřeby vyrábějí návleky ve standardním provedení (2 typy) a nejsou na míru, firma Maxis vyrábí návleky v 7 velikostech a v různých provedeních (krátké, dlouhé). Prstové návleky nebo návleky pro atypické rozměry končetin se vyrábějí na zakázku a jsou ručně pletené. Výhodou ručně pletených návleků je to, že se vytahují do šířky i délky, což není možné u plošně pletených. Ručně pletené návleky plně hradí zdravotní pojišťovna, přestože jejich cena dosahuje 5 000,- Kč. Materiál pro výrobu pažních návleků s vysokým podílem mikrovlákna má antibakteriální a protiplísňovou úpravu, která zajišťuje odvod vlhkosti od těla a je tak vhodná i pro citlivou pokožku. Vysoká elasticita tohoto nového materiálu usnadňuje jejich navlékání, jejich nošení je tak mnohem pohodlnější. Návleky jsou ukončeny krajkou (šířka 4 cm), která je obzvlášť vhodná pro větší obvody horních končetin, nedochází tak k rolování a vzniku nepříjemných otlaků. Velice zajímavá je též zdravotní pomůcka na navlékání pažních návleků, na které nám paní Martínková ukázala, jak jednoduše a rychle je možné pažní návleky pomocí této pomůcky navlékat. Vzhledem k tomu, že se vloudila chyba do vyhlášky, která stanovuje, které návleky musí schvalovat revizní lékař (2. kompresní třída), a které schvalovat nemusí (3. kompresní třída), doporučuje nám paní Martínková ji nejprve kontaktovat (určí kód VZP pro daný výrobek a připraví cenovou kalkulaci) a teprve potom si nechat předepsat poukázku na návleky od lékaře. Ceník jednotlivých variant návleků je možno najít na webových stránkách www.maxis-medica.cz. Kontakt na pí. Kateřinu Martínkovou: telefon 272 738 845, mobil 724 763 643, e-mail: [email protected]. Na závěr presentace jsme si mohly též prohlédnout letáčky s novou kolekcí plavek. LidkaHam Paní Martínková nám ještě zjistila další kontakt pro naše členky na Moravě. Pokud potřebujete objednat a nechat zhotovit pažní návlek na zakázku, obraťte se na pí. Poláškovou v Maxisu přímo ve Valašském Meziříčí. Kontakt: Radka Polášková, telefon 571 633 510, e-mail [email protected] Daniela


6

Výtvarný kroužek V dubnu a květnu jsme pokračovaly s výtvarnými čtvrtky od 14.30 h v Karlíně; jste vítány ve STP, materiál a rady jsou vám vždy k dispozici. Ve dvou dílnách jsme se vrhly na výrobu čtyřlístků z plsti, které chceme rozdávat účastníkům akce „Plaveme prsa“. Pokračovat v šití čtyřlístků budeme i na dalších dílnách ještě v červnu a pak intenzivně v září. Pokud můžete vyrábět čtyřlístky o prázdninách, domluvte se s Věrou Uhrovou na vyzvednutí potřebného materiálu.

Člověk člověku nejlepším lékem (bez autora)

Vernisáž výstavy Gaudia proti rakovině o.s. pořádá ve své Galerii pro onkologické pacienty každý měsíc výstavu. Tentokrát to byla výstava naší Ivanky Antošíkové „Výstava barevných obrazů a obrázků - Mys dobré naděje“. Výstava sice probíhala celý květen, ale vernisáž pro náhlé akutní onemocnění Ivči musela být odložena až na 22. května. Na vernisáž jsme se dlouho těšili a přišli jsme tuto krásnou chvíli sdílet s Ivankou hrozně rádi a v hojném počtu. Přišla také ředitelka Aliance žen s rakovinou prsu Eva Knapp, předsedkyně Českého ILCO Marie Ředinová, kamarádky z klubu ŽAP a další známí, a hlavně také celá rodina Ivanky a my – její kamarádky z ALENu. Výstava obsahovala hodně obrazů, obrázků a kreseb, některé nás překvapily svou hloubkou, detaily zpracování nebo abstraktními pohledy. Ivance to moc slušelo a vypadala velice šťastně. Její vyznání a příběh jak vlastně přišla na to, že jí malování pomáhá, uvádíme na jiném místě. Jsem moc ráda, že jsem mohla s Ivčou prožít takové krásné chvíle a povídat si s ní o tom, co pro ni malování znamená. Ivanko, gratuluji k úspěšné výstavě. Myslím, že záměr Gaudie proti rakovině vytvořit místo setkávání se podařil. Děkuji Ireně Kraftové za pěkné uspořádání výstavy. Daniela Ivana Antošíková – „Co život vzal a dal ….“ Určitě mnoho z Vás zná tuto úžasnou knížku Betty Mac Donald. Kniha pojednává o životě spisovatelky, o životě krutém, když pobývala v tuberkulózním sanatoriu, ale také krásném, kdy se seznámila s mnoha lidmi, kteří ovlivnili osud jejího života. Kniha na mě velice zapůsobila, četla jsem jí dvakrát a často si na ni vzpomenu. Když jsem v roce 2008 onemocněla rakovinou prsu, která mě zasáhla zcela nečekaně, tak jsem zažila nejdřív šok a sebelítost – proč právě já a proč zrovna teď ??? Je to první reakce, kterou si většinou projde každý, kdo se dozví krutou pravdu o nemoci. Když mě ale moje rodina (hlavně manžel a děti) povzbudila, začala jsem hledět dopředu s nadějí a vírou, že vše dobře dopadne, stejně jako Betty. Uvědomila jsem si a seřadila hodnoty svého života. Můj zájem se začal obracet na věci a koníčky, které mě baví, na které jsem dříve neměla tolik času a těm jsem se chtěla víc věnovat. Začala jsem malovat. Byl to můj dávný sen z dětství, kdy jsem chodila do LŠU, vždycky jsem si to přála. Během léčby mi dost pomohla moje práce, moje kolegyně, které mi vyšly vstříc a počkaly na mě, až se vrátím. Poznala jsem a poznávám mnoho přátel, nejvíc ve sdružení žen postižených rakovinou - v ALENu. Daniela Kelišová je skutečnou oporou sdružení, pomáhá nejenom mně, ale mnoha Alenkám, a za to si jí hluboce vážím. Seznámila jsem se také s řadou současných kamarádek, se kterými si navzájem dodáváme síly.


7

V ALENU jsem se dozvěděla o Projektu Galerie pro onkologické pacienty, jejich blízké a podporující umělce, který pro sdružení GAUDIA PROTI RAKOVINĚ vymyslela a vede Irena Kraftová. Díky tomu se nyní mohu realizovat a provést Vás svými zážitky a pocity, ze kterých vznikly tyto moje obrazy a obrázky v posledních 5ti letech. Škoda jen, že se toho nedožil můj tatínek, který svůj boj o život s rakovinou prohrál. Nemoc mi něco vzala, ale také mi hodně dala. Při malování nemyslím na žádné starosti, jsem ve světě barev, něco vytvářím a to mě naplňuje.

 Na výšlapech a výletech Vyhlídková jízda po Pražském semmeringu 27. dubna přišlo na místo srazu Na Knížecí 20 zvídavých účastníků – 18 žen a 2 muži. Tímto velkým počtem jsme způsobili zpoždění vlaku, protože pan strojvedoucí v tomto vlaku vykonává i práci průvodčího. Po cestě jsme se kochali krásnými výhledy na Prahu – stromy ještě nebyly olistěné. Vystoupili jsme v Hostivici-Litovicích a po silnici jsme došli k Litovické tvrzi. Nechal ji postavit pražský biskup Jan IV. z Dražic v roce 1329 a projevují se na ní prvky vyspělé francouzské gotiky, kterou Jan poznal za svého dlouholetého pobytu u papežského dvora v Avignonu. Později byla tvrz vícekrát přestavována a v barokní době upravena na sýpku. Počátkem 20. století byla ještě část tvrze přestavěna na bydlení. V současnosti je prázdná a soukromý majitel ji zabezpečil proti dalšímu chátrání. Naše další cesta vedla kolem Litovické kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého, která pochází z poloviny 19. stol., zvonice na ni byla doplněna počátkem 20. stol. Pokračovali jsme kolem Litovického rybníka po naučné stezce divokou přírodou. Minuli jsme rybníky Břve a Kalý a zastavili se na obědě. A tady začal rozklad skupiny, která se v závěrečné fázi roztrhala na čtyři části. Povídá se, že někdo šel do hospody na oběd a na pivo, někdo pokračoval bez oběda, někomu stačila cukrárna. Ta část, ve které jsem byla já, se po obědě vydala zpět lesem do Hostivice a prohlédla si náměstí s výstavnou budovou zámku, který slouží jako městský úřad. Tam nás zastihla Naděnka, která nestihla společný odjezd ze Smíchova. Poseděla s námi v cukrárně, kde jsme sbíraly síly na další obhlídku města. Na Husově náměstí stojí kostel sv. Jakuba. Je to nejstarší dochovaná stavba v Hostivici. Existoval již v roce 1277, kdy je uveden v nejstarší písemné zmínce o osadě. Na jižní straně chrámové lodi je dokonce dochováno románské kvádříkové zdivo. Současný vzhled kostela je výsledkem mnoha přestaveb v průběhu staletí. Nejvýrazněji byl kostel poškozen za třicetileté války, kdy zůstaly zachovány pouze zdi. Přesně ve středu osy mezi hostivickým zámkem a farou stojí 9 metrů vysoký mariánský sloup. Na vrcholové desce je plastická kopie oltářního obrazu z kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Z východní strany, směrem k faře, je znázorněna modlící se prosebnice. Podle místní tradice se takto nechala vyobrazit sama Anna Marie Toskánská. Stará poškození soch a chybějící atributy způsobily, že není zcela jisté, které světce sochy představují. Nejpravděpodobněji jde o sv. Vavřince, sv. Kateřinu, sv. Víta a sv. Floriána. Hostivický zámek nechala postavit Johana Eusebie Barbora Caretto-Millesimová v letech 1689-1697 jako jednopatrovou raně barokní stavbu. Do současné podoby dvoupatrové budovy s centrální halou (procházející od prvního patra až po střešní nástavec) zámek přestavěla Anna Marie Františka Terezie velkovévodkyně Toskánská v letech 1732 - 34. Od druhé poloviny 18. stole-


8

tí zájem o zámek upadal a postupně byl přeměněn na bydlení zaměstnanců císařského statku. Za správy státního statku a zejména JZD Hostivice se stav natolik zhoršil, že byla zvažována jeho demolice. Zachránila ho náročná rekonstrukce v letech 1977 - 83. V současnosti zámek slouží jako sídlo městského úřadu. Území Hostivice bylo osídleno již od pravěku. Z mladší doby kamenné (neolitu) pocházejí obytné domy kultur s lineární keramikou a s vypíchanou keramikou. Z doby bronzové bylo objeveno v Paloukách pohřebiště únětické kultury a rozsáhlé sídliště knovízské kultury. Zaznamenány jsou i objekty používané lidmi v době stěhování národů i nejstarších Slovanů. O vlastní Hostivici existuje první doklad z roku 1277. Obec vznikla zřejmě přesídlením obyvatel z podhradí Pražského hradu, které Přemysl Otakar II. vystěhoval při budování pražské Malé Strany. V době kolonizace porůstal území Hostivice les zvaný Hostivec, který vystěhovaní měšťané přeměňovali na pole. Ves tvořilo několik dvorců pražských měšťanů a kamenný kostel sv. Jakuba. V 16. století se postupně jednotlivá hospodářství spojovala do větších celků a v roce 1601 získal Hostivici krajský hejtman Florián Gothard Žďárský ze Žďáru. Devatenácté století bylo dobou velkého rozvoje dopravy. V roce 1830 zahájila provoz koněspřežná dráha z Brusky (Dejvice) do Vejhybky (Kladno) a později do Lán. V roce 1863 byla tato trať přestavěna na parní provoz a od roku 1870 je provozována trať z Hostivice do Prahy-Smíchova (a její pražská část se nazývá Semmering). VěraF /historická data čerpána z internetu/

Výstup na Milešovku Tento výlet na Milešovku je zařazen mezi unikátní tím, že se nekonal! Vedení měl na starosti Milan, a protože on si starost vždy dělá, vyrazil na Milešovku předem - už ve čtvrtek - sám, aby si ověřil, zda cestu zvládneme; a usoudil, že nezvládneme! Průtrže mračen pár dní před cestou připravily částečně neschůdný terén, ze zastávky v Bořislavi je délka cesty a stoupání nad sílu eventuálních účastníků výletu. A tak jsme během pátku dohodli, že z vlaku do Bořislavi vystoupíme už v Roudnici. Byl to výborný nápad. U nádraží v Roudnici nad Labem čekala nás osm statečných Eva Chaloupková, hezky (z placaté láhve) nás přivítala a vedla nás k mostu přes Labe, kde čekal její manžel, aby nám dělal průvodce. Přešli jsme most přes Labe, pokochali se krásnou vyhlídkou na roudnické věže a zámek. A v dálce jsme zahlédli a v mlze spíš tušili tu naši Milešovku. Z mostu jsme se vrátili podél rozsáhlé budovy zámku na Husovo náměstí. Zámek vznikl v 17. století, další stavební úpravy následovaly po převzetí panství Vilémem z Rožmberka v roce 1575. Jeho čtvrtá manželka Polyxena z Pernštejna se po smrti manžela znovu v roce 1603 provdala, a to za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Lobkovicům patří zámek doposud. Za druhé světové války sloužil zámek jako kasárna německé armádě, po ní armádě české. Až do r. 2009 zde sídlila vojenská konzervatoř - vyhlášená Vojenská hudební škola Roudnice n. L. Historie Roudnice je mnohem starší; nejstarší písemné zprávy jsou ze 12. století. Díky výhodné poloze na tzv. Lužické cestě nabývá tehdejší trhová osada Rúdnica rychle na hospodářském významu a ve 13. století získává jako jedna z prvních status města. Název Rúdnica (někdy též Rúdník) byl s největší pravděpodobností odvozen od rudného pramene, který zde vyvěrá. Po vystavění hradu se město stává oblíbeným sídlem pražských biskupů a později arcibiskupů, v jejichž majetku město bylo. Pravděpodobně zde byl vysvěcen na kněze Mistr Jan Hus a na hradě jistou dobu pobýval i císař Karel IV. V počátku husitství sem arcibiskup Konrád z Vechty přesouvá sídlo konzistoře, které do té doby bylo v Praze. Roudnice je však již roku 1421 dobyta a značně poničena husitským vojskem. Při husitských vpádech byl zničen i zdejší klášter, který nebyl již nikdy obnoven. Po tomto, pro Roudnici velmi těžkém období, změnilo město několikrát majitele, což k dalšímu rozkvětu také příliš neprospělo. Za třicetileté války bylo město dvakrát vypáleno Švédy. Na Husově náměstí stojí morový sloup se sochou svatého Vavřince. Dále je zde umístěna socha sv. Vojtěcha - dílo sochaře Stanislava Hanzíka - byla odhalena v roce 1996. Socha je situována tak, aby světec mířil k bývalému brodu přes řeku Labe na své cestě do Pomořanska. Sv. Vojtěch byl českým biskupem, který zemřel v roce 997 mučednickou smrtí na své misijní cestě. Dnes bývá nazýván prvním českým Evropanem. Od náměstí jsme pokračovali podél Labe k plavební komoře a cestou jsme


9

se zastavili u vysokého bílého sloupu, kde jsou zaznamenány všechny povodně města už od 19. století. Nejvýš dosahovala voda 15. srpna 2002. Plavební komora nás zaujala svým technickým vybavením a místem pro zkonzumování svačiny. Cestou zpět do města jsme obešli chrám Narození Panny Marie, trojlodní gotickou stavbu z 1. poloviny 14. století. V 18. stol. byl chrám přestavěn ve stylu barokní gotiky. Místní zajímavostí je rudný (železitý) pramen vytékající z kláštera. Jak se traduje, právě podle něj získala Roudnice svůj název. Odtud jsme pokračovali ke gotické pozorovací a ohlašovací věži zvané Hláska, která je jediným dochovaným pozůstatkem opevnění staré Roudnice. Původně kolem ní stála dřevěná hradba, zděnou hradbu s městskými branami nechal vystavět teprve arcibiskup Jan Očko z Vlašimi po roce 1378. Do 2. poloviny 17. století nebyla Hláska nikdy poškozena s výjimkou roku 1665, kdy byla při velkém požáru města téměř zničena. V 18. století byla rekonstruována a upravena pro nový účel. Byl sem umístěn vodojem pro kašnu na Koňském trhu, dnešním Husově náměstí. Chaloupkovi nás odtud vedli kolem židovského hřbitova, který byl založen v roce 1613 a byl užíván do konce 19. stol. Zajímavostí je u něj úprava okolí, provedená velmi citlivě, i když poněkud parkově a honosně. Výlet jsme zakončili návštěvou u našich milých přátel Chaloupků, kteří nás pohostili (ostatně jako při každé návštěvě Roudnice) výborným obědem, kávou i cukrovím, které jsme zřejmě snědli synovi. Měl je přichystáno na dalekou cestu. VěraF a Milan /historická data čerpána z internetu/

Maďarsko, jarní třídenní autobusový výlet V letošním mokrém pozdním jaru jsme brzy ráno vyrazili na třídenní zájezd do metropole Maďarska Budapešti. Naši rychlou jízdu poněkud přibrzdila Zdena, která na nás čekala v soustavném dešti na dálničním odpočivadle v Brně. Z Brna jsme pokračovali přes Bratislavu, hraniční přechod Rajku, Györ do Székesfeherváru, kde jsme měli první zastávku zájezdového programu. Székesfehervár je první královské sídlo na území maďarského státu, které zde založil král Štěpán První. Postupně zde bylo korunováno 38 uherských králů a pohřbeno 18 králů. Mohutné hradby města odrazily dokonce nájezd mongolů ve 13. st. Sídlo králů bylo později přeneseno na budínský hrad, korunovace králů zde však dlouho přetrvávala. Naše procházka městem byla poněkud komplikována rozsáhlými úpravami městských ulic, nicméně jsme si vše důkladně prohlédli, včetně nově přestavěných termálních lázní. Přesun do Budapešti proběhl v klidu. Již v předchozím čase jsme přejeli z trvalého deště u nás do přeháňkové oblasti Maďarska. Po celou dobu pobytu v Maďarsku sice trochu pršelo i bouřilo, ale přeháňky se odbývaly výhradně v době našich přejezdů autobusem nebo při našem pobytu v budovách. O to starostlivěji jsme sledovali domácí počasí, jehož průběh nás znepokojoval. Vjezd do Budapešti byl dobře připraven - ihned jsme zamířili na vrch Gellért, ze kterého je přehled přes obě části města. Buda i Péšť jsou odtud opravdu dobře vidět a rozsah města bere dech. Jediným záporem tohoto místa je turistický nával, který ve svém obraze připomíná některá místa ve staré Praze. Tomu se zřejmě nevyhne žádné větší turisticky zajímavé místo. Moje obava, že budeme ubytováni mimo město, jak bývá zvykem některých cestovek, se nevyplnila. Po celodenní jízdě a turistických zážitcích jsme dorazili do hotelu NAP ve čtvrti Köbanya, což není ani zdaleka na vnějším obvodu města. Příjemný hotel s chutnou večeří nás příjemně naladil na další večerní program. Autobus nás zavezl do středu města na nábřeží Dunaje. Zde jsme se vydali k nejstaršímu metru na kontinentě, které k významnému jubileu nechali postavit městští radní v r. 1896. Staré vagóny sice hrkaly, ale bezpečně nás dovezly až do stanice Szechenyifürdö. Rok 1896 je pro historii Maďarska významný. Je to tisícileté výročí příchodu Maďarů do Panonie v r. 896. K tomuto datu byly ve městě postaveny četné objekty, na příklad Hösök tére (Náměstí Hrdinů) a Varosliget s hradem Vajdahunyad. Ten nás obzvlášť fascinoval, neboť takový slepenec staveb z celého Maďarska rozličných stavebních slohů jsme ještě pohromadě neviděli. Také okolí tohoto objektu je fascinující. Jezero s restauracemi a velkým parkem je opravdu pro střed města příjemným překvapením. Druhý den ráno jsme po snídani vyrazili na další prohlídku města, tentokrát jsme začali vycházku u proslavené atrakce Budapešti, kterou je Ústřední tržnice. Tam je opravdu poznat, že tradice Maďarska


10

jako kulinářské velmoci nelže. K prodeji a k vidění jsou všechny možné i nemožné ingredience, potřebné k dokonalé kakofonii chutí a barev. Potom jsme zamířili na Budu ke královskému hradu, kde jsme se cestou kolem sídla maďarského presidenta dostali k impozantnímu královskému paláci, který byl postaven po vyhnání Turků. Velké množství pomníků, úprava teras a výhled do širokého okolí jsme dlouho obdivovali. Následovala cesta návrším Budy k další obrovské bílé stavbě, kterou je Matyášův chrám. Po cestě je množství základů budov, které jsou památkou na škody během druhé světové války i na dobývání Rudou armádou na konci války i při událostech v roce 1956. Matyášův chrám je bohatou památkou středověkého i moderního Maďarska. Škoda jenom, že prohlídku rušil ruch vnitřních úprav a uzavření některých prostor. Ani v malé útulné kavárně Rutwork nebyl klid, když se tam nahrnuli všichni naši přátelé. Zato kafíčko bylo výborné. Rybářská bašta a její okolí patří ke klasice vrchu Buda. Po jejím úbočí jsme se přesunuli do podhradí a po krátkém odpočinku zpestřeném návštěvou palačinkárny jsme nastoupili ke krátkému přejezdu k výstavnému parlamentu a pokračovali k další dominantě města, kterou je bazilika sv. Štěpána. Její mohutnost a imposantní zjev ještě umocnila svatba, která se zde shodou okolností konala. Fortisimo varhanní skladby, kterou svatba končila, a svatební hosté, kteří se fotografovali a filmovali na schodech baziliky, to vše překonalo naše očekávání. Bizarnost některých družiček nás pobavila. Odtud jsme pokračovali pěší zónou Váci útca a prohlíželi si elegantní obchody, živé sochy a celý ten velkoměstský ruch, trochu připomínající barcelonskou Rambla, i když ve skromnějším a severnějším vydání. Autobus nás dovezl na další chutnou večeři. Po ní jsme se rozdělili, někteří navštívili Széchenyiho městské termální lázně na okraji Městského parku, jiní večerní město a někteří po námaze celodenní túry se odebrali do blízké restaurace, kde setrvali v družné zábavě. Spokojeni byli snad všichni. Ranní překvapení při snídani nás velmi zarmoutilo. Dozvěděli jsme se, že naše Helenka měla ráno nehodu a byla převezena do nemocnice. Čekali jsme asi hodinu na průvodkyni, která ji doprovázela. Ani po jejím návratu jsme nebyli v bujaré náladě, neboť jsme se dozvěděli, že si Helenku v nemocnici nechali. Naštěstí s ní cestovala i její dcera, která u ní zůstala. Po této nešťastné příhodě jsme odjeli do blízkého rázovitého městečka Szentendre, ležícího na břehu Dunaje. Toto městečko je známé jako trhová osada, kde jsou k dostání v množství obchodů a obchůdků rázovité výrobky maďarského folklóru i naprosté kýče, vše podle vkusu kupujících. Vybrat si snad mohl každý. Obchodů je tolik, že jsme je nedokázali ani za hodinu obejít a prohlédnout. Třídenní zájezd má daný časový prostor a poslouchat se musí. Přejezd na překvapení zájezdu - do Visegrádu - provázel pohled na stoupající hladinu Dunaje, kde podle plavících se kmenů a zaplavených zahrad se dala očekávat i horší situace. Naštěstí jsme mohli využít cestu autobusem až k podhradí, pěší cesta od řeky by nás asi úplně zničila. Tak vysoko je skála, na které stojí Visegrádi fellegvár (Visegrádská citadela) nad Dunajem. Přiznám se, že jsem již dlouho toužil poznat tento legendární hrad a musím říct: nebyl jsem zklamán. Jeho poloha je naprosto vynikající a interiéry, kterými se pokusili současní historici o oživení jeho nitra, jsou vynalézavé. Není to jenom prázdný prostor, ale přiblížení dobového života. Vůbec se nedivím, že tehdejší setkání Jana Lucemburského, Kazimíra III. a Karla Roberta, tedy panovníků tehdejších sousedních států, se snažili oživit v současné podobě naši politici. Jenom je škoda, že zůstalo jen u řečí. Bohužel jsme neměli čas navštívit tzv. Dolní hrad. Jak jsem již napsal, čas není nafukovací. Zlatou tečkou našeho zájezdu byla Ostřihom. Její bazilika, týčící se nad Dunajem, již do dálky hlásá slávu své doby i jejích zakladatelů. Interiér chrámu, výzdoba a umístění stavby je fascinující. A co teprve klenotnice, ve které je tak obrovské množství pohádkových předmětů, že se to nedá ani poctivě všechno prohlédnout! - doslova „přechází zrak“. Naštěstí bylo nahoře u panoramatického okna příjemné občerstvení, ve kterém jsme opět částečně nabyli chybějící síly k sestupu mezi obyčejné lidi. Také výhled na Štúrovo (Parkany) z tohoto prostoru byl uklidňující, Slovensko je na dosah. Můj celkový dojem z tohoto zájezdu byl přes jeho náročnou fyzičku zcela uspokojivý - hodnocení na jedničku s hvězdičkou. Až na onu pro Helenku nešťastnou příhodu, která, jak doufáme, dobře dopadne. Milan Tento náš pěkný zahraniční výlet byl dárkem Alenkám a jejich přátelům a zároveň oslavou našich kulatých narozenin - ALEN letos oslavuje 20. narozeniny - 20 let práce - 20 let boje s rakovinou - 20 let služby všem ženám, které nás vyhledaly a které nás potřebovaly nebo potřebují. Děkuji všem účastníkům zájezdu za příjemně strávené 3 dny, za solidaritu, trpělivost a pomoc při řešení neobvyklé situace, za optimismus a přátelství, které se tam posílilo. Daniela Aktuální zpráva: Helenka už je po převozu v pražské nemocnici.


11

Na pobytech Pobyt v Sezimově Ústí Hotel MAS, který svůj název převzal z Moravských akciových strojíren a provozuje jej Český červený kříž, přivítal 25 členek našeho sdružení ALEN víc než vřele. Rekondici jsme zahájily vlastně již na parkovišti v Praze na Černém Mostě, kde nás v příjemném autobuse přivítala delegátka hotelu. Ochotný řidič uložil kufry do zavazadlového prostoru a cesta za poznáním začala. Delegátka nás v autobuse informovala hlavně o pobytu a programu v hotelu a každá Alenka obdržela hned rozpis procedur společně s nabídkou výletů, např. do Jindřichova Hradce nebo Písku. Autobus nás dovezl až před dveře hotelu a mimochodem - kufry jsme pak našly až na pokoji! Takový komfort jsme zatím nikdy nezažily. Program jsme měly velmi pestrý. Denně ráno jsme cvičily v tělocvičně a každá jsme měly jednu masáž a kyslíkovou terapii. Při obou procedurách si naše těla krásně odpočinula. V teplém bazénu jsme cvičily během pobytu 2x. Jinak byl bazén pro individuální plavání k dispozici denně do 22 hodin. Plná penze obsahovala podávání večeře i snídaně formou švédských stolů a oběd podle výběru z jídelního lístku. V pondělí po obědě jsme jely s delegátkou hotelu pí. Myslivcovou na výlet do Tábora. Navštívily jsme poutní místo Klokoty, které se nachází na západní okrajové části Tábora na skále nad řekou Lužnicí. První písemný záznam o kostele je z roku 1361. Na konci 17 stol. táborská obec prodala Klokoty řádu benediktinů z Montserratu a v roce 1701 začala přestavba do současné podoby. Oltářní obraz Panny Marie je centrálním prvkem poutního místa. Jeho ranně barokní podoba pochází z dílny pražského malíře Johanna Andrease Burgera z r. 1636. Po přestavbě z poč. 18 stol. připomíná půdorys kostela tvar dvojramenného kříže, ke kruhovému základu kostelíka byla přistavena chrámová loď a po stranách lodi 2 velké postranní kaple. Stavba byla obehnána ambity s kaplemi a v jižní části byla přistavena rezidence. Místo je od počátku existence spjato s poutěmi k Panně Marii. Dnes na Klokotech žije farní společenství, které se schází při denních bohoslužbách a jedna nedělní mše v měsíci je věnována dětem a rodinám s dětmi. Potom jsme se prošly po městě Tábor a přitom jsme si stihly zajistit na druhý den vyhlídku z věže kostela na Žižkově náměstí. Od místního společenského domu Střelnice jsme z vyhlídky na rybník Jordán viděly postupující práce na revitalizaci rybníka, který byl založen již v roce 1492 jako zdroj pitné vody a je nejstarší údolní přehradou v Čechách. Dalším místem, ve kterém jsme zažily přímo překvapení, byla prohlídka Divadla Oskara Nedbala. Počátky táborského ochotnického divadelnictví se datují rokem 1785. Městské divadlo bylo vystaveno v roce 1840 a hrálo se v něm do roku 1886, po té bylo zbořeno. V roce 1887 bylo postaveno divadlo nové a novorenesanční budova se stala městskou chloubou. Počátkem 60. let minulého století byly vykoupeny empírové domy v sousedství a jejich vzájemným propojením vznikla v roce 1965 nová divadelní budova s jevištěm pravoúhle propojeným s původním jevištěm starého divadla. Tak se stalo táborské divadlo světovou raritou s jedním jevištěm a dvěma hledišti. Po této zajímavé exkurzi jsme spokojené odjížděly autobusem od hradu Kotnov zpět na hotel MAS, kde nás čekala výtečná večeře. V úterý jsme do Tábora vyjely již samy. Na Žižkově náměstí po zdolání 199 schodů jsme vystoupaly na vyhlídku z věže kostela Proměnění Páně, protože tam speciálně na nás čekal místní průvodce. Vyhlídka s věže byla úžasná, ale bydlet bychom tam nemohly, jako kdysi dávno místní rodina s dětmi. Po té naše vedoucí pobytu Ivča zajistila návštěvu husitského Muzea, kde jsme se kromě jiného také dozvěděly, že město Tábor bylo založeno v roce 1420 husity. S průvodkyní jsme sestoupily do podzemí s velice zajímavou soustavou propojených podzemních sklepení, které sloužily v době husitů hlavně jako úkryty. Prošly jsme téměř pod všemi domy s průčelím do historického náměstí a nakonec jsme vyšly na druhé straně náměstí.


12

Po odpočinku u kávičky s dobrými zákusky jsme vyrazily zpět do domovského hotelu. Večer jsme zakončily bowlingem. Ve středu jsme navštívily Památník Edvarda Beneše. Ivča, přestože ještě nezačala turistická sezona, nám zajistila prohlídku Muzea i s promítáním videa. Od průvodkyně jsme se dozvěděly spoustu zajímavých informací ze života manželů Benešových. Poté jsme se prošly po krásně upravené zahradě patřící k památníku. Některé z nás si krásné slunečné odpoledne prodloužily malou procházkou kolem Lužnice. Ve čtvrtek většina z nás odjela na výlet organizovaný hotelem MAS s cílem Jindřichův Hradec. Cestu jsme měly zpestřenu jízdou úzkokolejným vláčkem z Obrataně do Kamenice nad Lipou. Kochaly jsme se nádhernými výhledy a krásnou jarní přírodou. V Kamenici n. L. čekal náš autobus a odvezl nás do Jindřichova Hradce. Navštívily jsme zámek – viděly jsme úžasnou černou kuchyni a ostatní prostory zámku. Po krátkém rozchodu opět s kávou a tentokrát se zmrzlinou nás paní průvodkyně dovedla k nové zajímavosti – zpívající fontáně, která (na rozdíl od jiných obyčejných fontán) tryská ze stropu atria. Voda mění barvy i tvary, hraje hudba, je to nádhera. Členky, které nejely na tento zájezd, si prohlédly v Táboře Muzeum čokolády. Z Tábora se vydaly autobusem na Větrovy směrem k rozhledně Hýlačka, která bohužel nedávno vyhořela, a kolem zoologické zahrady došly pěšky až do hotelu v Sezimově Ústí. Procházka ve stínu lesa byla za teplého slunečného odpoledne velice příjemná. V pátek nás Ivča vzala na vycházku lesoparkem Pintovka po naučné stezce kolem Lužnice. Přestože to tak z počátku nevypadalo, počasí nám přálo i tento den. Po cestě po pravém břehu Lužnice jsme se zastavily u Modrého lomu, kde si každá z nás mohla procvičit mineralogii. Po té jsme ještě zastavily v hospůdce Harachovka, kde jsme se zahřály čajíčkem nebo kávičkou. Kemp Harachovka je známý hlavně vodákům, kteří zde v létě kempují. Po odpočinku jsme pokračovaly dále k můstku přes Lužnici a šly jsme zpět do Tábora po levé části řeky, kde vypadala příroda téměř nedotčeně. Mohly jsme se kochat krásou řeky i okolní rozkvetlou přírodou. Dorazily jsme na hotel trochu unavené, ale spokojené. V sobotu jsme se vypravily příjemnou cestou na Kozí Hrádek, kde pobýval a kázal Mistr Jan Hus a napsal zde několik svých spisů. Tentokrát jsme tam zastihly křižáky bojující s obránci hradu (ze skautského oddílu). Po celou dobu pobytu se o nás všichni v hotelu vzorně a pečlivě starali. Doplňkový program byl velmi pestrý: dvakrát taneční večer s živou hudbou, přátelské utkání v bowlingu, kde jsme si užily hodně legrace, přednáška o potravinových doplňcích Nefdesante, společenská hra „bingo“ a přednáška „Divoká kosmetika“. Při zdravotní indispozici jedné naší členky se prokázala obětavá péče personálu, čehož si velice vážíme. Náš velký dík patří především paní Myslivcové, ale i všem ostatním, kteří se starali o naše tělo (cvičení v tělocvičně, v bazénu, masáže, kyslíková terapie) i o naše žaludky. Dobroty z místní kuchyně byly vynikající. Celý pobyt se mohl konat díky dotaci Magistrátu hl. m. Prahy v oblasti zdravotnictví a finanční pomoci a.s. Subterra, za což velice děkujeme. VěraF + LidkaHam + IvčaA

Víkendový pobyt v Jablonné nad Vltavou Letošní Jablonná byla trochu odlišná od jiných pobytů, a že už jsme jich absolvovali! Jiná byla ze dvou důvodů: Za prvé a hlavně - chyběla tam Hanka - duše Jablonné, duše Benkonek, duše celého pobytu. Hana má zdravotní potíže, tak řídila celý víkend ze svého pokoje - a musím říct, že na organizaci a průběhu víkendu to nebylo znát, vše měla perfektně připravené, zajištěné a ještě to průběžně sledovala telefonem. Druhý důvod, proč byla Jablonná jiná - bylo nás tam hodně, víc jak 30 účastníků, všechny postele turistické základny byly zaplněné, spalo se tentokrát i v horních patrech paland. Velká skupina, velké starosti. Sešli jsme se v Jablonné s Benkonkami, ŽAPkami a členy Arcusu České Budějovice. Tentokrát se starala o všechny a hlavní slovo měla Lidka, která si se vším dobře poradila. Už při samotném odjezdu velké skupiny z Prahy jsme očekávaly komplikace, ale Hanka se postarala, zajistila posilu autobusového spoje ze Smíchova, takže jsme jeli pohodlně a bezpečně. Musíme pochválit společnost BOSÁK BUS, že jejímu přání vyhověla.


13

Víkendový pobyt v Jablonné měl již tradiční program: Pátek - po příjezdu jsme navštívili krásný zrekonstruovaný a přepychově zařízený zámek, velmi jsme obdivovali květinovou výzdobu a úpravu závěsů a záclon - v každém pokoji originální ušití a v každém pokoji krásné materiály ladící s nábytkem a dalšími textiliemi. Po večeři jsme v místní hospodě Na Kovárně jedli, pili, hodovali a tancovali při kapele z Bystřice. Konečně spadly zábrany a všichni jsme byli kamarádi. Sobota - po snídani jsme částečně šli a částečně jeli do Měřína do bazénu, na který se všichni těšili. Sice pršelo, ale zvládli jsme to. Sobotní odpoledne patřilo obdivování rozkvetlé zahrady a hlavně azalek a rododendronů u p. Bumbálka ve Stranném. Museli jsme obdivovat nejen jeho zahradu a jeho pracovitost i v pozdním věku, ale také pohostinnost této rodiny. Tentokrát (protože nás bylo moc) nás usadili k velkým stolům na prostranství před obecním úřadem a tam za pomoci děvčat Žapek nás pohostili kafíčkem, koláči, becherovkou i jablíčkem. Sobotní večer se i přes špatné předpovědi zapálil oheň, u kterého jsme se ohřáli, nezmokli jsme a opekli jsme si buřtíky. I na písničky při harmonice došlo. Neděle - velká výprava do kláštera v Poličanech. Mysleli jsme, že nás objednaný autobus doveze pohodlně až na místo, ale úzká silnička s mnoha stromy autobus dál nepustila, takže jsme museli z Nahorub pěšky. Bylo horko, pro některé z nás to bylo hodně namáhavé. Ale kdo tam došel, byl odměněn kouzlem přitažlivého místa, na kterém se nachází Klášter

Naší Paní nad Vltavou, kde žije malá komunita mnišek trapistek. Sestry pracují na poli, pěstují ovoce a zeleninu, vyrábějí sušenky podle italských receptur, malují ikony podle byzantských uměleckých technik a modlí se. Zúčastnili jsme se části nedělní mše (přišli jsme pozdě) a pak jsme zavítali do jejich obchůdku prohlédnout a příp. koupit si jejich výrobky. Odpoledne bylo věnováno opět plavání v bazénu a nahřívání ve vířivce Aquacentra na Měříně. Po večeři za námi přijely Miriam a Jindřiška a přivezly nám kolekci svého prádla MIRIA, které je velmi slušivé, z úžasných příjemných materiálů, a co hlavně - pohodlné a pro nás speciálně upravené. Rozhodně to stojí za zkoušku, pak už neodoláte. Povídání o životě, o firmě a ukázka prádla skončila malou módní přehlídkou - zvláště Jiřina a Jarka profesionálně předváděly tyto neobvyklé modely. Já jsem si tuniku z krásné růžičkami poseté látky objednala a už se na ni těším, jak budu v létě pohodlně oblečená. Pondělí - všechno jednou končí - dopoledne tradičně návštěva Tloskova, teplý rehabilitační bazén, obchůdek klientů tohoto domova a po obědě odjezd domů. Chtěla bych moc poděkovat Haně, která i přes své bolesti vše zařídila a na dálku o nás pečovala (střídavě jsme ji navštěvovali a doufám moc neunavili). Děkuji Lidce, která zvládla velké množství účastníků, množství přání a potřeb nás všech, byla ke všem milá a vtipně si se vším poradila. Tak zase za rok, děvčata z Benkonu a Hanko - hodně zdraví přeje Daniela

Správný postoj k životu dává úcta k minulosti a zodpovědnost vůči budoucnosti. Dietrich Bonhoeffer


14

Informace z neziskového sektoru Prague Onco 2013 zpráva z pacientského semináře v rámci 4. Pražského mezioborového onkologického kolokvia (2. část) PhDr. Anna Arnoldová - ČSSZ - Lékařská posudková služba Základním programovým cílem sociálního zabezpečení ve vztahu ke zdravotně postiženým je kompenzovat důsledky zdravotních postižení. Proto se také např. v důchodovém pojištění kompenzuje ztráta pracovní schopnosti, kdy občan není schopen pracovat. V oblasti sociální pomoci se kompenzují zejména omezené pohybové nebo orientační schopnosti občana. V oblasti invalidity schopnost pracovat. V rámci sociálních služeb u příspěvku na péči se kompenzuje schopnost/ neschopnost zvládat základní životní potřeby. Pro každou tuto oblast se posuzuje zdravotní stav občana zvlášť (podle zvláštních právních předpisů), pro jiné podmínky, přičemž při splnění podmínky např. v důchodovém pojištění (DP) pro přiznání invalidity nevzniká automaticky nárok na přiznání příspěvku na péči. OSSZ posuzuje invaliditu a změnu stupně invalidity, a jde-li o pracovní úraz nebo nemoc z povolání, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (DNZS) dítěte a jeho neschopnost vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost. Někdy se vyskytují situace, kdy je nutné zjistit, zda je možno dítě, z důvodu DNZS, který mu brání vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, považovat za nezaopatřené. Jedná se zejména o posouzení nároku na sirotčí důchod. Úřad práce ČR – Krajské pobočky ÚP (KPÚP) posuzují schopnost zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace pro účely příspěvku na mobilitu, zda jde pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku o osobu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo s těžkým sluchovým postižením nebo s těžkým zrakovým postižením anebo s těžkou nebo hlubokou mentální retardací, stupeň závislosti fyzické osoby pro účely příspěvku na péči, pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Úkoly může plnit pouze lékař. Nárok na příspěvek na péči má osoba, která z důvodu DNZS potřebuje pomoc při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti, pokud ji tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb. Činností lékařské posudkové služby je sociální šetření. Jde o zákonný podklad pro stanovení stupně závislosti lékařem LPS a bylo zavedeno do procesu stanovování SZ jako významná pomoc ve zjišťování sociální situace. Mělo nahradit osobní návštěvu lékaře v prostředí posuzované osoby. Obsah sociálního šetření: Sociální pracovník zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí a přihlíží se k těmto okruhům: schopnost pečovat o vlastní osobu, výdělečná činnost/školní povinnosti, rodinné vztahy, sociální vztahový rámec (mimo rodinu), domácnost, prostředí. Z hlediska LPS je důležitý popis a vyhodnocení prostředí, kde klient žije, s kým žije, charakter bydlení apod., jak často je péče zajišťována (např. posuzovaná osoba žije sama, v 3. patře bez výtahu, dcera nakupuje 1 týdně.., dítě žije v rodině, navštěvuje 3. třídu základní školy, prospěch dobrý, do školy chodí samo, omezeno v TV pro dlouhé běhy….), denní profil: co klient během dne zpravidla dělá - domácí činnosti, omezení, případné pracovní a zájmové aktivity. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad DNZS na schopnost zvládat základní životní potřeby; Přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu DNZS. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. U osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Nepřihlíží se k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje, přihlíží se k mimořádné péči (péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku, více péče vyššího stupně). Stupně závislosti Počet ZŽP do 18 let/Není schopen ZŽP Počet ZŽP 18 let a více/Není schopen ZŽP Stupeň I/lehká 3 3-4 Stupeň II/středně těžká 4-5 5-6 Stupeň III/těžká 6-7 7–8 Stupeň IV/úplná 8 – 9/ Každodenní mimořádná péče 9 – 10 Každodenní pomoc, dohled/péče


15

Druhy dávek osobám se zdravotním postižením: a) Příspěvek na mobilitu b) Příspěvek na zvláštní pomůcku Příspěvek na mobilitu - § 6 - Nárok na příspěvek na mobilitu má osoba starší 1 roku, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace a opakovaně se dopravuje (několikrát měsíčně) nebo je dopravována a nejsou ji poskytovány pobytové sociální služby. Podmínky nároku musí být splněny celý kalendářní měsíc (s vyj. opakovaného dopravování). Jedná se o opakovanou dávku ve výši 400 Kč. Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace se posuzuje stejným způsobem jako pro účely příspěvku na péči. Základní podmínkou je přítomnost DNZS. Nárok na zvláštní pomůcku má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí, těžké sluchové postižení, těžké zrakové postižení. Průkaz zdravotně postižené osoby: Stupeň závislosti I – TP (průkaz osoby s těžkým zdravotním postižením) Stupeň závislosti II – ZTP (průkaz osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením) V případě hluchoty u osob starších 18 let věku je ZTP bez vazby na stupeň závislosti Stupeň závislosti III- IV – ZTP/P (průkaz osoby se zvlášť těžkým zdravotním postižením s potřebou průvodce) Při neschopnosti mobility a orientace – ZTP/P, rovněž u hluchoty a hluchoslepoty u osob do 18 let věku. Základní životní potřeby: 1. Mobilita Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. 2. Orientace Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. 3. Komunikace Takový stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. 4. Stravování Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. 5. Oblékání a obouvání Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. 6. Tělesná hygiena Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. 7. Výkon fyziologické potřeby Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. 8. Péče o zdraví Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky.


16

9. Osobní aktivity Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. 10. Péče o domácnost Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek. Zvládání této potřeby se nehodnotí u osob do 18 let věku. Řízení o přiznání dávky se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopisu předepsaném MPSV u KPÚP v místě trvalého pobytu. Řízení o odnětí příspěvku na mobilitu nebo o zastavení výplaty příspěvku na mobilitu se zahajuje z moci úřední. KPÚP, na základě lékařského posudku ošetřujícího lékaře, ustanoví pro řízení o dávce opatrovníka osobě, která není schopna vzhledem ke svému zdravotnímu stavu jednat samostatně a nemá zástupce. Odvolání: I. stupeň řízení - krajské pobočky Úřadu práce a pobočka pro hlavní město Prahu – podání žádosti, vyřízení žádosti a rozhodování; zdravotní stav posuzují lékaři OSSZ/PSSZ V případě, že osobě nebo dítěti nebyl příspěvek na mobilitu přiznán nebo byl odejmut, lze ve lhůtě do 15 dnů od doručení rozhodnutí o odebrání nebo nepřiznání příspěvku podat odvolání. II. stupeň řízení - O odvolání proti rozhodnutí KPÚP rozhoduje MPSV (lékařský posudek vydává PK MPSV). Odvolání podané proti rozhodnutí o příspěvku na mobilitu nemá odkladný účinek. V případě neúspěchu odvolání lze podat správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Žalobu lze podat do dvou měsíců od data doručení rozhodnutí z odvolacího řízení. Zdravotní pojištění je za pečující osobu hrazeno státem v případě, že pečuje o závislou osobu, které náleží příspěvek na péči II. - IV. stupně, nebo pečuje o závislou osobu, které náleží příspěvek na péči I. stupně a která je mladší 10 let – státní pojištěnec (§ 7 Z 48/97). Sociální pojištění (resp. započtení doby péče do doby důchodového pojištění) podle zákona č. 155/1995 Sb., § 5, odst. 1, písm. s) jako takové hrazeno státem není, doba péče se však v případě, že pečujete o závislou osobu, které náleží příspěvek na péči II. - IV. stupně, nebo o závislou osobu, které náleží příspěvek na péči I. stupně a která je mladší 10 let, započítává jako náhradní doba důchodového pojištění (tzn. jako odpracované roky pro nárok na invalidní nebo starobní důchod). Nárok na započtení doby péče má však pouze pečující osoba, která poskytuje péči v největším rozsahu a zároveň se jedná o osobu blízkou, nebo se závislou osobou žije ve společné domácnosti. Pokud je závislá osoba dlouhodobě mimo domov ve zdravotnickém zařízení (nemocnice, lázně, ...), započítává se doba péče jako náhradní doba důchodového pojištění pouze v případě, že doba pobytu závislé osoby mimo domov nepřekročí 90 dní nepřetržitě nebo 120 dní v průběhu celého roku. Hospitalizace příjemce Přesáhne-li délka umístění závislé osoby ve zdravotnickém zařízení některou z výše uvedených dob, považuje se osoba za osobu pečující v období prvních 90, resp. 120 kalendářních dnů pouze v případě, že v tomto období závislou osobu v zařízení pravidelně navštěvovala a dle vyjádření tohoto zařízení se osobně podílela na péči o závislou osobu (uvedené informace vyplývají z vyjádření ČSSZ). Aby byla doba péče započtena jako náhradní doba DP, je třeba o poskytování péče osobě závislé informovat OSSZ, pod kterou pečující osoba spadá dle místa bydliště, a to nejpozději do dvou let od ukončení poskytování péče.

Přesvědčil jsem se, že jenom drsný pohyb a osud plný změn mohou vytvořit všestranně dobrý charakter. Proto ať žije odliv a příliv, radost a bolest, štěstí a bída! Gottfried Keller


17

Brněnské onkologické dny V dubnu se konaly tradiční Brněnské onkologické dny pro lékaře, zdravotnické pracovníky i pacientské organizace. Jako každým rokem se také ALEN přihlásil k účasti na této odborné akci pořádané Masarykovým onkologickým ústavem v Brně. Konference probíhala pod jednou střechou v kongresovém centru pavilonu E na brněnském výstavišti. Tentokrát jsme měly možnost nejen se zúčastnit přednášek (některé byly pro nás moc odborné) a workshopů, ale také prezentovat činnost své organizace (letáky ALEN, Informační zpravodaje, fotky z akcí, knížka příběhů Ztráty a nálezy - dostala se až do Nemocnice Pelhřimov). Aliance žen s rakovinou prsu vytvořila ve svém stánku příjemné zázemí pro pacientské organizace. Společně s členkami klubu Diana Brno (Evou Najvarovou, Mílou Gruberovou a Zdenou Vlahovou) jsme si rozdělily služby a předávaly zájemcům informace o pomoci, kterou nabízíme, o prevenci a hlavně o samovyšetřování. Eva z Brna bravurně předváděla a vysvětlovala zájemcům z řad hlavně mladých žen samovyšetření prsu a jeho důležitost. Na výukovém modelu prsu (Fantomu) si mohli zájemci i v praxi vyzkoušet, co v prsu mají hledat, jak vypadá bulka, jak postupovat při vyšetření atd. V našem stánku se sešly na hodinové rozpravě kromě Nadi Bílé z Aliance žen s rakovinou prsu i zástupkyně Klubu Diana Brno, Sdružení ALEN Praha, Českého ILCO (Marie Ředinová), Onkoportálu (ověřené onkologické informace a služby pro pacienty, rodinné příslušníky a veřejnost - www.onkoportal.cz - linka 800 100 259), Onkomajáku (Pavla Freij) a Mammahelpu (Jana Drexlerová). Vzájemně jsme se lépe poznaly a probíraly to, co jednotlivá sdružení dělají, co je spojuje a co je trápí. Setkání přineslo všem zúčastněným nové informace, výměna zkušeností je pro nás velmi důležitá. Velmi oceňuji přínos pro ALEN, pro Alianci žen s rakovinou prsu i pro Naďu, která se s takovouto činností teprve seznamovala. Na závěr druhého kongresového dne proběhlo v salonku setkání řady lékařů, kteří v živé diskusí zodpovídali dotazy veřejnosti o rizicích rakoviny, o prevenci, léčbě i nových poznatcích a výzkumu. Za víc jak hodinu zodpověděli přes 50 dotazů. Záznam této diskuse najdete na www.mojemedicina.cz. Za ALEN se zúčastnila Brněnských onkologických dní Daniela, technickou podporu našla v Milanovi

Zpráva z výroční schůze AVPO Výroční schůze AVPO (Asociace veřejně prospěšných organizací) se konala 25. 4. v Era Světě na Jungmannově náměstí, Praha 1. Zúčastnila jsem se jí jako zmocněnec a zástupkyně ALENU. AVPO pracuje dva roky a sdružuje 81 veřejně prospěšných organizací nejrůznějšího zaměření. Jejím cílem je zavést systém hodnocení transparentnosti neziskových organizací a být partnerem pro jednání s politiky, veřejnou správou, business sférou a médii. AVPO je zapojena do evropské sítě střešních neziskových organizací (ENNA), prezident AVPO je členem správní rady ENNA pro oblast fundraisingu. Tato organizace má 23 členů z 20 států. AVPO spolupracuje se zeměmi visegrádské čtyřky, využívá švýcarského know-how v oblasti transparentnosti neziskových organizací, získává prostředky ze švýcarských fondů. AVPO umožňuje svým členům účast na seminářích a konferencích se slevou, organizuje vzdělávací programy a speciální semináře, rovněž se slevou. Organizuje např. semináře ke změně právní formy občanských sdružení na spolky. Na výroční schůzi byla zvolena nová dozorčí rada (2 členové rezignovali) a bylo schváleno zvýšení členského příspěvku na 2.640 Kč ročně. B. Šamšová


18

Veletrh NGO Market 2013 Letos jsme se opět účastnily Veletrhu neziskových organizací NGO Market, který pořádala Nadace Forum 2000 již tradičně v příjemném prostoru Národní technické knihovny v Dejvicích - s vyhovujícím zázemím a možností dobrého občerstvení v kavárně Traverza. Hlavní letošní téma bylo „Občanství a aktivní občanská participace“. Veletrhu se zúčastnilo na 200 vystavovatelů. Zdá se mi, že lidí, kteří chtějí pomáhat, přibývá a všichni chtějí být vidět na veletrhu, všichni jsou otevřeni široké veřejnosti, která má naopak možnost poznat jednotlivé organizace a navázat spolupráci. ALEN měl na veletrhu také panel a stolek, kde nabízel pomoc, informace, tištěné materiály, zpravodaje a letáčky, knížku Ztráty a nálezy a tričko se čtyřlístkem. Tyto předměty jsme také nabídly do slosování a výherci si je u nás vyzvedli. Alenky ve stánku ochotně pomáhaly a nabízely zvláště mladým ženám edukaci samovyšetřování prsu na výukovém modelu. Blízko nás byl Charity shop Domova Sue Ryder, stánek Ligy proti rakovině a Mammahelpu. Ve stánku Aliance žen s rakovinou prsu měla službu kromě ředitelky Aliance Evy Knapp také Eva z Klubu ŽAP, v přízemí byl stánek o.s. Amélie, Svazu tělesně postižených, který známe z Karlína, a mnoha dalších organizací s různými cíli a různou klientelou. Veletrh je místem, kde se setkávají zástupci neziskových organizací z celé ČR, předávají si navzájem zkušenosti, informace a nápady pro svou další činnost. Měly jsme možnost účastnit se také doprovodného programu a seminářů, vybrala jsem si téma Jak vytvořit fundraisinovou strategii, seminář byl ovšem v angličtině a tlumočení někdy nestačilo. Za pomoc děkuji všem zúčastněným členkám - Jindře, Haně Kudelové, Věře Uhrové, Ivě Ipserové, Vieročce, Marcele Balt. a Libušce Hobzové. Daniela

Český den proti rakovině 2013 Letošní den žlutých kvítků byl slunečný. V Praze bylo nejen krásné počasí, ale i lidé byli slunečně naladěni a zajímali se o tuto tradiční jarní sbírku Ligy proti rakovině. Zelená barva stužky s oranžovými plakáty a do žlutých triček oblečenými květinářkami lákala v ulicích kolemjdoucí. Viděla jsem mnoho skupinek, mladých i starších lidí, jak tvoří fronty a natahují ruce s připravenými dvacetikorunami. Také jsem viděla hodně lidí na zastávkách tramvají, jak si čekání krátí čtením letáčku o kolorektálním karcinomu. Neviděla jsem (tak jako v minulých letech) letáčky poházené po chodníku a pošlapané. Věřím, že neúnavným opakováním a nabádáním k preventivním prohlídkám se lidé probouzejí a zajímají se o své zdraví, pochopili snad již důležitost preventivních programů a vítají veškeré informace. Alenky letos provázela sice smůla - hlavně před tou žlutou středou - některá děvčata musela kytičky na poslední chvíli vrátit pro náhlé onemocnění, operace, úrazy nebo horečky. Ale většinou si kytičky ostatní členky rozebraly, takže vracet budeme jen minimum. Ani na výsledných číslech se to neprojevilo, prodaly jsme přibližně stejný počet květinek jako vloni. Alenky se na tento den vždy pilně připravují a moc těší. Těší se nejen na setkávání s lidmi na ulicích, na jejich reakce a příspěvky, ale také na setkávání mezi sebou. Naše obětavé členky Jana a Marta mají s přípravou květinového dne práci již několik měsíců před Českým dnem proti rakovině, od objednávky květinek mezi členkami a pak následně v Arcadii, přes přijetí zásilky, sáčkování, rozdělování a distribuci až po počítání výsledků a odeslání všech zbylých kytiček, vaků, dokladů a protokolů do agentury. Letos byla děvčata obzvlášť rychlá, už v pátek hlásila výsledky sbírky. Mají to totiž výborně zorganizované. Vytváří jako každý rok - příjemné zázemí a dobré pohoštění pro všechny květinářky právě u Jany doma. Děvčata pak moc ráda chodí hned po odevzdání peněz na poště sdělovat jim své zážitky a občerstvit se. U Jany je tento den velmi rušno, i její


19

obětavá rodina se nám věnuje, vaří kávu, výbornou polévku, nabízí koláčky a chlebíčky, prostě zpříjemňuje nám náladu po vyčerpávajícím dni v ulicích. Je to krásné zakončení úspěšného dne. Jano, Marto, Jano mladší a Evo - děkujeme. Daniela Výsledky sbírky v ALENu v číslech Prodáno 8 686 kusů kytiček Vybráno celkem 213 856,- Kč + pár drobných centů Průměr na kytičku = 24,62 Kč Zúčastnilo se celkem 34 prodávajících + 14 drobných přispěvatelů Pořadí dle počtu prodaných kytiček Pořadí dle průměru na kytičku Jindra Mařincová 800 ks Květa Benešová 38,90 Kč Věra Formánková 500 ks Lída Malá 36,00 Kč Hana Bayerová 500 ks Eva Vávrová 31,58 Kč Naďa Průchová 400 ks Zdenička Barešová 30,68 Kč Pořadí dle celkového obnosu získaných peněz Jindra Mařincová 16 947 Kč Věra Formánková 12 307 Kč Hana Bayerová 10 436 Kč Naďa Průchová 10 208 Kč Jana a Marta

Cena Olgy Havlové 2013 Na základě rozhodnutí Valného shromáždění delegátů Českého ILCO navrhl pan doc. Pavel Kreml předsedkyni Českého ILCO, paní Marii Ředinovou, na Cenu Olgy Havlové 2013. Nominovaných bylo 24 lidí. Všichni nominovaní pomáhají potřebným. Zvítězit mohl ale jen jeden. V pondělí 13. 5. 2013 odpoledne proběhlo slavnostní vyhlášení v Muzeu Kampa, kde všechny hosty velmi dojemně přivítala paní Meda Mládková. Připomněla, že paní Olgu Havlovou měla velmi ráda a vysoce si jí cení. Cenu - sošku Olbrama Zoubka - obdržela paní Alena Jančíková, která, i když je po úraze od 18 let na vozíčku, toho dokázala pro ostatní udělat opravdu mnoho. V současné době je ředitelkou České asociace paraplegiků CZEPA, ale také vystupuje v pražském divadle Archa v představení Simulante bande. To je taneční vystoupení pro dva profesionální tanečníky a dvě handicapované amatérky. Z paní Jančíkové vyzařuje síla a houževnatost. Radí: „Hlavně se nelitovat“. Poděkování na Ceně Olgy Havlové dostali tři dlouholetí sponzoři, pět lidí, kteří účinně spolupracují s Výborem dobré vůle a čtyři z nominovaných „za vynikající realizaci projektu”. Je velmi potěšující, že poděkování, tj. diplom a dvě spojená skleněná srdce, získala také paní Marie Ředinová, předsedkyně Českého ILCO, za svou práci pro kvalitní život stomiků v ČR, a paní Pavla Tichá, ředitelka sdružení Amelie, za dobrovolnický projekt „Psychická podpora osob s onkologickým onemocněním”. Daniela v Českém rozhlase Redaktorka Českého rozhlasu Veronika Neprašová natočila s Danielou rozhovor k akci Dokážeš to taky! Rozhovor se jmenoval Diagnózou život nekončí. „Cílem akce je podpořit ženy, které procházejí nebo prošly léčbou rakoviny prsu a především posílit jejich psychiku, udržet si naději, získat znovu sebedůvěru a odvahu,“ vysvětluje jedna z organizátorek akce Aliance žen s rakovinou prsu Magdalena Vošalíková. Celý rozhovor lze najít na webových stránkách rozhlasu http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/diagnozou-zivotnekonci-dokazuji-clenky-aliance-zen-s-rakovinou-prsu--1216415 včetně audio záznamu. Úžasná jsou závěrečná slova Daniely: „Jak se říká, co život vzal a dal. Já vlastně ani nevím, co jsem do 50 let dělala, žila jsem normální život, vychovávala jsem děti. Všechny tyhle lidi bych nikdy nepoznala,“ dodává Daniela.


20

Dokážeš to taky! – Bereme to s nadhledem Každoroční projekt Dokážeš to taky! už nabídl účastnicím, které to chtějí "dokázat", různá prostředí, ve kterých se tato akce Aliance žen s rakovinou prsu konala. Každé setkání je spojeno s nějakým sportovním výkonem. Začalo to v roce 2002 na rakouském Sonnblicku. Letos je to již dvanáctý ročník, a protože to „bereme s nadhledem", vybraly jsme si pohyb ve vzduchu - ať už letadlem nebo v balónu. Poslední víkend v květnu se tedy odvážné ženy vydaly na letiště v Bubovicích, kde prožily den plný odvahy, zábavy, přátelství a taky deště a zimy. Přišli nás podpořit i kamarádi, přátelé a rodinní příslušníci, i když jich nebylo tolik dost vytrvale pršelo. I přesto nám přišli vyjádřit podporu a sympatie a překonávali překážky nevlídného dne s námi. Samotné akci předcházely rozhovory v televizi a v rozhlase. O Radiožurnálu jsme již psaly, ve Snídani s Novou proběhl rozhovor s ředitelkou Aliance Evou Knappovou, která vysvětlila, co je to Dokážeš to taky!, jaké má akce cíle a jak to ženám, které prodělaly rakovinu prsu, pomáhá. Celý víkend probíhal v několika etapách. Bydleli jsme v pensionech na Karlštejně, v jednom z nich - U Janů - se konal také první společný večer při večeři, povídání a hudbě kapely „Fly boys". Byli jsme se na prohlídce hradu Karlštejn a měly jsme možnost podívat se na výstavu kostýmů z filmu Noc na Karlštejně. Sobotní program byl naplánován od rána do večera na letiště v Bubovicích. Z podia moderoval jednotlivá vystoupení Petr Rajchert. Kvůli nepřízni počasí se nejvíce programů odehrávalo ve velkých cateringových stanech. Jednotlivé organizace tam měly své nástěnky a stolečky, kde informovaly o své činnosti, o programu svého sdružení a o nabídce pomoci ženám s rakovinou prsu, o prevenci a samovyšetření prsu. Některé také prodávaly výrobky svých členek z terapeutických dílen a kroužků. Byl tam stánek Fair Trade, Miriam přijela se speciálním prádlem pro ženy, aby se cítily pohodlně a skvěle, firma AVON ženy zkrášlovala, prodávala růžové předměty a také trička na AVON Pochod. Společnost čínských žen prodávala nádherné šátky a šály a další krásné věci. Ženy se zúčastnily nácviku afrických tanců, zpěvu a bubnování, cvičení s gumovými pásy. V odpoledních hodinách pak předváděly co se naučily a sklidily velký potlesk. Další děvčata jezdila na koni, pracovala s tvarovacími balonky, prohlížela si historické kostýmy a auta. Čínské ženy předvedly krásné vystoupení v tradičních kostýmech, které jim moc slušely. Hlavní atrakcí a výkonem v dopoledních hodinách byl let odvážných žen v malém letadle. Naše Věrka Uhr. se na let velice těšila a do letadla se vyšvihla hbitě. Seděla vedle pilota, na uších sluchátka - zřejmě komunikovala s věží - brala pilotovi řízení z ruky a ještě stačila mávat červeným šátečkem. Užila si krásný pohled na Karlštejn a na lomy Malá a Velká Amerika. Večer se chystaly výstupy v upoutaném balonu, o napínavé a dobrodružné chvilce s jeho nafouknutím a posléze neúspěchem si můžete přečíst pěknou reportáž Marcely. Počasí nevydrželo a vzlet se nepodařil. V dešti nás také fotografovali v růžových tričkách jako „srdce pro AVON pochod“. Ani večerní táborák se nekonal kvůli prudkému dešti a vichřici. Závěr akce byl v neděli dopoledne, kdy jsme konečně měly čas vzájemně se představit a sdělit ostatním co máme na srdci. Jen vyjmenovat všechny atrakce, všechno to, co vedení Aliance muselo obstarat, zařídit, zajistit a zorganizovat by zabralo spoustu času (prostory, hotely, jídlo, věci, hudbu, průvodce, dopravu, letadla, historická auta, balon, podium (které se s námi málem prolomilo) - to je nad síly několika lidí, kteří to přesto zorganizovali a dokázali. Bohužel chybělo trochu sluníčka, které by projasnilo depresivní zataženou oblohu, zlepšilo stísněnou náladu a zimní choulení se k rozpáleným plynovým lampám. Pocit zimy, mokra a nepohody nás hodně omezil, ale nezabránil v pocitech štěstí těm, které letěly letadlem a viděly shora nádherné lesy karlštejnska. Konec konců - přijďte se podívat na diplomy a osvědčení o absolvování hrdinského činu, které nám za statečnost Aliance žen s rakovinou prsu vystavila. Diplom by si také zasloužila ředitelka Eva Knapp a její pomocnice a kolegyně Naďa, Andrea, Anička, Magda, Alena, Marta, Iva a mnohé další (rodina a přátelé), které měly všechno na starosti ať na místě nebo před tím spoustu týdnů v kanceláři i v terénu. Děkujeme. Myšlenkou a cílem tohoto projektu je poselství všem, které se potýkají s rakovinou prsu: „Nevzdávejte to, život stojí za to“ Daniela


21

Marcela v balónu Milá děvčata! Právě jsem se vrátila z akce Aliance žen s rakovinou prsu „Dokážeš to taky! 2013“, tentokrát s názvem „Bereme to s nadhledem“. Je neděle 26. května 2013 a venku prší a prší, sluníčko se neusměje ani trošičku. A podobné počasí bylo i včera na letišti v Bubovicích, kam jsme přijely mikrobusem z Karlštejna (z pensionů, kde jsme byly ubytované před a po akci). Na letišti se měl uskutečnit náš odvážný let malým letadlem a balónem. Dopolední počasí bylo ještě celkem přívětivé a nakloněné našim leteckým pasažérkám - to znamená, že nepršelo! Jinak ale byla zima a stále zamračeno. V 11 hodin piloti rozhodli, že „letecké odvážné ženy“ poletí. Jako první vstoupila do malého letadla naše členka VěraU. Usedla po pravici mladého příjemného pilota a za ní ještě dvě pasažérky. Věra si nasadila sluchátka, aby byla ve spojení s velením. Já a Daniela jsme jí byly věrně nablízku a přály jí šťastný let. Daniela, coby profesionální fotografka, vše zachytila na mnoha snímcích. Letadlo nastartovalo motory a drkajíc po mokré trávě se rozjelo. Zmizelo nám za obzorem, aby nabralo rychlost a po otočce zpět k nám vzlétlo. Obě jsme mávaly naší odvážné Věrce a sledovaly ji, až bylo letadlo docela malinké. Po návratu na zem jsme Věrku vítaly a objímaly a ta nám hned líčila své úžasné dojmy. Nebála se!!! Sledovala nádhernou zalesněnou krajinu pod sebou, hrad Karlštejn, lomy Velká a Malá Amerika a Mexiko. Škoda, že naše milé kamarádky BlankaŠ, EvaV s naším Milanem a cyklistou Jirkou dorazily na letiště až po jejím letu, odvážnou Věrku tedy neviděly. Následovaly další lety a další mávání a vítání. Na letišti probíhal další celodenní program Dokážeš to taky!, ale nejdůležitější bylo sledování počasí, na kterém záleželo, zda se vůbec uskuteční lety balónem. Počasí nám odpoledne vskutku nepřálo, střídal se prudký déšť s mírným vytrvalým deštíkem a do toho fičel vítr. Později se počasí trochu umoudřilo a tak přeci jen konečně přijela posádka s balónem. To bylo v 17 hodin a naši přátelé museli už odjet. Dosud nebylo jisté, jak to s letem balónu dopadne. Pršelo a pršelo. Kolem 18. hodiny přestalo pršet. Nastal velký fofr - zatím jen pro posádku balónu, která okamžitě zahájila nafukování balónu. Vytvořily jsme tříčlenné pasažérské skupinky podle rozpisu, který pečlivě připravila Andrea. Za chvíli první tři odvážné ženy nastoupily a balón vzlétl. Hurá!!! Přistání též skvělé! V druhé skupině jsem konečně já, se mnou Zdenka a Marie. S děvčaty jsem byla hned „balónová kamarádka“ neboť Zdena je z Brna, tam studoval můj starší syn, a Hana je z Ústí n. L., kde studoval můj mladší syn. Doufala jsem, že tato náhoda mi přinese štěstí, ale mýlila jsem se. Nástup do koše balónu proběhl dle instrukcí pilota, což je: „Na stupátko! Chyťte se hrazdy (ta je důležitá)! Otočte se, opět na stupátko! A už malý skok do balónu“. Povedlo se!!! Radostí jsme byly bez sebe, že konečně vzlétneme. V kapse jsem měla připravený růžový šáteček na mávání děvčatům dole. Už, už jsme měli stoupat! V tom začal foukat silný vítr, balón se začal naklánět k jedné straně a odnášel nás po větru. Byli jsme asi 30 cm nad zemí! Dostaly jsme přímo vojenský rozkaz: „Opusťte ihned balón! Vyskočte!“ Já se chytila hrazdy a jako cvičenka v Sokole jsem se přehoupla přes koš, druhá pasažérka trochu obtížněji a s pomocí za mnou. Třetí dostala rozkaz „Lehnout do koše!“ Ostatní členové posádky táhli koš proti větru, zapojily se i některé divačky, pomáhala i naše Věra. Hrozila dokonce srážka balónu se stojícím letadlem. To muselo být taky rychle odsunuto. Když posádka s „pomocníky“ balón ustála, vystupovala z něho vyděšená Hana. Let balónem tak pro všechny“ odvážné ženy“ skončil. Okamžitě převzali velení naši letečtí piloti a nahradili nám nezdařený let balónem letem v letadle. Konečně jsem tedy letěla malým letadlem, mávala růžovým šátkem a byla jsem šťastná. Bylo to nádherné! Pak znovu pršelo a to byl konec i s létáním v letadle!!! Byla jsem ráda, že jsem prokázala odvahu, do balónu nastoupila a letadlem letěla. Marcela


22

Informace Marie Ředinová: Spouštěčem většiny nemocí včetně rakoviny je nepohoda a dlouhodobý stres „Češi jsou věčně nespokojení, často si stěžují a neumí odpočívat. Pokud bychom se naučili relaxovat a být šťastní, tak bychom snížili výskyt nejen rakoviny, ale i všech ostatních nemocí,“ uvedla v rozhovoru pro EurActiv Marie Ředinová, předsedkyně pacientské organizace České ILCO - dobrovolné sdružení stomiků. V rozhovoru si s redakcí povídala nejen o její osobní zkušenosti s rakovinou tlustého střeva a konečníku (CRC), ale i o novém projektu Ministerstva zdravotnictví, jehož cílem je zvýšit účast populace ve screeningových programech.  Jak dlouho České ILCO funguje a co je jeho podstatou?

České ILCO, jehož jsem předsedkyní, je pacientská organizace sdružující pacienty, kterým byl z nejrůznějších příčin, například kvůli rakovině, vytvořen umělý vývod ze střev nebo močovodu. Naše organizace oslavila 20 let existence a v současnosti sdružuje 20 občanských sdružení po celé republice, které se na regionální úrovni starají o stomiky. Pomáhají jim s návratem do běžného života a zvládat těžkosti po založení stomie. První měsíce po operaci jsou totiž nesnadné, protože člověk se musí vyrovnat nejen s nemocí, ale musí zvládnout i ošetřování stomie. To je velká zátěž a většina lidí to zpočátku odmítá. Pomocná ruka, setkání s osobami, které mají podobnou zkušenost, je pro nováčky velkým přínosem a neocenitelnou podporou. České ILCO hájí zájmy stomiků v celorepublikovém měřítku. Jednáme s ministerstvy, zákonodárci, pojišťovnami apod. Pořádáme rovněž odborné semináře a přednášky, nebo organizujeme školení dobrovolníků z řad zkušených stomiků. V neposlední řadě jsme také aktivní v prevenci rakoviny a musím říct, že jsme poměrně úspěšní, protože máme osobní zkušenosti a lidé nám věří.  Jakým způsobem o prevenci informujete?

S lidmi si povídáme a sdělujeme jim naše zkušenosti. Ty, co mají nějaký zdravotní problém a stěžují si na něj nebo našli krev ve stolici, přesvědčujeme, aby se nebáli jít na vyšetření. Data, která máme k dispozici, nám jasně říkají, že se lidé opravdu nemusí bát, protože o rakovinu tlustého střeva a konečníku se jedná pouze v malém procentu případů. Nejdůležitější ze všeho ale je nechat se včas vyšetřit a nic neodkládat. Pokud to nebudeme řešit včas a jsme opravdu nemocní, všechno bude jen horší. Vyšetření ke všemu není ve skutečnosti tak hrozné, jak se o něm někdy mluví.  Prevenci rakoviny se věnujete již několik let a můžete tedy srovnávat. Jak se v České republice změnily podmínky pro

informování? Změnily se poměrně dost. Dříve bylo častou praxí, že lékař svým pacientům říkal, aby o stomii nebo rakovině obecně vůbec nemluvili. Společnost o tomto onemocnění moc nevěděla a také se o tom sama nechtěla bavit. O kom se doslechla, že onemocněl rakovinou, tak kolem něj chodila po špičkách a byla přesvědčena o tom, že brzy zemře. Dnes je to už naštěstí jiné. Kvůli dobrým diagnostickým metodám a léčebným možnostem se lidé ve většině případů uzdraví a přežijí. Doba dospěla k tomu, že si lidé uvědomili, že je nutné o prevenci hovořit, a to je jedině dobře. Pokud přijdeme k lékaři včas, máme velkou šanci se vyhnout komplikacím a zcela se vyléčit.  Ve chvíli, když jste se dozvěděla o své nemoci, měla jste pocit, že o ní máte dostatek informací?

O existenci nemoci jménem rakovina jsem samozřejmě věděla. Jelikož ale v naší rodině nebo v blízkém okolí nikdo podobnou nemocí do té doby neonemocněl, přiznám se, že jsem se o to nezajímala. Je ale pravdou, že pokud bych tehdy informace měla, možná bych na vyšetření šla přece jen o něco dříve. V současné době je neuvěřitelná výhoda internetu, kde se člověk může dozvědět všechno. To tehdy nebylo. Já se totiž nejdříve léčila se silnými bolestmi zad a dlouhou dobu nikoho nenapadlo, že by to mohlo být spojeno s problémem ve střevech.  Jakou roli by měl v prevenci nádorového onemocnění hrát stát?

Zásadní. Je přece v zájmu pojišťoven a ministerstev, aby lidé chodili na vyšetření včas, protože pokud to neudělají a na nemoc se přijde až v pozdějším stádiu, stoupají náklady na léčbu. V tomto ohledu považují za skvělý nápad i projekt adresného zvaní, který se v tomto roce rozběhne v České republice. Jsem přesvědčena o tom, že když vás někdo na vyšetření pozve a hezky a srozumitelně vám to vysvětlí, tak existuje nejméně poloviční naděje, že pozvání přijmete a k lékaři se dostavíte.


23

 Česká republika patří k zemím s vysokým výskytem rakoviny tlustého střeva a konečníku a mnoho lidí na tuto nemoc

umírá. I přes řadu aktivit a iniciativ se ale incidenci této nemoci snižovat nedaří. Čím to podle Vás je? Ano, skutečně platí, že Češi na tom spolu se Slováky, Maďary a Bavory nejsou v evropském a i celosvětovém měřítku úplně nejlíp. Kdybych znala přesnou odpověď na Vaši otázku, tak už bych měla Nobelovu cenu. Bohužel bude asi pravdou, že Češi o tom pořád nechtějí moc slyšet. Hodně lidí to vědomě vytěsňuje a mám pocit, že to platí obzvlášť o mužích. Často si říkají, pokud o tom nebudu mluvit, tak se to nestane. To je přece nesmysl.  Hovořila jste o tom, že Vaše sdružení se aktivně věnuje prevenci. Co doporučujete Vy?

Je to jednoduché: být šťastný, nehonit se a nebýt ve stresu. Češi jsou věčně nespokojení a často si stěžují. Neumí odpočívat. Myslím si, že pokud bychom se naučili odpočívat a být šťastní, tak bychom snížili výskyt nejen rakoviny, ale i všech ostatních nemocí. Spouštěcím knoflíkem většiny nemocí je nepohoda a dlouhodobý stres, záleží pouze, kde máme v těle slabé místo.  Zmiňovala jste startující projekt adresného zvaní, od něhož si rezort zdravotnictví, lékaři, odborníci i pojišťovny slibují vyšší

účast na screeningových vyšetřeních. Myslíte, že bude projekt fungovat? Jak by měl být nastaven, aby byl úspěšný? Vím, že ve světě to občas funguje tak, že ten, kdo se nezajímá o prevenci, platí vyšší zdravotní pojištění. Jsem proto přesvědčená, že adresné zvaní jako takové je skvělý nápad, ale pokud by lidé měli ještě finanční motivaci, byť malou, bylo by to mnohem lepší. Je mi jasné, že zatím je to hudba budoucnosti, protože to v České republice není ošetřeno zákonem, ale jednou se to třeba povede. Samozřejmě budu ráda i za adresné zvaní, protože věřím, že velkou část lidí to skutečně osloví a přiměje absolvovat vyšetření. Naše generace má v sobě zakořeněno, že pokud nás pan doktor pozve, tak k tomu má důvod a nedělá to jen tak pro legraci. V tomto ohledu bude velmi záležet na zvolených slovech v pozvánce.  Projekt má podle informací ministerstva zdravotnictví doprovázet informační kampaň. Bude se do ní České ILCO zapojovat?

O kampani jsme se dozvěděli teprve vloni na podzim. Spolu s dalšími organizacemi a občanskými sdruženími, které se stejně jako my věnují prevenci rakoviny, jsme ihned zamířili na ministerstvo zdravotnictví, abychom připomněli, že my již něco podobného děláme a ke všemu úspěšně spolupracujeme. Zdůrazňovali jsme, že máme zkušenosti a jsme v přímém kontaktu s lidmi. Ministerstvo to sice ocenilo, ale to bylo všechno. Bylo nám řečeno, že projekt je těsně před dokončením a není jistota, jestli nás do něj ještě zvládnou zapojit. Přispělo k tomu také to, že projekt se zrodil s několikaletým zpožděním. Ještě nedávno jsme si všichni mysleli, že je to ztracené a že nedokončený projekt bude na ministerstvu ležet snad navěky. To se ale naštěstí také díky aktivitě Institutu biostatistiky a analýz na brněnské Masarykově univerzitě, kde pracují šikovní lidé, a iniciativě některých českých politiků, především na evropské úrovni, nestalo. Výsledkem jejich snah byla ostatně i loňská konference v Brně, která sehrála důležitou roli platformy, na níž se setkali pacienti s lékaři a vzájemně si naslouchali. To se tu dříve často nevidělo.  Došlo v otázce Vašeho zapojení do projektu adresného zvaní a doprovodné informační kampaně k nějakému posunu?

Tento týden proběhlo setkání iniciativy Kolorektum.cz na Krajském úřadu Kraje Vysočina. Sešli se tam všichni, kdo se o prevenci rakoviny a adresné zvaní zajímají včetně pana europoslance Pavla Poce. Jihlava nás hostila již poněkolikáté. Kromě upřesnění podrobného programu Konference II. Evropské dny kolorektálního karcinomu, prevence a screening, na který bych všechny čtenáře ráda pozvala, jsme obdrželi bližší informace k adresnému zvaní a další materiály. Adresné zvaní by podle posledních informací měly zdravotní pojišťovny spustit ve druhé polovině letošního roku. Zatím není jasné, kdo povede informační kampaň, zástupce rezortu zdravotnictví uvedl, že má zájem, aby i zástupci neziskového sektoru na informační kampani spolupracovali. O konkrétním zapojení tedy budeme ještě jednat. Rozhovor najdete pod tímto odkazem: http://www.euractiv.cz/cr-v-evropske-unii/interview/marie-redinova-spoustecem-vetsiny-nemoci-vcetne-rakoviny-jenepohoda-a-dlouhodoby-stres-rakovina-crc-010742

Dokud žiješ, uč se! Nečekej, že moudrost s sebou přinese stáří Solón


24

Okénko do zdraví (2.) V úvodním povídání jsem slíbila, že se podíváme na to, jak lze změnou svého stravování zlepšit své zdraví. Skutečně si nemůžeme myslet, že budeme zdraví, pokud se nebudeme rozumně stravovat. Správné stravování je jednou z nejlepších investic, kterými můžeme dlouhodobě prospět svému zdraví. Naše stravovací zvyklosti mají dalekosáhlý dopad na zdravotní stav našeho těla. Dobrá výživa upevňuje zdraví a zvyšuje kapacitu pro fyzickou a psychickou aktivitu. Přispívá k udržení optimálního zdravotního stavu našeho těla a až o 80% může snížit nebezpečí vzniku civilizačních onemocnění (srdečněcévní nemoci, cukrovka, obezita, nádorová onemocnění). Na vyvážené a rozmanité stravě je důležité to, že různé potraviny obsahují nejen základní makrosložky, ale též mikroživiny, různé zdraví prospěšné fytonutrienty – rostlinné sloučeniny, vitamíny a minerální látky. Proto je tak důležité, aby naše strava obsahovala dostatek ovoce a zeleniny a byla skutečně pestrá (denně 3 porce zeleniny a 2 porce ovoce v různých barvách). Naše špatná výživa (spousta denaturovaných a málo přirozených potravin bohatých na zásady), nedostatečné žvýkání potravy, nedostatečné pití vody (neperlivé a neslazené), konzumace velkých porcí jídla v nevhodnou dobu, narušování střevní mikroflóry, psychické zatížení – to vše má vliv na acidobazickou rovnováhu našeho těla a na naše zdraví. Obnova kyselozásadité rovnováhy představuje rozhodný krok ke zdraví, vitalitě a znovunalezené radosti ze života. Člověk je s pH hodnotou krve (7,35 - 7,40) zcela jednoznačně zásaditá bytost. Když se rozhlédneme po přírodě, nemůžeme přehlédnout, že největším problémem je překyselení půdy jako následek kyselých dešťů. Kyselá půda nedodává rostlinám potřebné minerály, v lesích umírají stromy, v jezerech umírají ryby, kyselost znamená smrt. Stupnice pro tyto hodnoty se nachází v rozpětí 1 – 14, přičemž 7 má neutrální hodnotu. Stupně jsou logaritmické, což znamená, že např. pH 5 má 10x silnější koncentraci kyselin než pH 6. Kyseliny začínají být nebezpečné a škodlivé tehdy, když kvůli jejich přílišnému množství v těle dojde k nerovnováze v kyselo-zásaditém prostředí. Vzhledem k tomu, že se větší část kyselin dostává do těla stravou, měly bychom o ni náležitě dbát. Neboť překyselený organismus znamená úbytek minerálních látek a s tím spojenou lámavost kostí a praskání cév, což vede k osteoporóze, infarktu a mozkové mrtvici. Mezi „kyselé“ nemoci se řadí též alergie, artróza, astma, migrény, záněty průdušek, cukrovka, dna, ekzémy, osteoporóza, problémy očí, jater, ledvin, problémy s cholesterolem, ale také rakovina. Jak píše Kurt Tupperwein ve své knížce Pryč s kyselostí, překyselené tělo je živnou půdou pro vznik rakoviny, která potřebuje kyselé prostředí. V alkalickém se rozrůstat nemůže. V každém těle sice vznikají karcinogenní buňky, dokonce se rozmnožují rychleji než buňky normální, ale zdravý imunitní systém je rozpozná a odstraní. Teprve tehdy, pokud je imunita oslabená kyselinami, může dojít k jejich nadměrnému přemnožení. Rakovinná buňka je tedy taková buňka, která se dokáže optimálně přizpůsobit překyselení těla. Zatímco normální buňky jsou za těchto okolností stále méně životaschopné, přizpůsobené rakovinné buňky bují tak dlouho, až určitý orgán nakonec vypoví službu. Také tolik obávané metastázy se mohou projevit jen tehdy, pokud jim poskytneme tolik potřebné kyselé prostředí. Proto je tak důležité, abychom měly faktor správné výživy a životního stylu stále na paměti. Zvlášť, když to není nic složitého. Dát přednost stravě přirozené, bohaté na zásady (např. ovoce a zelenina, brambory), dostatečně pít, omezit maso a cukr (ten nám sice osladí život, ale okyselí organismus), jídlo ochucovat raději kořením než přemírou soli, nekouřit, alkoholu konzumovat jen povolené množství, denně zařazovat přírodní potravinové doplňky bohaté na minerály, stopové prvky a fytonutrienty. Důležité je též zhluboka dýchat a mít dostatek pohybu kvůli získání dalšího kyslíku. To, že pozitivní optimistická mysl je půl zdraví, nemusím jistě zdůrazňovat. Vyplatí se myslet na prevenci, vyplatí se o své tělo pečovat. Neměly bychom jen čekat, až onemocníme. Měly bychom dbát na potřeby svého těla a poslouchat jeho signály, vždyť máme na celý život jen to jedno jediné. LidkaHam

Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to!

Albert Einstein

……………………………………………………………………………………..………………….


25

Plavání - část 2 - PaedDr. Irena Čechovská Když zvládneme polohu na zádech (máme zalité uši vodou) a na břiše (máme obličejovou část ve vodě) a výdech pod hladinu, máme výborné předpoklady pro další zdokonalování se v pohybu ve vodě. Začínáme si všímat pohybů končetin. Pokud plaveme prsa, je třeba, abychom prováděly pohyby především souměrně. U pohybu paží to nebývá problém, ale u nohou velmi často ano. Je dobré si prohlédnout obrázky, abychom si lépe uvědomily správný pohyb, ten je důležitý hlavně pro naši páteř.

Kromě symetrie je důležité i nastavení chodidel a bérců vodě, která nás při pohybu obtéká. Chodidla jsou ohnutá a otočená směrem ven. Kolena směřují dovnitř, paty vně, pokrčené nohy vytvářejí písmeno W. Nohy se nepohybují do stran, ale vzad.

Oproti obvyklé představě, rozsah pohybů je spíše menší a při klidném plavání zvýrazňujeme dlouhou fázi splývání.


26

Jak se o nás píše? ALEN v časopise REGENERACE červen 2013 „Boj s rakovinou chce pozitivní přístup“ Pod fotografií naší Jindry Mařincové je článek o tom, jak Jindra vyhrála díky optimismu nad vážnou nemocí. Redaktorka Renáta Šťastná ji popisuje jako ženu, která má šmrnc, o trápení ví své a přesto nezahořkla, užívá si života plnými doušky, je skvělá babička a ještě najde čas a energii na to, aby pomáhala druhým. „Rakovina nemusí znamenat konec“, říká Jindra, „ale umí být opravdu zákeřná“. Ve svém příběhu Jindra nezapomněla ani na Blanku, která jí stále chybí. Bez podpory to ale nejde, Jindra má úžasné děti, které jí moc pomáhají. A také má ALEN, kam chodí ráda, kde se schází s dalšími ženami s „tou nemocí“, radí si, předávají si zkušenosti, chodí spolu za kulturou nebo sportem, jezdí na rekondiční pobyty a jak Jindra říká, „jsme dobrá parta, mám tam spoustu přátel“. „Všechno je jak má být“ uzavírá Jindra zajímavý rozhovor, „mám ještě spoustu plánů, celý život jsem sportovala, mám ráda akci, potřebuji, aby se pořád něco dělo. Mám kolem sebe ty správné lidi, na které se můžu spolehnout. A to je strašně důležité.“

Jak jsme chodili za kulturou ? Květen: Španělský sál Pražského hradu – Hold severskému ráji – Edvard Grieg „ Koncert pro klavír a orchestr a moll“, „Holdovací pochod“ a Theodoro Aparicio Barberán „Symfonie č. 1 Åsgard“ – Hudba Hradní stráže a Policie ČR Smetanova síň Obecního domu – Guiseppe Verdi „Messa da Requiem“ – Pražský smíšený sbor a Pěvecký sbor ČVUT a Severočeská filharmonie Teplice Modlitebna Čs. církve evangelické P2 – klavírní koncert – W. A. Mozart, Leoš Janáček, Frédéric Chopin, Claude Debussy – účinkovala Diana Fanning Divadlo Hybernia: generálka muzikálu CASANOVA generálka Pavel Šporcl -SPORCELAIN - koncertní provedení crossoverového alba Sporcelain. Koncert s živou kapelou a bicími nástroji - jedinečné skladby R. Holého, O. Brouska, E. Moricconeho, K. Jenkinse, J. Brela a P. Šporcla Divadlo Metro: činohra „Dostanu tě na jahody“ Červen Divadlo S+H : „S láskou má svět naději“ Petra Janů v Apartmánu R. K. Divadlo Metro: činohra „Poslední šance“ Modlitebna Čs. církve evangelické P2 – klavírní koncert – Domenico Scarlati, Franz Schubert, Christopher Walczak, Chris topher Goddard, Isaac Albeniz, Frédéric Chopin – účinkoval Andrew Staupe

Knihovna: knihovna je umístěna v Malé zasedací místnosti UK – Ústav jazykové a odborné přípravy Vratislavova 10, Praha 2 – Vyšehrad. Knihovnice Bedřiška má seznam knih u sebe na každé schůzce. Knížky bude půjčovat v době konání výboru – v 16 hodin nebo po domluvě přinese na schůzku. Telefon 728 566 070. Do knihovny přibylo: Susannah & Leslie Kenton „Nekonečná energie“ – příručka dynamického zdraví a osobní síly pro aktivní ženy DVD „Průvodce onemocněním kolorektálním karcinomem“ věnovala Marie Ředinová, předsedkyně Českého ILCO




27

Kulinářské okénko

Karlštejnský jablečný koláč od Pavla Vítka 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek pískového cukru (je možné dost ošidit), 1 kg jablek, vanilkový cukr, skořicový cukr, mletá skořice, ořechy, rozinky, 1 máslo Mouku pečlivě smíchat s cukrem a s vanilkovým cukrem. Na plech dáme pečicí papír, nasypeme 1/3 směsi. Na ni rovnoměrně poklademe strouhaná jablka, posypeme skořicovým cukrem, přidáme dle chuti skořici, ořechy, hrozinky, kakao. Pokryjeme zbylou částí směsi. Celý povrch poklademe na plátky nakrájeným máslem. Pečeme v předehřáté troubě na 160 °C asi 40 minut. Nepečený dort 2 smetany na šlehání, 3 zakysané smetany, 4 vanilkové cukry, velký balíček piškotů, jahodový, mandarinkový nebo meruňkový kompot Jednu smetanu ušleháme a postupně do ní opatrně přimícháme střídavě vanilkové cukry a zakysané smetany. Do otvírací dortové formy poklademe na dno dětské piškoty, zakapeme šťávou z kompotu a poklademe ovocem. Nalijeme část ušlehané směsi. Formu vyložíme piškoty i kolem bočnic. Dáme další vrstvu piškotů s ovocem a šťávou a další smetanovou směs, poslední vrstva jsou piškoty obrácené plochou částí nahoru a pokapané šťávou. Přikryjeme alobalem, zatížíme a necháme několik hodin (nejlépe přes noc) v lednici. Vyklopíme z formy a ozdobíme šlehačkou, případně ovocem, oříšky, mletou čokoládou atd. podle fantazie a chuti. Perníčky od Alenky z Jablonné 800 g hladké mouky, 300 g moučkového cukru, 100 g mletých ořechů, 100 g másla, 100 g sádla, 10 g jedlé sody, 4 celá vejce, 8 lžic medu, 2 lžíce perníkového koření Vše vypracovat v těsto. Můžeme hned vyválet, ale lepší je nechat uležet v ledničce. Z vyváleného těsta vykrajujeme různé tvary. Po upečení můžeme natřít ušlehaným vejcem pro lesk nebo nechat matné a namáčet je v polevě nebo čokoládě. Perníčky můžeme spojit zavařeninou.

Není důležité, aby žil člověk dlouho, ale aby byl uspokojen svým způsobem života a šťasten svým konáním. Je-li v tom štěstí člověka obsažen i kousek štěstí jiných, pak je život krásný. Prof. MUDr. Rudolf Jedlička

Hezké prázdniny, hodně sluníčka a pohody, odpočinku a setkávání s příjemnými lidmi a na shledanou 10. září na schůzce

Daniela a Věra V Praze dne 11. června 2013 Příští zpravodaj vyjde 8. října 2013


Potřebujete informace?

28

Chcete něco sdělit všem?

Volejte na tato telefonní čísla!



Daniela Kelišová, předsedkyně: 224 916 216, 732 273 834; e-mail: [email protected] Věra Uhrová, místopředsedkyně: hlaste změny adresy a telefonních čísel, vyžádejte si přihlášku a průkazku ALEN: 608 269 995 Ivana Antošíková: hospodářka 737 982 324, e-mail: [email protected] Věra Formánková: příspěvky do zpravodaje: 257 920 526, 606 911 340; e-mail: [email protected] Blanka Šímová: pokladna 732 642 735 Marta Kubešová: pro objednání termínu na cvičení v bazénu Na Homolce: 233 322 144, 608 139 453 Hana Kudelová, členka výboru: 251 642 224, e-mail: [email protected] Bedřiška Šamšová, jednatelka a knihovnice: 728 566 070, e-mail: [email protected] Slávka Štefková, předsedkyně revizní komise: 721 685 839 Lída Hamanová: poradkyně pro zdravou výživu: 602 616 481, e-mail: [email protected] Jindra Mařincová, rekondice Františkovy Lázně: 220 560 966, fax 234 073 488, 732 757 827

Sdružení ALEN děkuje všem sponzorům a příznivcům za pomoc a podporu Subterra a.s.

Magistrát hl. města Prahy

Areko s.r.o.

Úřad městské části P2

Úřad městské části P4

PRE a.s. Praha

Neziskovky.cz + AVPO

Aliance žen s rakovinou prsu

Liga proti rakovině Praha Koalice pro zdraví

Česká obec sokolská

Ústav sociálních služeb P4

MUDr. David Horák

Herlitz s.r.o.

AMOENA s.r.o.

Eliška, zdravotnické prodejny

Česká spořitelna a.s.

Obec Horoměřice

Domov Sue Ryder

Beiersdorf, spol. s r.o. NIVEA

Teekanee, s.r.o.

Boltex Czech Sound

Svaz tělesně postižených Praha-Karlín

Olga Arvaiová

Anna Horalová

Irena Zíková

PaedDr. Irena Čechovská

Tereza Kinštová

Denisa Uhrová

Hana Hladovcová

Milena Kozumplíková

Rudolf Valenta

MUDr. Marie Voženílková

Arch. Jiří Tesařík

Věra Vávrová

Marie Němcová

Eva Boháčková

Ing. Josef Podr

Libuše Čížková

Marcela Bartáková

Hana Bayerová

Josef Šulc

Jan a Eva Vávrovi

INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ Pomáháme ženám s rakovinou prsu Jsme nejlepšími odborníky na život po nemoci! Červen 2013

Recommend Documents