Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Aktuální problémy ochrany přírody a krajiny na Krnovsku Diplomová práce
Vedoucí práce: RNDr. Pavel Trnka, CSc.
Vypracovala: Lenka Vaňková Brno 2007
Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav aplikované a krajinné ekologie
2006/2007
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Řešitelka:
Lenka Vaňková
Studijní program:
Zemědělská specializace
Obor:
Agroekologie
Název tématu:
Aktuální problémy ochrany přírody a krajiny na Krnovsku
Zásady pro vypracování: 1.
Vypracujte studii týkající se aktuálních problémů ochrany přírody a krajiny na Krnovsku.
2.
Studie bude zpracována podle následující rámcové osnovy: Přírodní a geografické poměry zájmového území. Vyhodnocení vývoje a aktuálního stavu krajiny. Analýza zemědělské výroby, lesnictví, těžby surovin, průmyslu, vodního hospodářství, hydromeliorací a jiného hospodářského využívání a přetváření krajiny, stav osídlení a urbanizace (ve vztahu k ochraně přírody a krajiny). Současný stav ochrany přírody - síť zvláště chráněných území, významné krajinné prvky, zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů a ochrana jejich biotopů. Vybrané problémy ochrany přírody v regionu, problematika správního řízení, případně EIA nebo biologické hodnocení ad. Návrhy konkrétních ochranářských opatření (ve smyslu legislativních opatření zákona ČNR č. 114/1992 Sb., Programu Péče o krajinu ap.) s uvedením rámcového řešení.
3.
Fotodokumentace, přehled použité literatury.
Rozsah práce:
cca 70 str.
2
Seznam odborné literatury:
1.
PRIMACK, R. B. -- KINDLMANN, P. Biologické principy ochrany přírody. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 349 s. ISBN 80-7178-552-0.
2.
DEMEK, J. -- NOVÁK, V. Neživá příroda. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1992. 242 s. Nová řada. ISBN 80-85048-30-2.
3.
NOVÁK, V. -- HUDEC, K. Živá příroda. Brno: Muzej.a vlastivěd.společnost, 1997. 335 s. Nová řada. ISBN 80-85048-69-8.
4.
CULEK, M. - editor (1996): Biogeografické členění České republiky, Enigma, Praha
Datum zadání diplomové práce:
leden 2004
Termín odevzdání diplomové práce:
duben 2007
Lenka Vaňková
RNDr. Pavel Trnka, CSc.
řešitelka diplomové práce
vedoucí diplomové práce
prof. Ing. František Toman, CSc.
prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.
vedoucí ústavu
děkan AF MZLU v Brně
3
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Aktuální problémy ochrany přírody a krajiny na Krnovsku vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne………………………………………. podpis diplomanta……………………….
4
PODĚKOVÁNÍ
Děkuji touto cestou všem, kteří mě jakýmkoli způsobem podpořili při zpracování této diplomové práce. Především děkuji vedoucímu diplomové práce RNDr. Pavlu Trnkovi za cenné rady a připomínky. Poděkování patří i Ing. Dušanu Martiníkovi a organizáturům přednášek „Zelené město Krnov po deseti letech“ za poskytnutí vstupních údajů pro zpracování přírodních podmínek a konzultací. Poděkování patří rovněž pracovníkům MÚ v Krnově na odboru životního prostředí za ochotu a milý přístup.
5
Lenka Vaňková: Aktuální problémy ochrany přírody a krajiny na Krnovsku The current problems with conservation of nature and landscape of Krnovsko
ANOTACE Cílem diplomové práce bylo vypracovat studii týkající se aktuálních problémů ochrany přírody a krajiny na Krnovsku. Byly zde popsány přírodní a geografické poměry, hospodářské využívání a přetváření krajiny v minulosti až po současnost. Dále jsem popsala zeleň města Krnov, ÚSES, zvláště chráněné území, významné krajinné prvky, památné stromy a soustavu NATURA 2000. Finální část mé práce se sestává z případové studie – návrh a uskutečnění protierozní ochrany v rámci projektu Obnovy vodního režimu v krajině a rozebírá též aktuální problémy ochrany přírody.
ABSTRACK Our research object was to work out the study about the current problems with coservation of nature and landscape of Krnovsko. We described the natural and geografical conditions and furthermore we completed analysis about agricultural usage and deformation of the landscape from the past to nowadays. We completed analysis about green towns Krnov, ÚSES, specially protected territory, significant regional elements, monumental trees and the systéme of NATURA 2000. The final part of my research object consits the case study – proposal and realization against-erosive protection of the project Renewal landscape water relation and actual problems of conservation of nature.
Klíčová slova: OCHRANA – ÚSES – ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ – NATURA 2000 – OBNOVA VODNÍHO REŽIMU
Key words: CONSERVATION – ÚSES – SPECIALLY PROTECTED TERRITORY – NATURA 2000 - RECLAMATION WATER MODE
6
OBSAH 1. ÚVOD …………………………………………………………………………. 9 2. PŘÍRODNÍ POMĚRY ………………………………………………………... 10 2.1. Základní údaje a vymezení území ………………………………………... 10 2.2. Geologická charakteristika ……………………………………………….. 10 2.3. Geomorfologická charakteristika ……………………………………….... 11 2.4. Hydrogeologická charakteristika ……………………………………….... 14 2.5. Hydrologická charakteristika …………………………………………….. 14 2.5.1. Povrchové vody ………………………………………………….... 14 2.5.2. Podzemní vody ……………………………………………………. 17 2.5.3. Stojaté vody ……………………………………………………….. 17 2.6. Pedologická charakteristika ……………………………………………… 19 2. 7. Klimatická charakteristika ……………………………………………..... 19 2.7.1. Teplota vzduchu …………………………………………………… 20 2.7.2. Vlhkost vzduchu …………………………………………………… 21 2.7.3. Sluneční svit ……………………………………………………….. 21 2.7.4. Průměrný měsíční a roční úhrn srážek …………………………….. 21 2.7.5. Směr a rychlost větru ……………………………………………. .. 22 2.7.6. Kvalita ovzduší …………………………………………………..... 22 2.8. Biotická charakteristika ………………………………………………….. 24 2.8.1. Flóra ……………………………………………………………….. 24 2.8.2. Fauna ………………………………………………………………. 25 3. HISTORICKÝ VÝVOJ A SOUČASNÉ VYUŽITÍ KRAJINY ……………… 27 3.1. Pojem krajina …………………………………………………………….. 27 3.2. Stav a vývoj osídlení Krnovska ………………………………………….. 28 3.3. Lesnictví ………………………………………………………………..... 31 3.4. Zemědělství ……………………………………………………………… 33 3.5. Těžba nerostných surovin ……………………………………………….. 34 3.6. Doprava ………………………………………………………………….. 35 3.7. Urbanizace a hospodářský vývoj ………………………………………... 36 3.7.1. Historie Krnova ………………………………………………….. 36 4. ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY ………………………….. 40 4. 1. Definice a cíle ………………………………………………………….. .40
7
4. 2. Základní terminologie, obecné zásady funkce a tvorby ………………. 40 4. 3. Rozmístění, rozsah, legislativa ………………………………………... 42 4. 4. Dosavadní vymezení ÚSES na Krnovsku …………………………….. 43 4.4.1. Městská zeleň …………………………………………………… 43 4.4.2. Charakteristika vybraných biocenter …………………………… 47 4.5. Hodnocení ekologické stability krajiny ………………………………... 50 5. CHRANĚNÁ ÚZEMÍ NA KRNOVSKU ………………………………….. 52 5.1. Legislativní zajištění ochrany přírody a krajiny ……………………….. 52 5.2. Zvláště chráněná území ………………………………………………... 52 5.2.1. Přírodní památka Staré hliniště …………………………………. 52 5.2.1.1. Flóra ……………………………………………………. 54 5.2.1.2. Fauna ………………………………………………….... 54 5.2.1.3. Ochrana a návrhy na řešení …………………………...... 55 5.3. Významné krajinné prvky ……………………………………………... 56 5.3.1. Významný krajinný prvek Chomýž …………………………...... 56 5.4. Památné stromy ……………………………………………………….. 58 5.4.1. Vymezení základních pojmů ………………………………….... 58 5.4.2. Památné stromy na Krnovsku …………………………………... 59 6. NATURA 2000 …………………………………………………………….. 61 6.1. Navržená lokalita PP Staré hliniště …………………………………..... 61 7. PŘÍPADOVÁ STUDIE – OBNOVA VODNÍHO REŽIMU V KRAJINĚ ... 63 7.1. Úvod …………………………………………………………………… 63 7.2. Příprava projektu ……………………………………………………… 63 7.3. Komplexní protierozní ochrana území na zemědělských půdách ……... 64 7.3.1. Organizační opatření ……………………………………………. 64 7.3.2. Agrotechnická opatření …………………………………………. 66 7.3.3. Biotechnická protierozní opatření ………………………………. 66 7.4. Realizace projektu ……………………………………………………... 67 7.5. Závěr …………………………………………………………………… 68 8. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY OCHRANY PŘÍRODY ……………………...... 70 9. DISKUSE …………………………………………………………………… 73 10. ZÁVĚR ……………………………………………………………………. 74 11. LITERATURA ……………………………………………………………. 75 12. PŘÍLOHY …………………………………………………………………. 79 8
1. ÚVOD Příroda a krajina na Krnovsku, modelovaná kontinentálním ledovcem, poskytovala útočiště lidem již před 30 000 lety. Původní zeměpanský hvozd byl vykácen a vzniklé plochy sloužily k zemědělským účelům. Úrodná půda v nivě řek Opavy a Opavice byla zdrojem obživy a čisté vody, tedy dobrý předpoklad pro trvalé osídlení. Přírodní krajina se v průběhu let změnila v krajinu kulturní a její vývoj nekončí ani dnes. Zvyšující se nároky člověka, vyvíjejí stále větší tlak na přírodu, která ustupuje do pozadí. Ochrana přírody a krajiny již dávno není jen místní záležitostí, ale stává se celosvětovým problémem, který je nutné neprodleně řešit. Snaha o nápravu má již i legislativní podklad, což jen dokazuje závažnost této situace. Cílem mé diplomové práce je posouzení aktuálních problémů ochrany přírody a krajiny na Krnovsku. Obsahově je členěna do tří částí. První část je zaměřena na charakteristiku přírodních podmínek, hospodářského využívání, historického a aktuálního stavu území. Druhá část je věnována popisu územního systému ekologické stability, zvláště chráněných území, památných stromů a soustavě NATURA 2000. Třetí část se zabývá případovou studii – návrhem a realizací komplexní protierozní ochrany území v rámci projektu Obnovy vodního režimu v krajině a aktuálním problémům ochrany přírody.
9
2. PŘÍRODNÍ POMĚRY 2.1. Základní údaje a vymezení území Krnovsko se nachází v České republice v Severomoravském kraji v okrese Bruntál. Jeho rozloha činí 78,63 km2. Hranice zájmového území tvoří na severu česko-polská státní hranice, která se ve značné části své délky ztotožňuje na západě s vodním tokem Opavice a na východě s tokem Opavy. Vnitrostátní hranice Krnovska na východě tvoří Hájnický potok. Na jihovýchodě zasahuje tato pomyslná hranice vrh Strážiště s rozhlednou, patřící obci Úvalno. Jih zájmového území zaujímá obec Býkov-Laryšov, jihozápad pak obec Brantice a Loučky. Na západní straně se tyčí Bednářský vrh, který dosahuje
se svými 588 m. n. m. nejvyšší nadmořské výšky na Krnovsku. Na
severozápadě zasahuje
do území část katastru obce Hošťálkovy a na severu část
katastru obce Krásné Loučky.
2.2. Geologická charakteristika Skalní podloží zájmového území je budováno moravskoslezským paleozoikem Českého masivu – spodním karbonem. Spodní karbon ve východní části Krnovska je tvořen moravickým souvrstvím, v západní části území Krnovska je pak tvořen hornobenešovským souvrstvím. V obou případech se jedná o flyšová souvrství, která jsou provrásněna a silně tektonicky postižená, prostoupená hustou sítí puklin (Kolektiv 2005, upraveno). Kromě toho zasahuje do katastru Krnova od jihu (směrem od kopce Ovčák 466m u Býkova) úzký výběžek lytidů šternbersko-benešovského pruhu. Do zájmového území proniká v místech Chařové a Kostelce (Zapletal 1969). Hluboké skalní podloží pod Krnovem je protnuto regionálními zlomy hlubokého založení směrů SZ – JV opavická zóna, nebo také okrajový zlom Nízkého Jeseníku, SV – JZ brantické poruchové pásmo. Výsledkem uvedené tektoniky skalního masivu je deprese (kotlina) povrchu skalních kulmských hornin, překrytá sedimentární formací o mocnosti asi 40 až 80 metrů. Sedimentární formace Kulmská
souvrství
jsou
překryta
mocnými
sedimenty
kvartérního
staropleistocenního kontinentálního zalednění, které jsou na povrchu překryty
10
středněpleistocenními a holocenními fluviálními sedimenty. Fluviální sedimenty spojených údolních niv řek Opavy a Opavice dosahují mocnosti 6 až 8 metrů (Kolektiv 2005). Kulmské horniny, tvořené drobami, břidlicemi a slepenci, pokrývají většinu území (Zapletal a Kubalec 1959). Kvartérní geologický vývoj Území města Krnova se nachází nad protáhlou depresí, založenou v kulmských horninách zaklesnutím podél okrajového zlomu Nízkého Jeseníku a rozčleněním řadou příčných zlomů v důsledku neogenní germanotypní tektoniky. Kry Nízkého Jeseníku poklesly relativně i absolutně. V oblasti dnešního Krnova získaly kry jen nevelké nadmořské výšky. Erozní činností vod byly druhotně hluboce rozřezány při vzniku erozních údolí. Do tohoto už silně rozbrázděného reliéfu zasáhl v pleistocénu dvakrát ledovec, jehož vliv je v bližším okolí Krnova dobře sledovaný.
Území je
charakteristické mohutným kvartérním pokryvem. V kvartéru bylo toto území nejdříve jako předpolí kontinentálního ledovce vystaveno modelační činnosti periglaciálního klimatu, poté překryto souvkovými hlínami a vlastním ledem. Ze čtyř ledových dob zasáhly zájmové území prokazatelně dvě. Mocnost ledovcového překryvu dosahovala několik desítek metrů, v prostoru ústí Opavice až 100 metrů. Průzkumným vrtem, byl zastižen doposud neznámý významný relikt glaciálních sedimentů o mocnosti 15,0 m v morfologickém sedle (kóta 407 m) mezi Kosteleckým vrchem (kóta 472 m) a Svinnou (kóta 491m) (Kolektiv 2005).
2.3. Geomorfologická charakteristika Sledovaná
oblast
se
rozkládá
na
rozhraní
dvou
výrazně
odlišných
geomorfologických jednotek – Slezské nížiny a Nízkého Jeseníku. Podle Demka a kol. (1987) se přiřazuje Krnovsko k okrskům Krasovská a Lichnovská vrchovina, Opavická niva a Opavsko-moravická niva. Přesné geografické zařazení je uvedeno v tabulce č. 1 a znázorněno na mapce č. 1.
11
Tab. 1. Geomorfologické členění Krnovska (Demek et. al 1987) provincie
Česká vysočina
Česká vysočina
Středoevropská nížina
subprovincie
oblast
celek
podcelek
okrsek
Krkonošsko-
Krkonošsko-
Středopolské
jesenická
jesenická
nížiny
soustava
soustava
Jesenická
Jesenická
podsoustava
podsoustava
Nízký Jeseník
Zlatohorská
Opavská
vrchovina
pahorkatina
Brantická
Jindřichovská
Poopavská
vrchovina
pahorkatina
nížina
Krasovská
Opavická niva
Opavsko-
vrchovina
–
Slezská nížina
moravická niva
Lichnovská vrchovina
Podle Zapletala (1969) se území Krnovska vyvíjelo jako okrajová část hercínského pohoří na jehož povrch působilo ve složitém vývoji několik fází zarovnávání. Vrcholové části kopců byly rozrušeny a snešeny. V neogénu bylo území rozčleněno v složitou soustavu ker o různých výškách. Na území dnešního Krnova získala pohoří nevelké nadmořské výšky se silně zahloubenými údolími vodních toků především řeky Opavy, Ježnického, Kobylího a Hájnického potoka. Údolí měla profil erozního typu „V“. Do tohoto území zasáhl v pleistocénu dvakrát kontinentální ledovec, který ovlivnil tvar a reliéf krajiny. Vznikly zarovnané ploché vrchoviny s hlubokými širokými údolími profilu „U“, z nichž vystupují vyvýšeniny kupovitých tvarů s příkrými svahy. Pleistocénní kontinentální ledovec zasáhl v době staršího halštrovského a mladšího sálského zalednění, po němž zůstala krajina s charakteristickými glaciálními formami reliéfu. Po ústupu ledovce v mladším pleistocénu a periglacionálního přemodelování vodní soustavy dosáhlo území konečné podoby.
12
Přítomnost ledovce v tomto území dokazují zdejší nánosy štěrků a písků, jílů, ératické bloky cizích hornin (bludné balvany). V periglaciálních podmínkách bylo území Krnovska překryto vrstvou spraše, později odvápněním změněnou ve sprašové hlíny. Pleistocénní zalednění jak zjišťujeme, mělo tedy značný vliv na utváření zdejší krajiny a nepřímo také působilo na klima Krnovska. Obecně mnoho stop po zalednění nacházíme podél vodních toků, vlivem antropogenních odkryvů v pískovnách, štěrkovnách, stavebních výkopech a při polních pracích. Centrální část katastru Krnova (krnovské kotliny) tvoří typ reliéfu akumulačního, okrajové území na severu, západě a jihu tvoří typy reliéfu erozně denudačního. Reliéf akumulační Je tvořen říční rovinou údolních spojených niv řek Opavy a Opavice. Tyto údolní nivy jsou z převážné části zastavěné městskou aglomerací. Na severním okraji údolní nivy Opavice jsou zachovány relikty vyšších teras překryté sprašovými návějemi. Reliéf erozně denudační Svahy údolní nivy na jihovýchodě, jihu a jihozápadě náleží Brantické vrchovině, která z této strany obklopuje město Krnov. Vyšší svahy údolní nivy Opavice na severu náleží nejvýchodnějšímu výběžku Jindřichovské pahorkatiny. Směrem k východu přechází reliéf do Poopavské nížiny, která je součástí Opavské pahorkatiny v rámci rozsáhlé Slezské nížiny. Brantickou vrchovinu lze dále rozdělit údolím řeky Opavy na východní – nižší Lichnovskou vrchovinu a západní – vyšší Krasovskou vrchovinu. Do západní části Krnova odbočuje z hlavního masívu brantické vrchoviny směrem k východu několik horských hřebenových pásem, u nichž lze předpokládat jejich ponořování pod komplex fluvioglaciálních uloženin dále směrem k východu pod centrální území Krnova. Severní ukončení Brantické vrchoviny v jižní části města Krnova je zvýrazněno tvz. Chařovským stupněm ležícím v některých místech až 45 m nad hladinou řeky Opavy. V Jindřichovské pahorkatině na severu území dosahují vrcholy maximálně úrovně 376 m nad mořem. V okolí Krnova existuje značné výškové rozdíly mezi bázemi přehloubených depresí pod terasovitými stupni, které vznikaly pravděpodobně vlivem tektonických pohybů v terciéru a v nejstarším kvartéru na starých tektonických liniích (Kolektiv 2005, upraveno).
13
2.4. Hydrogeologická charakteristika Zájmové území je budováno dvěma hydrogeologickými formacemi: Sedimentární formace V sedimentárních formacích jsou zastoupeny kvartérní sedimenty glaciální, glacifluviální, fluviální a deluviální, charakterizované průlinovou propustností. Pro oběh podzemních vod jsou nejpříznivěji disponovány sedimenty glacifluviální a fluviální, tvořící spojitý hydrogeologický průlinový kolektor. V tomto kolektoru jsou založena obě krnovská prameniště, využívaná pro vodárenské zásobení města a to prameniště Zlatá Opavice a Kostelec. Pro obě prameniště jsou vyhlášena ochranná pásma. Formace fundamentu Formace fundamentu je budována spodnokarbonskými sedimenty ve vývoji moravického a hornobenešovského souvrství. Je charakterizována puklinovou propustností hornin. V rámci obou souvrství plní pelity spíše funkci hydrogeologických izolátorů, z důvodů, že jsou prostoupeny jemnější sítí puklin, jejíž propustnost již od povrchu ztěží přesahuje rámec kapilarity a často bývají zcela zatěsněny jílovitou komponentou, nebo chemickými sraženinami. Psamity a psefity je možno označit lokálně za hydrogeologické kolektory v závislosti na jejich tektonickém postižení. Hrubozrnné typy hornin jsou křehké a vytvářejí průběžně rozpukané úseky pro potenciální puklinový oběh podzemních vod (Kolektiv 2005).
2.5. Hydrologická charakteristika Krnovsko náleží k úmoří Baltského moře, povodí Odry, do níž odvádí své vody řeka Opava se svým levým přítokem Opavicí. Krnovskem dále protékají pravé přítoky řeky Opavice Kobylí potok, Hůrka a Ježnický potok a zleva do Opavy u Brantic ústící Krasovka a z Polska přitékající Mohla. Do řeky Opavy se zprava vlévá Hájnický potok a z leva Opavice a Trmanický potok.
2.5.1. Povrchové vody Největší řekou popisovaného území je řeka Opava pramenící v Hrubém Jeseníku ve výšce kolem 800 m n. m. v rašeliništní rezervaci u osady Rejvíz. Z rašeliniště vyvěrá jeden ze tří pramenních toků Černá Opava, uznávaná jako tok hlavní. V některých
14
mapách je stejným názvem označován i její pravostranný přítok pod Rejvízem, který odvádí vody ze svahů horského pásma Orlík. Opavy Bílá a Střední, které pramení pod Pradědem, se s Černou Opavou stékají ve Vrbně pod Pradědem. Tok vede dále jihovýchodním směrem zvolna se rozšiřujícím údolím, které se pod Krnovem rozevírá do široké údolní nivy. Ještě nad Krnovem ztrácí Opava bystřinný charakter, její koryto začíná meandrovat a pokračuje tak v podstatě až k Ostravě. Opava je se svým 122 km dlouhým údolím nejdelší řekou v povodí Odry. Obr. 1 Řeka Opava pohled z mostu u Městské knihovny v Krnově v obou směrech
Řeka Opavice, ústící do Opavy v Krnově, je nejsilnějším levým přítokem Opavy. Pramení ve Zlatohorské vrchovině navazující na Hrubý Jeseník nad obcí Heřmanovice a je na téměř třech čtvrtinách 35km délky bystřinou. Teprve pod Městem Albrechtice se sklon řeky zmírňuje a koryto nabývá říčního charakteru s tendencí k vytváření meandrů. Údolní brázda řeky je úzká a jen zvolna se rozšiřuje u Města Albrechtic. Ani pod touto velkou obcí, až ke Krnovu, není údolí výrazně široké, pouze sklon jeho svahů se zmírňuje. Téměř po celé délce toku bylo údolí již v minulosti souvisle osídleno. Soustředěná nebo rozptýlená zástavba je rozmístěna podél řeky a souběžně silnice. Ochrana zástavby a cesty a energetické využívání vody byly důvody, které vedly k úpravám koryta řeky. Regulační práce na řece Opavici probíhaly v původních korytech, což bylo dáno jednak morfologií terénu, jednak hraniční funkcí toku (Brosch 2005, upraveno). Kobylí potok přivádí své vody od západu u obce Křížová ve výšce 625 m n. m. Protéká přes Vraclávek a Hošťálkovy a vlévá se zprava do Opavice v Krásných Loučkách v nadmořské výšce 343 m n. m. Celková délka toku je 11,3 km, na vymezeném území má délku 3 km. Průměrný průtok u ústí je 0,18 m3.s-1.
15
Hůrka (dříve Chomýžka) je krátký potok pramenící v sedle mezi vrchy Tříslový (566 m) a Kobylí (498 m) v nadmořské výšce 445 m a po 2,8 km toku se v nadmořské výšce 328 m vlévá v Chomýži zprava do Opavice. Ježnický potok pramení v sedle mezi vyhlídkou (550 m) a Bednářským vrchem (588 m), protéká Ježníkem a na severozápadním okraji města Krnova se vlévá zprava do Opavice v nadmořské výšce 325 m. Celková délka jeho toku je 4,3 km. Mohla je levý přítok Opavice. Přitéká do krnovského předmostí z polských Pietrowic. Má délku 9,75 km. Na našem území protéká jen její poslední část 2 km v úseku v nadmořské výšce 331-315 m n. m. Krasovka pramení severovýchodně od Karlovic ve výšce 619 m n. m. Protéká obcí Krasov a Radim. Ústí zleva do řeky Opavy u Brantic ve výšce 345 m n. m. Délka toku je 13,8 km. Průměrný průtok u ústí je 0,27 m3.s-1. Trmanický potok přitéká na území Horního předměstí Krnova od severu z polských Ciermiecic a vlévá se do Opavy zleva v nadmořské výšce 310m n. m. Jeho délka na našem území je zhruba 1,2 km. Hájnický potok, pravý přítok Opavy, pramení u Dubnice (jižně od Krnova) a od Laryšova má k ústí délku 6,6 km. Protéká Býkovem a u Úvalna se vlévá do řeky Opavy v nadmořské výšce 295 m (Blucha 1969, upraveno). Z hlediska regionů povrchových vod se nachází na Krnovsku následující oblasti viz. mapka č.2 (Vlček 1971): ▪ II – B - 4 – b ▪ III – B – 3 – d Jednotlivé symboly znamenají: oblasti vodnatosti:
II … málo vodná (specifický odtok 3 – 6 l. s-1.km-2, nejvodnější měsíc III.) III … středně vodná (6 – 10 l. s-1.km-2, nejvodnější měsíc III.)
retenční schopnost:
B … malá (poměr 355-denního specifického odtoku ku průměr. specifickému odtoku je 11 – 20 %)
stupeň rozkolísanosti odtoku (je dán poměrem 100letého specifického odtoku ke specifickému odtoku 355 dennímu): 3 … středně rozkolísaný (1001 – 2500) 4 … silně rozkolísaný (2501 a více) součinitel odtoku:
b … nízký (0,11 – 0,20) d … dost vysoký (0,31 – 0,45) 16
Krnovsko se nachází v oblasti málo až středně vodné, s malou retenční schopností a se středně až silně rozkolísaným odtokem. Součinitel odtoku je dost vysoký v severozápadní západní, a jiho-západní oblasti předmětného území. Naproti tomu severní, východní a jižní oblast zájmového území má součinitel odtoku nízký.
2.5.2. Podzemní vody Podzemní vody zájmového území mají zvýšený obsah železa a manganu. Pochází pravděpodobně z tělesa železných rud pod kvartérním pokryvem v oblasti města, nebo z čediče vulkanického původu, doloženého západně od Ježníku. Hlubší zvodeň se nachází pod velkou částí města Krnova a spolu s Kosteleckým zdrojem je zásobárnou pitné vody. Pozůstatkem sopečné činnosti byly i dva minerální prameny v Lázeňské ulici a jižně a severně od města i v Guntramovicích a v Kostelci, kdysi využívané (Blucha 2007). Krnovsko patří do uvedených regionů podzemních vod viz. mapka č. 3 (Kříž 1971): ▪ II C 2 ▪ II F 2 ▪ II F 3 Jednotlivé symboly představují: zákl. typy podzemních vod: II …. se sezónním doplňováním zásob časový výskyt průměrných měsíčních stavů hladin a vydatnosti pramenů: C … nejvyšší v březnu a dubnu, nejnižší v září až listopadu (s přechodným poklesem v červenci nebo srpnu) F … nejvyšší v květnu a červnu, nejnižší v září až listopadu (s přechodným poklesem v červenci nebo srpnu) spec. odtok podzemních vod: 2 … 0,31 – 0,50 l. s-1.km-2 3 … 0,51 – 1,00 l. s-1.km-2 Krnovsko se nachází v regionu mělkých podzemních vod se sezónním doplňováním jejich zásob. Nejvyšších stavů dosahují na většině zájmového území v květnu až červnu, přechodný nedostatek se projevuje v červenci a v srpnu.
2.5.3. Stojaté vody Ve sledované oblasti se nachází řada pramenišť, mrtvá ramena toků, významné ekosystémy – mokřady a rybníky.
17
Na východním okraji Krnova, na pravém břehu řeky Opavy, vzdálen od ní jen několik desítek metrů, se nachází Petrův rybník. Hladina rybníka je v nadmořské výšce 301,75 m n. m. Celková rozloha při úplném naplnění činí 37 ha. Maximální hloubka Petrova rybníka je při plném stavu 3,8 m u jižní části hlavní hráze. Celkový objem činí 601 300 m3 (Zapletal 1969, upraveno). Petrův rybník slouží podle Brosche (2005) jako základna Účelového rybářského hospodaření (ÚRH) založena na: - vytvoření příznivé kvantitativní a kvalitativní skladby zarybnění, - řízeném ovlivňování a udržování rybí osádky vysazováním vhodných druhů ryb a na regulačních odlovech nežádoucích ryb, - funkci rybí osádky jako indikátoru havarijního znečištění vody v nádrži, - udržování dobrého zdravotního stavu ryb a jeho kontrole. Je to též významné nadregionální biocentrum, plnící řadu funkcí. Na prvním místě se bezesporu nachází funkce biologická, kromě chovu ryb zde nachází útočiště vodní ptactvo, obojživelníci a jiní živočichové. Velmi podstatná je i funkce klimatická, Petrův rybník zvyšuje vzdušnou vlhkost, plní též funkci vodoochrannou (protipovodňová hráz, zavlažování polí), estetickou a v neposlední řadě funkci rekreační. Obr. 2. Petrův rybník
Další rybníčky na Krnovsku jsou jen malé. V intravilánu je nalezneme v parku na Chařovské ulici, v extravilánu na levém břehu potoka Mohly v Mlýnském dvoře, nedaleko Chomýže, v obci Býkov, v obci Brantice a v lesním porostu Cvilín u Červeného Dvora Horní a Dolní Hájnický rybník na Hájnickém potoce. Žádný však není větší než půl hektaru.
18
2.6. Pedologická charakteristika Podle Pelíška a Sekaninové se v oblasti vyskytují tyto typy půd (mapka č. 4): a) Na říčních sedimentech, v údolí kolem vodních toků – nivní hydromorfní půdy až glejové půdy. b) Na ostatních matečních horninách: - ilimerizované půdy podzolové (vyskytují se ve vyšších polohách), - přírodní hnědozemě, - pravé hnědé lesní půdy nížin a pahorkatin. Půdotvorným substrátem jsou zvětraliny sedimentů břidlic a drobů. Půdy mají přírodní charakter nebo jsou zemědělsky zkulturněny. Hloubka kolísá podle svažitosti terénu. Celkově však můžeme říci, že zde převažují půdy hluboké až velmi hluboké (více než 100 cm). V oblasti převažují tyto druhy půd (mapka č. 5): - jílovito-hlinité, - hlinité. Obsah humusu v zemědělských půdách kolísá. Je střední až vysoký, v průměru 3%. Nikde však není příliš nízký, nebo naopak příliš vysoký. půdní reakce je neutrální až kyselá (cca ph =6) (Zapletal 1969, upraveno).
2.7. Klimatická charakteristika Klima Krnovska s polohou 50°05´ severní zeměpisné šířky má charakter středoevropského atlanticko-kontinentálního podnebí mírného pásu. Podle E. Quitta (1971) je zájmové území klimatograficky zařazeno do oblasti MT7 a MT9. Do vymezené oblasti zasahují ze západu především oblasti MT2 a i CH7 (mapka č. 6). MT9 – charakterizuje dlouhé léto, teplé, suché až mírně suché, přechodné období krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká zima, mírná, suchá, s krátkým trváním sněhové pokrývky. MT7 - charakterizuje normálně dlouhé mírné, mírně suché léto, přechodné období je krátké, s mírným jarem a mírně teplým podzimem, zima je normálně dlouhá, mírně teplá, suchá až mírně suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. MT2 – charakterizuje krátké léto, mírně až mírně chladné, mírně vlhké, přechodné období krátké s mírným jarem a mírným podzimem, zima je normálně dlouhá
19
s mírnými teplotami, suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou. CH7 - charakterizuje velmi krátké léto, mírně chladné a vlhké, přechodné období je dlouhé, mírně chladné jaro a mírný podzim, zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhou sněhovou pokrývkou.
Tab.2. Klimatické charakteristiky jednotlivých oblastí (Quitt 1971) Charakteristika
CH7
MT2
MT7
MT9
10 - 30
20 - 30
20 – 30
30 – 40
120 - 140
140 - 160
140 - 160
140 - 160
140 - 160
110 - 130
110 - 130
110– 130
Počet ledových dnů (tmax< -0,1°C)
50 - 60
40 - 50
40 - 50
30 – 40
Průměrné teploty v lednu (°C)
-3 až -4
-3 až -4
-2 až -3
-3 až -4
15 - 16
16 - 17
16 - 17
17 – 18
v dubnu (°C)
4-6
6-7
6-7
6–7
v říjnu (°C)
6-7
6-7
7-8
7–8
Prům. počet dnů se sráž. 1 mm a více
120 - 130
120 - 130
100 - 120
100 - 120
Sráž. úhrn ve vegetačním obd. v mm
500 - 600
450 - 500
400 - 450
400 - 450
Srážkový úhrn v zimním období
350 – 400
250 - 300
250 - 300
250 - 300
Počet dnů se sněhovou pokrývkou
100 – 120
80 - 100
60 - 80
60 – 80
Počet dnů zamračených
150 – 160
150 - 160
120 - 150
120 - 150
40 – 50
40 - 50
40 - 50
40 - 50
Počet letních dnů (tmax> 25°C) Počet dnů s prům. teplotou 10°C a více Počet mrazových dnů (tmin< -0,1°C)
v červenci (°C)
v mm
Počet dnů jasných
2.7.1. Teplota vzduchu Z dlouhodobého měření v meteorologické stanici v Krnově vyplývá průměrná roční teplota vzduchu 7,8°C. Nejteplejší v celé historii byl rok 2000 s roční teplotou 9,9°C a nejchladnější rok 1940 s teplotou 5,7°C. S průměrně 17°C je červenec nejteplejším měsícem roku, nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou -2,3°C. V celé historii pozorování byl nejteplejším měsícem srpen roku 1992 s průměrnou teplotou 23,1°C. S průměrnou teplotou vzduchu -13,8°C byl únor 1929 nejchladnějším měsícem. Absolutně nejvyšší zaznamenaná teplota vzduchu byla 36,6°C dne 9. a 29. srpna 1992. 26. leden 1933 byl den s nejnižší zaznamenanou teplotou vzduchu: -30,5°C. Minimální
20
přízemní teplota vzduchu (měří se v 5 cm nad zemí) byla zaznamenána dne 14. ledna 1987 (-31,7°C). V Krnově se průměrně vyskytují minimálně čtyři tropické dny (dny s maximální teplotou vzduchu 30°C a více). Nejvíce těchto dnů: 23 bylo v roce 1992. Průměrně se vyskytuje 34 letních dnů (maximální teplota vzduchu 25°C a více). Nejvíce těchto dnů: 68 bylo v letech 1992 a 2002. V jednom roce je průměrně zaznamenáno 113 mrazových dnů (den s minimální teplotou vzduchu nižší než 0°C). Nejvíce těchto dnů 139 bylo v letech 1940 a 1980. Průměrně zaznamenáváme 38 ledových dnů, tj. dnů kdy je maximální teplota vzduchu nižší než 0°C. Nejvíce těchto dnů: 74 bylo v roce 1969. Za dva roky se v Krnově vyskytnou průměrně tři arktické dny (maximální teplota vzduchu je nižší nebo rovnou -10°C). Nejvíce těchto dnů: 18 bylo v roce 1940. Průměrný nástup prvních mrazu je okolo 14. října a průměrné datum posledního mrazu je 28. dubna.
2.7.2. Vlhkost vzduchu Průměrná roční relativní vlhkost vzduchu je 82,4 %. Průměrně nejnižší je relativní vlhkost vzduchu v dubnu (76 %) a nejvyšší v prosinci (88 %).
2.7.3. Sluneční svit Slunce svítí průměrně 1530 hodin ročně. Nejvíce svítí slunce v červenci (více než 200 hodin), naopak nejméně svítí slunce v prosinci (43 hodin). Průměrně se v Krnově vyskytuje 280 dnů se slunečním svitem. Nejvíce těchto dnů je v červenci a srpnu, průměrně více než 28 za měsíc. Nejméně v prosinci, kdy je to méně než 16 dnů v měsíci.
2.7.4. Průměrný měsíční a roční úhrn srážek V Krnově spadne průměrně za rok 617 mm srážek (1 mm = 1 l.m-2). Je to téměř přesně o 200 mm méně než je srážkový normál pro Moravskoslezský kraj. Krnovsko se nachází v „dešťovém stínu“ Nízkého Jeseníku. Srážkový normál pro okres Bruntál je o 150 mm vyšší. Nejvíce srážek spadlo v Krnově v roce 1977 (917,5 mm) a nejméně v roce 1928 (417,0 mm). Nejvyšší měsíční srážkový úhrn byl v červenci 1997 (okolo 314 mm). Nejnižší měsíční srážkový úhrn: 1 mm byl zaznamenán v březnu 1974 a září 1959. Nejvyšší denní úhrn srážek: 89,2 mm byl zaznamenán dne 6. července 1997. Za rok je průměrně zaznamenáno 134 dnů se srážkami. Nejvíce těchto dnů: 201 bylo v roce 1958. 21
Průměrně je v Krnově naměřeno 90 cm nového sněhu za rok. Nejvíce: 198 cm v roce 1958, nejméně v roce 1989 (nebyla zaznamenána sněhová pokrývka o výšce 1 cm nebo více, pouze sněžení, sněhový poprašek a nesouvislá sněhová pokrývka). Maximální výška celkové sněhové pokrývky: 65 cm byla zaznamenána 10. ledna 1941. Průměrně je v Krnově zaznamenáno 44 dnů se sněžením a 46 dnů se sněhovou pokrývkou 1 a více cm.
2.7.5. Směr a rychlost větru Průměrná roční rychlost větru je v Krnově 2,6 m/s. Nejvíce fouká vítr v lednu (3,2 m/s), nejméně v srpnu (2,1 m/s). Převládajícím směrem větru je směr západní, dále pak směr jižní, jihozápadní a severozápadní.
2.7.6. Kvalita ovzduší Ovzduší představuje citlivou složku životního prostředí. Na předmětném území se uplatňují zejména lokální, ale také regionální a nadregionální imisní vlivy. Producenty emisí hlavních znečišťujících látek jsou průmysl, lokální vytápění a doprava. Na Krnovsku jsou platné imisní limity ve většině případů plněny s dostatečnou rezervou. Výjimku tvoří koncentrace benzo(a)pyrenu. Měření znečištění ovzduší probíhá na měřící stanici umístěné na náměstí Hrdinů v Krnově, které na náklady Města Krnov zajišťuje Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě. Jsou měřeny následující ukazatele: oxid siřičitý, ozón, oxidy dusíku, benzen, benzo(a)pyren, polétavý prach a těžké kovy (www.krnov.cz, upraveno). Tab. 3. Průměrné roční koncentrace v roce 2004 (www.krnov.cz) naměřená koncentrace (µ/m3)
limitní koncentrace (µ/m3)
PM 10 polétavý prach
16,6
40
benzen
2,78
5 (platí od 1.1.2010)
Benzo(a)pyren
3,04
1 (platí od 31.12.2012)
0,00071
0,005 (platí od 31.12.2012)
0,02
0,5 (platí od 31.12.2012)
Ni nikl
0,00201
0,02 (platí od 31.12.2012)
As arsen
0,00137
0,006 (platí od 31.12.2012)
Hg rtuť
0,00439
limit není stanoven
Znečišťující látka
Cd kadmium Pb olovo
22
Tab. 4. Výsledky jednodenních imisních měření hlavních znečišťujících látek (Kolektiv 2005) SO2
NO2
O3
Prach PM10
prům. denní
max. 1 hod.
max. 8 hod.
prům. denní
koncentrace
koncentrace
klouzavý
koncentrace
(µ/m3)
(µ/m3)
průměr (µ/m3)
(µ/m3)
15.5.2001
5
45
111
29
4.9.2001
<3
10
54
14
4.12.2001
15
34
22
27
19.2.2002
<3
28
61
24
28.8.2002
5
53
77
39
11.12.2002
38
51
4
58
16.6.2003
8
32
54
20
10.12.2003
48
46
48
42
29.6.2004
8
28
34
22
7.12.2004
29
40
20
32
Imisní limity
125
200
120
50
Datum
Zatížení oblasti benzo(a)pyrenem Benzo(a)pyrenem, polycyklický aromatický uhlovodík, má schopnost dlouhodobě přetrvávat v životním prostředí a je zdravotně závadný (projevuje toxické, karcinogenní a mutagenní vlastnosti). Je považován za typického představitele perzistentních organických polutantů (POPs). Vzniká zejména spalováním fosilních paliv. Uvolňuje se převážně při nedokonalém spalovacím procesu, tedy při výrobě energie, spalování odpadů, ze silniční dopravy, při krakování ropy, při výrobě hliníku, z metalurgických procesů, při výrobě koksu, asfaltu, při výrobě cementu, z rafinerií, krematorií, z požárů a v neposlední řadě při kouření. Zatížení oblasti polétavým prachem Jako polétavý prach jsou označovány tuhé částice unášené vzduchem, které se liší jak svou velikostí, tak chemickým složením i původem. Jedná se o částečky menší než 10 mikrometrů a jejich obsah v ovzduší se vyjadřuje jako hodnota PM10. Polétavý práh je významným indikátorem znečištění ovzduší.
23
Zatížení oblasti přízemním ozonem Přízemní ozón vzniká reakcí uhlovodíků a oxidů dusíku při intenzivním slunečním záření. Je především důsledkem rostoucí automobilové dopravy. Na rozdíl od troposférického ozónu, který se nachází ve výšce 10 – 12 km nad zemským povrchem, a který vytváří pro Zemi ochranou vrstvu, je tento typ ozónu pro lidský organismus nebezpečný. Při vysokých koncentracích se u rizikových skupin obyvatelstva mohou objevovat bolesti hlavy, dýchací potíže, pálení očí a podobně. Přízemní ozón neškodí jenom lidem, poškozuje také vegetaci (www.ecmost.cz).
2.8. Biotická charakteristika 2.8.1. Flóra Území sledované oblasti odpovídá svou nadmořskou výškou kolinnímu (pahorkatinnému), suprakolinnímu (kopcovitému) až submontánnímu (vrchovinnému) stupni. Nápadným rysem květeny Krnovska je výskyt řady horských druhů, které sestupují do nižších poloh, např. jedle bělokorá (Abies alba), javor klen (Acer pseudoplatanus), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), buk lesní (Fagus sylvatika), rulík zlomocný (Atropa belladona), svízel vonný (Galium odoratum), bika lesní (Luzula sylvatica), prvosenka vyšší (Primula elatior), bez hroznatý (Sambucus racemosa), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora) aj. Dalším specifickým rysem je pronikání subtermofilních a náročných termofilních druhů např. řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), devaterník penízkový (Helianthemum nummularium), smldník jelení (Peucedanum cervaria), mochna sedmilistá (Potentilla heptaphylla). Ve sledované oblasti se nachází řada archeofytních a neofytních druhů. Archeofyty se vyskytují převážně jako plevele polních kultur např. drchnička rolní (Anagallis arvensis), zemědým lékařský (Fumaria officinalis), sléz léčivý (Malva alcea), penízek rolní (Thlaspi arvense), vikev setá (Vicia sativa ). Řidčeji na ruderálních stanovištích např. lopuch větší (Arctium lappa), sléz přehlížený (Malva neglecta), mléč zelinný (Sonchus oleraceus) aj. Neofyty se šíří kolem řeky Opavy např. vodní mor kanadský (Elodea canadensis), kakost hnědočervený (Germanium phaeum). Rumištní plochy, náspy, okraje cest
24
pokrývají např. bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus), heřmánkovec přímořský (Matricaria maritima), rýt žlutý (Reseda lutea), trnovník akát (Robinia pseudoacacia) aj. (Neuhäsl a Vicherek 1960, upraveno).
2.8.2. Fauna Podle Culka (1995) se zde vyskytuje ochuzená běžná lesní fauna severovýchodních okrajových svahů hercynské podprovincie ve směru k podprovincii polonské, ovlivněná horskými regiony. Malá plocha při polských hranicích u Krnova patří do podprovincie polonské, převážně nížinné. Všechny druhy prostředí obývají bezobratlí živočichové. Jejich významnější zástupci jsou: střevlík (Carabus spp.), čmelák (Bombus spp.), kozlíček jilmový (Saperda punctata), otakárek fenyklový (Papilio machaon). Tekoucí vody náleží převážně do pstruhového pásma, Opava a Opavice do lipanového až parmového pásma. Ze zde žijících ryb a kruhoústích patří mezi chráněné: mihule potoční (Lampetra planeri), střevle potoční (Phoxinus phoxinus), vranka obecná (Cottus gobio) a vranka pruhoploutvá (Cottus ecilopus). Z významných obojživelníků, vyskytujících se u rybníků, vodních nádrží, v bažinách a na silně podmáčených lokalitách, mohu jmenovat čolka horského (Triturus alpestris), mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), kuňku obecnou (Bombina bombina) a rosničku zelenou (Hyla arborea). Obr.3. Mlok skvrnitý Salamandra salamandra L.
Plazi zde obývají všechny druhy prostředí od bažin po slunné louky. Mezi zástupce uvádím: zmiji obecnou (Vipera berus) a ještěrku živorodou (Lacerta agilis).
25
Významné druhy ptáků zde se nacházejících jsou: ledňáček říční (Alcedo atthis), havran polní (Corvus frugilegus). Ze savců zde můžeme najít: ježka východního (Erinaceus concolor), myšici temnopásou (Apodemus agrarius), veverku obecnou (Sciurus vulgaris), všechny druhy netopýrů a do okolí občas zatoulanou vydru říční (Lutra lutra). Obr.4. Vranka obecná Cottus gobio L. (Čichař 2004)
26
3. HISTORICKÝ VÝVOJ A SOUČASNÉ VYUŽITÍ KRAJINY 3.1. Pojem krajina Podle zákona č. 114/1992 Sb. je krajina část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Krajina je část zemského povrchu, která tvoří společně se společenstvy organismů jednotný trojrozměrný celek (horstvo, pahorkatina, nížina, pouštní krajina apod.). Krajina je chápána jako jednotný celek zemského povrchu vymezený lidským horizontem (Braniš 1999). Forman a Godron definují krajinu jako heterogenní část zemského povrchu, skládající se ze souboru vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, který se v dané části povrchu v podobných formách opakuje. Krajina je zřetelná, měřitelná jednotka, definovaná rozlišitelným a prostorově se opakujícím seskupením vzájemně se ovlivňujících ekosystémů, geomorfologií a režimy disturbancí. V každé zemi je jiná definice obecně však krajinu chápeme jako to co nás obklopuje, když stojíme na určitém stanovišti a náš rozhled je omezen horizontem. Krajina je dnes do značné míry ovlivněna činností člověka. V mnoha oblastech se již nesetkáme s přirozenou a člověkem nedotčenou krajinou. Neovlivněná krajina je označována jako přírodní nebo také přirozená krajina. Tento typ krajiny existoval až do doby, kdy se začalo rozvíjet pastevectví a zemědělství. V současné době se přírodní krajina vyskytuje jen ostrůvkovitě, především na odlehlých a málo přístupných místech naší planety. Přírodní krajina byla postupně odlesňována, vznikala v ní stálá sídla, měnila ji těžba, hrazení řek, stavba hrází atd. Krajina, na jejímž vytváření se podílel svou činností člověk, je označována jako kulturní krajina ( Braniš 1999). Podle povrchového uspořádání a možností využití jsou kulturní krajiny řazeny do jednotlivých kvalitativních skupin: - údolní nivy a nejnižší terasy vodních toků s lužními a borovicovými lesy na pískových přesypech, s poli a loukami - kotliny s hustou sítí sídel, polí a rozptýlenými lesíky - pahorkatiny s poli a hustou sítí sídel - vrchoviny s poli a hustou sítí sídel - hornatiny s poli, loukami a lesy
27
- urbanizované kotlinové oblasti se změněnými přírodními podmínkami - urbanizované kotlinové a pahorkatinné oblasti - urbanizované vrchovinné oblasti (Novák – Hudec 1997). Obr.5. Pohled na Krnov (kulturní krajinu) a jeho okolí z kopce Cvilín
3.2. Stav a vývoj osídlení Krnovska Stopy po prvním výskytu člověka na Krnovsku jsou staré podle Jisla (1957) asi 30 000 let. Po ústupu skandinávského ledovce, pokrývajícího značnou část pozdějšího Krnovska, se podnebí postupně oteplovalo. V bahnitém a vlhkém prostředí se kolem řek potulovala stáda zvířat, mezi nimiž se vyskytovali také mamuti, nosorožci, bizoni, medvědi a podobně. Řídké skupiny lidí se zde začaly usazovat. Potravu získávali lovem zvěře a sběrem lesních plodin. K výrobě nástrojů ve starší době kamenné byl využíván pazourek s bílým povrchem dopravený sem ledovcem (Blucha 1995). Ze třetího tisíciletí před n. l. jsou patrny častější doklady lidské civilizace. Ve zdejších krajích se podle Bluchy (1969) objevují první zemědělci
přicházející od
jihovýchodu. Žili v osadách s dřevěnými domy, káceli lesy, pěstovali obilí, zabývali se chovem dobytka a nosili domácky tkané oděvy. Rozsáhlé sídliště starší doby bronzové s chatami bylo zjištěno v okolí staré brumovické pískovny. Jedná se o tzv. větéřkový typ, na němž jsou patrné vlivy mohylové kultury z Moravy (Jisl 1957).
28
Po něm následuje kultura zemědělského lidu popelnicových polí. Rozsáhlé pohřebiště tohoto lidu bylo na svahu mezi Šelenburkem a Červeným Dvorem. Nacházely se tam tisíce hliněných popelnic obsahujících pozůstatky spálených nebožtíků. Velkým pokrokem bylo používání železa. V té době byla nedaleko sebe v okolí pozdějšího Krnova tři sídliště ve vyšších polohách kopců. V místě pozdějšího Šelenburku se lidé bránili za dva a půl kilometru dlouhým valem z hlíny, kamene, zpevněným dřevěnou konstrukci. Obdobně tomu bylo na Cvilíně a na Kosteleckém vrchu. Tato soustava opevnění ovládala celé údolí do čtyř stran. Doplňovalo je zemědělské zázemí. Jde o archeologickou zvláštnost, vyskytující se pouze na Krnovsku. Na přelomu letopočtu neodolal zemědělský lid nátlaku Keltů, kteří přišli do kraje a zakládali zde své vlastní osady, přičemž docházelo i ke splývání obyvatelstva. Od šestého století po Kristu je Krnovsko osídlováno slovanským kmenem Holasiců. Jejich ústřední hradisko bylo v Holasovicích a jedno z pěti dalších bylo předchůdcem hradu Cvilína. Od té doby se také začíná užívat nového názvu pro předmětné území – Opavsko (Blucha 1995, 1969). Kolem roku 1241 postihlo podle Juroše (2004) Opavsko vpád Tatarů, ten byl na tolik zničující, že se z něho země vzpamatovávala po desetiletí. Statisíce vyvražděných slovanských obyvatel pak museli nahradit příchozí z Německa, kteří Slezsko opět jakž takž zalidnili. Důležitým mezníkem ve vývoji byl. rok 1318, kdy se tato země stává samostatným knížectvím v rámci koruny české. Od roku 1377 začíná Krnovsko existovat jako Krnovské knížectví (Blucha 1969). V roce 1428 prošla severní částí knížectví husitské tažení, které však pro zemi nebylo příliš zdrcující. Celé vévodství se kupodivu husitským vojskům ubránilo, i když Opavané nebyli vítězi. Kromě několika vypálených obcí neutrpělo Krnovsko žádnou zvlášť citelnou újmu (Juroš 2004). Aby bylo umožněno krnovským knížatům vybudovat několik rybníků, musela v první polovině 16. století zaniknout vesnice Dolní Dubnice. Vzniklé rybníky měli české názvy a táhly se až k Úválnu. Ještě v 19. století bylo na území Krnovska téměř 800 ha rybníků především v oblasti Krásných Louček, Kostelce, Dubnice a v katastru města Krnova. Většina však byla po čase zrušena a na jejich místech vznikla úrodná pole.
29
Obr.6. Rybníky na mapě Krnovského knížectví (Blucha 2007)
Třicetiletá válka a různé konfiskace přinesly celému Krnovsku hrozná utrpení, vylidnění vesnic a ohromné škody hmotné i kulturní. Nejcitelnější ztrátou byl postižen český jazyk. Do roku 1666 došlo již k tak silnému poněmčení, že čeština mizela z úřadů. Vesnice zpustly a nemoci sužovaly zbylé obyvatelstvo. Ale mír přinesl po tolika letech opět postupný rozvoj řemeslné výroby a obchodu. Kolem 17. a v průběhu 18. století již narůstaly předpoklady pro přechod z řemeslné malovýroby k výrobě manufakturní. Do popředí se dostává výroba suken a lněného zboží. V té době splynulo již Krnovsko zcela se Slezskem. V důsledku slezských válek (o dědictví habsburské) přišla Marie Terezie o téměř celé Slezsko. Dne 21.6.1742 Vratislavský mír už jenom potvrdil porážku Rakouska a Prusku přinesl Horní a Dolní Slezsko. Tento rok znamenal pro Krnovsko těžkou ztrátu. Celé Hlubčicko a území po levém břehu Opavy a Opavice bylo od krnovského knížectví odtrženo a zbylo jenom torzo. Státní hranice se posunula až k městu Krnovu. Za první světové války muselo 20% obyvatel nastoupit vojenskou službu. Její konec byl poznamenán hladovými bouřemi. Před žněmi byl v zájmovém území nedostatek chleba (Blucha 1969, upraveno). Po skončení druhé světové války bylo obyvatelstvo německé národnosti téměř beze zbytku odsunuto a Krnovsko nově osídleno příchodem obyvatel z celé tehdejší ČSR. To zapříčinilo promísení různých kultur a zvyklostí lidí. Vztahy k novému prostředí se musely teprve vyvíjet.
30
I když je krajina Krnovska intenzivně zemědělsky i průmyslově využívaná, přesto si zachovává část svého dřívějšího rázu a kouzla. Při pohledu na ní je zřetelný její mozaikovitý charakter, tvořený lesy, polemi, loukami, výslunnými stráněmi, mezemi, sítí vodních toků a potoků, mokřadů a jiných prvků.
3.3. Lesnictví V předhistorické době bylo území dnešního Krnovska porostlé jedlemi, duby, buky, borovicemi, smrky, lípami, olšemi a vrbami (Zapletal 1969). Podle dochovaných historických dokladů byla krajina zájmového území až do poloviny 13. století osídlením nedotčeným zeměpanským hvozdem, který byl pokračováním moravského hraničního pásma, rozprostírající se mezi Moravou a Polskem. Tento rozsáhlý zeměpanský les byl kolonizován v druhé polovině 13. století (Kolektiv 2005). Následovalo jeho kácení a využívání vzniklých ploch jako zemědělské půdy a pozemky pro obytnou výstavbu. V 17. století se zde objevují břízy a
v tehdejší době favorizované modříny,
vysazované jako vzácné dřeviny. První zmínky o modřínových lesích na Krnovsku jsou z r. 1704. Koncem 18. století už stav lesů na Krnovsku nebyl dobrý, lesů rychle ubývalo. Velké změny ve skladbě lesů nastaly v 2. polovině 19. století, kdy byly smíšené lesy nahrazovány smrkovými monokulturami (Zapletal 1969, upraveno). V dnešní době zaujímají lesy zájmového území kolem 30% a jejich výskyt je vázán na vyšší nadmořskou výšku. Nové lesy vznikají převážně umělou výsadbou. Původní přírodní lesy se bohužel na Krnovsku nedochovaly, všechny nacházející se zde, jsou tedy antropogenního původu. Podle Culka a kol. (1995) zaujímají zdejší lesy z hlediska vegetační stupňovitosti dubobukový a bukový lesní vegetační stupeň. V údolních nivách nalezneme též porosty v dubovém a bukodubovém lesním vegetačním stupni. Ve druhové skladbě převažují jednoznačně jehličnaté dřeviny s 80% nad listnatými dřevinami s pouhými 20%. Z jehličanů dominuje smrk 54%, i když zde nemá příznivé podmínky (sucho, škůdci), borovice zaujímá 12% a modřín 11%. Z listnáčů převládá dub 7% a buk 6%, po 1% mají javor, jasan a lípa. Mezi ostatní listnáče se dělí zbývající 4%. Na Krnovsku se vyskytují hospodářsky významné ekotypy (místním přírodním poměrům přizpůsobené populace, charakterizované určitými vlastnostmi) - tzv.
31
cvilínská borovice lesní a jesenický modřín evropský. Vyznačují se úzkou štíhlou korunou s jemným zavětvením a přímým a bezsukým kmenem. Pro tyto vlastnosti bylo jejich dřevo již v minulých staletích ceněné a například jesenický modřín se dovážel až do Prahy (Kolektiv 2005, upraveno). Ve věkové struktuře převažují mladší – nevýnosové věkové stupně. Největším vlastníkem lesů na Krnovsku je stát, který spravuje své lesní majetky prostřednictvím státního podniku Lesy České republiky, s.p. se sídlem v Hradci Králové, jehož nejbližší organizační jednotkou je Lesní správa Město Albrechtice. Ta se v bezprostředním okolí Krnova stará o tři revíry - Cvilín, Krasov a Hošťálkovy, jejichž oblast je přibližně ohraničena spojnicí obcí Úvalno, Lichnov, Radim, Krasov, Hošťálkovy, Krásné Loučky, hranice s Polskem. Podstatnou výměru krnovských lesů vlastní také Město Krnov. Pro něj se o lesy stará Lesní správa města Krnova s.r.o., která má své sídlo na Ježníku č. 39 (www.krnov.cz). Velká část lesů v okolí Krnova, celkem 482 ha, je zařazena podle §8, odst. 2 zákona č. 289/95 Sb. do kategorie lesů zvláštního určení ( příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí). Veřejný zájem na zlepšení a ochranu životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je zde nadřazen funkcím produkčním. Příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí poskytují možnost rekreace a aktivního odpočinku v příjemném a relativně zdravém prostředí lesa. Avšak zvýšená návštěvnost těchto lesů působí negativně na les. Dochází k rušení a plašení zvěře, sběru lesních plodů, narušování bylinného a půdního pokryvu, prošlapování pěšin, znečišťování prostředí odpadem atd. Obr.7. Les na Cvilíně se zvýšenou rekreační funkcí
32
S rostoucí návštěvností jsou omezovány funkce produkční a ekologickostabilizační. Negativní dopady rekreace nejvíce ohrožuje nejmladší lesní porosty. Je tedy nutno dbát na to, aby příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí tvořily dobře průchozí vysokokmenné lesní porosty. Základním principem hospodaření v lesích je trvalá udržitelnost. Znamená to využívání lesů takovým způsobem, že jejich stabilita, biodiverzita, produkční schopnost, regenerační kapacita, vitalita a schopnost plnit užitečné funkce lesa zůstanou trvale zabezpečeny (Kolektiv 2005). Lesy na Krnovsku dosahují nejvyšší ekologické stability a mají stabilizační vliv na celou krajinu. Dokonce i intenzivně obhospodařované jehličnaté monokultury na nevhodných stanovištích jsou podstatně stabilnější než orná půda nebo jiné plochy postižené lidskou činností (zástavba, průmyslové objekty atd.). Část porostů si zde zachovává svůj kvalitativní až polopřírodní charakter a plní významnou funkci biocenter lesních druhů.
3.4. Zemědělství Úrodná půda v nivě řek Opavy a Opavice byla od pradávna zdrojem obživy obyvatel. Nalezneme zde jak mocné nánosy spraše a sprašové hlíny, tak příhodné podnebí. Zemědělská půda na Krnovsku zabírá 50% sledovaného území. Orná půda zaujímá 70%, trvalé travní porosty 20% a zahrady zhruba 10% zemědělské půdy. Na většině
předmětného
území
dominuje
bramborářsko-řepařský
výrobní
typ.
Nejdůležitějšími pěstovanými plodinami jsou obiloviny, brambory, řepka a cukrovka. Na Krnovsku dochází k záborům zemědělské půdy zejména pro účely výstavby obchodních a průmyslových areálů a bytové výstavby. Na nejkvalitnějších půdách v celé sledované oblasti (vyskytujících se u Petrova rybníka k Úvalnu - mezi řekou a hlavní silnicí Krnov – Opava), například došlo k vytvoření průmyslové zóny města Krnova. Projevila se neochota nových investorů znovu použít a zrekonstruovat již vybudovaný opuštěný průmyslový objekt. K zemědělským účelům se tak využívají bonitně méně kvalitní půdy, které jsou navíc při některých způsobech obhospodařování poškozovány a značně erozně ohroženy. Neposkytují též kýžený výnos, i proto se rozšiřuje trend využívání zemědělských dotačních titulů na uvedení půdy do klidu a výměra trvalých travních porostů zaznamenává pomalý vzestup (Kolektiv 2005, upraveno).
33
Nepříjemným důsledkem útlumu zemědělské produkce je i úplné zastavení dosud intenzivně využívaných zemědělských ploch, což vede k rozvoji ruderálních a plevelových druhů rostlin, které se následně rychle šíří do okolí. Zemědělství, stejně jako lesnictví, zásadním způsobem ovlivňuje stav krajiny a životního prostředí. I přes pozitivní změny, půda a vodní režim nejsou zatím ovlivněny tak, aby se příznivé změny projevily v dostatečném rozsahu.
3.5. Těžba nerostných surovin Jesenickými horami prochází Moravskoslezský kulm s kovovými sirníky žilného typu. Již před staletími se lidé snažili z nich dobývat kovy. Starší způsob spočíval v měkké hornické práci, tedy v rýžování. Svědčí o tom ještě dnes sejpy. Jsou to hromady propraného písku v poříčí vodních toků. Zlato se rýžovalo z řeky Opavy až ke Krnovu (Blucha 1995). Více se ovšem na území Krnovska rozšířilo nerudné dolování. Nalezneme zde ložiska cihlářských hlín sprašovitého charakteru, přeplavené hlíny až jíly, štěrkopísky a písky. Na Petrovickém náměstí byla v provozu cihelna produkující cca 1 milión cihel CDM za měsíc. Hliniště mělo těžební stěnu širokou 100 metrů a vysokou cca 10 metrů. Surovinou zde byly jílové hlíny a jíly, těžené v množství cca 25 tis. m3 za rok. V podloží hliniště se nacházejí fluviální a fluvioglaciální štěrkopískové sedimenty. V současné době je bývalé hliniště vyhlášeno za chráněnou přírodní památku Staré hliniště. Další cihelna s hliništěm se nacházela na Hlubčické ulici, kde se těžily a zpracovávaly přeplavené svahové jílovitopísčité hlíny pleistocenního stáří. Mocnost suroviny však nepřesáhla 5,0 metrů a proto zde byla činnost ukončena (Kolektiv 1995, upraveno). Největší Krnovská jámová pískovna se nacházela na vrchní části levého údolního svahu Hájnického potoka. Měla rozměry 250 x 200 metrů. Později byla využita ke skládkování odpadů. Materiál „původní“ výplně pískovny tvořil relikt morénových sedimentů sálského galciálu, uložený v depresi reliéfu tvořeném kulmskými horninami s bází asi 40m nad úrovní ledovcových sedimentů zachovalých v severním předpolí Opavské pahorkatiny. V současné době zde probíhá technická rekultivace (Kolektiv 2005).
34
V minulosti bylo založeno v různých výškových úrovních Předního Cvilínského kopce (Cvilín) na severním okraji Lichnovské vrchoviny několik kamenolomů. Lámal se v nich kámen - droba tvz. cvilínských vrstev moravického souvrství. Další rozsáhlý systém převážně drobovitých lomů a lůmků se nachází ve výrazném morfologickém hřbetu Lichnovské vrchoviny mezi Guntramovicemi a údolím Hájnického potoka. Zde se lámal kámen – droby hornobenešovského souvrství. Další systém kamenolomů z minulosti se nachází v protáhlém hřbetu Krasovské vrchoviny, mezi Bezručovým vrchem a Zátorem. Zde se rovněž těžily droby hornobenešovského souvrství (Kolektiv 1995, upraveno). V zájmovém území se v minulosti rozšířila zejména povrchová těžba. V dnešní době těžba nerostných surovin více méně ustává. Nalezneme zde už jenom kamenolom na drobu v Krásných Loučkách – Kobylí. Obr.8. Kamenolom Krásné Loučky – clonový odstřel (www.desap.cz)
3.6. Doprava Krnovskem vedou silniční tahy: tah I/57 vedoucí do Opavy, tah I/45 směřující z města Krnova do Polských Pietrowic, tah II/459 z Horního Benešova do Krnova, tah II/458 do Města Albrechtic. Hromadnou dopravu ČSAD.
35
zajišťuje na Krnovsku MHD a
Největší frekvence dopravy je ve městě Krnově na ulici Revoluční, Bruntálská, Albrechtická, Opavská a Petrovická. Dochází zde jak k nárůstu hluku a únikům nebezpečných plynných a pevných látek, tak ke zvýšené prašnosti ve městě i v okolí. Dále Krnovskem prochází dvě jednokolejné železniční trati: Trať č. 290 z Krnova do Olomouce přes Jindřichov ve Slezsku a Hanušovice a trať č. 310 z Opavy do Olomouce přes Krnov. Nejvzdálenější jsou od nádraží Guntramovice a nejvýše situované domy Ježníku.
3.7. Urbanizace a hospodářský vývoj Zdejší kraj byl významně poznamenán rozvojem průmyslu. Nejvýznamnější průmyslové centrum je největší zde se nacházející se město Krnov. Již v době historické silně ovlivňoval vývoj krajiny. Uvádím proto stručnou historii města Krnova.
3.7.1. Historie Krnova Roku 1240 vznikl podle Kuči (1998) na nepatrně vyvýšeném území v klínu při soutoku řek Opavy a Opavice tehdejší Kyrnow. Nebyl založen ze dne na den, ale musel se dlouhou dobu vyvíjet. Jeho základem byla cesta přicházející z Olomouce přes Bruntál údolím Opavy, která se vidlicovitě větvila k severovýchodu na Hlubčice a k jihovýchodu na holasické hradiště u Kylešovic. Krnov byl od samého počátku velmi významným centrem této části Moravy, která se během 13. století začala formovat v Opavské knížectví. Roku 1377 bylo Opavsko rozděleno a Krnov se stal hlavním střediskem dílu Opavska v držení knížete Jana I., později se stal samostatným knížectvím, které se přiklonilo ke Slezsku. Základní formování města bylo ukončeno během 2. poloviny 13. století. Roku 1273 zde byl založen klášter Minoritů, v 80. letech 13. století vznikl i špitál s kostelem sv. Ducha. Mimořádnou rozvinutost města dokládá skutečnost, že Krnov měl od středověku 164 domů s právem vinného šenku. Předměstí se rozvíjela až od 2. poloviny 14. století, existenci řemesel závislých na vodě umožňoval mlýnský náhon zajišťující i protipožární ochranu. Mimo vnitřní město byl malý počet zemědělských usedlostí. Rozhodující část zemědělské výroby však byla od počátku soustředěna do okolních vesnic v údolí Opavy a Opavice, jejichž lánová plužina tvořila souvislou soustavu.
36
V roce 1371 schválil purkmistr a městská rada ustanovení prvního cechu v Krnově. Pařili k němu pekaři a perníkáři. Roku 1379 bylo zřízeno na řece Opavě bělidlo pro úpravu lněných a cvilinkových látek (Blucha 2007). Tak dalekou minulost má tradice textilní výroby v městě Krnově. Krnov byl hlavním městem Krnovského knížectvím, sídelním městem se však stal až v 16. století. Ve středověku byl totiž sídlem krnovských knížat hrad Lobenštejn (Šelenburk, Cvilín). Stavba zámku přímo ve městě (1531-35) souvisela se zesilováním městského opevnění kvůli tureckému nebezpečí (Kuča 1998). Obr.9. Krnov v 17. století, olej na plátně z 19. století (Blucha 2007)
Za třicetileté války město kvůli strategické poloze značně utrpělo. Bylo dobyto 6.11.1645 oddíly generála Königsmarka. Třicetiletá válka a různé konfiskace přinesly celému Krnovsku hrozná utrpení, vylidnění vesnic a ohromné hmotné i kulturní škody. Došlo k úpadku řemeslných cechů, obchodu a zmenšení počtu obyvatel. Mnoho domů zůstalo prázdných a pustých. Ale mír přinesl po tolika letech opět postupný rozvoj řemeslné výroby a obchodu (Blucha 1969, upraveno). Roku 1684 vzniklo podle Kuči (1998) významné poutní místo na kopci Hradisku nad městem. Jednalo se o dřevěnou poutní kapli, kterou v letech 1722-27 nahradil velký 37
dvojvěžový poutní chrám (Kostel panny Marie Sedmibolestné), jenž vytvořil novou dominantu celého Krnovska. Obr.10. Kostel panny Marie Sedmibolestné
Již ve 2. čtvrtině 18. století se opět rozvíjela krnovská předměstí. Před polovinou 18. století byl již počet domů vnitřního města a předměstí (celkem 471) téměř vyrovnaný, přičemž z 226 domů na předměstích plných 52 vzniklo právě ve 2. čtvrtině 18. století. Tento stav se pak až do třetiny 19. století neměnil a roku 1834 město a předměstí vykazovaly dohromady téměř stejný počet (474). Tato stagnace je přímý důsledek rozdělení Krnovska po pruské anexi. Krnov se stal příhraničním městem, jemuž zůstala v podstatě jen hornaté části knížectví. Roku 1746 zanikla i samostatnost zbytku Krnovského knížectví. Trápení krnovských občanů však ještě nebylo u konce. Na Zelený čtvrtek dne 1. dubna 1779, vypukl ve městě požár. Oheň se šířil tak rychle, jako by vzplál na mnoha místech najednou. Shořelo téměř celé město (Blucha 1969). Z této krize se město začalo vymaňovat až ve 2. třetině 19. století. Faktorem velkého vzestupu Krnova po polovině 19. století se stal rozvoj novodobého průmyslu, který nyní mohl těžit i z odbytu na pruské straně hranice, a vybudování železničního uzlu v roce 1872. Vedení železničních tratí bylo v dostatečné vzdálenosti od města. Nádraží bylo situováno v severo-jižním směru pod východním úpatím Bezručova vrchu, město se tedy mohlo rozšiřovat tímto směrem. Rozvoj koncepční výstavby nového Horního předměstí mezi starým Horním předměstím a nádražím taky hned začal (1872) a intenzivně pokračoval až do 30. let 20. století. Rozvoj výstavby bohužel nebyl natolik rychlý, aby zabránil rychlému vzniku průmyslové zóny, která přirozeně využila
38
blízkosti nádraží. Území mezi bruntálskou silnicí a řekou Opavou bylo převážně obsazeno průmyslem (Kuča 1998, upraveno). Ve městě bylo 17 továren na výrobu suken, vlněného, hedvábného a stávkového zboží, příze, punčoch a tkanin. Rozvinutý textilní průmysl vytvořil podmínky pro vznik továrny na tkalcovské stavy a stroje. Výroba varhan nabyla v roce 1873 továrního charakteru. Průmysl byl ještě doplněn výrobou likérů, octu a hořčice, pivovarem a sladovnou, strojírnou a slévárnou. Rozvoj průmyslu i města pokračoval i na začátku 20. století. Telefonní spojení získal Krnov roku 1890. Výrazem bohatého města byla stavba nové radnice v letech 1901, městské spořitelny, škol a jiných veřejných budov (Blucha 1969). Po první světové válce byl Krnov nazýván městem „stavů a varhan“ a patřil k nejprůmyslovějším městům v republice. Ve 20. a 30. letech zde panoval čilý stavební ruch. Stavělo se na Ježnické ulici, Hlubčickém předměstí, východně od hřbitova, mezi Revoluční ulicí a řekou Opavou, u paty Cvilína a kolem Gorkého a Jiráskovy ulice. K významným budovám přibyla v roce 1924 poliklinika, divadlo (1928) a koupaliště u řeky Opavice. Po druhé světové válce došlo na území Krnova k výměně obyvatel. Znárodněním, spojením či zrušením vznikly nedůležitější podniky a závody. V oboru textilu to byl národní podnik Karnola a Závody S. K. Neumann. Ve strojírenství to byl Strojosvit. dodávající do zahraničí koželužské stroje a Železniční opravny a strojírny. K tradičním závodům se počítaly Varhany Rieger-Kloss a výroba nábytku. V zemědělství byla zakládána jednotná zemědělská družstva, transformována pak necitlivě na státní statky. Po válce ustala výstavba bytů. Největší sídliště Pod Cvilínem vzniklo až v 70. letech (Blucha 2007, upraveno). V důsledku celosvětového vývoje i silné konkurence výroba látek poklesla, což se projevilo i v dalších odvětvích. Povodeň v roce 1997 způsobila obrovské škody, které se však již podařilo odstranit. V roce 2002 se Krnov stal s počtem 26 000 obyvatel městem s rozšířenou působností pro 24 obcí na Krnovsku.
39
4. ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY
4. 1. Definice a cíle Nositelem ekologické stability daného území jsou přírodní a polopřírodní ekosystémy se svými ekostabilizačními funkcemi. To se příznivě projevuje nejen uvnitř, ale i v okolním prostředí. Za základní prvky, které ekologicky stabilizují tyto funkce, považujeme v intravilánu a extravilánu lesy, rozptýlenou zeleň, travní porosty, mokřady a vodní plochy. Ostatní prvky jsou víceméně nestabilní, protože jsou bez dodatkové energie a antropogenních zásahů neschopné další existence. Míra celkové ekologické stability daného území je výrazně podmíněna poměrným zastoupením ekologicky stabilních a nestabilních prvků. Právě soubor těchto ekologicky stabilních prvků vytváří systém ekologické stability daného území (ÚSES). Je to opatření, které efektivně zlepšuje životní prostředí. Vede ke snižování energetických, finančních a materiálových nákladů, tlumí negativní dopady na naše prostředí a také na lidské zdraví. Zákon ČSR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny definuje ÚSES jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodně blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. ÚSES jsou projektovány pro celé území republiky (včetně zvláště chráněných území), třebaže je chápeme v první řadě jako nástroj obecné územní ochrany přírody. Hlavní cíle ÚSES jsou podle Löwa a kol. (1995) následující: - uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny (biodiverzita), - zajištění příznivého působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení, - podpora možností polyfunkčního využívání krajiny, - uchování významných krajinných fenoménů (VKP, KES). Z toho vyplývá, že je ÚSES nezbytným předpokladem pro záchranu genofondu rostlin, živočichů i celých ekosystémů a současně možným východiskem pro ozdravení krajinného prostředí a uchování všech jeho užitných funkcí.
4. 2. Základní terminologie, obecné zásady funkce a tvorby Podle prostorového měřítka rozeznáváme systémy nadregionální, regionální a místní neboli lokální. Skladebními prvky každého ÚSES jsou biocentra a biokoridory.
40
Biocentra a biokoridory, které vytvářejí prostorový základ ÚSESu, mají základní úkol – uchování přirozeného genofondu krajiny. Tento úkol však neznamená konzervaci společenstev, nýbrž podporování jejich přirozeného vývoje. Zejména u nově realizovaných biocenter či biokoridorů jde o podporu a umožnění co nejpřirozenějšího vývoje společenstva, vznikajícího v daných trvalých ekologických podmínkách. Je tedy důležité vymezovat a zakládat biocentra i na výsypkách, haldách a skládkách odpadů, neboť i v těchto trvale změněných přírodních podmínkách je nutno dát přírodnímu vývoji společenstev šanci (Löw 1995). Biocentrum ( biotický koridor) je biotop, nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodně blízkého ekosystému (Vyhl. č. 395/1992 Sb.). Hlavním posláním biocentra je tedy ochrana a uchování určitých společenstev v krajině a jejich genových zdrojů. Biokoridor ( centrum biologické diverzity) propojuje biocentra a umožňuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Funkčnost biokoridorů je podmíněna jeho prostorovými parametry, tj. délkou a šířkou. Interakční prvek je část ÚSES, která svým stavem ekologických podmínek a velikostí, doplňuje ekologické niky těch druhů organismů, které jsou schopny se zapojovat do potravních sítí sousedních, méně stabilních společenstev a tím umožnit jejich trvalou existenci i v méně stabilní krajině. Funkci interakčních prvků plní i samotná biocentra a biokoridory. Mohou jimi být remízky skupiny stromů, či strom solitérní, meze apod. Ekologicky významný segment krajiny (EVSK), je území které je tvořeno relativně ekologicky stabilnějšími ekosystémy. Má podmínky, které umožňují trvalou existenci druhů přirozeného genofondu. Jde o základní stavební část kostry ekologické stability. Kostra ekologické stability (KES) je soubor ekologicky stabilnějších částí krajiny (EVSK), vymezený bez ohledu na jejich funkční vztahy. EVSK je účelné typizovat podle velikosti či tvaru, nikoliv podle funkce. Kostru ekologické stability členíme na ekologicky významné celky, oblasti a liniová společenstva. Ekologická stabilita je stav ekosystému nebo krajiny charakterizovaný jeho schopností vyrovnat rušivé vlivy bez citelných dlouhodobých škod. Je jedním ze základních znaků kvality lidského životního prostředí. Je vlastníkem ekosystémů blížícím se přirozenému stavu.
41
4. 3. Rozmístění, rozsah, legislativa O rozmístění a rozsahu ÚSES všech úrovní podle Löwa (1995) rozhodují tyto kritéria: Kritérium rozmanitosti potenciálních ekosystémů, dané pestrostí relativně trvalých přírodních podmínek. Na úrovni lokalní určované skupinami typů geobiocénu (STG). Kritérium nutnosti prostorových vazeb potencionálních ekosystémů. Mezi některými STG může existovat nepropustná bariéra neumožňující migraci. Kritérium minimálně nutných prostorových a časových parametrů. Tato podmínka určuje minimální či maximální velikosti a délky jednotlivých částí ÚSES. Kritérium aktuálního stavu udává charakteristiku současného stavu dané krajiny z hlediska míry současné ekologické stability jejich jednotlivých částí. Kritérium společenských záměrů a limitů v souvislosti s plánovaným rozvojem a využíváním krajiny. Je třeba znát výhledové územní záměry, aby bylo možno minimalizovat střety ÚSES s plánovanými stavbami. Výměra biocenter a délka a šířka biokoridorů se liší dle jednotlivých úrovní. U biocenter na úrovni nadregionální se jedná o minimálně 1000 ha s jádrovým územím 50 ha. Regionální biocentrum má minimální výměru 10 - 40 ha podle lesního vegetačního stupně. U lokálního biocentra je minimální plocha určená typem společenstva. Společenstvo skalní 0,5 ha, mokřadní, vodní a stepní společenstva 1 ha a luční a lesní společenstva 3 ha. Maximální délka nepřerušovaného úseku biokoridorů je u nadregionálního a regionálního 700 m, na úrovni lokální pak 1 – 2 km. Minimální nutná šířka činí u regionálního biokoridoru 40 – 50 m, u lokálního 20 m. Legislativní rámec pro vytváření a ochranu ÚSES poskytuje zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vymezení a hodnocení ÚSES patří dle tohoto zákona mezi základní povinnosti při obecné ochraně přírody a provádí ho orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, orgány ochrany zemědělského půdního fondu (ZPF) a orgány státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ, jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce a stát. Do praxe je ÚSES prosazován orgány státní
42
správy jako
součást
územně plánovací
dokumentace,
jako
součást
lesních
hospodářských plánů a komplexních pozemkových úprav.
4. 4. Dosavadní vymezení ÚSES na Krnovsku Zpracování generalu lokálního ÚSES na Krnovsku bylo provedeno v roce 1993 soukromou firmou Ekoservis Jeseníky jmenovitě Burešem L. a kol. Základem celkové koncepce řešení a zpracování návrhu lokálního ÚSES byly náležitosti a metodika stanovené ministerstvem životního prostředí. Výchozím podkladem byl Regionální územní systém ekologické stability od Löwa a kol. z roku 1991. Lokální ÚSES předmětného území plynule navazuje na ÚSES sousedních Hošťálkov, Radimi a Brantic jak znázorňuji na velkoformátové mapě č. 1 (1:25 000). Sporná je však návaznost s Polskou stranou. Při vymezování generalu lokálního ÚSESu byl kladen důraz především na přírodovědná kritéria, urbanistická stránka je řešena nedostatečně, přitom má v rámci ÚSES městská zeleň (intravilán) specifický charakter.
4.4.1. Městská zeleň Městská zeleň zahrnuje ty soubory, které jsou vytvořeny člověkem (parky stromořadí, zahrady, trávníkové plochy, vodní plochy aj.). Většina z nich jsou soubory nestabilní. Některé prvky jsou fragmenty původního systému ekologické stability (např. zbytky lesů, vodní toky a plochy). Jejich stav, vývoj a zachování závisí na péči a ochraně člověka. Pokud jsou dobře udržovány, mají obdobné ekostabilizační funkce jako přírodní krajinné prvky. Mezi nejdůležitější veřejnou zeleň města Krnova patří v intravilánu parky nejen svou rozlohou ale i svými ekostabilizačními funkcemi a možnostmi zabránit negativním dopadům na životní prostředí. Patří sem Městský park, Smetanův a Dvořákův park, park v Kostelci a park Chářová. Městský park je se svou rozlohou 6 ha největší. Nachází se bezprostředně u centra města 0,5 km jihozápadně od Hlavního náměstí na levém břehu řeky Opavy. Ze severní strany sousedí s areálem obchodního domu Hypernovy a k němu přiléhajícími parkovacími
plochami,
ze
západní
strany
s budovou
městských
lázní,
ze
severovýchodní strany se dvěmi polyfunkčními domy a z jihovýchodní a jižní strany sousedí s řekou Opavou. Převládají zde trávníkové plochy. Na jeho jižním okraji u řeky Opavy je obklopen řadou stromů. Ve stromovém patře se nachází především javor klen
43
(Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), lípa srdčitá (Tilia cordata), olše lepkavá (Alnus glutinosa), bříza bradavičnatá (Betula verrucosa), topol bílý (Populus alba), topol černý (Populus nigra), topol osika (Populus tremula), smrk ztepilý (Picea abies), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a vrba bílá (Salix alba). V keřovém patře se vyskytuje bez černý (Sambucus nigra), šeřík obecný (Syringa vulgaris), zlatice nazelenalá (Oleaceae) aj. Břeh řeky Opavy lemuje stromořadí asi čtyřiceti topolů černých s výškou 15 m. Park je dostatečně vybaven lavičkami. Pro zlepšení jeho stavu je třeba provést probírku vysoké zeleně, údržbu zanedbaných ploch a to především v keřovém patře, kde se hromadí odhazovaný odpad. Navrhovala bych vybudování hřiště a vysazení nových stromů. Park Bedřicha Smetany tvoří prstenec s Dvořákovým parkem. Jeho rozloha činí 3,35 ha. Nachází se v blízkosti bývalých městských hradeb u Hlavního náměstí okolo historického jádra města, vedle základní školy, Gymnázia a Městského divadla. Po obou stranách je lemován stromořadím lip srdčitých vysokých 10 m. Park má lavičky a promenádní chodník. Rovinatý chodník je ve střední části vyvýšen soustavou skalek, nalezneme zde i umělé jezírko. V parku je pomník Bedřicha Smetany. Ve stromovém patře převažují lípy srdčité (Tilia cordata), buky lesní (Fagus sylvatica), javory mléč (Acer platanoides), borovice lesní (Pinus sylvestris). Park potřebuje údržbu vzrostlých stromů, skalkové části a výsadbu nových okrasných keřů. Obr.11. Umělé jezírko v parku Bedřicha Smetany
Dvořákův park tvoří menší zelený prstenec o rozloze 0,25 ha v okolí historického jádra naproti hřbitova. Má jen stromové patro s trávníkovými plochami. Ze Smetanova
44
parku sem navazuje stromořadí vzrostlých líp srdčitých až k ulici sv. Ducha. Velmi hodnotná je část u základní školy s lípami srdčitými (Tilia cordata), buky lesními (Fagus sylvatica) a s borovicemi (Pinus). Je potřebné vysadit keře podél frekventované cesty. Park v Kostelci má rozlohu 1,6 ha. Patří mezi největší a také k nejhodnotnějším parkům ve městě. Má charakter lesoparku. Nachází se 2,5 km jihozápadně od centra města na levém břehu řeky Opavy a na okraji sportovního areálu TJ Lokomotiva Krnov. Je složen ze tří části: horní rovinaté plochy, spodní plochy s jehličnatým porostem, které přiléhájí k řece Opavě a z bývalé ovocné zahrady. V jeho stromovém patře nalezneme řadu dřevin: lípu srdčitou (Tilia cordata), jasan zepilý (Fraxinus excelsior), javor klen (Acer pseudoplatanus), ořešák královský (Juglans regia), topol osiku (Populus tremula), vrbu jívu (Salix caprea), třešeň ptačí (Cerasus avium), trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Nacházejí se zde i okrasné jehličnany: borovici vejmutovku (Pinus strobus), douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii), zerav západní (Thuja occidentalis), jalovec obecný (Juniperus communis), tis obecný (Taxus baccata), smrk ztepilý (Picea abies), smrk stříbrný (Picea pungens). Keřové patro je poměrně dobře vyvinuté. Obsahuje okrasné rododendrony (Rhododendron), řešetlák počistivý (Rhamnus catharticus), dřišťál obecný (Berberis vulgaris) aj. V parku je nutná úprava cest, instalace nových laviček, odstranění náletů dřevin a zabránění rozvoji bujného bylinného patra (kopřivy dvojdomé aj.). Park Chařová se nachází 2 km jihozápadně od centra města, podél ulice Chařová, na území dřívější obce Chařová. Byl založen v roce 1899 okrašlovacím spolkem jako sbírkový objekt. Je přístupný jen zvaným návštěvám. Hranice parku ze severu tvoří Mlýnský náhon, ze západu železniční trať Opava–Olomouc, z jižní strany ulice Chařovská a z východní strany účelová silnice podniku Strojosvit. Celková plocha parku je 2,2 ha s 0,46 ha plochou rybníčků, vytvářejících zde vlasní mikroklima. Park není příliš rozlehlý, ale z hlediska dendrologického patří botanicky k nejcenějším a nejhodnotnějším parkovým plochám v bruntálském okrese. Roste zde řada zajímavých taxonů dřevin, zejména jehličnatých: smrk ajanský (Picea jezoensis), řada krásně rostoucích balkánských smrků omorik (Picea omorica), severoamerické borovice – ohebná (Pinus flexilis) a Jeffreyova (Pinus jeffreyi), jedlovec (Tsuga), jinan dvoulaločnatý (Ginkgo biloba). Početně je zastoupen druhy, varietami i formacemi rod cypříšků (Chamaecyparis) a zeravů (thuje). Z listnatých druhů je možné uvést: javor dlanitolistý (Acer palmatum), který zde roste v několika formách, několik 45
druhů dřevitých hortensií (Hydrangea), vzácnější stále zelené druhy – cesmínu obecnou (Ilex aqifolium), tlustonitník klasnatý (Pachysandra terminalis) a bobkovišeň lékařskou (Prunus laurocerasus). Dále pak zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum), americký jasan (Fraxinus americana), platan (Platanus), muchovník (Amelanchier) aj. Keřová patro zaujímá odrůdy pěnišníků a azalek. Několik desítek druhů a kultivarů původně vysazených na všech frekventovaných místech parku udává zvláště na jaře v době květu ráz celému parku. Obr.12. Park Chařová
Od roku 1998 probíhá v parku obnova, jejíž urychlené zahájení si vyžádalo poškození parku po povodních v roce 1997. Byly odstraněny poškozené a přestárlé stromy, opravena část cestiček, vyčištěn a upraven náhon i systém rybníčků, dosazeny nové stromy i keře (www.krnov.cz). Park je poměrně dobře udržován. U železniční trati a u skalkové části zarůstá park ruderálními rostlinami. Je proto potřebné zabezpečit udržování skalkových a trávníkových ploch na méně frekventovaných místech. Park má využití pro vědecký výzkum, pro osvětu a výchovu veřejnosti. Bylo by vhodné zde vybudovat naučnou stezku a obnovit panely s popisem dřevin. Myslím, že by park mohl být zařazen do kategorie chráněných parků. Kromě výše uvedených parků se v Krnově nachází celá řada zahrad, zelených ploch na sídlištích apod. K dalším prvkům řadíme ochrannou zeleň budovanou na styčných plochách průmyslu s obytným prostředím např. ovocný sad u nemocnice. Na sídlištích je sídlištní zeleň, u individuální zástavby je okrasná a užitková zeleň. Kolem zařízení některých škol, nemocnice, sportovních areálů a některých objektů jsou vysázeny různé 46
druhy stromů a keřů. Velký význam mají vybudované zahrádkářské kolonie v Petrově dole, u tratí Krnov – Bruntál, na Cvilíně, v okolí řeky Opavice, v Chomýži, na Albrechtické ulici, v Krásných Loučkách, v rekreačních osadách Ježník, Brantice, Býkov a podobně. Do budoucna je třeba u všech těchto ploch zajistit pravidelnou úpravu, ošetření a pravidelné kosení trávníkových ploch. Bylo by vhodné doplnit stávající zeleň o nové plochy, aby došlo k jejich vzájemnému propojení. Městská zeleň musí také navazovat na biokoridory a biocentra extravilánu, aby se mohl do „města dostat život“. Většina stávajících ploch je dobře zachovalá, velkým problémem do budoucích let může být vysoké stáří stromů na většině intravilánu města Krnova. Je nutné provádět jejich ošetření a konzervaci nebo uvážlivé odstranění a jejich nahrazení vhodnou výsadbou. 4.4.2. Charakteristika vybraných biocenter Nadregionální biocentrum Petrův rybník Katastrální území: Opavské Předměstí Geobiocenologická typizace: 2BC4 habrojilmové jaseniny (Ulmi-fraxineta carpini ) Současný stav: Jedná se o důležitou lokalitu obojživelníků: skokan zelený (Rana esculenta), skokan hnědý (Rana esculenta) aj. Z plazů nalezneme např. užovku podplamatou (Natrix tessellata). Petrův rybník je útočiště a hnízdiště celé řady ptáků: kachny divoké (Anas platyrhynchos), potápky černokrké (Podiceps nigricollis), poláka chocholačky (Aythya fuligula), labuě velké (Cygnus olor), volavky popelavé (Ardea cinerea), racka chechtavého (Larus ridibundus ) aj. V blízkosti rybníka je chovný rybníček, mokřady a břehové porosty řeky Opavy. Návrh opatření: Samostatným detailním plánem vyřešit ozelenění hrází v napojení na biocentrum a biokoridor i interakční prvky pod hrází. Obr.13. Nadregionální biocentrum Petrův rybník
47
Nadregionální biocentrum Šelenburk Katastrální území: Opavské Předměstí Geobiocenologická typizace: 3AB3a chudé dubohabřiny (Querci-fageta) Současný stav: Komplex vlhčích a stinných i suchých a světlých původních i vysazených listnatých a smíšených jehličnato-listnatých porostů na vrcholu a západních a jihozápadních svazích zříceniny hradu Šelenburku. Je zde několik velmi zachovalých typických porostů lipnicových dubohabřin. Zřícenina hradu je tvořena zbytky obvodového zdiva, věže a hradních příkopů. Po jejich odlesnění se vyskytly statné ruderální byliny: divizna hustokvětá (Gymnadenia conopsea), blín černý (Hyoscyamus niger) a bolehlav plamatý (Conium maculatum). Hradby jsou porostlé vratičkou měsíční (Botrychium
lunaria),
žebřicí
pyrenejskou
(Libanotis
pyrenaica),
strdivkou
sedmihradskou (Melica transsilvanica) a huseníkem chlupatým (Arabis hirsuta). Zastíněné vlhké stěny jsou stanovištěm puchýřníku křehkého (Cystopteris fragilis), sleziníku routičky (Asplenium ruta-muraria) a sleziníku červeného (Asplenium trichomanes). Návrh opatření: Preference dubu a habru. Obr.14. Zřícenina hradu Šelenburk (Blucha 2007)
Nadregionální biocentrum Cvilín Katastrální území: Opavské Předměstí Geobiocenologická typizace: 2AB3a kyselé doubravy (Fagi-querceta), 3AB3a chudé dubobučiny (Querci-fageta) Současný stav: Luční ponechaliny na jihovýchodním a východním svahu Cvilína, část ponechána jako úhor. Zbytky sadů (třešně, švestky), místy nálet břízy a růže. Lipový
48
svah na severozápadním svahu Cvilína. U kostela Panny Marie Sedmibolestné roste Památný strom, lípa srdčitá s výškou 15 m a s obvodem 4 m. Nalezneme zde také subtermofilní společenstva v opuštěných břidlicových lomech a na jejich horních okrajích. Vyskytují se zde významné teplomilné druhy rostlin: pampeliška slezská (Taraxacum parnassicum) a skandinávská (Taraxacum scanicum), kmín kořenný (Corum carvi), mochna sedmilistá (Potentilla heptaphylla), pamětník rolní (Calamintha arvensis) a hmyzu. Návrh opatření: Stěny i horní okraj lomu udržet bezlesé pro zajištění existence heliofilních a subtermofilních druhů rostlin a živočichů. Lokální biocentrum Dubový kopec Katastrální území: Opavské Předměstí Geobiocenologická typizace: 3B3a dubové bučiny (Querci-fageta typica) Současný stav: Zachovalé listnaté porosty na severním svahu Dubového kopce, 400-420 m n. m. Výše se vyskytují unikátní stará bukohabřina v nižší části dub letní (Quercus robur), bříza bělokorá (Betula pendula), topol osika (Populus tremula), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), krušina olšová (Frangula alnus) atd. Vyskytuje se též autochtonní modřín (modřín opadavý - Larix decidua) a chráněné druhy rostlin a živočichů (bradáček vejčitý - Listera ovata, kruštík širolistý - Epipactis helleborine aj.). Návrh opatření: Rozšířit na úkor smrčiny. Obr.15. Kruštík širolistý Epipactis helleborine L. (www.kvetena.cz)
49
Lokální biocentrum Lom Guntramovice Katastrální území: Opavské Předměstí Geobiocenologická typizace: 2AB3a kyselé doubravy (Fagi-querceta) Současný stav: Opuštěný lom na drobu. Významná lokalita subtermofilních druhů rostlin (medovník meduňkolistý - Melittis melissophyllum, svída krvavá - Swida sanguinea). Návrh opatření: Schváleno jako skládka škváry, zajistit bezprašnost, významné druhy rostlin před zahájením skládky přesadit. Lokální biocentrum Kabátův kopec Katastrální území: Horní Předměstí Geobiocenologická typizace: 2AB3a kyselé doubravy (Fagi-querceta), 3B3a dubové bučiny (Querci-fageta typica) Současný stav: Mezofilní a subtermofilní ponechaliny a sukcesní stádia (s nálety dřevin) na opuštěném bolševickém vojenském prostoru. Výskyt důležitých subtermofilních druhů rostlin a hmyzu. Návrh opatření: Část subtermofilních ploch ponechat jako udržované bezlesí, zabránit další expanzi synantropů.
4.5. Hodnocení ekologické stability krajiny V současné době je schopnost krajiny vyrovnat se s negativními vlivy na životní prostředí velmi malá. Není to však trvale stejný stav, ale stav, který se neustále mění a vyvíjí. Je nepřetržitě narušován vnějšími a vnitřními vlivy. Existují však zpětné vazby, které tento stav opět obnovují. Ekologickou stabilitu můžeme vyjádřit pětičlennou stupnicí: 0 – označuje území výrazně nestabilní bez přirozených ekologických vazeb (např. zastavěné plochy, skládky odpadků, komunikace, bez vegetace). 1 – naleží plochám velmi málo stabilním (pole, znečištěné nebo zcela mrtvé vodoteče). 2 – patří plochám málo stabilním (intenzivně hnojené louky a pastviny, zahrady a sady v intravilánech, ruderální ekosystémy, středně znečištěné vodoteče s umělými břehy a dnem). 3 – zaujímá středně stabilní plochy (kulturní lesy, vodoteče s trvale narušenými břehovými porosty, polokulturní louky a pastviny, ponechaliny s výraznějším podílem ruderálů, liniová společenstva s polopřírodní strukrurou).
50
4 – patří plochám velmi stabilním ( lesní porosty s původní skladbou dřevin a bylin, ekologicky stabilní louky a pastviny, druhově pestré ponechaliny bez ruderálů, vodoteče s přirozenými společenstvy, částečně narušené mokřady). 5 – označuje nejstabilnější území (zachovalé původní lesní porosty, přirozené nelesní subalpínské, skalní a rašeliništní ekosystémy, přirozené vodoteče, stabilizované a nenarušené mokřady). Vymezené území není z hlediska ekologické stability krajiny stejnorodé. Většina ploch zemědělské půdy patří mezi značně nestabilní (1). Lesní plochy jsou označovány nejčastěji jako málo stabilní (3). V mapovaném území se zachovalo jen velmi málo původních ekosystémů, čímž se snížila diverzita bioty. Větší plochu zde zaujímají nestabilní agroekosystémy, v severní části pak i rozsáhlé komplexy druhotných smrčin.
51
5. CHRANĚNÁ ÚZEMÍ NA KRNOVSKU
5.1. Legislativní zajištění ochrany přírody a krajiny První zákon na ochranu přírody č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, byl velmi stručný a měl velké množství mezer. Byl zcela nahrazen zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jehož cílem je přispět k zachování přírodní rovnováhy, případně k její obnově, k zachování rozmanitosti forem života a přírodních hodnot. Návazně vydalo Ministerstvo životního prostředí ČR vyhlášku č. 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení tohoto zákona. Zahrnuje několik zásadních principů, které se týkají územní a druhové ochrany, obecné a zvláštní ochrany, kategorizace chráněných území, výkonu státní správy, účasti veřejnosti a práv na informace. Novela z roku 2004 (zákon č. 218/2004 Sb.) rozšiřuje účel zákona – za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k výše uvedenému a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v ČR soustavu Natura 2000.
5.2. Zvláště chráněná území V zákoně č. 114/1992 Sb. jsou území s mimořádnými, či jedinečnými přírodními, nebo estetickými hodnotami se stanovenými podmínkami jejich ochrany označena jako zvláště chráněná území (ZCHÚ). Dělí se na velkoplošná ZCHÚ, do kterých patří národní parky, chráněné krajinné oblasti a maloplošná ZCHÚ, kam řadíme národní přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky. Žádné velkoplošné ZCHÚ nezasahuje na území Krnovska. Z maloplošných zde najdeme pouze jednu přírodní památku. Přírodní památka je podle zákona definována jako přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svojí činností člověk.
5.2.1. Přírodní památka Staré hliniště Katastrální území: Krnov – Horní Předměstí Výměra: 4,39 ha
52
Nadmořská výška: 332 – 336 m n. m. Vyhlášeno: 25.10.1989 Přírodní památka Staré hliniště se nachází severně od Krnova v blízkosti státní hranice s Polskem. Plocha chráněného území je tvořena dnem a svahy bývalého hliniště sloužícího k těžbě cihlářských hlín. Svahy po těžbě jsou dosti strmé a vzniklé převýšení má zhruba 4 metry. Větší část území je již zarostlá spontánně vzrostlým lesem. Plocha sníženiny je částečně udržovaná nezarostlá opakovaným sečením. Otevřený je také jižní orientovaný svah na severním okraji hliniště. Významné jsou také tři tůně, které poněkud obohacují stanovištní rozmanitost území. Větší okrouhlá tůň se nachází v jihozápadní části území. Zcela na západním okraji přírodní památky je úzká podlouhlá tůň s dobře vyvinutými pobřežními porosty. Poslední mokřina se nachází na dně hliniště a je sycená vodou pouze po delším období dešťů či tání sněhu. Obr.16. Tůň v jihozápadní části PP Staré hliniště
Geologicky je území tvořeno sprašovými hlínami, které dosahují proměnné mocnosti několika metrů. Hlouběji, ve dně hliniště, byly odkryty fluviální (terasové) a glacifluviální písčité a zahliněné štěrky s písčitými a jílovitými vložkami. Předkvartérní podloží tvoří flyšové kulmské horniny moravického souvrství. Těžba cihlářských hlín odkryla především jílovitohlinité půdy typu hnědozemě luvizemní. Nejedná se o botanicky příliš významné území, hlavním motivem její ochrany je především výskyt plazů a obojživelníků. V území jsou zajímavá sukcesní stadia po
53
ukončené těžbě zeminy a několik terénních sníženin s vodními a především mokřadními rostlinnými společenstvy (Kolektiv 2004, upraveno). V prostoru přírodní památky je vybudovaná naučná stezka.
5.2.1.1. Flóra Členité území zahrnuje různá sukcesní stádia vegetace v bývalém hliništi. Uchytily se tady převážně tvz. pionýrské dřeviny – bříza bělokorá (Betula pendula), topol osika (Populus tremula), ve vlhčích částech olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba jíva ( Salix caprea). Obr.17. Pionýrské dřeviny v bývalém hliništi
Podle botanického průzkum z roku 2004 bylo v území zjištěno 176 druhů vyšších cévnatých rostlin. Tento počet není příliš vysoký, ale odpovídá celkové homogenitě území a průběhu sukcese na této lokalitě. Z ochranářsky významnějších druhů byly zjištěny pouhé dva druhy dle nové verze červeného seznamu (Holub a Procházka 2000) z kategorií C3 a C4a, a sice vstavač mužský znamenaný (Orchis mascula subsp. signifera) a zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea). Poměrně nízký je počet zjištěných neofytů (5), což je vzhledem na antropický původ lokality překvapivé a potěšující.
5.2.1.2. Fauna Lokalita poskytuje mimořádně vhodné podmínky pro život obojživelníků a plazů. V roce 2004 byl na tomto území proveden herpetologický inventarizační průzkum, který potvrdil 13 druhů obojživelníků a plazů zjištěných již v minulosti. 54
Velmi hojně se v této lokalitě vyskytuje ve všech tůních čolek obecný (Triturus vulgaris). Je to podle prováděcí vyhlášky MŽP 395/92 silně ohrožený druh. Čolek velký (Triturus cristatus), kriticky ohrožený druh, je zastoupen ve všech hlubších tůních. Staré hliniště je významnou rozmnožovací lokalitou tohoto kriticky ohroženého druhu a takto početný výskyt čolka velkého dává lokalitě značný význam. Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), ohrožený druh, je zastoupen jen velmi roztroušeně a nehojně. Podobně je na tom ropucha obecná (Bufo bufo), ohrožený druh, rosnička zelená (Hyla arborea), silně ohrožený druh a skokan hnědý (Rana temporaria). Ještěrka obecná (Lacerta agilis) a ještěrka živorodá (Zoothoca vivipara), silně ohrožené druhy, jsou podle Gajdošíka (1995) druhy postupně ustupující v souvislosti se zarůstáním lokality dřevinami a mizením vhodných stanovišť. Užovka obojková (Natrix natrix), ohrožený druh byla pozorována v okolí tůní. Zároveň je území útočištěm řady druhů ptáků, např. skřivana lesního (Lullula arborea), žluvy hajní (Oriolus oriolus), krahujce obecného (Accipiter nissus), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra), strakapouda prostředního (Dendrocopos medius) aj. Obr.18. Kuňka žlutobřichá Bombina variegata L. (www.biolib.cz)
5.2.1.3. Ochrana a návrhy na řešení Jak je zřejmé z mapky č. 7, k severnímu okraji přírodní památky zasahuje pole. Aby se předešlo k splachům živin na jižně orientovaný a botanicky cennější svah a do okolí tůní, je nutné omezit zde používání hnojiv a pesticidů. Řešením by mohlo být vytvoření zasakovacího pásu ze dřevin. Velkým rizikem též zůstává možnost vzniku divoké skládky, protože k území je velmi dobrý dojezd motorovými vozidly. V minulosti již došlo k jejich opakované asanaci. 55
V území je nutné likvidovat výskyt zlatobýlu kanadského, a to opakovaným sečením jeho plošek nejméně 2 x ročně. Zcela zásadní je nedopustit vysazení žádných ryb do tůní. Pokud by k tomu došlo, pak zajistit jejich urychlený odlov! Hlavním předmětem ochrany jsou rozmnožující se obojživelníci a plazi, takže se v plánu péče o přírodní památku Staré hliniště na období 2005-2015 navrhuje vytvoření několika vodních ploch zvyšujících stanovištní rozmanitost a také zvýšení rozmanitosti biotopů pro plazy. Mělo by se jednat o 1 – 2 větší tůně s rozlohou odpovídající přibližně stávajícím tůním a několik menších vodních plošek periodické povahy pro rozmnožování kuněk a ropuch zelených. Tvar tůní může být libovolný, důležité je co největší hloubková a břehová členitost. Pro stávající tůně se navrhuje zajištění dostatku osluněných mělkých pobřežních stanovišť, prořezávkou dřevin na březích. Pro zlepšení přežívání obojživelníků a plazů přes rizikové zimní období se navrhuje vybudovat tři zimoviště, dvě až tři líhniště s využitím posečené biomasy. Pro zlepšení stanovištních podmínek pro ještěrky, slepíše a zmije se doporučuje vybudovat několik skalek, hromad kamení, případně pařezů.
5.3. Významné krajinné prvky Významný krajinný prvek (VKP), je podle zákona o ochraně přírody a krajiny definován jako ekologicky, geomorfologicky, nebo esteticky hodnotná část krajiny, jež utváří její typický vzhled, nebo přispívá k udržení její stability. Patří mezi ně lesy, vodní toky, údolní nivy, jezera, rybníky, rašeliniště, které jsou zaregistrováné orgány ochrany přírody kvůli jejich významu pro zabezpečení ekologické stability. Na Krnovsku je registrován pouze jediný významný krajinný prvek , a to VKP Chomýž.
5.3.1. Významný krajinný prvek Chomýž Osu významného krajinného prvku Chomýž tvoří potok Hůrka se dvěmi průtočnými rybníky (Horní a Dolní rybník), které slouží k rekreačním účelům. Ve spodní polovině svahů dochází k akumulaci vody a tvorbě rozsáhlých pramenišť
56
s rozkolísanou hladinou spodní vody. Nejvyšší úrovně dosahují na jaře, v létě jsou prameniště pouze mírně vlhká. V důsledku minimálního využívání byvalé vojenské střelnice Chomýž zde dochází k rozsáhlým sukcesním změnám. Na rozsáhlých původně lučních nebo bezlesých plochách se šíří náletové dřeviny, převážně bříza bělokorá (Betula pendula), topol osika (Populus tremula) a modřín opadavý (Larix decidua). V sušších částech zarůstají konkurenčně silné agresivní rostliny jako třtina křovištní (Calamagrostis epigeois) a vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus) dříve druhově bohaté luční porosty. Na vlhčích plochách postupně převládají bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea) a vysoké ostřice (Carex acutiformis, C. gracilis). Důsledkem je výrazné snižování druhové rozmanitosti ploch a velikosti populací konkurenčně méně zdatných, často ohrožených a chráněných rostlin. Botanický průzkum bývalé vojenské střelnice Krásné Loučky, zápaně od KrnovaChomýže v roce 2000 prokázal výskyt chráněných, ohrožených a významných druhů. Na jeho základě byly na lokalitě, vymezeny jednotlivé plochy od ochranářsky nejatraktivnějších až po málo významné. Botanicky nejcennější je rozsáhlé svahové prameniště o rozloze asi 2 ha porostlé menšími náletovými lesíky a travinnými společenstvy s dominantním bezkolencem rákosovým (Molinia arundinacea), třtinou křovištní (Calamagrostis epigeois) a kostřavou červenou (Festuca rubra). Rostou zde bohaté populace silně ohroženého kosatce sibiřského (Iris sibirica) a mečíku střechovitého (Gladiolus imbricatus), hojné jsou také některé vzácnější druhy např. tužebník obecný (Filipendula vulgaris), čertkus luční (Succisa pratensis), srpice barvířská (Serratula tinctoria), oman vrbolistý (Inula salicina) a kriticky ohrožený hvozdík pyšný pravý (Dianthus superbus subsp. superbus). Další významná lokalita se nachází na svahu nad pravým břehem Horního rybníka, rozloha je asi 1,5 - 2 ha. Dominanty tvoří bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea), třtina křovištní (Calamagrostis epigeois) a v nejvlhčích místech vysoké ostřice, ostřice štíhlá (Carex gracilis) a ostřice kalužní (C. acutiformis). Je zde zastoupena většina vzácných druhů, které rostou na předchozí lokalitě, dále se zde hojně vyskytuje hladýš pruský (Laserpitium pruthenicum), ostřice rusá (Carex flava) a bezosetka štětinovitá (Isolepsis setaceae).
57
Nad levým břehem Horního rybníka proti předchozí lokalitě se na 2 ha ze vzácnějších druhů vyskytují poměrně hojně zvonek klubkatý (Campanula glomerata) a prstenec májový pravý (Dactylorhiza comosa subsp. majalis). Zbývající části bývalé střelnice zaujímají druhově chudé porosty třtiny křovištní (Calamagrostis epigeois), vlčího bobu mnoholistého (Lupinus polyphyllus), vratiče obecného (Tanacetum vulgare) a zlatobýlu kanadského (Solidago canadensis). Vzácná není ani např. prvosenka jarní pravá (Primula veris subsp. veris), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a tužebník obecný (Filipendula vulgaris). Z chráněných a ohrožených druhů nalezneme např. prstenec májový pravý (Dactylorhiza comosa subsp. majalis) a hladýš pruský (Laserpitium pruthenicum). Jednou ročně je zde prováděno kosení botanicky nejcennějších ploch, které ovšem nemůže zabránit rozvoji náletových dřevin a zarůstání konkurečně silnými rostlinami. Problém by mohl řešit uvažované využití pro příměstskou rekreaci a sport za současného respektování a zachování přírodních kvalit území. Sladění zájmů ochrany přírody a rozvoje tohoto území by mohlo jít ruku v ruce. Obr.19. Kosatec sibiřský Iris sibirica L. a mečík střechovitý Gladiolus imbricatus L. (www.kvetenacr.cz)
5.4. Památné stromy 5.4.1. Vymezení základních pojmů Podle § 46, odst. 1, zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je možno za "památné stromy" vyhlásit mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí
58
rozhodnutím orgánu ochrany přírody. Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je možno prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky významné. Pro zabezpečení ochrany památných stromů před škodlivými vlivy je možné, aby orgán ochrany přírody, který vyhlašuje památné stromy, vymezil ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené činnosti a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud není ochranné pásmo vymezeno platí, že každý památný strom má ze zákona určeno základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru měřeného 130 cm nad zemí. Rovněž ze zákona vyplývají základní ochranné podmínky v tom smyslu, že v tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost. Památné stromy jsou evidovány v ústředním seznamu a jsou označovány malým státním znakem České republiky.
5.4.2. Památné stromy na Krnovsku Na předmětném území se nachází čtyři památné stromy a skupina stromů čítající dva kusy. Všechny památné stromy na Krnovsku se nachází v Krnově.
Tab.5. Památné stromy na Krnovsku Druh
K.ú.
Lokalita
Stáří/Obvod kmene/Výška
Buk převislý
Opavské
Na ulici Revoluční u
150 let/ 425 cm/ 19 m
červenolistý
Předměstí
teplárny
Buk lesní
Opavské
V parku na náměstí Míru
dub letní
Předměstí
Lípa
Opavské
Za Kostelem panny
malolistá
Předměstí
Marie sedmibolestné
Dub zimní
Horní
Na říčním okruhu
170let/ 400 cm/25 m
V zahradě MIKS Krnov
200 let/365 cm/29 m
190 let/ 400 cm/ 22 m 220 let/ 466 cm/ 28 m 150let/ 420 cm/ 17 m
Předměstí Javor klen
Horní Předměstí
59
Památné stromy předmětné oblasti jsou zastoupeny pouze v samotném středu nějvětšího města Krnova, až na lípu malolistou na vrchu Cvilín. Avšak i v okolí tohoto města je mnoho stromů vyššího věku, či impozantního vzhledu, které by si zasloužily vyhlášení za památný strom a s tím spojené zajištění příslušného statutu a ochrany. Obr.20. Skupina památných stromů - Buk lesní a dub letní
60
6. NATURA 2000 NATURA 2000 je celistvá evropská soustava se stanoveným stupněm ochrany. Jejími hlavními cíly je ochrana biologické rozmanitosti prostřednictvím zachování nejvhodnotnějších přírodních lokalit, ochrana nejvíce ohrožených druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť v rámci Evropské unie, zachování popř. zlepšení celkového stavu přírodních stanovišť a druhů rostlin a živočichů na území České republiky, sladění zájmů ochrany přírody s šetrným hospodařením v příslušných lokalitách a začlenění cenných přírodních lokalit v České republice do celoevropského přírodního dědictví. Právním podkladem pro vytvoření a zajištění soustavy jsou dvě základní směrnice závazné pro všechny státy EU. Jsou to směrnice Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků, která je legislativním rámcem pro vyhlášení oblasti ptactva a směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících druhů živočichů a planě roztoucích rostlin, které jsou podkladem pro vznik druhových a stanovištních lokalit. V České republice je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které používají smluvní ochranu nebo jsou chráněny jako zvláště chráněné území. Na území Krnovska byla navržena jedna významná lokalita, ptačí oblast navržena nebyla, i když Petrův rybník by mohl být vhodným kandidátem.
6.1. Navržená lokalita PP Staré hliniště Kód lokality: CZ0813469 Poloha: Opuštěné hliniště asi 2,5 km severozápadně od centra Krnova. Biota: Na území bývalého hliniště převažují porosty náletových dřevin břízy bělokoré, topolu osiky a dalších sukcesních dřevin, na zamokřených místech převážně s vrbou jívou a vrbou křehkou. V nelesních biotopech převažují ruderalizované ovsíkové louky s třtinou křovištní a antropogenní stanoviště. V západní části se nacházejí tři vodní plochy, jedna trvalá, jedna periodická a jedna prakticky po celý rok vyschlá. Stanoviště ohrožených druhů živočichů v jinak intenzivně obhospodařované krajině Hlavní předmět ochrany: Čolek velký (Triturus cristatus). Ochrana: Podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, resp. prováděcí vyhlášky 395/1992 Sb. jmenovaného zákona je čolek velký zařazen mezi druhy kriticky ohrožené. Nejen tedy přímá likvidace čolků, ale i jakýkoli zásah do jeho biotopu (tedy i
61
např.
zarybnění
jezírka
v pískovně),
jsou
v rozporu
(http://stanoviste.natura2000.cz, upraveno). Obr.21. Čolek velký Triturus cristatus L. (www.biolib.cz)
62
se
zákonem
7. PŘÍPADOVÁ STUDIE – OBNOVA VODNÍHO REŽIMU V KRAJINĚ
7.1. Úvod Známky snížení retenční schopnosti krajiny a zvýšení výskytu erozních projevů je v zájmové krajině patrný. V oblasti dochází v důsledku intenzivního hospodaření na zemědělských půdách ke zhoršování jejich kvality. Velký vliv na to má bezsporu i erozní činnost, především vodní, která jednoznačně převládá nad větrnou. Absolutně je erozí na Krnovsku ohroženo 35 – 40% orné půdy. Velká část oblasti se nachází na nivách řek Opavy a Opavice nebo na svazích s větší sklonitostí, kde je erozní činnost menší. Přesto však přesahuje na některých místech 10 t/ha za rok. Plochy, kde k největší erozní činnosti dochází, jsou na pozemcích u Guntramovic, mezi Chomýží a Krásnými Loučkami a nad Partyzánskou ulicí. Pokud bude tento trend stávajícího odnosu půd pokračovat, hrozí nezvratný proces ztráty úrodných půd (Vyleťal a kol. 1990, upraveno). Povodí řek Opavy a Opavice je současně i oblast, kde v posledním období dochází k povodním. Tato zjištění vedla k vypracování projektu Obnovy vodního režimu v krajině v povodí Opavy a Opavice roku 2004. Složky krajiny jako je akumulační účinek vegetace, kvalita půdy, liniové i plošné nerovnosti, bezodtokové deprese a nádrže a plochy řízeného rozlivu mohou zásadně snížit riziko povodní a to v některých případech i velmi výrazně. Řešená oblast je zachycená na velkoformátové mapě č. 2 i s doporučenou komplexní protierozní ochranou území.
7.2. Příprava projektu Projekt byl rozvržen na dvě etapy. V první etapě řešení projektu v roce 2003 byla provedena
podrobná
analýza
dotčeného
území
(klimatických,
geologických,
geomorfologických poměrů). Proběhl sběr podkladů pro hydrologický rozbor a byl proveden výpočet erozního ohrožení a odtoku splavenin v sledované oblasti. Papírové podklady byly převedeny do digitální podoby a dále byla provedena kategorizace zemědělské půdy. Výsledkem analytické části studie byla unikátní počítačová databáze, která umožnila přiblížit libovolný pozemek do neuvěřitelných detailů a simulovat na něm, co
63
se stane, když bude někde vytrvale nebo intenzivně pršet, jak situaci ovlivní, když se vodě do cesty postaví poldr či hrázka, když se změní skladba vegetace atd. V druhé etapě (rok 2004) se autorský kolektiv zabýval optimalizovanými návrhy komplexní ochrany ve vymezeném území, které níže uvadím se stručnou charakteristikou.
7.3. Komplexní protierozní ochrana území na zemědělských půdách 7.3.1. Organizační opatření Organizační opatření vycházejí z obecných protierozních zásad: - včasný termín výsevu plodin, - výsev víceletých pícnin do krycí plodiny, - posun podmítky do období s nižším výskytem přívalových dešťů, - zařazování bezorebně setých meziplodin, - rozmístění plodin podle svažitosti pozemku. Důležitou roli v protierozní ochraně půdy sehrává vegetační pokryv, který působí proti erozi několika směry: - chrání půdu před přímým dopadem kapek, - podporuje vsak dešťové vody do půdy, - svými kořeny zvyšuje soudržnost půdy, která se tak stává odolnější vůči účinkům stékající vody. Delimitace kultur Delimitací kultur chápeme prostorovou a funkční optimalizaci pozemku sloužící k pěstování jednotlivých kultur. Představuje členění kultur v rámci organizace půdního fondu na ornou půdu, zahrady, louky, pastviny, vinice, sady a chmelnice (Dumbrovský 1993). Pojem delimitace kultur představuje především optimální rozmístění trvalých travních porostů. Ochranné zatravnění Ochranné zatravnění by se mělo aplikovat na orných půdách větších sklonů. Mělo by sloužit především pro zpevnění drah soustředěného odtoku po přívalových srážkách a po jarním tání. Kořenový systém trvalých travních porostů je mnohem více rozvinut než u kulturních rostlin a zadržuje daleko větší množství vody. Také půda není vystavena „obnažení“ a při povrchovém odtoku, potom nedochází ke splavování zeminy
64
do spodních partií pozemku. Při výběru osiva jsou preferovány trávy výběžkaté tvořící pevný drn (Kolektiv 2005, upraveno). Ochranné zalesnění Ochranné zalesnění je jednou z nejúčinějších ochran půdy před erozí (zalesnění účelové). Používá se nejčastěji ve dvojí formě, a to jako plošné zalesnění a ochranné lesní pásy. Dobře zapojený hustý les (pro předmětné území je nejvhodnější smíšený) s bohatými patry, s půdou krytou mocnou vrstvou hrabanky, zajistí vysokou protierozní účinnost. Protierozní rozmisťování plodin Protierozní rozmísťování plodin (na svazích) je využití přirozené ochrany plodin proti erozi při tradičním způsobu pěstování, a patří k obecným zásadám protierozní ochrany půd. Protierozní účinek plodin je dán charakteristikou vzrůstu, olistěním, rychlostí vývinu a typem pěstování (úzkořádkové a širokořádkové). Jednotlivé plodiny lze na základě protierozní ochrany při tradičním pěstování sestavit do řady se zvyšujícím se erozním ohrožením: travní porost, vojtěška, jetel, obilovina ozimá, obilovina jarní, hrách, řepka ozimá, slunečnice, brambory, cukrovka, kukuřice. Protierozní osevní postupy Protierozní osevní postupy se uplatňují tam, kde nelze z organizačních a technologických důvodů aplikovat jiný způsob rozmisťování protierozních plodin. Protierozní uspořádání pozemků a plodin v osevních postupech využívá především protierozně ochranných účinků plodin. Pozemky silně ohrožené je třeba vyčlenit do samostatného osevního postupu, zabezpečit rostlinný kryt po většinu roku a ochranu půdy i v zimním období. Taková erozní situace na pozemku vyžaduje především zásadní úpravu struktury pěstovaných plodin (tzn. vyloučit plodiny s nízkou protierozní účinností, zvýšit zastoupení plodin s vysokým protierozním účinkem, zařadit alternativní zlepšující plodiny se středním protierozním účinkem). Pásové střídání plodin Pásové střídání plodin sleduje snížení erozního účinku vložením různě širokých pásů s plodinami erozně méně ohroženými ( travní porost, vojtěška, jetel, příp. obilovina) na pozemek s pěstovanou erozně ohroženou plodinou.
65
7.3.2. Agrotechnická opatření Výsev do ochranné plodiny, strniště, mulče nebo posklizňových zbytků K protierozní ochraně se využívá rostlinného materiálu (posklizňové zbytky předplodiny nebo meziplodiny) v různých formách, který je ponechán na povrchu půdy nebo je částečně zapraven a zabraňuje tak volnému povrchovému odtoku a zlepšuje podmínky pro zasakování spadlých srážek. Hrázkování a důlkování povrchu půdy Účelem hrázkování meziřadí (používaných u širokořádkových plodin pěstovaných v hrůbcích) a důlkování (u všech širokořádkových plodin) povrchu půdy je zabránění vzniku povrchového odtoku vytvořením dostatečných prostor pro srážky spadlé přímo na pozemku.
7.3.3. Biotechnická protierozní opatření Biotechnické prvky vytváří trvalou překážku napomáhající zejména rozptýlení povrchového odtoku. Používají se v kombinaci s agronomickými a organizačními protierozními opatřeními. Protierozní meze Jsou složeny ze tří základních částí: zasakovacího pásu nad mezí, vlastního tělesa meze a odváděcích prvků. Vedle jejich základní protierozní funkce (trvalá překážka povrchovému odtoku) mají meze a dřevinná zeleň na nich rostoucí velký význam z hlediska krajinně estetického i jako hnízdiště a migrační zóny drobné zvěře, hmyzu, rostlin a všech živých organismů. Zasakovací pásy Účinnost zasakovacích pásů spočívá v převedení povrchově odtékající vody, v odtok podpovrchový. Zasakovací pásy (travní, křovinné, popř. lesní) se navrhují buď na svažitých pozemcích podél vrstevnic, kde se střídají s plodinami nedostatečně chránícími půdu před erozí, nebo se budují podél nádrží nebo vodotečí k zabránění vnikání erozních smyvů. Záchytná účinnost pásu je závislá na charakteru vegetačního krytu, půdě, vlhkosti půdy, sklonu svahu, šířce pásu a intenzitě přívalového deště. Protierozní průlehy Průleh je mělký, široký příkop s mírným sklonem svahů, založený s malým podélným sklonem, kde se povrchově stékající voda zachycuje nebo je neškodně odváděna.
66
Stabilizace drah soustředěného povrchového odtoku Zatravněné vodní cesty jsou přirozené nebo upravené dráhy soustředěného povrchového odtoku zpevněné vegetačním krytem. Jsou schopny bezpečně bez projevů eroze odvést povrchový odtok, ke kterému dochází v důsledku morfologické rozmanitosti krajiny, zejména na příčně zvlněných pozemcích, v úžlabinách a údolnicích v době přívalových dešťů nebo jarního tání, kdy soustředěně po povrchu odtékající voda v těchto místech zpravidla způsobuje erozní rýhy. Protierozní příkopy Protierozní příkopy, musí být vždy napojeny na stálou hydrologickou síť, řeší především neškodné odvedení vody při ochraně intravilánů a zamezují přítoku cizích vod na pozemek. Příkop z pohledu protierozního opatření je menší umělé otevřené koryto, sloužící dočasně k zadržení i odvádění povrchové vody i smyté půdy. A) Příkopy záchytné Budují se nad chráněným územím v místech, kde je nebezpečí přítoku cizích vod z výše ležících ploch. Jejich nevýhoda spočívá v nemožnosti jejich příčného přejíždění. B) Příkopy svodné Slouží k odvádění vody i s erozním smyvem. Musí být důkladně opevněny, protože mají velký podélný sklon, kde probíhá zpravidla bystřinné proudění. Protierozní nádrže Nádrže jsou jedním z velmi účinných opatření regulujících odtok vody a zachycujících transportované splaveniny. Měly by se navrhovat všude tam, kde i přes opatření provedená v povodí dochází ke zvýšenému transportu látek. Při projektování je nutné, aby jejich záchytný prostor byl tak velký, aby byl schopen zadržet objem vody odtékající z přívalového deště nebo jarního tání s průměrnou dobou opakování alespoň 50 let. Plní se jen při zvýšených průtocích, po odtoku vody z nádrže sediment po vyschnutí prorůstá trvalými travními porosty a není nutné časté odstraňování nánosů.
7.4. Realizace projektu Z organizačních opatření již bylo aplikováno na většině navrhovaného území ochranné zatravnění. Zemědělci s vědomím, že při přívalových deštích plodinu
67
s největší pravděpodobností nedopěstují, využily dotačních titulů na uvedení půdy do klidu. K agrotechnickým opatřením se podařilo přesvědčit pouze malé množství majitelů pozemků. Výsev do ochranné plodiny, strniště mulče nebo posklizňových zbytků, zabraňuje „obnažení“ půd v nejkritičtější době přívalových dešťů (v jarním období). Po přívalových deštích pravidelně stávala pod mostem na Brantické ulici voda se zeminou. Po aplikaci agrotechnických opatření na pozemku nad touto ulicí, je pod mostem sice voda, ale již bez zeminy splavené z pozemku. Biotechnická protierozní opatření však dosud nebyla realizována. V březnu roku 2007 byla na Krajský úřad v Ostravě podána žádost o přiznání finančních prostředků v rámci Dotačního programu podpory přípravy projektů v oblasti životního prostředí a zemědělství: Optimalizace vodního režimu krajiny (opatření 5.4.). Předmětem podpory je příprava projektů zaměřených na: - realizaci opatření z hlediska krajinné a ekosystémové diverzity vedoucí ke snižování retenční schopnosti krajiny, ochraně a obnově přirozených odtokových poměrů a k omezování vzniku rizikových situací, zejména povodní, - opatření k ochraně proti vodní a větrné erozi a k omezování negativních důsledků povrchového odtoku vody (založení nebo obnova mezí, zasakovacích pásů a průlehů), - revitalizaci přirozené funkce vodních toků, - zakládání a revitalizaci prvků systému ekologické stability vázaných na vodní režim. - odstraňování příčných překážek na vodních tocích a podporu takových technických opatření, která je neobsahují (doplňování a stavba rybích přechodů), - revitalizaci retenční schopnosti krajiny, - rekonstrukci technických prvků a odbahňování produkčních rybníků, - revitalizaci přirozené funkce vodních toků s revitalizací retenční schopnosti krajiny, Přestože je zde situace velmi závažná, dotace nebyla přiznána a město Krnov nedisponuje finančními prostředky, které by mohlo vyčlenit na realizaci protierozních opatření.
7.5. Závěr Změna hospodaření a technická opatření mohou zabránit škodám z přívalových dešťů, jaké téměř každoročně předmětnou oblast postihují. Navrhovaná opatření byla zpracována s ohledem na zachování přírodních hodnot a snížení negativních vlivů
68
zvýšeného povrchového odtoku na celém území. I přes jen částečnou realizaci je možné pozorovat pozitivní změny v krajině. Přesto věřím, že i biotechnická protierozní opatření budou v nejbližších letech uvedeny do praxe.
69
8. AKTUÁLNÍ PROBLÉMY OCHRANY PŘÍRODY Krnovsko bylo dlouhou dobu, snad kvůli své nevýhodné příhraniční poloze, v rámci ochrany přírody opomíjeno. Přestože zde žádný z tradičních problémů životního prostředí nedosahuje výrazně kritických hodnot, kvalita životního prostředí se neustále snižuje. Zásadní změny nastaly v lesním hospodaření, které se přiklonilo k principům trvalé udržitelnosti. Ustupuje se od velkých holosečí a smrkových monokultur. Lesní porosty se tak pomalu stávají vegetačně pestřejší co do zastoupení různých dřevin i křovitých. V lesích se ponechává klest a využívá se tak přirozeného rozkladu biomasy větví a kmenů méněcenných dřevin, jako je bříza, jeřáb, jíva. Problémem i nadále zůstává přemnožená býložravá zvěř (srnec, jelen), která způsobuje ekonomické ztráty a nevyčíslitelné ztráty na biodiverzitě. Zvěř nemá v zájmové oblasti přirozené nepřátele, proto jejich počet musí regulovat člověk. Podprůměrný srážkový úhrn, způsobený srážkovým stínem Hrubého Jeseníku, oslabuje především smrkové porosty, které se stávají náchylnějšími k napadení škůdci jako je václavka a kůrovci (lýkožrout smrkový, lesklý, severský). V zemědělské výrobě v důsledku vysokého zornění dochází ke snížení retenční schopnosti a nárůstu výskytu erozních projevů. Situaci je třeba neprodleně řešit. Vhodná realizace navržených opatření (viz. kapitola 7) by mohla zmírnit i tak rozsáhlé povodně jaké nastaly v roce 1997 a které odstartovaly regulace a stavební zásahy do říčních koryt. Přestože je řeka Opava a Opavice biotopem chráněných a ohrožených druhů (mihule potoční, střevle potoční, vranka obecná, vranka pruhoploutvá), udělilo ministerstvo životního prostředí v roce 1997 správci toku výjimku na jejich regulaci. Investor argumentoval nezbytností technického řešení a povolaný znalec se vyjádřil, že populace vzácných živočichů je natolik početná, aby tuto zátěž s vysokou pravděpodobností přežila. Vybetonování, zpevňování a napřímení koryt v některých úsecích způsobilo značný úbytek vody a tedy veliký zásah do vodního ekosystému. Populace chráněných živočichů zažila těžké ztráty i díky kalu, který se zvedal ze dna při samotných staveních úpravách. Aby došlo k zachování druhové pestrosti, Český rybářský svaz vysadil v nádržích, vybudovaných na Ježnickém potoku v roce 2003, plůdek odpovídající charakteru parmového pásma. Násada byla vypuštěna do Opavy, Opavice a dalších řek
70
a potoků, kde byl ekosystém narušen stavebními zásahy. Přesto opětovný výskyt vranky pruhoploutvé není potvrzen. Dalším nemalým problémem je stálý růst dopravy. Nedostatečná kapacita a technický stav některých komunikací je z hlediska intenzity a bezpečnosti provozu nevyhovující. Proto se ukázalo nutností vybudování obchvatu přes město Krnov. Obchvatová komunikace je však projektována tak, že prochází jižním okrajem ochranného pásma prameniště Zlaté Opavice. Aby se obchvat nedostal do rozporu s vodním zákonem, bude nutné přehodnotit a jinak stanovit ochranná pásma. Patrně dojde k odsunu centra jímání podzemní vody severním směrem, aby se zvýšila vzdálenost od plánovaného obchvatu. Problematikou jak sladit ochranu prameniště s obchvatem řeší hydrogeologická firma Unigeo a správce prameniště. Výstavba je v současné době ve fázi, kdy Ředitelství silnic a dálnic ČR vykupují pozemky potřebné pro realizaci stavby. Samotná výstavba bude zahájena příští rok. Začátek provozu se potom plánuje na rok 2011. Obchvat může být veden i jinou trasou, ale prameniště Zlaté Opavice, jejíž voda splňuje normy pro kojeneckou vodu, se bude jen ztěží budovat na jiném místě. Odpady a jejich nárůst jsou velkým problémem v celé České republice a i mimo její hranice. Náklady na jejich svoz a celý provoz zahrnující třídění, likvidaci a uložení na skládku v nedalekých Holasovicích, neustále stoupají. V úrovni třídění odpadů dosahuje Krnovsko průměrných hodnot. Množství separovaných kontejnerů každoročně narůstá a v největším městě předmětné oblasti Krnově jsou kontejnery na separovaný odpad rozmístěny ve všech lokalitách a částech. V okolních obcích je donášková vzdálenost do kontejnerů na separovaný sběr delší. Černé skladky vznikají na všech možných lokalitách, dokonce i v PP Staré hliniště. Každoročně dochází k jejich nákladné likvidaci, nejčastěji z obce Guntramovice a města Krnova. K nejpodstatnějším problémům ochrany přírody a krajiny patří nízký zájem a motivace občanů k ekologickému stylu života a ekologicky příznivým řešením problémů. Východiskem je bezesporu výchova a vzdělání k péči o životní prostředí, které je na různé úrovni ve všech školních institucích předmětné oblasti. Pro další rozvoj enviromentální výchovy, vzdělání a osvěty (EVVO) ve školství vznikl Metodický pokyn vydaný MŠMT ČR dne 14. prosince s platností od 1. ledna 2002. Další vládní organizací zajišťující od roku 1994 EVVO je Středisko ekologické výchovy (SEV), které vzniklo jako jedno ze středisek Městského informačního a 71
kulturního střediska Krnov (MIKS). SEV poskytuje informace a vzdělání potřebné k ochraně životního prostředí pomocí spolupráce s regionálním tiskem, přednášek, vydaných osvětových materiálů nebo provozem odborně zaměřené videotéky. Svou činností se snaží vytvořit v lidech mravně a citově podložený vztah k prostředí a zprostředkovat dovednosti, které umožňují ekologicky přijatelný způsob života. Lesy ČR, s.p. – Lesní správa Města Albrechtice vytvořily a spravují naučnou stezku Cvilín, myslivecký kroužek, a Program 2000 – Les ve škole, Škola v lese. Obr.22. Naučná stezka Cvilín, první zastavení
Z nevládních organizací působí na Krnovsku: Český svaz ochránců přírody ZO Krnov, ZČ Asociace Brontosaura Krnov, Klub českých turistů – OKČT Krnov, Krajské centrum Duhy MSK, ZMCA Krnov, Český Junák, Český rybářský svaz MO Krnov aj. Má-li být EVVO i práce s veřejnosti úspěšné, musí být prováděny soustavně a tvořivým způsobem.
72
9. DISKUSE Ochrana přírody a krajiny na Krnovsku byla dlouhou dobu opomíjenou záležitostí. Teprve až v posledních letech se situace začíná vyvíjet ve prospěch jejich zájmů. V intravilánu města Krnova jsou vymezovány zelené plochy, plošky, linie a body, které jsou již částečně propojeny a jejich ucelená síť se bude v nejbližších letech realizovat. Důležitá je rovněž návaznost na biokoridory a biocentra v rámci ÚSES, která dosahuje dobré úrovně a zajišťuje migraci živočichů přes město. Lokální ÚSES předmětného území plynule navazuje na ÚSES sousedních obcí, sporná je návaznost na polskou stranu. Biokoridory jsou často vedeny souběžně s komunikací, což nepovažuji za vhodné. Výchozím podkladem byl Regionální územní systém ekologické stability od Löwa a kol. z roku 1991. Roku 1995 však vyšla Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability od Löwa a kol., která upravuje některé parametry. Tím se stal lokální ÚSES Krnovska zastaralý s nutnou potřebou aktualizace. Začátkem 21. století se rozeběhlo mapování botanicky zajímavých lokalit jako je: Cvilínský kopec, významný krajinný prvek Chomýž, PP Staré hliniště. Průzkumy potvrdily výskyt chráněných rostlin i živočichů. PP Staré hliniště je dokonce navrženou evropsky významnou lokalitou v rámci soustavy NATURA 2000. Bylo by vhodné mapování rozšířit i na další oblasti, především ty co jsou navržené na VKP. Myslím, že pouze jeden registrovaný významný krajinný prvek je na tuto oblast málo. Velkou hrozbou předmětného území je erozní smyv půd. I přes vypracování studie, jak jí předcházet, je plná realizace zatím v nedohlednu. Nepodstatnější obrat vidím v lesním hospodaření, ustupuje se od velkých holosečí a smrkových monokultur a přiklání se k principům trvalé udržitelnosti. Lesní porosty se tak pomalu stávají vegetačně pestřejší co do zastoupení různých dřevin i křovitých. Podstatné jsou i aktivity, které Lesní správa Města Albrechtice vytváří např. spravují naučnou stezku Cvilín a v současné době budují naučnou stezku v Krnově-Ježníku. Na území přibývá záslužných aktivit a iniciativ ze stran vládních i nevládních organizací. Tyto aktivity mají pro zachování a zlepšení stavu krajiny velký význam. Velký střet zájmů vidím ve vybudování plánovaného obchvatu přes město Krnov, který povede jižním okrajem ochranného pásma prameniště Zlaté Opavice. Obchvat sníží znečištění ovzduší ve městě, ale bude možným zdrojem kontaminace kvalitní pitné vody v prameništi Zlaté Opavice. Myslím, že by se jeho plánovaná trasa měla posunout.
73
10. ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo vypracovat studii týkající se problematiky ochrany přírody a krajiny na Krnovsku a vytvoření celkového obrazu o této problematice. Charakterizovány byly přírodní poměry: geologická, geomorfologická, pedologická, hydrogeologická, hydrologická, pedologická, klimatická a biotická (flóra, fauna) charakteristika, doplněná řadou dokreslujících mapek v měřítku 1:50 000. Popsala jsem též historický vývoj krajiny a její současné využití člověkem (lesnictví, zemědělství, těžba nerostných surovin, doprava). Zabývám se zde rovněž územním systémem ekologické stability a zelení města Krnova. Pozornost věnuji také zvláště chráněnému území, významnému krajinnému prvku a památným stromům. Popsána též byla evropsky významná lokalita v rámci soustavy NATURA 2000. Jako případovou studii jsem si zvolila návrh a realizaci komplexní protierozní ochrany území v rámci projektu Obnovy vodního režimu v krajině. I přes prokazatelnou účinost projektu je plná realizace zatím v nedohlednu. Rozebírám zde také aktuální problémy ochrany přírody, kterých je celá řada a jejich minulé i budoucí řešení má velké množství nedostatků.
74
11. LITERATURA
Knižní publikace: ▪ BLUCHA, V. Město mezi dvěma řekami. Čtení o pozoruhodné historii města zvaného Kyrnow-Jegerdorf-Carnovia-Jägerndorf-Karniów. Město Krnov, 2007. ISBN 80-2395542-X. ▪ BLUCHA, V. Klíč k domovu, Čtení o Krnovsku pro mládež i dospělé. Středisko služeb školám, Krnov 1995. 229 s. ▪ BLUCHA, V. Historie města Krnova. Městský národní výbor, Krnov 1969. 69 s. ▪ BRANIŠ, M. Základy ekologie a ochrany životního prostředí, Informatorium, Praha 1999. 169 s. ISBN 80-86073-52-1. ▪ BROSCH, O. Povodí Odry. Anagram, Ostrava 2005. 323 s. ISBN 80-7342-048. ▪ BUREŠ, L. a kol. Návrh místního územního systému ekologické stability. Krnov Krásné Loučky. MÚ Krnov 1993. ▪ CULEK, M. a kol. Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha 1995. 347 s. ISBN 80-85368-80-3. ▪ ČICHAŘ, J. Rodiče a děti. Zákon zachování druhu rostlin a živočichů. Tigris, Zlín 2004, 179 s. ISBN 80-86062-23-6. ▪ DEMEK, J. Hory a nížiny. Academia, Praha 1987. ▪ DUMBROVSKÝ, M. a kol. Rozbor retenčního potenciálu povodí řeky Opavy s analýzou zastoupení a plošného rozmístění kultur. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, Praha 1998, 25 s. ▪ FORMAN, R. - GODRON, M. Krajinná ekologie. Academia, Praha 1993. 583 s. ISBN 80-200-0464-5. ▪ GAJDOŠÍK, M. Plán péče o přírodní památku Staré hliniště na období 1995 - 2004. Agentura ochrany přírody a krajiny, Ostrava 1995. ▪ JISL, L. K nejstaršímu osídlení krnovského okresu. Vlastivědný zpravodaj Krnovsko č. 1. 1957. ▪ JUROŠ, J. Putujeme po hradech a zámcích. Cvilín, 25. svazek. Beatris, Dobrá 2004. 51 s. ISBN 80-86737-24-1. ▪ KHOLOVÁ, H. - ČICHAŘ, M. Poslední přírodní ráje Čech, Moravy a Slovenska. Tigris, Zlín 2003. 300 s. ISBN 80-86062-18-X ▪ KOLEKTIV autorů, Zelené město Krnov po deseti letech. Zpráva o životním prostředí
75
města Krnova. MÚ Krnov 2005. ▪ KOLEKTIV autorů, Obnova vodního režimu v krajině. Projekt povodí Opavy a Opavice 2004. EKOTOXA, Opava 2004. ▪ KOLEKTIV autorů, Botanický průzkum bývalé vojenské střelnice Krásné Loučky, zápaně od Krnova-Chomýže. ZO ČSOP Levrerkův ostrov, 2000 Krnov. ▪ KOLEKTIV autorů, Herpetologický inventarizační průzkum přírodní památky Staré hliniště. Sagittaria, Olomouc 2004. ▪ KŘÍŽ, H. Hydrologie podzemních vod. Academia, Praha 1983. 292 s. ▪ KUČA, K. Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezku. III. díl: Kolín-Mi. Libri, Praha 1998. 952 s. ISBN 80-85983-15-X. ▪ LÖW, J. a kol. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Doplněk, Brno 1995. 124 s. ▪ NEUHÄUSL, R. – VICHEREK, J. Příspěvek ke květeně a vegetaci severovýchodního obvodu Nízkého Jeseníku. Přírodovědný časopis slezský č. 21. 1960. ▪ NOVÁK, V. – HUDEC, K. a kol. Vlastivěda moravská, Živá příroda. Muzejní a vlastivědná společnost, Brno 1997. 335 s. ISBN 80-85048-69-8. ▪ RYBKA, V. Botanický inventarizační průzkum přírodní památky Staré hliniště. Sagittaria, Olomouc 2004. ▪ RYBKA, V. Plán péče o přírodní památku Staré hliniště na období 2005 - 2015. Sagittaria, Olomouc 2005. ▪ VLČEK, V. a kol. Vodní toky a nádrže. Zeměpisný lexikon ČSR. Academia, Praha 1984. ▪ VYLEŤAL M. a kol. Životní prostředí Krnova – ČS OP. Městský NV, Krnov 1990. ▪ WEISSMANNOVÁ, H. a kol. Chráněná území ČR – Ostravsko, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha 2004. 454 s. ISBN 80-86064-67-0. ▪ ZAPLETAL, L. Geografie města Krnova. Městský národní výbor, Krnov 1969. ▪ ZAPLETAL, L. – KUBALEC, B. Geografie okresu Krnov. Odbor pro školství a kulturu rady ONV, Krnov 1959. 198 s.
Mapové podklady: ▪ DEMEK, J. Fyzickogeografické regiony ČSR. 1: 500 000, Geografický ústav ČSAV, Brno 1975.
76
▪ KŘÍŽ, H. Regiony mělkých podzemních vod v ČSR. 1: 500 000, Geografický ústav ČSAV, Brno 1971. ▪ PELÍŠEK, J. – SEKANINOVÁ, D. Pedologická asociace ČSR. 1: 500 000. Geografický ústav ČSAV, Brno 1975. ▪ PELÍŠEK, J. – SEKANINOVÁ, D. Granulometrická asociace ČSR. 1: 500 000. Geografický ústav ČSAV, Brno 1975. ▪ QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Mapa klimatických oblastí ČSSR v měřítku 1: 500 000. Studia geografova 16. GgÚ ČSAV, Brno 1971. ▪ VLČEK, V. Regiony povrchových vod v ČSR. 1: 500 000. Soubor map Fyziogeografická regionalizace ČSR. Geografický ústav ČSAV, Brno 1971.
Internetové zdroje: ▪ www.ecmost.cz ▪ Moravskoslezsky kraj – Krajský úřad www.kraj-moravskoslezsky.cz ▪ Městský úřad Krnov - www.krnov.cz
Zákony a vyhlášky: ▪ Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ▪ Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. ▪ Zákon 289/95 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů.
Seznam obrázků Obr. 1 Řeka Opava pohled z mostu u Městské knihovny v Krnově v obou směrech Obr. 2. Petrův rybník Obr.3. Mlok skvrnitý Salamandra salamandra L. Obr.4. Vranka obecná Cottus gobio L. (Čichař 2004) Obr.5. Pohled na Krnov (kulturní krajinu) a jeho okolí z kopce Cvilín Obr.6. Rybníky na mapě Krnovského knížectví (Blucha 2007) Obr.7. Les na Cvilíně se zvýšenou rekreační funkcí Obr.8. Kamenolom Krásné Loučky – clonový odstřel (www.desap.cz) Obr.9. Krnov v 17. století, olej na plátně z 19. století (Blucha 2007)
77
Obr.10. Kostel panny Marie Sedmibolestné Obr.11. Umělé jezírko v parku Bedřicha Smetany Obr.12. Park Chařová Obr.13. Nadregionální biocentrum Petrův rybník Obr.14. Zřícenina hradu Šelenburk (Blucha 2007) Obr.15. Kruštík širolistý Epipactis helleborine L. (www.kvetena.cz) Obr.16. Tůň v jihozápadní části PP Staré hliniště Obr.17. Pionýrské dřeviny v bývalém hliništi Obr.18. Kuňka žlutobřichá Bombina variegata L. (www.biolib.cz) Obr.19. Kosatec sibiřský Iris sibirica L. a mečík střechovitý Gladiolus imbricatus L. (www.kvetenacr.cz) Obr.20. Skupina památných stromů - Buk lesní a dub letní Obr.21. Čolek velký Triturus cristatus L. (www.biolib.cz) Obr.22. Naučná stezka Cvilín, první zastavení
Seznam tabulek Tab.1. Geomorfologické členění Krnovska (Demek et. al 1987) Tab.2. Klimatické charakteristiky jednotlivých oblastí (Quitt 1971) Tab.3. Průměrné roční koncentrace v roce 2004 (www.krnov.cz) Tab.4. Výsledky jednodenních imisních měření hlavních znečišťujících látek (Kolektiv 2005) Tab.5. Památné stromy na Krnovsku
78
12. PŘÍLOHY
79
