Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA

Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele

OBOROVÁ PŘÍRUČKA pro podnikatele ohledně neţivnostenské činnosti, s níţ však přicházejí podnikatelé při své ţivnostenské činnosti často do styku

KOLEKTIVNÍ SPRÁVA PRÁVA AUTORSKÉHO A PRÁV SOUVISEJÍCÍCH S PRÁVEM AUTORSKÝM

Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Autorsky zpracovali: doc. JUDr. Martin Boháček, CSc., doc. JUDr. Jiří Srstka, Mgr. Jana Bärová Poslední aktualizace: říjen 2009 Aktualizaci provedli: doc. JUDr. Jiří Srstka a DRING Consulting s.r.o.


OBSAH Úvod .....................................................................................................................4 Vymezení a důvody existence oboru kolektivní správy ...................................7

1. 2. 2.1.

Kolektivní a individuální správa autorských práv a práv souvisejících ...................7

2.2.

Potřeba a vznik kolektivní správy a zajištění hospodářské soutěţe při výkonu koletivní správy .....................................................................................................8

2.3.

Kolektivní správa, její účel a typy podle českého práva .......................................10 Autorské právo jako předmět kolektivní správy .............................................12

3. 3.1.

Autorské dílo – pojem, druhy a vznik jeho právní ochrany ...................................12

3.2.

Autor a spoluautoři podle českého práva ............................................................13

3.3.

Obsah autorského práva - osobnostní a majetková práva ...................................14

3.4.

Omezení autorského práva ve prospěch uţivatele – volné uţití díla a bezúplatné zákonné licence ..................................................................................................17

3.5.

Zvláštní právní reţim některých druhů autorských děl .........................................20

3.6.

Nástroje ochrany při porušení autorského práva .................................................23 Práva souvisící s autorským právem jako předmět kolektivní správy ..........27

4. 4.1.

Práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu ........................................28

4.2.

Právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu ..........................................30

4.3.

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu ..........30

4.4.

Právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání.................................32

4.5.

Zvláštní právo pořizovatele databáze k jejímu obsahu ........................................32 Účel kolektivní správy podle autorského zákona ...........................................34

5. 5.1.

Majetková práva a kolektivní správa....................................................................34

5.2.

Licencování předmětů ochrany a kolektivní správa .............................................35

5.3.

Osobnostní práva a kolektivní správa..................................................................36

5.4.

Monopolní postavení kolektivních správců a jejich členění ..................................36

5.5.

Zastupování autorů kolektivním správcem ..........................................................38

5.6.

Obdobnost práv příbuzných právům autorským z hlediska kolektivní správy.......39 Dělení kolektivní správy na práva kolektivně spravovaná povinně a dobrovolně ........................................................................................................40

6. 6.1.

Dělení kolektivní správy ......................................................................................40

6.2.

Práva povinně kolektivně spravovaná .................................................................40

6.3.

Práva dobrovolně kolektivně spravovaná ............................................................45

6.4.

Zvláštní reţim některých druhů dobrovolné kolektivní správy ..............................46

6.5.

Druhy dobrovolné kolektivní správy podle jednotlivých kolektivních správců .......48 Jednotliví kolektivní správci – oprávnění a postup při vymáhání odměn .....51

7. 7.1.

DILIA ...................................................................................................................51

7.2.

OSA ....................................................................................................................56 -1-


7.3.

INTERGRAM ......................................................................................................60

7.4.

GESTOR.............................................................................................................63

7.5.

OOA-S ................................................................................................................64 Nabytí oprávnění k výkonu kolektivní správy a dohled Ministerstva kultury ČR ......................................................................................................................67

8. 8.1.

Nabytí oprávnění k výkonu kolektivní správy .......................................................67

8.2.

Dohled Ministerstva kultury ČR nad výkonem kolektivní správy ..........................69

8.3.

Problémy spojené s oprávněním k výkonu kolektivní správy ...............................71 Vztahy kolektivního správce k nositelům práv ...............................................72

9. 9.1.

Druhy vztahů kolektivního správce k nositelům práv ...........................................72

9.2.

Povinnosti kolektivních správců vůči nositelům práv ...........................................72

9.3.

Náklady kolektivní správy ....................................................................................73

9.4.

Evidence kolektivního správce ............................................................................74 Vztahy kolektivního správce k uţivatelům, hromadné a kolektivní smlouvy 75

10. 10.1.

Kontraktační povinnost kolektivního správce .......................................................75

10.2.

Hromadná a kolektivní smlouva ..........................................................................75

10.3.

Smluvní podmínky hromadných smluv ................................................................77

10.4.

Ochrana práv ......................................................................................................79

10.5.

Uzavírání hromadných smluv více kolektivními správci .......................................79

10.6.

Příloha k autorskému zákonu a prováděcí vyhláška Ministerstva kultury ČR .......79 Pravidla pro rozdělování odměn vybraných kolektivním správcem ..............80

11. 11.1.

Rozúčtovací řády ................................................................................................80

11.2.

Povinnosti při rozúčtování odměn stanovené autorským zákonem ......................83 Porovnání oboru kolektivní správy v zemích EU, ve světě a v ČR ................84

12. 12.1.

Státy Evropské Unie............................................................................................84

12.2.

Ostatní státy mimo EU ........................................................................................88 Kolektivní správa v mezinárodních vztazích, formy přeshraniční spolupráce kolektivních správců při výkonu jejich činnosti .............................................89

13. 13.1.

Mezinárodní organizace ......................................................................................89

13.2.

Přeshraniční spolupráce jednotlivých ochranných společností ............................90

13.3.

Formy přeshraniční spolupráce ...........................................................................91 Nejčastější dotazy malých a středních podnikatelů na kolektivní správu ....93 Praktická pravidla pro chování a jednání českých podnikatelů ve vztahu ke kolektivní správě ...............................................................................................95

14. 15. 15.1. 16. 17.

Vzory vybraných smluv pouţívaných kolektivními správci ...................................95 Literatura a právní prameny ...........................................................................112 Přílohy..............................................................................................................114

-2-


Autoři a zpracování jednotlivých částí příručky: Doc. JUDr. Martin Boháček, CSc. (katedra podnikového a evropského práva VŠE v Praze, advokát) – Úvod, kapitola 2.-4., 16.-17., celková redakce publikace Doc. JUDr. Jiří Srstka (ředitel kolektivního správce Dilia, vysokoškolský učitel na AMU) – kapitoly 5.-6., 7.1, 7.4.-7.5., 8.-11., 15 Mgr. Jana Bärová (předsedkyně představenstva kolektivního správce OSA) – kapitoly 7.2.-7.3., 12.-14.

Text příručky byl uzavřen k datu 31. 10. 2006.

Zkratky pouţívané v příručce: AutZ - autorský zákon, č. 121/2000 Sb., v platném znění Poznámka k aktualizaci: Zákon č.121/2000 Sb. (autorský zákon) byl od 1. 12. 2000, kdy nabyl účinnosti a platnosti, novelizován celkem pětkrát. Všechny novely do doby vydání příručky, to jest zákon č. 81/2005 Sb., zákon č.61/2006 Sb., zákon č.186/2006 a nejobsáhlejší novela zákonem č. 216/2006 Sb. ze dne 22. 5. 2006, byly do příručky promítnuty. K datu 1. 11. 2009 se poslední novela zákonem č.168/2008 Sb. týká pouze § 23 autorského zákona (provozování rozhlasového a televizního vysílání na hotelových pokojích) a § 97 odst. 2 (zrušení monopolu kolektivní správy pouze pro české právnické osoby). Vedle uvedených novel autorského zákona bylo ještě pro přehlednost pod č.398/2006 Sb. vyhlášeno úplné znění autorského zákona.

ObčZ - občanský zákoník, č. 40/1964 Sb., v platném znění ObchZ – obchodní zákoník, č. 513/1991 Sb., v platném znění

© Martin Boháček, Jiří Srstka, Jana Bärová - 2006

-3-


1.

ÚVOD

Pro podnikatele z oblasti obchodu a sluţeb mohou být informace o autorských právech a právech s nimi souvisejících (např. právech výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů aj.) a o kolektivní správě těchto práv praktické zásadně ze dvou důvodů: Především sami mohou být autory nebo jinými nositeli autorských práv a kolektivní správce jim můţe v mnoha případech pomoci ochránit jejich dílo před napodobením ze strany jiné osoby nebo před jiným neoprávněným pouţitím jejich autorského díla (např. pokud pro svůj podnik vytvoří webové stránky, informační broţurku, fotografie objektů či předmětů prodeje, propagační film či zvukový záznam na CD, předměty uţitého umění, specificky uspořádaný interiér provozoven, zvláštní oblečení zaměstnanců, zvláštní způsob označování produktů či oddělení a provozoven, grafické logo, reklamní spot aj.) 1. Častěji však budou podnikatelé uţivateli cizího autorského díla, výkonu umělce, zvukového či audiovizuálního záznamu nebo vysílání a aby se nedostali do rozporu s autorským právem, budou muset uţívání vypořádat s autory samými či s vysílateli 2 nebo s kolektivními správci (tj. získat jejich svolení, zaplatit odměnu aj.). Můţe to být např. v jiţ uvedených případech, kdy však podnikatel nevytvoří své dílo, ale uţije dílo někoho jiného (do svých webových stránek zařadí cizí dílo či zvukový záznam, do své informační broţurky cizí text, fotografii či ilustraci, do reklamy provedení cizí hudební skladby, napodobí dílo jiné osoby ve svém logu, provozuje v prodejnách, restauracích, dopravních prostředcích aj. zvukové záznamy či rozhlasové nebo televizní vysílání, videofilmy aj.).3 Tato příručka by měla čtenáři poskytnout základní praktické informace, co je vůbec autorským právem chráněno, jaká práva poskytuje autorský zákon a kdy podnikatel bude jednat s kolektivním správcem ohledně uţití předmětů ochrany, popř. kdy by měl jednat přímo s autorem či jiným nositelem práv. Dává odpověď na otázku, co je 1

Pro tyto předměty můţe podnikatel vyuţít i jinou formu ochrany před napodobením jinou osobou, např. průmyslově právní - prostřednictvím průmyslového vzoru (tj. chráněného designu výrobků, oblečení, označení), ochranné známky (logo) nebo obecně pomocí postihu nekalé soutěţe (zejména ţalobou na vyvolání nebezpečí záměny podle § 47 obchodního zákoníku). 2

Práva rozhlasových a televizních vysílatelů nejsou kolektivně spravována.

3

Kolektivní správou však nelze řešit všechny zde uvedené případy, např. nelze to při napodobení díla jiné osoby v logu podnikatele nebo převzetí cizího textu do informační broţurky.

-4-


to vůbec kolektivní správa, proč existuje a v čem podnikatelům pomáhá, jací jsou u nás kolektivní správci a jak vypadá jejich síť v EU, resp. ve světě i jaká je jejich mezinárodní spolupráce (např. kdyţ podnikatel hodlá uţít dílo, k němuţ má práva zahraniční osoba), jaké hrozí postihy a naopak moţnosti obrany a poskytne praktické návody pro postup při jednání s kolektivními správci. Stručný výklad autorského práva byl zařazen, protoţe byla nedávno přijata rozsáhlá novela AutZ, která řadu otázek mění.4 Pro úplnost je třeba dodat, ţe tato příručka se od ostatních v řadě oborových příruček Hospodářské komory ČR liší tím, ţe nepodává návody, jak právně ošetřit „podnikání“ v oblasti kolektivní správy, protoţe kolektivní správa není podnikáním a kolektivní správce není podnikatel, ale i kdyby autor sám uţíval své dílo, nejedná se o ţivnostenské podnikání, resp. ţivnost.5 Příručka je naopak určena podnikatelům,

kteří

se

s kolektivními

správci

setkávají

jako

s partnery při

vypořádávání práv, jeţ kolektivní správci spravují, protoţe tato práva podnikatelé uţijí. Proto je na titulní straně příručky uvedeno, ţe se týká neţivnostenské činnosti, ale přesto je určena podnikatelům, kteří se s ní mohou při své ţivnostenské činnosti často setkat. V úvodu by snad bylo vhodné ještě alespoň obecně odpovědět na otázku, proč jsou vůbec autorská práva chráněna, k čemu je kolektivní správa (a proč kolektivním správcům musí uţivatelé platit odměnu), protoţe to je z nepochopení často předmětem výtek a kritiky ze strany uţivatelské veřejnosti včetně podnikatelů, zejména ţe platby za uţití vedou k nadměrnému prospěchu autorů a producentů děl a ţe kolektivní správa zbytečně svazuje autory a výkonné umělce v jejich samostatném jednání s uţivateli. Silná autorskoprávní ochrana je samozřejmou součástí civilizované společnosti ve vyspělých zemích a její význam vzrůstá s tím, jak roste význam tvůrčí duševní práce pro další vývoj lidské společnosti. Současný prudký vývoj je moţný právě jen díky tvůrčí práci. Zvláštní práva autorů (např. výlučné právo na uţití autorského díla jinou osobou a odměna za to náleţející), resp. od nich odvozená práva producentů těchto děl (vzhledem ke značným nákladům na jejich pořízení, organizaci i prosazení v praxi) působí v kontextu trţní ekonomiky jako stimuly pro jejich další tvorbu, 4

Viz zákon č. 216/2006 Sb. (úplné znění po této novele je uvedeno pod č. 398/2006 Sb.)

5

Viz § 3 odst. 1 písm. b) a c) ţivnostenského zákona

-5-


neboť ta představuje mimořádný čin ve prospěch dalšího vývoje. Zkušenosti z období centrálně řízené ekonomiky, kdy se duševní práce a její výsledky podceňovaly, ukazují, ţe nedostatek stimulů vede k zaostalosti země a její izolaci. Reliktem této doby je, ţe ač je porušení autorského práva srovnatelné s krádeţí věci hmotné, uţivateli to zřejmé není. Na druhé straně musí autorské právo umoţnit i rovnováţné postavení uţivatelům, moţnost přístupu k informacím. Kdyby se však umoţnilo volné kopírování či jiné volné uţívání děl, které je ve věku informatiky velmi snadné, mohlo by to ohrozit sám smysl autorskoprávní ochrany i stimuly, které k tvorbě poskytuje. Při podnikání často dochází k mnoha uţitím autorských děl, které jednotliví autoři nemohou kontrolovat. Uţivatel-podnikatel, má-li jednat v souladu s právem a přitom mít vůbec čas podnikat, nemůţe všechny autory či jiné nositele práv kontaktovat, aby mu k uţití děl poskytli svolení, a proto je třeba, aby jednal jen s jednou osobou, jeţ je kolektivně zastupuje. V současné technicky sloţité době tak vzrůstá role kolektivní správy.

-6-


2.

VYMEZENÍ A DŮVODY EXISTENCE OBORU KOLEKTIVNÍ SPRÁVY

2.1.

KOLEKTIVNÍ A INDIVIDUÁLNÍ SPRÁVA AUTORSKÝCH PRÁV A PRÁV SOUVISEJÍCÍCH

Kolektivní správa spočívá v tom, ţe autoři či jiní nositelé autorských práv pověří zvláštní organizace k tomu, aby monitorovaly uţití jejich autorských děl, jednaly s uţivateli, poskytly jim licence k uţití těchto děl, vybraly od nich odměnu a rozdělily ji mezi nositele práv.6 Tato definice zahrnuje i některé případy uţití autorských děl, za něţ autorům, popř. nakladatelům sice přísluší tzv. „náhradní odměna“, kterou od uţivatelů kolektivní správci vybírají a rozdělují ji mezi ně, avšak uţivatelé děl nemusí získat pro tato uţití od autorů ani kolektivních správců zvláštní svolení.7 Autoři či jiní nositelé autorských a s nimi souvisejících práv mohou svá práva především spravovat individuálně – jednáním s uţivatelem. Tak je tomu zejména tam, kde autor literárního díla (např. podnikatel – autor broţurky určené jeho zákazníkům, autor článku do časopisu nebo novin aj.) jedná s vydavatelem o podmínkách jeho vydání. V tomto případě není kolektivní správa nutná, autor si vše vyjedná sám. I v tomto individuálním jednání se ovšem můţe nechat zastoupit advokátem (např. v případě sporu s vydavatelem, který jeho dílo vydal bez jeho svolení nebo s jiným autorem, který jeho dílo napodobil) nebo jiným zástupcem, zejména autorskou agenturou (organizací, zabývající se profesionálně individuálním zastupováním autorů, např. proto, ţe je více vydání v různých zemích, autor vyjednáváním hodlá pověřit profesionály, protoţe sám by nevyjednal tak příznivé podmínky, sám se věnuje další tvorbě či jiné činnosti a „nepříjemné“ otázky nechá agentuře či z jiných důvodů). V tomto případě ještě nejde o klasickou kolektivní správu, i kdyţ je jasné, ţe na scénu vstupují instituce, které se specializují na to, ţe zastupují autory na základě jejich individuálního pověření. Odměna vybraná od uţivatele agencií je 6

Viz Ficsor, Mihály: Collective administration of copyright and neighboring rights. Studie WIPO, Ţeneva 1990, str. 6, bod 8. Konkrétních modelů kolektivní správy ve světě je ovšem více. Namísto pověření autory mohou být kolektivní správci k takové činnosti oprávněni ze zákona nebo státním orgánem na základě zákona, v určitých případech můţe být kolektivní správa stanovena zákonem jako povinná, takţe její individuální výkon autorem je zakázaný. V české literatuře uvádí stručný přehled těchto modelů i vývoje kolektivní správy na území ČR Hartmanová, Dagmar: Kolektivní správa autorských práv a práv souvisejících s právem autorským, Linde, Praha 2000, str. 19 – 32. 7

Viz § 24, 25 a dále 30, 30a, 37 a 87 AutZ

-7-


obvykle určena přímo autorovi, jehoţ dílo bylo uţito a není rozdělována mezi všechny známé autory. AutZ výslovně uvádí, ţe zprostředkování jednotlivé licenční smlouvy není výkonem kolektivní správy8, i kdyţ jedna autorská agencie můţe takto zastupovat mnoho autorů, kaţdého ale individuálně.

2.2.

POTŘEBA

A VZNIK KOLEKTIVNÍ SPRÁVY A ZAJIŠTĚNÍ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŢE PŘI

VÝKONU KOLETIVNÍ SPRÁVY

Potřeba skutečné kolektivní správy na rozdíl od pouhé agenturní činnosti nastává tam, kde individuální správa autorských práv autorem samým či jeho agencií je velmi obtíţná nebo vůbec nemoţná. Je to např. při uţití zvukových záznamů hudebních děl vydaných pro obchodní účely (např. CD či kazet) při rozhlasovém nebo televizním vysílání, kdy by kaţdý autor musel stále monitorovat vysílání všech rozhlasových a televizních stanic (u známějších skladeb i zahraničních), aby zjistil, zda jeho dílo není někde vysíláno. Ještě zřejmější je to např. při vybírání tzv. „náhradních odměn“ za potenciální moţnost pořízení kopie zvukového nebo audiovizuálního záznamu uţivatelem pro jeho osobní potřebu od výrobců či dovozců nenahraných nosičů (kazet, CD aj.) či přístrojů k jejich pořizování (magnetofonů, hudebních věţí aj.) nebo za tiskové rozmnoţeniny díla (např. na kopírovacích přístrojích) a rozdělování vybraných tzv. „náhradních odměn“ mezi autory a jiné nositele práv. V těchto případech jde o vysílání mnoha děl během dne či o potenciální současné pořízení kopií mnoha děl pro osobní potřebu mnoha uţivatelů, takţe individuální uzavírání smluv a vybírání odměn kaţdým autorem zvlášť je nemoţné. Proto je vybírá kolektivně za všechny autory, jejichţ díla byla (nebo v druhém příkladu potenciálně mohou být) takto uţita, resp. vybranou částku mezi ně rozděluje, příslušný kolektivní správce, a to i za autory, které individuálně nezastupuje, tj. s nimiţ nemá uzavřenou individuální smlouvu. Kolektivní správa je však potřebná i pro uţivatele. Mají-li pořizovatelé běţných veřejných hudebních produkcí, ať jiţ sdělovaných veřejnosti „na ţivo“ (koncerty, kde jsou hrány skladby více autorů) nebo ze záznamu (např. diskoték), ale téţ rozhlasoví či televizní vysílatelé autorská díla a výkony výkonných umělců při své produkci či vysílání legálně uţít, musili by si jinak předem opatřit od nositelů autorských práv 8

Dle § 95 odst. 3 AutZ

-8-


smluvně svolení k uţití jejich děl, výkonů či záznamů a vypořádat s nimi individuálně odměny, coţ je reálně nemoţné (zejména u zahraničních autorů či hudebních skupin) a bez kolektivní správy by to proto vůbec nemohli legálně provozovat. Kolektivní správa tak pro tyto uţivatele umoţňuje mít jednoho partnera, který legalizuje a vyřizuje tato uţití za veškeré nositele práv, i kdyţ je individuálně nezastupuje. Z toho, ţe kolektivní správce vykonává svou funkci pro určité druhy autorských děl, resp. práv souvisejících monopolně, můţe vzniknout otázka, zda nezneuţívá tohoto dominantního postavení v rozporu s kartelovým právem, a to jak ve vztahu k uţivatelům tak i mezi autory různých druhů děl navzájem. O tom, ţe kolektivní správce vystupuje na trhu jako soutěţitel ve smyslu kartelového práva, i kdyţ kolektivní správa není podnikáním, rozhodl jiţ Evropský soudní dvůr v r. 1989 ve věci SACEM, přičemţ uvedl, ţe se dopouští svého zneuţití dominantního postavení, jestliţe odměny, které účtuje uţivatelům, jsou znatelně vyšší neţ odměny účtované v jiných členských zemích. Český úřad pro ochranu hospodářské soutěţe k tomu rozhodl v řízení o domnělé zneuţití dominantního kolektivního správce Intergram, ţe kolektivní správce neposkytuje sluţby obecného hospodářského významu ve smyslu § 1 odst. 3 zákona o ochraně hospodářské soutěţe č. 143/2001 Sb. 9 Nad zajištěním soutěţního prostředí dohlíţí Ministerstvo kultury ČR a obecně dle § 103 odst. 10 AutZ i Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe. Autorský zákon nepokládá dohody o sdruţení nositelů práv v osobě kolektivního správce za zakázaný kartel a stanoví kolektivním správcům povinnost zastupovat nositele práv i uzavírat smlouvy s uţivateli za přiměřených a rovných podmínek a přihlíţet k tomu, zda k uţití předmětů ochrany dochází při podnikání či jiné hospodářské činnosti a k ekonomickému prospěchu, který uţivatel z uţití získá, k charakteru a specifikům regionu i k účelu, způsobu, rozsahu a okolnostem uţití a vyţádat si stanovisko právnických osob sdruţujících uţivatele.10 Hospodářská soutěţ v důsledku jednání českého dominantního kolektivního správce na území ČR je posuzována podle 9

Důleţité je, aby kolektivní správce stanovil kritéria/způsoby kalkulace odměn za uţití předmětů ochrany transparentně a ověřitelně tak, aby se uţivatelé měli moţnost s podklady seznámit, coţ v proběhlém řízení ve věci Intergram Úřad shledal dostatečným. 10

Na rozpor v těchto poţadavcích zákona upozorňuje bod 10.3 této statě (viz dále). Je však moţná jej vyloţit tak, ţe zásada rovných podmínek nemá být aplikována formálně, ale v kombinaci se zásadou přiměřenosti situaci, pro coţ zákon stanoví podrobnější kritéria. V tomto ustanovení i dalších nástrojích autorského zákona spatřuje podle svého rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe posílení pozice uţivatelů a dostatečný legislativní základ pro zajištění soutěţního prostředí při výkonu kolektivní správy.

-9-


kartelového práva EU a nikoliv podle kartelového práva ČR, protoţe se můţe dotknout obchodu mezi členskými státy EU a narušovat hospodářskou soutěţ na podstatné části společného trhu EU, k čemuţ postačuje, působí-li na celém území členského státu, jak to vyloţil Evropský soudní dvůr ve věci GEMA. Instituce kolektivní správy vznikla jiţ před mnoha lety. Ochranná organizace autorů byla zaloţena jiţ v r. 1777 ve Francii na základě série vítězných sporů, které vedl Beaumarchais s divadly o uznání svých autorských práv. Později se přetransformovala na SACD (Société des auteurs et compositeurs dramatiques), coţ byl první historický kolektivní správce. Její rozvoj však začal po r. 1847, na základě sporu dvou skladatelů, kteří museli zaplatit vstupné na koncert v paříţské kavárně, kde se hrály jejich skladby, aniţ by jim někdo platil za uţití jejich děl. Protoţe zjevně nemohli sami individuálně zjišťovat, kde všude se právě jejich skladby hrály, zaloţili v r. 1850 kolektivní agencii, která měla za úkol starat se o správu jejich práv a vybírat pro autory, skladatele a vydavatele od uţivatelů odměny. 11 Toto nedivadelní veřejné provozování hudebních děl patří mezi další tradiční případy kolektivní správy.

2.3.

KOLEKTIVNÍ SPRÁVA, JEJÍ ÚČEL A TYPY PODLE ČESKÉHO PRÁVA

Podle § 95 českého AutZ je účelem kolektivní správy kolektivní uplatňování a ochrana majetkových práv autorských a práv s ním souvisejících a na druhé straně umoţnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. Znamená to zastupování většího počtu osob, jimţ přísluší majetkové právo jako původním nositelům (např. autorů, výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů aj.), ale i osob, které sice nejsou původními nositeli samotných majetkových práv, ale přísluší jim výhradní oprávnění k výkonu těchto práv ze zákona (např. zaměstnavatelé ohledně tzv. zaměstnaneckých děl) nebo na základě smlouvy, např. výhradní licenční smlouvy (oprávnění ze smlouvy musí v tomto případě být nabyvateli uděleno pro celou dobu trvání majetkového práva a alespoň pro celé území České republiky s právem poskytnout podlicenci). Kolektivní zastupování musí být uskutečněno ke společnému prospěchu těchto nositelů práv, a to při výkonu těchto majetkových práv ke zveřejněným nebo ke zveřejnění nabídnutým dílům, uměleckým výkonům, zvukovým a zvukově obrazovým záznamům – předmětům ochrany. Kolektivní správce o 11

Viz Ficsor, Mihály: Collective administration of copyright and neighboring rights. Studie WIPO, Ţeneva 1990, str. 9-10, bod 16.

- 10 -


jednotlivých zveřejněných předmětech ochrany, jejichţ správu má zajišťovat, ví ze své monitorovací činnosti. Za předmět ochrany ke zveřejnění nabídnutý se dle dikce AutZ pokládá ten, co byl nositelem práva kolektivnímu správci písemně oznámen za účelem zařazení do jím vedeného rejstříku předmětů ochrany, aby byl v rejstříku veden v předstihu před vlastním uţitím. Pro českou úpravu je podstatné, ţe kolektivní správa se uplatňuje tam, kde jiný neţ kolektivní výkon těchto práv je nedovolený nebo neúčelný. Znamená to, ţe v § 96 AutZ se stanoví, ve kterých případech výkonu majetkových práv je kolektivní správa povinná, tedy kdy je jiný neţ kolektivní výkon (tj. individuální správa samotným nositelem práva) nedovolený. Vedle toho můţe podle českého práva existovat i dobrovolná kolektivní správa na základě pověření ke kolektivní formě správy majetkových práv nositelem práva ve smlouvě s kolektivním správcem – je-li jiný (tj. individuální) výkon jeho práv neúčelný. Nepatří sem však pověření k individuální správě práv - zprostředkování jednotlivé licenční smlouvy není výkonem kolektivní správy, jak jiţ výše uvedeno. Není jím ani příleţitostné či krátkodobé zastupování jiných neţ povinně kolektivně spravovaných práv. Zákon však kolektivnímu správci poskytuje i další oprávnění, např. na ochranu osobnostních autorských práv po smrti autora. Podrobnosti uvede další text.

- 11 -


3.

AUTORSKÉ PRÁVO JAKO PŘEDMĚT KOLEKTIVNÍ SPRÁVY

V předchozím textu jsme pouţili pojmy „předměty ochrany“ a „majetková autorská práva“, a je třeba alespoň stručně objasnit, jaká práva jsou vlastně předmětem kolektivní správy. Nejedná se o podrobný výklad autorského práva, protoţe tato příručka je věnována kolektivní správě a lze odkázat na systematický výklad v jiných publikacích.12

3.1.

AUTORSKÉ DÍLO – POJEM, DRUHY A VZNIK JEHO PRÁVNÍ OCHRANY

Předmětem ochrany autorského práva je autorské dílo, jímţ je podle § 2 AutZ dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. To, ţe dílo je jedinečný výsledek tvůrčí činnosti, znamená, ţe jiná osoba neţ byl autor, nemůţe vytvořit nezávisle totéţ dílo, autorské dílo je vţdy jiné a nové. Proto autorskoprávní ochrana vzniká neformálně jiţ vytvořením díla, není třeba rozhodnutí státního orgánu o udělení ochrany (např. registrace), jak je tomu u průmyslového vlastnictví. K poskytnutí ochrany jako autorskému dílu výjimečně není třeba naplnit poţadavek jedinečnosti u počítačového programu, struktury databáze a fotografie, které ale musí být alespoň původní, tj. musí to být autorův vlastní duševní výtvor. Můţeme rozlišit různé druhy děl, AutZ v příkladném výčtu uvádí zejména dílo slovesné (román i vědecký článek), hudební, dramatické (např. divadelní hra), hudebně

dramatické

(opera,

muzikál

aj.),

choreografické

či

pantomimické,

fotografické, audiovizuální (film, televizní dílo – např. televizní inscenace, video), výtvarné (malířské, grafické, sochařské, architektonické včetně díla urbanistického např. architektonické řešení parku nebo sídliště, uţité umění) a kartografické. Počítačový program je chráněn jako dílo literární, struktura databáze jako dílo souborné. Za autorské dílo není pokládán výsledek práce restaurátora, protoţe jen 12

Např. Boháček, Martin – Jakl, Ladislav: Právo duševního vlastnictví. Vysoká škola ekonomická, Praha 2002, část II.; je připravováno její druhé aktualizované vydání. Z komentářů např. Kříţ, Jan – Holcová, Irena – Kordač, Jiří – Křesťanová, Veronika: Autorský zákon a předpisy souvisící, Linde, Praha 2005 (2. přepracované vydání)

- 12 -


obnovuje původní dílo a netvoří dílo nové, i kdyţ má jeho práce nepochybně vysokou odbornou uměleckou povahu. Autorské právo se vztahuje na dílo dokončené, ale i na jeho jednotlivé fáze a části (i na tzv. vnitřní strukturu díla) včetně názvu díla a jmen postav, pokud naplňují podmínky pojmového vymezení autorského díla, jak výše uvedeno. AutZ chrání i tvůrčí zpracování jiného díla, včetně překladu do jiného jazyka (nikoliv tedy automatické strojové překlady) – zpracování i překlad však je zároveň uţitím původního díla, coţ vyţaduje jako dílo závislé souhlas jeho autora. Je-li pak zpracování či překlad uţit (např. v kniţním vydání), jde zároveň i o uţití původního díla, k němuţ musí pak být vypořádána práva jak s autorem zpracování či překladu, tak s autorem původního díla. Dílo ale můţe být uţito i zařazením do souboru (např. do databáze, časopisu, výstavy aj.), resp. uţito spolu s tímto tzv. souborným dílem jako jeho součást, popř. jiné uţití díla můţe spočívat ve spojení s jiným dílem (např. text s ilustrací nebo v písni text s hudbou), avšak k tomuto zařazení či spojení musí dát jeho autor svolení. Autorským dílem není sama myšlenka (ale aţ její konkrétní tvůrčí vyjádření), námět díla sám o sobě, jednotlivá data, denní zprávy ani metoda, princip či vědecká teorie (ale můţe jím být konkrétní formulace jako způsob jejího vyjádření, např. ve vědeckém článku), matematický vzorec, statistický graf či jiný obdobný předmět sám o sobě. Tyto nehmotné statky však mohou být předmětem ochrany proti nekalé soutěţi, popř. patentu na vynález, data obsaţená v databázi jsou chráněna zvláštním právem k jejímu obsahu (viz další kapitola) aj. Autorskoprávní ochranu postrádá tzv. úřední dílo – právní předpisy, rozhodnutí, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, úřední návrh úředního díla i jeho úřední překlad, obecní kroniky, symbol státu a územní samosprávy (jejich uţití je však vymezeno zvláštními předpisy) aj. i tzv. folklórní dílo (to však nesmí být uţito způsobem sniţujícím jeho hodnotu).

3.2.

AUTOR A SPOLUAUTOŘI PODLE ČESKÉHO PRÁVA

Autorem podle českého práva můţe být jen osoba fyzická, která dílo vytvořila vlastní tvůrčí prací, v některých zemích se však za autora pokládá i právnická osoba, např. zaměstnavatel. Autor nemusí své autorství prokazovat, platí zákonná domněnka - 13 -


autorství, ţe je to ten, kdo je uveden obvyklým způsobem na díle (např. na obálce či titulní straně knihy) nebo v rejstříku předmětů ochrany vedeném příslušným kolektivním správcem. Domněnka padá, je-li prokázáno, ţe autorem není. O dílo spoluautorů jde tehdy, vznikne-li společnou tvůrčí činností více autorů dílo jediné a jeho části nejsou způsobilé samostatného uţití. Autorské právo přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně, o nakládání s dílem rozhodují jednomyslně, ale ochrany díla se můţe domáhat kaţdý z nich samostatně.

3.3.

OBSAH AUTORSKÉHO PRÁVA - OSOBNOSTNÍ A MAJETKOVÁ PRÁVA

Obsah autorského práva zahrnuje práva osobnostní a majetková, která patří výlučně autorovi a jen on je tedy můţe vykonávat, pokud zákon výjimečně neumoţňuje jejich výkon jinou osobou. Mezi osobnostní autorská práva patří právo rozhodnout o zveřejnění (či nezveřejnění) díla, osobovat si autorství včetně práva rozhodnout zda a jakým způsobem bude jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším uţití díla, je-li to obvyklé (např. v reklamách se obvykle jméno autorů neuvádí). Patří sem i právo na nedotknutelnost díla – zejména udělit svolení k zásahům do díla i na to, aby dílo nebylo uţito způsobem sniţujícím jeho hodnotu (např. pouţití odlišných barevných odstínů při reprodukci obrazu nebo spojení textu s nekvalitní ilustrací aj.). Nad správným uţitím díla má autor právo dohledu, např. ve formě autorského dozoru na stavbě nebo autorské korektury. Osobnostní práva nelze převádět ani se jich vzdát. Smrtí autora zanikají, ale zároveň vzniká právo na ochranu autorství a nedotknutelnosti díla kterékoliv osobě, jeţ je autorovi blízká, ale i příslušnému kolektivnímu správci nebo právnické osobě sdruţující autory (např. jejich svazy) – a toto oprávnění mají po dobu neomezenou, tj. i po uplynutí doby trvání (ochrany) majetkových práv. Osobnostní autorská práva je třeba odlišovat od obecných práv na ochranu osobnosti fyzické osoby (cti, dobré pověsti, jména aj.) v § 11-16 ObčZ. Autorská práva majetková jsou hlavním předmětem ochrany a správy kolektivních správců. Patří mezi ně především právo dílo uţít v původní nebo zpracované podobě, samostatně, v souboru nebo ve spojení s jiným dílem či jinými prvky a dále právo udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu majetkových práv (licenci). V některých případech stanoví AutZ výjimky z těchto práv – omezení autorského práva ve prospěch uţivatele, kdy lze uţít dílo i bez souhlasu autora a bez zaplacení - 14 -


odměny. V některých z těchto případů však stanoví povinnost zaplatit autorovi a nakladateli tzv. „náhradní odměnu“, např. za potenciální moţnost pořízení kopií zvukových a zvukově obrazových záznamů pro osobní potřebu na tzv. prázdné nosiče (nenahrané kazety, CD aj.) nebo za potenciální moţnost pořízení tiskových kopií děl na kopírovacích přístrojích za úplatu či za opětný prodej originálů uměleckých děl – i tato práva na odměnu patří mezi majetková práva autorská a jsou typickým předmětem kolektivní správy (podrobnější výklad viz v dalších kapitolách). Do rámce úpravy majetkových práv AutZ řadí i právo autora poţadovat na vlastníku hmotného nosiče díla (např. obrazu, sochy, interiéru stavby), aby mu ji zpřístupnil (např. aby mohl pořídit jejich kopii a zařadit ji do publikace o svých dílech či do reklamy aj.), nesmí to však uplatnit v rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka těchto hmotných věcí; vlastník není povinen mu věc vydat, ale je povinen pořídit na jeho ţádost a náklady fotografii nebo jinou jejich rozmnoţeninu a odevzdat mu ji. V § 12 – 23 uvádí AutZ, ţe právem dílo uţít je jeho rozmnoţování (včetně kopií elektronických), a dále šíření díla, které můţe být ve hmotné podobě – tzv. rozšiřování (tj. zpřístupnění díla jiné osobě prodejem nebo jiným převodem vlastnictví k originálu nebo rozmnoţenině díla), pronájem (výdělečný), půjčování (nevýdělečné) a vystavování díla (nikoliv na webu), anebo v podobě nehmotné, tzv. sdělování veřejnosti – ţivé provozování díla (divadelní provozování, koncerty), provozování díla ze záznamu (v kině, na diskotékách), vysílání rozhlasem nebo televizí včetně šíření po kabelu nebo pomocí druţic, přenos takového vysílání (tj. uskutečňuje-li je jiná osoba neţ jeho původní vysílatel, nepovaţuje se za něj ovšem umoţnění příjmu na přijímačích téţe budovy nebo budov k sobě prostorově nebo funkčně přináleţejících pomocí společných domovních antén – je-li tím umoţněn pouze příjem zemského a nezakódovaného analogového vysílání a není-li společný příjem vyuţíván za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního účelu) a zpřístupňování rozhlasového nebo televizního vysílání dalším osobám pomocí přístroje způsobilého k příjmu vysílání, tj. televizních či rozhlasových přístrojů v restauracích, v prodejnách, veřejných dopravních prostředcích aj. (nepřesně v AutZ označované jako „provozování“ rozhlasového či televizního vysílání; nepovaţuje se za něj zpřístupňování pacientům při poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních).

Pozn. Poslední novelizace upravuje zpřístupňování vysílání

ubytovaným v rámci sluţeb spojených s ubytováním v prostorách určených - 15 -


k soukromému uţívání těchto osob - tj. na pokojích v hotelu - jsou-li tyto přístroje umístěny v prostorách určených k soukromému uţívání ubytovanými osobami, přísluší autorům odměna, která v úhrnu za všechny kolektivní správce nesmí přesáhnout 50 % výše poplatku za jeden přístroj stanovenou zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Sdělování veřejnosti lze

provést v reálném čase nebo tak, ţe kdokoliv můţe mít k němu přístup v místě a čase podle své volby, zejména počítačovou sítí, kde je dílo uloţeno na serveru. Dílo lze ovšem uţít i jinými způsoby neţ těmi, jeţ jsou v AutZ (v předchozím výčtu) výslovně uvedeny. Pojem „uţití díla“ AutZ nedefinuje, coţ by při takto širokém pojetí způsobů uţití měl asi učinit, v právní vědě se za něj tradičně pokládá „zpřístupnění smyslového vnímání díla jiné osobě“. Stejně tak nedefinuje např. pojem „veřejnost“ a některé další pojmy, jejichţ obsah je pak určen výkladem. Ve všech těchto případech je k uţití díla oprávněn pouze autor, nestanoví-li výjimky zákon a podmínky uţití i odměnu řeší s uţivatelem v licenční smlouvě individuálně autor nebo kolektivně kolektivní správce jako výkon kolektivní správy povinné nebo dobrovolné. Ani majetková práva nejsou převoditelná (upozorňuji podnikatele na to, jaké formulace pouţívají ve smlouvě – pokud se v ní uvádí, ţe se autorská práva převádějí nebo postupují, jedná se o neplatnou smlouvu; majetková práva lze jiné osobě jen poskytnout do uţívání, resp. k výkonu práva, udělit jí licenci). Autor se jich nemůţe vzdát, nelze je postihnout výkonem rozhodnutí (ale jednotlivé pohledávky ano, např. ještě nevyplacené autorské honoráře) a jsou předmětem dědictví (a v případě, ţe není ţádný dědic, připadají státu tzv. odúmrtí a nositelem majetkových práv je pak po dobu jejich trvání stát; dílo se v takovém případě tedy nestane volným, na rozdíl od předchozího autorského zákona z r. 1965). Autorská práva majetková trvají po dobu ţivota autora a 70 let po jeho smrti. U děl anonymních a pseudonymních, není-li pravé jméno autora všeobecně známo nebo neprohlásí-li se autor veřejně, trvají 70 let od oprávněného zveřejnění díla. U díla audiovizuálního trvají od smrti poslední přeţivší z těchto osob: reţisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro uţití v tomto díle. U díla spoluautorů trvají práva od smrti spoluautora, který ostatní přeţil. Doba trvání se počítá vţdy od 1. ledna roku následujícího po roce, v němţ došlo k události rozhodné pro její počítání, jak byly právě uvedeny (smrti autora aj.). - 16 -


Po uplynutí doby ochrany se z něj z hlediska majetkových práv stává tzv. volné dílo a kaţdý je můţe uţívat, nesmí ale narušit autorova práva osobnostní. Výjimkou je dílo, které je poprvé zveřejněno aţ po uplynutí celé doby trvání majetkových práv (např. básně či skladby, které autor měl „v šuplíku“) – k takovému dílu pak vznikají majetková práva jeho prvnímu zveřejniteli (v rozsahu jak by je měl autor díla) a trvají po dobu 25 let od zveřejnění díla.

3.4.

OMEZENÍ

AUTORSKÉHO PRÁVA VE PROSPĚCH UŢIVATELE

–

VOLNÉ UŢITÍ DÍLA A

BEZÚPLATNÉ ZÁKONNÉ LICENCE

Z uvedených případů stanoví § 29 – 45 AutZ tzv. zákonné výjimky, které představují omezení práv autora, kdy uţivatel můţe dílo uţít i bez souhlasu autora a bez zaplacení odměny. Tím zákon vyrovnává nerovnováhu mezi autorem a uţivatelem, která je zaloţena výlučnými právy autora – a umoţňuje v určitých případech přístup veřejnosti k uţití díla i bez svolení autora. Tato omezení autora jsou ale dovolena podle doslovné dikce AutZ jen ve zvláštních výslovně uvedených případech a pouze tehdy, není-li uţití díla v rozporu s běţným způsobem uţití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. Znamená to, ţe i kdyţ určitý způsob uţití v praxi bude spadat do rámce některé zákonem stanovené výjimky, není povolen, pokud by způsob, jak je dílo uţíváno, nebyl běţný a narušil by oprávněné zájmy autora – tato obecná formulace je jakousi pojistkou proti zneuţití zákonných výjimek uţivatelem a soudu flexibilně umoţňuje je zakázat a postihnout širokou varietu postupů, jimiţ se lidé v praxi snaţí zákon „legálně“ obejít. Jedná se o výjimky z práv autora, a proto je nelze vykládat šíře, neţ jak jsou v zákoně formulovány a uţivatel je nemůţe rozšířit na další způsoby uţití jinak neţ smlouvou s autorem či jiným nositelem práv. Nezakládají právo uţivatele k danému způsobu uţití díla, ze kterého by snad plynula povinnost autora tyto způsoby uţití uţivatelům umoţnit (autoři proto mohou ke svým dílům připojit tzv. technické brzdy, které technicky znemoţňují nebo ztěţují uţívání, jeţ není předmětem smlouvy s uţivateli, jsou však povinni dílo zpřístupnit oprávněným uţivatelům v rozsahu nezbytném ke splnění účelu uţití díla v některých zákonem stanovených případech zákonných výjimek, jako je např. pořízení tiskových rozmnoţenin díla, citace při kritice, recenzích a vědecké tvorbě, uţití pro potřeby zdravotně postiţených a v sociálních zařízeních, dočasné technické kopie při přenosu počítačovou sítí a - 17 -


některá uţití v rámci zákonné knihovní licence – pořízení kopie pro archivní a konzervační potřeby a za ztracené či poškozené exempláře – viz dále, bod 3.6; k uţití pro osobní potřebu autor své dílo zpřístupnit technicky můţe včetně zamezení většího počtu kopií, není k tomu však povinen). AutZ stanoví obecně dva typy zákonných výjimek z výlučných práv autora. První je tzv. volné uţití díla, tj. co se vůbec nepovaţuje za uţití díla, jeţ by bylo zásahem do výlučného práva autora (neplést s tzv. volným dílem – kterým se stane po uplynutí doby trvání majetkových práv – viz výše). Volné je uţití díla pro osobní potřebu fyzické osoby (záznam, kopie či napodobenina díla), s výjimkou počítačového programu, elektronické databáze, zhotovení rozmnoţeniny či napodobeniny architektonického díla stavbou a pořízení záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu (např. záznamem kamerou v kině z filmového plátna) – tyto produkty včetně počítačových her aj. tedy nesmí být kopírovány ani jinak uţity ani pro osobní potřebu. Rozmnoţenina či napodobenina výtvarného díla musí být jako taková vţdy zřetelně označena, aby nebylo moţno zneuţít její záměny s originálem. Uţivatel sám neplatí za pořízení jednotlivé kopie zvukového či zvukově obrazového záznamu tzv. náhradní odměnu, ta je obsaţena jiţ v ceně nosičů (kazet, CD aj.) či přístrojů (videa, hudební věţe, skenery, pevné disky zabudované či zabudovatelné do počítače aj.) a platí ji jednorázově jejich výrobce, resp. dovozce příslušnému kolektivnímu správci u přístrojů ve výši určitého procenta z jejich ceny a u nosičů pevnou částkou stanovenou prováděcím předpisem podle typu nosiče, resp. délky záznamu, kterou umoţňuje. Autorovo právo je dále omezeno při pořizování tiskových rozmnoţenin na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky (např. na kopírovacích přístrojích), jeţ zákon umoţňuje fyzické osobě pro její osobní potřebu i právnické osobě a podnikající fyzické osobě pro její vlastní vnitřní potřebu (tyto osoby neplatí náhradní odměnu za kaţdou tiskovou rozmnoţeninu, ta je obsaţena jiţ v ceně kopírky a kolektivní správce ji jednorázově vybírá od výrobců či dovozců kopírek) a dále zhotoviteli tiskových rozmnoţenin za úplatu na objednávku výše uvedených fyzických či právnických osob (ten je ovšem povinen za pravděpodobný počet tiskových kopií platit náhradní odměnu, o níţ jiţ byla zmínka, a také poskytovat informace o celkovém počtu zhotovených kopií příslušnému kolektivnímu správci, a to vţdy souhrnně za kalendářní pololetí). Omezení práv - 18 -


autora je stanoveno i pro případ předvádění či opravy přístrojů prodejcem či opravářem zákazníkovi (např. televizorů, rozhlasových přijímačů, počítačů), kdy se předvádí přístroj v chodu včetně vysílání, které na něm mohou zákazníci v prodejně sledovat. Ţádná náhradní odměna v tomto případě stanovena není. Druhým typem výjimky jsou tzv. zákonné bezúplatné licence, které se od předchozích případů liší tím, ţe při uţití je třeba obvykle uvést autora, název díla, popř. pramen. Náhradní odměny v těchto případech zákon nestanoví (s výjimkou půjčování knihovnami). Mezi bezúplatné zákonné licence patří ve stručném výčtu zejména citace (za účelem výňatků zveřejněného cizího díla ve vlastním díle uţivatele, za účelem kritiky, recenze, vědecké či odborné tvorby a při vyučování nebo vědeckém výzkumu, jejichţ účelem není dosaţení hospodářského či obchodního prospěchu), propagace výstavy nebo prodeje uměleckých děl (katalogy aj.), zachycení díla trvale umístěného na veřejném prostranství (fotografie na pohlednice, film aj. – ne však trojrozměrné rozmnoţeniny), úřední, mediální a zpravodajská licence, uţití politického

projevu

nebo

veřejné

přednášky

k informativnímu účelu, uţití díla při školních představeních, občanských či náboţenských obřadech, dále při úředních akcích pořádaných orgány veřejné správy, uţití díla školního (způsob zveřejnění diplomových a jiných kvalifikačních prácí je však upraveno speciálně v § 47b zákona o vysokých školách), licence pro zdravotně postiţené (a zvláště slovní vyjádření audiovizuálního díla v jeho zvukové sloţce pro nevidomé), pro sociální zařízení (záznam vysílaných děl pro osoby umístěné v zdravotnickém zařízení či věznici, které nejsou zřízené za účelem zisku), bezplatné vystavení výtvarného díla či fotografie nebo jejich zapůjčení k vystavení vlastníkem, ledaţe to autor při převodu vlastnictví nabyvateli vlastnictví zapověděl a vlastníkovi nebo vypůjčiteli zapovězení bylo nebo muselo být známo z toho, ţe je zapsáno v rejstříku vedeném kolektivním správcem. Novela AutZ č. 216/2006 Sb. zavedla novou komplexní zákonnou knihovní licenci (nejen pro veřejné knihovny, ale i pro školy, vysoké školy, muzea, archivy, galerie a jiná nevýdělečná školská a vzdělávací zařízení) ke zhotovení kopie díla pro archivní a konzervační účely (zejména tzv. digitalizace knihovních fondů), kopie díla, jehoţ rozmnoţenina byla poškozena nebo ztracena (např. čtenářem knihovny), není-li nabízeno dílo nabízeno k prodeji (v prodejnách knih, antikvariátech), k půjčování obhájených diplomových, rigorózních, disertačních a habilitačních prací na místě - 19 -


samém, nevyloučil-li to autor (zveřejnění kvalifikačních prací je však upraveno zvláštní úpravou v zákoně o vysokých školách, jak uvedeno) a ke zpřístupnění díla, které je součástí jeho sbírek, jednotlivcům ze strany veřejnosti prostřednictvím terminálů umístěných v jeho objektech, a to výhradně pro účely výzkumu nebo soukromého studia, zamezí-li se zhotovit rozmnoţeninu a není-li jeho uţití upraveno ve smlouvě s poskytovatelem licence (k elektronickým knihovním fondům) či s prodejcem (při nákupu knih a časopisů aj.). Do rámce knihovní licence však především patří půjčování originálů či rozmnoţenin vydaných děl (zejména knih, časopisů), pokud je prostřednictvím kolektivního správce zaplacena autorům náhradní odměna, kterou novela AutZ AutZ č. 216/2006 Sb. zavedla ve výši 0,50 Kč za výpůjčku (odměna se neplatí za půjčování na místě samém – ve studovnách nebo půjčují-li tato díla školní knihovny, knihovny vysokých škol, Národní knihovna a některé další knihovny vyjmenované v § 37 odst. 2 AutZ). Tato licence se vztahuje i na půjčování zvukových a zvukově obrazových záznamů k uţití na místě samém (tj. k poslechu či sledování ve studovně), zamezí-li se moţnosti pořízení rozmnoţeniny, takţe pro půjčování těchto záznamů uţivatelům absenčním způsobem musí ve shodě s knihovním zákonem Národní knihovna s účinkem pro všechny veřejné knihovny v ČR uzavřít s kolektivními správci licenční smlouvu – v současné době je tato smlouva uzavřena pro zvukové záznamy, takţe uţivatelé si je mohou ve veřejných knihovnách vypůjčovat za sjednaných podmínek. Do knihovní licence patří i moţnost uvádět rozmnoţeninu díla na obálce i tematického obsahu v knihovním katalogu sbírek za účelem nabídky k zapůjčení či zpřístupnění. Nově byla zavedena i zákonná licence k náhodnému nepodstatnému vedlejšímu uţití díla v souvislosti se zamýšleným hlavním uţitím jiného díla či prvku. Zpřesněna byla i zákonná licence pro dočasné rozmnoţeniny díla, které jsou součástí technologického procesu, jejichţ jediným účelem je umoţnit přenos počítačovou sítí mezi třetími osobami (tzv. caching) nebo oprávněné uţití díla (browsing). 3.5.

ZVLÁŠTNÍ PRÁVNÍ REŢIM NĚKTERÝCH DRUHŮ AUTORSKÝCH DĚL

Některé typy autorský děl mají zvláštní úpravu. Je to zejména zaměstnanecké dílo, které autor vytvořil ke splnění povinností z pracovněprávního či sluţebního vztahu nebo ze vztahu mezi druţstvem a jeho členem (včetně dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). Zaměstnavatel má oprávnění k výlučnému výkonu - 20 -


majetkového práva zaměstnance k takovému dílu, a to svým jménem a na svůj účet, ledaţe se dohodne se zaměstnancem jinak, např. ţe má právo uţívat dílo jen zaměstnanec nebo oba. Je pak třeba odlišit samo majetkové právo, které nelze převést a zůstává zaměstnanci (ale nemá valný praktický význam) a výlučné právo na jeho výkon, které má zaměstnavatel a můţe ho převést, ale potřebuje k tomu svolení autora, ledaţe se tak děje při prodeji podniku nebo jeho části, kdy jeho svolení nepotřebuje (např. vydavatelství časopisu). Zaměstnanec nesmí takové dílo sám vyuţívat nebo s ním disponovat – udělovat licence třetí osobě, protoţe tím by porušil výlučné právo zaměstnavatele na výkon svého práva, můţe však poţadovat, aby mu k tomu zaměstnavatel poskytl za obvyklých podmínek licenci (tj. obvykle úplatně), provádí-li výkon majetkových práv nedostatečně nebo vůbec, ledaţe má zaměstnavatel závaţný důvod licenci odmítnout. Osobnostní práva autora zůstávají nedotčena, ale podstatné je, ţe zaměstnavatel můţe i bez svolení autora dílo zveřejnit, upravit i přeloţit, spojit s jiným dílem a zařadit do díla souborného, uvést na veřejnost pod svým jménem a dokončit nehotové dílo, a to i kdyţ vztah se zaměstnancem skončil nebo je důvodná obava, ţe zaměstnanec nedokončí dílo řádně a včas v souladu s potřebami zaměstnavatele. Zaměstnanec nemá za vytvoření díla nárok na zvláštní dodatečnou odměnu (je to kryto mzdou), ledaţe se jeho mzda dostane do zjevného nepoměru k zisku z jeho vyuţití (dodatečná odměna má pak být přiměřená), nedohodnou-li se jinak. Práva zaměstnavatele

zůstávají

nedotčena

i

po

skončení

právního

vztahu

se

zaměstnancem. Za zaměstnavatele se u agenturního zaměstnání pokládá ten, u něhoţ zaměstnanec agentury práce dočasně vykonává práci, není-li mezi agenturou práce a zaměstnavatelem dohodnuto jinak. Reţim zaměstnaneckých děl platí i pro díla vytvořená ve vztahu mezi obchodní společností (či jinou právnickou osobou) a autorem, který je jeho statutárním orgánem nebo jeho členem nebo členem jiného orgánu

společnosti

nebo

společníkem

veřejné

obchodní

společnosti

či

komplementářem komanditní společnosti. Zvláštním typem díla je i dílo vytvořené na objednávku externím autorem na základě smlouvy o dílo. Objednatel je oprávněn uţívat dílo k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak - je tedy velmi důleţité účel smlouvy, resp. rozsah uţívání objednatele ve smlouvě vymezit. Kdyby pak mělo být uţíváno nad rámec takového účelu či dohody, musí mít objednatel od autora licenci. Další dispozice - 21 -


s dílem takto vytvořeným má autor – můţe poskytnout licenci třetí osobě, není-li sjednáno jinak, nesmí to však být v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele. Tento reţim platí obdobně i pro dílo soutěţní (vytvořené autorem jako soutěţícím ve veřejné soutěţi). Výjimkou z tohoto reţimu je počítačový program, databáze či kartografické dílo (jeţ není kolektivním dílem), jsou-li vytvořeny na objednávku - pro tato díla platí reţim zaměstnaneckých děl a objednatel se povaţuje za zaměstnance, i kdyţ byly vytvořeny externím autorem na základě smlouvy o dílo (autor však nemá právo na dodatečnou odměnu, ani kdyţ původně sjednaná odměna je ve zjevném nepoměru se ziskem objednatele z vyuţití práv k takovému dílu). Uvedené úpravy platí, je-li smluvní stranou smlouvy o dílo jako zhotovitel sám autor. Často však bude v postavení zhotovitele ve smlouvě o dílo zaměstnavatel autora (např. podnikatel) a ne sám autor (zaměstnanec zhotovitele) a smlouva o dílo mezi zhotovitelem a objednatelem díla se bude řídit pouze podle ObčZ nebo ObchZ. Např. ve vztazích ze smlouvy o dílo mezi nimi ohledně počítačových programů vytvořených na objednávku reţim zaměstnaneckých děl podle AutZ platit nebude, avšak uplatní se na dané dílo v interním vztahu mezi autorem (zaměstnancem) a zhotovitelem. Reţim zaměstnaneckých děl se nevztahuje ani na počítačové programy či databáze, které byly vytvořeny z iniciativy autora – mimo zaměstnanecký či jiný smluvní vztah. Zvláštní reţim má i dílo audiovizuální (film, televizní dílo – např. televizní inscenace, video), které tvoří celek, jehoţ autorem je jeho reţisér. V tomto celku jsou však zakomponována díla audiovizuálně uţitá (např. scénář, dialogy, hudba, kostýmy, scéna, filmové stavby, ale i kamera) i umělecké výkony výkonných umělců (herců, zpěváků aj.), popř. další dílčí sloţky, které jiţ nemají autorskoprávní ochranu (např. běţné věci, exteriér ulice či krajiny, zvířata aj.). Autoři audiovizuálně uţitých děl nejsou chápáni jako spoluautoři audiovizuálního díla, jejich díla do něj ale mohou být zařazena jen s jejich svolením. Audiovizuální dílo tedy není chápáno jak dílo spoluautorů, souborné dílo ani jako spojená díla, ale jako zvláštní samostatný celek. Reţisér i autoři děl audiovizuálně uţitých i výkonní umělci uzavírají licenční smlouvy s výrobcem

(producentem)

audiovizuálního

díla,

resp.

prvotního

záznamu

audiovizuálního díla, k uţití svých děl či výkonů a výrobce pak vykonává tato práva jednotně na základě těchto smluv, přičemţ pro ně (s výjimkou autora hudebního díla) platí vyvratitelná domněnka, ţe mu poskytli výhradní a neomezenou licenci (s - 22 -


určitými v zákoně stanovenými výjimkami a s některými aspekty zaměstnaneckého díla) a dohodli odměnu v obvyklé výši, není-li mezi nimi sjednáno jinak. Výrobce audiovizuálního díla13 tedy nemá výlučný výkon práva k tomuto dílu jiţ ze zákona, jak tomu bylo podle předchozího autorského zákona, ale jen na základě licenčních smluv s autory a výkonnými umělci, i kdyţ s určitými zákonnými domněnkami o jejich obsahu, ale zato má nově jako výrobce prvotního zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla jiţ ze zákona zvláštní právo související s právem autorským (viz bod 4.3). Autor audiovizuálně uţitého díla můţe udělit svolení k zařazení svého díla do jiného audiovizuálního díla aţ po uplynutí 10 let, není-li s výrobcem sjednáno jinak. Audiovizuální dílo se zapisuje do zvláštního rejstříku vedeného podle mezinárodní smlouvy a má se za to, ţe prohlášení o něm a o právech k němu, zapsané v takovém rejstříku, je pravdivé, není-li prokázán opak. Zvláštní reţim má i dílo kolektivní (na jeho tvorbě se podílí více autorů, ale pod vedením a z podnětu fyzické či právnické osoby a je uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemţ jednotlivé příspěvky v díle nejsou schopny samostatného uţití typicky u encyklopedických slovníků). Zvláštní reţim má i školní dílo (vytvořené ţákem nebo studentem ke splnění povinností vyplývajících z jeho vztahu ke škole) škola ho můţe vyuţít jen nevýdělečně k výuce nebo vlastní vnitřní potřebě. Zvláštní úpravu a odchylky od obecného reţimu autorského díla má téţ počítačový program nebo struktura databáze (u těch se však v ČR nevyskytuje kolektivní správce).

3.6.

NÁSTROJE OCHRANY PŘI PORUŠENÍ AUTORSKÉHO PRÁVA

Při porušení autorského práva vznikají autorovi určité moţnosti domáhat se jeho ochrany podle AutZ, zejména domáhat se určení autorství, dále proti třetí osobě zákazu ohroţení autorského práva, pokud je ohroţeno, sdělení údajů o rozsahu a způsobu neoprávněného uţití, o původu neoprávněně zhotovené rozmnoţeniny, o její ceně, o osobách, které se neoprávněného uţití účastní, domáhat se odstranění následků zásahu do práva včetně staţení z obchodování a zničení neoprávněně zhotovené rozmnoţeniny i materiálů a nástrojů pouţitých výlučně či převáţně k její výrobě, zákazu poskytování sluţby, kterou vyuţívají třetí osoby k porušování nebo ohroţování práva autora, přiměřeného zadostiučinění (omluvy či peněţní částky), 13

Ve filmové, televizní i reklamní praxi se výrazy „výrobce“ a „producent“ obvykle pouţívají jako synonyma a v tomto významu tyto výrazy pouţíváme i v této broţuře.

- 23 -


uveřejnění rozsudku na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, náhrady škody (ušlého zisku se můţe domáhat i ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání licence namísto jeho skutečné výše) a vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku odměny, která by byla za takovou licenci obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. V § 41 AutZ stanoví tzv. aktivní legitimaci, tj. kdo se můţe ochrany domáhat - kterých z uvedených nástrojů se můţe domáhat sám autor a kterých nabyvatel výhradního oprávnění z licenční smlouvy nebo nositel oprávnění k výkonu majetkových práv (zaměstnavatel u zaměstnaneckých děl), popř. kterých oba. Vedle právní ochrany můţe autor pouţít i tzv. technické brzdy, které např. zablokují počítačový program, je-li uţíván neoprávněným uţivatelem či způsobem. Mohou spočívat i v tom, ţe je dílo upraveno šifrováním či kódováním. I tyto technické prostředky ochrany jsou právně chráněny proti jejich obcházení a § 43 AutZ stanoví, ţe ten, kdo výrobky, součástky nebo sluţby určené k obcházení technické ochrany vyrábí, dováţí, přijímá, rozšiřuje, prodává, pronajímá, propaguje nebo drţí k obchodnímu účelu, porušuje autorské právo. Autor je však v určitých případech zákonných výjimek - omezení autora ve prospěch uţivatele povinen zpřístupnit dílo oprávněným uţivatelům, jak jiţ bylo uvedeno výše v bodu 3.4 a technické prostředky, které k tomuto povinnému zpřístupnění díla, jeţ je jinak chráněno jeho technickou brzdou, autor pouţil, poţívají stejné autorskoprávní ochrany. Stále větší význam při technické ochraně nabývá „tetování“ díla elektronickou informací o správě práv k dílu (tj. informace o identifikaci díla, autora nebo jiného nositele autorských práv a jejich správy i informace o způsobech a podmínkách uţití díla, a to i kdyţ se jedná jen o čísla a kódy, které nejsou uţivateli běţně srozumitelné či přístupné, ale autor z toho můţe zjistit, ze které konkrétní rozmnoţeniny byla pořízena neoprávněná kopie díla). Odstraňování či změna takové informace nebo rozšiřování díla, z něhoţ byla tato informace odstraněna, popř. přijímání takového díla za účelem jeho dalšího rozšiřování či jeho sdělování veřejnosti, je také porušení autorského práva. Významné posílení ochrany přinesla novela AutZ pro součinnost autora s celními orgány a orgány státní statistiky na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady o vymáhání práv duševního vlastnictví č. 2004/48 ES, zejména právo poţadovat od nich informace o rozsahu a obsahu dovozu a vývozu zboţí, které je - 24 -


rozmnoţeninou jeho díla a nahlíţet do celních a statistických dokumentů. Celní úřad můţe zajistit věc, u níţ je podezření, ţe neoprávněně zasahuje do autorských práv a oznámení o tom doručí bezodkladně autorovi, příslušnému kolektivnímu správci nebo osobám, kterým přísluší výkon majetkového práva k dílu (nabyvateli výhradní licence, zaměstnavateli u zaměstnaneckých děl). Kdyţ pak autor či jiný nositel práv do 15 dnů neoznámí, ţe hodlá uplatnit nárok na ochranu práva u soudu, vrátí celní úřad zajištěné věci osobě, jíţ byly zajištěny. Tato osoba nemá nárok na náhradu majetkové újmy vůči státu. Pokud se na návrh nositele práv bude konat o této věci soudní řízení, předá celní úřad na základě pravomocného rozhodnutí soudu zajištěné věci tomuto nositeli práv na náklady osoby, které byly věci zajištěny. V civilním soudním sporu týkajícím se duševního vlastnictví se účastník můţe dát zastupovat právnickou osobou, k jejímuţ předmětu činnosti nebo podnikání patří ochrana práv podle AutZ. Před zahájením řízení ve věci samé můţe podle § 78b občanského soudního řádu za účelem provedení důkazu krajský soud zajistit jako předmět důkazního prostředku zboţí, jeho přiměřený vzorek, popř. materiál a nástroje pouţité k jeho výrobě a rozšiřování a dokumenty ohledně takového zboţí na návrh toho, kdo osvědčil porušení práva z duševního vlastnictví. Předseda senátu můţe k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla neoprávněným zajištěním předmětu důkazního prostředku, uloţit navrhovateli, aby sloţil jistotu aţ do výše 100 tisíc Kč do 8 dnů od doručení rozhodnutí o stanovení jistoty. Jistota bude vrácena, nebude-li pouţita k uspokojení náhrady škody nebo jiné újmy. Zajištění předmětu důkazního prostředku zanikne, pokud navrhovatel nepodal ve lhůtě určené soudem ţalobu; předmět důkazního prostředku se vrátí a navrhovatel je povinen nahradit vzniklou škodu či jinou újmu. K tomu je povinen i tehdy, nebylo-li ţalobě ani zčásti vyhověno. Ţalobu o náhradu škody nebo jiné újmy způsobené zajištěním musí poškozený podat do 6 měsíců ode dne, kdy zajištění důkazního prostředku zaniklo. V civilním soudním řízení však můţe před zahájením řízení předseda senátu také nařídit na návrh předběţné opatření podle § 74 občanského soudního řádu a rozhodnout o něm do 7 dnů, např. aby se povinný něčeho zdrţel, něco vykonal nebo něco snášel, nenakládal s věcmi nebo s právy. Vedle těchto soukromoprávních nástrojů ochrany má oprávněná osoba i moţnost domáhat se postihu za porušení autorských práv podle § 152 trestního zákona a v § 105a – 105c AutZ je nově stanoven postih za přestupky a správní delikty - 25 -


spočívající v neoprávněném uţití autorského díla a nehmotných statků souvisících s mnohem přísnějšími a vyššími sankcemi, neţ jaké mělo nyní zrušené ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona. Významnou ochranu proti prodeji, nabídce i skladování zboţí, které porušuje práva duševního vlastnictví v obchodě, stanoví v § 8 a 8a i zákon na ochranu spotřebitele. I tento zákon stanoví povinnou součinnost majitele práva a orgánu dozoru (České obchodní inspekce i dalších orgánů) včetně povinnosti majitele práva poskytnout dozorovému orgánu dokumentaci k posouzení zboţí a sloţit jistotu za účelem úhrady nákladů dozorového orgánu, popř. doplatit tyto náklady, budou-li vyšší neţ poskytnutá jistota a nahradit případnou škodu kontrolované osoby vzniklou z rozhodnutí orgánu na základě nepřesné, neúplné či neplatné dokumentace.

- 26 -


4.

PRÁVA

SOUVISÍCÍ S AUTORSKÝM PRÁVEM JAKO PŘEDMĚT KOLEKTIVNÍ

SPRÁVY

Autorské právo se netýká jen autorských děl, ale také nehmotných statků s nimi souvisejících – uměleckých výkonů výkonných umělců, zvukových záznamů (na audio CD, kazetách), zvukově obrazových záznamů (na videokazetách, CD a DVD aj.) a rozhlasového a televizního vysílání, v širším smyslu i obsahu databáze (na rozdíl od její struktury, která je chráněna jako autorské dílo souborné). AutZ k nim stanoví tzv. práva související s právem autorským, která mají také povahu výlučnou. Některá z nich jsou předmětem kolektivní správy, a proto zde podáváme jejich stručný přehled.14 Pojem „autorské právo“ pak pouţíváme buď v uţším smyslu (označuje jen práva autorů k autorským dílům, jak bylo probráno v kapitole 3) nebo v širším smyslu pro označení celého oboru, tj. i práv souvisejících a úpravy kolektivní správy. AutZ k právům souvisejícím (a ne k vlastnímu autorskému právu) řadí i právo prvního zveřejnitele dosud nezveřejněného díla a právo nakladatele na náhradní odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoţeniny díla jím vydaného pro osobní potřebu, a to proto, ţe originálně náleţí jiným osobám neţ autorovi, i kdyţ se týkají autorského díla. Právo nakladatele na náhradní odměnu vyplývá především z toho, ţe kopírováním děl pro osobní potřebu podobně jako autor ztrácí na příjmu z prodeje jim vydaných autorských děl. Stručně o nich jiţ bylo pojednáno v bodu 3.3. S výjimkou první skupiny (tj. uměleckých výkonů) se nejedná o výsledky tvůrčí činnosti fyzické osoby, ale technické či organizační činnosti, a proto na rozdíl od autorských práv v uţším smyslu a práv k výkonům výkonných umělců nositelem práv k nim můţe být (a v praxi většinou bývá) i osoba právnická, mají pouze majetkovou povahu a mohou být převedena na třetí osobu (výkon těchto práv můţe být ale také poskytnut licencí). Dříve se pro celou tuto skupinu pouţívalo označení „práva příbuzná k autorskému právu“, dnes se toto označení pouţívá jen pro první skupinu – pro práva k výkonům umělců - která je jediná autorskému právu v uţším smyslu skutečně blízká, neboť výkony výkonných umělců mají tvůrčí povahu a proto

14

Podrobnější výklad těchto práv i kolektivní správy k nim, ovšem podle jiţ dnes neaktuální právní úpravy, viz v Popelková, Věra: Ochrana práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů (Intergram), Grada, Praha 1998

- 27 -


jejich práva podobně jako u autorského práva v uţším smyslu mají nejen majetkovou ale i osobnostní povahu a nemohou být převedena, jen můţe být jejich výkon poskytnut třetí osobě licencí.

4.1.

PRÁVA VÝKONNÉHO UMĚLCE K JEHO UMĚLECKÉMU VÝKONU

Jedná se o práva výkonných umělců, kteří provádějí umělecká díla i výtvory tradiční lidové kultury (herců, hudebníků, zpěváků, tanečníků, mimů aj.), k jejich uměleckým výkonům. Mezi výkonné umělce patří i dirigent, sbormistr a divadelní reţisér (filmový reţisér je autorem filmu a jeho postavení bylo zmíněno v bodu 3.1. a 3.5.), za umělecký výkon se ale povaţuje téţ výkon artisty. Uměleckým výkonem není přednáška, protoţe se jí neprovádí umělecké dílo, ale sama můţe splňovat znaky díla vědeckého. Někdy se jedná v jedné osobě o tvorbu autorského díla autorem a zároveň o jeho umělecké provedení výkonným umělcem, např. při nové improvizaci v jazzu. Výkonné umělce, kteří své výkony vytvořili společně při provedení téhoţ díla (např. v orchestru, sboru, tanečním souboru aj.), zastupuje při nakládání s jejich právy k těmto výkonům jejich jménem a na jejich účet společný zástupce – umělecký vedoucí uměleckého tělesa, ledaţe většina členů uměleckého tělesa určí jinou osobu. K platnosti plné moci se vyţaduje písemná forma a podpis většiny členů tělesa. Zastoupeni takto nejsou sólisté, dirigent a divadelní reţisér, kteří jednají sami. Umělecký výkon nemusí být na rozdíl od autorského díla jedinečný, postačí, je-li osobitý; nemůţe ale s výjimkou výkonu artisty existovat sám o sobě bez autorského díla, které provádí, jeho existence je na díle závislá. Výkonným umělcem můţe být jen osoba fyzická, je zde ale vyloučeno spoluautorství, a to i při společném provedení téhoţ díla. Obsahem práv výkonného umělce jsou práva osobnostní a majetková. Mezi osobnostní práva patří právo rozhodnout o prvním zveřejnění svého výkonu a právo rozhodnout o tom, zda a jak má být označováván při zveřejnění jeho jménem, pokud se jedná o samostatné provedení výkonu. Jsou-li výkony vytvořeny společně více umělci, přísluší toto právo pouze sólistovi, dirigentovi, sbormistrovi a reţisérovi divadelního představení. Ostatním členům uměleckého tělesa přísluší právo na označení pouze ve vztahu ke společnému jménu (názvu hudební skupiny, - 28 -


divadelního souboru aj.). Právo označovat výkon svým jménem výkonnému umělci nepřísluší v určitých způsobech uţití, kdy to není obvyklé, např. v reklamě či ve videoklipu, podobně jako autorovi. Mezi osobnostní práva patří i právo umělce na ochranu před znetvořením, zkomolením nebo jinou změnou svého výkonu, která by byla na újmu jeho pověsti. Osobnostní práva výkonného umělce zanikají jeho smrtí a zároveň vzniká osobám blízkým, kolektivnímu správci nebo právnické osobě sdruţující dané výkonné umělce právo na to, aby si nikdo jiný neosoboval právo k uměleckému výkonu, aby bylo jméno výkonného umělce uvedeno při zveřejnění výkonu, a aby výkon nebyl uţíván způsobem sniţujícím jeho hodnotu. Mezi majetková práva výkonného umělce patří výlučné právo výkon uţít, udělit jiné osobě k uţití výkonu licenci (nelze je převést) a na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním zaznamenaného výkonu pro osobní potřebu - obdobně jako u autora. Právo na uţití výkonu zahrnuje vysílání a jiné sdělování ţivého výkonu veřejnosti, záznam ţivého výkonu, rozmnoţování zaznamenaného výkonu a rozšiřování, pronájem a půjčování jeho hmotných rozmnoţenin i sdělování jeho nehmotných rozmnoţenin veřejnosti. AutZ stanoví zvláštní úplatnou zákonnou licenci k vysílání zvukového záznamu jeho výkonu vydaného k obchodním účelům rozhlasem nebo televizí a k jeho přenosu. Za vydaný k obchodním účelům se pokládá zvukový záznam, jehoţ kopie jsou rozšiřovány prodejem (např. CD či kazety) nebo sdělovány veřejnosti počítačovou sítí. Výkon tedy můţe být vysílán i bez svolení výkonného umělce, ale umělec má právo na odměnu. Toto právo můţe vykonávat pouze prostřednictvím příslušného

kolektivního správce (povinná

kolektivní správa), s nímţ musí uţivatel předem uzavřít smlouvu o odměně a způsobu jejího placení, přičemţ kolektivní správce můţe další vysílání či přenos zakázat, pokud je uţivatel v prodlení s placením odměny. Tato zákonná licence neplatí pro zvukově obrazové záznamy uměleckého výkonu. Majetková práva výkonného umělce trvají 50 let po vytvoření výkonu a je-li v té době záznam výkonu zveřejněn, 50 let od jeho zveřejnění. Pro práva výkonného umělce platí na základě odkazu v AutZ obdobně řada práv, která jsou uvedena v úpravě autorských děl, např. po novele AutZ z r. 2006 i reţim zaměstnaneckého uměleckého výkonu (podrobněji o zaměstnaneckém dílu viz bod 3.5).

- 29 -


4.2.

PRÁVO VÝROBCE ZVUKOVÉHO ZÁZNAMU K JEHO ZÁZNAMU

Zvukový záznam je výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků výkonu výkonného umělce nebo jejich vyjádření a nemůţe tedy existovat sám o sobě bez uměleckého výkonu, který zaznamenává, jeho existence je na výkonu závislá. Výjimkou z toho je, ţe tuto ochranu má i zvukový záznam jiného zvuku, např. ptačího zpěvu. Nositelem výlučných práv k záznamu je výrobce - osoba, která na svou odpovědnost poprvé učiní zmíněný zvukový záznam nebo pro niţ to z jejího podnětu učiní jiná osoba. Nejedná se o tvůrčí výsledek, ale o výsledek technicko-organizační včetně produkční činnosti a vybavenosti výrobce, a proto jím můţe být i osoba právnická a obsahem jeho práv jsou pouze práva majetková, která mohou být převedena na třetí osobu (nebo k nim poskytnuta licence). Obsahem práv výrobce je výlučné právo záznam uţít a udělit jinému licenci k výkonu tohoto práva i právo na odměnu v souvislosti s uţitím záznamu pro osobní potřebu. Právo na uţití záznamu zahrnuje rozmnoţování záznamu, rozšiřování originálu nebo kopií záznamu (např. na audio CD, kazetách aj.), jejich pronájem nebo půjčování a vysílání nebo jiné sdělování záznamu veřejnosti. Úplatná zákonná licence, která je stanovena pro vysílání zvukového záznamu výkonného umělce (viz bod 4.1), platí obdobně i pro výrobce zvukových záznamů. Právo výrobce trvá 50 let od pořízení záznamu, avšak je-li v této době záznam zveřejněn, 50 let od zveřejnění. I u zvukového záznamu AutZ odkazuje v řadě otázek na obdobné pouţití úpravy autorského díla.

4.3.

PRÁVO VÝROBCE ZVUKOVĚ OBRAZOVÉHO ZÁZNAMU K JEHO PRVOTNÍMU ZÁZNAMU

Zvukově obrazový záznam je záznam audiovizuálního díla nebo záznam jiné řady zaznamenaných,

spolu

souvisejících

obrazů

vyvolávajících

dojem

pohybu,

vnímatelných zrakem, jeţ mohou či nemusí (u němého filmu) být doprovázeny zvukem; jsou-li doprovázeny zvukem, jsou vnímatelné i sluchem. Ani zvukově obrazový záznam nemůţe tedy v zásadě existovat sám o sobě bez audiovizuálního díla, které zaznamenává, jeho existence je na tomto díle závislá, ovšem s výjimkou záznamu jiné řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů (např. záznamu sportovního utkání, ale např. i divadelního představení, protoţe se nejedná o záznamy tvůrčího audiovizuálního díla, ale o jiné skutečnosti – dokumentární film na rozdíl od těchto jevů ovšem představuje autorské dílo audiovizuální). - 30 -


Nositelem práva k zvukově obrazovému záznamu je jeho výrobce, coţ můţe být fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost poprvé pořídí zvukově obrazový záznam nebo pro niţ to z jejího podnětu učiní jiná osoba (ve filmové, televizní i reklamní praxi se výrazy „výrobce“ a „producent“ obvykle pouţívají jako synonyma, ale pokud záznam nepořizuje ten, kdo film financuje i jinak produkuje, rozlišuje se někdy mezi „producentem“ – nositelem práva a výrobcem – tím, kdo pro producenta a na jeho podnět a náklady zvukově obrazový záznam zhotoví; my zde pouţíváme i nadále oba výrazy jako synonyma). Nejedná se ani zde o tvůrčí výsledek, ale o výsledek technicko-organizační a zejména produkční činnosti a vybavenosti výrobce, a proto jím můţe být a většinou bývá stejně jako u zvukového záznamu i osoba právnická a obsahem jeho práv jsou pouze práva majetková, která mohou být převedena na třetí osobu (nebo k nim poskytnuta licence). Obsahem práv výrobce je výlučné právo záznam uţít a udělit jinému licenci k výkonu tohoto práva i právo na odměnu v souvislosti s uţitím záznamu pro osobní potřebu. Právo na uţití záznamu zahrnuje rozmnoţování záznamu, rozšiřování originálu nebo kopií záznamu (např. na CD, DVD, videokazetách aj.), jejich pronájem nebo půjčování a vysílání nebo jiné sdělování záznamu veřejnosti. Právo výrobce trvá 50 let od pořízení záznamu, avšak je-li v této době záznam zveřejněn, 50 let od zveřejnění. I u zvukově obrazového záznamu AutZ odkazuje v řadě otázek na obdobné pouţití úpravy autorského díla. Úplatná zákonná licence, která je stanovena pro vysílání zvukového záznamu výkonného umělce i pro výrobce zvukového záznamu, neplatí pro výrobce audiovizuálních záznamů. Výrobce audiovizuálního záznamu má kromě těchto svých vlastních originálních práv i odvozená práva jako výrobce prvotního záznamu audiovizuálního díla (producent filmu aj.) - k výkonu práv autora díla audiovizuálního (reţiséra), autorů děl audiovizuálně uţitých, výkonných umělců, popř. i výrobců zvukových záznamů, jejichţ díla, výkony či záznamy byly v audiovizuálním díle zařazeny na základě licenčních smluv s nimi, jak uvedeno výše v bodu 3.5, a to v rozsahu, v jakém je získal těmito licenčními smlouvami od původních nositelů práv, pokud není pouţita zákonná domněnka podle § 63 a 64 AutZ. Obvykle má oba typy práv, tj. originální i odvozená - stejný právní subjekt.

- 31 -


4.4.

PRÁVO ROZHLASOVÉHO A TELEVIZNÍHO VYSÍLATELE K JEHO VYSÍLÁNÍ

Vysíláním AutZ rozumí výsledek šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí pro příjem veřejnosti. Vysílatel je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost uskutečňuje vysílání zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí nebo pro kterou tak z jejího podnětu činí jiná osoba. Vysíláno můţe být filmové dílo z jeho zvukově obrazového záznamu, hudební dílo ze zvukového záznamu aj. (k tomu musí mít vysílatel svolení příslušných nositelů práv) i televizní beseda, přenos sportovního utkání aj., tedy i pořady, k nimţ nemá jiná osoba autorská práva. Při vysílání se rozlišuje program (denní, týdenní aj.), který sestává z pořadů, a jednotlivý pořad. Ani vysílání není tvůrčí akt, ale výsledek technicko-organizačně, resp. produkční činnosti vysílatele, a proto jím můţe být i osoba právnická a obsahem jeho práv jsou pouze práva majetková, která mohou být převedena na třetí osobu (nebo k nim poskytnuta licence). Obsahem práv vysílatele je výlučné právo své vysílání uţít a udělit jinému licenci k výkonu tohoto práva. Právo na uţití vysílání zahrnuje právo na jeho záznam, na rozmnoţování zaznamenaného vysílání, rozšiřování rozmnoţenin zaznamenaného vysílání (např. na CD, DVD, videokazetách aj.) a na sdělování vysílání veřejnosti. Právo vysílatele trvá 50 let po prvním vysílání. I u vysílání AutZ odkazuje v řadě otázek na obdobné pouţití úpravy autorského díla. Práva vysílatelů nejsou kolektivně spravovaná na rozdíl od práv zvukových a zvukově obrazových záznamů.

4.5.

ZVLÁŠTNÍ PRÁVO POŘIZOVATELE DATABÁZE K JEJÍMU OBSAHU

Databáze je v § 88 AutZ vymezena jako soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Rozlišuje se pak ochrana její struktury a obsahu. Struktura databáze – způsob výběru nebo uspořádání obsahu, obvykle jednotlivých dat, tzv. autorská databáze, je autorským dílem, splňuje-li jeho pojmové znaky nebo je alespoň chráněna jako autorské dílo, je-li původní, tj. autorovým vlastním duševním výtvorem a je zmíněna např. v § 2 odst. 2 a 5 AutZ a zařazena zde mezi díla souborná. Obsah databáze (tzv. neautorská databáze) je chráněn právem sui generis (tj. svého druhu, - 32 -


specificky) v § 88a a násl. AutZ, pokud pořízení, ověření nebo předvedení obsahu představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad. I kdyţ se jedná jen o dva různé aspekty téţe databáze, autorské právo v uţším smyslu (právo autora ke struktuře databáze) i toto právo sui generis (právo pořizovatele k obsahu) patří obvykle různým osobám a vzájemně se nepodmiňují ani se nedotýkají. Protoţe ani obsah databáze není výsledkem tvůrčího činu, ale technicko-organizační a ekonomické činnosti pořizovatele, můţe jím být osoba fyzická i právnická a obsahem jeho práv jsou pouze práva majetková, která mohou být převedena na třetí osobu (nebo k nim poskytnuta licence). Pořizovatelem databáze je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi (čímţ se míní její obsah) nebo pro kterou tak z jejího podnětu a na její náklady učiní jiná osoba. Obsahem práv pořizovatele je výlučné právo na vytěţování (tj. trvalý nebo dočasný přepis celého obsahu nebo jeho podstatné části na jiný podklad) a na zuţitkování (tj. jakýkoliv způsob zpřístupnění veřejnosti celého obsahu nebo jeho podstatné části rozšiřováním hmotných rozmnoţenin, pronájmem i nehmotným šířením on-line či jiným přenosem) celého obsahu databáze nebo její podstatné části a právo udělit jinému licenci k výkonu tohoto práva. Právo pořizovatele trvá 15 let od prvního pořízení databáze, je-li však v této době zpřístupněna, trvá 15 let od takového zpřístupnění. Ochrana můţe být prodlouţena vţdy o dalších 15 let, dojde-li k novému kvalitativně či kvantitativně podstatnému vkladu do databáze, např. v doplnění, zkrácení, změně typu dat či k jiným úpravám. I u ochrany obsahu databáze AutZ odkazuje v řadě otázek na přiměřené pouţití úpravy autorského díla. Práva pořizovatele k obsahu databáze ani autorská práva k její struktuře nejsou kolektivně spravovaná, ostatně podobně jako autorská práva k počítačovým programům.

- 33 -


5.

ÚČEL KOLEKTIVNÍ SPRÁVY PODLE AUTORSKÉHO ZÁKONA

5.1.

MAJETKOVÁ PRÁVA A KOLEKTIVNÍ SPRÁVA

Účelem kolektivní správy je, jak jiţ bylo řečeno v úvodní kapitole, kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským a umoţnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti. O kolektivní správě majetkových práv souvisejících s právem autorským bude pojednáno níţe. Kolektivní správa tedy do určité míry prolamuje výlučné právo autora rozhodovat o nakládání s jeho dílem, tedy poskytovat k jeho uţití majetková práva. Právo na „náhradní“ odměnu Majetková práva však v kontextu kolektivní správy nezahrnují pouze majetková práva související s uţitím díla, respektive s jeho zpřístupňováním veřejnosti, ale i majetková práva, která mají charakter tzv. náhradní odměny, byť autorský zákon hovoří vţdy pouze o autorských odměnách. Jde o to, ţe autor má ze zákona právo na náhradu za uţití jeho děl tehdy, kdy tato uţití z nejrůznějších důvodů nemohou být individualizována a kdy uţivatel těchto děl nepotřebuje od autora k jejich uţití svolení. Jedná se především o náhradu v případě uţití děl pro osobní potřebu, kdy dochází k jejich rozmnoţování za tímto účelem. V praxi, stručně řečeno, jde například o případy, kdy fyzická osoba pro osobní potřebu vypaluje, kopíruje a jiným způsobem rozmnoţuje zvukové záznamy především děl hudebních nebo zvukově obrazové záznamy děl audiovizuálních či děl slovesných, včítaje v to díla vědecká a díla další, ale i kdyţ právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba pro svou interní potřebu zhotoví tiskovou rozmnoţeninu autorských děl. Masové rozšíření přístrojů a prostředků, které umoţňují snadné a rychlé kopírování různého druhu, značně ztěţuje autorovi moţnost kontrolovat tyto způsoby uţití svého díla a zákon na to reaguje tím, ţe je legalizuje, ale zároveň autorovy ztráty z tohoto masového kopírování vznikající napravuje zavedením náhradní odměn. Některé rysy nové právní úpravy Ke shora uvedenému nutno dodat, ţe „nové české autorské právo“datované od 1.12.2000, kdy nabyl platnosti a účinnosti zák. č.121/2000 Sb., vychází z evropsky - 34 -


uznávaných principů, jeţ jsou zaloţeny především na ochraně vlastnictví a to i nehmotného, resp. duševního. Tedy i duševní vlastnictví má být chráněno v jakékoli podobě, která je ve vztahu k jeho nehmotnosti velice proměnlivá a velice snadno dále rozmnoţitelná, povýtce i pozměnitelná. Evropská úprava doktrinálně staví proti nehmotnosti a snadné kopírovatelnosti poměrně formální postupy tak, aby „přesun“ nehmotného vlastnictví, jeho rozmnoţování a uţívání bylo vůbec zjistitelné s tím, ţe kaţdý, kdo s autorským dílem jakkoli disponuje i ve smyslu jeho individuální konzumace, by měl mít autorovo svolení a zaplatit mu odměnu. Pokud k tomu z nejrůznějších objektivních důvodů dojít nemůţe a zákon to umoţní, musí autor obdrţet právě náhradní odměnu. Systematika plateb náhradních odměn Nejoţehavější otázkou ve smyslu ekonomickém je pochopitelně to, kdo tuto náhradní odměnu autorům uhradí. Autorský zákon, stejně jako obdobné zákony evropských států, stanoví tuto povinnost vůči výrobcům či dovozcům zařízení a výrobků (kupříkladu nenahraných nosičů), které právě kopírování především pro osobní potřebu umoţňují s tím, ţe výše náhradní odměny by měla být v kalkulaci prodejní ceny uvedena jako zvýšení vlastní ceny takového zařízení či výrobků, koneckonců obdobně jako u DPH, a ţe tato náhradní odměna placená odběratelem spolu s vlastní cenou výrobku či zařízení (resp. zahrnutá do jeho ceny) bude uhrazena právě autorům prostřednictvím jejich kolektivních správců. Nutno podtrhnout, ţe v praxi dochází výjimečně k tomu, ţe by účet při nákupu obsahoval vedle vlastní ceny výrobku ještě výši náhradní odměny tak, aby odběratel věděl, co všechno v celkové ceně zařízení či výrobků hradí.

5.2.

LICENCOVÁNÍ PŘEDMĚTŮ OCHRANY A KOLEKTIVNÍ SPRÁVA

Systém kolektivní správy má však slouţit při zachování výše uvedených zásad především uţivatelům při licencování jimi uţívaných děl, protoţe je iluzorní představa, ţe by si kupříkladu komerční rozhlasová stanice zajišťovala v předstihu licenční smlouvy na vysílání krátká díla hudební s textem (písniček) a hledala nositele majetkových práv ke kaţdému dílu zvlášť po celém světě včetně České republiky. Autorům kolektivní správa slouţí tak, ţe umoţňuje hromadnou exploataci jejich děl za příslušné licenční odměny a kontroluje uţití jejich děl a také tak, ţe - 35 -


pravomoc kolektivního správce se ze zákona vztahuje i na neoprávněné uţití děl, pochopitelně uţití takových druhů děl, ke kterým má kolektivní správce oprávnění k výkonu činnosti kolektivní správy. U náhradních odměn, jejichţ výkon je prováděn zásadně v rámci povinné kolektivní správy (viz níţe), je tento reţim zcela objektivně nutný, jelikoţ nikdo neví, která konkrétní díla budou pro osobní potřebu kopírována, v jakém mnoţství a kým.

5.3.

OSOBNOSTNÍ PRÁVA A KOLEKTIVNÍ SPRÁVA

Systém kolektivní správy se však nevztahuje a ani nemůţe vztahovat na osobnostní práva autorů. V případě uţití děl totiţ často dochází k tomu, ţe uţivatel chce dílo upravit, kupříkladu u díla hudebního nahradit text textem novým, či uţít pouze část díla a spojit ji s částí jiného díla nebo zařadit dílo do díla souborného aj. V praxi se takovým úpravám pojmově nesprávně často říká synchronizace. Poskytování osobnostních práv autorů k takovým úpravám se zakládá na jejich svolení, je tedy otázkou, zdali je vůbec moţno poskytovat souhlas smluvně, jelikoţ jde z podstaty věci o jednostranný právní úkon. Nicméně je zřejmé, ţe výkon kolektivní správy koncentrovaný na poskytování licencí nemůţe nahradit vůli autora, která se v tomto případě vztahuje v nejširším slova smyslu ke změně jeho děl.

5.4.

MONOPOLNÍ POSTAVENÍ KOLEKTIVNÍCH SPRÁVCŮ A JEJICH ČLENĚNÍ

Z uvedeného mimo jiné vyplývá nutné monopolní postavení kolektivních správců a to ze zákona, jelikoţ je těţko představitelné, ţe by vůči dovozcům zařízení či výrobků (kupříkladu vypalovaček a optických nosičů nebo reprografických zařízení) stáli dva nebo tři kolektivní správci a kaţdý by vybíral odměny pro jím zastupované autory, respektive autory, kteří si u něj ohlásili svá díla pro výkon kolektivní správy. Bylo by to nesmyslné i proto, ţe kaţdý den by se vzájemný poměr zastupovaných autorů aktuálně měnil, takţe jednotnou sazbu náhradních odměn by bylo nutné dělit v čase vţdy jinak. Důvodů pro monopolní postavení kolektivních správců je však více, nevyjímaje i určitý komfort uţivatelů, kteří tak mají jednoho partnera. Rubem monopolního postavení je jistě určení výše především licenčních odměn, neboť náhradní odměny jsou určeny přímo autorským zákonem či navazujícími právními předpisy (vyhláška Ministerstva kultury České republiky č. 488/2006 Sb. v platném - 36 -


znění), coţ na druhé straně můţe být chápáno jako nástroj zamezující zneuţití dominantního postavení kolektivního správce vůči uţivatelům z hlediska soutěţního práva (obecný výklad viz v obecné části této stati v bodu 2.2). Rozdělení kolektivní správy Postavení kolektivních správců však není zcela monopolní, jak je vidno z jejich počtu. Rozdělení kolektivní správy mezi kolektivní správce působící v České republice provedlo Ministerstvo kultury ČR na konci 90. let minulého století a vycházelo z tradic jednotlivých právnických osob, které byly činné v zastupování autorů po mnoho desetiletí (OSA, DILIA) nebo vznikly po roce 1989 (Intergram,Gestor,OOA-S). Ministerstvo kultury ČR dále snad vycházelo z faktu, ţe je zapotřebí rozdělit výkon KS mezi více kolektivních správců také z toho důvodu, aby autoři jednotlivých druhů autorských děl byli schopni na valných hromadách schvalovat rozúčtovací řády (viz. níţe) poměrně bezkonfliktně a ne na úkor autorů určitých druhů děl, kteří by mohli být v menšině. Jak text jiţ napovídá, rozdělení kolektivní správy mezi jednotlivé kolektivní správce bylo provedeno dle druhů děl. Tedy OSA vykonává kolektivní správu pro autory děl hudebních s textem nebo bez textu, DILIA pro autory děl slovesných včetně děl vědeckých a pro autory děl audiovizuálních a děl audiovizuálně uţitých, OOA-S pak kolektivní správu pro autory děl výtvarných umění. Gestor vykonává kolektivní správu pouze pro jedno právo povinně kolektivně spravované a to právo na odměnu za opětný prodej originálu díla uměleckého. Dluţno dodat, ţe toto oprávnění k výkonu jednoho práva v rámci kolektivní správy jedním „zvláštním“ kolektivním správcem nemá z hlediska efektivnosti výkonu kolektivní správy hlubšího smyslu. Vyváţení monopolního postavení kolektivních správců Monopolní postavení kolektivních správců je vyváţeno mnoha právními instrumenty. Za všechny je nutné ve vztahu k autorům uvést fakt, ţe kolektivní správce je povinen převzít zastupování kaţdého autora, k jehoţ dílům kolektivní správu vykonává a postačuje, kdyţ autor pouze ohlásí svá díla do evidence kolektivního správce, čímţ mu jiţ vzniká nárok na odměny z rozúčtování kolektivní správy. Tedy výkon kolektivní správy vůči autorovi není vázán ţádným smluvním aktem proto, aby kolektivní správce nemohl smluvními podmínkami z pozice svého monopolního postavení podvazovat nároky autora. To platí pochopitelně pouze pro povinnou kolektivní správu. Ve vztahu k uţivatelům je uplatňována zásada kontraktační povinnosti, jeţ - 37 -


spočívá v tom, ţe kolektivní správce je povinen s uţivatelem uzavřít smlouvu, pokud je vůbec nutná, jelikoţ některé nároky v rámci kolektivní správy právě v oblasti náhradních odměn vznikají ze zákona (kupříkladu u práva na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním děl pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu právnických osob). Zákon však výslovně uzavření smlouvy v těchto případech nevylučuje a to z toho důvodu, ţe smlouva by měla například řešit otázky spojené se způsobem plateb od povinných osob, s podobou hlášení o druhu a počtu zařízení či výrobků, od kterých se placení odměn odvíjí nebo podrobnějšího popisu způsobu kontroly pravdivosti údajů, které povinná osoba kolektivnímu správci předkládá. Výše náhradních odměn je aţ na výjimky stanovena zákonem nebo navazujícími právními předpisy (citovaná vyhláška Ministerstva kultury ČR), licenční odměny se však vyjednávají mezi kolektivním správcem a uţivatelem. V případech, kdy jde o plošné licencování hromadného uţití určitého druhu děl, kolektivní správce stanovuje výši odměn v jím zveřejněném sazebníku odměn. Nad zachováním rovnováţného soutěţního prostředí mezi autory a uţivateli i mezi autory různých typů děl navzájem se uplatňuje dohled Ministerstva kultury ČR, resp. obecně i Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, jak jiţ bylo naznačeno v obecné části této stati v bodu 2.2.

5.5.

ZASTUPOVÁNÍ AUTORŮ KOLEKTIVNÍM SPRÁVCEM

Právní povaha zastoupení autorů Kolektivní správce vystupuje v zastoupení autorů svým jménem a vykonává ze zákona a ze smluv s nimi uzavřenými jejich některá práva na jejich účet. Toto zákonné řešení má určité rysy smlouvy komisionářské s tím, ţe kolektivní správce je oprávněn si ponechat náhradu účelně vynaloţených nákladů. Kolektivní správci vyvíjejí v souladu s autorským zákonem svou činnost jako činnost neziskovou, tedy nevýdělečnou a mají podobu občanských sdruţení, které tvoří právě autoři děl, k nimţ kolektivní správce některá práva v rámci kolektivní správy vykonává. Autořičlenové občanského sdruţení tak mají přímý vliv na chod kolektivních správců od valné hromady jako nejvyššího orgánu občanského sdruţení, přes volené orgány včetně orgánu dozorčího charakteru, aţ po administrativní aparát kolektivního správce. Mezi nejvýraznější pravomoci valných hromad kolektivních správců pak patří odsouhlasení rozúčtovacího řádu a kontrola nutných nákladů, které k výkonu kolektivní správy účelně vedly. - 38 -


Zastupování zahraničních autorů Účelem kolektivní správy však není pouze ochrana práv českých autorů v naznačeném smyslu dle teritoriální zásady obsaţené v autorském zákoně, ale i ochrana práv autorů a to především ze států Evropské unie. Autorské zákony jednotlivých států Evropské unie jsou z hlediska vymezení uţití autorských děl v relaci k českému autorskému zákonu velice obdobné. Je to dáno jednak komunitárním právem (viz. další kapitoly), kdy Evropská unie směrnicemi a další normotvorbou přikazuje jednotlivým státům harmonizovat jejich právní systém s těmito směrnicemi, jednak historickou kontinuitou jednotlivých právních systémů včetně faktu, ţe sama praxe vyvolává vymezení jednotlivých druhů uţití autorských děl obdobně. Je také nutno podtrhnout, ţe systém kolektivní správy je praktikován v obdobných rysech v celé Evropě včetně monopolního postavení kolektivních správců. Kolektivní správci v České republice tak uzavírají se svými partnery ze zemí Evropské unie reciproční smlouvy obsahující jednotlivé druhy uţití děl, k jejichţ uţití jsou kolektivním správcem poskytována majetková práva a majetková práva spojená s právem na tzv. náhradní odměnu. Kolektivní správci v České republice tak tedy zastupují na teritoriu České republiky nejen české autory, ale i autory zahraniční. Obdobné smlouvy jsou uzavírány i s dalšími státy a to především s USA. Tyto smlouvy však nemají většinou jiţ charakter smluv recipročních, ale smluv, kdy český kolektivní

správce

zastupuje

práva

kupříkladu

amerických

autorů

v přesně

vymezených případech.

5.6.

OBDOBNOST

PRÁV PŘÍBUZNÝCH PRÁVŮM AUTORSKÝM Z HLEDISKA KOLEKTIVNÍ

SPRÁVY

Tato kapitola se vztahuje přiměřeně i na nositele práv příbuzných právům autorských a to více v případě výkonných umělců. Je pochopitelně jasné, ţe kupříkladu výrobce zvukového nebo zvukově obrazového záznamu nedisponuje ţádnými osobnostními právy, jak bylo vysvětleno v obecné části této stati v bodech 4.2-4.3. Naopak ve většině případů má obdobná majetková práva jako autoři spočívající v nároku na náhradní odměny.

- 39 -


6.

DĚLENÍ

KOLEKTIVNÍ SPRÁVY NA PRÁVA KOLEKTIVNĚ SPRAVOVANÁ

POVINNĚ A DOBROVOLNĚ

6.1.

DĚLENÍ KOLEKTIVNÍ SPRÁVY

Jak jiţ bylo v předchozích kapitolách naznačeno, dělí se kolektivní správa na kolektivní správu práv povinně kolektivně spravovaných a dobrovolně kolektivně spravovaných. Autorský zákon přímo výraz práva dobrovolně kolektivně spravovaná neobsahuje, nicméně toto rozlišení má zásadní význam. Práva povinně kolektivně spravované můţe totiţ pro autory a nositele práv vykonávat pouze kolektivní správce a totéţ platí ve vztahu k uţivatelům děl a osobám povinným platit náhradní odměnu. Tedy jinak řečeno, autor nemůţe uplatnit svá práva vůči uţivatelům a osobám povinným platit náhradní odměny přímo a uţivatelé a osoby povinné platit náhradní odměny

mohou

vypořádat

své

zákonné

povinnosti

pouze

prostřednictvím

kolektivního správce. Byť se na první pohled zdá tato úprava zvláštní, má své hluboké opodstatnění. Práva povinně kolektivně spravovaná jsou taxativně uvedena v zákoně na rozdíl od práv dobrovolně kolektivně spravovaných. Vyjma práva na uţití děl kabelovým přenosem se však v případě práv povinně kolektivně spravovaných jedná výhradně o majetková práva autorů na náhradní odměnu, kde je těţko představitelné, ţe by si svá práva autoři vykonávali individuálně. Ještě jedno právo má však charakter práva povinně kolektivně spravovaného a tím je právo na provozování rozhlasového vysílání (ve veřejně přístupných prostorách), byť je zařazeno mezi práva dobrovolně kolektivně spravované, avšak bez moţnosti autora, který je zastupován ze zákona, vyloučit účinky hromadné smlouvy uzavřené mezi kolektivním správcem a uţivatelem. Jedná se tedy o systematickou chybu, která však nemá ţádný hlubší dopad v praxi.

6.2.

PRÁVA POVINNĚ KOLEKTIVNĚ SPRAVOVANÁ

Sumarizace práv povinně kolektivně spravovaných Četba vymezení druhů práv, která jsou povinně kolektivně spravována, v autorském zákoně je poměrně obtíţná, jelikoţ vyţaduje nejen znalost problematiky, ale i

- 40 -


paralelní vjem několika zákonných ustanovení dohromady. Zkráceně vyjádřeno, jde tedy o tyto druhy práv: -

právo na odměnu za vysílání nebo přenos vysílání zvukového záznamu obsahujícího

umělecké

výkony

a

vydaného

k obchodním

účelům

(kupříkladu nahraný CD nosič) rozhlasem nebo televizí; toto právo svědčí výkonným umělcům a výrobcům zvukových záznamů. Toto právo není právem výkonného umělce a výrobce zvukového záznamu poskytovat svolení k uţití jejich výkonů a záznamů vysílání rozhlasem nebo televizí či k přenosu takového vysílání, ač se za ně často mylně povaţuje a to z toho důvodu, ţe dle § 72 odst. 1 a § 76 odst. 3 AutZ existuje úplatná zákonná licence, která umoţňuje vysílat rádiím a televizím výkony výkonných umělců zaznamenané na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům a provádět vysílání takového záznamu bez souhlasu výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů, avšak za předpokladu, ţe rádio nebo televize či osoba, která vysílá či provozuje přenos takového vysílání, uhradí kolektivnímu správci náhradní odměnu. Tato výjimka však neplatí pro autory děl a to zvláště pak děl hudebních, kde poskytování majetkových práv k tomuto uţití je prováděno v rámci dobrovolné kolektivní správy. Osobami povinnými platit uvedenou odměnu jsou vysílatelé a osoby, které přenášejí takové vysílání a výše odměny se stanovuje smluvně. - právo na odměnu za zhotovování rozmnoţenin pro osobní potřebu ze zvukového nebo zvukově obrazového nebo jiného záznamu pomocí přístrojů na nenahraný nosič takových záznamů; toto právo svědčí autorům, výkonným umělcům a výrobcům zvukových a zvukově obrazových záznamů, u jiných záznamů pak i nakladatelům. Toto právo je právem na náhradní odměnu uvedeným osobám a to z toho důvodu, ţe fyzická osoba pro svou osobní potřebu, která rozmnoţuje díla na nenahraný nosič prostřednictvím přístroje, provozuje tuto činnost v rámci tzv. volných uţití, kdy toto uţití není povaţováno za uţití díla a fyzické osoby nejsou povinny získat k tomuto uţití svolení autorů a výrobců. Autoři a výrobci tak nenabudou odměny a výnosy za tato uţití, které jsou jim kompenzovány uvedenou náhradní odměnou. V praxi půjde zejména o vypalování kopií zvukových záznamů děl (především děl hudebních) na CD nosiče a zvukově obrazových záznamů (především děl audiovizuálních) na DVD - 41 -


či pořizování jejich kopií na harddisky ať v počítačích či mimo ně. Novinkou jsou tzv. jiné záznamy, kdy jde o pořizování kopií děl slovesných včetně děl vědeckých včetně děl výtvarných na uvedené nosiče, a to zejména tak, ţe taková díla jsou naskenovány z grafického podkladu či kopírovány z jejich elektronických podob. Druhy nosičů záznamů a výši náhradní odměny stanovuje Ministerstvo kultury ČR svou vyhláškou č. 488/2006 Sb., ve znění vyhlášky č. 408/2006 Sb. Druhy přístrojů stanovuje Ministerstvo kultury ČR touto svou vyhláškou a výši odměn příloha k autorskému zákonu. Osobami povinnými platit náhradní odměny jsou dovozci a výrobci nosičů a přístrojů. - právo na odměnu za zhotovení rozmnoţeniny pro osobní potřebu pomocí přístroje ke zhotovování rozmnoţenin na papír nebo obdobný podklad a to i prostřednictvím třetí osoby; toto právo svědčí autorům a nakladatelům. Toto je právo je právem na náhradní odměnu uvedeným osobám a to z toho důvodu, ţe fyzická osoba pro svou osobní potřebu a právnická osoba a podnikající fyzická osoba pro svou vlastní vnitřní potřebu provozuje tuto činnost v rámci tzv. volných uţití, kdy není k rozmnoţování nutné získat souhlas autora. Volná uţití se vztahují nejen na uvedené osoby samé, ale i na osoby, které na objednávku uvedených osob poskytují sluţby, spočívající právě ve zhotovování tiskových rozmnoţenin za uvedeným účelem

(copyshopy).

Je

to

značný

průlom oproti

zhotovování

rozmnoţenin zvukových a zvukově obrazových záznamů pro osobní potřebu, kde je volné uţití pro případ, kdyby jiná osoba na objednávku zhotovovala kopie, zcela vyloučeno. Náhradní odměna se platí jednak z dovozu a výroby přístrojů slouţících ke zhotovování rozmnoţenin na papír nebo obdobný podklad, jednak z počtů úplatně zhotovených tiskových rozmnoţenin osobou na objednávku osoby jiné. Druhy přístrojů a výši náhradních odměn, placených v závislosti na jejich vlastnostech stanovuje Ministerstvo kultury ČR svou vyhláškou. Povinnými osobami jsou dovozci a výrobci těchto přístrojů. Výši odměn z provozování reprografických sluţeb stanovuje příloha k autorskému zákonu a povinnými osobami jsou poskytovatelé těchto sluţeb. - právo na odměnu za opětný prodej originálu díla uměleckého; toto právo svědčí autorům.

- 42 -


Toto právo je právem na náhradní odměnu a nikoli právem k poskytnutí svolení k uţití díla, jak bývá často mylně uváděno. Je právem, které spočívá v tom, ţe při opětných prodejích děl výtvarných, má autor právo na náhradní odměnu z kaţdé částky nad 1.500,- EUR, za kterou je dílo výtvarné prodáváno dalším osobám, tedy vţdy, kdyţ za splnění uvedené podmínky je znovu a znovu zcizováno. Výše náhradních odměn je stanovena v příloze k autorskému zákonu, osobou povinnou tyto odměny hradit, je prodávající děl výtvarných a obchodník s díly výtvarnými nerozdílně. - právo na odměnu za půjčování originálu nebo rozmnoţeniny vydaného díla; toto právo svědčí autorům. Toto právo, které je právem na náhradní odměnu, kompenzuje především autorům slovesných děl včetně děl vědeckých újmu, která jim vzniká půjčováním knih v knihovnách v relaci ke sníţení objemu prodeje knih, na kterých je odměna autora závislá. Odměnu platí kolektivnímu správci český stát a to prostřednictvím Národní knihovny. Výše odměny je stanovená v příloze k autorskému zákonu. - právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoţeniny audiovizuálních děl; toto právo svědčí autorům a výkonným umělcům. Toto právo, které je právem na náhradní odměnu, kompenzuje autorům a výkonným umělcům ušlé odměny z prodejů originálů či rozmnoţenin audiovizuálních děl či z provozování ze záznamů takových děl (především kina) v důsledku jejich pronájmu. Výše náhradních odměn se stanovuje v sazebníku odměn kolektivního správce. Osobami povinnými platit tyto náhradní odměny jsou osoby provozující pronájem zvukově obrazových záznamů audiovizuálních děl (tzv. videopůjčovny). - právo na licenční odměnu za uţití audiovizuálních děl či jiných děl zaznamenaných na zvukově obrazový či zvukový záznam kabelovým přenosem; toto právo svědčí autorům, výkonným umělcům a výrobcům zvukových a zvukově obrazových záznamů s výjimkou těch výkonů výkonných umělců, jejichţ zvukový záznam byl vydán k obchodním účelům a s výjimkou těch zvukových a zvukově obrazových záznamů, které byly vydány k obchodním účelům- tyto případy jsou kryty úplatnou zákonnou licencí uvedenou výše.

- 43 -


Nutno podotknout, ţe v autorském zákoně je mylně z hlediska výjimky uveden i zvukově obrazový záznam, který touto úplatnou zákonnou licencí kryt není, jak je vysvětleno v obecné části stati v bodech 4.1-4.3. Jde o jediné majetkové právo k udílení svolení uţití děl, spravované v rámci povinné kolektivní správy. V případě vybírané odměny jde o odměnu licenční, nikoli náhradní. Kabelový přenos vysílání je povaţován za samostatné uţití děl, výkonů a záznamů především také z toho důvodu, ţe kabelové televize a kabelová rádia získávají výnosy z takové činnosti nezávisle na původním vysílateli a ţe jde o pojmově jiný druh uţití neţ o vlastní vysílání. Pokud kabelová televize či rádio některé z poskytovaných programů sama vysílá, nejde o přenos, ale o vysílání. Naopak pokud přenáší vysílání sám vysílatel, nejde o přenos vysílání, ale o vysílání. Osobami povinnými získat majetkové právo-licenci ke kabelovému přenosu, jsou osoby provozující tuto činnost, tj. zejména kabelové televize a rádia. Výši licenčních odměn stanovuje kolektivní správce v sazebníku odměn. Provozování televizního nebo rozhlasového vysílání Dále uvádím právo na licenční odměnu za provozování televizního a rozhlasového vysílání, neboť má rysy povinné kolektivní správy, byť je zařazeno do dobrovolné kolektivní správy. Toto majetkové právo svědčí autorům, výkonným umělcům a výrobcům zvukových a zvukově obrazových záznamů. Věcně jde o sdělování děl, výkonů a záznamů obsaţených v televizním vysílání veřejnosti další osobou, tj. zejména v případě umístění rozhlasových a televizních přijímačů ve veřejně přístupných prostorách (kupř. restaurace, dálkové autobusy, prodejny obchodních domů aj.), kdy takový provozovatel restaurace a podobných zařízení profituje na vysílání v tom smyslu, ţe vysíláním, tedy jednoduše řečeno umístěním funkčního přístroje způsobilého k příjmu vysílání ve veřejné prostoře, zvyšuje návštěvnost takové prostory s úmyslem na ní profitovat. V jiných případech jde o zvýšení kvality sluţby (dálkové autobusy), kterou promítá do cen takových sluţeb. Za tyto prostory se povaţují po poslední novele hotelové pokoje a další ubytovací prostory.

Za tyto prostory se nepovaţuje zpřístupňování vysílání pacientům při

poskytování zdravotní péče. Osobami povinnými získat majetkové právo jsou osoby provozující prostory, ve kterých dochází k provozování rozhlasového a televizního vysílání. Výši licenčních odměn stanovuje kolektivní správce v sazebníku odměn. - 44 -


6.3.

PRÁVA DOBROVOLNĚ KOLEKTIVNĚ SPRAVOVANÁ

Dobrovolná kolektivní správa je však jiţ problematikou značně sloţitější. Na rozdíl od práv povinně kolektivně spravovaných nejsou práva dobrovolně kolektivně spravovaná uvedena v zákoně. Jejich reţim, který se však týká jenom některých, je uveden v § 101 odst. 9 autorského zákona. Popisem zvláštního reţimu těchto některých práv dochází k tomu, ţe jsou v uvedeném ustanovení i tato práva uvedena, ovšem pouze deklaratorně. Povědomí o druhu práv dobrovolně kolektivně spravovaných si lze učinit pouze z obsahu oprávnění k výkonu kolektivní správy jednotlivých kolektivních správců udělených jim Ministerstvem kultury ČR. Pouţil jsem termín povědomí z toho důvodu, ţe i v případě uvedení práva v takovém oprávnění není ještě jisto, zdali skutečně kolektivní správce, který toto oprávnění má, oprávnění samé vykonává a to z nejrůznějších důvodů, ale především proto, ţe autoři tato práva vykonávají vůči uţivateli sami a bez kolektivního správce nebo ţe to není účelné. Znaky dobrovolné kolektivní správy Dobrovolná kolektivní správa se vyznačuje několika znaky, které vycházejí právě z pojmu dobrovolnosti. Nutno předeslat, ţe v případě práv dobrovolně kolektivně spravovaných se výhradně jedná o poskytování majetkových práv k uţití děl, nikoli o práva na náhradní odměny. Dalším znakem je to, ţe autor můţe vyloučit aţ na vymezené případy účinky hromadných smluv uzavřených mezi kolektivním správcem a uţivatelem s tím, ţe svá práva uplatní vůči uţivateli přímo a bez zastoupení kolektivním správcem. Konečně i uţivatel můţe odmítnout uzavření hromadné smlouvy s kolektivním správcem a získat majetková práva k uţití děl přímo od autorů, coţ je však v praxi zejména u hudebních děl poměrně iluzorní. Dluţno dodat, ţe rozsah dobrovolné kolektivní správy v relaci ke druhům uţití autorských děl je velice různý a to především ve vztahu ke zvyklostem a druhu autorských děl. Zatímco u děl slovesných včetně děl vědeckých není dobrovolná kolektivní správa uplatňována zatím skoro vůbec, u děl hudebních s textem a bez textu zasahuje celé spektrum moţných druhů uţití v rámci §§ 12 aţ 23 AutZ. Je to dáno hlavně tradicí, ale i tím, ţe hudební díla hlavně malého rozsahu se ve velkém mnoţství „přelévají“ z jednoho uţití do druhého daleko častěji neţ kupříkladu díla slovesná. Písnička se tak natočí na zvukový nosič, je následně odvysílána rozhlasem, ţivě provozována a poté umístěna na internetový portál ke staţení, atd. atd. Od faktu, které druhy uţití a pro - 45 -


jaké druhy autorských děl podléhají či nepodléhají dobrovolné kolektivní správě, se odvozuje i v zákoně neuchopené, ale tradičně pouţívané dělení na „malá práva“ a „velká práva“. “Malými právy“ je v praxi označováno licencování děl právě prostřednictvím dobrovolné kolektivní správy (např. poskytnutím majetkového práva k dílu hudebnímu pro ţivé veřejné provedení), “velkými právy“uţití děl, kde majetková práva poskytuje autor přímo bez kolektivního správce, popřípadě zastoupený agenturou (kupř. poskytnutí majetkového práva k ţivému divadelnímu provozování slovesného díla-dramatického textu). Východiska dobrovolné kolektivní správy Jak jiţ bylo řečeno, druhy dobrovolné kolektivní správy, respektive druhy uţití a druhy děl, ke kterým můţe být vykonávána dobrovolná kolektivní správa, stanoví oprávnění k výkonu kolektivní správy, udělené jednotlivým kolektivním správcům Ministerstvem kultury ČR a oznámené jím v Obchodním věstníku. O tom, co dobrovolnost kolektivní správy věcně znamená, jiţ bylo napsáno v předchozích kapitolách. Je však důleţité připomenout, ţe vedle výkonu dobrovolné kolektivní správy ohledně provozování rozhlasového a televizního vysílání, existují ještě další druhy této kolektivní správy, jeţ mají odchylný reţim vymezený autorským zákonem. Základním předpokladem dobrovolné kolektivní správy je totiţ existence smlouvy, uzavřené mezi kolektivním správcem a autorem právě o zmocnění kolektivního správce při tomto výkonu. Odchylné reţimy v autorském zákoně stanovují, ve kterých případech tohoto předpokladu pro výkon dobrovolné kolektivní správy není zapotřebí.

6.4.

ZVLÁŠTNÍ REŢIM NĚKTERÝCH DRUHŮ DOBROVOLNÉ KOLEKTIVNÍ SPRÁVY

Sumarizace některých druhů dobrovolné kolektivní správy se zvláštním reţimem Jde o případy, kdy: - kolektivní správce poskytuje majetkové právo k provozování uměleckých výkonů ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo k provozování takových zvukových záznamů (např. diskotéky či scénická hudba při divadelních představení); jde tedy o práva výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů,

- 46 -


- kolektivní správce poskytuje majetkové právo k nedivadelnímu provozování hudebních děl ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům (např. diskotéky); jde tedy o práva autorů, - kolektivní správce poskytuje majetkové právo k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání s výjimkou týkající se děl audiovizuálních níţe uvedenou; jde tedy o práva autorů, - kolektivní správce poskytuje majetkové právo k provozování rozhlasového a televizního vysílání – viz předchozí kapitola, - kolektivní správce poskytuje majetkové právo k půjčování originálu nebo rozmnoţeniny díla vyjma půjčování knih v knihovnách (úplatná zákonná licence) pro autory obecně, pro výkonné umělce a výrobce pouze v případě zvukových nebo zvukově obrazových záznamů, to vše s výjimkou počítačových programů omezení pro výkonné umělce a výrobce je z toho důvodu, ţe praxe nepřináší u zaznamenaných uměleckých výkonů jinou moţnost neţ jejich fixaci na zvukový či zvukově obrazový záznam, - kolektivní správce poskytuje majetkové právo autorů k zpřístupňování děl v elektronické podobě včetně zhotovení takových rozmnoţenin knihovnami fyzickým osobám za účelem výzkumu a soukromého studia s výjimkou případů v zákoně uvedených; jde o poskytnutí majetkových práv v případech, kdy knihovna zašle elektronickou rozmnoţeninu díla fyzické osobě „on demand“, - kolektivní

správce

poskytuje

majetkové

právo

k ţivému

nedivadelnímu

provozování díla, pokud toto provozování nesměřuje k dosaţení přímého nebo nepřímého obchodního prospěchu (veřejné čtení ve veřejných knihovnách). Rozšířená zákonná licence a výjimky z ní Ve všech těchto případech platí, ţe kolektivní správce přes fakt, ţe jde o dobrovolnou kolektivní správu, zastupuje i nositele práv, se kterými nemá uzavřenou smlouvu a to ze zákona. Nositelé práv však mají právo vyloučit účinky hromadné smlouvy, tedy zastupování ze strany kolektivního správce, jiţ uzavřel kolektivní správce s uţivatelem a poskytnout nebo také neposkytnout svá práva přímo uţivateli.

- 47 -


To vše s dvěma výjimkami a sice: - v případech, kdy půjde o díla audiovizuální a díla audiovizuálně uţitá v případě jejich televizního vysílání, - v případech, kdy půjde o díla audiovizuální a díla audiovizuálně uţitá v případě jejich půjčování. Tedy kolektivní správce při zastupování v těchto případech musí mít uzavřenu smlouvu s autory o výkonu dobrovolné kolektivní správy vţdy a nemůţe poskytovat licenční oprávnění za autory, se kterými smlouvu uzavřenu nemá. Naopak u provozování rozhlasového a televizního vysílání nositel práv nemůţe vyloučit účinky hromadné smlouvy uzavřené mezi kolektivním správcem a uţivatelem nikdy a z toho důvodu má toto poskytnutí práv charakter práv spravovaných v rámci povinné kolektivní správy, jak uvedeno výše.

6.5.

DRUHY

DOBROVOLNÉ KOLEKTIVNÍ SPRÁVY PODLE JEDNOTLIVÝCH KOLEKTIVNÍCH

SPRÁVCŮ

Druhy dobrovolné kolektivní správy vykonávané OSA Nejširší rozsah dobrovolné kolektivní správy k dílům hudebním s textem a bez textu vykonává Ochranný svaz autorský (dále jen OSA). Dá se říci, ţe tento rozsah odpovídá všem druhům uţití vymezených v §§ 12 aţ 23 AutZ (pochopitelně vyjma vystavování dle § 17 AutZ) s jediným omezením v tom smyslu, ţe musí vţdy jít o nedivadelní provozování hudebních děl. Rozsah oprávnění k výkonu kolektivní správy, který udělilo OSA Ministerstvo kultury ČR, je moţné dohledat na internetových stránkách OSA (www.osa.cz) nebo přímo v oznámeních Ministerstva kultury ČR v Obchodním věstníku, ročníku 10, č. 14 ze dne 4. 4. 2001 a ročníku 12, č. 7 ze dne 19. 2. 2003. Druhy dobrovolné kolektivní správy vykonávané Intergramem Podobně je tomu i v případě Intergramu, který vykonává kolektivní správu k majetkovým právům výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů. Podrobné informace lze dohledat na internetových stránkách Intergramu (www.intergram.cz) nebo přímo v oznámení Ministerstva kultury ČR v Obchodním věstníku, ročníku 10, č. 14 ze dne 4. 4. 2001. - 48 -


Druhy dobrovolné kolektivní správy vykonávané DILIA Situace je nepoměrně sloţitější v případě DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentury (dále jen DILIA). DILIA vykonává kolektivní správu práv k dílům literárním včetně děl vědeckých, k dílům hudebně dramatickým, k dílům audiovizuálním a dílům audiovizuálně uţitým vyjma děl hudebních, uţitých v audiovizuálním díle, k dílům pantomimickým, choreografickým a k dílům dabingových reţisérů, jsou-li zároveň autory či spoluautory mluvené sloţky audiovizuálních děl v jiném jazyce. Jde tedy o druhy děl, kde poskytování majetkových práv k jejich uţití jiţ tradičně vykonává autor sám (autoři děl slovesných, kteří poskytují nakladateli oprávnění k rozmnoţování a rozšiřování jejich děl) nebo prostřednictvím nabyvatelů oprávnění, kteří od autorů získali výhradní majetková práva na dobu jejich trvání s právem poskytovat podlicence či je postupovat (jde hlavně o audiovizuální díla, kdy kupříkladu reţisér nebo scénárista poskytne výrobci filmu, jenţ je obvykle zároveň výrobcem jeho zvukově obrazového záznamu, rozsah práv v tomto objemu). U audiovizuálních děl pak dochází k tomu, ţe veškerá práva včetně autorských vyjma děl hudebních vykonává výrobce a výrobce bez kolektivního správce poskytuje konkrétní licenci, třeba k vysílání těchto děl přímo uţivateli. Tato praxe je mimochodem velice podobná praxi v některých státech Evropské unie a je vyváţena tím, ţe příslušný kolektivní správce, jenţ vykonává majetková práva k dílům slovesným a dílům audiovizuálním či audiovizuálně uţitým, provozuje i činnost agenturní ( viz kupříkladu ve Francii S.A.C.D. nebo ve Španělsku S.G.A.E ) tak, aby docházelo k ochraně autorových práv i tam, kde nelze vykonávat dobrovolnou kolektivní správu a kde se autor, pokud chce, nechá zastupovat na základě smlouvy o zastupování, kdy pak agentura uzavírá smlouvy jeho jménem a na jeho účet, nikoli jménem vlastním a na jeho účet, jak je tomu právě u kolektivní správy. Tento druh činnosti vykonává tedy i DILIA. Situace na trhu s autorskými právy můţe být na první pohled matoucí tehdy, kdy DILIA jako kolektivní správce vykonává určitý druh práv, kupříkladu poskytování oprávnění k vysílání, ale pouze pro určitý druh děl, v tomto případě pro filmy zveřejněné před rokem 1965 a to přímo vysílateli, ale pro filmy zveřejněné od roku 1965 do 1991 tento druh práv vykonává Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie v postavení výrobce ze zákona, po roce 1991 pak většinou sami výrobci. To ale neznamená, ţe kupříkladu po roce 1991 nemůţe v případě konkrétních audiovizuálních děl k nim vykonávat práva téţ DILIA, ale na základě - 49 -


agenturního zastoupení autorů. Můţe se také stát, ţe DILIA nevykonává dobrovolnou kolektivní správu pro určitý druh děl, protoţe výkon těchto práv nemá v současnosti rys hromadnosti a není účelný. DILIA tak kupříkladu má oprávnění k výkonu dobrovolné kolektivní správy pro autory děl hudebně dramatických, ale v praxi k výkonu této kolektivní správy třeba u vysílání nedochází vzhledem k mizivému počtu takových uţití. Seznam práv dobrovolně kolektivně spravovaných lze vyčíst z webových stránek DILIA v souhrnné podobě pod adresou www.dilia.cz. Ohledně sumarizace těchto práv nedoporučuji studovat zveřejněná oprávnění DILIA v Obchodním věstníku, protoţe rozhodnutí Ministerstva kultury ČR o udělení oprávnění DILIA je několik, některá ruší ta předešlá a pochopit z Obchodního věstníku, pro který druh práv DILIA oprávnění má, je téměř detektivní práce. Druhy dobrovolné kolektivní správy vykonávané OOA-S OOA-S byla jiţ od roku 1997 drţitelem oprávnění k výkonu hromadné správy, v souvislosti s nabytím účinnosti nového autorského zákona (1. 12. 2000) jí však nebylo v tříměsíční zákonné lhůtě zesouladněno oprávnění tak, jak to přikazovalo ustanovení § 106 odst. 7 zákona č. 121/2000 Sb. Zákonnými prostředky se kolektivní správce OOA-S snaţil domoci svých práv a po vleklých soudních sporech mu dne 5. 8. 2009 bylo vydáno oprávnění, které je jiţ plně v souladu s rozsahem oprávnění z roku 1997. Oprávnění ze dne 5.8.2009, č.j. 2797/2009 nabylo právní moci dne 13.8.2009 a nahrazuje předchozí oprávnění č.j. 7751/2004. .

- 50 -


7.

JEDNOTLIVÍ

KOLEKTIVNÍ

SPRÁVCI

–

OPRÁVNĚNÍ

A

POSTUP

PŘI

VYMÁHÁNÍ ODMĚN

7.1.

DILIA

Název a předmět činnosti DILIA Celý název DILIA zní občanské sdruţení DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura (dále jen DILIA), která byla jako občanské sdruţení registrována u Ministerstva vnitra v registru občanských sdruţení dne 13. 9. 1996 pod čj. II/s-OS/130 655/96. V roce 2002 vzalo Ministerstvo vnitra ČR ještě na vědomí změnu DILIA a v roce 2006 doplnění názvu DILIA. DILIA je na základě svých stanov, na základě rozhodnutí o udělení oprávnění Ministerstvem kultury ČR a na základě vydaných ţivnostenských listů k provozování podnikatelské činnosti jednak kolektivním správcem majetkových práv autorských k dílům literárním včetně děl vědeckých a kartografických, dílům dramatickým, hudebně dramatickým, choreografickým a dílům audiovizuálním a dílům audiovizuálně uţitým, jednak agenturou. Kolektivní správu vykonává DILIA jako svou hlavní činnost. DILIA jako agentura je oprávněna na základě vydaných ţivnostenských listů vykonávat tyto činnosti: - činnost kulturní agentury, - činnost nakladatelskou, - půjčování orchestrálních materiálů hudebně dramatických děl, - koupě zboţí za účelem dalšího prodeje a prodej, - nájem a pronájem nebytových prostor, - výkon dalších činností, které s vlastním předmětem činnosti bezprostředně souvisejí, to vše ve vztahu k tuzemským i k zahraničním subjektům. DILIA jako agentura především zastupuje autory a jejich dědice (dále jen nositelé práv) na základě uzavřených smluv o zastupování, které mají charakter smluv příkazních, kdy DILIA jedná jménem nositelů práv a na jejich účet především ohledně poskytování oprávnění k výkonu práva uţít (licencí) nabyvatelům a to v těch případech, kdy toto poskytování není nebo nemůţe být předmětem kolektivní správy - 51 -


práv autorských. DILIA jako agentura zastupuje především nositele práv k dílům dramatickým,

literárním,

hudebně

dramatickým,

audiovizuálním

a

dílům

audiovizuálně uţitým, není však ohledně agenturní činnosti jakkoli omezena druhy děl tak, jak je tomu u kolektivní správy. DILIA je zároveň jiţ tradičně nakladatelem orchestrálních materiálů hudebně dramatických děl, které půjčuje a pronajímá za účelem jejich ţivého provozování či dalších uţití. Historie DILIA DILIA byla zaloţena v roce 1949 jako Československé divadelní a literární jednatelství a to v podobě druţstva. Její právní podoba se sice několikrát v období do roku 1989 změnila včetně formy společnosti s ručením omezeným, byla i postátněna, avšak nikdy nebyla svými příjmy napojena na státní rozpočet ani státem subvencována a udrţela si vůči státu samostatnost v té době moţnou. Z DILIA se po roce 1949 vydělil Divadelní ústav a další odborná pracoviště. Postupem času se DILIA stále více specializovala na činnosti, kterou vyvíjí dodnes, to jest na zastupování autorských práv autorů divadelních, literárních, hudebně dramatických a později i autorů filmových či televizních děl. V roce 1996 byla rozhodnutím Ministerstva kultury ČR provedena transformace DILIA, jeţ zároveň odpovídala i vůli zastupovaných autorů a nositelů práv, kteří vytvořili občanské sdruţení DILIA, divadelní a literární agentura, které se stalo právním nástupcem dosavadní DILIA a které bylo takto důsledně odstátněno. V tomto roce bylo občanskému sdruţení DILIA, divadelní a literární agentuře uděleno i oprávnění k výkonu hromadné správy práv autorských, později ke kolektivní správě. V roce 2006 změnila DILIA svůj název na občanské sdruţení DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura. Struktura DILIA Nejvyšším orgánem DILIA je valná hromada, kterou tvoří členové DILIA a která se schází alespoň jedenkrát ročně. Pravomoci valné hromady jsou pozitivně určeny Stanovami DILIA a jsou jimi zejména volba Správní a Dozorčí rady DILIA, schválení rozúčtovacího řádu, roční rozúčtování autorských odměn plynoucích z výkonu kolektivní správy, roční účetní uzávěrka a rozpočet DILIA včetně čerpání fondů. Nejvyšším orgánem DILIA v období mezi valnými hromadami je Správní rada DILIA, která se schází jednou měsíčně, minimálně však jednou za dva měsíce. Správní rada má pozitivně určeny pravomoci Stanovami DILIA, mezi které především patří jmenování a odvolávání ředitele DILIA, dispozice s majetkem DILIA nad určený - 52 -


rámec a přijetí a vyloučení členů DILIA. Dozorčí rada DILIA provádí pravidelnou kontrolu činnosti a hospodaření DILIA na všech úsecích činnosti DILIA. Ředitel DILIA je statutárním orgánem, který zastupuje DILIA navenek a jeho pravomoci jsou stanoveny negativně v tom smyslu, ţe vykonává všechny pravomoci, které nejsou dle Stanov DILIA svěřeny valné hromadě či Správní a Dozorčí radě DILIA. Aparát DILIA je rozdělen na úsek kolektivní správy, úsek agentury, ekonomický úsek a právní oddělení. Souhrn oprávnění DILIA k výkonu kolektivní správy Oprávnění k výkonu kolektivní správy práv podle § 95 autorského zákona č. 121/2000 Sb. udělilo DILIA Ministerstvo kultury České republiky rozhodnutími č.j. 380/1/2001 ze dne 5. 11. 2001, č.j. 6860/2003 ze dne 6. května 2003, č.j. 7641/2005 ze dne 27. 5. 2005, č.j. 380/2001 ze dne 3. června 2005, č.j. 5361/1/2005 ze dne 30.12.2005, č.j. 10334/2006 ze dne 27.10.2006 a č.j. 8881 ze dne 31.10.2006. Práva povinně spravovaná podle § 96 autorského zákona: a)

právo na odměnu za zhotovení rozmnoţeniny pro osobní potřebu díla literárního,

vědeckého,

dramatického,

hudebně

dramatického,

choreografického, pantomimického a díla audiovizuálního na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu nebo jiného záznamu přenesením jeho obsahu pomocí přístroje na nenahraný nosič takového záznamu podle § 96 odst.1 písm.a) bod 3; odměny pro DILIA od povinných osob vybírá OSA, b)

právo na odměnu za zhotovení rozmnoţeniny pro osobní potřebu díla literárního,

dramatického,

hudebně

dramatického

a

vědeckého

jejím

přenesením pomocí přístroje k zhotovení tiskových rozmnoţenin na jiný hmotný podklad, a to prostřednictvím třetí osoby podle § 96 odst. 1 písm. a) bod 4; osobami povinnými platit odměnu jsou výrobce, dovozce nebo příjemce (ze států EU) přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoţenin a poskytovatelé rozmnoţovacích sluţeb za úplatu, c)

právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoţeniny díla literárního,

vědeckého,

dramatického,

hudebně

dramatického,

choreografického, pantomimického a díla audiovizuálního zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam podle § 96 odst. 1 písm. b); odměny - 53 -


pro všechny kolektivní správce vybírá DILIA a to od osob, které pronajímají zvukově obrazové záznamy 15, tedy od tzv. videopůjčoven, d)

právo na uţití kabelovým přenosem díla literárního, vědeckého, dramatického, hudebně dramatického, choreografického, pantomimického, audiovizuálního a scénické hudby podle § 96 odst. 1 písm. c); osobami povinnými platit odměnu jsou provozovatelé kabelových televizí,

e)

právo na odměnu za půjčování originálu nebo rozmnoţeniny vydaného díla podle 96,odst. 1), písm. a), bod 6; Osobou povinnou platit odměnu je český stát prostřednictvím Národní knihovny.

Práva dobrovolně kolektivně spravovaná podle autorského zákona a)

právo

na

vysílání

děl

literárních,

vědeckých,

dramatických,

hudebně

dramatických, choreografických a pantomimických, scénické hudby a děl audiovizuálních rozhlasem či televizí podle § 21; Ţadatelé o licenci/uţivatelé: všichni, komu byla udělena licence k provozování televizního nebo rozhlasového vysílání Radou ČR pro rozhlasové a televizní vysílání a dále osoby, které vysílají prostřednictvím internetu (tzv. webcasting) nebo jiné obdobné sítě,16 b)

právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání děl literárních, vědeckých,

dramatických,

hudebně

dramatických,

choreografických

a

pantomimických, scénické hudby a děl audiovizuálních podle § 23; Ţadatelé o licenci/uţivatelé: v zastoupení DILIA vykonává toto právo OSA, c)

právo na provozování díla literárního, vědeckého, dramatického, hudebně dramatického, choreografického, pantomimického, audiovizuálního, scénické hudby a dabingového díla ze záznamu a přenos takového provozování podle § 20;

15

Pronajímání zvukových záznamů nelze v současnosti legálně provozovat, jelikoţ jejich výrobci pronajímání zvukových záznamů nelicencují z důvodu moţnosti pořizování kopií z pronajatých nahraných nosičů. 16

DILIA licencuje pro účely televizního vysílání jenom některé AVD a to zejména české filmy natočené do roku 1965.

- 54 -


Ţadatelé o licenci/uţivatelé: osoby, které provozují díla ze záznamu, aniţ získaly majetkové právo pro tuto činnost17, kupříkladu cestovní kanceláře, které v autobusech zpřístupňují díla cestujícím pomocí DVD přehrávače, d)

právo na ţivé nedivadelní provozování literárního díla a jeho přenos podle § 19; Ţadatelé o licenci/uţivatelé: pořadatelé ţivého čtení literárních děl, jde především o knihovny,

e)

právo na půjčování originálu nebo rozmnoţeniny díla literárního, dramatického, hudebně dramatického, vědeckého a audiovizuálního zaznamenaného na zvukový záznam podle § 16; Ţadatelé o licenci/uţivatelé: v zastoupení DILIA vykonává Intergram,

f)

právo na půjčování originálu nebo rozmnoţeniny díla literárního, dramatického, hudebně dramatického, choreografického, pantomimického, audiovizuálního, scénické hudby a dabingového díla zaznamenaného na zvukově obrazový záznam podle § 16; Toto právo není v praxi realizováno, neboť výrobci zvukově obrazových záznamů

nelicencují

takové

uţití

proto,

aby

neohrozili činnosti

tzv.

videopůjčoven, g)

právo na zpřístupňování zveřejněného slovesného díla zahrnující i zhotovení rozmnoţeniny knihovnou jednotlivcům ze strany veřejnosti na poţádání podle § 18, odst. 2 pro účely výzkumu a soukromého studia; Ţadatelé o licenci/uţivatelé: knihovny, které vykonávají tuto činnost.

Oprávnění DILIA zahrnuje i další moţné výkony dobrovolné kolektivní správy a to právo na pronájem originálu nebo rozmnoţeniny díla literárního, dramatického, hudebně

dramatického,

choreografického,

pantomimického,

audiovizuálního,

dabingového a scénické hudby podle § 15, právo na sdělování díla literárního, dramatického, vědeckého a kartografického veřejnosti způsobem, ţe kdokoli můţe mít k dílu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí a dále elektronickou poštou podle § 18 odst. 1 a 2 a právo na rozmnoţování

díla

literárního,

dramatického,

17

vědeckého

a

kartografického

Takovými osobami jsou kupříkladu provozovatelé kin, kteří získali majetková práva od distributorů, to ovšem neplatí v případě děl hudebních uţitých v AVD.

- 55 -


v elektronické podobě podle § 13. Tato oprávnění nejsou však v současné době realizována, jelikoţ uţivatelé prozatím neprovozují tuto činnost v takové míře hromadnosti, aby byl výkon kolektivní správy účelný, či si zajišťují případná oprávnění přímo od nositelů práv. Vzorové smlouvy pro uţivatele a další informace jsou dostupné na webových stránkách DILIA pod adresou www.dilia.cz. Členství v mezinárodních organizacích DILIA je členem CISAC (Confédération Internationale des sociétés dàuteurs et compositeurs),

GESAC

(Groupement

Europeen

des

societes

dàuteurs

et

compositeurs) a IFRRO (International federation of reproduction rights organization). Partnery DILIA v zahraničí, se kterými jsou uzavřeny reciproční smlouvy, jsou kupříkladu S.A.C.D. ve Francii, S.C.A.E. ve Španělsku či S.I.A.E. v Itálii.

7.2.

OSA

Základní informace Celým názvem OSA-Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (OSA) je občanským sdruţením sdruţujícím autory, dědice a hudební nakladatele, registrovaným u Ministerstva vnitra v registru občanských sdruţení pod č.j. II/s-OS/129 038/96-R se sídlem v Praze a 7 regionálními pracovišti a kolektivním správcem majetkových autorských práv k hudebním dílům s textem či bez textu na základě rozhodnutí o udělení oprávnění Ministerstva kultury č.j.4449/2001 a dále č.j. 1306/2003. Kolektivní správu autorských majetkových práv skladatelů, textařů, dědiců po těchto autorech a hudebních nakladatelů vykonává na základě a v rozmezí oprávnění od Ministerstva kultury, smluv o zastupování s výše uvedenými osobami, smluv o vzájemném zastupování práv s obdobnými ochrannými organizacemi po celém světě a autorského zákona. Historie: OSA byl zaloţen v roce 1919 skladateli a od této doby v různých právních formách funguje dodnes. Do sdruţení postupně přistupovali textaři, dědicové po autorech a jako poslední hudební nakladatelé.

- 56 -


Struktura: Nejvyšším orgánem je valné shromáţdění členů, které zasedá minimálně jedenkrát ročně, do jeho pravomocí náleţí schvalování změn základních dokumentů (stanovy a rozúčtovací řád autorských odměn), výroční zprávy o činnosti a hospodaření a účetní uzávěrky, volba členů dozorčí rady. V mezidobí jednotlivých zasedání valného shromáţdění pak funkci kontroly činnosti OSA přebírá dozorčí rada, která je řídícím a kontrolním orgánem OSA. Skládá se ze 13 členů a jsou v ní zastoupeny jednotlivé skupiny nositelů práv následovně: 6 skladatelů, 3 textaři a 4 nakladatelé. Dozorčí rada je volena valným shromáţděním členů na 3 roky. OSA navenek zastupuje a jeho jménem jedná představenstvo, které je orgánem statutárním a výkonným. Je tříčlenné (předseda a dva členové) a je voleno a odvoláváno dozorčí radou. Celá organizace je poté rozdělena do jednotlivých odborů a oddělení, která zabezpečují samotný výkon kolektivní správy. Činnost OSA OSA jakoţto kolektivní správce autorských majetkových práv k hudebním dílům s textem i bez textu vykonává povinnou a dobrovolnou kolektivní správu. A. Mezi práva dobrovolně kolektivně spravovaná patří: 1. Právo na nedivadelní provozování a přenos provozování hudebních děl s textem či bez textu ţivě či ze zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům nebo jiného zvukového záznamu nebo zvukově obrazového záznamu. Pod toto právo patří všechna uţití hudebních děl, ať uţ jsou díla interpretována ţivě či ze záznamů. Mezi ţivé produkce pak patří koncerty, taneční zábavy, k produkcím ze záznamu se řadí například diskotéky, dance party, jukeboxy, ale i uţití hudby v obchodě, restauraci, klubu. Za významné povaţuji zmínit, ţe není pro tento způsob uţití podstatné, zda jsou skladby hrány z nosičů či z paměti počítačů, přičemţ skladby mohou být v jakémkoliv formátu (např. mp3). Právo na nedivadelní provozování hudebních děl patří mezi práva dobrovolně kolektivně spravovaná, tzn. autor či jiný nositel práva autorského je oprávněn tato práva nesvěřit do kolektivní správy s výjimkou práva na provozování rozhlasového nebo televizního vysílání, jak je uvedeno dále v tomto bodu, v dílčím bodu 5. Ţadatelé o licenci: všechny osoby pořádající veřejnou hudební produkci, na které budou uţívána díla ţivě či ze záznamu (pořadatelé). Ţádost o licenci musí být zaslána před konáním veřejné produkce v písemné či elektronické formě. Licence se - 57 -


získává podepsáním licenční smlouvy a zaplacením autorské odměny (licenčního poplatku) ve smlouvě stanovené. 2. Právo na rozmnoţování a rozšiřování zvukových záznamů hudebních děl s textem či bez textu a zvukově obrazových záznamů, pokud jde o jejich hudební sloţku, je vyuţíváno při výrobě nosičů (v současnosti nejčastěji CD a DVD) zvukových a zvukově obrazových záznamů a jejich další rozšiřování nejčastěji prodejem prostřednictvím obchodní sítě. Ţadatelé o licenci/uţivatelé děl: nejčastěji hudební vydavatelství, v úvahu ale přicházejí i jiné osoby, které jsou vydavateli zvukově obrazových záznamů (např. videokazet, DVD) nebo osoby, které vydávají nosiče pouze pro své propagační potřeby. 3. Právo na zpřístupnění hudebních děl s textem i bez textu způsobem, ţe kdokoli můţe mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby, zejména počítačovou či obdobnou sítí v sobě zahrnuje poměrně široké spektrum typů uţití hudebních děl. V zásadě lze tato uţití dělit na ta, kdy dochází k pořízení trvalé či dočasné rozmnoţeniny (downloady skladeb, vyzváněcích melodií) a ty, kde lze nabízený obsah pouze shlédnout či poslechnout bez moţností pořídit si rozmnoţeninu (streamingové sluţby). Ţadatelé o licenci /uţivatelé: osoby, které jsou zodpovědné za zpřístupňování hudebních děl veřejnosti. 4. Právo na vysílání hudebních děl s textem či bez textu je sice dobrovolně kolektivně spravovaným právem, ale zákon v § 101 odst. 9 písm. C) stanoví, ţe pokud kolektivní správce poskytuje licenci na uţití děl vysíláním, má se za to, ţe je udělen souhlas ke všem dílům příslušného typu. Tato domněnka neplatí v případě děl audiovizuálních (filmů, seriálů atd.) a v případě děl audiovizuálně uţitých (např. hudba ve filmu). Autorovi či jinému nositeli práv je dána moţnost vyloučení účinků hromadné smlouvy, kterou kolektivní správce uzavře s vysílatelem, a to prostřednictvím oznámení vůči příslušnému kolektivnímu správci, tak vůči vysílateli. Ţadatelé o licenci/uţivatelé: provozovatelé televizního nebo rozhlasového vysílání prostřednictvím jakýchkoliv technických prostředků včetně internetu (tzv. webcasting) nebo jiné obdobné sítě. - 58 -


5. Právo na provozování rozhlasového a televizního vysílání děl (z přístrojů k přijmu takového vysílání, např. v restauracích, dálkových autobusech aj.) vykonává OSA pro všechny autory, a to na základě pověření, které mu bylo smluvně uděleno s účinností od 1.1.2006, od Dilia a OOA-S. K této spolupráci jsme přistoupili především s cílem zjednodušit komunikaci uţivatelů s ochrannými svazy. K tomuto typu uţití dochází ve všech veřejných prostorách, ve kterých jsou umístěny televizní a rozhlasové přijímače, které jsou určeny k tomuto, aby šířily v těchto místech vysílání, televizní či rozhlasové. Toto právo patří mezi práva dobrovolně kolektivně spravovaná, avšak bez moţnosti autora či jiného nositele práv vyloučit účinky hromadné smlouvy, kterou OSA s uţivatelem uzavírá. Ţadatelé o licenci: majitelé/provozovatelé restaurací, barů, obchodů dalších zařízení, které jsou vybavena televizním či rozhlasovým přijímačem nebo přístrojem, který umoţňuje šířit televizní či rozhlasové vysílání. B. Mezi práva povinně kolektivně spravovaná patří: 1. Právo na odměnu za zhotovení rozmnoţeniny díla pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu nebo jiného záznamu přenesením jeho obsahu pomocí přístroje na nenahraný nosič takového záznamu; toto právo existuje v souvislosti s moţností kaţdého, aby si pro svou osobní potřebu mohl pořídit rozmnoţeninu ze zvukového či zvukově obrazového záznamu na nenahraný nosič záznamu či do paměti přístroje, který toto umoţňuje. OSA vybírá tyto odměny na základě oprávnění od Ministerstva kultury pro všechny autory. Výčet nosičů a přístrojů k pořizování rozmnoţenin, ze kterých se platí tato odměna, je stanoven prováděcí vyhláškou k autorskému zákonu, která byla vydána pod č. 488/2006 Sb. (novela č.408/2008). Odměny za nosiče, jsou stanoveny paušální částkou v této vyhlášce. Odměna za přístroje je stanovena jako procento z jejich prodejní ceny a to přílohou k autorskému zákonu. Osoby povinné platit odměnu jsou výrobci, příjemci nebo dovozci přístrojů k zhotovování rozmnoţenin nebo nenahraných nosičů záznamů. Odměnu naopak nikdy neplatí spotřebitelé, kteří si přístroj či nosič kupují v maloobchodní síti.

- 59 -


2. Právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoţeniny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam: jedná se o odměnu za úplatné zpřístupňování (pronájem) autorských děl ve hmotné podobě (videokazety, DVD a další nosiče) na určitou dobu. Osoby povinné platit odměnu: provozovatelé půjčoven zvukových nebo zvukově obrazových záznamů 3. Právo na uţití kabelovým přenosem děl je vyuţíváno při současném, úplném a nezměněném přenosu vysílání směrem ke koncovým uţivatelům prostřednictvím kabelových rozvodů. Ţadatelé o licenci/uţivatelé: oprávnění k uţití děl kabelovým přenosem musí získat kabeloví operátoři, kteří distribuují ke koncovým spotřebitelům (nejčastěji do domácností) prostřednictvím kabelových rozvodů původní televizní a rozhlasové vysílání. Více informací o činnosti OSA naleznete na www.osa.cz.

7.3.

INTERGRAM

Základní informace Intergram je občanským sdruţením zaloţeným 1990 registrovaným Ministerstvem vnitra ČR pod č.j. VSP/1-254/90 a k výkonu kolektivní správy práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů podle zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) je oprávněn na základě rozhodnutí Ministerstva kultury ČR pod č.j. 3209/2001. Zastupuje výkonné umělce a výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů ve výkonu majetkových práv, která jim vyplývají z autorského zákona, a to především tím, ţe za výkonné umělce a výrobce záznamů poskytuje oprávnění k výkonu práva uţít jejich umělecké výkony a záznamy a vybírá pro ně za toto uţití odměny. Struktura: Nejvyšším orgánem Intergramu je valná hromada, která se schází alespoň jedenkrát ročně. Mezi její kompetence patří zejména volba a odvolávání členů výboru a kontrolní komise, schvaluje rozúčtovací řád, schvaluje rozpočet a zprávu o hospodaření za minulé období, včetně výsledku auditu, rozhoduje o změně - 60 -


stanov, rozhoduje o pouţití přebytku nebo způsobu pokrytí schodku hospodaření běţného roku. Výbor je nejvyšším orgánem v období mezi valnými hromadami, je dvanáctičlenný a tvoří jej 6 členů zastupujících výkonné umělce a 6 členů zastupujících výrobce. Funkční období členů výboru trvá 2 roky. Společnost navenek zastupuje a jedná jejím jménem ředitel. Jmenuje a odvolává ho výbor. Na kontrolu hospodaření, dodrţování stanov a plnění usnesení orgánů společnosti dohlíţí kontrolní komise, které je volena valnou hromadou na 2 roky. Kontrolní komise je čtyřčlenná a jsou v ní poměrně zastoupení výkonní umělci a výrobci záznamů. Činnost Intergramu Intergram vykonává povinnou a dobrovolnou kolektivní správu majetkových práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů. Většina práv spravovaných Intergramem se, pokud jde o umělecké výkony, týká uměleckých výkonů jiţ zaznamenaných na zvukovém či zvukově obrazovém záznamu. Velká část spravovaných práv patří do povinné kolektivní správy, přičemţ se nejedná o úplné majetkové právo, ale pouze o právo na odměnu za uţití výkonu či záznamu. Intergram v těchto případech neuděluje souhlas k uţití zaznamenaného uměleckého výkonu nebo zvukového záznamu, ale pouze vybírá odměnu za uţití výkonu či záznamu. A. Mezi práva povinně kolektivně spravovaná patří: 1. Právo na odměnu za uţití uměleckého výkonu zaznamenaného na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí nebo přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání. 2. Právo na odměnu za uţití zvukového záznamu vydaného k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí nebo přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání. Odměny podle bodů 1 a 2 platí všichni provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání uskutečňovaného prostřednictvím pozemních vysílačů, druţic, kabelů atd., samozřejmě za předpokladu, ţe předměty ochrany uţívají. Právo na odměnu náleţí nositelům práv i za přenos vysílání. 3. Právo na odměnu za zhotovení rozmnoţeniny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu nebo jiného záznamu

- 61 -


přenesením jeho obsahu pomocí přístroje na nenahraný nosič takového záznamu; Toto právo je identické s právem autorů popsaným výše. Autorský zákon, příloha k zákonu a vyhláška stanovuje odměny nejen pro autory ale i pro výkonné umělce a výrobce záznamů. OSA a Intergram vybírá od osob povinných platit tuto odměnu vţdy pouze část, která náleţí osobám, jeţ při výkonu tohoto práva zastupují. 4. právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoţeniny výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam. I v tomto případě je právo identické s tím, které náleţí autorům a je popsáno výše (část povinná kolektivní správa bod 2). 5. právo na uţití kabelovým přenosem ţivých výkonů a výkonů zaznamenaných na zvukový záznam s výjimkou takových výkonů, jejichţ zvukový záznam byl vydán k obchodním účelům a dále právo na uţití kabelovým přenosem zvukově obrazových záznamů a zvukových záznamů jiných neţ vydaných k obchodním účelům. Oprávnění pod bodem 3 je doplněním k bodům 1 a 2 pokud jde o kabelový přenos. Rozdíl je v tom, ţe výkony a záznamy zde vyjmenované poţívají silnější ochrany, neboť se v tomto případě jedná o úplné majetkové právo, kdy Intergram poskytuje souhlas k uţití a za ten poté vybírá odměnu. B. Mezi práva dobrovolně kolektivně spravovaná patří: 1. Právo na vysílání jiţ vysílaných uměleckých výkonů zaznamenaných na zvukový záznam jiný neţ vydaný k obchodním a právo na vysílání jiţ vysílaných takových zvukových záznamů. Nejčastěji v tomto případě půjde o práva k záznamům pořízených samotnými vysílateli či na jejich objednávku. Osoby povinné získat si tuto licenci jsou taktéţ vysílatelé. 2. Právo na provozování uměleckých výkonů ze zvukového záznamu a zvukově obrazového záznamu v rozsahu videoklipu vydaných k obchodním účelům nebo k provozování takových záznamů.

- 62 -


Toto právo je potřeba získat v případě veřejných produkcí, na kterých jsou uţívány výše uvedení záznamy a s tím i na nich zaznamenané umělecké výkony (např. diskotéky). Jedná se o totéţ právo, které je popsáno výše v kapitole OSA v části dobrovolná kolektivní správa pod bodem 1. 3. právo na provozování rozhlasového a televizního vysílání uměleckých výkonů, zvukových záznamů nebo zvukově obrazových záznamů. I toto právo je identické s právem autorů popsaným výše v kapitole OSA v bodě 5 v části dobrovolně kolektivně spravovaná práva. Více informací o činnosti Intergram naleznete na www.intergram.cz.

7.4.

GESTOR

Název a předmět činnosti Občanské sdruţení GESTOR - ochranný svaz autorský (dále jen GESTOR), je kolektivním správcem majetkového autorského práva k dílům děl uměleckým, tj. k dílům výtvarným a to zejména dílům malířským, grafickým, sochařským a děl fotografických. Gestor kolektivně spravuje autorské majetkové právo na odměnu při opětném prodeji originálu výtvarného díla uměleckého dle § 24 autorského zákona /resale law, droit de suite/ v ČR. GESTOR existuje od roku 1997 a je jako občanské sdruţení registrovaný u Ministerstva vnitra ČR pod č.j. č.j. II/s-OS/1-31 530/97-R. Kolektivní správa vykonávaná Gestorem GESTOR vykonává pro autory kolektivní správu práva na odměnu při opětném prodeji originálu výtvarného díla uměleckého. Originálem díla uměleckého se pro tyto účely rozumí zejména originální obraz, kresba, malba, koláţ, tapiserie, rytina, litografie či jiná grafika, socha, keramika, autorský šperk, fotografie nebo autorská rozmnoţenina, která je podle zvyklostí povaţována za originál. Právo na odměnu pro autora se nevztahuje na díla architektonická, díla uţitého umění a na rukopisy spisovatelů a skladatelů.

- 63 -


Obsah práva na odměnu při opětném prodeji originálu výtvarného díla uměleckého Toto právo spočívá v tom, ţe autor děl shora uvedených má právo na odměnu v souvislosti s kaţdým opětným (dalším) prodejem díla za kupní cenu od 1.500,-EUR výše. Právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého je povinně kolektivně spravováno a tato odměna má charakter odměny náhradní. Její výše je stanovena v příloze k autorskému zákonu v rozmezí od 4% z části kupní ceny do 0,25% z části kupní ceny a to dle výše kupní ceny. Povinnými osobami pro placení těchto náhradních odměn jsou prodávající a obchodník, tj. zejména provozovatel galerie, draţebník nebo jiná osoba, která soustavně obchoduje s uměleckými díly. Právo na odměnu vzniká právě pouze tehdy, kdyţ se prodeje zúčastní obchodník ve smyslu shora uvedeném a to buď jako prodávající, kupující anebo zprostředkovatel. Oprávnění k výkonu kolektivní správy Autorský svaz GESTOR je oprávněn k výkonu kolektivní správy uvedeného autorského práva na základě rozhodnutí - oprávnění Ministerstva kultury ČR jiţ od roku 1998, přičemţ poslední oprávnění bylo vydáno dne 24.5.2002 pod č.j. 5106/2001. GESTOR je výhradním kolektivním správcem práva na odměnu při opětném prodeji, v ČR tedy jediným na jeho území, tuto správu autorských odměn není oprávněn vykonávat jiný subjekt, ani přímo autoři, či dědicové sami. Jelikoţ je uvedené právo povinně kolektivně spravováno, GESTOR zastupuje v rámci kolektivní správy všechny autory a dědice autorů originálů děl, jejichţ prodej splňuje podmínky opětného prodeje originálu výtvarného díla dle autorského zákona.

7.5.

OOA-S

Název a předmět činnosti Přesný název OOA-S zní občanské sdruţení Ochranná organizace autorskásdruţení

autorů

děl

výtvarného

umění,

architektury

a

obrazové

sloţky

audiovizuálních děl. Jak je jiţ z názvu patrno, OOA-S zastupuje autory děl z oboru výtvarných umění, tedy děl malířských, grafických, sochařských, včetně architektů, autorů děl fotografických a autorů děl uţitých umění. OOA-S zastupuje téţ autory výtvarné sloţky děl audiovizuálních, tedy těchto děl audiovizuálně uţitých, tj.

- 64 -


kameramanů, architektů, kostýmních výtvarníků a dalších výtvarníků, tedy zejména autorů, jejichţ díla byla uţita v animovaných audiovizuálních děl (dále jen AVD). Nejasnosti ohledně OOA-S Dluţno dodat, ţe ohledně výkonu kolektivní správy pro autory obrazové sloţky AVD je OOA-S ve sporu s DILIA, která pro tyto autory těchto děl vykonávala kolektivní správu několik let a jejichţ práva má k (pozn. k aktualizaci: původnímu) datu psaní této publikace na základě mnoha soudních sporů, vedených mezi OOA-S a dalšími subjekty proti Ministerstvu kultury ČR, vykonávat OOA-S. Ohledně OOA-S panují téţ další nejasnosti a to zejména ohledně oprávnění k výkonu kolektivní správy, neboť oprávnění k výkonu kolektivní správy vydaného dle zákona č.121/2000 Sb., tedy autorského zákona, jsou v současnosti předmětem soudního sporu mezi OOA-S a Ministerstvem kultury ČR a OOA-S se řídí při výkonu kolektivní správy oprávněním k výkonu hromadné správy práv autorských, vydaným ještě před 1. 12. 2000, tedy před datem, kdy vstoupil v platnost a účinnost citovaný nový autorský zákon č. 121/2000 Sb. Toto oprávnění je kompatibilní se současným právním stavem, respektive legislativou jen do určité míry. Poznámka k aktualizaci: OOA-S byla jiţ od roku 1997 drţitelem oprávnění k výkonu hromadné správy,

v souvislosti s nabytím účinnosti nového

autorského zákona (1. 12. 2000) jí však nebylo v tříměsíční zákonné lhůtě zesouladněno oprávnění tak, jak to přikazovalo ustanovení § 106 odst. 7 zákona č. 121/2000 Sb. Zákonnými prostředky se kolektivní správce OOA-S snaţil domoci svých práv a po vleklých soudních sporech mu dne 5. 8. 2009 bylo vydáno oprávnění, které je jiţ plně v souladu s rozsahem oprávnění z roku 1997. Oprávnění ze dne 5.8.2009, č.j. 2797/2009 nabylo právní moci dne 13.8.2009 a nahrazuje předchozí oprávnění č.j. 7751/2004. Nepochybný výkon kolektivní správy Na základě výše uvedeného je moţné říci, ţe v současnosti OOA-S bezpochyby vykonává tuto povinnou kolektivní správu k těmto předmětům ochrany: a) právo na odměnu za zhotovení rozmnoţeniny pro osobní potřebu díla výtvarných umění včetně děl architektonických a fotografických jejím přenesením pomocí přístroje k zhotovení tiskových rozmnoţenin na jiný hmotný podklad, a to prostřednictvím třetí osoby podle § 96 odst. 1 písm. a) bod 4;

- 65 -


b) právo na odměnu za půjčování originálu nebo rozmnoţeniny vydaného díla podle 96, odst. 1), písm. a), bod 6; Osobou povinnou platit odměnu je český stát prostřednictvím Národní knihovny. c) právo na odměnu za zhotovení rozmnoţeniny pro osobní potřebu na podkladě jiného záznamu přenesením jeho obsahu pomocí přístroje na nenahraný nosič takového záznamu podle § 96, odst.1), písm.a), bod 3.

- 66 -


8.

NABYTÍ

OPRÁVNĚNÍ

K VÝKONU

KOLEKTIVNÍ

SPRÁVY

A

DOHLED

MINISTERSTVA KULTURY ČR 8.1.

NABYTÍ OPRÁVNĚNÍ K VÝKONU KOLEKTIVNÍ SPRÁVY

Oprávnění k výkonu kolektivní správy vydává Ministerstvo kultury ČR (dále jen MK ČR) ve správním řízení a to na ţádost právnické osoby, která chce kolektivní správu vykonávat. Existuje jedna výjimka, kdy MK ČR zahajuje správní řízení o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy z moci úřední, tedy bez ţádosti. Tato výjimka je obsaţena v přechodných ustanoveních autorského zákona a týká se zesouladnění oprávnění k výkonu hromadné správy (udělených před platností a účinností současného autorského zákona č.121/2000 Sb.) s tímto zákonem ve smyslu vydání nových oprávnění. Nutno podotknout, ţe MK ČR v těchto případech chybovalo a vydalo oprávnění podle AutZ nikoli z moci úřední, nýbrţ na základě ţádostí jednotlivých kolektivních správců, coţ vedlo k ústavnímu nálezu Ústavního soudu ČR, který konstatoval, ţe tento postup byl v rozporu se zákonem. Ţádost o oprávnění k výkonu kolektivní správy Ţádost o oprávnění k výkonu kolektivní správy musí obsahovat náleţitosti stanovené autorským zákonem a to kromě běţných údajů o ţadateli (název, sídlo, IČ, atd.) zejména vymezení práv, která mají být kolektivně spravována a vymezení předmětů práv, ke kterým se tato práva vztahují a pokud jde o díla, tak i vymezení jejich druhu. K ţádosti musí ţadatel zejména připojit vzorový návrh smlouvy s nositeli práv při zastupování při výkonu kolektivní správy, návrh rozúčtovacího řádu, který obsahuje způsob rozdělování a pravidla pro výplatu vybraných odměn, jmenný seznam nositelů práv, kteří projevili zájem o kolektivní správu svých práv ţadatelem a to včetně podpisů těchto nositelů práv, jmenný seznam členů ţadatele, kteří jsou nositelé práv, jeţ mají být kolektivně spravována (kolektivní správci provozují svou činnost v ČR v podobě občanských sdruţení, jeţ tvoří právě jejich členové), odhad předpokládané výnosnosti kolektivně spravovaných práv a odhad nákladů na výkon kolektivní správy a návrh výše odměn pro jednotlivé způsoby uţití předmětů ochrany, tedy návrh sazebníku odměn pro uţivatele.

- 67 -


Rozhodování MK ČR o udělení oprávnění k výkonu kolektivní správy MK ČR má povinnost rozhodnout o takové ţádosti do 90 dnů ode dne podání ţádosti, pokud však nelze vzhledem k povaze věcí rozhodnout v této lhůtě, můţe ministr kultury ČR tuto lhůtu přiměřeně prodlouţit. MK ČR udělí oprávnění k výkonu kolektivní správy ţadateli, pokud jeho ţádost splňuje náleţitosti stanovené zákonem, pokud je poţadovaný výkon kolektivní správy účelný, pokud ţadatel splňuje předpoklady pro zajištění řádného výkonu kolektivní správy a tehdy, kdy k poţadovanému výkonu kolektivní správy ke stejnému předmětu ochrany včetně druhu děl nemá jiţ oprávnění jiná osoba. Oprávnění k výkonu kolektivní správy však můţe obsahovat i právo na výběr odměn vybíraných v rámci kolektivní správy pro jiného kolektivního správce. Toto ustanovení přinesla novela AutZ č.216/2006 Sb. a odstraňuje tak pochybnosti o tom, zdali výkon kolektivní správy je dělitelný na výběr odměn a na rozdělování odměn. Aplikace tohoto ustanovení v praxi znamená, ţe jeden kolektivní správce je přímo rozhodnutím MK ČR určen k tomu, aby vybíral odměny i pro nositele práv jiných kolektivních správců, coţ na druhé straně nevylučuje to, aby jeden kolektivní správce pověřil druhého k výběru odměn na smluvním podkladě. Uvedené ustanovení tak má přispět k vyššímu komfortu uţivatelů. Správné rozhodnutí MK ČR k výkonu kolektivní správy by tak mělo ve své výrokové části především, jak jiţ bylo řečeno, obsahovat vymezení práv, tj. majetkových práv autorů, ať uţ vykonávaných v rámci povinné kolektivní správy či kolektivní správy dobrovolné, tedy kupříkladu to, ţe jde o právo na náhradní odměnu za zhotovení rozmnoţeniny díla zaznamenaného na zvukovém záznamu pro osobní potřebu nebo o právo na provozování ze záznamu a jeho přenos, kdy nejde o náhradní odměnu, ale o poskytnutí majetkových práv k uţití takových děl. Dále by mělo takové rozhodnutí u děl, tedy u autorů, obsahovat ve své výrokové části vymezení jejich druhů, pro která bude kolektivní správce kolektivní správu vykonávat, tedy kupříkladu, ţe půjde o díla hudební s textem nebo bez textu, či o díla choreografická. Jinak řečeno autorský zákon zde připouští, aby výkon kolektivní správy práv autorů byl dělen mezi více kolektivních správců (kupř. OSA a DILIA) na rozdíl od kolektivní správy práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, kde autorský zákon vychází z premisy, ţe kolektivní správa práv příbuzných s právem autorských je v jednotlivých segmentech jiţ dále nedělitelná. - 68 -


Dále, jak jiţ bylo řečeno, můţe MK ČR rozhodnout i o právu výběru odměn jedním kolektivním správcem pro kolektivního správce jiného. Jde tedy o průnik tří mnoţin skutečností uvedených v rozhodnutí s tím, ţe právo výběru můţe být zcela odtrţeno od druhu děl a druhu práv, které dotyčný kolektivní správce v rámci kolektivní správy vykonává. Praxe při udělování oprávnění k výkonu kolektivní správy Dluţno podotknout, ţe v praxi dochází velice často při udílení těchto rozhodnutí k tzv. rozkladovým řízením, kdy ţadatel-kolektivní správce, nesouhlasí se zamítnutím či podobou rozhodnutí o udělení oprávnění a podá v rámci správního řádu řádný opravný prostředek proti rozhodnutí a to tzv. rozklad, o němţ rozhoduje ministr kultury ČR. Proti rozkladovému rozhodnutí je poté moţno podat i ţalobu v rámci správního soudnictví, která je však mimořádným opravným prostředkem, jenţ neodkládá právní moc rozkladového rozhodnutí. I tyto ţaloby jsou v praxi často podávány a to většinou bohuţel s velice úspěšným výsledkem.

8.2.

DOHLED MINISTERSTVA KULTURY ČR NAD VÝKONEM KOLEKTIVNÍ SPRÁVY

MK ČR provádí ze zákona nad činností kolektivního správce dohled, resp. dozorovou činnost. V rámci dohledu MK ČR zejména kontroluje, zdali nedochází k porušování povinností kolektivního správce podle autorského zákona a také podle vydaného oprávnění k výkonu kolektivní správy. MK ČR má v rámci dohledu právo vyţádat si od kolektivního správce informace a doklady, které jsou potřebné pro výkon dohledu a právo ukládat při zjištění závad v dodrţování zákona včetně oprávnění k výkonu kolektivní správy povinnost k nápravě v přiměřené lhůtě a ukládat pokuty s tím, ţe veškeré náklady spojené s výkonem dohledu nese kolektivní správce. Donucovací pokuta můţe činit v jednotlivých případech aţ 100.000,-Kč, úhrn takto uloţených donucovacích pokut nesmí přesáhnout 500.000,- Kč, v autorském zákoně však není řečeno o jaký úhrn a o jaké časové období jde, coţ k jistotě vztahů v oblasti kolektivní správy nepřispívá. Pokuty vybírá a vymáhá MK ČR s tím, ţe jsou příjmem Státního fondu ČR. Má to své opodstatnění, protoţe vybrané pokuty jdou na vrub odměn autorů, jelikoţ kolektivní správce vyjma svých fondů vytvořených s jejich

- 69 -


souhlasem, nemá ţádný jiný majetek a tímto způsobem by se měly autorům odměny vrátit, nikoli však adresně. Moţné důsledky dohledu Ministerstva kultury ČR MK ČR má velice široký rejstřík, na základě kterého můţe dohledová řízení proti kolektivním správcům vést a to zejména z toho důvodu, ţe povinnosti zákonem uloţené jednotlivým správcům jsou povětšinou stanoveny v obecné poloze a jejich konkrétní naplnění můţe být předmětem dlouhých diskusí. Jde tedy o to, o které všechny povinnosti dané zákonem jde a také o to, ţe kolektivní správci jsou samostatné právnické osoby bez jakékoli finanční subvence ať státního či municipiálního charakteru a přemrštěná ingerence do jejich činnosti ze strany státních orgánů je zjevně neţádoucí a byla by v rozporu se zákonem č.83/1990 Sb., o sdruţování občanů s tím, ţe by v důsledcích mohla i vést k závislosti kolektivního správce na MK ČR. Takovým rozhodnutím bylo kupříkladu nedávno rozhodnutí MK ČR o povinnosti jednoho kolektivního správce poskytnout druhému podíl z vybraných odměn. Je evidentní, ţe v tomto případě nemohlo jít o dohledové rozhodnutí, jelikoţ ukládalo přímo povinnost plnit kolektivnímu správci vůči druhému. Dohledové rozhodnutí by tak v tomto případě a to pokud vůbec, mělo obsahovat pouze rozhodnutí o udělení pokuty vůči tomuto kolektivnímu správci z důvodu neplnění jeho povinností dle autorského zákona. Odejmutí oprávnění k výkonu kolektivní správy MK ČR můţe i oprávnění k výkonu kolektivním správcům odejmout a to tehdy, kdy dodatečně zjistí, ţe v době udělení oprávnění nebyly ţadatelem splněny předpoklady pro udělení oprávnění anebo tyto předpoklady dodatečně odpadly a nelze-li nápravu zjednat v přiměřené lhůtě (typickým příkladem můţe být dodatečné vypovězení smluv s kolektivním správcem ze strany velkého mnoţství nositelů práv), dále v případech, kdy o odnětí oprávnění kolektivní správce poţádá a tehdy, kdy kolektivní správce porušuje povinnosti uloţené mu autorským zákonem a nezjedná nápravu ve lhůtě stanovené MK ČR. Odnětí oprávnění je prováděno v rámci správního řízení podle správního řádu.

- 70 -


8.3.

PROBLÉMY SPOJENÉ S OPRÁVNĚNÍM K VÝKONU KOLEKTIVNÍ SPRÁVY

Na první pohled jednoduchá ustanovení však mají svá velká úskalí a to zejména z toho důvodu, ţe autoři mají nárok na výkon povinné kolektivní správy ze zákona, jejich nárok na většinou náhradní odměny, je tedy nárokem zákonným. Z toho vyplývá povinnost MK ČR nejen udělit oprávnění k výkonu kolektivní správy konkrétnímu kolektivnímu správci, ale i zajistit výkon povinné kolektivní správy tak, aby autoři své odměny dostali. V praxi tento fakt můţe narazit na případy, kdy kolektivní správce ať uţ z jakýchkoli důvodů nemůţe splnit podmínky stanovené zákonem a MK ČR mu proto nemůţe oprávnění přidělit nebo na případy, kdy kolektivní správce prostě neexistuje nebo autoři nejsou schopni svou vůlí rozhodnout, které právnické osobě svěří svůj zájem o výkon kolektivní správy. K těmto potíţím přistupují i další objektivní potíţe třeba v tom smyslu, kolik autorů a nositelů práv (v tomto případě dědiců) existuje na teritoriu ČR a jaký jejich počet je dostatečnou zárukou pro správný výkon kolektivní správy. Tyto koncepční nedostatky však neodstranila ani poslední novela autorského zákona a je otázkou, zdali vůbec objektivně odstranitelné jsou. Nedosti tomu. Jde také totiţ o to, která díla jsou autorskými díly a která díla autorskými díly nejsou, tedy pro které je moţno vykonávat kolektivní správu a pro které ne. Potíţ spočívá v tom, ţe MK ČR není oprávněno o této skutečnosti na rozdíl od soudu validně rozhodnout a je vystaveno ţádosti mnoha profesí o to, aby díla či výsledky výkonů těchto profesí, byla povaţována za autorská díla a aby pro ně byla vykonávána kolektivní správa. Zdá se, ţe demonstrativní výčet druhů autorských děl v § 2 autorského zákona, jak je uveden v obecné části této stati v bodu 3.1, je pro účely výkonu kolektivní správy bohuţel nedostatečný.

- 71 -


9.

VZTAHY KOLEKTIVNÍHO SPRÁVCE K NOSITELŮM PRÁV

9.1.

DRUHY VZTAHŮ KOLEKTIVNÍHO SPRÁVCE K NOSITELŮM PRÁV

Vztahy kolektivního správce k nositelům práv mají několikerý rozměr a to za prvé ten, ţe nositel práv můţe být členem občanského sdruţení-kolektivního správce, má právo účastnit se s právem hlasu jednání valných hromad či shromáţdění, které jsou nejvyšším orgánem těchto sdruţení a být volen do statutárních či jiných orgánů občanského sdruţení-kolektivního správce. Druhým rozměrem je to, ţe nositel práv má uzavřenu s kolektivním správcem smlouvu o zastupování při výkonu kolektivní správy, na základě které kolektivní správce autora pak zastupuje. Je pochopitelné, ţe existence smlouvy o zastupování se nevylučuje se členstvím v občanském sdruţení, avšak spíše naopak v tom smyslu, ţe kromě dalších kritérií stanovených stanovami

občanských

sdruţení-kolektivních

správců,

bývá

vůbec

prvním

předpokladem pro toto členství. Třetím rozměrem je pouhá evidence předmětů ochrany v evidenci kolektivního správce bez uzavření smlouvy o výkonu kolektivní správy, která zakládá povinnost kolektivního správce rozúčtovat odměny i pro nositele práv, který tuto smlouvu nemá uzavřenu a to především odměny náhradní plynoucí z výkonu kolektivní správy.

9.2.

POVINNOSTI KOLEKTIVNÍCH SPRÁVCŮ VŮČI NOSITELŮM PRÁV

Autorský zákon však stanoví ještě celou řadu povinností, které má kolektivní správce vůči nositelům práv a které mají často zvláštní charakter i z toho důvodu, ţe, jak jiţ bylo řečeno, kolektivní správa má ze zákona monopolní charakter. Je to především povinnost kolektivního správce zastupovat a převzít zastoupení kaţdého nositele práv za obvyklých podmínek, pokud o to poţádá a zároveň prokáţe, ţe došlo k příslušnému uţití předmětu ochrany a není-li pro poţadovaný výkon práv zastoupen jiţ zahraničním kolektivním správcem. Dále pak zastupovat všechny nositele práv za rovných podmínek, i kdyţ v rozsazích s nimi sjednaných (jsou myšlena určitá práva, nikoli zvláštní podmínky výkonu téhoţ práva u různých nositelů) ohledně jejich uţitých děl. Poţadavek uţití děl se především opírá o fakt, ţe se musí jednat u nositele práv nejen o díla zveřejněná, ale i uţitá, coţ bývá - 72 -


v naprosté převaze z tohoto pohledu totéţ. Kolektivní správce je dále povinen vést rejstřík předmětů ochrany, k nimţ práva vykonává, sdělit tomu, kdo o to poţádá, zda zastupuje nositele práva k určitému předmětu ochrany či nikoli a především uzavírat s uţivateli předmětů ochrany, kteří uţívají předmět ochrany za přiměřených a rovných podmínek smlouvy, kterými se pro uţivatele poskytuje oprávnění k výkonu práva uţít předmět ochrany. Dále pak stanovovat výše a způsob placení odměn a určovat způsob a placení odměn stanovených autorským zákonem. Kolektivní správce má právo domáhat se vlastním jménem v zastoupení nositelů práv i nároku na náhradu škody, nároku na vydání bezdůvodného obohacení a nároku na zdrţení se neoprávněného výkonu kolektivně spravovaného práva, ledaţe se nositel takového nároku nechce domáhat sám nebo je to nehospodárné. Další základní povinností kolektivního správce je rozdělovat vybrané odměny nositelům práv v souladu s rozúčtovacím řádem. Rozúčtovací řády jsou proslulé svou sloţitostí, která vyplývá zejména z toho, ţe je nutné spravedlivě rozdělit a vyplatit odměny, jeţ mají neadresný charakter a to u všech práv povinně kolektivně spravovaných týkajících se nároků na náhradní odměny s výjimkou kabelového přenosu rozhlasového a televizního vysílání, kde ovšem kolektivní správce licencuje většinou počty kabelových zásuvek a to někdy i s přihlédnutím k počtu různých rozhlasových či televizních programů, které zásuvkami protékají. Zůstává tedy otázkou, zdali tento způsob označit za adresný či nikoli. Rozúčtovací řády však neobsahují pouze pravidla pro rozdělování odměn vybraných v rámci kolektivní správy a způsob jejich výpočtu, ale i další většinou procesní pravidla a lhůty, kterými je povinen se kolektivní správce vůči autorům řídit. V rozúčtovacích řádech jsou však stanovena i povinnosti nositelů práv vůči kolektivnímu správci zejména z hlediska včasnosti a způsobu hlášení předmětů ochrany do evidence kolektivního správce nebo změny osobních údajů, nezbytných pro rozúčtování.

9.3.

NÁKLADY KOLEKTIVNÍ SPRÁVY

Jak jiţ bylo řečeno, kolektivní správce vykonává kolektivní správu na účet nositelů práv, nevýdělečně a je oprávněn poţadovat od nositelů práv náhradu účelně vynaloţených nákladů. V praxi je to ovšem tak, ţe kolektivní správce strhává většinou

procentuálně

stanovené

své nezbytně

vynaloţené

náklady přímo

z vyplácených odměn nositelům práv. Výši takových nákladů odsouhlasuje valná - 73 -


hromada či shromáţdění občanského sdruţení - kolektivního správce a to u některých kolektivních správců i v předstihu se stanovením procentní výše, u jiných zpětně odsouhlasením fixní částky, která je poté rozpočítána poměrem do jednotlivých vyplácených odměn. Náklady na výkon kolektivní správy neobsahují však pouze přímé náklady vedoucí k výkonu kolektivní správy, ale i náklady související, kupříkladu náklady soudních řízení vedených v souvislosti s výkonem kolektivní správy. Do nákladů jsou zahrnovány i příděly do rezervního fondu, jehoţ existence je u kolektivního správce předepsána ze zákona. Rezervní fond především slouţí k sanaci odměn, které jsou nositelům práv vypláceny za tři roky dozadu, tj. v rámci zákonné promlčecí lhůty tedy v případech, kdy se nositel práv poprvé přihlásí u kolektivního správce k evidenci nebo s ním poprvé uzavře smlouvu o výkonu kolektivní správy. Povinnost vyhotovovat řádnou účetní uzávěrku, přezkušovat auditorem a zveřejňovat ji, je téţ stanovena zákonem.

9.4.

EVIDENCE KOLEKTIVNÍHO SPRÁVCE

Páteří výkonu kolektivní správy, jak jiţ bylo naznačeno, je vedení evidence. Tato evidence, respektive databáze musí nejen shromaţďovat a identifikovat předměty ochrany, ale i jejich autory, respektive nositele včetně dědiců autorů a výkonných umělců a to po dobu trvání jejich majetkových práv, včetně potřebných údajů osobního charakteru nutných pro výkon kolektivní správy. Tato databáze musí dále obsahovat i evidenci jednotlivých uţití předmětů ochrany, sumaci a identifikaci odměn jak vybraných tak poţadovaných, údaje o počtu a druhu uzavřených smluv s uţivateli předmětů ochrany a to včetně uţití předmětů ochrany zahraničních nositelů práv. Evidence kolektivního správce je nejen nezbytným předpokladem pro jeho činnost, ale slouţí i pro splnění zákonných povinností kolektivního správce zejména vůči nositelům práv, kteří mají právo kontroly správnosti výše jim vyplácených odměn, jakoţ i případných příjmů z bezdůvodného obohacení. Tato zákonná povinnost bývá často doplňována dalšími informativními povinnostmi ze stany kolektivního správce vůči autorům, jeţ jsou obsaţeny ve stanovách občanských sdruţení - kolektivních správců. Evidence kolektivního správce však slouţí i pro jiné účely, které přímo nesouvisí s výkonem kolektivní správy, kupříkladu pro zákonné presumování v tom smyslu, ţe za autora díla je povaţována osoba, jejíţ

- 74 -


jméno je u díla uvedeno v rejstříku předmětů ochrany vedeném kolektivním správcem, neprokáţe-li se opak.

10.

VZTAHY

KOLEKTIVNÍHO

SPRÁVCE

K UŢIVATELŮM,

HROMADNÉ

A

KOLEKTIVNÍ SMLOUVY

10.1.

KONTRAKTAČNÍ POVINNOST KOLEKTIVNÍHO SPRÁVCE

Kolektivní správce má vůči uţivatelům předmětů ochrany tzv. kontraktační povinnost, tedy povinnost uzavřít s nimi smlouvu, hromadnou či kolektivní, poskytující jim oprávnění k uţití předmětů ochrany s tím, ţe takovou smlouvou je poskytováno právo uţít předmět ochrany pouze nevýhradně. Tato kontraktační povinnost můţe být ze strany uţivatelů vymáhána i soudní ţalobou. Kontraktační povinnost nenastává v případech, bylo-li by uzavření smlouvy v rozporu s oprávněnými zájmy nositelů práv, jde-li o návrh smlouvy, kterým by bylo poskytnuto oprávnění vztahující se k předmětu ochrany jednotlivě určenému a to téţ v rozporu se zájmy nositelů práv a tehdy, nelze-li uzavření kolektivní smlouvy spravedlivě poţadovat pro zanedbatelný počet uţivatelů, které taková osoba sdruţuje.

10.2.

HROMADNÁ A KOLEKTIVNÍ SMLOUVA

Hromadná smlouva nemůţe být zaměňována s kolektivní smlouvou. Její označení vyjadřuje to, ţe se týká hromadného poskytování oprávnění k uţití mnoha předmětů ochrany, byť je tato smlouva uzavřena pouze s jedním uţivatelem. Kolektivní smlouva není pochopitelně kolektivní smlouvou ve smyslu pracovněprávních předpisů, ale smlouvu, kterou uzavírá kolektivní správce s právnickou osobou sdruţující uţivatele o hromadném uţití předmětů ochrany několika uţivateli. U kolektivní smlouvy je stanoven poţadavek písemné formy, i kdyţ i u hromadné smlouvy si v praxi dokáţeme těţko představit, ţe by byla sjednána ústně. Z uzavřené kolektivní smlouvy pak vznikají práva a povinnosti přímo vůči sdruţeným uţivatelům v právnické osobě, se kterou byla kolektivní smlouva sjednána. Bohuţel praxe uzavírání kolektivních smluv je na rozdíl od zahraničí v ČR velice sporá. - 75 -


Vyplývá to především z toho, ţe nejrůznější asociace, sdruţující uţivatele, nemají ve stanovách a dalších dokumentech většinou oprávnění uzavírat smlouvy, které by zavazovaly jejich členy.18 Z tohoto důvodu je poměrně nesmyslné ustanovení autorského zákona, které zavazuje kolektivní správce při zpracování návrhu odměn nebo způsobu jejich určení ţádat o stanoviska právnických osob, která sdruţují uţivatele předmětů ochrany.19 Získání práva na poskytnutí podlicence Novelou AutZ č. 216/2006 Sb. bylo odstraněno původní ustanovení, dle kterého kolektivní správce nemohl poskytnout uţivateli právo udílet k uţití předmětů ochrany podlicenci (sublicenci) další osobě. O odstranění tohoto ustanovení lze jistě široce polemizovat, neboť principiálně výkon kolektivní správy spočívá v tom, udílet oprávnění k uţití předmětů ochrany „koncovému“, tedy „skutečnému“ uţivateli předmětů ochrany. Pokud by kolektivní správce poskytl právo jiné osobě udílet podlicence hromadného charakteru dalším uţivatelům, dostala by se taková osoba do postavení kolektivního správce, coţ by zřejmě bylo v rozporu se samotným posláním kolektivní správy.

18

Dohody mezi autory v osobě kolektivního správce nejsou dle výslovného ustanovení § 97 odst. 8 AutZ v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěţe, avšak o obdobných dohodách uţivatelů autorský zákon mlčí a tím je vystavuje nebezpečí postihu za porušení kartelového práva ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, pokud by umoţňovaly asociaci uzavírat za ně smlouvy s jednotným určením cen či jiných soutěţních podmínek pro jednotlivé členy na trhu. 19

Tento poţadavek má význam z hlediska vztahu autorského a soutěţního práva – viz obecná část této statě, bod 2.2.

- 76 -


Kontraktační povinnost u náhradních odměn Samotná kontraktační povinnost se týká především případů, kdy kolektivní správce poskytuje licenci k uţití předmětů ochrany. Tehdy, kdy kolektivní správce poţaduje od osob povinných platit náhradní odměny, jejichţ výše je přímo stanovena v autorském zákoně nebo na základě zákonného zmocnění ji stanovilo Ministerstvo kultury ČR svou výše jiţ citovanou vyhláškou, a kdy jsou autorským zákonem stanoveny i lhůty, ve kterých je osoba povinná tyto odměny hradit a informace, které je povinna kolektivnímu správci poskytovat, je kontraktační povinnost vztaţena jen k velmi úzkému okruhu otázek a dle autorského zákona se povýtce vztahuje pouze na způsob placení odměn. Druhy hromadných smluv Stručně řečeno, jde o tři typy smluv. V prvním případě jde o smlouvy, ve kterých se stanoví pouze způsob placení odměn náhradních odměn, jejichţ výše je určena zákonem či vyhláškou MK ČR (kupř. odměny z nenahraných nosičů), ve druhém případě o smlouvy, kdy jde o placení náhradních odměn, jejichţ výši stanovuje kolektivní správce (např. uţití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam a vydaného k obchodním účelům vysíláním rozhlasem) a o smlouvy, kdy půjde o udělení oprávnění k uţití předmětů ochrany, tedy o udělení licence, kdy autorský zákon ze zcela pochopitelných důvodů výši odměny nestanovuje. Tím důvodem je fakt, ţe v případě poskytnutí oprávnění k uţití předmětů ochrany jde o soukromoprávní vztah, kdy nositel práv vyjednává o odměně a dalších podmínkách uţití předmětů ochrany s uţivatelem a ingerence státu do takového vztahu je ústavně vyloučena.

10.3.

SMLUVNÍ PODMÍNKY HROMADNÝCH SMLUV

Nicméně problém, který není a nemůţe být z objektivních důvodů uspokojivě autorským zákonem vyřešen, je to, ţe jde o hromadné smlouvy vůči mnoha uţivatelům, kteří uţívají předmět ochrany většinou shodným způsobem a odměny sjednané takovou smlouvou by téţ měly být stanoveny z důvodu principu kolektivní správy jednotně kolektivním správcem, neboť objektivně nemohou tyto odměny být předmětem smluvního vyjednávání. Autorský zákon přímo stanoví, ţe kolektivní správce je povinen uzavírat hromadné smlouvy za přiměřených a rovných podmínek, - 77 -


coţ je v poměrně křiklavém rozporu s dalším ustanovením autorského zákona, který zavazuje obě strany hromadné smlouvy, aby při uzavírání smluv přihlédly zejména k tomu, zda k uţití předmětu ochrany dochází při výkonu podnikání, k přímému či nepřímému hospodářskému prospěchu, charakteru a specifikům místa nebo regionu, ve kterém dochází k uţití předmětu ochrany a k účelu, způsobu, rozsahu a okolnostem uţití předmětu ochrany.20 Kolektivní správce tedy vydává tzv. sazebník odměn, v pojmosloví autorského zákona návrhy výše odměn, coţ je mimochodem zavádějící termín, který je kromě jiného povinen patřičným způsobem zveřejnit a který je většinou trnem v oku uţivatelům předmětu ochrany z důvodu jeho zdánlivě jednostranného a tím i monopolizujícího úkonu ze strany kolektivních správců. Nicméně tato určitá jednostrannost je nutně a objektivně dána, jelikoţ si těţko dokáţeme představit situaci, kdy kolektivní správce bude jednotlivě vyjednávat se všemi provozovnami pořádajícími diskotéky či taneční zábavy zvlášť s tím, ţe uţivatelům dává autorský zákon mnoho instrumentů, kterými mohou proti sazebníkům odměn kolektivních správců uplatnit své námitky. Kromě výše uvedeného a kromě hypotetických soudních ţalob proti takovým sazebníkům, je to především institut řízení před zprostředkovatelem a dozorové pravomoci MK ČR. Jisté je také to, ţe určité druhy uţití předmětů ochrany není moţné paušalizovat v sazebníku odměn a je nezbytné individuální vyjednávání přímo s uţivatelem. Půjde zejména o udělení licence k televiznímu a rozhlasovému vysílání. Informační povinnost Jelikoţ kolektivní správci potřebují ke své činnosti nejen odměny za zastupované nositele práv inkasovat, ale téţ je nositelům práv rozdělovat, stanoví autorský zákon poměrně široce informační povinnost ze strany uţivatelů a osob povinných platit náhradní odměny, jakoţ i kontrolní pravomoci ze strany kolektivních správců. Tyto pravomoci se týkají především počtu a identifikace uţití předmětů ochrany, jakoţ i informací o počtu a druhu kupříkladu dovezených nosičů a přístrojů slouţících k pořizování děl pro osobní potřebu, tedy v případě placení odměn náhradních.

20

Uvedený rozpor můţe být vyloţen z hlediska vztahu mezi autorským a soutěţním právem – viz výklad v obecné části této stati v bodu 2.2.

- 78 -


10.4.

OCHRANA PRÁV

Je důleţité znovu podtrhnout, ţe kolektivní správci mají i práva týkající se neoprávněného uţití děl, tedy uţití, kdy nebyla poskytnuta hromadnou smlouvou práva k uţití předmětu ochrany, jakoţ i jednání obdobná. Pokud pomineme ustanovení trestního zákona a novelou zpřesněnou oblast správních deliktů, půjde zejména o právo kolektivního správce na to, aby se neoprávněný uţivatel zdrţel svého jednání, právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného výkonu kolektivně spravovaného práva. Tyto nároky můţe kolektivní správce za nositele práv uplatňovat i přímo u soudu, neboť jeho aktivní legitimace je dána ze zákona s tím, ţe uplatňuje práva nositelů práv svým jménem, jak je uvedeno v obecné části této stati v bodu 3.6.

10.5.

UZAVÍRÁNÍ HROMADNÝCH SMLUV VÍCE KOLEKTIVNÍMI SPRÁVCI

Jelikoţ, jak jiţ bylo uvedeno, především v případě kolektivní správy práv autorských, dochází k tomu, ţe tato práva kolektivně spravuje více kolektivních správců, jejichţ oprávnění k této činnosti jsou určena druhem děl a druhy majetkových práv, která jsou kolektivně spravována a k tomu, ţe vůči uţivateli vystupuje několik kolektivních správců a to vedle kolektivních správců, vykonávajících kolektivní správu práv autorských, ještě kolektivní správce další (Intergram, jenţ spravuje práva výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů), chrání autorský zákon uţivatele či osoby povinné platit náhradní odměny tak, ţe takový uţivatel je oprávněn poţadovat, aby tito kolektivní správci v případě, kdy jejich počet převyšuje dva kolektivní správce, pověřili uzavřením jediné smlouvy společného zástupce.

10.6.

PŘÍLOHA

K AUTORSKÉMU ZÁKONU A PROVÁDĚCÍ VYHLÁŠKA

MINISTERSTVA

KULTURY ČR

V této kapitole nelze nezmínit systém zákonné úpravy výše náhradních odměn rozloţených mezi autorský zákon, respektive jeho přílohu a prováděcí vyhlášku MK ČR č. 488/2006 Sb., ve znění novely č.408/2008 Sb. Příloha k autorskému zákonu stanoví v bodě 1 výši náhradních odměn za opětný prodej originálu díla uměleckého, v bodě 3 výši náhradních odměn při dovozu nebo přijetí či prvním prodeji přístrojů ke zhotovování rozmnoţenin záznamů pro osobní potřebu (jejich výčet však stanovuje - 79 -


citovaná vyhláška MK ČR), v bodě 6 výši odměny za jednu tiskovou rozmnoţeninu díla a to ve vztahu k bodu 7 přílohy, kde je stanoven pravděpodobný počet zhotovených tiskových rozmnoţenin ve vztahu k lokaci poskytování tiskových rozmnoţenin a v bodě 10 přílohy, kde je stanovena výše náhradní odměny za půjčování originálů či rozmnoţenin děl veřejnými knihovnami a dalšími obdobnými právnickými osobami. Uvedená vyhláška MK ČR stanovuje typy a výši náhradních odměn u přístrojů ke zhotovování tiskových rozmnoţenin, typy a výši náhradních odměn u nenahraných nosičů záznamů a typy přístrojů ke zhotovování rozmnoţenin záznamů. Výši odměn u přístrojů ke zhotovování rozmnoţenin stanoví, jak jiţ bylo řečeno příloha k autorskému zákonu.

11.

PRAVIDLA

PRO

ROZDĚLOVÁNÍ

ODMĚN

VYBRANÝCH

KOLEKTIVNÍM

SPRÁVCEM

11.1.

ROZÚČTOVACÍ ŘÁDY

Jak jiţ bylo řečeno, jsou rozúčtovací řády, které přijímají nositelé práv na valných hromadách či shromáţděních svých občanských sdruţení - kolektivních správců, jedněmi z nejsloţitějších právních dokumentů vůbec. Jelikoţ účelem této publikace není podávat podrobný popis či analýzu rozúčtovacích řádů jednotlivých kolektivních správců, které jsou ostatně k nahlédnutí na jejich webových stránkách, pokusím se soustředit pouze na základní principy, které rozúčtovací řády ovládají nejen v ČR, ale i v celé Evropě. Principy rozúčtování dle druhů odměn – přímé adresné licenční odměny Nejjednodušeji se rozúčtovávají tzv. přímé adresné licenční odměny, tedy ty, které kolektivní správce na základě hromadné smlouvy uzavřené s uţivatelem vybírá za konkrétní uţití předmětů ochrany uţivatelem a to na základě sazebníku, jeţ je součástí takové hromadné smlouvy. Sazebník v tomto případě stanovuje odměnu za konkrétní uţití díla většinou ve vztahu k časovému trvání uţití, tedy kupříkladu za jednu minutu. Nezbytnou povinností uţivatele je pak zasílat kolektivnímu správci pravidelná hlášení o uţití děl, která obsahují především to, který předmět ochrany byl uţit, kdy a jak dlouho. Kolektivní správce pak tyto individualizované odměny - 80 -


transferuje nositelům práv, jejichţ předmět ochrany byl uţit a to po odečtení nákladů účelně vynaloţených nákladů. Za inkaso a výplatu přímých adresných a licenčních odměn lze povaţovat i velice častý způsob, kdy kolektivní správce v hromadné smlouvě dohodne s uţivatelem celkovou odměnu za všechny uţití předmětů ochrany ze strany uţivatele pro určité časové období a uţivatel podle takové smlouvy zasílá kolektivnímu správci hlášení o uţití předmětů ochrany v sestavě konkrétní předmět ochrany, čas, uţití a délka uţití. Kolektivní správce pak případně podle dalších kritérií rozpočítá celkovou částku uvedenou v hromadné smlouvě většinou dle počtu konkrétních uţití předmětů ochrany a doby jejich uţití za ten časový úsek, pro který je stanovena celková odměna a tak dojde u jednotlivých předmětů ochrany k výpočtu výše konkrétních adresných odměn za konkrétní uţití. Principy rozúčtování dle druhů odměn – nepřímé adresné licenční odměny Sloţitější je jiţ rozúčtování tzv. nepřímých adresných licenčních odměn, kupříkladu u provozování televizního a rozhlasového vysílání nebo kabelového přenosu rozhlasového a televizního vysílání. Sloţitější proto, ţe odměna je stanovena za přístroj (televizi nebo rádio), či za zásuvku kabelové televize vţdy pro určité časové období, ale nejde o licencování pouze konkrétních druhů předmětů ochrany jednotlivě, ale o licencování celých televizních či jiných programů, kterých mohou být zejména u kabelových televizí aţ desítky. V těchto případech by měl kolektivní správce monitorovat všechny takto uţité programy s identifikací předmětů ochrany a podle kritérií stanovených rozúčtovacím řádem rozpočítat hromadné odměny na jednotlivá uţití konkrétních předmětů ochrany. Jelikoţ je to často objektivně nemoţné, kolektivní správci rozpočítávají odměny podle předmětů ochrany uţitých v nosných programech uţivatelů, kupříkladu u kabelových televizí tzv.“must carry“ programech, coţ jsou české televizní kanály. Principy rozúčtování – bodování děl a analogie Někteří kolektivní správci však pouţívají další dva principy pro rozúčtování shora uvedených odměn a také pro rozúčtování neadresných odměn, jakými jsou především tzv. náhradní odměny. Je to princip bodování děl a princip analogie s vyplacenými přímými adresnými licenčními odměnami. Princip bodování děl je uţíván hlavně u autorských děl, kdy na jednom díle participuje několik autorů, avšak nikoli jako spoluautoři ve stanoveném poměru, ale v jiných případech, tj. kupříkladu u děl hudebních s textem - autor hudby, autor textu nebo u děl audiovizuálních a děl - 81 -


audiovizuálně uţitých - reţisér jako autor díla audiovizuálního a scénárista, kameraman, architekt a kostýmní výtvarník jako autoři děl audiovizuálně uţitých. Bodování pak ohodnocuje přínos toho kterého autora k vytvoření díla a dle těchto bodů je pak i rozúčtována odměna, která připadne na uţití jednoho takového díla. Princip analogie spočívá v tom, ţe celková neadresná odměna za uţití všech předmětů ochrany za určité časové období je rozúčtována poměrně podle vzájemných poměrů odměn, které byly nositelům práv vyplaceny přímo a adresně za obdobné uţití předmětů ochrany. Tedy kupříkladu vzájemné poměry konkrétně vyplacených licenčních odměn za televizní vysílání mohou být pouţity pro rozúčtování provozování televizního vysílání ve veřejných prostorách. Principy rozúčtování – přímé neadresné odměny Neadresné odměny tvoří zejména tzv. náhradní odměny, tedy kupříkladu z nenahraných nosičů či z dovozu přístrojů slouţících k rozmnoţování. Přímý neadresný způsob jejich rozúčtování je prováděn kolektivními správci uvedenými způsoby, jeţ lze pouţít i pro rozúčtování licenčních odměn, tedy na základě principu analogie či principu bodování s tím, ţe oba tyto principy lze téţ pouţívat současně, i kdyţ to není tak časté. Dalším moţným postupem v případě přímého neadresného rozúčtování je evidence všech druhů uţití konkrétních předmětů ochrany většinou v období jednoho roku, které odpovídá moţným druhům uţitím konkrétních typů nosičů, přístrojů či činností, ze kterých jsou vybírány náhradní odměny (kupř. u audiovizuálních děl a nenahraných nosičů je moţné pořizovat kopie těchto děl pro osobní potřebu z nahraných nosičů, z vysílání nebo z internetové sítě) a rozdělení celkové neadresné odměny mezi všechny tyto druhy uţití předmětů ochrany. Principy rozúčtování – nepřímé neadresné odměny Nepřímý neadresný způsob spočívá v tom, ţe kolektivní správce většinou za pouţití dalších kritérií rozdělí vybrané náhradní odměny mezi všechny předměty ochrany, jejichţ uţití je moţné ve vztahu ke zdroji náhradních odměn (kupř. odměny z kopírovacích přístrojů) a které má v evidenci. Dalšími kritériem bývají statisticky podloţená fakta, jako kupříkladu to, ţe při kopírování přístroji slouţícími k rozmnoţování tiskových rozmnoţenin jsou nejvíce kopírována vědecká díla na rozdíl od ostatních slovesných děl.

- 82 -


Principy rozúčtování ve vztahu k zahraničí Shora uvedené postupy se uplatňují i vůči předmětům ochrany nositelů práv ze zahraničí za předpokladu, ţe předměty ochrany byly uţity na území České republiky. S odměnami pro zahraniční nositele práv v těchto případech nakládá kolektivní správce podle toho, jakou má uzavřenu reciproční smlouvu s kolektivním správcem z toho kterého teritoria. V zásadě existují dva typy smluv, z nichţ jedna většinou pokrývá přímé a nepřímé adresné rozúčtování odměn a kdy kaţdá strana smlouvy uhradí té druhé tyto odměny vůči konkrétním předmětům ochrany, jeţ byly uţity. Druhý typ smlouvy většinou u nepřímých a neadresných odměn stanoví, ţe kaţdá strana si ponechá tyto odměny vybrané ve svém teritoriu s tím, ţe nároky nositelů práv jsou takto vyrovnány.

11.2.

POVINNOSTI PŘI ROZÚČTOVÁNÍ ODMĚN STANOVENÉ AUTORSKÝM ZÁKONEM

Autorský zákon je ohledně povinností kolektivního správce při rozúčtování odměn nositelům práv poměrně strohý. Dle něj je kolektivní správce při rozúčtování odměn povinen přihlíţet ke všem zveřejněným předmětům ochrany či ke zveřejnění nabídnutým, které vede v evidenci a které byly do evidence nositeli práv přihlášeny nebo které spravuje na základě smlouvy uzavřené s nositeli práv. Dále je kolektivní správce povinen vyzvat k evidenci ty nositele práv pro které odměny vybral a kteří jsou mu známi. Rozúčtovací řád má vyloučit svévolný postup při rozdělení odměn a přihlíţet k uplatnění zásady podpory kulturně významných děl a výkonů. Poslední kritérium je jakoby převzato ze socialistické legislativy a jeho uplatnění v praxi si lze těţko představit, protoţe doba komisí, které by ohodnocovaly z hlediska významnosti jednotlivá díla a výkony, je snad jiţ dávno pryč.

- 83 -


12.

POROVNÁNÍ

OBORU KOLEKTIVNÍ SPRÁVY V ZEMÍCH

EU,

VE SVĚTĚ A V

ČR

Kolektivní správa práv se začala formovat v 19. století v Evropě, ve Francii, jak jiţ bylo uvedeno v obecné části této stati v bodu 2.2. Na konci devatenáctého a na počátku dvacátého se rozšířila do většiny evropských zemí. Jako první se za tímto účelem sdruţovali skladatelé, a to zejména s ohledem na fakt, ţe jejich díla bylo, na rozdíl například od děl výtvarných, moţno snadno a často bez vědomí autora a samozřejmě i bez zaplacení autorské odměny uţít. Hlavním úkolem pro tyto společnosti tedy bylo zajišťování výkonu autorských práv, přičemţ původně šlo pouze o tzv. provozovací práva, tedy moţnost uţít díla na veřejnosti bez moţnosti pořízení dočasné či trvalé rozmnoţeniny díla (např. koncerty, taneční zábavy). Později vznikly kolektivní správci/společnosti pro ochranu práv i pro ostatní druhy autorských děl a další předměty ochrany, které souvisí s autorským právem (např. výkony výkonných umělců).

Kolektivní správa je však ve vztahu k jednotlivým

předmětům ochrany na rozdílné úrovni, coţ je důsledkem několika faktorů, jako je například tradice kolektivního výkonu práv, moţnost výkonu práva individuálně a v neposlední řadě i prostředí v daném státě.

12.1.

STÁTY EVROPSKÉ UNIE

Právní rámec Doposud

neexistuje

ţádná

evropská legislativa, která by sjednocovala

či

harmonizovala systém kolektivní správy v jednotlivých členských státech. Diskuze o účelnosti harmonizace kolektivní správy práv na celoevropské úrovni právě probíhá a to zejména ve vztahu k výkonu tzv. online či digitálních práv, tzn. práv uţít díla prostřednictvím internetu, sítí GSM a dalších technologií. Před diskuzí ve vztahu kolektivní správy k online právům byly započaty práce na směrnici o kolektivní správě, které jsou momentálně utlumeny. Oblast kolektivní správy práv ale není pro evropské instituce ţádným novým tématem, jiţ v minulosti se jí evropské instituce zabývaly a to zejména v době před vstupem ČR do EU. Jednotlivé kauzy se dají rozdělit na dvě základní podmnoţiny a - 84 -


to na ty, které se zabývaly vztahem kolektivního správce k autorovi, či jinému nositeli práv a na ty, které se zabývaly vztahy kolektivního správce k uţivateli. Přestoţe neexistuje v současné době jednotná evropská legislativa vztahující se ke kolektivní správě a veškerá regulace je ponechána na národní legislativě, lze specifika této činnosti v jednotlivých státech shrnout do následujících bodů: - kolektivní správa je moţná pouze na základě oprávnění vydávaného státním orgánem (které je uděleno poté, co ţádající organizace splní poţadavky stanovené příslušným vnitrostátním předpisem, v ČR autorským zákonem), - kontrola ze strany státu (zejména pravidel stanovených zvláštním předpisem pro tyto společnosti a dále samozřejmě kontrola dodrţování obecně závazných předpisů), - vyloučení některých ustanovení o hospodářské soutěţi (zejména pokud jde o sdruţování autorů a dalších nositelů práv v jedné sobě za účelem společného prosazování autorských práv a dále vzájemné pověřování správců ke společnému výkonu jednotlivých typů práv, často např. výběr náhradních odměn za dovoz či výrobu čistých nosičů a přístrojů, které umoţňují rozmnoţování děl); na druhé straně je kolektivní správce zejména ve vztahu k uţivatelům v postavení soutěţitele a vztahují se na něj ustanovení kartelového práva ES, popř. členského státu – viz téţ výklad vpředu v bodu 2.2. - monopolní postavení kolektivního správce v jednom státě ve vztahu k jednotlivým druhům děl a typům práv. Takovéto postavení přichází v úvahu jak přímo de iure (výslovným ustanovením zákona) či pouze de facto. Důvody k monopolizaci jsou veskrze praktické a to zejména ve vztahu k uţivatelům, kteří by v případě více kolektivních správců pro jeden typ práv museli s kaţdým zvlášť uzavírat smlouvu (děje se např. V USA). - povinnost udělovat oprávnění všem uţivatelům, kteří uţívají repertoár obdobným nebo stejným způsobem za rovných a přiměřených podmínek - výkon kolektivní správy nikoliv za účelem zisku (kolektivní správce jedná vlastním jménem na účet zastupovaných osob, pro které i inkasuje odměny za udělené licence, sám si ponechává pouze částku, která pokrývá jeho účelně vynaloţené náklady). - 85 -


Směrnice ES vztahující se k autorskému právu a právům souvisejícím s autorským právem Samozřejmě nelze opomenout, ţe kolektivní správu práv ovlivňují i směrnice, které byly přijaty za účelem harmonizace samotných autorských či práv souvisejících s autorským právem. V ČR došlo k jejich implementaci, coţ je vyjádřeno i v jejich citaci v odkazu k § 1 AutZ. Patří mezi ně následující: - Směrnice Rady ES o právu na pronájem a půjčování, jakoţ i o některých právech

příbuzných

právu

autorskému

v oblasti

duševního

vlastnictví

(92/100/EEC), která zavádí nárok autora či výkonného umělce na přiměřenou odměnu za pronájem zvukového nebo zvukově obrazového záznamu či jeho rozmnoţeniny. Právo těmto nositelům zůstává, i kdyţ poskytli licencí či převedli toto právo na výrobce záznamu. - Směrnice Rady ES o koordinaci některých pravidel z oboru práva autorského a práv příbuzných právu autorskému v oblasti vztahujících se na satelitní vysílání a kabelový přenos (93/83/EHS). Směrnice zavádí mimo jiné moţnost rozšíření

účinků

hromadné

smlouvy,

kterou

uzavírá

kolektivní

správce

s vysílatelem ohledně podmínek uţití děl určitého druhu i na smluvně nezastupované nositele práv resp. jejich díla. Dále zavádí povinnou kolektivní správu práva na kabelový přenos. - Směrnice Rady ES o harmonizaci ochranné doby práva autorského a některých práv příbuzných (93/98/EHS), která rozšiřuje ochrannou dobu autorských práv z 50 let na 70 let po smrti autora. - Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v Informační společnosti (2001/29/ES), která reguluje v základních bodech nakládání s autorskými díly a dalšími předměty ochrany v informační společnosti, především na internetu. Zejména definuje tři základní typy uţití, a to právo na pořizování rozmnoţenin, právo na sdělovaní děl veřejnosti a zpřístupňování dalších předmětů ochrany a právo na rozšiřování rozmnoţenin děl. Směrnice současně umoţňuje členským státům zakotvit do svých národních zákonů výjimky a omezení autorských práv, z nichţ Česká republika vyuţila většinu.

- 86 -


- Kolektivní správy se dotýká i Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU o právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla, kde jsou stanoveny náhradní odměny za opětný prodej, které vybírá kolektivní správce (2001/84/ES). - Dále je to i Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU o dodrţování práv duševního vlastnictví, která přiřkla kolektivním správcům oprávnění zajišťovat ochranu autorského práva a jiného duševního vlastnictví ve vztahu s celními orgány, popř. soudem (2004/48/ES). Směrnice ES z oblasti autorského práva a práv souvisejících s autorským právem bez vztahu ke kolektivní správě práv Jsou to tyto směrnice ES: - Směrnice Rady ES o právní ochraně počítačových programů (91/250/EHS). - Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské Unie o právní ochraně databází (96/9/ES) - Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské Unie o právní ochraně sluţeb zaloţených na podmíněném přístupu nebo na něm spočívajících (98/84/ES). Kolektivní správa práv v praxi států EU Na základě a v mezích výše uvedeného právního rámce kolektivní správy je tato vykonávána v podstatě ve všech státech, tzn., kolektivní správce zastupuje na základě smlouvy či přímo zákona (v některých případech) při výkonu majetkových autorských práv autory a jiné nositele těchto práv tak, ţe za ně uděluje souhlas k uţití děl, za tento souhlas vybírá autorské odměny, které dle přesně stanovených pravidel rozúčtuje a zasílá příslušným majitelům autorských práv. Za tímto účelem vlastní často obsáhlé databáze děl a jejich autorů či podílníků na autorských právech a dále shromaţďuje od uţivatelů statistiky uţitých děl (např. playlisty), které zpracovává. Není ojedinělé, ţe jednotlivé společnosti zastupují vţdy jen autory jednoho druhu děl (např. OSA spravuje pouze práva k hudebním dílům). Z tohoto důvodu existuje v kaţdém státě několik autorských organizací. Současně je ale v Evropě obvyklé, ţe se tyto vzájemně pověřují výkonem jednotlivých práv tak, aby ve vztahu k uţivateli - 87 -


vţdy vystupovalo pokud moţno co nejméně subjektů, v ideálním případě jeden. Z tohoto důvodu např. německá GEMA (autorská organizace pro práva k hudebním dílům, partnerská organizace OSA), vykonává kolektivní správu některých práv pro společnost zastupující výkonné umělce a výrobce. Přestoţe kolektivní správci nejsou obchodními společnostmi zaloţenými za účelem podnikání, nelze říci, ţe peníze nehrají v této oblasti ţádnou roli. Výběr autorských odměn a jejich následné rozdělení nositelům práv je hlavní a občas i jedinou náplní kolektivní správy. Efektivita kolektivní správy v zemích EU Efektivita kolektivních správců při výkonu správy práv se hodnotí podle několika ukazatelů: celková výše inkasa a výše nákladů, které jsou vynaloţeny na činnost kolektivního správce. Náklady se vyjadřují jako procento z odměn, které kolektivní správce vybral. Oba ukazatele jsou zajímavé nejen pro kolektivní správce, ale hlavně pro nositele práv, kteří mohou podle tohoto hodnotit činnost jednotlivých kolektivních správců. Je to důleţitá informace o tom, jak efektivně spravuje konkrétní společnost jejich práva. Pokud jde o výši inkasa, asi není nutné zmiňovat, ţe stále existují velké rozdíly mezi inkasem společností z tzv. „starých“ a „nových“ členských států (ve všech „starých“ státech Evropské Unie jsou autorské odměny na několikanásobně vyšší úrovni, neţ jsou ve státech „nových“). Naopak ve vyjádření celkových nákladů jako procentu z vybraných odměn jsou kolektivní správci v rámci celé Evropské Unie srovnatelní.

12.2.

OSTATNÍ STÁTY MIMO EU

Na obdobných principech popsaných výše funguje kolektivní správa v ostatních státech mimo EU, přičemţ je samozřejmě ovlivněna situací ve státě, kde kolektivní správce funguje. K moţnému překvapení těch, kteří jsou přesvědčeni, ţe kolektivní správa práv je přeţitkem „socialistické“ Evropy, je dobré zdůraznit, ţe kolektivní správa práv existuje i v USA. Kolektivní správu pouze provozovacích práv autorských k hudebním dílům vykonávají tři společnosti pro celé území Spojených států amerických. Tyto společnosti nejsou zaloţeny za účelem podnikání a fungují na obdobných principech, které jsou uvedeny výše. - 88 -


13.

KOLEKTIVNÍ

SPRÁVA

V MEZINÁRODNÍCH

VZTAZÍCH,

FORMY

PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE KOLEKTIVNÍCH SPRÁVCŮ PŘI VÝKONU JEJICH ČINNOSTI

Kolektivní správa v zemích Evropské unie není prozatím příliš existencí EU ovlivněna a mezi kolektivními správci působícími v členských státech funguje standardní spolupráce zaloţená na smlouvách o vzájemném zastupování práv, tzv. reciproční smlouvy. Principy této spolupráce se začaly vyvíjet podruhé světové válce, přičemţ významnou roli ve formování této spolupráce sehrála nadnárodní sdruţení kolektivních správců.

13.1.

MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE

Nadnárodní sdruţení jsou právnickými osobami zaloţenými národními kolektivními správci dle práva státu, v kterém mají tyto společnosti sídlo. Jednotliví kolektivní správci jsou jejich členy, podílí se na řízení sdruţení nejčastěji účastí na valných shromáţděních a dle vnitřních stanovených pravidel finančně přispívají na jejich činnost. Všechna rozhodnutí těchto společností se týkají zejména spolupráce mezi jednotlivými kolektivní správci a mají formu nezávazných doporučení, avšak jsou ve valné většině případů respektována jednotlivými členy těchto organizací. Nejstarším takovou organizací, která sdruţuje nevětší počet kolektivních správců je CISAC, Confédération Internationale des sociétés dàuteurs et compositeurs, jenţ byl zaloţen v roce 1926 (OSA byl jedním ze zakládajících členů) ve Francii (sídlo v Paříţi) původně 18 evropskými společnostmi. V dnešní době má 217 členů, autorských organizací ze 114 zemí světa. Tato organizace byla zaloţena za účelem koordinace práce ochranných společností a prosazování zlepšení ochrany autorských práv. V dnešní době lze její činnost rozdělit do 3 základních oblastí: - sjednocování pravidel pro činnost ochranných společností. Zejména působí v oblasti vývoje a implementace jednotných databází děl, autorů, zavádí jednotné formáty pro výměnu informací mezi společnostmi týkajících se vyúčtovaných odměn, sjednocuje základní pravidla pro distribuci odměn za některé typy uţití. - 89 -


Vytváří vzorové smlouvy o vzájemném zastupování práv, které mezi sebou uzavírají jednotlivé společnosti atd. - prosazování společných zájmů svých členů u mezinárodních organizací a spolupráce s těmito organizacemi (např. WIPO, UNESCO) - současně se nemalou měrou podílí na prosazování autorských práv v zemích, kde není dostatečná právní úprava ve vztahu k autorským právům a nebo tato existuje, avšak vynucování práv je nedostatečné. Druhá organizace byla zaloţena v Paříţi roku 1929 pod názvem BIEM, Bureau International des societies gerant les droits dènregistrement et de reproduction mecanique, tedy Úřad pro registraci a práva k pořizování rozmnoţenin, který byl původně zaloţen za účelem udělování souhlasů k pořizování rozmnoţenin děl. Tato činnost však přešla v roce 1968 na národní kolektivní správce a BIEM se tak stal pouze zastřešující organizací sdruţující národní kolektivní správce práv autorských mechanických. V dnešní době sdruţuje 46 společností z 43 zemí. V roce 1990 byla zaloţena organizace pod názvem GESAC, Groupement Europeen des societes dàuteurs et compositeurs, se sídlem v Bruselu. GESAC byl zaloţen za účelem obhajoby společných zájmů evropských kolektivních správců u evropských institucí. Vyjma výše uvedených organizací ještě existují další sdruţující kolektivní správce pouze určitého druhu děl, jako například EVA, European Visual Arts, IFRRO, International federation of reproduction rights organization, a dále organizace sdruţující kolektivní správce pro práva výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů.

13.2.

PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE JEDNOTLIVÝCH OCHRANNÝCH SPOLEČNOSTÍ

Základem spolupráce jsou smlouvy o vzájemném zastupování práv autorských nebo práv s autorským právem souvisejících, které mezi s sebou uzavírají jednotlivé společnosti. Princip fungování smluv je následující: společnost A pověří společnost B, aby na území, ve kterém společnost B působí, spravovala, tzn., udělovala souhlasy k uţití, vybírala autorské odměny a zamezovala neoprávněnému uţití děl, uměleckých - 90 -


výkonů nebo zvukových či zvukově obrazových záznamů z repertoáru společnosti A. Naopak společnost B pověřuje společnost A k témuţ pro území společnosti A. Tyto smlouvy se vztahují na všechna díla či jiné předměty ochrany zpravidla jednoho druhu, které má konkrétní společnost ve svém repertoáru či správě. Reciproční smlouvy obsahují vyjma základního pověření další podmínky, za jakých mohou společnosti spravovat cizí díla či jiné předměty ochrany. Mezi tyto podmínky patří princip rovného zacházení ke všem nositelům práv, způsob výměny informací nezbytných pro výkon kolektivní správy práv, reţijní sráţka, kterou můţe daná společnost uplatňovat za správu repertoáru, a často i moţnost sráţet z vybraných autorských odměn určitou část na kulturní a sociální účely pověřené ochranné společnosti. Reciproční smlouvy se stejně tak jako kolektivní správa vůbec se týkají pouze autorských majetkových práv. Autorská majetková práva jinými slovy práva dílo, umělecký výkon nebo zvukový či zvukově obrazový záznam uţít zahrnují poměrně velké mnoţství typů práv. Tato však lze rozdělit na dvě základní kategorie: provozovací a mechanická práva. Provozovací práva zahrnují všechny typy uţití, při kterých dochází šíření děl veřejnosti, ale nikoliv k pořizování rozmnoţenin (např. koncerty, diskotéky, provozování vysílání ve veřejných prostorách, vysílání). Mechanická práva zahrnují všechny typy uţití, při kterých dochází k rozšiřování děl nebo

jiných

předmětů

ochrany mezi

veřejnost

tak,

ţe

jsou

poskytovány

rozmnoţeniny (prodej CD, DVD nosičů atd.) nebo je umoţněno veřejnosti, aby si rozmnoţeninu pořídila (stáhnutím skladby do počítače či mobilního telefonu). Toto základní členění práv respektují i reciproční smlouvy a v zásadě jsou vţdy uzavírány reciproční smlouvy zvlášť na mechanická a provozovací práva.

13.3.

FORMY PŘESHRANIČNÍ SPOLUPRÁCE

V současné době existují dvě základní varianty spolupráce mezi jednotlivými společnostmi, které jsou zakotveny v recipročních smlouvách. Tyto reciproční smlouvy se dělí na smlouvy kategorie A a B. Smlouvy typu A zahrnují nejen pověření ke správě autorských práv, tzn. k udělování souhlasů k uţití za svěřený repertoár a - 91 -


výběru autorských odměn, ale i následnou povinnost tyto odměny rozúčtovat na všechna díla či jiné předměty ochrany, která byla uţita, a zaslat pověřující společnosti odměny za její repertoár. Tato spolupráce klade velké nároky zejména na softwarové vybavení a dokumentační činnost kolektivních správců, přesto je v dnešní době tato forma spolupráce standardní zejména u kolektivních správců práv k hudebním dílům a pomalu se rozšiřuje i do vztahů kolektivních správců autorských práv k jiným druhům děl a dalším předmětům ochrany. Smlouvy typu B obsahují pouze pověření k výkonu správy, pokud jde o udělování souhlasů a výběr odměn, ale jiţ nezavazují pověřenou společnost k tomu, aby při distribuci odměn brala v potaz repertoár pověřující společnosti.

- 92 -


14.

NEJČASTĚJŠÍ

DOTAZY

MALÝCH

A

STŘEDNÍCH

PODNIKATELŮ

NA

KOLEKTIVNÍ SPRÁVU

1. Jaký je rozdíl mezi OSA a Intergram? OSA je kolektivním správcem pro autorská majetková práva k hudebním dílům s textem i bez textu a zastupuje při výkonu těchto práv skladatele, textaře a hudební nakladatele. Intergram je téţ kolektivním správcem avšak pro majetková práva výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů. 2. A co je Dilia? Dilia je stejně tak jako Intergram a OSA kolektivním správcem autorských majetkových práv avšak k dílům literárním, dramatickým, hudebně dramatickým, choreografickým, pantomimickým a vědeckým, zjednodušeně řečeno zastupuje všechny autory vyjma autorů děl hudebních a zhudebněných textů a autorů děl výtvarných. Dilia je dále i divadelní a literární agenturou. 3. Zastupují OSA a Intergram i zahraniční autory či výkonné umělce? Ano, zastupují a to na základě smluv o vzájemném zastupování uzavřených s obdobnými organizacemi působícími v zahraničí nebo přímo na základě zákona, pokud jde o právo povinně kolektivně spravované. 4. Co mám udělat, kdyţ chci pořádat ples, koncert, taneční zábavu, diskotéku? Ve všech případech zde zmíněných půjde o uţití hudebních děl ţivě či ze záznamu a v některých i o uţití zaznamenaných uměleckých výkonů a zvukových či zvukově obrazových záznamů (videoklipy). Tudíţ je potřeba získat k uţití předmětů ochrany oprávnění (souhlas). Tento se získává uzavřením licenční smlouvy s příslušným kolektivním správcem. V případě ţivých hudebních produkcí se můţe stát, ţe nebudou uţita díla z repertoáru OSA, přesto však je potřeba nejpozději deset dnů předem nahlásit hudební produkci a její program spolu s uvedením názvů skladeb a jmen autorů na OSA. 5. Mohu na diskotéce nebo i jinde při veřejné hudební produkci hrát z MP3 ? Můţete, za předpokladu, ţe skladby v MP3 formátu jsou rozmnoţeninami oprávněně pořízenými. Jinými slovy: nejedná se o nelegální kopie.

- 93 -


6. Mám nahlásit pořádání akce, pokud jde výtěţek na charitu? Musím v tomto případě platit autorské odměny? Ano, skutečnost, ţe výtěţek z akce jde na charitativní účely neznamená, ţe není potřeba získat souhlas k uţití a zaplatit odměnu. OSA však v těchto případech často poskytuje souhlas za sníţenou autorskou odměnu či zcela zdarma. 7. Pokud v mé provozovně běţí TV pouze na sportovní přenosy, musím platit autorskou odměnu? Ano, i při sportovních přenosech je ve vysílání uţívána hudba a ostatní autorská díla, umělecké výkony, zvukové či zvukově obrazové záznamy. 8. Chceme vydat CD. Jak máme postupovat, abychom měli všechno právně ošetřeno? Kolik se za to platí? Je potřeba získat souhlasy všech majitelů práv k dílům či jiným předmětům ochrany, která budou uţita. Jedná se o tyto osoby: autoři hudby a zhudebněných textů, výkonní umělci, případně výrobce zvukového záznamu. Souhlas k uţití hudby a textu poskytuje nejčastěji OSA, který zastupuje autory hudby a textu při výkonu tohoto práva. Prvním krokem k získání souhlasu je zaslání seznamu skladeb spolu s uvedením jmen autorů, následně je potřeba uzavřít příslušnou smlouvu a poté zaplatit autorskou odměnu. Ta je stanovena jako 9,009% z první prodejní ceny. Souhlasy výkonných umělců se získávají přímo od výkonných umělců. Pokud budete pouţívat záznam, který jiţ někdo vydal, je potřeba si od výrobce záznamu získat téţ souhlas k uţití.

- 94 -


15.

PRAKTICKÁ PRAVIDLA PRO CHOVÁNÍ A JEDNÁNÍ ČESKÝCH PODNIKATELŮ VE VZTAHU KE KOLEKTIVNÍ SPRÁVĚ

15.1.

VZORY VYBRANÝCH SMLUV POUŢÍVANÝCH KOLEKTIVNÍMI SPRÁVCI

Zde byla vybrány jen dva vzory smluv pouţívaných DILIA. Jednotliví kolektivní správci však na svých internetových stránkách (viz dále, bod 17.3) mají mnoho různých typů smluv, které pouţívají a uţivatelé by je vţdy měli stáhnout a pouţívat. Hromadná smlouva DILIA pro uţití kabelovým přenosem televizního vysílání

DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura občanské sdruţení se sídlem Krátkého 1, 190 03 Praha 9 jednající doc. JUDr. Jiřím Srstkou, ředitelem registrované Ministerstvem vnitra dne 13. 9. 1996 č.j. II/s-OS/1-30655/96-R bank. spojení: Ţivnostenská banka a.s., č.ú. 1120113004/0400 IČ: 65401875 DIČ: CZ 65401875 /dále jen „DILIA,/ a subjekt

_________________________

se sídlem

____________________________

jednající

____________________________

bank. spojení: ____________________________ IČ:

____________________________

DIČ:

____________________________

/dále jen, Provozovatel kabelového přenosu“ nebo „PKP“/ uzavírají podle § 101 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen autorský zákon)

- 95 -


tuto hromadnou smlouvu o uţití autorských děl kabelovým přenosem televizního vysílání (dále jen ,,smlouva“) I. Úvodní ustanovení DILIA je na základě rozhodnutí Ministerstva kultury České republiky č.j. 380/1/2001 ze dne 5.11.2001, rozhodnutí č.j. 6860/2003 ze dne 6.5.2003, rozhodnutí č.j. 7641/2005 ze dne 26.5.2005, rozhodnutí č.j. 380/2001 ze dne 3.6.2005 a rozhodnutí č.j. 5361/1/2005 ze dne 30.12.2005 oprávněna k výkonu kolektivní správy autorských práv a práv souvisejících s právy autorskými. Na základě výše uvedených oprávnění je DILIA oprávněna k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorů a jiných nositelů práv podle § 95 autorského zákona k

dílům

literárním,

pantomimickým

dramatickým,

hudebně

dramatickým,

choreografickým,

a audiovizuálním pro oblast uţití kabelovým přenosem dle

ustanovení § 96 odst. 1 písm. c). Provozovatel kabelového přenosu provozuje prostřednictvím kabelové sítě nebo mikrovlnného systému na základě registrace u Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání současný, úplný a nezměněný přenos televizního vysílání jiného vysílatele. DILIA touto smlouvou uděluje v čl. III odstavci 1 PKP pouze oprávnění k uţití autorských děl kabelovým přenosem televizního vysílání jiných vysílatelů ve smyslu § 22 odstavec 2 autorského zákona. II. Vymezení základních pojmů pro účely této smlouvy 1. Zastupovanými nositeli práv se pro účely této smlouvy rozumí autoři a jiní nositelé práv k dílům literárním, dramatickým, hudebně dramatickým, choreografickým, pantomimickým a audiovizuálním. Zahraniční autoři a nositelé práv k dílům dle věty první tohoto odstavce jsou za účelem výkonu práva na uţití díla kabelovým přenosem zastoupeni DILIA ze zákona. - 96 -


DILIA je pověřena výkonem práva na uţití díla kabelovým přenosem zahraničních autorů a jiných nositelů práv na našem území, a to na základě recipročních smluv uzavřených mezi DILIA a zahraničními autorskými organizacemi. 2. Kabelovým přenosem vysílání se pro účely této smlouvy rozumí zpřístupňování autorských děl současným, úplným a nezměněným přenosem televizního vysílání jiných vysílatelů, a to prostřednictvím kabelových rozvodů v rozsahu vybudované sítě provozované PKP v souladu se zákonem č. 231/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 3. Přípojkou se pro účely této smlouvy rozumí zásuvka kabelového rozvodu, na jejímţ uţívání se PKP dohodl s uţivatelem. III. Předmět a rozsah smlouvy 1. DILIA uděluje PKP oprávnění k uţití autorských děl zastupovaných nositelů práv uvedených v čl. II. odst. 1. této smlouvy kabelovým přenosem televizního vysílání v následujícím rozsahu: a) místní rozsah: Česká republika, b) časový rozsah: doba účinnosti smlouvy. 2. PKP je povinen odvést DILIA autorskou odměnu za udělení oprávnění k uţití autorských děl řádně a včas v souladu s touto smlouvou. 3. DILIA je povinna autorskou odměnu řádně a včas přijmout a rozúčtovat ji zastupovaným nositelům práv v souladu s autorským zákonem a rozúčtovacím řádem DILIA. IV. Autorská odměna a platební podmínky 1. PKP se zavazuje za udělení oprávnění podle čl. III. odstavec 1 smlouvy k uţití autorských děl zastupovaných nositelů práv uvedených v čl. II. odst. 1. této smlouvy, hradit autorskou odměnu ve výši............................Kč,- za jednu přípojku / kalendářní měsíc. Takto stanovená odměna bude navýšena o DPH v procentní výši dle příslušného právního předpisu - 97 -


2. Autorská odměna za daný kalendářní rok bude vypočítána vţdy na kaţdé kalendářní pololetí zvlášť. Pro stanovení pololetní autorské odměny se bude vycházet z počtu aktivních přípojek k 30. 6. za první kalendářní pololetí, 31. 12. za druhé kalendářní pololetí. 3. Autorská odměna podle odst. 1 a 2 tohoto článku je splatná zpětně dvakrát ročně na základě daňového dokladu vystaveného DILIA. Daňový doklad zašle DILIA do 15 dnů poté, co obdrţí hlášení od PKP dle čl. V. této Smlouvy. 4. Pokud DILIA neobdrţí hlášení podle čl. V této smlouvy, zašle daňový doklad do 15 dnů poté, co měla toto hlášení obdrţet, přičemţ při výpočtu autorské odměny bude vycházet z toho, ţe průměrný počet přípojek provozovaných v příslušném pololetí, za které je daňový doklad vystaven, byl oproti předcházejícímu pololetí vyšší o 20 %. Tím není dotčena informační povinnost podle čl. V této smlouvy. 5. Bude-li počet přípojek ve skutečnosti za příslušné období vyšší neţ počet fakturovaný podle odst. 4 tohoto článku, zavazuje se PKP uhradit odpovídající rozdíl. Na tento rozdíl mu bude vystaven daňový doklad obdobně podle odst. 3 tohoto článku. 6. Daňový doklad bude zaslán na adresu PKP uvedenou v záhlaví, bude mít splatnost 14 dnů ode dne jeho vystavení. 7. Výše autorské odměny podle odst. 1 tohoto článku se bude měnit dle oficiální míry inflace vyhlašované ČSÚ vţdy k 31.12. roku předchozího. V. Informační povinnost 1. PKP se zavazuje dvakrát ročně písemně sdělit DILIA na adresu DILIA uvedenou v záhlaví smlouvy počet aktivních přípojek v příslušném pololetí, a to vţdy nejpozději do 15. 7. za období prvního kalendářního pololetí a nejpozději do 15.1. za období druhého kalendářního pololetí. VI. Kontrola, povinnost umoţnění kontroly, důvěrnost informací 1. DILIA má dle ustanovení § 100 odst. 4 autorského zákona právo kontroly řádného a včasného plnění této smlouvy. - 98 -


2. PKP nesmí bez váţných důvodů poskytnutí informací (např. účetní a jiné doklady) vztahujících se k platbě autorské odměny podle této smlouvy (zejména počet přípojek) odmítnout a je povinen umoţnit DILIA, popř. jí pověřené osobě kontrolu souladu faktického stavu s informacemi poskytnutými DILIA v souladu s článkem IV. této smlouvy na základě předchozí písemné ţádosti DILIA a v předem dohodnutém termínu. 3. DILIA se zavazuje, ţe informace zjištěné při kontrolní činnosti nepouţije k jinému účelu, neţ pro účely výkonu kolektivní správy. VII. Porušení smlouvy 1. V případě, ţe PKP neodvede DILIA autorskou odměnu řádně a včas, nebo odvede-li autorskou odměnu niţší neţ DILIA přísluší, je povinen PKP uhradit DILIA kromě jistiny i smluvní pokutu ve výši 0,05% denně z dluţné částky. 2. V případě závaţného porušení závazků z této smlouvy ze strany PKP, zejména v případě prodlení s placením odměny podle čl. IV nebo plnění informační povinnosti podle čl. V této smlouvy, můţe DILIA smlouvu písemně vypovědět s měsíční výpovědní lhůtou, pokud PKP nesjedná nápravu v dodatečné třicetidenní lhůtě za tím účelem stanovené DILIA. Výpovědní lhůta počíná běţet prvním dnem kalendářního měsíce, následujícího po měsíci, v němţ byla výpověď doručena PKP. Povinnost PKP vyrovnat dluţné odměny tím není dotčena. 3. Okamţikem účinnosti výpovědi smlouvy podle předchozího odstavce není PKP nadále oprávněn k uţití autorských děl zastupovaných nositelů práv podle čl. III odst. 1 této smlouvy. VIII. Přerušení vysílání Dočasné

přerušení

provozování

kabelového

přenosu

televizního

vysílání

neopravňuje PKP k vypovězení této smlouvy a nemá ţádný vliv na celkovou výši autorských odměn sjednaných touto smlouvou. Při prokázaném dočasném přerušení provozování kabelového přenosu televizního vysílání PKP delším neţ jeden kalendářní měsíc se sníţí celková částka autorských odměn o poměrnou část za

- 99 -


dobu, kdy bylo uţívání autorských děl způsobem podle čl. III. odstavec 1 prokazatelně přerušeno. IX. Předešlé období do dne podpisu smlouvy oběma smluvními stranami 1. PKP je povinen učinit obdobně, jak je stanoveno v předchozích ustanoveních smlouvy, zejména předloţit co nejdříve po účinnosti této smlouvy DILIA pro předešlé období (popř. jeho část) informace uvedené v čl. V a odvést DILIA autorskou odměnu za předešlé období ve lhůtě splatnosti uvedené na daňovém dokladu vystaveném DILIA, a to za podmínky, ţe PKP v tomto období (popř. jeho části) zpřístupňoval díla podle čl III odst. 1 kabelovým přenosem televizního vysílání ve smyslu § 22 odst. 2 autorského zákona. 2. Smluvní strany potvrzují, ţe řádným a včasným splněním povinnosti podle odst. 1 nemají vůči sobě ţádné další nároky z titulu uţití díla v předešlém období (popř. jeho části) způsoby a v místním rozsahu dle čl. III této smlouvy. 3. V případě porušení povinnosti podle odst. 1 PKP, můţe DILIA postupovat, jak je uvedeno v článku VII. této smlouvy. X. Přechodná a závěrečná ustanovení 1. Smlouva nabývá platnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami a účinnosti dnem _________________. Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Zaniká v okamţiku účinnosti relevantní změny právní úpravy, dále okamţikem, kdy bude DILIA odebráno oprávnění k výkonu kolektivní správy, popř. kdy DILIA bez právního nástupnictví zanikne. Smlouva zaniká také okamţikem zániku PKP. Ke dni zániku smlouvy musí být veškeré pohledávky ze smlouvy plynoucí mezi oběma stranami vyrovnány. 2. Smluvní strany mohou smlouvu písemně vypovědět s tříměsíční výpovědní lhůtou, která počíná běţet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němţ byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Okamţikem účinnosti výpovědi smlouvy není PKP nadále oprávněn k uţití autorských děl zastupovaných nositelů práv, ke kterému by byl PKP jinak z této smlouvy uzavřené s DILIA oprávněn. - 100 -


3. Ukončí-li PKP uţívání děl zastupovaných nositelů práv v průběhu běţného kalendářního roku, je oprávněn po uspokojení veškerých závazků, které má vůči DILIA, smlouvu vypovědět bez výpovědní lhůty. Výpověď musí být učiněna doporučeným dopisem a její účinky nastanou dnem ukončení uţití děl kabelovým přenosem televizního vysílání. Odměna bude v takovém případě stanovena poměrně podle délky uţití děl v běţném kalendářním roce. Okamţikem účinnosti výpovědi

smlouvy není

PKP nadále

oprávněn

k uţití

autorských

děl

zastupovaných nositelů práv, ke kterému by byl jinak z této smlouvy uzavřené s DILIA oprávněn. 4. Otázky touto smlouvou neupravené se řídí právním řádem České republiky, zejména autorským zákonem a občanským zákoníkem. 5. Změny a doplňky k této smlouvě musí být uzavírány v písemné formě a posloupně číslovány. 6. Práva a povinnosti z této smlouvy přecházejí na právní nástupce smluvních stran. 7. DILIA je povinna všechny informace o skutečnostech, jeţ mohou být povaţovány za obchodní tajemství a o kterých se dozví při výkonu činnosti podle této smlouvy, zachovávat v tajnosti a to bez časového omezení. Veškeré výkazy a jiná sdělení a podklady, jeţ si obě strany podle smlouvy navzájem vymění, jsou důvěrnými zprávami určenými výlučně pro interní potřebu PKP a DILIA. Tato povinnost mlčenlivosti se vztahuje i na externí pracovníky spolupracující s DILIA a to bez časového omezení. 8. Smluvní strany si vzájemně bez zbytečného odkladu oznámí veškeré podstatné změny dotýkající se této smlouvy (např. změnu statutárního orgánu, právní formy, sídla, změny registrace apod.). 9. Smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech, z nichţ kaţdá smluvní strana obdrţí po jednom. V Praze dne __________________

V_________ dne _____________

za DILIA

za PKP

doc. JUDr. Jiří Srstka, ředitel

- 101 -


Smlouva DILIA o způsobu placení náhradních autorských odměn v souvislosti s rozmnoţováním děl pro osobní potřebu a příloha k ní

Smlouva o způsobu placení autorských odměn

v souvislosti s rozmnoţováním děl pro osobní potřebu uzavřená podle ust. § 100 odst. 1 písm. h) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen ,,autorský zákon“)

Číslo smlouvy (vyplní DILIA): Smluvní strany: DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdruţení, se sídlem Krátkého l, 190 03 Praha 9 IČ: 65401875, DIČ : CZ65401875, jehoţ jménem jedná: doc. JUDr. Jiří Srstka, ředitel, bankovní spojení: Ţivnostenská banka, č.ú. 1120113004/0400 (dále jen „DILIA“)

a

firma / jméno / název: sídlo / místo

č.p.

ulice:

podnikání: IČ: DIČ: bankovní spojení:

- 102 -

obec:

PSČ:


kontakty:

tel.:

fax:

e-mail:

jednající osoba: (dále jen ,,Poskytovatel“) I. Úvodní ustanovení 1. DILIA je kolektivním správcem autorských práv ve smyslu ust. § 95 a násl. autorského zákona. DILIA je oprávněna k výkonu kolektivní správy práva na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním díla pro osobní potřebu podle ust. § 25 odst. 1 písm. a), § 87 a § 96 odst. 1 a) bod 4. autorského zákona na základě rozhodnutí Ministerstva kultury ČR č.j. 7641/2005 ze dne 26. 5. 2005 a č.j. 380/2001 ze dne 3. 6. 2005. Dle těchto rozhodnutí Ministerstva kultury ČR je DILIA příslušným kolektivním správcem oprávněným k výběru odměn pro všechny nositele práv, jimţ předmětné právo na odměnu ze zákona náleţí. Předmětné právo na odměnu je právem povinně kolektivně spravovaným podle ust. § 96 autorského zákona, nositelé práv tedy nemohou toto právo vykonávat individuálně, nýbrţ pouze prostřednictvím kolektivního správce. 2. Poskytovatel je dle ust. § 25 odst. 2 písm. e) autorského zákona poskytovatelem rozmnoţovacích sluţeb za úplatu, tj. osobou povinnou platit příslušnému kolektivnímu správci odměnu v souvislosti s rozmnoţováním díla pro osobní potřebu podle ust. § 25 odst. 1 písm. a), § 87 a § 96 odst. 1 a) bod 4. autorského zákona. 3. Poskytovatel je povinen dle ust. § 30a ve spojení s § 25 autorského zákona platit odměnu, zhotoví-li tiskovou rozmnoţeninu díla na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky a) na objednávku pro osobní potřebu fyzické osoby; b) na objednávku pro vlastní vnitřní potřebu právnické osoby. 4. Ustanovení předchozího odstavce se pouţije i na případ, zpřístupní-li Poskytovatel za úplatu přístroj k zhotovování tiskových rozmnoţenin pro osobní potřebu fyzických osob nebo pro vlastní vnitřní potřebu právnických osob.

- 103 -


5. Poskytovatel

není

podle

této

smlouvy

oprávněn

zhotovit

tiskovou

rozmnoţeninu díla v případě, ţe se jedná o vydaný notový záznam díla hudebního nebo hudebně dramatického. 6. Vzhledem k praktické nemoţnosti poskytovatele kontrolovat a posuzovat zda je zhotovovaná tisková rozmnoţenina rozmnoţeninou autorského díla či nikoliv, zakotvuje § 25 odst. 5 autorského zákona v souvislosti s bodem 7 jeho přílohy paušálně pravděpodobný počet takových rozmnoţenin autorských děl a to v závislosti na typu prostor poskytovatele. 7. V závislosti na typu prostor, ve kterých poskytovatel svoji činnost provozuje, se výše odměny vypočítá ze 70 % (typ A), resp. 20 % (typ B) všech úplatně zhotovených rozmnoţenin za rozhodné období. Typy prostor, ve kterých poskytovatel provozuje rozmnoţovací sluţby se rozlišují na: A. prostory knihoven, muzeí, galerií, školských a vzdělávacích zařízení B. prostory archivů, státních úřadů, úřadů územních samosprávných celků a prostory jiných poskytovatelů rozmnoţovacích sluţeb (tj. všechny ostatní prostory) 8. Z důvodu uvedeného v předchozím odstavci je nutné, aby poskytovatel podával informace o skutečnostech rozhodných pro výši odměn za kaţdou provozovnu zvlášť. Seznam provozoven poskytovatele s označením jejich typu podle předchozího odstavce je přílohou č. 1 této smlouvy a je její nedílnou součástí.

II. Předmět smlouvy 1. Smluvní strany touto smlouvou sjednávají způsob placení odměny podle ust. § 25 odst. 1 písm. a), § 87 a § 96 odst. 1 a) bod 4. a 100 odst. 1 písm. h) bodu 4 autorského zákona (dále jen „Odměna“). 2. Poskytovatel se zavazuje řádně a včas předkládat DILIA informace o skutečnostech rozhodných pro výši Odměny a platit Odměnu za podmínek dále stanovených touto smlouvou. DILIA se zavazuje Odměnu rozúčtovat mezi oprávněné nositele autorských práv, jimţ Odměna ze zákona náleţí.

III. - 104 -


Výše Odměny

1. Odměna dle ust. § 25 odst. 5 autorského zákona přísluší v závislosti na pravděpodobném počtu zhotovených tiskových rozmnoţenin děl podle ust. § 30a autorského zákona, tj. tiskových rozmnoţenin děl na papír nebo podobný podklad fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky (s výjimkou případu, kdy jde o vydaný notový záznam díla hudebního nebo hudebně dramatického), zhotovených na objednávku pro osobní potřebu fyzické osoby nebo na objednávku pro vlastní vnitřní potřebu právnické osoby. 2. Výše odměny je stanovena Přílohou k autorskému zákonu – Sazebníkem odměn následujícím způsobem: a) dle čl. 6. Sazebníku odměn činí Odměna za černobílou tiskovou rozmnoţeninu díla 0,20 Kč za stránku a za barevnou tiskovou rozmnoţeninu díla 0,40 Kč za stránku; b) dle čl. 7 Sazebníku odměn je stanoven pravděpodobný počet tiskových rozmnoţenin děl takto: i. 70% z celkového počtu zhotovených tiskových rozmnoţenin v případě poskytování rozmnoţovacích sluţeb v prostorách uvedených shora pod písm. A. (v prostorách knihoven, muzeí, galerií, školských a vzdělávacích zařízení); ii. 20% z celkového počtu zhotovených tiskových rozmnoţenin v případě poskytování rozmnoţovacích sluţeb v prostorách uvedených shora pod písm. B. (tj. v prostorách archivů, státních úřadů, úřadů územních samosprávných celků a v prostorách jiných poskytovatelů rozmnoţovacích sluţeb). 3. Celková výše Odměny za provozovnu je tedy stanovena takto: celkový počet zhotovených černobílých rozmnoţenin x 0,20 x % pravděpodobného počtu rozmnoţenin děl podle typu provozovny + celkový počet zhotovených barevných rozmnoţenin x 0,40 x % pravděpodobného počtu rozmnoţenin děl podle typu provozovny. IV.

- 105 -


Poskytování informací o skutečnostech rozhodných pro výši odměn a odvádění odměn 1. Poskytovatel je povinen předkládat DILIA vţdy jednou ročně do 31.1. následujícího kalendářního roku informace o skutečnostech rozhodných pro výši Odměny za období uplynulého kalendářního roku, a to prostřednictvím formuláře na www.dilia.cz nebo tiskového formuláře, který DILIA zašle poskytovateli na jeho ţádost poštou.. 2. Poskytovatel je povinen předkládat DILIA informace dle odst. 1 za kaţdou provozovnu zvlášť. Informace dle odst. 1 musí obsahovat údaj o celkovém počtu černobílých tiskových rozmnoţenin a o celkovém počtu barevných tiskových rozmnoţenin zhotovených poskytovatelem rozmnoţovacích sluţeb v jednotlivých provozovnách za období uplynulého kalendářního roku a další údaje poţadované ve formuláři hlášení. 3. Na základě informací dle odst. 1 a 2 vystaví DILIA daňový doklad obsahující vyúčtování Odměny. Daňový doklad bude mít splatnost 14 dní ode dne jeho vystavení Poskytovateli a k celkové částce Odměny bude připočteno DPH v zákonné výši. 4. Poskytovatel je povinen odvést DILIA Odměnu jednou ročně na základě daňového dokladu vystaveného ze strany DILIA dle odst. 3. 5. V případě prodlení Poskytovatele s platbou Odměny smluvní strany sjednávají smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dluţné částky za kaţdý den prodlení. V případě prodlení Poskytovatele s poskytnutím informací dle odst. 1 a 2 smluvní strany sjednávají smluvní pokutu ve výši 50,- Kč za kaţdý den prodlení. Tato smluvní pokuta se uplatní, pokud Poskytovatel nesplní svou povinnost dle odst. 1 a 2 ani v dodatečné lhůtě 14ti dnů od doručení výzvy k plnění ze strany DILIA. V. Další práva a povinnosti smluvních stran 1. Poskytovatel je povinen umoţnit DILIA řádný výkon kolektivní správy a bez váţných důvodů DILIA neodmítnout poskytnutí k tomu potřebných informací. DILIA je v souladu s § 100 odst. 3 autorského zákona oprávněna kontrolovat řádné a včasné plnění této smlouvy, zejména je oprávněna provést kontrolu - 106 -


účetní a jiné dokumentace Poskytovatele za účelem ověření správnosti poskytnutých informací o skutečnostech rozhodných pro výši Odměny nebo za účelem zjištění těchto informací, je-li Poskytovatel v prodlení s jejich poskytnutím. Poskytovatel je povinen DILIA takovou kontrolní činnost umoţnit. Poskytovatel je povinen uhradit DILIA náklady na provedení takové kontroly, bude-li při kontrole zjištěna nesprávnost informací poskytnutých Poskytovatelem nebo bude-li DILIA nucena tyto informace zjistit při takové kontrole z důvodu prodlení Poskytovatele. DILIA nesmí informace zjištěné při kontrolní činnosti vyuţít k jinému účelu neţ k výkonu kolektivní správy. 2. DILIA se zavazuje rozúčtovat Odměnu mezi oprávněné nositele práv, jimţ nárok na Odměnu vzniká, a to v souladu s ustanoveními autorského zákona a v souladu s platným Rozúčtovacím řádem DILIA. VI. Přechodná ustanovení 1. Tato smlouva nahrazuje všechny předchozí smlouvy a dohody uzavřené mezi smluvními stranami, jejichţ předmětem bylo sjednání způsobu placení Odměny, a to s účinností ode dne 1. 7. 2006. Veškeré závazky z těchto smluv musí být řádně vyrovnány nejpozději k 31. 1. 2007. 2. Vzhledem ke skutečnosti, ţe novela autorského zákona, zák. č. 216/2006 Sb. (dále jen „novela“), nabyla účinnosti dnem 22. 5. 2006, Poskytovatel se zavazuje poskytnout DILIA informace o skutečnostech rozhodných pro výši Odměny za 1. pololetí 2006 do data nabytí účinnosti autorského zákona na zvláštním formuláři „Informace o skutečnostech rozhodných pro výši náhradní odměny za 1. pololetí 2006“, a to v souladu s úpravou podle znění autorského zákona před novelou. 3. Poskytovatel se zavazuje poskytnout informace o skutečnostech rozhodných pro výši Odměny za 1. pololetí 2006 podle předchozího odstavce nejpozději společně s řádným poskytnutím informací o skutečnostech rozhodných pro výši Odměny za 2. pololetí 2006 dle následujícího odstavce. 4. Informace o skutečnostech rozhodných pro výši Odměny za 2. pololetí 2006 se poskytovatel

zavazuje

poskytnout

na

zvláštním

formuláři

„Informace

o

skutečnostech rozhodných pro výši náhradní odměny za 2. pololetí 2006“, a to - 107 -


v souladu se zněním autorského zákona po novele. Tyto informace se poskytovatel zavazuje poskytnout nejpozději do 31. 1. 2007. 5. „Informace o skutečnostech rozhodných pro výši náhradní odměny za 1. pololetí 2006“ a „Informace o skutečnostech rozhodných pro výši náhradní odměny za 2. pololetí 2006“ lze vyplnit prostřednictvím formuláře na www.dilia.cz nebo pomocí tiskového formuláře, který DILIA zašle Poskytovateli na jeho ţádost poštou. 6. Na podkladě informací poskytnutých poskytovatelem podle odst. 2 aţ 5 tohoto článku vystaví DILIA daňový doklad souhrnně za obě pololetí roku 2006. Ustanovení článku IV. této smlouvy se pouţije obdobně. VII. Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem 1. 7. 2006 a uzavírá se na dobu neurčitou. 2. Tato smlouva zaniká v následujících případech: a) v případě, ţe DILIA ztratí oprávnění k výkonu kolektivní správy práva na Odměnu; b) v případě, ţe Poskytovatel přestane být osobou povinnou platit Odměny dle podmínek stanovených příslušnými ustanoveními autorského zákona; Poskytovatel je však v těchto případech povinen poskytnout DILIA informace o skutečnostech rozhodných pro výši Odměny za období do dne, kdy nastala událost rozhodná pro zánik smlouvy dle písm. a) a b), a to do 30ti dnů ode dne, kdy tato událost nastala. DILIA je oprávněna vystavit na tuto částku Poskytovateli daňový doklad obdobně dle čl. IV této smlouvy. Smlouva zaniká dnem zaplacení této Odměny na účet DILIA. 3. Změny a doplňky k této smlouvě musí být uzavírány písemnou formou číslovaných dodatků. 4. Podpisem této smlouvy Poskytovatel stvrzuje, ţe souhlasí se zpracováním poskytnutých údajů pro účely výkonu kolektivní správy. 5. Smlouva je sepsána ve dvou vyhotoveních, z nichţ kaţdá ze stran obdrţí po jednom výtisku.

- 108 -


V Praze dne ______________

V __________ dne ______________

________________________

________________________

za DILIA

Poskytovatel

doc. JUDr. Jiří Srstka, ředitel

- 109 -


Příloha č. 1 – Seznam provozoven poskytovatele

I poskytovatel, který poskytuje rozmnoţovací sluţby pouze na adrese svého sídla/místa podnikání uvede údaje poţadované v této příloze. Poskytovatelé, kteří provozují více provozoven, uvedou vţdy na prvním místě provozovnu v sídle/místě podnikání poskytovatele. Důvodem je nutnost určení typu prostor pro výpočet odměny.

Název provozovny: adresa:

ulice:

č.p.

PSČ:

obec:

bankovní spojení: kontakty:

tel.:

fax:

email:

jednající osoba: typ prostor*:

A

B

fakturační místo**:

ANO

NE

Název provozovny: adresa:

ulice:

č.p.

PSČ:

obec:

bankovní spojení: kontakty:

tel.:

fax:

email:

jednající osoba: typ prostor*:

A

B

fakturační místo**:

ANO

NE

- 110 -


* Zakrouţkujte typ prostor: A. prostory knihoven, muzeí, galerií, školských a vzdělávacích zařízení B. prostory archivů, státních úřadů, úřadů územních samosprávných celků a prostory jiných poskytovatelů rozmnoţovacích sluţeb ** Zakrouţkujte ANO v případě, ţe poţadujete vystavení daňového dokladu na příslušnou provozovnu. V opačném případě bude daňový doklad vystaven na Poskytovatele.

- 111 -


16.

LITERATURA A PRÁVNÍ PRAMENY

16.1.

KOMENTÁŘE K AUTORSKÉMU ZÁKONU:

- Kříţ, J.–Holcová, I.–Kordač, J.–Křesťanová, V.: Autorský zákon a předpisy souvisící – komentář. Linde, Praha 2001 či novější vydání - Chaloupková, H. – Svobodová, H. – Holý, P.: Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a předpisy sousedící – komentář. C.H.BECK, Praha 2001 16.2.

UČEBNICE K AUTORSKÉMU PRÁVU

- Boháček, M. – Jakl, L.: Právo duševního vlastnictví, VŠE, Praha 2002 - Knap, K.-Opltová, M.-Kříţ, J.-Růţička, M.: Práva k nehmotným statkům, CODEX, Praha 1994 (nevztahuje se k současnému autorskému zákonu) - Telec, I.: Tvůrčí práva duševního vlastnictví, Doplněk, Brno 1994 (nevztahuje se k současnému autorskému zákonu) - Boháček, M. a kol: Právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví. VŠE, Praha 1994 (nevztahuje se k současnému autorskému zákonu) 16.3.

PUBLIKACE KE KOLEKTIVNÍ SPRÁVĚ

- Popelková, V. :Ochrana práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů, Grada, Praha 1998 (nevztahuje se k současnému autorskému zákonu) - Hartmanová, D.: Kolektivní správa autorských práv. Linde. Praha 2000 16.4.

PUBLIKACE K AUTORSKÉMU PRÁVU OBECNĚ

- Dobřichovský, T.: Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví (evropské právo, TRIPS, WIPO). Linde, Praha 2004 - Čermák, J.: Internet a autorské právo. 2. vyd. Linde, Praha 2001 (1.vyd.), 2003 (2.vyd.) - Kříţ, J.: Ochrana autorských práv v informační společnosti. Linde, Praha 1999 (nevztahuje se k současnému autorskému zákonu) - Telec, I.: Přehled práva duševního vlastnictví – Lidskoprávní základy, Licenční smlouva. Doplněk Brno 2002 - Tichý-Arnold-Svoboda-Zemánek-Král: Evropské právo, C.H.Beck, Praha 1999 nebo novější vydání, kapitola 28.4-28.5, 26.9 - Šalomoun, M.: Ochrana názvů, postav a příběhů uměleckých děl. C.H.BECK, Praha 2003 - 112 -


- Boháček, M. a kol.: Aktuální otázky práva duševního vlastnictví, katedra práva VŠE, Praha 2005, články str. 1-228.; publikaci lze zapůjčit v knihovně VŠE v Praze 16.5.

PRAMENY PRÁVA:

- Listina základních práv a svobod - č. 2/1993 Sb., zkratka „Listina“ - obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění - občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění - autorský zákon č. 121/2000 Sb., „AZ“, úplné znění - prováděcí vyhláška Ministerstva kultury ČR č. 488/2006 Sb., kterou se stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoţenin, typy nenahraných nosičů záznamů a výše paušálních odměn a její novela č. 408/ 2008 Sb. - zákon č. 273/1993 Sb. o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl v platném znění – zákon o audiovizi - zákon o neperiodických publikacích č. 37/1995 Sb., v platném znění - zákon o periodických publikacích (tiskový zákon) č. 46/2000 Sb., v platném znění - knihovní zákon č. 257/2001 Sb., v platném znění - zákon č. 191/1999 Sb. o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví, v platném znění - trestní zákon – (§ 152) - zákon o oceňování majetku č. 151/1997 Sb. v platném znění (§ 17) a prováděcí vyhláška (§ 34) - Mezinárodní úmluva o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) č.191/1995 Sb., pouze příloha 1C - Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), str. 364-393 - další právní předpisy a mezinárodní úmluvy

- 113 -


17.

PŘÍLOHY

17.1.

KONTAKTNÍ ADRESY KOLEKTIVNÍCH SPRÁVCŮ

Občanské sdruţení DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura Krátkého 1, 190 03 Praha 9 tel.: 283 893 603 fax: 283 893 599 OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním Čs. armády 20, 160 56 Praha 6 tel.: 220 315 111 fax: 233 343 073 OSA, pobočka Ostrava Zahradní ul. 1282/10, 702 00 Ostrava – Mor. Ostrava tel.: 596 113 611 fax: 596 113 610 INTERGRAM – Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů Na Poříčí 27, 110 00 Praha 1 tel.: 222 325 520 (právní útvar) 224 819 072 (divize vysílání, veřejných produkcí a dalšího uţití) fax: 224 814 879 OOA-S, Ochranná organizace autorská – Sdruţení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové sloţky audiovizuálních děl Ţitná 1575 / 49 110 00 Praha 1 tel: 224 934 406 fax: 224 930 322 Občanské sdruţení GESTOR – ochranný svaz autorský Šítkova 1/233, 110 00 Praha 1 tel.: 224 934 819, 606 678 570 fax: 224 827 792

- 114 -


17.2.

PERIODIKA ZABÝVAJÍCÍ SE OBOREM

K oboru kolektivní správy ani k autorskému právu nevychází v ČR zvláštní periodikum jenom této problematice věnované periodikum, informace o něm je tedy moţno hledat v odborných právnických časopisech obecně zaměřených na aktuální otázky práva ČR, jako je zejména časopis: - Právník - Právní rozhledy - Soudní rozhledy - Bulletin advokacie - Průmyslové vlastnictví - Právní zpravodaj - Právní rádce - Trestní právo - Právo pro podnikání a zaměstnání - Jurisprudence - Elektronické právnické časopisy – JustCite (bibliografické informace ze zahraničních právnických časopisů), e-časopisy (ePrávo, iPrávník, Juristic, ITPrávo) aj. - Časopisy právnických fakult

17.3.

UŢITEČNÉ INTERNETOVÉ ADRESY

 www.dilia.cz  e-mail: [email protected]  www.osa.cz  e-mail: [email protected]  www.intergram.cz  e-mail: [email protected] (právní útvar)  [email protected] (divize vysílání, veřejných produkcí a dalšího uţití)  www.ooas.cz  e-mai: [email protected], [email protected]  www.gestor.cz

- 115 -


 www.duševnivlastnictvi.cz (systém informací k prosazování práv duševního vlastnictví)  www.europa.eu.int/comm/internal_market/en/intprop (v angličtině)  http://europa.eu.int/eur-lex/en/  www.copyright.gov  www.wipo.int  www.ifpi.org nebo www.ifpi.cz

- 116 -

Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA

Recommend Documents