Hospodářská politika státu Souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v makroekonomické i mikroekonomické realitě. Hlavními nositeli jsou stát a státní orgány (vlá da, parlament, centrální banka), event. mezinárodní organisace. Hlavními cíli hospodářské politiky jsou obecně uspokojení všech potřeb společnosti, tj. stabilita a růst ekonomiky. Podrobněji můžeme vytýčit cílů několik (různé ekonomické školy zdůrazňují různé cíle): - tzv. plná zaměstnanost (tj. cca. 2-6% nezaměstnaných)1 - cenová stabilita (tj. maximálně 2% roční inflace)2 - uspokojivé tempo růstu ekonomiky3 - hospodářská rovnováha se zahraničím 4 - spravedlivé rozdělování zisku5 Tyto cíle jsou samozřejmě provázány a většinou není možné některý z nich upřednostnit a pominout ostatní (např. ekonomika, která se bude zaměřovat pouze na inflační cíl patrně bude demotivovat podniky a tím snižovat růst a zvyšovat nezaměstnanost, čímž dojde k nespravedlivému rozdělování). Není tedy možné říci, který z cílů je důležitější a jde spíše o jejich vyrovnanost. Interpretace stavu ekonomiky se prová dí např. pomocí tzv. magických n -úhelníků (čtyřúhelníky, pětiúhelníky). Ty pak ukazují stav ekonomiky daného státu ve zvoleném roce. Stav ekonomiky závisí na ploše n-úhelníku a na vyrovnanosti vrcholů. Pokud některý z vrcholů výrazně vybočuje, znamená to budoucí problémy (že se patrně něco zanedbalo). Příklady:
G B P U
1
Magický čtyřúhelník pro ČR Index růstu HDP [%] Saldo zahr. obchodu [%] Míra inflace [%] Míra nezaměstnanosti [%]
1999 1,2 -2,5 2,1 7,3
2001 2,9 -5,5 4,7 7
2003 3,9 -6,2 0 7
Pro ekonomiku státu je nevhodná jak vyšší nezaměstnanost (která znamená vysoké nároky na sociální síť a zároveň snížení odvodů formou daní), tak i n ižší nezaměstnanost, což znamená, že podniky n emají mo žnost nahradit nekvalitní zaměstnance novými. Nu lová nezaměstnanost je pak ilu ze; tento stav samozřejmě vede k úpadku výkonnosti pracovníků, kteří vědí, že je zaměstnavatel nemů že nahradit. Míru nezaměstnanosti 2-6% považujeme za ro zu mný ko mp ro mis mezi mo žností podniků si vybírat nové zaměstnance a jistotou zaměstnanců, že budou mít práci. 2 Vyšší inflace je pro stát nebezpečná, protože příliš znehodnocuje peníze; nižší je nebezpečná, protože nenutí obyvatele investovat – spíše podporuje spotřebu; záporná inflace (deflace) ekono mice vysloveně škodí. 3 Je ovšem otázka, kolik to je. Je třeba započítat fakt, že růst nemů že být nekonečný (mluvíme tedy o tzv. trvale udržitelném ro zvoji) a že vývoj ekono miky prochází fázemi úpadku a růstu. 4 Tj. výsledek – kladný/záporný – zahraničního obchodu. Pokud převládá vývoz nad dovozem, je výsledek kladný; pokud dovoz nad vývozem, je výsledek záporný – nazýváme jej saldo. Nejde an i tak o absolutní čísla, ale spíše o procentuální vyjádření ve vztahu k HDP. Nu lový výsledek (tedy dovoz=vývozu) není považován za nezbytně dobrý, protože spíše znamená uzavřenost ekonomiky vůči světu. Záleží však i na struktuře vývozu, resp. dovozu (což se špatně vyjadřuje v číslech) – pokud by ekono mika byla záv islá např. na vývozu jedné ko modity (ČR na autech, ropné státy na ropě atp.), pak se jedná o špatnou věc pro ekonomiku. Je také vhodnější, pokud se vyváží zboží s tzv. vysokou přidanou hodnotou (tj. technologicky náročné výrobky) a ne suroviny (tedy je lepší vyvážet např. nábytek mís to nezpracovaného dřeva). 5 To znamená zajistit, aby ve státě nebyly příliš velké rozd íly v majetku – např. ú zká vrstva velmi bohatých lidí a mnoho chudých – to je špatné např. z daňových důvodů, ale i kvůli sociáln ímu napětí. Např. v tomto ohledu je ČR lepší než SR, kde jsou právě relativně vysoké rozdíly v majetku.
G
10
1999 2001
0
2003
U
0
B
10
-10
10
0
0
P
Nástroje státní hospodářské politiky (čili: co může stát dělat): - nástroje fiskální (rozpočtové) politiky – státní rozpočet, kterým se stanoví výše příjmů (zejm. daně), resp. výdajů státu. Výdaje dělíme na tzv. mandatorní (ze zákona povinné – např. důchody) a ostatní. Výší očekávaných příjmů, resp. výdajů ovlivňuje stát stav ekonomiky. Vytváří ministerstvo financí, přijímá Poslanecká sněmovna. - nástroje monetární (měnové) politiky – kontrola množství peněz v ekonomice a stanovování úrokových sazeb (prová dí ČNB). Jde o sazby, za které půjčuje národní banka peníze komerčním bankám. - nástroje důchodové politiky – regulace mezd, státní podpora důchodovému pojištění - nástroje sociální politiky - nástroje zahraničního obch odu – celní sazby, kurs měny Dále na stav ekonomiky působí i vnější vlivy – např. počasí, přírodní katastrofy, válka aj. Úloha státu v moderním smíšeném ekonomickém systému Je samozřejmě diskutabilní, jakou roli má stát v dnešní době hrát – jedním extrémem je čistě tržní hospodářství s nulovou mírou zásahů státu do ekonomiky (v podstatě skončilo krachem na newyorské burze a velkou krisí), druhým pak centrálně řízená ekonomika socialistických (ale i fašistických a nacistických) států. Socialistické strany budou obhajovat větší roli státu, liberálové naopak co nejnižší. Patrně není vhodné, aby stát přím o vlastnil a řídil velké podniky. V současnosti snad můžeme vymezit následující oblasti státního působení na ekonomiku: - právní rámec6 - zajišťování stability systému (politika zaměstnanosti, hlídání inflace, boj proti poplašným zprávám, strategické zásoby 7 )
6
Stát vytvářením zákonů směru je ekonomiku s měrem, který m chce (např. k růstu) – zejm. daňovým zatížením, pravidly podnikání (např. stanovením pod mínek, za jakých může osoba podnikat, zákazem podnikán í v určitých oborech – třeba distribuce omamných látek; o mezení podnikán í v některých oborech – prodej zbraní) nebo trestním zákonem, postihujícím nedovolené způsoby podnikání. 7 Princip je ten, že stát vystupuje jako velký a solventní zákazník (hráč na trhu), který postupuje proti obecnému trendu, čímž brání panice. Pokud je tedy nějakého zbo ží (klasicky benzín, event. obilí) nedostatek, stoupá cena a vzniká panika a všichni je nakupují, stát uvolňuje tzv. státní hmotné rezervy a prodává je (často pod cenou) v zájmu udržení stability. Naopak (strategické) zboží, o které není zájem (často obilí) se stát zaručuje vykoupit
- racionální rozdělování zdrojů 8 - sociální programy Ale, jak vyplývá z výše uvedeného, názor na míru státních zásahů závisí na tom, zda jste socialisté či liberálové. Čili na politice. Jednotlivé cíle a nástroje hospodářské politiky Státní rozpočet Státní rozpočet je nástrojem regulace ekonomiky a sociálního vývoje formou přerozdělovacích procesů. Používání státního rozpočtu k dosahování určitých cílů v ekonomice nazýváme fiskální (rozpočtovou) politikou. Státní rozpočet má podobu účtu s vyčíslením příjmů a výdajů. V Č R se přijímá formou zákona, který zpracovává ministerstvo financí a je předkládán jako vládní návrh zákona. Jedná o něm pouze Poslanecká sněmovna (ne Senát). Tento zákon se projednává každoročně. Zhruba v srpnu by měla vláda představit návrh rozpočtu pro další rok tak, aby se stihl projednat do prosince. Pokud k 1. I. n ového roku není státní rozpočet přijat (tedy zákon není účinný), funguje tzv. rozpočtové provizorium. Příjmy státního rozpočtu tvoří: - daně – cca 90% příjmů - nedaňové příjmy (poplatky, pokuty, zisk státních podniků, dotace z EU) - event. příjmy z privatisace Výdaje státního rozpočtu : Dotace jednotlivým státním organisacím, rozpočtovým a příspěvkovým: - MPSV – cca. 33% výdajů - MŠMT – cca. 10% - ostatní ministerstva, parlament, kancelář presidenta republiky, kraje a obce, poplatky do EU aj. - splácení státního dluhu, náklady na státní správu Tzv. Mandatorní výdaje – ty, které jsou povinné ze zákona – stát si nemůže vybírat, zda je zaplatí nebo ne – důchody, platy státních zaměstnanců aj. Státní rozpočet může skončit jedním ze tří výsledků: - přebytkem9 - schodkem - vyrovnaný10 V přípa dě schodkového rozpočtu je součástí zákona i informace o tom, jak bude schodek řešen – většinou státními dluhopisy, méně i dlouhodobými úvěry, event. účetními operacemi (čili že stát spekuluje, že měna poklesne nebo vzroste a že tedy část dluhu se změní kursovými pohyby). Státní dluhopisy jsou zvláštní druh cenného pa píru, jehož zakoupením půjčujete státu peníze na určitou dobu s tím, že po uplynutí dostanete zpátky jistinu i úrok. Ten bývá nižší, než u komerčních emitentů, ale stát se považuje za jistého dlužníka. Kumulované schodky nazýváme státním dluhem, který znamená celkovou výši zadlužení vlády vůči jiným ekonomickým subjektům (domácím či zahraničním).11 Vedle jistiny (čili dluhu samotného) musíme ještě připočítat úroky. Tomu dohroma dy pak říkáme náklady dluh ové služby. V přípa dě příliš vysokého státního dluhu, k dy na př. stát není schopen splácet ani úroky, může dojít k vyhlášení státního bankrotu, kdy stát deklaruje svou finanční neschopnost. V tomto přípa dě bývá na stát uvalen mezinárodní dohled, nejčastěji ze strany Mezinárodního měnového fon du, který má zaručit ozdravění státních financí. To
od producentů za dohodnutou cenu (a někdy je pak třeba zničí – např. Francie v létě 2006 vykoupila přebytečné víno, které pak vylila). 8 Např. směrování podnikatelů do oblastí, kde je zájem o jejich akt ivity tak, aby se třeba nekoncentroval jeden typ výroby jen na jedno místo, což by mohlo v případě krise vést k velký m problémů m. 9 Zdá se to sice jako sci-fi, ale i takové ro zpočty existují – např. ropné státy. Např. Státní rozpočet ČSR na ro k 1938 byl koncipován jako přebytkový s přebytkem 2 809 570 Kčs. 10 Asi ne úplně častý případ – např. ČR v roce 1993 měla příjmy i výdaje ve výši 342 200 000 000 Kč. 11 Jiný m typem dluhu je tzv. veřejný dluh, do kterého se kro mě státního dluhu počítají i dluhy samospráv (obce a kraje).
znamená např. zmrazení nenutných výdajů. 12 V dnešním světě je spíše zvykem těmto situacím předcházet, proto je úkolem MMF zabránit státním bankrotům. Jedním z prostředků jsou odpisy nejzadluženějším zemím s tím, že jejich dluh je stejně nedobytný, tak proč nesnížit úroky odpisem části jistiny. Věřitelé tak dostanou aspoň něco. České republice bohužel dluží často státy, jejichž dluhy jsou naprosto nedobytné – Irák, KLDR, Libye, Kuba, Vietnam. Příklady státních bankrotů: 15. III. 1811 kalada v Rakousku, kde se tiskly nekryté bankovky k hrazení napoleonských válek. Tím klesala důvěra obyvatel v bankovky a jejich hodnota klesla až na 1/5 nominálu. Obyvatelé je odmítali přijímat. Rakousko zažilo státní bankrot i za Třicetileté války, kdy se na znehodnocování mince mj. napakoval Valdštejn. 90. léta XX. stol. – Mexiko. 2002 – nucená správa Argentiny ze strany MMF. Veřejné rozpočty a) Státní rozpočet ČR na rok 2016 (zákon č. 400/2015 S b., o státním rozpočtu ČR na rok 2016): a. příjmy: 1 180 856 787 167 Kč i. daňové 1 041 713 371 926 Kč ii. nedaňové 139 143 415 241 iii. z toho od EU 92 909 566 387 b. výdaje: 1 250 856 787 767 Kč i. do EU 40 500 000 000 ii. dotace krajům 1 069 942 700 iii. dotace obcím 7 517 337 044 iv. kancelář presidenta 458 562 010 v. MPSV 544 190 818 966 vi. MŠMT 142 368 844 867 vii. MNO 47 783 137 234 viii. ÚSTR 174 450 808 c. schodek: 70 635 100 000 Kč b)
c)
d)
12
Rozpočet Jihomoravského kraje (na rok 2016): a. příjmy: i. daňové b. výdaje: i. školství ii. doprava iii. zdravotnictví Rozpočet města Brna (na rok 2016): a. příjmy: i. daňové b. výdaje: i. dotace DPmB ii. dotace školám iii. výdaje MČ c. financování:
5 996 000 000 Kč 4 751 794 000 5 996 000 000 Kč 754 393 000 2 289 076 000 473 707 000
10 7 11 1
174 044 908 019 309 126 943 100 45 151 1 137 436 1 135 082
Rozpočet městské části Řečkovice a Mokrá Hora (na rok 2016): a. příjmy: 79 963 i. dotace ze SR 6 330 ii. dotace od m. Brna 40 490 iii. popl. ze psů 530 iv. dary (h ody, den dětí) 180
000 000 000 000 000 000 000
Kč Kč Kč Kč Kč
000 Kč 000 000 000 000
To se např. stalo osudným Namibii, která za peníze MMF nakoupila letadla do presidentské letky.
v. inzerce v Řeči b. výdaje: i. školství ii. čištění silnic (letní i zimní) iii. čištění chodníků iv. dary jubilantům v. nákup sadbového mat. c. schodek
100 000 876 000 Kč 865 000 710 000 990 000 130 000 1 000 5 913 000 Kč
85 12 2 2
e) Rozpočet EU (cca.): a. na rok 2015 b. na rok 2016
135 328 000 000 EUR 13 136 056 000 000 EUR
Z výše rozpočtů je viditelné, kolik váhy stát klade na jednotlivé úrovně samosprávy. V současnosti v ČR je totiž většina rozpočtů samospráv naplňována ze státního rozpočtu a jen menší část z místních daní, resp. z jiných zdrojů. I když situace se postupně mění. Inflace (text převzat ze stránek ČSÚ: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace ) Obecně inflace znamená všeobecný růst cenové hladiny v čase . Statistické vyjadřování inflace vychází z měření čistých cenových změn pomocí indexů spotřebitelských cen. Cenové indexy poměřují úroveň cen vybraného koše reprezentativních výrobků a služeb (cca 790) ve dvou srovnávaných obdobích, přičemž váha (resp. význam), která je jednotlivým cenovým reprezentantům ve spotřebním koši přisouzena, odpovídá podílu daného druhu spotřeby, který zastupují, na celkové spotřebě domácností. Do spotřebního koše je zařazeno potravinářské zboží (potraviny, nápoje, tabák), nepotravinářské zboží (odívání, nábytek, potřeby pro domácnost, drogistické a drobné zboží, zboží pro dopravu a volný čas, zboží pro osobní péči aj.) a služby (opravárenské, z oblasti bydlení, provozu domácnosti, zdravotni ctví, sociální péče, dopravy, volného času, vzdělávání, stravování a ubytování, osobní péče a služby finanční). Informace o dosažené míře inflace jsou využívány na př. pro účely valorizace mezd, důch odů a sociálních příjmů. Pro správnou interpretaci každého cenového indexu je nutno si vždy uvědomit, ke kterému období je počítán. Při vyjadřování míry inflace pomocí indexu spotřebitelských cen jsou často uváděna různá čísla, která, i když rozdílná, jsou správná. Podmínkou je přesné věcné, prostorové a časové vymezení. To znamená uvést jednoznačně období, za které je míra inflace uváděna a dále základ, k němuž se vymezené období porovnává. Nejčastěji jsou používány níže uvedené míry inflace: 1) M íra inflace vyjádřená přírůstkem prů měrného ročního indexu spotřebitelských cen vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12-ti předch ozích měsíců. Tato míra inflace je vhodná při úpravách nebo posuzování průměrných veličin. Bere se v úvahu zejména při propočtech reálných me zd, důchodů a pod. Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 10,0
9,1
8,8
8,5
10,7
2,1
3,9
4,7
1,8
0,1
2,8
1,9
2) M íra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku vyja dřuje procentní změnu cenové hladiny ve vykazovaném měsíci daného roku proti stejnému měsíci předchozíh o roku. Jedná se tedy o dosa ženou cenovou úroveň, která vylučuje sezónní vlivy tím, že se porovnávají vždy stejné měsíce. Rok
Měsíc 1
13
2
Tj. 3 653 856 000 000 Kč
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
2005
1,7
1,7
1,5
1,6
1,3
1,8
1,7
2006
2,9
2,8
2,8
2,8
3,1
2,8
2,9
1,7
2,2
2,6
2,4
2,2
3) M íra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci vyja dřuje procentní změnu cenové hladiny sledovaného měsíce proti předchozímu měsíci. Rok
Měsíc 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
2005
0,7
0,2
-0,1
0,1
0,2
0,6
0,3
0,0
-0,3
0,9
-0,3
-0,1
2006
1,4
0,1
-0,1
0,1
0,5
0,3
0,4
4 ) M íra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (rok 2000=100) vyja dřuje změnu cenové hladiny sledovaného měsíce příslušného roku proti roku 2000 - viz následující tabulka. Tato míra inflace je využívána pro analýzu dlouh odobých podrobn ých trendů (časových řa d) vývoje cenových hladin a životních nákladů. Měsíc
Rok 1997
2000
2006
1.
81,7
98,9
114,0
2.
82,0
99,1
114,1
3.
82,1
99,1
114,0
4.
82,6
99,0
114,1
5.
82,7
99,2
114,7
6.
83,7
99,8
115,0
7.
86,6
100,4
115,5
8.
87,2
100,6
9.
87,8
100,6
10.
88,1
100,9
11.
88,4
101,0
12.
88,9
101,2
Průměr roku
85,2
100,0
Výkonnost národního hospodářství Výkonnost národního hospodářství můžeme měřit různými způsoby; jako nejčastější se užívají tzv. produktová, resp. důch odová metody. Teoreticky řečeno by měly obě metody vést k srovnatelným výsledkům – což by ale fungovalo, pokud by ek onomický systém státu byl uzavřený a nefungovaly by v něm toky peněz ze zahraničí a do zahraničí. Tak tomu samozřejmě není, čili tyto údaje se odlišují. Jedná se v podstatě o to schéma tržního hospodářství, které rozdělíme na dvě poloviny – polovina s domácnostmi je důchodová metoda, polovina s podniky je produktová. Produktová metoda: - hrubý národní produkt (HNP) – součet hodnoty všech statků a služeb, které podniky vlastněné občany státu (na území státu i v zahraničí) za dané období prodaly (realisovaly), tj. veškeré platby podnikům za jejich zboží a služby. Čili do HNP Č R se počítají zisky všech firem, které vlastní čeští občané, byť podnikají i v zahraničí (tj. např. Č EZ, který nakoupil elektrárny v cizině); nepočítá se sem např. podíl německých vlastníků ve Škodovce Mladá Boleslav. Je -li tento údaj očištěn o odpisy (amortisace, tedy investice do obnovy na př. strojníh o vybavení) – tedy je nižší – pak se jedná o čistý národní produkt.
-
hrubý domá cí produkt (HDP) – hodn ota všech statků a služeb vyprodukovaných v rámci geografického území země bez ohledu na to, zda je vyprodukovali občané či cizinci. Takže se nepočítají zisky ČEZu v cizině, ale počítá se zisk Škodovky, byť ji částečně vlastní Němci. Může být uveden i čistý domácí produkt. Důchodová metoda: Národní důchod – celkový roční zisk všech domácností za výrobní faktory, které poskytly podnikům. Čili všechno, co domácnosti vydělaly za rok za práci, půdu, kapitál. Pro názorn ost dále pojednám o HDP. Tento údaj můžeme uvádět různými způsoby, kterými ilustrujeme rozdílné věci: - nominální HDP – tzv. HDP v běžných cenách – HDP vypočítané a uváděné v cenách roku, pro který se vypočítává – čili v aktuálních cenách - reálný HDP – tzv. stálé ceny – převedené na ceny nějakého zvoleného základního období – umožňuje srovnat vývoj za nějaké období; základní období se např. mění po pět letech Tyto dva údaje se uvádí v sumě peněz. Ta může být buďto za celý stát, nebo přepočteno na jednoho obyvatele (což je obecně srozumitelnější číslo). Dále se tato suma uvádí v národní měně, což je srozumitelné pro obyvatele, nebo v ci zí měně (nejčastěji USD, event. EUR), což umožňuje mezinárodní srovnání. Tam je pak ale problém s kursem – můžeme převádět tzv. běžným směnným kursem (čili HDP ČR prostě podělíme třiceti a máme sumu v eurech) – to je ale nepřesné kvůli odlišné cenové hladině; nebo převedeme údaj podle kupní síly – to je složitější údaj, který kromě kursu měny zohledňuje i odlišnou kupní sílu obyvatel – čili to, že si u nás koupíme za třicet korun něco jiného, než Němci za jedno euro, stejně jako něco jiného si za euro koupí třeba Řekové. Dále můžeme výkonnost ekonomiky ilustrovat na vývoji a změně HDP – potom sledujeme tempo růstu za určité období (rok nebo kvartál nejčastěji; jeden měsíc je příliš krátká doba a nezohledňuje např. pomalejší tempo růstu HDP v zimě, kdy není možné zahrnout sezonní práce jako třeba stavebnictví a zemědělství). Z logických důvodů sledujeme tempo růstu reálného HDP (který je tedy očištěný o inflaci; nominální by nemělo cenu srovnávat). Stejnými způsoby můžeme uvádět i HNP a národní důch od. Jako jakýsi jednoduchý způsob se někdy uvá dí tzv. Big Mac index – ten uvádí jak dlouho pracuje člověk v různých státech na jeden Big Mac. Používá se proto, že Big Mac dostanete v každé zemi na světě. Tím je relativně objektivní, ale samozřejmě je to jednostranné a zkreslené. A nyní několik příkladů: HDP ČR v milionech korun:
období 1995 1997 1999 2001 2003 2004 2005
běžné ceny stálé ceny roku 1995 mil. Kč mil. Kč 1 381 049 1 381 049 1 679 921 1 429 329 1 902 293 1 421 043 2 157 828 1 515 076 2 577 100 1 608 000 2 781 100 2 978 200 -
HDP ČR v b.c. 2003: 2 577 100 000 000 Kč, tj. 252 617 Kč na osobu HDP ČR v b.c. 2004: 2 781 100 000 000 Kč, tj. 272 468 Kč na osobu
HDP na hlavu v USD USA EU 15 = 100 SRN
1999
2001
2002
2002
2003
podle kupní síly v USD běžný směnný kurs kupní síla 34 000 36 300 37 200 37 200 38 400 146 142 143 164 144 24 600 26 600 26 900 24 100 27 500
EU 15 = 100 Rakousko EU 15 = 100 Řecko EU 15 = 100 Slovinsko EU 15 = 100 ČR EU 15 = 100
106 25 700 110 15 800 68 15 800 68 13 700 5915
28 17 17 14
104 500 111 400 68 800 70 400 56
28 18 18 15
104 900 111 200 70 500 71 000 58
106 24 800 109 12 400 55 10 500 46 6 70014 30
29 19 19 15
103 700 112 000 71 300 73 700 59
Pro představu kom plexního posouzení výkonnosti ekonomiky doporučuji: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje Graf Chyba! V dokumentu není žádný text v zadaném stylu. .1: Hrubý domácí produkt meziroční indexy růstu, sopr=100 % 114
nominálně reálně
112
deflátor 110 Predik ce 108
%
106
104
102
100
98
96 1/96
14
3
1/97
3
1/98
3
1/99
3
1/00
3
1/01
3
1/02
3
1/03
3
1/04
3
1/05
3
1/06
3
Čili: u nás je „levno“, protože podle kursu 1 USD = 30 CZK máme H DP na h lavu 6 700 USD, ale koupíme si za tento HDP zboží, které by v USA stálo 15 000 USD. 15 Čili: ČR má 59% HDP prů měru EU patnáctky na hlavu
