Illiador. Autor Tomáš Jotov. Hlavní testeři Martin Jotov, Jiří Pešík, Martin Korec, Tomáš Trnka, Pepa Hajn, Karel Jetmar, Pavel Utíkal

Illiador Autor Tomáš Jotov

Hlavní testeři Martin Jotov, Jiří Pešík, Martin Korec, Tomáš Trnka, Pepa Hajn, Karel Jetmar, Pavel Utíkal

Další testeři Jaroslav Škára (Barbar), Radim Krulikovský (Zajda), Miroslav Pokorný (Signir), Richard Ballon Mierny (Richard neboli Andilek), Robin Nitrai (Robin alias Rob), Josef Skokovský (Derek)

Ilustrace Lubomír Kupčík

Web http://www.hrdinovefantasy.cz

E-mail [email protected]

Prohlášení Tato publikace je chráněna autorským zákonem.

Verze II. beta 12c 21. února 2011

Obsah

2 Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .2 Nejvyšší pravda . . . . . . . . . . . . .3 O uspořádání světa . . . . . . . . .3 Život a smrt . . . . . . . . . . . . . . .3 Roviny bytí . . . . . . . . . . . . . . .3

O Illiadoru . . . . . . . . . . . . . . . . .11 Datum a čas . . . . . . . . . . . . .11 Obyvatelé Illiadoru . . . . . . . . .11

Minulost Illiadoru . . . . . . . . . . .15 Legendy Illiadoru . . . . . . . . . .15 Důležité události . . . . . . . . . .16

Země Illiadoru - Západ . . . . . . .20 Fenexos Kiredon . Marmion Sur-lúmin

.... .... .... ...

. . . .

. . . .

.. .. .. ..

. . . .

. . . .

.. .. .. ..

. . . .

. . . .

. .21 . .29 . .43 . .46

Laevin . . . . . . . . . Křišťálové jeskyně Argar . . . . . . . . . . Ertas . . . . . . . . . . Tualay . . . . . . . . .

. . . . . . . . .48 . . . . . . . . .50 . . . . . . . . .51 . . . . . . . . .52 . . . . . . . . .53

Země Illiadoru - Východ . . . . . .54 An-Rimul . . . . . . . . . . . . . . . .56 Falven . . . . . . . . . . . . . . . . . .59 Illiar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .61 Nalmien . . . . . . . . . . . . . . . .62 Olmion . . . . . . . . . . . . . . . . .63 Pobřežní říše . . . . . . . . . . . .67 Tulla . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68 Tyval a Zult . . . . . . . . . . . . . .69 Valtan . . . . . . . . . . . . . . . . . .70

Země Illiadoru - Sever . . . . . . . .71 Bariah . . . . . . . . . . . . . . . . . .73 Celim . . . . . . . . . . . . . . . . . .75

Hotovo: Fenexos Před dokončením: Kiredon (chybí mapy Atmin, Estri, Lonigaad, Naios, Yigo) Chybí: Západ Východ Sever

ÚVOD

Ephatim . . Fuyana . . . Ioridarmeth Lamurie . . . Pelon . . . . Verthir . . . .

. . . . . .

. . . . . .

.. .. .. .. .. ..

. . . . . .

. . . . . .

.. .. .. .. .. ..

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

.. .. .. .. .. ..

.79 .81 .82 .83 .84 .86

Ostatní země . . . . . . . . . . . . . . .88 Elfie . . . . . . . . . . . . . . . . . . .88 Svobodná země . . . . . . . . . .90 Málo obydlená území . . . . . .90 Kalvenor . . . . . . . . . . . . . . . .91

Rozhraní . . . . . . . . . . . . . . . . . .92 Zeměpis Kraagu . . . . . . . . . .92 Bohové Kraagu . . . . . . . . . . .93

Nejvyšší pravda O USPOŘÁDÁNÍ

SVĚTA

Toto je největší tajemství Pána hry - pravidla, kterými je řízen svět postav. Jejich odhalování patří k důležitým okamžikům hry - proto dobře zvažte, kolik toho z nich v danou chvíli prozradíte hráčům. Tyto informace nemá téměř žádný obyvatel Illiadoru, jakkoliv je mocný. Ani mnozí bohové neznají celou pravdu. Naopak, mnoho obyvatel má informace špatné. Jiní, kteří sice pravdu znají, pro své vlastní zájmy šíří lži a polopravdy.

ŽIVOT A SMRT Každý živý tvor je prostoupen esencí života (duší). Je-li tělo zabito, jeho duše putuje přes Rozhraní (viz další popis) do éterických sfér. Pokud se nic zvláštního nestane, doputuje až do Mithasu, kde se spojí s ostatními v jediném nadvědomí. Esence zatížené přílišným počtem zlých skutků musí v Rozhraní putovat přes Temnou oblast, kde mohou být lapeny nebo i dobrovolně zůstat. Duše bytostí s vyrovnaným počtem skutků dobra a zla vstupují v Šedé oblasti, která nen tak nepřátelská, ale i tak v ní číhají mnohé svody a nebezpečí. Nejjednodušší situaci mají duše dobrých tvorů, které procházejí oblastí Světla, odkud nejsnáze proplují do vyšších sfér. V Rozhraní může uvíznout i esence tvora, který zemřel tragickou smrtí nebo se ke světu živých příliš upnul (šedá oblast). Sem patří oběti vražd, prokletí a někteří další. Esence, které uvízly v Rozhraní, mohou procházet zpět do našeho světa v podobě vyšších nemrtvých (upíři, duchové, lichové), ale i jako umučené duše. Všichni ostatní zemřelí putují do světa bohů (Ás), kde jsou souzeni v soudní síni zvané Zira. Odpadlíci víry, nehodní a ti, kteří se příliš dlouho skrývali před Soudnou síní v Rozhraní, jsou svržení do Ía, Propasti zatracených. Hrdinové, kteří vykonali velké činy (a získají požehnání Nižších bohů), mohou zůstat po boku bohů v Síních hrdinů (Kireos'Athe). Většina duší směřuje k nejvyšší sféře, Mithasu, kde splynou v kolektivní vědomí, rovněž zvané Mithas. Zde odevzdají svou životní sílu, aby se tato mohla vrátit zpět na Illiador jako nová bytost. Znalosti nabyté za jejich života se připojí k vědomí Mithasu.

ROVINY BYTÍ ELEMENTÁLNÍ SFÉRY Základem celého hmotného světa jsou elementální sféry ohně, vzduchu, vody a země. Jejich propojením vzniká Pravý svět a Rozhraní. Sféry samy o sobě jsou velmi jednoduché a plné energie. Obývají je elementálové a vládcové elementálních sfér (géniové).

Cestování do elementů Postavy mohou cestovat do elementálních sfér, což je ale velmi obtížný podnik - nejprve musí otevřít bránu do těchto nižších světů a pak v nich musí umět přežít a pohybovat se. Nejsnazší je pobyt ve sféře Vzduchu, zde stačí postavám jen umět létat (aby se mohly pohybovat), ale i bez toho přežijí (nikam nemohou spadnout). Jinak zde vane často silný vítr, který může být i jedovatý. Ve světě Vody je snadné se pohybovat (plavat), ale cestovatelé si musí zabezpečit kouzla nadýchání pod vodou. V Zemi je pohyb téměř nemožný, jen na pomezí mezi sférami najdeme vzduchové, vodní a ohnivé „kapsy“, které pohyb ulehčí. Zde je ideální kouzlo na pronikání materiálem a také kouzlo na dýchání bez vzduchu. Ohnivá sféra patří k nejnebezpečnějším místům, kam se mohou dobrodruzi dostat. Musí se ochránit před ohněm, zajistit si dýchání a pohyb letem. Poznámka: Cestování skrze elementální sféry má jednu výhodu - lze jimi hledat průchody na velmi vzdálená místa nebo i do Rozhraní.

PRAVÝ SVĚT Propojením všech elementálních sfér vzniká Pravý svět (také Základní). Ten tvoří neživé látky tvořené čistými elementy. Z nich vznikly rostliny, spojením vody a země, a živočichové z ohně a země. Propojení všech elementů najednou tvoří inteligentní bytosti. Na Illiadoru se velmi silně projevuje Negace života a vyčerpávají se přírodní zdroje (viz Přírodní magie a Tajná umění).

ROZHRANÍ (KRAAG) Vedle Pravého světa stojí podivuhodný svět plný magie nazývaný Rozhraní neboli Kraag. Stojí na stejných základech a principech, ale vítězí v něm Chaos neboli Bralkur, a proto se neustále mění a

NEJVYŠŠÍ

PRAVDA

3 nic tu není stejné. S Pravým světem má mnoho společného a události v jednom světě mohou mít vliv na druhý. Je také mnohem blíže elementální sférám, a i proto je daleko magičtější a setkáme se tu s magickými intersekcemi. Rozhraní je více popsáno ve stejnojmenné kapitole.

ÁS - SVĚT BOHŮ V Ásu přebývají bohové (někdy označovaní jako „Nižší“), kteří dohlížejí na dění na Illiadoru. Síla každého boha Ásu se odvozuje od počtu jeho přívrženců a také od naplnění principu, který si zvolil (každý bůh zastupuje určitý princip - obchod, oheň, lásku a podobně). Čím více má bůh následovníků, tím větší mocí vládne a tím lepší modlitby může poskytovat svým kněžím. Někteří, zejména ti zlí, čerpají sílu z obětin. Obdobně roste síla boha z principu, který zastupuje. Moc, kterou bohové čerpají, je obrovská, ale nemohou s ní přímo zasahovat do dění světa, leda za cenu nesmírného vyčerpání (nejméně náročné je pro ně vstupovat do snů smrtelníků). Jejich vliv se projevuje zejména skrze kněze. Ani jim však nemohou poskytnout plnou moc, neboť každý kněz má určitou hranici moci, kterou dokáže přijmout (tzv. kněžství). Pokud by síly přijal více, zcela jistě by ho zahubila.

Jak vypadá Svět bohů Svět, kde bohové žijí, nemůžeme chápat ve stejném pojetí jako náš vlastní, hmotný svět. Bohové jako takoví nemají žádné tělo. Mohou přebývat v „prázdnotě“ nebo se obklopovat čímkoliv, co jim přijde na mysl. Tímto způsobem vítají své věrné, které za výjimečné činy zvou do svého sídla. Rovněž používají své vytvořené „sídlo“ jako ukázku schopnosti, moci a umění, když jednají s jinými bohy. Nižší bohové mohou být stvořeni Vyššími, narodit se jako potomci jiných bohů nebo začít jako smrtelníci a božství vydobýt. Nicméně třetí způsob patří spíše do říše snů, neboť jen málokomu se poštěstí tohoto dosáhnout. Lien, svět polobohů Polobohové žijí ve světě bohů, v úrovni zvané Lien Nemohou sice čerpat svou sílu z věřících a jsou odkázáni na bohy, zato ale mají blíže k Pravému světu a mohou do něj snáze zasahovat. Často se jedná o potomky bohů a smrtelníků nebo nově povstávající bohy. Polobohové jsou také nesmrtelní a mohou se snažit získat následovníky, aby

4 se zařadili mezi pravé bohy. Ti ale bývají poměrně žárliví na svou moc (zejména neutrální a zlí), a žádné soky nechtějí.

nací naráz, polobohové se většinou musí spokojit s avatarem jediným.

Kireos'athe - Síně hrdinů Kromě polobohů přebývají ve světě bohů i hrdinové. Jedná se o postavy, které vykonaly tak významné činy, že si je bůh ponechal po svém boku (nebo jeho nejmilejší věřící, kterých se bechce vzdát). Hrdinové žijí v Síních mimo čas a čekají, až budou povoláni: Mohou být sesláni zpět na svět na žádost kněze, který si mocnou modlitbou hrdinu vyprosí. Na žádost boha může hrdina obdržet svolení k návratu mezi živé (obvykle několik století po jeho smrti). Je-li bůh natolik štědrý, může hrdinu povýšit na poloboha. K tomu ale musí obětovat část své vlastní moci a umenšit se. Hrdina se může rozhodnout kdykoliv odejít do Mithasu; zpět pro něj již není návratu.

Každý smrtelník, je-li dostatečně odvážný, schopný a má-li štěstí, se může stát bohem. V první řadě se musí dostat do Rozhraní a projít k bráně do Ásu. Většinu bran ale bedlivě hlídají služebníci bohů obou světů, neboť si nepřejí být rušeni drzými smrtelníky a také se obávají narušení Rovnováhy, která by mohla z přemíry božstev vzniknout. Najít v Rozhraní (Kraagu) bránu do Ásu není příliš jednoduché, neboť je Kraag velmi rozlehlý a životu nebezpečný (naopak duše ji vidí jako jasně zářící maják, ke kterému je přitahována). Otevření brány kouzlem je považováno za ještě obtížnější skutek, neboť každou trošku magie bude poutník potřebovat na další cestě a tam si již síly nedoplní. Snadno ale může sejít do Ía, Propasti Zatracených, která mu ráda otevře svou náruč. V chodbách Ásu může potkat mnoho hrdinů, ale i polobohů. Někteří jí budou nakloněni, ale většina se jí bude snažit svést z cesty. Mnoho dveří v chodbách tohoto světa vede do Ía, odkud již není návratu. Musí se i vypořádat se Stezkami zapomnění mezi Síněmi hrdinů a Lienem, kde postupně zapomene na účel svého poslání a snadno se nechá obloudit. Najde-li si ale dobrého průvodce z řad Hrdinů, může s jeho pomocí tento zrádný úsek cesty překonat a dojít na práh svého cíle, k trůnům bohů. Nyní se musí rozhodnout, co udělá: buď si předem připravila cestu k božství a získala oddané věřící a vyzve některého z bohů (nebo zaujme princip, kterým nikdo nevládne) nebo vzdá hold jednomu z bohů Illiadoru a bude mu sloužit (zda povýší do božského stavu, to záleží na jejím novém pánu). Pokud si nepamatuje účel své cesty nebo se včas nerozhodne, svrhnou ji bohové do Ía.

Personifikace Personifikace neboli zosobnění božstev používají lidé odnepaměti, aby mohli snáze zacházet s pojetím bohů. Na Illiadoru má každý bůh své jméno a uvádí se, že dříve býval smrtelníkem. Toto je a není pravda. Síla a moc bohů je nezměrná a jde mimo obvyklý čas. Pokud říkáme, že ten a ten bůh přišel na Illiador, myslíme tím, že se daný hrdina připojil k principu, který vždy existoval. Například Tanalé (IV. věk) existuje od nepamětí, nyní její princip nahrazuje svženého Dulthara. Hrdinova osobnost se do principu promítá a božstvo na sebe rádo bere podobu tohoto hrdiny (avatar). V různých zemích může mít bůh různou podobu i malinko jiný princip.

Avataři (osobní inkarnace) Bohové a polobohové mohou sestupovat na náš svět ve formě avatarů. Podoba avatarů bývá různá, ale každý bůh má vyhraněný styl, který při vstupu na náš svět používá. Učení bohové na sebe berou důstojnou podobu, váleční bohové podobu bojovníků, další zas vystupují jako kouzelníci. Avatar může mít téměř libovolnou moc - od slabého staříka po neporazitelného válečníka či všemocného kouzelníka. Je jen na bohu, jakou formu si vybere. Obecně ale platí, že čím silnější podoba, tím větší vyčerpání. To platí dvojnásob v případě, že je avatar „zabit“. Jeden bůh může vyslat najednou více avatarů a stále bude přebývat v Ásu. Ti nejmocnější mohou vyslat i stovku inkar-

Jak se stát bohem?

Poznámka: Smrtelník, který se stal bohem, se připojuje k principu a stane se hlavním symbolem (a původní končí v Propasti zatracených). Z určitého úhlu pohledu je bohem, z jiného spíše vyšším služebníkem principu, který si zvolil (viz také personifikace).

ÍA - PROPAST ZATRACENÝCH Propast zatracených je strašlivým místem. Podobně jako Ás má několik úrovní a v té nejnižší není vůbec nic. Nachází se zde zavržené bytosti, uvěznění démoni, padlí bohové a hříšníci. Ía má nekonečně mnoho podob a je nekonečná. Podobně jako Ás nemá Ía žádnou skutečnou podobu, ale utvářejí ji ti, kdo tu jsou uvězněni. Ía tak představuje to nejhorší, co kdo dokáže vymyslet. Říká se také, že Ía je strašlivý bůh Nicoty, který tvoří protiklad k bohům Trojice. I Neharox proti Ía působí téměř přátelsky, protože je bohem reality (i když smrti). Jenže i smrt má svůj smysl a Kaldeia z ní tvoří život. Naopak co skončí v Ía, to už nespatří světlo, je ztraceno navždy a vzpomínky na to jsou smazány, jako by to nikdy neexistovalo. V Ía neexistuje smrt, čas tu je věčný a utrpení nikdy nekončí. Být v Ía je nejvyšším možným trestem a není odtud návratu. Pokud bohové usoudí, že si tvor nezaslouží cestu do Mithasu, pošlou jej na věčnost do Ía. Často tak končí ti, kteří si zvolili boha a nedodrželi základy svých slibů, nebo vykonali něco, co jejich boha popudilo. V Ía také končí všichni troufalci, kteří se chtěli stát bohy a nedokázali dojít do Ásu.

Božský pád Nižší bůh, který ztratí všechny své vyznavače, se propadne do Ía. Zde může zůstat navěky, ale má aspoň nějakou naději na svobodu. Pokud se najde dostatek smrtelníků, kteří jej začnou znovu vyznávat, může se vrátit zpět.

Trest Trojice Trojice může odvrhnout do Ía kohokoliv, kdo se jí znelíbí (nejčastěji boha nebo mocnou bytost, smrtelníci jsou pro ni příliš bezvýznamní). Odvržení Trojice znamená nekonečné vězení v nejhlubší části Ía a vymazání z reality (jako by tvor nikdy neexistoval).

MITHAS Nejvyšší sféra Mithas je všehomírem, které stojí za zrodem světů i jejich koncem. Tvoří ji společné vědomí, které můžeme rozdělit na tři bytosti (i když je toto velmi zavádějící: — Kaldeia, strážk yně života — Neharox, strážce smrti — Bralkur, bůh Chaosu Tyto bytosti neboli vědomí jsou základními silami světa, které nazýváme

NEJVYŠŠÍ

PRAVDA

5 To on umožnil kouzelníkům sesílat kouzla na oživování mrtvých. To on se přiklání v bojích bohů na tu či onu stranu, tak aby zvrátil misky Rovnováhy. To on navedl bohy Garthandoru (viz další popis), aby spolu bojovali nesmyslnou válku a přivodili zkázu celého tamního světa. Jeho nejhorším skutkem bylo rozbití Řádu Rozhraní, kde tamním tvorům odepřel právo smrti a ti se vrací zpět na svůj svět. Jméno Bralkura je prokleté a jen jeho vyslovení přináší smůlu. Ti, kteří jej následují, mohou získat nebývalou odměnu. Jeho dary jsou nadmíru velkorysé (navrácené mládí, nesmrtelnost, oživení drahé osoby, která zemřela, ovládnutí magie Chaosu), ale na ty, kteří jej zklamou, dopadne trest nejvyšší - věčné zatracení v Ía - Propasti zatracených.

Proroctví Vyšší bohové jsou věční. Jejich souboj trvá nekonečně dlouhý čas a trvat bude. Během jejich existence vzniklo a bylo zničeno nekonečně světů a rovin bytí. Podle dávného proroctví jednoho dne povstanou noví bohové, kteří Trojici sesadí a nastolí tak nový Řád. Zda bude tato změna k horšímu či lepšímu, proroctví neprozrazuje.

„Kněží“ Trojice

Vyššími bohy. Jejich moc je nekonečná a nepochopitelná. Rozdíl mezi nimi a bohy je stejný, jako rozdíl mezi „obyčejným“ bohem a červem. Jejich hlavním úkolem je tvořit život, odebírat jej a vracet zpět na svět. Mají veškeré poznání světa, neboť jejich vědomí tvoří všechny duše, které kdy do Mithasu připluly nebo připlují.

Kaldeia a Neharox Kaldeia a Neharox zastupují síly Řádu. Tvoří nové světy, dohlížejí na koloběh života, hlídají esence zemřelých a dbají na to, aby Nižší bohové žili ve vzájemné rovnováze. Kaldeiu chápeme jako esenci Dobra. Je dárkyní života a také ona vrací odebraný život zpět na svět. Ona je původkyní Stvoření a Světla.

Neharox je bytostí temného Zla. To on k sobě přitahuje duše zemřelých, okrádá je o jejich vědomosti (ty pak rozšiřují vědění všech Tří bohů) a jejich životní sílu předává Kaldeii. Z hlediska běhu světa je jeho činnost stejně nezbytná, jako práce Kaldeii. Bez smrti by se svět zalknul přemírou života a vše živé by strádalo v nekonečném utrpení. Smrt jako taková je lékem na bolest, nemoci a strádání; každá smrt dává vznik novému životu.

Bralkur Proti dvěma bohům Řádu stojí Bralkur, bůh Chaosu. Jeho cílem je mařit jejich práci a mnohdy se mu to daří. Jeden z bojů, který vede, je boj o koloběh života, který se snaží za každou cenu zvrátit (i když paradoxně sám přijde o moc a vědění, které s esencemi přichází).

NEJVYŠŠÍ

PRAVDA

Na Illiadoru nenajdeme mnoho kněží, kteří by sloužili některému z bohů Trojice (už jen proto, že se nejedná o „klasické“ bohy a nemají důvod se starat o smrtelníky). Jedná se většinou o tajné řády, které stojí v pozadí dění a tahají za skryté provázky. Tito kněží znají mnohé pravdy, které jsou smrtelníkům utajeny. Mají nebývalé schopnosti, zejména na poli magie. Mohou sami sesílat všechna kouzla (obou magií) i božské modlitby a to sami ze sebe.

BOHOVÉ ILLIADORU Tyto informace jsou přísně tajné, a ani kněží by se o svých bozích a idolech neměli dozvědět celou pravdu. Popis bohů, který znají kněží, naleznete v knize „Tajná umění“. Údaj moc uvádí pro srovnání sílu boha a počet jeho uctívačů. Podobá se hodnotě magie s tím rozdílem, že bohové mají přístup k mnohem větším zdrojům sílya jejich „kouzla“ jsou nesrovnatelně silnější. Obecně má kouzelník či druid na stupni magie srovnatelném nebo vyšším nežli moc bohu vzdorovat, ale z Illiadoru jej nemůže nikdy porazit.

6 Alvin, Duch Smrti Temnota, Chaos lebka krásný muž s velmi bledým obličejem, zahalený v kápi Působení: zmar, hlad, strádání, bolest, smrt Chrámy: jednoduché stavby z bíléého nebo černého kamene, podpírané sloupy Moc: 50 Vzestup: II. věk Alvin je nesmírně inteligentním a nebezpečným bohem. Nemá mnoho uctívačů, neboť pro jeho povahu a nepochopitelné činy upoutá pozornost leda zoufalců, pomatenců nebo bytostí zcela zlých. Většina jeho věrných je v jeho službách z donucení či ze strachu před kněžími. Dříve byl Alvin poměrně čestným a dobrým člověkem. Pro své znetvoření v obličeji a chromou nohu byl terčem posměchu svých vrstevníků (vysloužil si přezdívku „Skřet“). To zatvrdilo jeho duši, a Alvin obrátil ke studiu magických nauk a alchymie. Přiklonil se k černé magii a Temnota postupně pohltila dobré vlastnosti a na povrch vyplynuly zmar, zloba a smrt. Časem se stal jedním z nejmocnějších čarodějů - nekromantů (povolávání nemrtvých se věnoval jen okrajově). I na poli alchymie slavil značné úspěchy a z velké míry se mu podařilo vyléčit své znetvoření a stal se pohledným mužem. Ve své nenávisti se strašlivě pomstil všem, kteří se mu vysmívali a pohrdali jím. Asi po dvou stech letech vykonal jeden z mála dobrých činů ve svém životě, neboť sám jediný se postavil Pánu upírů a na dlouhá staletí jej uvěznil v jeho světě. Přinutil jej prozradit tajemství průchodu do světa bohů a tak se znenadání na tváři Illiadoru zjevilo nové božstvo. Povaha: Symbol: Vzhled:

Princip Alvin není skutečným bohem smrti, i když mu tato doména bývá přisuzována a jeho modlitby se tímto směrem určitě ubírají (pravým bohem smrti je Neharox, kterého ale nikdo nezná). Spíše jej lze chápat jako princip, který vede ke smrti a zkáze, než smrt samotná. Jeho ostatní principy (zmar, rozklad, hlad, bolest) jsou pro něj velmi typické. Nemusí tak mít mnoho uctívačů, neboť právě tyto jevy jsou tak časté, že z nich čerpá velkou sílu (ze smrti samotné žádnou sílu nezískává). Zřejmě se u něj projevuje vliv Pána upírů, kterého uvěznil, ale ten do něj otiskl část své podstaty a Alvina je tak možné chápat jako boha nemrtvých.

Andril, zvaný Zářící či Sirthes Světlo, absolutní Řád slunce, otevřená kniha libovolný pravda, světlo, moudrost, vědění, umění, poezie a hudba Chrámy: prostorné velké budovy, jasně prosvětlené, často plné soch a obrazů Moc: 50? Vzestup: I. věk Andril přišel, neznámo odkud, na Illiador brzy poté, co jej osídlili noví obyvatelé. Zpočátku skrytě a později otevřeně pomáhal Mocným v jejich díle a napomohl jim v cestě k božství. Zřejmě byl dříve bohem v jiném světě nebo povstal sám od sebe a zvolil si oblast světla a pravdy. Nemá sice tolik uctívačů jako jiní bohové, přesto je velmi silný, ale raději pomáhá radou a svým rozumem. Jaká je jeho skutečná moc, neví nikdo, dokonce ani ostatní bohové. Je také možné, že Andril je božskou inkarnací vyššího božstva, Kaldeii. Povaha: Symboly: Vzhled: Působení:

Dulthar Padlý Temnota, Chaos zlatá koruna muž - obr silné postavy, s tváří plnou chlípnosti a zkaženosti Působení: všechny neřesti, jaké kdy byly vynalezeny (hlavně zkaženost a prostopášnost) Chrámy: bohaté stavby, plné obscénních obrazů a soch Moc: nyní v Ía Vzestup: I. věk Ač se v současné době tvrdí něco jiného, byl Dulthar nejmocnější, nejchytřejší a nejvíce oddaný věci z Mocných. On všechny vybral a vedl. Jako čaroděj, kterému nebylo rovno, sestavil zaklínadla, která otevřela brány a čelil hněvu bohů Garthandoru. Po příchodu na Illiador se ujal vedení prací a největší měrou přispěl k osídlení nového světa. Stejně jako ostatní se stal bohem a usedl jako první v jejich řadách. Léta plynula a Dulthar se pomalu začal nudit. Začal nacházet zalíbení v modlitbách svých následovníků. Za nějaký čas mu modlitby byly málo a předepsal svým kněžím oslavné rituály. Ty začaly být stále odvážnější a čím dál častěji překračovaly meze slušného chování. Ve třetím věku už Dulthara přestal zajímat svět a vládnutí. Jeho vůle slábla a on sám v podobě avatara přicházel mezi své kněží a prováděl osobně některé rituály. Povaha: Symbol: Vzhled:

NEJVYŠŠÍ

PRAVDA

Ostatní bohové s hrůzou sledovali, jak jsou jeho následovníci mučeni, znásilňováni a zabíjeni při obřadech, které svět doposud neviděl. Dulthar začal své rituály šířit i mezi širší řady a i to mu za chvíli bylo málo. Začal pobízet své kněží, aby rozšířili jeho učení i mezi prostý lid a zvětšili zástupy jeho uctívačů. Nad Illiadorem se snesl temný mrak Dultharova odpadlictví. Celá města byla konvertována na jeho víru; řady jeho následovníků byly nespočetné. Když bohové viděli, jak daleko první mezi nimi zašel, svolali velkou radu. Během několika týdnů kněží ostatních chrámů se zástupy věrných vyvraždili každého, kdo měl cokoliv společného s Dultharem. Než si ten stačil uvědomit situaci (byl velmi zaměstnán svými rituály), přišel o téměř veškeré přívržence. V té chvíli proklel ostatní bohy, svět i sám sebe. Od té doby se jeho věrní skrývají a jen málokde mohou otevřeně vystupovat. Dulthar s nimi dále provádí své rituály a zdá se, že na zbylý svět zapomněl a oddává se svým zvrácenostem. Kdo ví? Možná tajně pracuje na plánu, jak získat ztracenou moc a přetvořit celý svět podle svých zvrácených představ. Princip Dulthara Jelikož jsou bohové pouze zástupci principu, ne princip samotný, musel někdo vyplnit vzniklé místo. Tímto nástupcem se stala Tanalé, nové božstvo Illiadoru, čímž je Dulthar vytěsněn na samotný okraj zájmu. Zůstaly mu pouze některé neřesti, ale i ty jsou postupně přejímány jinými božstvy. Dulthar ve hře Námětem na hru může být pokus o návrat Dulthara a oživení jeho nejhorších principů. Podivný kult bude korumpovat lidi, svádět je na dno zkaženosti, poskytovat jim bohatství a moc.

Dwatah Neutralita, Řád kovářské kladivo trpaslík nebo gnóm hory, oheň, země, kovářství Chrámy: mohutné kamenné stavby, umně zdobené Moc: 50 Vzestup: I. věk O původu Dwataha je známo jen velmi málo. Má se za to, že se zrodil společně s gnómy působením Tvůrce života (sami gnómové vznikli přetvořením trpaslíků, takže může být považován za trpaslíka i za gnóma). Je možné, že byl Povaha: Symbol: Vzhled: Působení:

7 bohem ještě před Mocnými, ale jeho síla se začala projevovat až později. Sférou jeho vlivu je země a oheň, který v ní hoří. Panuje v horách, jeskyních a samotném lůně země. Má rád všechny kováře, kameníky, horníky, zlatníky a další řemeslníky, kteří pracují s kamenem, rudami či ohněm a jim žehná za jejich práci. Jako bůh živlů umí být krutý a nelítostný. Pokud se mu někdo znelíbí, udeří tvrdě, ale umí odpouštět.

Eleis Válečník Světlo, Řád lev zlatovlasý elf; lev boj, čest, hrdinství honosné stavby zdobené výjevy z bitev; kněží jsou chudí Moc: 50 Vzestup: I. věk Eleis stojí po boku Irnaliel. Není tak bystrý a pronikavě inteligentní jako ona (i když jej nelze rozhodně považovat za hloupého), a tak dá často na její radu a vždy stojí na její straně. Svou povahou je poněkud ukvapený a často jedná rychle a bez rozmyslu (čímž nutí Irnaliel sahat na dno její trpělivosti). Eleis měl odjakživa slabost pro krásné dívky. I dnes, kdy věky zmoudřel, se občas zjevuje v podobě avatara krásným ženám, které jeho city ochotně opětují. Svého času měl malý románek se Sansri (tehdy ještě smrtelnicí), která jej zradila a využila jeho upřímnosti, aby se stala bohyní. Z jejich spojení vzešla nová bohyně, Tanalé. Eleis patří k Šesti Mocným Illiadoru, kteří na něj přinesli život. Původně byl rytířem garthandorského boha války. Povaha: Symbol: Vzhled: Působení: Chrámy:

Princip Eleis je jedním ze tří principů boje a války (kromě Karvose a Zaaga). Jeho podstatou je ale hlavně ochrana slabších a sebeobětování, boj za vyšší ideály. Mnoho rytířů a uctívačů toto nechápe a snaží se dobýt vlastní slávu, což tomuto principu odporuje.

Finvael a Gallind Světlo, Řád žalud, klas mladí, ale vážní zlatovlasí elfové Působení: příroda, stáda, lesy, plodnost Chrámy: většinou žádné nebo prosté, přírodní prostranství, lesy Moc: 60 Vzestup: II. věk Finvael a Gallind, původem elfové (a manželé) z Elfie, objevili taje lesní magie na Illiadoru a stali se prvními přáteli stromů a lesů. Hvozdy se jim za jejich služby odměnily a oba se stali navždy bohy Illiadoru. Jejich životní síla pochází ze stromů samotných, rostlin i zvířat, ale také lesních bytostí a lidí uctívajících tyto domény. Zatímco Gallind tíhnul více ke hlubokým stinným lesům, Finvael upřednostňuje volnou přírodu, volné stepi, pláně a pole. Stala se také patronkou rolníků, pastevců a plodnosti. Povaha: Symbol: Vzhled:

Helkaglin, Ledová paní Temnota, Řád diamant krásná plavovlasá barbarka Působení: led, sníh, mráz, krutost, smrt Chrámy: kamenné nebo ledové stavby Moc: 30 Vzestup: IV. věk Helkaglin byla mocnou čarodějkou ve studeném Argaru. Již za svého života vynikala svou krutostí, chytrostí a touhou po krvi. Zalíbila se natolik Zaagovi, že ji pojal za ženu a usadil ji po svém boku na svůj krvavý trůn. Helkaglin vždy uměla ovládat muže a Zaag pro ni udělá, co jí na očích vidí. V kruzích mudrců se proslýchá, že většina činů Zaaga pochází z hlavy Helkaglin. Povaha: Symbol: Vzhled:

Irnaliel, Uzdravitelka Světlo, Řád jednorožec zlatovlasá lidská žena; jednorožec Působení: léčitelství Chrámy: prostorné mramorové stavby bez okras, často se sochami Irnaliel či jednorožců Moc: 70 Vzestup: I. věk Po svém zbožštění se Irnaliel vydala cestou bohyně léčitelství. Svými modlitPovaha: Symbol: Vzhled:

NEJVYŠŠÍ

PRAVDA

bami pomáhá léčit raněné a nemocné, ale také chrání slabé proti Zlu. Svou mocí patří mezi nejsilnější bytosti Illiadoru i Rozhraní. Má celé zástupy oddaných následovníků, které vede jejich láska a víra v dobro Irnaliel. Irnaliel, stejně jako další bohové Světla, chápe nutnost Zla jako své protiváhy. Proto, i když měla několik příležitostí zničit bohy zla, udržuje rovnováhu sil a do bitev se vydává jen v případě krajní nutnosti. Před mnoha a mnoha staletími se nešťastně zamilovala do svého paladina Aelona, ale od doby jeho smrti ji málokdo viděl šťastnou a radostnou. Irnaliel, původně mocná čarodějka, patří k Šesti Mocným Illiadoru.

Karvos, Železná pěst Neutralita, Řád sevřená pěst černovlasý, mohutný obr boj cvičiště či aréna s malými svatyněmi Moc: 40 Vzestup: I. věk Karvos je velmi praktický bůh. Nezatěžuje se intrikami, soucitem nebo pletichařením, díky čemuž se vyhnul mnoha nesnázím a získal velkou moc. Není ani čestný jako Eleis, ani zuřivý jako Zaag, bůh krve, což mu vyneslo přízeň mnoha válečníků. Nade vše miluje boj a válečnou slávu. Ti, kdo jej znají, jej mohou uvidět v podobně mocného válečníka na bitevním poli, kde se vrhá na řady nepřítel. Větší nežli jeho láska k boji je jeho láska ke slavné elfí hrdince, šermířce Quasile, druhé nejslavnější hrdince Illiadoru, která jeho lásku opětuje. Karvos přišel mezi šesti Mocnými na Illiador a spolu s nimi se stal bohem. Na Garthandoru byl uznávaným bojovníkem, a ztráta rodné země jej hluboce ranila. Nyní cvičí armádu, která ochrání Řád a zabrání zničení světa. Povaha: Symbol: Vzhled: Působení: Chrámy:

Lianea, Měsíční paní Neutralita až Světlo, Řád srpek měsíce mysticky krásná tmavovlasá žena Působení: měsíc, noc Chrámy: velkolepé budovy z tmavého kamene, zdobené stříbrem a stříbrnými sochami Moc: 70 Vzestup: I. věk Lianea je bohyní měsíce, spánku a odpočinku. Dohlíží na stvůry vyslané

Povaha: Symbol: Vzhled:

8 Temnotou a trestá je za jejich temné skutky. Má velkou moc a zejména v severních zemích se těší nemalé úctě. Tato tmavovlasá bohyně je tajnou družkou Andrila. Oba svůj vztah skrývají, ale jedná se o veřejné tajemství, které zná každý velekněz a bůh, ale taktně o něm mlčí. Z jejich lásky se Lianee narodilo dítě, které jim přineslo velkou radost, a jeho smrt velký zármutek. Harik, jak se chlapec (a později muž) jmenoval, byl smrtelný, a i přes snahy božských rodičů zemřel ve 215 letech stářím. Lianea patří k šesti Mocným, kteří přišli ze zničeného Garthandoru a vnesli na Illiador život. Původně byla prostou pasačkou koz, kterou si vybrala tamní Měsíční bohyně a učinila z ní svou kněžku. Pro svou lásku a úctu k bývalé učitelce si Lianea po svém zbožštění zvolila za oblast působení měsíc a noc. V duchu přísahala, že nedopustí zkázu tohoto světa a všemi silami jej brání a udržuje rovnováhu mezi dobrem a zlem.

Melek Neutralita, částečný Chaos měšec šotek, ale používá mnoho různých podob Působení: bystrost, řečnictví, lest, zlodějství, klam Chrámy: bohatě zdobené mramorové chrámy Moc: 30 Vzestup: III. věk Melek vlastně neměl být bohem. Původem šotek a největší chvástal, zloděj a kuplíř všech dob. Trpěl také nepřekonatelnou zvědavostí. Díky svému štěstí se v pravý čas ocitl na pravém místě - vykrádal pokladnici mocného čaroděje, který právě pronikl do tajemství bohů a chtěl vstoupit do jejich řad. Když nešťastný čaroděj dokončoval inkarnaci, Melek náhodou vběhl, pronásledován jeho sluhy, do pentagramu a zmizel v záblesku světla. Pak, asi kolem roku III. 600, poznal Illiador nového boha Meleka. Jméno čaroděje je zapomenuto, povídá se, že zanechal svého řemesla a stal se poustevníkem. Melek se od té doby změnil jen málo (k velké nelibosti ostatních božstev) a stále má slabost pro přikrášlené příběhy, zlodějinu, lest a zvědavost (odkrývá mnohá tajemství, která by měla zůstat zahalena ve tmě). Povaha: Symbol: Vzhled:

Nefelktrah, Vládkyně Temnot (Temná, Trestající a Zbožňovaná) Povaha: Temnota, Absolutní Řád Symbol: černý měsíc Vzhled: hnědovlasá elfka nevýslovné krásy Působení: moc, Temnota Chrámy: velkolepé chrámy z bílého mramoru Moc: 80 Vzestup: I. věk Nefelktrah sedí na trůnu světa na straně Temnot. Chce si podmanit každou živou bytost na světě, ale chápe zákony Řádu a potřebu Rovnováhy, a proto neučiní nic, co by Rovnováhu výrazně narušilo. Na druhou stranu, kdykoliv se to hodí jejím záměrům, vystupuje skrytě či otevřeně proti řádům Dobra a neváhá zabíjet jejich věrné. Jejími hlavními zbraněmi jsou strach, zoufalství a beznaděj. Zástupy uctívačů Temné bohyně nejsou sice tak ochotné jako zástupy Irnaliel, ale Nefelktrah má své cesty, jak získávat moc a sílu - neochotné její kněží donutí a ty vzpurné obětují. Nefelktrah kdysi stála na straně dobra jako bílá čarodějka. Činy garthandorských bohů ji natolik pobouřily, že zavrhla cestu Světla a nyní se snaží nastolit svůj spravedlivý Řád skrze Temnotu. Proto souhlasila s ostatními pěti Mocnými a společně vybudovali nový svět, Illiador, kde dnes vládnou. Právě ona je jednou z hlavních opěr Kaldeii a Neharoxe a její klerici budou čelit silám Chaosu jako první. Princip Princip Nefelktrah rozhodně nelze zaměňovat s principem Alvina, neboť Nefelktrah používá Temnotu jako zbraň, není jejím cílem. Naopak, se snaží ze všech sil podporovat Rovnováhu a uchránit svět před zkázou. Jejími největšími soupeři tak nejsou principy Světla, ale Chaos a principy Alvina, Urxura a Dulthara.

NEJVYŠŠÍ

PRAVDA

Sansri, Hadí paní Neutralita, mezi Řádem a Chaosem Symbol: had, který se zakusuje do vlastního ocasu Vzhled: krásná tmavovlasá žena kentu s uhrančivýma očima Působení: hadi a jedy, úlisnost, klam Chrámy: různé, ale četně zdobené podobiznami hadů a hadích lidí Moc: 40 Vzestup: IV. věk Sansri si za oblast svého působení zvolila hady, které její lid uctíval již před jejím zbožštěním. Její povahu nelze přesně zařadit, neboť se pohybuje mezi Světlem a Temnotou a řádem a Chaosem tak, jak to vyhovuje jejím záměrům. Dříve byla Sansri královnou Ephatimu a mocnou kouzelnicí. Když do její země přišel Aelon a žádal o pomoc při probuzení starých bohů, Sansri souhlasila, ale v hlavě se jí zrodil nápad. Svedla probouzejícího se Eleia a vynutila si na něm slib, že ji přijme mezi bohy a posadí na trůn po svém boku. Eleis musel dostát svému slibu (i když ho po plném probuzení trpce litoval) a Sansri se stala bohyní. Z jejich spojení se zrodila Tanalé. Povaha:

Princip Doménou Sansri jsou hadi a vše, co je hadům přisuzováno (v tom je Sansri zásadová). Nemá ale problém vyslyšet modlitby z obou konců konfliktu mezi Světlem a Temnotou, neboť jejím hlavním rysy tvoří klam, kluzkost a lhaní.

Sobek, Pán Vod Povaha: neutrální, Řád Symbol: delfín, trojzubec Vzhled: šedovlasý, vousatý člověk Působení: voda, oceán Chrámy: modrý kámen Moc: 80 Vzestup: II. věk Mezi nejtajemnější bohy Illiadoru patří Sobek, Pán Vod. Víme o něm velmi málo, pouze to, že se zrodil z vody samotné. Oceány, řeky, jezera, vodní tvorové a mořské rostliny vytvářejí jednotné vědomí podobné hvozdu. Na rozdíl od něj je soběstačným společenstvím, ale prolíná skrze celý svět, od prvního pramene v horách až po nejtemnější mořskou hlubinu. Toto vědomí, které se projevuje jen ojediněle a pomalu, stvořilo svého syna Boha vod. Poprvé se objevuje na konci druhého věku a na rozdíl od většiny

9 ostatních Nižších bohů není původně smrtelníkem ani potomkem jiného boha. Sobekův původ ovlivňuje i jeho smýšlení. Nerozumí příliš lidem, ale učí se je chápat. Nemá je příliš v oblibě, ale přijal je jako své následovníky, kteří pečují a chrání vodstva a vodní tvory vůbec. Ostatním bohům rozumí ještě méně, i když je jedním z nich. Jeho síla nepochází z řad vyznavačů (i když jej také posilují), ale především z vody. To jej staví do zvláštní pozice, neboť všichni ostatní jsou bytostně závislí na svých uctívačích. Smýšlením je neutrální, nestraní dobru ani zlu, ale upřednostňuje zájmy své matky - Vody. Uznává Řád, i když se o bohy Trojice stará jen pramálo.

mohl i dar vidění do budoucnosti, který byl do té doby výsadou bohů. Říká se, že si svými službami, umem jednat s lidmi i bohy zajistil smlouvu se samotnou Trojicí, která jej povýšila do božského stavu. Jako oblast působení si zvolil to, co uměl za svého života nejlépe - obchod, vyjednávání a věštění. Stal se také patronem mnoha měst, kterým dopomohl k bohatství. Uctívá jej většina národů i ras na celém Illiadoru (a má se za to, že jeho vliv sahá i do Kraagu díky výhodným smlouvám s tamními bohy).

Tanalé Neutralita, Chaos růže mladá usměvavá dívka s medovými vlasy Působení: krása, radost, štěstí, nestálost Chrámy: různé Moc: 30 Vzestup: V. věk Tanalé se počítá mezi Vyvolené, bohy, kteří jsou potomky božských rodičů. Jejím otcem byl Eleis a matkou Sansri, která Eleia svedla a využila, aby se stala nesmrtelnou. Její původ Vyvolené jí dává značnou výhodu a moc. Tanalé je zatím příliš mladá a nezkušená, aby těchto možností využila. Možná to způsobuje i její nestálá povaha, neboť si nerada dělá starosti se zítřkem a raději si užívá radostí dneška. Zatím nemá příliš mnoho následovníků a ti jsou ještě navíc málo spolehliví, stejně jako jejich bohyně. Povaha: Symbol: Vzhled:

Princip Tanalé musela vzniknout ze samé Nezbytnosti, aby nahradila volné místo opuštěné Dultharem.

Tanron Neutralita, Řád oko bez víčka v otevřené dlani Vzhled: člověk středních let důstojného vzhledu Působení: obchod, peníze, prozíravost, věštění Chrámy: bohaté, zlatem zdobené stavby podobné palácům nebo přepychovým domům Moc: 80 Vzestup: II. věk Tanron byl vždy skvělým vyjednavačem, obchodníkem a platil za prozíravého člověka. Možná mu k jeho úspěchu dopoPovaha: Symbol:

NEJVYŠŠÍ

PRAVDA

Urxuros, Pavoučí bůh Temnota, Absolutní Chaos pavouk, pavoučí síť obří pavouk pavouci, jedy černé stavby s osmiúhelníkovým půdorysem Moc: 30 Vzestup: IV. věk Urxuros byl za svého života člověkem a mocným čarodějem, který se spojil s démonickými hordami a pomáhal porazit elfy z An-Rimulu. Za své služby byl Bralkurem královsky odměněn. Zatímco bohové snili, byl povýšen a stal se Pavoučím bohem. Nicméně Bralkurovy dary jsou dvousečné a Urxuros nenávidí sám sebe i celý svět. Po porážce démonů totiž jeho vliv upadl, zůstala mu jen hrstka věrPovaha: Symbol: Vzhled: Působení: Chrámy:

10 ných a pro ostatní se stal jen zlým snem, noční můrou. Již nikdy na sebe nemůže vzít jinou podobu než strašlivého pavouka a jeho pohled způsobuje smrt. Urxuros zatrpkl, stojí v ústraní a spřádá své sítě proti bohům, lidem i samotné Trojici.

Zaag, Bůh krve směřuje k Chaosu, mezi Neutrálitou a Zlem Symbol: dvě sekery zkřížené nad kapkou krve Vzhled: vysoký statný člověk Působení: válka a krev Chrámy: jednoduché stavby z rudého kamene Moc: 50 Vzestup: III. věk Zaag byl kdysi smrtelníkem, jedním z největších hrdinů Kiredonu. Mezi bohy jej povýšil sám Neharox, neboť potřeboval zachovat Rovnováhu vzhledem k rostoucímu vlivu a síle Irnaliel (a Eleia). Jeho příchod mezi bohy byl zvěstován velkým morem v Kiredonu. Zaaga tak považujeme za protiklad a současně bratra Irnaliel (myšleno po duchovní stránce). Zatímco ona zastává sebeobětování, mír a lásku, Zaag značí krev, násilí a válku. Vždy byl divoký a nespoutaný, často propadal divokému bojovému šílenství a pod jeho pověstnou sekerou padly stovky nepřátel. Ani jako bůh svůj postoj nezměnil a stále si libuje v zabíjení, násilí a potocích krve, které požaduje po svých následovnících. Jeho ženou je Helkaglin, Bohyně Mrazu, která s ním sedí na krvavém trůně a on jí v mnohém naslouchá. Povaha:

MAGIČTÍ TVOROVÉ Na Illiadoru i Kraagu se můžeme setkat se následujícími skupinami magických tvorů:

Nemrtví Nemrtví tvoří velmi početnou skupinu magických tvorů. Jejich původ je v Pravém světě, kam se vracejí, ale jejich síla pochází z Rozhraní, odkud se na Pravý svět vrátili a čím porušují Řád věcí. Nemrtvý jsou jasným projevem Chaosu. Jejich bližší popis najdete v Bestiáři ve stejnojmenné kapitole.

Elementálové Zcela základními magickými tvory jsou elementálové, se kterými se můžeme setkat jak v Pravém světě, tak i v Rozhraní. Popis jednotlivých elementálů najdete opět v Bestiáři ve stejnojmenné kapitole.

Uměle stvořené bytosti Poslední skupinou jsou tvorové vytvoření uměle, pomocí kouzel či alchymie. Ti nemají vlastní duši (i když mohou mít duši cizí, která je řídí). Nemohou se rozmnožovat, a pokud nemají vnucené umělé chování nebo vsazenou cizí duši, jedná se o tupá monstra.

Další stvůry Na svých cestách mohou dobrodruzi potkat i jiné tvory, považované za magické nebo prazvláštní. Jedná se buď o služebníky bohů nebo božské výtvory nebo o tvory zakleté či očarované.

Propast zatracených Úplně poslední skupinu tvoří bytosti z Propasti zatracených. Ani sami bohové nemohou do Propasti vstoupit nebo někoho propustit (i když tam mohou někoho uvrhnout). Pokud b se taková bytost na zemi dostala, byla by chodící pohromou, katastrofou a nezdolným protivníkem. Magie by na ni nefungovala, nebo jen velmi málo, kromě artefaktů by jí nic neublížilo a její pouhá přítomnost by znamenala smrt.

Mytické bytosti Mnoho tvorů v Pravém světě má svou podstatu v magii, ale ještě nejsou považováni za zcela magická stvoření, neboť normálně žijí a umírají, i když mají mnohdy fascinující vlastnosti. Jejich magická podstata jim umožňuje žít jak v Pravém světě, tak i v Rozhraní a někteří dokáží volně procházet mezi oběma světy. Mezi takové bytosti patří například jednorožci, sfingy nebo gargoyly.

Démoni Za démony považujeme všechny obyvatele Kraagu, kteří nežijí nikde jinde. Jejich popis najdete v Bestiáři v části Démoni.

NEJVYŠŠÍ

PRAVDA

O Illiadoru

11 DATUM A ČAS Illiador má poněkud nezvyklý časový systém daný odlišnou dobou oběhu. Jeden rok má 303 dní - 6 měsíců po padesáti dnech (řídí se podle měsíce Eneilu) a tři dny svátků (První a Druhý den Slunce, Den Příchodu). Tisíc let tvoří jeden eón. Jeden týden trvá deset dní (měsíc má pět týdnů). Jeden den má dvacet hodin (deset hodin dne a deset hodin noci). Datum zapisujeme následovně:

Věk. Rok / Měsíc / Den Příklad: II. 875 / 4 / 40

KALENDÁŘNÍ MĚSÍCE 1. Laena 2. Aran 3. Fion 4. Quen 5. Erenost 6. Keira

Dny v týdnu 1. Alema 2. Orse 3. Luino 4. Vextra 5. Kilaem 6. Ferestri 7. Nia 8. Galmen 9. Aarx 10. Nethea

SVÁTKY Arenil První den Slunce začíná rok. Nepatří do žádného měsíce a slaví se jako všeobecný svátek na celém Illiadoru.

Ulonil Poslední den Slunce je také posledním dnem roku. Podobně jako První den nepatří do žádného měsíce ani týdne. První den následuje za Posledním a tvoří tak dvoudenní celosvětový svátek.

Fornil (den mezi posledním dnem Fionu a prvním dnem Quenu) Den příchodu. Oslavuje den, kdy Branami prošli první osadníci a začali nový život na Illiadoru. Nikdo kromě elfů, trpaslíků a nejmoudřejších lidí si nepamatuje původní význam Dne příchodu, ale oslavuje jej celý Illiador. V tento den vstupují do světa někteří bohové, aby ve svých chrámech oslovili své věrné.

Eranil (25. den Aranu - 2/25) Den Obnovení, první den jara. V tento den probíhají velké oslavy a hostiny na počest prvního dne jara.

Tamila (41. den Erenostu - 5/41) Den usmíření. V tento den je zakázáno bojovat, jsou udělovány milosti, všechny chrámy otevřeny a kněží dávají požehnání všem prosebníkům.

Heriotep (18. den Quenu - 4/18) Tento den by mohl být dnem magie, ale nikdo jej nijak neslaví. Traduje se, že v noci Heriotepu přicházejí duchové mrtvých a naříkají nad svým osudem. Prostí lidé se zavírají doma a zapalují svíce na usmíření svých zemřelých. V tento den mají všichni bonus +2 k sesílání kouzel a kouzla stojí pouze dvě třetiny ceny.

OBYVATELÉ ILLIADORU Na počátku přivedli Mocní na Illiador zástupce všech rozumných ras Garthandoru: elfy, lidi, trpaslíky, obry a další. Kromě nich přišli zástupci obyvatel lesů, vod a hor - dryády, víly, merfolkové, skřítci a mnoho dalších.

Elfové (říše An-Rimul, Elfie, Nalmien, Tulla, částečně Celim, Pelon, Verthir) Elfové, nejpočetnější rasa, začali stavět svá města na ostrově jihovýchodně od Illiadoru. Lesní elfové postavili své domovy v hvozdech, vznešení na pláních okolo Vnitřního moře a mořští okolo na severním břehu ostrova. Protože sami neumírají, jsou i jejich lesy věčné a zvířata v nich nestárnou. Žijí s nimi pegasové, jednorožci, stříbrní orli a mnoho dalších suchozemských i vodních zvířat. Některá jsou rovněž nadána darem řeči a rozumu. Po čase pronikli na kontinent a založili Tullu a An-Rimul, později pak (během vpádu Démonických hord) také Nalmien v lesích pod Artharijským pohořím. Žijí také společně s dalšími rasami v mnoha zemích světa.

Lidé (říše Fenexos, Kiredon, Laevin, Marmion, Olmion, Sur-lúmin, částečně AnRimul, Celim, Ephatim, Pelon, Lamurie, Verthir) Původní sídliště lidí, kteří přišli na Illiador, leží v Kiredonu. Odtud se lidé rozšířili do celého světa. Nejednotnost a

O ILLIADORU

touha po moci rozdělila lidi do mnoha států, a tak na rozdíl od elfů spolu soupeří a bojují.

Barbaři (říše Argar, Bariah, Ephatim, Ertas, Fuyana, Ioridarmeth, Pobřežní říše, Verthir, Tualay, částečně Celim, Lamurie, Pelon) Barbaři jsou rodilí válečníci a dobyvatelé. Jedná se v podstatě o lidi, ale protože nemají tak vyvinutou kulturu, věnují se válečnictví a dobývání, jsou poněkud odlišní (silnější, větší). Jejich původní sídliště leží na jihovýchodě, v Argaru (původně byl tento ostrov součástí kontinentu). Za čas pronikli po moři na samotný kontinent a založili Pobřežní říši. Moc elfů je však udržela na pevných hranicích, a proto obrátili svou pozornost jinam. Na západě Illiadoru se objevily nomádské kmeny, Tualayové. Severněji se střetli s lidmi z Kiredonu a byli nuceni plout dále na sever, kde založili Ertas, Verthir, Bariah a pouštní města Fuyany (barbaři se nikdy nedokázali domluvit a jejich země se rozdělily na menší části).

Obři (Kalvenor v Rozhraní, rozptýlení po Illiadoru) Praví obři již na Illiadoru (až na výjimky) nežijí. Jejich domovem je nyní Rozhraní, svět, kam míří duše zemřelých (viz legenda O obrech). Část obrů, která nebyla přenesena, v hrůze prchla do okolí a stala se lovnou zvěří Olmionců, kteří je pronásledovali s fanatickou nenávistí. Ti, kteří přežili, se maskují nebo vydávají za tupé dargy nebo lidožravé obry.

Trpaslíci (Křišťálové jeskyně, Pelon, Tyval, Zult, Valtan, částečně v mnoha městech s lidmi a dalšími rasami) Trpaslíci odnepaměti sídlí v horách. Pocházejí z Křišťálových jeskyní v Artharijském pohoří, později se vypravili na jih, kde vznikly říše Tyval a Zult a také se jich část přidala ke gnómům ve Valtanu. Někteří si zvolili život ve městech, kde poměrně dobře vycházejí s lidmi i jinými rasami.

Skřeti (horské jeskyně) Skřeti mají mnoho sídlišť v horách po celém světě, ale nikdy se jim nepodařilo vybudovat vlastní stát.

Šotci (všude a nikde)

12 O původu šotků není nic známo, neboť je na Illiador nikdo nezval. Předpokládá se, že se vmísili mezi lidské osadníky, kteří prošli branami.

Dargové (Argar, horské oblasti, příležitostně kdekoliv na světě) Tato silná a nemotorná monstra žijí v horách. Bojují se všemi a nejvíce sami mezi sebou, a proto nemají dost času a sil na dobývání. Putují kam se jim zachce a žijí převážně v nehostinných oblastech, kde mohou vzájemně nerušeně bojovat.

Gnómové (Celim, Křišťálové jeskyně) Počátek gnómské rasy nastal v době, kdy Tvůrce života začal měnit stávající formy života. I dnes jich je poměrně málo, možná proto, že jsou málo bojovní a radši ustupují, než by se pouštěli do válek. Žijí v horských údolích nebo zemích společně s dalšími rasami.

Kentu (říše Illiar, částečně Pobřežní říše, AnRimul, Celim, Ephatim) Tito tajuplní tvorové, původní obyvatelé Illiadoru, se probudili na konci druhého věku, v místě dnes známém jako Illiar. Zřejmě je jejich rasa stižena strašlivou kletbou nebo jiným neštěstím, neboť než se stihli vzpamatovat, byli zotročeni barbary (z Pobřežní říše). Po osvobození mají dvě hlavní říše - Illiar (posvátná země) a společně s barbary Pobřežní říši. Mnoho jich uprchlo do jiných zemí (mezi elfy, ale i na sever, za Artharijské pohoří - do Celimu a Ephatimu).

JAZYKY ILLIADORU Elfština Řeč elfů je jemná, květnatá a s bohatou zásobu slov (například pro úsvit má deset výrazů). Má tři dialekty - dělí se na vysokou, mořskou a lesní elfštinu. Vysoký a mořský dialekt jsou si velice blízké a lze se s nimi navzájem bez potíží dorozumět. Lesní elfština je uzavřenější a značně se od druhých dvou liší.

Západní obecná řeč Původní řeč lidí, kteří přišli na Illiador. Je nejrozšířenějším jazykem vůbec, neboť ji přejaly i ostatní rasy.

Východní obecná řeč Řeč lidí, kteří osídlili Illiador východně od Kiredonu. Vychází ze západní řeči, ale od elfů přejala mnoho výrazů a přízvuk. Je libozvučnější a květnatější než

západní řeč a má mnohem košatější slovní zásobu.

Trpasličtina I když žijí skupiny trpaslíků odděleně, svůj jazyk nemění - je pro ně tradicí a má náboženský význam. Cizince svou řeč neučí a pečlivě jeho tajemství střeží, takže jej mohou používat k tajnému dorozumívání.

Illiarština Jazyk kentu, kteří žijí v dnešním Illiaru. Od původní řeči kentu se příliš neliší, ale přejal slova z elfštiny i barbarských jazyků (argarštiny).

Argarština Jazyk původních barbarů z Argaru, který se ujal ve všech zemích, které založili nebo dobyli. Je jednoduchý, drsný, ale stručný a velmi rychle se mu lze naučit.

Kalvenorština Původní řeč obrů, kteří přišli na Illiador. V této podobě se uchovala jen v samotné Kalvenoru; divocí obři, kteří žijí mimo, používají místní dialekty.

Kouzelnická řeč Přesná a pečlivá řeč, kterou se pronášejí kouzelnické formule. Kouzelnickou řečí je možné se dorozumívat stejně dobře jako jinými jazyky. Hlavní důraz při vytváření tohoto jazyka byl kladen na přesnost, zejména přesnost slov souvisejících s kouzlením. Například pro oheň zde nalezneme asi patnáct výrazů podle jeho formy, pro ostatní elementy pak po deseti výrazech.

Řeč stromů Druidi a lesní bytosti používají svůj vlastní jazyk, nepodobný žádné jiné řeči Illiadoru. Od ostatních jazyků se liší především tím, že nemá technické a společenské výrazy - je velice přímý a jednoznačný. Řeči stromů nikdo cizí nerozumí a to ani za pomoci kouzel.

Skřetí řeč Skřeti mají hrubý dialekt, kterým se mezi sebou dorozumívají. Kromě nich jej ovládají trollové, horští obři a další obyvatelé hor.

Řeč Pouště Jazyk kočovníků žijících na Velké písečné poušti Fuyaně. Vzdáleně se podobá argarštině, z níž původně vzešel.

GEOGRAFIE ILLIADORU

O ILLIADORU

Na Illiadoru jsou celkem tři kontinenty: hlavní (Illiador) leží na jihu, Laminai (severozápadně od Illiadoru) a Nariad (u severního pólu). kontinent Illiador Obyvatelé nemají tušení o druhých dvou kontinentech. Proto ani nerozlišují mezi názvem svého světa a kontinentu. Okolo Illiadoru je několik ostrovů, které k němu počítáme (Elfie, Svobodná země, Laevin). Illiador byl zúrodněn s pomocí „Tvůrce života“. Žije zde většina rostlin, zvířat a populace. Laminai Laminai měl být zúrodněn jako druhý po Illiadoru. Protože se artefakt „Tvůrce života“ vymkl kontrole, nebylo možné přetváření dokončit a na Laminai se život uchytil jen okrajově. Většinu povrchu tvoří pouště a polopouště; na jihu a jihozápadě se začíná rozrůstat les. Žijí zde zdivočelé kmeny barbarů (argařanů), jejichž předci zde přistáli před mnoha staletími. Nariad Území Nariadu je pokryto ledem a sněhem, pouze na jižních pláních roste neduživá tráva a lišejníky. Na Nariadu nežije žádný národ; ze zvěře zde najdeme pouze tučňáky, soby a další severská zvířata.

Měsíce Okolo Illiadoru obíhají čtyři měsíce: Eneil - Velký měsíc Měsíc obíhá přibližně kolem rovníku, kde je nejlépe vidět. Na jižním Illiadoru a Nariadu jej není možné spatřit. Jeden oběh kolem planety trvá 46 dní. Eneil je zasvěcen měsíční bohyni Lianee a má velký význam pro její následovníky. Gartil - Rudý měsíc Gartil je nejlépe za svátků Arenilu a Ulonilu nad jižním obzorem (vychází nad Laminai). V polovině roku je pak úplně skryt. Přes svou rudou barvu je symbolem obnovení a života a je zasvěcen bohyni úrody a plodnosti Finvael. Silmatil - Zářící měsíc Silmatil svítí světlezeleným svitem. Vychází nad jihozápadním oceánem a putuje na severovýchod přes západní Illiador k světadílu Laminai a přes Neznámý oceán zpět na jih. Nejlépe jej mohou vidět obyvatelé západního a severního Illiadoru; na jihovýchod dopadá jeho svit pouze několik dní v roce (přibližně jednou za 209 dní).

13 Jeho svitem se zaklínají všichni hazardní hráči a tím je určeno i jeho zasvěcení Melekovi, bohu štěstí. Nuretil - Temný měsíc Temný měsíc putuje neviděn po obloze od severozápadu k jihovýchodu, přičemž po každém oběhu se posouvá trochu na východ. Jeho oběh trvá 21 dní a do stejného místa se vrací jednou za dva roky. Jeho přítomnost má neblahý vliv a často při ní dochází ke katastrofám, válkám nebo jiným neblahým událostem. Zasvěcen byl Nefelktrah.

Severní země Bariah, Celim, Ephatim, Fuyana, Ioridarmeth, Lamurie, Pelon, Svobodná země (ostrov), Verthir

Souhvězdí Na obloze nad Illiadorem září nejjasněji hvězda Vomaxil, podle které se řídí námořníci. Na severní obloze je vidět souhvězdí Heresstil (Had) a proti němu nad jižním pólem Fimanil (Sokol). Na jaře mohou obyvatelé Illiadoru spatřit souhvězdí Dhar Kivaru (Útočícího draka) spolu s hvězdou Kilinaér (Naděje). Od poloviny léta do konce zimy se rozzáří souhvězdí Pterixe, Ohnivého ptáka. Z dalších známých souhvězdí nemůžeme opomenout Barrip (Medvědí tlapa), Ravilathéána (Ryba se zářícím okem), Silvarax (Zářící Klenot), Raveth (Bojovník), Ialio (Oko) a Neharox (Smrt).

Státy Illiadoru Illiador dělíme na tři velké celky: západ jižní části, východ jižní části a sever. Tyto části jsou od sebe geograficky odděleny. Jih od severu rozděluje Artharijské pohoří, což jsou téměř neprostupné hory o výšce až 10 km, které se táhnou přes celý kontinent. Cestu skrz ně zná jen málokdo a průsmyky jsou schůdné pouze v létě, v ostatní období zapadají sněhem. Západ a východ jižní poloviny kontinentu jsou od sebe vzdáleny asi 1000 km, které tvoří téměř neobydlená pustina (v dávných dobách zde byla města a osady, lze zde najít jejich zříceniny). U hlavního kontinentu se nalézají tři významné ostrovy: Laevin (jihozápadně od Illiadoru), Elfie (jihovýchod) a Svobodná země (na východě). Západní země Argar (na ostrově), Ertas, Fenexos, Kiredon, Křišťálové jeskyně, Laevin (na ostrově), Marmion, Sur-lúmin, Tualay Východní země An-Rimul, Elfie (na ostrově), Falven, Illiar, Kalvenor, Nalmien, Olmion, Pobřežní říše, Tulla, Tyval, Valtan, Zult

O ILLIADORU

Minulost Illiadoru

15 LEGENDY ILLIADORU O PŘÍCHODU

Před pěti věky byl Illiador jen pustým skaliskem uprostřed temných oceánů. Nikdo a nic zde nežilo. Vzduch byl nedýchatelný, z oblohy padal ohnivý déšť a sopky chrlily řeky lávy. Tento nehostinný svět si vybrali Mocní světa Garthandoru za svůj nový domov. Jejich vlastní bohové vedli boj na život a na smrt a bylo jen otázkou času, kdy by celý jejich svět podlehl zkáze. Našli si proto nikým neovládaný svět, vystavěli několik Bran - spojnic světů - a postupně, za pomoci tajemného „Tvůrce života“ a kouzel přeměnili Illiador v zemi života. Vznikly zde nové rostliny a tvorové a Mocní k nim přidali další zástupce ze svého světa. Nakonec přivedli zástupce čtyř ras: elfy, lidi, trpaslíky a obry (barbary počítáme mezi lidskou rasu). Na Illiadoru byl dostatek volného místa, a tak se nové obyvatelstvo rychle šířilo. Osadníci stavěli nová města, obdělávali pláně, káceli lesy a dobývali moře. Mocní, kteří je vedli a byli jimi uctíváni, získali za krátký čas sílu, která jim umožnila překonat hranice mezi smrtelníky a bohy. Společně prošli přes Rozhraní do Ásu a stali se bohy tohoto světa.

Toto jsou jména Mocných: Irnaliel a Eleis Lianea a Karvos Nefelktrah a Dulthar Aby se vyhli osudu starého světa, dohodli se noví bohové, že nebudou bojovat přímo - mohou se projevovat jen skrze své věrné a jejich sílu. Nemohou tak sami svou silou zasahovat do dalšího dění světa a v žádném případě spolu nemohou bojovat přímo.

Illiadorští bohové a Rozhraní Bohové vědí, co se stalo s Kraagem a tuší, že za vším stojí Bralkur. Mají však dost svých starostí a poslední, o co stojí, by byla válka s nejmocnějším bohem, a proto do dění Kraagu vůbec nezasahují a s tamními bohy nejednají.

ČASY PŘED PŘÍCHODEM Byli skutečně garthandorští první, kdo osídlil Illiador? Touto otázkou se v časech pátého věku zabývá jen málokdo. Ani sami bohové nevědí, kdo v dávno zapomenutých časech obýval zemi, které dali nový život.

Na několika místech nalezneme pozůstatky pradávné kultury: podivné věže Zary, krypty pod Tanatharem a mohyly na dalekém Nariadu pohřbené pod masami ledovců. Na dnech moří se prohánějí ryby v troskách měst, která ani nejstarší elfové nepamatují. Tyto zříceniny pocházejí od starobylé civilizace kentu, která byla na vrcholu v době, kdy na Garthandoru stavěli obři první slaměné chatrče. Kentu byli neobvykle mocní a magicky nadaní. Sami sebe považovali za vrchol stvoření a zavrhli své bohy, které považovali za slabé a měkké. Právě jejich dokonalost se stala jejich zkázou. Pro stálé studium, rozvoj ducha a sebechválu zapomněli na jednu ze základních potřeb smrtelníků - potřebu rozmnožovat se, mít potomky. Tak se mocná rasa náhle ocitla v situaci, kdy většina žen byla starých a neplodných (i když ne ošklivých; jejich technika a kouzla dokázaly omlazovat a prodloužit věk). Kentu začali pomalu vymírat a když si uvědomili ohrožení své existence, bylo pozdě. Obrátili se zpět ke svým bohům s prosbou o pomoc, ale modlitbám kněžích odpovídalo jen mlčení. Bohové, kteří dávno přišli o své stoupence, padli a rozplynuli se v Ía, Propasti bohů. Zoufalí kentu nedokázali situaci řešit. Někteří léčitelé se snažili pomoci svým ženám mocnými kouzly a zaříkadly, další část chtěla najít bohy, jiní se sami chtěli bohy stát, aby mohli ostatním pomoci. Jedna skupina pro jistotu vybrala několik nadaných dobrovolníků a uložila je do sarkofágů hluboko pod zemí a zapečetila mocnými kouzly. Ale žádný lék, prosba ani kouzlo nemohlo kentu pomoci (má se za to, že je jejich vlastní bohové před svým pádem prokleli). A tak postupně vymřeli a svět na ně zapomněl. Kouzla, která až do poslední chvíle používali na své omlazování, vysála sílu ze všeho živého na Illiadoru a ten se stal mrtvým místem. Po mnoha a mnoha eónech přišli na Illiador Mocní a vrátili na něj život. Po válce mezi obry a Olmionskými se sarkofágy otevřely a z nich vyšli zmatení kentu, kteří začali objevovat nový svět. Nalezli nové bohy, kteří je zbavili jejich kletby a umožnili jim zapojit se do společnosti lidí, elfů a trpaslíků. Kentu na svůj dluh nezapomínají a jsou jedněmi z nejoddanějších služebníků nových bohů.

O „TVŮRCI ŽIVOTA“ Tajemný artefakt zvaný „Tvůrce života“ patří k největším zvláštnostem a tajemstvím Illiadoru. Jedná se o malou průhlednou kuličku velikosti holubího vejce, která je přes své nicotné rozměry nádobou nesmírné moci. Zřejmě jej v dávných dobách vytvořili bohové Trojice, ale ztratili jej. Tento předmět dokáže v rukách schopného čaroděje či boha tvořit nové věci, živé tvory a dokonce i rozumné bytosti. Mocní s jeho pomocí přetvořili povrch Illiadoru v kraj zeleně a života; vytvořili nové rostliny, ale i napodobeniny rostlin z jejich světa. U zvířat byli opatrnější a tvorbě rozumných bytostí se vyhnuli a raději je přivedli ze svého světa. Nepostřehli však, že „Tvůrce života“ má svou vlastní vůli a rozum. Začal pomalu ovlivňovat živé bytosti, až některé zcela přetvořil. Vzniklo tak mnoho nových tvorů a bytostí; ze zlých lidí a elfů se stali skřeti, z pyšných a chytrých obrů vznikla rasa dargů. Ne všichni noví tvorové byli zlí; z orlů povstali dobří gryfové, v lesích se narodily první dryády a stromový lid. Tvůrce života dal vzniknout i tvorům magických - medúze, hydře, gargoyle a dalším nestvůrám. Když si bohové uvědomili, co artefakt způsobil, rozhodli se jej odstranit ze světa a vrátili jej Trojici.

O DRAČÍ DOHODĚ Draci tvoří starobylou a mocnou rasu. Žili kdysi i na Garthandoru, a když poznali, že se jejich svět řítí do záhuby, začali jednat. Jejich zvědové vypátrali Mocné a zpravili dračí plémě o jejich činech. Setkali se s Nefelktrah a ta jim nabídla dohodu: Otevře jim cestu Bránou na Illiador výměnou za služby dračího národa každý desátý drak se stane v novém světě jejím služebníkem. Kromě toho, jednou jedinkrát může povolat na dobu sta dní do své služby všechny draky světa. Aby unikli záhubě, draci s podmínkami souhlasili a tajně odešli na Illiador, kde se skryli v nepřístupných horách a jeskyních a jejich část plní své úkoly ve službách Nefelktrah.

O OBRECH Úsvit Na počátku času stvořili bohové ze svého rozmaru živé tvory, kteří se jim podobali - obry a obdařili je třemi dary: krásou, bystrostí a silou. Žádní smrtelníci,

MINULOST ILLIADORU

16 kteří později povstali, se s nimi nemohli rovnat. V dobách bájného Garthandoru vystavěli mocné říše, objevili mnohá tajemství světů, vytvořili artefakty a klenoty nedozírné ceny a krásy. S postupujícími roky dosáhli takové skvělosti a umění, až se mohli srovnávat se samotnými stvořiteli. Pak přišla válka. Válka bohů.

Nový svět Skvělé říše obrů byly zničeny a spolu s nimi i nové kultury lidí, elfů a trpaslíků. Mezitím Mocní vybudovali Illiador a přivedli sem i zástupce obrů. Zatímco Garthandor pomalu umíral, na Illiadoru začal nový život. Dvě tisícovky osadníků z řad obrů začaly budovat své sídlo na území dnešního Kalvenoru, na místě nazvaném Melist - „Nový domov“. Ve stínu zašlé slávy začalo vznikat nejkrásnější město všech dob. Řady obrů se rozrůstaly a k Melistu se připojila další města vybudovaná v okolí Fathunského jezera: Darmast (Hvězdné město), Firmost (Citadela obrů), Vasest (Město Naděje). V této době přestalo obrům stačit území kolem jezera, a tak začali pronikat na východ. Po uplynutí dalších pěti set let se poprvé setkali s jinými obyvateli, od kterých byli od začátku osídlení odděleni. Byli to lidé. Sami sebe nazývali Olmionci (Děti slunce). Na Garthandoru nebyli lidé pro obry více nežli zvířata určená k práci. Pro svou nadřazenost se obři ani nenamáhali navazovat s lidmi kontakt a pokračovali dále ve výstavbě. Olmionci se k nim chovali uctivě, téměř podlézavě. Opatrně pronikali do měst obrů, nechávali se najímat na práci (zpravidla podřadnou) a shromažďovali informace.

Soumrak obrů Jednoho rána na jaře roku 702 druhého věku začala jako blesk z čistého nebe válka. Tehdy připravované armády Olmionců vtrhly na Kalvenor. Úder vojsk byl drtivý, ale ještě mohutnější byl útok v magické rovině. Ač byli obři mistry magie, Olmionských kouzelníků a kněží přišly celé legie. Drtivý nápor smetl veškeré državy obrů mimo Jezero Naděje. Hordy lidí nezadržitelně postupovaly vpřed a na podzim již byly na dohled modravých vod.

Soudný den Tehdy se kněží obrů obrátili ke všem šesti bohům s naléhavou prosbou o pomoc. Jejich modlitby byly vyslyšeny. Aby zabránili zkáze celé rasy, spojili bohové své síly a změnili tvář světa. Okolo jezera povstaly mohutné hory, které zatarasily cestu postupující armádě. Ale největší změna nastala u samotné země, kde žili obři, neboť tu bohové přenesli do Rozhraní. Zásah bohů měl za následek katastrofu ohromných rozměrů. Mohutná zemětřesení, přílivové vlny a následná sucha postihly celou zemi. Nejvíce se katastrofa podepsala na Olmionu, kde zemětřesení pobila velkou část armád, poškodila mnoho měst a hladomor, který přišel následujícího roku, téměř vyhubil populaci země. Trvalo dalších dvě stě let, nežli se Olmion z mocného úderu bohů vzpamatoval. Od této doby datujeme náboženskou hysterii Olmionců, která později vyústila ve všeobecné uctívání Nefelktrah. Obři byli otřeseni. Jejich města byla těžce poškozena, nejmocnější bojovníci pobiti, úroda spálena nebo zasypána. Ale nejhorší úder utrpěla jejich pýcha. Nikdy nečekali, že by se tak podřadná rasa, jakou byli lidé, mohla postavit všemocným vládcům, vyvoleným, dědicům samotných bohů a porazit je na bitevním poli.

DŮLEŽITÉ

Významné události s dopadem na celý Illiador jsou na časové ose vyznačeny tučně. Založení země a jejich významné změny jsou označeny hvězdičkou (*). Události vztahující se k bohům mají u letopočtu symbol ‡.

I. Věk Příchodu (245 let) Tento věk byl poměrně krátký a probíhal ve znamení bouřlivého děje. Třemi Branami přišly tři skupiny obyvatel: elfové na jihovýchod, kde zakládají Elfii; lidé na západě budují novou vlast Kiredon a s nimi trpaslíci, kteří se přesunuli do hor východně od Kiredonu, a obři ve středním Illiadoru staví základní kameny Kalvenoru. Mezi lidmi, opojenými čerstvě nabytou svobodou, se objevují první rozmíšky. Nemají žádné faktické vládce a Mocní o vládu nestojí - mají se stát bohy, aby mohli svůj lid navěky chránit. Vůdcům dvou rozdělených frakcí se daří zabránit prvnímu krveprolití. Menší část se proto vydává jižním směrem. asi -200

Počátek Války bohů Garthandoru

-46

Mocní tuší zkázu svého světa a hledají nové útočiště

-37

Příchod Mocných na Illiador, pustý svět

-35

Výprava mocných do vzdálených koutů vesmíru; objev „Tvůrce života“

Vězni do konce světa Obři se zapřísáhli strašlivou pomstou na lidech, které chtěli vymazat z povrchu světa. Po několika dnech ale zjistili ještě hroznější pravdu, neboť slunce zmizelo a okol nich bylo stalé podivné šeru. Byli přeneseni do Rozhraní, místa, kam odcházejí duše zemřelých. Tehdy se znovu obrátili o pomoc k bohům. Ti kněžím ve snech sdělili, že jejich vyhnanství bude trvat navždy. Kdysi všemocní obři se tak stali vězni cizího světa, ze kterého nevedla cesta ven. Část obrů se s novou situací smířila. Ve svých srdcích bohům i lidem odpustili a začali žít nový život. Říkají si Děti nového úsvitu (Fare i Mel Chaert) a žijí v Melistu a Firmostu. Ostatní, kteří touží stále po odplatě a svobodě, se nazývají Děti pomsty (Fare it Uhtul) a sídlí na jihu, ve Vaestu a Darmastu. Ti přejmenovali jezero Naděje na jezero Beznaděje, prokleli bohy, lidi i sami sebe a stále dumají, jak uniknout ze svého nedobrovolného vězení.

MINULOST ILLIADORU

UDÁLOSTI

Spuštěn Tvůrce života, Illiador začíná pomalu ožívat mnoha formami života -10

Z Garthandoru přeneseny vybrané rostliny a živočichové

0

Dokončeno přetváření Illiadoru

1

Příchod obyvatel Garthandoru (počátek Prvního věku)

asi 1?‡

Příchod Dwataha Příchod Andrila

4*

Založeny Křišťálové jeskyně a Danu, první trpasličí město

7

První vzájemné boje Argařanů

17 14*

Založení Kalvenoru

15

Zničení bran vedoucích na Garthandor

61*

Postaven Laurenon, založení Elfie

64*

Založen Kiredon, největší říše lidí. Sahá od dnešního Fenexosu až k východním hranicím Sur-lúminu

97*

Elfové staví velká města na celém ostrově

106‡

Mocní se stávají bohy Illiadoru

122*

Dostavěno město obrů Kalvenor

139*

Argar zaostává, drobí se na malé, nejednotné skupiny, které budují první kolonie

156*

Gnómové se usídlují ve Valtanu

245

Konečný pád Garthandoru a jeho bohů Konec prvního věku

II. Věk Nového úsvitu (816 let) 245. rokem prvního věku začíná nová éra - čas rozkvětu, objevů a počátků mocných říší. Za zlom považujeme ukrytí a následné oddělení Illiadoru magickou clonou od ostatních rovin bytí. Objevuje se náboženství v podobě vzývání legendárních Mocných. Roku 315 umírá vládce Kiredonu bezdětný. Jeho dva bratři začínají bojovat o moc nad národem. Mezitím kníže z Atminu, znechucen vyhlídkami na občanskou válku, odchází se svými poddanými a několika dalšími šlechtici na jihovýchod, kde na Zelených pláních zakládá nový stát, Nebeské království (dnešní Olmion). Po válce, ve které zahynuli oba bratři, se v Kiredonu ujímá vlády kníže z Marmionu. Za dobu panování jeho dynastie se Kiredon rozrůstá na východ až na východní hranici dnešního Sur-lúminu. Za dalších sto let se opět projevuje nespoutaná povaha lidí. Východ říše se pokouší, zatím neúspěšně, osamostatnit. Po nástupu nové dynastie na sklonku věku (roku 649) se východ odděluje jako nové království Sur-lúminské. Argarským nepřeje štěstí. Země je nehostinná a nedaří se jim najít silného vůdce, který by rozdělený lid sjednotil. Pomalu pustnou a zapomínají na svou minulost a stávají se tak prvními barbary. Tehdy začínají první nájezdy na pokoj-

nou Elfii. Říše obrů vzkvétá. Znovu se vracejí ke starým praktikám a zajímají lidské otroky, zpočátku z Argaru, později i z Olmionu. Olmionští, pamětlivi nadvlády obrů ve starém světě, jednají tvrdě. Začínají největší tažení illiadorské historie, ve kterém lidé poprvé projevují svoji nezdolnost a bystrost. Říše obrů je rozprášena, mnozí prchají na všechny strany ve snaze zachránit si holý život. Tehdy zasahují Mocní a vydělují Kalvenor z Pravého světa do Rozhraní. Tento zásah má rozsáhlý dopad na okolní země. Argarští jsou odděleni nově vzniklým mořem (ostrov Laevin), okolo Kalvenoru vzniká obrovské pohoří a nehostinná poušť, Olmion je z velké části pobořen mohutným zemětřesením, elfové se zbavili dotěrného souseda, Argaru, a mohou klidně budovat svoji říši. V Illiaru procitají dávní obyvatelé Illiadoru, kentu. 1

Illiador byl oddělen magickou bariérou před průchodem zvenčí i zevnitř, ukrytí Illiadoru

34‡

Postaven první chrám Eleia, počátek kultů

asi 200‡

Příchod Tanrona

315

Část kiredonských pod vedením knížete z Atminu se vydává do vnitrozemí a zakládá Nebeské království (dnešní Olmion)

315 - 336 330 - 702

Občanská válka v Kiredonu

602‡

Alvin se stává bohem

617*

Osídlení oblasti Tualay Argařany

638

První kontakt Kalvenoru a Olmionu; Olmionští tajně sbírají informace o obrech

649

Třetí bitva o Sur-Lúmin. Velké vítězství knížete Minitaka III. Lúminského na poli u Estri. Sur-lúmin získává nezávislost

asi 800‡

Příchod Sobeka, Boha Vod

815*

Olmion zahájil tažení proti Kalvenoru Velká vítězství Olmionu nad Kalvenorem. Obři zatlačováni na jihozápad. Rychlý postup Olmionců

816‡

Olmion utrpěl obrovské ztráty 816

Zemětřesení uvolnilo sarkofágy v Illiaru, kentu procitají

816*

Argar téměř zničen erupcí Dračí hory. Lidé prchají na jih. Posléze zjišťují, že byli odděleni oceánem a jsou sami na pustém ostrově

816*

Osamostatnění Pobřežní říše

Zlaté období Kalvenoru říše obrů nebývale vzkvétá

422‡

Objevena lesní magie, Gallind a Finvael se stávají bohy a ochránci přírody

423

Sur-lúmin vyhlašuje nezávislost Kiredonu, zdrcující porážka u Rhudarského hvozdu

472

Argařané zakládají osady na území dnešní Pobřežní říše

577

Druhé povstání Sur-lúminu za nezávislost, nerozhodná bitva u Relquasu končí dočasným příměřím a založením Lúminského knížectví pod správou knížete Riaka II.

588*

První nájezdy argarských barbarů na Elfii

MINULOST ILLIADORU

Velké zemětřesení. Bohové přemisťují Kalvenor do Rozhraní, na jeho hranicích vzniká Kruhové pohoří

Část trpaslíků z Křišťálových jeskyní přesídlila do Tyvalu a Zultu 816

Konec druhého věku

III. Věk Soumraku bohů (1211 let) Možná, že to bylo vyčerpání z mocného kouzla, kterým vyzdvihl Kruhové pohoří, možná že byl již unaven a sužován touhou po Starém světě. Dulthar, první mezi Mocnými, se vydal po stezce vedoucí k věčnému zatracení. Jeho kněží začínají provádět stále odvážnější rituály, kterými by potěšili svého boha. Dulthar povzbuzuje jejich tvořivost a rituály už nejsou ani pohoršující, stávají se děsivými nočními můrami oplzlosti a chlípnosti. Mezi lidmi se ujímá nová vlna náboženství a celá města konvertují na uctívání Dulthara. Ostatní bohové jsou zapomínáni a jejich chrámy pustnou nebo se stá-

18 vají svatyněmi Prvního boha, jak je nyní nazýván. Zoufalí bohové poslechnou radu Alvina Úlisného: „Síla boha je v jeho uctívačích - tak mu ji vezměme!“ Jeho plán byl hrůzně jednoduchý: oddaní kněží otrávili většinu jídla, která se dopravovala do chrámů Dulthara. Během několika dní zemřely tisíce kněží, noviců a prostých obyvatel. Na zbylé se vrhli se zbraněmi v rukou a téměř do posledního je pobili. Dulthar si vše uvědomil, až když bylo pozdě. Proti němu stála spojená síla bohů, a tak byl nucen se podvolit. Odešel do ústraní, jen se skupinou kněžích a věrných následovníků. Bohové jej bedlivě střeží a hledají agenty, kteří by chtěli znovu oživit kult Prvního boha. 1*

Elfové osídlují hlavní kontinent a ostrov Karidon

1

Argařané z Tualay se ukrývají v pláních, vzniká národ nomádů

2‡

Olmionští obětují bohům, usmiřují Nefelktrah a stávají se jejími služebníky

29*

Část argařanů odplouvá, střetávají se s lidmi Založen Ertas (argarští)

30*

Založen Bariah (argarští)

63 - 91

Boje mezi Pobřežní říší a kentu z Illiaru

118*

Bariah se zvětšil natolik, že jej argařané nedokážou řídit, rozpadá se na Verthir a Bariah

262*

Vznik An-Rimulu Vznik Tully

373‡

Příchod Zaaga Velký mor v Kiredonu

asi 500

První projevy Dultharova odpadlictví

600‡

Příchod Meleka

658

Sur-lúmin se stává republikou

712*

Několik lodí z Ertasu obeplulo kontinent a nachází volné pláně v Lamurie

804*

Část trpaslíků z Křišťálových jeskyní odchází do Valtanu

asi 1000

Vliv Dulthara stoupá, pokles významu ostatních bohů

1057*

Mnoho barbarů v Argaru se zcivilizovalo a vznikl

tak Laevin. Dnes Laeviňany považujeme za civilizované. 1211‡

Noc Mrtvých kněží, pád Dulthara Konec III. věku

IV. Věk Noci bohů (723 let) Místo obnovy ale nastala Noc bohů. Po pádu Dulthara se mocný čaroděj Ra’Vali rozhodl, že nadešel čas vlády smrtelníků. Bohové mu připadali příliš vzdálení, slabí a nespolehliví, a proto se rozhodl, že nastal čas vlády lidí. Vládcem se měl stát on sám, jeho silou byla magie tak mocná, že se směle mohla měřit se silami bohů. Snadno ovládl nebo zahubil vládce světa a dosadil své loutky. Porazil každého, kdo se mu postavil na odpor. Nakonec připravil své nejlepší kouzlo, který uspal bohy a otevřel si cestu k věčné vládě nad světem a realitou. Historici se přou, co bylo podstatou jeho síly, zda nějaký předmět (hovoří se o Kameni moci) nebo jeho výjimečný talent nebo božský původ. Ať to bylo jakkoliv, Ra’Vali měl takovou moc, že mohl uskutečnit své plány, odstranit bohy a zasednout na trůnu světa. Vzhledem k tomu, že většina kněží zahynula, neměl téměř žádného soupeře. Zapomněl ale na provozovatele magických umění. Sám jako nejvyšší mistr magie, jaký kdy byl, spoléhal na kouzelníky jako svou prodlouženou paži. Nicméně proti němu i přes všechnu snahu povstalo tajné společenství mudrců, mágů a dalších provozovatelů umění, kteří společnými silami Ra’Valiho porazili, ale zaplatili vysokou cenu. Při jejich konečném střetu došlo k výbuchu tak strašnému, že roztrhal předivo reality a na Illiador pronikli démoni z Rozhraní. Mudrcové i Ra’Vali byli výbuchem zabiti a démoni měli volnou cestu. Několik století byl Illiador pod náporem démonických hord. Mnoho měst padlo, tisíce obyvatel skončily zotročeny nebo jako potrava. Boje trvaly několik staletí a na jejich konci byly země tak vyčerpány, že nebyl téměř nikdo, kdo by mohl bojovat. Postupně padl Olmion, Kiredon a AnRimul. Obyvatelé prchali do všech směrů. V tuto dobu nastalo největší stěhování národů v dějinách Illiadoru. Velký zástup obyvatelstva prchal na sever za Artharijské pohoří, kde se chtěli skrýt. Tak vznikly nové říše Narial (dnešní Pelon a Celim), Verthir, Ioridarmeth a jižní Ephatim.

MINULOST ILLIADORU

Část uprchlíků odplula na lodích na daleký severovýchod a založili zde severní Ephatim. Pak padlo elfí království An-Rimul. Nad Illiadorem zavládla věčná noc. celý věk

Časté střety Argaru a Laevinu

127

Ra’Vali zahajuje svůj plán a ovládá jednu zemi za druhou

153

Ra’Vali oslabuje moc bohů a ti propadají otupělosti

155

Konečný střet Společenství mudrců a Ra'Valiho, který končí jejich naprostým zničením Otevřen průchod do Rozhraní

156 - 180

Démoni dobíjejí Olmion

170 - 240*

„Velké stěhování“ - lidé, kentu i elfové prchají na sever a zakládají nová království

172*

Založen Narial (dnešní Pelon a Celim)

179*

Založen Ioridarmeth

184*

Založeno Ephatim (severní)

194

Zpustošení Lamurie uprchlíky z jihu (Prohraná bitva) Zrada v Lamurii

195 - V. 520

Nekonečná válka v Lamurii

195*

Založen Thes, dnešní jižní Ephatim

217

Pád Sur-Lúminu

240

Pád Kiredonu

242 - 723

Spojené síly elfů a kentu bojují proti démonickým hordám

327*

Odchod části elfů do Nalmienu - založeno nové elfí království

335

Vládcem Pobřežní říše se stává kentu Ofaxes Pobřežní říše poprvé vítězí nad démonickými hordami na svém území

351*

Sjednocení Ephatimu

372‡

Příchod Sansri

436

Pád An-Rimulu

19 Elfové z An-Rimulu prchají do Elfie 437‡

Příchod Urxura

511 - 524

Barbaři z Verthiru bojují proti Narialu

524

Pád Narialu, barbaři vítězí

528*

Část Verthiřanů povstala, byla poražena, prchá do pouště a stávají se z nich pouštní lidé (Fuyana)

529*

Vznik Celimu (dříve západní Narial)

529 - 571

Neustálé boje mezi Celimem a Verthirem

533*

Vznik Pelonu (dříve východní Narial)

571

Elfové se stávají vládci Verthiru

648

Dorin usedá na trůn v Trpasličích jeskyních

723

Konec IV. věku

32‡

Aelon odkrývá tajemství spících bohů a probouzí první z nich

38 - 45

Trpasličí a lidští kněží drtí démonické armády

45

Konečné vítězství nad démonickými hordami Dorin je ztracen v bitvě Návrat An-Rimulských domů

46

46 - 53

Probíhá obnova dobytých zemí a hon na rozprášené démony

49*

Založení Falvenu - zůstávají zde osadníci, kteří se nechtějí vracet do zničených zemí

57

V. Věk naděje (zatím 700 let) Věk Naděje započal narozením největšího hrdiny v dějinách Illiadoru, Aelona. Jemu se povedlo sjednotit lidi, spojit se s trpaslíky, dohodnout s elfy a společně pak vytlačit armády démonů. Jeho zásluhou procitli bohové a díky němu byl uzavřen průchod do Rozhraní. Po těchto událostech nastal čas obnovy. Města byla znovu vystavěna, většina démonů vyhubena a téměř zničené říše opět získaly bývalou slávu. Tato zlatá éra trvala téměř 500 let. Bylo to zřejmě něco v povaze lidí, co přivedlo po klidných časech svět opět do války. Olmion, nyní již plně obydlen, začal napadat své sousedy. Falven upadl do občanské války, Kiredon se rozpadl na tři části a v severních zemích se stále častěji bojuje. Spolu s válkou přišel hlad, mor a smrt. 1

Narození Aelona

5

Založení Illiaru

16

Dorin Mocný získává starodávný artefakt, válečnou sekeru

18

Aelon sjednocuje lidi a získává první vítězství nad démonickými hordami

20

Aelon spolu s Dorinem plánují odvetný útok proti hordám

Aelon za pomoci bohů uzavírá průchod mezi Illiadorem a Rozhraním

105

529

Útok Lamurie na Ioridarmeth, vítězství Lamurie

533

Asrad zabit v bitvě; rozpad lamurijských vojsk

533

Ephatim dobývá Lamurii

534

Ephatim obsazuje Falven

533 - 568

Ephatim okupuje Lamurii a Falven

545

Zarton Smělý sjednocuje Falvenská vévodství pod svou korouhev

568

Zarton Smělý z Falvenu poráží Ephatim Ephatim se stahuje z Falvenu i Lamurie

573

Zarton Smělý za záhadných okolností umírá

573 - 574

Občanská válka ve Falvenu

574

Kněží s podporou Aelona uklidňují situaci

Na jižních hranicích Falvenu stanula Olmionská vojska - většina území dobyta

574 - 576

Vpád argarských pirátů do Elfie

Olmion konsoliduje nově nabyté državy ve Falvenu

576

Falven se spojuje s AnRimulem, Olmion donucen k ústupu, Zorema a Tillena vypáleny a opuštěny

576 - 681

An-Rimul rozprostírá svá ochranná křídla nad Falvenem - tzv. Stoletý protektorát

Spor Olmionu s elfy, první střety

143‡

Zrození Tanalé

248

Bitva Laevinu s Ertasem, porážka ertaských pirátů

380

Válka Verthiru s Bariahem

460

Laevin zakládá město Tewas na kontinentu

462

Marmion vyhlašuje nezávislost na Kiredonu

681 -

Občanská válka ve Falvenu

463

Bitva o Marmion, porážka Kiredonu

cca 700

současnost

486

Narození Asrada dobyvatele

491

Semijin se spojuje s Ertasem a bojuje za samostatnost Fenexosu

496

Fenexos vyhlašuje nezávislost na Kiredonu

520

Asrad sjednocuje Lamurii

522

Asrad Dobyvatel útočí na Falven

523

Dobytí Falvenu Lamurií

528

Asrad z Lamurie plení ephatimské město Thes, obrovská kořist převezena do Lamuru

MINULOST ILLIADORU

Země Illiadoru - Západ

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

20

21 FENEXOS Města Datme, Fenexos, Garonth, Pahadw, Rigepp, Sat-polme Jazyky západní obecná řeč, argarština Zřízení monarchie Výrazné prvky — čilý námořní obchod, lodní doprava na řekách — stabilita v zemi, většinou platí dodržování zákonů (kromě hranic) — divoké horské oblasti — mnoho hradů — časté roztržky s Ertasskými piráty a Kiredonem — odbojný hrabě z Pahadw

Průvodce Celá země působí uspořádaným dojmem. Královská moc sahá po celém území s výjimkou severu, který je nebezpečný a příliš se neliší od divočiny okolo. Nalezneme zde množství silně opevněných hradů, které mají zabránit útoku barbarů. Ve městech i na vesnicích je důsledně dodržován zákon a jen málo zločinů nedojde odplaty. Menší zločiny řeší soudci Rady a Gildy, hrdelní případy posuzují královští soudci. Ceny zboží jsou příznivé, zejména potravin a zbraní.

Geografie Fenexoské království se rozkládá na pobřeží Západního oceánu. Ze severu je ohraničeno pirátským Ertasem a Marmionem, na jihu a východě Kiredonem. Celá země má mírné mořské klima, které prospívá zemědělství. Obyvatelstvo tvoří lidé, často s příměsí barbarské krve.

Historie Fenexos je bohatou a mocnou zemí, která se před 200 lety vymanila z nadvlády Kiredonu (roku V. 496). Přispěla k tomu nejenom vojenská síla provincie, ale i diplomatické schopnosti tehdejšího knížete, Semijina XII., který se spojil s několika pirátskými klany Ertasu. Podle pověsti si Semijin vzal za ženu dceru barbarského náčelníka a nejobávanějšího piráta Beriaga, řečeného Hrozivý, který mu se svou hordou válečníků pomohl vybojovat řadu bitev nad Kiredonem, které vedly k osamocení země. Barbarská krev pirátů tak koluje v žilách fenexoských vládců

dodnes a všichni jsou obávanými válečníky.

Politika Země je spravována ze sídelního města Fenexosu knížetem, který je již sto let uznáván jako král a je nejmocnější osobou v zemi. Ovládá pozemní armádu a má i vlastní bitevní flotilu. Jeho vláda je omezována dvěma skupinami: Gildou loďařů a Rolnickou radou. Loďařská Gilda Gilda loďařů je volné uskupení svobodných kapitánů, námořníků a výrobců lodí. Všichni jsou na králi nezávislí, ale musejí mu odvádět daně a formálně spadají pod jeho velení v době mobilizace. Činnost Gildy řídí Mistr, který je volen z řad námořních kapitánů. Jeho úkolem je chránit zájmy námořníků a jednat s králem a jeho radou. Rolnická rada Rolnická rada sjednocuje šlechtice a svobodné rolníky. Nemá takový vliv jako Gilda loďařů, ale přesto mají její členové jisté výdobytky na Koruně, například mohou volně obchodovat, dodávají zásoby armádě a nemohou být odvedeni do armády bez svého souhlasu. Šlechta Kromě toho jsou zde jednotliví šlechtici, ale ti nemají zdaleka takovou moc jako král, Gilda nebo Rada. Většina území je spravována buď králem nebo svobodnými zemědělci.

Vztahy s okolím Ertas Přes svou příbuznost s barbary Fenexos nelibě pohlíží na pirátské lodě Ertasu a Argaru. Obchodní lodě plují jen se silným doprovodem a pobřežní pevnosti jsou neustále v pohotovosti. Fenexoské loďstvo často vyplouvá na trestné výpravy proti barbarským osadám. Marmion Mezi Fenexosem a Marmionem panují poměrně dobré vztahy, i když marmionští mají sklon se dívat na své sousedy svrchu. Společně ale čelí hrozbě Ertasu i nevraživosti Kiredonu. Kiredon Vztahy s Kiredonem lze označit za napjaté. K častým výrokům místních patří „Všechno zlo pochází z Kiredonu ...“ (a to platí i naopak). Vzhledem k tomu, že většinu hranice s Kiredonem tvoří neschůdné hory (kde žijí k bojově naladěným cizincům nevraživí trpaslíci) dochází ke střetům pouze na malém území na severu a na jihu. Tyto střety se

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

nazývají „incidenty“ a nejsou považovány za vyhlášení války.

Kultura, náboženství Ve Fenexosu najdeme zástupce všech kultů. Nejrozšířenější náboženství tvoří Sobek (na pobřeží) as zemědělci z vnitrozemí vzývají Gallinda a Finvael, bohy přírody a úrody. Silnou podporu ve městech má také Tanron, patron obchodu a peněz. Amfiteátr a hudební škola Bohatí měšťané podporují i kulturu, zejména hudbu a divadlo. V hlavním městě Fenexosu nalezneme největší amfiteátr na světě a třetí největší hudební školu, na které studovalo mnoho slavných bardů a hudebníků.

Ekonomika Do Fenexosu plyne značné bohatství z námořního obchodu, zejména s Bariahem, Laevinem i východními zeměmi. Vyváží se zejména obilí, zbraně a nerosty, z dalekého severu lodě přivážejí cukrovou třtinu, kopru, diamanty a drahé kovy. Druhá obchodní cesta vede na východ do Kiredonu, ale kvůli tamním poměrům obchod upadá. Převáží se tudy hlavně obilí, cukr a ryby (vydělávají hlavně surlúminští kupci). Zemědělství Ve Fenexosu nalezneme bohatá pšeničná a kukuřičná pole. Ta stačí pokrýt potřebu země a stačí i na vývoz do sousedního Kiredonu a Laevinu. Moře poskytuje Fenexosu druhý mohutný zdroj obživy i příjmů. Kromě běžného rybolovu loví námořníci i velryby a jiné velké mořské tvory. Suroviny Ve Fenexoských horách jsou bohatá naleziště železa a mědi. Na východě, ve Věžových horách, nalezneme nevyčerpatelné zdroje zlata, stříbra a dalších surovin, ale vzhledem k nebezpečnosti oblasti zde rozsáhlejší těžba neprobíhá. Lesy Fenexosu slouží jako zdroj dřeva na stavbu lodí, které jsou hlavním zdrojem vojenské i ekonomické síly země. Vyrábí se z nich i dřevěné uhlí, neboť černé uhlí je k nalezení na jihu v bažinách, kde je těžba velmi náročná a nedostatečná (zajišťují ji odsouzenci). Řemeslná výroba Řemeslnictví se v zemi rozbíhá pomalu. Hlavní oblastí je výroba cukru z dovážené třtiny, stavba lodí a zpracování železa. Kromě toho zde nalezneme jedny z nejlepších výrobců hudebních nástrojů na světě.

22 Armáda Pozemní vojska podléhají bez výjimky králi. Jednotliví šlechtici sice mají své vlastní síly, ale ty zdaleka nedosahují rozsahu královské armády. Tu tvoří zejména kopiníci (asi 20.000) a střelci (asi 5.000). Nicméně hlavní sílu země tvoří flotila. Ta se skládá ze tří složek: — svobodné lodě Gildy — flotily jednotlivých pánů — královská flotila

ková síla činí okolo 100.000 mužů. V případě mobilizace podléhají králi. Flotily šlechticů tvoří rovněž kupecké lodě chráněné loděmi válečnými. Dohromady mohou postavit sílu 30.000 mužů. Po formální stránce jsou samostatní, ale králi by se poslušnost neodvážili odepřít. Královskou flotilu tvoří okolo 20.000 mužů, ale všechny tyto lodě jsou válečné. Král je používá k udržení pořádku, odrážení útoků pirátů nebo je pronajímá k ochraně kupeckých flotil.

Lodě Gildy tvoří jednak lodě obchodní, ale s nimi plují silně ozbrojené válečné lodě, které je chrání před piráty. Jejich cel-

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

ÚZEMÍ FENEXOSU Územní rozdělení Fenexosu zůstalo stejné, jako za dob Kiredonu (tedy základním celkem je baronát).

Fenexos, hlavní město Fenexos je hlavním a také největším městem Fenexosu. Vlastní město stejně jako okolí spravuje vévoda z Fenexosu (zpravidla bratr krále nebo korunní princ). Najdeme zde rušný přístav, největší trhy, mnoho hospod a samozřejmě královský hrad. Sídlo zde má i Gilda a Rolnický rada a je tu i jeden z největších chrámů Sobeka i chrámy jiných božstev.

23

král Horvik Smělý Král (nebo po staru kníže) Fenexosu je mocný muž vysoký téměř dva metry, zdatný válečník, námořník i vládce. Stará se hlavně o zahraniční a vojenské záležitosti, vnitřní problematiku má na starosti jeho manželka Světlana. královna Světlana Na rozdíl od mnoha jiných zemí královna skutečně vládne své zemi. Dokonce by se dalo říct, že má větší vliv, než král, který se zabývá spíše zahraničními a vojenskými otázkami. Ostatně vliv královen je velmi poznat i ve stylu, kultuře, ale

i v obchodu, který právě královny pomohly rozvinou do současné podoby. kníže Wurf, bratr krále Wurf nezaostává za svým bratrem ani v nejmenším. Je stejně velký, silný a zdatný v boji, ale má i značné vladařské nadání. Je pánem města a přilehlého okolí a také velitelem místní tajné služby. Hlavní Chrám Sobeka Největší Sobekův chrám stojí na jednom z ústí ramen řeky. Jedná se o velkolepou budovu z modrého kamene ve tvaru vodotrysku, která je poseta perlami. Před chrámem stojí obří socha Sobeka s trojzubcem na voze taženém mořskými

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

koníky. Socha patří k nejsvětějším symbolům kultu a sjíždí se k ní věřící z celého Západu, aby se mohli dotknout Sobekových nohou. Pevnost a Palác Uprostřed Fenexosu najdeme vnitřní hradby, které chrání královský palác, kasárna a Pevnost. Palác je vznešená, bohatě zdobená budova, která se ovšem téměř nedá bránit. K tomuto účelu tu stojí stará pevnost s vlastní studnou, skrz kterou se dá proplavat do řeky a následně do moře (jako poslední úniková cesta).

24 Sops, velekněz Sobeka Sops na svůj pokročilý věk (bude mu již 65) vypadá statně a velmi zachovale. Kromě bohoslužeb a běžných záležitostí ve městě tráví mnoho času na moři (jak se na správného služebníka Boha Vod patří) a navštěvuje cizí země. Budova Gildy Budova Gildy odráží moc a bohatství této organizace, které se rovnají pouze obchodní cechy a jejich paláce ze Surlúminu. Má sedm pater, přičemž čím výše, tím bohatší kupci a kapitáni zde mají své místnosti, samotný Mistr sídlí

samozřejmě v 7. Patře s výhledem na moře. Joep, Mistr Gildy Velmi důležitou osobou ve městě i celé zemi je Mistr Gildy, bez jehož souhlasu doslova nevypluje žádná loď. Na moři a pobřeží má jeho slovo často větší váhu, než slovo krále či jeho bratra, což je často staví do konfliktu. Joep je horlivým uctívačem Sobeka, což na jeho stranu často staví velekněze Sopse.

baronát Bystrost Hraniční baronát Bystrost není bohatý, ale velmi důležitý pro obranu země

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

(má společnou hranici s Ertasem). Lidé tu jsou ostražití a velmi bojeschopní, protože si musí hlídat zemi téměř ze všech stran. U baronů z Bystré je vždy pravidlem, že dokáží víc, než jen jíst klobásy a pít pivo. Následníkem nemusí být ten nejstarší syn, ale vždy ten nejschopnější. Pokud takový není, baron přijme za svého některého z blízkých příbuzných a ten se pak stane pánem, na Bystré. Tento zvyk více připomíná barbary, kterých jsou místní přímými potomky. vikomt Lambar, baron z Bystrosti Baron Lambar rozhodně obstojí v porovnání se svými předchůdci. Již od

25

dětství sloužil na galéře, kde se postupně vypracoval až na kapitána a nakonec převzal po otci panství. Není sice velký, ale neuvěřitelně rychlý a silný. Dokáže dokonale ovládat kord, bič a vrhací nože. Jeho muži by pro něj šli do pekla a zpět. Lambar nemusí odvádět daně, protože má na starosti nejtěžší místo obrany. Dokonce dostává peníze z královské pokladny, neboť mu je propůjčen titul vikomta.

baronát Mořská tříšť Bohaté panství, které má jak úrodnou zemědělskou půdu, tak i mnoho lodí a

dobré podmínky pro rybaření. Bývá častým cílem útoku pirátů z Ertasu, a tak jsou zde obyvatelé pohotoví a málokdy odkládají zbraně. baron Renfred Baron nemá příliš velký vliv, jeho úkolem je hlavně ochrana námořní cesty a rybářů, dále pak části vnitrozemí, odkud by mohli přijít barbaři po souši. Díky vybraným daním má ale dost prostředků a jeho země je bezpečná. kapitán Dřevěná noha Mnohem známější než baron je vysloužilý kapitán Dřevěná noha a jeho kumpáni. Kapitán je již v „důchod“ a pro-

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

vozuje slavnou a známou hospodu U Kotvy, u které se zastavují lodě plující na server a zpět. Hospoda má podobu obrovské lodi na pobřeží. Dřevěná noha proslul jako odvážný mořeplavec, který doplul až na daleký server a přivezl si obrovské bohatství (aspoň se to tak říká).

baronát Veleslav Veleslav je jedno z nejmenších panství, i když má poměrně hodně obyvatel. V okolí města jsou rozlehlá pole a vinice, ale mnoho obyvatel žije i ve městě Garonthu. Jako všude jinde ve Fenexosu, i zde se mnoho lidí zabývá rybolovem.

26 město Garonth Nachází se zde nejsevernější město Garonth, které nejčastěji čelí nájezdům pirátů. Proto také v přístavu kotví mnoho válečných lodí a město má nemalý příjem právě z královských vojáků i námořníků Gildy. Je proslulé svými krčmami, hernami, nevěstinci a dalšími podobnými podniky. Právě kvůli tomu tu květe organizovaný zločin a v horších čtvrtích nebývá po setmění bezbečno. baron Gofan Baron Gofan se příliš nezajímá o správu svého území, možná i proto, že tu je neustále královská flotila a mnoho vojska. Sám se hodně věnuje jízdě na koni a lovu, zato lodě jej příliš nezajímají. Říká se také, že rád navštěvuje místní podniky a zašpásuje si s děvčaty.

baronát Pomoří Pomoří je malé lesnaté panství u pobřeží, i když poměrně bohaté. Díky blízkosti lesa se zde levně staví lodě (i když ne v takovém množství jako v jiných částech). Pluje tudy i mnoho lodí do vnitrozemí směrem na Sur-lúmin, z čehož plynou baronátu nemalé příjmy.

město Sat-Polme Sat-polme je druhým největším městem, které se navíc velmi rychle rozrůstá. Najdeme tu mnoho bohatých kupců, řemeslníků a rejdařů. baron Garvin Baronova malá postava vypadá slabě a zranitelně, a jeho slabý hlas tento dojem umocňuje. Částečně to způsobuje i jeho nevyléčitelná nemoc. Rozum barona ale zasažen není ani v nejmenší, a tak právě díky jeho umu město rychle roste a bohatne, což je trnem v oku zejména hraběti z Pahadw.

baronát Sokolí panství Toto rozlohou jedno z největších území Fenexosu má sice málo orné půdy, zato velmi bohatá ložiska surovin ve Věžových horách. Úzce spolupracuje s městem Datme, které mu ale nenáleží a je svobodné. baron Gilmer Baron Gilmer je již starý muž, který nemá syny, pouze dvě dcery. Starší již dávno provdal do Datme za bohatého kupce, ale mladší bude muset zajistit

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

pokračování rodu, a velmi pravděpodobně se provdá za hraběte z Pahadw (tím se hrabě přiblíží svému cíli stát se vévodou).

královnino město Datme Královna sice v Datme přímo nesídlí, ale město je vždy věnem královny a požívá zvláštních výsad. Všichni si tu jsou prakticky rovni, i když samozřejmou roli hraje majetek, za to titul neznamená nic zvláštního (žádný šlechtic kromě královny zde nemá svá privilegia). Pán klíčů Cadell Hlavní osobou je Pán klíčů, který město střeží po dobu královniny nepřítomnosti. Je volen všemi občany na základě hlasování, což je věc téměř nevídaná (zpočátku se jednalo spíše o zábavnou hru, ale místní ji berou velmi vážně). Zvolený Pán klíčů si vybere své poradce a společně vládnou vždy 6 let do dalších voleb (pokud přijede královna, vládne ona). Trpaslíci a jiné rasy Ve městě i okolí žije mnoho trpaslíků, protože tu je mnoho příležitostí k řemeslné práci a obchodu. Kromě nich tu najde-

27

me i mnoho zástupců jiných ras, neboť je tu každý vítán (pokud pracuje a má peníze).

Pahadw, hrabství Toto velké území patří hraběti z Pahadwu. Vzniklo spojením několika menších baronátů, kteří se vinou osudu, politiky a díky sňatkům spojili s hraběcí linií do jediného rodu. Po hlavním městě se jedná o druhý nejbohatší kraj s největší produkcí železa a lodí. V okolí města Pahadw a na pobřeží je poměrně bezpečno, zato hory jsou divoké

a zrádné. V lesích žije mnoho uprchlých trestanců a banditů. Hrabě Neel Hrabě sídlí na svém hradě, který stojí uprostřed města Pahadw. Je blízkým příbuzným krále a občas se mezi lidem šušká, že pohlíží na nejvyšší post. V blízké době možná král udělí hraběti vévodský titul a svěří do jeho správy celou jižní část země (Sokolího panství, Pahadw, Oker), ale to bude také záležet na chování hraběte a jiných událostech. město Pahadw Nejjižnější město Fenexosu, Pahadw, leží u zálivu řeky Arvy. Bývá častým

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

cílem pirátů z Argaru, a tak je dobře vyzbrojeno a chráněno silnou posádkou. Kromě toho, vstup do města střeží Mořská pevnost na Malém ostrově, která nebyla nikdy dobyta. Pevnost je také vězením, ze které není úniku.

baronát Oker Nejjižnější panství Fenexosu střeží hranici Kiredonem. Kromě lesů patří baronovi i doly, kde se těží kvalitní železo. Je zde i několik trestaneckých kolonií, kde pracují odsouzenci a lapení piráti (zejména v dolech na uhlí).

28 baron Trystain Baron je proslulý svou vynalézavostí. Jednak díky jeho návrhům zvýšil těžbu v dolech a našel nová naleziště, ale také dokáže správně motivovat lidi a trestance k práci. Je známo jen málo případů, že by mu někdo utekl. Obvykle málo výkonní trestanci podávají v jeho táborech nadprůměrné výkony a přispívají k rozsahu jeho bohatství. Nebezpečí Oker patří mezi nejméně bezpečná místa v zemi. Na hranicích dochází k častým potyčkám, žije zde mnoho renegátů a uprchlíků a b bažinách na jihu žije mnoho nebezpečných a neznámých tvorů.

VÉVODSTVÍ RIGEPP Vévodství Rigepp tvoří tři baronáty a sídelní město Rigepp. Správně bychom měli hovořit o hrabství, neboť titul vévoda byl a je v Kiredonu udělován velitelům armád, ale Fenexos se snaží zbavit svého dědictví, takže dochází k určitým změnám. Navíc je toto území více samostatné, takže bychom mohli hovořit o knížectví, což ale není možné (Fenexos sám byl donedávna „jen“ knížectví). Vévodou může být pouze jeden ze tří baronů, které vévodství tvoří. Po smrti starého vévody určí nového král, takže se jedná o ryze údělný titul. Zvyk ještě není úplně zažitý, a proto by technicky mohl král jmenovat i jiného barona nebo sám sebe. Nový vévoda ihned předá baronát svému následovníku (synovi) a sám se začne starat o vévodství, zejména obranu a obchod. vévoda Tudwal Současný vévoda Tudwal je stařec nad hrobem a také děd barona z Kamenného panství, kterého ovšem nepoznává. Všichni čekají na jeho brzký skon a již konspirují, kdo se stane vévodou. Právě díky tomu má král skutečné žně z darů a přízně tří vzpurných baronů, a přeje pánu Tudwalovi ještě dlouhý život. Baroni Všichni tři baroni se považují za lepší než baroni od moře. Zakládají si více na cti a slávě, což okoukali od Marmionu, který často napodobují (jsou také chudší, než baroni z pobřeží, takže v tomto mají k Marmionu skutečně blíže). Obvykle spolupracují, ale jak se blíží volba, začnou konspirovat, uplácet a lichotit, aby získali přízeň krále. Ten to ví a hraje s nimi hru, a dokáže na ní získat cenné body.

Lodní cesta po Medvědí řece Privilegiem vévody je výběr cel na obchodní cestě z Fenexosu do Kiredonu, Marmionu a Sur-lúminu, která vede právě po Medvědí řece. Jedná se o jedinou vhodnou trasu na východ (kromě daleké jižní cesty po nebezpečné Černé řece.

město Rigepp Město Rigepp je sídelním městem vévody a nepatří k žádnému baronátu. Vévodský palác se nachází ve městě, odkud spravuje celé území. Město je proslulé svými dílnami a kovárnami. Jelikož tu žije mnoho horníků, dochází tu často k potyčkám a bitkám. Sídlo Rolnické rady Jelikož tvoří Rolnická rada protiváhu Gildě a královské moci, vybrala si sídlo právě zde, daleko od moře i hlavního města. Vévoda (či jeho zástupce) jsou čestnými hosty Rady a mohou se účastnit zasedání (což třeba král ani nikdo jiný nemohou nárokovat). U zlatého džbánu Ve městě se nachází proslulý hostinec, kde se schází kupci, cestovatelé i místní. Nikdy tu není nouze o zábavu, příběhy, hudbu nebo lehké ženy.

baronát Jablůňkov Toto malé panství má nejméně obyvatel z celého vévodství a vlastně i v zemi. Zdejší lesy jsou plné zvěře, pole jsou úrodná a ovcím v kopcích se dobře daří. Baron Ansel Zdejší baron má jen malou šanci, že se stane vévodou, i když jeden neví. Možná právě proto jej král jmenuje, aby dopálil ostatní dva. Ansel je známý svou zálibou v honitbě a hostinách a pravidelném pití vína, v čemž se mu vyrovná jen málokdo.

baronát Kamenné panství Kamenné panství je největším baronátem z vévodství Rigepp. Většina území leží v kopcích (počátek Věžových hor), kde místní chovají kozy, ovce a krávy, dále pěstují brambory. Mnohem důležitější jsou zde ale naleziště mědi, železa a zlata, která přinášejí bohatství místním i baronovi. Nejúrodnější a nejhustěji osídlená je část kolem Bystré řeky, kde žije mnoho farmářů. Město Rigepp a přilehlé okolí nejsou součástí panství, ale jsou sídlením místem vévody. Baron Paladyr Paladyr je vnukem starého vévody, ale rozhodně z toho nemá žádné výhody. Je velmi konzervativní a tradicionalistic-

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

ký, rád by viděl sjednocený Fenexos, Marmion a Kiredon. Jako pán nejbohatšího kraje se považuje za nejlepšího nástupce, ale protože neumí vycházet s lidmi a rád rozkazuje, má nejmenší šanci, že jej král vybere jako nástupce. Pokud by se tak stalo, pokusil by se se svým synem, baronetem Dywelem, ovládnout celé území a stát se skutečným pánem kraj po vzoru vládců z Kiredonu.

baronát Lhotka Západní část vévodství tvoří baronát Lhotka. Toto panství je proslulé svým medem, kvalitním obilím a také těžbou dřeva na stavbu lodí či výrobu dřevěného uhlí. Žije zde poměrně dost obyvatel na malém území, zřejmě díky tomu, že je jedním z nejbezpečnějších míst (daleko od nájezdů z moře i z hor či Kiredonu). Baron Ivar Ivar ničím nevyniká a rozhodně to nevypadá, že by se zapsal do kronik Illiadoru. Území od jeho správou ani nevzkvétá, ani neupadá, takže vlastně nikomu nevadí. Je možné, že král jmenuje jeho vévodou, protože „nejméně škodí“ (nepije, nehýří a hlavně není mocichtivý). Pro Ivara by byl vévodský titul spíše přítěží, protože má nejraději svůj kraj a líbí se mu tu. Baronet Ivar II. Baronův nejstarší syn, který má zdědit vládu nad krajem, je z jiného těsta. Hodně se zajímá o politiku a etiku a je častým hostem u krále. Je známý svým tanečním uměním a j možné, že posílí svůj vliv výhodným sňatkem, což by mohlo změnit plány všech ostatních.

29 KIREDON Města Atmin, Estri, Hellan, Dor Kiredon, Lonigaad, Naios, Viltu, Yigo Jazyky západní obecná řeč Zřízení monarchie, feudalismus Výrazné prvky — nevolnictví — časté ozbrojené střety — vysoké riziko přepadu — správce má velkou moc x králi — souboj agentů správce s agenty Sur-lúminu

ŽIVOT

V

KIREDONU

Velmi podrobný popis života lidí a uspořádání Kiredonu naleznete v Pravidlech pro postavy v kapitole Svět Fantasy.

Průvodce Napětí V Kiredonu vyzařuje skryté napětí, které dolehne na každého příchozího z ciziny: Města i venkovská sídla jsou obehnána vysokými hradbami, obyvatelé (zejména na vesnicích) jsou podezřívaví vůči cizincům i sousedním vesnicím, šlechtici jsou malicherní a závistiví vůči sobě navzájem - jejich spory často přerůstají v otevřený boj, v lesích se skrývají zástupy lupičů, uprchlých nevolníků, nuzáků, kteří utekli z města před svými věřiteli, a dravé zvěře, která se díky nadbytku mrtvých rychle množí. Přepady a mýtné Pocestní jsou často okrádáni nejen zloději, ale i loupeživými šlechtici a výběrčími daní. Vysoké ceny Ceny potravin a dováženého zboží jsou vysoké, neboť sem přijíždí málo kupců - levné jsou umělecké předměty a zbraně (ozbrojen je každý, kromě nevolníků, kteří zbraně mít nemohou).

Geografie Kiredon se rozprostírá na značné ploše západního Illiadoru. Přes svou severní polohu má poměrně chladné podnebí, zejména pro chladné větry vanoucí z jihu. Obyvatele Kiredonu tvoří převážně lidé, ale také barbaři.

Historie Kiredon patří k nejstarším zemím Illiadoru a jeho historie sahá celé věky do minulosti, ale jen málokdo si ji pamatuje celou. Občanská válka Roku II. 315 odchází kníže Atminu se svým lidem na východ a zakládá Olmion. V Kiredonu propuká občanská válka, která trvá až do roku II. 336. Zlatý věk Poté nastává období největšího rozmachu, kdy se Kiredon rozprostírá přes celý západ. Mezitím se východní část země (dnešní Sur-lúmin) stále snaží osamostatnit, vznikají další rozbroje a místní války a nakonec se roku II. 423 se východ osamostatňuje a vzniká nezávislé království Sur-lúmin. Na dlouhý čas nastal pro kiredonský lid klid a jeho vládci připravovali rozšíření říše a znovupřipojení Sur-lúminu. Všechny plány vzaly za své roku III. 373, kdy se v zemi rozšířil mor a téměř polovina obyvatel zemřela. Po moru nastal hladomor a nešťastným Kiredoňanům trvalo celá staletí, než se vzpamatovali a dosáhli aspoň části dřívější slávy. Dultharovo odpadlictví Další rána přišla s Dultharovým odpadlictvím, kdy většina obyvatel konvertovala a začala provádět obscénní rituály. Mudrcové vyprávějí, že tehdy byly obětovány celé zástupy a obyvatelé tehdy klesli pod úroveň divokých zvířat. Po pádu Dulthara a Noci mrtvých kněží (III. 1211) se lidé obrátili k jeho přesnému opaku, Andrilovi, kterého uctívají dodnes. Útok démonických hord Jako by toho těžce zkoušená země neměla dost, ta asi po 200 letech vpadly do Kiredonu démonické armády, které zotročily a pozabíjely většinu obyvatelstva. Část lidí uprchla na sever, část do hor a zbytek byl zotročen démonickými hordami a čekal na spásu. Ta přišla až s Aelonem, který lidem přinesl naději, sjednotil je a porazil démony (začátek V. věku). Základy rytířství Aelon položil základ skutečnému rytířství a od těchto časů vznikly v zemi rytířské řády, které pomáhají bránit zemi před zlem. Po vymření Aelonovy rodové linie se od Kiredonu oddělil nejprve Marmion (V. 462) a poté i Fenexos (V. 492). Od té doby není v zemi král nejmocnější osobou, ale je (neoficiálně) v podru-

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

čí Správce, který svůj původ odvozuje od starých králů druhého věku.

Politika Král a správce V Kiredonu vládne král Loth VI. Smělý. Oficiálně je sice svrchovaným vládcem a patří mu veškerá moc, nicméně dnes důležitější osobou je Správce, komoří Jeho veličenstva. Ten je hlavou celé královské administrativy a spadá pod něj vše od výběru daní až po odvody do královské armády. Tento spor je hluboce zakořeněný a i šlechta v zemi se více méně dělí na dvě skupiny: královské (v menšině) a ty, kteří slouží v první řadě Správci a krále mají jen jako loutku. Kníže Kníže vznikl jako titul pro pána, který je téměř roven králi a je vlastním pánem své země (má plnou autonomii). Dnes se jedná pouze o Sur-lúmin, který je pouze povinen stavět hotovost 100 rytířů. Dříve patřil tento titul i Fenexosu a Marmionu, ale vzhledem k tomu, že jde o vzbouřené provincie (z pohledu Kiredonu), byl jim titul odňat. Správa území Území sice náleží králi, ale jsou dědičně pronajata hrabatům a baronům. Hrabě spravuje hrabství, což je téměř vždy město a okolní baronáty. Baron může být vazalem krále hraběte nebo přímo barona. Právě přízeň baronů je klíčová pro vládce, neboť oni staví většinu bojové síly země a hlavně produkují většinu potravin. Baroni i hrabata vytvářejí různé aliance, bojují proti sobě, snaží se dosáhnout výhod či dosáhnout vyššího postavení.

Frakce Jednotliví šlechtici se dělí na dvě (přesněji tři frakce podle toho, zda jejich skutečná loajalita patří králi, či Správci. Podle zvyků i práva je samozřejmě jediným vládce král, ale Správce ovládá prakticky vše důležité ,což mnoho šlechticů nese nelibě. královští Západní baronát Serasil Hesitat Louky Sedmihoří hrabství Atmin + Poltaví, Stráž a Estri Sárov Přívoz Východní hrabství

30 Liga Hrabství Viltu (ale také jako nezávislý) + Stráňov Hrabství Hellan + Pomoří, Zelené jezero Hrabství Naios + Černá + Konecsvětí + Pomezí Vrchov Vaen Valhan Újezd Zbrog Zálesí Estrin „Nezávislí“ Nové panství (spojenectví s Marmionem) Rhudar Hesitat Naios Podhůří

Vztahy s okolím Fenexos a Marmion Kiredon považuje Fenexos a Marmion za své území a jejich vládce za vzbouřence. Formálně tedy neexistují diplomatické vztahy, ale mnoho na obou stranách žije významný počet příbuzných - a co je důležitější, mezi šlechtou. Místní mají přísloví: „Všechno zlo pochází z Marmionu / Fenexosu.“ (a to platí i naopak). Vzhledem k nedostupnosti Fenexosu se většina šarvátek odehrává na marmionské hranici, kde neustále krouží bdělí rytíři (ale šarvátky se nevyhnou ani Fenexosu). Tyto střety se nazývají „incidenty“ a nejsou považovány za vyhlášení války. Sur-lúmin I když je Sur-lúmin oficiálně považován za území Kiredonu, má zcela jiné postavení, než Fenexos a Marmion. Nedochází zde k žádným hraničním šarvátkám nebo dokonce válkám. Příčina je prostá: peníze. I šlechtic potřebuje kromě titulu a půdy peníze, aby mohl válčit a v Kiredonu se válčí neustále. Sur-lúminští obchodníci (a zvědové) šikovně kupují domy, obchodu a půdu v Kiredonu a místní půjčují nemalé obnosy na jejich bojůvky. Značná část Kiredonu a jeho obyvatel tak už není v rukách místních, ale tahají za ně provázky vedoucí k Surlúminu. Správce si toto začíná uvědomovat a podniká rázná opatření.

Kultura, náboženství Jemnost a ladnost Obyvatelé Kiredonu jsou jemní a citliví. Jejich povaha se projevuje i v jejich kultuř., a tak v zemi držené pohromadě silou

vznikají největší umělecká díla, která snesou srovnání i s elfími mistry. Bohové Světla V Kiredonu mohou působit pouze kulty Světla a Dobra, neutrální jsou nanejvýš tolerovány. Tato zbožnost se táhne zpět k démonickým válkám a Dultharovu odpadlictví, takže je jakousi morální povinností všech bojovat s Temnotou. Vymýtání zkaženosti Očista po éře Dulthara a démonických hord jde někdy až do krajnosti. Zejména na venkově místní kněží, lovci čarodějnic nebo fanatici rozpoutávají hony na čarodějnice, zplozence temnot či posluhovače démonů. Na druhou stranu tu působí i mnoho „dobrých“ organizací, jako chrámy, Světlonoši, paladini a další, kteří bojují se skutečným zlem a prostým obyvatelům pomáhají.

Ekonomika Nejistá politická situace země se promítá do jejího hospodářství. Neúnosné daně vybírané místními šlechtici snižují zisky na minimum, zatímco riziko ztráty je den ode dne vyšší a mnoho šlechticů došlo k názoru, že vše, co je na jejich území, patří jim a tak už byl nejednomu obchodníkovi zabaven celý náklad a on sám sotva vyvázl životem. Země tak značně strádá a mnoho nevolníků utíká pryč nebo se dává na zbojnickou dráhu. Kromě toho je nezanedbatelná část majetku je v rukách Sur-lúminu, který zemi ovládá a místní problémy podporuje, čímž neustále roste jeho vliv. Zemědělství V mírném kiredonském podnebí se daří především obilí a kukuřici. Hlavní obilnice leží na úrodných pláních u severních hranic s Marmionem a v oblasti okolo hlavního města. Suroviny Kiredon je země bohatá především na mramor a vápenec, ale nalezneme zde i ložiska mědi a železa. Zejména těžba a vývoz surovin jsou hlavním zdrojem příjmů země a královské (rádcovské) pokladny. Řemeslná výroba V oblasti řemeslné výroby nemůžeme opomenout výrobu skla, porcelánu, sochařství a dřevorytectví, v čemž Kiredon vždy vynikal. Z ostatních odvětví je nejvýznamnější truhlářství (zejména výroba nábytku) a výroba zbraní. Nejistá situace ale příliš nepomáhá rozvoji, a tak řemesla spíše skomírají.

Armády

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

Kiredon má tři armády: První královská armáda Tato armáda je složena z profesionálních vojáků a rytířů podléhajících přímo koruně, vévodovi z Kiredonu (kterého ovšem navrhuje Správce). Ze všech bojových složek je nejlépe vybaven a má nejvyšší bojovou morálku. Čítá 5000 jezdců. Součástí Prvního královského pluku je Královská garda, čestný oddíl sloužící jako stráž královského paláce. Druhá královská armáda Tato armáda je tvořena nájemnými dobrodruhy, žoldáky a dalšími svobodnými osobami, zejména z okolních zemí. Spadá pod velení korunního prince. Velikost této části vojska se mění podle dostupnosti žoldáků, zpravidla čítá přes 15000 pěších i jezdců. Je považován za obětovatelný, a proto mu také většinou velí mladý následovník trůnu. Kiredonská armáda Tuto armádu tvoří pluky „Sever“, „Jih“ a „Střed“, které staví šlechtici, pokud si to král vyžádá. Každý pluk je tvořen z té části země, které odpovídá jeho název. Jako velitelé jsou jmenováni významní šlechtici, kteří za to obdrží doživotní titul vévody. Jejich síla se různí (podle možností baronů), ale celkově mohou dosáhnout i 80.000 mužů (a hlavně 3.000 rytířů), běžně král může povolat 30.000.

ÚZEMÍ KIREDONU Celá země je rozdělena na hrabství a baronáty. Baronáty spadají buď pod hrabství (ta jsou tvořena městy a jejich okolím) nebo přímo pod krále (to platí především pro hraniční baronáty).

SEVERNÍ BARONÁTY Severní baronáty tvoří severní hranici Kiredonu a hlavně nárazníkové pásmo, kde se mají utopit všechny útoky z Marmionu či Fenexosu. Rozhodně nejsou bohaté ani příliš lidnaté, zato místní jsou tvrdí a těžce pracující, a vojáci boji zocelení veteráni. Obecně se tyto baronáty kloní spíše ke Koruně (Královští) nebo se jedná o „nezávislé“. Medvědí řeka Medvědí řeka protéká od východu (Sur-lúmin), zatáčí do Marmionu a dále pokračuje do Fenexosu. Tvoří tak jedinou spolehlivou spojnici všech zemí (a hlavně bohatého Sur-lúminu). Najdeme na ní četné kupecké lodě, vesnice, bezpečná přístaviště a také sídla pirátů. V Kiredonu

31 představuje velký zdroj příjmů pro hraniční baronáty.

Baronát Vrchov Tato nejsevernější država patří mezi nejchudší části země. Nachází se z větší části v Zelených kopcích, kde místní poddaní pasou kozy, ovce a krávy. Často tu dochází ke střetům s marmionskými rytíři a fenexoskými strážci. Na hranicích se nachází několik menších pevností, na velký hrad nebylo nikdy dost peněz. Obyvatelé mistry výmluv Každý baron tu vždy měl problémy vyjít s financemi, neboť místní jsou mistry výmluv a skrývání, takže tu ani baron ani cizí vojska nikdy nic nenajdou. Výběr daní Výběrčí musí jezdit vždy se silným doprovodem, jinak se „ztratí“ v kopích. Baron Ctirad Baron Ctirad je proslulý válečník a lovec nestvůr, který většinu života strávil v sedle. V boji se mu jen tak nikdo nevyrovná, ale zato ve správě panství patří k těm nejhorším. Jeho slávu v bitvě převyšují jen jeho dluhy. Správce Morek Morek zastupuje pána v jeho nepřítomnosti. Je veřejným tajemstvím, že je také dvorním čarodějem. Haek Baronův první syn má převzít po Ctiradovi panství. Na první pohled jakoby otci z oka vypadl, samozřejmě vládne dobře zbraněmi a ovládá etiketu. Co nikdo neví, že tajně studuje knihy u Moreka a vyzná se tak i v magii. Per Baronův druhý syn Per se stal baronem z Černé.

Baronát Serasil Serasilský les Serasil je sice hraničním baronátem, ale má velké bohatství spočívající v jeho lese (na západní půlce území). Zdejší dřevo slouží k výrobě kvalitních luků, ale také je splavováno po Medvědí řece do Fenexosu, kde slouží ke stavbě lodí. Jelikož je velmi hustý, účinně brání vstupu útočníků ze západu (Fenexos). Les oplývá také hojností zvěře, takže se místní hodně zaměřují na lov. V případě těžkostí se skryjí v lese, kde jsou jako doma. Hrad Východ území je osídlen jen řídce, přičemž většina lidí žije v okolí hradu, který leží na na východní straně Říčky.

Baron Pysk Baron Pysk je již starší muž a většinu času tráví na hradě. Jeho nástupce, baronet Kriv, je známý floutek, hýřil a sukničkář. Je ale také známý šermíř a velmi rychlý běžec. Burg zvaný Býčí šíje V lese žije mnoho dřevorubců, z nich nejznámější je Burg zvaný Býčí šíje. Tento chlapík je proslulý svou neuvěřitelnou silou a říká se, že zabíjí medvědy holýma rukama. Bělovous V Serasilském lese žije též známý mudrc a poustevník Bělovous, který zná mnoho tajemství, ale je to nerudný samotář a je těžké s ním vyjít.

Západní baronát Západní baronát sice pokrývá velké území, naprostá většina obyvatel žije v „trojúhelníku“ na severu a dále pak na pomezí bažinami a horami. Pevnost a cla na řece Hlavní pevnost (a sídlo barona) stojí na Medvědí řece na hranicích s Fenexosem, kde kontroluje většinu obchodu. Kromě chovu dobytka a pěstování brambor na úbočí hor se místní zabývají rybolovem a v bažinách těží rašelinu. Bažiny a rašelina V bažinách se ukrývá značný počet uprchlíků a banditů, a také Caleb černý, nepolapitelný zvrhlík a požírač dětí. Věžové hory Na západě ční Věžové hory, které tvoří přirozenou hranici s Fenexosem, téměř nepřekročitelnou bariéru. žije tu mnoho divé zvěře, obrů, skřetů, renegátů a další havěti. V horách se kdysi těžilo stříbro, ale doly jsou dnes vyčerpané a opuštěné. Baron Tiglav V zemi je pánem baron Tiglav, mocný válečník a také tvrdý, leč spravedlivý pán. Jeho choť Kiela, kdysi známá krasavice, se v poslední době na veřejnosti neukazuje, neboť trpí těžkou chorobou. Baronet Moren Baronův nejstarší syn a nástupce se jmenuje Moren, ale nikdo mu neřekne jinak než Sup. Místo o boj se zajímá hlavně o studium (je také velmi schopným čarodějem). Další děti Dále má baron dceru Roana, která se brzy provdá, druhého syna Kostislava, jenž studuje léčitelství a je známý ranhojič. Baronův nejmilejší syn, Kif zvaný Železný stisk, jakoby otci z oka vypadl (což

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

o ostatních synech říct nelze) a pouze on se mu vyrovná silou a uměním v boji. Říká se, že by právě jeho chtěl baron jako nástupce, i když to není legálně možné. Nejmladší děti, Blesk zvaný Hbitý a Miela jsou dvojčata. Blesk je neuhlídatelný a považovaný za obtížného potomka, kterému se nikdo nevěnuje, zatímco Miela je mazlíčkem všech na hradě. Dardarielos zvaný Učený Důležitou osobou v panství je kněz Dardarielos zvaný Učený, postarší muž a služebník bohyně Lianey, vychovatel dětí a také správce pokladny, se kterým baron probírá většinu rozhodnutí.

Baronát Nové panství Nové panství tvoří hlavní část hranice s Marmionem a kontroluje hlavní cestu vedoucí do Nensilu. Obchod s Nensilem Baron Jaren je velmi zdatným diplomatem a místo boje dokáže udržovat klid na hranicích především jednáním u stolu. Díky tomu v okolí nedochází k tolika šarvátkám jako jinde a dokáže snáze udržet dlouhou hranici jinak velmi nevděčného území. Právě na obchodu (a pašování) vydělává baron více, než na svých poddaných. Baron umí „zařídit“, aby se zboží bezpečně dostávalo na všechny strany (a samozřejmě nic do královské pokladny, ale do jeho vlastní). Území Kromě východu území totiž zbytek nestojí za námahu, většina území je buď pokryta lesem, nebo málo úrodná. A hlavně je všechna doprava příliš komplikovaná, a tak se baron soustředí hlavně na Cestu. Konflikt s Valhanem Co dělá baronovi těžkou hlavu, není ale jeho problematické území nebo Marmion na severu, ale jeho jižní soused, Valhan. Právě tam vede hlavní Cesta a proudí zboží. Kvůli mnoha neporozuměním a konfliktům vede Nové panství krevní mstu a v podstatě válku s Valhanem. Převaděči Baron zaměstnává mnoho zvláštních lidí, kterým se také říká Převaděči. Ti umí hladce proniknout přes Valhan i jiná území a vyhnout se tak placení místních cel. Umí také zjistit mnohé informace a zařídit různé nehody. Říká se, že v baronových službách je muž, jehož tvář nikdo nezná. Ten má být hlavou Převaděčů, výzvědné a pašerácké skupiny. Prý je nepolapitelný, ničeho se nebojí a kdo ho vidět, nežil tak dlouho, aby o tom mohl vyprávět.

32 Baron Jaren Baron Jaren rozhodně nepřipomíná válečníka či vladaře, ale hostinského či kuchaře. Obtloustlá hlava skrývá geniální taktický mozek, který z nevýnosného panství učinil lukrativní záležitost. Je rovněž vynikajícím diplomatem a znalcem vína.

Baronát Vaen Vaenský baronát tvoří severovýchodní hranici říše s Marmionem (a vlastně také se Sur-lúminem, který je součástí jen formálně). Řeky Značná část populace sídlí u řek, které se na panství stékají v obří Medvědí řeku. Na nich stojí pevnosti, které střeží hranici a slouží k vybírání mýtného na řece. Obyvatelé se živí hlavně rybolovem, ale i jako lodníci. Rhudarský les Les na východě území je z velké části pustý a nevedou tudy žádné cesty, kromě vodních. Pěšky ho pojít není snadné a bez průvodce ještě těžší, zejména v noci se tu dějí podivné věci. Pláně Pláně jsou obdělávané a zavlažované důmyslnými kanály, ale vzhledem k možnému nebezpečí od lesa a severovýchodní pustiny tu najdeme pouze opevněné statky. Baron Kezmir z Vaenu Baron je postarší muž, vysoké mohutné postavy, kterého si rozhodně nelze splést. Začínal v armádě jako žoldák dobrodruh ze severu. Díky svým bojovým a hlavně taktickým schopnostem dosáhl mimořádných výsledků, a tak se jeho pověst šířila celou zemí. Byl mnohokrát vyznamenán a nakonec za své služby obdržel titul baroneta. Když původní rod z Vaenu vymřel, bylo mu uděleno toto léno za vynikající službu. Říká se, že šlo o práci Správce, který na místo původního nespolehlivého barona dosadil svého dřívějšího pobočníka a přítele (je také možné, že vymření rodu nebyla náhoda). Rychtář Mirvan Druhým mužem na panství je rychtář Mirvan, který řídí běžné záležitosti. Byl jmenován ihned po jmenování nového barona a o jeho původu se ví málo, jen to, že dříve žil v hlavním městě. Mirvan je dosazen Správcem a má za úkol kontrolovat Kezmira a hlavně řídit špionskou síť, která proniká do Sur-lúminu (respektive se snaží odhalovat špiony ze Sur-lúminu). JE velmi schopný a extrémně nebezpečný.

HRABSTVÍ VILTU Hrabství Viltu tvoří mocenské centrum serveru, na severním okraji chráněné hraničními baronáty, na jihu hraničí s Královským Kiredonem. Obecně se jedná o chudou zemi, ve které se nachází jedno jediné město (Viltu). Obecně tu převládá zemědělství, řemeslníci se soustřeďují téměř výhradně ve městě a rovněž většina obchodu probíhá po hlavní „Královské cestě“. Královská cesta Cesta vedoucí z Nensilu (Marmion) přes Viltu až do Kiredonu se nazývá Královskou. Je jedinou významnou tepnou v oblasti využívanou hlavně Sur-lúminskými kupci. Cesta protíná několik baronátů, kde si ale každý vykládá pojem „Královská“ jinak a obecně většina vybírá mýtné „pro krále“. Pouze kupci ze Sur-lúminu jezdí volněji, neboť mají dohody s jednotlivými barony (hlavně dlužní úpisy), takže zcela ovládají obchod v této oblasti. Ostatní kupci (a hlavně místní) musí platit na každém kroku, takže přijdou téměř o vše. Hrabě z Viltu Ortek Čestný Celá oblast patří hraběti z Viltu Orteku Čestnému, muži pevných zásad, ale také mocnému vladaři. Ortek představuje třetí stranu v konfliktu mezi Správcem a králem. Je sice formálním spojencem Správce, ale spíše z nutnosti, než z přesvědčení. Ani krále neuznává pro jeho slabost a špatné vedení země, a tak se sám považuje za vhodného nástupce trůnu. Koneckonců, spravuje třetinu země a jeho rod je s královským spřízněn. Nechce ale otevřeně vstoupit do konfliktu, aby neoslabil sebe a celou zemi. Pro časté konspirace a diplomacii nemá příliš času na správu území, od toho tu koneckonců jsou baroni. Hrabě má jedinou dceru Ceriolu, vyhlášenou krasavici, kterou střeží jako oko v hlavě. Plánuje ji provdat za svého nástupce, ale ještě žádného nemá vybraného.

Město Viltu Město Viltu je hlavním centrem oblasti, nebo spíše jediným. Najdeme tu mnoho tržišť, kupců a řemeslníků, neboť nikde jinde nemají dost prostoru pro obživu. Události 3x ročně (na velké svátky) pořádá město velké trhy spojené se slavnostmi, kam se kromě kupců a venkovanů sjíždějí i kejklíři a umělci.

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

Zlodějský cech Jelikož je Viltu jediným městem v širokém okolí a prochází tudy tolik peněz a zboží, má své místo i Zlodějský cech. Ted se zabývá hodně výběrem výpalného a také příležitostnými únosy. Pověsti Město je postaveno na ruinách, které zbyly do jeho zničení démonickými hordami. Složitý komplex kanalizace a sklepení skrývá mnohá tajemství. Říká se, že se tu scházejí temní spolky, uctívači démonů a hledači temných artefaktů ze světa démonů. Část těchto pověstí má na svědomí zdejší zlodějský cech, ale některé jsou mnohem blíže pravdě, než by bylo lidem milé. Vikomt Vilmar Vikomt Vilmar je nejstarším synem hraběte Orteka a je pověřen správou města. Po svém otci zdědil smysl pro diplomacii, taktiku a oportunismus. Kromě své hlavní role je také hlavou podsvětí, což neví vůbec nikdo. Daří se mu tak získávat značné příjmy od Sur-lúminských kupců, kteří mají příliš výhodné smlouvy, zbavovat otce i sebe oponentů a zažívat spoustu zábavy. Nepotřebuje ani výzvědnou organizaci, neboť vše dělají žebráci a zloději, kteří ani nevědí, že jsou ve službách hraběte. V podsvětí je znám jako Pán města, což je skutečně zábavné. Městská rada Cech kupců a obchodníků je zastoupen městkou radou, které předsedá starosta Lidevan, nejbohatší obchodník ve městě. Rada hájí svoje zájmy, zejména se brání konkurenci a přílišnému zvyšování daní.

Baronát Valhan Valhan můžeme rozdělit na tři části: Valhanský les (západ), okolí Královské cesty (střed) a planiny (východ). V lese probíhá intenzivní těžba dřeva a výroba dřevěného uhlí, které je tak potřebné v kiredonských kovárnách. Cestu střeží dva hrady (na severu a jihu, vždy kus od hranic) a posádky dbají na důkladném výběru cel. Východní planiny jsou poměrně úrodné a hlavně mají dostatek vody z Hesitatské řeky na východě. Daně Baronát patří k nejzadluženějším v zemi, půjčuje si odevšad: Sur-lúminu, Správce i jiných baronů. Hlavně Surlúminští kupci tudy mají volný průjezd, a tak se snaží odřít kohokoliv jiného, kdo se vydá po cestě (pobyt mimo cestu je považován za zbojnictví). Obyvatelé jsou zatíženi neúměrnými daněmi, a tak jsou na pořadu dne útěky, zbojnictví a zločin.

33

Zbojnictví a pašeráctví V lese na západě je poměrně rušno, neboť tudy pašují lidé barona z Nového panství zboží, aby se vyhli clům. Místní jim v tom skrytě pomáhají, neboť si tak aspoň vydělají na obživu. Skrývá se tu i několik band, které prchají před spravedlností barona.

leka tolik peněz, neboť se jí každý radši vyhne nebo má výjimku v placení cla. Rod baronů z Valhanu vede mnohaletou při s rodem z Nového panství, která se stále stupňuje. Posledním incidentem byla smrt Durmova syna, který zemřel při pronásledování pašeráků (což baron dává za vinu svému sousedovi).

Baron Durm Baron vládne zemi pevnou rukou. Kvůli dluhům stále zvyšuje daně, což vede ke stále silnějšímu odporu v zemi. To pak baron řeší zvyšováním stavu vojska (další náklady). Z dřívějšího zdroje příjmů, kupecké stezky, již neproudí zda-

Černí hraničáři Baron má elitní jednotku zvanou Černí hraničáři, která střeží les i hranice. Tvoří ji asi 20 velmi schopných a velmi tvrdých chlapíků, kteří pronásledují pašeráky, trestají bandity a vůbec řeší za barona „problémy“. Jejich vůdce je znám jako

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

Sokol a jeho špatná pověst sahá daleko za hranice baronátu.

Baronát Rhudar Rhudar spoléhá hlavně na zemědělství, a tak většina lidí sídlí v západní polovině kolem řek. Řeky v této části nejsou splavné a jen těžce se překračují mimo mosty. Místnímu baronu patří mocný hrad v Hesitatských vrších a dvě menší pevnosti u mostů, které současně slouží k ochraně rolníků. Rhudarský les Les na východě, který nese stejné jméno jako baronát, nemá pro zemi velký

34 význam. Jednak je příliš daleko, nevedou tudy žádné cesty a v noci se tu dějí podivné věci. Les je tak považován neprůchodný a pouze někteří lovci a hraničáři se vydávají hlouběji. Většina místních pochází ze Sur-lúminu, takže nejsou nevolníky a nemusí pracovat na panském. Platí jen minimální daně, zpravidla ve formě medu, který v lese sbírají. Baron Olwen Baron Olwen je muž středních let, který se poměrně svědomitě stará o své léno a poddaní ho mají v oblibě. Je známý svou zbožností a na jeho území stojí již 4 svatyně, které mají nemalý příjem. Velekněz Remus Služebník boha Andrila, nejuctívanějšího božstva v zemi je proslulý svou modrostí a jeho radu vyhledávají lidé z širokého okolí. Říká se, že právě on má na barona velký vliv a na druhou stranu díky němu baron prosperuje. Dokáže také zažehnat mnohé konflikty, neboť jeho slovo má značnou váhu a málokdo se tak významnému muži postaví na odpor.

Baronát Stráňov Stráňov patří k nejvýznamnějšímu baronátu v hrabství Viltu. Oplývá jednak bohatými poli a loukami, takže je hlavním dodavatelem zemědělských plodin pro město, ale patří k němu důležité doly v Hesitatských vrších, kde se těží a zpracovává velmi kvalitní železná ruda. Je tak největším producentem zbraní v severních zemích. Toto důležité panství patří přímo hraběti, neboť kromě města Viltu představuje pilíř místní ekonomiky a bohatství. V minulosti bylo svěřováno synům či blízkým příbuzným hraběte, ale s jejich smrtí (nebo dědictvím a sňatky) se vždy vrátilo přímo k hraběti. Šafář Erbin a hlava Eiddona Erbin je novým šafářem, neboť jeho předchůdce Eiddon byl obviněn ze zpronevěry a odsouzen (oprávněně). Pokoušel se totiž šidit účetní knihy a prodával zboží do města na černý trh, což se pochopitelně hrabě (prostřednictvím Vilmara) dozvěděl. Eiddon byl sťat na nádvoří hradu a jeho hlava je stále ještě v koši u hradeb.

baronáty Louky a Újezd Tyto baronáty leží na jih od Viltu podél Královské cesty. Oba jsou si velmi podobné: mají jeden hrad (hrady leží na dohled od sebe), oba živí hlavně zemědělství a lesy na krajích, oba mají problémy s penězi a oba se nenávidí. Jelikož jsou Louky na straně krále, je Újezd na straně

Ligy řízené správcem. Hraběti dává velkou práci udržet oba na uzdě a kdykoliv se vzdálí ze země, hrozí tu válka. Oba vybírají nehorázné clo, což velmi komplikuje cestu kupcům. Ani surlúminští nemají vyhráno, neboť nemají smlouvy s Újezdem a Louky se občas zapomenou nebo je mají za „provokatéry z Újezdu“. Baron Stirnak z Luk Stirnak je obtloustlý muž s jizvou od ohně na čele. Rád jí, baví se, často jsou u něj muzikanti nebo komedianti, vůči kterým je nezvykle štědrý. Své obyvatele ale pěkně ždímá (nebo spíš jeho lidé, kteří ho také dost okrádají). Z celé duše nenávidí Limaaka a jeho rod a udělá cokoliv, aby mu ztrpčil život. Baron Limaak z Újezda Limaak má pavoučí postavu, dlouhé prsty a celkově vypadá skoro jako ghúl. Je extrémně šetřivý, jako jeden z mála nemá žádné dluhy. Boje s Loukami mu skrz jeho pokladnu způsobují téměř fyzické utrpení, za což nenávidí Stirnaka a jeho rod (i když proto má i další důvody). Nesnáší povaleče, příživníky a obecně zahálku, přičemž do této skupiny počítá i kněze (což mu způsobuje nemalé problémy). Své obyvatele také ždíme, ale peníze si hezky ukládá (říká se, že má pod hradem komnatu plnou zlata). Pochopitelně obírá všechny kupce a hlavně kontroluje celé území, takže mu nepronikne ani myš. Baron je extrémně citlivý na případnou krádež svého majetku nebo krácení daní. Může slíbit slušnou odměnu za dopadení lupičů či zlodějů, ale pak má velké problémy s placením (bude se kroutit a vymlouvat).

Baronát Zbrog Zbrog je velké území na západ od Viltu. Většinu země pokrývá les, který na západě přechází přes vysočinu až do vysokých hor. Místní obyvatelé jsou považováni za podivíny, neboť většina z nich žije celý život v lese a jen málokdy z něj vychází. Kromě těžby dřeva tu lidé spoléhají na lov zvěře a prodej kůží, dále se v některých potocích nachází zlato. Místní jsou s lesem podivně spjati. Kromě toho, že prakticky nikdy nevycházejí ven, prý provádějí podivné lesní rituály, což téměř hraničí s kacířstvím. Dále na západ les ustupuje a přechází v náhorní planinu, kde žije jen pár pastevců a je tu několik vojenských posádek (včetně baronova hradu). Dále jsou jen hory, které se hemží renegáty, obry, skřety, draky a další havětí, takže se tam nikdo neodvažuje.

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

baron Waldun Baron, ostatně jako všichni místní, je zachmuřený a nemá rád cizince. Na svém hradě se zdržuje jen občas, často se vydává do lesa nebo tráví čas v osadách svých lidí. Oficiálně je na straně Správce a naoko plní všechny své povinnosti, ale ve skutečnosti je více než spřízněn s lesem (ostatně jako jeho předkové). Jeho manželka pochází z řad místních dryád, což pochopitelně nikdo neví a je to baronovo velké tajemství. Těžbu dřeva velmi omezuje (na okraj lesa) a jeho lidé vysadí více stromů, než pokácí. Toto všechno je důvodem, proč nevítá cizince, naopak se je snaží zastrašit a pouští pouze několik spolehlivých obchodníků. Cizí špehové nemají prakticky šanci, protože baronovi neslouží jen jeho vojáci, ale celý les. Baronka Estrella Estrella je královnou dryád a spolu s Waldunem tráví většinu času ve svém lesním paláci z živých stromů. Snaží se vyřešit problém, jak dát baronovi syna, jelikož mají pouze dcery (syna mít jako dryáda přirozeně nemůže). Zachováním linie barona a stávající vlády totiž nejlépe ochrání les před nenechavci a bezuzdným kácením.

SVOBODNÍ BARONI Baronát Hesitat Baronátu patří velká část Hesitatských vrchů, kde se těží velmi kvalitní železo na dobré zbraně. Současně má v kotlině pod horami uhelné doly, takže má všechny zdroje pro výrobu železa a tím i zbraní. V okolí hradu stojí proslulé dílny, kde pracuje i několik trpasličích mistrů spolu s baronovými lidmi. V pláních na jihu má zase mnoho opevněných statků a vesnic, které mu poskytují dostatek zásob pro horníky a vojáky. Vše by vypadalo velmi dobře, ale baronát je velmi vyčerpán s častými boji se sousedním Poltavím (na jihu) a dluží nemalé peníze sur-lúminským kupcům. Baron Almrich Almrichův rod od nepaměti sídlí na hradě Krahujci v Hesitatských vrších. Přes všechny strázně, které na království leží, jsou králi věrní. Baron je známý jedlík, ale také zdatný lovec a šermíř (většinu jídla si loví sám). Často osobně pronásleduje lupiče nebo se věnuje správě panství (i když to za něj většinou dělá jeho šafář). Na své poddané jé přísný, ale spravedlivý. Svou dceru provdá za barona z Triborgu, staršího, ale velmi mocného muže. Baron z Triborgu má zájem o baronovy

35 zbraně a může mu pomoct vyřešit problém s dluhy. Prvorozený syn Erel převezme po otci panství a druhý syn bude sloužit u dvora jako páže a později se možná stane rytířem krále. Baronka Elinora Chotí barona je jedna z největších krasavic své doby, Elinora z Lonigaadu. Baron o ni bojoval se svým životním soupeřem, baronem Hamlinem a právě tuto prohru mu Hamlin nikdy nedopustí.

Sedmihoří Sedmihoří leží na jihovýchodním úpatí Věžových hor, nejnebezpečnější části těchto zrádných končin vůbec. Vyskytuje se tu totiž až příliš mnoho renegátů, uprchlíků, obrů a skřetů, ale také pašeráků, neboť se v těchto místech dají hory překročit. Na rozdíl od zbytku pohraničních baronátů je Sedmihoří velmi zajímavé, neboť tu probíhá těžba železa a je tu i několik stříbrných dolů. Místní pán Baron Catern i jeho synové doplatili na tato nebezpečím, neboť před nedávnem všichni padli v boji s renegáty. Titul barona je tak volný a uchází se o něj několik rytířů bezzemků, většinou nepříliš valné pověsti. Jelikož území (jako všechno v Kiredonu) patří koruně, je přímým vládcem země král. Ten ale nemá nikoho vhodného (loajálního), koho by do tohoto nevlídného panství dosadil. Říká se, že čeká na hrdinu, kterému by dal toto léno za zásluhy. Baronesa Ismilda Ismilda je nešťastná vdova po zesnulém baronovi. Jelikož v jejich linii nezůstal žádný mužský potomek, nemá zde Ismilda žádná skutečná práva a brzy by se měla vrátit na hrad svého synovce (její otec i brat jsou již po smrti). Protože se téměř nikdy neviděli, neví, co od něj čekat, a návrat odkládá.

Hrabě Lanceor Hlavním problémem hrabství je hrabě Lanceor a jeho rod. Podle tradice má být šlechtic statečný, udatný a zdatný v boji se zbraněmi, což hrabě i jeho synové (a jejich předci také) do puntíku splňují. Opomíjí se podmínka, aby byl moudrý nebo ještě radši chytrý. A právě toto je kámen úrazu, neboť moudrost rozhodně do domu pánů z Atminu nikdy nepřišla. Říká se také, že pokud chcete uzavřít výhodnou smlouvu, jeďte do Atminu. Hrabě i jeho rod po celé věky uzavírali tak nevýhodné smlouvy, že ji m zde téměř nic nepatří. Vazalové ze Stráže, Poltaví a Estri si dělají, jako by se nechumelilo, a už se ani nenamáhají plnit své závazky. Kupci ze Sur-lúminu si tudy jezdí s vaky plnými glejtů a povolení, takže je nikdo nesmí proclít a Lanceor nemá naději, že kdy splatí své dluhy. Říká se, že nejlepší by bylo, kdyby padl v boji, kde si kdysi jeho předci v mlhách dávnověku vydobyli svůj první titul (což je ale nepravděpodobné). Lanceor je vazalem a spojencem krále, což je asi spíše překážka. Vzhledem ke svému postavění by měl velet částí královské armády, což všechny upřímně děsí a válku pod jeho velením považují předem za ztracenou. Na druhou stranu je Lanceor považován za jednoho z nejlepších válečníků světa a zejména na rytířském turnaji mu není rovno (a ještě nikdy neprohrál).

Předseda Cechu Klarius Skutečným vládcem města je Cech kupců pro prosperitu Kiredonu, což je zástěrka pro největší šizuňky ze Sur-lúminu, kteří mají z Atminu dojnou krávu. V podstatě už nezbývá nic, co by jim tu nepatřilo a Klarius se snaží vliv rozšířit co nejdál. Má také značné slovo u hraběte a jeho syna. Městem koluje vtip, že Klarius jde se svým pejskem na procházku (což ale nikdo neřekne Langlavovi do očí, protože by následovala výzva na souboj a jistá smrt).

Rádci Král se rozhodl řešit problém v Atminu tím, že sem poslal několik rádců. Ti ale rychle pochytili situaci a uzavírají výhodné smlouvy (ve svůj prospěch ovšem).

Poltaví si nebere své vazalství moc vážně a řeší si své vlastní záležitosti. Nachází se zde ta nejúrodnější půda a stáda výborných koní a krav. Často tu ale dochází k bojům Hesitatem pro nekonečné křivdy a obvinění kolem krádeže krav a přístupu k vodě.

Zemětřesení v a ohnivá hora Na východ od hrabství se nachází pustina, která vede až k Bílým horám. Zde žije jen málokdo, neboť se tu často chvěje země a ohnivé hory na východě oblast čas od času zasypou popelem a spálí lávou.

Město Atmin

HRABSTVÍ ATMIN Atmin patří (patřilo) k nejbohatším částem Kiredonu a také k jedněm z nejstarších osídlených oblastí. O jeho (dřívější) moci vypovídá i to, že hraběti patří dvě města (Atmin a Estri) a hlavně přes jeho území prochází královská cesta do Sur-lúminu. Kromě zemědělství tu jsou i lesy plné kvalitního dřeva a celé pánve žádaného uhlí.

Město Atmin mělo šanci být velmi bohatým a prosperujícím nebýt tří nedostatků: hraběcího syna, sur-lúminské nenasytnosti a zlodějskému cechu. Vikomt Langlav, syn hraběte Město formálně spravuje hraběcí syn, vikomt Langlav. Jak se říká, jablko nepadá daleko od stromu, a Langlav je stejně rychlý s kopím jako pomalý v myšlení. Kromě otce ho snad nikdo neporazil, ale jako vládce velkého města je žalostně neschopný.

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

Zlodějský cech a nebezpečí Město je poměrně nebezpečné, neboť se šetří a dělají úspory (Klarius téměř zrušil městskou stráž, aby ušetřil), takže moc nebývá na gardu a místní zlodějská gilda je tak říkajíc na koni (což se už ale tolik nezamlouvá sur-lúminských). Klarius se sice snaží přenést odpovědnost na Kiredon a hraběte, ale ti nanejvýš do města pošlou vojáky, před kterými se zloději schovají a po jejich odchodu zase nerušeně pracují. Loupež století Zdá se, že sur-lúminská chytrost dostihla sama sebe, neboť si zloději troufli i na pokladnu Cechu kupců a ztráta jde do tisíců. Kdo je onen zloděj a kam se zlato podělo, je nejdiskutovanějším tématem. Zoufalý Klarius chce vyhlásit stanné právo.

Poltaví

Baron Hamlin Baron patří k mocným pánům Kiredonu. Je sice vazalem, ale jeho slovo je více než jeho život, a tak se nemůže vzepřít hraběti z Atminu, kterého považuje (oprávněně) za hlupáka. Navíc jej již dvakrát vyzval na turnaji a vždy prohrál, neboť jediné, co Lanceor a jeho rod umí, je právě boj. Hamlinovým největším sokem a životním nepřítelem je jeho soused, Almrich z Hesitatu. Kromě dlouhotrvajícího nepřátelství obou rodů se zde objevil přímo romantický spor v podobě Elinory, nynější manželky Almricha. Hamlin o ní usiloval, ale i zde prohrál a jeho čest a vlastní sebevědomí tak špiní další nekonečná potupa.

36

Baronát Stráž Tento malý baronát má za úkol chránit východní hranice země, kde se nachází pustina, divocí tvorové a dále na východ pak ohnivé hory. Většina obyvatel se věnuje zemědělství, ale část pokouší štěstí a snaží se zbohatnout na rýžování zlata ve Vodopádové řece. Zlato Právě zlato přináší zemi nemalé bohatství a místní mají více volnosti, než v jiných částech země. Baron si sice své bohatství (a hlavně daně z těžby) hlídá, nicméně místím zůstane vždy dost zlatého prachu tak říkajíc za prsty, že si

mohou dovolit mnohem lepší život. Nejvíce zlata leží proti proudu a do území nikoho, kde ale číhá nejvíce nebezpečí. Baron Severin Baron býval čestným mužem, ale místní zlato mu zatemnilo rozum, a tak se poměry v zemi mění pomalu k horšímu. Dříve ponechával svým lidem část nalezeného zlata, nyní si ho jeho poddaní kradou. Má velké bohatství, ale čím více najde, to jen zvýší jeho touhu po dalším bohatství. Začíná i vysílat výpravy za hranice země, které často vede on nebo jeho synové. Jeden ze synů již při takové výpravě

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

zemřel, ale Severin se zatvrdil a jen zvýšil své úsilí. Postupně zvyšuje bezpečnostní opatření, opevňuje hrad, stále více podezřívá své lidi a tak dále. Svého lenního pána prakticky ignoruje. Sice by s pomocí svého bohatství mohl usilovat o jeho místo, ale on má v hlavě pouze zlato. Baronka Světlana Světlana dříve svého muže milovala, ale v posledních letech se značně odcizili a vrchol nastal smrtí nejstaršího syna Zlatohlava. Světlana nemá žádné pochopení

37 pro hromadění bohatství, které bez užitku leží v hradním sklepení.

Baronát Estri Baronát Estri tvoří dva oddělení světy. Jedním je město uprostřed země, které jakoby sem ani nepatřilo a okolní krajina obdělávaná těžce pracujícími nevolníky. Země tu je velmi úrodná, dobře se daří i vinné révě, baronovi patří celá stáda krav. Baron (a hlavně jeho šafář) ale dřou lidi do úmoru a nic jim není dobré. V zemi je bezpečno a baron rád podniká výpravy za hranice, aby vycvičil vojáky a potrestal renegáty, kteří by se odvážili mu zkřížit cestu. Baron Kaesir Baron je velmi tvrdý muž, na sebe i na své podřízené. Nikdy není spokojen a chce neustále více, než mohou jeho lidé splnit. Město ve své správě nesnáší, neboť se místní více méně dostali z jeho područí a spravují si své věci sami. Podle barona jsou to flákači, kteří se štítí pořádné práce a snaží se jim ztrpčovat život, jak o to jen jde.

Město Estri Estri je posledním městem na hlavní cestě do Sur-lúminu a některými je považováno za první sur-lúminské město na cestě. Většinu důležitých budov tu totiž vlastní sur-lúminští kupci, stejně tak místní rada je ovládána ze severovýchodu, ne z jihozápadu (jak se tu potajmu šušká). Město je velmi bohaté a mnoho surlúminských sem jezdí za zábavou, neboť tu jsou mnohem nižší ceny a mohou se pobavit cestou, která je považována za poměrně nebezpečnou (ale v mezích únosnosti). Baron tu má jen omezenou moc a raději se zdržuje na svém hradě nebo spravuje ostatní území. Jako místní pán tak posílá vojáky na pravidelné kontroly a pročesává město na "podezřelá individua". Zloději a lapkové tu tak nemají na růžích ustláno, což ani v nejmenším nevadí sur-lúminským. Chrámy Místní kupci a obyvatelé vypadají velmi zbožně, neboť horlivě podporují chrámy téměř všech bohů. Jejich horlivost má ale skryté pozadí, neboť tak maskují část příjmů a mohou se vyhnout službě ve vojsku barona. Mnoho místních totiž také zastává různé církevní hodnosti a požívá různých výhod, což barona jen ubezpečuje o jejich lenosti (ale proti chrámům se bojí otevřeně vystoupit).

VÉVODSTVÍ KIREDON Kiredonské vévodství je přirozeným středem celé země a v jeho centru leží hlavní město. Jako takové patří k nejbezpečnějším a nejbohatším částem města. Jedná se sice o sídlo krále, ale skutečnou moc tu má Správce a jeho lidé (král má naopak největší podporu na „barbarském“ severu).

Hlavní město Dor Kiredon Město Kiredon bylo po rozvrácení znovu postaveno jako nedobytná pevnost. Obklopují ho dvojité hradby (na jihu, kde je rovná krajina, dokonce trojité), dvě řeky a dva mohutné vodní kanály. Prostor mezi hradbami je určen k obraně a dlouho se tu nesmělo stavět (toto ustanovení se nyní porušuje). I všechny domy jsou stavěny jako střelecká stanoviště a současně ubránitelné pár muži proti obrovské přesile. Na východní straně města se tyčí hrad, považovaný za největší pevnost světa a z jehož hradeb je vidět i na 50 km do krajiny (a současně kryje nejslabší, tedy východní hranici města). Dobýt město Kiredon se tak považuje za nemožné a faktem je, že se o to radši nikdo ani nepokusil. Říká se, že město může padnout jedině zradou. Na severu stojí tzv. Lepší čtvrť, i když její název je hezčí, než skutečnost. Kvůli přelidnění je kdysi velkoryse navržený půdorys hustěji zastavěn a domy tu jsou někdy až příliš u sebe. Navíc všichni důležití lidé bydlí za řekou na jihu. Ještě severněji, za hradbami, vzniká nová čtvrť, zvaná Venkov. Jižní část je na západě osazena velkolepými domy šlechticů, v samém středu pak domy kupců a hlavně Chrámovým náměstím, kde sídlí většina center kultů celé země. Úplně na jihu za první hradbou vyrůstá Nové město, zejména zásluhou zkorumpovaných úředníků, kteří tu povolili novou výstavbu. Dále na východ k hradu pak stojí domy chudších obyvatel (což je místní zvláštností, neboť obvykle sídlí u hradu ti bohatší). Na východě pak stojí Podhradí, kde většinu žije služebnictvo. Hradní ulice obtáčí vlastní pevnost (Dor) a je lemována drobnými domky. Samozřejmě se točí tak, aby přijíždějící rytíři měli štít na ruce od hradu. Král Loth VI. Loth VI. není příliš výrazným panovníkem. Sice má správné vlastnosti rytíře a jistě je udatným válečníkem, ale rozhodně není rodilým vůdcem či politikem. Má rád přepych, lov a turnaje a všeho mu Správce hojně dopřává, aby se vládcova mysl nemusela příliš namáhat. Sice má

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

občas snahu něco řídit, ale jeho pokusy vždy vyjdou do ztracena a Správce ani náhodou nepovolí své sevření. Spojenci krále jsou často obviňováni nebo zdiskreditováni, a tak se nikdy žádná aliance nebo královská fronta nemůže vytvořit (i když má král značnou podporu zejména mezi severními šlechtici). Kromě radovánek a občasného kralování zatím neměl Loth dost času, aby dal zemi dědice. Je ženat dva roky, a tak je ještě dost času, než šlechta znejistí a bude se dožadovat dědice. Jeho manželka, Maviana, je jednou z největších krasavic země a dcerou hraběte z Naisou, spojence Správce. Loth začíná být v poslední době přepadlý, neboť má podivné sny, které větší jeho smrt. Proto se také stává paranoidním. Les u Kiredonu Nevelký les poblíž hlavního města ani náhodou nepřipomíná drsné a neprůchozí hvozdy uvnitř země i okolo, ale jedná se více o park s vysazenou zvěří. Jezdí sem totiž lovit král a jeho družina a zvěř musí být doplňována odjinud, jinak by tu za chvíli nebyla ani srnka. Chrámy Ve městě má sídlo mnoho kultů a velekněží Kiredonu. Jednou za 10 let se zde schází kněžská rada představitelů všech náboženství v zemi. Popraviště Zločin se v Kiredonu trestá rychle a krutě. Mezi exemplární tresty patří například čtvrcení. Poměrně běžné je i upalování zejména za čarodějnictví (nepovolené užívání magie stíhané kněžími).

Baronát Zálesí Zálesí vždy patřilo mezi nejbohatší baronáty Kiredonu. Své bohatství čerpá jednak z rolnictví a chovu dobytka na pláních, ale také z produkce dřevěného uhlí a kožešin v lese na západě země. Kromě toho má přístup k Zelenému jezeru, kudy cestují kupci z Fenexosu do hlavního města (tudy také vyváží velkou část své produkce). baron Damon Baron patří k největším spojencům správce, díky čemuž má poměrně značné výhody v obchodu a daních (a má privilegium obchodovat s Fenexosem nebo přímo prodávat dobytek mimo města). Jedná se o muže v nejlepších letech, zdatného válečníka, ale především stratéga a obchodníka, který jako jeden z mála nemá žádné dluhy a naopak vlastní značné majetky ve Fenexosu i Sur-lúminu.

38 Les Zálesí je známé těžbou dřeva a svými milíři, díky kterým je často ponořeno do mlhy a kouře. Z Věžových hor sem občas zabloudí obři nebo jiná nebezpečná stvoření, takže baronovi muži jsou ve střehu a mají meče stále po ruce.

Baronát Estrin Estrin patři k těm nejúrodnějším zemím Kiredonu, ale jeho obyvatelé trpí pod asi nejhorším baronem na světě. Musejí totiž dřít mnohem víc a ještě platit další cla, daně a poplatky kněžím za barona, který si žije nad svoje poměry. I tak leží na zemi obrovské dluhy. Mnoho z nich uprchlo a skrývají se v okolních lesích, kde je ovšem baron a jeho muži náruživě loví. Uprchlíky tvrdě trestají a říká se, že baron prodává lidi jako otroky do dalekých zemí na severu. baron Aron Aron představuje skutečný protiklad rytíře. Sice dokáže bojovat (jak se na rytíře patří), ale k jeho zábavám patří lov (pokud možno lidí), hazard a říká se, že má pod hradem největší mučírnu v zemi. K lidem je krutý, jakýkoliv prohřešek trestá například sekáním rukou nebo bičováním. Má také velmi luxusní dům v hlavním městě, kam často jezdí a kde utrácí peníze. Ví ale, s kým se spojit, a tak je horlivým spojencem Správce, který ho zase podporuje finančně. Aron totiž dokáže udělat věci, které jsou pro šlechtice zcela vyloučené, a Správci se tyto služby velmi hodí. Někteří potajmu říkají, že se Aron spolčil s démony. Učitel Snad nejobávanější osobou v baronátu je Učitel, baronův kat. Své jméno má od toho, že učí lidi bolesti a říká se, že jen to co zapomněl, je víc, než bude kdy kdo o bolesti vědět. Také na setkání s Učitelem nikdy nikdo nezapomněl. Protože nikdo nezná jeho pravou totožnost, žije Učitel spořádaným životem, má pěknou ženu a čtyři děti. Les na jihu Les na jihu (směrem k hlavnímu městu), kromě produkce dřevěného uhlí slouží jako úkryt mnoha uprchlíků. Proto tu baron často pořádá hony a lidi loví (ti chytřejší radši prchají do jiného baronátu). Královská cesta do Viltu Baron vede spor se sousedním Triborgem o výběr cla, protože cesta leží na hranici jejich území, a tak nebohé kupce dřou oba rovným dílem.

Baronát Povodí Povodí tvoří úrodná pole a pastviny, rozdělené řekou Poltavou. Baronovi patří nesčetná stáda krav, ale také koní proslulých v celé zemi. Místní pak obyvatelé hospodaří na malých políčkách, což baronovi splácejí hlídáním jeho stád. Část obyvatelstva se též věnuje rybolovu a tahání lodí. Proud už je tu prudký, a tak si říční kapitáni najímají místní a hlavně baronova zvířata k tahání lodí proti proudu, do hlavního města. Baronát protíná královská cesta z Naiosu do Kiredonu, na které baron vydělává poměrně slušné peníze z mýta. Tradičně jsou baroni z Povodí naklonění Správci, protože jim z tohoto spojenectví plynou značné výhody a hlavně nižší daně. Baron Tremand Baron je velmi bohatý muž, ale také chamtivý, což je v jeho rodu dědí již celá pokolení. Možná i díky tomu není, jako jeden z mála baronů, zadlužen. Jen nerad utrácí, a dělat s ním obchody je hotové utrpení (vždy platí pozdě a chce slevu), zato své lidi dře (i když ne o moc víc, než sousední baroni). Chodí prostě oblečen (šetří) a do boje nosí starou otlučenou (ale plně funkční) zbroj po dědovi.

Baronát Sárov Sárov je malý, ale úrodný baronát severovýchodně od hlavního města. Protíná ho řeka Poltava, která je v těchto místech už poměrně divoká a téměř nesplavná. Někteří pocestní si tudy zkracují cestu do Estri (a Sur-lúminu), aby se vyhnuli mýtu na hlavní kupecké cestě a hlavně Atminu. Baronka si ale hlídá, aby JÍ mýto zaplatili. Kdo se nenahlásí dobrovolně a nemá dobré vztahy s místními, zaplatí tučnou pokutu. Kromě zemědělství a rybaření se tu těží kvalitní kaolín na výrobu porcelánu, který se dováží do hlavního města (a několik místních se tu také zabývá keramikou). Baronka Isiara Isiara vládne baronátu jako regentka, neboť její choť, baron Eldred, před rokem zahynul v boji s obry. Isiara se odmítá provdat, neboť chce, aby léno připadlo jejímu synovi Thelonovi. Tomu je nyní 11 let a zdá se, že z něj bude silný válečník. Isiara je prohnaná a všechny nápadníky odmítá (kromě toho, že je pohledná, se jedná a jediné léno široko daleko). Šikovný dobrodruh jí může přijít vhod, aby splnil nějaké poslání nebo odradil příliš neodbytného nápadníka, který se chce prodrat na místní stolec.

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

Kvůli ochraně stojí baronka na straně Správce, který jí nabídl pomoc.

Baronát Přívoz Přívoz je úrodná země východně od Kiredonu, přes kterou prochází kupecká cesta do Atminu a dále do Sur-lúminu. Své jméno dostal od velkého přívozu, který je téměř jedinou spojnicí s levým břehem Vodopádové řeky. Mimo zemědělství má baron doly na cín a na železo v horách za řekou. NA pravém běhu (severní část) je kraj bezpečný, za řekou se potuluje hodně divokých zvířat a renegátů. Baron Bedwyr Baron je velmi melancholické a umělecké povahy, neboť kromě rytíře je i bardem. Na jeho dvoře se schází mnoho umělců, které štědře podporuje (a má kvůli nim hodně dluhů), hospodářství obstarává hlavně jeho žena Kathen, která má dobré vztahy s baronkou ze Sárova.

Baronát Triborg Triborg je proslulý svými nesčetnými stády, ale je tu i velmi úrodná půda (stejně jako ve všech územích okolo hlavního města). Celé území je bezpečné, protože baron netoleruje žádné prohřešky a tvrdě trestá jakýkoliv zločin. Baron Kasnir Kasin je tvrdý válečník, který miluje disciplínu, nesnáší odpor a není příliš velkým myslitelem. Možná díky tomu je obklopen bandou patolízalů, kteří mu nedokáží říct pravdu a vysávají jeho pokladnu. Velmi rád loví a pořádá časté hony, a také má jeden z největších psinců v zemi. Je také vášnivým sokolníkem, sběratelem trofejí a často se vydává na lov nebezpečných nestvůr do okolních zemí (u něj nic nepřežilo). Baronet Dyfel Syn barona je cvičen v podobném duchu, jako jeho otec. Často se vydává na výpravy do okolí, rád vyzývá ostatní na rytířský souboj a vůbec se chová tak, jak se od mladého rytíře očekává. Dvorní mág Ergon Ergon je baronovým rádcem a vychovatelem jeho syna. Současně chrání rodinu před zlými čáry a démony, za což sám požívá ochrany barona. Královská cesta do Viltu Baron si za ochranu na cestě vybírá poměrně značné poplatky, o které vede spor s Estrinem. Kupci tak musí platit oběma, což cestu neúměrně prodražuje. Triborgská strana je poseta těly odsouzenců, kteří si dovolili na baronově území loupit nebo jinak porušovat zákon, při-

39 čemž toto opatření působí velmi výchovně (i když se asi místní spravedlnost občas splete a odsoudí i pocestného, který sešel z cesty).

Baronát Podhůří Podhůří se rozkládá na západní straně Kiredonu, kde pláně přecházejí do vřesovišť a ještě dále pak na prudké svahy Věžových hor. V této divoké krajině se výborně daří vínu. Podhůří je totiž vyhlášenou vinařskou oblastí a sám král mu dává přednost před vínem ze Sur-lúminu. Kromě toho tu místní pastevci chovají obrovská stáda koz a ovcí. Baronátu se také často přezdívá Opilý. Západní část je poměrně nebezpečná, neboť se tu toulá mnoho obrů a nestvůr z Věžových hor. Místní pasáčci jsou ale proslulí svým mistrovským ovládáním praku, a tak většinu potvor dokáží zahnat bez pomoci vojáků či rytířů. Navíc s nimi stáda hlídají obrovští psi, kteří jsou cvičeni na boj s vlky či medvědy. Baron Tryffin Baron přezdívaný také Soudek si své přízvisko zaslouží jak pro svou lásku k vínu (nejen ho pije, ale také šlechtí), tak i pro svou baculatou postavu. Má bodrou povahu, rád pořádá různé oslavy a hostí bardy. Kněz Farimon Místní kněz už snad ani neví, v které božstvo věří (asi Finlae), neboť je věčně podroušený a jeho kázání není příliš rozumět.

HRABSTVÍ HELLAN Hellan tvoří jednu ze dvou přístupových bran Kiredonu na jeho západní hranici. Součástí hrabství jsou tři baronáty a hlavní město Hellan (a leží zde ještě Yigo, které ale Hellan nespravuje).

Baronát Hellan Vlastní baronát má západní hranici společnou s Fenexosem, kde vládne určité napětí s baronem z Okeru, ale oběma vládcům se daří nacházet společnou řeč. Navíc baron z Okeru má přebytek trestanců, které pronajímá hraběti z Okeru na práci (a vzájemně si hlídají, aby jim nikdo neutekl). V severní části baronátu rostou husté lesy, jejich dřevo poskytuje výborný stavební materiál na lodě (i zde našli oba šlechtici řeč, čile obchodují, hlavně dřevo z Hellanu za tajemství stavby lepších lodí z Okeru). Hrabě Weldig Weldig je mocným mužem, protože spravuje jedinou skutečnou tepnu, která

spojuje Kiredon s okolním světem, a také má jaké jediný právo obchodovat a vlastnit flotilu. Nemusí stavět rytíře ani pěšáky, ale jeho lodě jsou k dispozici králi pro případ války. Právě vlastnictví jediné kiredonské flotily mu vydělává neskutečné bohatství. Weldig je spojencem Správce, který za tyto ústupky získal mocnou oporu na západě země. Kromě obchodního talentu je také zdatným mořeplavcem, válečníkem a filozofem. Studoval také tajná umění v dalekých zemích severu (ovládá zmámení a duševní disciplínu). Vikomt Mord Syn hraběte Mord následuje svého otce a v současné době se zaučuje v kiredonské flotile jako plavčík. Brzy se stane poručíkem a později bude povyšován, až dostane titul barona a po smrti otce převezme hrabství.

Město Hellan Když přijedete k Hellanu z vnitrozemí, získáte pocit, že jste u moře. Celé město vypadá jako námořní přístav, z řeky se tyčí les stěžňů, i když k oceánu je to odtud nějakých 300 km. Místní hospody vypadají jako přístavní krčmy ve Fenexosu, lidé chodí v námořnickém a většina lidé se baví o rybolovu, plavbě nebo stavbě lodí. Většina budov stojí na pilotách zapuštěných v řece, což poskytuje výbornou obranu proti ostatních suchozemským baronům s obrněnými rytíři. Hellan je také velmi bohaté město, protože kontroluje cestu k Zelenému jezeru a tím i ke Kiredonu. Můžete si tu také najmout loď n a plavbu do dalekých zemí, nebo se svézt jen po řece. Hostinec U Sobeka Nejproslulejší hostinec v širokém okolí nabízí všechna možná potěšení, ale hlavně se tu scházejí bohatí kupci a domlouvají tisícové obchody ve zlatě. Večer se tu scházejí bardi, které místní publikum bohatě odměňuje. Servírují se téměř výhradně ryby a zpívají námořní písně nebo aspoň písně o vodě. Hrad Hrad hraběte kamenná stavba někde na kopci, ale jako ostatní stavby je na pilotách v řece. Výborně tak kontroluje soutok obou řek a je schopna zastavit jakoukoliv proplouvající loď.

Pomoří Pomoří přestavuje nejzápadnější výspu celé země. Západní část leží v bažinách, kde nikdo nežije, pouze tudy proplouvají obchodní lodě s ostražitými posádkami (na levém břehu v území nikoho totiž žije mnoho psanců a uprch-

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

lých vězňů). Jak bažiny končí, řeka se rozděluje na Černou a Vodpádovou a krajina na východě přechází v úrodnou rovinu. Není tu sice příliš bezpečno, ale přeci jen lépe, než v bažinách. Hrad barona Na soutoku řek, těsně pod horami, leží mohutná pevnost Barona z Pomoří. Jedná se jednu z největších staveb v zemi, která má zabránit v přístupu nepřátelského loďstva a ochránit lodě hraběte. Baron Aldwynn Hlavním úkolem barona je ochrana proplouvajících lodí a vybírání mýta od kupců. Baron sám toto místo nemá rád a často jezdí ke královu dvoru do hlavního města na turnaje. Jeho statky tak spravují jeho správci. Mistr řeky Gloff Tato funkce patří nyní jistému Gloffovi, který má za úkol zajišťovat bezpečnost lodí. Gloff je zatvrzelý, takže se s ním nedá téměř dohodnout. Nikdo ho nemá rád a místní lidé často pomáhají kupcům projet bez Gloffova požehnání (věnují se pašování). Úhlavním sokem Gloffa je Rabat. Správce polností Rabat Rabat spravuje východní část baronátu, kde leží baronovy polnosti. Je velmi tvrdý na poddané a příliš si nezadá v Gloffem, kterého nesnáší. Jejich vzájemné řevnivosti hojně využívají Sur-lúminští, kteří tudy provážejí své zboží.

Královnino město Yigo Toto město nepatří hraběti, ale je výsostným sídlem kiredonských královen. Místní obyvatelé požívají mimořádných privilegií, protože tu šlechta (kromě královny a samozřejmě krále) nemá žádnou moc. Čile tu kvete obchod a řemesla, nacházejí se tu velká tržiště. Hlavně jde na dračku zboží, které lze prodávat pouze ve městech (koně, dobytek, drahocennosti), neboť tu jsou nejnižší daně a lze tu leccos zařídit, aniž by se muselo odvádět králi (pouze symbolický poplatek královně). Místní si také volí svého starostu, který spravuje jejich záležitosti. Dá se tak říci, že se jedná o nejsvobodnější místo celé země. Na druhou stranu se místní nehodlají dělit o své štěstí s žádnými přivandrovalci, a tak se uprchlý nevolník těžko dočká nějakého pochopení. Vítáni jsou lidé s určitým majetkem, kteří si mohou dovolit zde bydlet (a nejlépe koupit nějaký dům). Město je pochopitelně trnem v oku hraběti, ale ten s tím nemůže mnoho dělat, a tak se snaží aspoň co nejvíce pro-

40

clít veškeré zboží, které sem směřuje z moře.

Baronát Semivan (Zelené jezero) Ústřední částí baronátu je obrovské Zelené jezero, kde končí plavbu většina mořských lodí. Na jeho březích se tak nachází spousta překladišť, odkud se zboží vozí dále menšími loděmi. Jezero je také zdrojem obživy mnoha rybářů a říká se, že na jeho dně stojí tajný palác obývaný vodními příšerami. Okolo jezera se rozléhají úrodná pole a pastviny.

Baron Grifanul Baron je mužem ve středních letech, kterému začínají prosvítat šediny ve vlasech i vousech. Grifanul proslul jako statečný rytíř, který bojoval s mnoha nestvůrami a zachránil mnoho lidí před záhubou. Říká se také, že se zamiloval do vodní víly a snaží se ji změnit na člověka, a tak se stále ještě neoženil. Na správu léna mu tak nezbývalo mnoho času, a tak země poměrně strádá a leží na ní mnoho dluhů. Toho využívá jeho lenní pán, který si hlídá svoje obchody. Dosadil sem proto také "poradce" Genovuse, který baronovi radí a řídí zemi v jeho nepřítomnosti. Snaží se sem pro-

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

niknout i Sur-lúminští kupci, kteří tu již mají několik výnosných smluv. Poradce Genovus Genovus je uhlazený a velmi elegantní muž, který se vyzná v účtech, správě hospodářství, ale i ve špionáži. Dává si záležet, aby se mu do "revíru" nedostala škodná z východu (Sur-lúmin) ani odjinud.

HRABSTVÍ NAIOS Naios dlouho tvořil jihovýchodní hranici říše (do ustanovení Lonigaadu).

41 Posledních 200 let je ale "blíže" centru říše a jeho význam stoupl, neboť kontroluje významná území (město Naios, úrodné pláně, dřevo z Černého lesa) a také důležitou Mořskou cestu (velká část zboží od moře se vozí právě přes Naios).

Město Naios Naios je starobylé město, obnovené po démonických válkách, které střeží důležitou královskou cestu z Hellanu do Kiredonu. Má mnoho privilegií, například hrdelní právo (místní soudce může odsoudit zločince na smrt bez souhlasu šlechtice), skladovací právo (obchodníci musí zboží uskladnit v Naiosu a za stanovených podmínek nabídnout k prodeji) a má vlastní úřad lovce čarodějnic. Hrabě Wendel Hrabě je otcem královny Mavianny. Je proslulý svým dlouhým knírem, bojovým uměním a hlavě patří k nejlepším lovcům, neboť se mu nikdo nevyrovná v ovládání kuše. Je také dobrý diplomat a dokáže se s každým dohodnout. Patří mezi největší spojence Správce, ale s králem má také dobré vztahy (vždy mu dokáže své konání správně "vysvětlit". Hrabě sídlí přímo ve městě, neboť chce dohlížet na místní a kontrolovat své zisky. Soudce Artop Současný soudce je velmi přísný a přezdívá se mu soudce Oprátka, neboť většina zločinců končí na místní šibenici, často i pro poměrně malicherné příčiny. Nicméně zločinnost ve městě příliš neklesá, neboť mzdy jsou tu nízké a přitom pokladnice obchodníků přetékají zlatem. Lovec čarodějnic Krup Úřad Lovce čarodějnic byl zřízen krátce po Démonických válkách, aby pomáhal odhalit démony a posedlé, kteří se schovávali ve městě a jeho okolí. Jako každá dobrá věc ale byl zneužit a nyní funguje jako strašák na neposlušné nebo příliš bohaté obyvatele, neboť Krup dokáže obvinit kohokoliv prakticky z čehokoliv (často pracuje na pokyn hraběte). Má samozřejmě tučný podíl z majetku všech, kteří "obcovali s démony", takže i on sám je zámožný, což začíná být hraběti na obtíž a ten plánuje, jak se ho příhodně zbavit. Černý les V Černém lese je stále tma, nebo přinejmenším šero. Stromy tu rostou obrovské a mají tak husté koruny, že na zem nedopadne ani paprsek slunce. Žije tu mnoho divokých zvířat, která místní loví do pastí. V lese lze také nalézt vzácné polodrahokamy.

Pasti Les je na mnoha místech doslova protkán pastmi, a tak je velmi nebezpečné tudy chodit. Obchodníci proto musí po cestě nebo skrz Bukové kopce.

Baronát Pomezí Pomezí tvoří jižní hranice království (hranice prochází Ismurskými horami). Ovládá rozsáhlá pole a pastviny kolem Černé řeky, odkud mu plyne značné bohatství. V Ismurských horách místní horníci těží měď, cín, ale také drahé kovy. Práce tu je nebezpečná, ale nabízí poměrně slušné příležitosti, neboť si horníci mohou ponechat polovinu nalezeného zlata. Baron Belacan O Belacanovi se žertem říká, že se jeho matka spustila s horským obrem. On sám je totiž kolosální postavy, s mohutným vousem a obrovskou sekerou drženou v jedné ruce, že si ho skutečně lze splést s obrem. Baronka Kieva Baronce se říká Sněžná paní. Traduje se, že ji baron přivedl z jedné výpravy daleko do hloubi Ismurských hor, kde leží věčný led a sníh. Paní Kieva je má téměř mramorovou pleť, rudé rty, plavé vlasy a i v té nejkrutější zimě chodí pouze lehce oděna v závojích. S baronem má 7 synů, kteří se podobají otci výškou i silou. Ismurské hory Severní svahy hor jsou poměrně mírné a úrodné, ale dále za vysokými štíty jsou nehostinné a žijí tu pouze divocí horalé. Jen málokdo (s výjimkou barona ovšem) se z nich vrátil živý.

Baronát Černá Černá je tvořena z větší části Černým lesem na jihu (s hranicí u Černé řeky) a podhůřím Bukových kopců. Většina obyvatel žije právě na tomto předělu, neboť mají nekonečnou zásobu dřeva z lesa a bohatá ložiska rud v horách. Právě tímto předělem vede jediná cesta do Lonigaadu. Místní jsou ostřílení a zachmuření, neboť tu často prší a neustále tu leží mlha, která spolu s kouřem z milířů tvoří přízračnou atmosféru. Krajina je divoká a nebezpečná, a tak má každá ves vysokou palisádu a každý dům je vlastní pevnost s okny do dvora. Místní kladou pasti v Černém lese, chovají ovce v Bukových horách nebo těží rudu. Někteří se vydávají do lesa pro drahokamy, což někomu přinese bohatství, jiný se třeba nikdy nevrátí.

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

Černá řeka Řeka je v těchto místech nesplavná, ale zkušený zálesák může sledovat její tok a projít až do Lonigaardu. Baron Per Per se do Černé nedávno přiženil. Je to mladý, silný a značně arogantní šlechtic, který se musí ještě mnoho naučit. Je také výtečný básník., šermíř a střelec a rád jezdí na lov. Říká se, že se ničeho nebojí. Baronka Etriela Etriela je ještě velmi mladá a do Pera je zamilovaná. Musela se rychle vdát, protože její otec nedávno zemřel a baronát nemohl být bez pána (hrabě by léno daroval nějakému oblíbenci). Per (syn barona z Vrchova) se objevil zrovna ve chvíli, kdy mladou baronesu přepadli lupiči. Jak se říká, ve správný čas na správném místě (anebo bylo všechno jinak?).

Baronát Konecsvětí Konecsvětí dříve představovalo poslední výspu Kiredonu, kam se jen málokdo odvážil. V poslední době je tu ale živěji, neboť baron obchoduje se vzdálenými Tualayi, kočovným národem jihu (cesta k nim vede jihozápadně kolem Ismurských hor). Jeho bohatství spočívá ve stádech vynikajících koní a dalších zvířat. O les se příliš nezajímají, a tak tu žije poměrně volné společenství lesníků. Baron Teregud Baron proslul jako výborný jezdec, přičemž se svému umění naučil u Tualayů. Právě s Tualayi má jeho rod výborné vztahy a jako jediný Kiredoňan s nimi může obchodovat. Od Tualyů se mnoho naučil a osvojil si mnoho jejich zvyků, takže na kiredonského pána působí poněkud zvláštně (což ale není udivující vzhledem k tomu, že pochází ze vzdáleného kouta říše). Luila Jeho manželka je dcerou náčelníka jednoho z nejmocnějších kmenů, která je známá jako vynikající tanečnice. Často jezdí s kupeckými karavanami do své domoviny na návštěvu příbuzných. Stáda koní Na lukách baronátu se pasou nesčetná stáda koní, kterých si baron cení nade vše. Menší krádež nebo neposlušnost možná strpí, ale krádež koní trestá smrtí (podle zvyku Tualayů).

VÝCHODNÍ HRABSTVÍ Toto rozsáhlé panství se rozkládá východně od hlavního města, přičemž zaujímá rozlohu téměř celých Bokových

42 kopců. Nejsou tu jednotlivé baronáty, ale vesnice a jejich blízké okolí spravují rytíři, kteří velí polovojenským hraničářským jednotkám. Pravidelná armáda totiž nemá šanci operovat v tomto členitém území, které pokrývají neschůdné kopce a lesy. Každý rytíř má k ruce šafáře, který řeší běžné záležitosti obce, zatímco rytíř má na starosti bezpečnost a výběr daní. Východní hrabství těží obrovské množství rudy, a má dokonce i ložisko zlata. Místní se kromě hornictví zabývají i těžbou dřeva (hlavně na milíře pro zpracování rudy), a také část z nich chová ovce, loví zvěř a pěstuje obilí (na západních svazích). Čím více na východ, tím je krajina nebezpečnější. Není tu žádná skutečná hranice (pouze poslední osada) a podnikavý rytíř se může pokusit zabrat další území (pokud sežene dost lidí, například dobrodruhů nebo nevolníků od jiných baronů). Gahorský les Směrem k Bílým horám jsou častá zemětřesení, která lidi odrazují a Gahorský les daleko na východě je považován za začarovaný (dále sousedí s Okružními horami). Pokud tu někdo žije, jedná se nejspíše o odpadlíka nebo divoký barbarský kmen. Hrabě Alban Hrabě patří mezi nejschopnější šlechtice v zemi. Jeho rod spravuje Východní hrabství od nepaměti a pomalu jej rozšiřuje směrem na východ. Nicméně nemá takové vlivné území, a tak je považován až za šestého či sedmého nejvlivnějšího muže v zemi. Nápad s hraničářskými jednotkami se speciálním výcvikem pochází od jeho děda, který tak území téměř zdvojnásobil (a hlavně zabezpečil před nebezpečím z východu). Hrabě je věrný králi a Správce podezírá ze spiknutí. I kvůli tomuto přístupu má těžkou pozici (Správcovi věrní mají mnoho výhod), a tak má velké dluhy u Sur-lúminských.

Pevnosti Směrem na východ leží několik pevností (vždy pod správou místního rytíře), které kryjí přístupové cesty a přirozeně kontrolují celou oblast. Hrabě plánuje stavbu hradu na východní hranici, který by zabezpečil celou oblast, ale na jeho stavbu nemá dost peněz.

HRABSTVÍ LONIGAAD Lonigaad je nejnovějším územím, které bylo povýšeno na hrabství. Byl zřízen královským ediktem před zhruba 200 lety, protože dosáhl značné důležitosti a kvůli vzdálenosti nemohl být už spravován z Naiosu. Hrabětem se tehdy stal bratr hraběte naioského, což dalo vzniknout dlouholetému sváru mezi oběma příbuznými rody. Celé území je velmi úrodné, což byl ostatně důvod, proč se se lidé nastěhovali. Lonigaad má také poměrně odlišné způsoby, neboť tu fakticky není nevolnictví. Obyvatelé se sem nastěhovali coby kolonisti. Půda jim v podstatě patří (před osídlením nikomu nepatřila), nemusí tak platit nájem ani robotovat na panském, pouze platí pouze nízkou daň. Lonigaad qqq

Mlhov Černá řekka louky qqq

Podsluní JV les louky qqq

Komtesa Serja Hrabě nemá syna, pouze jednu dceru. Ta, kromě své krásy, vyniká v lovu, zálesáctví a je obávanou šermířkou. Pokud ji hrabě včas neprovdá, může jeho rod přijít o celé léno, neboť jej chce Správce předat jednomu ze svých věrných baronů. Hrad Tři Věže Hraběcí hrad získal své jméno díky chybějící věži, na kterou při stavbě nezbyly peníze. Leží v severozápadní části a cesta z něj do nejvzdálenějšího kout trvá i dva týdny.

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

43 MARMION Města Elinn, Marmion, Nensil Jazyky západní obecná řeč Zřízení monarchie, feudalismus Výrazné prvky — rytířské zákony cti — hraniční válka s Kiredonem — nebezpečná divočina okolo hranic — problémy se skřety a renegáty na severu — silný vliv kněžích u soudních sporů — zlodějské cechy ve městech

Průvodce Bezpečná města Ve městech Marmionu, Elinnu a Nensilu je poměrně bezpečno, i když se zde rozmáhají zlodějské cechy. Ceny jsou přijatelné, výhodná je zejména koupě zbraní. Venkov spravují rytíři Na venkově se mohou dobrodruzi dostat do sporu s některým rytířem, na jehož území projíždějí (kupecké cesty náleží králi). Divočina Největší nebezpečí skýtají hranice s okolní divočinou, kde se pohybuje mnoho nebezpečných nestvůr a hlavně lidí. Na severu za Rybavou se rozmáhají skřeti, kteří pořádají rozsáhlé nájezdy na území Marmionu (rytíři jim oplácejí odvetnými údery). Na skřetí uši je vypsána slušná odměna (až dva stříbrné za pár), takže si mnoho nezávislých válečníků a dobrodruhů přivydělává lovem skřetů.

Geografie Marmion je malý stát, jehož jižní hranici tvoří Kiredon, západní Fenexos, a kromě malé společné hranice s Ertasem sousedí s divočinou. Celé území má mírné klima. Většinu země pokrývají pahorkatiny, pláně a řídké lesy. Většinu obyvatel tvoří lidé, najdeme tu ale také mnoho trpaslíků a barbarů.

Historie Kiredon Marmion byl kdysi nedílnou součástí Kiredonu. Nestálá politická situace v době asi před třemi sty lety napomohla skupině odbojných šlechticů k oddělení země. Než se stačil Kiredon vzpamatovat a poslat armádu na zjednání pořádku,

vybudovali marmionští rozsáhlá opevnění a posílili značně vlastní vojsko a slavně zvítězili v Bitvě pod Nensilem roku V. 462 Samostatnost Po dvou a půl stoletích se stal Marmion uznávanou samostatnou zemí (jedině Kiredon jejich samostatnost neuznal a občas vede proti Marmionu výboje).

Politika Vládce Marmionu je stále po formální stránce knížetem a Marmion je knížectvím; jeho skutečná moc je srovnatelná s královskou. V současné době zde vládne kníže Fius II. a kněžna Maina. Rytíři Po knížeti nejmocnější skupinu v zemi tvoří rytíři (sám kníže je rovněž rytířem). Rytířům, jakožto šlechtě, náleží značná privilegia - mohou stavět vlastní vojsko, volně obchodovat a vlastnit půdu. Ze svého území musí odvádět daně do královské pokladny a vojáky do královské armády; jinak mají na svém území plnou moc. Moc a vliv rytířů se odvíjí od jejich bohatství, velikosti vojska, ale zejména od jejich cti, která je pro marmionské rytíře vším. Rytíř, který ztratí svou čest, přijde o titul, pozemky a bohatství. To připadne buď králi nebo jinému rytíři. Rytířský titul je dědičný a přechází z otce na syna. Zemře-li rytíř bez mužského potomka, ustanoví král dohližitele, který bude majetek spravovat do doby, než se vdova po rytíři či jeho dcera vdá a její muž se ujme vedení panství (je zvykem, že se ženichem stane právě dohližitel panství nebo jeho syn). Kněží Význačnou roli v politice hrají kněží, kteří jsou současně soudci a řeší spory mezi rytíři. Nejvíce ctěni jsou paladini, svatí bojovníci Eleia, jejichž slovo stojí stejně vysoko jako slovo krále.

Vztahy s okolím Fenexos Obě země spolu poměrně vycházejí, i když marmionští Fenexos podceňují a dívají se na něj svrchu jako na „kupčíky“ a „rybáře“ a považují se (oprávněně) za dokonalejší válečníky (i když Fenexos je zase bohatší díky obchodu). Marmion pouští kupce z Fenexosu na cestě do Sur-lúminu a ti přinášejí do pokladen baronů hotové bohatství na poplatcích a ochraně. Kiredon Kiredon nemůže Marmionu odpustit jeho osamostatněn, a tak dochází na hra-

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

nicích k neustálým potyčkám. Nicméně nejde o skutečnou války, spíše akce jednotlivých baronů a pánů z Kiredonu, kteří si bojem vydobyjí slávu a uznání. Křišťálové jeskyně Marmion má přístup do Křišťálových jeskyní a společný obchod je oboustranně výhodný. Server Na severu žijí jednak barbaři z Ertasu, kteří občas podnikají loupežné nájezdy, ale především renegáti, skřeti a obři. Severní země mají proto plné ruce práce a zkušení válečníci zde snadno najdou dobře placená místa. Sur-lúmin Se Sur-lúminem panují dobré vztahy a čas od času putují mezi oběma zeměmi karavany, zejména převážející zboží z Fenexosu (a to zase ze zámoří), Křišťálových jeskyní a zpět. Mnoho prostých lidí v Marmionu sní o službě nebo ještě lépe výslužbě v bohatém Sur-lúminu.

Kultura, náboženství Po oddělení od Kiredonu došlo v zemi k postupné změně náboženského cítění. Namísto společného uctívání všech božstev začali lidé ctít více a více bohy boje, hrdinství a války. Bohové války Nejvýše je ctěn kult Eleia, boha hrdinství a Karvose, boha boje a slávy (nalezneme zde mnoho jejich chrámů a svatyň). Značné zastoupení zde má i Zaag, i když je více uctíván jako bůh války nežli krve. Většina rytířů je členy těchto řádů a jejich synové slouží jako novicové v chrámech, kde se vzdělávají a učí boji. Mnoho rytířů se obrátí na kněžskou cestu a ti nejlepší a nejčestnější se vzdají svého majetku a stanou se paladiny.

Ekonomika Marmion má nemalé příjmy z obchodu s Fenexosem, Sur-lúminem a Křišťálovými jeskyněmi. Mnoho příjmů plyne z výroby zbraní a důležitou součást přijmu tvoří zemědělství. Zemědělství Obilnice Marmionu leží na pláních okolo hlavního města. Daří se zde pšenici i dalším obilninám a je zde mnoho ovocných sadů. Suroviny V pahorkatinách na území Marmionu se nachází železná ruda coby zdroj železa pro výrobu zbraní a v Bělavě jsou naplaveniny stříbra.

44

Řemeslná výroba Řemeslníci v Marmionu se soustřeďují na výrobu zbraní a zbrojí pro rytíře. V tomto umění dosáhli značného pokroku (mnohému se naučili od trpaslíků).

Armáda Střed marmionské armády tvoří rytíři. Před nimi pochodují pikynýři - odvedenci sloužící na území některého z rytířů. Obávanou část armády tvoří hraničáři, zálesáci a střelci z území hraničícího s divočinou.

ÚZEMÍ MARMIONU Celé území je rozděleno do deseti baronátů, které spravují jednotliví baroni (ti jsou současně rytíři):

Divočina, baronát — severozápad území, časté střety s renegáty a skřety — asi 1000 obyvatel — 1 pevnost s vesnicí Jelení vrch — 4 vesnice (Dolní Bahnice, Zábřeží, Rohovez, Tři kameny) — hlavní činnosti: pastevectví, dřevorubectví

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

Významné osoby na Jelením vrchu — baron Tyelk, 39 let, šedé vlasy, vysoký, štíhlý, tvrdý, spravedlivý, čestný — baronka Ferrela, 33 let, malá, plnoštíhlá, světlé vlasy, laskavá — baronet Danien, 14 let — baronet Alvar, 12 let — baronesa Helga 7 let — baronet Ulvar, 7 let + otec barona Graham, zemřel před 5 lety (ve věku 58 let) — bratr barona Vargo, 37 let, obchodník (cestuje) — bratr barona Kaworn, 32 let, mrtvý, zemřel při potyčce s vyhnanci

45 — sestra barona Viona provdána do Garonthu (Fenexos) — kapitán stráže Varius, barbar, 42 let, tvrdý, neústupný, prohnaný, loajální — šafář Aknut, správce majetků, 37 let — rádce Maweg, 63 let, vychovatel barona — chůva Malika, 57 let — kastelán Pointax — kněz Eleia Gavon — 4 kuchaři (Malberg hlavní kuchař) — 6 děveček — 3 podkoní

Elinn QQQ Město Elinn — východní část země — asi 5000 obyvatel — hlavní činnosti: těžba železné rudy, výroba zbraní, těžba dřeva, rýžování stříbra — město poměrně nové se širokými ulicemi a mnoha chrámy

let)

Významné osoby — vévoda z Elinnu Talamus (52 let) — baron z Elinnu (správce města, 37

— zeman Dalton (28 let, syn vévody), spravuje těžbu rudy — zeman Saovaen (41 let, švagr vévody), spravuje jižní část lesa — velekněz Eleia Valius (31 let)

Hůrka Jižní hranice Nensil

Marmion Marmion, Hlavní město kníže Fius II. a kněžna Maina

Mezivodí Ostroh Podhůří Severní baronát Skalnaté panství qqq

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

46 SUR-LÚMIN Města Grath, Relquas, Sur-lúmin Jazyky západní obecná řeč Zřízení republika, vláda peněz Výrazné prvky — peníze vždy na prvním místě — vysoké ceny za pobyt — největší trhy světa, vše k sehnání — maximální bezpečnost, téměř nulová zločinnost — obchodníci ze Sur-lúminu k vidění všude na světě — agenti ve světě

Průvodce V zemi vládne pořádek a klid. Dobrodruhy nocující pod hradbami nepřepadnou lupiči, nanejvýš je odkáže hlídka pryč z dohledu města. Ceny za služby jsou zde vysoké, zato zboží ze vzdálených koutů světa lze sehnat za rozumné peníze. Obchodní dravost vede kupce k exotickým praktikám často odposlouchávají hovory a myšlenky potencionálních klientů a těm stačí jen vyslovit přání a hned jim nabízí požadovanou věc. Neznalý cestovatel často utratí své peníze dřív, než se stihne ubytovat. Ne že by obchodníci podváděli - pouze dovedou dokonale prodávat. Výtržnosti nebo zločin nejsou trpěny provinilci buď musí zaplatit tučnou pokutu, nebo jsou vyhnáni ze země. Za těžší zločiny nebo opakované krádeže bývá zločinci magicky vymazána paměť (zejména vědomosti o kradení).

Geografie Sur-lúmin je malý stát, ležící v centrální části jižního Illiadoru. Většinu území tvoří planiny, které na jihu přecházejí v hory. Celá země má téměř subtropický, suchý ráz. Obyvatelstvo Sur-lúminu tvoří zástupci všech známých a v některých případech i neznámých ras. Větší část obyvatel tvoří lidé, ale žije zde nemálo elfů, barbarů, trpaslíků a gnómů a najdeme tu i šotky, dargy a kentu.

Historie Sur-lúmin vznikl odtržením východní části Kiredonu roku 649 II. věku, kdy po třetí bitvě o Sur-lúmin zvítězil vévoda Minitak III. na poli u města Estri. Dva předchozí pokusy o osamocení skončily neúspěchem: poprvé roku II. 423 (porážka u Rhudarského hvozdu), podru-

hé roku II. 577 (nerozhodná bitva u Relquasu, která skončila dočasným příměřím a založením Lúminského vévodství pod správou velkovévody Riaka II.) Období rozkvětu Od té doby Sur-lúmin vzkvétal a stal se centrem vzdělanců, umělců a obchodníků. Roku III. 658 se stal republikou, kterou zůstal až do současnosti. Od té doby nejsou jeho vládcové potomky králů nebo jiných šlechticů, ale jsou voleni právoplatnými občany. Démoniucké hordy Roku IV. 217 po urputných bojích podléhá Sur-lúmin démonickým hordám a jeho obyvatelé prchají do Křišťálových jeskyní. Po porážce démonů Aelonem (V. 45) se obyvatelé navracejí a obnovují poničená města a vesnice.

Politika Knížectví Formálně stojí v čele Sur-lúminu kníže, který ovšem nemá žádnou moc a jeho role je ryze ceremoniální (jmenuje funkcionáře vzešlé z voleb). Kníže má jediný závazek: v případě válečné výzvy musí poslat Kiredonu 100 těžkooděnců na pomoc. Výměnou za tuto službu má plnou autonomii a formálně tak spadá pod Kiredon (i když jak je vidět dále, realita je spíše opačná). Peníze Skutečnou politiku a moc Sur-lúminu tvoří obchod a peníze. Země je republikou, ale zastoupení ve volbách není rovnocenné a síla hlasu závisí na bohatství občana. Centrem moci je město Surlúmin, kde sídlí obchodní rada o sedmi členech. Ta je volena jednou za tři roky ve všeobecných volbách. Síla hlasu je udávána ve stovkách zlatých prokázaného majetku (obyvatelé s méně než stovkou zlatých nemohou volit). Otrokářství a jiné omezování svobod je v Sur-lúminu přísně zakázáno, pro zločince existuje jediný trest - zabavení majetku a vyhoštění ze země. Radu formálně jmenuje kníže. Agenti Sur-lúmin neválčí na bitevním poli, ale penězi. Kde nestačí peníze, nastupují jeho agenti. V Marmionu se jim příliš nedaří, ale v Kiredonu slaví hotové úspěchy a i jinde ve světě je jich vliv znatelný.

Vztahy s okolím Fenexos Do Sur-lúminu přicházejí kupci z Fenexosu (a bohatě vynahrazují liknavost Marmionu). Sur-lúmin má naopak několik lodí a přístavišť ve Fenexosu.

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

Kiredon Vztahy s Kiredonem jsou korektní. Kiredon sice neuznává Sur-lúmin jako samostatnou zemi, ale jako své knížectví, nicméně peníze vládnou světu a Surlúmin vládne penězi. Traduje se, že Surlúmin vlastní velkou část Kiredonu a jeho šlechticů, kterým půjčuje na vzájemné války. Tím získává kýžený klid a mír na obchod. Sur-lúmin se snaží o otevření jižní obchodní stezky, ale pro zmatky v Kiredonu a neustálé boje se mu tento cíl nedaří naplnit. Marmion Obyvatelé Sur-lúminu považují Marmionské za podivíny, neboť staví čest a podobné nesmysly nad peníze. A za peníze lze přeci koupit všechno. Jinak mezi oběma zeměmi přetrvává mír. Sur-lúmin nemá zájem na bojích nebo rozšiřování území, Marmion má svých starostí dost. Mají mezi sebou uzavřené smlouvy o obchodních cestách, tedy Marmion pouští kupce a sám může obchodovat v Sur-lúminu (i když toho příliš nevyužívá).

Kultura, náboženství Sur-lúmin je významným kulturním a náboženským centrem. Nepřestavitelně bohatí měšťané nakupují obrazy, sochy a šperky od umělců celého světa. Ve všech městech země jsou amfiteátry a v hlavním je dokonce umělecká škola. Náboženství jsou povolena všechna, ale ani kněží nemohou porušovat zákony. Vliv kultů spočívá spíše v jeho bohatství než ve víře, a proto může stát na náměstí proti sobě chrám Irnaliel a Nefelktrah bez nebezpečí, že by se věřící napadali.

Ekonomika Základním pilířem ekonomiky Surlúminu je obchod. Celá země bohatne z obchodu s Marmionem, Fenexosem, Křišťálovými jeskyněmi a částečně i s Kiredonem. Podnikaví kupci, v doprovodu slavných sur-lúminských žoldnéřů, podnikají také odvážné cesty do všech koutů světa, zejména na východ a na sever. Odhaduje se, že celkem pětina světového zboží je prodána přes Sur-lúmin. Bohatství zdejších kupců a řemeslníků mnohdy převyšuje poklady vládců světa a dohromady mají dost peněz, aby si koupili půlku kontinentu. Nejednou se stalo, že rada podplatila nepřátelskou armádu, která táhla na Sur-lúmin a ta se obrátila a vydrancovala vlastní zem. Cizinci musí v zemi platit větší daně nežli místní, což výrazně zvýhodňuje obyvatele. Navíc platí za vstup do měst,

47 aby se zabránilo příchodu lůze, která by se přiživila na úspěchu země. Jestli místní něco nesnáší, pak jsou to přivandrovalci s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou. Zemědělství Sur-lúmin je proslulý svým vínem a vinná réva se zde pěstuje na každém příhodnějším místě. Dále zde najdeme olivové, pomerančové a citrónové háje, ale také lány pšenice a kukuřice. Na loukách a horských úbočích se pasou stáda koz a ovcí. Suroviny Většina surovin se dováží z okolních zemí, zdejší hory jsou poměrně chudé a těžba v nich se nevyplácí. Řemeslná výroba Řemeslníci dobře prosperují. Na odbyt jdou zejména umělecké předměty, šperky a jemná práce, proslulé jsou válečné helmy a štíty. Obecně platí, že čím méně surovin výrobek potřebuje, tím je výhodnější ho vyrábět. Významnou pozici má tkaní látek a šití šatů. Z bavlny dovážené z dálného Serveru vyrábějí surlúminští tkalci nejlepší látky tkané lidmi a krejčí šijí šaty hodné králů.

ÚZEMÍ SUR-LÚMINU QQQ

Poříčí qqq Sur-lúmin, hlavní město qqq

Náhorní region qqq Grath qqq

Středozemí Relquas

Vinice qqq

Armáda Armádu Sur-lúminu tvoří žoldnéři. Není sice početná, zato dobře vycvičená a hlavně vybavená. Kromě toho se Surlúmin spoléhá na své agenty ve světě, kteří jej dokážou připravit na jakoukoliv invazi nebo ji i zmařit.

Sur-lúminská služba pro sběr informací Jestli je něco proslulejší, než víno a peníze Sur-lúminu, pak je to jejich tajná služba. Tento vzletný název stojí za perfektně organizovanou armádou stínů, která pronikne do každého města a získá jakoukoliv informaci, pokud o ni stojí. Mnoho osob pro ně pracuje, aniž by to věděli. Sur-lúminská služba rozhodně není dobročinný spolek, a proto občas dojde na „eliminaci problému“ (=vražda, únos) nebo „přepsání kroniky“ (eliminace všech, včetně vzpomínek). Jak bylo uvedeno výše, pro službu pracuje mnoho cizích osob, aniž by to tušily. Pokud se osvědčí, mohou být povýšeni a stát se trvalými agenty. Služba kromě ekonomických a bezpečnostních zájmů Sur-lúminu pracuje i na mnohem důležitějších úkolech, jako je ochrana některých světových tajemství, eliminace příliš nebezpečných osob, což zahrnuje i příliš troufalé provozovatele magie (zejména co se týče démonů a globálních faktorů).

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

48 LAEVIN Města Celter, Itelon, Quidom, Raia, Tewas Jazyky argarština Zřízení qqq Výrazné prvky — silný vliv kultu Lianey, úcta ke kněžím — přísné trestání zločinů — bezpečnost v zemi, nebezpečí jen v horách, okolí Tewasu a na moři — časté střety s barbary z Argaru a Ertasu

Průvodce V Laevinu nejsou obyvatelé zvyklí na cizince. Pokud se zde nějací objeví, jsou bedlivě sledováni a obyvatelé je přijímají s nedůvěrou. Výjimku tvoří Tewas, pevninské město, kde ke styku s okolím dochází častěji, nicméně i zde jsou lidé poměrně uzavření a nedůvěřiví. V zemi se těší největší úctě kněží a od obyvatel i cizinců se očekává náležitá úcta k jejich stavu. Zločince chytá, soudí a trestá Chrám Lianey. Spravedlnost je rychlá a přísná, většina rozsudků končí smrtí nebo vyhnanstvím a z tohoto důvodu je zde zločinnost poměrně malá. Nebezpečno je v horách, kde spravedlnost není tak uplatňována jako v okolí měst. Ceny jsou na ostrovech poměrně vysoké.

Geografie Laevin leží na severní části ostrova, který vznikl oddělením části Illiadoru (jihozápad). Celá země má mírné mořské klima, pouze v podhůří Půlměsíčního pohoří je citelně chladněji. Obyvatelstvo Laevinu se dnes řadí k lidem.

Historie Historie Laevinu má v dávné minulosti společné kořeny s Argarem, kterou naleznete v popisu Argaru. Samostatný Laevin vznikl roku III. 1057 spojením pokrokovějších obyvatel Argaru, kteří se natolik zcivilizovali, že byli spolu schopni vycházet a jednat. Prvními vládci byli kněží různých bohů, kteří zemi vedli po duchovní stránce a radili tehdy ještě divokým vládcům, jak spravovat vlastní zemi. Postupně se kněžský stav spojil s vládnoucím, do popředí vystoupil kult Lianey. Tento proces nebyl

nijak násilný, nedošlo k náboženským válkám, obyvatelé se tak sami rozhodli (navíc zde nebyl vliv jiných národů kromě Argařanů, a jejich božstva války se přestala uctívat jako první). Laeviňané začali budovat velká města a chrámy a čím dál více se oprošťovali od svých barbarských příbuzných a čehokoliv, co by je s nimi mohlo spojovat (necestovali po moři, zvolili si mírné bohy, rozvíjeli kulturu). Díky své odloučenosti od kontinentu se vyhli střetům s démonickými hordami, ale místo toho je začali napadat jejich bratranci na jihu - Argařané. Nekonečné šarvátky se táhly celý věk a později se k nim přidali i barbaři z Ertasu. Tehdy začali Laevinští budovat vlastní flotilu, aby mohli odvracet útoky z moře (došlo k památné bitvě roku V. 248, kdy byli piráti z Ertasu na hlavu poraženi). Když se Laeviňané již neměli kam na svém ostrově šířit (přibližně roku V. 460), začali budovat první osadu na kontinentu - založili město Tewas a přilehlé osady.

Politika a náboženství Vzhledem ke své dlouhodobé odloučenosti od civilizace se v Laevinu vytvořil odlišný systém nežli v okolních zemích: celá politika země je spjata s náboženstvím Lianey, Měsíční bohyně, které se prolíná se společenským systémem. Nejvyšším vládcem země je Paní, žena, kterou vybírají kněžky Lianey. Ona sama nesmí být členkou žádného kultu. Spolu s Paní vládne zemi Sbor rádců - šest mužů a šest žen - zástupců nejvýznamnějších rodů v zemi a tři zástupci Chrámu - kněží nebo kněžky Lianey. Paní Paní má hlavní slovo při řízení země. Podléhá jí veškeré vojsko, klerici a rytíři Chrámu. Paní vládne vždy do příštího zatmění měsíce nebo do své smrti. Poté kněží obcházejí celé území a hledají novou kandidátku, která splňuje jejich požadavky - moudrost, rozvahu, pevnost vůle a krásu. Odstupující Paní se odebere do Chrámu a stane se kněžkou. Sbor rádců Sbor rádců má moc ustanovovat a měnit zákony, kromě zákonů o uspořádání země (ty může měnit jen se souhlasem Paní a Chrámu). Dvanáct rádců Sboru pochází z řad dvanácti významných rodů. Rádce je volen všemi dospělými členy svého rodu. Na mínění rodu závisí, jak dlouho rádce zůstane v Radě. Pokud Rádce nehájí dobře zájmy země nebo se proviní proti zákonům země, jeho rod ztratí čest a propadne se

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

na společenském žebříčku. Na jeho místo nastoupí rod jiný, který zvolí společně Paní, Rada a Chrám. Chrám Kněze zastupující Chrám volí velekněz (velekněžka) Lianey. Tvoří jej tři osoby a velekněz bývá mezi nimi (ale není to vždy pravidlem). Chrámu přísluší soudit zločiny a udržovat pořádek v zemi. Ostatní obyvatelé Ostatní obyvatelstvo se dělí na Ctěné (neboli příslušníky Rodů) a Svobodné občany. Ctění mohou zastávat úřady, volit Rádce (pokud patří k rodu, který má hlas v Radě rádců), být veliteli v armádě nebo vstupovat do Chrámu, a také odmítnout vstup do Chrámu. Svobodní obyvatelé nemají žádná rozhodovací práva. Pokud jsou vybráni, musí vstoupit do Chrámové služby. Ti schopnější se stanou knězi, ostatní prožijí svůj život jako služebníci Chrámu. Kromě toho mohou být přijati některým z rodů a tak získat privileje Ctěných. Jinak mohou žít svobodně - živit se řemeslem, rolnickou prací nebo obchodem či vstupovat do řad vojáků.

Vztahy s okolím qqq

Kultura Kult Lianey podporuje kulturní činnost v zemi. Nalezneme zde množství malířů (často zaměstnávaných zdobením chrámů a svatyň), básníků a hudebníků.

Ekonomika Laevin není příliš bohatá země. Její oddělenost od kontinentu brání rozvíjení obchodu (teprve poslední 200 let začíná rozkvétat obchod s Fenexosem). Jinak hospodářství země spoléhá na rybolov, chov ovcí v horách a nyní i na pěstování obilí. Na trhy v Tewasu (na kontinentu) přicházejí občas příslušníci národa Tualay. Zemědělství Země získává potravu zejména z rybolovu, ale i z chovu ovcí. Z ovcí získávají obyvatelé i vlnu, ze které si šijí oděvy na chladnou zimu. Suroviny Hory Laevinu jsou bohaté na suroviny. Nachází se zde železo, barevné kovy a mramor. Horské lesy jsou těžko dostupné a získané dřevo je používáno na stavbu lodí.

49 Řemeslná výroba Hlavní objem řemeslné výroby zahrnuje zpracování vlny a ovčích kůží. Dostatek železa umožnil obyvatelům rozvoj kovářství a výrobu zbraní - ty jsou určeny pro vlastní potřebu a začínají se vyvážet do Fenexosu.

Armáda Armádu země tvoří pěší vojsko o síle 10.000 lidí, flotila (500 lodí) a hlavně nejmocnější síla - kněží, klerici a rytíři Chrámu. V zemi žije okolo 7.000 kněží, 4.000 kleriků a 2.000 rytířů, přičemž hlavní síla armády se projeví právě kněžskými schopnostmi Chrámu. Laevin často bojuje se svými příbuznými - Argařany na jihu ostrova a Ertasany, kteří zemi napadají z moře.

ÚZEMÍ LAEVINU

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

50 KŘIŠŤÁLOVÉ

JESKYNĚ

Města Danu Jazyky trpasličtina, západní obecná řeč Zřízení qqq Výrazné prvky — možno zakoupit dobré zbraně, šperky a umělecké předměty — nekonečné bludiště chodeb — dokonalá kamenická práce — část jeskynního komplexu zakázaná pro všechny cizince

Geografie Křišťálové jeskyně jsou komplexem podzemních měst a jeskyní, které si trpaslíci vybudovali na severozápadním konci Artharijského pohoří. Na povrch ústí celkem čtyři východy - jeden je v Danu, hlavní části Křišťálových jeskyní, další dva jsou na jižní a jeden na severní části hor. Křišťálové jeskyně jsou zemí trpaslíků, ale ve venkovním městě žijí i gnómové, šotci a také lidé.

Historie Křišťálové jeskyně jsou nejstarším sídlištěm trpaslíků na Illiadoru. Město Danu a první chodby byly vybudovány již v prvním věku a od té doby se stále rozšiřují. Během Velkého zemětřesení na konci druhého věku se mnoho chodeb propadlo, zemřela značná část populace a následný nedostatek potravy přiměl část trpaslíků opustit rodné jeskyně a vydat se založit nová sídliště (vydali se na jihovýchod, obešli nově vzniklé hory, do kterých nemohli vstoupit a založili Tyval a Zult na jihovýchodě). Roku III. 804 se, v důsledku nárůstu vlivu Dulthara, část trpaslíků vydává na východ, kde se připojují ke gnómům ve Valtanu. Všechny tři trpasličí větve se od této doby málokdy potkávají a téměř nic o sobě nevědí. Když roku IV. 217 padl Sur-lúmin a další země, část obyvatel prchá a nalézá útočiště mezi trpaslíky. Nedostatek potravy přináší nemoci a smrt mnoha trpaslíků i uprchlíků, ale společně dokážou v horách vzdorovat démonickým hordám. Roku IV. 648 usedá na trůn Dorin, který později s Aelonem (V. 20 až V. 38) poráží démonické hordy a postupně osvobozuje západ i východ. Trpaslíci jako hlavní síla armády kráčejí v předu a utrpí

značné ztráty. Dorin umírá v bitvě (V. 45) a s ním končí jeho rodová linie. Na trůn nastupuje Fain I., který pomáhá s obnovou zemí a zničením zbytků hord. Za posledních 600 let od porážky démonů trpaslíci pomalu sílí a znovu osídlují volné prostory pod horami a začínají kutat nové štoly.

Politika Všem obyvatelům vládne král (pochopitelně trpaslík), jehož titul přechází z otce na nejstaršího syna. Pouze v případě, že by rod vymřel (což se v historii Křišťálových jeskyní stalo jen dvakrát), byl by nový král volen všemi dospělými trpaslíky a trpaslicemi v zemi. Současná dynastie Fainů vládne již téměř osm set let. Král má v zemi prakticky neomezenou moc. Naslouchá sice názorům stařešinů jednotlivých rodů, ale všechna rozhodnutí provádí sám. V současnosti jsou Křišťálové jeskyně poměrně otevřené světu - trpaslíci vozí své zboží do jižních zemí a sami vítají cizí kupce. Na severu obchodují jen málokdy, udržování podzemních chodeb pod celými horami je náročné a často sem sestupují nebezpeční tvorové. Dobré vztahy mají trpaslíci s Marmionem a Sur-lúminem.

Vztahy s okolím qqq

Kultura, náboženství V Křišťálových jeskyních je nejrozšířenějším kultem Dwatah, bůh trpaslíků, kovářů a hor a Tanron, bůh obchodu. Ostatní náboženství zastupuje především Eleis, Karvos a Zaag. V oblasti umění jsou trpaslíci vyhlášenými umělci v sochařství, kovotepectví a řezbářství. Zabývají se též přednesem slavných eposů a zpěvem hrdinských písní.

Ekonomika Křišťálové jeskyně jsou díky svým nerostům a počtu nadaných řemeslníků bohatou zemí - pokladnice rodů přetékají zlatem a uměleckými díly. Mnoho zboží slouží k vývozu; za utržené peníze nakupují především potraviny, oděvy a některé nedostupné suroviny. Obchodníci z Křišťálových jeskyní jsou často na trzích v Sur-lúminu, kde je o jejich zboží zájem (a hlavně zde mají kupující dost peněz), často zavítají do Marmionu, někdy do Fenexosu a Olmionu a čas od času se vypraví do Celimu skrz tunely pod Artharijským pohořím (nebo přes horské průsmyky). Trpaslíci rádi vidí kupce z jiných zemí v Danu.

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

Zemědělství V okolí Křišťálových jeskyní se nalézají pole a pastviny, na kterých pracují zejména gnómové a lidé. Za potraviny platí trpaslíci slušné peníze, a tak se zde práce bohatě vyplatí. Veškerou produkci spotřebují trpaslíci v jeskyních (mnohdy nemusí stačit, a tak se jídlo dováží z Marmionu nebo Sur-lúminu). V jeskyních se daří velkým houbám, které nepotřebují sluneční světlo a tvoří doplněk stravy trpaslíků a rovněž se z nich vyrábí silné nápoje. Suroviny V této části Artharijského pohoří se nalézá mnoho železné rudy, uhlí, stříbra, zlata a drahého kamení. Z lesů v okolí vchodů těží trpasličí dřevorubci stromy na vzpěry v šachtách a výrobu nábytku. Řemeslná výroba Trpaslíci jsou mistry ve výrobě zbraní, zpracování kovů, zlatnictví a broušení kamenů. Výborných výsledků dosahují i v práci s kamenem - stavbě domů uvnitř jeskyní, sochařství a budování šachet (v této části hor není dostupný mramor ani jiný ozdobný kámen, a tak jej trpaslíci musejí zdaleka dovážet).

Armáda Vojsko Křišťálových jeskyní se skládá z 5.000 válečníků, kteří slouží jako stráže a ozbrojený doprovod karavan. Kromě toho je každý dospělý trpaslík v zemi schopen bojovat, takže v případě ohrožení mohou Křišťálové jeskyně postavit armádu až 25.000 válečníků.

Průvodce Cizinci mají v trpasličích jeskyních přístup pouze do hlavního města, Danu. Mohou zde obchodovat nebo studovat některá běžnější trpasličí umění. Výhodně zde lze nakoupit zbraně a umělecké předměty. Potraviny, oděvy a další spotřební zboží stojí značné částky. Mnoho kupců zde patří ke gnómům, jejichž výmluvnost a obchodní talent jsou pověstné. Do vnitřního města mají přístup pouze místní trpaslíci a největší přátelé trpaslíků, do nejhlubších pokladnic mohou pouze příbuzní krále a stařešinové. Pokud by návštěvníci nerespektovali přání trpaslíků a pokoušeli se proniknout do zakázaných prostor, hrozí jim vyhoštění nebo vězení. Povídá se, že hluboko v podzemí mají ukryty nezměrné poklady, trpasličí pohřebiště (rovněž s množstvím pokladů), tajné školy, dílny a chrámy.

51 ARGAR Města Gardoh, Chelvey, Roheg, Tirlog, Verosech Jazyky argarština Zřízení rodové uspořádání Výrazné prvky — nebezpečí na každém kroku — časté bouře — nehostinná země — nezávislé kmeny spolu bojují — pirátské výpravy do okolních zemí

Průvodce Argar je drsná, nehostinná země plná nebezpečných tvorů, kde přežijí jen ti nejsilnější. Některé kmeny mohou být k cizincům přátelské, jiné na ně od pohledu zaútočí. Na výměnném obchodě mohou dobrodruzi vydělat jmění.

Geografie Argar je velký ostrov jihozápadně od Illiadoru. Mezi Argarem a pevninou vytváří Polární moře Ledový průliv oblast bičovanou ustavičnými bouřemi, kterou se ani ti nejodvážnější námořníci nepokoušejí proplout. Obyvatelé Argaru jsou barbaři (zejména na pobřeží) a dargové.

Historie Argar patří k prvním zemím, které na Illiadoru vznikly. Argarským se nikdy nepodařilo sjednotit. Neustálé vzájemné boje mezi sebou i se svými sousedy přivedly argarský lid na cestu k barbarství, ze kterého se nikdy nevymanili. Pomalu pustnou a zapomínají na svou minulost. Tehdy začínají první války s obry (ti mají navrch a Argařany zotročují). Později se argařané šíří na území dnešní Pobřežní říše, kde zakládají první osady. Později napadají Elfii - nájezdy od roku II. 588, a osídlují oblast dnešního Tualay (od II. 617). Na počátku byl Argar součástí hlavního kontinentu. Na konci roku II. věku (přesněji II. 816) dochází k rozpadu Illiadoru a Argar se stává ostrovem. Většina osad byla zničena erupcí sopek. Pobřežní říše se tak osamostatňuje. Během III. věku se Argařané pracně šplhají po žebříčku civilizace, až v roce III. 1057 vzniká na severní části ostrova samostatný stát, Laevin. Jih země zůstává zaostalý a divoký, jeho obyvatelé vedou neustálé vzájemné boje. Argařané stále častěji vyplouvají na moře, bojují proti

Kiredonu, jsou vytlačeni na sever kontinentu, kde zakládají Ertas a Bariah. Následující věk (IV.) se Argařané neustále střetávají se svými příbuznými na severu, Laevinem, který mezi tím buduje vznešená města a mocná opevnění. Nadále vedou vzájemné války, rozšiřuje se zde také obyvatelstvo dargů. V pátém věku, po neúspěšných bojích proti Laevinu, podnikají nájezdy do vzdálené Elfie a dalších elfských zemí.

Politika Argarský lid je rozdělen do samostatných kmenů, kterým vládnou jednotliví kmenoví náčelníci. Kolem pobřeží žijí kmeny barbarů, v Ledových horách uprostřed ostrova žijí dargové. Jednotlivé kmeny spolu vedou věčné boje. Příležitostně spolu náčelníci kmenů uzavírají spojenectví, například pokud jedou na loupežnou námořní výpravu. Nakonec vždy dohodu poruší a znovu vypukne boj. Pevné spojenectví všech kmenů vzniká v jediném případě - při nájezdech na pevninu. Tehdy si kmeny zvolí jednoho náčelníka, který vede ostatní do boje, ale ihned po zahnání posledního útočníka opět vznikají rozbroje. U většiny kmenů nalezneme místního kněze či šamana (kouzelníka), který je rádcem náčelníka.

Vztahy s okolím qqq

Kultura, náboženství Barbaři a někteří dargové Argaru uctívají divoké bohy boje nebo Helkaglin bohyni mrazu. Nejsou příliš horliví ve své víře, ale jakékoliv znesvěcení svatých symbolů a svých kněží krutě trestají. O kultuře na tak barbarském místě nemůže být, až na občasné rituály, řeč. Všechna zábava začíná i končí u boje a pití.

Ekonomika Jednotlivé kmeny jsou soběstačné, jen výjimečně vedou výměnný obchod. Potřebné věci si často obstarávají loupežnými přepady Illiadoru. Zemědělství V Argaru nerostou žádné plodiny. Obyvatelé se živí zejména rybolovem, chovem sobů a huňatých ovcí. Suroviny Argarské hory jsou bohaté na většinu surovin. Jsou zde bohatá naleziště zlata a drahých kamenů, mědi, cínu, železa i rud, ale barbaři ani dargové nemají potřebné

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

znalosti na jejich zpracování. Jediné, co ovládají, je těžba železné rudy. Řemeslná výroba Barbaři žijící na pobřeží opracovávají kosti ulovených velryb, nalovené mušle a další dary moře. Kromě toho jsou výbornými loďaři - jejich lodě jsou pověstné po celém světě. Již nejeden daleký severský přístav Ephatimu spatřil barbarské brigantiny a galéry.

Armáda O organizované armádě nemůže být v případě barbarů řeč. Každý člen kmene, a to i ženy, je schopen bojovat. Vrhají se na nepřítele jako smršť. Jejich zuřivost a umění boje muže proti muže zcela nahrazuje mistrnou taktiku Olmionských legií nebo pověstnou strategii Sur-lúminských velitelů.

ÚZEMÍ ARGARU

52 ERTAS Města Ertas, Tatun, Veeth, Venimon Jazyky argarština, západní obecná řeč Zřízení qqq Výrazné prvky — právo silnějšího — časté výpravy na moři za lupem — na trzích je k dostání mnoho cizokrajného zboží z lupu za příznivé ceny — otrokářství

Geografie Ertas je přímořská země na západním pobřeží Illiadoru. Na severu ohraničuje území Ertasu Artharijské pohoří, dále sousedí s Fenexosu a Marmionem. Země je neustále bičována větry a bouřemi přicházejícími ze západního oceánu a vzduch ochlazují studené jižní mořské proudy. Obyvatelstvo Ertasu tvoří barbaři původem z Argaru. Roky naplněné válkami a drobnými šarvátkami nedaly Ertasanům prostor ani čas na to, aby se zcivilizovali.

Historie Území Ertasu bylo v dávných dobách osídleno barbary z Argaru. Možná kvůli nehostinným podmínkám se nikdy nevěnovali stavbě měst a kultuře, ale boji se svým sousedem - Kiredonem. Kvůli nejednotnosti jednotlivých klanů se nikdy nepodařilo Ertas příliš rozšířit a jeho obyvatelé se raději obraceli, podobně jako jejich argarští předkové, k cestám po moři. Celá staletí podnikají odvážné výpravy, plení vzdálená města a vzbuzují hrůzu mezi námořníky. Na jedné z cest celá flotila ztroskotala (roku III. 712) a její posádka založila Lamurii na východě Illiadoru. Během vlády démonických hord se piráti z Ertasu stáhli na okolní ostrovy a napadali hordy z moře. Byli mocnou silou, která se připojila k vojskům Aelona. Další roky probíhaly v duchu pirátství - lodě pravidelně vyjížděly za kořistí do celého světa a čím dál častěji se střetávaly s Laevinem. Tomu došla roku V. 248 trpělivost, shromáždil obrovské loďstvo a rozdrtil pirátskou flotilu. Nicméně, ertasští během krátké doby své lodě postavili znovu a opět pustoší celé západní pobřeží. V letech V. 491 až 496 se spojují s knížetem fenexoským a pomáhají mu v bojích za samostatnost proti Kiredonu

(což končí osamostatněním Fenexosu roku V. 496).

Politika Země je rozdělena na soupeřící klany bez centrální vlády (celkem je v zemi okolo 50 klanů). Jednotliví náčelníci si na svých územích tvoří své vlastní zákony často velmi nevybíravé a kruté. Každý měsíc vzniká v zemi tucet spojenectví klanů a stejný počet jich zaniká nebo se mění v otevřený boj. Hlavním zájmem Ertasanů vždy byl a je oceán, neboť každý obyvatel země je námořníkem a pirátem. Ertaské lodě představují noční můru všech kupeckých lodí a přístavních měst. Měsíc co měsíc vyplouvají na moře a vracejí se naplněné po okraj kořistí zlata, drahých látek, zbraní, olejů, potravin a otroků.

Vztahy s okolím Piráti z Ertasu nedělají rozdíl mezi příbuznými a cizinci. Stejně rádi proto jezdí plenit pobřeží Fenexosu jako jakékoliv jiné. Najdou se i výjimky: někteří náčelníci, kteří ctí příbuzenské vztahy, se vyhýbají městům, kde mají blízké příbuzné nebo s nimi občas uzavírají spojenectví.

Kultura, náboženství Ertasané jsou divoký, necivilizovaný národ. Jejich hlavní vyžití tvoří bohaté hostiny plné jídla, žen a opileckého zpěvu. Z bohů uctívají především Sobeka, kterému obětují před každou výpravou a Karvose či Zaaga, které vzývají před bitvou na moři. Po dobré výpravě neopomíjejí ertasští piráti obětovat svým bohům část lupu, zejména otroky.

Ekonomika Zisky Ertasu tvoří z více jak poloviny lup z potopených lodí a vypleněných měst. Zemědělství Hlavním zdrojem potravy je rybolov a lov velryb. Kromě toho žijí obyvatelé z toho, co si nakradou. Suroviny Artharijské pohoří na severu země je bohaté na suroviny, nicméně kvůli nehostinným podmínkám a barbarským obyvatelům zde nikdo netěží. Lesy slouží hlavně jako zdroj dřeva na stavbu lodí. Řemeslná výroba Z řemesel je v Ertasu nejvíce ceněno zbrojířství a stavba lodí a rozličných vrhacích strojů. Zejména zdejší lodě se dobře

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

prodávají jak doma, tak v okolních zemích.

Armáda Země jako taková nemá žádnou armádu, ale ve skutečnosti je každý muž (a mnoho žen) schopným válečníkem. V případě nouze by byla celá země schopna postavit flotilu 1000 lodí, každá se stovkou bojovníků.

Průvodce Celá země je divoká a necivilizovaná. Vládne zde právo silnějšího a jediné, co zdejší obyvatelé uznávají, je síla, bojové umění a odvaha. Čtyři největší města (Ertas, Tatun, Veeth, Venimon) jsou hlavními tržišti, kde si klany vyměňují nakradenou kořist a kde mohou obchodníci toto zboží nakoupit. V celém Ertasu nalezneme mnoho otroků, zejména jako veslaře na válečných lodích.

ÚZEMÍ ERTASU

53 TUALAY Města Tualay Jazyky západní obecná řeč Výrazné prvky — chov koní a dobytka — kmenové uspořádání — boje mezi kultem Lianey a šamany

Průvodce Tualay je divoká země s kmenovým uspořádáním - na území každého kmene platí jiné zákony a pravidla, ale společné je hlavně kruté trestání krádeže koní, smlouvání o prodej koní (v tom jsou Tualayové pravými mistry) a krádeže žen každý válečník si svou ženu musí „ukrást“ u jiného kmene (žena, která má dítě, již nemůže být ukradena).

Geografie Země Tualay leží uprostřed poloostrova na jihozápadě Illiadoru.Většinu území tvoří pláně, které na jihu přecházejí v Dalekou poušť. V Tualay žijí barbaři, kteří byli v dávných dobách odděleni od svých příbuzných z Argaru.

Historie Dnešní území Tualay bylo osídleno Argařany v roce II. 617. Po velkém zemětřesení, na přelomu druhého a třetího věku, zůstali obyvatelé odtrženi od svých soukmenovců a stáhli se do plání uprostřed nově vzniklého poloostrova. Po mnoho stovek let žili odděleně a dávno zapomněli, že na světě žijí i jiní obyvatelé, a sebe považovali za jediný národ světa. Teprve nedávno (roku V. 492) narazili na Laeviňany a jejich město Tewas za západě poloostrova, který je uchvátil. Sami dlouho uctívali pouze své šamany (na pravé bohy zapomněli) a velkolepost kultu Lianey je ohromila. Došlo k prvním sporům uvnitř národa, kdy se část přiklonila k náboženství Lianey a část zůstala uctívat šamany. Od té doby dochází k častým bojům mezi kmeny a vzájemnému vraždění.

Politika Tualayové mají kmenové uspořádání, kdy každému kmeni velí nejlepší z nich musí být skvělý jezdec a válečník. Kmeny spolu vycházely dlouhou dobu bez přílišných rozbrojů, ale s příchodem kultu Lianey dochází ke stále častějším válkám.

Kmeny, které uctívají Lianeu, mají vedle náčelníka ve svém středu kněze (kněžku) Lianey, který je duchovním vůdcem a rádcem náčelníka. Řeší spory, oddává manžele a posvěcuje stáda. Ti, kteří dále ctí staré zvyky, mají vedle náčelníka šamana (vždy muže), který ovládá přírodní síly (nejčastěji magii země) a umí mluvit s koňmi. Také řeší spory, léčí koně i lidi a podobně. Samotné město Tualay zůstalo neutrální (po dohodě mezi náčelníky) a je v něm zakázáno svádět boje. Řídí jej vždy nejváženější příslušník Tualay, který je nejlepším jezdcem a válečníkem mezi všemi. Jednou za 7 let se zde pořádají hry, ze kterých vzejde vítěz a stane se vládcem města. Na průběh her dohlížejí jak šamani, tak kněží.

Vztahy s okolím qqq

Kultura, náboženství Tualayové uctívají buď Lianeu nebo šamany (a samotnou přírodu). Nestavějí žádné velkolepé budovy ani sochy, ale jsou dobrými tanečníky a hudebníky.

Ekonomika Kmeny žijí především ze svých stád koní a dobytka. S jinými zeměmi (kromě Laevinu) téměř neobchodují. Zemědělství Chod stád (spolu s lovem) je hlavním zdrojem obživy kmenů. Zemědělství téměř neexistuje, nanejvýš je založeno na sběru kořínků, bobulí a bylin. Suroviny Tualayové netěží suroviny, ani toto umění neovládají. Pouze v poušti na jihu se nacházejí podivné černé kameny, které slouží jako základ pro výrobu zbraní. I když jsou tvrdé, nelze je srovnávat s ocelovými zbraněmi. Řemeslná výroba Řemesla a domácí práce příslušejí ženám, které zpracovávají kůže, šijí oděvy, vyrábějí luky i zbraně.

Armáda Tualayové nemají něco jako pravidelnou armádu, ale všichni muži umí jezdit na koních, střílet z luku a bojovat. Celkem mohou postavit až 30.000 jezdců (ale nikdy neměli jednotné velení).

ÚZEMÍ TUALAY

ZEMĚ ILLIADORU - ZÁPAD

54

Země Illiadoru - Východ

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

55

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

56 onců přijali mezi sebe. Na konci třetího věku ustanovují Senát, aby zlepšili postoj obou ras vůči sobě.

AN-RIMUL Města Alkar, Armullin, Arthax, Heristmar, Loddan, Namlon, Nansar, Nemiirun, Nevyamar, Silvalur, Sirtha Jazyky elfština, východní obecná řeč Zřízení republika, demokracie Výrazné prvky — demokracie (volby v městech a do senátu) — mnoho řemeslníků — rybolov — těžba surovin — soužití elfů a lidí — velký výběr zboží, noční život, zábava

Průvodce An-Rimul nabízí mnoho lákadel rušná obchodní střediska, mnoho zajímavé práce, pestrý denní i noční život, kulturní zajímavosti. V oblasti hlavního města je bezpečno a klidno, naopak na hranicích s Olmionem dochází často k bojům a na východě žije mnoho renegátů, nebezpečných tvorů a divokých zvířat, takže pocestní musejí mít silný doprovod stráží (ty lze poměrně levně najmout). Velkou zvláštností je budova senátu v hlavním městě, kam míří mnoho místních i cizích poutníků.

Geografie An-Rimul leží v jihozápadní části Illiadoru. Jeho území má podlouhlý tvar, který se táhne od jihozápadu na severovýchod. Má mírné klima, které na severu přechází v subtropy. Obyvatelstvo tvoří zejména elfové (jih) a lidé (sever), najdeme tu i příslušníky trpaslíků a kentu.

Historie Elfie An-Rimul byl osídlen elfy z Elfie v prvním roce III. věku, kdy na pobřeží ztroskotala část loďstva. Elfové tehdy využili příležitosti a začali budovat nové kolonie. Později, když se země rozrostly (roku III. 262), byly obě země prohlášeny za samostatné (král Latiphoneus z Elfie nestíhal řešit jejich problémy a učinil svou dceru Rimulnemeu vládkyní An-Rimulu). Samostatnost Elfové prosperovali, jejich města se rozrůstala a poprvé se setkali s Olmionci. Ti byli na pokraji zkázy a elfové jim vydatně pomáhali a dokonce část Olmi-

Démonické hordy Po vpádu démonických hord dochází k urputným bojům, až roku IV. 327 padá hlavní město Alveion a část elfů prchá na sever (zakládají Nalmien). Po pádu celé říše (IV. 436) prchají elfové všemi směry, na sever za Artharijské pohoří do Narialu, k trpaslíkům do Tyvalu a k příbuzným do Elfie a Tully. Zklamání v Elfii V Elfii se An-Rimulané setkávají s nepochopením - tamní elfové váhají s pomocí, vedou nekonečné debaty a dochází ke svárům. Pro obě skupiny bylo vysvobozením, když Aelon porazil démony a An-Rimulští se mohli vrátit do své země (V. 45). Doba Obnovy Nastává obnova zničených měst a rozšíření území směrem na západ (lidé a elfové zabírají některé původní olmionské državy). Konflikt s Olmionem Roku V. 57 dochází ke sporu s Olmionem a musí zasahovat sám Aelon, aby zabránil většímu konfliktu, nicméně vzájemné střety s Olmionci neustávají a oba národy se navzájem odcizují. Stoletý protektorát Roku V. 573 odsouhlasil senát podporu Falvenu proti agresorům (zejména kvůli olmionské intervenci) a na další roky pomáhá An-Rimul Falvenu bránit území - ustanovuje tzv. Stoletý protektorát, který má pomoci slabšímu sousedovi. Po návratu armád upadá Falven do občanské války.

Politika Původně byl An-Rimul elfským královstvím, ale s příchodem lidí došlo k zajímavé změně: v každém městě si občané volí své zástupce (radní), provincii (guvernéři) a zástupce do senátu v hlavním městě, Arthaxu. Dalo by se říci, že se jedná o demokracii. Důvodem k vytvoření této formy vlády byly rozdíly mezi elfy a lidmi dlouhověcí elfové zastávali své úřady prakticky neomezeně dlouho, zatímco lidé, kteří se dožívají průměrně padesáti let, byli postupně elfy nahrazeni a neměli žádné zastání. Volby Volby probíhají přibližně jednou za osm let (v každém městě se konají v jinou dobu nebo mohou být vyvolány dříve). Na náměstí se sejdou občané, diskutují

spolu a vyberou své zastupitele jak do městské rady, tak do senátu. Každé město má dva senátory, trpaslíci a kentu mají každý jednoho. Toto uspořádání, jak se zdá, vyhovuje všem - elfů je sice více a mají více zastupitelů, lidé ale získali více postů než kdy v minulosti. Senát Senát má 24 senátorů, a také mnoho úředníků a pomocníků. Senát vydává nejdůležitější zákony, vyhlašuje válečný stav a volí vojevůdce (osoba, která vede armády). Ve válečném stavu se vojevůdce stává diktátorem.

Vztahy s okolím Elfie Vzhledem ke svým zkušenostem z dob démonických válek považují místní Elfii za ospalou a pomalou (a to i elfové!). Vztahy i kontakty s ní jsou minimální a elfům v Elfii to, jak se zdá, ani v nejmenším nevadí. Falven Jakákoliv zmínka o Falvenu vyvolává v An-Rimulu odpor. Stoletý protektorát stál An-Rimul celé jmění a nepodařilo se dosáhnout prakticky ničeho - Falven upadl do občasné války a veškerý obchod i styky ustaly, bohatí občasné ztratili doslova milióny zlatých. Navíc za dobu protektorátu přišlo do An-Rimulu mnoho (schopných) lidí z Falvenu, což se příliš nelíbí místní elfí populaci. Olmion Vztahy An-Rimulu s Olmionem jsou napjaté, dochází k častým pohraničním bojům. Olmion si činí nárok na ztracená území, An-Rimul se brání tím ,že je jen zachránil od chaosu a anarchie. Pobřežní říše S Pobřežní říší probíhá čilý obchod (natruc Olmionu, který z toho nic nemá). Nicméně někteří svobodomyslnější kapitáni z Pobřežní říše se nechají unést a napadnou i spřátelenou loď (což ale nikdy nepřipustí). Tulla Elfové z An-Rimulu s Tullou velmi dobře vycházejí a mají tam i mnoho příbuzných. Obě země spolu čile obchodují a vzájemně se podporují. Lidé do těchto končin příliš nechodí, neboť zde jsou převážně lesy a elfové z Tully na svém území lidi nechtějí. Tyval Vztahy s Tyvalem jsou na dobré úrovni. An-Rimul nabízí jídlo, látky, oleje a

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

57

další vědci, které v jeskyních nejsou k dostání a na oplátku štědře platí zlatem, zbraněmi a šperky.

Kulturní život obyvatel je velmi bohatý mají mnoho amfiteátrů, knihoven a uměleckých děl.

Zult Tak, jako jsou s Tyvalem vztahy dobré, jsou se Zultem na bodu mrazu. Jádro sporu ale není ve vzájemné nenávisti mezi An-Rimulem a Zultem, ale v postoji obou kmenů trpaslíků (Tyval činí vždy opak Zultu).

V An-Rimulu kvetou řemesla, těžba nerostů a města jsou důležitými obchodními centry.

Kultura, náboženství An-Rimulští uctívají většinu božstev, nejvíce Tanalé, Andrila, Irnaliel a Sobeka.

Ekonomika

Zemědělství Většina území je tvořena kopci a vrchovinou, pouze okolo hlavního města se nacházejí úrodné pláně. Země spoléhá hodně na rybářství v mořích, jezerech a řekách. Daří se zde bramborám, obilí a dalším plodinám, na severu se táhnou

lány vinic a chmelnic. An-Rimul má velké chovy prasat a drůbeže. Suroviny V horách se těží všechny známé suroviny - železo, měď, cín, sůl, ale i drahé kovy. Díky spolupráci s trpaslíky dosahuje těžba značných objemů a mnoho surovin je vyváženo do okolních zemí. Řemeslná výroba An-Rimul je proslulý řemesly - jako jedna z mála zemí nemá cechy ani monopoly a každý může bez glejtu svobodně pracovat. Platí se zde sice poměrně vyso-

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

58 ké daně, ale zisky řemeslníků přesahují příjmy v okolních zemích. K nejznámějším řemeslům země patří sklářství, hutnictví, tesařství, hrnčířství, kovářství, tkaní koberců a výroba ozdobných předmětů nejrůznějšího druhu.

Armáda Neustálé konflikty poslední doby přiměly An-Rimul k vybudování velké armády (ta také spolyká značnou část příjmů z daní). Velkou sílu tvoří námezdní žoldáci (okolo 10.000), lučištníci (elfové, 15.000) a těžká pěchota (lidé, 8.000). AnRimul má rovněž velkou námořní flotilu, která křižuje vody jihovýchodního Illiadoru (okolo 3000 lodí).

ÚZEMÍ AN-RIMULU An-Rimul je rozdělen do několika větších částí, řízených Radami. Ty si volí obyvatelé na daném území, přičemž každé Radě předsedá Guvernér.

Jižní marka Jižní marka sousedí s Tullou a právě odtud cestují elfové na lodích na návštěvu k příbuzným. Armullin QQQ

Říční marka Nejstarší a nejhustěji osídlená je Říční marka. Kromě hlavního města a dvou dalších je zde mnoho vesnic. Je spravována z hlavního města Arthaxu, její guvernér sídlí ve Vládní čtvrti. Senátoři za Říční marku jsou vždy elfové. Arthax, hlavní město — bílé město — Senát — Chrámová čtvrť — noc a hra světel Arthax patří k nejúžasnějším městům světa. Celé město je čisté a bílé, domy bohatých byly postaveny z mramoru, domy chudých z bílého vápence. Nalezneme zde mnoho velkolepých budov, ale všechny zastíní budova Senátu, největší známé stavby světa. Za pozornost stojí i Chrámová čtvrť s parkem plným zpívajících ptáků. Některé kulty zde mají hlavní chrámy, například Irnaliel a Andril. V noci je celé město osvětlené lucernami a jeho mramorové zdi doslova září. Skutečnou podívanou představuje Měsíční čtvrť a Chrám Lianey, kde zdi září samy i bez lamp. Loddan Nansar

Silvalur

Severní marka

Lidská marka Poslední přístupná a obydlená část An-Rimulu, patří téměř výhradně lidem (opět uprchlíci z Falvenu). Je řídce osídlena a silně opevněna.

Druhou nejvýznamnější je Severní marka rozkládající se vedle Medvědího jezera. Namlon Sirtha

Nemiirun

Západní marka Nevyamar Nejmenší částí na jihozápadě je Nevyamar, který obývají převážně kentu. Město je velmi tiché a většina obyvatel se věnuje svým záležitostem. Právě tato část se stará o obchody s Pobřežní říší či Illiarem. Nevyamar, město

Nová marka Nová marka byla připojena později a je osídlena více lidmi (uprchlíky z válkou rozdíraného Falvenu) než elfy.

V podstatě celou hranici s Olmionem tvoří Západní marka. Obyvatelstvo zde je ostražité a dobře vycvičené k boji neustálými potyčkami na hranicích. Alkar

Zelená marka Jedna z nejméně obydlených oblastí s několika vesnicemi a bez jediného města. Zdejší krajina je divoká, obyvatelé divní a málo přátelští.

Heristmar

Rajská marka Název dali této končině vězni. Právě sem, do nejsevernější a nejbídnější části jsou odvážení trestanci na nucené práce na úpatí Ohnivých hor.

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

59 FALVEN Města Alris, Alveion, Donirtun, Elvidom, Faet, Inchra, Jiinoa, Kaal, Koep, Limuraan, Qugga, Seli, Wuminar, Zarib-Ati Jazyky východní obecná řeč Zřízení monarchie / anarchie, feudalismus Výrazné prvky — občanská válka — vysoké ceny — značná hrozba lupičů — nejistá situace

Geografie Falven se nachází ve východním Illiadoru, mezi Olmionem a An-Rimulem. Má také krátkou severní hranici s Nalmienem. Většina jeho území je pokryta hustými lesy, pouze v okolí Medvědího jezera se prostírají travnaté pláně. Počasí Falvenu má subtropický ráz s mírnými zimami (sníh padá pouze v hraničních horských oblastech). Většinu obyvatelstva tvoří lidé, původem z Olmionu, v hraničních městech s An-Rimulem žije nemálo elfů.

Historie Falven vznikl roku V. 49 po porážce démonických hord na východním území tehdejšího Olmionu. Ten se v té době pomalu vzpamatovával a malá armáda nebyla schopná udržet pořádek na tak velkém území (proslýchá se, že za vznikem Falvenu stáli i An-Rimulští elfové, kteří si nepřáli obnovu velkého a silného Olmionu ve svém sousedství). V následujících letech nastalo období budování nové země provázené častými konflikty mezi místními velmoži: původní kastovní systém Olmionu byl rozmetán a mnoho lidí si činilo nárok na titul a jednotliví šlechtici se vzájemně neuznávali. Zpočátku tak Falven tvořily nezávislé městské státy, které se spojovaly jen proti případné agresi a vedly vzájemné spory a potyčky. Roku V. 522 využívá nejisté situace Asrad Dobyvatel z Lamurie a podmaňuje si během necelého roku většinu Falvenu. Po jeho smrti roku V. 533 (ve válce s Ephatimem) získává země na čas svobodu, ale než se stihnou vévodové jednotlivých měst domluvit, využívá situace Ephatim a Falven je znovu obsazen. V lesích se mezitím shromažďují vojska pod vedením vévody Zartona, který přibližně roku V. 545 začíná proti Ephatimským vést válku (za svou odvahu a

velitelské umění získává přízvisko Smělý). Po dvaceti dlouhých letech Zarton Smělý konečně poráží Ephatimské a ti ustupují zpět do své země na severu. Porážka byla natolik drtivá, že ztrácejí i Lamurii a od té doby nevedli dobyvačnou válku. Zarton se stává prvním králem, ale jeho vláda trvá jen pět let (od roku 568 do roku 573), poté za záhadných okolností umírá (Falvenští podezírají Ephatim, ale ve skutečnosti se jednalo o práci Olmionské výzvědné služby). V zemi propuká spor o následnictví, který přechází v občanskou válku. O rok později do země vstupují olmionská vojska (V. 574) a podmaňují si většinu území. Situace se opakuje a Falvenští se stahují do lesů a vedou partyzánskou válku. O dva roky později se spojují s AnRimulem a jejich spojená vojska vytlačují Olmionské ze země (kromě města Ytroh). Během ústupu jsou zcela zničena města Tillena a Zorema. Vojska An-Rimulu zůstávají v zemi a nastolují tzv. Stoletý protektorát, který má zemi chránit před vpádem cizích vojsk a hlavně občanskou válkou. To se sice daří, ale po jejich odchodu (V. 681) se občanská válka znovu rozhořívá a Falven je opět zmítán boji (elfové rezignují a ponechávají Falven osudu).

Politika Od počátku byl Falven královstvím, ale vzhledem k původu obyvatel (příslušníci kast Olmionu) se obyvatelé nebyli schopni domluvit - nikdo sice nechtěl kastovní systém zachovat, ale příslušníci kast spolu nebyli zvyklí mluvit, a proto si každá kasta přivlastnila jedno město. To se stalo vévodstvím a každý vévoda se cítil být králem všech Falveňanů a ostatními opovrhoval. Jediným skutečným králem byl Zarton Smělý. Celá situace vypadá stejně i v dnešních časech - každé vévodství je samostatné a navzájem si nedůvěřují. Každý si chce podrobit druhého, intrikují proti sobě a nikdo nedokáže nalézt cestu, jak ostatní přesvědčit. Hlavním městem je formálně Alveion, kde sedí na trůně král (tedy vévoda z Alveionu), ale stejně to vypadá i v ostatních městech (většina vévodů nosí královskou korunu). Ti, kteří se za krále nepovažují, jsou podřízeni někomu jinému (někdy jen naoko a potajmu intrikaří s jiným vévodou). Situace je natolik zmatená, že se v ní vyznají jen sami Falveňané. Vztahy s okolními zeměmi závisejí na konkrétním vévodství - poměrně dobré jsou s An-Rimulem, většina vévodů nemá

ráda Olmionce (i když někteří z nich se i s Olmionem spojují proti svým sousedům).

Vztahy s okolím qqq

Kultura, náboženství Falveňané již dávno přestali hromadně uctívat Nefelktrah jako hlavní bohyni (tomu tak je pouze v Kaalu, jehož obyvatelé jsou původem z kněžské kasty). Každé vévodství nyní uctívá jiného boha, což přispívá k dalším rozbrojům uvnitř země. Vzhledem k všeobecné anarchii nemá nikdo ani pomyšlení ani čas na umění.

Ekonomika V zemi, kde nikdo neví, kdo bude zítra vládnout, se nemůže žádná výroba udržet. Kupci se snaží Falvenu vyhýbat, neboť musí na každém území platit cla a náklady neúměrně rostou. Navíc bývají často přepadáni bandity nebo některými šlechtici. Navíc má jen málokdo v zemi dostatek peněz na zaplacení zboží. Hlavní obchodním artiklem jsou zbraně pro armády jednotlivých šlechticů a potraviny pro vojáky. Daně si stanovují vládci jednotlivých oblastí podle svého (což někdy hraničí až s lupičstvím). Výše daní se tak často mění, že nikdo nemůže předem říct, jaké budou zítra. Zemědělství Země má teplé, vlhké klima a proto se zde daří většině rostlin. Většina polí však nebyla několik let oseta nebo úrodu uloupí sousední šlechtic nebo bandité. V zemi je proto nedostatek jídla a musí se dovážet. Obilí se pěstuje zejména okolo Medvědího jezera, které také poskytuje dostatek ryb. V přímořských oblastech se lidé živí rybolovem, sběrem perel a dalších darů moře. Suroviny Falven je země chudá na suroviny, jediným významnějším prvkem je těžba mědi a železné rudy v Katminských horách. Řemeslná výroba Z řemesel převládá zpracování kůží, které ovšem z nedostatku dobytka upadá. Významná je rovněž výroba porcelánu v okolí Jiinoy (zlatý porcelán je známý ve většině zemí světa, používá jej většina šlechtických rodů).

Armáda Armáda Falvenu je stejně rozdrobená jako celá země. Významní jsou zejména jízdní bojovníci a těžká pěchota. Většina

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

60 vesničanů je zběhlá v boji - jednak má zkušenost ze služby v armádě některého šlechtice, jednak kvůli častým přepadům sousedů a banditů.

Průvodce Falven není bezpečný ani pro jednotlivce ani pro silné skupiny. Na cestách číhají lupiči, mnohý hradní pán si přivydělává loupením nebo vybíráním poplatků za průjezd, ve městech jsou běžné přepady a vraždy. Okradení družiny v hostinci nebo krádež koní jsou na denním pořádku.

ÚZEMÍ FALVENU Donirtun Elvidom Horní Falven Hraniční vévodství Kaal Koep Lesní vévodství Modrá růže Pravý Falven Starý Falven Území okolo hlavního města Alveionu patří králi. Spolu qqq

Svobodné vévodství Wuminar

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

61 Ekonomika

ILLIAR

Země prakticky nemá vlastní ekonomiku, hlavní zdroj příjmů pochází z Pobřežní říše. Část kentu se věnuje obchodu, který slouží jako záminka pro hledání artefaktů minulosti, v malé míře zde pracují zemědělci a keramici.

Města Illiaron, Metirn, Veren Jazyky illiarština Zřízení qqq

Zemědělství Na polích kentu pěstují obilí, v okolí jezera se pasou ovce, které jsou používány hlavně pro výrobu pergamenu.

Výrazné prvky — tajemná země — téměř minimální obchodní ruch — cizincům se nikdo nevěnuje

Geografie Illiar leží v jihovýchodním Illiadoru mezi Pobřežní říší a Olmionem. Má chladné klima provázené častými bouřemi. Obývají jej kentu.

Historie Vznik Illiaru datujeme k roku V. 5, kdy se část kentu z Pobřežní říše rozhodla obnovit jejich původní zemi z dob, kdy na Illiadoru nebyly jiné rasy. Do té doby byla historie Illiaru společná s Pobřežní říší. Rozvoj země probíhal pomalu a do současné doby bez vážnějších konfliktů, neboť nad Illiarem drží ochrannou ruku Pobřežní říše.

Politika Obyvatelé Illiaru shromažďují znalosti ze své dávné minulosti, cestují po světě, kde hledají artefakty minulosti a pracují na společném díle, které by vedlo k obnově jejich zašlé slávy. Na Illiadoru nenajdeme žádnou podobnou zemi - jednou vypadá, jako by zde nikdo nežil, jindy je plná obyvatel. Nemá žádnou vládu nebo oficiální vztahy s okolními zeměmi (to vše zajišťuje Pobřežní říše) a obyvatelé se zabývají převážně studiem, magií, alchymií a také vírou v bohy.

Vztahy s okolím

Suroviny V Illiaru se nachází jen málo surovin a kentu se jejich těžbě nevěnují, narazit zde můžeme pouze na prospektory z Pobřežní říše, kteří hledají nové zdroje surovin. Na pobřeží jezera Oko se nachází kvalitní jíl, který slouží k výrobě porcelánu. Řemeslná výroba Kentu ovládají mistrnou výrobu porcelánu, který převážejí do Pobřežní říše na prodej a jako výměnu za potraviny a další zboží. Dále země produkuje velké množství pergamenu a surové vlny (ta je také vyvážena).

Armáda Illiar se spoléhá na vojenskou pomoc z Pobřežní říše; vlastní armádu nemá. Většina obyvatel dokáže kouzlit nebo sesílat modlitby.

Průvodce Cizinci sice mohou přicházet, ale většinou se o ně nikdo nezajímá, nechce s nimi obchodovat a jsou posíláni do Pobřežní říše s jejími velkými trhy. Působí zde atmosféra tajemna, která přitahuje mnoho zvědavců, špehů a také šotků. Kentu jsou ale velmi důmyslní a nikdo doposud neví, na čem pracují a jaký je jejich pokrok.

ÚZEMÍ ILLIARU

qqq

Kultura, náboženství Kentu v Illiaru studují, zkoumají a vybírají si bohy, kteří by je měli vést. V současné době ještě nezvolili, a tak zde najdeme uctívače různých náboženství, nicméně zde nejsou žádné skutečné chrámy, pouze bezpočet malých svatyň (některé jsou již opuštěné). Obyvatelé především shromažďují ztracená díla svých předků, věnují se rozjímání a studiu.

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

62 zástupci těchto dvou zemí se setkávají jen výjimečně, a tak se Nalmienští již považují za samostatný národ. S okolními zeměmi se snaží udržovat mír a především odrazují dřevachtivé dřevorubce od svých stromů.

NALMIEN Města Alimion Jazyky elfština

Vztahy s okolím qqq

Zřízení qqq Výrazné prvky — lesní země elfů — uzavřená komunita, cizinci kromě spřátelených kupců nejsou vítáni — rovnoprávnost, nejsou potřeba peníze

Průvodce Nalmienský hvozd je prakticky neprůchozí pro pěšího člověka, který nezná tajné stezky. Pokud zde někdo zabloudí (ať již náhodou, nebo úmyslně), pak jej v krátké době najde některý oddíl Strážců lesa. Osoby, které nemají důvod zde zůstat, doprovodí na kraj lesa, dají jim zásoby na cestu a dále se o ně nestarají. Případné kupce, cizí elfy, nebo výjimečné osoby (například druidy) dovedou do hlavního města Alimionu v centru lesa.

Geografie Nalmien je říší lesních elfů, jejíž celé území tvoří část Nalmienského hvozdu na východě Illiadoru, na jižním úpatí Artharijského pohoří. Obyvatelstvo tvoří elfové, ale žijí zde také lesní bytosti - víly, dryády, fauni a stromový lid.

Historie Nalmien patří mezi nejmladší elfské země. Vznikl roku IV. 327, kdy část elfů z An-Rimulu utíkala na sever před démonickými hordami a nalezla starobylý hvozd. Elfové se v něm uzavřeli, bedlivě střeží své hranice a jen málokomu povolují vejít. S pomocí své magie a magie lesa i jeho původních obyvatel zastavili postup démonických hord.

Politika Nalmien je soběstačnou zemí, která se v první řadě stará sama o sebe a se sousedy nepřichází často do styku. Elfové, kteří zde žijí, milují svůj les a jen neradi vycházejí ven. Cizincům příliš nedůvěřují a ve své zemi je vítají jen obezřetně. Celé zemi vládne král a rada Moudrých, která se skládá z nejučenějších druidů, kouzelníků a mudrců země. Král má hlavní slovo, ale dá na rady Moudrých. Formálně podléhá Nalmien Elfii, ale

Kultura, náboženství Elfové milují zpěv a hudbu. Mnoho času také věnují úpravě svých lesních obydlí, takže se z nich po tolika letech stala skutečná umělecká díla. Z bohů uctívají na prvním místě Gallinda, boha lesů, ale mají rádi i Tanalé, Irnaliel a Sirthese. Ve své víře sice nejsou příliš horliví, ale několik chrámů v lese mají a občas je navštěvují.

Ekonomika Nalmienská společnost je založena na principu rovnosti. Každý zde dělá, co umí a co jej baví. Za to si může brát, co potřebuje. Zemědělství Elfové s pomocí svých znalostí rostlin a lesních magie získávají dostatek potravy, aby uživili početnou populaci. Kromě rostlinné stravy obohacují svůj jídelníček masem lovné zvěře. Suroviny Pod Nalmienem se nachází značná zásoba uhlí a mědi, ale elfové o ně nemají zájem. Potřebné suroviny získávají výměnným obchodem s okolními obyvateli a ze stejného důvodu sem nechávají jezdit gnómy a trpaslíky z Valtanu. Řemeslná výroba Elfští řemeslníci vynikají především ve výrobě jemných oděvů, bot, luků a hudebních nástrojů. Dále připravují z lesních bylin žádané osvěžující nápoje a léky.

Armáda Nalmien má několik oddílů Strážců lesa, elitních vojáků a hraničářů (dohromady asi tisíc). Většina populace zachází výborně s lukem a mnoho z nich cvičí i boj s dýkou nebo mečem. Hlavní obrannou sílu tvoří druidi, jejichž magie je schopna odrazit téměř jakýkoliv útok, a také stromový lid.

ÚZEMÍ NALMIENU

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

63 OLMION Města Arxen, Calinoe, Damoa, Eppon, Flavoin, Hyrpen, Chelvyn, Istli, Kiplon, Linvas, Olmion, Oranium, Otmen, Pakk, Querell, Selmarin, Sorom, Tyren, Verexis, Ytroh, Zerbak Jazyky východní obecná řeč Zřízení despocie, kastovní systém

jů

Výrazné prvky — velký důraz na tradice — otrokářství — výborní válečníci — velký vliv Nefelktrah — pletichy šlechty, vnitřní rozbroje — úplná moc šlechtice na jeho území — cizinci mají problém cestovat — zločinnost ve městech, cechy zlodě-

ŽIVOT

V

OLMIONU

Velmi podrobný popis života lidí a uspořádání Olmionu naleznete v Pravidlech pro postavy v kapitole Svět Fantasy.

Průvodce Cizinci jsou v Olmionu bedlivě sledováni. Protože nepatří k žádné kastě, nemají zastání, jejich život je ustavičně sužován dotazy vojáků, proč a kam cestují. Volně procházet mohou pouze trpaslíci (a s nimi případně družina, pokud se za ně trpaslík zaručí). Velmi ostře sledováni jsou elfové a Falvenští, kteří jsou považováni za špehy a jsou často vyslýcháni. Ve střední části okolo hlavního města je poměrně bezpečno, ale čím blíže k hranicím, tím větší nebezpečí cestovatelům hrozí (navíc může být cestovatel u východních hranic považován za nepřítele a napaden).

Geografie Olmion je velká země ležící ve středním Illiadoru. Na jihu je chladná, na severu má téměř subtropické klima. Hlavní část obyvatel Olmionu tvoří lidé. Najdeme zde i nemálo trpaslíků, kteří pocházejí ze spřáteleného Zultu a požívají v zemi značná privilegia. Živí se zde zejména obchodem a kovařinou.

Historie Vznik Olmionu datujeme do druhého věku, kdy roku II. 315 odchází kníže

Atminu se svým lidem na východ. Zatímco v Kiredonu propuká občanská válka, kníže z Atminu touží po klidu a prosperitě. Putovali mnoho set mil pustou krajinou, aby byli co nejdále od kiredonských rozbrojů a zakládají Olmion, Město Slunce. Konflikt s Kalvenorem O 300 let později (roku II. 636) se nový národ, Olmionci, střetávají s novou hrozbou - obry z Kalvenoru, svými dřívějšími pány a utlačovateli. Staré legendy o obrech nebyly zapomenuty a Olmionští jednají rozhodně - nejprve pomalu infiltrují města obrů, získávají informace a chlácholí svou podlézavostí obří generály a tajně připravují ohromnou armádu. Roku II. 815 táhnou olmionská vojska na Kalvenor a drtí obří legie a téměř vymazávají Kalvenor z mapy (II. 816). Obry zachraňují sami bohové, kteří kolem jejich země zvedají ochranné pohoří a magickou bariéru, která je navždy odděluje od světa. Katastrofa Zásah bohů byl titánský. Celý kontinent se chvěje, některé části se propadají do moře, jiné vystupují z vody na povrch. Zásah se nejvíce projevuje na Olmionu, který je Kalvenoru nejblíže a celá města jsou zničena, úroda zasypána popelem ze sopek a celá armáda ztracena v zemských hlubinách. Olmioncům se podařilo to, co nikdy nikomu předtím - porazili nejmocnější rasu všech dob a nebýt bohů, bylo by jejich vítězství dokonalé. Takto sice zvítězili, ale končí jako poražení - musí znovu budovat celou zemi a obnovovat ztracenou sílu. Božský zásah připomněl Olmionským, že jsou pouze lidmi a naplnil je strachem z bohů, zejména Nefelktrah. Od té doby panuje pověstná náboženská hysterie Olmionců. Obětují bohům, aby je usmířili a zachránili před hladem. Nejvíce jim naslouchá právě Nefelktrah, které oběti zachutnaly a přijala Olmionské jako svůj vyvolený národ. Obnova Další věk se Olmion věnuje obnově. Jejich víra a uctívání Nefelktrah se stupňuje, staví velké chrámy a kněží získávají značný vliv. Díky tomu se Olmion vyhýbá Dultharovu odpadlictví. Démonické hordy Roku IV. 156 je Olmion napaden démonickými hordami, ale protože jsou bohové oslabeni a jen málo odpovídají na modlitby svých věrných, roku IV. 180 země podléhá démonům a mnoho obyva-

tel prchá do celého světa. Zbylí obyvatelé se stávají služebníky démonických hord. Druhá obnova Po porážce démonických hord se země vzpamatovává a dochází k obnově. Kněží mají mnoho práce a dochází k hromadným obětem Nefelktrah rodin těch, kteří sloužili démonům. Nové hranice jsou podstatně menší (obyvatel je nyní sotva desetina původního počtu): na severovýchodě vzniká Falven, na jihovýchodě posilují své pozice elfové z An-Rimulu. Roku V. 57 dochází ke sporu s elfy o ztracená území a k ozbrojeným střetům. Konflikt je zažehnán díky Aelonovi, ale Olmionci nezapomínají a po smrti Aelona dochází k dalším střetům o ztracená území. Po další roky Olmion sílí, až dosahuje dřívějšího počtu obyvatel a jeho vládci začínají pomýšlet na získání bývalých držav. Proti An-Rimulu zatím nechtějí bojovat, a proto obracejí svou pozornost na sever. Okupace Falvenu Roku V. 574 napadají Falven a dobývají většinu území. Falven se však spojuje s An-Rimulem (V. 576) a donucuje Olmion k ústupu. V následujících letech pokračují boje pouze drobnými potyčkami, zejména s elfy z An-Rimulu.

USPOŘÁDÁNÍ OLMIONU Obyvatelstvo země je přísně rozděleno do kast. Každá kasta má svá práva a povinnosti, příslušníci vyšší kasty očekávají úctu od nižší kasty a plnění rozkazů. Příslušníci kast se mezi sebou nesmějí ženit a je nemyslitelné, že by někdo přešel z jedné kasty do druhé. Král a jeho rod Král stojí nejvýše ze všech a je svrchovaným vládcem (despotou). Jeho příbuzní jsou rovněž příslušníky nejvyšší kasty a žijí většinou v obrovském paláci v hlavním městě (kterých je celkem jich asi 10.000) a zastávají nejvyšší úřady. Krále korunuje velekněz Nefelktrah, vždy podle tradice jako nejstaršího syna starého krále (pokud syna nemá, mají přesná pravidla pro výběr dle tradic - vždy se ale jedná o muže královské krve). Král může vše. Jeho slovo je rozkazem. Má neomezenou moc, na jeho pokyn může kdokoliv, bez ohledu na výši postavení, skončit na popravišti. Nemůže ale změnit něčí osud (tedy jej přeřadit do jiné kasty). Žije v naprostém přepychu, jeho bohatství je nezměrné. Jeho příbuzní si

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

64 užívají života, spřádají intriky proti sobě navzájem, hromadí bohatství, snaží se přemluvit krále, aby jim svěřil výnosnou provincii a mají mnoho dalších aktivit. Jejich postavení a moc se odvozuje podle toho, jak moc jsou blízkými příbuznými krále a také podle jejich cti a majetku. Kněží Druhou, také velmi vlivnou kastou, tvoří kněží. Ti slouží většinou Nefelktrah, ale Olmionci nezapomínají na svou historii a všechny kulty Mocných mají u nich zastoupení (i když mnohem menší nežli Chrám Nefelktrah). Jejich úkolem i právem je péče o duchovní stránku života, starají se i o výuku a kulturu. Cesty kněží jsou málo známé. Mají svou vlastní hierarchii a poslání, kterému jen málokdo rozumí. Všichni obyvatelé je mají v úctě zaútočit na kněze je pro ně nemyslitelné. Nejvýše stojí velekněz (velekněžka) Nefelktrah, dále klesá jejich postavení až k novicům. Podle postavení v hierarchii mají moc ve světské společnosti (nízce postavený kněz nemůže poroučet šlechtici). Nikdo (kromě krále) nemůže zatknout kněze nebo jej soudit (tato povinnost přísluší jeho nadřízenému). Uvnitř Chrámu probíhají složité pletichy a boje o moc, mnozí kněží se snaží prodrat nahoru a vyšší kněží udržet moc. Tak to platí pro řád Nefelktrah, ostatní řády mají poměrně málo příslušníků a i když jsou také vážení a ctění, nedovol si příliš odporovat nebo soupeřit s nejmocnějším řádem. Dále se na kněží vztahují trochu jiná kastovní pravidla. Jelikož jich je málo, potřebují další adepty. Vyšší kněz si může vybrat kohokoliv a přivést jej do řádu. Tato osoba se pak stává se knězem a od této chvíle nemůže být členem jiné kasty. Kněží rozhodují o způsobu bohoslužeb a mohou nařídit i lidské oběti. Šlechta Třetí velmi mocnou kastu tvoří šlechta. Jedná se o vysoce postavené obyvatele, kteří vládnou provinciím jako svrchovaní páni. Na svém území mají neomezenou pravomoc a poslouchat musí pouze příkazy krále nebo kléru. Také oni hromadí bohatství, snaží se posílit svůj vliv, oslabit soupeře, získat spojence, nenechat se zabít nájemnými vrahy jiných šlechticů a mnoho dalšího. Postavení šlechtice je odvislé od jeho cti. Ta závisí na stáří rodu, vítězství v bitvách, bohatství a mnoha dalších věcech. Čest rodu může výrazně zvýšit dobrovolná oběť některého člena na oltáři Nefelktrah.

Šlechtic má na svém panství vlastní armádu a je zodpovědný za ochranu svého území. Jeden šlechtic může napadnout druhého (pokud mu to král nezakáže) a vznikají tak složitá spojenectví, pakty a pletichy. šlechtic může provdat své potomky za příslušníky jiného rodu a posilovat tím svá spojenectví. Šlechtic se nikdy nemůže stát králem ani se přiženit do královského rodu. Mladší synové a dcery ale mohou být povolání do služby a stát se kněžími, pak jsou ale vyňati z rodových desek a ztrácejí všechna pouta ke svým příbuzným. Jejich příbuzní jim pomáhají a zastávají úřady na jejich panství. Pokud se (druhému či třetímu) synu šlechtice podaří vydobýt území, může si založit nový rod a stát se svrchovaným pánem. Válečníci Kasta válečníků je také velmi vážená a má mnoho cti. Válečníci se upisují některému šlechtici a ti nejlepší mohou být povoláni do služby u královského dvora. Válečník je vázán svým slovem a dokud jej jeho pán nepropustí, musí mu sloužit i za cenu života. Zrada pána je téměř nemyslitelná (pouze jako intrika, kdy může válečník předstírat loajalitu a přitom být agentem jiného šlechtice). Zrádci a zbabělci jsou bez milosti chytáni a popravováni nebo obětováni v chrámu. Je-li pán poražen nebo zabit, může si válečník zvolit, zda přejde do jeho služeb nebo si zvolí jiného pána. Zejména druhou možností ale ztratí hodně cti a málokdo si jej najme. Válečník může být také bez pána a tím bez příjmů. Může se pak nechat najmout od některého měšťana (obchodníka) což je pro něj velmi potupné. Měšťané Měšťané jsou svými pány, ale musí samozřejmě prokazovat patřičnou úctu vyšším kastám. Musí platit daně králi a správci města, ve kterém žijí, a také poplatky Chrámu. Většina měšťanů se nemá příliš dobře. Kvůli vysokým daním si stěží vydělají na živobytí. Jejich činnost řídí cechy, které určují, kdo může co vyrábět a prodávat a za kolik. Cechy podléhají šlechtici, který město spravuje a jen málokdy se mu odváží odporovat. Bohatší měšťané, kteří potřebují ochranu, si mohou zaplatit služby cizích válečníků, nejčastěji trpaslíků. Ti nejzámožnější si najímají i příslušníky válečnické kast (tedy těch beze cti). Rolníci Rolníci stojí velmi nízko na společenském žebříčku. Sice jsou na tom lépe než otroci, ale přesto mají poměrně málo svo-

bod a hodně povinností. Jejich kasta nemá právo se stěhovat, a musí tak sloužit pánu, na jehož území se narodili nebo je pán může „prodat“ jinému šlechtici. I rolníci mohou vlastnit otroky. I když nejvíce zisků a produkce plyne z vesnic (polí, luk a pastvin nebo dolů a kováren), nemají vesničané lehký život Záleží také na jejich pánu, jak moc je odírá a kolik jim nechá (nemají žádné zastání). Jejich pán je může i prodat (i když oficiálně se mluví o „stěhování“), ale nemůže jim nařídit, co mají dělat - farmář tak zůstane farmářem, nemůže jej poslat do kamenolomu. Cizinci Cizinci a noví obyvatelé (pokud se do Olmionu přistěhují) stojí stranou a tvoří tak samostatnou kastu. Jejich postavení je pečlivě sledováno, podle toho, jakou práci zastávají, ale je nemyslitelné, že by se mohli oženit s někým z jiné kasty (s výjimkou otroků). Nikdy nemohou zastávat postavení vyšší, nežli má kasta měšťanů. Otroci Otroky najdeme téměř všude v Olmionu. Zastávají ty nejhorší práce, které ani vesničané nechtějí dělat. Jejich život je bezcenný, nemají žádnou naději a většinou jsou odevzdáni svému osudu. Jsou nejníže postavenými obyvateli země a nemají žádná práva. V podstatě jsou o něco málo více než zvířata. Otroctví je v zemi dědičné, žádný otrok nemůže být osvobozen (tedy přejít do jiné kasty). Obecně se věří, že pokud otrok dobrovolně podstoupí oběť v Chrámu, polepší si v příštím životě. Mohou se sice pokusit uprchnout, ale málokdy se odváží - za uprchlého otroka je totiž vypsána vysoká odměna. Uprchlík pak v lepším případě skončí na oltáři v Chrámu nebo je krutě umučen.

Život lidí Život na vesnici Jako i jinde, i v Olmionu drží vesničané pohromadě, znají se navzájem a jsou spolu provázáni příbuzenskými vztahy. Na vesnici se utají jen máloco, cizinec je vždy terčem dohadům, klepů či pomluv. Vesničané bývají velmi soudržní, pokud se ovšem za nějakého důvodu neznepřátelí (spory o pozemek, dobytek či jiné). Jsou nevzdělaní (nemají čas se učit číst a psát), ale zato pracovití (lenivý člověk by asi zemřel hlady), čestní (lháře a podvodníky mezi sebou nestrpí) a jistě mají svá přání, tužby a sny.

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

65 Život ve městě V Olmionu je mnoho měst i jejich obyvatel. Jelikož se měšťan nemůže stát vesničanem nebo válečníkem, musí se snažit uživit řemeslem či obchodem. Část obchodu ale přináleží šlechtě a královské rodině (mají monopol), zbytek z velké části řízen cechy (ty opět podléhají místnímu šlechtici). Na prosté obyvatele zbývají jen malé obchody a živnosti, a ti tak mají problémy s obživou. Zločinnost ve městě Města jsou tak plná násilí, lupičů a banditů, takže návštěva chudší čtvrtě je riskantní záležitost a stráže mají plné ruce práce. Města jsou tak obseta šibenicemi a popravišti, kde jsou pro výstrahu popravováni a mučeni chycení zločinci. Nicméně tato taktika příliš lidí neodradí, ale žádnou jinou nikdo nevymyslel. Zlodějský cech Mnoho chudých a zbídačených lidí nahrává do rukou podsvětí. V každém městě se nachází mocnější organizace, která prorůstá i do řad šlechty (mnoho šlechticů prodává svou čest a přivírá oči výměnou za tučný výdělek). Kvete zde obchod s kradeným zbožím, prodávají se propustky chyceným zločincům, unášejí se obchodníci pro výkupné, obchoduje se s nepřátelskými zeměmi, lze sehnat jakékoliv nelegální zboží. Magie Provozovatelé magie nemají svou kastu a nemají se kde učit (což je také zásluha kněžích). Kouzlení obecně není povoleno a pokud ho někdo chce provozovat (má talent), je považován za řemeslníka (mágové z jiné než měšťanské kasty nemohou pocházet).

Právo a zvyky Základní zákon rozděluje lidi do kast, učí je pokoře před nižší kastou a bohy. Příslušníkům vyšší kasty musí být prokazována náležitá úcta. Podřízení musí poslouchat nadřízené a vykonat vše, co jim poručí. Kněží jsou ctěni nade vše, mají své vlastní zákony a pravidla. Po vyšší kasty (král, šlechta, válečníci) je čest vším, ale i obyčejní obyvatelé se snaží žít čestně, aby mohli v příštím bytí spočinout na vyšším místě. Peníze Podle zákona i zvyků peníze nejsou vše, ale i zde platí jejich síla. Ač se hodně mluví o cti, tak i ta je na prodej a za peníze lze leccos zařídit.

Kultura, náboženství Hlavním náboženstvím je kult Nefelktrah, který má v každém městě chrám. Oběti Nefelktrah se provozují jako tradice, kdy bylo po Velkém zemětřesení provedeno obětování bohům a Olmionci u toho zůstali. Podle tradice musí být obětováni příslušníci každé kasty, tedy i kněžské a královské (i když obětí z řad otroků a rolníků je pochopitelně více). Někteří Olmionci jsou natolik oddaní ve své víře, že se nechávají obětovat dobrovolně a získávají tak pro svou rodinu velkou čest a uznání. V oblasti kultury se Olmionci věnují řezbářství a sochařství, mají i velké amfiteátry a jsou dobrými hudebníky.

Vztahy s okolím Zult Zult je tradičním spojencem Olmionu a mezi oběma zeměmi probíhá čilá výměna zboží. Území hraničící se Zultem z obchodu obrovské zisky. An-Rimul a Tyval Nejhorší vztah má Olmion k AnRimulu, a jehož hranicích dochází k neustálým šarvátkám. Olmionští totiž přišli o část území, které připadlo An-Rimulu (severní část) chce jej získat zpět. Tím by také mnoho šlechticů získalo tolik žádané území. Tyval, jakožto spojenec An-Rimulu, je rovněž nepřítelem, i když s tamními trpaslíky zachází olmionští o poznání lépe a za tučné výkupné je propouštějí. Falven Olmion považuje Falven za své území (přišel o něj během doby Démonických hord) a nenávidí tamní obyvatel ještě více než An-Rimulské. Pobřežní říše Lodě z Pobřežní říše mají sice přístup do země otevřen, ale vzhledem k podmínkám zde obchodují málokdy (cechy, cla, monopoly). Lodě Olmionců vozí do Pobřežní říše jídlo. Vztahy mezi oběma zeměmi jsou neutrální.

Ekonomika Olmion slušně prosperuje, i když kastovní systém poslední dobou brzdí jeho rozvoj (talentovaní obyvatelé nemohou obchodovat, šlechta je zhýralá). Hospodářství stojí hlavně na zemědělství (a vývozu potravin). Zemědělství V zemi se daří mnoha plodinám a Olmioncům přebývají potraviny, které vyvážejí k trpaslíkům a do Pobřežní říše. Mají také velká stáda krav, velké chovy prasat a drůbeže. Trpaslíci pak vozí zboží i do jiných zemí, například Falvenu nebo Nalmienu. Suroviny V lesích Olmionu se provádí rozsáhlá těžba dřeva (na domy, výztuže v šachtách a vývoz). V Olmionských horách se těží uhlí, zlato, stříbro, železná ruda, stavební kameny a drahokamy. Většinu těžby obstarávají trpaslíci, uhlí a kamení těží otroci. V okolí Tyrenu byla objevena bohatá naleziště mědi a mramoru. Řemeslná výroba Řemeslná výroba zahrnuje výrobu zbraní, zbrojí a válečných strojů, výrobu pergamenu, zpracování dřeva, tavení železa a opracování zlata a drahokamů.

Armáda Armádu Olmionu tvoří vojska jednotlivých šlechticů a královská armáda. Vojáci patří k válečnické kastě, kde má boj silnou tradici. Zkušenosti přecházejí z otců na syny a ti jsou cvičeni nejlepšími veterány. Válečníci se často účastní bojů ve vnitřních šarvátkách i výpadech do okolních zemí. Díky tomu vznikla jedna z nejlepších armád světa s nejlepšími veliteli. Ve vojsku slouží také vesničané jako pikynýři nebo střelci. Oporou celé armádě jsou kněží, kteří se ovšem nezúčastňují přímých bojů (pouze pokud by byla napadena jejich zem, pak se z nich stává strašlivá síla).

Illiar Illiar neobchoduje a nemá styky s Olmionem. Toto malé území zatím není cílem výbojných šlechticů, zejména pro zdatnost illiarských v magii. Nalmien Nalmienští elfové příležitostně obchodují na svých hranicích s olmionskými, z čehož mají přínos obě země. Jinak je jejich vztah velmi opatrný, zejména s ohledem na konflikt v An-Rimulu.

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

ÚZEMÍ OLMIONU Bdělost Daleké panství Dračí panství Eppon

66 Hranice Hyrp Jižní država Kardava Kiplon Nový svět Oranium Pobřeží Prázdné panství Průchod Severní država Střed světa Údolí hojnosti Vítězná država Výšiny Vzdálený konec Ytroh Zelené panství

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

67 POBŘEŽNÍ

Původní barbarští obyvatelé se částečně civilizují a přijímají kulturu kentu, i když v srdcích zůstávají divochy. Po porážce démonických hord spojenými armádami (kde měla Pobřežní říše nemalou zásluhu) se kentu rozhodnou obnovit Illiar (část jich odchází), ale spolupráce obou zemí přetrvává.

ŘÍŠE

Města Ariagar, Forminth, Pilmur Jazyky illiarština Zřízení qqq

Politika

Výrazné prvky — dlouhé zimy, chladná léta — značná svoboda — nové úchvatné stavby kentu — silný vliv náboženství, mnoho chrámů — čilý obchodní ruch — nebezpečná krajina okolo

Geografie Pobřežní říše leží na pobřeží Vnitřního moře, na jihu Illiadoru. Vládne zde chladné podnebí - většinu roku buď sněží, nebo prší. Stejně jako počasí jsou i zdejší obyvatelé tvrdí a zachmuření. Obyvatelstvo tvoří barbaři, příbuzní Argařanů a kentu.

Historie Území dnešní Pobřežní říše bylo osídleno roku II. 472 barbary z Argaru. Po Velkém zemětřesení zůstali obyvatelé odděleni od svých příbuzných na západě a začali sami budovat svou zemi. Nedaleko na východě procitli kentu a došlo k prvním střetům, které přerostly ve válku (III. 63 - III. 91). Kentu bylo málo a teprve nedávno procitli a pomalu se orientovali v novém světě, a tak zprvu prohrávali. Byli podmaněni a stali se poddanými divokých náčelníků, které pranic nezajímalo, že zajali poslední představitele rasy, která na Illiadoru žila v dávné minulosti. Nicméně, kentu byli trpěliví a pokorní, zjišťovali vše o světě, jezdili na divoké výpravy Mořského lidu (tak si zdejší Argařané začali říkat) a učili se. Po vpádu démonických hord (IV. 171) se obyvatelé stáhli do hor a na ostrovy okolo. Kentu začali jednat a pomalu přebírají moc - radí vládcům, usměrňují je a začínají získávat postavení a moc. Během několika desítek let se stávají rovnoprávnými obyvateli a roku IV. 335 se prvním vládcem Pobřežní říše stává Ofaxes. Mořský lid tehdy vybojovává první vítězství nad démony a s ním i část svého území (i když nemají sílu armády vytlačit dále). Z Pobřežní říše se stává jedna z mála svobodných zemí jižního Illiadoru a roku IV. 436 sem prchá mnoho elfů z An-Rimulu (nastává počátek spolupráce mezi oběma rasami).

Vláda je v rukách kentu, kteří zastávají většinu vysokých postů. Barbarům situace vyhovuje, neboť se jim daří lépe než dřív. Vydávají se na výpravy po moři a příležitostně se věnují i pirátství (což se snaží před kentu skrývat). Pobřežní říše spolupracuje s Illiarem a má i dobré vztahy s elfskými zeměmi (Elfie, An-Rimul, Tulla). Obyvatelé jsou skvělými mořeplavci a vydávají se do všech zemí světa.

Vztahy s okolím qqq

Armáda Hlavní údernou sílu Pobřežní říše tvoří barbaři, kteří mistrně ovládají ruční zbraně. Spolu s nimi bojují i ženy (byly zařazeny do armády v době válek s démonickými hordami). Kentu je málo a jsou především veliteli a dokážou poskytnout velkou magickou podporu. Země má silné válečné i obchodní loďstvo.

Průvodce Zdejší krajina je drsná a nehostinná, mimo města a osady není bezpečné chodit bez silného doprovodu. Volná krajina je osídlena jen řídce, většinou u moře; severní část země je téměř liduprázdná. Oproti tomu vládne ve městech čilý ruch a je zde (poměrně) bezpečno. V krámcích ve městech lze nakoupit či prodat rozličné zboží a za vidění stojí nové stavby, které se budují pod dohledem kentu.

Kultura, náboženství Barbaři upřednostňují své bohy, zejména Sobeka (Pána Vod) a bohy války (Karvose a Zaaga). Kentu, kteří objevili nové bohy, podporují téměř všechny a staví mnoho chrámů. Obě kultury jsou velmi rozdílné - barbaři mají rádi divoké hody, bojové hry a hlučný zpěv, kentu obnovují své dřívější umění - malbu, sochařství a hlavně stavitelství.

Ekonomika Země žije především z rybolovu. V přístavech vládne čilý obchodní ruch a mnoho lodí se vydává na výpravy do celého světa, odkud přivážejí exotické zboží, zbraně a koření. Zemědělství Pobřežní říše má drsné klima, kde se daří jen sobům, huňatým kravám. Z rostlin se daří jen lnu a bramborám. Hlavní produkce jídla pochází z rybolovu a lovu velryb, tuleňů a mořských nestvůr. Suroviny V horách na severu jsou bohatá ložiska železa a stříbra. Těžba je však, vzhledem k podmínkám, obtížná a stačí sotva na produkci zbraní a nářadí pro vlastní potřebu. Řemeslná výroba Řemeslníci z Pobřežní země ovládají na prvním místě stavbu lodí a zpracování tuleních kůží nebo velryb. Kentu dokážou stavět úžasné budovy a umělecké předměty.

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

ÚZEMÍ POBŘEŽNÍ ŘÍŠE

68 Vztahy s okolím

TULLA

qqq

Města Muano, Tulla

žovali příliš dlouho nebo se chtěli usadit (kromě elfů, kteří se přižení do rodiny).

Kultura, náboženství

Jazyky elfština Zřízení qqq Výrazné prvky — celá země patří k jednomu rodu — na ostrově Karidon je poměrně bezpečno (kromě hor) — občasné nájezdy pirátů a renegátů z Raamisu — na severovýchod od Muana divoká krajina

Geografie Království Tulla leží na jihovýchodě Illiadoru. Část území se nachází na ostrově Karidon, část pak na kontinentu (především Rimulský les). Obyvatelstvo tvoří výhradně elfové.

Historie První elfové založili město Tulla začátkem III. věku na ostrově Karidon, kde ztroskotala část loďstva Elfie (III. 1). Obyvatelstvo tvořili příslušníci jediného rodu Tulla, podle kterého město i země nese své jméno. Roku III. 262 byla Tulla společně s AnRimulem prohlášena králem Elfie Latiphoneusem za samostatnou a jejím vládcem se stal Avandeina, nejváženější elf rodu Tulla. Rod Tulla žil poklidným životem, neboť moře chránili elfové z Elfie a kontinent elfové z An-Rimulu. Postupně přicházeli další obyvatelé, kteří osídlili lesy a přestěhovali se i na kontinent (dohodou s An-Rimulem bylo jihovýchodní území svěřeno pod správu Tully). Během válek s démony se elfové stáhli zpět na ostrov a přijali část vyhnanců z An-Rimulu. Po osvobození kontinentu obnovili svá sídla mimo ostrov a postavili město Muano.

Politika Obyvatelstvo celé země tvoří elfové a téměř všichni jsou příslušníky jediného rodu, Tully (jsou navzájem příbuzní). Vládcem země je Starší, nejctěnější elf rodu, který je vybírán na celý život na základě věku a úcty, které se mu dostává. Elfové zdě žijí pokojně jako jedna rodina ve městech a ještě se nestalo, že by se příslušníci rodu svářili o místo Staršího. Jiní obyvatelé země žijí především v lesích a horách a rod Tulla uznávají jako vladařský a ctí jeho Staršího.

V Tulle na základě rodové tradice uctívají Gallinda a Finvael, Andrila a nebrání ani ostatním náboženstvím (kromě božstev Zla). Většina elfů má hudební nadání věnuje se zpěvu a hře na loutnu. Jako ozdoby slouží květiny, které nalezneme v každém tullském domě.

Ekonomika V Tulle přestaly být peníze potřeba každý dělá to, co umí anebo to, co je potřeba. Společnou pokladnici (určenou na obchodování s jinými zeměmi) spravuje manželka Staršího. Zemědělství Klima v zemi je poměrně chladné, i když díky moři zde panují jen mírné zimy. Většina masa je získávána lovem v rozsáhlých lesích, plodiny buď nacházejí sběrači (rovněž v lesích), nebo jsou v omezené míře pěstovány v okolí Měsíční řeky. Velmi prosperuje sběr a prodej medu lesních včel, který tvoří základ mnoha pokrmů a je vyvážen do okolních zemí.

ÚZEMÍ TULLY Tulla má tři hlavní regiony: Stará Tulla Jak již název napovídá, jedná se o nejstarší území rodu. Nachází se zde hlavní město včetně Staršího a jeho manželky a také většina polí a vesnic. Velmi pozoruhodná je měsíční řeka, která v noci odráží svit Eneilu a vypadá jako roztavené stříbro. Divoká Tulla Na tomto území žijí pouze divočejší příbuzní a samotáři. Není zde úrodná půda, les i hory jsou divoké a obyvatelé se ani nesnažili zakládat nějaké větší osady. Nová Tulla Za Průlivem na severu, na hlavním kontinentu, leží nové území Tullských a město Muano. Místní obyvatelé se častěji stýkají s okolním světem a nezdají se tak podivní jako ti ve Staré Tulle. Aby se lépe chránili, mají umístěny všechny vesnice v lesích (poučení z dob válek s démonickou hordou) a to platí i pro Muano, které je postaveno na stromech.

Suroviny Elfové z Tully se příliš nenamáhají s těžbou surovin, i když v Karidonských horách leží bohatá ložiska mědi, cínu a uhlí. Těží pouze v povrchových dolech a velmi omezeně, potřebné suroviny si raději obstarávají obchodem. Řemeslná výroba Mezi nejznámější tulská řemesla patří opracování dřeva - výroba sošek, hudebních nástrojů a dalších jemných prací, ve kterých zdejší elfové dosáhli skutečného mistrovství. Dále pak výroba korálků a šperků (ze skla či dřeva) a stavba lodí.

Armáda Tulla nemá skutečnou armádu, ale mnozí lovci jsou schopnými válečníky a střelci, kteří dokážou tvrdě bojovat o své území. Země se také spoléhá na spolupráci s An-Rimulem, který chrání její západní hranice. Na moři patří Tullané k velmi zkušeným námořníkům. Jejich lodě nejsou sice velké a schopné pojmout velké vojsko, zato ale jsou rychlé a tak skvěle ovladatelné, že s nimi mohou plout i po řekách.

Průvodce Atmosféra v Tulle má domácký charakter - všichni členové rodu se dobře znají a od vidění se znají i obyvatelé žijící mimo města. K cizincům jsou přívětiví, ale nepřejí si, aby se na jejich území zdr-

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

69 li ochranu mnoha lidem, elfům i kentu ze sousedních zemí.

TYVAL A ZULT

Politika

Města Tyval, Zult Jazyky trpasličtina, východní obecná řeč Zřízení qqq Výrazné prvky — dvě sesterská města — neustálé sváry, ale nikdy ozbrojené — typická trpasličí města — Zult spolupracuje s Olmionem, Tyval s An-Rimulem

Geografie Tyval i Zult jsou sesterská trpasličí města postavená v Ariagarské pohoří na jihovýchodě Illiadoru. Obyvatelstvo tvoří převážně trpaslíci, ale najdeme zde i gnómy a všudypřítomné šotky.

Historie Obě města byla založena po odchodu části trpaslíků z Křišťálových jeskyní na konci II. věku (roku 816). Již od počátku došlo mezi trpaslíky ke sváru o vedení mezi trpaslíkem Tyvalem a Zultem. Každý z nich si myslel, že je tím pravým. Když Tyval našel příhodné místo, Zultovi se zdálo špatné. Když Zult něco řekl, Tyval jej hned napadl a obvinil. Oba se dlouho svářili, až spolu přestali mluvit. Každý se usídlil v jedné části podzemí a jeho lid vybudoval město Tyval na západě a Zult na východě. Spory přešly i na jejich poddané, kteří si začali závidět. Když zulští narazili na dobrou žílu, tyvalští ji zasypali. Když tyvalští ulovili obra, museli zulští ulovit hned tři a narazit jejich hlavy na kůl. Tyto drobné rozmíšky pokračovaly celé věky. Když začali bojovat olmionští proti elfům (V. 57), Zult se přidal k olmionským a Tyval na truc k elfům. Olmion uctíval Nefelktrah a zulští jejich víru z části přejali, tyvalští hned konvertovali k Irnaliel. I když probíhaly boje mezi lidmi a elfy a trpaslíci stáli na opačných stranách, nikdy nebojovali proti sobě navzájem v poli. Když se v horách rozmnožili skřeti, nemuseli se domlouvat a vyrazili proti nim bez jediného slova. Tyvalští zabili deset, zulští hned aspoň patnáct a skřetího legionáře navrch. Toto soupeření pokračuje až do dnešních dob, ale zatím nikdy nevztáhl trpaslík ruku na trpaslíka. V časech Démonických hord se trpaslíci obou měst spojili a dokázali společně odolat nepřátelům. V těch dobách poskyt-

V každém městě stojí v čele trpasličí král a o druhém si myslí, že je horší než on. Králi podléhají náčelníci rodů a jim všichni válečníci. Ženy trpaslíků se rozhodnutím krále nemusejí řídit, volí si samy své velitelky a kromě otázek bezpečnosti a války muže v ničem neposlouchají, dalo by se říci, že v zemi panuje skrytý matriarchát (ženy trpaslíků mezi Tyvalem a Zultem se nesváří, je to pouze záležitost cti mužů). Ženy rovněž spravují královskou pokladnici, kde jsou uloženy skvostné výrobky jejich mužů. Hlavním (a asi jediným) rozdílem v současné politice je příklon k elfům (u Tyvalu) a k olmionským (u Zultu) - a podle toho vypadá i obchod a vztahy s dalšími zeměmi. Králové Tyvalu a Zultu spolu ze zásady nejednají, stala se z toho tisíciletá tradice. Pokud vyvstane potřeba, obě trpasličí země budou jednat jako jedna, ale po zažehnání nebezpečí se začnou opět svářit.

Vztahy s okolím qqq

Kultura, náboženství Trpaslíci holdují pití, zpěvu a boji, trpaslice mají rády sochařství, zlatnictví a malování. Mnoho trpaslíků uctívá Dwataha, ale z principu jsou zulští nakloněni také Nefelktrah, tyvalští Irnaliel (viz historie).

město jiné rudy, aby měli trpaslíci další důvod se přít). Řemeslná výroba Zdejší trpaslíci jsou mistry ve zlatnictví a opracování kamene. Za svými předky v Křišťálových jeskyních nezůstávají příliš pozadu ani v jiných trpasličích profesích, nicméně ve zbrojířství se jim stále ještě nevyrovnali.

Armáda Každé město může postavit asi 3000 trpasličích válečníků zakovaných v oceli, dále pak několik gnómských střelců a pomocných sborů (elfů nebo lidí). Kromě toho mají mocné kleriky.

Průvodce Trpaslíci v Tyvalu i Zultu jsou v celku pohostinní (za rozumnou cenu ovšem), mají rádi návštěvníky a kupce, se kterými vedou dlouhé debaty, kde pomlouvají druhé město. Pro cizince je důležité vědět, že si nesmí dělat legraci z jejich sporu (i kdyby se mu zdál směšný), neboť jde o otázku trpasličí cti a ta stojí nade vším. V samotných jeskyních je bezpečno, ale stejně jako jinde trpaslíci nepouštějí cizince do chodeb, kde mají ukrytá svá pohřebiště a poklady. Okolní hory jsou divoké a cestu k trpaslíkům znepříjemňuje mnoho skřetů, obrů, divokých zvířat a dalších nebezpečí.

Ekonomika Obě města jsou závislá na dovozu potravin a dalších věcí, které trpaslíky nebaví dělat. Starají se hlavně o dolování, kovářství, zlatnictví a další činnosti hodné pravých trpaslíků. Zult obchoduje hlavně s Olmionem, Tyval s An-Rimulem (a ženy si potají vyměňují věci mezi oběma městy jak chtějí a trpaslíci dělají, že nic nevidí). Zemědělství Nemnoho trpaslíků, většina gnómů a dalších ne-trpasličích obyvatel se věnuje chovu koz, ovcí a pěstování brambor v horách okolo trpasličích měst. Produkce je poměrně malá, a tak Tyval i Zult spoléhají hlavně na dovoz. Suroviny Naleziště nerostů jsou zde bohatá (proto si toto místo trpaslíci vybrali). Nachází se zde železo, zlato, uhlí, měď a vzácné kovy (jako naschvál má každé

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

ÚZEMÍ

70 VALTAN Města Valtan Jazyky trpasličtina, východní obecná řeč Zřízení qqq Výrazné prvky — největší knihovna světa — podivuhodné stavby — alchymistické laboratoře, výzkumy, kouzelnická škola — gnómové — šotci

Geografie Valtan leží v horách ve východní části Artharijského pohoří, na hranicích s Nalmienem. Obyvatelstvo tvoří hlavně gnómové, částečně šotci, trpaslíci a elfové.

Historie Valtan je pradávným sídlem gnómů, kteří se zde usídlili roku I. 156. Podle jejich pověstí povstali z kamene a sami sebe považují za rodilé obyvatele Illiadoru. Od samého začátku byli gnómové sužováni nájezdy skřetů, obrů a rozličných nestvůr, kteří mařili jejich práci. Oni sami si dali za úkol probádat všechna tajemství světa, popsat je a přednést Dwatahovi, jejich bohu. Gnómové odedávna cestovali po celém světě, aby shromáždili nové informace a mohli je zapsat a uložit v chodbách pod městem. Roku III. 804 přijali trpaslíky, kteří utíkali před vlivem Dulthara z Křišťálových jeskyní a přijali boha gnómů Dwataha za svého. Spolupráce mezi oběma rasami byla oboustranně výhodná - trpaslíci se starali o boj, dolování a řemesla, gnómové zase o obchodování, sběr potravy a sbírání informací.

Politika Valtan je přísně neutrální zemí a nezúčastňuje se žádných konfliktů. Jeho gnómská část obyvatelstva se věnuje výzkumům na poli alchymie, magie, sběru informací (často jezdí jako kupci do světa), trpaslíci zase o bezpečnost a řemesla. Valtan nemá žádného vládce, funguje zde něco jako demokracie: každý, kdo zde žije aspoň 50 let, může přijít do Sálu hlasů (obrovská místnost pod městem) a hlasovat (zde nutno podotknout, že většinu rozprav vyhrávají gnómové, kteří

vydrží mluvit celé hodiny, takže jsou neoficiálně vůdčí silou). Přímý styk mají pouze s Nalmienem, se kterým obchodují. Někteří elfové byli natolik fascinováni výzkumy gnómů a jejich umem, že se ve Valtanu usídlili a žijí mezi trpaslíky a gnómy. Cesta do Valtanu je dobře skryta a elfové z Nalmienu sami nemají rádi cizince, takže jen málokdo ví, kde se město nachází.

najít (a jen málokdo do něj přijde i podruhé). Je zajímavé, že se zde nachází spousta šotků, jako by je Valtan přitahoval (a oni nemají problém se sem vracet). Gnómové s nimi vycházejí dobře - již se naučili vyhýbat jejich nezdravému vlivu na studium a křehké předměty.

Vztahy s okolím qqq

Kultura, náboženství V oblasti náboženství panuje svoboda, ale nejvíce věřících má samozřejmě Dwatah. Na kulturní vyžití nezbývá obyvatelům čas, většina se věnuje svým výzkumům a studiu. Je zde největší knihovna, ve které je naprostá většina literárních děl.

Ekonomika Zemědělství Potrava je obstarávána pěstováním zvlášť upravených rostlin a hub (alchymistické receptury), lovu a obchodem s Nalmienem. Suroviny Surovin má Valtan nadbytek, v horách se nachází železo, měď a hlavně alchymistické suroviny, které se používají při výzkumu. Řemeslná výroba Ekonomika Valtanu je postavena na těžbě, kovářství a zlatnictví, dále se zde vyrábí různé alchymistické výrobky.

Armáda Boj obstarávají hlavně trpaslíci, nezanedbatelná není ani síla gńomských kněží, mágů a dalších provozovatelů umění.

Průvodce Valtan je fascinující město. Tvoří jej mnoho vzájemně propletených věží, podivných budov, staveb neobvyklých tvarů (kužely postavené špičkou dolů), vodotrysků a mostů mezi budovami. Pod městem jsou ještě větší podivuhodnosti obrovské labyrinty (zdánlivě beze smyslu), laboratoře, studovny a hlavně Valtanská knihovna, největší sbírka knih a svitků na světě. Nachází se zde mnoho mistrů alchymie, magie a dalších věd, kteří ochotně vyučují tato umění (hlavně výměnou za nové informace, které jejich žáci mohou do Valtanu přinést). Cizinci mohou přicházet i odcházet podle své vůle, pokud dokážou Valtan

ZEMĚ ILLIADORU - VÝCHOD

ÚZEMÍ

Země Illiadoru - Sever

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

71

72

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

73 BARIAH Města Natham, Orxes, Seppmi, Vithem Jazyky argarština, řeč Pouště Zřízení qqq Výrazné prvky — konflikt mezi králem a kultem Sobeka — bouřlivý noční život — divoká krajina

Průvodce Bariah je živá země s bouřlivým nočním životem. Cestovatelé zde naleznou každou rozkoš, kterou si vymyslí - hostince s vybranými jídly, krásné ženy a přepychové nevěstince, opiová doupata a herny. Krajina je značně nebezpečná a jen se hemží dravými šelmami a lupiči. Kromě nich jsou zde celé zástupy fanatiků, kteří stojí buď za králem nebo za kněžími. Cizinec by si měl dát pozor, aby se nezapletl s žádnou z těchto skupin.

Geografie Nevelká země Bariah se rozkládá na severozápadě Illiadoru, jižně od Velké písečné pouště. Většinu území pokrývá pahorkatá step a hvozdy. Obyvatelstvo tvoří barbaři, kteří se během staletí zcivilizovali.

Historie Bariah vznikl přibližně roku III. 30 jako kolonie argarských pirátů. Vzhledem k příznivému podnebí se populace rychle rozrůstala a asi po 100 letech se rozpadl na dvě části: Verthir (na východě) a Bariah (na západě). Místním vládcům se podařilo, na rozdíl od jejich příbuzných v Argaru, zjednat pořádek a ustanovit stálou vládu krále (jím byl zvolen nejsilnější z argarských, Gahuk I.). Není sice tak spořádaná jako jižní země, ale má dědičné vládce a nikdy zde nebyl vážnější spor o následnictví. Obyvatelé vnitrozemí začali uctívat Gallinda jako boha stád a úrody, na západě uctívali Sobeka, Boha vod. Kult Sobeka se na západě země velmi rozmohl - obyvatelé pobřeží zůstali odvážnými námořníky, často se uchylovali k pirátství. Sobekovi kněží také zavedli lidskou oběť, věc do té doby nevídanou. Jejich obětinou se stala dívka, kterou každoročně shazovali z útesu do moře jako dar svému pánu. V době asi před pěti sty lety se Sobekův velekněz Sarath zamiloval do králo-

vy dcery Girlaen. Král Alighur, který odsuzoval lidské oběti, nemohl velekněze vystát, a když byl požádán o ruku své dcery, nechal jej zmrskat a vyhnat z města. Sarath přežil cestu plnou útrap a navrátil se do svého sídla v Seppmi. Požádal o pomoc svého boha a na jeho radu nechal při další volbě oběti vybrat královu dceru. Alighur se jen zasmál, když slyšel jeho žádost a poslal zpět hlavu posla, jenž zprávu doručil. Několik dní nato začaly vysychat studny ve městě a na polích se nedostávalo vody pro zavlažování. Lidé začali reptat a sucho pokračovalo. Tehdy král vytáhl s armádou a zaútočil na Seppmi. Jeho vojáci Saratha zajali a Alighur mu nabídl jeho život výměnou za návrat vody. Sarath, sužován nenávistí, krále odmítl a byl na jeho příkaz popraven. Mezitím sucho pokračovalo a v zemi vypukla občanská válka, rozněcovaná kněžími Sobeka. Během ní král padl a vlády se ujala Girlaen. Když viděla bídu svých lidí i beznadějnost situace, dobrovolně se vrhla do moře, doufaje, že její oběť Sobeka usmíří. Sobek ji přijal a ušetřil zemi Bariah před zkázou. Během dalších let došlo k ozdravení krajiny, pole opět nesla úrodu a vše se zdánlivě vrátilo ke starým pořádkům. Nicméně, v srdcích lidí od moře vládne nenávist k obyvatelům z vnitrozemí a ti na oplátku nenávidí je. Sobekovým kněžím se nelíbila rostoucí moc sousedního Verthiru podporovaná magií, a proto se rozhodli jednat - s velkou silou napadli svého souseda, ale byli poraženi (V. 380). Králi se podařilo sjednat mír a zabránit dalším konfliktům - od té doby je moc krále a kněžích Sobeka vyrovnaná.

Politika a náboženství Politická scéna Bariahu je postavena na křehké rovnováze mezi uctívači Sobeka a služebníky krále. Nikdo nechce znovu vyvolat další pohromu, a tak se všichni straní otevřeného nepřátelství. Východní část země je plně loajální králi. Jednotlivé provincie řídí jeho Správci (mocí odpovídají jižním hrabatům). Obecně zde převládá náboženství Gallinda, ale nemá vliv na běžný život lidí. Západ podléhá kultu Sobeka. Spravuje se z chrámů a svatyní. Ty odvádějí symbolickou daň králi na důkaz vzájemné jednoty. Čtyřikrát do roka dávají Sobekovi za oběť pannu na útesu v Seppmi. Bariah má dobré vztahy s Verthirem a Fenexosem, se kterými obchoduje. Čas od času dochází k nájezdům pouštních lidí z

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

Fuyany a námořním střetům s piráty z Ertasu či Argaru.

Vztahy s okolím qqq

Kultura Obyvatelé Bariahu jsou temperamentní, holdují pití, zpěvu a tanci a divoké jízdě na koni či na lodi.

Ekonomika Stejně jako je země rozdělena politicky, liší se její západ a východ i v ekonomii. Západ spoléhá na moře, východ žije ze zemědělství. Výhodný je námořní obchod s Fenexosem, který je ovšem sužován argarskými a hlavně ertasskými piráty. Bariah tak má jako jedna z mála zemí Severu přístup na jižní trhy. Obchoduje rovněž s Verthirem. Zemědělství Západ země žije z rybolovu, pirátství a obchodu na moři. Na východě, ve vnitrozemí, pěstují obyvatelé palmy, cukrovou třtinu, bavlnu a další tropické rostliny. Ze zvířat se zde daří velbloudům a ovcím. Suroviny V potocích na východě země nalezneme značné množství stříbra a pod stepí se skrývají ložiska mědi. Řemeslná výroba Řemeslnictví Bariahu není ničím zajímavé ani netvoří důležitou část ekonomie země. Za zmínku stojí jen zpracování korálů z moře a výroba stříbrných ozdob a nádob.

Armáda Královské jednotky tvoří výhradně jízdní oddíly na koních a velbloudech. Králi podléhá asi 5.000 vojáků a do zbraně jich může povolat dalších 10.000. Západní armádu tvoří asi tisíc kleriků, cvičených ve chrámech, dále pak pět set pěších válečníků. V době války mohou kněží povolat další 15.000 lidí. Kněžím navíc podléhá celá flotila země, kterou tvoří tři sta válečných a obchodních lodí (po stovce mužů). S podporou boha moře jsou vyhlídky této síly značně vysoké.

74 ÚZEMÍ BARIAHU Atminský les Seppmi Seppmi

Natham Natham

Královský region Orxes

Pláně Vithem

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

75 CELIM Města Celim, Syha, Uus Jazyky západní obecná řeč Zřízení monarchie, teokracie Výrazné prvky — náboženský stát — nedotknutelnost krále — vyšší ceny zboží — horší zbraně — otrokářství (trest) — okolo pouště chudoba a hlad — velkolepé chrámy

Průvodce Hlavní slovo při jednání v Celimu mají úplatky, mnohdy značně vysoké. Města jsou na pohled okázalá se vznosnými paláci, v noci osvětlená nesčetnými světly. Jídlo a nocleh bývají přiměřené ceně, ale běžné vybavení je dražší než jinde. Trestání zločinů je v pravomoci kultů, které spravují dané území, nejhorším zločinem je urážka (či dokonce napadení) kultu nebo kněze. Otrokářství V Celimu, stejně jako v mnoha dalších zemích horkého Severu, je povoleno otrokářství. Zde je pojato spíše jako trest za porušení zákonů (každý kult má své otroky na těžké práce) než jako pracovní síla. Otroctví není dědičné, a tak jsou děti narozené otrokům propuštěny na svobodu (často vstupují do služeb chrámů jako novicové).

Geografie Celim patří mezi státy severního Illiadoru - leží přibližně ve středu kontinentu. Velkou část jeho území tvoří Poušť černého písku. Půda není příliš úrodná, zato zde leží bohatá ložiska surovin. Obyvatelstvo je tvořeno mnoha rasami i národy: lidmi, elfy, barbary, kentu, gnómy i šotky.

Historie Narial Počátky Celimu se datují k válkám s démonickými hordami ve čtvrtém věku, kdy obyvatelstvo jižních zemí uprchlo na sever a založilo novou zemi Narial (IV. 172). Jejich potíže neskončily - sousední země, tehdy barbarský Verthir, se rozhodla slabého souseda podmanit a po válkách v letech IV. 511 - 524 došlo k pádu Narialu i jeho kultury a obsazení Verthiřany.

Verthirské povstání Roku IV. 528 došlo ve Verthiru k povstání, které sice bylo krvavě potlačeno, ale oslabilo tehdejší vládce a umožnilo okolo roku IV. 529 vzniknout novému státu - Celimu (a později také Pelonu - IV. 533). Uklidnění situace Přibližně 40 let trvaly neustávající boje o svobodu, které ukončili elfové, kteří se za pomoci svého umění stali neomezenými vládci Verthiru. Od té doby došlo ke zklidnění situace, pouze čas od času vznikají místní šarvátky mezi těmito zeměmi jejich obyvatelé se nemají ve vzájemné lásce a v neposlední řadě vyvstaly spory okolo diamantového bohatství v Arxenských horách.

Politika a náboženství Náboženství Náboženství se stalo hlavním předmětem života Celimanů - když se opět objevili bohové (staří i noví), uchýlilo se k nim mnoho obyvatel (často se modlí, aby znovu nepřišly démonické hordy). Chrámy Politiku země tvoří chrámy. Od nejnižších úředníků až po vládce jsou všichni státní zaměstnanci kněží nebo klerici. Na dřívější útrapy pomalu zapomínají a snaží se získat co největší moc pro svého boha (a pro sebe). Dochází také k čím dál většímu vyostřování rivality mezi kulty (k nejmocnějším patří Karvos, Lianea, Tanron a Melek). Král - Nejvyšší Zemi řídí král, zvaný Nejvyšší. Volí jej celoživotně veleknězi jednotlivých kultů. Váha hlasů závisí na počtu věřících, kteří k víře náleží. Král má absolutní moc a je nedotknutelný, téměř považovaný za boha. Chrání jej speciálně vycvičení válečníci, Královští panteři, nejsilnější bojová složka v zemi. Šlechta Územé spravují baroni, ale jejich moc je velmi omezená a podléhá kléru - nemohou například soudit poddané.

Vztahy s okolím Ephatim Celimané nemají Ephatim v lásce. Hadí praktiky, uctívání Sansri, jedy a drogy v nich budí podvědomý pocit hrůzy a nejistoty. Na nátlak zejména kultu Karvose podnikají nájezdy na hraniční města a osady, které se často mění v drancování, znásilňování a vraždění. Ephatimští oplácejí ještě hůře - podnikají kárné výpravy a berou zajatce pro své

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

temné rituály v děsivých chrámech Sansri. Pro obě země je štěstím, že mají jen krátkou hranici a z větší části tvořenou pouští, takže se střety omezuji jen na malé území a to je v poslední době opuštěné. Ioridarmeth Ioridarmeth jakožto uzavřená země neuznává vztahy s okolím. V současné době lze mluvit o vzájemné ignoranci (na politické úrovni). Do Ioridarmeth ale mají přístup kněží (zejména Tanalé a Karvose) a ti působí jako zprostředkovatelé, takže obě země mají o sobě aspoň jakési povědomí. Kromě toho zde funguje pašování Ioridarmeth požaduje hlavně otroky a sklo, výměnou nabízí koberce a oděvy. Pelon Celimané a Pelon jsou spojenci. Jejich společná historie a příbuznost s nich dělají nejlepší sousedy na dálném Severu. Slabší pelonská armáda by mohla podlehnout některému ze silnějších sousedů, ale všichni se obávají Pelonu, a na vážnější tažení raději zapomenou. Celimané se chtějí Pelonským rovnat (přičemž ti je mají za slabší bratrance). Obě země navíc spojuje náboženství zejména věřící Karvose, Eleia a Zaaga, kterých je na obou stranách nespočet. Verthir V poslední době dochází k častějším sporům s Verthirem o Arxenské hory, Celimané nejsou ve Verthiru příliš vítáni zejména kněžím se tam nedostává patřičné úcty.

Kultura a náboženství Kulturní náplní života Celimanů je zpěv, zejména náboženské chorály. Všichni se snaží získat vyšší postavení u svého kultu přesvědčováním a zabíjením přívrženců jiných vyznání.

Ekonomika Celim poměrně prosperuje, ale v současné době obchod trpí náboženskými spory a čím dál vyššími daněmi chrámů, které připravují nové boje a staví čím dál větší chrámy. Pro velké vzdálenosti a nedostupnost je dovážené zboží poměrně drahé, mnoho výrobků není možné sehnat vůbec. Velký problém je sehnat glejt opravňující k obchodu. Hospodářství stojí jednak na zemědělství, dále také na těžbě drahokamů a jejich zpracování. Zemědělství Půda Celimu je kamenitá, ne příliš úrodná, nicméně se na ní dobře daří vinné révě a olivám. V oblasti pouště

76 panuje chudoba a hlad, mnoho obyvatel se soustřeďuje u řek a ve městech. Suroviny Země má bohatou zásobu rud, zejména železa a mědi. Rovněž zde jsou ložiska černého uhlí. Celimané mají malé zkušenosti s těžbou, a proto ponechávají toto bohatství bez povšimnutí a soustřeďují se jen na povrchovou těžbu diamantů a dalších drahokamů v horách na západě.

(písku je v zemi dostatek a dřevo se těží v Nedotčeném lese).

Armáda Armáda Celimu není příliš dobře vycvičená, ale zato početná. Celimští bojují nejraději kopím nebo píkami v lehké zbroji. Část armády je pěší, část bojuje na jízdních velbloudech nebo horských koních.

ÚZEMÍ CELIMU Diamantová naleziště Hlavním (a asi jediným) významným prvkem Syhy jsou diamantové doly, zejména proslulá Diamantová hora. V těžkých podmínkách tu pracuje mnoho otroků, ale i svobodných mužů, kteří hledají bohatství a štěstí. Syha, město — diamantové trhy — řemeslníci — kupci — Aréna

Řemeslná výroba Mezi hlavní oblasti výroby Celimu patří vinařství a výroba vonných olejů, dále pak broušení diamantů a sklářství

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

77

Syha je středně velké město, nad kterým se vznáší oblaka prachu. Řeka tekoucí okolo města je špinavá od hlušiny z těžby. Obyvatelstvo tvoří směsice všech ras a národů. Nachází se zde totiž slavné trhy s diamanty a přichází sem mnoho osob, které láká snadná vidina bohatství. Kromě dobrodruhů tu sídlí kupci a řemeslníci. Jaké v každém městě Celimu tu najdeme mnoho chrámů a pestře oblečených obyvatel a velbloudů. V severozápadním rohu města stojí obrovská Aréna. Jedná se o přírodní útvar dopracovaný nekonečnou prací otroků,

čímž vznikla majestátní stavba, právem považovaná za dílo bohů než dílo lidí (říká se, že základ vytvořil sám Karvos).

Jižní državy V této oblasti nalezneme několik vesnic. Zčásti se zde obyvatelé živí farmařením, zčásti se tu těží dřevo a vyrábí sklo. Jednotlivé vesnice spravují buď chrámy, nebo místní šlechtici. Nedotčený les Na okraji lesa sice pracují dřevorubci, ale neodvažují se vstoupit do jeho hloubi. V noci se tu dějí podivné věci a jen málokdo se vrátí živý nebo při smyslech

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

Severní država qqq

Svár Svaté město Celim

Údolí Života

78 Uus

Úrodná pláň Východní strana Na tomto území prakticky nikdo nežije, neboť většinu z něj tvoří poušť (či polopoušť). Najdeme zde několik divočejších kmenů barbarů, kteří se nepovažují za Celimany.

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

79 EPHATIM Města Ephiton, Esdat, Lynvas, Qas, Sammi, Sezit, Tabomi, Taplon, Thes Jazyky východní obecná řeč, illiarština Zřízení feudalismus, teokracie / monarchie Výrazné prvky — tři centra moci - Řád Pythona, Řád Hadí ženy a král — nevolnictví — utajené otrokářství (uvnitř Ephatimského pralesa) — naprostý vliv kultu Sansri a hadí kultury — mnoho míst nepřístupných (nebo jen na povolení kněžích) — uctívání hadů — tvrdé tresty za neúctu ke kněžím, pašování, krádež

Průvodce Ephatim je zvláštní země se zvláštními zvyky. Dostupná jsou jižní města (ovládaná hlavně kentu a barbary) a Sezit, kde je volná obchodní enkláva. Mnoho kněžích je přesvědčeno, že cizinci mají neblahý vliv na poddané, zejména pak v oblasti náboženství, a proto je na mnoho míst vstup povolen jen s glejtem velekněze dané oblasti (a určitě ne od kněze konkurenčního kultu). Cizinci, kteří poruší místní zákony (útok na hada, neúcta ke kněžstvu či Sansri, krádež, pašování) končí jako oběti Hadí bohyni nebo jako otroci na plantážích uprostřed džungle. Prales, který tvoří většinu území, je těžko schůdný a cizinec v něm téměř jistě zabloudí. Na mnoha místech jsou zde umístěny pasti, které slouží k zabíjení uprchlých otroků. Proslýchá se, že se někteří kněží zúčastňují lovů na otroky v okolních zemích a ty pak buď obětují nebo používají na těžkou práci.

Geografie Ephatim se rozkládá na severovýchodě Illiadoru, v pralese podél Hadí řeky. Má vlhké tropické klima, na jaře a na podzim provázené hustými dešti. Obyvatelstvo tvoří lidé a kentu, nově také barbaři z Lamurie.

Historie Sever a Jih První ephatimské město, Sezit, bylo založeno roku IV. 184 uprchlíky z Olmionu, kteří na lodích uprchli před démonickými hordami. Daleko od všech obydle-

ných zemí vznikla nová kultura, která se mohla nerušeně rozvíjet. Mezitím na jihu současného Ephatimu vzniklo město Thes (IV. 195), založené kentu, kteří rovněž prchali na sever, ale po souši. Sjednocení Severní obyvatelstvo se šířilo směrem po Hadí řece na jih, kentu zase na sever, až se roku IV. 351 oba národy potkaly. Seveřané nebyli zvyklí bojovat, kentu rovněž nechtěli žádný konflikt a společně se dohodli na spolupráci - obě země byly sjednoceny a vznikla jedna z největších říší. Vůdcem lidí byl Python, za kentu jednala Sansri. Léta plynula a lid Ephatimu se rozrůstal. Obyvatelé si přivykli na nekonečné džungle a naučili se dorozumívat s hady. Kentu, kteří procitli v době, kdy bohové usnuli, dumali nad tím, jak je znovu probudit (právě oni v tomto velkém úkolu pomohli Aelonovi). Sansri nestárla a stala se všemocnou vládkyní země. Bohyně Sansri Když bohové procitli, stála Sansri po boku Aelona a jeho boha Eleia. Podařilo se jí proniknout do tajemství bohů a sama byla povznesena a stala se Hadí bohyní. Vpád Lamuřanů Do válek byl Ephatim zatažen až roku V. 528, kdy armády Lamuřanů pod vedením Asrada Dobyvatele dobývají tehdejší hlavní město a značnou část jižních území. Ephatimští se stáhli do lesů, na čas zapomněli na své vnitřní spory a na oplátku vyplenili Lamurii (V. 533). Tehdy padl Asrad rukou kněží Sansri. Rzomach na Jih Úspěch natolik ephatimské povzbudil, že postupovali dále na jih a obsadili i celý Falven (V. 534). Ale stejně jak Ephatimští porazili Lamuřany, dokázal i Falven porazit je roku V. 568 byli vytlačeni Zartonem Smělým a sami dobrovolně opustili Lamurii.

Politika Ephatim má tři centra moci: města Ephiton a Sezit, která ovládají kněží Sansri a město Thes, kde vládne král. I když (možná právě proto) jediným náboženstvím Ephatimu je kult Sansri, vznikly tu dva řády - Řád Pythona a Řád Hadí ženy. Řád Pythona Řád Pythona ovládá území na východ od Hadí řeky. Jeho sídlo leží v Ephitonu, kde neomezeně panuje velekněz Sansri. Řád navazuje na původní náboženství Sansri, kdy mohli být kněžími ženy i muži. Jeho posláním je šířit tuto víru

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

jakož i víru v Sansri a bojovat proti těm, kdo s Řádem Pythona nesouhlasí (zejména proti Řádu Hadí ženy). Řád spravuje zemi za pomoci kněží, kleriků a válečníků. Velekněz Řádu vládne tvrdou rukou a nikdo kromě kněžích (a mnohdy ani oni) si není jist životem. Co do moci je Řád Pythona nejsilnějším centrem moci v zemi a sám král se velekněze bojí více než smrti. Řád Hadí ženy Představitelkou Řádu Hadí ženy je velekněžka sídlící v Sezitu, nejstarším městě. Ovládá ústí Hadí řeky a západ země, má přístup k trhům na severozápadě. Podle hlásání Řádu jsou kněžkami pouze ženy, neboť jen ony mohou sloužit Hadí bohyni (a Sansri sama je žena). Muži zde slouží pouze jako vojáci, úředníci, pracovníci a otroci. Vládu spravuje velekněžka společně se svými podřízenými kněžkami, které se starají o řízení měst, armády a obchod. Tento kult je mocný zejména pro kněžské schopnosti kněžek a větší podporu lidu, i když král jej formálně neuznává. Král Král sídlí se svým dvorem ve městě Thes mimo prales a Hadí řeku. Své postavení si udržuje jednak silou vojsk, ale zejména s pomocí kouzelníků, kteří dokážou vzdorovat vůli kněžstva (sám patří k rodové linii Pythona Sjednotitele). V dávných časech byl král neomezeným vládcem celé země (Sansri byla kněžka i královna), ale tato doba pominula. Ambiciózní kněží začali toužit po moci a většinu ji z králových rukou sebrali (odvolávají se na Sansri), takže ten posledních pět set let fakticky vládne jen jihu země. V současné době všechny tři frakce intrikují proti sobě. V dobách ohrožení se mohou spojit pod velení nejsilnějšího (v současné době pod Řád Pythona), ale jinak jedná každý sám za sebe. Obyčejných lidí se tyto problémy nedotýkají, neboť jsou nevolníky - nemohou se bez souhlasu svého pána stěhovat ani ženit. Šlechta Ephatimu se přiklání tu na jednu, tu na druhou stranu. Vzhledem ke své nestálosti a neznalosti magie či kněžství nemá přílišný vliv na dění v zemi.

Vztahy s okolím Ephatim je natolik rozlehlá země, že má svých problémů dost a ještě k tomu jí vládnou tři vládci. Ephatimští nejsou příliš výbojní, vedli jedinou velkou výpravu proti Lamurii

80 (oplátkou za lamurský útok) a dále na jih proti Falvenu (což skončilo neúspěchem). Celim V současné době je Ephatim napadán Celimem kvůli sporům o náboženství, zejména kněží Karvose brojí proti Sansri a hadím praktikám. Nejedná se o válku, ale o nájezdy, drancování a loupení, které vede k nenávisti a odvetným opatřením. Ephatimští čas od času podnikají kárné výpravy a berou zajatce pro své rituály v chrámech Sansri. Tyto zajatce již nikdy nikdo nespatří. Pro obě země je štěstím, že mají jen krátkou hranici a z větší části tvořenou pouští, takže se střety omezuji jen na malé území a to je v poslední době opuštěné. Ioridarmeth qqq Pelon qqq Lamurie qqq

Kultura, náboženství Kultura obyvatel Ephatimu je spjata s náboženstvím Sansri a hady. Had je v zemi posvátným zvířetem a jeho zabijí se trestá smrtí. Ženy nosí zelené „hadí“ závoje, svobodní muži zase hadí dýky (dýky s vlnitou čepelí), které jsou symbolem dospělosti. Zejména šlechta a bohatí mají v oblibě hudbu, ale také „hadí tanec“, sochařství a malbu. Chudší obyvatelé kromě hudby vyřezávají ozdobné sošky z černého dřeva, které roste v džungli.

Ekonomika Hospodářství země je soběstačné, jen málo se obchoduje s cizinou. Pilířem ekonomiky je pěstování rýže, banánů a těžba dřeva. Obchoduje se jen v Sezitu (Řád Hadí ženy), kam mají cizinci povolen přístup do vymezené enklávy (odtud vyplouvají ephatimské lodě do světa) a v menší míře i v Thesu, sídelním městě krále. Zemědělství Hlavní zdroj potravy obyvatel tvoří rýže pěstovaná na místě vypáleného lesa a banánová mouka získávaná z banánů. Kolem města Thes se daří kromě rýže i kukuřici. Ze zvířat se v pralese daří jen prasatům a kozám, v oblasti kolem Qasu a Sammi chovají obyvatelé slony.

Suroviny Pod stromy Ephatimského pralesa leží nezměrná ložiska kovů, uhlí a drahého kamení. Nic z toho obyvatelé nevyužívají, neboť nemají dostatečné znalosti ve zpracování a těžbě těchto zdrojů. Využívána jsou pouze ložiska mědi (z ní se vyrábějí zbraně), neboť neleží hluboko v zemi a měď lze tavit i na dřevěném uhlí. Dále pak jsou pořádány výpravy na rýžování zlata k pramenům Hadí řeky, odkud pochází velká část bohatství. I samotné stromy představují značné bohatství - mnohá vzácná dřeva jsou vysoce ceněna v zemích na Jihu. Řemeslná výroba Z řemesel nachází uplatnění zpracování mědi (bronzu), dřeva a zlata. Z mědi se vyrábí většina zbraní (železné zbraně jsou zde drahé), ze zlata šperky a ze dřeva se staví domy a vyřezává nábytek a sochy.

Armáda Ozbrojené síly země tvoří především kopiníci. Velkou sílu tvoří kněží, klerici a kouzelníci. Každá ze tří vládnoucích stran má svou vlastní armádu.

ÚZEMÍ EPHATIMU Území Ephatimu se dělí podle vlády jednotlivých frakcí na tři části:

Dassr Qas

Ssagoth N'serbi

KRÁLOVSKÉ DRŽAVY Trojměstí Taplon Thes Lynvas

Hsrt Ssarat Ssyk Esdat

SPORNÉ ÚZEMÍ Lisari

ŘÁD HADÍ ŽENY Themi'Stos Sezit Sezit, město

S’trep Tabomi

M'seth Sammi

Hsava

ŘÁD PYTHONA Ephiton Ephiton

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

81 FUYANA Města Kiim, Nathjip, Selvastor Jazyky řeč Pouště Zřízení qqq Výrazné prvky — „zakázaná země“ — obyvatelé jsou válečníci — ženy jsou považovány za majetek — otrokářství — falešné náboženské kulty

Průvodce Do Svobodných měst cizinci nejezdí. Karavany, které tudy putují, jsou tvořeny výhradně místními obyvateli, pouze obyvatelé Bariahu mají povolení sem cestovat. Obyvatelé jsou k cizincům nedůvěřiví a zpravidla je bezdůvodně napadají. Zajatci se stávají otroky. Dovážené zboží je zde drahé (na výměnu), laciní jsou koně, velbloudi, ovce a kůže.

Geografie Svobodné městské státy Fuyany (dále jen Městské státy) tvoří tři velká města v poušti Velká Fuyana na severozápadě Illiadoru. Městské státy jsou postaveny v oázách této jinak nehostinné pouště. Klima je zde pouštní - velmi horké, bez dešťů. Dále zde žije mnoho kočovných obyvatel pouště. Zdejší obyvatele řadíme k barbarům (původem argarským).

Historie Obyvatelé Fuyany jsou původem Verthiřané, kteří roku IV. 528 povstali pod vedením největšího náčelníka tehdejší doby, Tanguba, proti tehdejším pořádkům, kdy docházelo k bratrovražedným střetnutím (Poznámka: toto je verze pouštních lidí, Verthiřané mají svou vlastní). Po krvavé porážce Tangubova povstání uprchl on a jeho lidé na sever, kde nikdo předtím nepřežil, a stali se Dětmi Pouště. Nalezli skryté oázy, kde postavili pouštní města a část obyvatel se stala nomády, kteří křižují nekonečnou poušť a do měst přijíždějí jen na pravidelné slavnosti.

Politika Městské státy jsou tvořeny samostatnými městy. Každému vládne Saevinai,

Pán pouště, kterým je vždy muž mající absolutní moc. Obyvatelstvo je rozděleno do kmenů, kterým vládnou jednotliví náčelníci (všichni ale uznávají autoritu Saevinai). Postavení jednotlivců v kmenech závisí na jejich bojovém umění. Každý dospělý válečník může vyzvat náčelníka k boji o jeho postavení (obvykle na život a na smrt). Kromě příslušníků kmenů zde nalezneme ještě otroky. Otroka může vlastnit kterýkoliv dospělý muž - pokud na něj má peníze. Do otroctví jsou bráni cizinci chycení v okolí pouště nebo dovezení otrokáři na městské trhy. Příslušníci kmenů nemohou být zotročeni - pokud spáchají těžký zločin, jsou odvlečení do srdce pouště a ponecháni bez vody a vybavení svému osudu. Ženy jsou ve Svobodných městech nesvéprávné - jsou považovány za majetek mužů. Jejich postavení je sice odlišné od otroků, ale přesto se od nich příliš neliší. V současné době jsou obývána tři města: Kiim, Nathjip, Selvastor; poslední (ale založené jako první) - Eetih, bylo před dávnými časy zničeno ve válce s Verthirem. Nejmocnějším a největším městem je Selvastor. Vesnice v poušti tvoří vždy jeden kmen, a tak celé vesnici vládne náčelník tohoto kmene. Města i vesnice jsou zcela samostatné. Pokud jsou ohroženi nepřítelem z vnějšku, jednotliví Saevinai se spolu spojí, ale každý velí své armádě zvlášť. Všechny děti Pouště nenávidí Verthiřany.

Vztahy s okolím qqq

Kultura, náboženství Život ve Svobodných městech i jejich okolí je tvrdý. Obyvatelé jsou cvičení válečníci, jejichž jedinou vášní je boj a jízda na koni. Jejich zábava spočívá v pořádání zápasů a jezdeckých závodů. Místní bardi skládají oslavné písně na udatnost válečníků. Ženy, které většinu času pracují, se oddávají ve chvílích volna zpěvu a tanci (zejména muži oblíbenému „pouštnímu tanci“, kde tančí nahé). Náboženství zde není příliš hluboko zakořeněno. Nikdo žádné nenařizuje ani nenakazuje; každý kmen uctívá svého vlastního boha (často falešného). Z pravých bohů je rozšířen kult Eleia, Karvose a Zaaga, ženy dávají přednost Tanalé. Z falešných kultů zde najdeme zástupce

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

boha koní, boha pouště a několik bohů války.

Ekonomika Ve Svobodných městech se nepoužívají peníze - obchod probíhá na základě směny. Obvykle se vše přepočítává na vodu, koně a ženy. Celá ekonomika je založena na chovu koní, ovcí a velbloudů a na pěstování palem. Mezi městy probíhá poměrně čilý obchod - každé město má uprostřed velké tržiště. V menší míře vyrážejí karavany se zbožím do okolních zemí, zejména do Bariahu a Ioridarmethu. Zemědělství V oázách Svobodných měst chovají obyvatelé koně, velbloudy a ovce. Otroci a ženy se starají o palmové háje a chlebovníky. Suroviny Na poušti Fuyaně se žádné suroviny nenacházejí. Řemeslná výroba Jedinou řemeslnou činností je zpracování ovčích a velbloudích kůží, ze kterých se vyrábějí domy, stany, obleky, zbroje a sedla. Tyto výrobky jsou téměř výhradně určeny pro potřebu místních obyvatel.

Armáda Každý muž, který žije ve Svobodných městech, je současně válečníkem. Vládci města mají na udržení své moci okolo 500 válečníků, celé město jich může postavit kolem 3.000.

ÚZEMÍ FUYANY Kiim Nathjip Selvastor

82 IORIDARMETH Města Bathip, Ior, Sarxat, Vahalan, Xebi Jazyky řeč Pouště Zřízení rodové zřízení, Kolo osodu Výrazné prvky — otrokářství — „zakázaná země“ — rodové uspořádání — „Kolo osudu“ Tanalé

Průvodce Ioridarmethu se cizinci vyhýbají každý, kdo je na jeho území chycen, skončí jako otrok v dole nebo v aréně. Kromě toho je celá země špatně přístupná - málokdo na poušti přežije.

Geografie Ioridarmeth je pouštní země ležící na severu Illiadoru, v jihovýchodní části pouště Fuyany. Většinu území tvoří rozpálená poušť, zbytek pak vyschlá step. Obyvatelstvo tvoří barbaři.

Historie První obyvatelé přišli do Ioridarmethu roku IV. 179, když utíkali před démonickými hordami. Byli vytlačení z Narialu, který již byl zaplněn obyvateli, a uchýlili se do pouště Fuyany. Většina utečenců zemřela v drsných podmínkách a přežili jen nejsilnější - zejména barbaři. Vůči všem ostatním zatrpkli a uzavřeli se sami do sebe, jednají pouze se Svobodnými městskými státy Fuyany. Když byli v roce V. 529 napadeni Lamuřany a poraženi, opustili svá města a soustavně napadali Lamuřany z pouště. Ti navíc bojovali proti Ephatimu, který je rozdrtil; Ioridarmeth zajal zbylá vojska Lamurie a uvrhl je do otroctví.

náct let se sejdou Starší všech rodů v chrámu bohyně osudu Tanalé (ta je rovněž nejvyšším uctívaným božstvem v zemi) ve Svatém městě Ior. Zde nejvyšší velekněz vloží lístky se jmény všech rodů do Kotle osudu a zamíchá je. Potom přicházejí kněží chrámu jeden za druhým a každý vytáhne jeden lístek. Pořadí, ve kterém jsou lístky vytaženy, udává pořadí na výsluní moci. Starší prvního taženého rodu se stává Vyvoleným Tanalé, císařem celého Ioridarmethu a celý jeho rod bude v zemi prvním před všemi ostatními - zasedají na křeslech rádců, na postech místodržících velkých měst a podobně. Druhý tažený Starší se stane Mečem země, neboli prvním maršálem - velitelem všech vojsk a příbuzní obsadí důležitá místa v armádě. Členové třetího taženého rodu se stanou soudci země. Čtvrtý rod bude rodem Správců - bude řídit chod měst a spravovat venkovské kraje. Další rody dostávají stále nižší funkce - od správy jednoho kraje ke správě dolů, cest nebo dozoru nad otroky. Odstupující vyvolený (pokud ovšem není znovu vylosován) zůstává v chrámu a stává se knězem. Starý Meč země je obětován Tanalé a z jeho krve věští kněží budoucnost země.

Vztahy s okolím Ioridarmeth se brání kontaktu s okolím a cizinci jsou považováni za hrozbu. Kontakty s okolím se omezují pouze na kněze, kteří mohou do země (za určitých podmínek) přicházet. Celim Vztahy s Celimem jsou neutrální, nedochází ke sporům, sjednocujícím prvkem je náboženství a kontakty kněžích. Mezi zeměmi vzkvétá pašeráctví a podloudnictví, kdy celimští podloudníci dodávají otroky a sklářské výrobky a směňují je za koberce a oděvy.

Politika Ioridarmeth patří mezi „zakázané země“ - celá země tvoří uzavřené, soběstačné společenství, které nemá kontakty s okolním světem. Obchodníci se sem neodvažují přijíždět, neboť všichni cizinci jsou bez milosti bráni do otroctví. Základem celé společnosti jsou rody. Rod tvoří pokrevně příbuzné rodiny a je řízen členem rodiny s nejmocnějším vlivem - jeho nazýváme Starším. Rodinu řídí Pán (Paní) domu. Titul Pána rodu přechází vždy k nejstaršímu potomkovi, ať je jím syn či dcera. Moc jednotlivých rodů je určována na základě tzv. kola osudu: jednou za dva-

QQQ

Kultura, náboženství Hlavním kultem v zemi je Tanalé, bohyně osudu a štěstí. Za ní stojí Karvos, bůh boje a slávy a Tanron, bůh peněz a věštců. Mezi hlavní kulturní akce patří hry na počest Karvose, kde spolu soupeří nejníže postavené rody a otroci. Za úspěch ve hrách mohou být vítězné rody Vyvoleným vyvýšeny nad poražené a získat tak více moci.

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

Ekonomika Celá ekonomika je založena na chovu velbloudů a drobné řemeslné výrobě měšťanů. Zemědělství Největší podíl v zemědělství má chov velbloudů. Velbloudi jsou hlavním zdrojem potravy obyvatel a jejich vlna slouží jako zdroj surovin pro řemeslnou výrobu. K dalším zdrojům obživy obyvatel patří pěstování datlí, fíků, bavlny a prosa. Pole i stromy se musí zavlažovat a k tomuto účelu byl vybudován důmyslný systém studní a větrných mlýnů, které čerpají vodu. Suroviny Na jihozápadě Ioridarmethu se nacházejí rozsáhlá ložiska uhlí a mědi, které slouží jako zdroj pro řemeslnou výrobu ve městech. Těžbu obstarávají zejména otroci. Řemeslná výroba Řemeslná výroba je plně soustředěna do městských dílen. Z vlny se zde vyrábějí oděvy a drahocenné koberce, z mědi tepají kovotepci nádherné nádobí.

Armáda Pro nedostatek koní tvoří celou armádu pěšáci - zejména kopiníci a lučištníci. Vojsko sice není početné, ale dobře vycvičené. Navíc má země pluk kleriků Karvose, který je obávanou silou na celém Severu.

ÚZEMÍ IORIDARMETHU Bathip Ior Sarxat Vahalan Xebi

83 LAMURIE Města Dilvapp, Erxver, Lamur Jazyky východní obecná řeč Zřízení qqq Výrazné prvky — právo silnějšího v celé zemi — riziko přepadu — klanová správa území — úplatkářství na vysoké úrovni

Geografie Lamurie leží na východě Illiadoru, v pláních pod severním úpatím Artharijského pohoří. Země je řídce osídlena samostatnými osadami obehnanými palisádami. Tři malá města jsou ve skutečnosti jen jako trhy a náboženská shromaždiště tvořená shluky prkenných budov a stanů. Obyvatele tvoří barbaři a lidé.

Historie Prvními obyvateli Lamurie se stali roku III. 712 námořníci z Ertasu. Celý sever byl volný a Lamuřané mohli nerušeně žít a prosperovat. Jejich kultura se rozvinula, vystavěli vznosná města a pronikli do mnohých tajemství. Zlatá éra Lamurie skončila roku IV. 194, kdy na sever prchali obyvatelé jižního Illiadoru. Lamuřané je považovali za útočníky a strhla se bitva, která do historie vstoupila jako „Prohraná“, neboť neměla žádného skutečného vítěze (a jak se později zjistilo, byla zcela nesmyslná). Obě strany utrpěly těžké ztráty a jižané vyplenili lamurská města. Většina jich pokračovala, ve strachu z démonických hord, dále na severozápad, část zůstala. Když se jižané dozvěděli o omylu, který nastal, chtěli spor urovnat a nabídli Lamuřanům pomoc a odškodné. Ti sice přijali, ale zášť vůči dobyvatelům u obyvatel převážila a dopustili se zrady. Došlo k dalším bojům, ve kterých většina místních i jižanů zahynula (ironií osudu je, že výsledné ztráty byly větší než za bojů s démonickými hordami). Země se rozdrobila na malé státečky, které mezi sebou neustále vedly válku téměř tisíc let (známá také jako Nekonečná válka), až si nikdo nepamatoval proč a kdy boje začaly. Města se proměnila v ruiny, na kterých vyrostly dřevěné chatrče a stará sláva zapadla stejně jako lamurská města. Nekonečná válka skončila roku V. 520, kdy Asrad zvaný Dobyvatel dokončil sjednocení země (po 10 letech

usilovné práce). Věčné boje ale zanechaly své dědictví - namísto obnovy se Lamuřané pustili do dobývání okolních zemí. Roku V. 522 útočí armády Asrada na Falven a o rok později jej dobývají. Tažení pokračuje a roku V. 528 získávají Lamuřané ephatimské město Thes a jižní Ephatim. Získávají obrovskou kořist. O rok později plánují nové tažení jeho cílem je Ioridarmeth, který rovněž podléhá lamurským válečníkům. Mezitím se ephatimští zformovali v pralesích na severu země, kam Lamuřané nikdy nepronikli a zatímco Asrad okupuje okolní země, Ephatim mu zasazuje ránu přímo v jeho hlavním městě Lamuru. Když přitáhl se svými vojsky zpět, byl za záhadných okolností zabit v bitvě u Lamuru a jeho vojska se rozpadla. V letech 533 - 568 je Lamurie okupována Ephatimem, ale pak se jeho vojska stahují (po porážce ve Falvenu) a ponechává rozvrácenou zemi jejímu osudu. Tehdy se jednotlivá města, osady a pevnosti vrátily k původnímu životu a vypukly boje o nástupnictví po Asradovi.

Politika Lamurie není nijak spravována a nemá žádného vládce. Obyvatelé ani obchodníci neplatí daně, pouze majitelé městských tržišť vybírají poplatky za prodejní místo. Formálně je hlavním městem Lamur, kde jsou největší trhy, ale žádné úřady v něm nejsou. Obyvatelstvo je rozděleno do rodových klanů (každý má asi 200 až 800 příslušníků). Klan řídí stařešina, nejváženější a zpravidla nejmajetnější člen. Klan se dále dělí na rody řízené jednotlivými náčelníky. Zpustošená Lamurie není zajímavá pro okolní země a ty nechávají zdejší obyvatele na pokoji, pouze dávají pozor, zda se některému z náčelníků nepodařilo ostatní sjednotit a znovu zaútočit na své sousedy.

Vztahy s okolím qqq

Kultura, náboženství Hlavní zábavou Lamuřanů jsou bojové hry a bojové umění vůbec. Jejich kultura téměř upadla, zůstalo pouze vyprávění hrdinných příběhů a básní z minulosti. Ve víře dávají přednost uctívání duší zemřelých náčelníků, nebo má klan svého boha, často falešného.

Ekonomika Základním zdrojem obživy každého lamurského klanu je pastevectví, přičemž velkou část potravy obyvatel tvoří maso. Z ostatních odvětví stojí za zmínku jen

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

zpracování kůží a prodej uzeného masa. V zemi nejsou žádné suroviny a Lamuřané ani žádné nepotřebují.

Armáda Každý klan má své válečníky, kteří dohlížejí na pořádek a chrání majetek. Slabší obyvatelé se věnují řemeslům, ženy domácím pracím.

Průvodce Země je velmi nebezpečná a velkou roli hrají úplatky a vyjednávání. Kupci, kteří tudy projíždějí, se s náčelníky dobře znají, pamatují na tučný úplatek výměnou za ochranu. Poutním místem Lamuřanů je Lamur, kde je postavena mohyla největšímu válečníkovi všech dob - Asradu Dobyvateli.

ÚZEMÍ LAMURIE

84 PELON Města Anbih, Geffin, Pelea, Uxtur Jazyky východní obecná řeč Zřízení rodové uspořádání, despocie na vlastním území Výrazné prvky — rodové uspořádání (12 rodů) — výborní válečníci, na Pelon se neútočí — tři rytířské řády — dobré víno — kosmopolitnost

Průvodce Pohostinnost Pelon je svérázná, ale pohostinná země. Obyvatelé, ač chrabří válečníci, jsou velmi přátelští a jen málokdy odmítnou přijmout poutníka. Krajina je drsná a nehostinná, žije zde mnoho dravé zvěře, ale v blízkosti vesnic a měst vládne relativní bezpečí. Kospopolitnost Mnoho mužů je zcestovalých, neboť často slouží v cizích zemích a často ovládají i několik cizích jazyků. Země je kosmopolitní a najdeme zde zástupce mnoha ras a národů. Nákupy Ten, kdo shání vybavení, je na pravém místě. Ceny sice nejsou nejnižší, ale najdeme zde největší mistry kováře na světě (potřeba zbraní sem dovedla i několik rodin trpaslíků). Víno Pelon je proslaven svým vínem, které je k dostání všude na Severu. Traduje se, že Peloňané buď bojují, nebo pijí víno.

Geografie Území Pelonu připomíná trojúhelník zasazený na severní úbočí centrální části Artharijského pohoří. Na západě tvoří jeho hranici Celim, na severu Ephatim a na východě Lamurie. Obyvatelstvo tvoří barbaři, lidé, trpaslíci a elfové.

Historie Narial a Celim První historické období Pelonu je společné s dějinami Celimu. V roce IV. 172 byl založen uprchlíky z jihu Narial. Ten byl po válce s Verthirem v letech IV. 511 524 poražen a obsazen Verthiřany.

Povstání ve Vertiru V roce IV. 528 došlo ve Verthiru k povstání. To bylo potlačeno, ale oslabilo zemi a umožnilo roku IV. 529 osvobození Celimu (západní část Narialu) a konečně roku IV. 533 vznik Pelonu. Zatímco celimští na západě bojovali s Verthirem, Pelon sílil, a přitom vydatně Celimu pomáhal. Příprava na Soudný den Peloňané se neustále zdokonalovali v bojovém umění a připravovali se na vpád démonických hord (ten nikdy nenastal), nazývaný Soudný den. V jejich řadách bylo mnoho rytířů z Kiredonu, kteří položili základ turnajovým tradicím a bojovým uměním.

Politika Rody a rodové území Řízení Pelonu je rozděleno mezi rody. Rod vede válečný náčelník, nejmocnější a nejbohatší člen rodu. Každý rod vlastní odnepaměti část území, na němž má neomezenou moc a autoritu. Celá země je rozdělena mezi dvanáct rodů. K největším patří rody Pelon (elfové) a Hammun (barbaři). Turnaje Podstatou politiky je bojové umění příslušníků rodu. Všechny důležité spory se řeší souboji na turnajích. Chce-li se nižší rod dostat mezi dvanáct velkých, musí jeden z nich vyzvat a porazit všechny jeho představitele na kolbišti. Taková výzva může skončit vyhubením obou rodů, a proto k ní příliš často nedochází. Tři řády Kromě rodů najdeme v zemi tři mocné rytířské řády: Řád Bílé růže (slouží Eleiovi), Řád Medvěda (služebníci Karvose) a Řád Hněvu (následovníci Zaaga). Tyto řády mohou rozhodnout jakýkoliv spor a všichni je bez odporu poslechnou. Pokud se řády neshodnou, hlasují jejich představení (na rozhodnutí stačí dva hlasy). Mír Pověstné umění válečníků a relativní chudoba země drží stranou nepřátelské armády. Traduje se, že jen duševně chorý válečník by zaútočil na Pelon (dokonce ani Asrad Dobyvatel na zemi nezaútočil).

Vztahy s okolím Celim Peloňané mají velmi přátelské vztahy se svým západním sousedem, který jim i nevědomky slouží jako štít proti dalším zemím. V případě potřeby neváhají a vyráží na pomoc svému (dle jejich pohledu „mladšímu“ bratranci).

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

Obě země navíc spojuje náboženství zejména věřící Karvose, Eleia a Zaaga, kterých je na obou stranách nespočet. qqq

Kultura, náboženství Záliba v boji V Pelonu zůstali divočejší obyvatelé než v Celimu, a i když se za léta zcivilizovali, stále zůstává jejich hlavní zábavou boj. Namísto krvavých potyček běžných u pravých barbarů (jako například na východě v Lamurii) končí většina klání pelonských bez vážnějších zranění. Rytířské příběhy Pelonské dámy se zabývají čtením nebo posloucháním hrdinských příběhů o svých mužích, vyšíváním a tkaním. Tři řády V zemi převládají tři válečné kulty Eleiův (Bílá růže se sídlem v Pelea), Karvosův (Medvěd sídlící v Geffinu) a Zaagův (Hněv s hlavním chrámem v Uxturu). Každý z nich má svůj válečný řád. Uxtur dříve náležel přívržencům Urxura, ale ty následovníci Zaaga vyhnali do hor na jihu.

Ekonomika Obyvatelstvo pilně pracuje na polích, kde se daří obilninám a hlavně vinné révě. Nezanedbatelné nejsou ani příjmy, které plynou do pokladnic rodů za „pronájem“ válečníků k ochraně kupců a šlechticů, jejichž bojové umění je pověstné v celém světě.

Zemědělství Hlavním zdrojem potravy je pěstování obilí a vinné révy. Zejména umění pelonských vinařů je proslulé na celém severu. Suroviny Na jihu v Artharijském pohoří se těží železo, uhlí a další suroviny, které slouží k výrobě zbraní a zemědělského náčiní. Řemeslná výroba Velké množství válečníků (téměř polovina práceschopných mužů) zvýšilo potřebu vyrábět zbraně. Proto v každé větší vesnici nalezneme kováře, který spíše než zemědělské nástroje ková meče a zbroje. Dále zde najdeme hrnčíře, kameníky a truhláře.

Armáda Země nemá žádnou pravidelnou armádu. Hlavní sílu tvoří jednotky válečných náčelníků, které se v případě nouze sjednotí pod válečného náčelníka rodu

85 Pelon. Celá země dokáže shromáždit až deset tisíc ozbrojenců, ale dobrá polovina z nich je neustále ve službě mimo zemi. Dále v případě krize zasahují rytíři tří Řádů.

ÚZEMÍ PELONU Pelon Pelea

Hammun barbaři

Uxtur Uxtur

Nahgos Dowrun Targat Sewit Geffin Geffin

Uth Ixa Genha It Na Anbih Anbih

Eser qqq

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

86 VERTHIR Města Dethe, Iumtun, Ylemtas Jazyky argarština, elfština Zřízení despocie, kastovní systém Výrazné prvky — vládnoucí kastu tvoří elfové — kontrast mezi elfy a ostatním obyvatelstvem — škola magie, mnoho kouzelníků — velkolepé stavby — pestré zboží na trzích — otrokářství (trest)

Průvodce Elfové, kteří žijí ve Verthiru, se od svých příbuzných na jihovýchodě kontinentu velmi odlišují - mezi lidmi se naučili více užívat života, žijí „ukvapeněji“ a pomalu zapomínají na své dědictví. Na své chápání času jsou zde krátce a vláda je zdaleka neomrzela, navíc se utvrzují v přesvědčení, že bez nich by země neprosperovala a upadla do občanské války nebo byla pohlcena sousedy - stali se trochu namyšlenými. Obyvatelé střední vrstvy (obchodníci, umělci, kouzelníci, velitelé a další) s elfy vycházejí dobře a věří tomu, že bez elfské vlády by země zanikla. Prostí obyvatelé se elfů bojí, dalo by se říct, že je nemají v lásce (také se jim zdají divní). Ve městech je poměrně bezpečno, ale na venkově a u hranic dochází k občasným přepadům (nájezdníci z Fuyany, renegáti z hor, divoká zvířata). Právo je zde poměrně dodržováno, ale pro cizince je velmi důležité se seznámit s místními zákony. Cizinci - elfové mohou mít výhodu, ale nesmějí udělat nic, co by mohlo být považováno za velezradu na vládnoucí třídě nebo zaběhlých poměrech (tresty pro elfy jsou obecně mnohem vyšší než pro prostý lid). Na trzích lze sehnat exotické zboží, které se v jižních zemích prodává za mnohonásobně vyšší ceny. Ve městech najdeme mnoho megalitických staveb, které jinde na světě nenajdeme - budovy s obřími sloupy, velké zahrady, gigantické sochy (byly postaveny na příkaz elfů).

Geografie Verthir má teplé, subtropické klima. Nachází se na severozápadě Illiadoru mezi Bariahem a Celimem, severní hranici tvoří Fuyana.

Obyvatelstvo Verthiru tvoří hlavně barbaři původem z Argaru, lidé, kteří přišli z jižních zemí a také elfové, vládnoucí třída.

Historie Verthir vznikl rozpadem po rozpadu argarského Bariahu roku III. 118. Divocí náčelníci mezi sebou neustále bojovali, často napadali své západní sousedy. Když na jejich východní hranici vznikl Narial (založili jej uprchlíci z časů démonických hord), došlo k několika válkám, které skončily rozpadem Narialu (IV. 511 - 524). Roku IV. 528 došlo k pokusu o převzetí vlády náčelníkem Tangubem, ale povstání bylo poraženo a Tangub se svými vojsky uprchl do pouště na severu, a tak vzniklo první Svobodné město Fuyany. Konflikt Verthir oslabil, čehož využili obyvatelé Narialu, svrhli vládce z Verthiru a založili Celim a později na východě Pelon. Nastalo období Nekonečných bojů mezi Verthirem a Celimem. Elfové, kteří v Celimu žili, usoudili, že musí předejít hrozbě ze západu a za pomoci magie se stali vládci Verthiru (IV. 571). Tehdejší král, elf Finomalidas, zůstal v čele země až do dnešních časů, postupně upevnil svou moc, sesadil všechny barbarské i jiné odpůrce a z elfů vytvořil vládnoucí třídu (šlechtu). Roku V. 380 se silný Verthir stal trnem v oku Bariahu, který se jej pokusil napadnout, ale byl na hlavu poražen spojenými silami elfů a jejich poddaných.

Politika V zemi vládne již několik set let král Finomalidas a šlechtu tvoří nesmrtelní elfové. Pod nimi stojí obyvatelé, kteří prokázali své kvality a mají důvěru vládců slouží v úřadech, v armádě jako velitelé, na soudech a podobně. Méně nadaní, zejména původní barbaři, jsou nevolníky, nemohou volně cestovat a musí mít povolení od svého pána z vyšší kasty. Vládnoucí elfové ovládají magii a pouze vyvoleným je povoleno ji studovat na univerzitě, kde jsou pečlivě vybíráni a školeni, aby byli loajální vůči nesmrtelným. Najdeme zde i jistou formu otroctví za těžké zločiny jako vraždu, okradení příslušníka vyšší vrstvy nebo urážku nesmrtelného může být uvalena těžká služba v dolech nebo na stavbách, ze které se lze „vykoupit“ těžkou prací.

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

Vztahy s okolím qqq Bariah Verthir má poměrně dobré vztahy s Bariahem (od posledního konfliktu se daří rozvíjet spolupráci) Celim Běžní obyvatelé nemají Celimany rádi, v poslední době dochází ke sporům o Diamantovou horu a občasným šarvátkám. Kromě toho si Verthir také brousí zuby na Údolí Života, nejúrodnější oblast široko daleko. Fuyana negativní

Kultura, náboženství Elfové s sebou přinesli kulturu a umění, kterému se oddávají zejména oni samotní, ale dokážou ocenit každého, kdo projeví nadání - ten může být povýšen do vyšší kasty. Příslušníci nižší (ale bohaté) kasty se věnují lovu šelem a sokolnictví. Ve městech i na venkově jsou pořádány gladiátorské zápasy, které slouží k pobavení obyvatel, ale zejména k jejich umírnění (elfové tomu rozumějí a i když sami této zábavě neholdují, svým poddaným ji povolují). Další velkou vášní obyvatel je proslulý „pouštní tanec“ - divoký a nespoutaný jako pouštní bouře. Je velmi oblíbený zejména muži, neboť ženy tančí nahé, pouze se závojem. Mužský tanec se podobá boji - mají při něm dvě šavle. V náboženství vládne volnost, ale chrámy a kněží jsou omezováni vládnoucí elfí třídou, aby příliš nezesílili a nemohli podrývat autoritu vládců.

Ekonomika Verthirské hospodářství spoléhá na zemědělství, obchod a těžbu drahokamů. Zemědělství Hlavním zdrojem potravy je chov ovcí, velbloudů a pěstování mnoha druhů plodin, hlavně pomerančů, oliv, kukuřice, bavlny a cukrové třtiny. Úspěšný je i chov koní, kteří jsou spolu s velbloudy používáni jako jízdní zvířata. Suroviny Na jihovýchodě země, v Diamantové hoře, leží nezměrné bohatství drahých kamenů, o které se Verthir pře se sousedním Celimem. Kromě toho jsou zde bohatá ložiska mědi a síry. Na jihu, v Artharijském pohoří, nalezneme téměř všechny potřebné suroviny,

87 ale pro divokost území a náročnost hlubinné těžby zde suroviny leží bez užitku. Řemeslná výroba Elfové s sebou přinesli i mnohá řemesla, ale původním obyvatelům se v nich příliš nedaří. Nejčastěji najdeme hrnčíře, tkalce, cukráře a koželuhy. Elfové a nadanější obyvatelé se věnují výrobě uměleckých předmětů, zpracování drahokamů a šperků.

Armáda Armádu Verthiru tvoří jízdní vojáci (15.000 mužů), v případě potřeby prostí obyvatelé (kopiníci, 40.000). Hlavní síla, které se obává okolní svět, spočívá v elfské magii - kouzelníků zde je asi 3000.

ÚZEMÍ Diamantové doly Iumtun Iumtun

Pláně Střed Dethe

Ylemtas Ylemtas

Serverní končiny Nekonečná pláň Jižní pustina

ZEMĚ ILLIADORU - SEVER

Ostatní země

88 ELFIE QQQ Města Baesar, Celnaras, Darivon, Elevaen, Enelien, Erriloen, Fealtor, Irsal, Kailoth, Laminor, Laurenon, Linaron, Saval, Seresil, Silmatil, Tarna, Ulminon, Valmin Jazyky elfština Zřízení qqq

mů

Výrazné prvky — dokonalé společenství bez problé-

— na severu je stále krásné počasí, úroda několikrát do roka — jih země tvrdý a neobyvatelný, žijí zde nejlepší elfští vojáci — monumentální stavby, překrásná města, zahrady, hudba, zpěv, verše

Průvodce Elfí města jsou nepopsatelně krásná a neobvyklá. Dalo by se říci, že v celé Elfii je více divů světa než na celém Illiadoru. Celá země je opředena kouzlem, které udržuje stálé a teplé počasí s občasným drobným deštěm (místní obyvatelé jsou velmi zpohodlnělí). Zločinnost prakticky neexistuje, pokud je někdo chycen při závažnějším přestupku, odveze jej loď daleko na kontinent a vysadí s vymazanou pamětí. Obyvatelům kontinentu připadají místní lidé pomalí a neuvěřitelně nudní vše jim trvá dlouho, nedokážou se pro nic rozhodnout, stále se věnují zpěvu, tanci, hudbě, básním a podobným činnostem. V zemi se prakticky nic nemění, pouze se zlepšuje již dokonalé. Někteří elfové se odtud vydávají na cesty, aby poznali bouřlivý svět změn na hlavním kontinentu.

z něj jednu z nejpříznivějších a nejúrodnějších zemí. Elfové byli tehdy mladí a nadšení, rychle se rozrůstali a brzy svůj ostrov (přesněji řečeno jeho severní polovinu) zcela zaplnili. Po - pro elfy krátké - době nastaly první potíže - argarští piráti začali plenit jejich pobřežní města a došlo k prvním válkám a ztrátám na životech. Nájezdníci sice byli odraženi, ale elfům se dostalo varování a rozhodli více věnovat zbrojení a obraně než kdy dřív. Začali stavět mohutnou flotilu, která později křižovala vody kolem ostrova a chránila jej před nájezdníky. Druhý věk uplynul jako voda a došlo k Velkému zemětřesení. Část loďstva tehdy ztroskotala u pobřeží Illiadoru a na ostrově Karidon (III. 1). Elfové zde založili kolonie a začali prozkoumávat nové země. Vzdálenosti byly obrovské a nové kolonie bylo těžké řídit, a proto byly roku III. 262 formálně ustanoveny jako samostatná království - An-Rimul (západní země) a Tulla (ostrov Karidon a část jihovýchodního pobřeží). Král Elfie byl nadále považován za velekrále všech elfů. Léta dále ubíhala a míjela Elfii, která pomalu upadala do ospalosti (na rozdíl od rušného života na hlavním kontinentu). Elfové ani nezaznamenali vzestup a pád Dulthara a další události: než se k čemukoliv rozhodli, situace se změnila a elfové si znovu promýšleli další kroky a zvažovali všechny možnosti. Když padl An-Rimul (IV. 436), část elfů uprchla do Elfie a oba elfské rody byly na čas spojeny. Došlo k mnoha sporům, neboť elfové z kontinentu naléhali na ostrovany, aby jim pomohli. Ti stále vedli nekonečné debaty a zkoumali všechna pro a proti. Pro obě skupiny bylo vysvobozením, když Aelon porazil démony a An-Rimulští se mohli vrátit do své země (V. 45).

Politika

Geografie Elfie je pradávným domovem elfů, kteří přišli na Illiador. Nachází se na ostrově jihovýchodně od Illiadoru. Původně měla země chladné a nevlídné počasí, které je nyní pomocí jejich umění ovládáno a v zemi panuje věčné jaro. Obyvatelstvo tvoří pouze elfové.

Historie První elfské město, Laurenon, bylo založeno roku 61 prvního věku. Dále elfové podle své povahy osídlovali hvozdy, vnitrozemí i pobřeží ostrova. Od roku I. 97 vznikají další velká města. Pomocí kouzel změnili klima na ostrově a učinili

Elfové v Elfii se přiblížili ze všech zemí nejblíže ideální společnosti. Jejich vládce a rada řídí zemi již od příchodu na Illiador a jejich zkušenosti přesahují schopnosti kteréhokoliv vládce na světě. Obyvatelé jsou, až na drobné výjimky, s vedením naprosto spokojeni, což zaručuje úplnou vnitřní stabilitu země. Zásadně se nevměšují do událostí mimo jejich zemi a pokud nastane případ nouze, dlouho rokují, zvažují všechna pro a proti, píší sáhodlouhé zápisy ve verších a podobně - nikam nespěchají. Pouze mladí elfové, kteří ještě touží po změně a dobrodružství, slouží na lodích, které chrání pobřeží (navíc toho

není příliš zapotřebí, magie elfů je natolik mocná, že je jejich ostrov téměř nedobytný). Jih ostrova, který nechrání kouzlo teplého počasí, je sužován neustálými bouřemi, mrazem, blesky a dalšími rozmary počasí, takže je prakticky neobyvatelný. Žijí na něm jednotky elfů, které se připravují na nájezdy barbarů a dalších vetřelců - vzhledem k neuvěřitelně tvrdým podmínkám se jedná o jedny z nejlepších vojáků na světě (možná, že jsou přeci jenom elfové prozíravější, než by se zdálo).

Vztahy s okolím qqq

Kultura, náboženství Elfové neupřednostňují žádného z bohů, zamítají však temné kulty a straní se neutrálních. Náboženství nezasahuje do státních záležitostí elfů. Naopak kultura je hlavní náplní života elfů. Na poli hudby a zpěvu nemají sobě rovných a téměř všichni elfové dovedou číst a psát. V každém elfím městě najdeme amfiteátr, hudební školu a bohatou knihovnu. Domy si elfové staví co nejdokonalejší, aby je během jejich dlouhého života neomrzely. Ve stavebnictví tak překonali i mnohé trpaslíky. Na rozdíl od nich však neupřednostňují drahé kovy, ale mramor, fontány a květiny.

Ekonomika Ekonomika země je zcela soběstačná, elfové věci vyvážejí do světa, protože chtějí, aby se z nich mohli těšit i ostatní (hlavně do Tully, An-Rimulu a Falvenu). Jinak jsou elfové dost pohodlní a neradi se zabývají obyčejnou prací, kterou nechávají na ostatních. Mnohé věci, které sami dokážou vyrábět, raději dovážejí. Zemědělství V oblasti pěstování plodin a chovu zvířat nemají elfové sobě rovné. Tam, kde pole stačí lidi sotva uživit jedním výnosem, elfové sklízejí třikrát ročně. Navíc jsou všechna jejich zvířata a rostliny dlouhověké jako oni sami. Rovněž v rybolovu mají elfové velmi dobré výsledky. Suroviny Elfie není příliš bohatá na suroviny a většinu musí dovážet.. Řemeslná výroba Řemeslná výroba Elfie je zaměřena na luxusní výrobky - krásné šaty, umně opracované šperky, kosmetiku a podobně. Zahrnuje též značně rozsáhlou alchymistickou výrobu, vynikající zbraně a zbroje, nezřídka magické, a psaní knih.

ZEMĚ ILLIADORU - OSTATNÍ

89 Armáda Elfí síly tvoří hlavně loďstvo, které chrání ostrov, pluk Orlů (elfů cvičených v jižních neobydlených končinách, nejlepších vojáků světa), nemnoho strážných z měst a hlavně kouzelníci, druidi a dalších provozovatelé magie - v zemi s tak silnou magickou tradicí je každý desátý obyvatel schopen používat kouzel.

ÚZEMÍ ELFIE

ZEMĚ ILLIADORU - OSTATNÍ

90 SVOBODNÁ

MÁLO

ZEMĚ

Města žádná

OBYDLENÁ ÚZEMÍ

DÁLNÝ SEVER Severní oblast Illiadoru je horká, osídlená jen řídce divokými obyvateli. Cestovatelé zde mohou narazit na podivuhodná, obrovská zvířata, zcela nové druhy i tajemné bytosti stvořené Tvůrcem života.

Jazyky různé Zřízení různé, zejména kmeny Výrazné prvky — žádná města, jen osady — nebezpeční tvorové, zvířata a vyhnanci — občasné boje mezi osadami — proměnlivé počasí

Popis Svobodná země je ostrov východně od severního Illiadoru. Nejsou zde žádná města, pouze soběstačné osady různých ras i kultur, jejichž předkové na ostrov utekli, ztroskotali nebo byli vyvezeni do vyhnanství. Osad je asi 30, žádná nepřesahuje 100 obyvatel. V každé vládnou jiné zákony, pravidla a morálka. Některé osady spolu bojují, ale všechny musí čelit hlavně divoké zvěři, podivným tvorům, vyhnancům, nepřízni počasí a všemu dalšímu. Co se týče způsobu obživy, řemesel a dalších věcí, vše záleží na dané osadě a jejích obyvatelích - nalezneme osady hornické, zemědělské i loupežné. Celkově je Svobodná země tvrdé místo, kde přežijí jen silní a zkušení a na ostatní čeká jen smrt.

Poznámka Tento ostrov může být námětem na velké dobrodružství pro vaši družinu. Můžete si jej upravit podle svých představ a potřeb.

CENTRÁLNÍ PUSTINA Oblast na sever od Kalvenoru nejvíce utrpěla válkou s démony i předchozím Velkým zemětřesením. Nalézá se zde mnoho ruin po kiredonských a olmionských městech, ale také památníky bývalé civilizace kentu. Žijí zde uprchlíci ze všech možných zemí z nejrůznějších dob, najdeme tu opevněné osady, nomádské kmeny i samotné osadníky.

výpravy, nejčastěji do An-Rimulu nebo po moři do Olmionu. Ve městě platí zákon silnějšího a jedinou osobou s autoritou je pirát „Rybí oko“, který se stará o nejnutnější záležitosti a brání obyvatelům, aby se vzájemně povraždili.

OSTROVY Okolo Illiadoru se nachází mnoho malých ostrovů - většinou pustých nebo řídce osídlených. Pro jejich popis můžete použít jako vodítko Svobodnou zemi nebo si je přizpůsobit svým záměrům.

ARTHARIJSKÉ POHOŘÍ Tento největší horský útvar Illiadoru rozděluje sever a jih Illiadoru. Nejvyšší vrcholky dosahují až 10 km výšky, jsou téměř neprostupné a cestu skrze průsmyky zná jen nemnoho cestovatelů. Průchod je možný i pod horami přes Křišťálové jeskyně nebo štoly skřítků či skřetů. Celá tato oblast je poměrně nebezpečná a nachází se zde mnoho nebezpečných tvorů, lidí, skřetů i zvířat. Počasí je nestálé a vrcholy štítů neustále zasněžené a tonoucí v oblacích.

JIH OSTROVA LAEVIN Krajina jižně od Argaru je tak drsná a nepřátelská pro život, že zde žijí jen nejotužilejší barbaři a několik kmenů dargů, jinak je celá oblast pustá. Na odvážlivce zde číhají stovky nebezpečí od nedostatku jídla přes nepřízeň počasí až po strašlivá monstra a bílé draky.

VÝCHODNÍ POBŘEŽÍ Na východním břehu Illiadoru bylo v minulosti vybudováno mnoho osad a kolonií, přičemž některé vydržely až do dnešních časů (nejúspěšnější se stala Raamis, která je dnes svobodným městem). Najdeme zde zástupce mnoha ras a povah (od poklidných rybářů až po piráty a vyvrhele).

Raamis Svobodné město Raamis je páchnoucí žumpa, kde bydlí ta nejhorší spodina. Scházejí se zde piráti, renegáti a uprchlíci z celého Východu. Odsud se pořádají

ZEMĚ ILLIADORU - OSTATNÍ

91 sochařství, malířství i divadlu. Zejména mírnější frakce, Děti nového úsvitu, dosáhla značných pokroků na tomto poli. Obři z řad Dětí nového úsvitu uctívají Šest Mocných - původní bohy Illiadoru, kteří je zachránili před zkázou z rukou lidí. Ostatní, tj. Děti pomsty, se s bohy ještě nesmířili a neuznávají je. Postupně se ovšem jejich děti mísí s rodinami klidné frakce a přijímají bohy zpět, a tím se zbavují staré kletby.

KALVENOR ohraničen Rozhraním!!! Města Darmast, Firmost, Melist, Vasest Jazyky kalvenorština Zřízení qqq Výrazné prvky — zcela uzavřená, samostatná země — žijí zde pouze obři — magické předměty — dvě frakce - Děti nového úsvitu a Děti zkázy

Geografie Kalvenor je zemí obrů, je obklopená Okružními horami a Magickou clonou. Skrze tyto překážky se nikdo nemůže dostat dovnitř ani ven (pokud by nevládl silou větší, nežli tvoří spojená moc šesti Mocných). Kromě obrů nežije v Kalvenoru žádná jiná rasa. Podnebí zde je mírné, upravované kouzly, takže ani v zimě nepadá okolo jezera sníh.

Historie Viz legenda O obrech.

Politika Kalvenor tvoří dvě frakce: Děti nového úsvitu (Fare i Mel Chaert) žijí převážně v Darmastu a Firmostu. Tito obři se smířili se situací, že byli odděleni od okolního světa a musejí žít v údolí. Děti pomsty (Fare it Uhtul) z Melistu a Vasestu i po tolika letech touží po pomstě na lidech (zejména Olmioncích) a leží na nich kletba, kterou vyslovili proti lidem, bohům i sami sobě. Po tolika letech již vášně částečně ustaly a obři žijí pohromadě (i když přívrženci každé frakce se raději drží ve svých městech). Zemi vládne král a Rada (Kalvenor má konstituční monarchii). Rada tvoří zákony, zatímco král má výkonnou moc. Královský titul je dědičný; členství v radě uděluje sám král komukoliv uzná za vhodné. Tradice určuje, že členství v radě přechází na potomka předchozího člena, ale není to pravidlem - král může vybrat kohokoliv od šlechtice po posledního zloděje.

Vztahy s okolím qqq

Kultura, náboženství Obři byli od prvopočátku kulturně založení. Holdují poezii, literatuře,

Poznámka: V Kalvenoru se traduje, že se několika mocným čarodějům podařilo skrze Clonu projít, ale údajně na sebe vzali podobu obrů. Také prý někdy do země vstupují, aby se podívali, zda dávná kletba a zášť stále ještě působí.

Ekonomika Jelikož je Kalvenor uzavřenou zemí, obchod zde téměř neprobíhá, pouze mezi městy a jednotlivými obyvateli. Peníze byly zrušeny pro nedostatek zlata, a tak se zboží směňuje (mnoho obyvatel začíná uznávat jako platidlo hedvábí). Zemědělství V údolí Okružních hor se daří pšenici, ječmenu, ovocným stromům i zelenině. Rostliny, podporované magií, stačí bohatě uživit rostoucí populaci obrů. Kromě pěstování plodin získává Kalvenor velké množství ryb z Jezera Beznaděje. Suroviny Kalvenor má kritický nedostatek surovin, zejména kovů. V nově vzniklých horách není k nalezení téměř nic kromě kamene a uhlí. Řemeslná výroba Řemeslníci jsou nuceni zpracovávat kamení, dřevo a jíl. Dokážou stavět skvostné domy, vyrábět kvalitní nábytek a malé lodě určené k rybolovu. Mnoho umělců a řemeslníků používá při své práci magii, která nahrazuje nedostatek tolik potřebných kovů.

Armáda Kalvenor přestal mít potřebu armád již před mnoha tisíci lety. Pouze Děti zkázy udržují elitní bojové jednotky, ale již dlouhý, předlouhý čas jich nebylo potřeba. V aktivní službě nalezneme nejvýše 3000 vojáků, kteří slouží převážně jako městské hlídky a čestné stráže.

Průvodce V celém údolí Kalvenoru je naprosto bezpečno. Všechny nestvůry a dravá zvěř byly před dlouhým časem vyhubeny, zlodějů je zde pomálu, a tak žádné nebezpečí nehrozí. Jediným problémem je se do Kalvenoru dostat. Magická clona totiž brání ve všech způsobech cestování včetně teleportace. Navíc není jisté, jak by se místní obyvatelé zachovali k případnému cizinci, kterému by se na jejich území podařilo dostat.

ZEMĚ ILLIADORU - OSTATNÍ

ÚZEMÍ KALVENORU

Rozhraní

92

vají nájezdům Světlonošů, kteří se je snaží přivést k soudu před trůn bohů.

ZEMĚPIS KRAAGU

Obyvatelé Kraagu

Svět změn Řeky v Kraagu tečou od nikud nikam a mohou náhle změnit směr. Mohou i téct do kopce či do oblohy, kde mizí. Hory doslova vyrůstají ze země a zase se zanořují. Podivuhodné lesy vyrostou během několika hodin a náhle seschnou a promění se v pustou poušť. Není tu žádný skutečný čas, který by bylo možné změřit. Cestovatel se může na jednom místě subjektivně zdržet roky, a když se vrátí zpět do Pravého světa, zjistí, že neuplynula ani hodina. Totéž ale platí naopak a i krátká procházka touto tajemnou zemí znamená, že cestovatel po návratu domů zjistí, že vše odvál čas a jeho vnoučata umírají sešlostí věkem.

Tři oblasti Kraagu Jak již bylo řečeno, Kraag se neustále mění a nemá žádné pevné body. Co je ale rozlišitelné, jsou oblasti, které snadno rozeznáme podle „světlosti“. Světlá oblast Toto místo nejvíce připomíná ráj. Není tu žádné slunce, ale světlo jako by samo vznikalo ve vzduchu. Rostou tu podivuhodné rostliny, tečou prameny vody, všude se vznáší duha a padá jemný deštík. Najdeme tu pouze mírumilovné tvory, kteří nasávají životní sílu ze světla či se živí rostlinami. Šedá oblast Cestovatel z Pravého světa tu má pocit, jako by byl neustálý soumrak. Každým okamžikem jako by mělo vyjít slunce a něco se stát. V Šedé oblasti je více pouští a prázdných míst, ale také tu najdeme mnoho rostlin i zvířat. Tvorové tu jsou mnohem nebezpečnější a některé rostliny nejsou, čím se zdají a rády si pochutnají na životní síle nepozorného poutníka. Temná oblast Pro poutníka z Pravého světa je nejnebezpečnějším místem Temná oblast. Není tu úplná tma, ale jakási absence světla (žádné postihy za tmu), kdy se vše zdá tmavé, není vidět zdálky a náhle se objeví přímo před vámi. Zlověstný název těchto míst ani zdaleka nevystihuje skutečnost. Jedná se o místo věčného boje a smrti. Jeden druh ničí druhý, jeden tvor vysaje životní sílu z druhého. Právě zde se shromažďují duše, které nechtějí pokračovat v cestě a stávající se upíry. Aby přežily, musí totiž vysávat sílu z jiných. Nejmocnější lichové tu mají své pevnosti plné upírů a společně odolá-

Samotní obyvatelé Rozhraní mají jiné zákony života. Jsou-li „zabiti“, jejich duše putuje k místním bohům, aniž by opustila Kraag. Po určité době (čím mocnější, tím později) se znovuzrodí s mocí menší, nežli měli v okamžiku smrti. Fakticky tu nikdo skutečně neumírá (pokud ovšem neskončí v Ía, která leží za Kraagem), a po smrti se opět zrodí. Vlastní obyvatele Kraagu nazýváme démony, dále tu přebývají vysocí nemrtví (viz Magičtí tvorové) a dočasně sem přicházejí Světlonoši. Světlonoši Světlonoši do tohoto světa nepatří. Jedná se o hrdiny, kteří bojují v barvách svých bohů a snaží se napravovat Řád věcí. Bojují proti lichům a upírům, ale i jiným bytostem, které lapají zbloudilé duše. Mezi Světlonoše patří i služebníci bohů Temnot, například Nefelktrah. Nicméně, i nejlepší hrdinové se vyhýbají zcela temným oblastem, kde přebývají nejmocnější lichové a další vyslanci Temnot. Šotci Z nepochopitelných důvodů žijí v Kraagu i šotci, což podle místních nepřispívá ničemu dobrému. Zajímavé také je, že když zemře šotek v Pravém světě, může zůstat (pokud chce) v Kraagu a nikdo ho nechytá ani nepronásleduje (ale nikdo se tomu nediví). Šotci mají také možnost se z Kraagu vrátit, potřebují jen „nasbírat“ dostatek síly, aby mohli projít i s novým tělem. Toto opět nikdo příliš neřeší a šotky nechá projít a hlavně: nikomu nechybí.

Rozhraní a smrt Rozhraní bývá mylně označováno jako svět zemřelých. Skutečných zemřelých z našeho světa zde najdeme jen malý zlomek; většina totiž ihned odputuje přes Ás do Mithasu. Proto je toto místo označováno mudrci jako Rozhraní - mez, pomezí, předěl - mezi životem a smrtí. Jakmile duše překročí brány Ásu, už pro ni není návratu. Naopak dokud se duše zemřelého pohybuje v Rozhraní, může být poměrně „snadno“ povolána zpět a oživena.

Duše zemřelých Podle skutků, které postava za života v Pravém světě vykonala, pak prochází v Kraagu danou zónou (je to zcela přirozené, přitáhne se do té části, která je jí

duševně blízka). Jak již názvy napovídají, je světlá oblast pro dobré postavy, temná pro zlé a šedá pro neutrální. Má se za to, že oblasti jsou odrazem Pravého světa a činů, které se v něm staly. Pokud má navrch Zlo, zvětší se i tmavá oblast. V nejhorší, tmavé zóně, se shlukují zlé bytosti a také duše těch, kteří odmítli pokračovat po smrti dále a stali se upíry (či dokonce lichy). Ti chytají putující duše a snaží se upít jejich sílu a vědomosti nebo je dokonce pohltit.

MAGIE V KRAAGU Magie v Rozhraní je velmi silná, tvoří podstatu tohoto světa. Mnoho „rostlin“ plodí mana krystaly a mnoho bytostí se živí manou. Postavám z Pravého světa zde ubývá duševní únava dvakrát rychleji. Mnoho tvorů zde je proto odolných proti různým magickým útokům a i jejich zbraně mohou zasahovat jako Magická síla nebo přízračný útok.

Magická zřídla V Rozhraní se nachází velké množství magických intersekcí, známých jako magická zřídla. Tyto oblasti představují jediné stále body, kde vyvěrá neobvyklé množství magie. Známe zřídla čtyř elementů (voda, země, oheň, vzduch), ale také života a smrti. Zřídla přitahují tvory stejní přirozenosti, tedy zřídla elementů své elementály, zřídla života a smrti tvory spjaté s těmito principy. Zřídla jsou poseta mana krystaly, které se zde objevují kondenzací magie. Viz také kapitola Svět.

CESTOVÁNÍ Průchod do Rozhraní Cesta do Rozhraní je velmi nebezpečná a obtížná (pokud nemluvíme o případu, že postava zemře, pak je to velmi snadné). Průchod pro živé je možný Branami, které ovšem nejsou příliš známé a střeží je Hlídači bohů spolu s mnoha pastmi. Na druhou stranu se lze dostat i pomocí kouzel nebo při zvláštních událostech. Bariéra oddělující Kraag je také velmi slabá v místech, kde zemřelo mnoho lidí (jejich duše otevřou cestu, kterou je pak mnohem snazší využít), dále pak místa, kde je mnoho nemrtvých (někteří totiž dokáží volně procházet a tím otevírají cestu dalším).

Cestování v Rozhraní Obecně platí čím tmavší oblast, tím hůře. Cestovatel se musí mít neustále na pozoru. Jelikož se vše mění, může si

ZEMĚ ILLIADORU - ROZHRANÍ

93 ustlat na poušti a probudit se uprostřed jezera. Nebo usne spokojeně ve Světlé oblasti a probudí se v Temné vedle hradu nějakého nekromanta nebo doupěte zlého démona. Mnoho tvorů dokáže sát životní sílu. Ti dobří to dělají jenom vůči rostlinám anebo sají pouze světelnou manu, ti temnější si nelámou hlavu a vysají neopatrnou postavu jako zralý meloun během pár okamžiků. Někteří démoni a nemrtví si také chytají duše a jiné tvory, aby z nich sílu vysávali průběžně a nemuseli se tolik namáhat sháněním něčeho nového. Z takového vězení utéct je často těžší než nemožné.

BOHOVÉ KRAAGU Bohové Rozhraní, na rozdíl od světa našeho, nepřebývají v nějaké vyšší sféře, ale žijí mezi smrtelníky. Bývají velmi okázalí - berou na sebe majestátní podobu, i když žádné hmotné tělo nepotřebují. Mocí se vyrovnají bohům našim a i oni podléhají vůli Tří, zejména Bralkura. O bozích Kraagu nemáme na Illiadoru mnoho znalostí, dokonce neznáme ani všechny jménem:

Xa’rahu Světlo, Řád dva spojené kruhy (jako číslice osm) symbolizující koloběh života a smrti Vzhled: mrak mihotajících barev Xa’rahu je božstvem životodárné síly, která tvoří podstatu většiny obyvatel Rozhraní. Jako takové má toto božstvo pro místní obyvatele význam boha léčení, ale také růstu a magie. Z našeho pohledu je toto božstvo nejvyšším zastáncem dobra v Rozhraní. V případě Xa’rahu nelze mluvit o muži ani ženě, jedná se o bytost podobnou obrovskému mraku vířícímu všemi barvami. Proplouvá krajinou a všechna místa, kterých se dotkne, náhle ožívají. Tvorové Kraagu, kterých se dotkne, jsou vyléčeni a posíleni. Pokud se s ní setkají dobrodruhové z Illiadoru, dotek Xa’rahu jim doplní magickou sílu a zdraví a vyléčí jejich nemoci. Xa’rahu bojuje o navrácení Řádu do svého světa, tedy návrat smrti a putování esencí zemřelých do rukou Neharoxe. Povaha: Symbol:

Pán upírů Absolutní Temnota, Chaos není znám temný stín olbřímích rozměrů pohlcující světlo Jméno Pána upírů neznáme. V našem světě se objevuje přibližně jednou za Povaha: Symbol: Vzhled:

jeden věk. Podle lidského chápání touží po moci a vládě. Má velkou moc nad dušemi zemřelých procházejících do Mithasu a pokud se mu zlíbí, může si je u sebe ponechat a vysílat je na náš svět, čímž si připravuje půdu pro svou vládu. Ovlivnit dokáže nejlépe esence hříšníků, zejména z řad nekromantů a temných vládců, ale pokud vydá dostatek síly, dokáže uvěznit, koho si umane. Pán upírů touží po vládě v našem světě. Miluje duše našich zemřelých a využívá je ke svým záměrům tím, že je vysílá v podobě nemrtvých do Illiadoru, kde hodlá sesadit zdejší bohy a převzít vládu. Zatím byl pokaždé, kdy vstoupil do našeho světa, zahnán zpět, ale občas se mu podaří zanechat zde několik agentů. K významným případům patří II. věk, kdy Pána upírů zahnal a spoutal Alvin, který z něj vymámil tajemství božské cesty, a Pána upírů pak propustil.

bytostí, sesílat božská kouzla Chaosu a mnoho dalšího. Jako dárek mu Bralkur věnoval několik mocných sluhů.

Bratrstvo Vlka Úkol bojovat s Pánem upírů a jeho přisluhovači je hlavním úkolem skupiny, která si říká Bratrstvo Vlka. Ta sdružuje velmi mocné osoby, zpravidla bývalé velekněze a staré mágy, kteří očekávají příchod Temného a obětují své životy, aby jej zahnali.

Nasi neutrální, Řád modrá hvězda velká šelma připomínající medvěda a lva Nasi se nejraději „odívá“ do podoby guanna, mocné šelmy připomínající křížence medvěda se lvem (guanna žije v Rozhraní). Tento bůh by v našem světě představoval božstvo lovu či války, možná smrti. Uctívají jej především tvorové žijící z lovu a zabíjení či sání životní síly. Nasi se, přes své zaměření a povahu, stal spojencem Xa’rahu v boji o znovunastolení Řádu, neboť ztrátou smrti ztratil mnoho ze své síly a následovníků (bez skutečné smrti se boje a zabíjení nikdo nebojí). Povaha: Symbol: Vzhled:

Zer-nathu-ytep Chaos dva propletené pentagramy Vzhled: není viditelný Zer patří mezi nejnebezpečnější bytosti Rozhraní. Svůj život a moc zasvětil Chaosu, když se spojil s Bralkurem a pomohl mu ukrást dar smrti z Rozhraní. Za svou službu byl bohatě odměněn dokáže (s určitým omezením) cestovat v čase, odsávat magii ostatních bohů a Povaha: Symbol:

ZEMĚ ILLIADORU - ROZHRANÍ