Informační bulletin Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK číslo 1 | leden–březen 2013
Dobrovolníci ve VFN
obsah
obsah Úvodní slovo děkana 1. LF UK................................... 5 Novinky a události...................................................... 6 Unikátní program chirurgické léčby . tromboembolické plicní hypertenze................................. 8 Konference o dobrovolnických programech.................... 9
Oslava
100. narozenin Dne 23. ledna 2013 v odpoledních hodinách se uskutečnila na Geriatrické klinice VFN a 1. LF UK velice příjemná a milá událost. Z oslavy svého významného životního jubilea, 100. narozenin, . se těšila naše pacientka paní Marie Elišáková. Oslavenkyni přišli poblahopřát jak zástupci ministerstva práce a sociálních věcí, tak zástupci Městské části Prahy 4, kde má jubilantka trvalé bydliště. Za naši nemocnici popřála ředitelka VFN a také vedení Geriatrické kliniky. I přes svůj věk byla oslavenkyně plná optimismu, humoru a dobré nálady, kterou nakazila všechny účastníky oslavy. Zavzpomínala na svoji práci v zahraničním obchodě, díky které cestovala a měla možnost navštívit mnoho zemí. Na klinice se paní Elišáková zotavovala po vážném onemocnění. Obdivuhodných . 100. narozenin se dožila v dobré psychické a fyzické kondici. Ještě jednou gratulujeme!
Ze života VFN a 1. LF UK Odměnou je úsměv....................................................... 11 Projekt OPPK................................................................ 12 15 let od založení Sdružení celiaků............................... 13 Zavedení systému OPD-2. v Denním sanatoriu Horní Palata................................... 14 Ze společnosti Křest knih...................................................................... 18 Křeslo pro Fausta.......................................................... 20 Životní jubilea................................................................ 23 Smuteční oznámení . .................................................... 27 Napsali jste nám........................................................ 30 Cestování Nová Kaledonie............................................................. 32
3
Nemocnice, číslo 1, informační bulletin Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Vydavatel: Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze Registrace: MK ČR E 13990 Periodicita: čtvrtletník Redakce: Eva Davidová, DiS. (1. LF UK),. Mgr. Vlasta Helekalová, MBA . (1. LF UK),. Václav Kříž (VFN),. Bc. Petra Pekařová (VFN) Fotografie: Václav Kříž (VFN),. Petr Heřman, Ivan Kahun Korespondenci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařová, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, ředitelství, U Nemocnice 2, 128 08 Praha 2,
[email protected]. Výroba: Design Communications, s. r. o. Náklad: 3000 ks
Foto na titulní straně: . Rozkvetlé šeříky před budovou III. interní kliniky VFN . a 1. LF UK na Karlově náměstí. Autor: Václav Kříž
4
fotogalerie 1. LF UK a VFN
prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. editorial 5
Purkyňův ústav v novém
1 2
3
1 | Odhalení pamětní desky profesora Otakara Srdínka. Zleva doc. Petr Hach, emeritní přednosta Histologického ústavu 1. LF UK, prof. Petr Zuna, vnuk prof. Otakara Srdínka, prof. Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK, a prof. Jan Škrha, prorektor UK. 2 | Posluchárna Purkyňova ústavu v novém kabátě. 4
3 | Profesor Petr Zuna s manželkou u pamětní desky jeho dědečka, prof. Otakara Srdínka, vědce a politika, který se významně zasloužil o výstavbu Purkyňova ústavu. 4 | Symbolické přestřižení pásky u vchodu do nově rekonstruované posluchárny Purkyňova ústavu. Zleva proděkan 1. LF UK, prof. Tomáš Zima, prorektor UK, prof. Jan Škrha, vnuk prof. Otakara Srdínka, prof. Per Zuna, děkan 1. LF UK, prof. Aleksi Šedo, a emeritní přednosta Histologického ústavu 1. LF UK, doc. Petr Hach.
Vážení a milí přátelé, elegantně proplouváme plesovou sezónou a v duchu nás napadá, jak pěkné by bylo setkávat se s galantností a velkorysostí po celý rok. Nutno ovšem říci, že tam, kde se v tanečním pořádku setkává VFN a 1. LF na jednom parketu, společné kroky docela zvládáme. Ať se jedná o spolupráci na přípravě zákona o univerzitních nemocnicích nebo třeba o průběžnou péči stran výzkumných projektů, řešených našimi společnými týmy. Je jasné, že každý má v páru trochu jinou roli, trochu jiné krokové variace a oděvní doplňky, avšak pár musí být souměrný a dobře spolupracovat. Je-li sehraný, může jeden partner pomoci druhému překonat i drobné klopýtnutí. Sice se obáváme, že výzdoba sálu a pohoštění budou v nadcházející době o něco skromnější, šampaňského o něco méně, ale dobře víme, že situaci zvládneme lépe, nebudeme-li si vzájemně šlapat na obuv a poplujeme-li sebevědomě mezi ostatními páry. Není třeba se nutit do strojených výkřiků: „Jak Vám to sluší, milí přátelé,“ následovaných hrdinnými sarkasmy na účet jejich tanečního umění za rohem. To opravdu není „diplomacií“ ani „politickým uměním“. Nu a možná je dobré i přemýšlet, zda je nutno s kýmkoli tančit jakýkoli tanec. Tím jsme tedy protančili naše makroekonomické a vztahové záležitosti. A každý taneční mistr ví, že makroekonomika reprezentačních plesů musí být v souladu s mikroekonomikou lokálních tancovaček. I když v našich velkých organizacích je ta tancovačka také pořádně velký bál. Musíme se postarat, abychom měli co nejlepší tombolu, a občas se i podívat, aby nám ji někdo potmě nerozebíral. Také je třeba, aby k ní všichni měli jasně definovaný a spravedlivý přístup: kdo si nekoupí lísteček, neměl by si dělat nárok (ba ani Prvouk) na výhru, ani když na parketě předvádí mimořádně sebevědomě smělé skoky, avšak na jinou
hudbu, nebo předvádí-li své kreace v soukromí a na vlastní účet. Některé tance zkrátka jsou spíše kolektivní – a ty individuální s nimi musí být v rovnováze. No a výnos tancovačky i hasiči na vsi dělí podle toho, jak na něm kdo zapracoval. Někdo více bádal, jak ples připravit, a byl třeba také významným přínosem v režii. Někdo do tomboly přinesl více z různých agentur a někdo třeba méně. Někdo učil více budoucích tanečníků a někdo jen málo. S některými učiteli tance byli žáci více spokojeni, s jinými méně. Takže: ples pokračuje, na parket prosím!
prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., děkan 1. lékařské fakulty UK
6 novinky a události
události a novinky 7
Nově rekonstruovaná urologická posluchárna
Na Urologické klinice VFN a 1. LF UK se dne 9. ledna 2013 uskutečnilo slavnostní setkání
u příležitosti představení nově rekonstruované posluchárny. Při této příležitosti byly také zmíněny další stavební akce, které se na klinice v loňském roce uskutečnily: například nová endoskopovna pro pacienty a nová modelová urologická ambulance pro studenty všeobecného lékařství. Dále byly vybaveny nadstandardní pokoje, pořízeny klimatizační jednotky do přípraven léků nebo adaptovány místnosti sester na dvou lůžkových odděleních. (PP)
Obezita a metabolická onemocnění
Zleva: přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN, prof. Luboš Petruželka, děkan 1. LF UK, prof. Aleksi Šedo, ředitelka VFN, Mgr. Dana Jurásková a primářka Radioterapeuticko-onkologického oddělení FN Motol, doc. Jana Prausová.
U příležitosti Světového dne nemocných jsme připravili v pondělí 11. února 2013 od 16.00 hodin ekumenickou bohoslužbu, která se konala v kostele sv. Kateřiny, Kateřinská zahrada, Praha 2. Světový den nemocných se slaví již od roku 1993 a byl sta-
noven na 11. únor, na památku Panny Marie Lurdské, která je označována jako patronka uzdravení nemocných. Ekumenické bohoslužby se zúčastnili zástupci církví, kteří se ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze věnují klinické pastorační péči. (pp)
Bolesti hlavy
PragueONCO 2013 Již třetí ročník mezioborového onkologického kolokvia PragueONCO 2013 pořádala 1. LF UK ve spolupráci se 2. a 3. LF UK. Záštitu nad kolokviem převzalo Ministerstvo zdravotnictví ČR, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Magistrát hlavního města Prahy a Evropská onkologická společnost – ESMO. Tisková konference k PragueONCO 2013 se uskutečnila 23. ledna 2013 v Akademickém klubu 1. LF UK. (VH)
Světový den nemocných
Dne 30. ledna 2013 se uskutečnila tisková konference na téma obezita a metabolická onemocnění. Konference byla pořádána u příležitosti 8. ročníku Šonkova dne. Cukrovka, poruchy metabolizmu tuků a obezita jsou v současné době ještě významnějšími onemocněními než za života profesora Jiřího Šonky. Navíc přelom roku je obdobím, kdy je tomuto onemocnění věnována větší pozornost, lidé začínají často neúspěšně redukovat svou hmotnost. Zároveň jsme připravili na čtvrtek 31. ledna 2013 Den otevřených dveří v Rekondičním centrum VŠTJ Medicina, kde konzultace zdarma poskytoval specialista na pohyb a výživu. (PP)
Ve středu 25. února 2013 od 10.00 hodin jsme uspořádali tiskovou konferenci na téma Chronické bolesti hlavy. Bolest hlavy patří k velmi častým zdravotním obtížím a zná ji téměř každý člověk. Ve většině případů se jedná o migrénu, tenzní bolesti hlavy nebo může jít o banální komplikaci při poruše dynamiky krční páteře, viróze, dehydrataci, po alkoholovém excesu, přepracování apod. Bolesti hlavy však
Obnova Purkyňova ústavu
mohou být varovným příznakem závažného a i život ohrožujícího onemocnění. Pokud se bolest hlavy často opakuje nebo trvá dlouho, je nutné konzultovat problém s lékařem. (pp)
Moderní rehabilitace a ergodiagnostika
Konference věnovaná moderní rehabilitaci a ergodiagnostice byla připravena dne 6. března 2013 od 13.00 hodin v budově Kliniky rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK. Ergodiagnostika, tedy podrobné vyšetření osob s těžším zdravotním
postižením s cílem zjistit pracovní předpoklady handicapovaných, bude dostupnější. A to díky finanční podpoře z Evropského sociálního fondu a ministerstva práce a sociálních věcí. Diagnóza určuje, co nesmím, ergodiagnostika, co mohu. (PP)
Dne 19. února 2013 byla slavnostně odhalena pamětní deska zakladateli Purkyňova ústavu, profesoru Otakaru Srdínkovi ve vestibulu Purkyňova ústavu a byl zpřístupněn nově rekonstruovaný Purkyňův přednáškový sál. Slavnostnímu aktu byl přítomen vnuk profesora Otakara Srdínka, profesor Petr Zuna s rodinou, a další významní hosté. (VH)
8 novinky a události
události a novinky 9
200 operací Unikátní program chirurgické léčby tromboembolické plicní hypertenze V Kardiocentru VFN na II. chirurgické klinice kardiovaskulární chirurgie 1. LF UK a VFN byl odoperován již dvoustý nemocný s chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí.
Tento komplikovaný a unikátní chirurgický výkon (endarterektomie plicnice-PEA) je jedinou kauzální terapeutickou možností chronické plicní hypertenze, vzniklé v důsledku opakovaných plicních embolií (chronická tromboembolická plicní hypertenze – CTEPH), která může vést k úplnému vyléčení pacienta. Před érou dostupnosti chirurgické léčby většina nemocných s CTEPH umírala během několika let. Výkon je prováděn na II. chirurgické klinice kardiovaskulární chirurgie 1. LF UK a VFN jako na jediném pracovišti v ČR. Jeho podstatou je odstranění organizovaných krevních sraženin z plicní tepny a části cévní stěny. Na klíčovou fázi
operace je nemocný hluboce zchlazen, na 16 °C, a mimotělní oběh, prokrvující během výkonu všechny orgány, je zcela zastaven. Projekt PEA vznikl v roce 2004 a rozvíjí se díky spolupráci II. chirurgické kliniky kardiovaskulární chirurgie VFN, Centra pro plicní hypertenzi na II. interní klinice VFN, Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a s prof. Mayerem z University Johana Guttenberga v Mainzu.
„Díky tomuto programu jsme odoperovali do dnešního dne 200 nemocných s výsledkem srovnatelným s nejlepšími světovými centry s časnou mortalitou pod 5 % a s kumulativním přežíváním souboru 3 roky 90 % a 5 let 80 % pacientů. Tyto operace provádíme i pro nemocné ze Slovenské republiky, kde není chirurgická léčba CTEPH dostupná. Slovenští pacienti tvoří 15 % z celkového počtu našich operovaných. Program chirurgické léčby je součástí komplexního multioborového mezinárodního vědeckého programu, na němž se podílíme společně s největšími centry na světě: v San Diegu, Cambridge, Mainzu, Paříži a Vídni.“ Naprosto nezbytnou podmínkou úspěchu tohoto programu je vedle dostatečné zkušenosti především velmi úzká mezioborová spolupráce mezi kardiochirurgy, kardiology, anesteziology, intenzivisty, radiodiagnostiky, hematology a celé řady dalších odborníků klinických a teoretických oborů 1. LF a VFN. prof. MUDr. Jaroslav Lindner, CSc., přednosta II. chirurgické kliniky – kardiovaskulární chirurgie 1. LF UK a VFN, Kardiocentrum VFN
„I slova léčí“ Konference o dobrovolnických programech na pracovištích onkologické péče První ročník konference na téma dobrovolnických programů na pracovištích onkologické péče uspořádaly společně Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a Amelie, o.s. Dobrovolníci se stávají stále častěji součástí péče v nemocnicích, přinášejí na lůžková i ambulantní pracoviště tu nejprostší nabídku – lidský kontakt, rozptýlení, ochotu naslouchat. To je v odosobněném prostředí moderních technologií potřebné a důležité. Onkologická pracoviště jsou specifická zvýšeným tlakem na všechny, kteří se zde pohybují. Díky programu konference se podělili o své zkušenosti s dobrovolnickými programy na onkologických pracovištích
zástupci nemocnic a neziskových organizací z celé České republiky a ze Slovenska. Onkologická problematika se bohužel týká stále vyššího počtu lidí, ať již přímo nebo v rodině, mezi přáteli, v zaměstnání. Za informacemi o stále modernějších možnostech diagnostiky a léčby se však bohužel ztrácí lidský rozměr nemoci, která má ty nejrůznější projevy a následky a které se obecně říká rakovina. K naplnění potřeb nemocných, kteří často nemají možnost dát prostor svým
pocitům a emocím, nejčastěji stačí pozornost někoho, kdo je připraven naslouchat. Člověka, který se rozhodne svůj čas věnovat někomu, pro koho má tato veličina nevyčíslitelnou hodnotu. Na dobrovolníky v programech na onkologických pracovištích jsou kladeny vysoké nároky. Existují zde nejrůznější rizika pro pacienty i pro zdravotníky, ale také pro dobrovolníky samotné. V dobrovolnických programech na onkologických pracovištích je třeba udržovat
10
novinky a události
VFN a 1. LF UK ze
Konference se zúčastnilo téměř sto zástupců onkologických klinik, dobrovolnických center a dalších organizací z celé republiky.
úzkou spolupráci všech stran a pravidelnou a častější péči o dobrovolníky. Konference se zúčastnilo téměř sto zástupců onkologických klinik, dobrovolnických center a dalších organizací z celé republiky, které se zaměřují na onkologickou problematiku. Prezentace přednesli zástupci
Výstup konference byl veskrze pozitivní a potvrdil, že správně připravení dobrovolníci na onkologické kliniky rozhodně patří. Je ale třeba věnovat velkou péči výběru dobrovolníků a komunikaci s personálem na klinikách. „Pro efektivní průběh a dobré nastavení programu je zásad-
Nejčastěji stačí pozornost někoho, kdo je připraven naslouchat, člověka, který se rozhodne svůj čas věnovat někomu, pro koho má tato veličina nevyčíslitelnou hodnotu. dobrovolnických programů a fakultních nemocnic z Prahy, Liberce, Olomouce, Ostravy, Brna i z Bratislavy. „Velmi mě potěšila otevřenost jednotlivých příspěvků i panelové diskuse, účastníci se nebáli hovořit o konkrétních problémech, které se vyskytují v této oblasti,“ zhodnotila konferenci Pavla Tichá, ředitelka Amelie, o.s.
ní osobní zaujetí zástupců vedení nemocnic i jednotlivých klinik,“ řekla Mgr. Dita Svobodová, náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání a kvalitu VFN v Praze. Důležitým se jeví také cíl, aby dobrovolnické programy dokázaly flexibilně reagovat na vývoj v péči o onkologicky nemocné.
Amelie, o.s., již sedmým rokem pomáhá onkologicky nemocným a jejich blízkým překonávat nejrůznější zátěžové situace, které v souvislosti s onemocněním vyvstanou – a to před, v průběhu i po skončení léčby. Činnost odborníků i dobrovolníků v Centrech Amelie v Praze, Olomouci a v Rakovníku doplňuje telefonní linka a internetová poradna. Amelie rozvíjí dobrovolnický program specializovaný na onkologickou problematiku ve spolupráci s VFN v Praze, FN Olomouc, IOR na Pleši a také ve městech a obcích Středočeského kraje v programu Dobrovolní poradci Amelie. Odborný tým Amelie nabízí akreditované vzdělávání, zaměřené na oblast psychosociálních potřeb onkologicky nemocných a jejich blízkých.
Kontakt pro zájemce o dobrovolnickou činnost: AMELIE, o. s.: Mgr. Šárka Slavíková e-mail: dobrovolní
[email protected] tel.: 733 640 872 www.amelie-os.cz
VFN: Ing. Gabriela Jičínská tel.: 224 963 079
[email protected]
života
11
Odměnou je úsměv „Budete mi číst?“, „Můžeme si vyprávět?“, „Půjdeme se projít?“... Zdánlivě obyčejné věty, které však pro klienty dobrovolníků humanitární organizace ADRA mnohdy znamenají celý svět.
„Od kamarádky jsem se dozvěděla, že lze jako dobrovolník docházet do nemocnic a dělat společnost pacientům. Ta myšlenka mi nedala spát. Myslela jsem na svou babičku, která byla dlouhodobě nemocná. Z této zkušenosti vím, že pacienti v nemocnicích uvítají jakékoli zkrácení dlouhé chvíle. Řekla jsem si, že to zkusím taky, a našla si informace o různých organizacích, které to umožňují. Z nich mě nejvíce zaujala humanitární organizace ADRA,“ říká studentka psychologie Eva Bílková, která pravidelně docházela na pánské lůžkové oddělení Neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF v Praze „Náplň mojí práce je různorodá, záleží na zdravotním stavu pacienta. Nejčastěji vedeme horečné politické diskuse, ale hrajeme i karty, zajdeme na kávu, krátkou
procházku anebo sledujeme hokejové zápasy,“ dodává Eva Bílková. Jakkoli může náplň její práce znít banálně, hraje v léčbě pacientů velkou roli a výrazně pomáhá i lékařům a zdravotníkům. Už dávno totiž není tajemstvím, že psychická pohoda má výrazný vliv na zdravotní stav, a proto je dobrovolnická práce tak potřebná pro obě strany. „V současné době dobrovolníci působí na 7 klinikách VFN a v loňském roce věnovali pacientům 532 hodin. V ČR působí více než 1600 dobrovolníků ADRA ve 116 zařízeních, v nichž v loňském roce odpracovali přes 52 tisíc hodin,“ vypočítává Alena Skutilová, koordinátorka dobrovolnických center ADRA. Zájem o služby dobrovolníků roste, jak z řad zdravotnických a sociálních zařízení, tak z řad uchazečů o tuto práci. „Největší počet dobrovolníků je z řad mladé generace ve věku od 18 do 30 let. Máme ale i dobrovolníky důchodového věku a maminky na mateřské dovolené. Převažují ženy v poměru 90:10,“ dodává Alena Skutilová. Dobrovolníkem se může stát každý, kdo má chuť nezištně pomáhat druhým, splní základní požadavky a projde speciálním školením. „Dobrovolník musí vědět, do jakého prostředí vstupuje, jací uživatelé tam jsou, proč tam jsou, co prožívají, jak vypadá jejich denní režim a jak jim může pomoci. Dále je třeba
dobrovolníky pojistit, sepsat smlouvy s nimi i s organizacemi, kam budou docházet, vést evidenci.“ Na tuto „zákulisní práci“ jsou potřeba finanční prostředky a právě jejich získání bývá často obtížné. „Není to vůbec jednoduché, ale ohlasy, které máme od pacientů, jsou pro nás motivací, abychom se snažili tyto problémy překonat,“ dodává Alena Skutilová a její slova potvrzuje dobrovolnice Eva Bílková. „Dobrovolnictví mi nic nebere, pouze dává. Pokaždé, když odcházím, jsem nabitá energií a mám krásný pocit, že jsem byla dnes užitečná a někoho mohla potěšit. Největší odměnou z téhle práce je rozhodně lidský úsměv.“ Ing. Alena Skutilová
Kontakt pro zájemce o dobrovolnickou činnost: ADRA: Ing. Alena Skutilová
[email protected] tel.: +420 257 090 640 mobil: +420 736 673 382 VFN: Ing. Gabriela Jičínská tel.: 224 963 079 dobrovolní
[email protected]
12
ze života VFN a 1. LF UK
VFN a 1. LF UK ze
Projekt OPPK Materiálně technická základna pro výzkum v oblasti diagnostiky a léčby civilizačních a onkologických onemocnění a jejich závažných rizik ve VFN v Praze, reg. č. CZ.2.16/3.1.00/24012 Na jaře tohoto roku byla ukončena realizace projektu podpořeného v rámci 4. výzvy Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost (www. oppk.cz), díky kterému VFN pořídila přístrojové vybavení za více než 70 milionů korun. Projekt byl spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj, ze státního rozpočtu ČR a z vlastních zdrojů VFN. Projekt byl zahájen 1. ledna 2011 a jeho základním cílem bylo pořízení moderního přístrojového vybavení pro účely výzkumu
pro interní a chirurgické obory, zobrazovací a vyšetřovací techniku i přístroje pro laboratoře), která bude využívána k výzkumu a vývoji nových metod a postupů ve zdravotnictví. Samotná realizace projektu (tzv. investiční fáze) proběhla v pěti etapách, jejichž obsahem byla příprava veřejných zakázek na dodavatele přístrojů, výběr dodavatelů a postupné dodání a instalace přístrojového vybavení. Celkový plánovaný rozpočet projektu přesahoval 82,8 mil. Kč, z toho částka vyčleněná
Cílem projektu bylo pořízení moderního přístrojového vybavení pro účely výzkumu v oblasti diagnostiky a léčby civilizačních a onkologických onemocnění a jejich závažných rizik ve VFN. v oblasti diagnostiky a léčby civilizačních a onkologických onemocnění a jejich závažných rizik ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Projekt umožnil pořízení nejmodernější zdravotnické techniky (zařízení
ve schváleném rozpočtu na nákup přístrojů obnášela 82 mil. Kč. Díky výběrovým řízením se z původně plánovaného rozpočtu podařilo ušetřit přes 10 mil. Kč. VFN v Praze se na financování projektu podílela i vlastními
zdroji ve výší 7,5 % z celkového objemu výdajů, tedy cca 5,4 mil. Kč. Po skončení investiční fáze bude nyní následovat pětiletá doba udržitelnosti (tzv. fáze provozní), během níž budou v partnerství s 1. lékařskou fakultou UK naplněny plánované výsledky, ke kterým se VFN zavázala. Projekt zásadním způsobem rozšířil spektrum výzkumných možností zaměřených na civilizační a nádorová onemocnění, a to v celém spektru jejich vzniku a vývoje, tedy od počátečních obtížně detekovatelných stadií až po výzkumné možnosti v oblasti lepší charakterizace léčby uvedených onemocnění. S využitím nových moderních zdravotnických přístrojů budeme schopni ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy zahájit ověřování souvisejících vědeckých hypotéz. Pořízené přístroje významně zlepší péči o naše pacienty a současně umožní kvalitnější vědecké výstupy. (red)
Omluva Redakce časopisu se omlouvá doc. MUDr. Martinu Balíkovi, Ph.D., E.D.I.C., za nesprávné uvedení jeho titulů v textu Významné ocenění v minulém čísle Nemocnice.
života
13
15 let od založení Sdružení celiaků V letošním roce uplyne patnáct let od založení Sdružení celiaků České republiky, o. s., které hájí zájmy lidí nucených ze zdravotních důvodů dodržovat bezlepkovou dietu. SCČR dlouhodobě spolupracuje s předními gastroenterology, klinickými i diagnostickými pracovišti. Jeho zástupci se účastní gastroenterologických sjezdů, symposií a podobných akcí. Opakovaně nechává testovat potraviny na obsah lepku a podává podněty SZPI ke kontrole potravinářských výrobků. SCČR je členem AOECS (Asociace evropských organizací celiaků) a Koalice pro zdraví – obecně prospěšné společnosti, reprezentující pacientské organizace při jednáních na různých úrovních. Vydává čtvrtletník Zpravodaj, jehož prostřednictvím dostávají členové i sympatizanti nejnovější informace o celiakii a bezlepkové dietě. Nejdůležitější a stále žádaná je Rukověť celiaka. Tento manuál celiaků odpovídá na vše kolem nemoci samé, diagnostiky, výběru potravin, norem, kontaminace lepkem, zásad bezlepkového vaření atp. Velmi dobře probíhá spolupráce s minulým i součas-
ným vedením VFN a KDDL. Od vzniku Sdružení umožňují tyto instituce pravidelné schůzky členů v prostorách Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK. Poradna vznikla díky podpoře Ministerstva zdravotnictví ČR a Magistrátu hlavního města Prahy. Všechny poradenské služby jsou poskytovány cíleně na konkrétní problémy individuálního klienta, diskrétním a zkušeným personálem. V případě dětí diagnostikovaných přímo na KDDL si rodič dítěte kromě lékařské zprávy odnese celý balíček informací souvisejících s přípravou diety, publikace, Rukověť celiaka, recepty do začátku, vzorky potravin apod. Novým pacientům je tímto způsobem maximálně usnadněn přechod z klasického na dietní stravování. Zejména maminky nově diagnostikovaných dětí si pochvalují úsporu času, která při dojíždění na kliniku ze vzdálenějších míst není zanedbatelná. Jako součást činnosti poradny pořádá SCČR pro menší skupinky zájemců (cca pět klientů) i tematické kurzy vaření. Témata jednotlivých lekcí vyplývají ze sezonních potřeb. Nejoblíbenějším a celoročním hitem bylo vždy pečení chleba, ale i vá-
nočního cukroví, velikonočního pečiva, slaného pečiva (zejména rohlíků), ovocných koláčů atd. Díky sponzorským darům se daří dosluhující spotřebiče nahrazovat novými a projekt může díky tomu pokračovat, i když nebyl podpořen žádným grantem. Pro celiaky ze vzdálenějších lokalit SCČR pořádá jednou do roka Celostátní setkání. Je to celodenní akce, pořádaná v posledních několika letech pro stále narůstající účast v areálu Emauzského opatství v blízkosti Karlova náměstí v Praze. S odbornými přednáškami na aktuální témata vystupují přední odborníci, program je zakončen panelovou diskuzí. Současně probíhá v předsálí a ve výstavních prostorách prezentace výrobců bezlepkových potravin s možností nákupu. Letošní, již XIII. celostátní setkání Sdružení celiaků ČR, se bude konat v sobotu 18. května 2013. Podrobnosti nejen k této akci najdete na internetových stránkách www.celiac.cz. Poradna pro celiaky – další informace nebo objednání na telefonním čísle: 224 967 776-8 nebo 602 273 173. Ing. Blanka Rubínová předsedkyně Sdružení celiaků České republiky, o. s.
14
ze života VFN a 1. LF UK
VFN a 1. LF UK ze
života
15
Zavedení Operacionalizované psychodynamické diagnostiky (OPD-2) v Denním sanatoriu Horní Palata
OPD-2 představuje víceosý diagnostický systém pro psychodynamicky orientované psychoterapeuty, psychiatry, klinické psychology a psychosomatické lékaře, který nabízí praktické nástroje a postupy pro plánování psychoterapie, hodnocení terapeutické změny a kvality léčby u pacientů s duševními a psychosomatickými poruchami. Denní sanatorium Horní Palata je prvním psychoterapeutickým pracovištěm v České republice, které systém OPD-2 nyní zavádí.
Úvod Denní sanatorium Horní Palata VFN je psychiatrické a klinicko-
-psychologické pracoviště, které nabízí komplexní psychoterapeutickou léčbu v režimu denního stacionáře pro pacienty, kteří trpí neurotickými, depresivními, úzkostnými, psychosomatickými nebo také lehčími osobnostními poruchami.
Historie Denního sanatoria Horní Palata Myšlenka založit v Praze samostatné psychoterapeutické zařízení stacionárního typu sahá do začátku šedesátých let minulého století. Prof. MUDr. Ferdinand Knobloch, CSc., tehdy prosadil zřízení denního stacionáře v objektu viniční usedlosti Horní Palata. Zkušební provoz na Horní Palatě začal v roce 1969, oficiální otevření a přechod k plnému provozu proběhly v roce 1970. V tradici z psychoanalýzy vycházející skupinové stacionární léčby pokračuje denní sanatorium dodnes a zůstává na-
dále vyhledávaným pracovištěm nejen pacienty, ale i budoucími psychoterapeuty, kteří zde sbírají první zkušenosti.
sebou, které se v životě vyhýbají nebo kterou jim jejich symptomy znemožňují.
Povaha léčby
Léčíme převážně pacienty z okruhu neurotických poruch, poruch vyvolaných stresem a somatoformních poruch, z okruhu poruch osobnosti a částečně pokrýváme oblast lehčích depresí. Jako součást vstupní diagnostiky pacientů jsme se rozhodli zavést systém Operacionalizované psychodynamické diagnostiky (OPD-2), který umožňuje indikovat vhodný typ psychoterapeutického přístupu, naplánovat konkrétní cíle léčby a ověřovat její účinnost. Členové terapeutického týmu Denního sanatoria HP absolvovali výcvik v diagnostickém přístupu OPD-2 na psychosomatické klinice univerzity v německém Heidelbergu. Denní sanatorium Horní Palata se stalo prvním psychoterapeutickým pracovištěm v České republice, které tento systém operacionalizované psychodynamické diagnostiky zavádí.
Léčba v denním stacionáři má skupinový charakter. Léčebný program je sedmitýdenní, probíhá v uzavřené skupině 7 až 9 pacientů, kteří podstupují kromě intenzivní každodenní skupinové psychoterapie řadu dalších doplňujících léčebných aktivit (komunitní setkání, fyzioterapie, nácvik relaxace, arteterapie, dramaterapie, ergoterapie, sportovní aktivity). V případě potřeby je poskytnuta psychiatrická péče (farmakoterapie). Paralelně běží vždy dvě skupiny, které vytvářejí terapeutickou komunitu. Východisko léčby v psychoanalytických (psychodynamických) principech znamená, že se léčba nezaměřuje pouze na symptom a jeho vnější projevy, ale též na jeho nevědomé příčiny a celkový osobnostní, vztahový a vývojový kontext, v němž symptomy a psychické problémy vznikají nebo kterým jsou udržovány. Cílem léčby je kromě zmírnění příznaků také redukce potenciálu pro jejich tvorbu ovlivněním jejich psychologických zdrojů. Ty leží v nevědomém konfliktu nebo v určitých deficitech osobnostní struktury a jejích funkcí. V léčebném procesu má terapeutickou funkci také samotný stacionární rámec, který pacientům nabízí bezpečný prostor pro hlubší emoční komunikaci s druhými pacienty, terapeuty a se
Indikační kritéria
Operacionalizovaná psychodynamická diagnostika (OPD-2) OPD-2 představuje víceosý diagnostický a klasifikační systém. Vznikl úsilím německých psychoterapeutů, psychiatrů a psychosomatických lékařů jako rozšíření a obohacení deskriptivní a na symptom zaměřené diagnostiky a klasifikace duševních poruch, která sama o sobě
neumožňuje přiměřeně indikovat a plánovat psychoterapeutickou léčbu. V dnešní době má OPD za sebou dvacet let vývoje praktického používání a vědeckých studií. OPD-2 se skládá z pěti os, které posuzují: I. subjektivní prožívání onemocnění a předpoklady pro psychoterapeutickou léčbu, II. interpersonální vztahy a opakující se dysfunkční vzorce, III. intrapsychický konflikt, IV. osobnostní strukturu a deficity jejího fungování, V. duševní a psychosomatické poruchy (dle MKN-10). Po vstupním rozhovoru s pacientem v trvání jedné až dvou hodin terapeut (případně výzkumník) hodnotí pacienta na základě těchto os. Díky tomu může formulovat hlavní problémová ohniska a tím cíleně plánovat léčbu, volit konkrétní terapeutické postupy a následně měřit pokrok fokálně zaměřené psychoterapie. Věříme, že zavedením OPD-2 navážeme na dobrou tradici Denního sanatoria Horní Palata a budeme jako v minulosti inspirací pro další zařízení podobného typu nejen v oblasti skupinové stacionární psychoterapie, ale také v oblasti standardizované psychodynamické diagnostiky úzce provázané s psychoterapeutickou léčbou a jejím výzkumem. Mgr. Roman Telerovský, vedoucí klinický psycholog, Denní sanatorium Horní Palata
VFN a 1. LF UK ze
Orchestr Karla Vlacha
V krásných prostorách Paláce Žofín na Slovanském ostrově se dne 11. ledna 2013 zaplnily všechny sály. republiky, čelní představitelé Univerzity Karlovy, členové akademické obce 1. lékařské
17
Čeští vědci získali prestižní mezinárodní ocenění
125. reprezentační ples mediků
Plesu mediků se zúčastnily osobnosti politického a kulturního života České
života
fakulty UK a pracovníci Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. (VH)
Yo-Yo band
Úvodní projev děkana 1. LF UK, prof. Aleksiho Šeda, a bývalého předsedy SMČ, MUDr. Petra Kohuta (vpravo)
Předtančení standardních tanců TŠ Astra Praha
Čeští vědci získali prestižní mezinárodní ocenění. Viktor Sýkora z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Jan Žemlička, František Krejčí a Jan Jakůbek z Ústavu technické a experimentální fyziky (ÚTEF) Českého vysokého učení technického v Praze společně získali ocenění v 10. ročníku prestižní mezinárodní soutěže International Science and Engineering Visualization Challenge. Soutěž každoročně vyhlašuje National Science Fundation jako klíčová organizace pro financování a organizaci výzkumu v USA (mezi příjemci financování poskytnutého touto organizací je mimo jiné i 180 laureátů Nobelových cen). Mezinárodní soutěž International Science and Engineering Visualization Challenge každoročně vyhlašuje nejlepší vědecké výsledky, které svou vizuální formou přibližují vědu širší veřejnosti. Čeští vědci uspěli se snímky rostlinných semen pořízených pomocí rentgenové radiografie s vysokým rozlišením a kontrastem v kombinaci se snímky z optického mikroskopu. Soutěžní snímky, odhalující skrytou krásu rostlinných semen, demonstrují vývoj v oblasti polovodičových pixelových detektorů, kterému se ÚTEF ČVUT v Praze intenzivně věnuje a jenž otevírá zcela nové možnosti zkoumání v dalších oborech, jako je biologie či medicína. Čeští vědci, kteří získali druhé místo v kategorii Fotografie, v této soutěži uspěli jako první zástupci České republiky v historii. (VH)
18
ze života křest knih
křest knih ze
Křest knih
Regional Anatomy
Akademický klub 1. LF UK již tradičně patří k prostorám využívaným nejen k tiskovým besedám, přátelským setkáním, ale také ke křtům nových titulů. Ani poslední měsíce nebyly výjimkou. Dietologie pro lékaře, farmaceuty, zdravotní sestry a nutriční terapeuty – Štěpán Svačina, Dana Müllerová, Alena Bretšnajdrová dicínským oborům, které jsou stále častěji vyhledávány. Kniha se zaměřuje na praktické klinické informace, kromě četných tabulek zahrnuje i příklady jídelníčků vhodných pro konkrétní onemocnění. Zvláštní pozornost je věnována dietním opatřením u dětí jednotlivých věkových kategorií. Závěrečnou část knihy tvoří abecední přehled dietologických pojmů a obsáhlá tabulka kalorických hodnot nejčastěji používaných potravin. (VH)
Publikace vznikla jako základní učební text pro zahraniční studenty na lékařských fakultách v České republice. Obsahuje topografickou anatomii lidského těla, které je členěno na jednotlivé krajiny podle klinických a praktických potřeb. U každé krajiny je vymezen její rozsah, popsán její reliéf a hmatné útvary a uvedena projekce orgánů. Obsah krajiny je popsán po vrstvách ve vztahu k fasciím a osteofasciálním prostorům a s ohledem na chirurgické přístupy. Uvedena je poloha a vzájemné vztahy orgánů, není však popisována jejich anatomická stavba, jež je obsahem dílčích částí základních učebnic oboru. Nedílnou součástí učebnice je barevná obrazová dokumentace malířů Ivana Helekala a Jana Kacvinského, doplněná několika obrazy Stanislava Macháčka a snímky CT a MR
dietou a poskytnout informace o významu potravin v prevenci a léčbě chorob. Potraviny a způsob výživy se podílejí na vzniku až 75 % veškerých onemocnění, přičemž u mnohých z nich, jako je například ateroskleróza, hypertenze a cukrovka, představují hlavní faktory. Dietologie se tudíž řadí k významným me-
První český překlad světoznámé učebnice, která vychází opakovaně od roku 1963.
Křest překladů učebnic Ve středu 12. prosince 2012 byly v Akademickém klubu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy pokřtěny učebnice,
které byly přeloženy z anglického jazyka (Renate Lüllmann-Rauch: Histologie; Thomas W. Sadler: Langmanova lékařská
embryologie) a do anglického jazyka (Josef Stingl, Miloš Grim, Rastislav Druga: Regional Anatomy).
19
Histologie z archivu rtg oddělení Nemocnice Na Homolce. Dílo poskytuje dostatečně ilustrovaný popis regionální anatomie celého těla, který svým rozsahem odpovídá současným požadavkům pregraduálního studia, navíc poskytne základní informace i začínajícímu lékaři. Knihu vydalo nakladatelství Galén, s. r. o.
Langmanova lékařská embryologie V pondělí 10. prosince 2012 se uskutečnil křest nové publikace profesora Štěpána Svačiny a kol., kterou vydalo nakladatelství Triton. Předkládaná publikace je určena lékařům, farmaceutům, zdravotním sestrám a především nutričním terapeutům, kterým by měla zprostředkovat základní orientaci v léčbě
společnosti
Porozumění embryonálnímu vývoji člověka umožňuje hlubší pochopení anatomické stavby lidského těla a mechanismů vzniku vrozených vad a řady závažných chorob. Publikace poskytuje přesný, výstižný i stručný popis embryologie a její aplikace pro klinické obory. Originál s mimořádnou pečlivostí přeložil kolektiv odborníků pod vedením editorů prof. MUDr. Miloše Grima, DrSc., a doc. MUDr. Ondřeje Naňky, Ph.D. (VH) Knihu vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s.
Tato kniha vás bude provázet během výuky histologie, pomůže vám připravit se optimálně ke zkoušce a navíc z ní získáte informace potřebné i pro další výuku klinické medicíny! Obsahuje veškerou mikroanatomii člověka ve třech celcích – nauka o buňce, obecná histologie, mikroskopická anatomie, dále četné fyziologické a biochemické odkazy, které ukazují, jak spolu úzce souvisejí struktura a funkce. Mnoho dalších informací najdete v petitu, kde je pomocí četných křížových odkazů propojena histologie v souvislostech s ostatními obory. Text je bohatě dokumentován barevnými obrázky a fotografiemi histologických preparátů (přes 700 barevných vyobrazení). Tipy pro mikroskopování usnadní vaši práci. Knihu vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s.
20
ze společnosti křeslo pro Fausta
křeslo pro Fausta ze
společnosti
Křeslo pro Fausta Faustův dům na Karlově náměstí v Praze, nazývaný též Mladotovský palác, je podle dodnes tradované pověsti jedním ze sídel doktora Fausta, který proslul šarlatánstvím a černou magií, pro niž se upsal ďáblu. A právě z druhého patra nárožní věže Faustova domu si měl Mefistofeles doktora Fausta odnést do pekel. Dnešní Faustův dům je využíván 1. lékařskou fakultou UK pro chvíle setkávání s pozoruhodnými osobnostmi, které mají příležitost si pomyslné Faustovo křeslo vyzkoušet. RNDr. Jiří Grygar, CSc. vynikající český astronom a astrofyzik, významný popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry, byl hostem besedy v Akademickém klubu 1. LF UK dne 23. ledna 2013. Za svoji práci získal celou řadu ocenění, včetně ocenění od UNESCO (Kalinga 1996). Jiří Grygar je autorem více než stovky odborných prací (předmětem jeho výzkumu jsou fotometrie a spektroskopie hvězd, meziplanetární hmota a astročásticová astro-fyzika) i celé řady populárně naučných knih a vzdělávacích pořadů, z nichž patrně nejoblíbenější byl TV seriál Okna vesmíru dokořán. Od roku 1966 každý rok sestavuje přehled nejdůležitějších astronomických objevů uplynulého roku pod názvem Žeň objevů, který prezentuje na přednáškách a následně zveřejňuje tiskem (nejprve v časopise Říše hvězd, později Kozmos). (VH) RNDr. Jiří Grygar, CSc., český astronom a astrofyzik
Děkani pražských lékařských fakult, zleva děkan za 3. LF UK, prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., za 1. LF UK prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. a za 2. LF UK doc. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D.
Křeslo pro Fausta s děkany tří pražských lékařských fakult Děkani tří pražských lékařských fakult se sešli na besedě, která měla poněkud netradiční podobu Křesla pro Fausta. Tentokrát se konala v Kapli sv. Kříže na Gynekologicko-porodnické klinice 1. LF UK a VFN. Moderátor besedy, docent Jan Konvalinka, společně s profesory Michalem Andělem a Aleksim Šedem a docentem Ondřejem Hrušákem diskutovali o svých postojích k budoucnosti lékařských fakult, finan-
cování a společnému soužití tří lékařských fakult v Praze. V centru pozornosti byly vztahy mezi fakultami, projekt BIOCEV, Albertov, odlišnosti jednotlivých fakult a především studenti. Diskuse by byla pokračovala jistě dál, ale čas nedovolil věnovat se dalším přitažlivým tématům. Doufáme, že setkání děkanů pražských lékařských fakult nebylo v tomto ohledu poslední a že se do budoucna můžeme těšit na další podobné akce. (ED) DĚKUJEME ZA VAŠI NÁVŠTĚVU!
21
22
ze společnosti VFN a 1. LF UK
VFN a 1. LF UK ze
Štědrovečerní vizita Dovolíme si na tomto místě ještě malé připomenutí slavnostní vánoční atmosféry.
života
23
Symposium Základy aloplastiky kyčelního kloubu Totální náhrada kyčelního kloubu patří mezi vůbec nejúspěšnější a nejčastější operace nejen v ortopedii, ale v medicíně vůbec. Proto je vše, co s touto problematikou souvisí, předmětem teoretického i klinického výzkumu, a poznatků neustále přibývá. Náhrady kloubů tak dnes představují samostatnou problematiku vyžadující neustálé doplňování informací.
Podobně jako v posledních letech i v roce 2012 se o Vánocích konala na IV. interní klinice slavnostní štědrovečerní vizita, navazující na dlouholetou tradici, kterou založil – inspirován svým učitelem, prof. J. Thomayerem – zakladatel kliniky, prof. MUDr. B. Prusík, DrSc. Vždy okolo 14.00 hodiny se shromáždí lékaři, zdravotní sestry a ostatní personál kliniky spolu s některými pracovníky nemocnice, s představiteli akademické obce a dalšími sympatizanty. Poté přednosta kliniky spolu s primářem a lékaři pohotovostní služby navštěvují jednotlivá oddělení kliniky, aby popřáli nemocným hezké svátky. Spolu s nimi prochází klinikou
hudební a pěvecký soubor mladých studentů konzervatoře, vedený prof. Bachtíkovou, který hraje a zpívá lidové vánoční koledy. Tradiční setkání končí společným zpěvem koled v knihovně kliniky a slavnostním přípitkem,
kdy prof. Žák, přednosta kliniky děkuje spolupracovníkům za práci v roce, který končí, a přeje všem nejen krásné Vánoce, nýbrž také úspěšný nový rok 2013. doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc. IV. interní klinika VFN a 1. LF UK
V České republice se provádí totální náhrada kyčelního kloubu na každém ortopedickém pracovišti. I když se jedná ve většině případů o standardní operaci, kterou provádí většina atestovaných ortopedů, je třeba věnovat její přípravě, provedení i sledování pacienta po operaci odpovídající pozornost. K tomu jsou třeba základní teoretické i praktické znalosti a dovednosti. Jen tak je možno zlepšit dlouhodobé výsledky náhrad a minimalizovat případné komplikace. Poskytnout informace o současném stavu problematiky totálních náhrad bylo cílem symposia „Základy aloplastiky kyčelního kloubu“ pořádaném Anatomickým ústavem 1. LF UK v Praze ve spolupráci s Klinikou traumatologie pohybového aparátu 1. LF UK a ÚVN Praha, které proběhlo v sobotu 23. února 2013. Předsedou symposia byl prof. MUDr. Jan Bartoníček, DrSc., organizačním sekretářem doc. MUDr. Ondřej Naňka, Ph.D. Přednášejícími byli prof. MUDr. Jiří Gallo, Ph.D., přednosta Ortopedické kliniky UP v Olomouci, doc. MUDr. Zbyněk Rozkydal, Ph.D., zástupce přednosty Ortopedické kliniky LF MU v Brně, a MUDr. Pavel Kubát,
primář Ortopedicko-traumatologického oddělení Nemocnice v Havlíčkově Brodě. Záštitu nad symposiem převzal prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., přednosta Anatomického ústavu 1. LF UK v Praze. Akce se zúčastnilo celkem 100 lékařů a sester z Čech, Moravy a Slovenska. V první, teoretické části symposia byla probrána anatomie kyčelního kloubu, operační přístupy, materiály používané k výrobě totálních náhrad a jejich vlastnosti. Následovala praktická část výuky v pitevně, kde si účastníci mohli na preparátech prostudovat anatomické
situace, se kterými se setkávají při operacích. V druhé sekci jednotliví řečníci seznámili posluchače s přípravou pacienta k operaci, operační technikou u cementovaných i necementovaných totálních náhrad, operační technikou cervikokapitální náhrady a nealoplastických rekonstrukcí kyčelního kloubu a s komplikacemi totálních náhrad. Ke všem přednáškám proběhla bohatá diskuse, která pokračovala i přes čas symposiu původně vymezený. Vysoký počet účastníků a jejich pozitivní hodnocení svědčí o tom, že cíle symposia bylo dosaženo. doc. MUDr. Ondřej Naňka, Ph.D.
24
ze společnosti životní jubilea
životní jubilea ze
prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc., a rehabilitace Prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc., se narodil 17. dubna 1928 v Praze v sanatoriu Dr. Jerie v Londýnské ulici. Byl pokřtěn jménem Jan Gustav Pfeiffer Burian. Dětství a mládí prožil v Lomnici nad Lužnicí v jižních Čechách. Jeho otec pracoval nejprve jako vojenský lékař a poté jako lékař v Lomnici nad Lužnicí. Jan žil v domě, kde měl jeho otec ordinaci. Maminka, rozená Burianová, byla v domácnosti a manželovi pomáhala i v ordinaci. Jan chodil do základní školy v Lomnici nad Lužnicí. V roce 1939 začal jezdit na gymnázium do Třeboně. Jako gymnaziální student nevynikal, bavil ho skauting, více se věnoval přírodě než škole. Po maturitě v roce 1947 se přihlásil na studium medicíny do Prahy. Od roku 1950 do roku 1952 pracoval jako fiškus na Hennerově neurologické klinice, zpočátku u profesora Jirouta
a později u profesora Lesného. Začal docházet a pracovat v Jedličkově ústavu, kde pracuje jako konzultant dodnes, a sám tvrdí, že to byla nejlepší škola v oblasti rehabilitace osob s těžkou disabilitou. V roce 1951 se oženil, jeho manželka pracovala jako vychovatelka. Po promoci v roce 1952 dostal Jan umístěnku do Dubí u Teplic. Na infekčním oddělení v Teplicích zůstal do konce roku
1953. Později v Praze vedl poliomyelitickou poradnu, již mně předal v roce 1986 a kterou od té doby vedu. V Jedličkově ústavu Jan založil turistický kroužek, postavený na skautském programu. Vytvořil program pomocí různých her, jenž se vyznačoval psychologickým a tréninkově „rehabilitačním“ programem. Tyto principy se dnes používají v moderní rehabilitaci v oblasti
fyzického, mentálního, psychického i smyslového postižení. V ústavu Jan plně pracoval do roku 1959, kdy atestoval z neurologie a byl přijat na neurologickou kliniku. Do ústavu dodnes dochází jako konciliář. Pracuje tedy pro Jedličkův ústav nepřetržitě 61 let. Na neurologické klinice začal spolupracovat ve sféře rehabilitace s doc. MUDr. Karlem Obrdou, CSc., který založil první neurorehabilitační pracoviště v České republice, jež brzy získalo metodickou a vedoucí pozici i ve výukové oblasti. Rehabilitace na neurologii měla vysokou odbornou úroveň, ale dominovaly v ní prostředky léčebné, zaměřené neurofyziologicky. Jan se snažil k nim připojit pracovní, sociální a pedagogické složky rehabilitace, což se mu dodnes nepodařilo plně prosadit, hlavně jejich vzájemnou návaznost a koordinaci. Doufejme, že se to podaří jeho žákům. Docentu Obrdovi se podařilo při rehabilitačním oddělení vytvořit vědeckou základnu, která se stala v roce 1962 centrem Komise pro fyzikální medicínu a rehabilitaci. V roce 1953 bylo na neurologické klinice založeno samostatné oddělení rehabilitace a neurologická klinika spolupracovala s Rehabilitačním
Osvědčilo se i napojení na Fyziologický ústav ČSAV. Jan dostal stipendium u profesora G. Tardieua ve Francii,
Prof. Pfeiffer, otec moderní rehabilitace, vytvořil rehabilitační program, jehož principy se dnes používají v moderní rehabilitaci v oblasti fyzického, mentálního, psychického i smyslového postižení. ústavem v Kladrubech. Rehabilitační oddělení velmi brzy vybudovalo skvěle vybavenou neurofyziologickou laboratoř.
kam odjel na podzim roku 1968. Ve Francii setrval rok, a jak sám říká, naučil se tam velmi mnoho, například ohled-
společnosti
25
ně práce interprofesního týmu v rehabilitaci. Velký impuls k pojetí moderní rehabilitace získal Jan v Německu, v Kolíně nad Rýnem, u profesora Kurta Jochheima, kde profesor Pfeiffer zažil úzkou spolupráci v rehabilitaci mezi zdravotním zařízením a úřadem práce, a tedy i proces začleňování do pracovního procesu. Po celou tuto dobu pracoval Jan Pfeiffer na neurologické klinice, zpočátku jako sekundář, poté jako odborný asistent
26
ze společnosti životní jubilea
a jako docent. V roce 1972 se stal přednostou Rehabilitačního oddělení Všeobecné fakultní nemocnice a krajským odborníkem rehabilitace pro Prahu. V roce 1982 byla založena Katedra rehabilitačního lékařství a profesor Pfeiffer dostal budovu na Albertově č. 7, dříve Balneologický ústav. V roce 1986 obhájil Jan velký doktorát a téhož roku byl jmenován profesorem. V tomtéž roce, v listopadu, vznikla Klinika rehabilitačního lékařství. Poprvé jsem se setkala s asistentem Pfeifferem v roce 1974 jako studentka 4. ročníku Fakulty všeobecného lékařství na letní praxi studentů ve Varně, kde nás Jan měl jako pedagogický dozor na starosti. V pátém ročníku jsem začala pracovat na neurologické klinice jako pomocná vědecká síla. Pracovala jsem na rehabilitaci pod vedením Jana i na jeho doktorské práci. Na neurologické klinice jsem pracovala až do ukončení studia. Když jsem se v roce 1984 vrátila z dvouletého pobytu s rodinou v Africe, Jan vypsal konkurz na lékařské místo na nově vzniklou Katedru rehabilitačního lékařství a na Rehabilitační oddělení Všeobecné fakultní nemocnice. Tento konkurz jsem vyhrála. Nastoupila jsem v roce 1985. Od té doby pracuji pod laskavým vedením a přátelstvím Jana. Považuji se za jeho žákyni, pod jeho vedením jsem se účastnila v roce 1992 založení WHO Collaborating Center Rehabilitation for All a spolupracovala jsem na vzniku Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (International Classification of Functioning, Disability and Health – ICF).
úmrtí ze
Profesor Pfeiffer zastupoval ČR při přípravě a revizi nové klasifikace v Haagu. Později jsem v této skupině začala pracovat i já. Prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví ČR Jan jako první spoluautor vydal v roce 1997 příručku „Činnost center reha-
zdravotnictví ČR, uskutečněného dne 1. června 1999, byla ustavena mezirezortní pracovní skupina, jejímž úkolem bylo navrhnout koncepci systému rehabilitace v České republice a připravit zákon o rehabilitaci, což představuje Janovo
Založil jednoduchou tréninkovou místnost pro nácvik denních činností, která se postupně rozrostla na další bezbariérové prostory, koupelny, sprchy a toalety. bilitace“, jež je koncipována již podle tohoto pojetí klasifikace. Jan založil již na počátku své práce jednoduchou tréninkovou místnost pro nácvik denních činností, která se postupně rozrostla na další bezbariérové prostory, koupelny, sprchy a toalety. Vytvořil první ergoterapeutické dílny, řada z nich je dnes na klinice velice dobře vybavených (například dílna keramická, dřevařská, textilní, administrativní či zahradnická). Původní bariérovou budovu jsme postupně přestavěli na bezbariérové prostředí včetně výukových prostor. Rozšiřovala se výuka mediků, zahájili jsme výuku bakalářských oborů ergoterapie a později fyzioterapie a nyní jsme podali akreditaci magisterského vzdělání v ergoterapii a fyzioterapii. Jan má tři děti, osm vnuků a sedm pravnoučat (jedno je na cestě). Dcera Arna je zubní lékařkou, Dorka etnoložkou a syn Jan psychiatrem. Myslím si, že jeho čtvrtým dítětem je již výše zmíněná Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Na základě jednání mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR a Ministerstvem
velké celoživotní dílo. Zákon o koordinované rehabilitaci se dodnes připravuje na MPSV, nevíme však, kdy bude přijat. Ráda jsem s Janem jezdila na kongresy a semináře. Cestou na místa konání jsem zjišťovala, jaké má Jan rozsáhlé znalosti z oblasti přírodovědy – poznávání ptáků, květin, stromů, z historie a samozřejmě znalosti odborné. Na konferencích byl vždy středem pozornosti, bylo vidět, že si ho kolegové váží a mají ho rádi. Chová se laskavě k pacientům, studentům i ke kolegům a nikdy mu není zatěžko akutně převzít výuku nebo ordinaci. Na rehabilitační konferenci, která se každý pátek koná na naší klinice, se vždy těšíme na jeho odborné připomínky a rady. Neustále publikuje, vzdělává se. Naučil se pracovat s počítačem, denně ho používá, ač se k němu staví jako k „laskavému nepříteli“. Závěrem bych si dovolila označit Jana za otce moderní rehabilitace v ČR. Je mi velkou ctí a každodenní radostí s ním stále spolupracovat. doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D. (studentka, podřízená, spolupracovnice, nadřízená)
smuteční oznámení Vzpomínka na profesora MUDr. Jaroslava Páva, DrSc. Dne 26. ledna 2013 jsme si připomněli 90. nedožitých narozenin pana profesora MUDr. Jaroslava Páva, DrSc., předního českého diabetologa a dlouholetého zaměstnance III. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Na III. interní kliniku nastoupil v roce 1961. Intenzivně rozvíjel
nejen činnost léčebně-preventivní, ale i vědecko-výzkumnou a pedagogickou. V roce 1968 se habilitoval prací „K otázce vztahu mezi metabolismem glycidů a tuků“, v roce 1985 byl jmenován profesorem pro obor vnitřní nemoci. Od roku 1966 jako člen výboru České diabetologické společnosti prosazoval moderní směry v diagnostice a terapii diabetu. V roce 1990 byl jednomyslně zvolen předsedou této odborné společnosti, čímž její členové jasně ocenili jeho význam pro českou diabetologii. Dále se aktivně podílel jako místopředseda Spolku lékařů českých v Praze na organizování jeho činnosti. Byl vyznamenán řadou cen České lékařské společnosti.
společnosti
27
Profesor Páv byl především zkušeným, široce vzdělaným internistou. Svým postojem zůstával příkladem medikům, které na klinice vychovával v medicínském myšlení. Věnoval se intenzivně pedagogické činnosti na úrovni pregraduální i postgraduální. Vyvrcholením jeho didaktické práce v diabetologii se stala jeho monografie „Klinická diabetologie“. Stál u zrodu prvního stanovení koncentrace inzulínu v krvi v Československu a to v Laboratoři pro endokrinologii a metabolismus III. interní kliniky. Vedle ryze odborných článků jsou s jeho jménem spjaty základy dietoterapie. Jeho monografie se staly zdrojem informací pro početné řady diabetiků, jimž pomohly pochopit význam dietního režimu v jejich životě. Profesor Páv založil na III. interní klinice diabetologickou školu, jež vychází z širokého pojetí interny, na niž navazuje diabetologie jako obor, vyžadující hlubokou znalost biochemických a fyziologických zákonitostí a vztahů. Profesor Jaroslav Páv byl člověkem vzácných charakterových vlastností. Vždy si zachoval svůj zásadový a přitom vysoce humánní postoj, jímž znamenal oporu lékařského kolektivu i v dobách, kdy se podobné vlastnosti nepovažovaly za příliš moderní. Není proto náhodou, že se po roce 1989 stal předsedou Etické komise nemocnice a fakulty. Stal se váženou a uznávanou osobností na svém pracovišti i v celé naší odborné diabetologické a internistické společnosti. prof. MUDr. Jan Škrha, DrSc., MBA, vedoucí Diabetologického centra III. interní kliniky VFN a 1. LF UK
28
ze společnosti úmrtí
smuteční oznámení 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze s hlubokým zármutkem oznamuje, že dne 7. 2. 2013 náhle zemřel odborný asistent Farmakologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MUDr. Norbert GAIER, CSc.
Pan asistent MUDr. Norbert Gaier, CSc., se narodil dne 1. ledna 1943. Fakultu všeobecného lékařství v Praze absolvoval v roce 1967. Po promoci nastoupil na Farmakologický ústav FVL UK v Praze, kde pracoval po celý svůj profesní život. Kandidátskou dizertační práci „Studie uterorelaxačních a kardiologických účinků především beta-sympatomimetik“ obhájil v roce 1987. Na Farmakologickém ústavu 1. LF UK a VFN Praha se podílel na pregraduální výuce studentů stomatologie i lékařství. Byl vedoucím autorem opakovaně vydávaných „Cvičení a testů z farmakologie“ a samostatných kapitol v řadě skript a učebnic pro mediky. Ve své pedagogické činnosti si získal respekt řady studentů i v kruzích odborné veřejnosti při postgraduálním vzdělávání. MUDr. Norbert Gaier, CSc., se na životě fakulty podílel i jako opakovaně zvolený člen Akademického senátu 1. LF UK. Několik let řídil Komisi pro fytofarmaka a homeopatika a vytvořil základ
úmrtí ze
pro regulaci těchto látek. Neméně záslužná byla i jeho mnohaletá činnost v redakční radě Časopisu lékařů českých. V panu asistentu Norbertu Gaierovi ztrácí 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze významného odborníka a uznávaného vysokoškolského pedagoga. V osobě zesnulého odešel z našeho středu charakterní, pracovitý člověk a milý kolega. Čest jeho památce! 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze.
Prim. MUDr. Josef Černý (16. 3. 1935 – 17. 1. 2013)
Promoval na stomatologickém směru Fakulty všeobecného lékařství v roce 1960, pracoval jako sekundární lékař a asistent na I. stomatologické klinice, v letech 1983–1990 vedl konzervační oddělení kliniky, v letech 1990–1998 zastával funkci zdravotnického zástupce přednosty kliniky.
Po odchodu do starobního důchodu, i přes svůj vážný zdravotní stav, pracoval jako revizní lékař Všeobecné zdravotní pojišťovny. Významná byla organizační činnost a schopnosti zesnulého, podílel se na společenském životě fakulty a nemocnice, byl charismatickým organizátorem medických plesů: zorganizoval jich celkem 54. Spolupracovníci a přátelé vzpomínají s úctou na uznávaného lékaře, pracovitého a charakterního člověka, příkladného kolegu a kamaráda. As. MUDr. Ivan Dziedzic (26. 5. 1944 – 9. 1. 2013) Dlouholetý člen pracovního kolektivu II. stomatologické kliniky 1. LFUK a VFN Praha promoval na stomatologickém směru pražské lékařské fakulty v roce 1969. V letech 1992–2000 byl vedoucím lékařem konzervačního oddělení kliniky. Byl všeobecně velmi vzdělaným lékařem, uznávaným a u studentů oblíbeným pedagogem. Přátelé a spolupracovníci s úctou vzpomínají na vzácného kolegu a kamaráda. Doc. MUDr. et RNDr. Lubomír Sottner, DrSc. V požehnaném věku 90 let zemřel v lednu letošního roku dlouholetý člen pražské akademické obce 1. LF UK Praha, pan docent Sottner, plzeňský rodák (nar. 2. 8. 1922), významný představitel československé a české stomatologie, biologie a genetiky. Promoval na pražské lékařské fakultě v roce 1949, dálkové studium na Přírodovědecké
fakultě ukončil v roce 1963. V roce 1968 dlouhodobě pobýval v několika ústavech lidské genetiky ve Spolkové republice Německo, věnoval se cytogenetice, zabýval se polymorfizmy tkáňových fermentů a studoval dermatoglyfy z aspektů paternitních sporů. Od roku 1972 pracoval jako odborný asistent v Biologickém ústavu FVL UK v Praze. Zde byl pověřen vypracováním modelu výuky pro posluchače stomatologie. S týmem ortodontistů z II. stomatologické kliniky a z terénních pracovišť rozvinul rozsáhlý výzkum, zabývající se dědičností různých vad a chorob orofaciální oblasti. Je uznávaným zakladatelem oboru stomatogenetiky, věnoval se studiu výzkumu genetiky
na stomatologických modelech. Jeho publikační činnost je velmi pestrá a rozsáhlá – více než 80 odborných prací a tři učební texty. Jeho vědecké práce jsou citovány u nás i v zahraničí. V osobě docenta Sottnera ztratilo české školství a zdravotnictví vynikajícího vysokoškolského učitele, vědce a lékaře. Prof. MUDr. Miroslav Fára, DrSc. (29. 7. 1923 – 4. 1. 2013) Rodák a patriot města Pelhřimova promoval na pražské lékařské fakultě v roce 1949, v čele Kliniky plastické chirurgie 3. LF UK a FNKV stál jako přednosta kliniky v letech 1975–1993, v tomto období byl i vedoucím subkatedry plastické chirurgie IPVZ. Odborně byl
společnosti
29
zaměřen hlavně na problematiku vrozených obličejových vad, především obličejových rozštěpů, na kterých spolupracoval se Stomatologickou klinikou VFN a 1. LF UK. Publikoval přes 200 odborných článků v domácím i v zahraničním písemnictví, jež se zaměřovaly především na problematiku obličejových rozštěpů, je spoluautorem 11 monografií, na kongresech a sympoziích vystoupil s téměř 300 přednáškami. V letech 1975–1983 byl členem Executive Committee International Association of Plastic Surgery jako jediný reprezentant tehdejšího východního bloku. Profesor Fára byl jedním z posledních žijících žáků zakladatele oboru plastické chirurgie akademika Františka Buriana. V osobě zesnulého ztratila česká medicína a česká plastická chirurgie světově uznávaného odborníka, vynikajícího vysokoškolského učitele a vědeckého pracovníka, z pozemského života odešel vzácný člověk.
30
napsali jste nám dopisy
dopisy napsali
K rukám vedení nemocnice
MUDr. Eva Králíkova Centrum odvykání kouření III. interní klinika VFN
Nejlepším oceněním zdravotníků je spokojenost našich pacientů. Poděkování ze strany pacientů, slova chvály a uznání potěší každého, kdo při práci ve svém oboru přispěl k uzdravení pacienta, vyřešení jeho obtíží a k jeho spokojenému návratu domů.
Dobrý večer, zdravím Vás všechny na Karláku a chtěl bych Vám poděkovat. Přesně před sedmi lety jsem se k Vám objednal a od toho dne i za pomoci náplastí s nikotinem jsem se nedotknul ani jedné cigarety. Tak se k Vám hlásím, abyste viděli, že máte úspěchy v práci a že Vaše práce je důležitá. Když to různým známým řeknu, tak mi nevěří, protože si pamatují, že jsem kdysi kouřil snad i pod sprchou. Moc jsem šťastný, že jsem zvítězil a jsem svobodný a nezávislý. Jsem toho názoru, že k poražení závislosti je nutné opravdové rozhodnutí. Tedy asi bych řekl vítězství mozku.
Vážení, byla jsem od 30. listopadu do 7. prosince hospitalizována u vás, na Interním oddělení Strahov, na lůžkovém oddělení E. Chtěla bych touto cestou vyslovit velké uznání za mimořádnou péči na tomto oddělení, a to nejen ošetřující lékařce, MUDr. Šakové (její propouštěcí zpráva mluví sama za odbornou péči a výsledky), za naprosto perfektní přístup k pacientovi, vždy doprovázený milým jednáním a porozuměním. Také profesionální péče všech sestřiček, v čele se staniční sestrou Danou, byla mimořádná. Také pomocný personál (např. v kuchyňce paní Luba), naprostá čistota, ale i přístup při úklidu, to všechno bylo na vysoké úrovni. Totéž platí o specielních vyšetřeních v přízemí. Všechny poznatky nelze jinak ocenit než jako perfektní chod celého areálu. Stejně tomu bylo před pěti lety při dlouhodobé těžké nemoci mého manžela, Ing. Václava Řeháka. Vše jsem oceňovala při denních návštěvách, kdy byl v péči ošetřující lékařky MUDr. Wohlové a zdravotního personálu, se kterými jsem se setkala nyní na recepci i na oddělení E. Děkuji za vše a všem přeji hodně zdraví a pracovní úspěchy do nového roku. Zdenka Řeháková
zdravotnickou péči a profesionalitu, díky které jste nám doslova na poslední chvíli před čtyřmi měsíci zachránili život našeho syna Petra Bělouška. Díky Vaší rychlé a obětavé pomoci a jeho převozu na oddělení RES I., vedeném MUDr. Šoupalem, se mu dostalo nepřetržité vysoce odborné péče a speciální léčby. Nejen toto, ale i velice lidský přístup jsme ocenili ve dnech, kdy se jeho stav sice stabilizoval, ale stále bojoval o život a my se obávali, aby tento boj neprohrál. Snažili jste se nám srozumitelně vysvětlovat závažnost jeho onemocnění a k tomu jste nám dodávali i spoustu naděje a optimismu. Nevím, jak několika větami vyjádřit všechna poděkování od nás, rodičů, syna Petra, ale i příbuzných a známých, protože díky Vám budou nadcházející společné vánoční svátky opět plné pohody a radosti. Pane primáři, prosím, předejte všem pracovníkům oddělení RES I. a odd. RES II., kam byl Petr později přeložen, jedno veliké poděkování od srdce. Byli jste to právě Vy, jejichž zásluhou žije a dýchá téměř z plných plic. Přeji Vám mnoho osobních a pracovních úspěchů a hlavně hodně lásky, pohody a samozřejmě zdraví.
S pozdravem Ivana
KARIM VFN Prim. MUDr. Jan Kryštof Vážený pane primáři, ráda bych Vám chtěla dodatečně ještě jednou poděkovat za Vaši špičkovou
Vážená redakce, ráda bych touto cestou poděkovala za velmi vstřícný a neobyčejně hezký přístup paní doktorky MUDr. Urbanové a sest-
řičky, paní Sýkorové. V neděli 6. ledna 2013 jsem byla odpoledne na pohotovosti ve Vaší nemocnici, nebylo mi dobře. Paní doktorka mě vyšetřovala, sestřička jí asistovala, a obě byly mimořádně hodné a chovaly se velmi profesionálně. Byla to pro mě velká úleva i podpora a chci jim upřímně poděkovat. S takovým chováním se dnes člověk tak často nesetkává. Přitom je to pro každého pacienta velmi důležité. Rovněž paní doktorka na sonu, jejíž jméno neznám, byla vstřícná a velmi šikovná. Ještě jednou děkuji a přeji paní doktorce i sestřičce, Vaší redakci a zaměstnancům nemocnice hodně zdraví a úspěchů v novém roce, zkrátka vše nejlepší.
S pozdravem Ing. Libuše Havlíčková
Moc Vám děkuju a myslím na Vás s nadšením a s díky. Váš pacient /vyléčený/ Ing. Jiří Černý
Vážená redakce, rád bych tímto dopisem ocenil profesionalitu a přístup k pacientům SPIN. Dne 19. prosince 2012 v odpoledních hodinách mi pracovníci tohoto oddělení provedli nejen potřebná vyšetření, ale bylo poznat, že dávají i něco navíc. Dle mého názoru jsou zde lidé nejen odborně na výši, ale i v čase předvánočního shonu zde panovala velice příjemná a přátelská atmosféra. A to je pro pacienty velmi pozitivní.
Ještě jednou děkuji Petr Kříž
KARIM VFN, přednosta: doc. MUDr. Martin Stříteský, CSc. Vážený pane docente, chtěl bych Vám poděkovat za péči o mého tchána, Ing. Stanislava Pika. Ten byl hospitalizovaný na RES kardiochirurgické kliniky VFN ve dnech 12. až 21. prosince
2012. Podstoupil náhradu mitrální chlopně pro infekční endokarditidu, avšak i přes maximální úsilí celého týmu zemřel na SIRS s vasoplegií a krvácením do plic. Věděli jsme, že vstupoval do výkonu v neoptimální kondici, vyčerpaný dvoutýdenní léčbou alární pneumonie v nemocnici Jihlava. Poděkování patří zejména doc. MUDr. Martinu Balíkovi, PhD., za jeho profesionalitu, erudici, ochotu a ryzí zájem o pacienta. Dále se k němu pěkně chovali MUDr. Bartáková a MUDr. Rulíšek. V neposlední řadě děkujeme panu doc. Rohnovi, který provedl operaci, a celému ošetřovatelskému týmu RES. Přestože se nepodařilo mého tchána zachránit, vaší péče si velice vážíme a přejeme mnoho uzdravených a spokojených pacientů.
jste nám 31
příběhy pacientů Vážení pacienti, návštěvníci, přátelé, jestliže jste ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze zažili něco hezkého, byli jsme s Vámi v těžkých chvílích, v těžké nemoci pomohli k uzdravení, postarali jsme se o Vaše blízké a byli jste s poskytovanými službami v naší nemocnici spokojeni, budeme velice rádi, když se s námi o své zážitky podělíte a napíšete nám svůj krátký příběh.
Za celou rodinu Ing. Stanislava Pika
Prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc., FCMA Neurologická klinika VFN a 1. LF UK Vážený pane profesore! Chtěli bychom Vám a Vašemu oddělení velmi poděkovat za rychlou a účinnou pomoc při řešení akutního zdravotního stavu naší maminky, paní Jaroslavy Růžičkové (ročník 1928). V pondělí již ve večerních hodinách jsme přivezli maminku na Vaši ambulanci, kde se jí ochotně ujaly lékařky, paní MUDr. Zborníková a paní MUDr. Kovářová, se zdravotní sestrou Janou Šídlovou. Neodkladně provedly odborná neurologická vyšetření a poté mamince zajistily rychlý převoz na neurochirurgii ve Vojenské nemocnici, kde byl úspěšně ještě téhož večera proveden zákrok.
Děkujeme! Za rodinu Miloš Růžička, syn, a Viktor Tolar, zeť
Na základě Vašeho laskavého svolení bychom Váš příběh uveřejnili v časopise Nemocnice a umožnili tím pacientům, lékařům, zdravotním sestrám a ostatním zaměstnancům nemocnice, aby se mohli Vaším příběhem potěšit. Možná že i Váš příběh pomůže někomu v boji s vážným onemocněním a dá mu naději v uzdravení. Předem Vám děkujeme.
Váš příběh nám, prosím, zašlete na adresu:
[email protected] nebo
[email protected].
32 cestování z VFN až na konec světa
z VFN až na konec světa cestování 33
je velice řídce osídlená, se vzdálenostmi mezi jednotlivými osadami často více než 50 kilometrů. Silnice jsou ale poměrně kvalitní. Jižní pobřeží ostrova se skládá z písečných pláží, malých kopců, porostlých místní
Z pevnosti Mondou, postavené v 19. století, která stojí kus od pobřeží, se otevírá nádherný výhled na část ostrova. Hnědé kopce se střídají se zelenožlutými lesy a občas je vidět i modrošedá hladina řeky
Souostroví Nová Kaledonie, které má rozlohu 19 000 km², tvoří nejbohatší a nejlidnatější ostrov Grande-Terre, ostrovy Iles Loyauté, Ile des Pins, Belep a množstvím malých ostrůvků.
Nová Kaledonie Nová Kaledonie patří k francouzským zámořským teritoriím od roku 1946. Ostrov leží 750 mil na východ od pobřeží Austrálie a byl objeven Jamesem Cookem při jeho druhé plavbě, v roce 1774. Francie Novou Kaledonii anektovala v polovině 19. století a od té doby ji využívala hlavně jako trestaneckou kolonii. Na rozdíl od Tahiti a ostrovů Společenství, jejichž obyvatelé jsou s francouzskou koloniální správou celkem spokojení, na Nové Kaledonii se velmi zřetelně projevují snahy o získání nezávislosti. Referendum na toto téma by se mělo konat v roce 2014.
I chování místního obyvatelstva je oproti Tahiti rozdílné. Na Tahiti se skoro všude tančí a zpívá, lidé jsou přátelští a usměvaví, na Nové Kaledonii jsou domorodí Kanakové pořád zamračení, gestikulují a k bělochům se moc přátelsky nechovají.
Po přistání na Noumea International Airport, jež je vzdálené více než hodinu jízdy od hlavního města Noumea a nalézá se v úplné pustině, jsem se vydal ve vypůjčeném autě po jižním pobřeží ostrova směrem na západ. Nová Kaledonie
křovinatou vegetací, a spousty potoků a říček. Severní pobřeží je naopak tvořeno vysokými rozeklanými útesy, které trochu připomínají jižní pobřeží Portugalska. Po několika hodinách jízdy jsem dorazil k jedné z nejznámějších písečných pláží na Nové Kaledonii – Poé Beach. I když bylo krátce po poledni a počasí bylo slunečné a nad 30 stupňů Celsia, na pláži nebyli téměř žádní lidé, což mně po zkušenostech s přeplněnými plážemi Chorvatska nebo Mallorky přišlo trochu divné. Hned odtud jsem jel zpátky, na jihovýchod, do Zátoky obřích želv (La Baie des Tortues). Těšil jsem se na galapážské želvy, ale když jsem sešplhal po příkrém kopci až k zátoce, u které rostly podivné stromy, žádné želvy nebyly nikde v dohledu. Společně se dvěma australskými turistkami – zdravotními sestrami – jsme prošli celou zátoku, ale po želvách ani památky. Později jsem se v jedné francouzské pevnosti předělané na muzeum dozvěděl, že želvy v této zátoce vyhynuly před více než sto lety, název tedy slouží už jen jako lákadlo na naivní turisty.
nebo jezera. Krajina se vůbec nepodobá tropickému ráji, jak jsem ho spatřil na Tahiti, ale spíš Portugalsku nebo jižnímu Španělsku. V této francouzské pevnosti je muzeum kolonizace Nové Kaledonie, která byla a je poznamenána více než 200 let trvajícími půtkami
mezi Francouzi a domorodým obyvatelstvem. Ve vesnici La Foa regionální úředníci vytvořili pod širým nebem muzeum dřevěných soch a obličejových masek původních obyvatel Nové Kaledonie. Primitivně tesané sochy jsou dva až tři metry vysoké a trochu se podobají těm z Velikonočních ostrovů. V parku okolo muzea si dává sraz místní mládež a na trávníku popíjí pivo, víno a kouří. Poslední a nejlepší zážitek z Nové Kaledonie mne čekal druhý den v podvečer. V průvodci jsem si přečetl, že v národním parku u kanakské vsi Sarraméa, ve vnitrozemí ostrova, se nalézá divoký horský potok vymletý ve skále, ve kterém jsou vodopády oddě-
Letecký pohled na krajinu při přistání na Noumea International Airport
34 cestování z VFN až na konec světa
1 | Nouméa – pláž Anse Vata 2 | Divoký horský potok v národním parku u kanakské vsi Sarraméa
Autor článku docent Michálek a cíl jeho cesty leny lagunami, v nichž se dá perfektně koupat. Přes několik vesnic s dost divoce vyhlížejícími a gestikulujícími domorodými chasníky jsem se dostal až ke vstupu do národního parku a asi po hodinovém stoupání jsem dorazil ke skalnímu masivu, kde začínala trekkingová stezka vedoucí podél horského potoka. Několik malých vodopádů bylo zakončeno dvěma asi osmimetrovými lagunami s průzračnou vodou a asi čtyřmetrovou hloubkou. V laguně se již koupaly dvě domorodé dívky. Příliš se mi nechtělo se k nim připojit, ale jakmile do laguny skočili s řevem dva Němci, skočil jsem také. Voda byla studená, asi 15 stupňů, a tak kromě domorodek v laguně nikdo nevydržel déle než pár minut. A to už byl poslední zážitek z Nové Kaledonie, druhý den už mě australské letadlo unášelo směrem k Sydney.
Podle informací turistů i místních obyvatel, se kterými jsem se na Tahiti i na Nové Kaledonii setkal, je kvalita místního zdravotnictví výrazně lepší než
na okolních nezávislých ostrovech. Na Tahiti je velká, poměrně moderní nemocnice. Personál je zčásti francouzský, zčásti místní. Francouzi často přijíždějí na Tahiti i na Novou Kaledonii pracovat jako lékaři i zdravotní sestry, nejen kvůli atraktivnímu podnebí, ale také kvůli výhodnému finančnímu ohodnocení – pro práci v koloniích existuje systém bonifikací. Naopak místní obyvatelé jsou vysíláni na studium a stáže do Francie nebo jsou školeni zdravotnickými profesionály z Francie přímo na ostrovech. I přes tyto relativně příznivé informace jsem byl rád, že jsem nemusel během svého pobytu místní zdravotnické zařízení vyhledat. I přes obrovskou vzdálenost Tahiti a Nové Kaledonie od Evropy mohu tento výlet doporučit každému, kdo má rád chození v přírodě a pozorování podmořského světa. Text a foto: doc. MUDr. Pavel Michálek, Ph.D.
3 | Vesnice La Foa – muzeum dřevěných soch a obličejových masek 4 | La Baie des Tortues – Zátoka obřích želv 5 | Pevnost Mondou – postavená v 19. století
2 4
1 3
5
Členité pobřeží Nové Kaledonie, nazývané také Grande Terre
Souprava na měření tlaku mozkomíšního moku při punkci míšního vaku, začátek 20. století. Zapůjčil prof. MUDr. Jiří Zeman, DrSc.
