Informační bulletin Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK. číslo 3 červenec září Stomatologie

Informační bulletin Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty UK číslo 3 | červenec–září 2011

Stomatologie

obsah

Šťastná rodina a lékařský tým: zprava: doc. MUDr. Pařízek – porodník (Gynekologicko-porodnická klinika VFN a 1. LF UK), MUDr. Hegarová – ošetřující lékařka (IKEM), prof. MUDr. Pirk, DrSc. – kardiolog (IKEM), MUDr. Cindr – gynekolog (IKEM).

Významný úspěch

Úvodní slovo ředitelky VFN.................................... 4 Úvodní slovo děkana 1. LF UK................................ 5 Novinky a události.................................................... 6 Významná ocenění............................................................. 9 Historie Historie traumatologie.................................................. 10 Ze života VFN a 1. LF UK Centrum fotonické medicíny.......................................... 12 Stomatologická klinika VFN a 1. LF UK......................... 15

Dne 8. července 2011 . se na Gynekologicko-. -porodnické klinice VFN . a 1. LF („U Apolináře“) . narodila zdravá holčička (2580 g a 44 cm) první ženě v České republice, které bylo před 2,5 roky v IKEM transplantováno srdce.

Rozhovor MUDr. Jiří Kolář ............................................................ 18 Ze společnosti Knižní novinky............................................................... 21 Křeslo pro Fausta.......................................................... 24 Životní jubilea – profesor Šnaid..................................... 25 Životní jubilea................................................................ 28 Smuteční oznámení....................................................... 29

Holčička i maminka byly v dobrém stavu, a proto byly v pátek . 15. července 2011 propuštěny z porodnice. Tento den se konal briefing s novináři v posluchárně Gynekologicko-porodnické kliniky, po kterém následovalo v zahradě porodnice setkání novinářů s rodiči a jejich dcerou. Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, ředitelka VFN, předává rodičce kytici s přáním pevného zdraví a mnoha úspěchů v dalším životě.

obsah

Napsali jste nám........................................................ 30

Nemocnice, číslo 2, informační bulletin Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Vydavatel: Všeobecná fakultní nemocnice a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze Registrace: MK ČR E 13990 Periodicita: čtvrtletník Redakce: Eva Davidová, DiS. (1. LF UK),. Mgr. Vlasta Helekalová, MBA . (1. LF UK),. Václav Kříž (VFN),. Bc. Petra Pekařová (VFN) Fotografie: Václav Kříž (VFN), . Vladimír Brada (1. LF UK) Korespondenci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařová, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, ředitelství, U Nemocnice 2, 128 08 Praha 2, [email protected]. Výroba: Design Communications, s. r. o.

Cestování Střípky z Afriky.............................................................. 33

3

Náklad: 3000 ks

Foto na titulní straně: . Léčebný zákrok na oddělení záchovné (konzervační) stomatologie v prostorách Stomatologické kliniky VFN . a 1. LF UK v Kateřinské ulici.. Autor: Václav Kříž

4

editorial Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA

MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA editorial 5

Vážení čtenáři, milé kolegyně a kolegové,

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí přátelé,

držíte v rukou „prázdninové“ číslo našeho časopisu. Léto nám tento rok příliš nepřálo a ti, kteří se rozhodli strávit jej doma, v Česku, měli štěstí, pokud zrovna nepršelo. V průběhu měsíce července jsme absolvovali jednání se zdravotními pojišťovnami o platbách za zdravotní péči. Nejkomplikovanější částí jednání bylo řešení financování péče o pacienty soustředěné v centrech. VFN je objemem tzv. „centrové“ péče největším poskytovatelem v ČR. Spektrum diagnóz je u nás nejširší, pro pacienty s některými nemocemi poskytujeme péči jako jediné zdravotnické zařízení u nás. S pojišťovnami jsme se dohodli a vzájemně uděláme vše pro to, abychom včas reagovali na hrozící nedostatek peněz. VFN si stanoví vnitřní pravidla pro poskytování tohoto typu péče a v případě ohrožení péče o pacienty bude iniciovat jednání s pojišťovnami. Ty se zavázaly poskytnout k léčbě stejný objem finančních prostředků jako v roce 2010 s tím, že jsou v případě nedostatku peněz připraveny jednat. V souvislosti s omezenými finančními prostředky VFN pokračuje ve vnitřní restrukturalizaci. K 30. 6. ukončila činnost Oční tkáňová banka a bylo rozhodnuto o zrušení Oddělení dopingové kontroly k 31. 12. 2011. Změnou procházejí i jednotlivé kliniky. Dochází k přesunu pacientů z lůžkové do ambulantní sféry a tím také k redukci provozovaných lůžek. Od 1. 7. byl ukončen provoz lůžkové části Kliniky pracovního lékařství. O pacienty této kliniky bude postaráno ve spolupráci se IV. interní klinikou. Jednání s pojišťovnami v tomto směru zatím pouze mapují aktivity samotné nemocnice a její záměr zefektivnit lůžkové provozy. Prázdninový provoz v nemocnici se nezastavil. Byly omezeny některé kapacity, všechny služby však nemocnice poskytovala v rozsahu, na který jsou naši pacienti o prázdninách zvyklí. Na tomto místě je třeba poděkovat všem, kdo se o dovolených se zvýšeným pracovním nasazením o pacienty starají, lékařům, sestrám, laborantům i dalším zdravotnickým i nezdravotnickým zaměstnancům. Pacientům pak patří dík za to, že pečlivěji než v průběhu zbytku roku

zvažují nezbytnost zdravotní péče, zejména u pohotovosti a o víkendu. Dále probíhá rekonstrukce Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Téměř u konce je příprava k zahájení rekonstrukce Centra asistované reprodukce na Gynekologicko-porodnické klinice. V průběhu prázdnin byla realizována personální výměna ve vrcholovém vedení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Na pozici provozně technického náměstka byl dne 15. 7. 2011 po úspěšném výběrovém řízení jmenován Ing. Ladislav Pavel, odborník s dlouholetými zkušenostmi ze stavebnictví. Dnem 1. 9. 2011 nastoupila do pozice vedoucí oddělení vnitřního auditu a kontroly Ing. Kafková, zkušená auditorka, která prošla regionální správou a státní organizace velmi dobře zná. Mé poděkování patří jak Petru Kovářovi, tak MVDr. Zdeňku Havelkovi za jejich dlouholetou práci pro VFN. Své úvodní slovo ukončím smutnou zprávou, která mě zasáhla i osobně. Ve věku 83 let zemřel 4. srpna 2011 prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. Jak uvádí jeho nekrolog: významně se zasloužil o vznik gerontologie a geriatrie jako samostatného oboru, o realizaci vysokoškolského studia ošetřovatelství u nás a o vznik tzv. univerzit 3. věku. Získal mnoho ocenění akademických i státních, českých i zahraničních. Pro mě osobně byl pan profesor významným českým lékařem, jenž během celé profesní kariéry podporoval ošetřovatelství. Vedl moji diplomovou práci a v době mé aktivní činnosti na 1. LF UK vzniklo mezi námi silné pouto. Vždy jsem si jej velmi vážila pro jeho pracovitost a obdivovala jsem jeho vizionářství v našem oboru, kde léta spolupráce s doc. Martou Staňkovou posunula české ošetřovatelství na úroveň srovnatelnou se světem. Čest jeho památce.

Mgr. Dana Jurásková, Ph.D, MBA, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

akademické prostředí je v letních měsících klidné. Posluchárny a seminární místnosti jsou skoro na čtyři měsíce opuštěné a v areálu potkáváme studenty, kteří skládají zkoušky. Mohu říci, že příjemnější je skládat zkoušky v červnu a léto trávit u vody, na brigádě nebo na stáži než na fakultě. Bohužel řada studentů zejména z prvních ročníků skládá zkoušky z anatomie a histologie skoro celé léto až do poloviny září a tato situace se v posledních letech každoročně opakuje. Letošní přijímací řízení probíhalo z hlediska organizace velmi netradičně. Několik dní před přijímacím řízením byla vyhlášena stávka, která ochromila dopravu nejen v Praze, ale i v celé republice. Uchazeči byli pozváni na čtvrtek a mohli se ve čtvrtek dostavit, avšak řada z nich byla diskriminována nemožností se dostavit se včas k přijímacímu řízení. Zvolili jsme variantu vstřícnou vůči studentům a zorganizovali jsme přijímací řízení vlastně dvakrát – jak v den stávky, tak v náhradním termínu, v sobotu. Na oba termíny se dostavilo okolo 3000 uchazečů z Čech, Moravy a Slovenska. Výsledky za oba dny byly vyhlášeny již v sobotu, po deváté hodině večer. Chci poděkovat všem učitelům, zaměstnancům fakulty a nemocnice, kteří nám pomohli úspěšně řešit tuto nelehkou situaci. Na letním soustředění v Dobronicích se s novými studenty setkáme při různých sportovních aktivitách a také při základním seznámení s fakultou. V letních měsících se

dokončují některé rekonstrukce a opravy v objektech fakulty, aby nový akademický rok mohl začít v nových prostorách. Letní měsíce jsou obdobím přípravy na nový akademický rok, dokončováním či přípravou nových vědeckých projektů. Začínáme se připravovat na vyhlášení výzkumných projektů v rámci fakulty a Univerzity Karlovy, které navážou na končící výzkumné záměry, a budeme oslovovat kolegy s cílem vytvořit několik výzkumných projektů, kterou zahrnou hlavní vědecké směry pěstované a rozvíjené na naší fakultě.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, přejme si, ať je nový akademický rok 2011/2012 dobrým a klidným rokem pro 1. lékařskou fakultu UK a Všeobecnou fakultní nemocnici, ale i pro každého z nás. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA děkan 1. LF UK

6 novinky a události

události a novinky 7

Ekumenická bohoslužba slova Ve středu 25. května 2011 se v kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí uskutečnila Ekumenická bohoslužba slova za dárce těl pro studium anatomie. Mši zahájil pan profesor Miloš Grim, přednosta Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Bohoslužba byla sloužena bratrem Josefem Šplíchalem, SDB, za Církev římskokatolickou, a bratrem Zdeňkem Susou za Českobratrskou církev evangelickou. K uctění památky zesnulých zahrála Harmonia Mozartiana Pragensis. Více na anat.lf1.cuni.cz/bohosluzba.php. (VH)

12. studentská vědecká konference na 1. LF UK Středeční odpoledne 8. června 2011 patřilo vítězům již 12. studentské vědecké konference. Prostory Akademického klubu 1. LF UK ve Faustově domě ožily. Celkem 24 studentů z pregraduálního i postgraduálního studia převzalo ocenění za své odborné práce. (VH)

Výsledky 12. studentské vědecké konference 1. LF UK, konané dne 24. května 2011: Sekce pregraduálních prací – část teoretická Lukáš Farhád Mirchi, 3. r. Ahmed Chughtai, 4. r. Philipp Novotny, 4. r. Sekce pregraduálních prací – část klinická Jaromír Hanuška, 3. r. Sekce nelékařských zdravotnických oborů I. Jitka Laštovičková, 3. r.

Sekce postgraduálních prací – část teoretická I. Mgr. Hana Kratochvílová, 2. r. Mgr. Michaela Krupková, 4. r. MUDr. Jiří Beneš, 3. r. Sekce postgraduálních prací – část teoretická II. Prakash Shankaran, M.Sc., 4. r. MUDr. Kateřina Šebková, 1. r. MUDr. Magdalena Klánová, 2. r.

Ceny převzali od děkana 1. LF UK, prof. Zimy, a od sponzorů akce (Nakladatelství Galén, s. r. o., Grada Publishing, a. s., Zdravotnické noviny, Medical Tribune, TOP LÉKAŘ)

Sekce nelékařských zdravotnických oborů II. Klára Burišková, 3. r.

Sekce postgraduálních prací – část klinická I. MUDr. Renáta Bartáková, 1. r. MUDr. Tereza Lamberská, 1. r. Sekce postgraduálních prací – část klinická II. MUDr. Jan Šoupal, 2. r. Mgr. Iveta Šárová, 3. r. Mgr. Alžběta Vondráčková, 2. r.

Na mimořádnou cenu ve své sekci byli nominováni tito studenti: Jan Kvasnička, 3. r., Andrea Špeldová, 3. r., Bc. Jan Zeman, 2. r., Bc. Tomáš Jindra, 2. r., MUDr. Ondřej Kodet, 2. r., Mgr. Stanislava Merjavá, 4. r., MUDr. Adéla Planerová, 2. r., MUDr. Jan Škrha jr., 2. r.

Na snímku zprava Mgr. Dana Jurásková, Evelyn Dominguez Austria-Garciaová, prof. Martin Filipec, prof. Tomáš Zima a doc. Leoš Středa při křtu knihy věnované památce José Rizala

150. výročí narození José Rizala U příležitosti 150. výročí narození José Rizala, významné osobnosti Filipín, se ve středu 15. června 2011 v Akademickém klubu 1. LF UK uskutečnila vernisáž výstavy fotografií a křest knihy, které tuto výjimečnou osobnost připomínají. Knihu sepsali docent Leoš Středa, rytíř filipínského Řádu José Rizala, a profesor Tomáš Zima, děkan 1. LF UK, který převzal cenu Filipínské republiky z rukou Jeho Exelence Virgilio Esguerry, nejvyššího velitele rytířského Řádu José Rizala. Slavnostní vzpomínkové události se také zúčastnila Její Exelence paní Evelyn Dominguez Austria-Garciaová, mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně Filipínské republiky se sídlem v Praze, a konzulka České republiky v Manile, paní Monika Kazdová. Kmotrem knihy se stal profesor Martin Filipec, hlavní ředitel Evropské oční kliniky LEXUM. (VH)

Život ve zkratce José Rizal (celým jménem José Protasio Rizal-Mercado y Alonso-Realonda, 19. června 1861 Calamba, Laguna, popraven 30. prosince 1896 v Manile) byl filipínský básník a prozaik, jeden z prvních očních chirurgů v celé jihovýchodní Asii, národní buditel a nejvýznamnější postava filipínského hnutí za nezávislost a osvobození od španělské koloniální nadvlády. Za své vlastenecké aktivity byl odsouzen k smrti a popraven, avšak národní osvobozenecké hnutí, inspirované jeho myšlenkami a aktivitami, vedlo už necelé dva roky po jeho smrti ke kapitulaci španělské správy. Výročí jeho smrti se stalo státním svátkem Filipínské republiky. Republikovým zákonem 646 byl v roce 1916 vytvořen na jeho počest Řád rytířů Josého Rizala.

8 novinky a události

významná ocenění – novinky 9

Prof. Klener dostal nejvyšší lékařské ocenění V červnu 2011 převzal profesor Pavel Klener na zámku v Libochovicích Cenu J. E. Purkyně   pro letošní rok. Tuto cenu, která je nejvyšším lékařským oceněním v ČR, uděluje Purkyňova lékařská společnost od roku 1962. Každý rok je za mimořádné zásluhy o rozvoj oboru a za celoživotní vědeckou tvorbu vybrán pouze jeden lékař. Profesor Klener patří k nejvýznamnějším lékařským kapacitám v ČR a je uznáván v Evropě i ve světě. V současné době působí jako lékař na I. interní klinice VFN a 1. LF UK. (PP)

Cena Florence Nightingalové Koncert v kostele sv. Kateřiny U příležitosti Evropského svátku hudby 2011 zorganizovali koncert v kostele sv. Kateřiny Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou a Společnost pro duchovní hudbu. Koncert se konal v úterý 21. června 2011 v Kateřinské zahradě (u Neurologické a Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK). Projekt probíhá za podpory městské části Praha 2. Účinkovali: Pavel Červinka  – baryton, Jaroslav Šaroun – klavír a Otomar Kvěch – varhany. (PP)

Účinkovali: Jaroslav Šaroun, prof. sólové korepetice na hudební fakultě AMU a pianista České filharmonie, barytonista Pavel Červinka, sólista Národního divadla v Praze

Jiří Kopejsko, O.Cr., velmistr Řádu křížovníků s červenou hvězdou

Cenu Florence Nightingalové, kterou uděluje Česká asociace sester, získala za VFN vrchní sestra   Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK Libuše Krulišová (za rozvoj ČAS) a laborantka Věra Kunová z Odběrového centra ÚKBLD za rozvoj oboru zdravotní laborant. Cena Florence Nightingalové se stala prestižním oceněním sester, které celý život věnovaly své práci a obětovaly svůj čas i síly péči o pacienty. (PP)

Libuše Krulišová, KDDL VFN a 1. LF UK

Věra Kunová, Odběrové centrum ÚKBLD

10

historie VFN a 1. LF UK – traumatologie

traumatologie – VFN a 1. LF UK historie 11

Postavení traumatologie v historii medicíny a její výuka dříve a dnes Je nepochybné, že s prvními pohybovými aktivitami člověka se objevily i úrazy a snaha je ošetřit. Proto traumatologie – nauka zabývající se úrazy a jejich léčbou – je v různém pojetí, rozsahu a chápání stará jak lidstvo samo a tvoří jeden ze základních pilířů medicíny. Logicky je a byla zásadní součástí chirurgie, kde v řadě období dokonce představovala jediný či základní obor. O počátcích snah léčení úrazů svědčí řada vykopávek již z období neolitu – období magie a empirie, když některé z nich ukazují na snahu o stabilizaci zlomenin, tedy logicky i snížení bolesti. Ve starém Egyptě byly fixovány zlomeniny dřevěnými dlahami, ty následně upevňovány obinadly. O tom vypovídají i papyry, např. Hearstův papyrus (1600–1500 př. Kr.), popisující fixaci zlomenin „tvrdým obvazem“, což byl obvaz z plátna nebo bavlny, nasycený roztokem z mouky a medu, jenž v suchu a v teple ztvrdl. Právě tak Smithův papyrus (1550 př. Kr.) popisuje léčbu zlomenin, sečných a bodných ran. Je pravděpodobné, že operace zlomenin byly již v Egyptě prováděny (viz mumie a kostry), ale nejsou dochovány záznamy o nich. Lékařské nástroje, vytesané v chrámech období především Staré říše, byly používány především v traumatologii. Řečtí chirurgové uměli napravovat vymknuté klouby, především loket, kyčel a rameno, a rovnat dislokace u zlomenin – technika byla popsána ve spisu O kloubech (Peri arthrón), který patřil do hippokratovského sou-

boru (alexandrijští lékaři, kolem 400 př. Kr.), autorem byl buď Apolonius, či Hippokrates, a je prvním v historii s ilustracemi. Řecké lékařství narazilo ve starém Římě na odpor, odpůrci byli staroitaličtí lidoví léčitelé. Téměř všichni lékaři v Římské říši pocházeli z Řecka nebo z Malé Asie, mj. Rufus z Dresu, který popsal metody zastavování krvácení. Dále se rozvíjely nauky o ošetření především válečných poranění. Na druhé straně oceánu pokročili v léčbě úrazů kromě

spisu Chirurgia. Zabýval se nehnisavým hojením ran, způsoby zástavy krvácení a vytvořil nové metody vyjímání cizích předmětů z ran. Dále Guy de Chauliac – osobní lékař avignonských papežů. Jeho hlavní dílo neslo název Chirurgia magna a zabývá se léčbou různých druhů ran a poranění. Tato kniha sloužila jako učebnice 200 let. Přidržoval se arabské chirurgie dle Abulcasise. Uvádí i střelná poranění (zavedení střelného prachu), dále amputaci podvázáním končetiny. Hieronymus Brunschwig (1450–1513) v díle Kniha o chirurgii popsal různá poranění a jejich léčbu, trepanaci lebky a amputace, Hans von Gersdorff, zvaný šilhavý Honza, napsal uznávané dílo Polní kniha ranhojičství. Ambroise Paré (1510–1590) zavedl podvazování cév – liga-

Traumatologie – na rozdíl od ortopedie – zahrnuje operativu jak skeletu, tak poraněných „měkkých orgánů“. Její záběr je tedy výrazně širší a komplexnější. Aztéků především Mayové, kteří prováděli chirurgické operace kovovými nástroji a byli specialisty na zlomeniny – zručně aplikovali dlahy. V dalším vývoji se opět změny a pokrok dějí v důsledku především válečných vřav. K nejvýznamnějším postavám oboru patřili Henri de Mondeville (kolem 1320), dvorní chirurg francouzského krále a autor

turu – při amputacích a nahradil rozpálené železo, popsal protézy a ortopedické aparáty (umělé nohy, ruce, náhrada penisu, korzety při skolióze). Jeho nejznámější dílo se nazývá Deset knih o chirurgii. Lorenz Heister (1683–1758) byl autorem knihy Chirurgie, která byla přeložena do sedmi jazyků a vydána i v Japonsku. Propagoval použití tracheoto-

mie, prosazoval podvazy cév a zasazoval se o správné kladení obvazů. Napsal: „Kdyby chirurg rozuměl všemu ostatnímu, co k chirurgii patří, a také to udělal, ale kdyby neuměl správně zacházet s obvazem, pak všechna jeho péče byla mnohdy marná.“ V roce 1718 Lorenz Heister vydává knihu Chirurgie, ve které vše, co patří k léčení ran, je podle nejnovějšího způsobu důkladně popsáno, Nicholas Andry (1741) dále definuje ortopedii jako samostatný obor. Gerhard Küntscher (1900–1972), privátní docent v Kielu, patří k přelomovým postavám v traumatologii. V roce 1940 navrhl u zlomenin dlouhých kostí dřeňové hřebování. Bratři Judetové podávají v r. 1950 zprávu o umělohmotné fixační protéze. V roce 1958 skupina švýcarských chirurgů v čele s Marinem Allgóverem, Mauricem Müllerem a Hansem Willeneggerem založila Pracovní společnost pro otázky osteosyntézy (AO). V Davidu byl zřízen Institut pro experimentální chirurgii. V roce 1978 vznikla mezinárodní pracovní společnost pro otázky osteosyntézy. Poslední období je především v traumatologii reprezentováno nebývalým nárůstem nových technologií, materiálů, postupů a strategií léčby. Traumatologie – na rozdíl od ortopedie – zahrnuje operativu jak skeletu, tak poraněných „měkkých orgánů“ (plíce, játra, slezina, zažívací trakt, střevo atd.). Její záběr je tedy výrazně širší a komplexnější. Uvedené skutečnosti ukazují na nutnost intenzivní výuky prea postgraduální v oboru traumatologie na velkém pracovišti s možností kvalitní diagnostiky, adekvátním technickým vybave-

Motivy lékařských nástrojů se objevují i na výzdobě chrámových stěn.

ním, se zkušeným týmem v trvalé dostupnosti a s kvalitní intenzivní pooperační péčí. Traumatologie je výrazně psychicky a fyzicky náročným oborem, proto se nesetkáváme s nadbytkem zájmu o práci v tomto oboru jak mezi lékaři, tak v nelékařských oborech. Nutnost výchovy ve všech kategoriích je tím ještě výrazněji akcentována. Lze si jen těžko představit lékaře-chirurga, který se nesetká s traumatologií hned na svém prvním pracovním místě po fakultě (kromě specializovaných či experimentálních pracovišť). Proto pokusy o oddělení traumatologie od chirurgie jsou za stávající situace nelogické a nekonstruktivní, i když logicky pokročilá traumatologie je vysoce specializovaný obor. I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK od počátků svého

vzniku intenzivně provozuje jak traumatologii, tak také vychovává lékaře na svých traumatologických odděleních, ambulancích a operačních sálech. Výuka je tradičně vedena kompaktně a komplexně, včetně zařazení výuky na ortopedických a speciálních ambulancích kliniky. Jak jsme zpětně informováni z pracovišť, kam směřují absolventi, kteří měli zájem a využili nabídek kliniky a jí koncipovaného programu výuky traumatologie, jsou hodnoceni velmi dobře. Tento fakt spolu se samozřejmou kvalitou péče je zavazující k udržování a zvyšování úrovně péče o traumatologické pacienty a k zajištění kvalitní výuky moderní traumatologie na I. chirurgické klinice. prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc., přednosta I. chirurgické kliniky VFN a 1. LF UK

12

ze života VFN a 1. LF UK

VFN a 1. LF UK ze

života

13

Páté výročí pražského Centra fotonické medicíny ve znamení nové léčby Když jsem před pěti lety hledal název pro nové pracoviště VFN a 1. LF UK, které by mělo rozšířit stávající výzkum laserů i o jiné zdroje světla, pomohl jsem si novotvarem Centrum fotonické medicíny 1. LF UK a VFN (dále CFM). Tak byla ta věc nová. Tento termín se už objevuje zcela běžně a podobná centra vznikají po světě velmi rychle. Fotonika (nauka o manipulaci se světlem) mění svět skoro tak rychle jako dříve známější elektronika. Byli jsme asi třetí na světě (přesná statistika neexistuje – jisto je, že jedni z prvních) ve snaze spojit bádání s léčením pacientů světlem mezioborově, abychom snížili náklady a předali si znalosti. To mezi moderními specializovanými obory často vázne. Kde jsme nyní, po pěti letech?

spolupracovat, ale bohužel již nejsou mezi námi. V CFM spolupracují přímo obory, jejichž koexistence na jednom místě má přístrojovou a medicínskou logiku – dermatologové, stomatologové, obličejoví a čelistní chirurgové a otorhinolaryngologové. Rádi přivítáme další. Velkou pomocí je spolupráce s ČVUT (prof. Jelínková) a Akademií věd ČR (prof. Ježek) stejně jako s kolegy z podobných center po světě – Wellmannova laboratoř-Boston

Právě teď, na začátku šestého roku své existence, zavedlo Centrum fotonické medicíny v onkologii hlavy a krku jako první v České republice systémovou fotodynamickou terapii přípravkem Foscan. Měli jsme na co navazovat. Málokterá nemocnice na světě se tolik zabývala výzkumem využití laserů v medicíně jako Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (i když se tehdy ještě jmenovala jinak). Průkopníky byli dermatovenerologové, ORL, chirurgové, gynekologové a stomatologové. Postupně se zapojovali další, například urologové a oftalmologové. Velkou osobností byl prof. MUDr. Jirsa, DrSc., vpravdě prorok současného velkého celosvětového úspěchu fotodynamické terapie. Byl bych rád, kdyby řada těchto kolegů s námi stále mohla

(prof. Anderson) a University College of London (prof. Hopper). Potvrdilo se, že společná práce týmů z různých oborů opravdu šetří náklady a urychluje vývoj nových metod.

Služby pro naše pacienty Dermatovenerologové částečně provádějí estetické výkony za přímou úhradu pacienta, jinak CFM, umístěné v „ředitelské vile“ – Ke Karlovu 13, slouží pacientům za úhradu zdravotních pojišťoven. Hlavními obory jsou: 1|O  nkologie nádorů hlavy a krku – diagnostika, terapie včetně paliativní

(doc. Šmucler, MUDr. Vlk, MUDr. Matějka), 2 | Dermatoonkologie (as. MUDr. Procházková), 3 | Dentoalveolární stomatochirurgie (doc. Šmucler, MUDr. Vlk, MUDr. Matějka), 4|O  perace ORL – zejména apnoe syndrom, prosté chrápání, odstraňování proliferativních procesů v horních cestách dýchacích (prim. MUDr. Kaňa, as. MUDr. Rambousek). Jednotlivé kliniky se dělí o čas během týdne, telefonní kontakt je +420 224965085, centrum má vlastní web: www.fotonicka-medicina.cz. Počet pacientů v současné době přesahuje naše možnosti. Snažíme se získat další lékaře, abychom uspokojili poptávku pacientů, všichni zájemci o tuto techniku jsou vítáni.

Výuka Centrem procházejí pregraduální studenti a máme tři doktorandy, fotonickou medicínou se zabývá volitelný předmět. Pravidelně se zde školí lékaři z ČR i ze zahraničí, pořádáme semináře a přednášky.

Hlavní směr výzkumu Nejvíce výzkumných prací se uskutečnilo na tři klíčová témata: 1 | Ablace nádorů hlavy a krku chirurgickými lasery včetně cévních novotvarů,

Rozsah viditelný okem – jednotlivé novotvary 2 | Laserová intersticiální hypertermie, kdy pod kontrolou zraku, či lépe ultrazvuku, zavádíme laserová vlákna do nádorů, tyto následně vysokou terapií koagulujeme. 3 | Nejvýznamnější je další rozvoj fotodynamické terapie. Dosud se jednalo zejména o topickou. Látka se ve formě krému či gelu nanese na suspektní tkáň, nechá se minuty až hodiny inkubovat pod obvazem. Následně se diagnosticky ozáří (typicky modrým světlem) a my si můžeme dobře zmapovat velikost procesu. Po ozáření jinou vlnovou délkou, typicky

Fotodynamická diagnostika – realita velké patologické plochy různého stupně dysplazie

červenou (630 nm), patologický proces následně (většinou v podobě nádoru) zasáhneme (znekrotizujeme) singlentním kyslíkem. Metoda je to elegantní, snadno proveditelná, opakovatelná a v řádných indikacích (povrchové a nodulární formy basaliomů, aktinická keratóza, Bowenova choroba) i velmi účinná. Nevýhodou je zatím fototoxicita v řádu hodin, hloubka patologického procesu a omezené indikace ze strany zdravotních pojišťoven. CFM publikovalo několik novátorských postupů na tomto poli, které byly oceněny

i Cenou ministra zdravotnictví za medicínský výzkum (Mazánek, Šmucler, Vlk). Od experimentální metody jsme se dostali spolu s kolegy ze zahraničí k denní praxi, schválené pojišťovnami. A každý rok přibývají nové indikace. Není bez zajímavosti, že tato léčba zdaleka není dostupná ve všech zemích EU a není dosud ani takto používána v USA (schvalovacího procesu se účastníme jako experti).

Systémová fotodynamická terapie Právě teď, na začátku šestého roku své existence, zavedlo

14

ze života VFN a 1. LF UK

VFN a 1. LF UK ze

patentové ochrany stávajících preparátů bude asi možné léčbu široce využívat.

Podpora průmyslu Český průmysl potřebuje inovativní výrobky, CFM se proto spolu s ústavy AV ČR rozhodlo založit společný projekt k vývoji potenciálních výrobků. Fotonika patří mezi nejprogresivnější odvětví s vysokou přidanou hodnotou a my bychom byli velmi rádi, kdyby se potřebné technologie v naší zemi opět více vyráběli a byly nám více k dispozici. Budova, ve které sídlí Centrum fotonické medicíny VFN a 1. LF UK

Centrum fotonické medicíny v onkologii hlavy a krku jako první v České republice systémovou fotodynamickou terapii přípravkem Foscan. Při této terapii je pacientovi nitrožilně podána látka a po třech dnech, kdy je její koncentrace vyšší v nádorových tkáních, po ozáření světlem (či už z plochy, nebo vláknem zavedeným pomocí ultrazvuku do nádoru), dojde jak k přesnému diagnostikování rozsahu nádoru, tak k jeho eliminaci. Většinou se nádor odloučí během několika týdnů a rána se zahojí. V naší nemocnici to zdaleka není principiální novinka, prof. Jirsa vyvinul vlastní látku, s kterou jsme všichni tak či onak zkoušeli pracovat, ale bohužel nebyla dotažena do výroby. Nyní je však šance, po proběhlém schválení SÚKL, že se staneme příslušným centrem a budeme ji denně používat. Jedná se o alternativní chirurgickou metodu, která se využívá u obtížně identifikovatelných nádorů (z hlediska rozsahu

– chirurg nevidí jinak hranice procesu). Nepostradatelná je zejména u paliativní léčby, kde celkový zdravotní stav pacienta neumožňuje konvenční radikální výkon, nebo po něm hrozí riziko výrazného snížení kvality života. Zatím je schválena pro nádory hlavy a krku. Centrum fotonické medicíny připravuje studie k nalezení indikací i mimo tuto anatomickou oblast. Cílem je tuto léčbu nejen rozšířit, ale rovněž provádět tak, aby šlo o metodu široce využitelnou a zároveň cenově dostupnou. Po vypršení

Poděkování To patří jak vedení naší nemocnice, tak i fakulty – za odvahu jít do takto nového oboru, přednostům klinik (prof. Mazánek, prof. Štork, prim. MUDr. Kaňa) za podporu lékařů a našim předchůdcům za inspiraci a příklad. Děkujeme i těm, kdo nám přišli 7. června popřát vše nejlepší – na tiskovou konferenci, včele s děkanem, prof. MUDr. Zimou, DrSc., MBA, a ředitelkou naší nemocnice, Mgr. Juráskovou, Ph.D., MBA. Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., vedoucí lékař Centra fotonické medicíny 1. LF UK a VFN

První laserový zákrok s přípravkem Foscan v ČR Dne 2. května 2011 byla, pod záštitou Centra fotonické medicíny VFN a 1. LF UK, provedena unikátní operace pacienta s nádorovým onemocněním pomocí kombinace laserového světla a fotosenzitivní látky – přípravku Foscan. Zákrok se uskutečnil ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze pod vedením doc. MUDr. Romana Šmuclera, CSc., a MUDr. Marka Vlka. Tato nová léčebná metoda využívá kombinace laserového světla a fotosenzitivní látky (přípravek Foscan). Slouží k léčbě nádorových onemocnění v oblasti hlavy a krku u pacientů, kteří nemohou být léčeni jiným postupem.

života

15

Stomatologická klinika VFN a 1. LF UK V roce 1828 zahájil profesor František Nessel (1803–1876, Magister chirurgie a porodnictví – titul získal roku 1825 ve Vídni) na pražské lékařské fakultě přednášky, jimiž začala výuka zubního lékařství. Přednášel v jazyce německém, přednášky byly nepovinné a jejich náplní bylo především ošetřování zubního kazu a extrakce zubů. Zkušenosti s ošetřováním chrupu nabyl F. Nessel za svého studijního pobytu ve vídeňském Josefinu, u doktora Georga C. Carabelliho, osobního zubního lékaře rakouského císaře. Stojí za zmínku, že Carabelli považoval zubní lékařství za integrální součást medicíny, zvláště ale za součást chirurgie. Většina historiků jej považuje za zakladatele zubního lékařství v císařském Rakousku. V českých zemích se lze s označením zubní lékař (Zahnarzt) poprvé setkat v roce 1810, v nařízení, které stanovilo jako povinné vzdělávání pro zubní lékaře dvouletý kurz ranhojiče nižšího stupně, včetně rigorózní zkoušky z anatomie ústní dutiny a léčení nemocí zubů. Na pražské univerzitě začali zubní lékařství v českém jazyce přednášet v univerzitním roce 1884–1885 Med. dr. Mag. por. a Chir. dr. Moric Baštýř (1835–1894) a prof. Eduard Nessel (1851–1920). Z historického hlediska se sluší uvést datum 10. 4. 1881, kdy ministr vyučování nařídil nové uspořádání pražské univerzity a její rozdělení na univerzitu českou, Karlovu, a německou, Ferdinandovu. Zákonem byl tento akt petrifikován dnem 28. 2. 1882 a čeština

Po rekonstrukci nově otevřené Stomatologické muzeum

na přednáškách zazněla poprvé 15. 10. 1883. Se jménem Nesselovým je spojen i vznik první české zubní kliniky, která vznikla z rakouského c. k. zubního ambulatoria. To bylo založeno v roce 1892 a sídlilo ve Vodičkově ulici čp. 6, v domě „U Hopfenštoků“. S uznáním a láskou vzpomínají na profesora Nessela jeho četní žáci. Uvádějí o něm, že byl člověkem laskavým a spravedlivým, že to byl muž zlatého srdce a že byl šlechetným lékařem a lidumilem. Aby mohl vůbec vyučovat, byl nucen zřídit vzpomínanou ordinaci na c. k. poliklinice vlastním nákladem a spotřebu materiálu také hradil z vlastních prostředků. Nessela však zajímala věda

více než vlastní práce a k celé situaci se tehdy vyjádřil následujícími slovy: „Jsem skutečně na rozpacích, je-li ústav ústavem vyučovacím, humanitním, nebo výdělkářským státním podnikem.“ V roce 1906, v době, kdy dochází k prohlubování českého národního vědomí, bylo ambulatorium přemístěno z Vodičkovy ulice do Viničné ulice čp. 481, do budovy bývalé dětské kliniky zvané „Na Křižovatce“ (roh ulic Kateřinské a Viničné). Pod vedením E. Nessela se v ambulatoriu postupně soustřeďovala vědecká, pedagogická i praktická stomatologická činnost. Jako vedoucí konzervačního oddělení zde pracoval i Nesselův žák, prof. Jan Jesenský (1870–1947), který po smrti prof. E. Nessela v roce 1920 převzal vedení zubní ambulance, v té době již Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V letech 1897–1904 se Jesenský věnoval anatomii, histologii, embryologii a bakteriologii, pracoval u prof. Hlavy a prof. Jánošíka, věnoval se výzkumné práci. V této době položil základy i věhlasného stomatologického muzea, které je v současné době umístěno v budově kliniky v Kateřinské ulici čp. 32. V letech 1914–1918 spolu s chirurgem, prof. Znojemským, pracoval Jesenský ve vojenské záložní nemocnici na Žižkově (v Lupáčově ulici), vedl stanici pro čelistní a obličejová zranění. Zubní ambulatorium prof. Jesenský systematicky rozvíjel, doplnil ho oddělením ortodontickým a rentgenologickým a v roce 1923 zřídil i lůžkové oddělení (v počátku sestávalo ze

16

ze života VFN a 1. LF UK

tří lůžek pro nemocné a bylo zaměřeno na léčení stomatochirurgických pacientů – vedením stomatochirurgického oddílu pověřil dr. Kostečku). Zubní ambulatorium s lůžkovým oddělením se staly základem zubní kliniky, její oficiální konstituce je uváděna rokem 1921, ministrem pro vyučování byla klinika potvrzena až v roce 1922. Klinika byla prvním zařízením svého druhu ve střední Evropě, její oficiální název zněl Zubní klinika Karlovy univerzity, v roce 1938 byl název kliniky změněn na Kliniku nemocí zubních, ústních a čelistních. Zájem o specializaci v zubním lékařství na počátku dvacátých let minulého století v mladé Československé republice vzrůstal a pochopitelně narazil na nedostatečnou prostorovou kapacitu tehdejší fakultní zubní kliniky

VFN a 1. LF UK ze

kova paláce na Královských Vinohradech. Druhá světová válka přinesla našim národům velká strádání, ve svých důsledcích znamenala i výrazné zhoršení situace ve stomatologické péči. Když pak 19. listopadu 1939 byly německými okupanty uzavřeny vysoké školy, byly bohužel též přerušeny odborné kontakty se zahraničím. Pražská zubní klinika zanikla a v rámci nemocnice existovalo jenom zubní ambulatorium s několika lůžky ve Viničné ulici. Osvobozením republiky v květnu 1945 nastává další a významná etapa ve vývoji kliniky. V revolučních květnových dnech profesor Kostečka spolu se svým osobním šoférem, panem Bedřichem Kroupou, obsadili budovu v Kateřinské ulici č. 32, odzbrojili zde ležící raněné

Na počátku třetího milénia dochází ke sloučení obou pražských stomatologických klinik a 1. 1. 2001 je konstituována Stomatologická klinika 1. LF UK a VFN. v Praze. Bylo třeba rozšířit tým učitelů, získat nové prostorové podmínky pro klinické stáže, které zubní klinika ve Viničné ulici, v kampusu pražské lékařské fakulty, nemohla poskytnout. Pod vedením prof. Jesenského vzniká nová výuková báze v podobě státního ústavu (na podkladě zákona č.303/1920, dekret k jeho zřízení vydalo Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ČSR v roce 1924). V roce 1926 se přednostou Státního ústavu pro zubní lékařství stává doc. MUDr. Karel Černý, dne 14. ledna 1930 je ústav slavnostně otevřen v prostorách Maceš-

vojáky SS jednotek a budovu zabrali pro kliniku, která se přejmenovala na I. stomatologickou kliniku Fakulty všeobecného lékařství v Praze. Prof. MUDr. František Kostečka (1893–1951) byl vedením I. stomatologické kliniky pověřen v roce 1945 a tuto funkci zastával až do své smrti. V letech 1949–1950 byl děkanem pražské lékařské fakulty, zasloužil se o zřízení stomatologického směru na lékařských fakultách. Kostečka budoval kliniku s nevšední energií, vedle organizační práce spojené s vedením kliniky se usilovně věnoval vědecké práci, přednášel a vedl praktická cvi-

čení posluchačů lékařské fakulty. Originální operační postupy, které navrhl k chirurgickému řešení čelistních anomálií (progenie a otevřeného skusu), proslavily československou medicínu i na poli mezinárodním a mají světový ohlas i v době současné. Bylo nepochybně zásluhou odborné i lidské kvality prof. Kostečky, že je oficiálně uznávána i česká stomatochirurgická škola z doby meziválečné. V době po druhé světové válce prodělala stomatologie v ČSR bouřlivý rozvoj, vznikají nová specializovaná pracoviště klinická i nemocniční. Na pražské lékařské fakultě byla zřízena II. stomatologická klinika, vznikla v prostorách někdejší německé zubní kliniky. Tato klinika se nacházela ve Štěpánské ulici v Praze 2 a byla umístěna ve třech poschodích činžovního domu. Jejím prvním přednostou byl Jesenského žák, prof. MUDr. František Neuwirth (1895–1957). Neuwirthovou snahou bylo dát stomatologii pevné vědecké základy spjaté s medicínským nazíráním, jeho spolupráce s naším předním histologem, prof. MUDr. Wolfem, přinesla oboru zcela nové poznatky v histopatologii zubního kazu a v problematice reparačních defektů skloviny. Údobí po druhé světové válce a zvláště pak po roce 1948 bylo i v oboru stomatologie poznamenáno společensko-politickými změnami v naší republice. Přestože odborné kontakty se zahraničím byly z politických důvodů značně omezené, vznikají vynikající odborné texty, monografie a českoslovenští autoři publikují svoje odborné práce a zkušenosti v renomovaných zahraničních časopisech. Je nepochybně jejich zásluhou,

života

17

Výuka stomatologie na modelech ve fantomové laboratoři že československá stomatologie zachytila i v těchto velmi složitých podmínkách prudký světový vývoj v oboru a získávala uznání i v zahraničí. Prof. MUDr. Jaroslav Toman, DrSc., (1918–2011) byl nejbližším a nejoblíbenějším spolupracovníkem prof. Kostečky. Na pražské klinice působil od roku 1947, nejprve jako vedoucí lékař lůžkového oddělení kliniky, celých 25 let pak stál v čele I. stomatologické kliniky jako její přednosta a vedoucí katedry stomatochirurgie (v letech 1960-1985). Stejnou dobu byl i šéfredaktorem časopisu Československá stomatologie. V povědomí domácí i světové odborné veřejnosti jsou známé jeho originální pojednání, která se týkají fixace zlomenin zygomatikomaxilárního komplexu

akrylovým sloupkem, chirurgické léčení progenie inlayovou ostektomií a bloková resekce poloviny obličeje pro karcinom horní čelisti a tváře. Prof. Toman, spolu s prof. Urbanem, patřil k zakladatelům mezinárodních odborných společností maxilofaciální chirurgie – EACMFS a IACMFS. Posledním historickým mezníkem ve vývoji pražské stomatologie byl rok 1989, tedy doba spojená s dalšími hlubokými společensko-politickými změnami ve východoevropském politickém bloku. Odborný vývoj v oboru se zaměřuje především na rozvoj techniky a technologií, biologických a stomatologických materiálů, ožívá i spolupráce se zahraničními pracovišti a odborníky, zásadní změny prodělává i odborné kurikulum stomatologie

v souvislostech se vstupem naší republiky do EU. V této souvislosti historie oboru zaznamenává dvě významná data: l na počátku vstupu do třetího milénia dochází ke sloučení obou pražských stomatologických klinik a 1. 1. 2001 je konstituována Stomatologická klinika 1. LF UK a VFN Praha; l v univerzitním roce 2004–2005 byl obor stomatologie reformován v rámci zajištění kompatibility se zeměmi EU, změnilo se odborné kurikulum a na pražské fakultě vzniká magisterské studium zubního lékařství v pětiletém vzdělávacím cyklu. prof. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc., přednosta Stomatologické kliniky VFN a 1. LF UK

MUDr. Jiří Kolář rozhovor 19

Tři zásluhy MUDr.  Jiřího Koláře Doktor Kolář odchází na zasloužený odpočinek. Každý nemá štěstí ohlédnout se za profesním životem a odejít s pocitem hrdosti nad vykonanou prací. S jeho jménem bude v naší nemocnici vždy spojováno nejen vytvoření 1. koronární jednotky, ale také výstavba Eiseltovy přednáškové síně. Na „svého“ milého pana doktora vzpomínají stovky kvalifikovaných sester, které prošly za 40 let jeho nezapomenutelným kurzem EKG. Pane doktore, potkáváme se každou chvíli v našem nemocničním areálu, pěkně se pokaždé pozdravíme a jdeme svou cestou. Ale jednou za rok máme spolu jiné setkání, pracovní. To když na druhé interní klinice, v prostorách Eiseltovy síně, slavnostně vyřazujete sestry, které úspěšně absolvovaly kurz EKG pro sestry jednotek JIP. Letos proběhl již 40. ročník. Jak to vlastně před lety začalo? Začalo to tím, že mě v roce 1968 profesor Herles pověřil vybudováním koronární jednotky pro naši nemocnici. V té době tady žádné koronární jednotky nebyly, ani jeden jsme přesně nevěděli, jak má taková jednotka vypadat. Bylo nutné získat zkušenosti v zahraničí a pak takovou jednotku u nás na klinice vybudovat.

Jak ale koronární péče tehdy vypadala? Něco v tomto směru už asi existovalo. Tady všude byla standardní interní oddělení. Je ale pravda, že jedno oddělení, přizpůsobené koronární péči, už existovalo, v Thomayerově nemocnici, v pražské Krči. Profesor Herles však požadoval skutečnou koronární jednotku, takovou, ve které se bude prioritně léčit náhlé selhání krevního oběhu. A aby všemu dal skutečnou váhu, oznámil mně, že už mi zařídil stáž v Londýně, na Hammersmith Hospital, u vyhlášeného profesora Shilingforda, velké osobnosti už tehdy vyspělé evropské kardiologie. A tak jsem vyrazil na zkušenou do Anglie, kde mě pan profesor velice vřele přijal, a celá šestitýdenní stáž proběhla k oboustranné spokojenosti.

Vzhledem k situaci, která u nás panovala, mně navíc, jako gesto dobré vůle, v závěru mého pobytu věnoval kompletní plán koronární jednotky. To bylo skvělé a velmi důležité. Zrovna tak důležité jako skutečnost, že jsem se celou dobu pohyboval mezi sestrami, a tak jsem viděl, jak umějí pracovat samy ještě před příchodem doktora. Bylo naprosto jasné, že tyto sestry, dokonale znalé koronární problematiky, jsou jakýmsi mezistupněm mezi standardní sestrou a lékařem. To bylo něco u nás velice neobvyklého, takové sestry jsem neznal. Ne proto, že by ty naše byly horší, to v žádném případě, tady byly vždycky skvělé sestry, ale nebyla tu odpovídající technika, a tak ji samozřejmě nemohly znát. Proto jsem, tak jak bylo v plánu, začal po návratu z Anglie budo-

vat koronární jednotku na naší klinice. Tehdejší ředitelka nemocnice, MUDr. Ostrovská, byla myšlence pana profesora Herlese velmi nakloněna a zajistila vše potřebné. Tady ovšem nešlo jen o jednotku jako takovou. Důležitý je vždycky i obslužný personál. Ano, samozřejmě. K tomu jsem potřeboval vyškolené a této specifické práce znalé sestry, takové, s jakými jsem pracoval v Londýně. Proto mým cílem po návratu, ještě před otevřením naší KJ, byla příprava skupiny vybraných sester pro zcela novou práci na specializovaném oddělení. Musely tedy projít kurzem. První začal v září 1971. Dobrovolnice, které byly ochotné pracovat na budoucím oddělení, musely tak ke svým tradičním vlastnostem, obětavosti, vstřícnosti, trpělivosti a manuální zručnosti, přidat i technické vědomosti o léčebných přístrojích a o interpretaci záznamů monitorovací soustavy. Pro počáteční studium jsem pro ně přeložil manuál, používaný na KJ v londýnském Hammersmith Hospital. V následujících letech se s rozvojem intenzivní péče zájem o kurz postupně zvyšoval. A protože naše práce nebyla nijak utajována, na práci svých kolegyň se přicházely podívat i sestry z jiných nemocnic a samy začaly mít velký zájem. Tak došlo k rozšíření celoročních kurzů pro sestry z blízkých krajů a nakonec pro celou republiku. A nejen pro ni. Byly tady už i sestry z Egypta, Ukrajiny a z Polska. Kurz se stal vlastně takovým standardem. V roce 2005 byl tento vzdělávací sesterský program

na naší klinice akreditován MZ. Byl nazván „Kurz EKG pro sestry jednotek intenzivní péče“. Akreditace už byla prodloužena a je platná do roku 2014. K usnadnění výuky byl původní překlad anglické brožury nahrazen monografií Kardiologie pro sestry intenzivní péče, jež vznikla jako společná práce řady autorů. Od prvního vydání v 90. letech byla tato publikace doporučena jako celostátní učebnice pro studium intenzivní péče ve zdravotnických školách. V r. 2009 vyšlo již její 4. vydání. To byla vaše jediná knižní publikace? Ne, úplně první vznikla po zamítnutí mojí kandidátské práce, důvod – „nedostatečná politická aktivita“. Její koncept o léčení arytmií u infarktu myokardu jsem ale předložil na MZ ČR. Vědecká rada MZ tuto knihu o 250 stranách následně doporučila k vydání jako účelovou publikaci pro nemocnice. Vyšla v roce 1976 v pětitisícovém nákladu. Dalším dílem, se spoluautory, pak byla kniha Základy EKG arytmií a akutních koronárních syndromů. Ta vyšla už také ve čtyřech vydáních. Stal jsem se i spoluautorem hesel v Repetitoriu a kapitol ve skriptech a Kardiologii prof. Vojáčka a Kardiologii prof. Aschermanna. Také jsem publikoval přes dvě stě časopiseckých prací.

To je skvělé. Ale vraťme se k sestrám. Jak dlouhý a hlavně jak intenzivní takový kurz je? Říkáte, že je celoroční… Kurzy pokračují čtyřicet let od samého začátku pořád stejně. Jeden školní rok, od října do června, každý čtvrtek dvě hodiny. Na závěr pak studentky absolvují zkoušku spojenou se slavnostním vyřazením. A to celé tradičně probíhá v Eiseltově síni na II. interní klinice VFN a 1. LF UK. Ovšem až od doby, kdy tato síň vznikla, tedy před patnácti lety. Předtím se kurzy konaly ve staré posluchárně. Nedá mi to, abych znovu trochu neodbočil. Vy máte s Eiseltovou posluchárnou mnoho společného. Kolem ní, a hlavně kolem její výstavby, se před lety událo hodně zaznamenáníhodných skutečností. Ano, otevření posluchárny před patnácti lety, u příležitosti 125. výročí vzniku první české lékařské kliniky v zemích Koruny České, a jejím pojmenování po profesorovu Janu Bohumilovu Eiseltovi, který stál u jejího zrodu, to byla velká sláva. Předcházelo tomu ale hodně dílčích skutečností, od samotného nápadu na její výstavbu až k vlastnímu otevření a uvedení do provozu v roce 1996. V samotném začátku se významně angažoval prezident Havel, který stál u zrodu této myšlenky a jako první přispěl i peněžním darem. Na jeho popud se

20

rozhovor MUDr. Jiří Kolář

knižní novinky ze

přidala velvyslanectví Velké Británie, Německa a Ruska, některé bankovní domy a další významní sponzoři. Vy jste měl budování Eiseltovy síně na starosti? Ano, měl. Na samém začátku mně řekl tehdejší přednosta kliniky, profesor Horký: „Až budeš mít milion, tak můžeš začít.“ Ten jsem měl, a tak jsem začal. Jenže milion, to bylo málo, ty peníze byly za chvíli spotřebovány. Mám na to dodnes velkou složku. Ve stavbě se pokračovalo hlavně díky tomu, že přicházely další a další „donations“, třeba od amerických a kanadských univerzit. Všechno to mělo souvislosti s naší revolucí a ohlasem, který v těchto zemích měla. Díky vysokému podílu emigrantů, samozřejmě. Za pozornost stojí i to, že jejího otevření se málem zúčastnila britská královna, která v té době podnikala státní návštěvu České republiky. Všechno nakonec dopadlo jinak, ale otevření posluchárny se přesto zúčastnila mluvčí Dolní sněmovny britského parlamentu, paní Betty Boothroyd.

V této souvislosti…, také jsme byli velmi úspěšní s kyslíkovou léčbou. Koronární jednotka měla tu výsadu, že jsme měli vlastní zásobník nedaleko budovy, odkud byl přívod kyslíku tažený do KJ ve třetím patře, ne jako dnes, kdy je rozvedený z centrální nádrže pro celou nemocnici. Mimo nás ho měl tehdy už jenom KAR.

V Eiseltově posluchárně, jejíž stavbu měl MUDr. Kolář na starosti Takže vy máte, pane doktore, tři velké zásluhy. Eiseltovu posluchárnu, specializovaný kurz sester a hlavně, to je třeba zdůraznit, výstavbu první koronární jednotky v naší nemocnici. V Anglii jste dostal „návod k použití“, co jste s ním udělal? Na technickém oddělení jsem se zeptal, jestli je to pro ně srozumitelné. To sice bylo, ale celý projekt musel projít expertním

Život ve zkratce MUDr. Jiří Kolář se narodil 8. ledna 1934 v Horní Nové Vsi. V roce 1944 začal studovat na gymnáziu v Novém Bydžově, maturitu složil v roce 1952 na gymnáziu v Nové Pace. Na lékařské fakultě Palackého univerzity v Olomouci promoval v roce 1958. Poté pracoval pět let na interním oddělení v Chrudimi, v roce 1963 nastoupil na interní kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Zde zpočátku pracoval na oddělení nefrologfie s umělou ledvinou, později přešel na katetrizační oddělení pro diagnostiku srdečních nemocí. V roce 1969 vybudoval po předcházející stáži v Londýně na II. interní klinice jednu z prvních koronárních jednotek v Československu. V roce 1980 odjel MUDr. Kolář jako expert MZ pracovat do Univerzitní nemocnice v Kuvajtu. Výsledky své práce pak přednesl na světovém kongresu v Pittsburghu. V roce 1985 se stal primářem koronární jednotky na II. interní klinice VFN. Od roku 1971 je zakladatelem a patronem Kurzu EKG pro sestry jednotek intenzivní péče, který běží již 40 let.

řízením. Už jen proto, že se jednalo o něco naprosto specifického. Jednotka pro devět lůžek, s celým svým zázemím, měla dispozičně vzniknout na místě dvou dvanáctilůžkových pokojů. Bylo kolem toho dost starostí, ozývaly se hlasy, proč má být někdo léčen jako VIP pacient na specializovaném pracovišti a někdo ne. Uvědomte si, že se jednalo o sedmdesátá léta. Musím i dneska za to všechno poděkovat profesoru Herlesovi, který takové tlaky ustál. Mně samotnému bylo dlouho vyčítáno, že si na tom naplňuji osobní ambice a tak dále. Koronární jednotka byla v té době naprostou neznámou, a proto se k ní přistupovalo s nedůvěrou. Nějaké intenzivní sledování pacienta na monitoru, to bylo velké novum! A monitory vůbec, ty byly záležitost sama pro sebe. Zařídila nám je firma, z výstavy na veletrhu. V podstatě nám je věnovala za minimální cenu. I s odbornou instalací. A snímací elektrody? Ty dělaly zlaté české ručičky téměř na koleně.

Pamatuji si přestavbu koronární jednotky někdy na konci devadesátých let. Je to tak správně, pane doktore? Já jsem skončil jako primář s vedením KJ v roce 1999, ve svých 65 letech. Po čase došlo k jejímu rozšíření, včetně celého zázemí. Také byly zrušeny plachty, místo nich vzniknul uzavřený box, a mnoho dalšího. Slavnostní otevření se konalo v březnu 2001. Koronární jednotka je dnes špičkovým pracovištěm podle nejnovějších standardů léčebné péče. Pane doktore, na konci roku v nemocnici končíte. Je vám 77 let, ale neříkejte mi, že nebudete nic dělat, že budete jen tak „točit palci mlýnek“. Kdepak. První práce, která mě teď po prázdninách čeká, je překlad anglické publikace o elektrokardiografii. Tím začnu. A pak se uvidí… A co nějaké koníčky, máte chatu? Máme s manželkou chalupu a k ní velkou zahradu. Ale copak sekání trávy, to nic není, je tu ale i údržba celého pozemku, stromy, květiny a tak dále. Umíte si to jistě představit. A navíc, staráme se i o vnoučata. S MUDr. Jiřím Kolářem rozmlouval Václav Kříž

společnosti 21

Křest knih V Akademickém klubu 1. LF UK byly pokřtěny další nové tituly, jejichž autory jsou odborníci 1. LF UK a VFN. Křest knih Techniky a technologie v chirurgických oborech, Chirurgická propedeutika, které vydalo nakladatelství Grada Publishing, a. s., se konal 13. června 2011. Chirurgická propedeutika (Třetí, doplněné a přepracované vydání) Miroslav Zeman, Zdeněk Krška a kolektiv

Knihu pokřtili její autoři (prof. Zeman zleva a prof. Krška zprava) společně s ředitelkou VFN a děkanem 1. LF UK Jde o zcela přepracované a doplněné vydání známé publikace osvědčených autorů I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN. Kniha se v předchozích vydáních stala skutečným pojmem a opravdovým bestsellerem a díky její obálce se vžil mezi mediky název „vajíčko“. Publikace svým obsahem přináší to, co bývá v učebnicích shrnuto pod pojmem obecná chirurgie. Čtenáři se naučí znalostem symptomatologie chirurgických onemocnění, základům první předlékařské i lékařské pomoci, ovládání pravidel asepse a antisepse, základům místního a celkového znecitlivění a mnoha dalším v oboru potřebným znalostem, zkušenostem a pravidlům. Publikace je zamýšlena především jako učebnice, ale stává se nepostradatelnou příručkou pro každého chirurga v jeho další praxi. Publikace, která je bohatě ilustrována (na 350 kreseb a fotografií), byla aktualizována ve všech částech a toto vydání je nazýváno recenzenty „evropskou moderní učebnicí“. (ED)

22 ze

společnosti knižní novinky

knižní novinky ze

Techniky a technologie v chirurgických oborech Zdeněk Krška a kolektiv Knižní novinka velmi stručně, přehledně a srozumitelně pojímá všechny technické a technologické aspekty metod, technik a postupů v chirurgických oborech. Cílem je čtenáři umožnit rychlou orientaci v technické problematice daného chirurgického oboru a v oborech úzce spolupracujících, jako jsou gastroenterologie, biochemie, mikrobiologie, patologie, rentgenologie... Na knize, která je v mnohém doplňkem chirurgické propedeutiky, se podíleli autoři z významných chirurgických pracovišť z celé ČR pod vedením přednosty I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, prof. MUDr. Zdeňka Kršky, CSc. Publikace je určena pro studenty lékařských fakult, mladé lékaře zejména chirurgických oborů, zdravotní sestry, laboranty a technické pracovníky ve zdravotnictví. (ED)

Pediatrie Milan Bayer (ed.) Lidský organizmus podstupuje od narození do dospělosti řadu dynamických změn. Nejde o pouhý růst. Prakticky všechny orgánové systémy během dětství postupně dozrávají. Složitá souhra těchto dějů probíhá především na podkladě genetického předurčení, může však být různě ovlivněna okolním prostředím. Odlišení patologického stavu od varianty fyziologického nálezu není vždy jednoduché a v jednotlivých obdobích dětského věku má i tatáž klinická jednotka různé příčiny, průběh a možné následky.

Pediatrie právem patří mezi základní medicínské obory. Dnes je již tak rozsáhlá, že ji jednotlivec v celé šíři nemůže obsáhnout. Některé její podobory (např. neonatologie) se rozvíjejí tak intenzivně, že již bezesporu naplňují kritéria samostatné vědní disciplíny. Protože klasické učebnice – vzhledem k době potřebné k jejich přípravě – rychle stárnou, mohou některá v nich uvedená fakta pozbývat platnosti již v době jejich vydání. Encyklopedická forma publikace tak účelně naplňuje potřebu rychlé orientace v dané problematice s využitím nejnovějších literárních poznatků. Kniha je určena všem zdravotníkům se zájmem o dětské lékařství: studentům lékařských fakult, lékařům v postgraduální přípravě k získání specializované způsobilosti v pediatrii i kolegům jiných odborností, kteří hledají kon-

krétní, stručnou, kvalitní a rychlou informaci. Nedělá si nárok na označení ucelené dílo. Nebylo by to možné vzhledem k omezenému rozsahu a nebylo to ani úmyslem. Tvůrci jednotlivých hesel, většinou odborníci v dané problematice, předkládají témata, která považují za důležitá nebo která doznala podstatných změn v diagnostice či terapeutickém přístupu. (ED)

Urologie Tomáš Hanuš (ed.) Repetitorium svým obsahem zahrnuje celý obor urologie dospělého věku i dětské urologie, zabývá se tedy problematikou urogenitální soustavy všech věkových kategorií a obou pohlaví, od vrozených vývojových vad přes infekce močových cest, urolitiázu, dysfunkce močových cest, benigní hyperplazii prostaty a traumata až po nádorová onemocnění. Jednotlivá hesla jsou zpracována stručnou formou podle nejnovějších informací v oboru s důrazem na diagnostiku a léčbu. Repetitorium je určeno lékařům všech odborností, kteří se s urologickým onemocněním mohou setkat u svých pacientů a kteří se chtějí seznámit s moderním lékařským pohledem na tuto oblast medicíny. (ED)

Knihy Urologie a Pediatrie vydalo nakladatelství Triton v edici Lékařské repetitorium. Křest se uskutečnil dne 14. června 2011.

Léčba metastatických nádorů ledvin Luboš Petruželka, Marko Babjuk et. al.

Autoři prof. L. Petruželka a prof. M. Babjuk s kmotrem knihy  prof. C. Povýšilem (první zleva) Monografie předních odborníků shrnuje současné znalosti o léčbě metastatických nádorů ledvin. Význam monografie podtrhuje skutečnost, že v incidenci tohoto onemocnění obsazuje Česká republika nelichotivé prv-

ní místo na světě. U obyvatel ČR představuje navíc renální karcinom pátou (u mužů) a sedmou (u žen) nejčastější malignitu. Úvodní dvě kapitoly publikace přinášejí základní teoretické shrnutí, tj. přehled základních

společnosti 23

epidemiologických údajů a dat z databáze Národního onkologického registru, dále pak stručné repetitorium z pohledu patologa. Kapitola prof. Marko Babjuka se věnuje chirurgické léčbě u metastatických nádorů ledvin. Diskutován je význam nefrektomie a chirurgické léčby metastáz v souvislosti s novými metodami systémové terapie stejně jako možnosti koordinace jednotlivých terapeutických modalit. Závěrečná kapitola prof. Luboše Petruželky přináší souborný aktuální pohled na nové možnosti systémové léčby karcinomu ledviny, od standardně užívaných cytokinů přes cílenou molekulární biologickou léčbu až po stručnou informaci o nových lécích v klinických studiích. (ED) Vydalo nakladatelství Galén, s. r. o.

Dějiny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 1790–2010 Ludmila Hlaváčková, Petr Svobodný, Jan Bříza Všeobecná fakultní nemocnice v Praze si na přelomu let 2010 a 2011 připomíná 220 let od svého vzniku. Podle historických pramenů byla

první část Všeobecné nemocnice otevřena 1. prosince 1790 a pravidelný příjem nemocných byl zahájen 2. ledna 1791. Publikace s názvem Dějiny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 1790–2010 představuje období, které se váže ke vzniku Všeobecné nemocnice, jejímu rozvoji v průběhu dalších 220 let. Zaměřuje se i na přestavby nemocnice, události související s rozdělením pražské lékařské Spoluautorka publikace docentka fakulty na českou Hlaváčková při slavnostním projevu a německou, budo-

vání české klinické základny, pokračuje přes rozdělení a znovusloučení nemocnice a období po revoluci v roce 1989 až po současnost – rok 2010. Křest publikace autorů doc. PhDr. Ludmily Hlaváčkové, CSc., Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK, doc. PhDr. Petra Svobodného, Ph.D., ředitele Ústavu dějin Univerzity Karlovy a archivu UK, a MUDr. Jana Břízy, CSc., MBA, zástupce ředitelky VFN, se uskutečnil ve středu 29. června 2011 v Akademickém klubu 1. LF UK. (PP) Vydalo nakladatelství Maxdorf

24

ze společnosti křeslo pro Fausta

životní jubilea ze

Křeslo pro Fausta Faustův dům je spjatý s faustovskou legendou, i přestože zde doktor Faust nikdy nebydlel. Faust proslul svým šarlatánstvím a černou magií. Upsal duši ďáblu, který jej odnesl do pekel, údajně právě stropem tohoto domu. Dnešní Faustův dům je využíván 1. lékařskou fakultou UK a do jeho prostor jsou již tradičně zváni vzácní hosté, aby z pomyslného Faustova křesla pohovořili s posluchači o svém životě. prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. Poslední červnová předprázdninová beseda z cyklu Křeslo pro Fausta byla příležitostí setkat se s panem profesorem Petrem Weissem, významným českým sexuologem, klinickým psychologem a psychoterapeutem. Pan profesor Petr Weiss pracuje v klinické psychologii již více než 25 let. Na Sexuologickém ústavu 1. LF UK a VFN působí od roku 1993. Přednáší sexuální psychologii, psychoterapii a psychodiagnostiku na katedře psychologie Filozofické fakulty UK. Věnuje se také samostatné vědecké práci na 1. lékařské fakultě UK. Pan profesor je členem Komise k zajištění surveillance HIV/AIDS MZ ČR, školitelem IPVZ a 1. LF UK v oborech klinická psychologie a experimentální chirurgie. V oboru psychiatrie se specializací klinická psychologie a sexuologie je také váženým soudním znalcem. V praxi prošel nejen české psychiatrické léčebny (Horní Beřkovice, Praha Bohnice), ale také zahraniční (Varšava – Polsko, Utrecht – Nizozemsko, Merzig – SRN, Lausanne – Švýcarsko). Je členem mnoha odborných společností. Byl hlavním organizátorem první mezinárodní konference o sexuálním zneužívání a sexuálním násilí (Praha, 1996). Ve své vědecko-výzkumné činnosti se zabýval léčbou sexuálních deviantů (sexuálních agresorů, pedofilů, exhibicionistů), zkoumáním partnerských vztahů transsexuálů, orgastickou funkcí žen, erektilní poruchou, sexuální dysfunkcí u schizofreniček Na snímku prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. první zleva. apod. (ED)

společnosti

25

Průkopník moderní české gynekologie

primář MUDr. Petr Popov Křeslo pro Fausta konané dne 2. června 2011 v Akademickém klubu 1. LF UK bylo setkáním s psychiatrem, primářem Oddělení pro léčbu závislostí VFN a předsedou Společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti J. E. Purkyně, panem primářem MUDr. Petrem Popovem. Pan doktor Petr Popov je odborníkem v oblasti psychiatrie a adiktologie. Zaměřuje se především na léčení závislostí na alkoholu a jiných drogách. Své psychoterapeutické znalosti uplatňuje od 90. let. V té době absolvoval experienciální výcvik v dynamicky orientované skupinové psychoterapii, intenzivní bálintovský výcvik či funkční specializaci v systematické psychoterapii či výcvik v integrativní supervizi. Mimo své hlavní činnosti na Oddělení léčby závislostí ve VFN pracuje také jako odborný asistent a vedoucí praktické přípravy Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN a je vedoucím subkatedry návykových nemocí Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. (ED)

Letos uplynulo 100 let od doby, kdy malý Vojtíšek spatřil světlo světa v jihočeském Ševětíně. Tak něžně ho oslovovala jeho maminka, která byla porodní babička a asi mu do kolébky vložila směr jeho života. Poznal již jako malý chlapec, že je to povolání záslužné, ale nelehké, když viděl, jak se maminka často vracela od svých rodiček po probdělé noci velmi unavena. Tak několikrát prožili Šnaidovi i Vánoce. prof. MUDr. Vojtěch Šnaid, DrSc. (21. 9. 1911 – 25. 6. 2001) Po promoci na naší pražské fakultě v roce 1937 rok pracoval Vojtěch Šnaid jako mladý doktor na chirurgickém oddělení nemocnice ve Slaném. Na vojně zažil mnichovské dny a potupnou demobilizaci. Pak se na něj usmálo štěstí – v roce 1939 nastoupil jako operační elév na pražskou I. gynekologicko-porodnickou kliniku, to však trvalo krátce. Na počátku okupace Němci zavřeli vysoké školy a mladý doktor Šnaid se musel stěhovat do Záhorského porodnického sanatoria v Londýnské ulici. Zde pracoval jako sekundární lékař a záhy získal pověst výborného porodníka. Na kliniku se vrátil již v prvních poválečných dnech roku 1945 a s tímto pracovištěm byla jeho odborná dráha spjata po více než čtvrtstoletí. Toto období patřilo mezi jeho nejšťastnější životní etapy. V roce 1953 následovala habilitace a v roce 1959 byl jmenován řádným profesorem. Od roku 1953 ho prof. Klaus ustanovil svým zástupcem. V pozdějších letech, kdy se o churavějícího učitele Vojtěch Šnaid dojemně staral, kliniku prakticky vedl. Jejím

přednostou se stal až v roce 1968, po odchodu prof. Klause do důchodu. Ve své klinické práci se profesor Šnaid zaměřil především na gynekologickou chirurgii. Uměl výtečně operovat jak z abdominálního, tak vaginálního přístupu. Prosazoval fyziologické operování šetřící tkáně, což platilo i pro nejnáročnější onkogynekologické operace, které modifikoval. Toto vše spolu s výtečnou znalostí topografické anatomie a výjimečnou manuální zručností z něj činilo jednoho z nejlepších operatérů a zakladatele moderního gynekologického operování nejen u nás. Vždy velice vážil rozsah operace ve vztahu k jejímu přínosu a jako jeden z prvních u nás se také zabýval posuzováním změn kvality života žen po těchto výkonech. Ve druhé oblasti zájmu profesor Šnaid prokázal ve vědecké práci hluboké znalosti v oblasti histologie a histopatologie ženského reprodukčního systému. Těmito tématy se také zabývaly jeho habilitační a doktorská práce.

Zvláště pozoruhodných výsledků dosáhl v problematice choriokarcinomu, kdy koncem padesátých let založil na klinice jedno z prvních světových center pro výzkum, diagnostiku a terapii trofoblastické nemoci (CTN), které později začalo plnit tuto funkci v celostátním měřítku. Uvedená priorita mu však byla po roce 1970 upírána. Profesor Šnaid vedle bohaté publikační činnosti hodně přednášel nejen doma, ale i v zahraničí. Zmínil bych se o jeho vystoupení jako pozvaného hosta v roce 1969 na Světovém kongresu operačních oborů v Mexiko City. Vedle přednášky jako vybraný operatér prakticky předvedl svoji modifikaci radikální operace karcinomu děložního hrdla a na přání organizátorů navíc také vaginální hysterektomii. Tento program byl jako jeden z prvních vůbec přímo barevně přenášen z operačního sálu do kongresového centra. Toto profesorovo vystoupení mělo velký ohlas nejen mezi účastníky kongresu, ale i v tisku, a dokonce i ve vládních

26

ze společnosti životní jubilea

kruzích. Práce profesora Šnaida byla oceňována mnohými diplomy, medailemi a čestnými členstvími nejen u nás, ale i od světových organizací. Medicína byla u profesora Šnaida vždy na prvním místě, ale měl také řadu dalších zájmů. Miloval koncerty České filharmonie a byl pravidelným návštěvníkem Pražského jara. Velice četl a měl zvláště v oblibě francouzskou literaturu v originále. Málo známé je jeho přátelství s Janem Werichem, kterému jsme přivedli na svět jeho milovanou vnučku Fanču – od té doby jsem měl tu čest s profesorem navštěvovat známý Štědrý den u Werichů, kde bylo možno poznat celou řadu pozoruhodných osobností. Přátelství se prohloubilo ještě více, když se jim oběma v normalizační době nedařilo a navíc Werich churavěl. Bylo mi smutno, když jsem pozoroval, jak v té dusné době začalo návštěvníků ubývat. Velkou roli v životě profesora Šnaida hrál sport. Byl aktivní sokol, cvičil na poválečném Všesokolském sletu. Měl po celá léta přátelské vztahy s naší katedrou tělesné výchovy, jeho přičiněním jsme se kupř. mohli v hojném počtu účastnit fakultních letních táborů v Dobronicich na Lužnici. Pamětníci mi jistě potvrdí, že při celodenním sportování tam byl pan profesor jeden z nejaktivnějších a nejvytrvalejších. Rádi také vzpomínáme na klinický volejbal na hřišti pod záchytkou, košíkovou v Černé ulici a také na krásné výlety po hřebenech Krkonoš. Nyní se vraťme k bohaté pedagogické činnosti pana profesora. Vždy byl oblíbeným pedagogem, skvěle přednášel – v tu dobu byla posluchárna

životní jubilea ze

přeplněná studenty, kteří ho měli ve velké oblibě. Měl také spravedlivý a laskavý přístup při zkouškách. Když ji někdo neudělal, vždy dobře věděl proč. Prof. Šnaid měl na fakultě a na univerzitě řadu důležitých funkcí, byl proděkanem naší fakulty (1954-1962), prorektorem UK (1962-1966) a děkanem fakulty v letech 1966-1971. Při výkonu školských i zdravotnických funkcí byl profesor Šnaid rozhodný, spravedlivý a ve zhoršující se politické situaci prokazoval nesmlouvavost a občanskou statečnost. Rozhodným způsobem se zasazoval o to, aby mladí lékaři mohli znovu používat tradiční titul MUDr. místo ponižujícího „promovaného lékaře“. Ve funkci děkana byl profesor Šnaid v úzkém kontaktu se studenty a jejich aktivitami. Neopustil je ani v dramatických dobách koncem šedesátých let, přestože věděl, že ne všichni hodnotí tuto činnost kladně. Účastnil se studentských protestních stávek, na kterých vystupoval velice uvážlivě, kráčel také s univerzitními hodnostáři v čele smuteč-

ního průvodu na pohřbu Jana Palacha v lednu 1969. Veřejně schvaloval prohlášení 2000 slov, zastával se studentů při brutální akci policie na strahovských kolejích. Toto vše se stalo profesoru Šnaidovi osudným již na počátku normalizačního procesu. Musel opustit kliniku a s ním postupně odešli i jeho blízcí spolupracovníci, někteří z nich i do zahraničí. Profesor byl zbaven děkanské funkce a byl mu také vysloven zákaz přednášek a publikací. Ve stoupě skončily jeho nové výtečné učební texty pro studenty. Byl mu pozastaven plat, takže profesor zůstal bez prostředků. Většina lidí by v takovéto situaci rezignovala, to však nebylo vlastní jeho životní filozofii a morální síle. Nezatrpkl, ale také se nezpronevěřil svým vnitřním zásadám. Po mnoha průtazích mu tehdejší ministr zdravotnictví Prokopec přidělil místo vědeckého pracovníka v ÚPMD Podolí, kde po vzájemném poznání pak 15 let učil mladé kolegy své výtečné operační technice. O vysokých odborných kvalitách

profesor MUDr. Vojtěch Šnaid, DrSc. – velký odborník, pedagog i člověk Profesor Šnaid pracoval na I. gynekologicko-porodnické klinice a naší fakultě více než 25 let. Byl fenomenální operatér, stal se v oboru gynekologie jedním ze zakladatelů fyziologického operování. Založil jedno z prvních světových center pro výzkum, diagnostiku a terapii trofoblastické nemoci. Byl význačným pedagogem nejen v rámci kliniky, ale také na naší fakultě i Univerzitě Karlově. Ve významných fakultních a univerzitních funkcích působil sedmnáct let. V těžkých chvílích našeho státu, koncem 60. let, na rozdíl od mnohých, zůstal se studenty. To se mu však stalo osudným, protože musel odejít na vrcholu sil. Nikdy však svých rozhodnutí nelitoval, protože vycházela z hlubokého přesvědčení. Profesor Šnaid vyšel ze slavných tradic a školy pražské I. gynekologicko-porodnické kliniky a stal se jedním z nejpřednějších odborníků, který se významně zasloužil o rozvoj celého oboru.

profesora Šnaida věděli i tehdejší komunističtí vládci. Když měli nějaký závažný problém v rodině, přicházeli za profesorem „zadními vrátky“ a žádali ho o pomoc. Dokonce jednou pro něj poslal prezidentské letadlo bulharský pohlavár Todor Živkov, aby diagnosticky a léčebně v Sofii řešil trofoblastickou nemoc jeho neteře – tohoto úkolu se profesor úspěšně zhostil. Žádný z těchto „zákazníků“ mu potom ani trochu v jeho složité situaci nepomohl – nutno však poznamenat, že je profesor o nic nežádal. V roce 1990, po mém návratu na kliniku, jsme mohli po dvaceti letech pana profesora opět přivítat na jeho „rodném“ pracovišti. Od té doby se pravidelně zúčastňoval klinického života, mnohokrát nám i moudře poradil. Pravidelně se zúčastňoval klinických seminářů i večerů Spolku lékařů českých, vždy patřil mezi zasvěcené diskutéry. Velice ctil tradice kliniky, zdůrazňoval plynulou návaznost na jungmannovské období. S velkým elánem úspěšně uspořádal cenné rukopisné poklady z pozůstalosti svého učitele, profesora Klause, o historii oboru, které pak na pokračování vycházely v Čs. gynekologii. Pilně navštěvoval i celostátní sjezd ČGPS, který klinika organizovala v Praze. Pro slavnostní část konference se nám výjimečně podařilo zajistit Pantheon Národního muzea, kde byl profesor Šnaid pozdraven celou českou gynekologickou veřejností. Na fakultě byl jmenován předsedou rehabilitační komise, příznačné je, že při tom pozapomněl na vlastní křivdy. Neformálně se také zajímal o přípravu naší učebnice Porodnictví, byli

společnosti

27

prof. Šnaid v děkanské funkci (1967)

jsme mu vděčni za cenné obsahové i formulační připomínky. Klademe-li si otázku, proč byl prof. Šnaid tolik oblíben mezi studenty, milován a obdivován svými žáky, spolupracovníky i pacientkami, které mu právem bezmezně věřily, je nutné odpověď hledat v jeho vlastnostech. Nejen že byl špičkový odborník, ale navíc byl spravedlivý a důsledně stál za svými názory. Také mu nechyběla „elegantia morum at sermonis“ – ušlechtilost povahy a projevu. Nikdy

jsem potom nepoznal člověka s tak velkou mírou laskavosti a zároveň tak značnou přirozenou autoritou. Životní běh ani čas se bohužel nedají zastavit. Před deseti lety nás pan profesor Vojtěch Šnaid opustil. Zanechal nám však nejen velké odborné dědictví, ale i poselství morální, lidské. Pane profesore, děkujeme… prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc., emeritní přednosta I. gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN

28

ze společnosti výročí a úmrtí

výročí a úmrtí ze

29

smuteční oznámení

životní jubilea červenec prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc., přednosta Urologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, proděkan 1. LF UK pro klinickou pedagogiku a doktorské studium. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze absolvoval v roce 1975. Kandidátskou dizertační práci obhájil roku 1987. O pět let později se stal docentem pro obor urologie. V roce 2004 obhájil titul DrSc. a ještě v témže roce byl jmenován profesorem.

společnosti

Prof. Tomáš Hanuš (na snímku uprostřed), který slaví významné životní jubileum, při křtu jeho nové knihy Urologie doc. MUDr. Pavel Freitag, CSc., docent na Gynekologicko-porodnické klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Studium na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze ukončil promocí v roce 1975. Kandidátskou dizertační práci obhájil v roce 1998. Po úspěšné obhajobě habilitační práce byl v roce 2001 jmenován docentem pro obor gynekologie a porodnictví.

září prof. Ing. Jan Evangelista Dyr, DrSc., vědecký pracovník Ústavu klinické a experimentální hematologie 1. LF UK a ÚHKT. V roce 1969 absolvoval Fakultu organické chemie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Titul Ph.D. získal roku 1978. Doktorskou dizertační práci obhájil v roce 1994. O devět let později byl jmenován

docentem, v roce 2005 profesorem pro obor biochemie.

1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze s hlubokým zármutkem oznamují, že dne 4. 8. 2011 zemřel po delší nemoci ve věku 83 let bývalý prorektor Univerzity Karlovy a děkan Fakulty všeobecného lékařství, emeritní přednosta III. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc.

prof. MUDr. Václav Hána, CSc., profesor na III. interní klinice – klinice endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN. Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze úspěšně ukončil v roce 1981. Kandidátskou dizertační práci obhájil roku 1995. V roce 2003 byl jmenován docentem, o pět let později profesorem pro obor vnitřní nemoci.

Pohled na areál Karlova, Praha 2

Narodil se 22. července 1928 v Praze, maturitu složil v roce 1947 v Ústí nad Labem na reálném gymnáziu. Promoval 15. prosince 1952 na Lékařské fakultě UK v Praze a nastoupil na III. interní kliniku VFN, kde pracoval až do nedávné doby. Habilitoval 1. července 1963

prací „Metabolické tubulární syndromy“. Profesorem vnitřního lékařství byl jmenován k 1. lednu 1969. Byl členem ČSAV a v letech 1987–1989 předsedou Kolegia lékařských věd ČSAV. Od 1. října 1970 do 1. října 1990 byl přednostou III. interní kliniky tehdejší Fakulty všeobecného lékařství UK a FN II. Od roku 1985 byl děkanem FVL UK a i po listopadu 1989 byl akademickým senátem potvrzen ve funkci až do konce řádného funkčního období. Od roku 1980 byl pět let prorektorem Univerzity Karlovy v Praze. Významně se zasloužil o vznik gerontologie a geriatrie jako samostatného oboru, o realizaci vysokoškolského studia ošetřovatelství u nás a o vznik tzv. univerzit 3. věku. Získal mnoho ocenění akademických i státních, českých i zahraničních. Profesor Vladimír Pacovský by především internistou. Byl dlouholetým předsedou České

internistické společnosti ČLS JEP. Byl autorem moderní celostátní učebnice vnitřního lékařství. Prosazoval v podmínkách českého zdravotnictví koncepci diferencované péče, od péče intenzivní přes standardní až po následnou. Vychoval mnoho žáků, většinou široce zaměřených internistů, ale představitelů i dalších oborů – patří k nim nejen celá současná III. interní klinika 1. LF UK a VFN, ale i mnoho významných lékařů a přednostů jiných klinik, nemocnic a ústavů. V roce 2003 odešel pan profesor do důchodu. Na kliniku však docházel ještě poměrně nedávno každý týden. V panu profesoru Vladimíru Pacovském ztrácí Univerzita Karlova, Všeobecná fakultní nemocnice a české vnitřní lékařství svého významného představitele a člověka, který zásadně ovlivnil rozvoj českého zdravotnictví a vysokého školství v posledním více než půlstoletí. Čest jeho památce!

napsali jste nám dopisy

30

dopisy napsali

Poděkování pacientů VFN Nejlepším oceněním zdravotníků je spokojenost našich pacientů. Poděkování ze strany pacientů, slova chvály a uznání potěší každého, kdo v rámci svého oboru přispěl k uzdravení pacienta, vyřešení jeho obtíží a k jeho spokojenému návratu domů. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, k rukám paní ředitelky, Mgr. Juráskové Ph.D., MBA

Vážená paní ředitelko, již mnoho let trpím bércovým vředem. Donedávna jsem byl v péči Fakultní polikliniky, oddělení hojení ran u MUDr. Žemličkové a sestry Polincové, kde se mi vždy dostalo maximální a kvalitní péče, přístup k pacientům je zde velmi vstřícný a odpovědný. V říjnu loňského roku jsem se dověděl o Poradně pro léčbu ran, kterou vede Mgr. Koutná. Zde je péče trochu jiná, komornější. Pacient si nesmí na obinadlo sáhnout, jeho sejmutí i zavázání je záležitostí paní magistry. V pohodovém prostředí je čas i na obklad, často i na biolampu. Průběh hojení je fotografován a přenášen do počítače, takže o léčbě je perfektní přehled. Dovolte mi, prosím, abych Vaším prostřednictvím vyslovil oběma oddělením velký dík za péči a profesionalitu, protože se domnívám, že v současné době je naše zdravotnictví víc napadáno, než chváleno.

S úctou A. Socher

Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, ředitelka VFN Praha

Vážená paní ředitelko, dovolte mi poděkovat celé Stomatologické klinice VFN a 1. LF UK, a především

pak paní MUDr. Vašákové ze stomatologie Kateřinská 32 a stomatochirurgické ambulanci a panu MUDr. Jiřímu Holakovskému za péči věnovanou mému synovi Janu Liškovi po úrazu čelisti. Na stomatochirurgické ambulanci VFN (vedoucí lékař as. MUDr. Hana Staňková) jsme se setkali s velice ochotným přístupem. Nejenže se syna okamžitě ujali, ale přítomní pracovníci v čele s MUDr. Holakovským mu věnovali dlouhou a důkladnou odbornou péči a také psychickou podporu a lidskou účast. Byla bych velmi ráda, kdybyste našla způsob, jak za mne poděkovat celé stomatologické klinice, stomatochirurgickému oddělení a jmenovitě MUDr. Jiřímu Holakovskému a 20. 7. 2011 odpoledne sloužícímu personálu, za vysoce profesionální výkon při „opravě“ několikanásobně zlomené čelisti a také za vynikající přístup k pacientovi, který by měl být normou, ale bohužel dosud není ve zdravotnictví vždy a všude obvyklý.

S přáním pracovních a osobních úspěchů Lenka Lišková

Prof. MUDr. Jiří Zeman, DrSc., přednosta Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN a 1. LF UK

Dobrý den, pane profesore, touto cestou si dovoluji zaslat poděkování za vzornou a příkladnou péči o mou dceru Veroniku z Českých Budějovic.

Několik dlouhých týdnů se bezúspěšně léčila v nemocnici v ČB a to bez výraznějšího úspěchu. Po převozu dcery na kliniku do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jsme zjistili, že přístup a péče všech zaměstnanců je tu z profesionálního hlediska perfektní, stoprocentní. Již první den po přijetí začala dcera rehabilitovat s paní Markétou Vránovou a už druhý den se dostavil první pokrok. Díky této trvalé rehabilitaci začala dcera opět chodit. Příkladný přístup měl i pan doktor Marek Böhm. Vaše nemocnice by se měla dávat za příklad celé republice. Ještě jednou mnohokrát děkujeme za péči a uzdravení naší dcery.

S pozdravem Marta Junková Pokorná

Ředitelka VFN Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, ředitelka VFN Praha

Vážená paní ředitelko, 17. června 2011 zemřela ve věku 84 let moje maminka, paní Ludmila Heroutová. Po dlouhá léta byla v péči myastenického centra neurologické kliniky v Kateřinské ulici, a to konkrétně v péči paní MUDr. Ivety Novákové. Paní doktorka se mamince vždy věnovala

s příkladnou ochotou a péčí. Při každé návštěvě maminku povzbudila. Vzhledem k tomu, že jsem sám lékař, byla mi vždy nápomocna i radou týkající se úpravy terapeutického režimu. Díky MUDr. Ivetě Novákové přožila maminka v relativně dobré kondici mnoho let a užila si štěstí s vnoučaty a dokonce i s pravnučkou. Chci touto cestou vyjádřit poděkování paní doktorce a sestřičkám z myastenického centra. Prosím, buďte tak laskavá a poděkujte za příkladnou péči MUDr. Ivetě Novákové a personálu myastenického centra.

S úctou MUDr. Vladimír Herout, Ph.D.

Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA, ředitelka VFN

Vážená paní ředitelko, dovolte mi touto cestou poděkovat vašim lékařům a celému kolektivu pracovníků Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. V březnu jsem byl k Vám do nemocnice letecky transportován v kritickém stavu z Baťovy nemocnice ve Zlíně, kde mi byl diagnostikován virus tzv. prasečí chřipky. Ten mi způsobil oboustranný silný zápal plic, nefunkčnost ledvin a další komplikace s tím spojené. Lékaři ve VFN mě okamžitě připojili na dýchací přístroj, byla mi nasazena silná antibiotika a antivirotika. Po téměř třítýdenní intenzivní léčbě se můj zdravotní stav zlepšil natolik, že jsem mohl být převezen zpět do Baťovy nemocnice na celkové doléčení. Nyní, s odstupem času, je můj zdravotní stav téměř bez komplikací, a tak jsem se rozhodl Vám touto cestou co nejsrdečněji poděkovat za profesionální práci vašich lékařů., v čele s doc. MUDr. Balíkem, Ph.D., sester a veškerého pomocného personálu, který se o mě 24 hodin denně příkladně staral.

S klidným svědomím mohu říci, že převoz do Vaší nemocnice a obětavá péče Vašich lékař na KARIM mi zachránily život.

S pozdravem Miroslav Florián

jste nám

31

příběhy pacientů Vážení pacienti, návštěvníci, přátelé,

Ředitelství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, sekretariát paní ředitelky

Vážená paní ředitelko, dovolte mi touto cestou poděkovat a chválit. Vím, že jistě dostáváte mnoho dopisů spokojených i kritických. Já bych ale ráda vyjádřila vděčnost za záchranu svého života a také manželství před ztroskotáním. Již před několika lety jsem psychicky nezvládla životní traumatizující situace a řešila jsem je nejprve alkoholem a později i pokusem vzít si život. Na JIPu mi nejprve zachránili život, byli na mě nesmírně hodní na psychiatrickém oddělení, poté rozpoznali můj problém a doporučili mi léčit se na oddělení závislostí v Apolinářské ulici. Svůj život jsem vzala opět do svých rukou a díky MUDr. Olze Pecinovské, profesoru Hellerovi a vůbec celému terapeutickému týmu se mohu radovat ze života v abstinenci. Vrátilo se mi zdraví, sebevědomí a chuť do života. Myslím, že plnohodnotný program oddělní pro léčbu závislostí dává lidem šanci na život a to není obvyklé. Stále jsem s nimi ve spojení a jezdím na Albeř. Dodržuji i velmi kvalitní doléčovací program a nabytého zdraví si vážím nejen já, ale i celá moje rodina. Vaše nemocnice se pro mě stala jistotou, a i když vím, že situace ve zdravotnictví není jednoduchá, přeji mnoho zdaru, mnoho vyléčených a spokojených pacientů, takových, jako jsem já.

S pozdravem BN

jestliže jste ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze zažili něco hezkého, byli jsme s Vámi v těžkých chvílích, v těžké nemoci Vám pomohli k uzdravení, postarali jsme se o Vaše blízké a Vy jste byli s poskytovanými službami v naší nemocnici spokojeni, budeme velice rádi, když se s námi o své zážitky podělíte a napíšete nám svůj krátký příběh.

Na základě Vašeho laskavého svolení bychom Váš příběh uveřejnili v časopise Nemocnice, a umožnili tak pacientům, lékařům, zdravotním sestrám a ostatním zaměstnancům nemocnice, aby se mohli Vaším příběhem potěšit. A možná, že i Váš příběh pomůže někomu v boji s vážným onemocněním a dá naději v uzdravení. Předem Vám děkujeme.

Váš příběh nám, prosím, zašlete na adresu: [email protected] nebo [email protected]

32 PR

článek

z VFN až na konec světa cestování 33

Projekty Evropského sociálního fondu ve Všeobecné fakultní nemocnici Celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků je nedílnou součástí jejich náročné a zodpovědné profese. Samotné vzdělávání vyžaduje nejen velké nároky na čas, ale především na finance. Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) jako generální dodavatel (GD) Projektu prohlubování vzdělávání lékařů a nelékařů (dále jen Projekt) vstoupil v červnu 2011 do druhého realizačního roku naplňování cílů Projektu, čímž je mimo jiné finanční podpora vzdělávání více než 38 000 zdravotnických pracovníků, účastnících se jednotlivých vzdělávacích aktivit, tak jak byly definovány v žádosti o dotaci z Evropského sociálního fondu. Příjemcem dotace je MZ ČR, které prostřednictvím IPVZ, jež je v současné době nejvýznamnějším poskytovatelem postgraduálního vzdělávání v ČR, garantuje kvalitu a široké spektrum vzdělávacích programů Projektu, které jsou určeny všem zdravotníkům zaměstnaným většinovým úvazkem mimo hlavní město Praha. Více než 700 mil. Kč, které jsou v Projektu určeny k realizaci širokého spektra vzdělávání, však není možné efektivně a cíleně investovat bez spolupráce se zdravotnickými zařízeními, jakožto předními akreditovanými pracovišti, na kterých je vlastní postgraduální vzdělávání naplňováno. Jedním z těchto významných subjektů, zapojených do obou

částí Projektu, je i Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) s mnoha svými akreditovanými pracovišti. Počátek vzájemné spolupráce na Projektu mezi VFN a IPVZ se datuje podzimem loňského roku, kdy byla uzavřena smlouva na realizaci několika certifikovaných kurzů pro nelékařské zdravotnické profese. Na jaře letošního roku se úspěšně a na vysoké úrovni uskutečnily certifikované kurzy v nelékařských oborech „Vyjednávání a zvládání konfliktních situací“ a „Management a leadership ve zdravotnickém zařízení“. Díky těmto kurzům bylo podpořeno více než 40 nelékařských pracovníků. Další kurzy jsou plánovány na podzim letošního roku. IPVZ, stejně jako lékařská veřejnost, velmi pozitivně vnímá zapojení VFN do lékařské části Projektu, tj. účasti akreditovaných pracovišť na realizaci praktické části vzdělávacích programů mnoha certifikovaných kurzů – nástavbových atestací. Vedoucí akreditovaných pracovišť ve spolupráci se svými školiteli školí prozatím 17 lékařů v oborech angiologie, dětská urologie, klinická farmakologie, maxilofaciální chirurgie, neonatologie, pracovní lékařství, foniatrie pro oblast

Čechy, tělovýchovné lékařství pro oblast Čechy a sexuologie. Účast prestižních zařízení a jejich akreditovaných pracovišť je potvrzením kvality všech vzdělávacích programů Projektu, což dokazuje zájem lékařů o účast v kurzech jednotlivých zařízení. Jako jisté ocenění může být chápán i významný finanční přínos pro dané pracoviště, potažmo nemocnici jako celek, který při těchto počtech lékařů a dalších podpořených obdrží. Velmi si vážíme toho, že jsme pro spolupráci získali právě akreditovaná pracoviště Všeobecné fakultní nemocnice, nemocnice, kde je zajišťována špičková kvalitní kvalifikovaná péče o pacienty využíváním nejmodernějších poznatků současné medicíny a jako taková může být předávána kolegyním a kolegům ze zdravotnických zařízení mimo region Praha. Velice děkujeme přednostům jednotlivých klinik, ústavů a oddělení, lékařům, školitelům a všem, kteří se podílejí na vlastní výuce. Děkovná slova však patří i vedení nemocnice a všem zaměstnancům oddělení pro výzkum, vědu a vzdělávání za pomoc při realizaci certifikovaných kurzů na půdě Všeobecné fakultní nemocnice. Oceňujeme jejich pochopení a trpělivost, kterou je nutné se obrnit při naplňování všech kritérií OP LZZ. Mgr. Vendula Pírková, pověřená řízením IPVZ

Domorodci docházejí za prací a za obchodem do sousedních vesnic

Střípky z Afriky Tak už je to konečně tady. Nastupujeme do letadla směr Keňa. Za chvíli se nám všem splní sen, se kterým mnoho studentů přichází na medicínu. Pomáhat v rozvojových zemích! Zkusíme si tu pravou medicínu bez moderních diagnostických přístrojů, ve své syrovosti, tak jak se to dělalo kdysi.

Ale abych nepředbíhal, vezmu vše pěkně od začátku. O možnosti vycestovat do Afriky jsme se dozvěděli od našich starších kamarádů, kteří se projektu v Keni osobně zúčastnili. Stáž pod vedením odborníků z Oddělení tropické medicíny 1. LF UK probíhá v keňském Itibu dvakrát ročně. Nalézá se zde zdravotní středisko, působící pod patronací humanitární organizace ADRA ČR, o které se stará Aleš Bárta. Podmínkou účasti na studijním pobytu je absolvování povinně volitelného předmětu Tropické nemoci a úspěšné projití výběrovým sítem. Zájemců je vždy mnohem více než nabízených míst. Měli jsme to štěstí a 22. ledna naše sedmičlenná skupinka – lékař, zubní lékař a pět studentů – opustila ruzyňské letiště a zamířila do Nairobi. Tam na nás už čekal, se svým terénním Land Crusierem Žanetou, Aleš. Cesta z Nairobi do Itiba zabere něco

kolem sedmi hodin. Je to sice jen kolem 400 kilometrů, ale po afrických silnicích. Jakmile vyjedete z hlavní silnice, vyhýbáte se na nezpevněných cestách kráterům, připomínajícím následky dopadu meteoritu. „K naší radosti“ se nám podařilo za tmy píchnout kolo v oblasti, kde před několika lety proběhlo etnické násilí a bylo vypáleno několik vesnic. Není doporučeno tu zastavovat, natož vystupovat z auta. Podle toho se asi řídili ostatní řidiči, kteří kolem nás, snažících se vyměnit píchlé kolo za nové, projížděli v plné rychlosti. Nakonec nám ale přispěchalo na pomoc několik místních a za pár šilinků nám pomohli kolo vyměnit. Už samotná cesta se stala dobrodružstvím a do cíle jsme dorazili s několikahodinovým zpožděním. V Itibu jsme se rychle zabydleli a začali pracovat. Zdravotní středisko se skládá z všeobecné ambulance, porodnice, labora-

toře, chirurgického sálku a zubní ordinace. Rozdělili jsme se na jednotlivá pracoviště a jali se poznávat taje medicíny. Působí tu místní personál, dva laboranti a dva „medical officers“. Tedy něco mezi sestrou a doktorem. Zubní ordinace pracuje jen dva měsíce v roce, kdy přijede skupina z Čech. Na všechno dohlíží Aleš, kterému se díky jeho elánu a neskutečné píli podařilo ve vesnici vybudovat zařízení, za které bychom se nemuseli stydět ani v Evropě. Právě teď je rozestavěn další pavilon, v němž bude jednou plnohodnotný operační sál. Středisko se nachází přímo na hlavním náměstí miniměstečka a je tak v centru dění. Každá návštěva „muzungů“ (bělochů) způsobí také patřičný poprask a zvyšuje návštěvnost nejen pacientů, ale i všemožných zvědavců, ponejvíce dětí. Náš pracovní den začínal obvykle v devět hodin, kdy přicházeli první pacienti. Ofi-

34

cestování z VFN až na konec světa

ciální ordinační hodiny končily v pět, ale pracovalo se, jak bylo potřeba, nezřídka do pozdních nočních hodin. Jestli jste slyšeli, že dětem se chce na svět nejraději v brzkých ranních hodinách, věřte, že je to pravda. Během našeho čtyřtýdenního pobytu jsme pomohli na svět více jak dvacítce dětí a skoro všechny se začaly drát na tento svět po třetí hodině ranní. Vysoká porodnost a chudoba je jedním z velkých problémů Keni. Jeden stařešina se nám dokonce chlubil, že má dvacet dva synů a osm dcer. Vláda se už naštěstí začala problémem zabývat, a tak si v našem malém středisku na vysočině, v západní Keni, docházejí ženy pro depotní antikoncepci a provádí se zde osvěta. Zmínil-li jsem jednou problémy Keni, nemůžu vynechat virus HIV a AIDS. V regionu, kde jsme se nacházeli, je jeho výskyt podle odhadů asi 15%, některé však hovoří o dvojnásobku. Sami jsme také ošetřovali několik pacientů s AIDS a měli i nový záchyt. Největším problémem v boji s touto chorobou je její tabuizace. Představuje stig-

ma, které na vás ulpí do konce života. Pacienti si proto problém nepřipouštějí a tají ho i před svou rodinou. Kvůli tomu se může nemoc rychle šířit dál. Kdo najde odvahu a začne se léčit, může dostávat léky zdarma a prodloužit tím svůj život o několik desítek let. Čekali jsme, že v nitru afrického kontinentu se budeme potýkat se zákeřnými tropickými chorobami. Skutečnost však byla trošku jiná. Největší náplní naší každodenní práce byly běžné choroby, ať už šlo o virózy a záněty dýchacích cest u malých dětí či kardiální problémy starších. Tropické nemoci se tu samozřejmě vyskytují, ale nejsou na denním pořádku. Několikrát jsme zachytili ve stolici střevní parazity způsobující vytrvalé průjmy, ale třeba s malárií jsme se během našeho působení nesetkali ani jednou, i když v našich diferenciálně-diagnostických úvahách jsme na ni nesměli zapomínat a prováděli jsme nátěry na sklíčka. Z chirurgických zákroků jsme nejčastěji šili. Mačeta je tu velmi rozšířenou zbraní a po pár skleničkách „čangy“ (nelegálně

páleného domácího alkoholu) se s mačetou v ruce řeší mnoho sporů. V zubní ordinaci běžela vrtačka od rána do noci. Místní domorodci o svůj chrup příliš nepečují, a tak zavítá-li do zdejších končin zubař, dveře se netrhnou. Kromě práce jsme podnikli i několik výletů. Bylo to hlavně v neděli, kdy jsme jezdili do okolních měst na týdenní nákup. Zavítali jsme do Kisumu, třetího největšího města, ležícího na březích Viktoriina jezera, a do Kisii, centra výroby čaje. Jeden víkend jsme strávili v národním parku Masai Mara, kde jsme měli to štěstí a viděli během jediného dne snad všechny velké savce. „Big Five“ neboli velká pětka, reprezentovaná slonem, nosorožcem, buvolem, lvem a levhartem, je snem každého návštěvníka safari. Viděli jsme toho ještě mnohem víc. Popsat v jednom článku, co člověk prožije za měsíc v Africe, je nesplnitelný úkol. Pokouším se tedy lovit ve své paměti alespoň ty nejzajímavější střípky. Čtyři týdny pobytu utekly jako voda a my jsme se museli pomalu navrátit do reality. Z prosluněné Afriky do únorové Prahy. Od práce v ambulanci ke studiu a ke knihám. Teď je už pozdě večer a myšlenkami jsem zpátky v Africe. Budu-li pokračovat, popíšu dalších dvacet stran. Musím končit. Stále se mi však vrací věta, o níž jsme se všichni tolikrát v Keni bavili. Afrika je nádherná! Určitě se sem vrátíme! Více informací o projektu naleznete na: www.kena.websnadno.cz. Petr Kohut,   student 6. ročníku 1. LF UK, předseda Spolku mediků českých

Nahoře vlevo: Častým jevem jsou pracující děti Nahoře vpravo: Žirafa v národním parku Masai Mara Místní domorodci o svůj chrup příliš nepečují, a tak zavítá-li do zdejších končin zubař, dveře se netrhnou Dole vlevo: Tržiště ve vesnici Itibo Dole vpravo: „Big Five“ neboli velká pětka, reprezentovaná slonem, nosorožcem, buvolem, lvem a levhartem, je snem každého návštěvníka safari

Pražská nemocniční pětka vás zve na Pražská nemocniční pětka vás zve na

pomoc pomoc baví, baví, zábava zábava pomáhá pomáhá

Čtvrtek 15.Čtvrtek září 2011 15.16-22 září 2011 h 16-22 h

Prezentace dobrovolnických programů pražských nemocnic Prezentace dobrovolnických programů pražských nemocnic

Koncert skupiny The Tap Tap Koncert skupiny The Tap Tap Vystoupení taneční skupiny TidiTade Vystoupení taneční skupiny TidiTade Vstup volný. Informace na www.dobrovolnik.cz Vstup volný. Informace na www.dobrovolnik.cz

Partneři akce Partneři akce