Informační bulletin Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK. číslo 4 říjen prosinec Přišel adventní čas

Informační bulletin Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK číslo 4 | říjen–prosinec 2012

Přišel adventní čas

Významná ocenění

obsah

3

Rádi bychom Vám představili odborníky VFN a 1. LF UK, . kteří v posledních týdnech obdrželi významná ocenění své činnosti.

obsah Úvodní slovo ředitelky VFN..................................... 4 Úvodní slovo děkana 1. LF UK................................... 5 Novinky a události...................................................... 6 Otevření nového Zobrazovacího centra 1. LF UK.......... 10 Jarmark „U Vondráčků“................................................. 11 I plyšoví medvídci mají své nemocnice......................... 12 Ze života VFN a 1. LF UK Profesor vnitřního lékařství Josef Jan Čejka.................. 14

Prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc., přednosta Psychiatrické kliniky . VFN a 1. LF UK Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy prof. MUDr. Jiřímu Rabochovi, DrSc., za zásluhy o stát v oblasti vědy, . výchovy a školství.

Prof. MUDr. Martin Balík, Ph.D. E.D.I.C., Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny VFN a 1. LF UK Profesor MUDr. Martin Balík, Ph.D. E.D.I.C., obdržel Stoutenbeekovu cenu za nejlepší výzkumný protokol v Intenzivní medicíně . za rok 2012.

Rozhovor Profesor MUDr. Jiří Raboch, DrSc................................. 16 Ze společnosti V čase vánočním........................................................... 18 Mikulášské koledování. aneb předvánoční setkání zaměstnanců VFN............... 19 Výstavy v Akademickém klubu 1. LF UK....................... 20 Křest knih...................................................................... 21 Křeslo pro Fausta.......................................................... 22 Životní jubilea................................................................ 24 Napsali jste nám........................................................ 30 Cestování Tahiti a Nová Kaledonie – po stopách kapitána Cooka.... 32

Nemocnice, číslo 4, informační bulletin Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Vydavatel: Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze Registrace: MK ČR E 13990 Periodicita: čtvrtletník Redakce: Eva Davidová, DiS. (1. LF UK),. Mgr. Vlasta Helekalová, MBA . (1. LF UK),. Václav Kříž (VFN),. Bc. Petra Pekařová (VFN) Fotografie: Václav Kříž (VFN),. Vladimír Brada,. Petr Heřman, Leoš Chodura Korespondenci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařová, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, ředitelství, U Nemocnice 2, 128 08 Praha 2, [email protected]. Výroba: Design Communications, s. r. o. Náklad: 3000 ks

Prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., přednosta Onkologické kliniky . VFN a 1. LF UK Cenu rektora Univerzity Karlovy získal prof. MUDr. Jiří Petruželka, DrSc.

Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., I. interní klinika VFN a 1. LF UK Ocenění Česká hlava získal za činnost v oblasti onkologie . prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.

Foto na titulní straně: . Zimní motiv z Karlova náměstí. V pozadí Faustův dům a budova II. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK. Autor: Václav Kříž

4

editorial Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA

prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. editorial 5

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí čtenáři,

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé,

máte v rukou poslední číslo časopisu Nemocnice vydané v roce 2012. Mnozí označují tento rok za letopočet, kdy nastane konec světa. Musím se přiznat, že v mnoha ohledech se tato předpověď téměř naplnila. Společenská atmosféra není dobrá, vývoj ekonomiky také ne. Nemá však smysl nad touto situací naříkat, je potřeba se s ní vypořádat. A to my společnými silami ve VFN činíme. Pro rok 2012 jsme si naplánovali řadu zásadních úkolů. Některé se podařilo splnit, jiné ne. Dovolím si tedy stručnou rekapitulaci. Implementace změn pro poskytování zdravotnických služeb v souvislosti s novými zákony byla pro správní i pro zdravotnickou část VFN mimořádnou zátěží. Mnoho nejasností i chyb v nové legislativě vyvolalo nárůst administrativy a zavinilo spoustu promrhaného času nás všech. V tuto chvíli lze konstatovat, že zásadní požadavky nových předpisů VFN plní a na kultivaci tohoto stavu průběžně pracuje. Jednu z norem, jež zásadním způsobem ovlivnila chod nemocnice, představuje zákon o veřejných zakázkách. Jeho složitost a také přísné podmínky stanovené zřizovatelem způsobily, že VFN není s to realizovat všechny investice, které si pro letošní rok naplánovala. Dílem proto, že byla v zadávacích podmínkách velmi přísná, dílem proto, že poskytuje často velmi specifické služby. Od počátku letošního roku vznikla první a jediná klinika svého druhu v České republice – Klinika adiktologie. Je vytvořena dvěma pracovišti – Oddělením léčby závislostí VFN a Centrem adiktologie 1. LF UK. Od poloviny roku se ve VFN znovu rozvíjí Pneumologická klinika, která se významně podílí na rozvoji pneumologie v ČR, spolupracuje s dalšími obory ve VFN a podílí se na jejich rozvoji, např. kardiologie, hrudní chirurgie, anesteziologie a resuscitace či onkologie. Počátkem příštího roku by měla klinika otevřít i svůj lůžkový fond. Na podzim byla dokončena restrukturalizace péče ve stomatologii. Ambulantní část bývalé Stomatologické kliniky v Kateřinské ulici byla přičleněna k Ústavu klinické a experimentální stomatologie. Stomatologická klinika nyní nese výstižnější název Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie.

jeden můj kolega si při pohledu do diáře posteskl: „Ten čas tak běží, až mám pocit, že stále jen zdobím stromek a měním letní a zimní pneumatiky.“ Takže teď, kdy jsme již i my, opozdilci, přezuli na zimu, dostává se nám do rukou vánoční číslo „Nemocnice“ coby předzvěst toho, že zase budeme brzy zdobit stromek. Zalistujme ale diářem a připomeňme si, že jsme toho stihli o něco více. V létě jsme se v Dobronicích setkali s novými studenty. Je to dobrá příležitost pro předání informaci „jak to na fakultě chodí“ příjemným a neformálním způsobem. Tyto informace předávají novým adeptům medicíny učitelé, pracovníci děkanátu, ale i studentští tutoři. V novém akademickém roce již několikrát zasedlo nové kolegium děkana. Složením odráží nutnost spojení osvědčené zkušenosti s energií schopnou prosadit nové kroky. Členové kolegia se zaměřili na nastavení administrativy i obsahu výuky preklinických a klinických oborů, ve spolupráci s VFN na vedení popromočního vzdělávání – jak specializačního, tak tzv. MD. PhD programu. Zajímá nás reálná výuková zátěž pracovišť i výsledky hodnocení výuky studenty. Je důležité vědět, které týmy posilují náš rozpočet režiemi z grantových projektů a jak prestižní výsledky mají. To vše totiž musí fakulta nejen vnímat, ale i oceňovat. Také jsme zahájili práci na přípravě etického kodexu člena akademické obce. Nově byla konstituována Vědecká rada. Jsme si vědomi, že naši mimofakultní kolegové, zejména ti mimopražští, mají účast komplikovanou vzdáleností. O to víc si vážím jejich od počátku aktivní spolupráce. Významně jsme pozměnili i sestavu zahraničních členů VR, mezi nimiž je i nositel Nobelovy ceny za chemii, profesor Jean-Marie Lehn. Vedení fakulty je v současnosti velmi aktivní v diskusích provázejících přípravu zákona o univerzitních nemocnicích. S potěšením mohu říci, že v této oblasti jsme v naprosté shodě s vedením všech lékařských fakult v republice, máme podporu Konference rektorů a úzce spolupracujeme s reprezentacemi fakultních nemocnic.

Aby VFN mohla poskytovat služby a mohla dále rozvíjet odborný potenciál, nutně potřebuje nezbytné základní podmínky. Jednou z nich jsou uzavřené smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Vzhledem ke svému postavení v české superspecializované péči – tzv. centrové péči, se VFN mohla podílet na vytvoření návrhu úhrad tohoto typu péče. Věříme, že odpovědnost léčit a odpovědnost za péči platit budou alespoň v této části smluvního vztahu v rovnováze. Restrukturalizace lůžkové péče a požadavek ze strany pojišťoven v této oblasti pro nás nebyl překvapením. VFN měla připravenu strategii, jakým způsobem lůžkový fond v první fázi změnit, ta byla nakonec pojišťovnami akceptována. A co se nám nepodařilo? Již jsem uvedla, že kvůli složitosti zákona o veřejných zakázkách nedokážeme realizovat všechny plánované investice. Mezi ně patří např. rozšíření lékárny na Fakultní poliklinice. Předpokládáme její otevření v první polovině roku 2013. Stejný problém se týká nové lůžkové kapacity pro Kliniku rehabilitačního lékařství. I v tomto případě budeme usilovat o zprovoznění nových lůžek počátkem následujícího roku. Výčet úspěchů i neúspěchů není vyčerpávající, velmi důležitý je ale pocit, že se nejen snažíme, ale že se nám i daří naše záměry realizovat. Ráda bych na tomto místě poděkovala všem, kteří se jakýmkoliv způsobem na chodu VFN vpřed podílejí. Vážení přátelé, dovolte mi, abych Vám i Vašim blízkým popřála hodně zdraví, štěstí, spokojenosti i optimismu do příštího roku.

Mgr. Dana Jurásková, Ph.D, MBA, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

V roce 2013 je před námi i řada dosud ne zcela zmapovaných výzev. Jejich naplnění bude snazší tam, kde je jasná legislativa a dostatek prostředků. Bohužel všichni víme, že takovéto ideální podmínky se vyskytují spíše v literatuře než v praxi. Takže v mnoha případech budeme nuceni i k průzkumu bojem. Avšak nejen prací živ jest akademik. V době, kdy píšu tyto řádky, se možná již začínáme těšit na množství přátelských setkání v předvánoční době. V plné přípravě je Ples mediků s „polokulatou“ číslovkou 125. Vážení přátelé, přeji Vám na cestě do nového pevné zdraví, hodně sil k naplnění Vašich přání, mnoho štěstí tam, kde vlastní síla nestačí, a četná potěšení z lidí kolem Vás. Vážení přátelé, přeji Vám všem do nového roku to nejlepší, co si lze přát. Samozřejmě pevné zdraví na další cestě, hodně sil k naplnění Vašich přání, mnoho štěstí tam, kde vlastní síla nestačí, a četná potěšení z lidí kolem Vás. prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc., děkan 1. lékařské fakulty UK

6 novinky a události

události a novinky 7

Urology week 2012 U příležitosti akce nazvané Urology week 2012 aneb týden informací o urologickém zdraví jsme dne 13. září 2012 uspořádali na Urologické klinice tiskovou konferenci. Jednoznačné sdělení: prevence je nejdůležitější! – na tom se shodují všichni odborníci participující na Urologickém týdnu Evropské urologické společnosti, který se konal ve dnech 17. až 21. 9. 2012.

Letošní rok byl věnován prevenci a léčbě močových a ledvinových kamenů. (PP)

Studentský Jarmark opět zahájil nový akademický rok

Pokusy a experimenty si získaly své zájemce. Ve čtvrtek 4. října 2012 se konal v areálu Albertova již čtvrtý ročník vítání nových studentů do akademické obce – Studentský Jarmark, pořádaný Studentskou unií UK za podpory Univerzity Karlovy. Na festivalu, zaměřeném převážně na studenty prvních ročníků fakult UK, se představila dvacítka studentských spolků, které si pro návštěvníky připravily různorodé úkoly a informovaly je o své činnosti či připravovaných akcích. Nové umístění na Albertově využili organizátoři

i k rozšíření programu. Ve spolupráci s Přírodovědeckou a 1. lékařskou fakultou UK byl nově připraven doprovodný vědecký program, zajímavé pokusy a experimenty. Některé spolky, včetně UK media, si pro návštěvníky připravily také dobroty, jako byla tradiční bábovka či sušenky. Na festivalu vystoupily kapely Vagyny dy Praga či CCTV Allstars. Vrcholem venkovního programu byl koncert kapely Toxique. Studenty přišli pozdravit děkani 1. lékařské fakulty UK a Přírodovědecké fakulty UK. V podvečer byl však program přerušen silným deštěm a větrem, který boural stany a lámal deštníky. Nedošlo tedy na plánovaný projev rektora, nekonala se ani afterparty v P. M. Clubu. Areál se rychle vylidnil, ale náhlá změna počasí příchozí neodradila. I přes nepřízeň počasí byli organizátoři s průběhem akce spokojeni. Návštěvnost byla hojná, kapely se líbily. (VH)

Novorozenecký screening – zahájení pilotní studie Novorozenecký screening je aktivní a celoplošné vyhledávání chorob v jejich časném, preklinickém stadiu, proto aby se tyto choroby diagnostikovaly a léčily dříve, než se stačí projevit a způsobit novorozenci nevratné poškození zdraví. Ústav dědičných metabolických poruch VFN a 1. LF UK zahajuje od 1. října 2012 pilotní studii grantového projektu IGA MZ, v níž se rozšíří počet vyšetřovaných dědičných metabolických poruch (DMP) o dalších 20 nemocí. Cílem projektu je zjistit technickou proveditelnost a klinickou užitečnost tohoto rozšířeného programu a na základě výsledků doporučit, které nemoci by měly být přidány do rutinního screeningu novorozenců. (pp)

Vědecká kavárna na téma: Čeští cestovatelé a jejich podíl na objevování světa.

Týden vědy a techniky 2012 Týden vědy a techniky 2012 je největší vědecký festival v ČR, který pořádá Akademie věd ČR spolu s partnerskými organizacemi. Letošní, dvanáctý ročník se konal ve dnech 1. až 15. listopadu a jeho program se rozprostřel opět po celé České republice. „Mottem letošního ročníku je Energie vědy. Energie je síla a vůle k činům, k vědeckému

výzkumu i k vědeckým objevům. Festival Týden vědy a techniky umožní energii vědy poznat,“ uvedl předseda Akademie věd ČR, prof. Jiří Drahoš. Na půdě 1. lékařské fakulty v Akademickém klubu ve Faustově domě se konaly čtyři vědecké kavárny: Čeští cestovatelé a jejich podíl na objevování světa (RNDr. Jiří

Dny duševního zdraví

Novorozenecký screening DMP je založen na analýze suché kapky krve na filtračním papírku.

U příležitosti akce s názvem Dny duševního zdraví jsme uspořádali v úterý 9. října 2012 tiskovou konferenci na Psychiatrické klinice VFN a 1. LF UK. Součástí tiskové konference bylo představení projektu Chronobiologie poruch nálady, realizovaného z Fondu partnerství švýcarské a české vlády za účelem výuky a výcviku v oblasti chronobiologické léčby (fototerapie, spánková deprivace, manipulace s cirkadiánními rytmy). Při této příležitosti byla také uvedena do provozu místnost fototerapie. Ve dnech 9., 10. a 11. října 2012 se na klinice také konal Jarmark „U Vondráčků“. (pp)

Martínek), Právo v obraze a kameni (prof. JUDr. PhDr. Karolina Adamová, DrSc., a JUDr. Antonín Lojek, Ph.D.), Těžba břidlicového plynu pomocí hydraulického štěpení (Leo Eisner, Ph.D.) a Na co jsou v srdci Purkyňova vlákna? (prof. MUDr. David Sedmera, Ph.D.). Témata Vědeckých kaváren přilákala jako vždy velké množství zájemců. (vh)

8 novinky a události

události a novinky 9

Měření CO ve vydechovaném vzduchu

Zaměstnanci Fakultního transfuzního oddělení VFN zajistili odběr krve přímo ve VIP prostorách klubu Sparta.

Sparťanská krev Další ročník tradičního odběru krve s názvem Sparťanská krev se uskutečnil ve středu 7. listopadu 2012 přímo ve VIP prostorách hokejového klubu HC Sparta Praha, a.s., v TESLA ARENĚ. Tato akce je organizována pravidelně již šestým rokem. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (resp. Fakultní transfuzní oddělení VFN) se této akce zúčastnila již počtvrté. Projekt má za cíl podpořit dobrovolné dárcovství krve a přivést do řad dárců další nové členy.

Zaměstnanci Fakultního transfuzního oddělení VFN zajistili odběr krve přímo ve VIP prostorách klubu Sparta. Do akce Sparťanská krev se zapojili současní i bývalí hráči Sparty, klubové legendy, trenéři, zaměstnanci klubu, sparťanští fanoušci a široká veřejnost. I v letošním roce zaznamenala akce velký úspěch. Bylo odebráno celkem 84 dárců krve. Všem dárcům krve velice děkujeme a vážíme si jejich podpory! (pp)

Mikuláš ve VFN Malé pacienty ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze stejně jako každý rok navštívil Mikuláš s čertem a andělem. Pro děti, které musí tento čas trávit v nemocnici, byla návštěva vítaným zpestřením a navíc ty, které byly hodné a zarecitovaly nebo zazpívaly, dostaly od populární trojice malé dárečky.(pp)

Měření CO ve vydechovaném vzduchu jsme připravili v pondělí 12. listopadu 2012 ve vestibulu Fakultní polikliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Akce se konala u příležitosti Mezinárodního nekuřáckého dne. Měření CO ve vydechovaném vzduchu ukazuje míru znečištění organismu oxidem uhelnatým a používá se především u kuřáků k ověření míry

Světový den diabetu V souvislosti se Světovým dnem diabetu jsme zorganizovali dne 14. listopadu 2012 tiskovou konferenci zaměřenou na prevenci diabetu. V roce 1991 byl Mezinárodní federací pro diabetes a Světovou zdravotnickou organizací 14. listopad vyhlášen Světovým dnem diabetu, jako reakce na rostoucí obavy ze zvyšující se zdravotní hrozby, kterou diabetes představuje. Diabetes mellitus 2. typu je považován za nejnebezpeč-

nější civilizační chorobu, která ovlivňuje stovky milionů životů lidí po celém světě. Přitom je

možné tomuto onemocnění předcházet preventivními opatřeními. (pp)

XXIII. celostátních foniatrických dnů Evy Sedláčkové a 10. česko-slovenského foniatrického kongresu byla Foniatrická klinika VFN

a 1. LF UK. Záštitu nad akcí převzala ředitelka VFN Mgr. Dana Jurásková, PhD, MBA, a děkan 1. LF UK prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. Význam kongresu byl potvrzen účastí předsedkyně Unie evropských foniatrů, prof. Antoinette am Zehnhoff– Diennesen, MD, PhD. Program byl zahájen historickou částí s prezentací vývoje oboru foniatrie v Československu a v ČR a pokračoval popisem aktuální situace oboru v Evropě. Témata jednotlivých přednášek byla zajímavá, například: vyšetřování sluchu ve vztahu k chirurgické léčbě, poruchy hlasu, reedukace hlasu, poruchy řeči, kochleární implantáty. Mezinárodní setkání foniatrů v roce 90. výročí založení oboru foniatrie bylo tradičně úspěšné odborně i společensky.

Foniatrické akce Dvě odborná setkání se konala při příležitosti 90. výročí založení oboru foniatrie prof. MUDr. Miloslavem Seemanem. Organizátorem

expozice tabákovému kouři. Přístroj ukazuje i procento červených krvinek, na které je CO navázán, a které tudíž nemohou přenášet kyslík. Cílem této akce je motivovat kuřáky k odvykání kouření a poskytnout více informací o možnostech léčby. Zájemci se mohou objednávat do specializovaného Centra pro závislé na tabáku III. interní kliniky VFN a 1. LF UK, které se nachází ve Fakultní poliklinice VFN, Karlovo náměstí 32, 128 08 Praha 2, tel.: 224 966 608. (pp)

Záštitu nad akcí převzala ředitelka VFN Mgr. Dana Jurásková (vlevo) a děkan 1. LF UK prof. MUDr. Aleksi Šedo.

doc. MUDr. Olga Dlouhá, CSc., prezidentka kongresu

10

novinky a události

události a novinky 11

Prohlídka nového Zobrazovacího centra v Purkyňově ústavu 1. LF UK

Otevření nového Zobrazovacího centra 1. LF UK Na 1. LF UK úspěšně končí projekt Zobrazovací centrum pro biomedicínu a lékařské nanotechnologie, který byl financován z Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost (OPPK). K dispozici pro projekt bylo přes 36 milionů Kč, část prostředků se díky úspěšným výběrovým řízením podařilo ušetřit. Projekt se realizoval na Ústavu buněčné biologie a patologie (ÚBBP), který je vedený profesorem Raškou. V první části projektu se provedly stavební úpravy prostor v jižní části východního křídla Purkyňova ústavu, kde v prvním nadzemním podlaží vznikly zcela nové laboratoře včetně zatemněné místnosti pro mikroskop, další rekonstruované

prostory se nacházejí v prvním podzemním podlaží východního křídla a v prvním podzemním podlaží západního křídla. V druhé části projektu proběhl nákup a modernizace přístrojového vybavení, které umožnilo seskupení původních, aktualizovaných i nově získaných přístrojů ÚBBP do jednoho funkčního celku. Zobrazovací centrum bylo vybaveno Transmisním elektronovým mikroskopem Morgani s CCD kamerou, konfokálním mikroskopem s rotujícím diskem (spinning disk microscope), Kryosubstitučním zařízením, Ultramikrotomem s kryonástavcem, High

Tilt kryodržákem Gatan 914 pro mikroskop Sphera, Digestoří, Laminárním boxem a CO2 inkubátorem. Modernizace a upgrade se týkaly epifluorescenčního mikroskopu Olympus IX71, mikroskopu Zeiss 900 a mikroinjekce Zeiss. Na závěr projektu se při příležitosti otevření již hotového Zobrazovacího centra pro biomedicínu a lékařské nanotechnologie dne 22. 10. 2012 konalo na Purkyňově ústavu 1. LF UK v Praze na Albertově mezinárodní sympozium Functional Organization of the Cell Nucleus Symposium, kterého se kromě mezinárodně uznávaných přednášejících účastnil i rektor UK profesor Hampl a současný i minulý děkan 1. LF profesor Aleksi Šedo a profesor Tomáš Zima. MUDr. Jiří Spilka manažer projektu

Jarmark „U Vondráčků“ Na Psychiatrické klinice se ve dnech 9., 10. a 11. října 2012, u příležitosti Světového dne duševního zdraví, konala akce nazvaná Jarmark „U Vondráčků“. Pro návštěvníky i klienty kliniky byly připraveny workshopy ergoterapeutických aktivit a velkou účast si vysloužily Integrační miniturnaje, které se z části odehrávaly venku v zahradách. Ocenění v podobě diplomu získal skutečně každý z přítomných, bojovalo se v náročných disciplínách, jako je obří mikádo, skákání v pytli, hod kroužkem na cíl, běh s kaštanem, pétanque, stolní tenis, stolní fotbal, samozřejmě s povzbuzováním účastníků. V dílně „Podzemce“ pak mnozí z návštěvníků zkoušeli výtvarné techniky užívané v arteterapii, v nabídce bylo modelování z hlíny i foukání tuší. Součástí jarmarku byla oblíbená výstava výrobků kreativních dílen.

Součástí jarmarku byla oblíbená výstava výrobků kreativních dílen. žiséra Víta Olmera se Simonou Chytrovou v hlavní roli. Součástí programu bylo zahájení projektu Chronobiologie poruch nálady a přístupná byla i Interaktivní instalace „Do vlastních rukou“ – program, který dokáže za pomoci audiovizuálních podnětů přiblížit prožitky lidí postižených schizofrenií. Chronobiologická léčba využívá vztahy a význam časové ko-

Motivací je zviditelnění a otevření psychiatrické půdy pro lidi z veřejnosti. Projekt má z hlediska sociální terapie a ergoterapie pro pacienty léčebný efekt. Terapeutické týmy Denního stacionáře Karlov, Denního stacionáře pro poruchy příjmu potravy i Denního stacionáře pro adolescenty pořádaly Dny otevřených dveří a besedy o léčbě na stacionářích. S velkým zájmem se setkalo představení filmu o anorexii re-

ordinace funkcí lidského organismu s okolním světem a současně vzájemnou synchronizaci činnosti vnitřních tělesných systémů, orgánů, buněk a dokonce i genů. Hlavními metodami chronobiologické léčby jsou fototerapie, terapie tmou, spánková deprivace a podávání melatoninu.

Motivací pro tuto aktivitu je zviditelnění a otevření psychiatrické půdy pro návštěvníky z řad veřejnosti. Příležitost tak mají všichni, kdo se do akcí zapojí, ale i ostatní, třeba prostřednictvím tohoto článku. Přece jen většina populace stále vidí psychiatrickou péči jen ve svěracích kazajkách, skotských střicích a odhlučněných samotkách, což už představuje jen setrvalé představy známé z filmového plátna. A léčený pacient je kolikrát společensky odepsaný, byť se jde jen dobrovolně léčit s depresí, nebo jen nezvládl těžkou životní situaci. Projekt má z hlediska sociální terapie a ergoterapie pro pacienty léčebný efekt. My, ostatní, získáme nové zkušenosti, kontakty, ale především prohloubíme náš vztah a empatii k lidem s duševním onemocněním. Bc. Zuzana Fišarová vrchní sestra Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK

12

novinky a události

I plyšoví medvídci mají své nemocnice Říká Vám něco výraz „Nemocnice pro medvídky“? Ne? Ale Vašim dětem a vnoučatům možná ano. Jedná se o projekt studentské organizace, který již sedmým rokem přivádí studenty medicíny do mateřských školek v Praze. Jejich pacienty však nejsou tamní děti, nýbrž jejich plyšoví medvídci. A dětská mysl umí být ve vymýšlení úrazů velice vynalézavá. Není nouze o klasické zlomeniny, bolesti bříška nebo srdce, ale nově se objevují i nádory. Se všemi diagnózami si ale medici za asistence svých malých kolegů umějíí hravě poradit. Myšlenkou celého projektu je snaha o zbavení dětí strachu z lékaře a jeho návštěv. Děti se učí, jak ošetřovat základní úrazy nebo jak popsat a ukázat, co bolí je samotné. Zkoušejí si na vlastní kůži roli rodiče, který přichází se svým nemocným dítětem (medvídkem) k lékařskému vyšetření. Nemocnice pro medvídky vznikla za podpory pobočky IFMSA CZ. IFMSA je zkratka mezinárodní organizace International Federation of Medical Student´s Associations (Mezinárodní federace spolků studentů medicíny), která sdružuje studenty medicíny z celého světa. Podobným způsobem tedy pomáhají studenti i v zahraničí. Celý projekt probíhá na 1. lékařské fakultě, se sídlem na Karlově náměstí, od května 2005. Stává se čím dál známějším a studenti jsou ve školkách vřele vítáni. V současné době stojí vše na dobrovolné aktivitě jednotlivých českých i anglických studentů medicíny a pokrývá přibližně 2–3 školky do měsíce. Již pravidelně jim patří i místo

na každoročně pořádané Dětské pouti v zahradě Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, kde se jejich stánek těší velké návštěvnosti. „Projekt Nemocnice pro medvídky je na naší fakultě rozjetý poměrně dlouho, mezi studenty patří k jednomu z nejoblíbenějších. Mateřským školkám i studentům se moc líbí. Studenti se ho zúčastňují rádi, nouzi o ně rozhodně nemám,“ říká hlavní koordinátorka a zároveň studentka 3. ročníku všeobecného lékařství Kristýna Kučerová. V českých podmínkách se vypravují skupinky většinou pěti až šesti mediků hlavně do pražských školek, kde stráví s dětmi část jejich dopoledne. Celá akce je pro školky samozřejmě bezplatná. „O projekt mají zájem i školky mimo Prahu, ale protože IFMSA je nezisková organizace, zatím nás brzdí potíže s proplácením jízdného, ale pracujeme na tom a do budoucnosti snad bude možno navštěvovat i mimopražské školky,“ věří Kristýna. Program je koncipován do jedné hodiny, aby co nejlépe využil dětskou pozornost. Kromě ukázek obvazování medvídků nebo jejich vyšetřování zbývá prostor i na dotazy. „Děti se ptají na různé věci, jednak na všechny nástroje, které jim ukazujeme (dětské otoskopy, fonendoskopy, kladívka, pinzety atd.), dále jak budeme medvídka léčit, jestli jim předepíšeme lék, jak dlouho musí medvídek

zůstat doma a podobně,“ shrnuje studentka. Po úvodní části si děti přinášejí své medvídky do imaginárních ordinací a řeší jejich zdravotní problémy. Ty vážnější případy mohou dokonce skončit i na operačním sále. Děti samy mají tedy možnost vyzkoušet si operační výkon v roli asistenta – s rouškou, čepicí a v rukavicích – přímo na své oblíbené hračce. Obvykle jsou dětem k dispozici nejen studenti lékařství všeobecného, ale i ti z lékařství zubního. Snaží se aktivně vysvětlovat a ukazovat, jak si správně čistit zuby a co bude zoubky trápit, pokud si je nebudou čistit a budou jíst sladkosti: vše podané formou hry, díky které jsou děti nadšené. A jak pozvat Nemocnici pro medvídky právě do vaší školky? „Některé školky kontaktují nás, jiné kontaktujeme my, protože se snažíme do projektu zapojit co nejvíce dětí. Napsat nám můžete na emailovou adresu [email protected], případně zavolat na telefonní číslo 604 840 503,“ uzavírá hlavní koordinátorka. Motto celého projektu – „Často se bojíme toho, čemu nerozumíme“ – je více než výstižné a i přes počáteční obavy malých předškoláků z bílých plášťů u nich nakonec tato zkušenost vždy vyvolává nadšení a v mnohých možná do budoucna i zájem o medicínu samotnou. Jana Mašková

1. anonce 24. – 25. leden 20133

4. pražské mezioborové onkologické kolokvium Clarion n Cong gress Hottel Praague **** | Freyova 33, Prah ha 9, Česská rep publikaa Čtvrtek 24. ledna 2013 • Personalizovaná léčba v klinické praxi a nové perspektivy • Personalizovaná léčba karcinomu plic • Lokální terapie karcinomu prsu • Multimodalitní léčba karcinomu ledvin

Paralelní program Čtvrtek 24.1.2013 Pátek 25.1.2013 Pátek 25.1.2013

Sesterská sekce Paliativní seminář Neuroonkologická sekce

Organizátor: We Make Media, s. r. o. / tel.: +420 274 003 333 e-mail: [email protected] / www.PragueONCO.cz

Pátek 25. ledna 2013

• Pokroky v diagnostice a stagingu gynekologických nádorů • Časné následky a pozdní dopady onkologické léčby • Kontroverze léčby kolorektálního karcinomu. Imunoskóre jako nová možnost prognostické předpovědi KRK. Multidisciplinární tým jako podmínka rozhodovacího procesu léčby KRK. Kontroverze PRO a PROTI: Léčba primárně • operabilních jaterních metastáz kolorektálního karcinomu. Léčba metastazujícího wKRAS kolorektálního karcinomu - anti-VEGF nebo anti-EGFR?

Generální partner:

14

ze života VFN a 1. LF UK

VFNa 1. LF UK ze

Profesor vnitřního lékařství Josef Jan Čejka Spisovatel, překladatel, hudební teoretik a poslanec českého sněmu, tak neuvěřitelně široké spektrum činností obsáhl lékař pražské všeobecné nemocnice a učitel lékařské fakulty Josef Jan Rodomil Čejka, narozený 7. března 1812. Otec byl učitelem a současně ředitelem kůru v Rokycanech. Mladý Josef vyrůstal v rodině, kde se intenzivně pěstovala hudba. Kultivované zájmy rozvinula studijní léta na plzeňském gymnáziu, zejména přednášky z české literatury a historie prof. Vojtěcha Sedláčka. V roce 1831 se Čejka zapsal v Praze na lékařskou fakultu, studium úspěšně dokončil v roce 1837 obhajobou své disertační práce, věnované klinickému významu poklepu a poslechu. Rok poté si vzdělání doplnil doktorátem chirurgie a nastoupil jako sekundární lékař na interním oddělení všeobecné nemocnice. Jeho snaha prohloubit své znalosti jej přivedla do Vídně na pětiměsíční studijní pobyt u významných představitelů vídeňské lékařské školy, dvou českých rodáků, internisty J. Škody a patologa K. Rokitanského. Po návratu působil krátkou dobu jako lékař pražské trestnice, ale rok 1846 znamená znovu cestu do Vídně, kde absolvuje kurz dermatologie u profesora F. Hebry. Po návratu se stává i docentem vnitřního lékařství. Ve svých přednáškách se zabývá především plicními chorobami, přednáší i problematiku dermato-venerologickou.

Čejka vynikal především ve výuce metod fyzikálního vyšetření pacientů – poklepu a poslechu. Dokázal rozeznat nejjemnější nuance zvuku, hudební prostředí z dětství vycvičilo jeho sluch k mimořádným schopnostem. Měl rozsáhlé zájmy kulturní, zejména literární. V jeho překladatelském díle lze zřejmě považovat za nejvýznamnější sérii dvanácti překladů Shakespearových dramat. V roce 1842 vyhledala jeho lékařskou pomoc Barbora Němcová, manželka Josefa Němce, tehdy rescipienta c. k. finanční stráže v Polné. Polná byla město na Českomoravské vysočině s živým vlasteneckým ruchem – četly se tam české

Němcová byla pozvána na vlastenecký ples na Žofíně, kde se jejím vytrvalým tanečníkem stal V. B. Nebeský, student medicíny, ale již uznávaný básník. Nebeský Boženu seznámil s vlasteneckými ideály a získal ji i pro literaturu. Pod jeho vlivem Němcová napsala své prvé verše „Ženám českým“, které uveřejnil J. K. Tyl v Květech. Zde vstoupila do literatury pod jménem Božena Němcová. Čejka si při návštěvách povšiml, jak poutavě vypráví dětem pohádky. Pobídl ji, ať se pokusí své vyprávění napsat. Němcová se tedy opravdu chopila pera a požádala K. J. Erbena, tehdy uznávaného sběratele pohádek, aby její literární pokusy posoudil a opravil. Erben ale k milému překvapení Němcové doporučil dát její texty přímo do tisku. Mezi Němcovou a básníkem V. B. Nebeským se při jejich literární spolupráci vytvořilo citové pouto, které stále sílilo. Když se

Spektrum činnosti profesora Čejky bylo neuvěřitelně široké: lékař pražské všeobecné nemocnice a učitel lékařské fakulty, spisovatel, překladatel, hudební teoretik a poslanec českého sněmu. knihy i noviny a Barbora Němcová hltala zprávy o všem, co se dělo v Praze. Když byl rok poté Josef Němec služebně přeložen do Prahy, Čejka pomáhal uvádět svou pacientku do pražské společnosti.

Nebeský rozhodl pokračovat ve studiu medicíny ve Vídni, Němcovou jeho nečekaný odchod hluboce zasáhl. Byl to opět Čejka, který se osvědčil nejen jako lékař, ale i jako nezištný přítel a utěšitel.

Pražský Žofín – socha Boženy Němcové (nejslavnější pacientky profesora Čejky) s pozadím Národního divadla Čejku přivedla jeho snaha v roce 1848 do pražského Národního výboru, účastnil se Slovanského sjezdu a byl zvolen poslancem českého i říšského sněmu. Ještě téhož roku však na své mandáty rezignoval, zklamán z politického vývoje v Rakousku. Stáhl se do ústraní a žil jen pro medicínu a literaturu. Čejka, od roku 1851 mimořádný profesor vnitřního lékařství, trpěl od mládí plicní chorobou. Proto se nikdy neoženil a žil jen se svou matkou. Poněvadž byl přesvědčen, že jej

matka přežije, šetřil peníze, aby matku ve stáří zajistil. Když však jeho matka nečekaně zemřela, věnoval celé své jmění (15 tisíc zlatých) fondu pro podporu vdov a sirotků po lékařích, instituci, kterou sám pomáhal založit. Hudební prostředí, v němž vyrůstal, jej ovlivnilo na celý život. Psal o hudbě i teoreticky, zejména o harmonii, pomáhal vytvářet české hudební názvosloví. Čejka, muž mnoha zájmů a velké kreativity, byl v soukromí mírným a laskavým člověkem, o němž Sofie Podlipská na-

života

15

psala: „Byl znalcem v každém oboru a milovníkem umění, vedle studií svého lékařského povolání. Byla to povaha měkká, citlivá, slovem byl to člověk ceny nevšední.“ Před jedním ze svých odjezdů do Itálie, kam odjížděl za sluncem a mořem upevňovat si své chatrné zdraví, pozval Němcovou a její přítelkyni Karolínu Světlou. Boženě řekl: „Deset let jste nenapsala nic víc než jen pohádky, báchorky a několik národopisných studií. Kdy se již vzdáte své mánie popisovat, jaké v tom kterém kraji se nosí mašle a ozdobné sukně, kterak se na svatbách tančí, zpívá a pije? Vaše schopnosti Vás zavazují napsat něco významného. Kéž byste se chtěla stát naší Sandovou.“ Výtku Čejky, kterého si Němcová hluboce vážila, si vzala Božena k srdci. Krátce poté začala psát své nejslavnější dílo: Babičku. Čejka žil pod stálým a pečlivým lékařským dohledem svého přítele J. V. Podlipského. Plicní choroba však neúprosně pokračovala. Objevilo se chrlení krve, začátkem prosince 1862 postihlo Čejku přímo v nemocnici při vizitě. Po několika dnech, právě na Štědrý večer, se objevilo znovu a bylo mimořádně intenzivní. Den na to, 25. prosince 1862, Čejka skonal. Svou nejslavnější pacientku nepřežil ani o rok – Němcová zemřela 21. ledna 1862. Na poslední cestě na Olšanské hřbitovy rakev doprovázely zástupy Pražanů a medici s planoucími pochodněmi. Na domě, kde Čejka žil a zemřel – na rohu ulic Myslíkovy a Pštrossovy, byla umístěna pamětní dneska. doc. MUDr. Otakar Brázda

16

ze života VFN a 1. LF UK

Ocenění prof. MUDr. Jiřího Rabocha, DrSc. Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy prof. MUDr. Jiřímu Rabochovi, DrSc., za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství. Profesor Jiří Raboch je vynikající český psychiatr, přednosta Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK. Od roku 1996 je předsedou České psychiatrické společnosti a také čestným členem Světové psychiatrické společnosti. Je autorem více než 500 vědeckých prací ve svém oboru, zasloužilým pedagogem a držitelem řady odborných ocenění. Významně se angažuje v mezinárodní vědecké spolupráci. Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl, že obdržíte takové ocenění? Bylo to pro mě velkým překvapením. Asi týden předem mi to telefonicky oznámil vedoucí protokolu z Pražského hradu. Pan prezident je o oboru psychiatrie, jehož jsem do určité míry představitelem, dobře informován. Osobně navštívil naši kliniku a zapsal se do historické, od roku 1834 vedené návštěvní knihy, kde uvedl: „Vážím si práce celé této kliniky.“ Společně s námi řešil například mezinárodní aféru rozpoutanou paní Rowlingovou kolem používání omezovacích prostředků. Pan prezident převzal také záštitu nad XIV. Světovou psychiatrickou konferencí, kterou jsme pořádali v roce 2008 v Praze. Byla to první vrcholná konference tohoto typu v bývalé východní Evropě za účasti 6000 hostů. Zorganizoval pozoruhodné symposium o Sigmundu Freudovi. Nejen z toho usuzuji, že pan prezident má o této práci a o oboru psychiatrie dobrý přehled.

I paní Livia Klausová věnuje našemu oboru pozornost. Převzala záštitu nad konferencí, zaměřenou na poruchy příjmu potravy, a navštívila oddělení naší kliniky, kde jsou tyto dívky léčeny. Musím říci, že mezi pacientkami zanechala hluboký dojem. Ještě se vrátím k tomu ocenění: byl jsem samozřejmě velice potěšen, ale na druhou stranu, když jsem stál na pódiu společně s dalšími oceněnými, kteří mají za sebou dramatické životní osudy, některým bylo přes osmdesát let – říkal jsem si, jestli už to i pro mne není nějaký signál. Pak jsem si uvědomil, že jsem tam třetí nejmladší. A když mi pan prezident předával cenu, potřásl mi rukou, poblahopřál a řekl: „Vy ale ještě nekončíte.“ K tomu se hlásím. Co považujete za dobu působení v oblasti psychiatrie za největší úspěch? Mám dva hlavní profesní zájmy: jedním je klinika a dalším je odborná společnost. V průběhu zhruba dvanácti let, kdy působím jako přednosta kliniky, se nám podařilo budovu, postavenou v roce 1844, uvést do stavu, za který se nemusíme stydět. Samozřejmě bychom si toho přáli mnohem více, upravit celý areál a zmodernizovat ho v duchu koncepce komunitní psychiatrické péče, jak v současné době doporučuje WHO i MZ ČR. Naše klinika je ale pyšná, že dokáže poskytnout péči, která odpovídá úrovni 21. století, pro pacienty se všemi typy duševních poruch

z celé spádové oblasti centrální Prahy, včetně několika specializovaných programů, týkajících se např. poruch příjmů potravy, dorostové psychiatrie apod. Máme dobré laboratorní a přístrojové zázemí, včetně sofistikované elektrokonvulzivní terapie, magnetické stimulace mozku, chronobioterapie, kvalitní elektrofyziologie a biochemie. Snažíme se do praxe zavádět nejnovější metody a zatím se nám to daří. Výuka na této klinice byla vždy studenty hodnocena kladně. Máme mnoho kvalitních postgraduálních studentů. Podařilo se mi přivést na naše pracoviště celou řadu evropských výzkumných projektů, které byly orientovány biologicky i psychosociálně. S tímto můžeme být zatím relativně spokojeni. Druhou částí zájmu je Česká psychiatrická společnost, které jsem dlouholetým předsedou. Myslím si, že je to těleso velice aktivní. Zorganizovali jsme již zmíněnou světovou konferenci, dvě evropské konference, dále světovou konferenci sociální psychiatrie, takže z hlediska mezinárodního podle mě více dosáhnout skutečně nelze. Každý rok máme jednu výroční konferenci, vždy za účasti více než poloviny našich členů. Společnost v současné době řeší i několik národních i mezinárodních grantů na poli organizace a léčby duševních poruch včetně spolupráce s WHO. I díky tomu jsme se stali respektovaným partnerem ministerstva zdravotnictví pro

další rozvoj oboru psychiatrie. Samozřejmě za těmito úspěchy stojí zaměstnanci kliniky i celá řada členů odborné společnosti, bez kterých by toto vše nebylo možné. A jak Vás s tímto oceněním přivítali Vaši kolegové? Na klinice si na velké ceremoniály a slavnosti nepotrpíme, ale kolegové a spolupracovníci mě mile překvapili, když mi blahopřáli a předali kytici. Byl jsem rád, že jsem jim při této příležitosti mohl poděkovat a připojit se tím k větě pana prezidenta: „Vážím si práce celé této kliniky.“ Vážím si práce všech svých kolegů a zaměstnanců. Obdržel jste i další ocenění nebo vyznamenání. Velmi si cením opakovaného získání tradičních Vondráčkových a Kuffnerových cen. Velký význam pro mě má Cena rektora Univerzity Karlovy a předsednictva České lékařské společnosti za první komplexní učebnici moderní psychiatrie, kterou jsme vydali s profesorem Zvolským. Vážím si také čestných členství, které mám například v České lékařské společnosti, ale také v Světové psychiatrické společnosti. Získal jsem také ocenění za organizaci mezinárodních odborných konferencí v Praze. To, že jsme u nás uspořádali tolik špičkových mezinárodních akcí, je pro českou psychiatrii ale i pro náš stát určitě velmi prospěšné z hlediska lidského, odborného i ekonomického. Sice to není cena, ale na poslední konferenci Světové psychiatrické společnosti, která před několika týdny skončila v Praze a která byla podle mého názoru na té nejvyšší úrovni z hlediska

odborného, mě potěšilo, že více než desetina předsedů sympozií, desetina přednášek a prezentací a desetina posterů bylo z České republiky. Což je určitě úspěch a důkaz toho, že máme výsledky, jež obstojí v mezinárodní konkurenci. Jste autorem nebo spoluautorem množství publikací. Jak takový objem práce stihnete? Je pravdou, že jako mladší lékař, asistent a docent jsem hodně publikoval na poli psychiatrické sexuologie, forenzní psychiatrie, afektivních poruch a organizace psychiatrické péče. V posledních letech jsem více poradcem mladších kolegů, spoluautorem, řídícím prvkem v týmu. Velké množství publikací vzešlo také z účasti na evropských grantech. Samozřejmě jsem rád, že se nám daří publikovat učební texty pro naše studenty. Nedávno nám s docentem Pavlovským vyšla velká učebnice psychiatrie, naše učební texty byly v tomto roce přeloženy např. i do slovenštiny. Máte čas na svoji rodinu, své koníčky, cestování? Začnu od konce: cestoval jsem vždy rád. Profesor Dobiáš nám vždy říkal: „Cestujte, dokud jste mladí, později už se Vám nebude chtít.“ Já jsem měl to štěstí, že díky svému členství v evropském psychiatrickém výboru a svým funkcím v Světové psychiatrické asociaci a výsledkům vědecké činnosti jsem procestoval během své profesní kariéry skoro celý svět. A samozřejmě i v době konferencí zbude trochu času podívat se na to, jak to v dané zemi vypadá. A i tak lze poznávat svět. Z hlediska svého volného času, no…volného, čím dál tím

víc poznávám, že je potřeba si uchovat někde něco svého, čas jen pro sebe. Myslím si, že se mi to v poslední době i daří. Máme s kamarády vyčleněný půlden v týdnu, kdy se scházíme, hrajeme tenis, povídáme a dáme si třeba i sklenici piva. To je věc, kterou se snažím si chránit před všemi ostatními povinnostmi. A navíc jsem velice rád, že mám ženu, kterou mám. Představuje pro mě bezpečné zázemí. Bez této rodinné podpory by moje práce vykonávat nešla. Plánování a uskutečnění společné dovolené nám vždy činí velké potěšení. Velice rádi jezdíme v přírodě na kole. Krajinu kolem naší chaty blízko Prahy známe možná lépe než mnoho místních obyvatel. Máme dva zdravé a úspěšné syny, kteří však nepokračují v rodové lékařské tradici. Rád bych ještě zmínil své rodiče: maminka nám vytvářela příjemné domácí prostředí a otec byl profesorem na naší fakultě. V předvečer předání ocenění jsem je „navštívil“ na Olšanech, abych jim tuto informaci mohl jako první sdělit. Určitě by oba byli velice pyšní. S profesorem Jiřím Rabochem hovořila Petra Pekařová

18

ze života VFN a 1. LF UK

VFN a 1. LF UK ze

života

19

V čase vánočním… O Vánocích se nikdo neubrání vzpomínkám. A to nejen na staré časy, kdy vytanou z paměti příhody, na něž se nezapomíná. Hovořili jsme krátce s těmi, kteří mají na co vzpomínat… Prof. MUDr. Přemysl Strejc, DrSc. Ústav toxikologie a soudního lékařství VFN a 1. LF UK Z prozaického hlediska je konec roku spojen s oslavami nejen vánočními, ale hlavně silvestrovskými, což znamená pro nás, na patologii, pokaždé zvýšený přísun práce. Bohužel je to tak, že lidé oslavy přehánějí a někdy to dospěje ke smutným koncům. A to není samozřejmě nic veselého. A jak se Štědrý den podle Nového zákona pojí s narozením Páně, je také prodchnut dialektickým protikladem umírání. A myslím si, pokud odhlédnu od oněch alkoholických excesů, když někdo umírá na Štědrý den, je to přímo osudová věc. V naší

rodině se tedy právě v onom čase, před štědrovečerní večeří, vzpomíná při modlitbě na zemřelé. Ale když toto všechno necháme stranou, naskýtá se mi rok co rok, zvláště když nasněží, jeden přímo povznášející aspekt pracovních Vánoc. Mám na mysli atmosféru večerního Albertova. Když odcházím večer z ústavu a zvednu zrak k osvětlené věži kostela svatého Apolináře, naskýtá se mi nádherný pohled a také pocit

s ním spojený. Mám ten hluboký dojem uložený v duši. Beru ho jako kompenzaci za jinak prozaické spojení patologie a soudního lékařství právě s touto lokalitou, přese všechno silně stigmatizovanou čímsi poetickým. Stačí vyjít albertovské schody a člověk stojí ve víru velkoměsta s jeho kypícím životem, sotva pár metrů odsud. Jak hezké je se na Albertov vracet, obzvláště v čase vánočním! (vk)

Prof. MUDr. Miroslav Zeman, DrSc. I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK Když přijde chvíle na vánoční vzpomínky, pokaždé si vzpomenu na Hakima a profesora Pavrovského. Příhoda se udála na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, to už jsem pracoval na klinice. S námi tu bylo i několik afghánských lékařů, přidělených do skupiny Pepíka Fanty. Jeden z nich se jmenoval Hakim. A ten se tehdy zeptal právě docenta Fanty, jaké že jsou tady na klinice vánoční zvyky, aby třeba něco neprošvihnul. To bylo

něco pro docenta, ten nešel pro legraci nikdy daleko, a tak mu hned odpověděl: „To musíš jít za panem profesorem, navíc, jako cizinec, musíš jít první, a popřát mu.“ „A co se říká?“ ptal se bezelstně Hakim. „No…, musíš mu říct: Přeju Vám, pane profesore, často a hlavně pravidelně!“ A Hakim se tu průpovídku celý večer pečlivě učil. Tenkrát panoval takový zvyk, že na Štědrý den dopoledne v 10 hodin probíhala velká vizita,

všichni doktoři se shromáždili dole před sekretariátem, a když byli komplet, paní sekretářka zavolala pana profesora, ten vyšel, prohodil ke shromážděným několik vřelých slov a šlo se na vizitu. Ve chvíli, kdy profesor domluvil, maličký Hakim proklouznul shromážděným davem přímo před něj. Všechno ztichlo a Hakim do toho zašvitořil: „Pane profesore, já vám přeju často a hlavně pravidelně!“ Ohlas to mělo náramný, pan profesor to navíc vzal s nadhledem, ale okamžitě zvednul ruku a zavelel: „Zavolejte mi Fantu!“ . (vk)

Mikulášské koledování aneb předvánoční setkání zaměstnanců VFN Pravidelné setkání zaměstnanců, které organizujeme každý rok v čase předvánočním, se tentokrát odehrálo 6. prosince 2012 v zahradě Školky ve VFN (v areálu Kateřinské zahrady). Slavnostní setkání zahájila ředitelka VFN Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, která všem přítomným i jejich rodinám popřála krásné vánoční svátky, plné poklidu, krásné atmosféry a do nového roku zdraví, optimismus a spokojenost. (PP)

20 ze

společnosti výstavy

křest knihy ze

Výstavy v Akademickém klubu 1. LF UK

V úterý 9. října 2012 byla v Akademickém klubu 1. LF UK pokřtěna nová publikace autorů Ctirada Johna, Štěpána Svačiny a Františka Houdka s názvem „O duši lékaře“. na vtíravé a intimní otázky lidského bytí. Poznávání činnosti mozku bylo jednou z nich. Bylo

Leden

Procházky krajinou v pastelu a akrylu Ve Faustově domě byla 5. listopadu 2012 vernisáží zahájena výstava obrazů členky spolku PAV (Pražští amatérští výtvarníci) JANY BOROVANSKÉ. Výstava pod názvem Procházky krajinou v pastelu a akrylu byla připravena ve spolupráci s 1. LF UK Praha a pod záštitou děkana 1. LF UK prof. MUDr. Aleksiho Šeda, DrSc. Zájemci mají možnost si prohlédnout krásné obrázky Jany Borovanské až do konce prosince 2012. (eda) Herečka Marta Vančurová a děkan 1. LF UK profesor Aleksi Šedo při křtu knihy

Moje divočina

Václav Šebek (vlevo) a Daniel Šulc při vernisáži výstavy

Jedna z vystavovaných fotografií

V říjnu 2012 mohla veřejnost shlédnout v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě výstavu krásných autorských fotografií nazvanou Moje divočina autorů JUDr. Daniela Šulce a Václava Šebka. Fotografie obou autorů vzbudily velký ohlas a fakulta získala příslib dalších výstav. Poděkování pánů Šebka a Šulce patřilo všem, kdo se podíleli na uspořádání výstavy v krásných prostorách pražského Faustova domu na Karlově náměstí. (eda) www.praotec.cz a www.fotosebek.cz

21

Nová publikace „O duši lékaře“ Pociťovali jsme, že vstupujeme do výsostného hájemství, a těšili se, že dostaneme odpovědi

Bouře

společnosti

Revizní operace totálních náhrad kyčelního kloubu

nápadné, že jsme od našich učitelů nikdy neslyšeli slovo duše. Do sytosti se mluvilo o paměti, vědomí a v době uctívání učení I. P. Pavlova o vyšší nervové činnosti. Nejmilovanější učitelé nás nevtíravě vedli k respektu k lidské jedinečnosti, důstojnosti a k soucítění s bolestí. Spíš jsme vytušili, než poznávali, že své jednání podřizují „něčemu“. Snad se „to“ ostýchali vyslovit, aby to nerozfoukli. Vyzvat skupinu lékařů, aby se vlámali do „svého“, do toho, co mají skryto „uvnitř“, bylo opovážlivé. Řada z nich tak učinila. Pochopili, že slovo „duše“ je v našem pojetí zástupka. Jinak metafora, chcete-li. Knihu vydalo nakladatelství Triton. (eda)

od příčin přes operační návody až po řešení případných dalších komplikací. O výtvarnou stránku publikace se postaral akademický malíř Ivan Helekal. (eda)

Ve středu 21. listopadu 2012 byla v Akademickém klubu 1. lékařské fakulty UK pokřtěna nová publikace s názvem „Revizní operace totálních náhrad kyčelního kloubu“ autorů Ivana Landora,   Pavla Vavříka, Jiřího Gally, Antonína Sosny a kol. Uvolnění totálních endoprotéz je významným problémem moderní ortopedie. V podkladu tohoto stavu je masové rozšíření aplikace totálních endoprotéz (zejména kyčelního kloubu), které následně do centra zájmu posunulo

revizní operace totálních náhrad velkých kloubů. Autorský kolektiv, složený z předních českých ortopedů i odborníků dalších medicínských profesí, vytvořil rozsáhlou monografii koncipovanou jako průvodce ortopeda

Děkan 1. LF UK prof. Aleksi Šedo společně s profesorem Ivanem Landorem křtí novou publikaci.

22 ze

společnosti křeslo pro Fausta

úmrtí  ze

Křeslo pro Fausta Faustův dům na Karlově náměstí v Praze, nazývaný též Mladotovský palác, je podle dochované pověsti jedním ze sídel doktora Fausta, který proslul šarlatánstvím a černou magií a upsal se ďáblu. A právě z druhého patra nárožní věže Faustova domu si měl Mefistofeles doktora Fausta odnést do pekel. Dnešní Faustův dům je využíván 1. lékařskou fakultou UK pro chvíle setkávání s pozoruhodnými osobnostmi, které mají příležitost si pomyslné Faustovo křeslo vyzkoušet.

Působí na Ústavu biochemie a experimentální onkologie (ÚBEO) 1. LF UK Praha. Na výuce se podílí již od roku 1965, učí a zkouší lékařskou biochemii a patobiochemii. Letos na jaře získal cenu Univerzity Karlovy v Praze za tvůrčí počin: za první monografii o melanosomech a melaninech ve světové literatuře. (eda)

prof. MUDr. Jan Borovanský, CSc., FTI Ve středu 24. října 2012 se v Akademickém klubu 1. LF UK ve Faustově domě uskutečnilo setkání z cyklu besed Křeslo pro Fausta s významným představitelem oboru biochemie a patobiochemie, panem prof. MUDr. Janem Borovanským, CSc., FTI. Profesor Jan Borovanský absolvoval v roce 1966 Fakultu všeobecného lékařství UK. V roce 1976 obdržel titul CSc. za práci na téma Isolace melanosomů

a pokus o kvantifikaci obsahu melaninu v tkáních. Roku 1979 obhájil habilitační práci Biochemické parametry melanosomů a pigmentových tkání. V roce 1980 byl jmenován docentem biochemie, ustanoven byl roku 1983. O rok později byl jmenován Honorary Research Fellow University College v Londýně. V roce 2003 obdržel dekret Fellow of the Totteridge Institute for Advanced Science v Londýně. Roku 2004 byl jmenován profesorem lékařské biochemie UK.

Profesor Jan Borovanský (vpravo) s moderátorem Mgr. Jaroslavem Hořejším

prof. MUDr. Viktor Kožich, CSc. Ve středu 19. září 2012 se v Akademickém klubu 1. LF UK uskutečnila další beseda z cyklu Křeslo pro Fausta. Hostem tohoto setkání byl přednosta Ústavu dědičných metabolických poruch 1. LF UK a VFN a významný představitel oboru lékařská genetika, pan profesor Viktor Kožich. Profesor Viktor Kožich, přednosta ÚDMP, a profesor Aleksi Šedo, děkan 1. LF UK a VFN

Po studiu medicíny získal vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd v oboru biochemie a docenturu v oboru lékařské genetiky. V červnu

letošního roku byl prezidentem ČR jmenován profesorem. Od studentských let pracuje nepřetržitě v Ústavu dědičných metabolických poruch, jehož je nyní přednostou. Profesor Viktor Kožich je řešitelem mnoha výzkumných projektů, autorem více než 90 publikací a členem výboru několika odborných společností, například Společnosti lékařské genetiky České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně nebo Society for the Study of Inborn Errors of Metabolism. (eda)

společnosti

prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc. Hostem další besedy z cyklu Křeslo pro Fausta byl pan prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc., jeden z nejuznávanějších českých ortopedů a přednosta Ortopedické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce. Setkání se uskutečnilo ve čtvrtek 18. října 2012 v Akademickém klubu 1. LF UK. Profesor Pavel Dungl je uznávaný ortoped a traumatolog, specializuje se na traumatologii nohy. Proslul hlavně novými metodami v dětské ortopedii. V současnosti působí jako přednosta Ortopedické kliniky 1. LF UK a Nemocnice na Bulovce a místopředseda České společnosti pro ortopedii a traumatologii. Je vyhledáván pacienty doma i v Evropě, v červnu 2008 úspěšně vyměnil kyčelní kloub svému příteli, prezidentu Václavu Klausovi. Sám byl ortopedickým pacientem a jednou mu šlo dokonce i o život. Navíc je to osobnost mnohostranně založená. Výrazný esprit, šarm a komunikativní schopnosti jsou ve spojení s renesančním založením,

Profesor Pavel Dungl, přednosta Ortopedické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce hlubokými znalostmi dějepisu, zeměpisu, poezie, hudby a výtvarného umění zdrojem inspirace kolegů při velkých vizitách. A nejen tam... (eda)

Koncem roku 2012 vychází již 11. díl knihy rozhovorů s významnými osobnostmi Křeslo pro Fausta.

23

24

ze společnosti výročí

výročí  ze

Janě Duškové k životnímu jubileu Jana Dušková vystudovala stomatologii na 1. lékařské fakultě UK v Praze a po promoci se v tehdejším Výzkumném ústavu stomatologickém věnovala studiu ústních mikroorganizmů, experimentálnímu modelu onemocnění parodontu a v klinické práci stomatologickému ošetřování pacientů s diabetem. Těmto tématům i mateřskému pracovišti zůstává věrná po celou dobu své vědecké a později i manažerské kariéry. Po obhajobě dizertace a po připojení ústavu k 1. lékařské fakultě převzala funkci vedoucí výzkum-

né skupiny pro ústní biologii a posléze i funkci přednostky ústavu. V roce 2000 se na fakultě habilitovala a zanedlouho byla jmenována profesorkou pro obor stomatologie. Od roku 2004 zastává již ve třetím obdo-

Profesor Štěpán Svačina šedesátníkem Dne 28. října se dožil šedesáti let prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA, přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK. Narodil se v Praze, ale vždy se hlásil ke svým chodským kořenům. Po absolvování Akademického gymnázia ve Štěpánské ulici v Praze vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK, v roce 1978 nastoupil jako aspirant na Fyziologický ústav k docentu Zdeňku Wünschovi, jednomu z průkopníků využití výpočetní techniky v medicíně.

I když mladého lékaře rychle zlákala klinická medicína a v roce 1981 přešel na III. interní kliniku, zůstal – podporován tehdejším přednostou, prof. Vladimírem Pacovským – tématu věrný a souběžně s druhou atestací z interny obhájil v roce 1987 kandidátskou dizertační práci s tématem Počítač v patofyziologii a klinice metabolických onemocnění. V roce 1992 byl habilitován na základě práce Počítačové modelování ve vnitřním lékařství. Od následujícího roku byl po šest let proděkanem 1. lékařské fakulty a v letech 1999 až 2005 úspěšně vykonával funkci děkana fakulty.

Přitom zvládl získat titul DrSc. (Kvantitativní vztahy u diabetu a metabolického syndromu) a v následujícím roce byl jmenován profesorem pro obor vnitřní lékařství – to již jako v pořadí 4. přednosta III. interní kliniky. Znám profesora Svačinu třicet let a už mne tolik nepřekvapuje. Ačkoli ani jeho den nemá více než 24 hodin, dokáže zvládnout neuvěřitelné množství medicínských i profesních aktivit. Je členem výborů čtyř odborných společností (České společnosti zdravotnické informatiky a vědeckých informací ČLS JEP, jíž byl i předsedou, České diabetologické společnosti ČLS

bí funkci proděkana pro studijní záležitosti a pro stomatologii. Vedle již zmíněných funkcí zasedá v řadě vědeckých rad a v domácích i v mezinárodních vědeckých společnostech. Pozoruhodné je, že se dokázala uchránit formálního sběratelství funkcí a všem svým pracovním aktivitám se úspěšně věnuje s vysokým nasazením na úkor volného času. V pracovním týmu se vyznačuje vpravdě mateřským vztahem k začínajícím pracovníkům se snahou vytvořit quasi ideální podmínky pro jejich odborný, vědecký a pedagogický růst, formovat vědecké pracovní týmy a udržet kontinuitu jejich pracovní výkonnosti. Systematicky naplňuje koncept Ústavu

pro klinickou a experimentální stomatologii 1. LF UK a VFN jako personálně i materiálně zajištěné výukové báze, integrující experimentální a aplikovaný výzkum, medicínsky pojatou výuku stomatologie a moderní ošetřovací technologie. V neposlední řadě je potřeba zmínit její přínos pro kvalitu odborného časopisu Česká stomatologie a Praktické zubní lékařství, vydávaného Stomatologickou společností ČLS JEP, jehož je v posledních šesti letech vedoucí redaktorkou. Laudatio by znělo příliš formálně, kdyby se rozpoznatelné pracovní úspěchy přičítaly jen jubilantce. Jana Dušková je prostě schopna vytvářet pracovní týmy, koncepčně s nimi pracovat

JEP, Společnosti klinické výživy a metabolické péče a České obezitologické společnosti ČLS JEP), od roku 2006 je i členem předsednictva České lékařské společnosti JEP. V současném volebním období je též členem představenstva OS ČLK Praha 2. Kromě toho byl a je členem vědeckých rad řady zdravotnických institucí, oborových rad IGA MZ ČR, odpovědným řešitelem grantů a výzkumných záměrů i mezinárodních projektů. Napsal řadu knih, od popularizačních až po monografii Klinická dietologie, podílí se na učebnicích interny, byl hlavním pořadatelem monografie Poruchy metabolizmu a výživy, tvořící spolu s Diabetologií a Endokrinologií základní „trilogii“ oboru. V poslední době se však s velkým úspěchem věnuje i obecněji pojatým publikacím, jako je Kolébka české medicíny

(o 1. lékařské fakultě, se spoluautorstvím prof. Ctirada Johna) či O duši lékaře, s právě vydaným druhým svazkem. Přitom kromě všech jiných povinností přednosty kliniky (velká vizita každý den na některém z oddělení kliniky) má stále dvakrát týdně svoji bohatou diabetologicko-obezitologickou ambulanci. Tajemství prof. Svačiny je jednoduché – medicínou a zdravotnictvím jednoduše žije. Díky mezinárodním vědeckým kongresům poznal většinu světa, ale stejně dobře zná okolí Plzně, jak jsem se nedávno sám přesvědčil v Darovanském dvoře. Odpočine si u golfu, ale pochybuji, že by ho hrál s někým, s kým by nemohl prodiskutovat nějaký aktuální problém nebo medicínské téma. Má uběhnuté desítky Běchovic a pravidelně se účastní Velké Kunratické.

společnosti

25

a svým pracovním nasazením stimulovat spolupracovníky k vysokému výkonu. Jejím relaxačním zázemím je studium moderních směrů výtvarného umění a hudby, dovolená v Provenci, zahrádka a radost z dcery, perspektivního vědeckého pracovníka a klinika v oboru endokrinologie. Pracovníci ústavu a s nimi jistě i mnozí další členové české stomatologické obce jí přejí pevné zdraví, další pracovní úspěchy na akademickém i vědeckém poli a alespoň částečné naplnění její vize trvale udržitelného rozvoje pracoviště, kterému nezištně slouží. kolektiv pracovníků Ústavu klinické a experimentální stomatologiE

Nevzpomínám si, že by někdy byl vážněji nemocen, jako lékař však sotva mohu dávat jeho životní styl za vzor. Ale jemu očividně svědčí, tudíž mu všichni přejeme, aby to tak zůstalo ještě co nejdéle. MUDr. Petr Sucharda primář III. interní kliniky VFN a 1. LF UK

26

ze společnosti výročí

výročí  ze

Doc. MUDr. Otakar Brázda, CSc. – 80 let Dne 24. října 2012 se dožil pozoruhodného životního jubilea docent MUDr. Otakar Brázda, CSc., jeden z předních odborníků české a československé stomatologie. Je pražským rodákem, v Praze vystudoval i gymnázium, na pražské lékařské fakultě promoval v roce 1956. Po promoci pracoval jako sekundární lékař Stomatologické kliniky

v Hradci Králové, na pražskou lékařskou fakultu a do Všeobecné nemocnice se vrací v roce 1959, pracuje střídavě na obou stomatologických klinikách, platným a nepostrada-

telným členem pedagogického kolektivu zůstává až do dnešních dnů, kdy stále přednáší v anglickém jazyce zahraničním studentům. Docent MUDr. Otakar Brázda, CSc., je členem výboru Stomatologické společnosti ČLS JEP, v letech 1990–91 byl vědeckým sekretářem, v letech 1991–96 předsedou této společnosti. V těchto funkcích organizoval několik mezinárodních kongresů, jako velmi úspěšné byly hodnoceny Česko-francouzské stomatologické dny v roce 1993, Česko-britské stomatologické dny v roce 1994 a Česko-belgické stomatologické dny v roce 1996. V letech 1992–1995 byl hlavním organizátorem sympozia o preventivní stomatologii, čímž založil tradici těchto odborných setkání, která se konají každoročně již po dobu dvaceti let. Je nositelem Medaile České lékařské společnosti J. E. Purkyně a držitelem Čestného členství České stomatologické společnosti. Významná a v odborných kruzích ceněná je jubilantova vědecká činnost, která se odráží ve více než 200 publikacích uveřejněných v domácím i zahraničním písemnictví. Svoji výzkumnou činnost soustředil doc. MUDr. Brázda, CSc., na otázky morfologie a funkce zubní dřeně, endodontickou a preventivní péči, nejčastěji citované jsou jeho práce spojené s problematikou fluoridace. Jako autor a spoluautor dvou celostátních učebnic a sedmi titulů skript obdržel za tuto činnost v roce 1981 cenu rektora UK a v roce 1987 cenu nakladatelství Avicenum. Jubilant je pravidelným

účastníkem domácích i zahraničních sympozií a kongresů, přednášel na třech kontinentech, spolupracuje s několika

Europe, aktivně spolupracuje s orgány WHO. Velmi stručně uvedený výčet odborné činnosti a angažova-

Významná a v odborných kruzích ceněná je jubilantova vědecká činnost, která se odráží ve více než 200 publikacích uveřejněných v domácím i zahraničním písemnictví. mezinárodními odbornými společnostmi – Federation Dentaire Internationale,Association of dental Education in

nosti doc. MUDr. Brázdy, CSc., sám o sobě svědčí o jeho obdivuhodném nadání, o jeho píli a pracovitosti. On však nežije

společnosti

27

jenom pedagogickou a vědeckou prací na klinice. Celý život čte a studuje beletrii, věnuje se historii a výtvarnému umění a jejich vztahům k medicíně, má téměř profesionální vztah ke komorní hudbě. Přejeme docentu MUDr. Brázdovi, CSc., aby i další léta prožil v dobrém zdraví a spokojenosti, aby ještě dlouho u něho vítězil biologický věk nad věkem kalendářním. Za všechny spolupracovníky a přátele prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc.

Oslava 100. narozenin Dne 8. října 2012 v odpoledních hodinách proběhla na Geriatrické klinice VFN a 1. LF UK velmi milá událost. 100. narozeniny oslavila naše pacientka, paní Vojtěcha Mašková. Oslavenkyni přišel osobně blahopřát pan Ing. Oldřich Lomecký, starosta Prahy 1, kde jubilantka po celý život bydlí. Po úvodní gratulaci pana starosty se připojila s přáním i Geriatrická klinika. I přes pokročilý věk bylo vidět, že si oslavenkyně odpoledne velmi užívá. S velkým zaujetím líčila svůj profesní i osobní život, který zasvětila Národnímu divadlu, kde působila již od svých sedmi let, kdy začala navštěvovat baletní školu Národního divadla. Jako baletního mistra zažila pana Augustina Bergera, nejvýznamnějšího českého baletního sólistu druhé poloviny 19. století. Paní Mašková vzpomenula i na éru baletu během první republiky, kdy všem zúčastněným výrokem „že jste neviděli tančit Nikolskou, tak to jste o hodně přišli“, evokovala vzpomínku na dobu před více než sedmdesáti lety, kdy v Praze působila ruská primabalerína Jelizaveta Nikolská.

Nestává se často, aby se nějaký z našich pacientů dožil 100 let v celkové psychické i tělesné kondici jako paní Mašková, která se u nás, na Geriatrické klinice, zotavuje po úraze. Ještě jednou se připojujeme ke gratulaci. MUDr. Tomáš Richter primář Geriatrické kliniky VFN a 1. LF UK

28

ze společnosti výročí

životní jubilea Říjen 2012 prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc. – profesorem na Klinice dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze úspěšně ukončil v roce 1978. Roku 1987 obhájil kandidátskou dizertační práci a získal titul CSc. V roce 2001 se stal doktorem lékařských věd (DrSc.). Od roku 2003 je profesorem pro obor vnitřní nemoci. doc. MUDr. Miloš Dvořák, CSc. – docentem na IV. interní klinice – klinice gastroentero-

výročí  ze

logie a hepatologie 1. LF UK a VFN. V roce 1967 promoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1985. O tři roky později byl jmenován docentem pro obor vnitřní lékařství.

výuku, přednostou Ústavu patologické fyziologie 1. LF UK. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze absolvoval v roce 1987. Kandidátskou dizertační práci obhájil roku 1997 a v roce 2004 byl jmenován docentem.

doc. MUDr.   Radana Neuwirthová, CSc. – docentkou na I. interní klinice – klinice hematologie 1. LF UK a VFN. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze úspěšně ukončila v roce 1952. Vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd získala v roce 1964. Docentkou byla jmenována roku 1990.

Listopad 2012

doc. RNDr.   Zuzana Zemanová, CSc. – docentkou na Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN. Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v roce 1987. Kandidátskou dizertační práci obhájila v roce 1993. Roku 2008 byla jmenována docentkou pro obor lékařská genetika. prof. RNDr. Blanka Říhová, DrSc. – profesorkou na Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN. V roce 1966 absolvovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Vědeckou hodnost kandidáta věd obhájila roku 1969. Docentkou pro obor imunologie byla jmenována v roce 1993 a ve stejném roce jí byl udělen titul doktora věd. Profesorkou v oboru imunologie je od roku 2001. doc. MUDr.   Martin Vokurka, CSc. – proděkanem pro studijní problematiku a teoretickou a preklinickou

doc. MUDr. Eva Růžičková, CSc. – docentkou na Oční klinice VFN a 1. LF UK v Praze. Na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze promovala v roce 1972. V roce 1985 získala vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd. O dva roky později byla jmenována docentkou pro obor oční lékařství. Věnuje se problematice glaukomu a chirurgii předního segmentu oka. Zastává funkci zástupce přednosty pro výuku mediků na fakultě, je vedoucí Glaukomového centra pracoviště, prezidentkou České glaukomové společnosti a členkou řady dalších i zahraničních odborných společností zabývajících se problematikou glaukomu. Je autorkou tří monografií a řady odborných prací v problematice diagnostiky a léčby glaukomu. doc. MUDr. Jan Šváb, CSc. – docentem na I. chirurgické klinice – břišní, hrudní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze absolvoval v roce 1966. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1981. Docentem chirurgie byl jmenován prezidentem České republiky roku 1985. doc. MUDr. Jan Marek, Ph.D.  – docentem na II. interní klinice – klinice kardiologie a angio-

společnosti

29

rektora UK docentem pro obor chirurgie. Je specialistou v oboru revmatochirurgie již od roku 1980. doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. – docentem Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN. Lékařskou fakultu v Hradci Králové Univerzity Karlovy v Praze úspěšně ukončil v roce 1965. Vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd získal v roce 1988. Docentem byl jmenován o rok později. Je předsedou Sexuologické společnosti ČLS a přednostou Subkatedry sexuologie IPVZ v Praze.

logie 1. LF UK a VFN. V roce 1984 úspěšně ukončil studia na Fakultě dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Vědeckou hodnost Ph.D. získal v roce 2004. Roku 2008 byl jmenován docentem pro obor vnitřní nemoci. V letech 1985–2005 pracoval v Dětském kardiocentru v Motole, z toho od roku 1992 jako vedoucí lékař Echokardiografie a Prenatální kardiologie. Od roku 2005 je konzultantem v Great Ormond Street Hospital v Londýně, vede oddělení Echokardiografie a od roku 2011 i oddělení Prenatální kardiologie, současně je Honorary Senior Lecturer v Institute of Cardiovascular Sciences, University College London. doc. MUDr. Alice Baxová, CSc. – docentkou na Ústavu biologie a lékařské genetiky 1. LF UK a VFN. Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v roce 1977. Vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd

získala v roce 2001. O čtyři roky později byla jmenována docentkou pro obor lékařská genetika. doc. MUDr. Miroslav Peterka, CSc., CSc. – docentem na Anatomickém ústavu 1. LF UK. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze absolvoval v roce 1972. Roku 1981 promoval na Filozofické fakultě UK v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1980. Titul doktora molekulárně-biologických a lékařských věd získal v roce 2006. Docentem byl jmenován v roce 2009 na UK v Praze.

Prosinec 2012 doc. MUDr. Jan Pech, CSc. – docentem na Ortopedické klinice 1. LF UK a FNM. V roce 1974 promoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1994. O tři roky později byl jmenován kolegiem

doc. MUDr. Jiří Pašta, CSc. – přednostou Oční kliniky 1. LF UK a ÚVN. Lékařskou fakultu v Hradci Králové Univerzity Karlovy v Praze absolvoval s vyznamenáním v roce 1978. Vědeckou hodnost kandidáta lékařských věd obhájil v roce 1992. Docentem pro oční lékařství byl jmenován o šest let později. Je vynikajícím chirurgem předního segmentu oka. doc. MUDr.   Jaroslav Lindner, CSc. – přednostou II. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze absolvoval v roce 1983. Roku 2001 obhájil kandidátskou dizertační práci a byl mu udělen titul CSc. V roce 2005 byl jmenován docentem, roku 2011 profesorem pro obor chirurgie. Je odborníkem kardiovaskulární chirurgie v celém rozsahu se zaměřením na chirurgickou léčbu sekundární plicní hypertenze.

30

ze společnosti děkovný dopis

děkovný dopis  ze

Poděkování pacientů VFN

Mgr. Dita Svobodová, náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání a kvalitu

prof. MUDr. Evžen Růžička Neurologická klinika VFN a 1. LF UK

Nejlepším oceněním zdravotníků je spokojenost našich pacientů. Poděkování ze strany pacientů, slova chvály a uznání potěší každého, kdo při práci ve svém oboru přispěl k uzdravení pacienta, vyřešení jeho obtíží a k jeho spokojenému návratu domů.

Vážená paní magistro,

Vážený pane profesore,

dovolte mi, abych touto cestou poděkovala personálu kožního oddělení – konkrétně oddělení hojení ran – ve vaší fakultní nemocnici. Již delší dobu docházím pravidelně jako pacientka na toto oddělení a setkávám se s lékařkou MUDr. Žemličkovou a vrchní sestrou Polincovou. Vždy jsem se setkala z jejich strany s ochotou a vstřícným jednáním. Je velmi milé setkávat se s takovými lidmi, kteří pomohou pacientům od potí ží činem i slovem. Poděkujte, prosím, oběma jmenovaným jménem vděčné pacientky. Děkuji.

velmi děkuji za léčbu mojí manželky Jaroslavy. Snaha a ochota ošetřujících lékařů a personálu byly vynikající. Zvláště děkuji za odhalení příčiny, pro kterou nemohla manželka dobře jíst a celé noci prokašlala. Nyní má klidný a dostatečný spánek. Doufám, že i nadále se bude její stav zlepšovat.

Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

MUDr. Zdeněk Novotný primář SPIN

Vážená paní ředitelko, vážený pane primáři, vážená vrchní sestro,

Vážený pane primáři,

dovoluji si touto formou srdečně poděkovat zdravotníkům, kteří mě provázeli mým prvním porodem. Gynekologicko-porodnická klinika VFN je vyhlášená vysokou odbornou úrovní péče, nicméně bych chtěla ocenit a upozornit i na profesionalitu, která se odrážela v empatickém přístupu, vůli a umu komunikovat s rodičkou, a navodit tak laskavou atmosféru v situaci, která je sice pro porodní asistentky a lékaře všední, ale pro budoucí rodiče je to situace prostředím a okolnostmi více než nezvyklá. Srdečně a s úctou děkuji týmu lékařů a porodních asistentek 1. porodního sálu, kteří měli noční a denní službu dne 9. 7. 2012, neboť jsem se cítila po celou dobu velmi bezpečně a příjemně. Jmenovitě děkuji porodní asistentce Kláře Pravdové za výše uvedený lidský a odborný přístup. Rovněž děkuji porodní asistentce Radce Ondřejkové, MUDr. Dominice Indrové, MUDr. Michaele Diblíčkové, porodním asistentkám oddělení P 15, MUDr. Juraji Gállovi a sestrám novorozeneckého oddělení, zejm. Andree Kotašové a Vendule Kří žkové. Děkuji vám všem za péči o mě a mého syna. S pozdravem Veronika Zachová

tímto bych chtěla velmi poděkovat odd. SPIN a konkrétně MUDr. Krátkému, který svým vysoce profesionálním přístupem, stanovením správné diagnózy a okamžitým převozem mé osoby na JIP na IV. internu mi s největší pravděpodobností zachránil život. Navíc si u něho cením i jeho lidského přístupu k pacientovi. Právem mu proto náleží můj obrovský dík.



S pozdravem Mgr. Milena Bínová



S úctou, Petra Vitásková

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.

Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK v Praze Denní stacionář pro dospělé

stacionáře pro dospělé. Zvláště první část z celkové doby strávené v DS (4. 6. 2012 – 20. 7. 2012) hodnotím jako velmi přínosnou. Díky metodám MUDr. Martina Černého na skupinách jsem dokázal obnovit vztah ke svým vnitřním pocitům; začal jsem opět cítit své emoce. To mi umožnilo začít lépe chápat svoji nemoc a vyrovnávat se s ní. Má zkušenost s DS Karlov je positivní a mohu každému vřele doporučit absolvování tohoto stacionáře. Vládne zde příjemné „rodinné“ prostředí a terapie zde poskytované mně osobně velmi pomohly vnímat svoji nemoc s odstupem a vírou, že dojde k zlepšení. Přeji vám všem vše dobré a fandím vaší práci.

Rád bych touto cestou poděkoval celému terapeutickému týmu Denního



Dobrý den, pane profesore Svačino, chtěl bych Vám a Vašemu kolektivu poděkovat za příkladnou péči na vysoké profesionální úrovni a lidský přístup, který jste mně poskytli na Vaší klinice při mojí hospitalizaci ve dnech 10. až 17. října 2012

S pozdravem František Hynek

S pozdravem JB

doc. MUDr. Bohdana Kalvodová, CSc., přednostka Oční kliniky VFN a 1. LF UK

Vážená paní docentko, dovolte mi, abych touto cestou poděkoval pracovníkům vaší kliniky, jmenovitě MUDr. J. Dvořákovi, dále pak MUDr. P. Skalické a zdravotním sestrám ze 4. patra kliniky, v jejichž péči jsem byl ve dnech 27.–29. 7. tohoto roku během krátké hospitalizace. Lékařská péče, které se mi u Vás dostalo při akutním onemocnění, byla vynikající a sestry, v jejichž péči jsem byl před a po operaci, byly laskavé. S odstupem dvou a půl měsíce po operaci jsem plně zotaven. Děkuji všem a prosím, abyste jim předala mé osobní poděkování.

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA přednosta III. interní kliniky VFN a 1. LF UK



S úctou MUDr. Ivan Herold, CSc.

ve dnech 1. až 6. listopadu 2012 jsem byl hospitalizován na III. interní klinice odd. C s těžkou rezistentní hypertenzí. Po celou dobu jsem se setkal s výbornou zdravotní péčí ze strany lékařů i nemocničního personálu. Pravidelné informace o mém zdravotním stavu, chování a jednání lékařů i zdravotních sester pozitivně přispěly k psychické stránce mé léčby. Prosím Vás, pane profesore, abyste mé poděkování předal také panu profesorovi MUDr. Jiřímu Vidimskému, CSc., vedoucímu oddělení C, a celému kolektivu tohoto oddělení, zejména MUDr. Tomáši Indrovi, mému ošetřujícímu lékaři.

31

příběhy pacientů

Ještě jednou děkuji. Jan Korel

Vážený pane profesore,

společnosti

Vážení pacienti, návštěvníci, přátelé, jestliže jste ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze zažili něco hezkého, byli jsme s Vámi v těžkých chvílích, v těžké nemoci pomohli k uzdravení, postarali jsme se o Vaše blízké a byli jste s poskytovanými službami v naší nemocnici spokojeni, budeme velice rádi, když se s námi o své zážitky podělíte a napíšete nám svůj krátký příběh. Na základě Vašeho laskavého svolení bychom Váš příběh uveřejnili v časopise Nemocnice a umožnili tím pacientům, lékařům, zdravotním sestrám a ostatním zaměstnancům nemocnice, aby se mohli Vaším příběhem potěšit. A možná, že i Váš příběh pomůže někomu v boji s vážným onemocněním a dá naději v uzdravení.

Ještě jednou děkuji. dr. František Kulina

Předem Vám děkujeme. Váš příběh nám, prosím, zašlete na adresu: [email protected] nebo [email protected].

z VFN až na konec světa cestování 33

Tahiti a Nová Kaledonie – po stopách kapitána Cooka Když jsem v roce 2009 dostal pozvání k přednáškám v Austrálii, vytáhl jsem globus a začal přemýšlet, kde se cestou zastavím. Při pohledu na asijskou stranu zeměkoule mě nic zajímavého nenapadlo, ale zato druhá strana globusu ukázala Jižní Ameriku a spoustu rozesetých malých ostrůvků v Tichém oceánu. Vzpomněl jsem si na knihy a na popisy objevných cest kapitána Jamese Cooka a také na jednoho ze svých oblíbených malířů, Paula Gauguina. A hned bylo jasno – jede se na Tahiti. Tahiti je největší z ostrovů Francouzské Polynésie (Společenství ostrovů, Iles de la Societe) a leží téměř uprostřed Tichého oceánu. Na okraji ostrova se nalézají pláže a civilizace, střed ostrova je pokrytý často neprostupnými deštnými pralesy a horami. K dalším ostrovům Společenství patří Huahine, Raiatea, Moorea a Bora-bora. Všechny ostrovy jsou sopečné-

ho původu s podílem korálu. Tahiti a celé Společenství ostrovů bylo civilizováno Francouzi v 18. a 19. století a od roku 1946 je Francouzským zámořským územím. Francouzi přinesli na Tahiti nejen civilizaci, ale i alkohol, prostituci, pohlavní nemoci, tyfus a chřipku, které za deset let po objevení ostrova stačily vyhubit více než dvě třetiny domorodců.

Paradoxně má toto souostroví a jeho občané, i když je od Paříže vzdálené 16 133 km, všechna práva součásti Evropské unie a český občan sem může cestovat bez jakéhokoli víza stejně jako do Německa nebo do Rakouska. Jediný rozdíl je, že zde neplatí Euro, ale speciální místní platidlo, polynéský frank (1 CFF je přibližně 5 Kč). Dnes si domorodí obyvatelé

žijí celkem pohodlně z turistiky a dotací poskytovaných francouzskou vládou. Už při přestupu v Los Angeles do letadla polynéské letecké společnosti Tahiti Air Nui mě mile překvapily usměvavé a příjemné letušky s květinou ve vlasech. A dobrá nálada mě provázela vlastně celých mých osm dní na Tahiti. Při devítihodinovém letu do Papeete, hlavního města Francouzské Polynésie, jsme křižovali několik časových pásem a nakonec jsme přistáli v ranních hodinách. Na malém papeetském letišti Faa´a začíná přistávací dráha rovnou z moře, takže při přistávání vypukla na palubě trochu panika – chvíli to vypadalo, že se jumbo řítí rovnou do vln Tichého oceánu. Protože jedním z mých cílů na Tahiti byl taky trekking v místních horách, hned druhý den jsem se vydal do vnitrozemí ostrova. Nebe bylo jako vymetené a proti obloze se tyčily často pitoreskní tvary horských štítů ostrova. Nejvyšší horou Tahiti je Mont Orohena s výškou 2241 metrů n. m., ležící přímo v centru většího poloostrova Tahiti Nui, ale ta je pro trekkera v pohorkách a bez lana nepřístupná. Druhá nejvyšší hora ostrova se jmenuje Mount Aorai (2066 metrů n. m.) a vede na ni uzoučká trekková stezka, udržovaná vojáky z francouzské základny, která leží na úpatí hory. Při stoupání byla stezka úzká, ale dobře viditelná, nebe azurové a otevíraly se nádherné výhledy na Tahiti i sousední ostrov Moorea. Postupem času se stezka stávala užší a krkolomnější a najednou k večeru se zatáhlo a spustil se docela slušný liják. Čekal mě bivak ve výš-

Autor u atraktivních vodopádů na ostrově Moorea ce asi 1700 metrů – plechová bouda s dřevěnou pryčnou, stojící na okraji asi stometrového skaliska, noc v ní byla téměř k nepřežití. Vítr boudou cloumal tak, že to vypadalo, že se každou chvíli zřítí dolů do údolí. Ráno bylo vidět asi na tři metry a pořád hustě pršelo. Stezka se změnila v blátivou, rozmoklou skluzavku a cesta nahoru byla nemožná. Ještě že to šlo s několika pády aspoň dolů. Další dva dny jsem strávil na ostrově Moorea. Je menší než Tahiti, ale příroda je tady ještě krásnější. Ostrov je kromě několika vesniček téměř neobydlený a poskytuje nádherná místa pro chození, šnorchlování a potápění. Všechny ostrovy

Společenství jsou obklopené korálovou bariérou, která tvoří někde vnitřní laguny, někde pás úplně klidného moře mezi pobřežím a bariérou. Na ostrově Moorea je poměrně známé lagunárium – ze začátku jsem nevěděl, co si mám pod tím pojmem představit. Až když mě malý člun dovezl k ostrůvku asi 400 metrů od pobřeží, pochopil jsem. Od ostrůvku až ke korálové bariéře byla natažena v různé hloubce pod vodou lana, po kterých se člověk pohybuje, potápí se a sleduje ryby, korály a ostatní faunu a flóru dna Tichého oceánu. Fascinující je, že při šnorchlování plave kolem velké množství ryb, ale žádná se člověka nedotkne.

34

cestování z VFN až na konec světa

O to horší je dotek s korálem, jeho hrany jsou ostré, způsobují drobná řezná poranění, která se potom špatně hojí a hnisají. Na ostrůvku je občerstvení, které je v ceně návštěvy lagunária, a možnost pohodového odpočinku na dřevěných lehátkách nebo v chatičkách. Strávil jsem v lagunáriu fascinující půlden, který byl následující dny ještě umocněn špatně se hojícími škrábanci po korálech a úplně spálenými zády, jak mne slunce při šnorchlování grilovalo přes mořskou vodu. Další den na Moorei se odehrál ve znamení poznávání ostrova – návštěvy slavné zátoky Cook Bay, u které přistál James Cook se svou lodí HMS Resolution v roce 1777, procházením se po písčitých čistých plážích téměř bez lidí, cachtáním se pod monumentálními vodopády ve vnitrozemí ostrova nebo obdivováním architektury místních kostelíků, zasazených do tropické krajiny. Uvnitř ostrova je několik nádherných vodopádů, kde voda stéká z výšky i sto metrů do lagun mezi divokou tropickou vegetací. A všude je spousta ptáků. Na ostrovech Společenství nejsou ale téměř žádná nebezpečná zvířata, jako je tomu třeba v Austrálii – jedovatí hadi, škorpioni, jedovatí pavouci nebo aligátoři. Na Tahiti je kromě krásné přírody k vidění také muzeum malíře Paula Gauguina. Ten přicestoval na ostrovy v roce 1891 znechucen evropskou civilizací a svými dluhy z Francie a hledal na Tahiti, které považo-

val za nedotčený tropický ráj, klid a inspiraci pro své obrazy. Paul Gauguin zůstal na Tahiti a Markézách až do své smrti v roce 1903, která byla pravděpodobně způsobena předávkováním morfinem. Sžil se s domorodým obyvatelstvem, často domorodce maloval a také rebeloval proti francouzské koloniální vládě. Nejznámější jsou Gauguinovy postimpresionistické obrazy mladých krásných tahitských žen, ze kterých dýchá pohoda a muzikálnost místních obyvatel. A opravdu se za těch 120 let toho příliš nezměnilo – místní domorodci jsou pořád stejně milí, usměvaví, přátelští a na každém rohu v Papeete je možné vidět malá seskupení muzikantů, kteří hrají a zpívají jen tak, pro radost. Ani klobouky nebo otevřené futrály od nástrojů na peníze od kolemjdoucích před sebou často nemají. Jediné, co se od dob Paula Gauguina změnilo, je hmotnost mladých Tahiťanek. Všudypřítomné americké hamburgrárny a KFC udělaly své. Muzeum Paula Gauguina je položeno těsně vedle botanické zahrady, asi hodinu jízdy autem od hlavního města Papeete.

1 | Všechny ostrovy Společenství jsou obklopené korálovou bariérou. 2 | Křesťanský kostelík v Haapiti na jihovýchodní straně ostrova Moorea. 3 | Na každém rohu v Papeete je možné vidět malá seskupení muzikantů, hrají a zpívají jen tak, pro radost. 4 | Zdejší skalní masivy upozorňují na sopečnou minulost ostrovů. 5 | Hřbitov na Moorea – pěkné místo k poslednímu odpočinku… Obsahuje kolekci Gauguinových obrazů, především těch, které namaloval na Tahiti. Loučení s Tahiti bylo dost překotné, letadlo odlétalo o dvě hodiny dříve. Z Tahiti na Novou Kaledonii létá třikrát týdně letadlo kaledonských aerolinek Aircalin. Byl jsem trochu na vážkách, jestli zvolit tuto neznámou leteckou společnost, ale všechno bylo perfektní. Airbus, piloti i letušky Francouzi, ochota a profesionalita na každém kroku. Vzdálenost mezi Tahiti a Novou Kaledonií je asi 4700 km, let trvá přibližně 6 hodin, ale protože letíte proti otáčení zeměkoule a přes tzv. datovou čáru, která prochází po 180. poledníku, po pár hodinách přiletíte na Novou Kaledonii a zjistíte, že je najednou o jeden den víc. A o Nové Kaledonii vám budu vyprávět v příštím čísle Nemocnice.

1

2

3

4

Text a foto: doc. MUDr. Pavel Michálek, Ph.D.

Omluva: Technickým nedopatřením nebylo v těchto místech v minulém čísle uvedeno jméno autora posledního příspěvku, nazvaného „Tajemný Mustang“. Panu primáři MUDr. Petru Popovovi z Kliniky adiktologie VFN a 1. LF UK se jménem celé redakce časopisu Nemocnice velice omlouváme. redakce

5

6

6 | Gauguinovy motivy vždy a všude, takové je dnešní Tahiti.