Autor názvu: Martin Pekár; foto: Kristýna Bulíčková

Autor názvu: Martin Pekár; foto: Kristýna Bulíčková

2. ročník 2. číslo LISTOPAD 2011 1

Slovo úvodem Milé čtenářky a čtenáři, v minulém čísle jste se mohli seznámit s novými změnami, které časopis zaznamenal. Došlo především ke zredukování týmu, jelikoţ někteří naši autoři z různých důvodů jiţ nepřispívají (např. odmaturovali). Také se změnila soutěţ, v níţ můţete vyhrát zajímavou cenu. Z nových tváří se zatím ţádná neobjevila, buď se bojíte, nebo nemáte čím přispět. Moţná se Vám nechce… Přidat se můţete kdykoli. Kdybyste si to náhodou rozmysleli, máte moţnost poslat svůj příspěvek (fotku, kresbu, článek, jinou netradiční tvorbu) na emailovou adresu [email protected], ráda Vám sdělím podrobnější informace. V tomto čísle se tedy můţete opět zapojit do soutěţe, připomínám, ţe je celoroční a vítěze se dovíme na konci školního roku. Ceny získají tři nejlepší. Zapojit do soutěţe se můţe kdokoli (soutěţ není omezena pouze na ţáky školy). Jinak se můţete těšit např. na velice precizně zpracované články, které se týkají Václava Havla, českých hradů, projektu ETSTRUCT, sportu, hudby, military aj. Můţete okusit něco z tvorby našich autorů, zasoutěţit si či si pobavit. Za ty, kteří pro Vás tvořili toto číslo, přeji příjemné počtení a pěknou zábavu. L :-)

2

Obsah Václav Havel .............................................................................................................................5 Hrady a zámky u nás.............................................................................................................. 10 Projekt ET-STRUCT................................................................................................................. 14 Krátký report z ET-STRUCTU ....................................................................................... 14 Přehled oborů na SPŠ .................................................................................................. 16 Úvahy – obor, který studuji ........................................................................................ 21 Rozhovor s modelkou............................................................................................................ 23 Americký fotbal ..................................................................................................................... 27 Special Air Service ................................................................................................................. 31 Historie populární hudby ...................................................................................................... 35 Oblíbená kniha ...................................................................................................................... 38 Vlastní tvorba ........................................................................................................................ 41 Soutěž ................................................................................................................................... 45 Vtipy ...................................................................................................................................... 46

3

Václav Havel Životopis, jeho divadelní hry (aspoň jedna podrobněji), politická kariéra,…

Vážení čtenáři, V tomto čísle bych Vám ráda představila Václava Havla, kterého všichni určitě známe. Je to velice zajímavá česká osobnost a mnozí z nás si jej pamatují především jako prezidenta naší republiky.  Něco ze života: Václav Havel se narodil 5. října 1936 v Praze ve známé pražské podnikatelské a intelektuálské rodině Václava M. Havla a jeho manželky Boženy; jeho bratr je vědec Ivan M. Havel. Po ukončení základní školy měl Václav Havel v komunistickém režimu kvůli svému původu potíže umístit se na škole podle své volby. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant a střední školu studoval večerně. Maturitu na gymnáziu ve Štěpánské ulici v Praze složil roku 1954. Jako literát debutoval roku 1955 v časopise Květen; až do roku 1969, kdy mu bylo v Československu zakázáno publikovat, své texty uveřejňoval v časopisech Divadelní noviny, Divadlo, Host do domu, Literární noviny, Tvář aj. Studium Nebyl přijat na žádnou fakultu s humanitním zaměřením z kádrových důvodů. Studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Pokusil se přestoupit na filmovou fakultu Akademie múzických umění, byl však odmítnut a nebyl přijat zpět na České vysoké učení technické. Pražské jaro Václav Havel se stal během pražského jara jednou z důležitých postav liberálního, nekomunistického křídla podporovatelů reforem. Upozornil na sebe již v předvečer Pražského jara, když v červnu 1967 na IV. sjezdu československých spisovatelů pronesl kritický projev odsuzující dobové cenzurní praktiky, po kterém byl na příkaz Ústředního výboru Komunistické strany Československa vyškrtnut z kandidátky vedení Svazu československých spisovatelů.

4

Členství: V březnu 1968 se Václav Havel připojil k otevřenému dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků. V dubnu téhož roku se stal předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů a v časopise Literární listy. Na podzim 1968 se Václav Havel stal členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, kde zůstal až do rozpuštění svazu. V únoru 1969 se Václav Havel v časopise Tvář zapojil do polemiky s článkem Milana Kundery Český úděl z prosince předchozího roku a v opozici proti Kunderově odkazu na minulé národní hrdinství nastolil program aktivního, do budoucnosti obráceného boje za trvalé humánní a kulturní hodnoty. Sametová revoluce 17. listopadu 1989 začala rozehnáním studentské demonstrace Sametová revoluce, která ukončila čtyřicet let komunistického režimu. Václav Havel se 19. listopadu účastnil založení Občanského fóra (OF), protitotalitního hnutí sdružujícího reformní a demokratické síly české části federace, a od počátku patřil k jeho nejvlivnějším představitelům. V úterý 21. listopadu pak Václav Havel z balkónu nakladatelství Melantrich poprvé promluvil jménem OF k Václavskému náměstí zcela zaplněnému demonstranty. O necelý týden později již komunistický režim pod stálým tlakem masových demonstrací zeslábl natolik, že Havlovy projevy mohla začít přenášet i státní televize.

Československý prezident V prvním funkčním období, jež trvalo půl roku, tedy do prvních svobodných voleb, byl Václav Havel na vrcholu své moci; Komunistická strana byla v hluboké defenzivě a nová demokratická politická scéna se ještě neustálila. Některá Havlova rozhodnutí z tohoto období jsou dodnes kontroverzní, například mimořádně rozsáhlá amnestie. Z vězení byla počátkem roku 1990 propuštěna řada zločinců, z nichž mnozí brzy pokračovali v páchání závažné trestné činnosti, a po amnestii následovala také vězeňská vzpoura v Leopoldově. Václav Havel nikdy neprosazoval radikální zúčtování s přisluhovači komunistického režimu. Splnil však svůj hlavní úkol, přípravu svobodných voleb a budování základů demokratické společnosti. Řadou projevů i symbolických aktů dodával občanům sebevědomí a zároveň nezakrýval obtížnost situace. Známým se v tomto smyslu stal jeho první novoroční prezidentský projev z 1. ledna 1990.

5

Ukázka z novoročního projevu Václava Havla 1. ledna 1990 „Milí spoluobčané, čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších milionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit.“

Václav Havel a princ Charles a Klaus Schwab na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, 1992

Podruhé byl Václav Havel zvolen prezidentem 5. července 1990 již svobodně zvoleným Federálním shromážděním, v němž převažovali zástupci Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu. Na politické scéně se objevily nové silné osobnosti, konkurující Havlovi a jeho přívržencům; především Václav Klaus.

Český prezident Po vzniku samostatného českého státu se Václav Havel stal jeho prvním prezidentem a zůstal v této funkci dvě funkční období, tj. maximální ústavou povolenou dobu. Poprvé byl zvolen 26. ledna 1993, podruhé 20. ledna 1998. Svou funkci opustil 2. února 2003 a jeho nástupcem se stal Václav Klaus. Během jeho prezidentství se Česká republika stala v roce 1999 členem Severoatlantické aliance (NATO) a do závěrečné fáze pokročilo přijímání za člena Evropské unie, kam byla Česká republika přijata roku 2004. Tím se v zásadě naplnilo heslo Sametové revoluce „Zpátky do Evropy“ a Česká republika se integrovala do politických struktur Západu. Zvláštní pozornost věnoval Havel česko-německým vztahům, které byly poškozeny druhou světovou válkou a jejími následky. Česko-německá deklarace z roku 1997, v níž se obě strany omluvily za vzájemně způsobené bezpráví a deklarovaly společné 6

demokratické hodnoty, zahraniční politiky.

byla

vyvrcholením

tohoto

směru

Jako spojenec USA podporoval Václav Havel politiku Washingtonu a NATO včetně vojenských operací jako bylo bombardování Jugoslávie v roce 1999 a útok na Afghánistán roku 2001.

Ocenění Václav Havel je nositelem státních vyznamenání řady zemí světa, mnoha cen za uměleckou tvorbu i občanské postoje a desítek čestných doktorátů. V roce 2003 byl Havlovi usnesením Senátu a Poslanecké sněmovny propůjčen Řád T. G. Masaryka a Řád Bílého lva I. třídy; Senát ve svém usnesení také schválil formulaci „Václav Havel zasloužil se o stát“ po vzoru zákona o zásluhách T. G. Masaryka. Václav Havel byl několikrát navržen na Nobelovu cenu míru, ale dosud ji nezískal. 24. května 1997 obdržel na Pražském hradě jako první člověk Čestnou medaili T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu a jeho uskutečňování od Masarykova demokratického hnutí, které v roce 1989 pomáhal založit.

Dílo Literární dílo Václava Havla můžeme rozdělit do tří žánrů. Zejména ze 60. let 20. století pochází poezie, především básně a strojopisné kaligramy ve sbírce Antikódy. Na světovou uměleckou scénu se Havel dostal svou dramatickou tvorbou; první významnou divadelní hru Zahradní slavnost uvedl v roce 1963, poslední – s názvem Odcházení, napsal v roce 2006. V roce 2009 režíroval natáčení stejnojmenného filmu dle této hry, podle které napsal i scénář. Po celý tvůrčí život se Václav Havel věnoval psaní esejů, často politicky motivovaných; sem patří taktéž jeho literární a divadelní kritika, projevy a další texty.

7

AUDIENCE Hlavní postavy: Vaněk, Sládek

Audience je jednoaktová hra, která se odehrává v kanceláři sládka pivovaru. Vaněk v tomto pivovaru pracuje jako tzv. přikulovač sudů, nicméně je také spisovatelem, který píše drama. Sládek je většinu času (a samozřejmě tedy i většinu hry) opilý. Mimo jiné navrhuje Vaňkovi vyšší postavení, pokud bude donášet sám na sebe. Vaněk toto odmítá. Celý rozhovor je členěn na promluvy Vaňka a sládka, hra je pak jako by přerušována jen několika odchody Sládka na záchod. Typickým znakem všech Havlových her (tedy i Audience) je několikanásobné opakování stejných frází, scén, motivů. Sládek se jeví jako postava tragikomická a paradoxně (protože Vaněk ve hře působí mnohem inteligentněji, vzdělaněji, slušněji) má vyšší postavení než Vaněk, ale přes to všechno, jaký Vaně je, jen koulí sudy v trutnovském pivovaře. Tato hra obsahuje spolu s několika dalšími Havlovými dramaty značné autobiografické rysy (Vaněk je spisovatel a přikulovačem sudů stejně jako sám Václav Havel). Postava Vaňka se objevuje ještě v několika dalších divadelních hrách. Tyto hry se tedy podle něj nazývají jako vaňkovské. V této divadelní hře je však Vaněk trochu jiný charakter než v ostatních vaňkovských hrách. V ostatních hrách totiž působí usedle, až ostýchavě, někdy dokonce neurčitě. Audience je hra nejen o morálce, a není jediná. Her o morálce napsal Havel celou řadu.

ZAHRADNÍ SLAVNOST Hra Zahradní slavnost byla napsána roku 1963 a zahájila etapu českého absurdního divadla. Havel byl obeznámen se zahraničním absurdním dramatem (např. autorů Ionesca, Becketta), vyjádřil velmi otevřeně společenské poměry a situaci v Československu na počátku šedesátých let. Jednoduchý děj vychází ze znalosti psychologie malého českého člověka středních vrstev, jehož zásadami je hlavně se do ničeho za žádných okolností neplést, nevyjádřit přesně svůj názor (tzv. mlžit), ale pokusit se využít situace a získat nějaké výhody (v žádném případě nebýt vnímán špatně, negativně a proti společnosti). I hrdinové Zahradní slavnosti – tj. manželé Oldřich a Božena Pludkovi 8

jsou těmito typy. Taktéž působí i Hugo a Petr Pludkovi, synové Oldřicha a Boženy (všimněme si shody jmen se slavným historickým párem :-)). Jejich životní filozofie je velmi přizpůsobivá, nechtějí konflikty, do ničeho se nemíchají, a tak tohle jejich žití zapadá dobře do celkového společenského marasmu, který je vykreslen v postavách zdánlivě o něčem rozhodujících (např. pracovník Zahajovačské služby Plzák, její ředitel, tajemník apod.). Hugo Pludek je svými rodiči doslova vyslán na zahradní slavnost likvidačního úřadu, aby tam hledal údajně vlivného Kalabise, a tak se rozjede tzv. absurdita hry na život. Hlavní hrdina, tedy Hugo Pludek, si při své úspěšné výpravě za získáním lepšího společenského postavení osvojuje potřebné znaky myšlení (naprosto se jako člověk mění, vyvíjí) a chování tak dokonale, že ho vlastní rodiče nepoznávají. Václav Havel zde volí pro vyjádření absurdity života specifické jazykové a textové prostředky. Jedná se zejména o obsáhlé nakupování a opakování nic neříkajících frází, vycházejících z dobového funkcionářského slovníku (hlavně mluvit a nic konkrétního neříkat – tzv. blábolení), používá výroky a slogany z tradičního kulturního povědomí – a to zejména v ironickém vyznění, užity jsou rovněž některé repliky ve slovenštině a ruštině. Hrdinové se často nemohou vůbec dorozumět, myšlenky, které pronášejí, se stávají bezobsažnými, nic neříkajícími a vyznívají právě jako bláboly, neboť nikdo je nechce pochopit, natož uskutečnit. Hra, která kriticky odhalovala prohlubující se morální úpadek československé společnosti v šedesátých letech, má nadčasovou platnost (tj. platila nejen v daném režimu, je platná např. i dnes), neboť odkrývá absurditu každého života, který se zříká vlastní identity a přizpůsobuje se vnější moci.

Zpracovala: Taurus Zdroj textu a obrázků: internet

9

Hrady a zámky u nás Pražský hrad Pražský hrad je symbol českého státu a je nejvýznamnější českou památkou. Hrad byl založen pravděpodobně roku 880 knížetem Bořivojem z rodu Přemyslovců. Podle Guinessovy knihy rekordů je Pražský hrad největším souvislým hradním komplexem na světě, rozkládá se na ploše téměř 70 000 m² a je také zapsán v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Hrad tvoří rozsáhlý soubor paláců a církevních staveb rozmanitých architektonických slohů – od románských staveb z 10. století přes gotické úpravy 14. století. Tento hrad je volně přístupný veřejnosti a můžeme navštívit: Starý královský palác, stálou expozici Příběh Pražského hradu, Baziliku sv. Jiří, Jiřský klášter – Národní galerii, Zlatou uličku, Obrazárnu Pražského hradu, Prašnou věž, Katedrálu sv. Víta, Rožmberský palác, Velkou jižní věž katedrály.

Karlštejn Hrad Karlštejn založený v roce 1348 zaujímá mezi českými hrady zcela výjimečné postavení. Byl vybudován českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. V roce 1355 již Karel IV. pobýval na hradě, dohlížel na jeho dostavbu a na výzdobu interiérů, především hradních kaplí. Stavebně byl hrad dokončen v roce 1365, kdy byla vysvěcena Kaple sv. Kříže ve Velké věži. Na počátku husitských válek byly z bezpečnostních důvodů na Karlštejn převezeny české korunovační klenoty, které zde s krátkými přestávkami zůstaly uloženy téměř 200 let. 10

Stavebně byl hrad po roce 1480 upraven pozdně goticky, v poslední čtvrtině 16. století potom renesančně. Při poslední stavební úpravě z konce 19. století, vedené architektem Josefem Mockerem v duchu purismu, hrad získal dnešní vzhled.

Kost Je to středověký hrad, který vypadá prakticky stejně už půl tisíciletí. Kolem poloviny 14. století ho založil Beneš z Vartemberka, který si říkal Benesius di Costi. Vybral si místo na skále, aby byl hrad nedobytný a krytý ze všech stran lesy. Jméno Kost má hrad odnepaměti. Získal jej právě podle přídomku zakladatele. Costi znamená v překladu něco jako „kamenný“ nebo „tvrdý“ – a Beneš tím chtěl vyjádřit unikátnost stavby. Mnoho středověkých hrádků a tvrzí se totiž stavělo ze dřeva.

Bouzov Romantický hrad založený na přelomu 13. a 14. století se nachází v malebné krajině Litovelska a Mohelnicka. Do roku 1696 jej střídavě vlastnili příslušníci různých českých a moravských rodů, pak panství s hradem koupil Řád německých rytířů. Od roku 1945 je majetkem státu. V roce 1999 byl prohlášen za národní kulturní památku. Hrad je plně zařízen a vybaven obrazy, uměleckými předměty, historickým i na míru vyrobeným nábytkem. Dnešní podobu typického romantického sídla s cimbuřími, arkýři, střílnami a chrliči získal hrad po rozsáhlé přestavbě v letech 1895 – 1910. Unikátní jsou dva funkční padací mosty a padací mříž, které mohou návštěvníci spatřit v provozu při slavnostních příležitostech – zahájení a ukončení sezóny, vernisáže výstav, hradní jarmark a karneval apod. Magické kouzlo hradu jej trvale činí vyhledávaným objektem pro pořádání společenských akcí, koncertů, divadelních představení, výstav a svateb. Svoji roli si také zahrál v mnoha 11

pohádkách a historických filmech. Bouzov nabízí k pronájmu velké množství rozmanitých interiérů – sálů, síní a nádvoří.

Křivoklát Křivoklát je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších hradů českých knížat a králů, jehož počátky sahají do 12. století. Za panování Přemysla Otakara II. vznikl rozsáhlý, velkolepý královský hrad, jenž byl výrazně přestavěn Václavem IV. a později velkoryse dobudován Vladislavem Jagellonským. Křivoklát byl několikrát těžce poškozen požárem. Stal se obávaným vězením a jeho význam prudce poklesl. Romantismus 19. století a zejména majitelé hradu Fürstenberkové, kteří hrad drželi až do roku 1929, přivedli hrad k záchraně jeho restaurováním. Nádherná hradní kaple, královský a rytířský sál s expozicí gotického malířského a sochařského umění, knihovna obsahující na 52 tisíc svazků, bohaté fürstenberské muzeum a obrazárna, proslulé vězení a mučírny s mučícími nástroji, monumentální velká věž s loveckými sbírkami a výhledem do okolí, příjemná procházka po hradbách.

Hrad Sovinec Nejrozsáhlejším hradním komplexem v okrese Bruntál je hrad Sovinec na skalnatém výběžku v horském údolí Nízkého Jeseníku. Hrad založili těsně před rokem 1332 příslušníci rodu, který se od roku 1348 nazýval po hradu „páni ze Sovince“. Za husitských válek se Sovinec stal významnou husitskou pevností. Páni z Boskovic, kteří hrad koupili v roce 1543, přestavovali hrad v renesanční sídlo. Rozsáhlá stavební činnost na hradě pokračovala i za Vavřince Edera ze Štiavnice, vlastnícího hrad od roku 1578, 12

a jeho zetě, posledního českého majitele hradu, Jana staršího Kobylky z Kobylího (od roku 1592). Z této doby pocházejí i některé fortifikační prvky hradu – polygonální bašta Remter, opevnění zvané Kočičí hlava, barbakán s dnešní první branou. Po bělohorské porážce získal roku 1623 hrad Řád německých rytířů. Obsazení hradu Dány roku 1626 bylo impulsem pro rozsáhlé opevňování hradu – do roku 1643 vznikly tři barokní bastiony a další bašty, byly vybudovány další hradební zdi, příkopy i předsunutá věž. Takto vybudovaná opevnění hradu jsou nejrozsáhlejším zachovaným opevněním z období třicetileté války v našich zemích. Přes mohutné opevnění dobyla na podzim 1643 hrad švédská vojska generála Torstensona a až do roku 1650 z něj učinila jednu ze svých pevností. Význam hradu v následujících letech klesal a po požáru roku 1784 byly provedeny jen nejnutnější úpravy. Ve 40. letech 19. století zde byl řádový seminář a od roku 1867 lesnická škola. Za druhé světové války byl hrad vězením a základnou jednotky SS, v roce 1945 opět vyhořel. V současnosti je hrad postupně rekonstruován.

Český Krumlov Státní hrad a zámek Český Krumlov patří svou architektonickou úrovní, kulturní tradicí i svou rozlohou mezi nejvýznamnější památky středoevropské oblasti. V původní půdorysné dispozici, hmotové skladbě, interiérové instalaci i architektonickém detailu je dochován stavební vývoj od 14. do 19. století. Monumentální komplex hradu a zámku Český Krumlov je situován na protáhlém skalním ostrohu, který z jihu obtéká řeka Vltava a na severní straně potok Polečnice. Hrad a zámek se hrdě tyčí nad drobnou renesanční a barokní měšťanskou architekturou přilehlého města. Město s velebně působícím kostelem svatého Víta spolu s komplexem hradu a zámku tvoří jedinečnou dominantu celého okolí. Jako drahocenná perla je město Český Krumlov uloženo v kotlině obehnané masívem Blanského lesa na severu a zvlněným terénem šumavského předhůří na jihu a západě. Zámecký areál zahrnuje na 40 budov a palácových stavení, soustředěných kolem pěti zámeckých nádvoří, a na 11 hektarů zámecké zahrady, čímž se řadí mezi nejrozsáhlejší středoevropské zámecké komplexy.

Zpracovala: Cantam Zdroj textu a obrázků: internet 13

Projekt ET-STRUCT S projektem ET-STRUCT jste byli seznámeni jiţ v loňském ročníku našeho časopisu. Jenom pro zopakování bychom rádi připomenuli, ţe se mj. týká i rozvoje vzdělávání. Ţádost tohoto projektu byla schválena 13. 11. 2009. SPŠ Hranice se do ní zapojila společně s Městem Hranice. Cílem projektu je podpora zaměstnanosti v našem regionu a spolupráce školy, města a firem. Projekt byl naplánován na tři roky, tudíţ příští rok jiţ bude končit. Vedoucím partnerem je Vienna Board of Education. Do tohoto projektu je celkem zapojeno 16 partnerů ze 6 zemí Evropské unie (tj. 10 regionů) a k tomu ještě Ukrajina. Cíle a partnery jsme představili jiţ v loňském ročníku našeho časopisu (duben 2011), dnes bychom se rádi věnovali novinkám. V této chvíli nám končí tzv. čtvrté období, během něhoţ se stihlo několik zajímavých událostí. Obrazem vybíráme jen některé. Bylo nakoupeno vybavení učebny (ţidle, lavice apod.) a ICT technika. Byl dokončen e-learningový nadnárodní modul s názvem „My business idea“, jehoţ se zúčastnili někteří ţáci tříd NP2, NP1, CH4 a ME4. Tento modul probíhal na začátku listopadu (1. a 2. 11. 2011). K vyhodnocení a následnému semináři, jehoţ se účastnily výše zmíněné třídy, došlo 4. 11. 2011. Většině ţáků se e-learningové moduly líbily a také seminář hodnotili jako zajímavý. Otestováno bylo padesát ţáků SPŠ Hranice. Dále byl dokončen regionální modul pro náš region – Začínáme podnikat na Hranicku. E-learning – Začínáme podnikat na Hranicku, který je zaměřen na zprostředkování základních informací o obsahu podnikatelského záměru, výběru vhodné formy pro podnikatelskou činnost v souladu s platnou legislativou, postihuje téţ oblast zaloţení ţivnosti, oblast ekonomiky zaměřenou na vedení daňové evidence nebo účetnictví, financování z externích zdrojů a kontrolu. Je sestaven do 9 výukových modulů, v nichţ budou uvedeny i případy z praxe, procvičovací otázky apod. Je určen pro širokou veřejnost. V průběhu prosince, ledna a února proběhne testování všech nadnárodních modulů (tyto moduly vytvořili všichni partneři společně). Testování těchto e-learningových modulů se zúčastní cílová skupina, která čítá minimálně deset mladých lidí ve věku 15 – 20 let. Nám se ozvalo hned 19 zájemců. Jedná se o deset modulů, jeţ byly vypracovány v anglickém jazyce a mají na otevřené platformě slouţit komukoli, kdo potřebuje poradit v otázce podnikatelského záměru, který jednotlivé regiony povaţují 14

za významný. Toto testování by mělo být dokončeno do 24. 2. 2012 (a to včetně vyhodnocení). Do tohoto testování se přihlásili rovněţ ţáci SPŠ Hranice, a to zejména ţáci třídy NP1, ale také ND2, PO2, CH3, ME3 a ND3. Rovněţ proběhlo několik akcí, o nichţ si můţete přečíst na stránkách školy: www.sps.hranet.cz.

Autorka úvodníku: L :-)

Foto: L :-)

15

Představení oborů Obory vzdělávání s maturitní zkouškou: Nábytkářská a dřevařská výroba Aplikovaná chemie Stavební materiály Požární ochrana Mechanik NC strojů

Studium probíhá denní formou po dobu čtyř let a je ukončeno maturitní zkouškou.

Obory vzdělávání s výučním listem: Obráběč kovů Zámečník, Zámečnice Instalatér

Studium probíhá denní formou po dobu tří let a je ukončeno závěrečnou zkouškou.

Nástavbové studium: Podnikání

Studium probíhá po dobu 2 let a je zakončené maturitní Zkouškou.

Nábytkářská a dřevařská výroba Ţáci jsou vzděláváni ve všeobecně vzdělávacích předmětech a odborných předmětech, od prvotního zpracování dřeva aţ po výrobu finálních výrobků. Odborné vědomosti a dovednosti absolventa Znalost vlastností dřevařských materiálů, polotovarů a výrobků včetně jejich názvosloví, klasifikace i vhodného pouţití v praxi. Schopnost zpracování konstrukční výkresové dokumentace jednoduchých i sloţitých výrobků ve formě náčrtů narýsované výrobní dokumentace nebo pomocí počítače. Dovednost vysvětlit výrobní operace i technické parametry technologických postupů od výroby řeziva a přířezů, přes velkoplošné konstrukční materiály, dřevostavby, aţ po stavebně truhlářskou a nábytkářskou výrobu. Ovládání způsobů obrábění dřeva, volby nástrojů i dřevoobráběcích strojů včetně jejich parametrů, základních kinematických schémat, seřizování, údrţby a bezpečnosti práce. Znalost principů fungování ekonomiky a ekologie ve státě i ve výrobní firmě se zaměřením na strategii podnikání, kalkulaci nákladů, vedení účetnictví, výpočty zisků, mezd, daní a mimo jiné i příznivý vztah k ţivotnímu prostředí.

16

Aplikovaná chemie První a druhý ročník jsou všeobecně vzdělávací od třetího ročníku moţnost volby zaměření oboru: Chemická technologie a Analytická chemie studenti se účastní odborné praxe v moderních laboratořích prestiţních pracovišť a výrobních závodů (např. Univerzita Palackého, Precheza Přerov, Deza Valašské Meziříčí) Výhody tohoto oboru jsou: jistota uplatnění v praxi, atraktivita, perspektivnost oboru jak u nás, tak v zahraničí. Odborné vědomosti a dovednosti absolventa Během celého studia je kromě teoretické výuky kladen důraz na praktickou výuku v chemických laboratořích. Teoretická výuka je na dostatečně vysoké úrovni pro zvládání problémů, které musí v praxi řešit středoškolák a zejména jako základ dalšího odborného studia chemických oborů na vysokých školách. V laboratořích ţáci provádějí základní přípravy anorganických i organických látek, zkoušky kvalitativní analýzy a naučí se základním postupům při kvantitativní analýze – tj. stanovení mnoţství látek. Naučí se pracovat metodami klasické chemické analýzy i některými metodami přístrojové analytické chemie.

Stavební materiály Uplatnění absolventů na trhu práce: Mistr, technolog přípravy výroby; pracovník kontroly jakosti, expedient v cihelnách, keramičkách, cementárnách…; nákupčí materiálů a prodejce hotových výrobků u obchodních organizací; laborant; pracovník v marketingovém a ekonomickém oddělení závodů a obchodních organizací; vedoucí prodavač stavebnin; technický pracovník pokrývačských a tesařských firem Odborné vědomosti a dovednosti absolventa znalost základních vlastností stavebních materiálů – tj. vlastností stavebního kamene, kameniva, dřevařských a kovových materiálů, keramiky, pojiv, malt, betonů, plastů, izolací, nátěrových hmot a moderních kompozitních materiálů. schopnost navrhnout jednotlivé stavební materiály v praxi podle druhu stavby a prostředí znalost technologických postupů výroby finálních výrobků včetně vlastností vstupních surovin a strojního zařízení k tomu potřebného znalost způsobů zkušebnictví jednotlivých stavebních materiálů jejich aplikaci v praxi schopnost zvládnout základy účetnictví a to hlavně ve vztahu ke kalkulaci cen, nákladů, zisků a mezd schopnost praktického vyuţití počítačové techniky ke grafickému zpracování zadaných témat

17

Požární ochrana Jedná se o obor zabývající se přípravou poţárních specialistů v oblasti poţární ochrany, protipoţární prevence a krizového řízení. Obor zahrnuje dvě zaměření – chemický nebo stavební specialista. Součástí studia je praktický výcvik ve spolupráci s HZS ČR, řízení motorových vozidel a zdravotní příprava. Odborné vědomosti a dovednosti absolventa Znalosti v oblasti trestního práva, zjišťování příčin poţárů, základů statistiky a předpisů v oblasti poţární prevence. Dovednosti v oblasti informatiky – technika administrativy, psaní všemi deseti rychlou metodou. Znalosti v oblasti speciální chemie (teorie hoření, hořlavé a výbušné látky, hasící látky). Znalost stavebních materiálů a jejich vlastností v rámci poţární bezpečnosti staveb. Orientace v technické a servisní dokumentaci, tvorba technických výkresů. Praktické schopnosti v oblasti řízení a servisu motorových vozidel a poţární techniky. Praktická schopnost v oblasti zdolávání mimořádných událostí – záchranářské práce ve výškách a ve vodě, vyprošťování osob. Moţnost pokračování studia na VŠ – VŠB – Technická univerzita Ostrava – fakulta bezpečnostního inţenýrství

Mechanik číslicově řízených strojů Podmínky pro přijetí: úspěšně ukončená povinná školní docházka zdravotní způsobilost Absolvent má znalosti: z technologie přípravy pro číslicově řízené stroje nastavení nástrojů do zásobníku v obráběcích centrech a integrovaných výrobních úsecích v mechanických, optických a elektrotechnických měřidlech o provádění pracovních a geometrických měření CNC strojů a proměřování parametrů elektrorozvodů výpočetní techniky na vysoké úrovni Absolvent se dále naučí: číst strojírenské výkresy součástí a sestav, výkresy silnoproudé elektrotechniky a orientovat se ve výkresech slaboproudé elektrotechniky velmi dobře číst výrobní a montáţní pracovní postupy, elektronická a hydraulická schémata

18

Zámečník, zámečnice Podmínky pro přijetí: úspěšně ukončená povinná školní docházka zdravotní způsobilost Odborné vědomosti a dovednosti: Po ukončení přípravy v učebním oboru Zámečník a po úspěšném vykonání závěrečné zkoušky se absolvent orientuje ve výrobních postupech a v ostatní technologické dokumentaci, čte technické výkresy a pracovní postupy jednotlivých součástí a sestav. Dovede pořídit náčrt k doplnění výrobního postupu, k rychlé výrobě dílů při opravě, k zaznamenání poţadavku zákazníka. Absolvent si dovede pro plnění pracovních úkolů připravit základní rukodělné nástroje a nářadí, zdvihací zařízení, montáţní pomůcky, stroje a zařízení, připravit pracoviště a podle předepsaného technologického postupu připravit materiál, proměřit polotovar a rozměřit a orýsovat pracovní předmět. Samostatně volí správný a bezpečný výrobní postup při práci se základním ručním nářadím a mechanizovanými nástroji pouţívanými při ručním zpracování kovů, plastů a dalších materiálů, pouţívaných ve strojírenství, rozhoduje o postupu při změně tvaru materiálu. Umí zvolit pracovní pomůcky (přípravky) podle pracovních podkladů a podle vlastní úvahy tak, aby byl respektován technologický postup výroby (montáţe). Je schopen rozlišovat běţné strojírenské materiály podle onačení ČSN, určit jejich vlastnosti a respektovat je při jejich pouţívání a zpracování. Při výrobě strojů a zařízení umí ručním obráběním zhotovit, popř. po strojním obrábění dohotovit jejich součásti Je také schopen vykonávat jednoduché pracovní operace na základních druzích obráběcích strojů. Hotové součásti je schopen připravit k montáţi, provádět spojování jednotlivých částí rozebíratelným i nerozebíratelným způsobem. Klíčovými dovednostmi jsou montáţní práce, údrţba, servis a opravy.

Obráběč kovů Absolvent se naučí: Strojní třískové obrábění kovových a nekovových součástek na základě znalostí vlastností obráběných materiálů, řezných podmínek a geometrie nástroje. Umí provést nastavení, obsluhu a údrţbu základních druhů obráběcích strojů (soustruh, frézka, bruska, vrtačka), kontrolu a měření obrobků, ošetřování běţných pracovních nástrojů. Absolvent získá: Vědomosti a dovednosti potřebné při sloţitějších a zvláštních soustruţnických pracích v náročné kusové výrobě. Ve 3. ročníku je výuka obohacena o seznámení s CNC technikou 19

Podmínky pro přijetí: ukončená povinná školní docházka zdravotní způsobilost

Instalatér Tento obor je určen pouze pro hochy. Absolvent má znalosti: o vnějších rozvodech vody, kanalizace, topení a plynu především v těchto oblastech: zdroje a získávání energie rozvodné systémy a jejich uspořádání, včetně materiálu a zásad montáţe princip a vyuţití základních armatur provozní podmínky sítí Umí se orientovat a číst průvodní technickou instalační dokumentaci a kreslit montáţní náčrty. Na základě této dokumentace umí zpracovat výpis materiálu a sestavit kompletní technicko-ekonomickou nabídku zákazníkovi. Má základní znalosti v oborech elektro, regulace a měření se zaměřením na aplikaci těchto systémů do vnitřních instalačních rozvodů a zařízení. Orientuje se v materiálové a technologické nabídce výrobních a obchodních firem. Podmínky pro přijetí: ukončená povinná školní docházka zdravotní způsobilost

Podnikání Základní podmínka pro přijetí: úspěšně ukončený tříletý obor vzdělání s výučním listem

tento obor je zaměřen především na přípravu studentů vykonávat ekonomické, provozně-ekonomické, obchodní a administrativní činnosti v podniku a samostatně podnikat na základě znalostí v ekonomických disciplínách - účetnictví, písemné a elektronické komunikaci, právu, marketingu a managementu a na zvládnutí komunikace (ústní, písemné, elektronické) absolvent je schopen práce s počítačem uţivatelským způsobem. Ovládá desetiprstovou hmatovou techniku, obchodní korespondenci, při komunikaci s obchodními partnery je schopen vyuţívat moderní prostředky kancelářské techniky. Orientuje se v soustavě daní a jejich správě, dovede vyuţívat znalostí právních norem a marketingových strategií, práce v týmu a řízení menších kolektivů.

Zpracovala: Cantam Zdroj: www.sps.hranet.cz 20

Úvahy – obor, který studuji Proč jsem si vybral/-a tuto školu a obor, který na ní studuji? 1. Úvaha No, sám nevím, kde bych měl začít, ale výběr této školy a hlavně dřevařského oboru se se mnou táhl už od mala. Jelikož můj otec je živnostník a vlastní malou firmu, zabývající se výrobou nábytku a různých dalších výrobků ze dřeva a jiných materiálů, je logické, že na mě, trávení času v dílně mělo spíše pozitivní dopad. Ke dřevu a celkově k práci jsem si utvořil vztah, který se do dnešní doby prohlubuje. Udivovalo mě i mou rodinu, jak jsem se pevně rozhodl už kdysi v šesté třídě ZŠ, že bych chtěl jít na SPŠ Hranice, dřevařský obor. Mé rozhodnutí se víceméně až do podávání přihlášky neměnilo, především z toho důvodu, že je mi škola sympatická (neměl jsem z ní takové nervy  ) a navíc, město Hranice je bydlištěm půlky mé rodiny, tudíž jsem zde trávil dost času. Podle mého mínění, by člověk měl studovat ten obor, který ho zajímá, ke kterému má „srdeční vztah“. Vím, že bych to asi neměl zde psát, ale přesto to napíšu. Je hloupost, aby rodiče nařizovali, přikazovali, nutili dítě jít na obor/ školu, kterou si představují sami. Nehledě na to, že jedině sám budoucí student školy si musí říct: „Ano, cítím se na tu školu, na ten obor.“ Jsou bohužel smutné případy, kdy rodiče přinutili dítě jít na nějakou školu (obor), i přes to, že se na to ten dotyčný vůbec necítil. Vím, že to rodiče s námi myslí dobře, ale je potřeba si někdy i dupnout a říct od srdce, kam bych si přál jít. Já jsem to tak udělal, podpora hlavně z otcovy strany byla velká a máma, když už se smířila, že ze mě nebude policista, taky byla ráda. Co víc bych napsal? Učitelé jsou opravdu dobří, hlavně přátelští, tedy z mého pohledu. Já jsem si představoval, jaké to jsou galeje, ale myslím, že většina učitelů je spravedlivá, pokud je dotyčný žák spravedlivý k nim. Odborné předměty mi přijdou zábavné a nepříliš složité, jinak řečeno, učení mi leze do hlavy samo. Co se týče ostatních maturitních předmětů, myslím, i když to nemám s čím srovnat, že učitelé na škole žáky řádně připravují k maturitě. Ne, netvrdím, že to jde zvládat nicneděláním a s rukama v kapsách, ale když člověk jede takovým „slušným“ tempem, neměl by mít větší potíže. Co se týče praxe, dílny jsou opravdu kvalitně zařízeny, což mě až udivilo, čekal jsem, že když to jsou dílny pro studenty, půlka věcí bude chybět a bude v dezolátním stavu, ale jak sám pan mistr říká: „To je blbu vzdorné.“, asi na tom něco pravdy je.  Už druhým rokem prakticky pracujeme na všech strojích, první rok je spíše o ruční práci, ale ta se dá přetrpět, pokud se stíhá, už se pomalu učí i na strojích. Co je dobré, že si některé výrobky lze vzít domů, pro maminku například.  Závěrem bych snad jen dodal, že na svou školu jsem pyšný, a pokud ji zvládnu ukončit maturitní zkouškou, budu mít jen hezké vzpomínky.

Autor úvahy: Лукаш Ридл

21

2. Úvaha Na obor Aplikovaná chemie jsem se přihlásil kvůli tomu, ţe mi na základní škole šla chemie dost dobře. Nedoufal jsem, ţe ve svém oboru budu nějak excelovat, ale mně to stačilo. Mí nejbliţší mi říkali, jak dobře kreslím, tak ať zkusím talentové zkoušky. Strach byl ovšem větší, a tak jsem si jenom prohlíţel webové stránky a koukal na výkresy ţáků, kteří na umělecké škole studovali. Na konec to dopadlo tak, ţe jsem si podal jen jedinou přihlášku – a to na SPŠ Hranice. Pamatuju si i den otevřených dveří. Mě a moji mámu provázela Ing. Ullrichová, později i má třídní. Základní škola pro mě nebyla nijak zajímavá, na SPŠ Hranice jsem však narazil na opravdu slibný kolektiv a jsem za to nesmírně rád.

Autor úvahy: Damien

3. Úvaha Chemický obor jsem si vybrala z více důvodů. Kdyţ jsem byla ještě na základní škole, chtěla jsem hlavně učit, ale nechala jsem si to vymluvit a napsala jsem přihlášky na Zemědělskou střední školu a právě na Chemii. Uvaţovala jsem kam jít, ale rozhodnutí bylo jasné jiţ ze začátku, protoţe Zemědělská škola nemá podle mě ţádnou budoucnost a myslím, ţe by byla chyba mého ţivota, kdybych si vybrala právě tuhle školu. Chemie má budoucnost, je prakticky všude, kam se podíváme a popravdě nebyla a není mi lhostejná. Dalším důvodem byla prezentace škol, kde jsem dostala informace, které jsem potřebovala a člověk, který se mnou mluvil, mě dokázal natolik zaujmout tím, co říkal, ţe to také ovlivnilo mé rozhodnutí. Jsem moc ráda, ţe jsem se takto rozhodla, protoţe jsem získala skvělé lidi kolem sebe a hlavně: chemie pro mě není ztráta času. Samozřejmě, ţe určitý vliv na mé rozhodnutí měla také rodina a přátelé. Uţ jen proto, ţe v naší rodině jeden člověk pracuje v chemickém průmyslu a pořád opakoval: „Má to budoucnost, chemie nikdy nezanikne.“ Byla to pro mě i určitá výzva, protoţe chemie je těţká a to mi nikdo nevymluví. Našli se i lidé, kteří říkali, ať na chemický obor nechodím, ţe na to nemám, ale jakoby do mě uhodil blesk, kdyţ někdo tohle řekl, protoţe jsem získala další důvod, proč bych chtěla na tenhle obor jít. Chtěla jsem všem těmto lidem dokázat, ţe na to mám a myslím, ţe se mi to zatím daří. Asi posledním důvodem bylo to, ţe kdybych i nešla na vysokou školu, nebylo by tolik sloţité najít práci za docela slušné peníze, ale jak říkám, tohle bylo aţ na posledním místě.

Autorka úvahy: Cantam

22

Interview s modelkou Milí čtenáři, Rozhodla jsem se pro vás přichystat článek o jedné známé modelce z Přerova – a tou je Kristýna Pumprlová. V tomto článku najdete něco o Kristýně a také rozhovor doplněný jejími fotkami. Kristýnu jsem si pro rozhovor vybrala proto, jelikož je velice atraktivní a při tak nízkém věku dokázala už tolik věcí, o kterých si my můžeme nechat pouze zdát. Prožila si spoustu věcí, musela se poprat se začátky modelingu, nátlakem medií a společnosti. Přeji pěkné čtení. Něco o Kristýně: Jméno: Kristýna Pumprlová Narozena: 29. července (17 let) Oči: zelené Vlasy: blond Škola: Gymnázium Jakuba Škody Přerov, zaměření na matematiku a fyziku Česká modelka Vítězka soutěže Bravo Girl za rok 2008

Momentálně působí v americkém Los Angeles Stala se také tváří několika zahraničních značek (Intersport v Německu či Tatrabanka na Slovensku) a mnohé další. Fotila i pro zahraniční časopisy (Elle). Modelka se získala tituly

Bravo Girl 2008 Dívka roku Miss Junior – Olomoucký kraj Miss Superkrás 2011 Miss Silueta 2011 Miss Internet Junior 2011

Ahoj Kristy, děkuji, že sis udělala čas pro rozhovor.

23

1. Nejprve bych se tě chtěla zeptat, jak ses k modelingu dostala a jaké byly tvé začátky? Začátky byly jako všechny začátky těžké. Práce v oblasti modelingu nikdy nebude snadná, takže vlastně to je pořád to samé, akorát teď už mám výhodu, že mám kvalitní fotky v booku a spoustu zkušeností. 2. Kdo tě k modelingu vedl a kdo tě podporoval? V modelingu mě podporovali rodiče, protože okolí to bralo jako velkou srandu, ale teď když už i cestuji tak každý dělá, jak kdyby mě tam rodiče procpali, nemyslím si, že by si lidi měli své komplexy léčit pomlouváním a shazováním dřiny druhých. A samozřejmě pro ty, kteří tvrdí, že mi rodiče tím zničili dětství, NE! Modeling byla moje volba, dětství jsem měla úžasné, a kdybych ho měla prožít znovu, nezměnila bych na něm vůbec nic.

3. Kristy, prozraď nám, jaké jsou ty správné míry modelky, respektive jaké proporce agentury vyžadují? Skutečně musí být modelka kost a kůže? Nebo se může uplatnit i dívka s oblými křivkami? No tak k tomuto tématu se vždy nerada vyjadřuji, ženské ideály jsou už léta dané a 90-60-90 neznamená být vyhublá na kost, já mám míry 89-59-90 a mám úplně normální postavu a ženské tvary. :) 4. Máš pro začínající modelku nějaký dobrý typ? Něco za co bys byla vděčná jako začátečnice i ty. Já bych byla vděčná v mých začátcích alespoň za dobrou radu, ale jelikož nikdo z mého okolí modelingu nerozuměl a ani moji rodiče neznali vůbec nikoho, kdo by mi poradil, musela jsem udělat spoustu chyb, abych našla tu správnou cestu. Ale kolikrát jsem ráda, že jsem všechno nedostala na stříbrném podnose, alespoň si toho dovedu teď víc vážit. 5. Kdyby chtěl někdo začít s modelingem, jaké agentury bys doporučila? Agenturu? Ani jednu, do léta jsem spolupracovala pouze s agenturami a úspěšně, ale není nic lepšího, než když se o vás stará jeden manažer a s ním nesdílíte jen práci a zakázky, ale také část života. Takže lidé, s kterými spolupracuji, mi vlastně nahrazují rodinu v dobách, kdy musím cestovat. 6. Jsou nějaké důležité věci, na které nesmíme zapomenout při prvním konkurzu nebo při přípravě na něj? Ono je to nějak jedno, buď zaujmete, nebo ne. Snad jen úsměv a žádný make-up ! :) 7. Jaké výhody, kromě peněz, přináší dívkám práce modelky. A jaké výhody tato práce přinesla konkrétně tobě? Mám na mysli, jestli jsi díky tomu navštívila nějaká zajímavá místa, poznala zajímavé lidi apod. 24

Ano, procestovala jsem kus světa, ale já bych se nechtěla zmiňovat pořád jen o výhodách, být modelkou je hlavně jedna velká nevýhoda vedle druhé. A je to dřina. Každý si myslí, že se párkrát usmějete a máte focení za sebou a balík v kapse, ale omyl, tu práci si musíte prvně „vybojovat”, makat a být trpěliví. A zároveň co můžu říct z vlastní zkušenosti, získáte spoustu nepřátel, o kterých jste si mysleli, že jsou kamarádi, lidi, co vám budou házet klacky pod nohy a pomlouvat. Všichni si říkáte, proč řeším nějaké pomluvy, vždyť druzí mi mají být jedno, ale víte proč? Protože vracet se domů s tím, že vás lidi svým způsobem nemají rádi pro to, co děláte, anebo naopak se s vámi baví, jen abyste jim pomohli se někam dostat, není vůbec příjemné. Ale alespoň už vím, kdo je opravdový kamarád a kdo ne. A taky, že mít super rodinu a sourozence je k nezaplacení. Především ti mi pomohli se naučit se nad nepřejícími lidmi jen pousmát. 8. Pro jaké značky jsi fotila a pro jaké bys ještě chtěla fotit? Fotila jsem pro spousty firem jako například TakeTwo Jeans, Rauch, Puerco Espin, Intersport, Fornarina, Periche cosmetic, Evos, Peach John, Jello shoe, Rojita, Tatrabanka a další, není potřebné tu sepsat seznam, ale důležité je, pro které ještě fotit budu. Nemám žádnou značku, pro kterou by bylo mým snem fotit. Ale doufám, že fotit budu ještě pro spousty významných značek a firem. 9. Která byla tvá nejlepší nabídka v životě? Hehe, tak to je dobrá otázka. Nabídky z modelingu beru všechny stejně, takže bych asi řekla, že má nejlepší životní nabídka byla stát se slečnou svého nynějšího přítele. :) 10. Jaký styl oblékání je ti nejsympatičtější? Asi teplákovky, i když v nich chodit po městě není zrovna vhodné, přesto někdy v nějaké vyrazím třeba do školy. Pak se taky vyžívám ve věcech, co se právě nosí ve světě, vzpomínám si, když jsem před čtyřmi lety nosila gumáky a všichni říkali, že nejsem normální, no a o 2 roky později je pak měli všichni. Miluju boty a kabelky, takže ráda i kombinuji všechno možné dohromady, od elegantních věcí až po sportovní, mám svůj styl a nosím, co se mi zachce. 11. Tvá oblíbená značka oblečení? Tak tu asi nemám, mám oblíbené značky aut, elektroniky, dokonce i oblíbenou leteckou společnost, ale oblečení ne. Ráda nosím věci, co nemá každý, takže sem tam si zajdu do drahých značek, z kterých miluju Louise Vuittona, ale také když jsem v zahraničí, ráda obcházím butiky kreativních návrhářů, u kterých se dají najít vždy jedinečné kousky. 12. Když jsi na cestách, nestýská se ti po rodině či známých? Stýská se mi po rodičích, sourozencích, příteli a domácích mazlíčcích. Ne, že bych ostatní neměla ráda, ale toto jsou ti, s kterými můžu být 100% sama sebou a oni mě milují i se všemi chybami, poradí a podpoří mě, ať už si vyberu jakoukoliv cestu v životě. Jestli bych měla říct, co nejvíc nesnáším, je to přetvářka. Pro to, aby mě lidi pochopili, poznali a třeba i měli rádi, potřebují měsíce, někteří i roky, protože já nejsem ta, co by se před každým chovala tak, jak on chce, já se chovám jako Kristýna Pumprlová a nenechám se měnit lidmi k jejich obrazu, nechci být oblíbená a mít 1000 různých tváří, já mám jen jednu a je už jen na druhých, jestli se jim to líbí nebo ne. Já mám opravdové kamarády, které spočítám na prstech jedné ruky, ale můžu vám říct, je to daleko lepší 25

než mít dalších 2000 falešných. A právě ti praví mě mají rádi i s chybami a možná právě pro ně, protože to je to, co mě odlišuje od druhých. 13. Jaký je to pocit se vidět na billboardech či v reklamě v televizi? Dřív jsem každou svoji kampaň, reklamu a billboard brala jakože WOW, ale už jsem nějak přešla do stádia, kdy se mé okolí z toho všeho těší víc než já. Pamatuji si, když sem byla „hotová” ze svých prvních fotek, no a kde jsou teď. Očekávám od sebe čím dál víc a s každým mým úspěchem a krokem kupředu roste i můj cíl, to, co chci dokázat a to mě žene dál. A to není jen v modelingu, ale i ve škole, už nechci jít na vysokou, ale rovnou na dvě, chci zkusit oblast práva, ale také pozemního stavitelství a chci ukázat všem, že na to stát se modelkou potřebujete určitou inteligenci, už jen na naučení všech možných jazyků a ke komunikaci s lidmi. Na získání práce chodíte po castinzích a fotografové s vámi hovoří, než si vás vyberou pro danou práci a můžu říct, že hloupé holky na žádném pořádném castingu ještě neuspěly.

14. Udržuješ si nějak svou váhu, nebo máš štěstí a můžeš jíst, co chceš, a nepřibereš? Kolikrát si říkám: Kéž bych měla nějakou štítnou žlázu, nebo co to mají ty vyhublé holky. Ale bohužel nejsem ten případ a musím se „trápit” denně ve fitku. Osobně si myslím, že postava není o tom, co jíte, ale o tom, kolik toho sníte. 15. Popíšeš nám svůj běžný jídelníček? Jídelníček? Tak to slovo mi nic neříká. Jím, na co mám chuť a pak, když nemám čisté svědomí, půjdu radši sportovat, než tělu odříkat to, co má rádo. 16. Jakému jídlu neodoláš a co raději vynecháš? Já mám smůlu, že jsem závislá na čokoládě, miluju hranolky, hamburgery a všechny ty jídla, za který by mi dietolog vynadal, takže si to neodpustím, ani když se hodně snažím se takovým jídlům vyhýbat, ale zatím se mi nepodařilo uskutečnit moc zdravých dnů v mém životě. 17. A už poslední otázka. Máš nějaký vzor, ať už v modelingu či v osobním životě? V modelingu vzor nemám, v životě asi jen mé rodiče anebo ani třeba Nora Mojsejová není špatná, vlastně je super, protože řekne, co si myslí a na okolí kašle, tak tu bych taky možná mohla brát jako vzor. Kristy, mockrát ti děkuji za rady a za rozhovor. Za celou naši redakci ti přeji mnoho úspěchů v modelingu, ale i v osobním životě a hodně štěstí na cestách. Držíme pěsti.

Autorka otázek: Taurus Spolupracovala: Kristýna Pumprlová 26

Americký fotbal

Vážení čtenáři, V tomto čísle bych rád napsal o velmi zajímavém sportu, známém jako „americký fotbal“ který, jak už název vypovídá, je hrán a opěvován veřejností především v USA a Kanadě. Nicméně se tento sport dostal postupně do celého světa a dokonce u nás v ČR se pořádají zápasy s jinými státy. Zjišťoval jsem, jaké týmy vlastně u nás jsou, udivilo mě, že jich je celkem dost, cca 10. Nejblíže Hranicím je tým v Ostravě. O co tedy jde? Jak to tak bývá u mnoha sportů, stojí proti sobě dva týmy. Každý tým má v poli (na hrací ploše) 11 hráčů. Dalších 11 hráčů má na střídačce. Pozor, není to jako v jiných sportech – že se střídá hráč s hráčem, zde se střídá celá skupina. Jelikož jedna skupina se používá na útok (offense) a druhá skupina na obranu (defense). Na hřiště vždy nastupuje Jeden útok a jedna obrana. Záleží na tom, jaký tým útočí. Úkolem útočící strany je dostat oválný míč (lidově „šiška“), na druhou stranu hřiště, na bodovací území soupeře. Tudíž je potřeba překonat všech 11 hráčů soupeře těmito způsoby: 27

a) Postupem po hřišti (během s balónem překonávat bránící hráče, přihrávání spoluhráčům do běhu, vyhýbat se zastavení od soupeře – chycení nahrávky v soupeřovém koncovém poli = (touchdown)). b) Kopem, vykopnut útočícím hráčem až do koncové zóny = (field goal). c) „Složení“ soupeře s míčem v jeho vlastním koncovém poli = (safety). Vyhrává tým, který dosáhne nejvíce bodů. Hra probíhá na obdélníkovém hřišti, podobném jako u fotbalu.

Jak samotná hra probíhá? Hráči jsou v sestavě, tak jak je tomu na následujícím obrázku:

Bílo-černí hráči (nalevo) jsou připravení bránit, modro-bílí hráči (napravo) rozehrávají útok. Rozestavení, jak jde vidět na obrázku, se nazývá „line of scrimmage“, které je pokaždé stejné. Centr začíná přihrávkou na quarterbacka podáním míče mezi nohy za sebe. Quaternack má dvě možnosti, buď nahraje runningbackovi, který je vedle něj aby běžel dopředu, nebo přihraje receiverovi, který už tou dobou běží hluboko v soupeřově půlce a čeká na přihrávku. V našem případě jde o druhou možnost. Obrázek níže vyjadřuje nahrávajícího quaterbacka.

28

Hra končí v okamžiku, kdy obrana vytlačí útočícího hráče do autu, zalehne jej, nebo jinak složí, nebo se hráč s míčem dotkne země jinou částí těla než podrážkou nebo rukou. Pokud balon letí mimo hřiště, je hra zastavena. Pokud hráči upadne míč, je hra pozastavena, hráči se rozestaví do stejného sestavení na místě, kde se hra skončila a pokračuje se dál. S tím rozdílem, že tým hráče, kterému spadl míč, přišel o jeden pokus. Každý tým, který je na držení míče (útočení), má čtyři šance svým útokem překonat vzdálenost 10 yardů. Takže pokud obránci zvládnou zastavit útok. Střídá se možnost útoku a tedy i formací. Obrana vystřídá útok a naopak. Obrana může míč pro svůj tým získat v případě, že útočícímu hráči vypadne na zem (volný míč) a je sebrán obranou soupeře, nebo zachycením přihrávky soupeře. Chycením ve vzduchu. Na začátku zápasu se provádí výkop, dále v půlce zápasu a po každém touchdownu nebo field goalu (kopu ze země do brankové konstrukce „háčka“). Hra trvá 60 minut čistého času, je rozdělena na 4 čtvrtiny. Po každé čtvrtině je minuta pauzy a o poločase je dvanácti minutová pauza. Na obrázku níže vidíte výkop.

Bodování: Touchdown – 6 bodů – akce, při které hráč donese míč do endzone soupeře nebo v endzone přijme přihrávku vzduchem svého quarterbacka. Po touchdownu má tým možnost dalšího bodování. Rozehrává se ze 3 yardové čáry a mužstvo může bodovat dvěma způsoby: Conversion – 2 body – tým má jeden pokus (down) na rozehrání normální akce a skórování touchdownu. Extra point – 1 bod – kop ze země do brány. Field goal – 3 body – kop ze země, do brankové konstrukce (háčka), provedený kdekoliv ze hřiště. Safety – 2 body – tímto způsobem může skórovat obrana. Jde o složení útočícího hráče s míčem v jeho vlastní endzone.

29

Hrací pole: Hrací pole má 120 yardů (1 yard = 0,9 m) a je rozděleno na dvanáct 10yardových pásem. Dvě krajní pásma, zvýrazněná tmavě zelenou barvou, se nazývají endzone, právě v tom pásmu dochází ke skórování. Úplně na kraji hřiště se nachází brána, která se skládá ze dvou svislých tyčí, dlouhých 9 m a jedné tyče, která je horizontálně spojuje, délku má 3 m. Hřiště je většinou travnaté nebo umělé.

Míč: Jak už jsem psal, je ve tvaru protáhlého „sféroidu“. Mezi lidmi je tento tvar přezdíván „šiškovitý“. Míč se vyrábí z kůže, konkrétně ze čtyř dílů. Na jedné straně je šev s „osmišněrováním“. Míč má několik vrstev. Barva míče je hnědá. Na polovině jsou namalovány dva bílé pruhy. Je napumpován tlakem 0,85 – 0,92 atm s váhou 400 – 425 g.

Výstroj: -

Chrániče ramen, kyčlí s kostrčním ochranným prvkem a stehenní chrániče Ochranné mřížky na obličej Ochrana zubů Dres s rukávy, který úplně překrývá chrániče ramen (zastrčený do kalhot) Ponožky stejně dlouhé jako spoluhráči, stejně barevné

Autor článku: Лукаш Ридл Zdroj fotografií: internet 30

Special Air Service (S.A.S)

Váţení čtenáři, v tomto čísle bych Vás rád seznámil s jednotkou britské armády, která se proslavila po celém světě – a to především svým tvrdým výcvikem vojáků a úspěchy při bojích. Jaké jsou jejich hlavní úkoly? Boj s terorismem a únosy. Jelikoţ se v dnešní době objevuje čím dál víc zpráv takového charakteru, napadlo mě, ţe by nebylo špatné napsat, co vlastně jsou jednotky bojující s terorem a co jejich práce obnáší. Historie: Jak jsem jiţ psal, Special Air Service, dále jen S.A.S., se zabývá bojem s novodobým terorem – a to od 70. – 80. let. 20 stol. Dříve tomu tak nebylo. Vznik jednotky se datuje do doby, kdy všude panovala 2. světová válka. Ve Skotsku dal poručík David Stirling dohromady bývalé členy speciálních jednotek jako bylo Comandos atd. Jejich hlavním úkolem se stal boj v Severní Africe, konkrétně výsadky za liniemi nepřítele a následné ničení nacistických letišť. Po prvním neúspěchu změnila S.A.S taktiku, vojáci začali pouţívat obrněné dţípy, čímţ zasadili velkou ránu nacistické armádě. Po změně taktiky uběhla krátká doba a uţ bylo zničeno cca 250 letadel německé a italské armády. Ztráty S.A.S však byly minimální. Postupem se jednotka začala rozrůstat aţ do takových rozměrů, ţe na konci války čítala 2500 muţů. Působení jednotek S.A.S později proběhlo ve Francii a v dalších zemích po celé Evropě. Po válce byla S.A.S zrušena. „Oţivení“ této jednotky bylo v letech 1948, při 31

konfliktu v Malajsii. Jednotka byla vycvičena na tvrdé podmínky dţungle. Následoval konflikt v Iráku. A dále Afghánistán atd. Tam jsou jednotky nasazeny převáţně na boj v horách.

Výstroj: Maskovaný vzor DPM, taktická vesta Battle tactikal assault vest. Klobouk, kolem krku shemakh, střelecké rukavice, kanady, na zádech batoh, s obsahem 100 litrů, v ruce puška M4A1. Maskování zbraně, obličeje a částí výstroje se provádí speciálními barvami, které se dají smýt vodou a kartáčem.

Výzbroj: S.A.S pouţívají velké mnoţství zbraní. Vypíšu vám zde ty nejpouţívanější (můţete se podívat na obrázky).

(SIG P228)

(Colt M4A1)

32

(G36K)

(MP5)

(SA80)

(L96)

Výcvik: S.A.S je uznávaná svými především kvůli tomu, že prochází těžkými výcvikovými podmínkami, které nedokázali překonat někteří vojáci z řad Seals (U.S.A). Takže už taková informace svědčí o kvalitách jednotky. Podmínkou pro přijetí je to, že uchazeč minimálně dva roky sloužil v řadách Britské armády, uchazeč rovněž musí zvládnout nejnáročnější fyzické podmínky a v závěru také psychický nátlak. Co obnáší fyzický výcvik? Začátky jsou čistě o běhání, představte si dlouhé tratě v lesích a polích. Později to samé ale s 50 kilogramy zátěže na zádech. Postupně se vojáci učí taktice, přežití v přírodě, základní návyky, musejí znát zdravotnické postupy atd. Postupně vypadávají vojáci, kteří nezvládají tzv. držet krok. Jakmile se zdá být fyzický výcvik u konce, čeká uchazeče o místo v jednotce závěrečná zkouška ve stylu: přežití a cvičení taktiky po dobu jednoho měsíce v džungli. Vojáci musí vyžít z toho, co jim příroda dá a ze zásob které jim byly přiděleny před „výpravou“. „Zlatým hřebem“ této zkoušky je to, že jsou „staří mazáci“ vysazeni v oblasti, kde působí uchazeči a všechny zajmou. Poté je podrobí výslechu, a to bez nějakého „ťuti, muti“ , plno nadějných uchazečů neprojde výslechem, psychicky se zhroutí.

Závěrem bych dodal, že tato jednotka v dnešní době působí ve všech podnebných pásmech, tudíž vojáci musí být připraveni na přežití naprosto v každých podmínkách a také musejí umět bojovat s každým nepřítelem a každou zbraní. Jinak, kdo by měl zájem se o S.A.S dozvědět více, doporučuji knihu: „SAS – Příručka jak přežít“ (Wiseman John a kolektiv autorů), anebo několikadílný seriálový dokument „Tajemství přežití“ – kvalitně zpracovaný veterány S.A.S.

Autor článku: Лукаш Ридл 33

Historie populární hudby 5: 60. léta – Rock mění svět Historie populární hudby 5: 60. léta – Rock mění svět Často slyšíme lidi mluvit o „zlatých šedesátých letech“. Je tomu tak proto, ţe dorůstala silná generace, která neměla válečnou zkušenost, v USA ukončil činnost tzv. Výbor pro neamerickou činnost, který (ve značně mírnější podobě neţ tomu bylo třeba u nás) prováděl vyšetřování „nevhodně“ smýšlejících občanů (měl s ním velké problémy například Jiří Voskovec při své druhé emigraci). Ve východním bloku zemřel Stalin a v mnoha zemích se trochu uvolnil reţim. Zkrátka to na chvíli začalo vypadat, ţe se ze světa zničeného horkou i studenou válkou stane pěknější místo pro ţivot. Mladí lidé, kterých bylo tehdy opravdu hodně, se na tom chtěli podílet, z rockové nevázanosti se stal politický názor a nenásilné protesty „květinových dětí“ pomohly ukončit válku ve Vietnamu i postoupit o kus blíţ k rasové rovnosti. U nás začaly vznikat první rockové kapely a postupně se uvolňující reţim měl co dělat, aby ten „burţoazně dekadentní americký import“, který „kazil mládeţ a podněcoval v ní agresivitu a bezohlednost, přičemţ neměl absolutně ţádnou uměleckou hodnotu“, zkrotil. Naštěstí se našli i umělci, kteří se rockerů zastali a umoţnili jim vystupovat a zkoušet. Byli to především Jiří Suchý a Jiří Šlitr, kteří pod hlavičkou divadla Semafor zaloţili klub Olympic, kde vznikla nejdéle fungující česká rocková skupina stejného jména. Byť jména tehdejších členů – Pete Kaplan, Miki Volek, Pavel Bobek aj. – jiţ dnes spojuje s Olympikem málokdo. Konec snu přišel s koncem 60. let. Ve světě začaly umírat největší hvězdy (Janis Joplin, Jimi Hendrix), jiné se musely léčit ze závislostí na nejrůznějších drogách, případně se začaly věnovat jiné hudbě. U nás přišla ruská okupace, normalizace a s ní tvrdé prověrky umělců, kteří chtěli vystupovat. Od roku 1973 u nás v podstatě existovaly tři vzájemně oddělené – a často nepřátelsky naladěné – hudební světy. O tom však bude některý z následujících dílů seriálu. Soul Po skončení prvního rockového boomu se zájem opět vrátil k černošské hudbě. Tematika černošských písní se změnila: jiţ nebylo třeba naříkat nad těţkým údělem otroka, převáţila témata nešťastné lásky a jiných osobních trápení. Z recitace se stal procítěný zpěv, hudba se stala rytmičtější (poprvé se objevily tzv. groovy – opakované rytmické celky hrané na basu a bicí, často plné synkop) a začal se vyuţívat sbor jako druhý hlas (prvek převzatý z gospelu). Zrodil se soul (především díky nedávno zesnulé Amy Winehouse a nynější hvězdě Adele zaţívá tento ţánr v současné době druhý boom) a jeho centrem se stalo město Detroit. Tehdejší centrum automobilového průmyslu získalo podle toho přezdívku „Motown“ a podle této přezdívky se jmenovalo nejslavnější soulové vydavatelství, u nějţ později začínal například i Michael Jackson. Za první soulovou píseň bývá často označována skladba slepého pianisty Raye Charlese I Got a Woman z roku 1961, nicméně soulové prvky najdeme i ve skladbách Little Richarda, Jamese Browna a jiných. Hvězdnou érou soulu byla druhá polovina 60. let, kdy ţebříčky prodeje vedla jména jako Aretha Franklin a Ottis Redding. Mezi další významné soulové muzikanty patří Eddie Floyd, Wilson Pickett nebo Johnnie Taylor. Britská invaze 34

Zatímco americké hvězdy rockabilly pomalu zapadaly, rock zapustil pevné kořeny za oceánem. Ve velké Británii se smíchaly prvky R’n’B, skifflu a rockabilly a mladé kapely vyskakovaly jako houby po dešti, protoţe součástí rockové rebelie se stal princip DIY (do it yourself) – kaţdý, kdo měl kytaru, a pár kbelíků, mohl zaloţit skifflovou skupinu. Centrem nové hudby se stalo město Liverpool, kde vznikla bezpochyby nejslavnější rocková skupina všech dob – The Beatles. Z kapely, která pro obţivu hrála v Německu aţ tři koncerty denně (zde se naučili, ţe hudba je především tvrdá práce), se stala senzace, která zachvátila celé spojené království. Do roku 1963 byla „beatlemánie“ v plném proudu, zatímco v USA o jejich hudbě nikdo neslyšel. Údajně aţ rozčilený dopis poslaný do rádia od jedné patnáctileté dívky upozornil americké rozhlasové stanice, ţe za oceánem se v hudbě děje něco zajímavého. Písně Beatles se rozezněly americkým éterem a o jejich nahrávky se vedly pomalu bitvy. Beatlemánií však invaze neskončila (to by se pak těţko dalo nazývat invazí) – americké hitparády začaly zaplavovat písně kapel The Animals, Manfred Mann, The Rolling Stones, skotského písničkáře Donovana a dalších. Poslední britskou kapelou, která rozvířila americké hudební vody 60. let, byli The Who, kteří prosluli především divokostí svých představení. Jejich kytarista Pete Townshend jednou omylem udeřil do strun tak tvrdě, ţe urazil hlavu kytary. Bubeník měl pocit, ţe tak učinil záměrně, proto začal kopat do svých bubnů a celý koncert skončil totální destrukcí pódia, coţ fanoušci náleţitě ocenili. Závěrečné ničení nástrojů se stalo oblíbeným prvkem jejich vystoupení; mimoděk tak Pete Townshend zaloţil módu, která je mezi některými hudebníky oblíbená dodnes. Hippies K šedesátým letům v USA neoddělitelně patří hippies – hnutí mladých, které vzniklo v chudé čtvrti San Franciska Ashbury-Heights a rozšířilo se po celých USA. Druhé centrum vzniklo na opačném konci Států, v New Yorku, newyorská kulturní scéna však vţdy vybočovala. Zatímco na povrchu slavili hippies lásku a optimismus, v podzemí z frustrace a drogových halucinací vznikala temná psychedelická hudba Velvet Underground a jiní hudebníci razili cestu pro punkový boom. O tom však aţ v příštích dílech. Hnutí hippies mělo v počátcích pouze lokální charakter – v San Francisku se v AshburyHeights začali sdruţovat mladí radikálně levicově smýšlející aktivisté a nezávislí bohémové, coţ nakonec vyústilo v masové protesty proti rasové diskriminaci na nedaleké univerzitě v Berkeley. Rasismus byl jedním z ústředních témat hippies, společně s kritikou konzumního kapitalismu a sociální nespravedlnosti. Později se přidala témata rasové rovnoprávnosti, války ve Vietnamu, sexuálních tabu atd. V komunitách hippies, které začaly vznikat, spolu ţili lidé různé barvy pleti, homosexuálové, uţivatelé drog a jiné „pochybné ţivly“, otevřeně mluvili o sexu, coţ přivádělo uctívače „tradičních hodnot“ k šílenství. Obzvláště na jihu USA nebyly neobvyklé útoky na dlouhovlasé muţe a jiná „podezřele vypadající individua“, které často končily těţkými zraněními nebo smrtí. Jednalo se však o ojedinělé excesy, nesrovnatelné se státem řízeným systematickým „honem na vlastace“, který probíhal v zemích východního bloku. Kdyţ mluvíme o hippies, nelze nezmínit drogy. Dnes tradičně vnímáme „hipíka“ jako špinavé vlasaté individuum, které do sebe nacpe všechny drogy v dohledu, vyspí se se všemi okolo (bez ohledu na pohlaví) a ráno jde ţebrat (obraz skvěle vypracovaný naší normalizační propagandou té doby). Tento obraz jistě pro mnoho hippies platil beze zbytku, případně byl hodně blízko. V základu však měli hippies k drogám poměrně zajímavý přístup a i ona „volná láska“ měla své filozofické pozadí. Hippies rozdělovali drogy na „drugs“ a „dope“: „drugs“ 35

byly podle nich drogy, které člověka otupí a umoţní mu fungovat jako bezvýznamné kolečko kapitalistického stroje, aniţ by se z toho zbláznil; „dope“ na druhou stranu byly látky, jejichţ uţívání mělo podporovat duševní aktivitu, přinášet vize a otevírat člověku obzory. Mezi „drugs“, tedy „špatné drogy“, patřily například heroin, amfetaminy a dokonce i alkohol, mezi „dope“ („dobré drogy“), tj. konopné drogy (marihuana, hašiš), různé halucinogeny (LSD, peyotl) aj. Zvláštní kapitolou jsou tzv. „dope churches“ (drogové církve). Americké federální zákony totiţ umoţňují kvůli některým kmenům původních Američanů uţívání psychotropních látek k náboţenským a rituálním účelům. Jako houby po dešti tedy vznikla řada církví, jejichţ primárním účelem bylo provádění rituálů obnášejících uţívání psychotropních látek. Zvláštní kapitolou byl v této oblasti psycholog Timothy Leary, který prováděl řadu pokusů s léčením některých psychických onemocnění LSD a psylocibynem na Harvardské univerzitě, kdyţ ještě byly tyto látky legální. I po jejich zákazu obhajoval moţnost vyuţívat určité drogy k léčbě psychických onemocnění, dostal se však do střetu se zákonem. Po skončení britské invaze je v rocku dost těţké sledovat jeden určitý proud, protoţe různí muzikanti sledovali různé tendence a rock se v 60. letech rozkošatil do mnoha ţánrů. Garáţový rok kladl důraz na autenticitu a DIY přístup. Garage rock byl převáţně regionální záleţitostí aţ do 70. let, kdy z tohoto proudu vznikl punk. Oproti tomu pop rock trošku otupil hrany rockové bouřlivosti, aby byla rocková hudba přijatelná i pro většinové publikum. Kromě toho se rozvíjel blues rock, který elektrifikoval tradiční bluesovou formu a blízko k tomuto ţánru měl folk rock. Folkrock spojoval klasické folkové písničkářství s rockovou revoltou. Folkrockoví muzikanti Joan Baez a Bob Dylan patřili mezi politicky nejangaţovanější umělce své doby. Psychedelic rock se svými dlouhými hypnotickými instrumentálními pasáţemi byl silně ovlivněn halucinogenními drogami. Jednotliví umělci často hráli skladby z různých „škatulek“. Kupříkladu u ikony 60. let Jimiho Hendrixe najdeme především psychedelické skladby, ale také bluesrockové a někteří hudební teoretici dokonce vidí v jeho propracovaných sólech inspiraci pro heavy metal. V této době vznikl dodnes uváděný muzikál Hair (Vlasy), jehoţ vynikající filmovou verzi natočil Miloš Forman. Společně s filmem Easy Rider (Bezstarostná jízda) doporučuji jako studijní materiál, pokud Vás hippies zaujali. Největší událostí 60. let byl nepochybně festival pod širým nebem Woodstock s podtitulem „3 dny lásky a hudby“ v roce 1969. Koncert byl zdarma, a tak přestoţe původně pořadatelé předpokládali účast asi 50 000 lidí, nakonec jich přijelo přes 500 000. I při takto velkém počtu se podařilo organizaci zvládnout a většina lidí to brala jako důkaz, ţe skutečně nastává Věk vodnáře = očekávaná doba, kdy spolu lidé budou ţít nikoli na základě zákona a trestu, ale prosté tolerance a svobody. Woodstock tak totiţ skutečně fungoval – incidenty byly výjimečné, lidé solidárně spolupracovali při dodávkách jídla, pitné vody a jiných nezbytných věcí a ani silný déšť nedokázal koncert, na němţ se sešly největší hvězdy tehdejší hudby, zastavit. Co se však zdařilo ve Woodstocku, nepodařilo se na festivalu v Altamontu o několik měsíců později. Jako organizátoři byli na tomto festivalu, který byl rovněţ zdarma, vyuţiti motorkáři Hell’s Angels (kteří byli v této době mimo jiné proslulí dealeři tvrdých drog), coţ se neukázalo jako dobrý nápad. Násilničtí Pekelní andělé povětšinou hippies prodávali drogy, ale zároveň jimi opovrhovali, coţ se projevilo v tom, ţe občas potyčky vyvolávali místo toho, aby je krotili. Přímo během vystoupení The Rolling Stones ubodal jeden z pořadatelů fanouška (Rolling Stones poté dlouho odmítali hrát píseň, během níţ se incident udál – ironicky to byla Sympathy for the Devil). Celková bilance altamontského festivalu: jedno zabití, tři úmrtí nešťastnou náhodou, řada zranění, ukradených aut a škod na majetku. Tento festival bývá většinou uváděn jako definitivní hořký konec šedesátých let naplněných láskou a tolerancí. 36

Ray Charles: I Got a Woman - píseň označovaná za první soulovou skladbu (http://www.youtube.com/watch?v=b0J1XJhTa7M) Aretha Franklin: Respect - jedna z nejslavnějších soulových písní, původně napsaná Ottisem Reddingem v podání „první dámy soulu“ (http://www.youtube.com/watch?v=cSdFTVhFyyc) The Beatles - vystoupení v americkém televizním pořadu Ed Sullivan’s Show - první americké televizní vystoupení vůbec, přesto, jak je ze záznamu zřejmé, jiţ vystupovali jako hvězdy první velikosti (http://www.youtube.com/watch?v=WHuRusAlw-Y) The Who: My Generation - jedna z nejslavnějších písní kapely na festivalu Woodstock (http://www.youtube.com/watch?v=tBMos92heq0) The Stooges - jedna z prvních punkových kapel, vycházejících z amerického garage rocku, která nedávno obnovila činnost a navštívila i ČR; její zpěvák Iggy Pop proslul i svou sólovou tvorbou (http://www.youtube.com/watch?v=-Y-rMkt6NzU&feature=related) Everly Brothers: Cathy’s Clown - stálice amerického poprockového nebe (http://www.youtube.com/watch?v=lVHP7jR8_8o&feature=fvst) Jimi Hendrix: Foxy Lady - jedna z ikon hippies proslulá psychedelickými a dlouhými sóly (http://www.youtube.com/watch?v=cwugqkxYW_w&feature=fvwrel) Janis Joplin: Try - zpěvačka, která bývá zmiňována jedním dechem s Jimim Hendrixem kromě toho, ţe byli oba hvězdami hippies, oba zemřeli krátce po sobě v roce 1970, oba ve věku 27 let (http://www.youtube.com/watch?v=dBJnoMP1Uyc) Úvodní píseň filmu Hair: (http://www.youtube.com/watch?v=EhbxI5eVnM4)

Autor článku: Sherlock

37

Oblíbená kniha V tomto čísle bych Vás ráda seznámila s detektivním románem „Hypnotizér“. Jedná se o dílo, u něhož je jako autor uváděn Lars Kepler, švédský autor. Toto dílo je mimo jiné vnímáno jako napínavý bestseller, v němž se dovídáme o únosu dětí, o tom, jak dokážou být lidé zvrácení a zlí. Obecně lze knihu označit za kriminální román (nebo chcete-li detektivní román).

Lars Kepler V minulém díle časopisu jsem Vás seznámila se Stiegem Larssonem, sdělila jsem Vám, ţe teneto autor jiţ neţije, a tak se asi není čemu divit, ţe zrovna Lars Kepler je povaţován za jeho nástupce nebo pokračovatele. Zajímavostí určitě je, ţe Lars Kepler je pouze pseudonym, ve skutečnosti se jedná o manţelský pár, který tvoří pod jedním „jménem“. Manţelé se jmenují Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril. Oba pocházejí ze Švédska, mají rádi thrillery a rozhodli se, ţe společně napíší knihu, která by byla ne byla ovlivněna tím, co jiţ napsali dříve. Přáli si do této své knihy vnést nové prvky inspirované např. filmem. Touţili po tom vnést do díla nové charakterové typy i nezvyklé zápletky. Lars Kepler - tedy dvojice, která pod tímto pseoudonymem píše

Jistě Vás napadne, ţe pseudonym Lars Kepler není náhodný. Určitě jste zde odtušili spojení s Johannem Keplerem, coţ byl německý novověký astronom, matematik a astrolog. Zdánlivé křestní jméno „Lars“ je zkratkou jejich kolegy – spisovatele Stiega Larssona. Alexander Ahndoril je švédský prozaik a dramatik, zároveň je znám jako jeden z nejmladších a nejslavnějších spisovatelů, kteří tvoří ve Švédsku. Napsal zatím osm románů a patnáct divadelních her. Pochází ze Stockholmu (narodil se zde roku 1967), studoval náboţenství, film a filozofii na univerzitě přímo ve svém rodišti. Ve známost 38

vstoupil roku 1989. Alexandra Coelho Ahndorilová je taktéţ spisovatelka. Mají spolu tři děti.

Hypnotizér Mně osobně na této knize vadilo snad jenom jediné, dlouhou dobu jsem si nemohla zvyknout na prézens vyprávěcí (znáte to, věty typu: „Jede a dívá se kolem sebe.“), přednost dávám větám v minulém čase, tak nějak se mi do knihy lépe proniká, rychleji se začtu. Zřejmě je to ovšem tím, ţe většina knih v našem jazyce je psána a překládána právě do minulého času. Knihu jsem přečetla tzv. „jedním dechem“, koupila jsem si ji někdy v pátek a neděli uţ jsem neměla co číst. Jedná se opět o jednu z těch knih, kdy nevíte, jak se odtrhnout, abyste „neztratili nit“, něco Vám neuniklo, zkrátka, abyste se co nejdříve dobrali toho, kdo je oním vrahem, resp. zloduchem obecně. Jedním z hlavních hrdinů je Joona Linna, coţ je kriminální komisař (objevuje se pak ještě v knize „Paganiniho smlouva“ – taktéţ od Larse Keplera; zrovna ji mám rozečtenou… :-)). Joona Linna na mě působil jako takový netypický detektiv, jednak se v díle „Hypnotizér“ neobjevoval nijak nápadně (spíše mimochodem, ono to vlastně ani není o něm, coţ je zřejmě ten důvod, proč v díle působí jako vedlejší postava – tedy aspoň dle mého soudu), jednak je to takový „blonďatý rozčepýřený floutek“ a jednak pochází s Finska, coţ jde znát na jeho „zpěvné švédštině“. Svým způsobem ovšem působí jako ideál policisty, má všechny kladné vlastnosti, jaké jen můţe policista mít, chová se vţdy odváţně, jedná neohroţeně, je silný, atraktivní (pokud Vás přitahují blonďatí muţi). Snad jen jedna vlastnost hyzdí jeho charakter – občas se chová domýšlivě, neb si myslí, ţe má vţdy pravdu. Fakt je ovšem ten, ţe ji vţdy opravdu má, coţ mu musejí potvrdit i jeho kolegové a všichni ti, s nimiţ spolupracuje. O jeho minulosti se ovšem v románu příliš nedovídáme, snad pouze to, ţe jeho otec pracoval rovněţ jako policista – zabil jej opilec ve chvíli, kdy šel bránit jeho děti. Česká obálka knihy

Příběh začíná de facto tím, ţe Joona telefonicky probudí Erika Mariu Barka (toho já osobně tedy povaţuji za hlavního hrdinu – uţ jen proto, ţe se zabývá hypnózou a název knihy zní „Hypnotizér). Je prosincová noc a Erik se budí s nechutí. Je expertem 39

na léčbu různých šoků, traumat a podobných problémů; při této léčbě vyuţívá hypnózu, přesněji řečeno vyuţíval. Před deseti léty s hypnotizováním přestal – proč, to se dovídáme v průběhu knihy. Přestal tedy hypnotizovat – a to dokonce slíbil i veřejně. Erik je ţenatý a má syna Benjamina. Společně s manţelkou Simonou musí řešit synovu nemoc. Joona osudné prosincové noci volá Erikovi, aby ho přesvědčil, ţe má porušit svůj slib – existuje totiţ jediná šance, jak usvědčit vraha – tou je hypnóza. V nemocnici totiţ leţí pořezaný patnáctiletý chlapec, kterému někdo zavraţdil oba rodiče a mladší sestru. Joona se snaţí před hrozící smrtí starší sestru, která někam zmizela, a jediný, kdo ví, kde se sestra nachází, je pobodaný chlapec, který si nic nepamatuje. Erik nakonec svolí a hocha zhypnotizuje, na povrch však vyplouvají hrozivé skutečnosti, které vedou k dalším vraţdám, ale také k tomu, ţe někdo unese Erikova váţně nemocného syna Benjamina. Více bych prozradila jen velmi nerada. Snad jen – pro nalákání čtenářů – jediná věc, kterou si neodpustím… Jakmile uţ si myslíte, ţe víte, kdo je vrahem, objeví se nové vodítko a vy jen s napětím zjišťujete, jak moc jste šlápli vedle a obvinili někoho jiného. V celém příběhu se neustále objevují nečekané zvraty a zápletky, které znovu a znovu vtahují čtenáře do děje, opět ho nutí knihu vzít a číst. Kniha se odehrává jak v Erikově přítomnosti, tak v minulosti – zhruba před deseti lety, uţ tam se začíná odehrávat příběh, o němţ nikdo neměl ani ponětí. Tento zrůdný příběh vyplouvá na povrch aţ mnohem později. Nutno říci, ţe autor (chcete-li: autoři) skvěle zvládl popsat prostředí nemocnice, hypnózu jako takovou, psychologii postav i prostředí, v němţ se děj odehrává. Atmosféra, která celý příběh provází, je napjatá, místy děsivá a neočekávatelná. Rozhodně není nouze o mrazení v zádech. Z jazykového hlediska jsou jistě zajímavé dialogy. Oţivují dějové zvraty, po zdánlivě nalezeném řešení přinášejí novou zápletku, hádky, problémy. Skvěle jsou voleny jazykové prostředky, postavy se vyjadřují uvěřitelně, coţ je veliké plus díla. Po tom všem, co jsem tu řekla, mi nezbývá, neţ knihu jednoznačně doporučit (i přes prézens vyprávěcí :-)). Přeji příjemnou četbu. Autorka textu: L :-) Zdroj obrázků: internet 40

Vlastní tvorba´

Foto: Cult of Chaos

Čechy Svět se pro mě labyrintem stal Já bloudím v něm marně dál Samé domy žádný lán Žádné stromy samý krám Kde ztratil se krásný svět Který nám mohl každý závidět Svět plný lásky radostí Život plný krásy starostí Teď nebe už nikdo nevnímá Kde zmizela ta krásná krajina Lide český zůstaň stát Proč se již nemáš tak rád Co životu za vlast padlo A teď je to všem úplně jedno Hrdost síla nadšení U lidí dneska už není Vrať sílu ztracenou Čechám té vlasti prokleté

Autorka básně: Cult of Chaos 41

Foto: Cult of Chaos

Poslední slova Proč jste tak smutní když kostelní zvony zní I vítr podzimní již ztich´ Píseň pohřební i ptáci zpívají Koho to jen dnes pohřbívají Dívku co milovala svět Právě tu co pro ostatní se vrbou stala Tu co pro ostatní by se rozdala Tu co pro nás vždy tu byla A sama na sebe málo kdy myslela Ty sám pro radu u ní jsi byl Pak jsi o ní ani slůvkem nezavadil Dívku co milovala svět Právě tu kvůli které růže chtěly kvést Lásku svou všem rozdala Sama si žádnou nenechala Aby my byli šťastní jen To by byl její věčný sen Prázdno pusto hněv a zlobu Vzala si sebou do hrobu Snad vzpomene si na mě někdo víc Snad za rok snad za měsíc

Autorka básně: Cult of Chaos 42

Foto: Cult of Chaos

Kvůli tobě Jsi tlukot mého srdce právě to čeho chci stále více anděl co mi křídla dává ten ďábel co k zemi mě ková jsi sladký sen co se mi zdá sladké mámení co mě unáší krutost trpkost co mě pokoří díky tobě andělem se stávám křídly svými snad ti jednou zamávám jednou jen jedinkrát mělo by se to stát jak múza kolem tebe budu kroužit mé srdce žalem se bude soužit vědět že je to naposled co uslyším tvůj něžný dech že nespatříš mě vícekrát jen abys mohl žít zas dál života svého se pro tebe vzdávám pod svými křídly já tě vždy schovám Budu pro tebe vším co bude ti oporou 43

Ale už nespatříš nikdy ani slzu mou Stávám se andělem tvého žití Beze mě není tobě bytí Jsem kus tebe co víc si přát Snad jen mít dech a city své ti moc dát Pro lásku tvou já se ztrácím Snad jednou za mnou se vrátíš…

Autorka básně: Cult of Chaos

Slzavé jezero Slzavé jezero s perlami z kamene uprostřed jezera v lodi mrtvý spočine. Spalující oheň zášti pohasíná, soumrak noci ho totiž zakrývá. Báseň vyrytá v kameni, Dovede to, co jiní nesvedli. Prolitá krev zanese svůj zpěv na onen svět, Zůstane ti jen žal, z kterého se můžeš chvět.

Autor básně: Damien

44

Soutěž V každém čísle bude uveřejněno deset soutěžních otázek, odpovědi na ně najdete přímo v daném čísle časopisu Portál, stačí jen pořádně pročíst předešlé stránky. Vaše odpovědi posílejte na e-mailovou adresu: [email protected]. Započítány budou všechny odpovědi poslané do 22. ledna 2012, protože příští číslo vyjde právě až v lednu 2012. Na konci roku tři nejlepší z vás obdrží věcné ceny. V minulém čísle se do soutěže nikdo nezapojil, Vaše škoda, nicméně pěkně a hodnotné tři ceny stále čekají. Otázky: 1. Kolik zemí je zapojeno do projektu ET-STRUCT? 2. Co je to S.A.S? 3. Která dvě díla Václava Havla byla v tomto časopise zmíněna? 4. Kteří autoři napsali úvahy o svých oborech? 5. Lars Kepler je pouze pseudonym, jak se jmenuje autor díla „Hypnotizér“? 6. Kdo je autorem díla „Hair“? 7. Které obory se učí na SPŠ Hranice? 8. Které české hrady byly zmíněny v tomto čísle? 9. Kolik hráčů amerického fotbalu hraje v jednom druţstvu? 10. Jakou barvu očí má Kristýna Pumprlová

45

Vtipy Děda přijde na test plodnosti. Doktor mu říká, aby druhý den donesl lahvičku i s obsahem. Druhý den přijde děda znovu, ale jeho lahvička je prázdná. Doktor se diví. Děda: „Ono to nešlo. Zkoušel jsem to pravou rukou, levou rukou, pusou. Prosil jsem ţenu, ona to taky zkoušela pravou rukou, levou rukou, pusou se zuby, bez zubů. Nic. Sousedku jsme zavolali, taky nic:" Doktor: „Vy jste volali i sousedku?" „No, kdyţ to víčko drţí tak pevně…“

Blondýna porodí dvojčata a strašně pláče. Sestra se ptá, co s děje. Blondýna: „Kdyţ já nevím, s kým mám to druhé…" Kdy se ţeně mění hlas? Po svatbě! Z ANO na NE! Muţ podává ţeně sklenici s vodou a prášek. Ţena: „Co to je?" Muţ: „Aspirin. Na bolest hlavy." Ţena: „Ale mě nebolí hlava." Muţ: „Ha, mám tě!"

46

Významy slov: AMULET - vyhazov z AMU FLAŠINET - ruské oznámení, ţe došel alkohol HAVANA - údiv nad tím, ţe v koupelně je vana PARAPLE - rozloučení s pacientem psychiatrické léčebny

Holčička a chlapeček se nudí. Holčička: „Pojď si hrát na doktory." Chlapeček s trochou napětí: „To jsem ještě nehrál, ale tak jo…" Holčička si přisedne blíţe, natáhne ruku a říká: „Naval tři pětky!"

Přijde slepý chlápek do baru a říká: „Barmane, chceš slyšet vtip o blondýnce?" Kdyţ se nedočká odpovědi, zopakuje svou otázku ještě jednou. Opět nic, tak zvýší hlas a opět se zeptá. Slyší odkašlání, načeţ barman praví: „Tak prvně, jsem ţena a blondýnka k tomu. Druhá věc je ta, ţe za vámi stojí policistka - ţena, také blondýnka. Po vaší pravé ruce sedí blondýnka, drţitelka titulu v karate. Po vaší levé ruce je opět blondýnka, ta má pásek v judu. A u dveří stojí taktéţ blondýnka, naše vyhazovačka. Ptám se vás: ještě chcete říkat ten vtip o blondýnce?" Muţ se zamyslí a pak praví: „Ne, uţ ne, to bych ho musel pětkrát vysvětlovat."

47

Přiletí vrána na větev a sedí. Za chvíli přiletí druhá a ptá se první: „Co děláš?" První na to: „Nedělám nic a tvářím se blbě." Druhá: „Óoo, to je super, to budu dělat taky," sedne si, nic nedělá a tváří se blbě. Pak přijde zajíček a ptá se vrány: „Co děláš?" Vrána: „Nedělám nic a tvářím se blbě." Zajíček na to: „Jééé, to je super," sedne si, nedělá nic a tváří se blbě. Kolem jde liška, ptá se zajíčka: „Co to děláš?" Zajíček na to: „Nedělám nic a tvářím se blbě." Liška pokrčí rameny se slovy: „Super, to se mi líbí, taky to budu dělat." Kolem jde myslivec, namíří zbraň a střílí. Zabije lišku i zajíce. První vrána se otočí k té druhé: „Vidíš, já ti říkala, ţe musíš sedět hodně vysoko, abys mohla vypadat blbě a nemusela nic dělat."

48