i- \ --K- \^^^^- ' ^^ ri.^k -'^

i-

«»

\ --K-

\^^^^-

-'^

^^•ri .^K

'

Digitized by the Internet Archive in

2010 with funding from University of Toronto

/-3 littp://www.arcli ive.org/details/eskpoesiexixvk02spol

ESKÁ Poesie VEKU

XIX.

Vydal Spolek eských spisovatelú-belletristu JlÁJ'

'°

díl

II.

TETÍ ^S^^aii

«-

TISÍC.

519815 22.

v

Nakladatel

Pra;^e

R.

Jos.

SP.ÍLENÁ ULICE

.

l.'i.

Vilímek

y-^-'

TISKEM

JO-S.

R.

VILÍMKA V FRA»E.

UVODEA\ K

dílu.

II.

Ji^ a základ zásad, vyslovených v úvod ku prvnímu svazku tohoto díla, pistoupili podepsaní ku výboru z druhé periody eského básnictví, jejž

zde podávají.

Doba ohraniuje

se sama. Otvírá ji nový ruch, Fricovým almanahem »Lada Niola«, vydaným roku 1855. a tymi roníky almanahu 5-]Máje<, vydanými v letech 1858, 1860,

který

zahájen

byl

1861, 1862.

Jmenujeme

jen tyto

almanahy jako nejdleži-

tjší zjevy literární oné doby,

a

vydávání bás-

nických almanahu zstalo na dlouho jistým pía obdob v poesii eské. Obyejn pinášela mladší generace neb myslila aspo, že pináší, nový smr do eské poesie; stejn smýšle-

znakem pevrat

se shlukli v tábor a vytáhli pod jedním praporem, za jedním heslem. Vedle ideové stránky

jící

byla

tato

poesie

almanahová

též

podmínna

stránkou praktickou. Nebylo tenkrát ješt tak

ilého ruchu v nakladatelstvu

eském

a ani ne

takového odbytu v tenástvu

belletrie,

zejména

básní.

Dnes,

když

eské

rozvoj

almanahy,

prohlížíme tyto

poesie

velice dležité, vidíme ovšem, jak

tch pravých

a

povolaných

neho

nového,

málo bylo vždy

a jak život

krut zdecimovaly jejich nadšené Ale pes to byla skoro každá etapou

pro

v celkovém jejím obraze a

as

a bojovné šiky. z

tchto knih nkolik

pinesla vždy

nových jmen, z nichž mnohé poprvé tu vystoupilo aneb starou povst svou na novo utvrdilo. Stopovati djiny eských poetických almanah bylo by vdným pedmtem zvláštní studie, pro kterou

ovšem místa

zde

aspo se dotknouti mli jsme za dležité.

není; ale

tohoto kulturního momentu,

Fricova »LadaNiola* byla jen pedzvstí velkého obratu, který pozdji vítzn proveden byl Dnes, když prohlížíme její »jMájem« r. 1858. jinak že

zajímavé

stránky,

vtírá

se

celou tu boui, jež almanah

vyvolal

vlastn jeho pvodce,

J.

nám na tenkrát

V. Fric

mysl, stihla,

sám.

Vedle

píspvk

jeho

docela

jsou

ostatní

krotké a málokde vybíhají

rámce tehdejších

z

názor. Pro

J.

pes

anebo

to

druhou

V. Fricem,

pravý obrat k nové ási poesie

dobu

zahajujeme

to

teba, jak jsme

eské

ekli,

již

stal se

teprve

oti léta pozdji »Májem<, který již tím, že kaceovaného a jistými kruhy odsouzeného pvce >Máje« zvedl na svj štít, piznal novou barvu a objevil nové tóny na varit písn eské. Zkoumáme-li >LaduNioIu«

>Máje<, vysvitne,

i

že hlavní duch, který je inspiroval a nesl, v knize

Fricov ponkud nezrale jích*

vdom a

aspo

a

a víc imitativn, v zraleji,

»Má-

dá se pibližn

oznaiti jménem »byronismu<, eský byronismus již v prvcích a zá-

nejlépe

tento

kladech

i

valn prostoupen též živly pvodními, jak skladby Heydu-

svých jest

domácími, zcela kovy,

umlecky

Hálkovy

a

Nerudovy

ív

poesii),

Svtlé

na p. ukazují. Jevil se již sice tento byronismus v první period, hlavn v Máchovi IV prose)

i

Nebeském, ale širší vrstvy zachvátil teprve pozdji a ozýval se všelijak zbarven pomry a a

1*

vlivy místními více

mén strunami

všech básník

celé této druhé periody.

Není zde místa vyšetiti jeho charakter, jeho vzrst úpadek v poesii eské. Uinil tak již ve své zajímavé, prof. VoborZdziechowski p. níkem peložené studii o »Máchovi a byronismu eském* a uiní tak zajisté hloub a podrobnji i

píští

historikové

naši

o udání

hlavního

tónu

literární.

celé

radji užší heslo byronismu ším,

a

si

ekne

toho, jak se v

rod

šlo

jen

Kdo by

chtl zamniti

šir-

>romantismus<, ve smyslu pojmu

dob

té

budeme

ustálil,

Nám

periody.

s

u všech

kulturních ná-

tímto názvem také spo-

kojeni.

Jedno

jest

který zavál

jisté a jasné:

necké školy, osvžil valn tóny

mocn

tento

vichr,

staré vlaste-

vzduch,

nové

tyto

a byl

pes veškerý odpor aspo v prvních etapách tento ruch

innosti

mladé generaci silným kídlem

nesly se

zaátení,

tvrí

Nový

prvn Máchou do sad dál

a pevnou oporou, než se postavila plné na vlastní

nohy a našla svou samostatnost, svéráznost.

pvodnost

a

tchto pro naši poesii prospšných byronismu jedno pekvapuje v této dob. Pi rozšíení ideového obzoru, pi bohatství nových látek z cizích luh penesených a rychle Vedle

stránek

našemu ovzduší pizpsobených, povolil kultus formy básnické mírou neobyejnou. Jakási laxnost v technice básnické, hlavn v její metrické stránce, je patrná u nejlepších zástupc tohoto období. Tak mnoho špatn stavných verš, zvláš jambických, nenajdeme ani v první ani v následující i

period.

Vyšetiti,

s

ím

souvisí toto ochabnutí

v pesnosti formální, nespadá v rámec této úvahy, ale

máme

za

svou povinnost,

je vytknouti.

Skutenými, celými básníky této doby jsou Fric, Hálek, Neruda, Heydíik, Aíajyer, Sole. Již na nich se potvrzuje pravda našeho

ovšem v byronismu

form

utonul,

tvrzení. Fric

utkvv na

první své

odvrácen byv událostmi a okolnostmi privátního života od kultu ryzí poesie. U Nerzidy a

vedle Ilejdtika se

všech jeho ryze

eský

periodou

hned zprvu, snad nejvíce ze

druh, objevuje tón.

Ildlek

vlastní samorostlý,

jednou

své innosti byl

celou

perfektní

velkou

byronista,

myslíme

Hálka

>Alíred«,

>Goar«

vtších atd.,

skladeb,

a

již

jako

jsou:

v »Písních veer-

dobou nejlepším dílem svým, stál Byron a slepí jeho napodobitelé. Ad. Ileydtik, ml již od poátku osobité tóny své tou

ních*,

jinde

než

rovnž jako reminiscence

So/c,

eskému duchu ale

jádra

který

pes nkteré

Berangerovské nejbližší.

je

z

nevalné

cyklu tohoto

Za to plným byronistou, byl záhy zesnulý

nejušlechtilejšího,

Rtidolf

JSIaver,

vtším

rozkvtu

jejž

smrt

zasáhla

práv v

nej-

neobyejné, ale stále siln byronovsky i romanticky zbarvené, jak >Sefeo tom zvláš jeho znamenitý fragment nusar* svdí. Taktéž celým byronistou byl z talent menšího rozmachu, aspo ve svých pracích veršovaných, Gustav Pfleger Moravský. Li všech skoro zde uvedených básník, jimž osud dopál plného rozvoje sil a vlohy, jest byronismus iH romantismus pouze fásí pechodní. Každý by se byl z nho do jisté míry jist vymanil. Janda, Heyduk, Jahn, Šolc a Neruda stáli docela mimo nj, Hálek postupem doby jej pekonal vítzn v ^Pohádkách z naší vesnice* a vlohy

>V pnroci«,

v cyklech

Fric a Pfleger

ších.

dopáno

nebylo jest

vliv

v

nejmí slep

jeho

Mayerovi

utonuli,

a

stásti,

jej

svých nejzralej-

dílech

nm

nm

práv pi

imitaní,

ukazuje

ku stejn založené vloze a píbuznému

spíše

duchu.

Z

desíti

vádíme, jest

básník, které zde tenástvu pedbez odporu Jan Neruda nejvtší

a nejsilnjší. A poroste ješt jeho ryze básnický význam, až sebrané jeho poesie budou úpln y rukou eského tenástva, stále. U nho sotva

bude ochabnutí píliš

záhy u

za živobytí

Hálek

tolik

pvodnosti

pes odchylná mínní zstává

kritice

i

a síly,

úct

pohlížeti k jeho velké vloze

stranné innosti.

RjidolJ

clava Šolce co do nadání životní.

U

poesie,

kteréž

Mayera

nace jeho, jen

jest

Mayer

ale

pi nejpísnjší

v jeho díle tolik skvost poetických,

dlužno v

p.

Nerudu

který

úspchy básnickými pekonával. Vedle

nho nemá i

interessu, jaké se dostavilo na

Vítzslava Ildlka,

stojí

i

že

mnoho-

vedle

Vá-

do krátké pouti skoro všecko ryzí skutená i

co

snivá melancholie, základní into-

svdného

lesku pidává. Více

k

rea-

lismu se chýlí a eskostí

prosycen

Václav

jest

nkteré skladby silných dojemných akcent budou živy, pokud eský hlahol se bude Sole, jehož

i

^. V. Fric

ozývati.

básnické,

nebyl zajisté bez velké vlohy v kterém

úskalí,

ale

se

ztroskotal,

naznaeno pi reliéfu jeho literárního portrétu; avšak tch málo kus, které sem klademe, jest

bezpen

zstanou

ve vínku poesie naší a ne-

vyblednou.

Janda v

mají tžisko své jinde než

a Pjiegcr

ryzí poesii, a proto jen

menší k nim byl vzat

Jahna, jakož Baráka zavedlo povolání vážná životní v jiné kruhy úspšné innosti, rertektivní lyrika a nkteré balladické pokusy zetel.

I

i

a

prvního své doby cele splnily své poslání a významu po dnes nepozbývají, druhého pak nkteré drobné písn poítáme k nejkrásnjším

íslm

lyriky

eské

tohoto období.

Vedle Jahna jediný periody

eského

innost objímá

z

desíti

zástupc druhé

básnictví dlí mezi námi,

další období, zasahajíc

a jeho

syt

a vý-

znamn až v naše dny Adolf Heyduk. Pravá zpvná :

duše, velký lyrik, jenž bohatstvím a rozmanitostí

svých motiv, istotou a eskostí své dikce, vrouc-

svého citu, vnímavostí pro pírodu a krásy vítzné se penesl pes okamžikový vkus

ností její

rzných ších

period, vždy

kráeje statn v ele

star-

mladších pokolení se svžestí, která za-

i

sluhuje epitheta nestárnoucí a neumdlévající.

Co

poesie podáno,

jej

zde

celého

z

pralesa jeho

ovšem nevyerpává, jen naznauje; ale tžko jest pi takovém množství a relativn stejné dokonalosti produkce najíti, co by každému práv zdálo se býti nejpípadnjším. Pes to doufáme že

v

V

rysech

hlavních

istá a

zpvná

jeho

Praze, dne

13.

jeho

Musa

individuality

jest

vystižena.

íjna 1897.

'/(!/'.

yaroiiiír Borecký,

I

rcJtUcký,

Adolf erný,

Au,'.

Jor. Kvapil, Ladislav Quis, K.

I'.

Klášterský^ Kais.

2^^^#^^^^#^:S^^

Josef Václav Fric. (1829—1890.)

Fric

narodil se v Vi-mu

1829. Lcastnil se záliy Po katastrof r. 184S. prchl do ciziny a žil smutný a zmítaný život politického vyhostnce po rzných mstech evropských, hlavn v Pa-

ruchu litcrániílio

i

5.

záií

politickélio.

Koncem let osmdesátých amnestován, vrátil se do vlasti zemel dne 14. íjna 1890 na Vinolnadecli. Roku 1855. vydal almanah »Lat]u Niolu«, pozdji

íži.

a

v Zenev »Výbor básin'* (1861), nejlepší, co vy.%lo z jeho básnického pera, cctné práce dramatické, tyi svazky »Sebraných spis* (Otto 1881) a .široce založené své »Ví\-

mti«.

'

Jako básník byl Fric pták-boulivák letící po stopách romantismu nové dob vstíc, pln olm, vážn a démonické síly, které však forma nestaila neb aspo vždy s ní byla v zápasu. Dlouliým pobytem v cizin ztratil sluch i smysl pro jazyk a rhytmus jeho, tak že vtšina básní z pozdjší jeho periody prvním skladbám ani z dálky se nerovná. Ale v malé knížce ženevské jest poeta jadrný a celý, jak výbornáš ukazuje, •[)oeta, který, byf málo kusy, uhájí vždy i

své místo v naší poesii. y. v.

Rohá Opustil nás

z

Dube.

svt

pán,

padnul Tábor u Lipan;

ješt však, jak bh na trón, sedí Rohá na Sióne.

ESKA

Aj, Sióne,

i

ty

POESIE

sloupe náš,

vrahm

odoláš?

poslední ty skálo naše, sval se,

Zbroj

se,

se

již

satanáše!

brate Dube,

zrádc na cimbuí

blíží

Kohá s

podr

roj

!

zbroj, .

.

.

sedí,

pýchou dol k zrádcm

mj

Aj,

vzácný

vlastní

Ilynce I'táek pitáh' na

hledí.

strýc,

z Pirkšteinic,

mne

s antikristy;

bude to šturm istý!

no,

To

pak svolal celou zem ubožáka sem; dti, dobrý boj tu máme, dokažme, že bít se známe. na

m

Brate Vý.šku, v pedhradí

a

se stelci seadí.

Jelínku, má-li

hle

právo k boku,

ert chu do útoku.

Ty, Jeníku, v levo hled; je

tam

sic

dost píkrá

ale z strany té se

zrádcm dobe

A

ty,

apku,

zcd',

mže

vyprat kže.

jdi

ra

spát,

chceš-li zase utíkat;

chceš-li

mžeš

však svou est zachránit, zadní fortnu bránit.

; :

;

FRIC

v.

J.

Já sám, jak se schýlí den, podívám se na né ven

pana strýce vyhledám, mu tam salv dám.

cepem

te

Lide,

se k dílu

mj;

každý boží píse pj miste, podej nám krev Pán, se posilníme na né

a V

tom pozaznl

.

.

.

celý sbor,

až zasténal vrchol hor;

zbraní zvuk nebe proráží, z

dálky vrahy už poráží.

»Vzhru, kdo

je

Ocha

syn;

nebe sstoupí hospodin, horu Sión bude bránit,

s

a své

vrné syny

chránit. «

—

První útok zkusil vrah

jako hnilky

stnám dol letí

antikriste

prokletí.

jakby házel k

ti

Hasnoucího slunce

Roháovu

líbá

hrách;

zá

tvá,

dlouho Sión ozauje,

tžko Nad

se s

ním rozluuje.

svatyní prápor tkví,

v krvi kalich se tam skví;

tomu vstíc

te smutn

kyne,

pozdraví ho, a pak zhyne.

;

ESKA

Rohá

vstane:

chudino má,

:

POESIE

Ted

as;

je

me

tas:

dole hlasy,

Utichly

již

snad

napravují vazy.

si

Za mnou, a se otužím, pozdravím je oružím Pane Ptáku, mnoho štstí! Už si k strýci cestu klestí.

Ped Roháem

kráí

kam Noc

jitro svítá.

.

strach,

jen zhlédne, padá vrah.

pešla,

již

Rohá

ješt cepem

V tom na Usta! jsi

zvolá

si,

lve

vítá.

známý

což té bere

Odpoii už

.

hlas

as

Rohái,

zlapen v kleci ptaí.

Rohá spone

na

chvíli,

hlavu k mluvci nachýlí:

Hrom

té zapal! tys to

Tak mi

Na

tu

Janku?

chráníš zadní branku?

dláš kik a hluk?

co mi statný mateš pluk? Vru nevím, vzteklý apku, rozumu-li máš jen kapku!

Zticha,

my

—

pane Rohatý,

už nejsme ty a ty;

pohled jen k své draí díe, tam ohe ps tvých zžíe.

jak

.

Rohá

zvedl

zhledl Sión

FRIC

v.

J.

zrak svj a

horu Sión požár

pod rumem

mu

Ješt pješ, lide S tebou koním s

V

zžírá,

lid

se hrad

tom

i

umírá.

mj

?

život svj,

tebou umru, lide

nech

svých, ztich;

na

stálý,

mne

svah.

se ztrhl divý smích:

lev se

cítii

v okovích;

hrzou, žalem unavený,

smysl pozbavený.

klesnul

K

Praze hne se Ptáek pán,

ním zrádný apek Jan; na voze pak spoutaného vezou smysl zbaveného.

a s

vzei

Již je

dostaven,

a než druhý vzejde den,

Rohá nezhrožený na muili natažený.

leží

—

Povz, pane Dube, nám, kde pomáhal dábel vám ? mocli duší jste

kde se

mu

Co v

kalichu dal

že se

t

ím

dali?

druzí poschovali

jste

jsi

?

pít,

tak držel lid?

lzu

zarovali,

že vždy pro vás bojovali?

;

ESKÁ

mu

Pipaltc

pak nám

Bok mu

; ;

POESIE

trochu bok,

každý krok zlámou ruky:

sdélí pálí,

Rohá

mlí, snáší muky!

Miste

kate,

mám

špatns

.

.

.

—

táh'

se tu jak v rajských snách.

Vzácní páni, málo heje;

Rohá

tm

se

Vzácné pány S kata prací darmo vtip a samých pán

Dub

hrakám pojme

vztek.

pot už tek'

namáhání,

pomáhání.

je tichý jako hrob,

trší se

Dost!

jen

na

vždy ho

pán

z

se tu

zlob.

—

namáháme?

viset uhlídáme.

Sejmete ho s muíe, peslavného rytíe; do rána ho opatrujte, k houpace ho pipravujte.

A než Rohá

je

již

vyveden.

okna dívá; dobe, zívá.

král se z

Rohá

spal sic

Miste

kate,

o tebe

—

pozor dej

mne malou

ale

—

tetí vzejde den,

Sigmund

o

—

sméje.

starost mcj,

mám

strachu,

že s té výšky slítneš, brachu

.

.

.

;

FRIC

v.

J.

zá

Slunce vzešlo; první Roháovu líbá tvá.

Tomu

smutn

vstíc on

kyne,

pozdraví ho, a pak zhyne.

Zhynul

ech

vrný

—

syn,

usoudil tak hospodin; Sión, chudých útoišt,

obrácen

Dávno

je

v spáleništ.

shnil ten statný rek,

ješt však po mnohý vk chudý lid se dal do pláe, když si zpom.nl' na Roháe.

Bavrek Živ

Švamberka.

z

veselo je dneska na

tuný vep

veselí se chrabrý

po hotové, Švamberk Jan

vrná jeho chasa, hvzdami potásá:

a s

ním

ve

a houká, že to

veselí se

>Zdráv budiž

»

Zdráv

bu

pobožné

dva

Chenov,

a malvaz stojí

i

Bavrku! kyprá

to dít,

štédrý's pán.«

perla, tvá

vrná

ti

svt; se od nás brala, své by híchy putovala,

spanilá jak boží

jako luna krásná za naše

i

pry

jako slunce vrátila se zpt.«

eská

poesie

II.

Helenka,

milenka,

ESKA

1'OESIE

> Dobrý pán to prý, ten Jakub z Compostellj' pro híchy pi cestách a ty na posteli extraordinárn milostiv. ^^

Takto

ve

Bavrkova

žvástá

i

chasa,

—

nebojí se erta dneska ani dása

pán

je ve

—

snách

tedy jaký div!

pán,

Mno/.í ctitelé tu kalicha jsou pije se a zpívá

—

divoce pi žbánc

pán dnes jedno oko zamhouí; zamhouí snad ob sám si berdo dává, jindy opice na hrdle trestává, pes noc mu se všecko vykouí! ;

a

—

Nocí sladkou, dlouhou po blahém shledáni

když ho dva líbá, vroucn bez nebo smyla poutí vinu svou; a

vru

ty

oi

dost se naplakaly,

návratem k milosti

nebo hejou

lekání.

dobe

udlaly,

—

srdce lahodou.

J'ítuln se Janu kolem krku vsí v

tom

se lekne,

zplašená

mu

»Co

ti,

jest

z

pohne

—

eho

Helenko

ztiš se,

rám mé t

Pítuln

zas k srdci

z úst až

najednou

jí

:<

—

kiky

Neslyšíš ty hlasy

k

mé

jsou

chasy,

—

obtoí. »

Janovu se vine, vykiknutí zplyne.

vydšená k oknu piskoí: Viz ty hrozné ohn, z dálí, » Bláhová, to mozky chasy

dvu

dsí

?

klína vyskoí.

»Ztiš se, milená, to

Vroucné

—

se tak

sob

z blízka svítí!

m—

pitoí.

se tpytí.*

:"

!

j.

:

FRIC

\'.

Toužebn ji svojí bére do nárue, však dmou se adra, teskn srdce tlue Nebesa nám hrozí, Jene mj

jí

—

Rychle chop se mee slyš ta rána most se kácí bda, i)raská brána, oh, dovol, sdílím osud tvj!

—

—

a

V tom a

se strhnou v hrade divé kiky,

do dvéí

vrátný

—

>Zle jest,

vrazí a chytá se kliky

šelma bystrá, zchytralá. vdce, Plzeští jsou v hrade,

chtl jsem prachovnici zpustit na píhrad, ale mrcha byla ožrala.*

Bavrek

tu stojí tichý,

nmý —

ale hluk se blíží, vrátný klesá

probodnutý cizím >Zpátky,« volá

oceleni.

vdce

a

—

k zemi

dobývá mee,

zakryje milenku, jež se za ním vlee; již

se plní síí nepítelem.

makovice rube Plzeáky, dávno ml již svrchu na zrádné

Jako-

a

te

zrušili

mu

sladkou noc.

»Netrmácej se tak

marn,

—

mšáky

zlý kumijáne,

Chfenov nad kotrbou zplane, Pražané nám pišli na pomoc.< za chvíli

ti

A

tu vtrhne hejtman pražských mst do sín ^Darujeme život tvojí konkubín,

ty ale,

Bavrku, ra

se vzdej.

Chasu tvou už máme; zpitá, podšená v nejbližším lesíku bude povšená; protož, brate, radši rozum mj I<.

!

ESKÁ

20

Jene,

zhymc

spolu!

;

POESIE

—

ho milenka.

prosí

»A kdo pomstí Jana? mrtvá snad Helenka^ Dobe milý! s Bohem — budu žít. Hrozným ousmškem se šklebí na mšany, tak že pojme strach vždy

vrné Plzeany,

žádný netroufá se pistoupit. svou dívku — na to odpásá, podá hejtmanovi — hlavou pak potásá, opouštje na vždy Chenov svj.

me

Políbí

Ale v

ln

hradu, jenž

mu

v patách hoí,

rozlehá se hlas po klenbách, co se boí:

Pomstím

tebe,

pomstím, Jene

mj

II.

Ui.

ho vedou, volá

lza ped

radnicí

—

Budou mu íst ortel, kií uliníci. Už té máme, kmote Bavrku. Chytili Jsme té, kumpáne Bavoiku, mládež plzeská strouhá ti harmrkviku, tátové a starci okurku.

Už vedou Bavrka, na ryik, na lešeni tam u stolu sedí v plenárním sezení Plzn velemoudrý magistrát. Sedí v

erných

a za nimi a

.stojí

nad nimi

Na

pláštich a hladí

stráže husté

ouhá kmotr

si,

brady,

kat.

pi mlení hluchém urovnav pero po za uchem

to povstal pisák,

odpliv

si

ady,

a našeho reka takto oslovil:

J.

Šv amberka,

'Jcne z viílgo

Bavrku

—

v.

FRIC

na Chenov, kumpán po tom slov

recticus

náš

taky odpliv, ale nemluvil.

Uváživši slavtiá velemoudrost naše, ze se jest

rytíská urozenost vaše

neád:

dopustila tchto

První 7ieád, ze jste plmistra našeho

dráp,

dostav do svých

jej, trojctihodného,

tahal velezrádné za bradu.

Druhý neád,

ze jste

nám

dobytek ji^nal.

Item: že jste lotry pod ochratiou Item: naše kupce napadal

—

tímal

—

Item: hospodyni našeho pastýe

chtl obrátit ku pohanské víe

že jste

a jí pežalostný pardus dal.

Sumou:

že jste

kumpán, lotík a tak

dále,

odsouzen jste k smrti od samého krále a jste tímto katu odevzdán.

Když ho

—

houfem nazpt do žaláe, pokynuli nai dv bledé, známé tváe dobrý konec byl mu zvstován! vedli

^

Mnoho lzy stojí kolem popravišt; lza panská, mstská, vše to na jevišt hledí, na nmž stojí Švamberk Jan. Bude sat! Vrah Plzn! a hd, pro nejásá

Bavrek

jest vesel,

»Do]

hlavou!

s

Bavrek »Zavažte

si

a

divn hlavou zví,

klekne, ješt

mu

oi,« volají

kdo

je pán.«

oma te

Bavor vzdychne, hled do

tásá.

hrozí

mnozí

dálí

—

— —

r

ESKA

mu mu

Blesk již

se

již

ho

oko svitne!

v

má

již

kryté oi,

nad hlavou katv topor

toci

—

krev se vyvalí.

tne, a

-Hanba,

POESIE

kate,

—

znova

tni

ho ješt jednou.

Co to ? na co váháš, pro ti tváe blednou kam to hledíš? K mstu? Co to, kou ?« Slyš ten kik, ten divý hluk, to bdování; Hoi, msto hoi! K šturmu se vyzvání: vzteklá se ted v lidu strhne bou.

Vydšený

Na

síti

kat

sám skoí tam

lešení --

s

místech hoi, spšte k uhašeni!

1-id se tlaí

—

kdo

živ,

spchá

dál.

A tu mezi kikem zoufalého davu Bavrek si stásl naseknutou hlavu, díve

se však

z

hloubi duše smál.

^

lír

Div krásy. I

i hvzdy

slítly s

že bylo teskno

Rázem k

v tu

Koho

s

spí

sletíc

dobu,

padly hrobu.

ten pustý

tam žena

A

samou

osamlému

nebes báné

hledt na n.

—

píkrov chová.' tech muž vdova.

každým jednu dceru mla, z nich práv odumela.

každá

IRlt

v.

I.

Ta první ducha

vypustila,

když robátko své dokojila.

A na druhou smrt zavolala, když otenášek doiíkala. Ta

ped

tetí

zrcadlem stála

a ješt v rakvi se usmála!

Ty dv,

ty mají lehkou cestu,

tetí chce

ábel

Do brány

pekla erti jedou

a vezou králi

Pann

se

nevstu.

za

pannu bledou.

hrzou

a král se lekne

ježí vlasj%

její

krásy.

Mluv, kdo ti dal to hladké líko Pila jsem vlaslni matky mlíko.

A kdo

ty

oi pjil tob

Aiaj tatíek je líbal

.^

r

—

obé.

—

A kdo tou krásou odíl tebe ? Myslím ze dobiý páiiblíh jiebe. .r

ábel

se toho slova lekne,

ped

že s celou chasou

(

)dpus,

jsi

Jdi,

nemáme

k

tob

ní klekne.

práva,

prosta híchu, budiž zdráva.

navra bohu

tu

svou krásu

a oroduj za naši spásu.

—

24

ESKA

POESIE

Rci mu, že jeho dílo ctíme, že se

mu

rádi

pokoíme.

Krása i pekle divy tvoí! a od tch dob se peklo boí.

Boue. Ladným luhem boue erné mrano nebe zvon srdce teskn

táhne,

kryje; bije

—

ha! tím spíš je blesk zasáhne.

Nebem mým hnv boží táhne, váše kypí: vzdej se, zmije! Nevzdám! srdce

touhou

s

vždy po božím hnvu

bije,

práhne.

ii

•ír

Slovenská

elegie.

S iernyma oima ke

sa sojdú sivé,

takové manželstva bývajú sastlivé.

A

já

mal ženušku som na

u

pozeral

A

ke

tu

mia

ma

to

iernyma oima

s

svojima sivýma.

ierne

oko

jej

postrietlo,

na okolo všetko razom zkvello.

!

v.

J.

!

FRIC

25

Zkvetlo, prokvetalo, radosou sa triaslo

—

než tu znáhla, bože

má ierná hvzdika,

Skoro mi zahasla a

mé

—

všetko mi zahaslo.

sivé zraky ztopila slzika,

a za tou

slzikou jako velok

na sta ich zkapalo pre

roje,

hvzdiky

moje.

Škoda pekrásného v máju milovánia, že na jeho kráse nenie požehnánia.

Jeden máj mi zchystal satok preveselý, a než druhý nastal, bol som osielý!

—

Ešt

tuto

sloku

aby neplakalo

—

moje dieátko,

za

len

Dožij

zdriemlo sladko.

si

—

dopij

Dožij ten život mnivý, teba plný hrzy byl; dopij ten pohár pnivý,

a

a

teba

jed a zhoubu kryl.

Jen jednou

žiješ

v

svt

tom,

nesmrtelným být, nesmíš se bát, když zuí hrom, a chceš-li

a nesmíš bát se Dožij

—

—

jed>'

dopij

Trpký to kalich umírat, a iešt trpí muset žít!

pít.

—

!

^

ESKA

POESIJi

Strašná to kletba s blesky hrát, a strašnjší je muset krýt!

—

A kde je skryješ Tam ti tvou lásku ?

v srdci svém vypálí.

Vidíš titána? klesá v zem, a

svt

již

hanbu

Dožij

kutálí

—

dopij!

i!

-{i

•ir

Tušení. Již dosti bolii,

na

vždy nesmím dol posvátný úkol a ta jíž

Aj,

mi tato tíže, k životu mne vížc družka vrná,

—

mne jen zkáza hrozí erná! vzhru vzchop se, nmý duchu mj,

beze

pronikni

mrak

zapj

a

—

prorokuj!

Nadarmo! — hloub a hloub to srdce postonává, hrobem jsou, v njž duch se pochovává. — Což vrchol žal ješt nedospl jsem, což pravou píse dosud nezapl jsem? A když ji vyzpívám, všech ráj obtí což musí píse má být [)ísní labutí ? ta iadra

—

Honba

Ta

životem.

šelma hltavá, ten osud mstivý,

tak dychtiv zdávit mne, že jsem byl živý, štval

dnem

i

nocí plachou duši

mou

—

J,

TRIC

v.

a nedoštval; jen oulisnými

skoky

zdšené a plaché moje kroky na píkrou pustou strá, kde sudbou vší živou mocí nemohl jsem dol. Dýchaje tam jen silou dumných bol, hnal

zticha

zlou

budoval jsem hrobku svou.

již

Však tys tu hrobku v kapli promnila, svtýlkem v ní tvá tichá láska byla, poutníkem v

ní

Hudbou mi bylo a zvonkem bylo kropenkou Smiluj se

to

mé

to tvé

srdce blahé,

oko

slzící.

zázraný mj obrázku, nebožku svou lásku

—

sta

se jedinou

Nepoznal nás ten vlk

ba

svticí.

jí

—

bál se

radji svou hlavu

volil

kleící.

již,

oroduji za ach,

má pýcha

to tvé slovo drahé,

tam

vrazit,

srazit,

než by se bez nás vracel v pelech svj. Zmizela kaple

—

a já se bral po

bez

bázn

Dvrné

vždy

ztichly

zbožné zpvy,

boku statné

— již

provázeli

dvy

mne andl

nachýleni k

tvj.

sob,

jsme rázem v sladké dob: Po celý život má jsi a ty's mj.

zašeptali

Však

aj! co mi tak náhle srdce ouží luáka, co nad námi krouží; kdež tebe kde svou lásku poschovám .-

cítíš

—

Vždy spolu již

v

osud

jak ty

vrn

plaché srny

svých zapadli jsme trny

ký div! to

trní

bylo spásou nám.

—

r

ESKÁ Tam zmnna

v

POESIE

pvabnou slinou

rži,

tvá láska v nedostupném zkvetla lži, a lufiák zdiven,

—

zmámen

ulít

sám.

Ký drak i ábel nás to znovu honí, když srdce nám již k odpoinku zvoní, když touha jasn dí, že lásky as? Co lkám? ty bdíš, a tvojí pod ochranou mé písn klidným jezerem se stanou, nad nímž co labu tvj se vznese hlas. Ach, již

spus se dol v písn nám — rány jsou

blaze

zpomínka

ba víže nás!

neplaší,

i

ukojené,

zahojené:

jsem já to

—

?

Pichází doba lidské slabosti, kde bojem umdlen jen po míru prahnu a chvji se, když v rány bolesti své pežilé zas hluboko zasáhnu; tu cítím, že

že i

i

jsem pece dít jen, matky sten,

ty vrahy zrodil

ptám se vida, hra i jsem já to

že zoufalá to: r

A skroušen když v slzách roztopím se, když v adra slabosti své udeím pln bázn, že se bolem rozskoím, že dlouhou beznadjí usoužím se, když jistou smrt jen vidím ped sebou a

tisíc

padlých

svt

za sebou.

:

J.

v.

FRIC

zdá se mi, život hra že šílená to:

i

jsem

já to?

A pekonám-li bol svj, poušt se do lna lehkovážných radovánek, všech trud lékem vina sprost se, mne spánek: tším z života,

až milosrdný skolíbá

Tu

zdá

se,

že se

že vítaná mi sladká dímota,

sbírám ve snách perly, rže, zlato

i

i

A

jsem

ze sna probudí

jak

—

já to?

mne

sladký ret:

dít poskoím a tulím v náru svou

—

vždy vrné lásky družku milenou jsem blažen, zda-li též jen na pohled? ne,

nezkalím

si

chvíli milosti,

žehnám tu dobu plaché radosti, a nedbám, zda-li zas mi všecko bude vzato:

i A

jsem

vykonám-li

jenž otvírá tu a

i

já to?

smlý dlný

budoucnosti

sám nad jeho tším se; však

in,

klín,

velebností žasnu

rozdme-li se pýcha,

výbuch plamen tch hasnu žehnám dít své, však ptám se zticha pobožnou nedvrou pate na to

tu náhle i

s

i Tak v

jsem

já to?

lásce, v žalu, v pýše, v radosti duše stále sama sebe hledá; poznám na vzdor spchu ba i slabosti, osudné kolo že se zvrátit nedá.

má i

ESKA

Kdo

sletí,

rozžehnej

se držím, a

a

eká:

rOKSIE

kdo

život

Vždy

se,

eká

mj

mi

jsem

dosavád

na máj pád, stojí za to

—

já to!

ti

D

O z p

V.

1 y jiskry, jež jsi vsila v horoucí útrob

a jichž

jsi

mou,

porosila panenskou slzou svou,

péí pésténé, kvty plamenné.

vzešly v nitru bolném, tvou

aj,

ve vzrstu bujn-volném co

Kam se však má duše jich

mžikem podla?

jejich krása tak

v své hloubce krásnjších vidla;

snad švadly, jak se tkla

jich

má

ruka prokletá, vysýlám do svta?!

snad chadnou, že jich

z

nitra

Nezalkej putovníku, že

z

kraj posvátných

jen švadlou neseš palmu v zemdlených iadrech svých; ta

a

palma na posvátném je míst trhaná rukou nebevládnou tajn dotýkaná.

íía

velkých hrobech schadla, ukaž

ji

brati

um svým;

co škodí, že usvadla tím velkým bolem tvým?

muka smlá ruka

co škodí, že jen

když

Tu

si

tvá

ti

tu

pou

tvá pipravila,

palmu vydobyla!

palmu, která vábí svou krásou usvadlou

silnjších

duch

k jtouti Saharou vyprahlou,

J.

v.

1-'RIC

—

však za

tam ješt to zkrvavené moe moem již Mekka, a s tou se koní hoe.

A teba

bojováním jsme padli v bezcestí,

za Saharou

bludným putováním se cesta proklestí do ráje zmlazeného. Nuž vzhru, boží synu, i

probu

se ze sna svého a

pus

se v Palestýnu!

^^^?^^Ai^e

Bohumil Janda. (;83I— 1875.)

Janda, známý též pod pseudonymem Cidlinský, — —^ohumil kvtna 183 ^ narodil se v Pátku u Podbrad

I

'

1.

i.

Studoval gymnasium i práva v Praze, byl, dokonav studia, njaký as ve služb státní odboru finanního, od r. 1863 pak ve služb zemské. Zemel jako sekretá zemského výboru král. eského 29. záí 1875 v Podbradecli.

Mimo etné povídky, jež poal od r. 185 1. uveejovati, napsal Janda hojn básní erotických i vlasteneckých, romancí, ballad a vtší báse epickou yan Talafús z Ostro7>a Sebrané jeho básn vyšly v Národní bibliotéce r. 1S73. Výšin uniní poesie Jandova sice nedostihla, ale ada básní jeho a pedevším ukázka, již do výboru tohoto pijímáme, svdí o jemném jeho citu a znané obratnosti u vyslovování myšlének i nálad. A.

K

ír

Mistrova

Z vné

smr

*)

lampy od oltáe

rozlévá se polozáe

temnem lodi chrámové, hymny blahých duch

jako

na vlnách se nesou vzduchu varhan vážní zvukové: *)

Vlaský

k písni sStabat

lid

si

vypravuje, že Pergolese, slavný skladatel hudby

matee, skonal hraje píse

tu

na varhany.

Pozn,

eská

possie

II

iáfit.

3

:

ESKA

;

:

POESIE

Slabat mater dolor();a juxta crucem lacrimosr.

dum pendebat

filius

,

Brzy velebné jak zvony, brzy jako harfy tóny

zvuky ty

te

zvlní cit;

ti

šumem proudu

v nich s

í'ck]

mísí vichr hluk a vzteky,

lome chudé chatky Vidit

štít:

suum dulcem

naluni

morientem desolatuin,

dum

emisit spiritum

.

.

.

V rozboueném moi

tónu.

jako ve života sklonu,

vroucn pje staec mnich slyš,

te zvuk bou

se ladí,

víc a více sluchu vnadí,

všechen divý ruch Fac,

me tecum

ztich'

již

pie

fit

re,

crucifixo condolere,

donec ego vixero

.

.

.

Slyš ty plné harmonie, jež

ne sluch, le srdce spásy lék!

jako

pije

vné

Znenáhla se v prosby mní, jež provází sladké

chvní

sladký smíru duše

vdk

Quando corpus ut

fac,

paradisi gloria

Zvuk

i

morietur,

animae donetur

píse,

sotva šepot

I

—

slyš, se

tlumí

chrámem

šumí,

—

:

3^

BOHUMIL JANDA

jemný, slabší dál a dál v posledním tom táhlém zvuku

svsil mistr slabou ruku, dokonal staec mnich v

nm

!

-

Zastesknutí.

Za horami

za

modrými

zanechal jsem mj^sl svou,

horami za modrými mne zpomenou, sotva na mne zpomenou každý den, jak já na za

sotva na

si,

n

/pomenou-li, zpomenou jen jako na uprchlý sen.

D Setkaly se

u

m k a.

hvzdy bludné

na své bezkonené pouti, poaly se hvzdy bludné

v letu vroucn k

A

sob

lnouti.

když v jedno splynout chtly,

v jediný jen blesk se kázal osud

—

a ty

slíti,

hvzdy

musely se rozlouiti. 3*

:

ESKÁ

3Ó

POESIE

Nyní plují bludné hvzdy v bezmezném tom okeanu; s touhy žalem nekoneným pluje každá v jinou stranu! -k

•ír •ír

Aj, ty

hrdý hrade šedovku ....

A), ty hrdý hrade šedovku, hrade slavných našich Podbradii! Což to slunce tvoje na západu

ješt tolik v

tob

budí

vdk!

dít v Labe jeku, když se s tebou louí v hmotném pádu, o tvých djích vstí skvlou adu a v nich jména nesmrtelných rek. Slýchal jsem co

—

S okem zavlhlým když v šerou dáli od tebe jsem bez nadje spl, divný soucit ve srdci mi vel rozhled' jsem se po rodných hor vnci, pod šírým jsme nebem oba stáli ty já dva sií opuštnci.

—

i

^^^^^

.

Josef Barák. (1833—1883.)

j^ arodil

se

26. ledna

1833. v Praze,

zemel

15. listo-

pádu 1883. tamže. Studoval gymnasium u Piarist, pak historii a národní hospodáství a vnoval se žurnalistice. Byl spolupracovníkem »Prager Morgenpostu«, »Casu« a pozdji »Hlasu«, vydával týdenníky »Svoboda« a »Pravda« -^

(v

'

dob tímsíního zastavení

»Svobody«), »Dlnické listy «, do své smrti lenem redakce a poslednícli letech zodpovdným redaktorem »Národnícli

liyl \

pak od

r.

1874. až

[.istiV<

Barák náležel k družin »Máje«, nazvané po almanahu »Máj«, jehož první roník (1858) redigoval. Vnm, v Nerudových »Obrazech života« a v Mikovcov »Lumíru« obsaženy jsou neetné jeho básn lyrické, lehké formy a mnohdy lilubokého citu. Lyrika Barákova má dva základní tóny: erotický a vlastenecký.

Nejlepší jest cyklus

»Mrtvé lásce*. Barák pokoušel se

i na poli novellistickém, i byl inným ale publicista a utlumil básníka a novellistu. Barák byl žurnalista a jenž pro svoji pímou povahu a vždy mladé srdce

—

datelsky

lákem

studentstva a dlnictva.

studentem. a

to

již

Ve form knižní

pekla-

konen Sám

politik politik,

byl mi-

se rád nazýval starým

vyšly jen jeho »Pednášky'<

po jeho smrti (1884). A.

Mrtvé Jen jednou jsem a tenkrát

mla

ji

políbil

.

lásce.

— jak málo je to muži —

rubáš už a v ruce bílou rži.

!

ESKA

Jen jednou jsem

ji

POESIE

chladné elo,

políbil a to už v

tak chladné, že se v duši

mé

citv poup chvlo. se ješt chladem tese, i

Dost dávno tomu, ret však mj ješt duše v klín svém to zmrzlé poup nese, a ješt mne to ve snách mých jak jasný led studívá, a

a nebyl to

pec

Jen jednou jsem

vždy

tenkrát

spíš její radost divá.

smrti strach, ji

mla

políbil, a

prsa

mn

to úží

rubáš už a v ruce bílou rži.

ír

Ohlas písní

Což

»

Mrtvé lásce «.

se lidé starají,

co se v písni skrývá? jen když verš jim

plynn

jde,

když se lehce zpívá! Veršíku

—

mj,

svižné

jdi,

máš tak mkkou cestu po krvavé silnici k slzavému mstu!

Pedtucha. msíc svtem chodí,

Povídají, bledý

za noci když

že své bledé, lesklé pršky

vždycky v svatých vodách brodí.

JOSEF BARÁK

Že své bledé, lesklé pršky vždycky v svaté vod ztopí, že tou vodou na hbitovech víka ztichlých bratr skropí.

mné také vždycky ouzko tak, když msíc svítí, a když chladná moje ruka na ele pot mrtvý cítí. Proto je

Gustav Pfleger-Moravský. (1833—1875).

\ /

^

ydal sbírku básní »Cypriše« (1862), báse »Královna noci« a veršovaný román »Pan Vyšinský«. Sebrané

jeho spisy vyšly v Kobrov Národní bibliotéce a obsahují také pod vlivem Byronových básnických povídek psanou delší báse jeho »Mramorový palác«. Význam Pflegrv Tietkví však v básni, nýbrž v román. Romány »Z malého svta« a »Paní fabrikantova« stal se, romantik, zasáhnuv v nedotknutou dosud vrstvu spoleenskou, u nás pedchdcem pozdjšího hnutí realistického. Básn jeho epické trpí rozvleklostí, veršovaný román jeho »Pan Vyšinský« zejm poukazuje ke vzoru svému »EugenuOnginu«, a lyrika jelio, v níž struna elegická pevládá, pohybuje se skoro stále v okruhu tciiže nálad a myšlenek, tak že jediná ukázka staí k jejímu vystižení. Gustav Pfleger-Moravský narodil se v Karasejn nedaleko Jihlavské Bystrice na Morav 27. ervence 1833, byl úedníkem eské spoitelny v Praze a zemel tu

a

20.

záí 1875.

A, K.

•ír

Z

Cypiší.

Juž slunce zapadlo, a ptákv pní jak poslední zvuk hudby doznívá

A

.

.

noc ve sladkomilém snni juž nad dálným se krajem zachvívá. tichá

ESKA

Tak

POESIE

jak míru

vánk pvan tane ke pravného tajná zvst.

Tu rám

otevírám v zachvácení,

mn

a sladkých

v

tom okamžiku vinu

v svou tužnou náru, v

A

zem

kolem mne, jak kdyby promnila v íši hvzd;

ticho

se byla

celý svt pede mnou

skutenost krásnou pání celou duší sladký

cit

z

se

dávných

mi tane,

rozvoln srdce mého toužení, slza z oka zaveného kane, to slza s celým svtem smíení!

mn

.

.

.

mní let.

Sj^^^cg,s^M§>4i?s#^s^4s

Jan Neruda. (1S3+- 1S91.)

Neruda narodil se v Praze v Újezdských kasárnách ervence 1834. Po ukonených studiích chtl se vnovati professue a supploval též njaký as na nmecké

Jan

9.

rcálcc_.

Brzy však oddal se docela žurnalistice a byl

hlavn pi »Národních

inným

kde do své smrti. Njaký as rcdigoval»Obrazy života«, »Rodinnou kroniku« a vedl »Kvty«, vzkísil s Ilálkem r. 1873. »Lumír« a založil a ídil sbírku básnických publikací »Poetické besedy« (1883 189 1). Procestoval skoro celou Evropu a navštívil Orient. Po bolestné chorob zemel 22. srpna 189 1. Význam Nerudv jest pro eskou literaturu v ncjedné stránce smrodatný. V první polovici innosti své otvíral nové obzory eské poesii i prose, stav se takka tvrcem celých odbor moderního písemnictví: tak lyriky reflcklivní, cestopisu a feuilletonu a literární i spoleenské causerie. V druhé polovici zakotvil se zcela na domácí a "podal v povídce, v drobném genru, romanci a ballad v prosté písni práce prvního ádu, vynikající hloubkou, velostí citu, lapidarností výrazu, do]inuv se k nejvyšším metám umní životní moudrosti. Slabé ozvuky strun cizích z prvních publikací (Heine) záhy zmizely, a Neruda si vytvoil styl rázný, zcela osobitý prosou i veršem, styl, kteiý se vymyká každému nápodobení. Pod zdánliv drsným zevnj.škem ml vždy srdce vnímavé a sarkasmus neb ironie byly jen stavidla jeho rozjiteného citu, zvlášt v dobách jeho opuštnosti, choroby a blížícího se stáí. pri »Case«, »Hlase« a

Listecli«,

setrval jako feuilletonista až

—

pd

i

i

Básnické

sbírky jelio

verš (1867)

jsou:

Hbitovní

kvítí

(1S58),

rozmnožené vydání 1876, Písn kosmické (1S78), Ballady a romance (1883), Prosté motivy (T883), Zpvy pátení (dílo posmrtní) vedle množství básní rozmanitýcli, po sbornících a asopisech roztroušených, které ekají ješt vydání soubornélío. Kniliy

11.

ESKÁ

•*

POESIE

pln

velkou cenu a nesmírný význam prosy ciziny, Rzní lidé, Paížské obrázky, Malostranské povídky, nkolik svazk feuilleton, klademe Uznávajíce

Nerudovy: Obrazy

z

pece hlavní váhu na poesii jeho, v kleré musí Neruda piten k našim klassikm národním, teba za bytí svého nebyl

tímto

smrem

v té

míe

býti živo-

uznáván a do-

cenn. Celou však rozsáhlost a celé bohatství jeho neobyi zvláštní jeho zpsob tvoení básniclcého, celé moe jiskivých myšlenek, obraz a nápad ukáží v pravém svtle teprve sebrané jeho spisy (vycházející práv u Fr. Topie), kde z tíšt aforism, sentencí

ejného ducha, jakož

a

nártk

bohužel,

teprve se objeví jádro bytosti jeho, spoutané, život jhem povinnosti žurnalistické.

po celý

Již dnes však jest jasno, že v celé dob své jest Neruda básník nejvtší postavou, jenž, abychom užili slov

Dantových, »jako orel letí pedjinými«, ryze eský a svzárove, cele svj, zjev, v nmž básník, patriota

tový i

lovk

se pojí v

neobvyklém souzvuku. J.V.

Ze Hbitovního

kvítí.

I.

V

mém

srdci je už

že

tžko

íci slovu,

mrtvo

tak,

když se kdys srdcem procházím bych šel po hbitovu.

jak

A všude

pusto

—

jediná

zde kvete ješté rže, a ta je krásna

jen z krve

—

krásna jak

vyrst mže.

;

JAN NERUDA

Kde ona vždy ta

roste,

krvavé

lístky rozekládá,

—

rže

a vždy

si

láska k lidstvu je

krve žádá.

Chtl jsem ji asto vyhubit a dostál svému slovu, však v zemi zbyly a

pes noc

koeny

vzrostla znovu.

li.

To

jaro letos ani nepichází,

duben zde a matka ješté topí, a venku zimní vichr sebou hází, a dláždní déš drobný, chladný kropí. U okna dechem omženého sedím

juž

a

na ten divný, oranžový žár, kamen lítá, v zamyšlení hledím

jenž z

tam v kamnech jiskry sem tam lítají, snad jsou to snové zašlých z jar, již v dev spali dlouho potají. Svým svtlem ve mhlu oken rže kreslejí a z rží máj a mládí kouzlejí.

—

»Ty starce vetchý, na tam v dešti Tvé staré kosti mrazík prochvívá, a v šedý

vous déš kroupy našívá,

—

což o písteší poprosit se bojíš?

Vždy v svt uvdomlou

a

a klejou, jak je v

evdnou

dobrých u nich dobrota,

dosti ješté je

jak

svt mnoho chudá holota.

lidí

bídy

stojíš.^

ESKÁ

'6

POESIE

Ba dobe máš, že o lásku neprosíš a co

Na

ti

souzeno, že

bys

ml

pevn

nosíš.

shýbat stíbrný svaj vlas

—

—

vru se mi podobá tvj jak v bujném mládí náhlá choroba. Snad ješt nevypršel mladý as, Ach

vlas

!

a velká staros spíš než velké stáí si

cestky vyhloubala v sešlé tvái

Tvé oko podivn mnou

?

—

zatáslo,

jak nedávno by bylo vyhaslo,

nedávno bylo v posled zalesklo, než nade vším si k smrti zastesklo! A ret tvj bledý jak fialka mroucí nedávno se snad ervenal jak rže, nedávno dával políbení vroucí, tak vroucí, jak jen mládí dávat

Te

zub se bolem ve rty zatíná

Jdi, starce, jdi, a jen

mám mkké si

srdce a

mže!

—

mne nezarmu, te vru chu

zahrát na svatého Martina.

Zde pláš mj, vezmi

A kolem

jej

a skryj svou nahotu,

na myslet na psotu rt mu hraje úsmv skoupý,

zde stíbro, opij

se,

posmchu se otevrou rty zchadlé: »Což více neznáš mne, ty blázne hloupý? vždy jsem tvé vlastní srdce pouvadlé!*

a k

lil.

Jen Matko »Kádj« zstate, syn zná už cestu k dáli, a na ulici louit se to by se lidé smáli.

—

!«

!

:

JAN NERUDA

Uzlíek malý, zbytky pl bývalého mozku, a svadlé a

ple

vnce

srdce

z

z

nm

v

jarních dob,

vosku;

Košilka bílá k nedli, to z bílých, milých ze

sn;

myšlenek rubáš spletený, až po práci kdes sklesnu

z

Z uzlíku boty ouhají, podšvy silné,

a mají

vždy jsem z

na

si

n

kži

dal

své pýchy neúchylné!

IV.

Až

umru, pátelé, kéž

je to dnes,

pohbte mne nkam

v temný les, kde šedé šero v nejjasnjší den, kde chlad a chlad je v nejparnjším let, kam slunce padá hravým pruhem jen, ];de v mechu nejdrobnjší zvonek kvete, kde zídka jen si ptáe zavzlyká ach,

ne píse a to

kam

víc, spíš

se z lidstva

nešastné a

bolné varování,

jenom utíká

nmé

milování.

Sám, sám jsem životem jak lesem šel, o štstí, lásce ml jsem jenom sen, a písei pl jsem ve stesku si jen, rád bych mrtev o samot dlel!

—

i

ESKÁ

POESIE

V.

láska s milým žebronním stoudn na mé dvée, dívku chladným okem me,

Ach, pišla a zaklepala já vroucí

ji hrub odbyl; »Pozdj!« pešla léta, s tklivým žebronním, svou všechnu nadj mdlým už okem jsem klepal sám na lásky bílé dvée, a z vnit to znlo: »Pozd!«

A

me,

VI.

Nalykav se prachu pojav

hrobv

z lidské hlíny,

darmo sháním

živou myšlenku, s

oka charé

stíny,

klesám zemdlen v krypty výklenku.

Spánek na oko se zmdlené jako mlha pláni zaplaví,

sklání,

—

mlhu slunce v rosu rozehání, mysl tvoí ve snu postavy.

—

—

z

Pede mnou se zastkví obraz démantv jak záe setkaný,

vystupuje

z

nho

jasný,

jinoch krásný,

duševním kýms kouzlem nadaný.

V

asách volných peskvostného rouna

hraje sterá barva

mavá,

tak jak v rouše prý chameleóna s

barvou svou

kvt

každý zahrává.

NERUDA

JAN

-^^

—

i t sen »Kdož jsi? — Pravda? »Mnc co mocnost vné promny

—

brati tvoji smrtí nazývají.

mne

Sleduj

jen,

spái zmámený!*

Mimovoln noha moje

vstane,

spchám, divy uzít žádaje, až duch ped náhrobkem jakýms bych

odpoívá

»Aj, zde

»V tom

poezije,

—

se, brachu, leda žert

poezije že

by zemela?

kýs kryje,

—

což lyry zvuk by peznít

Pokleknout z nitra

stane,

nápis etl, kývaje.

si

byla, kvetla, švadla, setlela!'

A

mj bájí?^

mn

zem

dal

v ucho

bh

mlo?<

znamení:

mocn

—

znlo

kyklopických kladiv bušení.

VIL

Co

jest slza?

a i

Skvostná karbunkule

svtlem divným svou záí charé noní

v noci

jich

Co

záící,

stíny

dusné strachy maící. jest slza?

Kapka rosy chladné,

jakou palivý blín nasází,

kapka ta jak vlna v okeanu celé nebe sama obrazí. eská

poesie

II.

ESKA

Co

jest siza?

zá

stíbra

tisícerých

POESIE

Mlíná nebes

modrem

to

chová v

siíidi,

ztopen;'!,

sob

svtel,

tisícerých svtci bez jména.

Vil

Nebe

šíré obléklo šat šedý,

ped

jakby

kostelem kajíc

své >memento mori« v

híchy

za staré se

—

Nebe pláe

stálo,

ele nesouc,

lidstva kálo.

nevstu jak ženich

mrtvou, ztuhlou v slzách velých topí, i jak knz snad budoucnosti poup

—

—

mrtvou pannu

svatou vodou kropí.

knz snad mrtvou pannu, by se nebe kálo, déš to vlažný v kyprou zem se vpíjí, bychom nemli snad chleba málo! Nekropí to

aniž z

—

hích

IX.

Pede mnou

tu leží lebka rozpoltná,

oko svaté runy lebky ítá, a

má

mysl

živý obraz

Onu runu onu blaho,

rt

z

žití

zapletených

sob

splítá.

láska vryla,

záš snad

tu snad neštstí,

a zdaž ty, jež

iní cesty

stopy pemýšlení nevstí

kratší, ?

tuto,

JAN NERUDA

pam

Tak

51

obraz mrtvoly se vrývá, jak v mysl v lebku znamení, vidíš, brachu, moh's mít lebku hiad-ší,

—

ryje

mén

mén

jen, ach,

myšlení!

X.

Nepla, nepla, jenom v

brachu, nenaíkej,

svt

že je záhad v

pít a jíst si

hrob asu

k znavení,

piln

zvykej,

dost prý k strávení.

A až umeš, budeš zbaven všeho, tlo v prach se moude rozpadne, a co zde

zstane

ti

ti

bylo záhadného,

pak

i

záhadné.

Jakou však tvá mysl píse hude, tvj as, která lež t hntla, hnsti bude zpívá s tebou celý

v jiné

form

i

jiné lidi zas.

Z knih

verš.

Matka.

ml ji sedm let, ním dv dti, pak ekl Vodník: ^Mžeš te Pod vodou a

mla

zas

s

domov

uvidti.

ESKÁ

52

Dle

POESIE

tam nezdržuj

se však

než ti dni a ti noci, zde tvé dti zardousím, umrou bez pomoci.

sic

a

«

mn

tam nezdržuj, žádám ješt jednou, sic vlny ze dna dti tvé jak mrtvý leknín zvednou !« Déle se to

—

Plynula noc, a plynul den,

co zas je navrácena, co i

V

s ní se teší

družka zas

matka skormoucená. noci

ji

matka

usp.ivá

pemnohou prpovdí, a ve dne s družkou zpívají,

kde kterou píse vdí. Plynula noc, a plyne den, a plyne noc »Již

již

musím od

tetí: vás, volají

mne moje drobné Musím

již

od

vás,

jdu zbavit vší se ó,

dti.

ku

kapli

tíže,

matko, dejte ruku svou

a požehnání

kíže !«

Rychle se matce vytrhla a dvemi rychle kráí: »Kam, družko drahá, v spchu že sotva dech ti staí «

tak,

:

JAN

:

NERUDA

53

Ona však kolem okénka dál, dále rychle

kráí,

matka za ní z komrky »Nenech mne, dcero, v plái !«

a

ped Panny obrazem

Skleskla

>Mou matku starou chrani!* a doma matka modlí se:

—

»Ach, dcei cestu bráni !«

Se

Panna sklonila

zdi se

zázraném u zjevení: »Víc nepjdeš již k muži zpt, pijdeš o spasení.

sic

Pro tebe více muže tam ni

dtí

více není,

a pjdeš-li

tam pece zpt,

ty dojdeš zatracení!*

Oko

se slzou zalívá,

a srdce

smutkem puká:

>Ach, Panno, k

pes všechna Rci i

mn,

vná

ó.

dtem pjdu

zas

pekel muka!

Panno, kdyby v tom

byla vina,

zda byla bys kdy mohla snad opustiti syna ?«

ty

ESKÁ

54

POESIE

ŽENA. Legenda

indická.

I.

Zabloudil kdys Ráma. Noc se

Ráma

hledá nocleh v

kvapn

brahminov

bliží,

chýži.

Brahmin statný muž je, žena pouhé dítko: v stínu statná dubu na prouteku kvítko. Dobe pohostili, sprovodili k loži z lotosových list, z tygí koži. A když ráno vstává, spatí hospodáe

mkk

ženu bijícího v mladé, krásné

Ȓm pro

tvái^^c.

hospodyn moje, vždy to pece žena tvoje !«

se provinila ji

biješ,

»>]Mladá žena, pane, dcerou svého muže, s ní jak s

díttem svým manžel jednat mže, jednat s písnou láskou musí

—

s ní jak otec

mu, a to trestem zkusí. Rozbila jednu ze tí nádob svatých, zddných po otcích, upomínkou spjatých, a že zkazila památku mou trojí, proviní-li se

mn

mn

za to, pane, trestám ženu dceru svoji !««

léta do vnosti klína, vzpomnl sobe Ráma z.ise na brahmina. Na cestu se vybral. — Noc se kvapn blíži, Ráma zavítá zas v brahminov chýži. Brahmin statný muž je, žena matka zdatná,

Uplynula

vedle stateného dubu lípa statná,

Dobe z

pohostili, sprovodili k loži

lotosových list,

z

mkké

tygí

koži.

JAN NERUDA

A když

ráno vstává, vidí hospodáf-e hladícího ženy pkné tváe.

prosb

v

»Odpus, ženo, odpus laskav již inu, jenom pekvapení má v tom inu vinu, jenom pekvapení z náhlého tak bolu,

svorn spolu « — hospodyn moje? prosíš, vždy to jenom žena tvoje ?«« »Matka dtí mých je sestrou svého muže, s ní jak se sestrou svou manžel jednat mže,

odpus inu,

»»ím a pro

žijme dále

se provinila

jak bratr jednat v

s ní

proviní-Ii se

mu,

a

pímé

lásce musí,

jen slovem zkusí.

mn

Rozbila

jednu ze dvou nádob svatých, po otci, upomínkou spjatých, jsem se a mrštil po ní rží

zddných rozhorlil

—

rozumnému

neslušno bít sestru

muži.«

o

dlouhých pak letech opt bohv synu pipadlo zajíti sob ku brahminu.

Na

cestu se vybral.

Noc se kvapn

blíží,

Ráma

již

Muž

žena k zemí staré hlavy sklání,

i

jak když

Dobe

zavítá v

pede vtrem

A

z

chýži.

vrba vrbu chrání.

pohostih, sprovodili

lotosových list,

z

brahminovu

k

loži

mkké

tygí koži. oba lkáti.

když ráno vstává, slyší »Co vás, drazí moji, mohlo rozplakati »

.--.

"Neštstí zastihlo ženu moji zlatou,

nádobu mou svatou !-« zas písným slovem vinu >»Stán iní, pane, velký rozdíl v inu! Starému je muži žena matkou pravou,

rozbila poslední

»A pro nekáráš

.^«

ESKA

5ó

POESIE

jejím srdcem, myslí

cítí

hlavou.

její

A kdo

na matku by zbujnou rukou sáhnul zasluhuje, v poušti aby žfzní zpráhnul!i«

V íje bytos a chcemli

Dív

te

brali

ZEMI MOKHA.

lidská božstvu na úkor, žíti,

spasí nás jen vzdor!

bohové

si

v

ob lovka,

chtí jejich Mokha neleká, roh posmchu si na ter zavsíme a híkou krvelanos uhasíme: aj,

již

se

již

zem Mokha, nejkrásnjší v svt, stejn krásn pro nás všechny kvte!

na kamenný ter zavste roh, pod ter budiž dán obtní hoch,

JNuž

a

žn šastn

hojné na bozích již vykupte! Vy, kouzelníci, otce stelce obstupte,

a obstupte

ho

že chybí-li,

sám bude

s

tasenými noži,

ob

boží,

neb mezi námi nesmí žít ni chvíli, kdo proti bohm nemá mužné síly!«

Kmet

umlk', lidstva rozstoupil se dav,

knz, roh modlitební s prsou sav, malého hošíka již pod ter postaví. >Již sestel datli hochu svému se hlavy !«

a

»Již

a

sestel!* hluí tisíceré hlasy,

knží posvcené nože

a slunce zahrá s že odlesk

tasí,

nož modrým

dlouhým

zlatí

leskem,

stelce bleskem.

:

:

JAN NERUDA

Hoch

mu

vidí odraz svtla, slunce

úsmv

vekouzlila

Ten

úsmv

zá

v mladou tvá.

však zas se

sbírá,

vznáší odhodlanou

již

míí, spustí

knzv nž

—

;

—

k osudnému luku

již

a

—

v otci pocit žalný probudil

hle, jak tu tiše stojí, jak se zatrudil

opt

šíp jde

ruku,

elo

v plné

—

se ztápí v stelce tlo!

vzduchem dsný matin vzkik,

Prorazil

zatásl vzduchem zlostný lidstva ryk,

však a 3-

výše kmet tu

s

dsný

lidstva

meem

soudným pokyne,

ryk v plá matin rozplyne.

poátek zvstujte všem k

Žní

radosti

však zbablcovy pouš ncch blí kosti ni mrtev nesmí u nás dlít na chvíli,

kdo

bohm

proti

nemá mužné

síly!«

Se srdcem rekovým. Král Robert zemel. Jeho srdce rek Douglas, jak byl král

A vrn

íd

mu

vzal

rozkázal.

se tímž rozkazem,

vez' srdce královo u Svatou zem.

Když

lo

o bitv

již

spatila špahelský beh,

kesan

Tu Douglas ku ^•Co uinil

by

s

Maury došel

slech.

královu srdci prál

te mj

rek a králP^

—

:

ESKÁ

58

—

:

POESIE

—

—

,Hoj' velel by Již taste družný me, kde estná se, tam také Skotv se!' —

A

kesan

se Douglas vadil v

již

a bujný, radostný

ho

Rek Douglas oboil

se v

šik,

kik.

vítal

Maurv

tem,

že proud}^ krve vpíjely se v zem,

pevnou díve jako mlat, vojín nohu kla.

že na zem,

jen s

nebezpeím

A Douglas

k srdci královu zas

»Co uinil by

—

,Hoj'

—

te mj

zvolal by

snad plavém krve

Vsak obuv nuž

1

je

svrhnm

—

do nebes!

nám v plavb na a plavme smle

blíž!'

—

svrhnul obuv, za ním jeho tern,

a

pevn

zase

a

znovu kvetl bujný zase

kesanský

Však nových nepátel, že nepclítl by ho orla

ó,

obtíž,

ji

zas se opírali v zem,

;i

?«

,to rozkošný je ples,

moem

pevn

a

pál

rek a král

kesanv bídný,

voj

boj.

hic,

táhne mrak,

zrak,

tak skrovný houfec jen

pebídný

Tu Douglas

stál

to

bude den!

k srdci královu zas pál

»Co uinil by

te mj

rek a král

?«

—

NERUDA

JAN

— a

I

—

by

zvolal

dále

,hoj, hoši,

vped

samý Maurv sted!'

se v

skí se srdcem v Maurv sted: vždy nás vedl, ve nás naposled!*

mrštil

»Jak's

DOJ

u

—

,Hoj'

zaseknm

59

—

skonen.

skín

Druhý

vzešel žalu den,

Douglas mrtev nalezen.

ií

Slamný

Ped

vínek.

mrzutým soudcem

má

vyhaslé

dve

oi k zemi

studem, strachem

stojí,

klopí,

oi, bledé tváe,

na rtech hích a v tváích híchu stopy.

Soudce i)okrauje: co ta stébla

asi

>.

Povz

nyní,

znamenají;

—

skrývalas je na prsou svých

jisto,

že cos zvláštního ta stébla tají!«

Dveti

se náhle

oi

»» Ovšem, že cos tají

dalo

mn

zrosí

—

ty

—

— mj

bože,

ti stébla na památku

troje slzami provlhlé lože.

První stéblo, zde to žluté, dlouhé,

mnou na otepi, když umíral v nárui mé slabé hladem nebohý mj otec slepý. lihávalo se

Druhé na

rudší, kratší vzato z lože,

nmž

bratr u

vzení zchadl;

—

M

ESKÁ

drahý bratr

mli

živil

hlad jsme a

Tetí

POESIE

mne

i

sebe,

— mj

bratr kradl.

nejkratší a nejblejší,

mn

památka zbyla nmž matka beznadjná mrtvé jsem své dít porodila. «<

jediná to z

lože,

na

—

V

kamnech

DDOVA

MÍSA.

praská,

ddek

sob

svadlé ruce

kolo vrí, syn

nádobu

z

si

Koleko

si

každou

chvíli

zahívá, s prací pílí,

deva

vyrývá.

divnou píse šumí,

si

oka

vnoueti se

kmitají

—

»Hlele, co náš táta všecko umí,

jak

mu tíšky

Devo

ukradl

komu dláš »> Ddovi;

z

—

z

jsi

rukou

v

nho již

se

lítají!

panském

lese

—

koryto .^<

mu

ruka tese,

nádobí už všechno rozbito. ««

>Nau mne to!« — >»Vida toho naby tvá to ruka umla rl«« >Až se tob tásti bude ruka, koryto

ti

synek udlá !«

kluka,

61

JAN NERl'DA

V kamnech

praská, dedek shrben pláe,

mu zulíbá, vnoue kolem skáe pro se kolo nehýbá ?c

zvadlé ruce syn

—

kolo mlí, »Táto,

Obšenec. krovem huí!

to divné nade

Oj!

bou plá

se vzpírá v šedých skaUnách? to snad?

i

vichr

boln skuí?

co to hýká v pustých roklinách?

Modlete

dti

se,

—

nkdo

Jist, že se

pokleknte!

obsil.

Meluzina úpí, naslechnte

—

tak by divý vichor nebsil.«

Dvé robátek útlé ruce zdvíhá, plachá ústa píse zachvjí.

Hu tu dvée

A oi

rána!

—

blesk se v blesku mihá

lítnou z vetchých veejí

na prahu chlapec udšený, v sloup a ret

3>»Otec

Klesá

Dále

—

— svítí

má

na jabloni

ds mu

zsinalý;

—

obšený !«*

mysl pokalí.

blesky v

sotva že se

hromv

víru,

kížem požehnáš;

neviátka pjí v blahem míru híšného otce »Ote náš!*

za

—

ESKA

POESIE

O TECH Za

KOLECH.

u plného

tabulí

pytlák Joza vesel sedí,

na šenkýku, hezkou vdovu, jakby zamilován hledí.

vám

»Ale ženo,

se daí! rže!« »»Vid'te? Vždy jsem pochovala tetího teprve muže!««

rozkvítáte jako

—

»Tetího!

Však

povídají,

že jste jim vždy udlala!*

—

»»Nu, jen potud, abych sama

díve

v hrob

si

neustlala!

První klekl

ped oltáem

dív než

pi svatb

já

mohu-liž já za

naší

—

to, že to

muži díve smrt pináší?!

Druhý umyl po hostin

sob

ruce

v

vod

živé,

kdo dív bére vody známo, že

též

ume

živé,

díve.

Tetí

za svatební noci

usnul

dív než

tak

—

j>Eh což!

Vdova

—

jsem spala dívjší! no tak jsem udlala !««

to pináší

tri

já

smr

—

však bych se vás nebál! a

pec

jak rze!«

—

JAN NERUDA

>»A COŽ inybiiLc, že bych tvrtého se bála muže?««

63

já

»Ne? nu tedy na pozoru, vás k tvrtým vdavkám svedu !« >»Budiž, tedy aspo k peklu o tech kolech nepojedu !««

sic

Legenda o chudob.

mudrcm

Péti

Vdal za

ji

vybral

za vojáka,

mudrce

Pyšn

Chudobu, svou dceru,

dal

zet

otec Osud;

z

pári

nesli hlavu

'Teba

chudi,

A když

dožili

povolal je

dobe vru:

knze, obchodníka, i

za rolníka.

u mladistvém kvtu:

pece prospjeme

svtu!*;

lidská svoje Icta,

si

Osud ped soud všeho svta:

^Každý nech vystoupí, k otázce odvtí:

ím

svtu v Chudoby

že byl jesl

objetí

?«

Vystoupili tyi. Hlavy k prsoum sklesly

o

svatb

se byly

»Nemohl jsem

pec

platit

tak

pyšn

uitelv

—

nesly!

zvésty,

byl jsem prázdný rybník podél lidstva cesty. Sbíral

jsem jen

vlastní

zkumné

mysli zvsty,

zas jak rybník v lese, vzdálen lidstva cesty:

^

ESKÁ

hvzdy

Slunce,

pišly,

POESIE

zá

i

bou

mn

v

žila,

poutníka však vlna moje nesvlažila!«

Kitéz tak

dí,

a voják vystupuje na to:

»Chtl jsem osvobodit, otroctvím co

spjato.

Chtl jsem vymstít všechno, co kdy povalit v prach, co

Neml

lidstvo hntlo, kdy lidstvu bralo svtlo.

jsem však zbraní

—

smáli se

mn,

smáli,

jako hadu, jemuž zuby vylámali.*

Rolník na to: >V bídném živobytí boji

drobn

utratil

jsem všechnu moudrost

svoji

—

Za chléb, sl a olej, za lék pro nemoce lidstva byl jsem stromem suchým, bez ovoce.« Obc/wduík pak: »Chtl jsem spojit svta konec jsem ptákem, jemuž kídla srazil honec*

byl

»A

pário, « dí

ty,

Oiud, »jak ty

Stojíš jediný zde s hlavou

Pária

tu stojí s hlavou

»Dékuji

Sotva se

ti,

s ženou? povznesenou!*

povznesenou:

pane, ženu za vznešenou!

mne

poznávám svt

kvtem, svtem.

dotkla prostým svojím celý,

nevšimnut

jsa

— —

JAN NERUDA

Otci. Vzduchem huí bouí

to a

to a zvoní,

hímá,

táhnout zvony ze všech

do starého

konc

íma.

Velké, malé zvony

mocn ernou

nocí,

ve snu slyším

je,

huí

jak

letí

tichou Vclkonocí. Cítím, jak ty

mocné zvuky

moje srdce budí, jak se srdce rozzvonilo

v tesoucí se hrudi.

Rozzvonilo jak za dávných, jak za

dtských

as,

když jsem ješt rozumíval

kovovému

A te

hlasu.

zase srdce

zvuí

huí, porozumí, v rozechvlé pobožnosti v chorus zvon šumí. Letí s sebou, šumí s sebou, celé rozechvlé,

jakby putovalo k ve kovovém tie.

ímu

Skáe, jako v dtském tle dtské srdce skáe

— —

eská

poesie.

!

ESKA

POESIE

bože, zvuk ten k smrti smutný,

kdož

bože,

to,

pláe?

Jaký zvonv šumem zvoní zvonek pronikavý ?

—

jeho zvuk jak smrtná

trýzeií,

jako uhel žhavý!

Zvonku

truchle naíkání

v srdce náhle padne, že

mu

zápal horký, žhavý

náhle v ledy zchladne.

Znám t, znám

té,

znám

tvé naíkání,

vždy

jsi

zvonku pláe,

pedrahému

otci

zvonil k umírání!

Vždy tvj plá

vn

vn, vždy

i

mn

srdcem mojim

zvoní,

v radovánkách náhle

moji hlavu skloní!

Vždy mne z

ze dne vzvoniš v noci.

noci vzbudíš ke dni

—

zvonirs otci ku hodince a to ku poslední

JAN

Tch

NERUDA

Žhavých

67

zvuk umíráka,

tch nikdy nezapomenu, vždy jsem je nehty vryl v a elem vtlail ve stenu.

svá prsa

Vždy a

že

v

jsem je vdýchal ve své posud mne tam dusily,

plíce

mé písn umírákem svt krásný zvonit musily. i

Otec pomalu umírá jpko

nadj

zmírající,

hýbe jakby pece ješt nechtl -s bohem !« ret se

íci.

Brzo, brzo dojde míru,

o bolesti snad už neví,

syn

ale

—

ten

si

že

mu

V

prsa prázdná,

až zoufá,

bol dán bez úlevy.

bh

sám

ví,

by se ješt smutku shluklo, ale srdce

peplnné

malou kapkou už by puklo.

K

zemi hledí oko suché, oko v uhel rozohnné,

elo

rozpálené, horké

tlaí se ku mrtvé

stn.

co

ESKÁ

68

POESIE

Oko

uhel,

elo plamen,

a ta

stna

je tak

bože, což

mn

—

chladna

neuleví

žádná slza? žádná

—

žádná?

pomahaská, sám ty heby! Nemohu si sám zavíti

Dále, chaso

pibiju

dvée

si

k ztracenému nebi

mne

Jediný

kdo

te

chcete?

—

lásku pochovává,

si

mže

—

milovával

a vy pomáhat

?

sám

stát

v šírém

svt!

Nad hlubokým tmavým hrobem erná rakev se tu vznáší —

mn

erná, že všechno svtlo z oka ach, tak

ernos

plaší.

Ze ran rozum rozplašila, až ta hlava k prsoum sklesla, až ta lebka kolotá se

jako lodka beze vesla.

mne umuila nekonená muka, moje, že mne náhle

Byla by

snad štstí

ta

vyrušila cizí ruka.

NERUDA

JAN

Štstí moje, že tak náhle slova ruší sen

mj

tCžký:

»Nemá se snad otenášek pedíkávat pouze esky ?«

Otce zde už pochovali v tmavou hlínu pehluboko posud žádná žádná slza, posud jako troud mé oko.

—

Posud slza

ani jedna

horká

neskanula k hrobu,

aby vykouzlila kvítek nade rovem v jarní dobu. Prsa by se rozskoila,

—

rozskoilo by se elo což ni k jedné slze nemž' rozkvést moje mladé tlo

Ve mdlob

?

se hlava náhle

k pítelovým prsoum sklání »Aj,

pro

jste se nevyplakal

máte to jen

Mne

z

pemáhání.*

to už zase,

ote mj,

ku hrobu tvému pudí, a u hrobu ta pýcha zlá se v nás zas obou budí.

ESKÁ

70

Jsme

POB6IE

blízko zas

i

daleko,

vždycky stáli, zas rozpínáme ruce své,

jak jsme

bychom

si

se neobjali.

zas, však v oi zas druh druhu nepohledí,

Jsme blízko

—

zas velká láska pojí nás a

dlí nás zas

ledy.

Milovali jsme se, ote,

jak se milovat jen ctili

jsme

se,

jak

mže

muž

A pec

mže,

drahý ote, ctíti

muže.

stála jakás sila

píkré pýchy mezi námi, že jsme žili, jako žijou

dobí

ale chladní známí.

asto

o

samot náru

toužebn jsme

rozepjali,

a když jsme se sešli proti

sob

zas

jsme

—

chladné

stáli,

Já ležel na rov natažen a holý rov jsem líbal,

a zdálo se mi, jako by se rov ten holý hýbal.

NERUDA

JAN

A

hlín

pi

a

znovu zas

tisknul jsem vždy

l
ret

líbání

horoucí

Kéž dobudu

si

jsem

cítil

tam dole srdce

tlouci.

jména vného,

kéž vydobudu všechnu svta slávu,

bych nesmrtelností pak ovnil, ó, ote drahý, syna tvého hlavu

'.

jedním z tch, jimž svt náš by pro život se o den oloupili, a za ten hích, že žít a cítit chtí, Eyl's

se vlastní krví

Tvj

vykoupili.

život pestrý byl a bohatý

a

pemnohé

a

když

si

jsi

páni

budilo chudáka

A

bídn

vnem

pežil utrpení,

spánkem hovli,

t

kuropní.

práce celé jaké ovoce

že zapIatiTs

si

?

—

místo vlastním v

hrob!

kde jiným po radostech oddech dán, tam po otroctví mír zakoupiTs sob.

Nad hrobem strmí prostý, erný kíž toucím ochotn tvé praví jméno — tak bude kíž ten sedm let tam stát — ]'ak bude také jméno zapomno. a

dal,

ESKA

POESIE

Matice. Proto milá

mn

drahá tak

má matika,

že je tak malika, že je tak chudika.

A kdyby

byla snad

chudší než oblázck,

pec bych

ji

v srdci svém

choval co obrázek.

A kdyby

byla snad

svázána v uzlíku,

pec bych tu

ji

miloval

drahou matiku.

Ze všeho jediná zbyla's mn, matiko, vychladlé zemi jak podzimní sluníko.

Podzimní sluníko neslní, nepálí,

pece se zatesem, když se nám zakalí.

Dí matka: »Ty prý písniky asto na mne skládáš,

tak

to není hezké, tím

mne

jen

do lidských úst zas vkládáš.*

JAN NERUDA

Ty

matiko,

nevíš, drahá

co se

mým

73

písním dívá:

nápv

k nim nikdo

neskládá

a nikdo je nezpívá.

pi

Písnika, je

a

níž

jiným lidem

kdybych

složil tisíc jich

vždy mluví

V sob

pláeme,

nmá,

jen k

jen a

—

nám dvma!

mlky

nesu,

nech zakusím ehokoli, zamlím matce drahé, co mne tší, co mne bolí. i

Jak to pijde, že

matiko má,

pec všechno uhodnete

když

mn

zrak že

jasn pozvednete ?

Jak to pijde, matiko má, že tak všechno uhodnete,

když

mn

že

v koutek zasednete?

si

—

srdce v tle plesá,

—

srdce v tle pláe,

Má matka nkdy ítává ve starém planetái: >Brzy a náhle dokonáš!* s prorockou káže tváí.

!

ESKÁ

'+

A denn

za

POESIE

mne íkává

svj rženec klokoí, a hoké inou slzy se z tch starých vrných oí.

Znáš,

matko

pekrásnou

drahá,

tu báji

o zlatém slunci a o matce jeho, jež každé noci na klín svém sešlém kolíbá ve sen syna zemdleného }

Vždy chuas

dost a dost se naputuje,

vždy po dny

celé

svtem

bloudit musí,

dost šedých chmur a hrad,

ba skoro

tolik,

Co kmet

si

co zde

mraen tmavých

lovk

zkusí.

lehne a co jinoch vstane

— —

po novém plá nebi, ó, matko, matko! vždys jak andl dobra mám toho jak to slunko zapotebí

a s

novou

silou

Nic nemáš co

bh

víc,

vše dala's

mn,

v Tvé ruce skládal,

pece bych já nevdník vždy víc a více žádal!

a

Dej ješt bílé vlasy své

na rubáš svému synu, by ješt v hrob spoíval jako by ve Tvém klínu!

—

NERUDA

JAN

Už pišel, matiko, Tvj zimní as, Tvé ruce jsou jak stromu vtve v jíní, jak a

mrazu vzdech

stíbrný kdys

je

hlas,

co kdy jarého, je stuhlé nyní.

Nuž vezmi vlasy mé

a utkej šat,

snad zaheje, co dávno uvadlo, snad zaheje ta chladná prsa Tvoje; na roucho to co šperk a spínadlo

dám mladobujné

teplé srdce svoje.

Neslyšel jsem

Té

myslím, že už

pes

což je což je

zazpívat,

ti

léta,

po mariánských, po všem zpvu veta i

»Moji smyslové jsou, synu,

dímotou

už obetkáni;

veerní jsem odzpívala a

te ekám

na klekání !«

Zakoupila's místo,

otcova kde hlava

na sedmé

vný

již

léto

sen vyspává.

Hrob ten otcv, matin, mým též hrobem bude, povedeme spolu hospodáství chudé.

i

—

ESKÁ

76

POESIE

Malý domek

z hlíny,

vlhké tyry stny, v

nm

v šírém

však lásky, že

svt

jí

není.

Dozpév.

Ty's

te

a v naší svtnice samu sob — matko, zlatá matko má, šla,

žiju

ach,

hrob?

jak je Ti dole v

Ta naše malá svtnika se dsn, prázdn šíí, o

její

klenby tlukou se

myšlenky netopýí. Já sedím schoulen u lože se chvjícíma rtoma

—

—

tam do svta! ven musím, ven je tak zima doma!

mn

(Psáno na asijském Burghurlu.)

Což nemá blaha více

ani

ta krásná zem, to šíré,

Mne

hoe,

bouné moe?

nevábí nic dále v svt,

mn

všude

mne

nevábí nic k

tam doma

je tak jedno, vlasti

je tak ledno!

zpt

—

JAN NERUDA

—

Však ne! Když první kvítek na hrob se tese, když první skivan nad hbitov se vznese, tu pec bych náhle doma býti chtl, bych utrh' kvítko, zachvl se a šel!

—

Mn ó,

jest jak otci

v zoufalství,

lásko moje mladá,

díttem v kolébce bolestn ruce skládá.

jenž nad

Co

ml

kdys, zas

mu

odiiato,

a strach se v prsou množí,

že nejmilejší

poup

ku starším v kryptu

své složí.

Kdo mže oko zarositi bolem, když úsmv, kvt a blaho všude kolem

?

Kdož mže násiln si vzbudit tíse, když duší táhne jarní zase písei?

mže zazlít, že jsem, jarem zmámen, vyšlehnout nechal živé lásky plamen?

Kdož

:

!

!

ESKÁ POESE

'8

Ben Akiba vhlasný dl »Aj, vše zde bylo

Ben Akibo,

nemžeš

jednou

za to, lež že díš!

To

vše zde bylo ovšem

Byl

již

tak

byl

již

tak koralový

i

a

mnohé oko

vlas,

ret,

vše zde bylo ovšem

Aj, byla již tak

již

již!

mkký, erný

stibrozvuný

byl tak

To

již!«

ty's hlava ctná,

hlas

již!

hebká tvá,

patilo

v takou divnou oka zá!

Však s bájeným tím kouzlem zde v tom souladu ó, slyš mne, slyš, Ben Akibo, ty's hlava ctná,

—

nemžeš

za to, lež že díš

Jako perle lesklá, zrcadelná skví se krásná matika má Praha,

vždy

v ní roste, v ní se rozpaluje

ach, tak

mnohá, mnohá perla drahá.

Mám

se

vru

duch

mj

žije

za prvního muže,

u nádherném plesu:

vždy z tch drahých perel nejskvostnjší co svj šperk na hrdém srdci nesu!

JAN NERUDA

Také

Mj

rže smr.

první máj,

mj

první máj,

jak byl tak blahý, jasný,

on posud stkví se v duši mé €0 démant nad vše krásný. Ach, tenkrát slunce vinulo kraj zlatý

k srdci úže,

a zkvetl krásný, teplý máj a

májem

zkvetla rže.

Já díval se a díval zas, až leskem zrak pešel

mn

a zlatý kraj a teplý máj i

s

rží v srdce

vešel.

Evangelium své lásky psal jsem v knihy erné, knihy erné noci tmavé, písmo hvzdy vrné.

—

—

Ctte

je a

zhasínat

vte,

pone-li snad

hvzd

plamen,

že je s mojí láskou

dávno, dávno amen!

Máj tak krásný, jak jen první láska býti

z

mže

nm

vypuela mladá poupte rže.

a v

mn

79

80

ESKA

Mladounká

ta

POESIE

rže

krásná,

krasší než vše kvítí,

že

mne

píliš milovala,

musela umíti.

Pláe matka nade hrobem: "Vra mn moji dceru.« »»Nejsem nejsem!

její

—

smrtí vinen

na

Co mne jen kdys

má

milovalo,

už zdrhlé zraky,

a že miluju

umru brzo

Na

-

mou vru!

sám

sebe,

taky.««

rozcestí jinoch bledý

—

šeptá tiché noci

»Divno

je

mn,

bezdtnému

jako bývá

otci.

Nepirozený to zákon, že když láska hnije, ješt její otec teba dlouho, dlouho žije.<

Z hrobu volá mrtvá láska: >Chladno je tak v hrob, vezmi mne, mj drahý ote, vezmi mne zas k sob.«

JAN

»s>

NERUDA

Nemohu, mé dít, hrob,

za to,

že už ležíš v

moje dobré díté, vezmi ty mne k sob!«<

jsi-li

Každá písnika

te

ta

malá

mne dívá, Jakby vdla, že jesti se na

v každém slov

Složeny

jste,

lživá.

milé písn,

hodné pro mládence, snad též k slzám pomžete mnohé ctné panence!

VŠÍM JSEM BYL RÁD

!

Ba na bych osudu snad svému lál, si mnou zde jako míem, že mne hned hladil, hned mne šlehal biem. že ze mne ledacos už udlal

že zahrával

od skromné otázky

až hrdé

ku odvet,

že padl jsem a vstal zas nastokrát já

a

ledaím už

ím

jsem

byl v

byl,

tom božím

—

svt

tím jsem byl rád.

Mne osud do kolébky

tvrdé dal,

pak na kazajku záplatu mi pišil, plá trpký novým jenom pláem tišil, a jenom zkrátka mne vždy spoádal. eská

poesie.

6

•

ESKA

POESIE

Však kolem pýcha — pýcha — ach, ta krut zaal jsem do panských synk prát — ba ledaím jsem byl v tom božím svté a im jsem byl, tím jsem byl rád.

hn.

já

A

k

bíd

zas

mn

osud

sílu dai,

volným krokem. každým dnem a rokem, až z chlapr.e zcela svj se muž pak stal, muž skromný v otázce, však hrdý pi odvet, že vykroil jsem v život a sila rostla

nikdo nesmí v nízkou službu brát byl v tom božím svté a ím jsem byl, tím jsem byl rád.

jejž

—

ledaím jsem

já

Když tedy byl jsem, co tak sluje muž, hned pkné dívky — pírody jak zvykem

mne

luzn pály: služ nám, muži, nadšen pstuj, co tak mile na kvést chce a pece musí a

služ,

nás kvttv

vn

já

a

—

uinily svojím zahradníkem

zrát

—

ledaím jsem byl v tom božím svt ím jsem byl, tím jsem byl rád.

Však osud pravil: Do jistých jen dob! Až pijde ti to velké milování, smrt vyrvi dívku tvému celování, ty

žij

a v prsou svých nos

A teba

touha, mráz

i

její

hloupý

hrob.

výsmch hnte,

sám a sám se máš jen žitím brát — ledaím jsem byl v tom božím svt, též kryptou musím býti rád.

ty já

Mn pj

ekl osud:

jen,

co

sluší

eským pvcem nešastnému

bud,

lidu.

JAN

NERUDA

83

stesk zoufalý a žhavou jeho bídu,

tvá

bu

píse lásky trpkostí svou rmu, krut zimná v nejparnjším lidstva lét,

—

tvj lid má hojit, tob srdce drát ledaím jsem byl v tom božím svt a ím jsem byl, tím jsem byl rád.

já

A

dále ekl: Prostý voják

Co pední nepátel a

stráž

slina

stj v

bu!

stálé

oko tvoje

pracné

tísni,

tísni,

kámen

Ci

zloby v tvoji bouchej hru. sebou vše, co národ tvj zde bolem hnte,

s

rann, zmírej nastokrát — ledaím jsem byl v tom božím svt

tisíckrát

já

a

ím

jsem

byl, tím

jsem byl rád.

Snad osud lecjaký má ješt sen: stál jsem vždy, kde svaté stálo právo, v prsou všechno zdrávo — a v mysli mé nech nový cíl dá tedy nový den, zas zaniž znovu osud, jak by od dítte, jinými do mne, mnou do jiných prát nech ímkoli jsem ješt v božím svt, ím budu kdy, tím také budu rád. však

i

—

Starý

Tak

vetchý

dm,

dm. tak starý

dm,

mi posud milý, že zažil jsem v nejprvších, nejsladších svta chvílí. a je

nm

ESKÁ

84

POESIE

Jak asto na ten starý

mé oko

ach, divu-li, že

pak slzou se

Mn

dm

se zadívá,

oko

to

zalívá!

bývá, jakby starý

mluvíval matkou ke

dm

mn,

a jeho slova, ach, ta zní

jak lásky šepot

On zná mé a ped ním

jemn.

srdce skrz a skrz.

pýcha hyne,

vždy modlíval se se mnou vždy mé modlitby dtinné!

Na peštské Kalvárii.

Mimo msta Jenž

jsi

bídný Stál

konec, kde víc dusu není,

pahrb tichý »hora utrpení*.

stojí

v jae, též však ješt ve

lide,

sem poj k hoe

jsem na

hoe

pašijí,

Kalvárii!

té v jarní chvíli drahné,

zpvných houfech táhne: jedním vroucím dechem pomodlit se spolu, hledl, jak sem Slovák v

pozpívat

Muž

si

spolu, ulevit

si

jim pedíkával, druzí

písní zaali a

Dlouho hora

—

zpvn

za ním,

ukonili lkaním.

lkala, je již

muž zve naposledy ^Pomodícm

bolu.

pozatmno,

jméno; dušiky také,

trpitele

se ješt za

pomoci jež iiemajú zde praiiijaké!'-

!

JAN NERUDA

Usta! hrdlo

—

m

slovo k srdci

žhavým uhlem

to stáhlo, dech se

paln

úží

sáhlo,

—

proek' prostý, slovenský ty muži bože, tak jsme milovali, kam jsme jen tu lásku, kam ji pochovali posud na Kalvariji ech, Slovák dlíme bratr za bratra se více nemodlíme! co's to

Bože,

vný

!

— —

Ve východní zái. O,

lidstvo!

mní

se

Stovéký tvj o svobod sen

v skutek, v bílý volný den,

—

noc chmurných porob k západu se plíží hoj, lidstvo — lidstvo, den tvj již se blíží

Obnažte hlavu, sehnte svou nohu, plná panské pýchy: knz Slovan sloužit národv jde Bohu bijte se v prsa,

a

odpuštní ždá za vaše híchy.

Bh

stvoil

lovka

a

lovk

splodil Kaina,

Kain splodil bratrovraždu, porobu, poroba vrhla v lidstvo chorobu, a vzrostla podlost

z ní ta

všeprodajná.

Ach, vlny lidstva, díve zrcadlny, jež

kdys jen mír a volnos, lásku ply,

se rozzuily nyní, rozkyply,

záš

—

záš jen huely

ty strašné vlny,

brat stisknul bratra z panské choutky pouze, lid proti lidu

a místo

hnal se v kanibalské touze,

hymnv

luzná

zapní

o klenby nebes bilo úpní.

ESKÁ

86

POESIii

Rozsázený jak proutí podél behu Slovan v udivení ztrnulém; mír jeho vítán byl v tom boji zlém svou vzteklou pnou jste ho poti^-ísnilí, stál

—

mnohý kmen

tak

mu

jste urvali

bhu,

v

plnou záhubu jste jeho snili — ó, nesmírný jsou erné vaše híchy, i

^

obnažte hlavu, sehnte svou nohu, bijte se

knz

v prsa plná híšné pýchy:

Slovan sloužit

ob

a v

národv

jde bohu

zápalnou u zbožném chvní

sám klade na oltá své velké odpuštní! Již

samo srdce

boží tím se rmoutí,

že svoboda je lidstvu i

vdechl

a

bh

mžikem

vný

sen,

v to hybké slávské proutí

srostlo v obrovitý

kmen.

Jen dechem božím, istou myšlenkou, ne násilím kmen povznes' hlavu svou, však je tak obrovitý svta pán,

kdyby v rozlíceném, mocném bchu nohou svojí v lidstva oceán, vy jako pna vystíknete z behu. nebojte se máte odpuštní! Než a teba u vás lásky k Slávm není, a teba na nás posud plil váš ret ne pomstu - boha lásky rodí Nazaret!

že

stoup'

—

—

—

Ten bh,

bh

ten nechce panstva, nechce poroby,

lásky nechce

pepychu

ni

chudoby,

chce volnost, rovnost všech a všude

A

volnost, rovnost v

neb lásky bh, by již

svt

skojil

šírém

—

všude!

hjide.

touhy odevké,

vdechl žhoucí život slávské duši

mkké

XKUrDA

JA\

a miliony slávské lidstvu dal i
Když již

S!jva}i steží, víc se jist neodváží

nikdo

rušit lidstva

volný smír

a strhnout volnost v starý ó,

lidstvo,

hnusný

vír

—

stovký tvj o svobod sen

se mní v skutek, v bílý volný den, noc chmurných porob k západu se plíží lidstvo, den tvj již se hoj, lidrtvo

—

—

Z Kosmických

písní.

I.

Po

nebi

hvzdic

lesem jak dech asu

je rozseto,

zvonc vesných, je

mrn

provádí

v jásavých kruzích plesných.

Vidíme plesu jenom cíp zkoumej a ítej sebe lip, miste v poetním cviku, nespoteš taneník!

—

Msíc jde, mocném kruhu

Vesele se Zemí

Zem

zas v

se okolo Slunce

v

A

otáí

záivém planet pruhu. i

to velké Slunce zas

kolem vtšího vede nás

—

a toto slunce jeho

kde Jde

r

—

a kolem eho

f

— blíží!

ESKÁ

8«

POHSIK

—

Mysli se nejvýš

hvzd

a nad tebou

vesných zvonc

jako

—

kdybys byl jako slunce stár, nedomyslíš se konc! Kleím a hledím v nebe líc, myšlénka letí svtm vstíc — vysoko pevysoko a

—

—

a slza vhrkla v oko.

II.

Paprsku svtelný

ím

si

s

Alkyony mé,

šípe, znáš-li,

Tvá paní

luznou svou

líci

»Ach snad už

líbezná krášlí?

líc ta

povadla,

snad už je po všem vdéku, vždy já k Vám svtla s poselstvím letím

již

na šest vkíil«

Poslíku íše Mlékové, po jakém po zákonu kupí se

svtv

million

svtelných do záhon? 2>Ach snad už zhasly

snad už

je

po všech

od mého vzletu v tisíce

vkv

svty

ty,

veta,

vrší se

leta!«

—

Jako ta lidská myšlénka: po vcích teprv hímá, po vcích lidstvem zachvje myslitel dávno dímá.

—

JAN NERUDA

III.

Poeto Svte! co jsi aeón prožil, než hvzdu k hvzd v zvuný verš jsi složil než každé slunce s planet kvtem rzným jsi v sloku slouil umním svým luzným, než z chaosního myšlenek svých viru jsi slunce k sluncím uve v zpvv míru — než mladé Zemi ekTs: »Oživuj!«

po prvé nechal mladé srdce tlouci, odevel oko lidské: »Obdivuj!< Poeto Svte! Hymnus Tvj je vný! Tvá každá sloka má svj život puný, a když

jej

výkvte, dá mrtvol zvuný

Tvé ruce zpt co zárod nové vdný. Poeto Svte! Kam se hymnu kídla pres hlubn tmy, pes všechna svtel vídla,

v

kam, kam se kídla hymnu rozkládají?! Když moem vanou, moe z dna se bouí, když zemí vanou, zem k nebi kouí, když nebem vanou, svtm dech se tají! Poeto Svte, co co vše v

nm

Tvj hymnus

me,

kryje,

co nesmrtehio

žije!

nm nm

Ba není krásy, by v nezkvítala, a není zoe, by v nesvítala, a není jasu, by se jím nešíil, a není kvtu, by se v nepýil, ne ptaích hrdel, by v nezapla, nezvonily ne dtských smích, by v a není slz, by jím se neronily, ne zoufalosti, by v nevzkypla, neburáce!, a není boje, by v nekrvácel ne muedníka, by v

nm nm nm

nm nm nm

—

—

!

ESKA

90

POESIE

a není touhy, by jím iicvanula.

ném

a není lásky, by v

neplanula,

vším citem svojím, by netloukla v tom velkém hymnu Tvojím! a není srdcí se

Poetv

Poeto Svte! a

pec

—

jsi bohem, poetou jen všech poetv slohem.

jsi

A by Tvj hymnus

velký jako nebe,

nm? —

co dáváš v

vždy jen

A toucím nám by nadšením my cítíme: pocta cítil více! Ty a

s

tvrí

kdo se

rozkoší

a

jenom sebe!

až vzplály líce,

máš tvrí trýze spolu ptá, co hymnus stál

toucích

z

—

T

bolu!

IV.

Také to Slunce ohnivé pomalu pousíná, pijde

i

jeho hodinka,

zhasne a mrtvé zsiná.

A jen když za as planeta na prsa zpt mu skane, zase pak dávným plamem svým na chvíli ješt vzplane. Ach, což ta láska

mateská

pes asy, pes hrob hoí, neumrazíš neuhasíš

ji

ji

v

na horách,

moi

Matice dáš-li do hrobu na prsa dít její, ješt se vpadlé, ztlelé rty radostí pozachvjí.

JAN NERUDA

(Mluvíval

ím lovk

mn

ve

já

znáte,

kruhu jscrn?

jazyk víže

—

nkam

ke dvoru, kdo sluha, kdo kníže.

však pohlete

hned

svt

má

skromnost

lovk:)

Já Slunci a Siriu vzdor a ony?

—

vždy pokorn se služebným

íkám

»Ty«,

skvlé zái

stojí

opodál v tvái.

úsmvem

VI. (.\

mluví lovk:)

lvov bijem o míže, lvov v kleci jatí, my bychom vzhru k nebesm

Jak jak

a

jsme zde Zemí

Nám

zdá

se,

»Nuž pojte,

s

spjatí.

hvzd

že vane hlas:

páni, blíže,

jen trochu blíže, hrdobci, jimž hrouda nohy víže!«

^ly pijdera!

Odpus, maticko,

nám, Zem, malá, my blesk k myšlénkám spáháme, a noha parou cválá.

již jsi

!

ESKÁ

92

POESIE

My pijdem! Duch a tepny touhou

náš roste v výš

bijí,

zimniní touhou po svtech div srdce nerozbijí!

pijdem blíž, my pijdem my svtu dožijeme, my bijem o míž, ducha lvi, a my ji rozbijeme. iúy

blíž,

VII.

Vzhru

již

hlavu, národe,

k nebi své zdvihni oi! Viz; jsou tam i malé hvzdiky, kol nichž se velké toí!

To

prost tím:

ty

maliké

jadrného jsou fládru, ale ty velké a poslušné z

jen

z

plynových jsou hadr.

Troufám, že pi srdce

nuž

—

té

povyskoí

ti

bume

myšlénce

—

tou malou

hvzdikou,

kol níž se velké toí

Jde to, ach, jde! Jen každý k vlastnímu dobe jádru:

z kemene, kvádr!

bude-li každý z nás je celý

národ

z

hle

NERUDA

JAN

Vlí!.

Promluvme sob spolu, tom svt širokém,

co je v co je

Kde

rozvoj

boj

je, je

—

po

tu,

co

je

svt

bolu!

boj je všude,

a bez mrtvol zde nejsou petvary,

hudba

i

a

vn

sfér jen

války píse hude,

v útok znjí fanfáry!

Ta slunce

veškerá, než vojevodí,

se slunci kol titanské boje vodí, a každá planeta jich s druhou v turnaj

domovin

než šastna, vítzná se tak zuí boj až k

drobným žhounkám dol

po nebe klenu hlubokém

—

co je v tom co je

A

naše

tu,

svt

širokém,

co je bolu!

Zem? Kde nove vzrstá,

Zem

ješí,

tší;

staré hyne,

mrtvých oudolí, skrz mrtvých trouche svt se k svtlu vine kdo dove zde by sítat mrtvoly! Zde válka bsná. Z krve dravec tyje, slavík sladký v úkor jiným žije, ach celá

je

—

i

tvor tvora bere v plen

i

jeho celé

žití

žádný neptá se, zda druhý tvor též cítí. Co horou zde, to hromada je kostí, co údolem, to šachta budoucnosti, a as v ní hází ve dnv bhu divokém mrtvolu na mrtvolu co je v tom svt širokém,

a

—

co je

tu,

co

je

bolu!

ESKA

POESIE

A lovk — lovk! Štdrá byla ohn vrhla lidských do stan

jež

co srdce

—

muka,

to žhoucí lidská

cit,

ruka.

co myšlenek, to lidstva katan!

Ach, pokrok lidstva!

lovk

v

ped

se

plíží..

svou krví nohu k strmé stezce klíží, a naped ví, než vrchu se doplazí, že schladlá Zemé všechen život zmrazí. A naše láska! Mrtvých spalování! Jen ranní sen je všechno milování, den jsou dv srdce lidská šastna spolu, v den druhý štstí prchá pcskokem, a

ob

srdce

v propast

letí

dol

—

co je v tom

co je

tu,

co

svt

je bolu!

IX.

Ty

vné

hlasy prorok,

že také mrtvi

budcm,

nuž ano, ano, víme to

—

my Svta nepebudem! Co rozkvtá,

to

odkvtá,

co vzešlo, zase chadne, a

Zem

jak bílá

i

s

lidstvem rozkvetlým

rže

zvadne.

Však proto smrti my.šlénkrpu my srdce nezbodámc!

my a

vyžijem a dožijem

Svtu píklad dáme!

širokm,

JAN

NERUDA

Dív Svta pvod seznáme a

všech tajné zdroje,

sil

dív na dno a

asv

sctcm svtv

Ped své

sestoupncm

roje!

žádnou, žádnou záhadou

šíje

neskloníme,

o nebes klenby nejzazší

svým duchem zazvoníme!

My umem, avšak díve hrob vysteleme slávou. Svt

si

nad hrobem obnaženou hlavou.

celý musí

stát s

X.

Zelená

hvzdo

v zenitu,

svi vesele, vesele! Když si tak nkdy vzpomenu, jak staí jsme pátelé!

Ped jak

lety jsi

mne

jasn jsem

slyšela,

zavýsknul,

dve

když jsem své poprvé si na prsa pitisknul.

Ped jak

lety jsi

dsn

mne

vidla,

jsem ublednul,

mrtvou když její ruinku jsem k ústm svým pozvednul

ESKA

To

POESIE

jsou jen drobty života,

jeti

lovk tak

bubliny pramene, si

n

na

bhem

let

náhodou vzpomene.

žal my pežijem, Radost my pežijem cokoli! — i

Na

ale náhlá slza ta

vždv mne

—

to už nebolí?

Z ballad a romancí. Ballada horská.

>Reknte mi, babiko má, co že rány svírá, lovk, tžce rann, pece neumírá ?« — po s»Kány hojí otevené na tom lidske'm tle jenom arodjná jarní' šáva z jitrocele.**

em

—

jeknte je-li

mi,

babiko má, co

ochoelá hlava

se

dobe

bolestí až žhavá

?«

dává,

—

»»Na tak tžký úpal hlavy pomoc jiná není mladé jarní listí z lesní jahodeni «<

nežli

Dít

z

chaty vyskoilo, do sousedních polí

»Daruj šávy,

jitroceli,

—

na vše, co kde bolí!*

—

S pole spchá ku lesin, pes trní a hloží >Dej mi to své mladé li.stí, jahodino boží!* Co kde chtlo, rychle mlo, ke ko.stclu bží: na kíži zde ped oltáem Kristus rozpjat leží. »Potírám Tvá svatá prsa, myju bok

tlíko

zas uzdraví se, Ježíšku

mj

Tvj

zlatý

—

svatý,

JAN NERUDA

97

kladu erstvé

listí lesní na hlavu a líce, nebude Ti hlaviku Tvou bodat úpal více!«

Nad kostelem velké zvony do vkolí lid

zvoní,

se sbíhá, v prsa bije, zázraku se kloní:

dtská duše

jak to

vle

snila,

boží vyplnila.

Podnes mají v horské vísce obraz Trpitele,

nemá rány ve svém boku, nemá trnu v ele, bílá lilje v ranní zái po celikém tle.

Romance o Karlu Král Karel

te ti

zasedli

si

Buškem

s

IV.

z Vilhartic

—

k dubovému stolu

dva už pili mnohou íši spolu a zapli si z plných plic. >Nuž dej sem zlaté íše, páže, a nalej vína

—

dolej výš

dnes, pane Bušku,

ehos

—

zvíš!«

král Karel vesel káže.

>Zde po tom vín, Bušku, slyš, domácí slunce naše vloni hrálo

—

to

první víno, které v

aj,

A

tedy vzhru, pijme pili

>To

—

echách

král však náhle prsknul

že je víno? tenhle kvas.^'

vždy kiví

ústa,

láme vaz!«

a zlostn rukou mrsknul.

eská

poesie.

zrálo -

již!«

—

ESKÁ

98

—

»Eh

POESIE

vezu révu

král dál a dál

»a takovouhle ta velebená

z

Burgund sem,*

v zlosti svojí vede,

si

pelu mn eská zem!

svede

z ní

Jsem pesvden, když broskve vsadím,

sesám

že

trpké trnky

s

nich,

a chceš-li klidit pustý smích,

rže

zde

Však jaká

sázet radím!

zem —

taký

lid!

vás kdyby uit chtli všickni zda všimnou

bud

si

jich

eši

když není

svatý rád,

svatí,

paliatí

—

bit!

Jak bych zde mlátil otep slámy! Nech chci co chci, za krátký as se všechno jinak zvrtne zas

mám Pec

já to

bídu

zase íši k

s

ústm

zdvih',

a napiv se, své velké dobré

ted

—

vámi!*

oi

kradmo pes stl po soudruhu toí,

pna tich. marn nezahálel

ten však je jako

—

aby pan Bušek

Jen

a víno a

—

máel zub a pysk ku pnebí tisk'

po jazyku

válel.

!>Ba je to bída,«

a rychle zavdal

dl

sob

zas král

vína znovu,

tak rychle, jakby bránil zlému slovu;

však kolem úst

>Mám

žízní

ty's oslep',

že

již

umít? páže

pede mnou

— je

úsmv

—

na

hrál.

mou

víru,

nevidíš,

prázdná íš.^

a dej mi dobrou míru!

—

NERUDA

JAN

Pij,

Bušku

—

nezarmu

se

již

99

—

tvj moudrý praví: mj jazyk je, jak známo, vybíravý — a našel již v tom vín chu. Víš zkoumat teba, Bušku milý!

a poslyš, co

král

ti

—

to víno

má svj

zvláštní ráz,

zprv trpké, ale milé zas

my, myslím se už

—

vpili!*

»j.Nu vidíš, králi: tak náš lid!

—

Má

trochu drsná zdá se duši zvláštní «« však kvete po svém. v osobité kráse

—

ted perušil

svj náhle

klid

—

hned rozveselen Vilhartice »»ach, pibliž k tomu lidu hled a pitiskneš svj k nmu ret a neodtrhneš více!««

Romance helgolandská.

Bou

žene koráb u divokém bhu.

John lampu klamnou k skále pivsil a dí:

A

»Bh

žehnej

behu!*

koráb k svtlu žene se a v trysku

se náhle a

pes

úskalí pekotil,

stžnm

vzí v

John zavejsknul

»Má dceruška

si

si

písku.

ve syící

pnu:

chystá veselku,

dnes pomohu

jí

k vnu!*

ESKÁ

100

A lunek

POESIE

jeho jako liška bží

po tžkých vlnách tam, kde zvrhlá lod jak

erná rakev

leží.

John nenavykl marn tratit asu, svou sekyru hned v koráb zarazil, v

tom

nitra doslech' hlasu.

z

»»Jen pospš,

pospš !««

i

všeho

zní to

dut

zdli,

pli dostaneš,

>»a všeho zboží

zlata pli.««

John naslouchá a vytešfuje zraky »Aj, pakli jedna ple bude má, to bude druhá taky!<

—

rychle s lunkem ku behu uhání. Po celou noc se k lodi nevrátil, až teprv po svítání.

A

Až po

svítání,

v

bílé ranní

dob

zas sekyru svou v koráb zaráží, a

Již

uvnit

již

jak v

voda otvorem

ted vyhoupla

si

si

Tvá

cestu klestí,

první mrtvolu,

John rychle po

je

hrob.

ní

pstí.

mrtvou k sob obrátil: i>Eh klet! po svatb já tady za vlasy mrtvého držím zet!«

—

JAN NERUDA

Ballada

arodj

šel

po

101

zimní.

silnici

v mrazné zimní chumelici, došel k šeré šibenici.

Šibenice trojram lysý,

na

ní ti

zlodji

visí.

Usednul. >Zde dobré bydlo.

pkné

Máte, hoši, ale

te

—

sídlo!

honem dol,

už

ponoclehujem tu spolu !« Zaklel, máchnul rukou v kole, hup! a již jsou všichni dole. Zasedli kruh ve píšerný.

Hlavy

sob

mistra

chvaln

napravují,

pozdravují.

První jako pes je erný,

kde ramena brada

vky

druhý

s

s

tu kolena,

neholena;

hlavou rozsochatou,

nohou devem podepjatou;

tetí

—

celý

nahý

pánbh

—

budiž

s

námi!

-

v oích ledy,

po tvái je jíním šedý po tle stechýl samý.

a

>Vzkísil jsem vás, dále tropte dál svou lotrovinu, za to

V

mn

šibenice

dnes posloužíte.

noním

stínu

pospolu se pobavíme,

vínem spijem, povyspíme.

žijte,

:

ESKÁ

102

Vzhru,

POESIE

eho

sneste,

teba,

jeden pein, druhý chleba,

—

tetí vína

kapka staí

plém

vzhru, lete,

—

jako hejno ptaí.

Vzlétli

Vzduch a

!

straí!*

divým letem

jen hvízdnul

první snes' se zpátky.

již

»»Nesu polštáíek malý, uzmul jsem jej vdov chudé churavícím pod díttem; trochu na nás bude krátký «« »Však ho na nás dosti budc!«

—

mistr tovaryše chválí;

íká

slova, statek

množe:

mkké

tvero

už tu

lože.

Nad hlavami teskné

vání,

jako dálné žalování.

A

již je

nazpt druhý.

tu

»»Nesu víno, šel jsem zchytra na skí kostelního sluhy,

mlo

ku mši

sloužit zítra;

jen že je ho málo trochu

»Staí nám, Mistr

mj

—«

dobrý hochu !<

íká svoje bludy, kolem sudy.

a již vína

Ve vzduchu jak

když

Tetí

Vyrval jsem ji

lan

huí,

tu a volá v plesu

»»Svcenou nes'

to

šedí vlci skuí.

ti

ji

hostyj nesu!

knzi ctnému,

k smrti nemocnému

«

JAN

NERUDA

na poslední posilnní !«« »Dobrý chléb, když jiný není Hrom v tom bouchnul. Co se dje? zem se pod nohama chvje, vzduch jak hlína, plný chmýru,

—

—

vše se toí v náhlém víru, co kde leží, co kde stojí, vzhru, dol lítá v roji, a ti tyi v divém kru letí jako plevy vzhru. Ješt zavzdechnutí táhle, a zas ticho, ticho náhlé.

Zimní s

ticho.

nocí den se

nad

silnicí

nm

na

Pišlo ráno,

plav

tyi

chlapi

BaLLADA stará

Rukama

mísí,

trojram lysý,

lomila,

visí.

—

STARÁ!

po behu

chodila,

na kámen poklekla, dceru porodila.

»Chceš ty, matiko má bledá, bych ti rybek nalovila?* Jak bys sít rozhodila,

—

vždy

se's

sotva narodila!

»Chceš ty, matiko má bledá, bych si plinky vybílila?* Zanech plinek, dlouhá cesta, as, bys sob popílila!

—

—

ESKÁ

»Vlna

s

mám

—

vlnou v rozhovoru,

se po

Po

POESIE

vod

vod se

dát

dáme

dol?« spolu,

zastavíme mlýnská kola, aby mladý mlyná vdl, kdo ho ped soud boží volá!

Ballada májová.

v s

bílé

míse vodu vaí

úzkostliv

pkná

—

bdlou tváí

holka, lepých tvar.

Voda v míse

v

plném

bubliny jak v dešti

varu,

chrlí,

a jak holka varu slouchá,

voda kloktá, syí, hrí, jak když cvrek v hroudách cvrlí, jak když oknem bzuí moucha, jak když v dálce povoz hrí.

Houkla plnoc. Holka

klekla,

prsten rychle s ruky svlékla, hodila

jej

varné v lze.

»Svatá panno Petronillo!

Dnešní májové své noci máš náš osud ve své moci, iníš, cokoli ti mílo

—

prosím, prosím, dej mi muže!

muže svého každého z tvé ruky beru, nepedpisuju ti vru,

Zajisté že

JAN NERUDA

105

svatá panno, nevybírám,

nemysli jen ne,

si,

že se vzpírám

—

probh, zrzavého !«

Z mísy vrch se páry

valí,

a jak holka blíž se kloní, z

páry líbezn to zvoní

jako stíbrem j>» Vidíš,

Ve

z

holka,

dálné dáli:

mám t

ráda!

kostele ráda býváš,

tenkým hlasem »Ave« dala bych ti kamaráda ale koho dát ti, koho?

zpíváš,

—

mnoho —

Je vás ve vsi trochu

zbyl jen hajných synek chudý,

a ten je jak liška rudý; sivé

oi

tlo

vychrtlé jak tíštka,

a je

— ««

jako

liška,

»Dej mi tedy toho!«

Ballada o svatb v Kanaán.

Po

celém Kanaánu víí svatby ruch!

Šest dní tu byli s rozmarinou vycházeli žvái a

poslíkové až se prohýbali pod kolái, však za to sešel se též slavný hostí kruh!

vždy

dostavil se, slyšte, s

Matkou svou sám Pán,

ten slavný kazatel, jenž vyšel a lidé kývali a šlo to že nebylo tu

od

rtu

z

k

ješt také svatby, co

Nazaretu

—

retu, je

Kanaán.

!

ESKA

domu

Kol a každá

POESIE

žen je žádostivých jako much,

živ povídá

a každá ráda slouchá,

co na vozy se naloží pak nevstina roucha,

pí tom nechat

a

A

mže

zase, jaký náklad

každá zrak sluch. na hostinu dán, i

pec chlebovou že po msíc již topí denn, ba ptkrát že ji topily jen na peené, a výsluhy že uchystáno je pro celý Kanaán.

Pak zvdavy zas k oknu obracejí tvá: jak ženich uvnit hledí ostýchav, jen jak kradbí

trní vedle starosvatbí; samá zlatá zá, a v štstí nmá, jak by ret byl ukován; jak družbovi, když družice své mlsku nese, se erné oi svítí, ruka jak se tese snad brzy zase uzí novou svatbu rodný Kanaán

svou na nevstu,

nevsta

jak

jež tu

je krásná,

—

V tom Byl

šíbal

náhlý

I

kik a již jsou ženské v jednu hrst všem zevlujícím ženám venku

starosvat

potajmo ostrou jehlou pišil sukni na sukénku, chrsl pak hrnek s vodou vzal a jakby na Ty chtly uskoit, kde bezpenjší stan, však v klubko sešity jak zbsily te skáou, a taní, hulají, až všecky smíchy pláou, a bujný vískot jejich pes celiký letí Kanaán.

n

—

Však také hosté vnit pojednou mní vzhled stolech se šeptem nese nevítaná zpráva,

vždy po že mimo

nadání se v džbánech vína nedostává,

a každý, náhle žízniv, mrzut

Též

Ta

pann

dí však:

a co a starý

vsí

ret.

Marji apoštol to sdlil Jan.

»Ticho

—

ticho!

Povím

já to

vám poruí, vy rychle dbejte inu, rozveselí se nám znova zase Kanaán.*

synu

:

NERUDA

JAN

I

prázdné štoudve

ptal se Ježíš: »Zdali

»Sest prázdných zde!«

107

—

mám ?« —

>Nuž ze studnice do nich vlejte,

a

každá k petékání plna, pi tom dobe dbejte, a pineste je sem, nech já jim požehnám.

Te panu A

starosvat

starosvatu první dejte džbán již

rychle po

a napil se a v udivení

plném

— —

!«

sáhnul,

si

ruku vzpáhnul

takového nikdy vína neurodil Kanaán!*

»Aj,

A

již

zas

ozdobných

ml eí

dost a dost:

>Nuž, páni muzikanti, nástroje své sesbírete a

vemte dobrou notu

a

si

a

pkn

vivat!

hejte

—

matikou svou pevzácný náš host! Nech brzy má svj a pi nm pole lán, a v dom hospodyku, krásnou jak to kvítí, jež ve dne myrhou dýše, v noci hvzdou svítí — žije s

dm

a

my

pak všichni

vzpomeme

si

dnešní svatby

v Kanaán!<

Je ticho kolem.

je vidt, a proto

a

zlá že

Matka smutn hledí v

tucha dobrou duši

klín,

její tísní,

každý na starosvata se tuze písní

zvdav eká,

Však

5>Tuš! páni

kde dobí já dim, že

co as prosloví

te

Syn.

úsmvn

svj okín s vínem pozdvih' Pán: muzikanti. Ratež všichni píti —

lidé jsou, je

vždycky

vn vzpomínáno bude

dobe

býti

—

svatby v Kanaán!*

ESKÁ

POESIE

Z prostých motiv. Jarní.

Binokl na oích, v ruce hl kráím si kvtnatým dolem, vážn jdu, jako bych nevidl, jaro co tropí zde kolem.

Vždy

je to

jako

všechno zas na vlas tak

ped tyeti

lety

—

po nebi známý ten ptákv zpv, po stromech známé ty kvty! Zase kol

dvátek

hošíci nezralých

dvátka písniky

skotaí

bok, zpívají

tištné tohoto roku. Není, ach není v

tom postupu,

všecko jde dávným svým krokem se, jenom my starší že moudíme každikým rokem!

bojím

se, tak že to bude už do svta skonání všude, jaro že povždy ty kvty své,

Bojím

mládí své

Kráím

kol

šveholem,

písn mít bude!

hoch a dvátek, zpvem až zmámen,

binokl na oích, v ruce hl, .s

nehybnou tváí co kámen.

-

!

JAN NERUDA

Te V

zrcadlo hledím a

109

sob

v zrak,

a studuju vlastní své rysy: ach, vidím, že v

skutku jsem ješt živ

zapomnl umít

já

Však vypadám a jak chci je

ple

!

kdysi.

Na sklo a nadýchám hedvábem stírám

—

zvtralá, zmodralý, suchý

ret,

a v zkalené oko jen zírám.

Ach, vypadám! Jak bych byl v almai'e, to

po

kdes

jara,

visel,

tak vyšel

Mé

po

a ve již

z

léta zpátky,

vzduchu trouchnivém

módy

vlasy a vousy jsou

i

látky.

chvjná chmý,

jak moly bych kolem byl zplašil, a

—

kdybych se potkal

já

vyhnu

se,

jen abych se nepoprášil.

III.

Co

už v

tom

mém

dn mi jako tráva švadlo, kvt spadlo

živobytí

co už mi tu povyrostlých, porozvitých

Co

se písní v hrdle zalklo,

co mi

vzdech odvanulo,

tužeb

marn

zaplanulo,

a co slzí zakanulo!

A

pec, sotva po noci že šero nový den mi vstí, volám do mrakavé dáli: »Kde jsi kde, ty moje

—

štstí

!«

IW

ESKÁ

POESIE

IV.

Mné dech se v hrdle oi mne tak tlaí,

ouží

a

a teskno je

mi do hlubin mé duše, je mi až k plái!

ba myslím vru, že

Snad

je tak

dcku

z

rána,

noních mrákot vstává, a s pláem šíji matky své ovíjí, až srdeko mu v adrech usedavá. když

z

Snad

je tak louce z jara,

když nad a

ní slunce svitne,

po travin, mladé po rostlin

zas první rosy visí perly tpytné.

v.

(Tereze.)

Ty

mne chladem svým, umuíš mne vzdorem —

utýráš

ty já je

chvju se, že svatá tvá ve všem tvojím vzorem; Tereza a Gesu.

Ta

byla krásna,

svta

div!

zbožná byla! znáš-li, když umela, že v srdci jí a

pak crucifixum

našli

—

Terezo á Gesu

?

JAN NERUDA

Tys a

krásná jak ta Španlka žití,

ach, tak ctného

umeš, najdou v

srdci

mne ukižovaného

—

až

—

tvém

Terezo á Gesu!

Letní.

Již

luina

je zkosena,

jaká to, jaká hle,

a

vn!

klásky blednou, blednou stony,

nad tím celý oblak vonný

se vznáší jakby z bájné

tn.

Ach, takhle, pvce, zahynout jako ta luní tráva!

Ret bledni a na v

nm

již,

nech

omamnou

tvj skon ti všt, ti píse ješt

sloku povyzrává.

Je tak teplo

—

je tak ticho!

Vlnky jenom šepotají, nad nimi se nmým vzduchem lesklá sídla tepotají.

Ametystové ty jehly sem tam, sem tam polet ají,

oi mé

mn

mysl moji

zašívají,

oplétají.

"2

ESKÁ

Ba

POESIE

má

já cítím, že

nkde pán

je už v

Ježíš

ran postj

andlov po Spal jsem

oi

;

—

pojednou však jakby

mn

se

—

v hlavách,

všech stranách!

mne nco

bylo se

duše

limbu branách

tknulo,

rozevely,

tlo sebou hnulo.

celé

Hledím, trnu

—

ach ta radost!

pec to pravda jesti: koho pánbh pomiluje, tedy že

mu

dá

ve snu štstí!

i

Zlaté slunko

mn

tak se skrze

listí

dukáty

—

mezi tím co

to slastn spalo

—

mladé lipky

mne

posypalo!

III.

Náš kraj se

ženil dnes, bral

oblohu

si

slínu,

a vyzkušení lidé staí praví, že kdo chtl pihlídnout, moh' vidt tuze, jak oba dávno

již

jsou láskou žhaví,

moh' lesklé zít jich hledy, slastné chvní, moh' pozorovat, jaké mají schze za lesv obzorem, ba až tam hory na temeni.

Hned

z rána oblákové, bílí jako po širém nebi sem tam houfn a na to k pochodu se seadili

z vlny, stáli,

JAN

jak

Šry

NERUDA

v nekonenou dáli. dali barvy šedé, vranými ji mraky pjsadili perel,

na nevstu šlojí

1'ak

vz

a na

s

prach ve kotouích

letí

po zemi,

—

a svatba jede.

Ped svatbou muzika svou jásavou hrá píse, bou do koní svým modrým pere bleskem, tžkých kuší stílí — pedu jede s divým teskem. obydlí, již okna otvírají

hrom na nebesích

z

a svatba k

Kde lidská honem za svatbou

a

a šepcí á

úsmvem

si

si

povyhlédnout

blaženým:

»Bh

pílí

žehnej kraji!*

vleka nevstou táhne ku obzoru. Jak vínku zdoba v pli roztržená, od hory temene až dol k boru hle! kvetoucí se duha oble kloní, a pod ní, bouným deštm osvžená, zoraná pole krásn jako erstvý chleba voní. Již

svatba pelítla, jen skvoucí deštná

se za

Podzimní.

Já byl

hnal se pestrým, luzným za motýlem,

samý nach

a

plný

zlaté

zdoby

však trhám zpt zas zelenou svou

kam on

mn

use,

bují

toi

umrlí hlavy do podoby. eská

poesie.

—

—

síti:

kvítí

ESKÁ

POESIE

Já vesel hledal nžnou parnasii, má kvt tak milý, srdce do obrazu,

a našel

—

ji

s

zpt

však ruka

se veze:

mra

smrtonoška leze, umrlí lebkou ve svém vazu.

kol kvítka

II.

»Je!«

— >»Kam?«« — >Kara

A nkam

chceš, jen z

ve pírody

msta

dóm

se rychle, rychle svezu,

a trávník vidím zas a strom*

My Tak

dojeli.

j>Te, slezu !«

—

na

jsem vyjel!? Slunce plá, však po paprscích spává rmuf. Na vod vráska líná,

po stromech všude, všude a z trávníku

Zde

lávka.

—

žluf,

hlína.

Vyndám

ne, ne již

pí

zrcádko

le ke všem

— ertm

o strom sklo se drtí

což vyjel jsem

si

z

jen!

—

msta

ven

zít toilettu smrti?

III.

iPojd

—

a zní to

pojd!« to "ve výši kdes volá

jako ptaí skek;

já rozhlídl se:

a malý veský

erná

vrátka

hbitvek.

ven!

:

A

"S

NERUDA

JAN

—

zase slyším: »Pojd

nu

poj

již!

nehled svta na mumraj

víc

pelítl jsi svta koncem dosud neznáš blahých kraj.*

vždy a Já

naslouchám, a srdce buší,

a hlava klesá níž a a pojednou tak ty

hndé

hledí

hroby, rudý kíž.

Je pravda!

na

níž,

luzn

Na

se plavit

moem,

strmých horstev lem:

slézat

zde zcela nízký pahrbeek,

ním

a za

zcela

nová zem!

Z

MN

I

í.

I.

(Motiv národní.)

Pro vyhlí

jsem oknem te k lesu ven u lesa okno se tpytí,

Tam

tam v

loni byl

snhový ješt

lán,

a letos už chaloupka svití. Já vsázím se, že se

dv

mladistvé

vždy

tam za stolem

tulí

te

hlavy,

mladý je páreek a prvni svj Svatveer slaví.

A na

v chaloupce

nebi nad malou chaloupkou

tak do dálky

snad aby

Ti

hvzda králové

kam napesrok

s

se tpytí

vdli,

poklonou

jíti.

—

?

ESKÁ

POESIE

II.

Tak zvolna svou

loku

— tak

smutn

dál životem

—

tak

sám

a

—

sunu

což nechtla pražádná dušika sem do mého vsednout lunu r

Ach, a

odpus

nei mj

mn

pánbh

tu otázku,

hích ješt vtší:

když vesla svá nad vlny nadzdvihnu vždy kanou s nich slzy ní!

Když na konec kormidla pohlédnu, vždy trhnu tak plaše, tak prudce: tam v zadu ty pruhy to spínají

—

se za

mnou

dv

bílé ruce!

III.

Pede dvorem

pn

stará vrba,

už vydoutnalé,

samá jizva, samá trouche kdy ji podtít ale? S

jara,

když

jí

zbylá

kvtem pookeje

V

—

vtev

?

let, když své staré

tlo

na sluníku heje?

i

snad v

zim

?

spí

pak jist

necítí to ani?

Starý strom a starý

má

tak málo spaní!

lovk

—

sám

JAN

1^'

NERUDA

ekla vlna k seste vln: » Pro mne stále stíháš ?« ek' den bratr ku dni bratru: >Pro se za mnou vzdviháš ?« ekla »Co

bolest ku bolesti:

tu, sestro,

Sotva že již si ke

si

hledáš?

nkde

mn

hnízdím,

sedáš.*

Odvtila nová bolest: >Vždy jsme spjaty v kruhy,

kam

jde jeden toho rodu,

tam jdou všechny druhy!*

V.

Liják se v okna boí noc divoká a dsná!

—

Já ležím chorý, bez sna, a lampa noní hoí.

>Svétélko poloslepé, rci, lampo malá, na jsi tu, bych vidl lip svou samotu, svou bolest cítil lépe?*

Mrkla

si

ve

pístnku:

»>Ej pokej, chvilku

tm

pokej

jen,

kmitám, svítím oknem ven, hladovcm tam venku.

já

ESKA

POESIE

Dost jsem se rozproudila, by liják znal, kam mráz svj lít, by kulich zel, kam v okno bít, a smrt by nezbloudila. ««

VI.

Smrt zvoní: >Na vz! Cas

je

—

as!«

bží tas. na zvonní

a po cestovných

Jak divno, že nikdo hotov není!

Mn

h

je:

V

ruce držím vak

a na zvon vzpírám rudý zrak,

však zvon se nehne ani. Jsem netrpliv! Zítra? dnes? Smrt po sousedstv hýí kdes, a já tu

ekám

Ze

na

Zpv

»MojE BARVA

Ten

ni!

rudý prapor náš

jak bije, šlehá po

svém

páteních.

ERVENÁ s

A BÍLÁ.«

tím bílým vedle polem

bidle holém!

Hned plapolav v rušnou dál se nese, hned truchle choulí se a zimnin se tese, a bu'va barvu v divé

až v oích, ve

Ibi,

honb

stíhá,

v srdci se

nám

míhá.

;

JAN

—

Viz

po

a

viz!

ní

te

a

ve výši se vzdmula krev,

varem tryskla

— —

pna!

bílá

—

náhle nový zjev

návj snhu,

krví pokropená!

ted vítr zadul hle,

NERUDA

te jak

bílá holubice

—

by se byla vznesla

mihem do plamen sražena zas klesla! myšlenku volá, myšlenku nám drtí hned vedle barvy života ta hrozná barva

a

— — smrti.

Ej, vždy ten prapor jak ty naše dje! Když kroniku svou drahou do ruky si bérem, tu jedna stránka, jak když andl sám ji pje a psána brkem z blostného jeho kídla, však druhá psána již zas rudým dábla perem

a

namoeným

A

jaké dje, taký ten náš

zlo

—

v

kouná

pekel vídla. lid!

démon — bh jej žilobn by záné z úble byl slit,

dobro,

dnes jak

probíhá,

tlo ssedlou krví plíhá. ervená a druhou chvíli bledá, dnes bílé krtátko — kmet zítra ubodaný, dnes jasný uitel, jejž lidstvo k nebi zvedá

a zítra

Tvá

jeho chvíli

—

a zítra

muedník

zas luze ve psí daný.

Tak kolotáme vratkým životem se

nám každý a ervánky bij,

—

bij,

íše zvedám

v té jedné víno

vy barvy dv,

zmhouí, novou vstí boui to osud tvj — bij dále!

—

prapore, jen

Dv

stále,

ervánk

den se do ach, víme

bílý

kvtn

pozavilé,

ervené a v druhé víno

dv

svtla,

bilé:

pes vky nám svte

chrámm vete!

a národ bojem,

mírem k

A pakli lidstvo ech bílý, rudý

po zemi se hlubným

moem

vlní,

moe

vzdorn

plní;

koral

slávy

bu,

jenž

;

ESKÁ

120

POESIE

lidstvo výší se jak alpstvo nad tou zemí, Cech bud Mont blanc a Mont rosa a zvýšen nade všemi

a pakli

podobá se nebes hvzdné tvái,

a pakli lidstvo

ech bu v ní bílou jitenkou a rudým Marsem zái

Le

svém rudém bitev kroji pod tebou echové a s meem v ruce stojí ty ve nás, k pedu le a vrahy oslií, sežži! Le vzhru, prapore náš mlén bílý,

jak Spartáné v

Pemyslv jak bílý

bh

z

v

to

síly

muž

co

a

—

a rek jich snese,

ráno rozbeskne

slunce vysko, lehni

echách

—

národ spravedlivý!

nad hlavou

ervánk

bu

—

se rozlož krásou tklivý:

boj nám,

Dej osud ale

vzdušné

orle plný

pod tebou kvt

pak

!

vzhru, piapore náš rudé svží!

bílý

se,

eským polem

den a plno rží kolem.

Matka Sedmibolestná.

Na

naší Kalvárii, v

hle,

matka Vlast

Do

charém kíže stínu, Národ v jejím klínu.

~ syn

noci skleslo slunce,

bouí hnáno,

do prázdna bou své vyhuela amen, syn, matka bez pohnutí, jeden kámen vždy je dokonáno! je ticho, mrtvo Co matce slunce, co jí nové ráno!

—

—

zrak

nemá

citu,

srdce

nemá

tluku,

mráz smrti ledem pokryl chvjnou ruku je dokonáno! a spálil myšlenky

—

Kvt

její

duše,

kvt

jejího tla,

—

:

JAN NERUDA

syn krásný, libý jak vše jara

zem

muž, jímž ze

vn,

nebi rovnat chtla,

—

bh

lovk, jehož dosud nepoznáno zlým lidstva duchem zdáven zas zde v své matky stlívá již je dokonáno!

ln

—

Sám kámen zím,

jak kameníte spolu,

duše trne, ret mj sotva dýše, tesoucí ruka k Vašim nohám píše: »Vy všichni, kteíž božím svtem jdete, krok zastavte svj a sem pohlédnte,

má

zda

jesti bol,

jenž

V Jinde-li slunce je

vánek je po celém

jinde-li

zvoní-li

ZEMI KALICHU.

—

—

u nás

boue

svt

nám

zoufalá bolest

tomu roven bolu!«

je sníh,

nás stásá,

jen smích,

srdce až drásá.

Bože, co's našil trpkosti do této naší

zem!

Ztrpklý je šírý ten náš kraj, ztrpklé je všechno trpce

lid žije

plém,

v palácích, trpko se dýše v chýši,

trpká je naše ornice, trpké je víno v íši.

Trpká

po otcích, petrpké vzpomínání, nadj v budoucnost, že až se hlava sklání,

je sláva

trpká je

trpce zní písefi národa, trpce vše slovo naše,

trpké jdou kletby

Vru

z

nemohla snad

našich úst, trpké

i

otenáše.

ani jinde povstat báj ta truchle

krásná

Kdesi v temné hloubi lesa kaplika prý

stojí jasná.

ESKÁ

122

POESIE

kaplika prý bílá, se kížovou lodí, Kristus pán mši svatou denn íst tam chodí; zvonek sám mu zvoní, vítr píse duje, když pán Kristus denn sebe znovu obtuje. Ach,

vždy nemohla

nežli v kraji,

kde se

ta báje jinde povstat skór,

denn nadj

s smrtí snoubí,

v zemi trpké, jižto tvrdý kámen hor jako kalichem by kol do kola vroubí.

LÁSKA. Srdce

to lidské

za zlobu

—

ach, bože, prebože

móže snad,

—

za lásku neroóže!

Že prý jsi, národe, božím tom na svt jako to bodláí, v cest jež zakvete, jako to dátko, které se z chudiny zrodilo za tžké, neblahé hodiny.

Takému

dítti,

každý se ve a

kdo se

»Kéž Ej,

jsi

co ty

letím Ti,

nouze jež kolíbá,

svt

z

daleka vyhýbá,

piblíží, blíží se v

pohan:

se zalklo už, proklaté cikán!*

ei!

co všechny ty klevety!

miláku národe, v

ústrety,

jako ta dívice, lidská ta pnice, milenci letí vstíc v horoucí písnice:

>Hledím Ti v oi, by svtu se rouhaly. Hladím Ti ruce, by hadi v nich šlehali. Rty moje na Tvojich hladov ulpjí, by jsi ml po retech jedových krpjí.

NERUDA

JAN

Rám by

mé toužebn

Tvé

hrdlo

Ti zlá choroba visela na

T

Nejsi však, nejsi, jak lidé

ruce a

Tvá snžné

šíje

ovíjí,

šíji.«

dlají:

se blají.

zvtilý v chudob,

Nejsi, jak íkají,

na prsou matky své slýchal jsem o

mkkounce

tlouklo tak

Tob:

mateí

srdce to

ptaí jak srdeko, ustlané do peí. Nejsi, jak íkají, zvtilý v porob, v oích své matiky ítal jsem o Tob: povídka dojemná o zlatém lovku, do vk! jehož bh zachovej od

vk

Koho bych

miloval šírém

tom na svt!

srdce je vždycky, ach, srdcem jen dítte

do

stáí,

do skonu volá

Pežil jsem matku svou, pežil jsem lásku svou,

si

?

—

po matce. jen památce,

žiju

ml

ji

tak na krátce

—

všecko jsem oplakal, zase se osvžil Tebe bych, národe, Tebe bych nepežil!

Ve Byl podveer.

Tak dnes

ticho kol!

mlí

My

lví

v poušti, na oasy

Arabi,

I

stop.

již

jindy

kraji.

bujn

hrají,

schouleni; jak teskný zjev!

»Co

je vám, muži >Že lev? A kdy?«

snad dnes, snad však

jisto jest:

snad

cítíš,

—

?«

—

»Pane, zde byl lev.«

»To, pane,

ped

tžko

týdnem, snad

sem spla jeho chze

kraj jak

po

nm

strnul v

—

ííci,

ped

msíci;

— hrze !«

ESKÁ

124

Jak

necítil

Vždy

bych!

Ten divný

POESIE

jsem

eské zem.

z

strach, ten promluvil již

Kdy nejbujnj jsem vykroil

si

ke

až k srdci zasáhnul mi náhlý mráz. Jakby se kolem skalné hory ptaly: »Co v zemi obr chceš, ty muži malý?* jak udiven by pohle na mne kraj ten »Jsi slab

Pout

tíži

strach

— pespíliš

—

se naposledy zdvih'

a odletl a kdesi v i

nmý:

mne eskou

lidech,

zpv ped vky Vždy

na

jsi

jsme pec na svobod mrak bží po pírod,

cítíme a

bží po

slab

mn:

v ráz,

v ta šerá

se zaboila plachá

modru

ztich'.

vlk našich hejna báze stejná,

a vný

hlad je zve a krvežíze muí, ke skále tlaí se a jenom psovsky skuí.

Jak na poušti, kde lev

si

polem,

lehl

po šírých echách teskno dýše kolem. Jen jednou krajem tím šel národ lev, jen jednou, ped dávnem hml jeho ev, a sama zem slouchá s zatajeným dechem,

hrzný hrom

zda a ro a s

kde dýše,

chvním

ten nevrátí se echem, choulí se v své skrýši

cítí:

Jsme zde ve

lví íši.

Z posledních básní. Staromstská vž.

Plnoc

Zá

s vže. ku nebi

Vž

v plamenech.

tichá šlehá,

zemi!«

NERUDA

JAN

a nahoru,

dol

125

plamen

rej

jak klikatým bleskem' bhá.

Plnoc

s

Vž

vže.

mžikem

je

jak krvavá obra ruka, a

nad

plameny

ni se

splítají

v kíž, jakoby boží muka.

Nkdy

v

okn

jak blýskla by

tvá stará a barvy bledé, a vzduchem to chvilkami jak po brusu

me

zasyí,

když jede.

Požár šlehá tak noc co noc, kraj

svta plá, pes ti vky, sem tázavý hukot zní ze živé lidstva eky.

a z dáli

jak

Požár šlehá tak noc co noc a

pod vží

jak v

blaze,

nm

hedvábné kolébce Praha

ta Praha, to srdce

spí

zem.

Prostý Motiv. Sluníko, ješt jen jednou tak posko z hor východních do oblohy, jak tenkrát, když z dtské své postele jsem každého rána tak vesele své vyšvihnul mladé nohy!

si

ESKÁ

126

POESIE

Sluníko, ješt jen jedinkrát zasmj se tak

z

plna a bez ostychu,

oi

jak tenkrát, když

své pozvednout

a na tebe, sluníko, pohlédnout

nedove

jsem

beze smíchu!

Sluníko, ješt jen jednou tak zato prosím tebe jak tenkráte když den co den, jakoby z úkolu,

se,

—

—

jsme toili svtem se p)Ospolu nebe! a kolem nás nebe

—

V ŽELEZNINÉM Vlak

KUPÉ.

chvíli už byl zase v

plném spchu,

šramot vozních svor, chrast kolejí i jiné zvuky tupé se slívaly zas do táhlého vzdechu a drkot kol a

—

my

v

novém

byli

spolu rozhovoru,

tom klika cvakla, u našeho kupé dvíka otevela, v beranici muž stál tu silný, tváe vtrem smáhlé »Nuž — práv tedy jedem pes hranici !« v

se

—

a bylo ticho náhlé. a zavel zas Muž, hlava rodiny zde cestující, chvjící rukou k clon okna sáhnul, rychle do koutku ji stáhnul, a rychle by dychtivému nevadila oku;

—

cho

jeho jako

la

se svižn zvedla

a spustivši se k manželovu boku,

na jeho

rám

pitiskla se

lící;

:

JAN NERUDA

a dcerka jejich

—

127

desíti tak

rok

—

ku protjšímu oknu hbit sedla, v klín dala ruky, zbožn ven vyhlédla. Též já byl tich, mj jazyk pod olovem, vždy hích by byl, te vyrušit je slovem!

Tou náhodou, jež cestovníky svádí a cizí lid si mžikem skamarádí, jsme

sešli se a sesedli si spolu,

a za

ei

jsem brzy

dvrníkem

všech bol. osmi roky touž se cestou brali, když utíkali z vlasti ped zánikem zle drápy osudu zde do nich praly; dál, dále krok jich pevnou pdu hledal, jak pták by sedal a se zase zvedal, se stal všech radostí jich

i

Ped

—

pod Kavkazem tam spokojenost sedla zas k jich stolu. Te, pivoláni staré matky vzkazem, se na návštvu dom ubírali. až zakotvili kdesi

Jakž byli nepokojní, rozechvlí, jakž se jim ruce tásly,

te

oi skvly,

rozhovorem, jsme se již ku hranici! A proto byl jsem slední na stanici, sám tajn promluvil si s konduktérem, by v pravý as nám sdlil, vlak že veze

jak zvláštní tón

když

blížili

nás tedy

Vlas,

Tak

šlehal

již

pes eské

domov

—

vlasti

meze.

slova kouzelného zvuku!

ticho je, ba jako ve kostele,

když bez knze a varhan osamle se duše choulí a pi srdce tluku bol s blahem jako ve íši se mísí.

ESKÁ

len

POESIE

kradmo nkdy oi svoje zvednu mžikem po ostatních vzhlednu: jejich jako v modlitb se vlní,

a krátkým ret

zrak jejich jako ku plái se plní,

ba na asách

vru

již

rosa

visi!

domov — velká, v skutku božská slova — rázem pi nich každá žilka hraje, lovk údivn se pi nich chová!

Vlast',

jak

jak

Pec jak

tentýž ráz zde horského je kraje,

díve

na moi"avské stran

byl už

—

kraj pepvabný, pravda, tvary rzné; semknuté skály, przory zas luzné, kde malá ves se pne po skalní hran, jak by tu stály vru jesle svaté, sníh po údolu bílým stíbrem svítí, led po smrinách rudým zlatem tpytí a nad tím nebe mode rozepjaté

—

je

krásné

a

pec

A

já

to,

tm

a

?

však bylo dív

krásné,

lidem celá duše žasne!

sdílný bývá pocit taký,

já klidný jsem,

Vy plate Já

již

si,

jsem jenom divák nmý sedím v suchu!

—

já zatím

— já — co to?

co náhle kypí v duchu?

—

Pojednou srdce k hrdlu poskoilo, i

zamíhalo se

ped mými

zraky,

jak by tam venku svtlo bleskné dštilo,

déš

briliantový

Dvátko

vstalo.

se pitulilo,

nco

tam padal k zemi

ile k matce milé

ruky

otoilo,

m

»Nech »»Co chce?«« »Chce

a

šeptá.

—

»»Nu

dej

jí

tedy, je

na pokoji!* .« však mi nedošlo už k sluchu. ted k tomu chvíle .

.

—

NERUDA

JAN

pro

A

vychovala

po brašn a

tak dcerku svoji !««

jsi

novému

matka, ráda

nco vyala

as ruchu,

úsmvem

sáhajíc s

ví;tala

a dcerce dala.

Maliká skínka, ve obálce a dcerka vtiskla na

bílé,

ni políbení.

Já pihlížím. »»>To pamlsek as není!?««« »No, povz pánu, co máš pod rukama !«

Však dve upen jen k zemi hledí, a matka nutí, dít slova nedí. >Já tedy budu vypravova sama! Když sthovali jsme se do ciziny, šly s

námi

steré,

vru

—

i

a mezi nimi

šel

divné vci,

ptáek v

kleci.

Byl chocholouš. Ach, pane, jak ten zpíval!

,Kde

domov mj'

i

jiné

písn uml.

A

v dáli tam, kde kraj tak cize jiný, za skrovné zrno, malou za obsluhu nám útchou, ba asto blahem býval když zpv tak víivé mu z hrdla šuml,

—

nám

zdálo se: jsme na

—

Až jednou v své kleci

My

domácím

luhu.

podzimní to bylo ráno

ležel,

a

ml

dozpíváno.

kropili jej, hladili a háli,

—

prosili víc oudy neokály. Nuž rakviku jsme tedy urobili,

ba a

když v

tu jeho

ní ležel

nehybn

kostikám jsme

že zavezem je

poesie

11.

nm,

zpt do eské zem.«

(0)^

eská

a

pislíbili,

—

^'^^^^#2^#^#«í«S^^

VÍTZSLAV HÁLEK. (1S35— 1874.)

I

^

alek narodil se

1

*

letech filosofie

5.

dubna 1S35 v Dolinku; po tech

vnoval

výhradn

se

literatue, jíž dal

1S58. lyricko-epickou báse Alfreda v almanahu »Máji«. IV. roníku sám redakjehož byl s Barákem a od II. torem, první radu Veerních písní. iny, z nichž oním pihlásil se k znova vztyenému praporu Máchovu, tímto po letech zase v Cechách promluvil novým, vyš.ším a vzletným zpsobem o starém thematu lásky, rázem stanul po boku Nerudov v ele hnutí, snažícího se vzkypiti suchopár literárního života, ochromenélio tuhou reakcí po krátkém, opojivém vzruchu r. 1848. Na kritikáskou boui vyvolanou Alfredem odpovdl proti výtkám nenárodnosti r. 1859. v » Obrazech života« lánkem Básnictví eské v pomirii k básnictví vbec, v možno spatovati vyznání poesií podávati celého lovka. Téhož roku následo.^koly valy lyrické epy Krásná Lcjla, Mejritna a Husejn, píštího tragédie Aleksej, Závis z Falkenštejna, Rrál Rudolf, po nich v krátkých lhtách ješt Král Vukašín (iSóij, Servus Catilina (1862), Ainnon a Ta?nar (1864). Vlažné pijetí tohoto díla odcizilo Hálka dramatické tvorb, k níž vrátil se teprve po letech, aby zaneclial již jen zlomek Král Jií z Podbrad. R. 186I. stal se feuilletonistou a kritikem nov založených »Národních List*; r. 1862. vydal u Kobra první dva svazky Spis, do nichž mimo jiné sebral své povídky a humoresky prosou, jakož i Ballady, a podnikl cestu do Tater. Jako z dojmu této povstal Goar (1864) a idylla z Tater (1871), tak výsledkem cesty na slovanský jih r. 1865. byl erný prapor (1867) vedle etných obrázk cestopisných. R. 1869. vznikla dialogisovaná vlastenecká clegie Ddicové Bílé Hory, naež v letech 1872 74 korunují básnickou innost Hálkovu ti ady písní V pírod a (1873) PoJiádky z naší vesnice. r.

—

Obma

nmž

:

Cami

Dve

—

*

.

ESKA

POESJE

Z redaktorského psobení

jclio budi/, vzpcmeiiuto, že r. 1862. pevzal y-Lumír«, jejž po roce zmnil ve »Zlatou Prahu*, a když tato vzala za své, založil s Nerudou »Kvty«, jež r. 1867. zmnil s K. Maixnerem v illustrovaný list. R. 1872. založil pak s Nerudou novy >Lumír«. V nejkrasšán rozkvtu tvoivé sfly, na vcholu slávy, popularitou zastiuje svého asu i vtšího svého soudruha, zemel 8. Sebrané jeho spisy vyšly u Grégra íjna 1874 v Praze. v II svazcích (1879-S7).

Lyrik pracoval ve všech oborech bcllctric. vždy, do pozadí stlauje innosf ostatní. Jeho práv ona tvoí tragédie a básn epické tqjí lyrikou, Vliv Shakespearv na líálka byl nejlepší jejich pasáže. silný, ale nepronikl dál, než k zevní faktue jeho dramat. Na jevišti udržel si tíinnost jedin Závis z Falkaištcjna a neuritá kresba postav. Epice vadí nadto mlhavost Skvlé bývají však její popisy, pesvdivá lioroucnost citu, af erotického, vlasteneckého i pro ideály všelidské, hlavn svobodu plar/oucího. V románu (Kovicdiant) a povídce (jmenujme jen Náš ddeek, Na statku a v dialottpce, Na 7>eJ>niiiktí. Student Kvoch, Poldik rutiia) má Kálek mnoho bystrého pozorování, zvlášt z vesnického života leckterý výborn zachycený typ, ale k realismu podání se z romantickýcii písad a sr.ahy idealisovati ješt nepropracoval. S vesiiickými jeho genry stýkají se ásten Ballady a romance, ale pedevším Pohádky z naši vesnice. Kdežto \' prvnjších .síla výrazu jeví se asto manýrovanou, forma laxní, a balladický ráz stírán brzy šíkou neb lyrismy, brzy zatemován násilnou struností, druliá sbírka je v té daleko dokonalej.^í, zachycujíc s neobyejnou láskou a svžestí adu rázovitých obrázk, v nichž vidti básníka na vrcholu tvorby. Vedle nkolika ísel Pohádek zstanou básnickým odkazem Plálkovým arci jeho skladby ist lyrické, v nichž promluvila celá jeho nžná, mkká, dtinn prostá, zpvná a ideální duše. Veerním pisnim jako celku lze vytýkat peslazenost, také nevyrovnávají se všechny v hodnot, ale jednotlivé samy o sob oplývají takou velostí citu, lulcují intonace tak isté, sladké a hudební, že se kouzlu jich neodolá. Hlásí se z nich vliv Heinev, ale jenom tmi zvuky, jež nalezly v srdci Hálkov struny souladné. Ironie a sarkasmus byly mu cizí. jemná sentimenIlálek

vítzil u

nho

a

dj

píin

talita

propjuje svj pvab

též

nejhezím

z

písní

Vpírixl?.

VÍTZSLAV HALEK

Hálkovi nesvdí, když pemítá a filosofuje on rausí cílit, bczprosti-edn a bezdky cítit, a pak z nitra jeho vykypí nejkrásnjší písn. Kde dívá se na pírodu nezkaleným okem básníka, ssaje liolou hrstí její vnady, nenutí se do venálady ani pósy, neztrácí se v titrných híkách leb svélio námelu, zkrátka kde je Hálekjen a jen lyrikem, tam poutá, dojímá a povznáší. Je slavíkem eské poesie, i chcete-li, dle Alberta jejím tenorem. Ale vždy ryzím pvcem lásky a pírody. y. B. ;

vi

•sír

z veerních

písní.

Pilítlo jaro z daleka, a všude plno touhy,

vše tlailo se k slunci ven, že snilo sen tak dlouhý.

pnkavy

Vylítly z hnízda

a drobné

dti

z chýše,

a pestré kvítí na lukách

pesladkou vni dýše.

Z

vijtví

a

ptákm

a v

tbí ven

se lístek z

hrdla hlásky,

adrech v

tam klíí

srdci

poup

mlaounkém

lásky.

Tir

Umlklo strom šumní, a lístek sotva dýše, a

ptáek dímá krásný sen

tak tichounce, tak

tiše.

ESKA

POESIE

nebi vzešlo mnoho hvzd, kolem je tak volno, jenom v téch adrech teskno tak

Na

a

a

u srdce tak bolno.

Ve kvítk pkný

kalíšek

se bílá rosa skládá

mj

—

Bože, a ta rosa též

moje oi vkrádá.

se v

Vše ve

svt te

usnulo,

až na to srdce v tle.

Bh si

sám

ví,

že to srdce jen

nikdy neustele.

V tom až na

Bh

božím svte zmlklo vše, zvuk srdce hravý.

sám

ví,

že to srdce jen

se nikdy neunaví.

Myšlenku spánek pemáhá, noc s dnem se v bdní stídá jen srdce v prsou stále bdí a

tam

si

lásku hlídá.

Má milá, poj a te práv as je msíek a

as

poklekni,

k modlení

vyšel nad lesy,

mj

minul k prodlení.

-

VÍTZSLAV HÁLEK

Však

ruce, drahá, nespínej.

Já Tebe, mne obemkni a místo rukou srdce

Ty

135

—

dv

k modlitb budou sepnuty.

A z

já

ústm

ústa k úst

tiskni

jednch nás

mým,

se modlit nech

v ústa vložím slova Ti,

a k nebi

Tvj

je pošle dech.

A

bude naše modlitba v, obtí — neb když se modlí andlé tou nejistší,

jen v

tom

Xvé oko

—

se modlí objetí.

krásné jezero,

tam se houpá; noních svtel milá zá modrým se nebem koupá.

jež v šeru

v s

nm

A

isté jako

v

nm

kfištál je,

vidt je až na dno — le hloub kdo do nj nahlédne,

ten utone v

Mn slyšel

nm

snadno.

zdálo se, žes

umela;

jsem zvonit hrany,

a

pláe

a

náku na

bylo, kvílení

vše strany.

ESKÁ

136

POESIE

Tak divn Ti tam Na hrob Ti kámen a

nj

abych na

mne vlídn O,

dali,

napsal verš

—

požádali.

lidé, lidé z

mé

zde srdce

ustlali!

kamene si

—

mjte,

a co jsem ješt nezpíval,

do kamene

to

Mé

nevili

lásce jste

mými

a zhrdli

vrejte..

slovy

—

když bude kámen mluvit k vám. snad vám to lépe poví.

myslil jsem

I

si,

jak by as

bez lásky bylo svtu:

svt

byl by pustopustá

svt

a v

Svtem

by

až žalem

a

smutno

sám

se shntlo,

nm,

jak na svt, ek': Budiž svtlo!

Bh

by nechtl že

pouš

kvt.

í-rdce bloudilo,

b}'

smutno v

než

A

žádných

tak, že

lovk

Bh

na zemi žíti,

Otec na nebi

by nechtl bohem

býti.

VÍTZSLAV HÁLEK

137

Nekamenujte proroky. Neb pvci jsou jak ptáci: kdo hodil po nm kamenem, k

tm

víc se nenavrací.

Soud boží na jenž

pvce

se národ zve,

své

neví,

ctít

a nejstrašnjší kletbou

když

Je

Bh

pvc

srdce

a všeho a co to ve

jest,

odejmul zpvy.

hnvu

vám

nejistší prosté,

od

zpíval

svém

srdce,

srdci noste.

•k

Z cykiu »V pírod«. Napadly písn v nezavolány,

z

duši

mou,

nenadání,

jako když rosy napadá

po stéblokadeavé

Kol se i

to

stráni.

míhá perlami,

cítím dech tak mladý, zdravý,

že nevím, zda jsou radost má,

i plá mé

duše usedavý.

Však rosu luna

zrodila,

a není písním v duši stání:

—

tekou co slast a slza má den se chvstá ku svítání.

a

it

ESKA

POESIE

laku vidím za šera ervánky pit z hor jezera,

já

stála s nmým okem, pak v lesy mihla skokem.

pak

že jsem v tu

mnou stalo jen, laku promnn?

Má noha

vod vrstá,

Co

se to se

clo

v ervánky stápím ústa.

A

piju lesk jak padlý sníh,

a nad i

z té

A

ním hvzd veerní mih,

zlatý blankyt výše

modré

stojím

beh

nmý,

ten krásný

udiven;

svt to krásný

ted k duši cestu pne já za

——

íše.

lakou jdu v

si

—

lesy.

Žitné pole, žitné pole, jak to zraje vesele!

Každý klásek muzikantem, klas jak když nastele.

Hedvábným to šatem šustí, v skonou zadupe,

vtík

slunce objímá a

líbá,

jen to v stéblu zalupe.

Za motýlkem velka šeptem, zda kdo v chrp nevzí.

sen,

^^^

VÍTZSLAV HÁI.KK

cvrek posmváek kepelikou f)od mezí.

a ten s

Žitné pole, žitné pole, jak to zraje vesele!

A má

mysl jako v

tanci,

jak když písní nastele.

Nic nejsem

víc, nežli ta

rže,

nic víc, než slavík v podletí;

mé lístky má píse

s

jarem opadají,

v

jese

odletí.

slavík má svou vni propuí,

Však jako a

rže

v

mj

tak duch

A

to

mi

k své se

nm,

a co je v

chvíli,

chvíli hlásí,

to zazvuí.

dosti, v chvíli

že vydechnul jsem

pravé

nápvy,

v nichž zaplesal jsem beze stesku a dotesknil se úlevy. zahraj ou si vtry Pak nech nad hrobu mého trávníkem; i

já v chvíli své, v

jsem

Já

pec

mých rží kvtu

jen býval slavíkem.

pišel po stech letech k hrobu,

jenž býval

nkdy hrobem mým, mou píse,

a hrobník, zpívaje

mé

kosti házel k ostatním.

ESKÁ

^*^

POESIE

»Hrobníku, najdi mi to srdce,

nhož

z

A

krom

píse

tuto

si

hrobník

V2al!«

divil se a hledal,

kostí však nic neshledal.

Pak z hrobu vztýil se a mluvil: >To u nás, pane, neplatí,

mjte hrob

A

srdcí

si

teba

heji^il je,

deset,

vše utratí

dokopal, a já

si

»Tam, srdce mé,

!«

vzdychnul:

jsi

dosplo !«

A

hrobník jako na útchu: >To se vším tak, co vyznlo !«

Hledám t,

hledám,

love,

a stoupám ve tvé hlubiny, chci zvednout lidské jádro tvé

a zahodit tvé slupiny.

Hledám

té s jitra

ervánkem

trhám v tvj den rže kvt, hledám t s jara píchodem a

a

dýchám

Hledám

t

teplo ve

t

vzlet.

v polních kvtinách

a sbírám pro

hledám

tvj

t

jemný

pel,

v stínech doubravy

a chci, bys poznal pravý žel.

VÍTZSLAV HALEK

Hledám

velkou po

té s

a ssaju pro tvou píli

hledám

t

s

stráni

med,

ptáky v obloze

a snáším jasno ve

tvj

hled.

Hledám t s písní v duši tvé, kdes ješt v právu odvkém, hledám, a já najdu pec — jen co zas budeš lovkem.

t

fablo v kvtu! Po vtvikách

pnkava

se prochází,

v drobném,

hnízd tyi krky,

každý matku provází.

Vrcholkem se vtík houpá,

vtve v teplém oddechu, a dva kvítky pozvedly se

v tepotu a pospchu.

Svtlo po

listech se krade,

kam si sedne, pozlatí, tyi krky vypnuly se »Hledme,

my

—

jsme bohatí!*

Sousedního stromu ermák pine's velkou novinu: stará sedla na vajíka,

bude

míti rodinu.

ESKA

tyi krky

POESIE

poslouchají,

—

vétík ani nedutá kvty prší na mou hlavu, a má duše pohnutá.

Skivánci táhnou od

jihu

paprsky teple sluneními, a jest-li že k nim hledím déle,

s

mé

jsou myšlenky

mezi nimi.

Tak tedy pece tomu co stará moudrost

tak,

vit

uí: na podzim nejen o ty ptáky, i o své myšlenky jsme chudší.

A

tedy

tomu pece

co milo

má

duše

mn s

tak,

nad všecka slova:

ptáky odmlí

se

a s jarem rozzpívá se znova.

Skivánci táhnou od jihu, mé myšlenky jsou mezi nimi, a v duši

mé

již

kdy zahrajou

si

jako v polích, oseními.

Lesy mlí, podimují, každý dech a tu

letí

zaechrá

si

odmí,

tverák vtík, je

v kadei.

VÍTZSLAV HÁLEK

Stará sosna hlavou

vrtí,

vtve dospat nemohou, a to hstí zvdavostí

na buku hned na nohou.

Vtík

mluví,

kde co

sebral,

sosny ani neví,

buky potásají hlavou, listí

jen se hašteí.

Jednm

šeptá cosi tajn,

ty se kloní,

tají

dech,

a ty, co jsou pozdáleí, že tu též jsou na poslech.

tverák porouí

jen tak

napovdl,

se o les dál,

sosnám a tm bukm po celý den v srdci hrál.

ale

Tiiho! as se pipozdívá, roku táhne na veer, píroda má tžká víka

—

budem dímat

v zimní

šer.

Pod hlavu už sol> stádá suché

listí,

zvadlou snt,

slunce staví pod stínidlo,

jakc lampu v

la/.arct.

143

ESKA

POESIE

Nebes okna mhou

zastírá,

v lesích hovor zastaví, a ty

ptáky štbetáky

k sousedovi dopraví.

Reky už jen zvolna chodí, pokradmo a po špikách, a tch tžkých sn už plno v holých íhá vtvikách. Peí ve sníh nasedrané už se sype v závje ticho,

my

—

podímneme,

si

než zas skivan zapje.

Babí léto, babí léto! mládež zvrhla partesy, a tam kráí na oddavky dýchaviné procesí.

Jese

hrá

na nevstu,

si

hlavu samé strništ, ženich

z lesa

statný pavouk,

nohy jako biišt.

Jedou, jedou, z lesa jedou,

bodlák zatáh' u luin, ženich platí z

samou

pentlí

nastádaných pavuin.

:

VÍTZSLAV HALEK

Jedou, jedou,

z

polí jedou,

kloboukem zvadlá na, a družiky v cestu sypou za

žluté

listí

na souvra.

Jedou, jedou, ke vsi jedou,

vz

parádní

pevrhli

babí léto, babí léto

do

vsi

táhnou o

Kraj beze zvuku

svt v

velká

snhu

snhu

se

—

berli.

snhem

kvete,

luina,

erná nahé

proutí,

jím táhne sýkor družina.

To bludných sýkor mou duši smutkem

sykotání proletí;

to tedy vše, co na nás došlo z

dob nejkrasšího podletí!

To

tedy vše, co zbylo roku

po nesmírné té radosti, po kvtech, tisíceré písni, po nadšení a mladosti!

To

vše,

ím

jaro

dosud

žije,

ten nejslavnjší poeta: že jeho písefi sýkorkami

nad sirým proutím oblétá! C-s^á

I

oesie

11.

ESKÁ

Ba

je to vše, a

POESIE

jedva hlásek

vychladlým vzduchem proniká

-

tu chceš-li, duše moje, zkoumej,

co nesmrtelnost básníka.

Starý javor, básník starý, v písních dímá na mechu, pišlo dít osielé: »Dej, javore, útchu.<

»Bloudím unavené

lidmi,

duše hladem umírá,

každý

má

jen pro

mne kámen,

srdce své mi zavírá.* Starý javor zamyslil se, vlastní

adra rozeve

—

»Pjdem, hochu, uvidíme, zda-li které

Spolu chodí

Co

oteve.*

—

div divoucí!

po lese, na housliky v smích a to srdcem otese. je písní

Spolu chodí Starý javor a

je

pláou,

— div divoucí! — srdcí pán,

kde srdce jenom kousek,

zotvíráno do koán.

VÍTZSLAV HÁLEK

Z

1^'

labu snící, kapkami se tese; svt každá kapka putující, a labu svtm: »Líbejte se!« hor luna

pluje,

moe

a nebes

píse starých svt; pi mladosti plese vzduch, lesy, vody v jarním zntu

To

stará

a podnes

vše zpívat slyším: »Líbejte se!«

Jaká to píse! Stokrát znovu duch lidstva v báse zachvje se ta jedna ta

vta

všecky

Na

s

nebes krovu

peká:

pozdním

-

poli,

>/

Líbejte sc!<

po

strništi

jdu s puškou, hotov na ránu, a

pede mnou,

v prch

lítá

Již lítnou

jak na bojišti, národ skivan,

bez

zpvu

a hlasu,

nic pro radost, nic pro žaly

tak

vám

vše do posledních

—

klas

až na to srdce požali!

A

lítnou

pede mnou

jak v bázni,

—

k nim ze mne doletí ach, tchto strach bute prázni, vysloužilí vy poeti. že smrt

ESKÁ

!•*

Za vámi

POESIE

já poslati

ránu?

Radš ruku sežhu v plameni; kdy as odzvání pvci hranu,

však

Z cyklu

luza najde kamení.

»

Pohádky

z naší vesnice*.

Naše vesnice.

Ty

stará vesniko na klidné pláni, když uvidím t, poutník zemdlelý, ty's vždy tak zleštna mi k uvítání,

jak v

matky vráskách

úsmv

utkvlý.

Jdu kolem našedlé tvých chalup

kam

má má

pleti,

mého vejskne

hledím, srdce

kus,

mladost ze všech kout vstíc mi duše cítí mládí lehký klus.

Vše známo

tak.

Jde pasák

s

líným stádem

a smekna, v letech couvá nazpátky

oích

—

poznám snadcm,

ej,

brachu, na

že

dosud zdrávy naše pohádky!

ti

letí,

Jde hrobník s motykou a písní, hrob starý pekopat jde na nový, ej,

brachu,

víš-li,

když jsem se

jak

ptal,

jsi

kdo

býval v spí

ti

tísni,

pod rovy

VÍTZSLAV HÁLEK

Vz

jede do polí a v luka

znám každou z

a

bíle

—

ušlapanou mez,

skivan k nebi rozpínal se tluka, kepelka kde tloukla >pt penzi.

níž

Jde starý housla, v oích mlhu a mžitky, znám jeho houslí dušné rozmary

—

»Už, pane, nejsou jako tenkrát pitky, a co do písní, není nad stary.«

Jde matka, otci dít ke rtm zdvihá, jde dívka s vtou v oku tajemnou všech tvá je jak otevená kniha, v ní celý život popsán pede mnou.

—

mn

I

ervené vži,

zavzní zvonek na

má

jak starý pítel, tak a

když

mu zpvný

já slyším v

Vše známo i

i

nm tak.

i

teplý zvuk, vsi

svého srdce

bží,

tluk.

Znám vetchou mechem stechu,

každé hnízdo poznám pod krovem, lašovky, jež vstíc mi nesou tchu,

jak dosud

dobe

být tu

Znám každý komín.

domovem.

Pyšní se a boí,

jak statný šuhaj fouká v a

po

tlukot

dým

se v

kotou dým,

mráky, lehké

tvary toí,

jak u krbu hra pohádek a šprým.

Ach, u krbu!

Kdy veer ohe

a rudo barvil

hoch

šlehnul,

smahlou tvá, z nás každý jako duch a dech se nehnul, a každý, kdo k nám se, byl pohádká'

ESKÁ

150

POESIE

Tu dje rostly veselé a smutné, nám asto slza kápla v dlk smích, nám tekly hodiny jak víno chutné, a víc než v vín opojení v nich. Ach, u krbu! Jak a lesklých hrdin

zrak

samá

jiskra,

mha

ad

se rouška zdvihá,

jde kolem nás,

zlatem šat se mihá,

ti

sotva zajdou, noví vzejdou zas.

A

každý rek náš jako starý známý,

jak píbuzný, jak soused, dobrý strýc, jej kladem se slzami ním pošlém na tisíc.

když padne, v rov a

vzdech

za

Nuž ke krbu! Tam k loui zas si sednem, tam celý svt nám bude pod krovem, ty dávné postavy si z duše zvedném tam bume zas jak tehda domovem.

Dražba.

Kraviku vedou

dvr

ze chléva,

plný, sotva že staí,

na prahu vdova omdlévá a skytá v

Dráb

»Pt

z

onmlém

plái.

drsných vyvolá

zlatých poprvé,

plic:

kdo dá

Na prahu zalká žaloba: »Mé dti, robátka milá.

víc?«

VÍTZSLAV hAlEK

Života naše zásoba,

—

váš chléb a jediná síla!<

Dráb

»Pt

z

drsných vyvolá

zlatých po druhé,

plic:

kdo dá

víc?«

»Otce smrt náhlá zlomila,

pt

dítek

pi holé

dlani,

a já se v práci schromila, kde vzít a doplatit k dani?«

Dráb

z

drsných vyvolá

—

plic:

»Šest zlatých po prvé, kdo dá víc?«

>Z telátka jsem ji chovala; když jsme ji na pastvu vedli, každou jsem chrupj žehnala, vždy z mléka dti mé jedly !«

Dráb

z

drsných vyvolá

plic:

»Šest zlatých poprvé, kdo dá víc?«

»Každou jsem zvedla traviku, mléko sládne a tuní, dti si sedly k ohníku a byly na pastv uni.«

jíž

Dráb

z

drsných vyvolá

plic:

Šest zlatých po druhé, kdo dá víc?«

»0 hladu a pec bezpení! Groš za sýr ukápne v schránku byly to doby svátení,

když zbylo na pomazánku.*

—

—

ESKÁ

^52

Dráb

POESIE

drsných vyvolá

z

plic:

>Šest zlatých po druhé, nikdo víc?<

Hrozná

to,

dti, siroba!

Šest zlatých za moje

muka!

—

Prázdna je naše zásoba tak srdce matino puká!*

Dráb

drsných vyvolá

z

—

plic:

Šest zlatých po tetí, nikdo víc!«

Zlatá babika.

Ta

naše stará babika

jen od pohádek mládne, tu zabzuí jak a

e

velika,

na rtech sládne.

jí

Až po krk v kožich

kamnm

jde ke a

zapjata,

a sedne,

hned má všecko ze

zlata,

jak na sluníku ve dne.

Hrad na vrch v

nj

zlatý postaví,

princezny a prince,

šat zlatý dá jim, z hedbáví,

a v truhly zlat mince.

Pan

má

král

v

má

spí v ložnici a

zlatou korunu,

oích mnoho

nemá

i

spaní,

na trnu,

rád svou paní.

VÍTZSLAV HÁLEK

Kol trnu švarní ti

od

panici,

zlata se lesknou,

král zvedá k nebi pravici,

má

A

dlouhou

chvíli,

tesknou.

jedou na hon, do

ptáek

kde

zlatý

kam kam

sedne, zlatou

lítne,

má

lesa,

bydlí,

svá nebesa, židli.

A jedou z lesa na louku, kde zlatá velka bzuí, tam kvítky v zlatém klobouku, kde vdýchnou, puí.

vn

A

jedou dál až po skály, kde zlatý pramen prýští, kde dívkám zlaté pokály se bílou rosou blýští.

Pak

les je

velká komnata,

král vystrojí

a ptáci,

dv

velky

svatby,

ze zlata

tam hrajou nové skladby.

A

když

ta

hudba

zahrála,

na sto dtí, nás babika však pozvala: »Jen pojte, zlaté smetí.* král pozval

Ty

Bh

naše milá babiko. živ

t

mnohá

léta,

sluníko nám všecky krásy svta!

až pozlatíš, jak

^^^^^#^f#^^«^

Adolf Heyduk. (1835.)

Narodil

se

7.

ervna

1835

v

Rycliniburcc,

studoval

technice brnnské pražské, byl po njaký as assistentem stavitelství a kreslení na státní eské reálce v Praze, naež roku 1860. odebral se do Písku, kde mimo jediný školní rok (1876/7),

na

reálné

škole

v

Praze,

na

i

po který vyuoval na I. reál. gymnasiu v Praze, od té doby nepetržit psobí jako professor a školní rada pi reálných školách.

Pro poesii význanými

rnezníky jeho

jsou jeho nkolikeré výlety na Šumavu,

již

ticliého

opvá

života

v knihách

Hoec a srdeaúk a Drortihec, cesty do Itálie, na kterou vzpomíná ve svých yHních zvucich (Básn 1865), na Slovensko, jemuž vnoval sbírku básní Cymbál a husle, na Krym a Kavkaz, odkud vrátil se s básní A'a vlnácli, a smrt dvou jeho dcerušek, jež básnicky oslavil ve .«vých sbírkách í' zátiší

a Zaválé listy. Básnická že Hcydukova byla až do našich skvlá a boliatá. Vystoupiv jako básník v letech padesátý'ch s Hálkcm a Nerudou, nezstal pes to, že básnický jazyk od té doby nabyl nové lehkosti a pružnosti, ani o krok za jinými, a verše jeho mají vždy všechen pvab a svžest moderní eské poesie. Pi tom pak nikdy nepestal býti Ileyduk svj, a osobitost jelio dikce, k níž váží básnická úsloví z celého bohatství jazyka spisovného mluvy lidu, dává každému jeho verši nesmazatelnou marku jeho autorství. Snivý a vroucí, umí pedevším uchvacovati tóny své srdené lyriky, která lahodná a zpvná, stejn krásn dovede líiti každé hnutí v pírod i v lidském srdci. Píse jeho jest prostá, výraz jeho jednoduchý, ale celek je plný nhy a citové hloubky a spojuje divukrásn prostomilost eské poesie národní s duhovými barvami umem'. Radostn jásavý, sniv dumavý elcgický

dn

i

i

ESKA

156

tón

stejn

šlehla

jí

sluší,

vroucnost

POESIE

v Nových cigáiiských melodiích vyaž v divoký, plamenný žár Než ani mužný pathos ani tveraivý a

básníkova

vášnivé smyslnosti. humor nejsou poesii

Heydukov

cizí,

onen bouí v jeho

ad

zpvech

vlasteneckých, tento zvoní v celé rozkošnýcli drobných obrázk. Jako epik vytvoil Heyduk teba

— —

jeho poesie hledati jest v jeho lyrice nDevokolik velkých dl vzácné poetické krásy a ceny. rubec, Bela, Sekeriiík a pedevším jeho pohádkov líbezný Ddtiv odkaz patí vedle ady menších jeho básní výpravných (Bohatýi, Dudácké písni) ke skvostm eské poesie, jakož lyrika pojišuje Heydukovi slavné jméno mezi Hálkem a Nerudou. Adolf Heyduk vydal tato básnická díla Básn (I. sv. (1862), 1865), Kariatidy 1859, II. sv. 1864, III. sv. Lesní kvítí (1873 a 1895), Cymbál a husle (1876), Milota Píse o bitv u Kressenbrunnu (1877), z Ddic (1875), Mohamed II. (1878), odkaz (1879 a 1895), Devorubec (1880), Dudák (1881), Za volnost a víru (1883), V záti.ší (1883), Oldich a Božena (1883 a 1893), Na že vrchol

:

Ddv

vlnách (1884), Hoec a srdeník (1884), Na pástkách (18S4), Pod Vítkovým kamenem (1885), Písn (1885), Bla (1886), Zaváté listy (1886), Obrázky (1888), Šípy a paprsky (1888), Na potulkách (1894), Bohatýi (1894). Mimo to peložil Heyduk Baumbachovu báse Z/aoroi^ a napsal hojn básní pro dti. Sebrané spisy Heydukov)' poaly práv vycházeti u J. Otty v Praze a obsahují dosud Nove ágátt^ké melodie. Ptali motivy a básnickou povídku Sekerník. Dílem v asopisech již uveejnil, dílem ješt v rukopisu cliová Heyduk cykly básní Sny královské, Dudácke písn a erná hodinka. Následující výbor uinn byl skoro ze všech básnických knih Heydukových, toliko k velkým básním epickým nepihlé(hiuto, ponvadž objemem svým vymykají se rámci anthologie, a fragmentm, pokud možno, hledíme .se v}'hnouti.

A. K.

•ír

lír

ADOLF HEYDUK

Z Cigánských melodií. (Básn

1859.)

Hoj, divoký jen cigán jsem sndé moje elo, jen hrubou vždycky halenu mé tlo bujné mlo! a

A

les

mou

nebem mým,

vlastí,

apku zdobí, a hrubé sob ruka jen ku zpvu gusle robí. a chvoj jen

A a

hebký mech je lože mé, hrom mi boží slovo;

a

pec

se láska vedrala

v to srdce cigánovo.

Vysko

si,

cigáne,

vysko ješt den už a ty

tiše

hvzdy

jednou,

kráí,

blednou.

Už ten den o stíbro lesy zas okrádá,

voda písn k jiné noci stádá. a ta

Ba už jestáb divý vylít na výzvdy, vysko ješt jednou,

—

snad to naposledy!

157

ESKÁ

158

Hoj

!

POESIE

víno dejte ervené,

já divoce chci víno pít,

ml

—

kéž bych poslední pohár ve své hrdlo lít.

jen víno

Že není pohár srdce tvé! — Krev lakotn bych v hrdlo lil, tak zniil bych ti život tvj a krví

tvou se

otrávil.

Z Nových cigánských melodií.

Já

sešílel

bych

radostí,

a blažený jsem za sto

boh,

že v požáru své milosti zas na

Kéž

klín

chovat mohu.

žár ten chopí duši tvou,

kéž plamen lip

té

s

plamenem

se vznítí;

vzplanout smrtí ohnivou,

než jiskrou v troudu

vky

žíti!

Jasné jsou tvé oi, žhavé rety, nedal bych vru za ti svty, za ti dálné svty, za ti nebe,

t

více než-li v

boha

vím

v tebe.

ADOLF HEYDUK

Pi požáru

159

mysli, srdce tísni,

modlívám se k tob vroucí písní; v pekle vášn shoím, spásy není,

mn

tebou-li

Rván

jsem,

m

muen

zni

spal mé, dej

není vykoupení.

v

divé lásky spárem,

m oka

ob

svého žárem,

žhavých vzdech

probodni mi srdce láskou

roji,

svojí.

Dech tvj jako jarní vánek duje, dech tvj voní, dech tvj omamuje, a

má

láska, jež tvé stesky tlumí,

jako mladé víno v perlách šumí.

Než vypní vášn pohár plný, v ader svých potop bílé vlny,

m

mé

šije

vi

utiš žár

mé

krve plápolavé.

kol

své vlasy plavé,

Poušt volný o, má váše ií kéž tvj dech

m

jako

kéž tvá plná ramena jako

boue

samum

m

— znií,

zhubí

lámající duby.

•k

Tor cell Torcello, ty místo milé, k v hájku

tvém

chci

O.

nmuž

spoinouti

—

toužení hej,

mne sneslo,

mladíku,

odho

veslo.

ESKÁ

160

POESIE

Tak; a zde chci spoinouti v utšeném chladu strom, dom. — moje mysl zatoužila k drahé vlasti svojí

—

mn dol, mn hebkých

Spoinul jsem; mladé stromky vrhaly tráv kývaly

a ty kvítky v bujné

listí

z

stvol.

Odtud k moi v nepehledné,

širé

dálky jsem se díval,

jehož nitro krásy, zhouby žádný ješt nevyzpíval.

Když

tak hledím, myslím, toužím

—

prsa

má

se

pozachvla,

ptáata

to byla

— písn — která dom létnout chtla-

(Jižni zvuky.)

Sen. s tží uvíte, tží uvíte moje zdání: zel jsem moe, nebylo však moem, od lagun až k ecku bylo plání.

Signorino,

s

—

Veer byl, a smutno na námstí, jenom msíc hledl matn dol, a

my

jsme se

já a vy,

A

já

má

tiše procházeli,

signorino, spolu.

jsem vám vypravoval mnoho, div na mne zela,

a vy jste tak že ten

ohe

vašich

erných oí

v srdce se mi vedral jako stela.

ADOLF HEYDUK

Divn

I6i

byste chtla

tak, jak ísti

horoucí a velké moje pání

vámi šastným, šastným v zlatá, do skonání.

s

žíti

lásce,

signorino

Vše na

co tam a

u svatého Marka,

stojí

dol

jste,

pak árným zrakem pohledla,

a

ohnm

jste

ti slétli

Velela

—

etla

jste

kon

jako stela.

kon

na

jsme

sedli,

na jednoho vy, já na druhého, a každý z nás, signorino zlatá,

ml

ješt podál prvodce

Na dvou druhých a

my

rychle

jeli

svého.

jechal žel a láska,

po

té pláni,

jsme letem orla šumným bez pohledu bez rozmluvy letli

—

Známé

—

kraje

ach, a co

vy a

s

nám

(Jižní zvuky.)

e=!ká poesie

II.

jeli?

drahá,

jezdec nejbujnjší,

námi

já a žel

zmizela

vlasti,

srdce mluvit váhá.

Nazpt zstal ti jen

mé

stání.

jsem nyní ve snu spatil,

mé

signoro,

kam jsme

víte,

spchali jsme do

—

jeli

ješt tady:

mj,

signorino;

láska!

—

O

—

té zrady!

—

ESKA

162

POESIE

Máj. Míj- Vše kolem obtuje, a strom z nitra bujných sil, statisíce živých svící

útlých

stonk na

—

—

vtvici

v žlutý plamen rozsvítil.

Ony

kouzla plné krásy,

chráme, znám je, znám, šeptem strom srdce heji a tvých svaty u veejí písnmi se modlívám. lesní

Ach, já toužím vyprositi perlu zázraných

tch

pál

krás;

bych všemu svtu aby písei pešla v žití a to

v

žití

píse

míti,

zas.

(Lesní kvílí.)

Hle, to onen zázrak jarní Hle, to onen zázrak

.

.

.

jarní,

slunce všehojící lék ze šveholu ilých z z

z

Teplých

vánk

mile oblétá z

pták,

divokého máku, jasmínu a fialek. rží,

chvoje,

z

šelestní

mou skrá, kfovin všech

i

vesu

ADOLF HEYDUK

plno

^^3

plno plesu

písní,

ozývá se v strá

i

plán.

Ba msíc tká a svijí roušku na stohlavý bor, a v té divné moci svtla i

vni

dýší prsa zkvetlá,

rozkoš záí

A

vlhkých zor.

z

co dávno mrtvo bylo,

kísí náhlých cit

rže kvetou hvzdy pak, svítí

vír,

zas, jež zvadly,

jež

druhdy spadly,

v sladký duše mír.

(Lesní kvití.)

Z knihy Cymbál a husle. Slovenina. Jaj, ta

e

slovenská

—

horský pramínek,

vínem žíznivému, pro chorého lék; útulná jak

vrné

dít,

k matce když se troudí a jak krásná, když v z

plné duše proudí!

Ach, ta vil

e

slovenská

pekrásný

roj.

—

zpván kách

ESKÁ

164

POESIE

slunékem je protkán bloasný kroj, stejnomrem vystupují z

kišálného toku,

na rtu plno sladkých žert, plno

slzí

Ach, ta

v oku!

e

úmrnost každé

vn v

její

slovenská lad,

slovo

plný sad;

pitlumeném povzdechnutí

bou

tajemných pání,

ale dvoje

v

i

bokv

Mát

nebe lásky objímání!

slovenina

plnou, milou tvá,

jako

má

Kristova

nad hlavnkou zá, je prsvitná jako rosa v liliovém

loži,

a tak hluboká

i

istá

jako slovo boží.

Ach, ta slovenina svatá ta

e,

—

to vím,

jazykem vru

není svtovým, jest-li

se však v nebi

andl

zpvem bohu vdí, nesmí on mu jinak zpívat než slovenskou eí!

ADOLF IIEVDLK

165

Ubohý rechtor. Chudák

rechtor peubohý,

samou psotu

zkusí,

vetché ruce, vetché nohy, ze

dne ke dni bez polohy

organovat musí.

— —

Dni u nho pátek samý v pátek vždycky nouze chléb má z ovsa jen a vikve, víno tlaí z vodní tykve na hod boží pouze.

V hlav mu

to klove, piští

jako houfec pták, v jizb tolik dtí víští

jako zrnek v hracho visti, jako v poli máku.

Na varhany klapky dali tsno skáí, slabých nohou pohyb stálý tuhé,

hnvem buchá na pedály, a ten zpv je k plái. Sobotáles nevyzíská,

koleda je holá,

chudiká

a že

je víska,

každý plturáek že

jej

Pi

»A

ote

ofe

stiská,

z póla.

grúf vždy poví:

ten rechtor

vyká !^

—

ESKÁ

166

dá-li groš,

POESIE

dá jako psovi,

že bílému grošíkovi

studem rudnou líka. zvonek

Divno-li, že

v

plá

vže

a bol se zmáhá,

vždy pi klekání

—

eže

že hlas jeho srdce

to rechtor, co v

otže

sáhá.

Divno-li, že srdce

zvon

smutné klepe klepy,

vždy cítí

rechtorskou bídu onu ty plny

i

ston

vrzající cepy.

Milosrdní

páni.

Domu spchal gazda, v hlav trochu, spchal od Prešpurka, do haleny s vtrem déš se vzpíral, stelná honila ho burka. Velkou chuas platil poselštinu, prázdným dom klusá,

s i

zahešil na budínské pány,

na soudce

i

Zvdli

—

to

do koby ho a že se

na

íiškusa.

chytli

ubožáka

dali,

mu ruce, nohy tásly, mu je ukovali.

k špalku

—

ADOLF HEYDUK

A

syn prosil: »Mjte srdce, páni,

šette šedé hlavy, vysmahne vám, vetché

má

už kosti!*

Odvtili: >To se spraví!*

A

mu: >Chlape,

abys nevysmahnul, zde s té

A

bu

u

zdi,

na lebku voda kape.*

syn prosil: >Méjte srdce, páni,

vždy mu

plesnivina

rsti bude na temeni hlavy

ekli: i>Vru, to

A

báa,

že byl tak suchý, vetchý

déli jsou

!>i

je jiná!«

že byl tak plesniv vetchý

báa,

ekli: »Tož nyníko,

aby uschnul, synovi již k vli, povsme ho na sluníko!*

—

Slovensko, ty ješt spíš?

Už roztál sníh s tch vrch vyvtralých, a dol kalné bystiny se ženou, Perun zase v mranech ernokalých svým kopím blýská rukou napaženou, i

tepleji slunce svítí níž

a Slovensko, ty

—

háj bujných na pou vesna kráí rzné svží kvítí nese v klín,

L'ž z

a

a níž

ješt spíš?

liSKÁ POESIE

168

zas plna

skáe

il

zpvu srn

chasa ptaí,

je ta

jelen v doubraviné,

i

a všecko hledá svoji rodnou skrýš

—

a Slovensko, ty ješt spíš?

Už

pišli ápi, pišly vlašovice,

a vše se navrátilo v svoje chatky,

už kvete hloh

i

kee

ostružnice,

což nevrátíš se k rodné matce zpátky? což naše jaro za nic neceníš?

Ach, Slovensko, ty ješté spíš?

U domku

tvého cizák javor see,

tak jako osekal už naše lípy, v sbor

mládce, šuhaje

cizí

ti

vlee

dvuškami tvými viln chlípí, hle, vlk se k salaším tvým krade a s

a Slovensko, ty ješt spíš

O, vsta, z

ten ztrácí

ó

ó,

mladého

pojd, už slunce k jitru

jitra

spchá,

a k

prchnout nechá,

chvíli

nám

své oko zvedni:

tak ruku v ruce šastni budem, slyš, ó,

Slovensko mé, procitniž!

Z knihy »V

zátiší*.

List.

Chtl jsem

m

srdce

li

—

není dlouho ke dni,

vk, kdo

nesmu pec,

blíž

?

psát, že v jaru tvého

vypuelo v rží

skvost.

oka

ADOLK IIEYDUK

Že V nitru jeho z cit pehluboká svou toužn pje slavík milostnost, že na sta bájí šveholí v té skrýši, že na sta poupat v zpv ten krásu

že nitro

le

mé

se

píšu jen, že

dýší,

promnilo v sad

—

mám

rád.

té

nad vše

A

chtl jsem psát, že srdce mé se chvje, pod nožkami vil se chvje luh, když jižní vánek v kadee jim vje

jak

nhyplný ruch, mého utajená síla vše písnmi by ráda vyzradila a kvítí budí v že srdce

jak vesnu

le

A

vní

prozrazuje sad

píšu jen, že

mám t

—

nad vše rád.

chtl jsem psát, že mysl moje hoí kišálové íši zlatá še,

jak v

jak jitenka, než ranní zmírá zoí,

—

Mojžíšv kdys hoel ke; chtl jsem psát, že celé moje žití, jak diamant se ve sta svtel nití, v njž slunce duše tvé zí odevšad le píšu jen, že mám t nad vše rád. tak jako a

—

A

chtl jsem

psát, že víc té nczabudu,

jak snící javor teplé jaro hor, že vyhledat

t

musím

v duše trudu,

jak Saul kdys harfy ladný rozhovor že byla že

jsi

mou

ela tvého záe hrob mi zjasní, temnosti na peru kla

by andl le

píšu jen, že

;

nejkrásnjší básní,

mám t

nad vše

—

rád.

ESKÁ

170

POESIE

MÁ PAMÁTKA. Pál

jsera

si

druhdy

ke a

být

pruží,

luzných krás, jenž v prsou porozvit

nhu

b)'

hodn šastným

peru ducha

a míti vše, co

dýchal retem plných rží

nemám

Kéž jedno

nic!

poup

—

jen

zpod kyprých listí srdci darem zbude, pak bez zápasu vyrvu ti je ven tvé svaté adro více zdobit bude!

—

Hle,

mj

v divém

strastiplných chvil

reji

lásky vínek zachoval svou vnadu,

on v svatvecr mne vábn ozdobil, ervánky den jarní pi západu;

jak

le s hlavy beru tento ladný skvost, nech s nekrášleným elem bloudím ta

všude,

purpurová jeho bohatost

tvé bílé

skrán

Však co jsem

více zdobit bude!

ml

jenž teplou slzou

?

Jen pestrý duše žal, v písn zkvítal,

oí

až život zbujením jich zarstal

a leskem rosy v blízký

rvek

kmital;

mi osud k hlav svál jak motýla list lauru k tše chudé na ten lístek, jejž jsem vyzpíval tvé jasné elo více zdobit bude! tu v náhradu

—

mn

A

slávy, které

Zda

i i

tato

zírá ví,

pvce

jsem chtl dobýt prv gloriolou zdobí

útrpn mu pod

?

?

obrv,

jak srdce v rytmu hrob

si

robí?

?

!

ADOLF HEVDUK

Le

Ne, vše je klam!

pi

pvcové

smrti

1'1

zašeptnou-li snad

tvé rtíky rudé:

Bh

mu odpustiž, ten ml mne rád Pán památku mou nejvíc zdobit bude!

Bu

r/.í jen!

Vždy pemýšlím,

písn vonném znní

jak v

bych, drahá duše, tebe zval

?

jsem v polosnní na planý šípek ader štpoval.

Snad outlou rží,

již

Však rázem myšlenka

hasne v

ta

citu;

jak záhadný by onen obraz byl

Tak mnohý

rži porozvitu

urval

a žasnul pak, že srdce ulomil.

Má

touha srdce zlomit nepeje

bud rží

dál,

mne

si;

dále blažiž sen,

a jako strom, když vesna skvost nai vsí,

mj A

bude

život tebou ozdoben.

starost-li

by trudem už

ti

adro

v mladé

slítne,

zakalila jasný zrak,

dív než bolu

má píse

.

—

to

lapne

slza v

ji,

jak

nm

mušku

se kmitne, pták.

Dej mi ruku.

Mlhy

se nesou nad

na jedle perle vsí,

hvozdem,

ESKÁ

172

POESIE

kos odmlel se za drozdem s hovornou ptaí smsí;

padá s buk, padá se sivých skrání v jeseni smutno je v stráni ženo má, podej mi ruku! list

vlas

teba opory,

Srdci je

píse jako

nho

se z

ztrácí,

kypré obory

z

ti

mlhami zastení

ptáci,

—

nikde juž zvuku

mi chladem

líce

ke

mn

chvju

zvlhá,

též blíží se

—

se

mlha

—

podej mi ruku!

Vlašovika. vlašovika malá,

Slétla v srdce

nem

hnízdo

si

v

z

podsnžek

a

chudobek

z

šeíkové

zlaté

vn,

A

tiše,

je spletla,

jemných vláken svtla,

íze slunka skvjí

jež se v zlaté tiše,

z

zbudovala,

Bh,

pro

nesplašte

—

jí!

jak mile vlákno k vláknu skládá!

okem smje

se a kídly vládá;

a jak krásný je ten švitor drobný!

každý zvuk tak milostný a zdobný

Vlašoviko

—

Osude,

ncch

slyš,

Lilo! jí,

.

.

.

Pro

nesplaš

.

.

.

se chvji?

mn

jí!

ADOLF HEYUUK

PED

BOUÍ.

Bolívalo, pebolelo, pfebolí snad jcšt jednou,

vždy

to dlouho nepotrvá,

chvilku jen

—

než

skrán

zblednou.

S Pánem Rohem! Už se stalo, nemohlo snad jinak býti, jsou to jenom nová slova v staré bájcc živobytí.

pohádeky, znám vás všecky slovem k

Bajky, zkazky,

slovu,

budu o vás pemýšleti v klidné síce na hi^bitovu!

Ty

však, cos je vyprávla,

nechej v míru moje elo,

Bh

Pán dej, až bolet bude, aby také pebolelo.

—

Zastesknutí.

Po Šumav odlo

zastesklo

se v blankytové

si

jaro,

ásn,

zlatým slunce paprskem jí píše na zelenou blanku kvtné básn.

ESKÁ

1'*

Píše

jí

je

POESIE

ervánkovou

krví,

kištálovc slzy do nich roní,

každý verš je písní skivánkovou, každý rým jak drozdí zkazka zvoní.

Každá sloka plna kypré plna

hvzd

a

arovného

ach, jen jednu takou

sob

pál bych (Hoec

vn, vzletu

vnou

zazpívati

.

.

.

píseíi

svtu.

a srdeník.)

T5r

Bratr Ivan.

Všech mnich Ivan nejzbožnjším bratem: když západ has' a východ planul zlatem, on na modlitbách trávil neustále ku poct eholy a k boží chvále.

Tu do

podveerní dobu od svatého hrobu, pi kahanv dvojnásobn zái kláštera v

vsel staec, poutník

a

skvost vzácný ukazoval v refektái.

To kniha ta kniha

byla apoštola Jana,

knh,

a

v prosté pouzdro dána,

v ní plno božských zjevení a krásy, že tem.

e

kdo

Ivan též

etli, zalily se

.

.

.

ím

asy.

hloubej oko noí,

tím vtší láskou k bohu srdre hoí;

ADOLF HEYDUK

e

^'5

a

doba dobu routí, celou noc; on nemoh' od knihy se odtrhnouti.

Tu k hostitelm poutník starý vece: Drah poklad ten, le svým ho nazve pece, kdo Otenáš se pomodliti moha nic nevzpomnl by jiného, než Boha. To každý

z

nás,

vážný pevor

le

nejvíc síly chová

—

—

duše Ivanova, nám pevn doufati jest v jeho vru, skvost drahý zachováme pi klášteru.

dí

Nuž busi však

bda

tedy, poutník zahovoí,

všem, kdo chabou duší choí

jen jedním pomýšlením nií slibu:

Pán propadnutím tresce takou chybu!

Tu

Ivan brat: Nuž

Pán híšný nech

sílí

mne

.

sta

vždy

tret .

.!

1

v ráz Ivan propadnul se

A

po kláštee plá

jen poutník laskav

se z

vle

vaší,

modliteb mých plaší; modlí se, však k žasu z

tém

k pasu.

a naíkání,

uklouje

skrání:

»Bh

milosrdný odpustil tvou chybu, vsta, zvstuj již, ím porušil jsi slibu!

A bratr prost jsa, s tesoucím dí Než »amen« doeknul jsem, jako tak myslil jsem: zda k oné knize to pouzdro k schování nám také

steskem: bleskem svaté dáte!

!

ESKÁ

176

Tu

rOESIli

starý poutník vece

—

usmívav:

Zde obé už a žehnal mnicha hlav lip myšlenkou se modlí nežli slovy! .

A

rozplynul se ve zjev oblakový.

ú

sír

ír

Z Písní.

Stbla

k nebi ženou.

Stébla k nebi ženou, v stéblech plavý mák, s

oblak v luhy padá

plesající pták.

Blaženo je všecko, niva, les

i

sad,

a ty, staré srdce, tesknilo bys snad?

Zlomena-li kídla

na zápolný nedbej

!

rej,

Pélo's ráno,

veer poslouchej Však v tch rzných zvucích poznáš zas a zas chvíti se

ztracený

i

jásat

svj

hlas!

.

1"

ADOLF HEYDUK

Dva stkvosty. Neveliká hvzdika, ale mile záí,

neveliká panenka, ale jasných tváí.

Rovny jsou si oba dva maliké ty stkvosty: samá krása, samá zá, ale

srdcem prosty!

Louení.

Tak

už se

louím

junáctvím,

s

už jarou bujnos ztrácím,

mé

mládí toí šátekem,

a já se neobracím.

Ach, nemohu se zastavit, nech jak chce na mne volá, a pec si na n vzpomene

ješt

ta

hlava holá.

n

A pec si na vzpomenou ješt ty kalné oi Ach! v dálce bílým šátekem .

mé

mládí »s

.

Bohem

.

<

toí.

Zmna.

Už

ta

naše láska

bledne, vadne, hyne, e-íká

poesifi II.

12

ESKÁ

178

POESIE

ruejem mých žal v širé

Moe

moe

vplyne.

nedoplyne,

úplavem se zmní: rozbije se v perly cestou o kamení.

z knihy »Zaváté Den

Tvému

ze dne chodím k

Den

listy*.

chodím k Tvému

ze dne

a stále ukláním se

loži

loži

níž,

a stále žal a stesk se množí, a

vždy mním, že se probudíš,

a vždy

T

líbám v ústa milá vždy Ti hladím zlatý vlas a šeptám Ti »Což moje Lila k svým hrakám nevrátí se zas?« a

:

Tvé skín, náiní vše srovnáno

je,

a panny,

ó jen spš,

a postýlky jsou bíle stlány, a istá díž

i

válek též;

a na stolku se všecko ó,

pojd a vztáhni

ó,

vsta,

kam

lehla

ó,

vsta mi

jsi,

sviti,

ruku

pro

z

již,

toho

neslyšíš

}

kvítí,

ADOLF HEYDUK

Tak dlouho

179

snad nevíš

s[)íš,

že scstárnul jsem o sto

ani,

let,

že prchnul spánek sivých skrání,

mj

že svád a sesinal že v

chzi chvjou

ret;

se mi nohy,

že k zemi schýlila se plec,

mj

duch

že

jak pták, jejž

O, poj, a

ve

tak je

peubohý

tsná

svírá klec.

poj

ó,

mne, jako

a dej já

mn

T ved;

ruku

muku

pro stálý stesk a stálou

juž k zemi klesám, slábne hled; ó, žít

poj,

nemám

já

více síly

bez Tebe, jsem slab a cho,

ó, smiluj

se a vrat se chvíli!

pij aspo

zatlait

mj

poup

Bylas jak

zor!

.

.

.

Bylas jak poup na kee hrudi, když dechem Vesny mile se budí; jaká to

nha, jaký

pro Tebe rží Bylas jak

kdy

úsmv

z jara

to ruch

nechtl mít

— Bh

?

myšlenky ladné,

pvci ve skrán padne;

duše má plna rozkošných tuch — pro Tebe písní nechtl mít Bh? Bylas jak pramen bílého svtla,

k hranolu

žití

toužn

jsi

létla

—

ESKA

smr

POESIE

vešla stínem v rodný

mi kruh

mít

Bylas tak krásná v útlém

svém

jako ta zora, den líbajíc

se

jíž

žití,

nití,

—

rosou skropený luh

pro Tebe

—

Bh?

pro Tebe duhou nechtl

Bh

sluncem nechtl mít

VŠECKO PEJDE

.

.

?

.

Všecko pejde, peletí mladost, radost, všecko všudy, jen žal po neví

kam

mém

dítti

a neví kudy.

Všecko pejde, peletí,

mraný já jen

píval, slzy trudu,

po svém dítti

celý život plakat budu.

VŽDYCKY JSEM

SI

MYSLIL

.

.

.

Vždycky jsem si myslil na daleké kraje; na kvtnaté behy, na palmové háje. Na

lva

samotáe, rajek miliony,

na zapadlá msta, na

Na vysoké a na zlatý

jich

zvuné

hory, na hluboká

zvony.

moe,

zámek na sklenné hoe.

!

ADOLF HEYDITK

181

Ted nemyslím, Bože, na to ani na ted jen stále myslím na Tebe, mé

Ted jen

stále

není-li ten

myslím, na zimy

rvek, v

tsna na

Není-li Ti ta

rakvika malá,

A

já stále

jak

A

mn

já

mne

myslím, že

myslím dnem

já stále

tsným

myslím

bys

jako já jsem inil, když

A

A ve

já

mé

srdce

myslím

Tvém

pálí zraky.

noní

i

chvílí,

Tvj

bílý.

mne k Sob jsi

pece

stále, že

ukonejší.

po

tžkém

trudu

obejmutí zase šasten budu

Jasno je venku

.

.

.

Jasno je venku, tuhý je mráz, s

vzala,

plakávala.

myslím, že se ve Tvé skrejši

já stále

plaící

vidíš taky,

mn

rubášek

stále,

vesny,

i

mi dímáš, tsný.

dn toho rovu leštného kovu.

srdce vadne, jak

není-li Ti

A

z

nmž

to,

zlato.

vysoká

msíek

v nebeském luze

svítí,

—

samý

hvzdnaté, plamenné kvítí; jak se tam asi v taký as

dti mé budou

míti:

jas

ESKÁ

Í82

POESiJi

Rád bjch se na ty luhy vznes', abych vás uzel, mé dti, na nich si milé hráti dnes, slyšel vás smáti se, pti,

vznáším se, srdcem v hrob jsem duch mj však letí, letí .

.

.

Pohádky. »

Babiko, milá babiko,

na

em

to sedíte?

—

rcetel-^c

>»Na svojí staré truhlici; copak zas, dátka, chcete r<« sTruhlici? ale babiko,

co jen to máte v té truhle?

otevte pece« jsou ruce slabé .

»Slabé?

.

.

.

eknte, co

.

.

»»Ncmohu.

a stuhlé.««

tak, milá

babiko,

tam máte >»Pohádky, milé dtiky, to

pohádky, když se juž

.

.

Tebas

aspo

*

ptáte. ««

vPohádky, ano, babiko, pohádky od víka ke dnu? babiko, my vám pomžem, ukažte,

.

jen jednu!

tu o té karkulce, nebo tu o mladém králi, neb o tom obru ve skalách, jehož se dti tak bály.

kles'

ADOLF HEYDUK

^83

Neb O tom erném medvdu, zakletém v sklenném hrad, nebo jak v prince mní se s korunkou blavé hád.« >»Nejde

to,

nejde, opravdu;

zvednu-li víko kraj hrany,

hned jako rtu mé pohádky strany.«« na všecky prchnou

mn

»Ale vždy, milá babiko, zahynou pod vaší svírkou »»Což pak jim nejde slunéko tadyhle od klíe dirkouPa* .

.

.

«

»0d klíe dirkou babiko,

mohou prchnout pec

tou

Ne ne!

.

.

.«

taky!

»3>No tak jen pichylte

k dirce ty všetené zraky. «<

Tma tma

je tam, milá je tam,

babiko,

v tom

nco

vázne,

dív tam snad byly pohádky,

te

asi

všecko je prázdné.«

»»Caparti! Což

kdy

lhala

jsem?««

»Ne, ale tohleno, víte,

což pak jsou Vaše pohádky v motýlí kukliky svité?

Ne

a ne!...£

V

».Mám

vás

pesvdit?*

kapsái klíek už hledá otvírá víko pozvedá le je tak smutná a bledá.

—

—

—

ESKA

Dti

se

POESIE

kolem babiky

v mladistvém skupily spchu; o zvstích ani pocitu,

nekuli vidu a slechu.

Ve truhle všecko na ruby s bratíkem obrací sestra; jakých to šat bývalých

smsice divná

Mnavé

a pestrá!

šaty svatební,

panenské vnce a kvty, babice s okem zavlhlým

chvjou

Smjí

se ruce a rety.

se dti: »Vidíte,

babiko, nejsou tam peci !« »»Ovšem že, prchly, ekla jsem, jsou to jen drobné jich vci! Vidíte, šat

mých pohádek

v truhlici urovnán

mné

leží,

zbyly jenom vzpomínky;

tak to už ve

svt

bží!

—

Necht mne, ale

.

.

.

«

»Necháme, dítky !«« »»No což pak jsem lhala,

byly by také pohádky,

kdybych vás do truhly

»My

—

my jsme

dala.««

také pohádky

dovádí chasa a skáe,

babika

mn

truhlu zavírá

.

.

.

se zdá, chudák, že pláe.

fObrázky.l •ti

lír

.

.

.«

;

ADOLF HEYDUK

'85

Pan uitel. Kraj tonul u veerní zái a usmíval se, trpce však,

lovk, jemuž kvapem

jak

stáí

a strádáním už hasne zrak,

u cesty topole se chvly, a ostrých vtr hbitý van rval listy, které ješt mly, a metal jimi do všech stran.

Den

náhle krátil se a stmíval,

kráel mimo ves, kde druhdy návštvou jsem býval,

já rychle

a

veselejším nežli dnes;

tu

pojednou jsem v chzi

mn

vtr

proud i

stanul,

plá a sten do ader mi svanul,

zdálo se, že

poslouchal jsem zamyšlen.

To

z

otevených oken školy

hrou na housle svj mírnil a stáí svízele a boly vsi staiký pan uitel,

žel

utkvly mi v nitru, když jsem doma v lože leh', noc celou od veera k jitru ryl srdce mi ten houslí vzdech. ty žaly a

Té písn dlouhé odíkání, již

te

žertem pro druhy jsem ml, pi podzimních vtr lkáni

jsem po

pl vku rozuml

IÍSKA

hoUHlerni jo (lilvno v

ktnc.t M

ócl

0(l[)(i('iní)iil

le

jdu

vždy (Na

hí,

a nU],

v

|)()/iliii

iiiiiiKi

li

tnyslíiii,

(lululkácli

l'()IiSIE

(IoIk':,

nlyšíin

jij

íc.

liiol)^',

lir;il.

j

K

r

á

.1

I

í.

i

(H5B.)

K\a\ |(fiiil

iiliciský

'\\>\>v,

*l'l>'iii

}a:

S

K();ii(

•/.

(•

iiuiHÍiii

'liiUiS

'IOIh'

|iíh'iii

/l!

Miiti'j

Kik"-/!!

J<;

A h: nu

l^iiryi

U(ijis'«diii(

ká

Nt4'^,

V^ítVdll-j

H

j;>i

(I)

)(

riili.in.ko

iMi

duláic.h

('o ini Iioniii

I

»

i

do |>i>

všiiiliivy, v.t .111,

iiii

ji

Ih

'^.1-

i

|i-

VI l>"(ivr,

(diiliisa.

lldtMII

liti

iiiiH i

K

tliiHii I

ryt lilo

tiit

("^iindii

hl.iv»\

liii

J.tii.t

JihtklU h

\ir(\\uhi\

ni

V(

pole

kofii\ii

/|iii|iM(ist

|ilciií.

zlou u pcnujii.

inihild

voji hli(''iiou,

\»ví.

(

mi

Kotoii

lc»u

piltkii

jiiliO

hliliil,

lili

uí iicni

|i(tiii(i(i

l;ii'ili

lliiiKiky h- jclio vt\n\\

|iil;(>vi;

l»i<íli

liiiiiidýnUý Jií.kr.i

Htiilc.

I

mvlídnýiiii slovy

Miit('j |).'iitiií

iiA iiiit

spli^

dlMIlti,

k toiiui:

^(t.^iuoiiltrnoii,

svoji íriiou.

iii-^lrtllú

lihl, l>v

mou

!"

ii^

liylt,

!

HKMHK

AIHM v

Pnos Ti

jcštc píšu jako ženich otci,

pijdu pro

nc-li,

*S'

—

moci!*

ni se Víii IHier

Zavolal král Jií íise pivni r.idce;

vjakže konat

Na

máme

v

uherski' té hádce:*

Kostka hnCviv;

to

zpupné káže

»Kj, jak

chut

(."hut, milý králi,

nie»>e v

pá?.e!

Vstíc vyjeme Uhriim, utkejme jako sokolovi' havrany

Vrhnmi-

se na

proC; chti

}.enou nnti

nO>

a

ty

pány

vrány. a

statei>iu''

liti"-.

paním ješt

ditC'!*

Ale statný Jií kleslou hlavu /veda: »Znám MatC^je lépe, zastrašit se nedá.

Co mu

prisHluMUi, /.adal

neustane;

kvét junácké krve ve válce mi skane.

Sta

pod meé hnáti mám K], vru k vli míru Katušku ilám dceru.

ladi^j

l>uh

ji

L

zas

elo studenou

chrafi!* a

Uhi do A

'

svnCi

li

IVeiipurku

mladou

kryl tllaní

ve/.li

paní.

í^nlikovský

list

ilruliy

Tvj Uyuce

králi

,

/as

Jiíkovi

mi spáchal í^kvídu; pít snad vodu?

lisic náhradou cl\ci pane tcháne, zle se hude

Dukátfi sto

nnti,

ne-li,

díti,

lUkáuu' se polem, spt»jence n\ám všude, (-(^

,

Matj napsal nevlídnými slovy

Trešpurkn

vinice mi zniil! fo?, nulm

a

.

-

Tvého hvio,

mým

iliii

diuliv bude,*

ESKÁ

188

Zamrail se

POESIE

yií, svolal

svoje rádce:

»Nuž, jak nyní konat v neblahé té hádce

A

pln

?«

hnvu

na to mladší Vilém z Rabí: snad Matj, že jsme v echách baby:

Aj, myslí

Vrazme na Maary jak

tur v stádo vlí,

než se na nás shluknou !« Ale Jií mlí.

Mlí, uvažuje, a pak zahovoí: »Klid a láska staví, spor a válka boí.

Kam

vzdor nohu šine, podžehá a loupí Drahý mír chce Qher. ale ech ho koupí. .

Dosti dal Bílh statku

Blaho rodné

jsem

Na A z

vlasti

mu

nad

dít,

je

jiné

rodu;

mi sváto,

dám mu

má hynout zem?

splnna

mému

a

.

vyhnem krvavému brodu.

výplatou se

dal-li

mn

.

také zlato.

budiž mír!«

tužba krále Matjova.

—

A

znova

zas hrdý Korvín s nevlídnými slovy

Kostolan

tetí poslal Jiíkovi:

list

Poddaný mj Blík oloupen je práv Jiím ze Šternberka statku na Morav. Zabral

mnoho

lánu, jež v

bez boje jich nedá, a

mých Uhrách

mn

leží,

o mír bží.

Nuž, bych na vždy smazal tu a jinou skvrnu,

Moravu

chci míti

Nedáš-li

zaberu

ji

jí

od hranic

až k Brnu.

klidn, pak v ele svých

také

z

lirna

po Jihlavu !«

dav

ADOLF HEYDUK

Zaškaredn Jií svolal svoje rádce: >Ej, zda uposlechnem hlasu zemkrádce

!«

Na to chmurný Tunkl: »Vru krásné pání! kik uherské vášn pešel v divé rzáni.

Le

už po

dv

my-li vojsko

léta sbíral

máme, má

Uher voje Matj dvoje.

král

Zaplaví nás krví, svolme tenkrát, pane,

aspo

nám

na as, jinak u Prahy

stane

Bleskem šleh zrak králv: »Pkná

!«

je to rada,

škoda, že Ti v boji sesivla brada.

Škoda, že Ti v boji sšedivly vlasy! sketa ustupuje, ale jonák tasí!

Neuiním nikdy ani zeti k vli, abych eské zem rozdlil s ním v pli. Co

mým

ale

zemi nedám,

mu

Já-li

vlastním bylo, dal jsem v

ji

zem

porvu na

patí

prospch klidu,

lidu.

díly a kusy,

brzy u cizinc chleba žebrat musí.

mu ji rozdám, kde nalezne druhou Nejsem jejím pánem, ale jejím sluhou.

Já-li

Zem

lidu patí,

tenkrát

A

má

vru

vojska

utkáme se

s

mn

jinak

ji

.>

svil pouze;

pomžem

si

z

nouze.

Matj teba na

nimi,

a

je

sta sbor, konec sporu.

Dív však, abych šetil lidu svého krve, mnou po rytísku bij se Matj prve.«

se

—

ESKÁ

POESIE

Nechtl lestný Matj, bál se tchána z míry: »Nepotkám se s Tebou, kacíské jsi víry.< Ne?! Tož Matiáši, mladé šeti hlavy; bohatýrský Jií spchá do Moravy.

Ba už kníže Jindich

s

Mikulášem Stelou

Uhr

jako krupobití do tvých

Jako hej,

táhnou od Hradišt k Brodu,

orli

a

místo vína nepiješ zas vodu!

Rozprchli se

klee

prosí

Uhi

Matj

jako

eskou

pdu

»My Ti odpustíme jenom

vlci šeí,

o

Jíru

;Už mi, pane, odpus, že na

melou.

pímí:

svdkem volám Boha, má noha.«

nevstoupí nyní,

nevtírej se za

v,

eského

a stále, krále.

—

Za to darujcm Ti teba na oprátce se Šternberským Zdnkem všecky eské zrádce.* Ale zpupný Matj v ošemetném vzdoru po roce se vloupil až po Kutnou Horu.

V ped porubán (Boh.itýi.)

v zad však

i

i

eši

zalehli

mu

dráhu;

znien prchal zbojník k Váhu.

«

ADOLF IIRYDUK

ernín.

Diviš

11621.)

Z

Chudenic ernín, šlechetný pán, po bitv na Bílé hoe

ped krevným soudem vzpoury že rozvlnil >Toužil,«

dl

byl žalován,

moe.

soudce, «by odboj se

zve

vpouštje do hradu stavy, za to trestán, proradný kmet,

bu

utnutím ruky a hlavy.

Dív

však tu ruku, za velkou

zbav mistr prstv z

lest,

palce;

i

nejmenších taká pokuta jest

stoupenc Bedicha

z

Falce.

ondy odbojník ten vzorem byl hradního sluhy, do Vídn posel bud vypraven Ale, že

o milost za výrok tuhý

—

Ve

Vídni o trest dlouhý byl spor, trvalo déle pl roku, nerad jen soudc císaských sbor podjal se takého kroku.

V

posled

>V

mj

list

milosti

pišel a Lichtenštcjn

pes íny zrádné

ernín ruku

všecko

—

i

prst pt

jen hlava

a

—

padne.

e:

«

ESKA

bu

Za to

POESIE

fiskem rozprodán

desky Ferdinand Druhý, v Rakousích Pán, statek, jejž vepsat dal v

z

milosti Boží Král

.

.

.

eský.

(Bohatýi.)

Drozd. Dne

píchodu noc vykávala v touze

a když se

blížil,

unylá a zvadlá

mrouc, místo sebe zlatcu rži pouze na jeho srdce kladla.

Tu pi nachové kráse slunných pršk ty's na strom se zjevil tajným sletem

i

—

na stepilém stromu toho vršku

vzros zvuivým

jsi

kvtem

}

Jak snivých houslí mluva dojímavá z tvé hrudi zkropené se píse chvla, a štstím vyrstala sosna tmavá, že tebe

hostem mla.

Zel na tebe jsem, drozde mj, sosnu, bych duchem zhlí, jak v jiskrnatých bodech i

zvuky tvoje vnikaly jí do po drobných jehlic svodech. ty

A vidl že od

sn

jsem, že mládne sosna stará,

koene do

že v nitru jejím

hlavy až puí,

upomínka

tvou ladnou písní zvuí.

jara

_

193

ADOLF HEYDUK

Tvj zpv

V

cit

divný vždy

mé

srdce vzruší

jak zapadlou bych bloudil mládí nivou,

árné housle

a

o mládí

zpívaly mi v duši

píscií tklivou.

Myšlénky steré v hlav se mi že sosna s tebou a

její

tvé

A

me

vnou

nitro

zvuné

rojí,

a s tebou

žije,

krásou pojí

melodie.

nelze ubránit se citu

—

tomu mých píval

tak tajemný je myšlének

mohou být jen z ty dív zpíval.

že housle

nmž

na

A

—

toho stromu,

jsi

na houslích-li v sladkých

zvuk

tísni

tvá mi slzy kanou; nkde pi nadšené písni

strun která pukne, v

mním, kles'

že

jsi

zrádnou stelce ranou.

(Ptai motivy.)

Ve zvíkovské

kapli.

Z Šumaviných bílých ader dv se eky taví, nad ekami dvma stojí Zvíkov,

pomník

slávy.

Nad Vltavou s

s jedné strany, druhé nad Otavou;

smutné létly upomínky dudákovou hlavou. eská

poesie

II.

13

ESKÁ

19*

POESIE

Také zde ás rodné slávy zrádn v sít lapli Smutn oi obrátil jsem .

.

k hradu staré

V

.

kapli.

Zvíkov

staré kapli na

v javorovém lese

velikánský svatý Krištof

Mesiáška nese.

O hl

vetchou, sukovitou,

podpírá se v chzi:

hru

temné oko

se zdouvá,

plno svaté hrzy. Klekl jsem tam na dlaždice s

orlíky a draky,

zašeptal jsem:

a

ty,

Svty

my

Pomoz, Bože,

svatý, taky!

se

letí

jako divy,

nehnem'

z místa,

pomoz, svatý velikáne, druhu Jesu Krista. Nosíš Spásu na vše strany, konáš rád a zdárn,

my eši ubožáci ekáme vždy marn. a

A my eši ubožáci ustavin hynem, sestup, svatý, mezi s

Pánaboha Synem!

bdné

:

ADOLF HEYDUK

Nejsme posud vykoupeni od pokuty vné — ó, jak by ti srdce moje

vroucn bylo vdné. Slávu tvou bych prozpvoval, slávu tvou bych množil,

kdybys toho Mesiáška u nás s beder složil. Kristova až áblí hlavu rozšlápla

by

pata,

vydudal bych z

rýžovného

tob

na

hl

zlata.

(Dudácké písn.)

U

knihy pohádek.

Zde ped mým zrakem již

ležíš,

kniho

jako outlý hoch jsem ondy et;

mám hru

ísti zas?

chvje

se,

páž poklesá, a

Mé

srdce

stará,

—

divn hárá, hoí ret,

zrak plane,

pec po tob

sáhá,

chce otevít a klesá zas a váhá.

Mé duši tak, jak vstoupiti by mla po dlouhém bludu ve ztracený ráj hned plápolá, hned jakby kamenla, hned jakby nový rodil se v ní máj, vše kvete v ní, jak dechem vesny nivy, ach ne, vždy dávno nevím juž v divy.

ESKA

A pece

otvírám ty

POESIE

hndé

listy

a dychti v

tu: Byl jednou jeden

ten dceru

ml

kdybych

jak u vlastního hrobu

má

a zase v knihu hlava

le

Byl jednou jeden král

le

tak se vede, stál,

se sklání,

nelze ísti pro slzy a stkáni

byl jednou jeden

není

již,

.

.

král,

mn

... O, dost,

.

.

.

.

znám

ó,

ty

zvsti

šastný písniká,

co místo rosy štstí

neúprosný slzy hnal mu v tvá — dál nelze ísti v oné list skrejši, vždy otevel jsem práv nejsmutnjší! žal

Zda pohádka, i pravda je to irá? druhdy rád a astokrát jsem et',

ji

le nyní mn to staré srdce svírá, skrá hoí mi a siný chví se ret a nemž' slovem od pohádky dál, vždy te a te: Byl jednou jeden král (Lumír 1886.)

Z

111

i

a.

Zima kráí do

kraje,

bou

jí

zahraje;

co v

mém

v

zim

pochod srdci

ondy

kvetlo,

sotva uzraje.

Zima vchází do sadu, stromy kvílí v nelad; kdo bude zpvem tšit za temna a za chladu?

m

.

.

.

-

ADOLF HEYDUK

Zima tká po

háji,

ptáci v dálku prchají;

tžce se o ržích

to sníti a

bude

o máji.

Zima spchá do

poh',

smutno, teskno v okolí; bojím se, co bolelo m, že

m

zase zabolí.

Zima bží do les po mechu a po vesu; a já nevím, jak to

žití

bez vás, písn, ponesu! (Lumír 1897.)

^O^

^^^

W

^^2^#^^^#^2s#^^S

Rudolf Mayer. (1837—1865.)

v

X ivotopisná

Mayer na»Nové Hospod« u Stránic (v okresu Plánickém) dne 13. íjna 1837, studoval na gymnasiu v Klatovech, potom práva ve Vídni a v Praze a rok po promoci zemel 12. si-pna 1865. Pochován jest v Loucími na '

^

data jsou velice skrovná: Rud.

rodil se na

—

Šumav. Krátká byla innost Mayerova, ale skvlá. Zablýsknul jako meteor, zhynul po krátkém rozletu, ale jasná kivka jeho letu pro vždy lapidárn vyznaena zstane na nebes eské poesie. Náleží mu jist jedno z nejpednjšícli míst nejen v družin »Máje«, ale vbec v eském básnictví. Odkaz jeho není velký, obsahuje však jen tžké zrno. Dkazem jest hojný náš výbr z malé knížeky »Básní«, vydaných Jos. Durdíkem r. 1873., kterouž bychom tu vlastn mohli otisknouti celou. Jsou to trosky nkolika vtších cykl, nkolika knih, v nicliž se Mayer jeví býti lilubokým a velice jemným lyrikem melancholikem, ba druhdy pímo pessimistou, Inajícím na podobných strunách jako Byron, Lenau a Leopardi. Ve zlomku Sefenussar nejvíce se blíží Byronovi. Ale ode všecli se liší zvláštní, mayerovskou jemností, která dodává tak neobyejnélio zabarvení jeho smutným tónm a která iní jeho drobné popvky perlami eské písn. Tato jemnost patrná jest i v hudební stránce básní Mayerových, kteréž pi všech cliybách proti pízvuku náležejí k hudebn a rliythmicky nejlahodnjším veršm eským. Pllavními sujety Mayerovy lyriky jsou tžké záhady metafysické, intimní bolesti, plynoucí z nich nebo z lásky ale i otázky národní a sociální (V poledne). Tžišt jeho poesie ov.šem tkví v písních milostných, vbec intimních a v básních na motivy z pírody.

map

—

—

A.

C.

«

;

ESKÁ

200

;

!

POESIE

Vcnost. Je divno venku, mrak tam na mraku, a vítr jak by stechu odnést chtl i

posel boží jde už

bu »Jdi,

my

Pánbh

dít drahé,

—

oblaku

z

kam

milostiv,

zaletl

rozži hromnici,

budem modlit spolu zde svíku postav a poklekni k se tu

a zdvihni

To dít a

ob

ruky k

stolu,

boží svtici.

kleklo, žena pisedla,

hroužily se v modlení.

Tak boln šeptá žena vybledlá, dtský hlas — to zvonk zaznní. Modlitba dtská v nebe nesená

a

jí,

—

andl

jak

zpvm,

slouchat mílo,

—

jak by bolem nylo oko toužn k nebi plamená. Ten šepot divn v dtská slova zní, jak v radostné se písn mísí stesk

však ženy slovo

-

a

—

ba

je to stesk, co její duší chví,

stesk, jejž

by

Ten

blesk tak

ach,

asto

a zas, co

nejlíp zhojil

plan

stíhá,

šlehá

smrtný blesk.

sem

co by rádo

a tam,

žilo,

by už rádo v hrob hnilo, bol trudným tmám

to zanechává

»Ta vnost! Bože mj, dlouhý

!

—

to as,«

—

tak šeptá žena v divném blouznní »v ní trpt •— trpt dnes a zejtra zas

nedokat se spasení. — Vždy bez oddechu trpt dýl a dýl, a bez oddechu štván být dál a dál, a nikdy

RUDOLF MAYER

a vše to za tak málo to bys

mu

Umlkla

—

oí

se

a z

híšných

mj

strašný trest,

chvil

—

bože, dal!«

tváe rukou zastela, finul slzí proud,

jí

te

dtská modlitba

i

201

doznla,

a ticho vše, až na ten boží soud;

ten venku

deštm vtrem

a a

astj vždy

a

mocnj hml,

okna malé chýše,

šlehal v

bouil, co snad snilo

tiše,

a bleskem naplnit vše bázní chtl.

—

Však ženu nezbudil

ta v myšlenek hluboké tak zhroužila,

se

moe

že

nemla

ba že

už mysli pro venek,

je živa, sotva cítila.

^Mamiko,

mám

modlitbou jsem hotova,

s

modlit ješt více?« matce jakby smrtí ztuhly líce, ta ústa zamkla tichost hrobová, jak by nad vlastním híchem chtla lkát. co

se, rcete,

A

Zas byla vstala smrtí zesnulá,

oí

a

jenom

z

nichž slza za slzou se inula.

A

z

byl

dít spíná po

jí

život znát,

ruiky,

ní

ty ruce hladí chladné, ledovíte,

—

ty líce suší horkou rosou spité

má

samo plné

»Mj

bože, jak

a tatínek v té

slzí

oiky.

tam venku

lítá

bouce nkde

blesk,

chodí!

—

nho neuhodí? — mám o nj velký stesk.

O, Bože, snad do

Kde asi jer — Mamiko, povzte

mi,

prosím vás,

zda bych tatínka ješt uhlídala

?

—

«

ESKÁ

202

POESIE

—

Že jste mu na tak dlouho odjít dala! Snad zabloudil a nenajde už nás!<

—

mé

»Ba zbloudil, dít

nám

a nenajde k

—

ba zabloudil,

cesty nikdy

jen jeden okamžik

jej

víc,

odloudil,

te nám

ho nepivede žádný vstíc! Ba kdybys celý život hledala, o nic rau nepijdeš i

lip,

od

nho

již

nikdy

zem

bude

až té tlait

bys v

—

blíže,

tíže,

dáli zstala.

je a pro by nesml k nám, pro bych nesmla být u ného?«

»Kde a

»je

mrtev

ted bol a

;>A je to

—

a že vzal

muka

si

život sám,

vn vn muen

ho!<

stihá

dlouho,

Jak ted nebohé dít spokojit?

Ten bh, by

neml

Ten bh, by

A

ta

—

být

?«

—

—

všehomira dobrota,

nj slitování? — pírod se v lásce

míti pro

jenž k

neslyši'1,

co dít šepotá

?

sklání,

—

málo rušené, venku bouí hromu strašný tesk, a v šero po komrce rozstené jak zoufalství myšlenka šlehá blesk. A na okénko bije deš proud, jak by to poutník o vpuštní žádal, ba je to poutník, já bych na smrt hádal jen

aj,

v chýši ticho z

modli, modli se,

nastává soud!

-^

RUDOLF MAYER

Matka a

i

bou

dít ruce

203

sepjaly,

burácí povždy strašnji,

ted objaly se a

te

>SIyšíš nás, Bože?«

zalkaly.

—

a

aj,

mocnji

ted vítr na pedsíni zahuel,

dvemi

tam pere, ním blesk se dere a vítr dohuel. >Slyším,« ted zavznlo

již

s

se vší silou se

vyvrátil je a za

A

ticho zas

—

—

—

ukonen

boží soud,

dvou mrtvol klidné zbožné usmívání jeví tam zjevn boží slitování a

vné

lásky

vn

živý proud.

V poledne. Na

pusté díln teskno

leží,

utichnul dávno kladiv ruch

—

jen kola ješt hríc bží, a stále žene páry duch;

dcko mu slouží —

ten strašný velikán jak

dá

lovkem

se vést,

jenž svoboden by sítil všecko,

na rozkaz na sta kol tu krouží.

V ohromném a

a

kotli pára

bouí,

topi klidné pikládá, se to v kotli, rourách spouí,

myšlenky tiše sepádá; klidným se okem v ohe dívá, jen nkdy mžikne — sebou trhne.

ESKÁ

204

POESIE

kdy zpomínka mu asi divá do duše strašný blesk svj vrhne.

A

tak dí pitlumeným hlasem: »Ty nahoe tam, tys mj pán, jsi bohat — já jen bídným asem,

nevážen nikým, sotva znán.

—

Na tebe

cti a hodnost kladou neslýchám le trpká slova; tvj život krášlen všeckou vnadou a mj to bída povždy nová!

já

A pec

kde mysl nesla

byl as,

lehce ten rozdíl že ty

leháš v

si

tížící,

mkká

a já na tvrdou lavici, že šíré statky patí

mou

ani hrstka

tob

zem

že v trpké žije ve

kesla

—

—

není,

porob

celé to práce pokolení.

ml — vná

Já ženu

ml

jí

škoda!

z celé duše rád, Já u nás vždy pkná byla shoda ji

a nikdá zlosti ani vád.

My

žili nuzné však oko její

A

šlo to

já

ramena

—

— penz málo, pec se smálo.

ona byla pilná, k práci silná.

ml

Já šetil, nepil,

doma sedl,

bych na nco se zmoh', uil se ledacos a zvdl já nebyl zcela

beze vloh.

—

RUDOLF MAYER

205

—

Já dlal [liány na zlepšení ach, jak zhusta dal nám dítko!

—

Bh

—

Co

—

kojila

— —

mní

se požehnání v kletbu

že za radostí

žalost pustá!

to stále vadla,

—

já dítko brzy pochoval

však ona den ode dne chadla,

a

jsem

lékae hned

jí

Já nechal práce

—

vzal.

sám

jí

sloužil,

nás léka vždycky tšil jarem, já

poád

doufal,

poád

toužil

—

až poslední groš vydán zmarem.

k tob útek' se v tom tys zaal krut hubovat, abych ji odnes do špitálu

žalu

Já

—

a radji šel pracovat.

Což naplat

—

muselo se

já se s ní rozlouil,

se s

pláem zala po

a ráno

— —

Odzvonili a odvezli

nu

— ji

—

státi,

však v noci

mn

ptáti,

bylo po pomoci.

pár prken

bez zpvu.

sbili

—

Já myslil, lítostí mi puknou v niem jsem neml úlevu.

V

díln jsem na piano jen

až

topiem mne udlali

veír jsem pitím a plány

Umlknul

mé

—

vždy vtší v

— v

ty

žíly

bušil,

—

lítost hlušil

asi

vzali

díln hrza

—

—

!«

leží,

kotli var a ruch,

ESKÁ

206

POESIE

by o závod kola bží,

jak

bsi žene páry duch. Však na to málo topi hledí, on klidn, beze strachu sedí, kus po kuse do pece hází nad ním se panstvo k hodm

jak

—

A

vztyiv

—

Vždy bdím Zda

bohat

mé

moc

—

jsi

— já

tu já

že's v

víš,

Jen ruky

topi volá:

se, zas

»Jen hoduj

tvj

pán!

jsi

bída holá!

a soud mi dán

jedinké hnutí

a krásný palác

schází.

se

?

—

—

sboí;

mníš, že jen páni smj' být krutí

k té cháte, co se posud koí

?

Mníš, že nepijde probuzení, že nepozná za krátký as,

jak a

její

pot se

tob

v zlato

jen v novou bídu zas

jí

A

z lidu

lid

není bližním

ty's

jen

—

ztratils ti

mní

}

srdce k

— jen

nmu,

strojem bídným,

zapel jeho e, v níž jemu znáš, ne mluvit slovem vlídným.

láti

Tak

slepá je ta tvoje pýcha,

že v lidu lásky nehledáš; nevíš, že v

a

cit,

Ty

jichž

z nich,

lovku hnv aspo jak

dýchá,

šetit máš.

šnek, tuk

jen ssáti,

pak odhodit tu skoepinu, co jejich ''iž

jest,

jim nechceš dáti

zrozeni jsou pro mizinu!

—

RUDOLF MAYER

Hoj! jak to v

kotli

bouí

jen ješt jeden okamžik

— —

a stejná záliuba nás smíí,

mé

207

víí,

——

vykoupení a tvj dik! žij ne všech to vykoupení,

Však

!

jednoho tyrana-li v

—

svt

ncní!«

—

Otevel ventil klidn sedne zdaž nad sykotem tím pán zbledne

?

Ze Znlek noních. I.

Tajemství velké v hvzdách uzaveno, duch nemže, dokud ho zem k sob vine úže, a dokud z podálí jen zí své vno.

jež vyzpytovat lidský

Kam

cesta má, a co mi usouzeno,

až smrtí zvadne života mi rže,

zda budu v dlít

Ci

v íších,

rže

sob z

dokonalé

bže

kterých vyhnaná

odkvete, by

opt

jsi,

zmno

?

—

zkvetla,

pak a opt vykvetala? Tak ptám se hvzd nmá jsou

a zvadla

—

A

jejich

kdo rtách ísti umí, tam nevidná ruka vpsala, kdyby peet', tomu porozumí?

v tajemných

zdaž, co zdaž,

—

svtla.

ESKÁ

208

POESIE

II.

Tak divuplná noc, jak vclekrásná,

když nad tou zemí tichnoucí vychází, nesmírná jako moe beze hrází, v

nmž

lodí sterých

z

záí svtla jasná;

kdy ku zemi se skloní tmavoasná každé kvítko slzný démant sází a šírošíré svtlé stíny hází, a v

vše vábíc na svá

—

adra mírospasná

když všechno v snivém polosvtle plyne: tu v srdci sladko mi a pec tak bolno, že nevím, bol kde zaal, slast kde hyne;

snní myšlení mé

v pedivné jak jíž

taje:

svtlm noním, tak mé duši tušení vného míru vlaje.

volno,

III.

Milenko má,

ty noci tmavá, tichá

—

tak jemná, jako bys jen blažit chtla,

pro všechny boly hojných ztiš

^

Má duše se

lék mla,

srdce mé, jež v divné touze vzdychá.

marn

jen ty's

jí

snad, že na

po soucitu

—

hojící láska

jejím

na

ni

z

svt pišla

lichá

ohlížela,

snm

jsi

rozumla

tebe dýchá.

—

RUDOLF MAYER

duch mj hárá, a pravou vlast, toho lid mne kára.

tob

Nezkojnou touhou k v tvých

hvzdách hledá mír

zde boj

mu

—

jen

a

z

Milenko jediná, mne pisouzená, obejmi mne, nech poznám lásky slast smrt spojí nás, a ty jsi moje žena.

^

—

ú

^

Písn v boui. Nebe z

mluví

mrak

hrom

hustý

déš

hlasem, se

lije,

pod lípovými listy chvjící se ptáe kryje.

a

svt;

Jak to divno na tom

ptáek na

lístku

má

dosti

—

a to srdce lidské nemá,

kde se skrýt

ped los

zlostí!

Šerá noc a truchlivá, chmurná, jakby plakat chtla, a vichice boulivá v jejím bolu

Ticho

—

onmla.

slyšet

mrana

jít

nebem a myšlenky duší: pesta, srdce, boun bít, tluk tvj noní poklid ruší. eská

poesie

II.

1+

ESKA

21«

Pesta

POESIE

pro své ráje

lkát,

pírodou bol vtší vane; mžeš v hrob klidn spát její

bol však nepestane.

» Miluj!* šeptá slza deštná,

hrom však »nenávidj

!«

praví

;

—

a to srdce, slabé srdce,

obojího obraz pravý.

—

Mnoho, mnoho milovalo samo sebe, nyní je to srdce moje jak to hmící bleskné nebe. jiné víc než

A pec musím

zaplakati

nad tou brzkou jeho zmnou; jest mi, jakbych milovat ml, až mne ve hrob chladný vklenou.

Nebe

z

mraen déš svj mrany lítají,

hustých

žhavé blesky

lije,

jakoby se v dešti zchladit chtly,

sem

a

tam se proudem

Vítr, vstav jak letí

démon

mrak pláštm

a burácí,

že byl o

z

míhají.

pekla noci,

zahalen

drt vše, a kií, svj poklid ošálen.

RUDOLF MAYER

A mv

slovm slouchá, bleskm hmjícím

srdce jeho

slouchá dešti,

s tajnou bázní živlm pizvukuje, živlm na svj osud klejícím. —

Ze Šumavy. Jak pomníky nade hroby

nebo jak sirotci v smutku temné sosny tvoje, vyrostlé jen ku zármutku. stojí

Vyrostly jen ku želání, k

mlení

a slzám tajným,

vyrostly jak srdce naše

k

bolm

velkým, touhám bájným.

Nad tehou kdy zpívají si pece

vítr vane,

sosny,

ale nás už pipravili

o

zpv

—

brzo snad

ú

^

i

o sny.

-k

Písn. Tys se.šla

jak

andl z jiných íši temno srdce mého,

jak v

kdy hvzda

na dno

moe

zlatá klesne

hlubokého.

211

ESKA

Tu

ji

POESIE

tmavé vlny

ped svta

halí

a nebes mocí,

dumy znjí ernou moe

kolébavé lichou,

Kolem nad vodní

nocí.

ní vykvetají

blolící,

lilje

líbajíce

pehoroucn

hvzdu

láskou se chvjící.

t

v objetí Choval jsem nevinnou jako dcko,

mnohé a ty's

ti

báje povídal,

vila

všecko.

—

Tvé velké oko záilo

snad hledlo v ty ráje, neb když ted do nich pohlednu, jakbych

e

A by

život klamivý

mé

i

víry

kdybys iá bych

zas ty báje.

—

hloubku zmil chtla povídat, te všecko vil.

je

Nade námi

lítala

sivá holubice,

plaíc hnízdo hledala snad i mnohem více.

—

RUDOLF MAYER

My

sob

se tiskli k

mrano

níž a níž

pikrov

se jak

Hvzda

blíž

—

až do zadýchání

a to

213

sklání.

lásky padala

—

klesla s oblohy,

mne

a kolem

letla

ve svt ubohý.

Šastnou

Ona

cestu,

trpká cesta po ona zhasnula.

Vil na

hvzdo má!

ztrnulá,

svt

jsem, jak se

vné

—

vívá,

milování

Boha

a na nebe a na a boží slitování.

Ta a

láska z

Bh

s

svta

andli

uprchlá,

dímá

—

a brzo-li se nezbudí, já

budu dímat

s

nima.

Ba je tu v svt radostí, pus jen se do toho, krásných zde a lásky

kvt

pemnoho.

na

tisíc

21+

A

ESKÁ

POESIE

t

zabolí,

srdce-li

zazpívej jak ten pták

puká

a srdce-li

ti

vejskni a

umi

-

už,

pak.

it

Srdce, moje srdce, což

jsi

se zmnilo,

jako bys všechen bol

moe

do

hodilo.

Hodilo do až

vtík

moe —

zaduje,

vtší ti hoe zas nad vody vypluje!

Má již

hoem

duše,

—

sklíená,

neví, co je cnost, co hích,

neví, zda láska jež pro

t

plamenná,

hárá v prsou mých,

bezúhonné chvní, neb tžké, híšné provinní.

je isté,

Však

ví,

že nejkrutjší trest,

jenž velký

by ráda ji

za ten

hích kdy

nesla,

hích

by

ml

i

sledoval,

vést

v pekla pal:

neb by vzpomínka. Tvou že jí nebe stokrát nahradila.

byla,

RUDOLF MAYER

2l5

Stíny veerní. I.

—

ani vánek nezachvívá 1 icho svadlým listem na strom visícím, sosna mlky ku nebi se dívá, tajnou prosbu v oku svém truchlícím.

—

Po zemi je pusto suché listí jenom leží na tráv chadnoucí, krahuj jen, se nesa po koisti zticha,

letí

jako smrt vanoucí.

Mlha po nebi se už

i

rozloživši,

na zem dímající padá,

smutnou rouškou hory zahalivši, nyní tiše dolinu opádá. Nikde hvzda žádná nevychází, svtélko v bain zhasíná všechno v temnjší vždy noc zachází a mou duši k žalu pipomíná.

—

i

Což by lidská duše neztruchlela, když tak trudno, mrtvo na té pláni jakby láska boží a s ní

nadj vše

povymela a smilování!

11.

Nad

tebou,

rže

vadnoucí,

temný veer vyvstává, listem ubledlým hasnoucí si

ervánek pohrává.

ESKA

Kvtem tvým

POESIE

dech noci vane,

šepot jeho truchle

zní,

kdy listí opadané o svém hrob hovoí.

jak

Nad

tebou,

rže

vadnoucí,

smrti

mrak

se skloiujc,

má

duše

t

a

horoucí

láskou, rže, miluje!

lir

TÍr

Nešastné pítelkyni. Neíkej

více, že je

Ganges svatý!

Byl svatým, dokud o a z iíader se

mu

ten lásky kvt, už

On

z

svobod vzhru

lotos

vnou

plynul

—

vinul

láskou vzatý.

modrých vln na blankyt na hvézdnatý

se díval tiše

—

láskou

mel

kdy na nj hvzdný se chvl a slza skropila pel a blah,

a hynul, svit se inul, zlatý.

Však ted se s nimi koupají bramíni, v Gangesu vlnách híchy umývají a krásný, svatý jejich život špiní.

te a povždy smutný, kdy se hvzdy na nj usmívají on tiše lká a pláe v Ganges rmutný. Bez lásky lotos

i

—

RUDOLF MAYER

Ty's

mi,

lotos

ty

kvte nad

vše milý,

moje myšlenek svaté zdroje,

jak rmutný Ganges je to srdce

mn

zkalili

—

a tebe o tvou lásku oloupili.

Smutn

se zraky naše pozdravily,

když ponejprv jsem hledl v oko tvoje;

dvou

srdcí plných bolu, plných boje,

to slabé, hasnoucí snad jiskry byly.

Kdy

srdce moje bylo isté, kdy plála nezklamána, nám byla zamknuta k poznání brána. Ted žijem oba k záhub už jisté, nad námi šumí asu kídlo plaše: všechno štstí naše. a spolu plakat Ó, žel!

a láska tvá

—

moc v tvém oku uslzeném, by v nestvoený svt se díval, a zrstal svt, kde jeho zrak prodlíval, a šumí les a moe temným stenem Divná

A

to

Bh

jak

mn

len

to v srdci puká,

za

lenem

se chví a boí, jako jarní píval to z krásných

sn,

jichž nikdy

jsem nemíval,

zkvétá a voní v srdci okouzleném. Já slyším vlny šeptat písn milé, a z dáli vonných cedr mocné vláni, a ptactva

jak

zpv

a

kvt

svta stvoení

a jest mi, jako bych a s

oddycháni;

to svatá chvíle,

ml

celým rájem tím se

ráj

tob

ti

stvoit

koit.

ESKA

Fa

POESIE

palma v listv plném kvtu ku obloze vznesla

štíhlá

se pyšné

z chrastí

a na vše strany rozpjala jak vesla

své

A

listy

lo

jako

u rychlém

chtla veplout do neznámých svt, ji touha nesla,

kam temná, pedivná však tžký svt — a kdy 1

letu.

lo, tak

stojí

mém

v srdci

jako plachta skleslá,

listy kloní

pedivná palma

a temné, truchliv zní septy

jak na

t

mé mdlou

V

hlavu

svoji,

spánek jeho písn vpjí,

žhavé rány tvé se

a

vzešla,

její,

zpomínka, jak touha pešlá.

ráj

Polož na srdce v sladký

v hntu.

ztiší,

zhojí.

tvých adrech bydlí holubice

a srdce tluk, to

její

oddycháni

a srdce vzdech, to její žalování

zkazka,

již

v dálku sestrám

bílá,

—

svým

posílá.

—

A duše tvá to krásná, tichá Víla, na míst v hájích svých se v tob chrání, a její dech a

její

hled

— zefyr myrtím vláni, — to rže se rozvila.

V tom svt ve

závisti jsi jak

svt úsmšk

jsi

svt

jiný,

láska pouhá,

jen žehnat umíš, kde se každý rouhá. Já seznal

svt

a seznal jeho viny

—

jsem mdlý a nechci ústrky odplácet, radš v objetí tvém láskou vykrvácet. it

RUDOLF MAYER

Netš

vný

sídlí

bou

jen a

míru

—

zchadnul

Mn

— jenom

nezstalo nic

mj

bol, jenž je

hrob

temných

a z

zbudován,

srdci

pekla noc, kde klam, kde klam jen

a hluboký

A

nerozvije,

byl vichrem odehnán,

mém

a lásky chrám, v kles' v

list

stan,

zmije.

lítosti

Mých ráj kvt máj žádný

pe

bije,

bol je dán,

nm

a nikdy nebude v

tam

mi v prsou

to srdce, co

útchy mu

bez

volá

ruiny,

ochvívá

sn

mých

drahý bol ten nikdy nezahyne

stíny:

——

Jak les šum, jak vlny duma snivá, žal v máj se vine! jak hrob

nmý

i

Báj. (AUegorie dle cizího motivu.)

Já

divnou,

a vždy

pedivnou píse znám

si ji

pláem zazpívám — hvzd roj vychází, kvt se rosa sází.

na tichém nebi a v ospalý

—

sotva že dýchá háj, Je ticho a eka šepotá starou báj to

a

A

—

známá žena

smutn

zas

sedí

daleko široko hledí.

zase zpívá ten

a místo

tam

slzí

pláe

známý zpv krev,

žije.

ESKA

a zpívá, a

pláe

pláe bez

—

ustání

—

zpívá k zmrtvých vstání.

zem

Zpod

POESIE

jakoby temný vzdecli

ve snách se pozachvl tuhý mech,

vtev zlehounka sebou a

kývá,

trne a spolu zpívá.

listí

K o z á c k á. Až

nás jednou nebude,

pijdou

lidé jiní,

bez srdcí a bez

šavlí,

v poutách, k boji

A kde

líni.

pána nebylo

mimo smrt

a vli,

budou kázat budou kázat

cizinci,

Budou kázat

ocelí

a

my budem

aniž

kulí.

—

spáti,

možná do boje

pró svobodu

vstáti.

Budem skípat zubama, šavle tisknout v psti, z

každé rány krvácet

pro své zašlé

.štstí.

—

RUDOLF MAYER

Zajde, vyjde nad tebou

mnohá hvzda

Bh

zlatá,

zda tvá volnost

ví,

též,

Ukrajino svatá.

^

ír

Z ráje! Tys mne

z

lásky ráje vyhnala,

abych bloudil šírým svtem, hledal srdce mír a spasení, hnán vždy upomínek hnteni.

Toho ráje neželím, vždy zde každý kvt uvadne,

Budiž!

a co nezvadne, rozkácí bou nebo vkem se rozpadne.

Zde o z

ráji

—

snít

nhož bolem

nás

jednou

již

marn Vím

z

—

ráje

máme; vyhnal

Bh,

hledáme.

jiný ráj

to

tof velký blud,

kát se

a tvé lásky nežehm,

pro ni plakat

—

novým híchem!

vzpomínek hlasy truchlivé zmlknou brzy v hrob tichém.

I

Ale jenž

pes hrob bol ten setrvá, mne pi vzpomínce jíme,

pravého že ráje vyhnanci, se i ze sn vyháníme!

—

ír

-ír

ir

ESKA

POESIE

Melodie.

Mou ta

a

duší bolný

nápv

zni,

píse dávno dozpívána,

pec mi oko

zaslzí,

a srdce bolí stará rána. Já takových slov neslyšel a sotva nkdy slyšet budu,

k nimž bych ten nápv ten

nápv

plný, plný

zpívat

sml,

trud.

Jen smrt snad taká slova zná, vždy mroucích stonm naslouchala,

nápv ten mi znl, když nešastná láska umírala.

a

má

Zhyneš! Zbloudíš, oklamán jsa citv od návalu, klesneš, jako

hvzda,

s

nebe ideál,

zchladneš ledem necitu a netcnosti,

zhyneš v šírém, pustém

moi

skutenosti.

A nad skonem tvým se vlny nezarmoutí, vždy jen plavcem neumlým budeš slouti, a

nad hrobem tvým to

že's

v

nm

moe

nezapláe,

zahynul jak mdlé od letu ptáe.

RUDOLF MAYER

223

Z fragmentu »Sefenussar«. pec

nevidl a Já tebe

t

znám,

ty velká, tichá, strašná poušti.

kde smutno vše, jásot sám, kde nadjí se život spouští, kde bezradostné živoení nedoufá v nic le v odumení, a nikde kvt, ta oím lahoda, nevítá novv' plod jak píroda by smutek mla pi tvoení, i

—

že

nemá

srdcí

Ty's dsná!

k potšení! ti neutee,

Kdo

ten smrti v jícen oudy vlee, ty

dechem horkým hrob

jej

mu

daleko

lidí

sup na

vky mu zave

otrávíš,

spravíš,

oi,

a vichr na rov písek stoí.

Tak

leží

tam neoplakáni,

na jejich hrobecli trávy ani, žádné tam kvítko pro potchu, by krylo smutek vnadou svží, snad hnát co pomník že tam leží tvé zvdavosti ku jen v noci

teskn

posmchu, vyje šakal,

jakoby pro ty mrtvé plakal. Jak málo tch, o kterých jtosud se jméno zná a jejichž osud se v pozdních ješt dobách

a v

pam

potomk

želí

se vtlí!

ESKA

POESIE

—

Kol mrtvé ticho

chvní,

ani

jen hrozný spánek beze snní,

neb pouš — to moe zkamenlo, by tady práchnivlo,

vn

a co zde vln, je každá

vždy

nmá,

mluvu nemá.

ani barev

Zídka že ke na sám mrtev mrtvý

žluto pláni stín

tam

sklání,

jenž bez pohnutí zemi kreje,

a

chladu nedopeje.

stíní,

Zídka že oblak nebem jdoucí svj obraz kreslí v písek žhoucí,

mlky

nad tebou oblak a

mlky

pluje,

jeho stín se snuje,

on nepivítá, nepozdraví, na prosbu tvou se nezastaví,

on neumdlí, on nepispíší iak duch jde pustou smrti

Tam

ješt kou?

kdožkoli uhasni!

jsi,

— íší.

Je pozd již

—

co posud bdíš,

Zavi mdlé své oi,

tob andl míru kroí, pote ti víka ernou mastí, snad k

bys ve snách

zdané

užil

slasti.

—

Bolestné však-li zpomínání se upokojit srdci brání,

a

slza, jež

jak vlna

se z hloubky zvedá,

víkm

uhasni! Snad že

klesnout nedá s

ohnm

tím

zpomínek plamen zajde v dým, snad pijde zapomenutí,

RUDOLF MAVER

225

andl temných nocí, vyschnou jeho mocí,

ten smutný a slzy

jak

hvzdy

v nebes klenutí.

—

Oasa pouští rozložena tak asi jako kapka tak

vnadn

moem,

jako mladá žena

hoem,

netknuta ješt žádným tak

v

krásn jako

nmž

srdce

její,

lásky touhy k

svtu

spjí,

každém koutku nadj puí — kdo nadji to srdce uí r Tam palma nco hvzdám šumí, snad jsou to poušt smutné dumy, neb hvzdy jimi roznícené a v

zdají se býti uslzené.

!"\^

eská

poesie

II.

15

^s^f^^^s^^^^e^^^s^e

JiLjí

Vratislav Jahn. (1S38.)

1838 v Pardubicích. Z mládí byl (Národní Listy, Obrazy života), pozdji oddal se uitelství, byl professorem a pak i dlouhá léta editelem vyšší reálky v Pardubicích. Nyní žije ve výslužb v Praze a ídí .^koly vyš.šího uelisl ženského »Minerva«, úastn se horliv všeho ruchu na poli liteJako básník vydal rárním, paedagogickém a vdeckém. Jahn »Naše mohyly« (1861), »Rženec« (1862), Sibyllinské vštby« (1862), a množství básní po asopisech rozptýlených, které posud ekají souborného vydání. Jahn jest didaktik ušlechtilého zrna. Nkteré ballady jeho jsou pozoruhodné, rovnž jako vtší epická báse Sam 0'Brien (Máj 186 1). Jemnými tóny vyznívají jeho písn za mrtvou »Miluškou«. Vdecká, hlavn popularisatorská innost Jahnova jest rovnž obsažná a mnohostranná. 7. V.

Narodil

se

inným

I2.

ledna

v žurnalistice

Z Ržence. Atlantis krásná, pravdy íš,

mnohého k plavb

a k

žene,

pístupu vlny rozbouené.

stále brání ní

Smrt

le

z

lovka

tam dovede, pozemského ticha

ESKÁ

228

mu

POESIE

nezavítá ona zvst,

jen ve snu o ní slýchá.

Ve skonu

mnohý

o ní

po

a prorok

sní,

ni blouzní,

a vzdechy jeho vášnivé

nad temnou krajinou

A

zní.

všichni o ní hovoí,

a nevidl

jí

vždy by

i

zas

A

—

žádný pro

ni našel se

nový Jidáš zrádný.

a

smrt!

žije

koist svou

mezi námi sbírá, by mohl vzrstat nový svt,

již

a jásat

Co

nová

víra.

asu

shnilo v

víení,

co v lidu zpráchnivlo,

bu

smrti dáno bez želu

ím

bez ducha

Nech smr

nám sklízí

již

—

tlo.^

minulost

jak suché v háji klesty:

jen k budoucnosti vedou nás

sny naše, naše cesty.

Musíme jako v

nmž

ze smrti

z

prales být,

pdy

temné, prosté,

dávných život

jen bujaejší roste.

T^

T^

ir

Mé

229

JAHN

JILJI V.

Milušce.

chodím jak bez ducha, chodím jako v snách po tchto nekonených,

Já já

pec Ty

krátkých hodinách.

noci k

nepckání

ve strašných úzkostech

—

jsme pece tvj slabý ješt dech. a slyšeli

A

jakou dychtivostí

s

na velkém oku tvém

utkvly naše zraky ve hnutí nesmírném!

Tvých ústek šepot jemný vždy po pestávkách znl, jakby nám cherub v duši útchu rajskou pl. Jak dlouho, odcházeje, jsem ješt na zel,

t

že na posled to bude,

jsem,

T i

unes'

na

že že

bda, nevdl.

mé

andl

smrti,

srdce sáh',

chodím jak bez ducha, chodím jako v snách.

***

ESKÁ

230

Ti

Ti

POEvSIE

jezdci.

jezdci pádí z Kostnice,

jak by je štvaly vzteklice,

spch

a jejich

a jejich vztek

teskn Rýnu jek. Zpt do ech mužové ti jdou, zpt s pomsty vštbou strašlivou. sprovází

Hlas jejich jako jen noc

te

mu

bázliv,

odnáší

boue

lká,

slouchá divoká;

te bujn

vítr dál

zas

ten hlas.

,0, Jene! lípo skácená,

kam prchne vrná velka

tvá.^'

»Tak pochována sláva tvá, a ty chceš mlet, vlasti má?«

»»A mám

jen hrstku popele,

v ní nesu nástroj mstitele;

šlehne plamen divoký k boji vyštve otroky. «« Tak tetí z nich se hrd smál a s bleskem v závod pádil dál: z ní

a

a

eky plá

a

vtr

kvil

se jeho hlasem probudil;

jen jejich

tam

píse divoká

hlídá hrobu proroka.

On sám

však v nový dal se

a s jezdci

let

spchá do ech zpt!

lir

Kest Nad

3S1

JAHN

JILJÍ V.

sopky,*)

jezerem sopka

hrozí,

dumá v nezkroceném pychu jako opuštní bozi, jak nad rájem

démon híchu.

Lomcuje tou krásnou zemí, kteráž plna požehnání

roucha bohatého lemy

moe

do dvojího kteráž jak

svt

dvojí

sklání,

most nad propastí ten spojovala,

rudého jenž lidu vlastí, než mu vlna pány dala. Jsou, ach,

cizí

páni krutí

žraloci jak z hlubin

moe,

proto Masaja se smutí,

na vetelce hoe.

chrlí

Jakby hímal

s

mraných

že jsou dávní bozi

na

sbírají

výší,

živi,

pole mniši,

boje s peklem žádostiví.

*)

ktni

v

áblové

domýšleli

Mnich Blas de však z

nho

stavly se na

O jednom prvodu

z nich.

vzali všichni za své.

rado),

v Americe stední, bývalo

Nikarague,

sopek jmény svatých,

se,

—

obyejem

slavné

kiže a vyhánli se

toho druhu udal se výbuch, jímž

Španlové, svedeni bajkou o Dorad (el Dože uvnit sopek jest kapalné zlato a stíbro.

Castillo

toliko

n

spustil

pemzy.

se

do kráteru sopky Masaji,

nabral

Pozit. báin.

ESKÁ

233

POESIE

s mnichem o praporu hudbou vesele se ítí, chtjí nezkíšenou horu

Lidé s

kestem svatým

ukrotiti.

t—

bezednou

Chtjí zaklít v toho arcisatanáše

Indiáne trnou, blednou, zírají

za nimi plaše.

Dospl prvod na tam se propast soptí

dým

hned

že den,

Ke

srázu

vrch hory,

otevírá,

smlé

v ty

sbory,

hned tma

zas irá.

mnich kráí šerem,

žehná, kropí, kíž tam staví

mrak

se trhá

Jaký pohled!

V

nad kráterem

—

— —

zázrak pravý!

klikatých se stráních tpytí

rubínové, démantové,

vtleni tu zí se býti o Doradé skvlí snové.

Ve

propasti blesku svíce,

vn prudké hle, jak z

vlnobití,

hrozné pokladnice

živé stíbro, zlato svítí!

A

ten dým, to plání, vení, kouzlem opojily mnicha,

hímá

kletbu v vytržení

do nenadálého

ticha:

233

JAHN

JILJI V.

»Masajo, ty hrozný bse,

zaklínám

t

v jméno boží,

nech tvj poklad oteve se, mnou se v lno církve složí. Církev svatá touto zbraní,

pekelné

kuly moci,

již

rozšíí svit víry ranní

v

povr bohopusté

noci!«

Masaja však nedbá kíže, dsné vení pibývá v

nm

—

tu se nakloní mnich níže,

jako stržen ve šílení:

>Pokladnice nepebraná láká silou pehoroucí,

sneste

etzy

vyrvu zlato

z

a lana,

výhn

žhoucí!*

Po kráteru strán srázné

kvapem divým mnich

se spouští,

smlý krok nevážné, dým jedový se houští.

jeho

a

Vdrem

železným nabírá

zlatoskvoucího

si

»Zvítzila vroucí

A zpt

kvapí v plesném skoku.

Pekonána

cesta kluzká!

»Strte, brati!* ale bledne, je v

toku; víra!-<

nm

Okov

zvedá,

neb jen struska

neúhlcdná, šedá.

ESKA

POESIE

»Marné pekla zpování !« již opt mnich se spouští, zlata chtí mu nedá stání, dým jedový se houští.

A

a

Kamení

výhe

zas prosté ceny

zakletá

mu

skytá!

Zazuí mnich rozlícený:

»Sklo Však

tu

se pánu, zlobo lítá!«

sopka zaburácí

strašn, jako peklo plesá; v hloubi zachví se a kácí a

pak do jezera

Divoce ty vzkypí toky tak snad nový

—

klesá.

svt

—

se rodí

—

strašný sten zní ve skal boky strašné ticho zavévodí.

Tn smlce s

a

mstem,

se družinou,

chrámy pohltila, ze všeho nad hladinou s

jediná jen troska zbyla.

Strmí jako socha

erná

—

klesají v prach Indianó,

jeví se jim tvá píšerná

modly dávno ztroskotané!

-

Václav Šolc. (1838—1871.)

\ /

áclav Šolc narodil se

^

studoval

23. prosince

gymnasium v Jiín, od

r.

1838 v Sobotce, x86o. pak historii

Opustiv tuto již po dvou letech, koujícím hercem. V jeseni r. 1868. vrátil se do Prahy, by pokraoval v perušených studiích, ale odebral se již z jara r. 1869. do Sobotky k matce, kde zemel dne 14. ervence 187 1. Sbírka jeho básní »Prvosenky« vyšla r. 1868. v Praze, r. pak 1870. v druhém rozmnoženém vydání jako XI. díl Kobrovy »Národní bibliotheky«. Studii o Sokovi uveejnil Bohuslav ermák

na

universit pražské.

byl

v

po

více

Kvtech

z

rok

r.

1890.

sv.

XXIV.

Sole byl ryzí básnická duše, avšak trudné pomry a pedasná smrt nedopály mu plného vývoje umleckého. Pes to zanechal v eské literatue hlubokou, nezmarnou stopu dílo jeho náleží k nejlepšímu, co nám dala jeho doba. V lyrice vlastenecké (»Sonety svatováclavské*) vyniká nad vrstevníky moliutností slova a vroucností. Šolcova poesie jest národn romantická; epika jeho (»Ddovy vrásky«, »Joza Skalák«, »Dalibor«) prosycena lyrikou. Erotika Šolcova, vykazující písn vzácného zrna, jest zádumivá, vše jako pitlumeno; bezpi-ostední horoucnost citu, jásavé zvuky jsou jí cizí. Nový živel uvedl aolc do tehdejší básnické literatury naší námty sociálními; básn rázu toho rád odívá v roucho Berangerovské. Jinak pijímá zanedbanou formu své doby, leda že více, než ona, pes to jest jeho dikce nevšední, hledá tón lidový ;

;

rázovitá. /..

Q.

ESKÁ

236

POESIE

Bajazzo.

Ml

bajazzo bajaderu,

chodívali v krajích spolu,

ona ervenou sukýnku, on šaškovou kamizolu.

On žert tropil, blázny strojil, boue smíchu budil vru,

ml

šaškovou kamizolu, k tomu krásnou bajaderu. Pišli k

nim dva páni kdysi, s sebou mli,

erný koár vzali s

sebou bajaderu,

na bajazzo zapomnli. Odjeli, že

na tom

svt

žádné po ní nejsou sledy, byl pan mráz to zimomivý, hlad pak jeho soudruh bledý. Zas bajazzo blázny zase bloudí tu

i

strojí,

v dáli

—

jen že bláznu šílenému

nikde

již

se nezasmáli.

—

Všední bajka jedna slza z velkého to lidstva hoe, hoká, že by otrávila sterá lidských slastí

•

moe.

VÁCLAV ŠOLC

237

Kest.

I

zrodilo se

cikán

v

slamném

v lese ve stane,

matka nesla nevinn za noci k lesní dolin. a

A

zde je sama poktila,

tikráte v potok hroužila, a

dít hlasn

plakalo,

když v chladnou vodu padalo.

I

poprv ruka osmahlá

nemluvn z vody vytáhla, a erné sosny šumly, jež se skal v

potok

shlížely.

»Vy sosny v výši skalnaté; em tam šumn dumáte — i>My sosny v svta dalekost zvstujem ktnce toulavost!< o

A opt

.!*«

ruka osmahlá

nemluvn

z

vody

a v dálné dáli

vytáhla,

hromu

hlas

veškerou zemí pozatás'.

—

»Ty hrozný svta zázraku, hímáš v erném ve mraku .>« »Já hímám svtu velký boj, ten zemský ktncv nepokoj.* co

ESKÁ

238

POESIE

Potetí ruka osmahlá

nemluvn a

z

mrak

z

vodjf vytáhla,

jasná luny

zá

malou dcka tvá.

osvítla

»Ó, luno! slunce našich

dn,

co dáš za vínek cikánu?* >Já mu, by unes' svta hnv, do srdce živý leji zpv.«

I

zaskvla se dcka tvá

jak na nebi ta luny zá, a

matka

v

nmž

líce líbala,

písnika se usmála.

Mistr Jan.

V

Kostnici u mnich bosích modlili se, snmovali: knzi, misti, biskupové, preláti a kardinali;

všechny svtlé písma hlavy jedním proudem tady záí, sám císa s zlatou skrání zasednul si pi oltái. i

Mistr a s za

Hus

též s

pravdou zlatou jede k tomu snmování,

ním Chlum

ním jak vlk

i

za

Duba

statný, rytíi

beránkem Palec

»Ej, kacíi, Betleraito, sláva se

ti

s

i

jiní

páni;

traktáty se loudí:

pizamoudí!«

239

VÁCLAV ŠOLC

V a

Kostnici u z

mnich

bosích odzpívali, odzvonili

ped synodu

vzení mistra Jana

Mistr svoje sady hájí jako že až klenby pravdou

postavili.

andl nebes

bránu,

zvuí chrámového velestanu:

zlobu hanbí, lež poráží, zlaté roucho trhá

uskok

vížc,

klam

zavádí, ctnostmi káže

s

pýchy,

svta híchy.

Však na klenby hluk doráží jak reptání Israele, že se kíže kolem chvjí a probouzí spasitele.

Knzi kií, misti klnou sNa

hranici,

U dveí

na hranici!

pak tlum

a preláti hluí stále: antikriste, beliale!«

bosák k nebesm své ruce vzpíná pomst volá Hospodina.

a ze svého breviáe k

zem klee svatým kížem znamená aby slovem kacíovým nepostrádal na své spáse. Lid pak v prachu

A

tak v hluku

tom

se stápí mistra Jana slova svatá

jako v

erném mraku boue

A

ortel

již

se,

jasných nebes svtla

od oltáe, kletba

ve výklenku Palec klee

již je

slaví

prohlášína

zlatá-

—

jméno Hospodina.

za Kostnicí divný plamen vzhru hoí, divná slova ve vzduch píše a obrazy hrozné tvoí:

Pi jezee

rudé

mee, jakby

palcáty

i

vozv

v srdci lidskou krví ukalené,

spousty, cepy na

hradv rumy a mst poušt, ve a jak srdce

rozvášnné

—

zbra vymrštné,

svatyni loupež, vrahy,

krví psaný obraz

Prahy;

:

ESKÁ

240

tváe

a pak i

s

i

s

hnvu

vražedným bleskem

tou svatou nebes záí modlitby a chvalozpvu,

zv

národy jak i

se zápalem

POESIE

po skrýších ulekanou hlasem hromu

hrznou Rómu.

tu nikdy ustrašenou chvjící se

Kolem hrozných obraz tch jiskry divná slova hází, rudá slova žhavý praskot vzduchem k nebi doprovází divná slova jako lidu nešastného naíkání, jako

z

dola temných šachet žalostivé umírání,

divná slova jako kletby nebes klenbu

píse

a zas jako

Pi jezee zlato

Pi jezee mistr

istili v

nm a me

za Kostnicí divný

Hus v

nm

upálený

—

plamen rozdmýchali,

za Kostnicí divný

pravdy

stíhající

svatá vítzstvími hlaholící.

—

války ukovali.

plamen roznítili, do ech z nho

jiskry

dštily.

Joza Skalák. I.

Mj

ty bože! jak to v

pustá skála živé

rže

svt

chodí,

rodí,

v oblázku pohozeném stranou žhavjší nad zlato jiskry planou.

a

VÁCLAV ŠOLC

Tvrd

žil

241

na Krkonošské skále

Joza Skalák v své chaloupce malé, tvrd kráel, tvrdé hlavu kladl,

kdyže nad ním tvrdý spánek

vládl.

Ba nebe nad ním tvrdé bylo, málo kdy se jemu vymlžilo, tvrdou zem ml tvrdé pro rameno tvrdé to po rodiích jméno. i

i

Koziky dv,

pole jako v dlani,

a ta chýška, pilepená v stráni

jako hnízdo letné vlaštovice,

jeho statkem

Co chtl

—

což chtl Joza více!?

—

více?

povím brzo

jen co ješt nahlédnu

v zraky, duši

i

mu

do srdce

taky,

v zraky,

siné,

skalných jeho prsou do jeskyn. Ach, tam jinak a jak onaeji,

než v tóch skalách, jež kol Jozy tkvjí, až mi oi pecházejí záí, jak když svtla rozžhou na oltái.

Po stnách, jak v arodjném hrade, živé

rže v plné kvtv vnad adra nachovlná

otvírají

zlatých mušek, rosných perlí plná.

K ržím

skvoucí

lilie

se sklání

ve sladkém zde hudby klokotání v prosted jasná studánka se prýští, jež se lunou v nebes hloubi blýští. k

.

poccio U.

ESKÁ

242

POESIE

A vše V srdci samé kvty, zlato, vru stál mi Joza Skalák za to, že jsem

poal o

nm

veršovati

—

ten mi jist péro povyzlatí.

II.

Bylté Joza v chat samotníkem, již spala pod trávníkem, v údolí, jenž pi kostýlku malém

matka rok

te

se prvním zazelenal jarem.

Jozou vdova od mladosti,

Žila s

otec záhy v skalách složil kosti,

pi práci když krev mu ješt noha v propast se Dej

mu

bh

vdova po válí o jest

tekla,

smekla.

tam lehké spoívání;

nm

nj

rukou

z

mu

tžký

chléb

si

shání,

se skalinou tvrdou,

však pi tom matkou

pece

Roste syn

jí,

skály málo

koínky mu hntly,

hrdou.

jako jasan svtlý,

a ty vtry, jež tu burou vály,

jako hudby nad hlavou Riiže v tváích jak

mu

hrály.

ervánky

ranní

rozžaté po bílé skalky skráni,

a vlas bujný hlavu

vnil

syna

jako zlatá v slunci kapradina.

Vru

hrdá mohla matka býti

na své krásné pohorské to

kvítí,

243

VÁCLAV ŠOLC

ona také jak noc ohvzdilá

mu

v kalíšek

rosné perly

A a chudobou štde pec mu a

ruka vadla, na srdce ji kladla,

jí

tam skvostným zdobila

jako nebe

Tak

tu

kvtným

posypán byl snhem volným jí šla bhem,

prohodila jednou

»Tuším, že

—

již

z

rána synu:

sejdu k Hospodinu!*

veer synu

v

náru

klesla,

duše nad hory se nesla, nad hory až nebes do vysoká Joza stíral hojné slzy s oka. a

již

Rána ta

ta

však

mu

s

hor

ji

sbila,

snesla pole

tam v tichém pohrobila

dole.

III.

Pišlo

jaro,

mechy vní

dýší,

Joza svlekl teplý kožich chýši, sluníka zas ruka jasná, velá bílou

—

ruku ochromila,

pece matce rakev

na f)0svátné a

—

nepoznala.

jí

vlas již

a krev v žilách

Zašla

oba,

pustá skála

ta

blahá matka, že

Neb když

árem

ani lidská zloba;

je,

bývá než

tvrdší

ji

pažit jarem.

šastn

tvrdé,

žili

svt

neznal

lila.

sala loktušku

jí

s

ela.

—

;

ESKÁ

POESIE

Leskla chýška hor se na oltái jako líko panny v

kolem plní

sn,

rzné

vtérkové

teplí

zái,

váli

jež v srdci skalin spaly.

asn

v nich to chvlo, pletlo, Jak se když to jaro jejich kídlem slétlo,

samy

zpvy, laškování,

septy,

v dole, borku, na skalách

i

v

stráni.

Jenom Joza jaksi neveselý, když se pod ním doly rozeply, smutné po skalách se porozhlídal, chléb tvrdý povždy s písní jídal.

a

Nedivte

vždy

se,

pro družku a

žil

i

ml

srdce velé

druha, pro pítele

samot — noní na temnot.

tady v chýšce na

paprsk zlatý

Co však Joza tamo smuten shání, prohledává ke zmoly v stráni, i

chýška nad ním i

již

tak

pevysoko

což pak, Jozo, hledá tvoje oko?«

»A

tož v stájce se

pustil

jsem

to,

mi

okozlilo,

skákalo to milo,

te zašlo kzlátko mi kdesi myslím, pitáhly je tam ty lcsy.« a

A od .skalky k skalce dále kráí, v údolí pak svoje kroky stáí, vystoupá zas na protjší hory, na nichž šumné ernají se bory.

—

VÁCLAV ŠOLC

Avšak nikde v skalách, dole, kzlátko své bílé nenachází, prošel bory, až tu na

245

srázi

mýtin

zalesklo se cosi v kapradin.

Joza

skokem skoil do kzle bila ruka nad ním hlavika

hle, tu

zlatá a

stíbrná slova k

se kloní

nmu

koziko

»Pakli tebe,

kapradí, hladí,

zvoní:

ty bílá,

v skalkách hlídá dívka roztomilá, tož

že

jí jí

zvstuj na krku rolnikou, chci být laskavou

Pakli tebe,

sestikou.

kzlátko hedbávné,

máti stará v mýtí vodí travné, tož

že

jí

jí

zvstuj hlavikou píchylnou, k ruce dcerou pilnou.

chci být

kzlátko

Pakli ale,

švarný hoch

ty moje,

t

v husté honí chvoje, rznou zvstuj na krku mu páskou, takou že bych obemkla jej láskou.

Jsem

já

tady na

jak zavátá

samot

sama,

muška nad horama,

není sestry, bratra k milování, a ten otec jak by nebyl ani.

Je prý v lesích ale

dobrým revírníkem,

doma chladným nevlídníkem;

nepohladí, aniž zahovoí, a ten

pohled až mi srdce moí.

«

ESKÁ

246

POESIE

Jasné oko, jen když pušku stiskne, tu však z

bda

nho

lace,

oka blesk

Mkký

jist zdrtí zcela.

ji

mech

Jozv skok

nevdla

žhavý blesk vyprýskne;

chybila-li stela,

se

rmn

snad že ohledla

Joza též

Co

si

plíží,

dívka ve kapradí,

e

že kdos slyšel

Náhle

po mýtin

bvl také lehký, svíží,

však

Jozv se,

tváe

jí

zalil,

jasný zrak je

zahoela

ml

ekli,

tu její kradí.

plné záe

líce.

vru nevím

ani,

tuším nepišlo to k povídání avšak hory ve zlat tam

jakby nad nimi

dv

pálil,

více,

—

stály,

slunce vzplály.

IV.

Nad potokem skalka naklonná, blostná jí patu vroubí pna, a ty vlnky, jež se kolem honí, o stíbrný roucha lem

Po

ní

hvzdy

jí

zvoní.

jako na nebesku

kmitají se v sterém arole.sku,

drahý kámen po prsou a

po

adru

jí

plane,

perly rozsypán'-.

VÁCLAV SOIX

Kdyby nebe smilovat se chtlo ržových kvt rozestelo vnec živý na chudé jí skrán — což by svt se krásné divil pann! a

—

Sedí Joza tiše u potoka, zlatá

záe plane jemu

z

oka,

a že stále v jednu stranu tpytí, zlatý

Po

most se jejím leskem

nm

nití.

srdce Jozovo vystoupá,

nebem houpá; nad skály se, hory, borky nese, tam kde kapra v šumném skryta zlatými se kídly

lese.

»Mj ty bože! divotvorné moci v svatojanské noci o plnoci, ze zem kdy ár a kouzlo vstává, kapradina že prý vykvétává. A mne

vzkvetla za dne, o poledne,

v nmž záe arovným ran kvtem

rozvila se,

v plném kvtu, v plné

kvtu

na

slunci,

Hoj což bych !

si

nevybledne, kráse.

lehkým skokem skoil,

jako jelen, studánku když zoil,

kdybych kdeže

vdl

dve

já sirota sirá,

komrku

zavírá.

A jak má by zaplesala duše, kdybych vdl, sladké touhy tuše, že tam sama u okýnka vzdychá, ku hvzdám když msíek pospíchá.

ESKÁ

2*8

POESIE

A COŽ mé by srdce spélo tamo, kdybych vdl, kdj'^by bylo známo, že tam na mne myslí zamyšlená, že tam po touží roztoužená.

mn

Však bych chýšku vyzdobil jako kníže palác

knžn

jí

svoji,

strojí;

kdybych vdl a byl na jistot, že mi družkou bude po život.

Umyl tvá bych starušce chaloupce, ervené jí omaloval sloupce, novou pikryl loktuškou jí skráni a vyzdobil

kvtem

ze všech strání.

Kišálová okna zítelnice v ervené bych zasadil pak líce, by jí okem jasná plála záe, až

by

mn

ji

vedli

od oltáe.

Kolovrátek jasanový, v jizb a

stál

píli,

ervenou jaloviku v síku

pro mladou bych

A

bílý,

by pro domácí

zave hospodyku."

Jozovi blahem záí

líce,

jsem vyet', co chtl Joza více než tu chýšku pilepenou v stráni,

z nich

koziky dv, pole jako

v dlani.

;

VÁCLAV ŠOLC

249

hvzdy na nebeských

Vzplály

ohn

pláních,

stráních, po horách vzplály kolem do májové noci vládnou zemí kouzedlné moci.

vzplály

i

—

Aniž vsadil máje pede dvée, by zahnaly kouzla v noním šee, Joza od chaty jak jelen v skoku, stoupá chodem lehkých, svížích krok.

Nedbá družby, jež tam pes ohniska peskakujíc, tveraí a výská, nedbá na aniž

sráz podle cesty vratký,

dsné

Zapomnl,

kižovatky.

míjí

jak zaklínaky znjí,

jimiž kouzla

ar

se zahánjí,

a že horské svojí ze zahrady

Krakonoš dnes vyšel šedobradý.

Má

on kouzlo

proti

všemu áru,

v zlatém ono skví se jemu žáru, v srdci skryto, plápolá

mu

Hvzdy

s

Joza

hry

smle

z

jasných oí,

lící

jako bercen skvící.

lejí

stíbro kolem,

strání kráí,

dolem

vystoupá zas na protjší hory, sosnové kde vní dýší bory.

250

ESKA

rOESIIi

Zajde v hájku, v tajnai mizí stín,

tam

mýtin,

zas jasné kmitne na

až své kroky malé u doubravy,

ped

jako jelen

Domek

studánkou

bílý hájku na pokraji

pólo v hvzdách, na prostovlasé,

pl

v

stín se tají,

blorouché bízky

rozstely se na krov

Stínem

staví.

jejich

domku

hvzdy

nízký.

stíbro hází

po steše lesklé kvty sází, jež v tajemném bízek šelestní, v jiné se a arnjší vždy mní. a

Okénka lesních z

nj

zlatá

—

tu

dišal, malinoví,

rží objímá

je

koví,

jak lesní ze studánky víla

hlavika se vyhroužila.

—

odhrnuje kee, v tajném jejich pološee, jak když vtík rži lásku vstí, Joza tihne a již

sladké vzdechy, septy zašelestí.

Noci jasná!

knžno

ó,

májová

lásky, plná

mechy tob sladké

—

noci,

árných mocí!

vn

touhy šepcí vtérkové

dýší,

tiší.

Slavík písní srdce tvé prochvívá, a

potok

kouzcdlné i

ta

zkazka švitoivá

tob

muška svou

vstí báje, ti

hudbu

hraje

251

VÁCLAV ŠOLC

Noci jasná!

knžno

májová

ó,

noci,

árných mocí!

lásky, plná

ve stíbrné mlžin ve závoje hory, doly tváíc halí svoje.

Zem

kvty ku nohoum

a to nebe na

hvzd

skrán

hází

ti

zas sází

lesknoucích diadem

ti

skvlou sponkou plné luny Noci jasná!

knžno

májová

ó,

trnu

s

noci,

árných mocí!

lásky, plná

vesmír

zlatý

spjatý.

jasných výšin

lije

kolem tebe svoje harmonie. I

to srdce lidské ve

tvém

stínu

drahý skvost do tvého klade klínu,

chra,

ó,

chra

jej

ten skvost lásky,

Vstoupla noc

planou

již

hvzdy

v

ped

ó,

zlou

hnvu

—

májová noci!

nebes do zenitu,

paprskovém tpytu,

avšak od západu víc a více v

erném mraku hasnou

nebes

svíce.

Joza v skrytu plane záí jasnou, nevidí, že v nevidí, že

také

Aniž

již

mraku

své zahalila

cítí,

lesy hasnou,

hvzda dvrnice líce.

kídla šumnotemná

vichice že výš a výše zvedá,

—

hrom mu zarachotil i by Jozu hrom byl takto zhrotil

až tu v duši

— ?

mocí,

«

ESKÁ

252

POESIE

»Pakli jednou ješt, noní ptáku, sokolímu mému mihneš zraku,

abys

stihal

na mušku

holoubátko moje, si

vezmu srdce

tvoje.

VI.

Skály, skály, tvrdé srdce máte, tvrdé srdce, skrán bezkvtnaté,

neb

by

kvítek sebe chudší, malý,

žáry vaše na popel

jej

spálí.

Avšak

skály, skaliny vy tvrdé, nad vás srdce pusté, hrdé, ostré bývá jako bitkost mee,

tvrdší

kamo

stihne, slzy

i

krev tee.

Sedí Joza smuten pod skalinou,

v tvái jemu mladé

kvty hynou,

koziky mu dolem bloudí, strání, a myšlenky — kudy, nevím ani.

—

Hlava tžká k prsoum naklonna snad poslouchá, jak tam srdce stená, snad v tom drobném písku tam u nohy zrnko tchy pro žal hledá mnohý.

Rodná chýška nad ním pevysoko mateské upírá k nmu oko, jakby znala chorou jeho duši, žalost její že

mu

povysuší.

Slunce dávno pozlativši skrán, za brunátné hor zapadlo

bán.

VÁCLAV ŠOLC

2S3

ba již první hvízdá veernice svtle rozžala své bledé líce. Ale Joza, jakby kouzlem

jatý,

nedbá hvzdy ani rodné chaty,

koziky už kol

se shromáždily,

myšlenky však,

bh

Co však kamže

ví,

kde ty byly.

—

náhle oživlo tu sochu?

klopýtáš, ty bludný hochu,

horou, dolem,

pes

bh t provo

na

—

Jakže hochu?

t

osudná

skaliny sráze? té pusté dráze.

známá kapradina,

vábí doubravina,

v ní ten

domek neblahý

vždy

ped

už

blahý

i

—

tebou ty známé prahy.

pam

ztratil, Což jsi, Jozo, všechnu snad blud tvé kroky sem až zvrátil platný bývá revírník v svém slovu,

i

vra,

ó,

vra

Pozd

—

v bílé

adro

a Jozovi ta již

k

se k

padla,

domácímu krovu!

la

však vyskoila

ránu zachytila,

do náruí

nmu

klesla,

v srdci lásku nesla.

—

revírník tvá kalí: Joza vzkikl »Špatný stelec, který takto pálí,

místo supa holubici srazí !« a z ran druhou do prsou

si

—

vrazí.

?

ESKA

254

POESIE

Úžlabinou muži tíhnou

—

jací,

tuším, dva to byli pašeráci;.

pední: »Hoho, postj, brachu,

tu z nich

jak mi phio nahnalo to strachu

!«

—

»Co máš?« »A, tu v cest mrtvol áký zkrvavlé na mne teští zraky! « »Kdož tor« Nevím, avšak uhlídáme vru, vru ty jsou tahy známé.

—

—

—

—

Ba že

—

Skalák Joza z horské chatky, co své ztratil matky

—

pes rok tomu,

ted prý dceru pana revírníka

do svého chtl zavést holubníka!* »Blázen!

—

vpašuj

jej

tam do

propasti,

vzadu bude také másti !< »Pravda cárej !< — propast vzdychla v a dva muži dál se svodem plíží. sic ty

—

Vru

nikdy nezapašujete

skvostnjšího zboží na tom tupí muži bez lítosti v tle, jako bylo toto srdce skvlé!

svt,

—

-ti

Babel. Vymely rodm

otcové,

bez králv bloudil lidstva kmen,

nešastný v pustých samotách, zmrtvlý sotva narozen.

—

níži,

VÁCLAV ŠOLC

I

mudrc

sešel

kmeny

a sehnal

se dav

v jeden shon,

by Babel k nebi postavil a v oblacích

svj vztyil

O, bídná práce jež tupíš lidstva

a k

inm

své nízké

loví, zákony

jeho rovnat chceš

—

Rozmetán na hanbu

trdn.

lidské výkony.

stojí

tob

Babylon,

jeho rum,

a každý

v svt se rozprchly svj si staví dm.

Píse

o ruce mozolné.

a

kmeny

Mozolná ruko, tvrdá jako kámen, jenž v nitru skrývá jasný jisker plamen, ty

hradbo skalná, co

již

od pravku

vzdoruješ válek bouravému vzteku,

a

v tvém stínu kvetou luhy, role, k nebi zvedáš pec jen vtve holé ty arný prute ve pravici Pána mozolná ruko, budiž zulíbána. a

ty

—

Nad milenino sladké obejmutí

mn

dražší úsilné tvé postisknutí,

to velé, pátelské, vší šalby prosté, že ruka s rukou v jedno srdce sroste.

—

ESKÁ

256

POESIE

a

z oka se mi pi tom slza dere, když vidím, cítím ty tvé jizvy steré, a že's jak starý prapor rozedrána mozolná ruko, budiž zulíbána.

—

Ty

milovanou svojí prací, snahou mníš na vlast drahou

divoké lesy

a pustá lada v

kvtné

luhy, ráje,

že srdce zakochá se v také kraje,

že národ celý láskou pozaplesá, až písefi velká vzletné na nebesa,

ped trnem

—

božstva pjíc hosiana

mozolná ruko, budiž

zulibána.

Ty rozncuješ rodinné

ohnisko,

kde srdce k srdci se tak vine blízko, kde otec, matka, žena, muž i dti, kde bratr, sestra svátek lásky svtí, kde asn kvetou staré báje, vsti, kde srdce ztracené zas najde štstí, když života mu lodka rozkotána mozolná ruko, budiž zulíbána.

—

Ty chlebem daíš lovenstvo

celé,

duchu kídlo smlé, když z pozemské té tmavé ze propasti zatouží po nebeské rodné vlasti; ty jako pilná velka z vonných kvt med snášíš nevlídnému na t svétu, sladkost jeho tebou nepoznána mozolná ruko, budiž zulíbána. ty pipínáš

i

—

a

Ty

jak ten lásky prorok velký, svatý,

obláíš v hedbáv

i

své kruté katy

'5'

VÁCLAV ŠOLC

a paláce jim stavíš

nezí

že i

pak v

té

trny král

pevn

že

jak v

pevysoké,

bíd pehluboké,

vzpíráš silou svojí,

v požehnaném míru stojí

kvtných

vncovaná

luzích skála

mozolná ruko, budiž

zulíbána.

Ty klenby

stavíš bohu Hospodinu, šerém posvceném stínu se duše lidská zbožn ve prach metá a k bohu touží, zapomníc kol svta, musám snášíš kámen ku oltái, málo kdy t lesk jejich ozáí, vždy chrámv jejich zavena ti brána mozolná ruko, budiž zulíbána.

v jejichžto

i

a

-

i mj národ nešastný a padlý, když do hrobu jej hrobai už kladli,

Ty's

vyrvala silou keovitou, slední a k jasnému a když

jej

vynesla zas ke dni,

mu asem

srdce zakrvácí,

ty rány hojíš tichou pilnou prací,

a

pi tom sama's na krev rozedrána —

mozolná ruko, budiž zulíbána. O, ruko tvrdá, žes tak bídná, bídná! Pakliže ti

píse

aspo

sesterská a vlídná

trochu

velým slovem

ty sterých jizev shladit

tož

pijmi

ji

jež vzkvetla

mže

co prvosenku ti

lásky

vrásky:

léta,

na pustém luhu svta,

když pod tvým stínem byla vyzpívána, ó, ruko tvrdá, budiž zulíbána.

—

eská

poesie

II.

17

ESKÁ

258

POESIE

Naše chaloupky. Chaloupky naše, bute požehnány! Po vlastech porozscté v sadv fialky skromné jarní, vzácné vn, z vás první kvty na vnec nám dány.

ln

Vy

chudé, nuzné betlémské salaše, nad vámi plála hvzda mesiáše, budoucích chrám prvotinské stany chaloupky naše, bute požehnány!

—

Chaloupky tiché, bute požehnány! Po vískách v utajeném skryty klidu jste zely nejkrutjší naši bídu, když na chlévy nám chrámy rozmetány; vy prvé jste zas pláe konejšily, ve vás se

slzy v skvostné perly slily,

jež dvoustaletím byly prolévány,

chaloupky naše,

Chaloupky

tiché,

bute požehnány! bute požehnány!

Nad hrobem starým kolébky vy nové, z

vás první vyletli skivánkové,

nesouce jarní písn v nebes stany, vy poušti šírošíré zídla istá, vy rajským

kvtem posvcená

vy skvosty

z

rumu

chaloupky naše,

slávy

bute požehnány!

tiché, budte požehnány! hrady krásnjšího zasvcení,

Chaloupky

Vy

místa,

vykopány

rytíi vaši

duchem obrnni

nebili žádné, hojili

však rány;

—

!

VÁCLAV ŠOLC

by

skromné

259

jen a malé vaše cely,

však ve vás poukryl se národ celý,

když paláce mu v mrzkost rozprodány chaloupky naše, bute požehnány!

Chaloupky

Vy musy

tiché,

—

bute požehnány nám dochovaly,

naše jste

pod

vaší stechou ony klidn spaly, když na žebrotu byly vymrskány; vy národa poslední asylové, vy knží našich skrytí oltáové, vy perel, drahokam chudé schrány, chaloupky naše, bute požehnány!

Chaloupky tiché, bute požehnány! Hle, národ poutník k vám svj krok žehnejte

by

síly

tžkou

—

obrací,

jeho, svatou práci,

jeho v zmar nebyly dány.

Nad vámi

lidstva dach se rozepje, když národ skonejšiv své pranadje,

nad stechou vaší sklene slávy stany bute požehnány.

—

chaloupky naše,

^

lír

Ze sonet. I.

Nešastné hvzdy na vžaté

nebi

ti

plály,

msto knžky vštkyn,

že ve tvých

dóm

tu sbitou slávu

svaté ruino

rumy neschovaly.

—

I ESKÁ

260

z:a

popravišt

za

akany

POESIE

ulice tvé stály,

a

svatyn, na veejné míst tvých planin

ti

nejslavnjší reci umírali.

Kartago

paláce,

synm

pokrov nasypalo,

pohební vzplál Ilion, jen ty's na hanbu pi akanech a svící

I

stiskly tebe

stálo.

nepátel davy

a vedraly se na tvj na Sión, až všecky

tob

strhly

vnce

s

hlavy.

II.

Ty,

jež sedáváš knížat u

podnoží

a palácová obletuješ vrata,

nevstko

zlatým poutem

citu,

podloudná prodavako nebes

Na zákupném rtem

se povalujíc

zpvným

líbáš

jatá,

zboží.

loži,

chladný paprsk

v tmách srdcí bloudí

záe

zlata,

tvoje svatá

jak ve propastech padlý andcl boží!

Prodajná písni

!

Kde svých

skryješ tváí,

kdy slovo prosté jako apoštol ti

roušku strhne slávy pi oltái.

Žebráckou budeš pi tch hod zái, když ten, jejž klelas, nízkých chýší bol na zlato

zmní

lidu pohlavái.

VÁCLAV ŠOLC

261

m. Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým,

to v

peníz skrytý v nebes pokladnici,

nm

obraz vyryt bledých, smutných

a psáno

písmem

Nech zdobena

slzí

již

písmenem

jest zlatým,

nech rytískou chránna rukavicí, nech svcenou na oltá klade svíci neb žezlem tímá mocnou vládu jatým: Ta ruka uschne jako

sžatá tráva,

prstem loupežnickým sáhne na peníz ten a božská jeho práva. pak-liže

Vše jedno

a

tu,

a

vdovou matka dtí,

žebrácká, jež od vsi ku vsi táhne,

neb koruna,

jíž

bylo ovdovti.

IV.

Xen ohe nech v

nmž

vás stále v srdci

pálí,

veliký váš zhasl myslitel,

a božských záí temný nepítel bludikou svdnou zrak vám neošálí. Jak hvzdy zemské hranice by plály, v nichž vyvolenc svatý zástup mel, jich

plamen hymny nebešan pl,

a jiskry

svtem záe

lící,

perlovatým.

rozsypaly.

ESKÁ

262

POESIE

Jen zápal v srdci, v duši, svtlo v ruce, by celý svt tím požárem se vzal, a v kacíské tak lidstvo zašlo muce.

sluncem pak by vzplály zem naše, plamen její davy planet hál, tmy noci v dálné pekla kouty plaše.

Vždy a


lír

ír

Krvavé rže. I.

Krvavé rže na trnovém kei, v rozpuklém

adru

slzné

krpje,

povzdech vtru, jenž jich lístky eí, co sladké kolem rozvje!

hle,

vn

skrji-tu nií hrotem uhntá, však bol kdy v trní pupencem vyklíí, vždy rží vonnou svtu rozkvétá.

Tajená rána srdce v a

žití

ráje

II.

Tu národ klesl, onde rek krvácel, tam velké srdce velký shntl bol, a vku vichr kde se vyburácel i popel mohyl roznes' kol a kol. Zarostla trním vlasti líha celá,

vzdechem pvce proroka tam se zaskví rže uzardlá

jen žalným tu

jak rána krvavá a hluboká.

263

VÁCLAV ŠOLC

III.

Blostné adro jako horské snhy, vtve ruce svislé v kU'n,

jak svadlé a

dvy

oko

plné žalné

nhy

asy

stín.

se v zarosené

adro vzdechem, puká

Zavlní a srdce a jak

na

tají

ranné

v žale

se vynoí,

když slunce vzplane ve kišále,

bílé hrudi

rže

zahoí.

IV.

Po

stráni lesních

rží koví

nízká,

kol skaliny a pusté výmoly, zalétlo

a plané

ptáe

rže

do koviska,

s písní

rdí se

v údolí.

—

lidu bdou zuboželé na srdci srdce vadne v nárui; chudé líko pozardí se vele,

Ty tváe i

když píse sousedka

mu

zazvuí.

V.

Vyprahlá skála, slunce stále pálí, a pramen v jejím zrozený

ln

mokem

s

vlaživým

a

rodnou matku

V jí

v

tráví

cizí

spéchá

dáli,

plameny.

bolestech práhnouc, puklo srdce skále, svadlý

list

zející

ránu skryl,

«

ESKÁ

a když

POESIE

tam ptáe sím vneslo malé, pak ránu zacelil.

ke ržový

VI.

Umírá

slunce,

rží vnce

rdící

v západu na píkrov své nachy stou,

noc slzavá jak žena truchlolící mohylu klene nad hrob hvzdnatou.

—

jest a bude po vše vky nad mrtvou láskou rže zahoí,

Tak

a shaslé, jež tu hály, paprsleky

hvzdami

z

hrobu tmy se vynoí.

VII.

Ržové

—

líko

dít na sirob,

na zlaté, žalu na lidské pýše, zardlé poup, matka dávno v hrobe, í ret tu záí ve tvé líko dýše? i

»Jen ostrý za dne dech a za noci tvrdé

hnvy

pána,

lžko kamení;

vždy rumncem se vždycky rže trnové má znamení.

vní

rána

a

VIII.

Skanula slza po uvadlé tvái, v bolestném padši v adro záchvitu, paprslek kmitu nebes na oltái a

rže

vzplály slze ve tpytu.

VÁCLAV ŠOLC

Co rží

265

skryto v studánce té žalu,

kdož srdcem jal by jen mén kamení

jejich

—

jen

vnc vdk mén

kalu

a jediný jen lásky paprslek.

ír

-ír

Vštba

Sybilina.

Plápolá Róma, slunce západové své hávy na ni metá purpurové, a korun jatých trofej zlatoskvlá hor sedmi povznesená vní ela;

kolem vítznou zbra a zlaté

v triumfu césar,

an zatím

nájemík

poslední

boí

lid

pretorjáni orly sklání,

legiony

v koncích

svta tróny;

jásavý pln hodem, kvasem

se žene arén

hluným

za zápasem,

vonný patryík, ct Bacha chrámy, se v šumných lázních baví s hetérami. a

Ve

stínu

sloup v kdys

trosku rozmetených,

eka

dláto umné, kolem nichž pi vodách rozšumných na Isthmu vinuly se písn dumné, otrcká líný líným hoví oudm

jež hladilo

a

a

tm,

by

jež kol se valí, lidstva

zatleskali

v

hluném

proudm,

pochval choru

umírajícímu gladiatoru,

své zboží drsným vyvolává hlasem:

ti barbai

to,

ti to sosny vzneslé.

!

266

a pdy Z

ESKÁ

POESIE

vyrvané,

pec

nepokleslé,

pasem,

šat režný, sporý, v bocích upjat

oud, bujný tepot žilnatých tch proud jako rozeené toky,

sval nehalí ni ladný záhyb z

nichž

proráží jež

vzneslým horám skalné

sOban

vlní boky.

—

ímští; dary skvostné ceny

zem nabízí vám v pleny! Kde Caesar pes kvtnaté, žírné hony

barbarské

vítzné druhdy vodil legiony, zrozen jest, Gal, svží, hybký tlem,

ten

vycvien v zápasení peumlém,

vtev to vzácná z královského boru, jež bardv zpvnému kdys slouchal choru;

on

smrtí

s grácií

s

ume,

nžnou,

krásnou, neúhonnou,

ladnou tla sklonou,

s

úsmvem hvzdy

padající v tvái,

že potlesk vzbudí v

Obané

barbarské

Tu

samotném

cai

i

ímští! dary vzácné ceny

zem

nabízí

vám

Germán svtlovlasý,

se lvy a tigry nad

nj

v

v pleny!

v zápasení

ím

není,

hercinské hvozdy vtrnaté, chladné, tužily tlo jeho nezávadné, tam duby k zemi shýbal, sosny

vracel

pst kladivem huiíaté tury kácel; on pímý, chladný všaké smrti

a

ramenem nahým

tigra, lva

i

sdrtí

nohou pevnou, bez temík na prsa šlápne všemu zápasníku, svou mocnou pozvedaje trchu tla jak zbrojného by Marsa vyzvat chtla! a vítz

—

!

VÁCLAV ŠOLC

Obané

267

ímští! dary skvostné ceny

zem

barbarské

nabízí

vám v

pleny!

Nad poutem v pláních chudých na pahrby ten pdu brázdil, devné stav krby, Sarmata dumný, prudký jak ty búry, jež pes zbrázdné tam se honí zvry, svobodník doma, nemá jména ani pro trnu vládce vzdorné panování; se rt ei jako med mu tekou

a

adru duši klidnou chová, mkkou, pec mocné proudy žíly jemu plní,

a v

a prsa silou se jak

moe

kdy zdme se koráb, jenž

vlní,

mu

vlny mate,

behy zdrtí o skalnaté; bh kepký v závodní stelu stihne, a ruka hebká, pakli devcem mihne, o žeber

jak Joviš bleskobijce vrazí, skácí, že vždy se elo, srdce zakrvácí;

—

obané ímští* otrokm tvým co

zmlkni, otrokái,

hle! což to plane v tvái,

ímem

a v arén

lomí, bohy v chrámích tese kvasy bledé strachy nese ?

Hlas vštby sybilinské jeskyn rtoma prodírá

vs

dvojatá

»V arén

ím

krve

—

lvice, její

z ledví

se

zem

temn,

však jednu hlásí vli:

rozedraná v pli,

rudým proudem

vzplane,

a nad ní barbar gladiator stane!*

?á^

Obsah.

Úvod k

11.

dílu

1

Josef Václav Fric

11

Bohumil Janda

33

JosEK Baráic

37

Gustav Pfleger-Moravsicý

41

Jan

Nkklda

.

43

vítzslav hálek

131

Adolf Heyuuk

155

RuDOLK Mayek JiLjí

Vratislav Jaiin

VÁCLAV Šjlc

199

227 231

DOTIŠTNO V

KNIHTISKÁRN

JOS. R.

V MSÍCI LEDNU

VlLÍMKA V PRAZE L.

P.

1898.

Práv vyšlo velkolepé dílo pvodní

EPICKA BASEN

Bar-ko(íIba « ^

JAROSLAV VRCHLICKÝ.

Napsal

té

Cena brož. zl. 210, váz. zl, 3 20. Pro milovníky pkných knih tištno také 200 císlov.

exempl. na

runím papíe

O

opateno

a

Cena

vlastním podpisem autorovým.

ex. 3

zl.

referováno jak o úhelním kamenu smlé poetické budovy Vrch-

díle

závratné a lického. Autor

sám prozrazuje

pedmluv

v

postava hrdiny eposu ]>ar-Kochby zajímala jeho mysl již od drahných dob. Báse jest úchvatná traycdie individua, jež tam, kde všichni v malátné slabosti chýlí znavená cela, hrd zvedá hlavu dílu,

že

záhadná

lír

podniká zoufalý boj s mocí a silou, zoufalý hrdinný boj za uplatnní svých ideí, za a

realisaci

svých sn.

V eské

literatue básnické jest publikování básn velkou událostí. Je to skvlý dar poetv, který on klade na

eský

Máme

literární stl.

za to,

že staí

ír

toto

upozornní, dílu, jemuž

zjednána byla pozornost básník zasvtil ást svého života.

aby

Nakladatelství

Jos. R.

Vilímka

v Praze.

SPOLEK ESKÝCH SPISOVATELIJ-BELLETRIST „MÁJ" vytlili

1893 knihu

r.

ERNÁ Hodinka LENU VZPOMÍNKY

»MÁJE«.

Herrmann, Edvard Jelínek, Antonín Klášterský, M. A. Šimáek.

Redigovali Ignát

Cena knihy

(o

391 stranách ve dvou svazcích) 2

skvostn vázané 4

o

OBSAH:

Dv —

zl.

80

kr.,

zl.

o

—

malé vzpomínky na dva velké muže. Antoš Jan: koUepa X. Cech Sv.vtopluk: Mé první vyBiiTNER Jií: erný Adolf: Moje první návštva Lužice. stoupení v »Ruchu«. Intimní listy z cestovního denníku. Havlík Dr. GuTH Jmi Dr. HerbenJan: Co doma o íkají. Josef: Z pohnuté doby. Herites František: Ti z m\'ch nejcennjších honorá. Heyduk Adolf: Dva >eští generáHerrmann ignát: Zlodjem! Hladík Václav: První láska. Hovorka J. M. lové«. generála erfiajeva. Jamot R. E. Nkolik vzpomínek s doslovem.

Mj

— —

:

—

— mn

—

— — Me — — Jelínek edvard: Stopy sibiského sbha. — Jirásek Alois: Pkný honorár. — Klášterský Antonín: Žalovat! — Klose Antonín: Bramarbáš v djiKapitola ze zavené knihy. — Kolar Josef Láska k vlasti. — nách dramatické lireratury. — Konrád J. D. 1866. — Kvapil František: Kucha Josef: Nkolik vzpomínek z eské soirée v líatignoUech. — Kvapil Jaroslav: Vzkíšení. — Dr. PippiCH Karel: Naše sjezdy. — Preissová ''Gabriela: Nepišel. — V. :'Jak jsme ktili a bimoRais Karel V.: V blidle. — Sládek vali. — Sova Antonín: Malá vzpomínka. — Stašek Antal: Vzpomínka mrtvým. — Svtlá Karolina: Úryvek ze >Vzpomínek«. — Šimáek M. A. U mých dtí o mém dtství. — Stech Václav: Nejvelectnjší! — Dr. Štolba Josef: Dv divadelní vzpomínky. — .Šubert Frant. Ad.: Z mých toulek. — Táborský František: Andante. — Vávra Jan: Ž prvních dojmfi. — Viková-Kunétická Božena: V boji se smrti. — Vrchlický Jaroslav: Vzpomínka na dva

—

—

:

:

[liií

:

:

r.

J.

:

soudruhy.

Každý lánek opaten

jest

i

snímkem autografu

spisovatelova.

Deporuu/efne luto knihu trvalé ceiiy

i>

naši nebohaté

literatue menioirové všemu eskému te)iá'stvu.

University of Toronto

Library

DO NOT REMOVE THE

CARD

FROM THIS

POCKET

Acme

Lihrary Card Pocket

LOWE-MARTIN CO* LIMITFD

>'

X:

.•*.

V

•í-^^A-t? *i

í^r\

-

"'-V,

jHÍ^ .í.-^'.

'."/'^ ,