Foto ■ Martin Krejsa, Leopold Sulovsk˘
TÉMA
AMA DABLAM
kterak
AMAne
da
BLAM la
NA HIMÁLAJSK¯ MATTERHORN TEXT: MARTIN KREJSA
7 • 2002 / TÉMA / 3 z 14
TÉMA
24
▲
everest
AMA DABLAM
Den odjezdu, kafe a rychle se pustit do balení slu‰né hromádky vûcí. Pak skoãit pro filmy a je‰tû se zastavit v práci na rozlouãení. První dva panáky a nervy posledních dní se zaãínají rozpl˘vat. Tak, a teì je‰tû nûjak dorazit k Poldovi a uÏ mÛÏu v‰e pustit z hlavy. Polda na uvítanou vytahuje váhu: „No schválnû, kolik ty? Ten mÛj má 33 a pÛl kila!" „Tak já to mám za pûtatfiicet! To zas bude porod, dostat tu nadváhu do letadla." Ve tfii hodiny odpoledne pfiijíÏdí ·vidry se svou dodávkou a schází se i ostatní. Je nás ‰est. První piva a dal‰í panáky, tentokráte burbon. VyjíÏdíme z Ostravy a vzpomínky na minulé dny pfiíprav jsou pryã. Boris vytahuje irskou whisku a na první pumpû kupuje Jirka dal‰í piva a dal‰í burbon. Zatím se parádnû bavíme, v‰ichni aÏ na ·vidryho. Je‰tû poslední zastávka na jídlo – knedlík se zelím. Zaãíná mi b˘t v‰elijak. Tereza odhalí vãas hnûv m˘ch útrob a podává mi igelitku, kterou po naplnûní vyhazuji oknem – snad to nikdo nechytil ãelnû. To uÏ mám v autû kolem sebe místa dost a tak dal‰í pokus je uÏ pfiímo z okna. „To si umyje‰!", ukazuje na dal‰í pumpû Polda na omítku na kapotû. „Hele, to uÏ jsme v Rakousku?", divím se a beru do ruky k˘bl s vodou a pucuji auto od knedlíkÛ. Dal‰ích pár kilákÛ a ostatní uÏ opût pozorují veãerní VídeÀ pfies moje zelí na oknû. Chudák ·vidry. Ale snad to chápe, Ïe to bylo z ãisté radosti – taky si uÏ nûjakou tu expedici odbyl...
pe‰, tak jim to dá kaÏd˘”, shodujeme se s Poldou. Vcházíme na malé prostranství pfied chrámem, kde se prohání nûkolik opiãákÛ. Takhle shora je nádhern˘ v˘hled na mûsto pod námi, na okolní kopce a na zvlá‰tní hru barev na obloze – to díky monzunov˘m mrakÛm a slunci, které obãas vysvitne. Stupa se dá obejít celá dokola, po obvodû je lemována modlitebními ml˘nky, které v‰ichni kolemjdoucí roztáãejí. Nejvy‰‰í budova chrámu má ze v‰ech stran dobfie viditelné Buddhovy oãi, které jsou pro cel˘ Nepál více neÏ symbolické. Pashupatinath je chrám zasvûcen˘ nejvy‰‰ímu hinduistickému bohovi – ·ivovi. Ten je chápán jako niãitel, ale zároveÀ jako zachránce a pro zdej‰í vûfiící je nesmírnû dÛleÏité uchovat si jeho náklonnost. ·iva má nûkolik podob a Pashupati je jeho mírumilovná verze. Vrhám se do víru hinduistického ‰ílenství. Narozdíl od buddhistÛ, ktefií mne uchvátili sv˘m vnitfiním klidem, mi pfiipadá, Ïe hinduisté jsou docela agresivní. Pofiád se na mû nûkdo lepí, nastavuje dlaÀ nebo mi vnucuje nûjaké tretky. Dal‰í kapitolu tvofií svatí muÏi. Jógou vytrénovaní borci, ktefií jiÏ dosáhli své nirvány
AMA DABLAM Na zaãátek
na‰eho pobytu v hlavním mûstû Nepálu se necháváme vysadit pod kopcem s buddhistick˘m klá‰terem Swayambunath, kter˘ je jedním z nejznámûj‰ích symbolÛ Káthmándú.
Cesta na vrcholek vede po strm˘ch schodech, které jsou lemovány spoustou krámkÛ se suven˘ry. Na posledním schodu po nás poÏaduje jeden voják 50 rupek za vstup. „Dobrá taktika, kdyÏ uÏ to tu vy‰la-
everest
▲
25
7 • 2002 / TÉMA / 4 z 14
Předchozí dvoustrana: V bivaku vedlejší strana: První tábor ve výšce 5.000 metrů vlevo: Ranní pohled z Tengboche, vlevo Nuptse, Everest, Lhotse; vpravo Ama Dablam
7 • 2002 / TÉMA / 5 z 14
TÉMA Zaãínám b˘t grogy a to nás teprve ãeká pfieváÏná ãást sestupu dolÛ... Mám nateklé bandasky, a oprostili se od sv˘ch tuÏeb a potfieb, okamÏitû skoãí po kaÏdém, kdo vyfotí jejich pomalovaná tûla a hádají se s ním o kaÏdou rupii, kterou za tento modeling poÏadují. Procházím se mal˘m bludi‰tûm náboÏensk˘ch stavbiãek a ãím jdu dále, tím je to pustûj‰í a prapodivnûj‰í. Prohánûjí se zde posvátné krávy, stádo agresivních opiãákÛ a vyvalují se zde dal‰í Ïebráci. Hnus, bída, bláznovství náboÏensk˘ch rituálÛ a podivná smûs netolerance. Dal‰í zvlá‰tnost – fieka Bagmati a kremace, které se na jejím západním bfiehu provádûjí. Podle hinduistické víry se musí tûlo mrtvého zpopelnit do ãtyfi hodin po smrti. KdyÏ zde procházím, jedna kremace uÏ probíhá a druhá se teprve chystá. Pohled na vyãuhující nohy z hofiícího táboráku je opravdu jen pro silné nátury, nehledû na ten tûÏk˘ smradlav˘ koufi. Po úspû‰nû vykonané kremaci se pak v‰e smete do fieky, ve které se ãabrá spousta nahat˘ch dûcek… Nedaleko odtud je Bouddhanath – stupa, která patfií k nejvût‰ím v Asii. V roce 1959, kdyÏ âína obsadila Tibet, se do jejího okolí pfiesunula spousta TibeÈanÛ. Komunita, která tady pfieb˘vá, je mi daleko sympatiãtûj‰í neÏ ta hinduistická. Pfii pohledu na tu bídu okolo je mi jich ale také líto – nûkde v horách Tibetu nebo v údolí Solo Khumbu by jim bylo urãitû lépe. Vcházím branou na kruhové námûstí ke stupû, kolem které se dá chodit jen ve smûru hodinov˘ch ruãiãek. Proudí zde mnoho vûfiících buddhistÛ, po stranách roztáãejí mnoÏství modlitebních ml˘nkÛ. Cel˘ prostor nad stupou je obestfien mnoÏstvím ‰ÀÛrek s pestrobarevn˘mi modlitebními praporky. Líbí se mi tady také pro tuto barevnost. Okolí b˘valého královského paláce Hanuman Dhoka Durbar je tvofieno nûkolika námûstími, na kter˘ch se nachází mnoho cen26
▲
everest
n˘ch památek. Vylézám po schodech na vysokou „pyramidu” Maju Deval, ze které je úctyhodn˘ pohled na ten zmatek dole. KdyÏ se ãlovûk prodírá davem, ani si neuvûdomuje to mnoÏství lidí, které je tady na prohlídce, Ïebrá, prodává, shání zákazníka na svou rik‰u nebo jen tak sedí a hledí.
Kousek dále je socha Bhairaba – je to ·iva ve své stra‰idelné podobû. Pfied ním se musí mluvit jenom pravda, kdo lÏe okamÏitû hyne a tak se tato socha pouÏívala v minulosti jako detektor lÏi. Kdosi tu uvázal kozu. Asi meãí pravdu, co jsem tu stál, tak nelehla. Vedle je nûkolik men‰ích
AMA DABLAM k tomu slu‰nû popraskané rty, spálen˘ palec, úplnû sjet˘ vzorek u ostatních prstÛ… no Ïádná sláva. monzun. V obchodû se rozvíjí následující konverzace: Kolik stojí jeden metr igelitu? 40 Rupií. O.K., tak beru deset metrÛ. Je 350 rupií dobrá cena? Yes, sir. Tak fajn, tu mበtfii stovky!
Bouddhanath
pagod, kde se mi líbí nejvíce. Jednak je tu relativnû klid a navíc na jedné z nich je pod stfiechou vyfiezána spousta so‰ek s erotick˘mi motivy. No byli moc ‰ikovní, nûkteré polohy jsem fakt neznal a vypadají docela nároãnû.
Koneãnû v horách. Tfiicet minut letu se spoleãností Yeti Airlines a uÏ to korzujeme po vesnici Lukla ve v˘‰ce 2.840 metrÛ. Zastavujeme se na ãaj a Polda jde kupovat igelit na na‰e bágly, protoÏe celkem slu‰nû pr‰í. Je je‰tû
Dneska vyráÏím na cestu jako první, jsem prostû ranní ptáãe. Venku uÏ nepr‰í, ale v‰ude je vlhko. Cesta je kamenitá jako tatranská magistrála, ale obãas narazím na úseky, kdy musím skákat po kamenech, vyãnívajících z bahna nebo dobytãích hoven. Míjím osamûlá stavení, kde se usilovnû pracuje – buì na poli nebo na baráku. V‰ude se potuluje spousta dûcek, které jsou ‰pinavé a bosé a vypadají jako malí ãerti. Lanové mosty mû tu a tam pfievedou na druh˘ bfieh fieky Dudh Koshi. Pfiicházím k úzké soutûsce se vstupní branou do národního parku Sagarmatha. ·ikovnû zvolené místo, ani vynalézaví âe‰i zde nemohou borce v ok˘nku obejít a vyhnout se tak poplatku za vstup do parku. BlíÏím se k soutoku fiek Dudh Koshi a Bhote Koshi. Je to naprosto úÏasné místo, kde si pfiipadám jako jeden vesmírn˘ prd. Po stranách strmé skalní stûny, v soutûsce pode mnou doslova padají s obrovsk˘m hukotem hektolitry divoké vody. Je s podivem, Ïe se místní ãlovûk pfied touto demonstrací pfiírodní síly nepodûlal - nad Dudh Koshi totiÏ visí ve slu‰né v˘‰ce lanov˘ most, kter˘ svou okázalostí v‰echny pfiedchozí strká do kapsy. Za mostem na mû ãeká prìák s pfiev˘‰ením dobr˘ch 500 metrÛ. V úzk˘ch serpentinách míjím stádo plnû naloÏen˘ch zopÈÛ, kfiíÏencÛ jaka se skotem, a spoustu nosiãÛ. Kolem mne se rozprostírá hust˘ les piniov˘ch borovic a pohled do údolí a protûj‰ích zarosteverest
▲
27
7 • 2002 / TÉMA / 6 z 14
TÉMA
Pohled na vyãuhující nohy z hofiícího táboráku je opravdu jen pro silné l˘ch stûn se spoustou vodopádÛ je úchvatn˘. Docela se zad˘chávám, zvolil jsem ostré tempo. Pfiedpokládám, Ïe je pfiede mnou je‰tû kus cesty, ale kdyÏ vyjdu za roh, otevfie se malé údolí, plné terasovit˘ch domkÛ – Namche Bazaar. To je teda pfiekvápko, nûco podobného bych tady neãekal.
7 • 2002 / TÉMA / 7 z 14
Venku je opût pod mrakem, ale tu a tam je vidût modrá obloha a na obzoru jsou poprvé vidût zasnûÏené hory. Scházím k hlavní ulici a tou se vydávám vzhÛru. Zanedlouho jsem v sedle, ze kterého je vidût hluboké údolí, kter˘m jsme ‰li pfied dvûma dny nahoru. Chodník vede strm˘m úboãím po vrstevnici. Míjím se s pár nosiãi a stádem jakÛ. Kolem mne jsou travnaté plánû se spoustou kytek, které uÏ v tomto období moc nekvetou. Na obzoru je jiÏ vidût vesnice Phunki Tenga. Za ní budu muset sejít hluboko do údolí k fiece Dudh Koshi a od ní se zvedá dal‰í prìák aÏ ke klá‰teru v Tengboche ve v˘‰ce 3.860 metrÛ, kter˘ je odtud také nádhernû vidût. Nad ním uÏ je jenom mlha a tak blízkost zasnûÏen˘ch vrcholkÛ jenom tu‰ím. Pfied vesnicí opravuje chodník star˘ dûda a pomáhají mu dva ‰punti. Vybírají také peníze na obnovu zdej‰ích cest – dávám jim 10 rupek do krásnû malované pokladniãky a na oplátku si je v‰echny fotím. Kousek dále pozoruji dal‰ího dûdulu, jak do obrovského balvanu vytesává buddhistické modlitby. Lidé jsou tu hodnû chudí, ale velmi ‰ikovní a pracovití. Procházím vesnicí a pfiicházím k lanovému mostu pfies fieku Dudh Koshi. Za ním je je‰tû pár baráãkÛ a pak uÏ jen les z borovic a rododendronÛ na strmém svahu, vedoucím k cíli. Pou‰tím se do prvních serpentin a docela mi to ‰lape. Kousek v˘‰e uÏ chodník pfiechází do mírného
stoupání úboãím, ve kterém se uÏ zase zaãínám zad˘chávat. Pfiece jenom je ta v˘‰ka znát. Míjím se s pár nosiãi, ktefií u cesty odpoãívají. Zaujal mne jeden, kter˘ nemohl mít více neÏ 12 rokÛ, ale uÏ vláãel náklad jako blázen. Nad sebou uÏ vidím ‰piãku klá‰tera, která ãní nad stromy a tak uÏ tu‰ím konec dne‰ního ‰lapání. Skuteãnû, zanedlouho vycházím u vstupní brány do vesnice
z postele a vycházím ven. Slunce je je‰tû za hfiebenem, ale Lhotse a Everest jsou uÏ krásnû osvûtlené a záfiivû bílé. Z Everestu je vidût jenom ‰piãka – horní ãást jihozápadní stûny, jiÏní a hlavní vrchol a kousek normálky. Ama Dablam vpravo je je‰tû ve stínu, ale úchvatná silueta tohoto himálajského Matterhornu je uÏ také krásnû vidût. Slunce se dere zpoza hfiebene na svût a první hfiejivé pa-
Tengboche. Vcházím na náves, vlevo ode mne je nejdÛleÏitûj‰í buddhistick˘ klá‰ter v Nepálu a vpravo objevuji nበbejz kemp hospodu Tashi Delek Lodge. Na první pohled si to tady zamilovávám, je to kouzelné místo uprostfied hor.
prsky mi dopadají do tváfie. Kousek za na‰í hospodou je chodník, vedoucí na mal˘ pahorek nad Tengboche – modlitební místo se spoustou praporkÛ. Vydávám se po nûm na ranní procházku. Je odtud nádhern˘ v˘hled na na‰i vãerej‰í cestu, na údolí Dudh Koshi a samozfiejmû i na druhou stranu – masív Lhotse, Everest a Ama Dablam. Naprosto boÏí pohled, tûÏko se to dá vyjádfiit slovy. Absolutní nádhera!
AMA DABLAM 28
▲
everest
Probouzím se do nádherného rána. Obloha je jako vymetená a kdyÏ se podívám z postele oknem ven, koukám pfiímo na Everest. Zázrak? Pohádka? Ne, ne – skuteãnost, která bude po tûch pár dnÛ souãástí na‰eho bytí. Vyskakuji
Aklimatizujeme se
ve v˘‰ce 5.000 metrÛ. V noci mû docela bolí ‰i‰ka. Ráno je nádhernû. Tmavû modrá obloha, osvût-
AMA DABLAM lené ‰piãky hor a nበprvní tábor ve tmû a v pûkné kose. V‰e je zmrzlé na kost. O pÛl osmé se sluníãko poprvé dotkne na‰ich stanÛ a situace se prudce mûní. V‰echny rampouchy se zaãínají mûnit v zelené kytky a v zmrzlém potoce zaãíná opût téct voda. OÏíváme i my a zanedlouho se vydáváme k druhému táboru. Docházíme do místa, nad kter˘m je skalní plotna. Urãitû bude lezi-
na vedlejší straně: Roztáčení mlýnků ve swayambunath
telná, ale nûjak se nám to zpoãátku nezdá. ·lapeme vlevo od ní po suti aÏ na hfieben a zji‰Èujeme, Ïe jsme v pytli. Vpravo od nás v plotnû objevujeme Ïluté praporky, které oznaãují správnou cestu. UÏ se nám ale nechce vracet. Polda vytahuje repku a s její pomocí pfielézáme dvojkov˘ hfiebínek aÏ do místa, kde se napojujeme na správnou cestu. Polda na mû nad‰enû pokfiikuje: „Lezení, koneãnû lezení!” Je‰tû zb˘vá pár desítek metrÛ po suti a dostáváme se do míst, kde je nûkolik plo‰in pro
stany. V˘‰ka 5.750 metrÛ, alespoÀ tak to ukazují Jirkovy hodinky. Tady postavíme nበdruh˘ tábor, rozhodujeme se. Obloha se opût zatahuje, stejnû jako kaÏdé odpoledne, a okamÏitû se ochlazuje. Vybíráme si dvû plo‰iny, vytahujeme e‰usy a s jejich pomocí se snaÏíme vyházet asi pÛlmetrovou vrstvu zmrzlého snûhu. Je to v této v˘‰ce docela fu‰ka, funíme jako hrom. Po asi hodinové dfiinû uÏ
nahoře: Kremace u řeky Bagmati
na‰e dva stany stojí. Paráda, jdeme na vafiení. Musíme hlavnû hodnû pít a tak roztápíme sníh na obou vafiiãích co máme. Opût se projevuji jako naprost˘ ne‰ika a jeden e‰us pfievrhnu tak profesionálnû, Ïe si parádnû popálím palec na levé ruce. Na‰tûstí jej hned zabofiím do snûhu, takÏe to nakonec ani moc nebolí. Vafiení se hned chytá Polda a okamÏitû je vidût, Ïe v tom má naprostou praxi. Profík. Vezme ta‰ku od stanu a naplní ji snûhem, kter˘ pak hrnkem pfiidává do e‰usÛ. Zanedlouho uÏ máme nava-
z deníku... Opût jeden krásn˘ den v horách. Probouzím se v pokoji ã.18 v Tashi Delek Lodge a do spacáku mi oknem kouká sám pan Everest a zprava pfiihlíÏí sleãna Ama Dablamová. Obloha je blankytnû modrá a v‰e záfií v ranním slunci. Naprosto boÏí atmosféra, v‰ude sálá klid, pohoda a vyrovnanost a to se samozfiejmû pfiená‰í i na mû. To tak mít doma nebo snad mít doma tady? Den ale zaãínám trápením – jdu na záchod. Je to s podivem, ale kdyÏ si vzpomenu na minulou expedici, kde jsem se málem vy...l z podoby, ukápne mi závistivû slza. Tady mi to tráví jako spalovnû, nemám se zaÏíváním jedin˘ problém – spí‰e naopak. V˘sledek je k zoufání. Kvalita a la „Made in Japan” se pravidelnû cpe kaÏdé ráno na svût a tato ‰ílená ranní procedura ãasto pfiipomíná porody v desátém mûsíci tûhotenství. Je to fakt dfiina! Co naplat, Ïe s v˘sledkem bych mohl jít na v˘stavu, kdyÏ v té kadibudce nechám více energie neÏ ve zbytku dne? V na‰í hospodû jsou kadibudky dvû a obû stojí za to. V prkenné podlaze je otvor a celé extempore se dûje v podfiepu. Mnû to dneska trvá pÛl hodiny a celou tu dobu, co mi lezly oãi z dÛlkÛ, jsem myslel na Jirkovu poznámku, Ïe velké procento infarktÛ u muÏÛ vzniká právû u tohoto „streãování” a nikoliv, kdyÏ chlapi dûlají z Ïensk˘ma kfiupy kfiup, jak jsem se mylnû domníval. KdyÏ jsem vysílen dokonãil svou práci, ani jsem nemohl vstát - nohy mû bolely jako po t˘denním lyÏování v Alpách. Splachuje se tady také netradiãnû – v rohu je hromada suchého listí z rododendronu, které se ãas od ãasu ‰upne do té kouzelné díry v podlaze. Vycházím topornû na dvÛr a myji se v k˘blu s vodou, co tady starostlivû obhospodafiuje pan domácí – Pasang Tundup. Je to takov˘ star‰í ·erpa, jako vystfiiÏen˘ z horolezeck˘ch knih mého mládí. PÛsobí na mû skvûl˘m dojmem, kaÏdé mé pfiání je jiÏ pfiedem splnûno s uctiv˘m „O.K., sir!” a s úsmûvem, kter˘ mne vÏdy oslní, protoÏe pan domácí má vepfiedu dva zlaté everest
▲
29
7 • 2002 / TÉMA / 8 z 14
nátury, nehledû na ten tûÏk˘ smradlav˘ koufi.
TÉMA „Kurva, my to asi nevylezem!” Vrací se zpût. Oba jsme zklamaní. TûÏko se tyto okamÏiky popisují,
7 • 2002 / TÉMA / 9 z 14
Cestou do Tengboche, v pozadí Ama Dablam
fien˘ ãaj a polívku. V tábofie není moc místa, je to takové orlí hnízdo. Docela problém, se tady z toho jednoho e‰usu najíst. Já nemám hlad skoro vÛbec – dÛsledek v˘‰ky. Polda mû uklidÀuje: „A co sis myslel? Îe pfii aklimatizaci je to pfiíjemné?” Zaãíná b˘t pûkná kosa, slunko právû zapadlo za hfieben. Zalézám do stanu a do spacáku a venku nechávám jenom hlavu. Kolem nás je mlha, ale tu a tam se v ní utvofií díra a v ní se objeví nûkter˘ se sousedních ‰títÛ, osvûtlen˘ veãerním sluncem. Nádhera, kterou mÛÏe obdivovat jen dobrodruh jako my. Kolem ‰esté hodiny veãerní se zaãíná stmívat a okamÏitû v‰echno zamrzá. Zalézáme do spacákÛ a snaÏíme se usnout. Docela krutá noc, permoníci bu‰í o sto ‰est. VÏdycky, kdyÏ se otoãím, spadne mi do ksichtu kus námrazy ze stanu. Nûjak se mi nedafií spát a kdyÏ uÏ, budím se díky pfieplnûnému moãáku. „No nic, uÏ je nad ránem!”, fiíkám si a dûlám 30
▲
everest
chybu chyb – dívám se na hodinky. Teprve devût veãer, to není moÏné! Obouvám si zmrzlé boty a vylézám ze stanu. Kosa. KdyÏ se snaÏím postavit, zamotá se mi hlava. Z vedlej‰ího stanu se ozve starostliv˘ Polda: „Bacha, nejsi v bejzu!” Dobrá, dobrá… Zalézám zpátky k Jirkovi. Usnout nejde vÛbec a kdyÏ se ozve z vedlej‰ího stanu Poldovo chrápání, ti‰e mu s Jirkou závidíme. Jedna z nejdel‰ích nocí v mém Ïivotû. Ve ãtyfii ráno jdu
s pískem znova. Poldovo „Bacha pfii tom chcaní!” je naprosto super a na místû. Staãí jeden blb˘ krok a je to v‰echno v háji. V ‰est ráno se rozední a tak vystrkuji hlavu ze stanu a pozoruji krásné ráno uprostfied tûchto úÏasn˘ch hor. O pÛl sedmé na na‰e stany zaãíná svítit slunko a je to jako pohlazení. Ve vedlej‰ím stanu se objevuje Poldova hlava a oba se na‰im natekl˘m obliãejÛm musíme smát…
AMA DABLAM je to smûs vyãerpání, bezradnosti a bezmoci, ale také zdravého rozumu.
z deníku...
zuby. Tundup se dnes hlasitû modlí a s modlitebními korálky kolem krku obchází nበdvÛr. Zapaluje kadidlo, které visí na pavlaãi a které smrdí tak, Ïe z domu vyhání nejenom zlé duchy, ale také v‰echny Ïivé organismy z okruhu tak 15 metrÛ.
Polda ve druhém táboře, v pozadí Kangtega a thamserku.
Pokus o vrchol âekáme na chvíli, kdy se do na‰ich stanÛ opfie sluníãko. Ihned je blahodárn˘ úãinek té Ïluté koule nahofie znát – námraza na stûnû stanu se okamÏitû mûní v kapky vody a kdyÏ ãlovûk vykoukne ven, pfiíjemnû to hfieje. Vafiíme ãaj a rychle balíme. âeká nás klíãov˘ úsek na‰eho v˘stupu –
skalní, pomûrnû dlouh˘ hfiebínek. Traverzujeme asi 120 metrÛ sutí do malého sed˘lka, nad kter˘m se vypíná první vûÏ zubatého hfiebene. Oblézáme ji dvûma délkami v ne pfiíli‰ obtíÏném terénu. O kus dále je vidût první fixní lano. Zaãíná u skoby a po pár metrech se ztrácí zamrzlé ve snûhu. Zkou‰ím zvolit traverz k dal‰ímu skalnímu hfibetu,
V na‰í hospodû je vût‰inou kaÏd˘ veãer plno, stfiídají se tady trekafii z celého svûta, ale dneska to tu docela osifielo. Kromû nás jsou tu jenom dva Rusi a Amík se Ïidovkou z Izraele. Ti Rusáci se chovají jako dva nafoukaní pako‰i. Naprosto nás ignorují a hrají si na pány bohy. Dokonce se mezi sebou snaÏí mluvit anglicky a uÏ na první pohled jsou totálnû vyma‰tûní. My trávíme vesel˘ veãer. Popíjíme ãang, místní r˘Ïové pivo, vykládáme vtipy a samozfiejmû pfievládají ty s ruskou tématikou. Náramnû se bavíme, narozdíl od RusákÛ, a dost ãasto se na‰e hospoda otfiásá v základech pod salvami huróneverest
▲
31
7 • 2002 / TÉMA / 10 z 14
Na návsi je kamenná zídka a gumová hadice, která pfiivádí odkudsi z lesa vodu. Schází se zde lidé z celé vesnice a dost ãasto je zde opravdu veselo - to kdyÏ se zde tfieba mladí mni‰i z klá‰tera hromadnû koupají „na Adama ”. Dneska je zde ale pusto. U hadice se stfiídám pouze odhadem s asi tak stopadesátilet˘m ‰erpsk˘m dûdulou, co pomáhá u nás v hot˘lku. Je to zvlá‰tní postaviãka. Na tváfii má tolik vrásek, Ïe by mu to mohla závidût i Ljuba Hermanová, a kdyÏ si pfiedáváme ‰lauch s vodou, vÏdy se na mû zazubí bezkonkurenãním úsmûvem, jakoby se mi chtûl pochlubit zbytkem sv˘ch tfií zubÛ. VÏdycky jej vidím, jak cosi sm˘ká na zádech do na‰í hospody. Teì jsou to asi dvacetilitrové kanystry s vodou, ale jinak to b˘vá pln˘ ko‰ dfiíví nebo listí do splachovadla na‰ich kadibudek. Na hlavû má ãepku, která jistû pamatuje Malloryho, a celkovû je tak ‰pinav˘, Ïe by se z nûj dala ‰pína i loupat – asi právû díky tomu má na rukou velké bílé fleky. Ale jak fiíkám, je to zvlá‰tní figurka a jsme si navzájem sympatiãtí.
7 • 2002 / TÉMA / 11 z 14
TÉMA ale propadávám se po pás do snûhu. Vymotat se odtud s tou krysou na zádech je opravdu chuÈovka. Vracím se zpût a kdyÏ tento snûhov˘ úsek pfielézám vrchem – po hfiebeni, kupodivu sníh drÏí. Následuje traverz jako vy‰it˘ z nûjaké tatranské klasiky – ruce ve spáfie a nohy na tfiení. Dal‰í délka vede horizontálnû skalní plotnou na tfiení a pak asi 20 metrÛ ‰irok˘m snûhov˘m Ïlabem. Tady si poprvé beru na pomoc kladivo, protoÏe ten sklon je uÏ docela strm˘. Polda mû dobírá na jeho konci v „odtáté” dífie a pak pokraãuje dal‰í délkou, opût traverzovou. Vede vût‰inou v plotnû na tfiení a je vybavena star˘m fixem. Pfiilézám na malou plo‰inu k Poldovi, nad námi se vypíná nádhern˘ kout s napohled bezvadnou, pevnou Ïulou. Následuje délka, která vede spárou v úÏasnû pevné, lahÛdkové Ïule, za kterou by se nemusela stydût Ïádná cesta v Tatrách. Koneãnû nabíráme v˘‰ku. Polda pfielézá do ‰tûrbiny, kterou se poprvé dostává do západní stûny Ama Dablamu, a kfiiãí na mû: „Absolutní expozice, ani nevím, kdy jsem podobnou zaÏil!” Kliãkujeme po hfiebeni mezi skalními hroty a snûhov˘mi boulemi. Poslední, asi 10 metrÛ vysok˘ snûhov˘ úsek ke ‰tandu, vede docela do kopce. KdyÏ se do nûj pustím, opût se bofiím po pás. KaÏd˘ dal‰í mÛj pohyb má za následek to, Ïe se propadám hloubûji a hloubûji. VÛbec mi není jasné, jak pfii této kvalitû snûhu mohl Polda tento úsek vylézt. Nakonec mi dává lano na bejka a já po nûm, za pomocí vozejku, ‰plhám aÏ k nûmu na ‰tand. Jsem docela grogy, pfiece jenom tu krysu mám na zádech tfietí den a uÏ máme dneska za sebou kus poctivého lezení. V‰ímám si úÏasného rozhledu do údolí. Je inverze, údolí pod námi je zatopeno mlhou, ze které vystupují ‰piãky okolních ‰títÛ, které
jsou uÏ na na‰í úrovni. Nad tou nádherou se usmívá pomalu zapadající slunce, úÏasn˘ pohled. Za mnou je navíc vidût neskuteãná silueta neuvûfiitelnû ostrého a zubatého hfiebene, kter˘ jsme dnes pfielezli. Nad námi se vypíná dal‰í vûÏ, uÏ na pohled a také podle spousty visících lan to nebude Ïádná sranda. Hodnotíme situaci: „Jestli tady nechceme zatmût, musíme máknout!” Polda traverzuje nejprve docela komplikovan˘m úsekem na malou skalní kazatelnu, kde mû dobírá. Pak jej jistím a on se sune jako tygr v˘‰ a v˘‰ pfievislou stûnou nad námi s pomocí fixních lan a také dvou
snûhov˘ch skob, které nûkdo, moÏná z nouze, zatloukl do spáry a teì tu slouÏí jako dva schody. Nakonec se pfiekuluje pfies hranu skalní stûny nûkam, kde si v‰ichni pfiejeme bezva místo na spaní. Dobírám Jirku a Polda na mû shora, docela vystra‰en˘, volá: „MarÈas, vidím svÛj obraz na mlze za mnou. Neví‰, co to znamená?” „To je vidmo a co o nûm vím, není nic moc!”, odpovídám po pravdû. Je fiada na mnû a tak se i já pou‰tím do tohoto vypeãeného úseku. Je to fakt docela tûÏké a v dané situaci vyãerpávající, v 6.000 metrech a s takovou sviÀou na zádech. Je‰tû, Ïe tu jsou ta lana, bez nich
AMA DABLAM 32
▲
everest
AMA DABLAM
z deníku...
na vedlejší straně: Krvavý Bhairab na Hunuman Dhoka Durbar square
by to bylo témûfi nefie‰itelné… Pfiilézám k Poldovi a oba se shodujeme – musíme tady, vzhledem k pokroãilé denní dobû, pfiespat. Vpravo od nás se r˘suje skalní plo‰ina tak 1 krát 4 metry, která je skoro celá zasypaná snûhem. Ihned se rozhodujeme pro bivak na ní. Pou‰tíme se do odklízení snûhu. V˘sledkem je neútulná, do hlubiny pod námi se svaÏující plo‰ina, která rozhodnû nevûstí spánek po celou noc. Natahujeme lanové zábradlí, na které se v‰ichni tfii pfiipínáme. Vybalujeme
nahoře: Žebračka
vûci na vafiení a zaãínáme roztápût sníh na trochu toho ãaje. Cepíny a kladiva cvakáme na lano a pfiilby strkáme do skalní pukliny nad námi. Je uÏ tma, ale vychází mûsíc, kterému chybí uÏ jenom kousek do úplÀku. Mám strach hlavnû z toho, Ïe nám ve spánku spod zadku vypadne karimatka a skonãí o nûjak˘ ten kilák níÏ. Nakonec do nich dûláme noÏem díru a jí provleãeme jeden pramen starého fixního lana, které jsme rozpletli. Druh˘ konec cvakáme na zábradlí.
Pan domácí si ráno opût brumlá ty svoje modlitby. Dneska slaví své 62.narozeniny a tak nás v‰echny poãastoval panákem skotské. Zbytek pak dorazil sám a uvedl se tak do stavu naprosté oÏralosti. Nejprve tfiískal okny, pak vytuhnul a kdyÏ se znovu vzpamatoval, uÏ se jenom chlámal na celé kolo. To mu vydrÏelo aÏ do dvou v noci. Ráno, kdyÏ jdu na snídani, jej potkávám. Oãekával bych, Ïe dneska z nûj bude mrtvola, ale opak je pravdou. Sr‰í energií a na otázku „How are you? ” odpovídá: „Excelent! ” Je cel˘ vyfintûn˘ – na hlavû u‰anku, pozÛstatek jedné z rusk˘ch expedic, a na nose ãerné mafiánské br˘le. Pfiiznává se, Ïe jde na kopec nad Tengboche vû‰et modlitební praporky. Tak nûjak jsem tu‰il, Ïe dneska pfiijde na fiadu oãistec. V poledne nás ale opût v‰echny zaskoãí. Za ‰íleného smíchu se vrací z dopoledního rozvû‰ování praporkÛ a je znovu jako motyka. U‰anku na stranu, opût pln energie nám padá kolem ramen: „You are very nice people!” a uÏ nám v‰em rozlévá nejprve nepálskou a pak skotskou „huski” . Seznamuje nás s dopoledním prÛbûhem, Ïe s ním Buddha odmítl pít a Ïe svému kamarádovi spadl do ‰karpy a ten ho z ní musel vytahovat. To je borec! Fotíme se s ním a nakonec ho jeho paní tahá do kuchynû. Trochu to tam vfie, ale nakonec se ozve pár facanÛ a pak uÏ je jenom ticho. Skvûl˘ dûdula, trochu mi pfiipomíná toho ze Slavností snûÏenek. everest
▲
33
7 • 2002 / TÉMA / 12 z 14
ského smíchu. KdyÏ uÏ si pfiipíjíme ãangem s pokfiikem „Mar‰al Malinovskij” vypadá to, Ïe dostanem po hubû, ale na‰tûstí to ho‰i ustáli…
TÉMA
7 • 2002 / TÉMA / 13 z 14
Zebou mû nohy a tak se co chvíli posadím a zahfiívám si ve spacáku prsty. Nechci Je pÛl deváté veãer a lezeme do spacákÛ. To bude ale dlouhá noc. KdyÏ se ãlovûk uvolní a nemyslí zrovna na to, co kdyby, dá se v na‰em bivaku kupodivu i pohodlnû leÏet. Nask˘tá se neopakovateln˘ pohled do údolí. Mûsíc nádhernû ozafiuje mraãna v údolí i vyãnívající vrcholky. Je ukázková inverze, pfii tomto noãním osvûtlení vypadá okolní krajina jakoby z jiného svûta. V‰e umocÀuje naprosté ticho, které tu a tam pfieru‰í nûãí pohyb. Zebou mû nohy a tak se co chvíli posadím a zahfiívám si ve spacáku prsty. Nechci si po návratu domÛ kupovat boty v dûtském oddûlení a tak se opravdu snaÏím. Pfiitom pozoruji pohyb mûsíce po obloze. Je to úchvatná podívaná! Nakonec zapadá za nûjak˘ kopec na obzoru. KdyÏ se ztratí, okamÏitû se je‰tû více ochlazuje a noc tmavne. Ráno se zaãínáme h˘bat je‰tû dfiíve neÏ vychází slunce. Na spacáku se mi pfies noc vytvofiila celkem slu‰ná námraza, kterou se snaÏím setfiepat. Pomalu vstáváme a celí zkfiehlí chystáme vûci na lezení. Opatrnû roztápíme v e‰usu sníh – musíme uvafiit alespoÀ trochu ãaje. Jdeme lézt. Snûhovoskalní hfiebínek nás dovede aÏ do míst, kde jsou dvû perfektní plo‰iny na stany. Do háje, staãilo vãera vylézt je‰tû jednu délku a mohli jsme spát úplnû jinak. Urãitû bychom se teì cítili lépe… ZvaÏujeme co dále. Necháváme tady Jirku a protoÏe terén pfied námi vypadá v‰elijak, jdeme s Poldou lézt jen nalehko. Nasazujeme si maãky, skalního lezení uÏ tady moc nebude – oãekáváme uÏ spí‰e sníh a led. První délka je v pohodû, zmrzl˘ sníh stfiídají dva skalní pásy. V sed˘lku objevujeme dvû fixní lana, smotaná do panenky. MoÏná je budeme potfiebovat a tak si kaÏd˘ bere jedno na záda. Jistím Poldu, pfiivázan˘ na skalním hrotu. Ten odlézá po snûhovém hfiebeni, pfied 34
▲
everest
ním se nachází asi stometrová stûna – poslední lezeck˘ úsek na‰í cesty. Za ní uÏ je jen snûhová podu‰ka, kde se dají také postavit stany a pak se uÏ k vrcholu ‰lape jen po snûhu. Stûna vypadá stra‰idelnû, v‰e umocÀuje zamrzlé, asi deset metrÛ dlouhé fixní lano, které tady nad námi visí. Asi to bude pûkn˘ náfiez. Polda postupuje krok za krokem, dostává se do kolmé snûhové stûny. Sníh je mûkk˘ a vÛbec nedrÏí – dá se do
nûj klidnû vrazit i celá ruka a pod námi bezedná propast… A co teprve stûna nad námi? Pfii této kvalitû snûhu je tento úsek nefie‰iteln˘. Polda je bezradn˘: „Kurva, my to asi nevylezem!” Vrací se zpût. Oba jsme zklamaní. TûÏko se tyto okamÏiky popisují, je to smûs vyãerpání, bezradnosti a bezmoci, ale také zdravého rozumu. Vracíme se k Jirkovi a zvaÏujeme co dále. Navrhuji pfiespat a ráno Ïe se uvidí. Polda je jiného názoru: „Je
AMA DABLAM
Polda při lezení
jedenáct hodin, to bychom je‰tû stihli dolÛ do druhého tábora. Tu stûnu nedáme ani zítra…” Mám pochybnosti, jestli jsme schopni ve zbytku dne slézt takov˘ kus cesty dolÛ. Polda je optimista, urãitû to pr˘ pÛjde rychleji neÏ nahoru. No
uvidíme… Je to dfiina, ale chuÈ b˘t opût v „normálním” prostfiedí je obrovská. Stfiídavû slézáme nebo slaÀujeme a celou dobu se vzájemnû jistíme. Na jednom ‰tandu se s Jirkou srazíme tak ne‰ikovnû, Ïe se mi na batohu uvolÀuje fie-
mínek s maãkami a ty neúprosnû padají dolÛ. KdyÏ se sere, tak se sere, jak praví jedno staré ãeské úsloví. Jedna zÛstává na plo‰ince asi dva metry pod námi, ale ta druhá spadla do snûhového Ïlabu asi 20 metrÛ níÏ. Zaãínám b˘t grogy a to nás teprve ãeká pfieváÏná ãást sestupu dolÛ… Mám nateklé bandasky, k tomu slu‰nû popraskané rty, spálen˘ palec, úplnû sjet˘ vzorek u ostatních prstÛ… no Ïádná sláva. Traverz, dal‰í slaÀák a dal‰í traverz. Pofiád dokola, pofiád ve stfiehu, protoÏe v tûchto situacích se dûlá nejvíce prÛserÛ. ·est hodin veãer se ale neúprosnû blíÏí a tudíÏ i ãas, kdy zapadá sluníãko a kdy bûhem nûkolika minut nastává tma. UÏ nám zb˘vá jenom traverz snûhov˘m polem a tfii skalní vûÏe, dvû, jedna… Jirka, kter˘ teì postupuje první, ztrácí cestu a musí se vrátit. Stfiídá jej Polda a v˘sledkem je totální bordel v lanoví. Klid, chce to klid, i kdyÏ uÏ moc ãasu nemáme. Polda dolézá do sedélka a já jej za chvíli následuji. Zb˘vá posledních 120 metrÛ traverzu v suti a ty uÏ absolvujeme souãasnû v rozestupu na‰ich dvou lan. Nejprve dosahuje nበkemp Polda, pak já a nakonec Jirka. Ty poslední metry trvaly nekoneãnû dlouho, ale jsme z bryndy venku. Urychlenû se chystáme na spaní. Bavíme se tím, Ïe na‰e orlí hnízdo se nám teì zdá b˘t pfiepychové, i kdyÏ jsme pfiedtím mûli strach udûlat krok od stanu. Vafiíme ãaj, nûco jíme a pozorujeme odraz mûsíce v jezírku pod námi. Jsme k smrti unavení… Ráno je jako vymalované, modrá obloha a okolní kopeãky jsou ozáfiené ranním sluncem. Nad námi vy‰Àofien˘ „zasran”, kter˘ nás vãera tak elegantnû kopnul do zadku. Je to ale krásná hora, to se musí nechat. Krásná, ale nedostupná…
V˘prava HO Alpa Ostrava se uskuteãnila na podzim 2001. Zúãastnili se jí: Leopold Sulovsk˘, Martin Krejsa, Jirka Mynarãík a Tereza, Boris a Jana. everest
▲
35
7 • 2002 / TÉMA / 14 z 14
si po návratu domÛ kupovat boty v dûtském oddûlení a tak se opravdu snaÏím.
