The Need of a University Education of Military Personnel in the Area of Legal Disciplines Potřeba vysokoškolské edukace vojenského personálu v právních disciplínách Leopold Skoruša, Radomír Saliger Abstract: The need for education of university graduates in the area of law is based on an analysis of the functioning of the national security system. The main effort is focused on the preparation of military personnel in the area of military education. The author tries to find out how the military college prepares its students for the practice of professional military education and emphasize the need for selected legal disciplines. Keywords: University of Defence, army, teaching of law in tertiary education. Abstrakt: Potřeba edukace vysokoškolsky vzdělávaných odborníků v oboru práva vychází z analýzy fungování bezpečnostního systému státu. Hlavní úsilí je zaměřeno na přípravu vojenského personálu v oblasti vysokého vojenského školství. Autor článku se snaží zjistit, jak vojenská vysoká škola připravuje své studenty pro praxi vojenského profesionála, a zdůraznit potřebu výuky vybraných právních disciplín. Klíčová slova: Univerzita obrany, armáda, výuka práva v terciárním vzdělávání.
Úvod V kontextu celospolečenských a politických změn posledních dvou desetiletí a především vstupem České republiky (ČR) do mezinárodních struktur Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie (EU), z kterého plyne přijetí závazků naší republiky vůči těmto organizacím, bylo nutné reformovat všechny oblasti života společnosti. Členství naší republiky v NATO se výrazně promítá právě do přístupů k výstavbě a zaměření ozbrojených sil ČR. Smyslem veškerého úsilí státu je rozvíjet aliančně integrované, moderně vybavené a efektivně vycvičené ozbrojené síly, které i přes omezený rozpočtový rámec budou schopny se ctí dostát nejen dnešním, ale také budoucím závazkům. Členství v NATO se rovněž promítá i do koncepčních změn v ozbrojených silách ČR. Změny se nedotýkají pouze roviny technického a technologického vybavení vojsk a manažerských schopností řídících struktur, ale především oblasti kvality personálu a etického rozměru myšlení a chování příslušníků ozbrojených sil. Vývoj mezinárodního bezpečnostního prostředí se významně projevuje v konkrétních dopadech na měnící se potřeby a v tom také na kvalifikační požadavky příslušníků ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, záchranných sborů a havarijních služeb zajišťujících bezpečnost ČR (Sbírka zákonů, 1998). V rezortu Ministerstva obrany ČR byly realizovány významné změny v souvislosti s profesionalizací ozbrojených sil, které vyústily mimo jiné i v reformu vojenského školství. Měnící se prostředí ve společnosti i v Armádě České republiky (AČR) se dotýká bezprostředně i univerzity obrany. I když tato jediná vojenská vysoká škola je poměrně mladou vzdělávací a vědecko-výzkumnou institucí, má kořeny sahající daleko do minulosti. Místo univerzity obrany jako státní vojenské vysoké školy je nezastupitelné v návaznosti na specifickou potřebu přípravy personálu pro obranu a bezpečnost ČR (Koštoval, 2014). Univerzita se opírá o bohaté tradice, důvěryhodnost a také o značné zkušenosti v oblasti výuky specifických předmětů,
XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014
1
výuku práva nevyjímaje. Příprava probíhá na bázi nejnovějších poznatků z vojenství, výzkumu a vývoje v národním i mezinárodním měřítku a vlastního vědeckého bádání.
1 Obecně o edukaci vojenského (civilního) personálu Jedním z charakteristických rysů dnešní společnosti je nárůst hodnoty informací a znalostí, které se stávají strategickým zdrojem pro mnoho profesí. Tyto charakteristiky kladou na náš každodenní život jak v rovině profesní, tak v rovině osobní a společenské požadavek informovanosti, a tedy vzdělanosti, a také flexibility, abychom udrželi krok s dynamicky měnícím se okolím. Důsledkem intenzivního rozvoje vědy a techniky je měnící se zaměstnanecká situace mládeže i dospělých. Stále častěji se budou měnit pracovní činnosti i odbornosti v průběhu pracovního života člověka. Úzké kvalifikace budou nahrazeny širší přípravou budoucích pracovníků, která umožní pružné přizpůsobení změnám (Skalková, 1999). Vojenská profese, a v tom i vojenské profesní vzdělávání má svá specifika. Tak jako v každém jiném oboru edukace lze i v tomto oboru vysledovat platnost obecných zásad týkajících se edukačního procesu. Proces edukace je v současnosti chápán resortem obrany jako permanentní proces probíhající nejen prostřednictvím jeho systému, ale i získanými zkušenostmi vojáků především ze zahraničních vojenských i mírových misí. Byl zaveden koncept celoživotního učení, jehož základem jsou vojenské kariérové kurzy, součástí je i systém odborných, specializačních, zdokonalovacích a dalších vojenských kurzů, které rozšiřují profesionalitu každého vojáka. Každoročně je nabídka kurzů zveřejňována ve Věstníku ministra obrany ČR. Vysokoškolské akreditované vzdělání v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech, které jsou vojenského, vojensko-manažerského, ekonomického, technického a zdravotnického zaměření poskytuje univerzita obrany. Tato vzdělávací instituce je rovněž centrem celoživotního vzdělávání. Realizuje i neakreditované nejvyšší rezortní vzdělávání formou kvalifikačních kurzů pro vyšší důstojníky, tzv. kurz generálního štábu. Škola je otevřená i civilním a zahraničním studentům a má nezastupitelné místo v systému českých vysokých škol a poskytuje vzdělání srovnatelné se vzděláním získaným na civilních vysokých školách v ČR. Univerzita obrany připravuje vojenské profesionály a další odborníky působící ve sféře bezpečnosti a obrany státu na základě potřeb AČR (Svoboda, Vičar, 2008), státní správy a závazků vyplývajících z mezinárodních smluv s ostatními demokratickými státy. Obsah nabízených studijních programů je z větší části pevně stanoven pro všechny studenty daného oboru. Dále probíhá edukace v modulech, mj. zaměřených specificky na oblast bezpečnosti a ochrany obyvatelstva. Možnost volby mají studenti při výběru tzv. volitelných předmětů, jejichž aktuální nabídka je pro studenty zveřejňovaná. Všechny studijní programy mají stanoven minimální počet kreditů, které musí student získat v každé studijní etapě a za studium jako celek.
2 Právo jako předmět edukace příslušníka ozbrojených sil Právní disciplíny jsou dlouholetou součástí přípravy budoucích odborníků v oblasti vnitřní i vnější bezpečnosti a základem pro navazující profilové disciplíny – tzn. pro ty, které již plně odpovídají profilu absolventa toho kterého oboru, zaměřeného na práci s lidmi s konkrétním druhem činnosti budoucího bezpečnostního manažera. Obdobně jako u jiných oborů i zde platí, že čím kvalitněji student uchopí obecné poznatky, tím lépe pronikne do profilových disciplín. Cílem studijních programů je zdokonalit přípravu studentů ve vybraných odvětvích veřejného i soukromého práva s akcentem na oblasti zabývajícími se ústavními základy vzni-
XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014
2
ku a fungování státu, ochranou přirozených lidských práv, mezinárodním právem a právem bezpečnosti a obrany ČR. Edukace v oblasti soukromoprávních disciplín by měla vojenským profesionálům poskytnout především základní znalosti v oblasti občanského a pracovního práva, které by měly usnadnit vojákům orientaci v běžných soukromoprávních vztazích, s nimiž se setkávají jak v profesionální praxi, tak i v soukromém životě (Vičar, 2010). Stěžejními oblastmi pro výkon profesionální praxe, jak je uvedeno výše, jsou pododvětví práva veřejného. Z tohoto pohledu se edukace vojenského profesionála zaměřuje především na vybraná odvětví mezinárodního práva veřejného. Prioritou plynoucí z mezinárodních závazků, kterými je ČR vázána, je edukace v oblasti mezinárodního humanitárního práva (starším pojmovým ekvivalentem je také válečné právo, nebo právo ozbrojeného konfliktu).
2.1 Závazek edukace v oboru mezinárodního humanitárního práva V každém právním odvětví platí, že největším nepřítelem dodržování práva je neznalost, neboť jedině subjekt, který zná své povinnosti, je může aktivně respektovat, a jedině subjekt, který zná svá práva, může se jich domáhat. V mezinárodním humanitárním právu (MHP) to platí dvojnásob – neznalost zde může mít fatální následky. Také proto je jednou z jeho zásad povinnost všech států již v době míru seznamovat obyvatelstvo s jeho základními zásadami. Týká se to nejenom edukace vybraných profesních skupin (zejm. ozbrojené sily, ozbrojené sbory, zdravotní a duchovní služby), ale i zahrnutí témat o MHP do vzdělávání obecně. ČR tento svůj závazek před mezinárodním společenstvím opakovaně potvrdila, naposledy na 31. Mezinárodní konferenci ČK&ČP v listopadu 2011. Samotná znalost ovšem nezaručuje, že se lidé budou chovat dle kodifikovaných zásad. Škola ale může poskytnout dobrý základ poznatků, s cílem přispět k formování reálných postojů vojenských a civilních studentů v praktickém životě. 2.1.1 Obsah a naplňování závazku Přesvědčení o nezbytnosti šířit znalost pravidel humanitárního práva se v mezinárodním společenství začalo objevovat již na počátku 20. století. Závazek v tomto smyslu převzaly smluvní strany v článku 26 Úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných při armádách v poli z roku 1906. Smluvní strany se zavázaly rozšířit co možná nejvíce, v mírových dobách i ve válce, texty úmluv ve svých zemích a zejména zařadit jejich studium do vojenských a dle možností i do civilních studijních programů. Mezinárodní výbor Červeného kříže ve svém komentáři k Ženevským úmluvám dává toto ustanovení do souvislosti se společným článkem 1 úmluv, ve kterém se smluvní strany zavazují za všech okolností úmluvy zachovávat a zajistit jejich dodržování. Komentář dále zdůrazňuje, že povinnost šířit ustanovení úmluv je svou povahou všeobecná a bezvýhradná. Tato povinnost má být plněna nejen v dobách války, ale již v mírových dobách, neboť šíření znalosti textu úmluv již v době míru představuje nezbytný předpoklad jejich aplikace a dodržování za války. Závazek šířit znalost úmluv se tak řadí k těm závazkům mezinárodního humanitárního práva, které mají být plněny již v době, která by eventuálně předcházela otevřenému ozbrojenému střetu stran. Zásadním dokumentem v předmětné oblasti jsou Ženevské úmluvy z roku 1949, do kterých bylo přijato ustanovení Zavazující smluvní strany k šíření znalostí mezinárodního práva humanitárního. Mezinárodní výbor Červeného kříže, jako nejzásadnější implementační organizace, řadí tento závazek ke svým nosným úkolům. Ve svém výkladu k Ženevským úmluvám dává toto ustanovení do souvislosti se společným článkem 1 úmluv, ve kterém se smluvní strany zavazují za všech okolností úmluvy dodržovat a zajistit jejich dodržování. Povinnost šířit ustanovení úmluv je svou povahou všeobecná a absolutní. Tato povinnost má být plněna XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014
3
nejen za války, ale již v době míru, neboť šíření znalosti textu úmluv již v době míru představuje nezbytný předpoklad jejich aplikace a dodržování za války. 2.1.2 Základní závazek šířit znalost mezinárodního humanitárního práva Protože komplex závazků humanitárního práva je obsáhlý a vnitřně provázaný, představuje i provádění těchto závazků složitý komplex řady opatření. Veškerá implementační opatření přitom směřují k jedinému základnímu cíli – zajistit dodržování pravidel mezinárodního práva humanitárního v době ozbrojeného nebo obdobného konfliktu (Fuchs, 2007). Princip humanity ukládá všem potenciálním subjektům snažit se za všech okolností předcházet a zmírňovat utrpení lidí, chránit jejich zdraví a život a napomáhat vzájemnému pochopení, spolupráci a trvalému míru mezi národy. Tento úkol úzce souvisí s těmi oblastmi mezinárodního práva, které regulují možné užití síly v mezinárodních vztazích. Šíření znalostí mezinárodního práva humanitárního je významným úkolem příslušných mezinárodních subjektů. Kromě Mezinárodního výboru Červeného kříže, působícího na základě mandátu svěřeného mezinárodním společenstvím jako neutrální zprostředkovatel v humanitárních otázkách v období mezinárodních konfliktů, občanských válek a vnitřních nepokojů, vystupují do popředí o i úkoly jednotlivých států – jejich věcně příslušných institucí. V období profesionalizace většiny ozbrojených sil je tento mezinárodní požadavek implementován do studijních programů vzdělávacích zařízení, zvláště těch, které připravují příslušníky ozbrojených sil. 2.1.3 Zdůvodnění potřeby edukace Slib plynoucí z norem mezinárodního práva, zařadit výuku humanitárního práva do vzdělávacích programů na vojenských školách (ale také na školách civilních), tvoří podstatu závazku planoucího ze shora uvedených pramenů mezinárodního práva humanitárního. Jak je patrno, nebylo tomu tak od samotného začátku uplatňování norem humanitárního práva. Následně byla ustanovení obdobného (ne však stejného) obsahu zapracována do přijímaných mezinárodních dokumentů zabývajících se regulaci právních vtahů v popisované oblasti. Neméně důležitým, faktickým důvodem zařazení výuky do studijních programů příslušníků ozbrojených sil, je zapojení ČR republiky do mezinárodních organizací univerzálního (Organizace spojených národů) nebo regionálního (NATO, EU, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Rada Evropy) charakteru. Akceptací obdobných mezinárodně-právních dokumentů, se ČR přihlásila k zemím, kterým není globální a regionální bezpečnost lhostejná. Bezpečnostní zájmy ČR (Bezpečnostní strategie ČR, 2011) v oblasti prevence a zajištění vnitřní i vnější bezpečnosti nacházejí odraz i v právních úpravách zakládajících služebně právní vztah občanů ke státu. Důsledkem zapojení ČR do mezinárodních bezpečnostních struktur je nesporně i změna v právní úpravě služebního poměru vojáků. Zákon číslo 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, jíž totiž od svého přijetí počítá s alternativou výkonu služby vojáka dle potřeb ozbrojených sil, a to jak na území státu, tak i v zahraničí. I z těchto důvodů je alespoň rámcová znalost vybraných norem mezinárodního práva součásti doporučeného oborového kurikula příslušníků ozbrojených sil. Právě zkušenosti zahraničních armád potvrzují obvykle nízkou úroveň znalostí mezinárodního práva humanitárního v ozbrojených silách. Přitom v době, kdy se ČR jako členský stát Severoatlantické aliance výrazně zapojuje jak do mírových operací pod vlajkou OSN, tak do mezinárodních koaličních operací v rámci NATO, je podceňování znalosti práva nepřijatelné. Příslušníci ozbrojených sil na jedné straně těží z ochrany stanovené mezinárodním právem a na druhé mohou být voláni k odpovědnosti v případech jeho porušení. Výuka humanitárního práva v ozbrojených silách přináší některé specifické problémy. Velké množství pravidel, jež v současnosti humanitární právo tvoří, znesnadňuje orientaci v jejich obsahu. Mnohdy činí obtíže v pochopení probírané materie i právníkům, tím spíše budou mít problémy vojáci, kteří mají tato pravidla aplikovat. Na tomto místě je vhodné také korektně XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014
4
přiznat, že oblast MPH, nebývá zpravidla tím právním odvětvím, kterému by se právnická veřejnost chtěla věnovat profesně intenzivně. Kromě pedagogické komunity existuji jen výjimečně právnické profese (zejména ve veřejné správě), které se aplikaci MPH zabývají. MHP je souborem pravidel, která vymezují činnost subjektů spíše v podobě zákazů. Voják už jen z podstaty své přípravy a výcviku je spíše orientován na instrukce formulované pozitivně. Při výuce a výcviku v oblasti humanitárního práva je tak nezbytné převést jazyk zákazů užívaný mezinárodními dokumenty do pozitivní jazyka jasných a srozumitelných instrukcí pro příslušníky ozbrojených sil. Obecné zkušenosti potvrzují, že výuka práva na neprávnických fakultách má probíhat zejména v rovině výuky vybraných aplikovaných právních disciplín. Ne jinak je tomu ve vojenských vzdělávacích zařízeních, kde je nutné kromě základní (nezbytné) teorie integrovat výuku do každodenního výcviku příslušníků ozbrojených sil na všech úrovních. Požadovaný rozsah výuky se přitom na různých úrovních podstatně liší. Nepochybně je nutné i v této oblasti rozlišovat požadavky na studijní programy studentů bakalářského, nebo magisterského studijního programu, s požadavky na programy v kurzech celoživotního vzdělávání (Kurz vyšších důstojníků a Kurz generálního štábu). V soudobých profesionálních ozbrojených silách je jedinou instituci připravující vysokoškolsky vzdělané kvalifikované odborníky pro výkon profese vojáka univerzita obrany (Skoruša, 2012). Nelze však opomenout i ten fakt, že to není jediná instituce, podílející se na edukaci příslušníků ozbrojených sil. Základní a středoškolskou přípravu (včetně vyššího odborného vzdělání) budoucích příslušníků, zejména AČR, poskytuje Velitelství výcviku – Vojenská akademie ve Vyškově a Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola ministerstva obrany v Moravské Třebové. 2.1.4 Místo mezinárodního humanitárního práva ve výuce na univerzitě obrany Základní principy MHP jako závazků chránících lidské hodnoty a práva ve složitých krizových situacích, se prolínají, jak již bylo uvedeno výše, také s rámcovými vzdělávacími programy středních škol, a to na několika úrovních (klíčové kompetence, vzdělávací obsah a průřezová témata). Vzdělávací obsah představuje žákům základní lidská práva, včetně možností, jak je lze prosazovat a chránit. Osvojování si základních humanitárních principů lze proto považovat za neopominutelnou součást tohoto vzdělávacího procesu. Tento typ edukace vede k promýšlení souvislostí mezi právy, povinnostmi a zodpovědností a rozvíjí schopnost rozpoznávat protiprávní jednání. Také umožňuje pochopit strukturu a funkci mezinárodních organizací i jejich činnosti v oblasti humanitární a v oblasti dodržování lidských práv. MHP posiluje respekt k základním principům demokracie, připravuje studenty na odpovědný občanský život a vede je k zaujímání konstruktivních postojů k problematice míru a lidských práv v konkrétních životních situacích. Součástí edukace v oblasti mezinárodního humanitárního práva je také porozumění a posuzování minulých i současných konfliktů ve světě i způsobu, jakým probíhaly a probíhají. Osvojení si základních principů mezinárodního humanitárního práva posiluje mezinárodní porozumění i prosazování humanismu jako tradiční evropské hodnoty. Orientuje se také na přijímání druhých jako jedinců se stejnými právy, která je nutná respektovat za všech okolností, tedy i v situacích ozbrojených konfliktů či vnitřních násilností. Pro začleňování problematiky MPH do výuky na univerzitě obrany doporučujeme začlenit následující tematické okruhy: • Mezinárodní právo veřejné (MPV) – základní charakteristika, vztah MPV a vnitrostátního práva, prameny MP a jejich charakteristika. • Mezinárodní právo veřejné – subjekty, charakteristika. XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014
5
• • • • • • • • • • • • • • • • • • •
OSN – charakteristika, cíle a zásady. Charta OSN – nejdůležitější orgány, jejich charakteristika a působnost. Charta OSN, kapitoly VI. a VII. Mezinárodní soudní dvůr (MSD), statut MSD. Pojem mezinárodní humanitární právo. Struktura mezinárodního práva humanitárního a stručná charakteristika jednotlivých součástí. Prameny mezinárodního práva humanitárního. Základní zásady mezinárodního práva humanitárního – charakteristika. Právní úprava vedení bojových operací a uplatňování základních zásad humanitárního práva. Právní úprava bojových prostředků. Ochrana obětí ozbrojených konfliktů – obecná charakteristika. Kombatant – jeho status (právní postavení), znaky. Zakázané metody vedení boje – charakteristika. Právní úprava bojových prostředků. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války. Dodatkové protokoly I., II., III. k Ženevským úmluvám. Odpovědnost a donucení v mezinárodním právu veřejném. Římský statut Mezinárodního trestního soudu.
Oblast MPH je značně spletitá a pedagog si tak právem může klást otázku, co by měl student vysoké školy (zvláště potom vojenské) vlastně zvládnout. Proto pro výuku MPH jsou navrhovány tyto konkretizované očekávané výstupy z učení, respektující Bloomovu taxonomii edukačních cílů: • student pochopí a je schopen diskutovat o obsahu pravidel chování platných mezi subjekty mezinárodního práva veřejného, v tomto pojetí zejména mezi státy nebo mezinárodními organizacemi; • student se orientuje v základních pododvětvích a pramenech mezinárodního práva veřejného, zvláště pak v mezinárodním právu lidských práv a MPH; • student identifikuje a dokáže interpretovat základní způsoby dělení MPH (haagské, ženevské a newyorské právo); • student objasní, jaké subjekty a v jakých životních situacích mezinárodní humanitární právo chrání; • student na příkladech vyloží základní zásady mezinárodního humanitárního práva, s důrazem na zásadu zákazu hrozby nebo použití násilí při řešení mezinárodních sporů; • student vysvětlí, kdo a jak zajišťuje dodržování mezinárodního humanitárního práva; • student diskutuje o situacích, ve kterých lze mezinárodní humanitární právo použít.
XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014
6
Podstatné je zaměřovat se nejen na dosahování cílů vzdělávacích (kognitivních), které lze vidět v rovině znalostí, porozumění, aplikace, analýzy, syntézy a hodnotícího posouzení. Žádoucí je také pracovat s cíli postojovými (afektivními), jejichž naplňování začíná u přijímání (vnímavosti) a pokračuje přes reagování a oceňování hodnot až k integraci a internalizaci hodnot. Výuka MHP by měla také zohledňovat obecnější etický rozměr vzdělávání. Podstatné také je, aby při hodnocení výstupů z učení byla kromě již zmiňovaných kognitivních poznatků hodnocena i schopnost řešit modelové situace, které by pedagogové měli k celkovému hodnocení studenta využívat. Praktických příkladů z reálné praxe je popisováno v odborných zdrojích i médiích poměrně dost. Náročnost zpracování modelových zadání pro pedagoga je poměrně velká, ale umožní praktičtější vhled studenta do uvedeného kontextu. Bezpečnost světa i regionů se v procesu globalizace stále více stává komplexní oblastí (vojenskou, ekonomickou, právní, ekologickou, sociální, lidskou, pedagogickou, …). Jedním z kroků vedoucích ke zvýšení úrovně vnitřní i vnější bezpečnosti je zavedení nezbytných vzdělávacích programů. Zavedení předmětu MHP do vzdělávacích programů základních, středních, ale zejména vysokých škol v ČR má z tohoto pohledu své nezastupitelné místo.
Závěr Pohled do minulosti ukazuje, že se v oblasti MHP mnohé zanedbalo. Předmětná oblast dosud není komplexně začleněna do procesu plánování a rozhodování v ozbrojených silách a jejich řízení a řada příslušníků ozbrojených sil si myslí, že vlastně ani není potřeba. A jaký by mohl být pohled do budoucna? Dle úvahy odborně zainteresovaných subjektů lze vyjít z předpokladu, že názory, které převažují mezi příslušníky ozbrojených sil ČR, nejsou řešením problému, nýbrž jeho součástí. Jedná se přitom o problém, který má řadu rovin a vyžaduje komplexní řešení. Neexistuje zázračný lék, jenž by přinesl požadovaný efekt v krátkodobém horizontu. MHP musí tvořit integrální součást vzdělávání jak důstojníků, tak důstojnických čekatelů a musí odpovídat potřebám AČR. Jsou v ČR vytvořeny předpoklady, aby se situace zlepšovala? Otevírají se nové, lepší horizonty? Oprávněně zde panuje obava, že odpověď na tyto otázky zatím není příliš optimistická. Základním úkolem univerzity obrany je připravovat vojenské profesionály pro výkon funkcí na všech stupních velitelské hierarchie v AČR. Absolvent univerzity tak musí odpovídat potřebám armády. V praxi mělo ministerstvo obrany jako zřizovatel jen omezený vliv na obsah studijních programů vyučovaných na fakultách a ústavech univerzity obrany. Zaváděl se zde prvek decentralizace, přestože ze samé podstaty existence a fungování ozbrojených sil, je jakékoliv decentralizace kontraproduktivní. Vytvářel se tak prostor pro to, aby se začaly rozevírat pomyslné nůžky mezi potřebami ozbrojených sil a resortu Ministerstva obrany na jedné straně a skutečným obsahem studijních programů fakult na straně druhé. K tomu je nutné ale říci, že při tvorbě zcela nového pětiletého studijního programu na fakultě ekonomiky a managementu i fakultě vojenských technologií a parciálně i na fakultě vojenského zdravotnictví byl zvolen zcela jiný přístup. Armáda, respektive generální štáb jako hlavní „odběratel“ absolventů univerzity obrany velmi úzce komunikovala s managementem fakulty, vytvořila odborné podklady, požadavky a návrhy, které byly významným způsobem zakomponovány do tohoto studijního programu, jež je určen pro vojenské studenty. Tento přístup umožní lepší zpětnou vazbu praxe vůči univerzitě, aby v dalším období mohl být studijní program lépe inovován, resp. doplňován o nejnovější poznatky. Podpora výuky na univerzitě obrany ze strany Ministerstva obrany, resp. Generálního štábu AČR se projevila také v inovacích ve výuce právních disciplín v již probíhajících studijních programech.
XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014
7
Použité zdroje Státní tajemník Daniel Koštoval na pracovní návštěvě Univerzity obrany – Zpravodajský portál Univerzity obrany. Univerzita obrany [online]. © 2013 [cit. 2014-03-12]. Dostupné z: http://info.unob.cz/Stranky/2014/03/20140312.aspx Bezpečnostní strategie ČR 2011 [online]. 2011, vyd. 9. 9. 2011 [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/file/699914/Bezpecnostni_strategie_CR_2011.pdf Convention for the Amelioration of the Condition of the Wounded and Sick in Armies in the Field: Geneva, 27 July 1929. Treaties and States Parties to Such Treaties [online]. 2010 [cit. 2014-03-12]. Dostupné z: http://www.icrc.org/ihl/INTRO/300?OpenDocument ČR. Vyhláška ministra zahraničních věcí ze dne 15. prosince 1954 o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949. na ochranu obětí války. In: Sbírka zákonů. 1954, č. 65. ČR. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. In: Sbírka zákonů. 1998, č. 110. FUCHS, J. Mezinárodní humanitární právo. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany – Agentura vojenských informačních služeb, 2007, 230 s. ISBN 978-807-2784-240. SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha: ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1. SKORUŠA, L. Mezinárodní humanitární právo. Přednášky umístěny v informačním systému Univerzity obrany. SVOBODA, I. a R. VIČAR. Efektivita ve vzdělávání vojenských profesionálů. In: Ochrana – bezpečnost – obrana: sborník příspěvků z konference konané na Univerzitě obrany v Brně 16. června 2008. Brno: Univerzita obrany, 2008. s. 60–69. ISBN 978-80-7231-561-1. VIČAR, R. Několik poznámek k přípravě vojenských profesionálů aneb neznalost práva neomlouvá. In: Sborník příspěvků z mezinárodní vědecko-odborné konference „Příprava profesionálů v obranných a bezpečnostních silách“. Brno: Univerzita obrany, 2010. ISBN 978-807231-762-2.
Mgr. Ing. Leopold Skoruša, Ph.D. Katedra řízení lidských zdrojů, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany Kounicova 65, 662 10 Brno, Česká republika E-mail:
[email protected] Telefon: +420 973 442 571 doc. Mgr. Ing. Radomír Saliger, Ph.D. Katedra řízení lidských zdrojů, Fakulta ekonomiky a managementu, Univerzita obrany Kounicova 65, 662 10, Brno, Česká republika E-mail:
[email protected] Telefon: +420 973 442 460
XXXII International Colloquium, Brno, May 22, 2014
8
