Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA

Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele

OBOROVÁ PŘÍRUČKA pro ţivnost volnou – obor činnosti č. 15 část prodej a pronájem zvukových a zvukově-obrazových záznamů

VÝROBA, ROZMNOŢOVÁNÍ, DISTRIBUCE, PRODEJ, PRONÁJEM ZVUKOVÝCH A ZVUKOVĚ-OBRAZOVÝCH ZÁZNAMŮ A VÝROBA NENAHRANÝCH NOSIČŮ ÚDAJŮ A ZÁZNAMŮ

Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch.

Poslední aktualizace: září 2009 Aktualizaci provedl: ARDENT Brno, spol. s r. o.

MALOOBCHODNÍ PRODEJ A PRONÁJEM ZVUKOVÝCH A ZVUKOVĚ- OBRAZOVÝCH ZÁZNAMŮ A JEJICH NENAHRANÝCH NOSIČŮ

OBSAH 1. Vymezení oboru 2 1.1. Vymezení ţivnosti 2 1.2. Podmínky provozování volné ţivnosti 2 1.3. Věcná náplň ţivnosti 2 2. Věcná náplň ţivnosti, Vstup do podnikání a vybrané právní předpisy ČR všeobecné 4 2.1. Prodej zboţí v obchodě a jeho úprava v občanském zákoníku 4 2.2. Prodej zboţí a jeho úprava v obchodním zákoníku 14 2.3. Zákon o ochraně spotřebitele 20 2.4. Zákon o obalech 39 2.5. Odpady – zákon o odpadech 43 2.6. Problematika elektroodpadu 43 2.7. Oblast účetnictví 44 2.8. Daň z přidané hodnoty 45 2.9. Odborná kvalifikace a způsobilost 55 3. Vybrané právní předpisy ČR specifické pro obor 62 3.1. Ţivnostenský zákon 62 3.2. Aktualizace – nová ustanovní ţivnostenského zákona 65 3.3. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci 78 3.4. Autorskoprávní oblast 79 4. Praxe - Maloobchodní prodej a pronájem zvukových a zvukově-obrazových záznamů a jejich nenahraných nosičů 89 4.1. Strategie firmy 89 4.2. Volba úrovně obchodního podnikání 89 4.3. Segmentace zákazníků a marketingové aktivity 90 4.4. Podnikatelský plán a zdroje financování 91 4.5. Vývoj situace v oboru v evropském kontextu 102 5. Přílohy 106 5.1. Kontaktní adresy důleţitých subjektů pro obor 106 5.2. Přehled související legislativy 109

1


1.

VYMEZENÍ OBORU

1.1. VYMEZENÍ ŢIVNOSTI V souladu se změnami dle zákona č. 130/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1. července 2008 patří „maloobchodní prodej a pronájem zvukových a zvukově-obrazových záznamů a jejich nenahraných nosičů do skupiny ţivností volných“. Číslo oboru činnosti 15 – Výroba, rozmnoţování, distribuce, prodej, pronájem zvukových a zvukově-obrazových záznamů a výroba nenahraných nosičů údajů a záznamů. V současné době je celkem 80 oborů činností náleţejících do ţivnosti volné. Další podrobnosti týkající se věcné náplně této ţivnosti jsou uvedeny v následujících kapitolách. 1.2. PODMÍNKY PROVOZOVÁNÍ VOLNÉ ŢIVNOSTI Volné ţivnosti patří mezi ohlašovací ţivnosti, u kterých má subjekt (fyzická nebo právnická osoba), který splní stanovené podmínky nárok na získání ţivnostenského oprávnění. Postačuje zde splnění tzv. všeobecných podmínek. Těmi jsou: 

dosaţení věku 18 let,



způsobilost k právním úkonům,



bezúhonnost,



bezdluţnost

ve

vztahu

k finančnímu

úřadu

a institucím

sociálního

a zdravotního pojištění. V případě právnických osob musí tyto podmínky splňovat osoba, která bude odpovědným zástupcem ve smyslu ţivnostenského zákona. U těchto ţivností tedy není nutné splňovat pro získání ţivnostenského oprávnění ţádné kvalifikační předpoklady. 1.3. VĚCNÁ NÁPLŇ ŢIVNOSTI Obsahem této ţivnosti ohlašovací volné je výroba a rozmnoţování zvukových a zvukově obrazových záznamů, zejména činnosti spojené s pořizováním originálních fonogramů a záznamů audiovizuálních děl za účelem komerčního vyuţívání jejich 2


rozmnoţenin. Činnost vydavatelů zvukových záznamů a výrobců audiovizuálních děl a jiných filmů. Distribuce, prodej a pronájem zvukových a zvukově-obrazových záznamů, výroba nenahraných nosičů dat a zvukových a zvukově-obrazových záznamů, osobních magnetických karet a dalších nenahraných nosičů údajů. Obsahem činnosti není poskytování počítačového software a výroba papíru. Do této činnosti patří tedy i nákup zvukových a zvukově-obrazových záznamů a jejich nenahraných nosičů za účelem jejich dalšího prodeje přímému spotřebiteli a prodej tohoto zboţí přímému spotřebiteli, přičemţ podstatným znakem této činnosti je zejména skutečnost, ţe zboţí je prodáváno konečnému spotřebiteli nikoli podnikatelům k další podnikatelské činnosti. Spadá sem rovněţ pronájem (půjčování) tohoto zboţí. Činnost je zařazena mezi ţivnosti volné. ve smyslu nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých ţivností s účinností od 14. 8. 2008.

3


2.

VĚCNÁ

NÁPLŇ ŢIVNOSTI,

VSTUP

DO PODNIKÁNÍ A VYBRANÉ PRÁVNÍ

PŘEDPISY ČR - VŠEOBECNÉ

2.1. PRODEJ ZBOŢÍ V OBCHODĚ A JEHO ÚPRAVA V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU 

Prodej zboţí v obchodě je kupní smlouvou podle občanského zákoníku, právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem.



Vlastnické právo přechází převzetím zboţí, u samoobsluţného prodeje aţ jeho zaplacením.



Prodávající má informační povinnosti – seznámit kupujícího s pravidly uţívání zboţí (nejsou-li obecně známá), u prodeje věci se slevou z důvodu vad musí prodávající konkrétně o vadě informovat.



Rozpor s kupní smlouvou představují vady

i nenaplnění kupujícím

očekávaných či prodávajícím popisovaných uţitných vlastností. 

Za vady odpovídá prodávající v záruční lhůtě. Prodávající můţe poskytnout delší záruční lhůtu, neţ poţaduje zákon.



Reklamační lhůta je stanovena objektivně zpravidla shodně se záruční lhůtou, kupující má však povinnost reklamovat vady bez zbytečného odkladu ihned po zjištění vady.



U odstranitelných vad má kupující právo na včasné, řádné a bezplatné odstranění vad, u neodstranitelných vad má právo na výměnu věci nebo odstoupení od kupní smlouvy.



Vedle odpovědnosti za vady nese prodávající i odpovědnost za škodu, a to v případě, ţe se dopustil protiprávního jednání, které zapříčinilo škodu. Předpokládá se presumpce zavinění.



Zvláštním případem je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, kterou upravuje speciální zákon. Odpovědným je zde výrobce, chce-li se odpovědnosti zprostit, musí prokázat, ţe škodu nezavinil nebo jí nemohl zabránit.

Úvod Prodej zboţí v obchodě označuje podle občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění (dále OBČZ), kupní smlouvu, jejímţ předmětem je věc movitá, a 4


v níţ na straně prodávajícího vystupuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba) v rámci své podnikatelské činnosti (§ 612 OBČZ). Vedle obecné úpravy kupní smlouvy (§§ 588 - 600 OBČZ) se bude podle občanského zákoníku na prodej zboţí v obchodě vztahovat i úprava zvláštní (§§ 612 - § 627 OBČZ), která bude mít před obecnou úpravou přednost. S ohledem na vymezení prodeje v obchodě, jako vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem, bude se na něj v rámci občanského zákoníku vztahovat i úprava spotřebitelských smluv (§§ 52 – 57 OBČZ) a jejím prostřednictvím úprava obsaţená v dalších právních předpisech, zejména v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a v zákoně č. 477/2001 Sb., o obalech. Tradičním doplňkem zákonné úpravy prodeje zboţí v obchodě, především pokud se týká odpovědnosti za vady a vyřizování reklamací jsou reklamační řády. Jejich závaznost pro smluvní strany nevyplývá ze zákona. Proto, chce-li se prodávající na pravidla obsaţená v reklamačním řádu odvolávat, měl by při uzavírání kupní smlouvy spotřebitele výslovně a prokazatelně na ně upozornit a umoţnit mu se s reklamačním řádem seznámit. Reklamační řády, které především upravují „techniku“ reklamačního řízení, nesmí být v rozporu se zákonem, zejména nesmí omezovat práva kupujícího z titulu odpovědnosti za vady. I v případě, kdy spotřebitel výslovně vyjádří souhlas s reklamačním řádem, je nutné brát v úvahu ustanovení § 627 odst. 3 OBČZ, která jakákoli ujednání mezi prodávajícím a kupujícím uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vady prodané věci, jejichţ důsledkem by byl zánik nebo omezení těchto práv, prohlašuje za neplatná. Kupní smlouva Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupující se zavazuje tento předmět převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Kupní smlouvou přechází vlastnické právo k věci z prodávajícího na kupujícího. Vlastnické právo ke koupené věci přechází ze zákona na kupujícího převzetím věci. Výjimkou je samoobsluţný prodej, při kterém dochází k převodu vlastnického práva k vybrané věci aţ zaplacením její ceny. Do tohoto okamţiku má kupující právo vybranou věc vrátit. (§ 614 odst. 3 OBČZ).

5


Předmětem prodeje je zboţí, tzn. věci movité, které musí být ve smlouvě určeny buď jednotlivě, nebo druhově. Můţe jít jak o věci nové, tak věci pouţité, a za podmínek stanovených zákonem i o věci vadné (§ 618 OBČZ). Pouţitou věcí je třeba rozumět věc, která je kupujícím jako pouţitá, popř. opotřebovaná kupována. Za opotřebovanou však nelze povaţovat věc, kterou kupující zakoupil jako novou, uţíval (a tím opotřebil) a u níţ se při uţívání projevily vady (§ 619 odst. 3 OBČZ). Prodej můţe být uskutečněn jak přímo, kdy prodávající poskytuje kupujícímu zboţí, které má k dispozici, tak na objednávku (§ 613 OBČZ), kdy prodávající zboţí v dané době nemá, a je povinen je obstarat. Obstaráním zboţí je třeba rozumět zejména jeho nákup u výrobce či jiného prodávajícího, nikoli jeho vlastní výrobu. Dohodou můţe být stanoveno, ţe prodávající poskytne také další plnění, která se obvykle s prodejem věci neposkytují, např. její dárkové balení, vytvoření dárkového koše, dodání zboţí na dohodnuté místo apod. (§ 615 OBČZ). Informační povinnost prodávajícího K povinnostem prodávajícího, jejíţ plnění bude mít významný vliv na moţnost omezení či zproštění se odpovědnosti vůči kupujícímu je povinnost informační (§ 616 odst. 2 a § 617 OBČZ). V jejím rámci je prodávající povinen prodávanou věc před kupujícím překontrolovat nebo mu ji předvést. Při prodeji věcí, u kterých při uţívání musí být zachovávána zvláštní pravidla (návod, technické normy), musí být s nimi kupující seznámen. Výjimku představuje případ, kdy se jedná o pravidla obecně známá. Speciální informační povinnost zákon stanovuje pro případ prodeje věci se slevou, která je kupujícímu poskytována z důvodu vad, které ale nebrání uţívání věci k určenému účelu. Kupující musí být o vadnosti výrobku i konkrétní vadě informován, ledaţe by tyto skutečnosti byly zřejmé z povahy prodeje (§ 618 OBČZ). Toto ustanovení nelze pouţít na prodej se slevou, která je poskytována z důvodů např. výprodeje zboţí pro jeho sezónní charakter (vánoční kolekce, velikonoční cukroví).

6


Shoda prodávané věci s kupní smlouvou Novela občanského zákoníku zavádí, v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady, institut shody prodávané věci s kupní smlouvou. Shodou s kupní smlouvou se podle § 616 odst. 1 a 2 OBČZ rozumí, ţe prodávaná věc: a) je bez vad; b) má jakost a uţitné vlastnosti; 

smlouvou poţadované;



prodávajícím, výrobcem nebo jejich zástupcem popisované;



na základě prodávajícím prováděné reklamy očekávané;



popř. pro věc takového druhu obvyklé;

c) odpovídá poţadavkům právních předpisů; d) odpovídá co do mnoţství, míry a hmotnosti; e) odpovídá účelu, který prodávající pro pouţití věci uvádí, nebo který je pro danou věc obvyklý. Z uvedeného vyplývá, ţe pojem „shoda s kupní smlouvou“, resp. „rozpor s kupní smlouvou“ je širší, neţ pojem vadného plnění (vad věci). Proto za rozpor s kupní smlouvou je třeba povaţovat nejen „klasické“ vady (mnoţství, jakosti či provedení), ale i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných uţitných vlastností. Pro posouzení shody s kupní smlouvou není rozhodující, zda jde o vady (rozpory) zjevné nebo skryté. Nároky kupujícího z odpovědnosti za vady jsou závislé na tom, kdy se rozpor s kupní smlouvou projeví (§ 616 odst. 3 a 4 OBČZ). Není-li věc ve shodě s kupní smlouvou v okamţiku převzetí je prodávající povinen na ţádost kupujícího bez zbytečného odkladu: 

bezplatně věc vyměnit, nebo



bezplatně věc opravit,

a není-li takový postup moţný 

poskytnout přiměřenou slevu a nebo



akceptovat odstoupení od smlouvy.

7


Tyto povinnosti prodávající nemá pouze v případě, kdy kupující o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil. Stejné povinnosti má prodávající také tehdy, kdyţ se rozpor s kupní smlouvou projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci. V této situaci je pro prodávajícího liberačním důvodem, důvodem, který ho zprostí odpovědnosti, nejen to, ţe kupující o rozporu s kupní smlouvou před převzetím věci věděl, nebo jej sám způsobil, ale navíc jím můţe být i to, ţe tento rozpor vyplývá z povahy věci, např. běţného opotřebení výrobku, nebo tím, ţe prokáţe, ţe rozpor s kupní smlouvou zde není. Záruka na prodávané zboží Prodávající ze zákona odpovídá za vady zboţí, které se projevují jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční lhůtě (§ 619 OBČZ). Tímto ustanovením je zúţen pojem „rozpor s kupní smlouvou“ pouze na vady věci, a jen ve vztahu k vadám poskytuje prodávající kupujícímu na prodávané věci záruku. Záruka se nevztahuje na: 

věci, které se rychle kazí;



rozpor s kupní smlouvou, jeţ vznikne běţným opotřebením věci;



na vady věci, pro které bylo zboţí prodáváno se slevou;



na vady odpovídající míře opotřebení či pouţívání, jsou-li předmětem prodeje věci pouţité.

Záruční doba podle novelizovaného § 620 odst. 1 OBČZ činí: 

u potravinářského zboţí osm dní;



u krmiv tři týdny;



u zvířat šest týdnů;



u ostatního zboţí 24 měsíce.

V případě, ţe na prodávané věci, jejím obalu nebo v návodu k věci připojenému, je vyznačena v souladu se zvláštními předpisy lhůta k pouţití věci, skončí záruční doba uplynutím této lhůty. U věcí dlouhodobé spotřeby nebo jejich částí, tzn. věcí, které jsou určeny k uţívání po dobu delší, mohou zvláštní předpisy stanovit záruční lhůtu delší neţ 8


24 měsíců (§ 620 odst. 2 OBČZ). Prodávající navíc můţe poskytnout kupujícímu záruční lhůtu delší, neţ stanoví zákon a v jiném, širším rozsahu neţ je stanoven. Musí to však prohlásit v záručním listu, z něhoţ musí vyplývat rovněţ podmínky a rozsah poskytnuté záruky (§ 620 odst. 5 OBČZ). Záruční doba začíná běţet od převzetí věci kupujícím. Týká-li se záruka věci, kterou má uvést do provozu jiný podnikatel neţ prodávající, začne záruční lhůta běţet aţ ode dne uvedení věci do provozu. Předpokladem ale je, ţe kupující objednal do tří týdnů od převzetí věci její uvedení do provozu a poskytl při něm řádně a včas potřebnou součinnost (např. umoţnil přístup do bytu, zajistil potřebné povolení apod.) (§ 621 OBČZ). Uplatněním práva z odpovědnosti za vady (uplatněním reklamace) dochází ke stavení běhu záruční lhůty, a to do doby provedení opravy. To znamená, ţe doba, ode dne reklamace do dne, kdy byl kupující po skončení opravy povinen věc převzít se do záruční lhůty nepočítá, o tuto dobu se fakticky záruční lhůta prodluţuje. Je-li vadné zboţí, popř. jeho součást, vyměněno, začíná od převzetí nové věci (součásti) běţet nová záruční lhůta (§ 627 OBČZ). V případě zákonné záruky není její poskytnutí vázáno na vydání záručního listu nebo jiného dokladu (§ 620 odst. 4 poslední věta OBČZ). Vyplývá to mimo jiné i z § 620 odst. 3 OBČZ, který stanovuje, ţe o písemné poskytnutí záruky, tzn. vydání záručního listu, musí kupující poţádat. Této ţádosti musí prodávající vyhovět. Záruční list musí podle § 620 odst. 3 OBČZ obsahovat: 

jméno a příjmení, resp. obchodní firmu prodávajícího;



IČO;



bydliště nebo sídlo.

Pokud to je s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, musí prodávající v záručním listu srozumitelným způsobem vysvětlit obsah poskytované záruky, její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým mohou být nároky uplatněny. Současně musí uvést, ţe poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího vyplývající ze zvláštních právních předpisů. V případě, ţe to umoţňuje povaha věci, můţe být záruční list nahrazen dokladem o koupi věci obsahujícím uvedené údaje. 9


Odpovědnost za vady při prodeji zboží v obchodě Svá práva vůči prodávajícímu vyplývající z odpovědnosti za vady je kupující povinen uplatnit - reklamovat - u prodávajícího, popř. jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav řádně a včas, tzn. v reklamační lhůtě (§ 625 OBČZ). Řádnost reklamace zákon blíţe nespecifikuje. Vzhledem k tomu, ţe jde o právní úkon, musí reklamace splňovat minimálně zákonné náleţitosti právního úkonu (§ 34 a následující OBČZ), zejména kupující musí být způsobilý k právním úkonům (tzn. být starší 18tilet a „svéprávný“), a jeho projev vůle musí být určitý a srozumitelný. Zdůraznit je třeba prokázání vzniku právního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím, tzn. vzniku kupní smlouvy, jejího obsahu a prokázání vady. Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tzn. jejich marným uplynutím práva z odpovědnosti za vady zanikají, a to i v případě, kdy věcně by reklamace byla opodstatněná (§ 626 OBČZ). V souladu s § 599 odst. 1 první věta OBČZ je ale třeba při posuzování včasnosti reklamace brát v úvahu nejen výše uvedené objektivní lhůty, ale i lhůtu subjektivní („bez zbytečného odkladu“), jejíţ počátek je vázán na okamţik zjištění vady kupujícím. O tom, kdy kupující právo uplatnil, tj. reklamoval, a kdy byla oprava provedena, je prodávající povinen vydat potvrzení. Nároky kupujícího z titulu odpovědnosti za vady jsou v novelizované právní úpravě rozděleny na nároky spojené s vadami, jako jedním z případů rozporu s kupní smlouvou (viz výše), které se projeví při převzetí věci, resp. během šesti měsíců po převzetí, a na nároky spojené s vadami v případě, kdy vada vznikla po uplynutí šesti měsíců po převzetí věci (v záruce) a není proto moţné pouţít ustanovení § 616 odst. 3 a 4 OBČZ. Ustanovení § 622 OBČZ shodně s dosud platnou úpravou vymezuje nároky kupujícího z titulu vadného plnění s ohledem na to, zda se jedná o vady odstranitelné či neodstranitelné, a zda vady brání nebo nebrání řádnému uţívání věci. V případě odstranitelných vad, u potravinářského zboţí jen výjimečných, má kupující právo na jejich včasné, řádné a bezplatné odstranění. Pokud to nebude vzhledem k povaze vady neúměrné, můţe kupující uplatnit právo na výměnu věci, popř. výměnu její vadné části. Není-li takový postup moţný, má kupující právo na přiměřenou slevu nebo můţe od smlouvy odstoupit. 10


Jedná-li se o vady neodstranitelné, které brání řádnému uţívání věci, má kupující právo na výměnu věci nebo můţe od smlouvy odstoupit. Stejná práva má kupující v případě, kdy koupená věc má sice vady odstranitelné, ale takové, které vzhledem k opakujícímu se výskytu, popř. počtu, mu brání v tom, aby věc mohl řádně uţívat. V praxi a na základě judikatury se obvykle za takové vady povaţuje jejich trojí opakovaný výskyt, resp. existence tří různých vad. Má-li věc jiné vady neodstranitelné, a kupující nepoţaduje výměnu věci, má právo na slevu z ceny nebo můţe od smlouvy odstoupit. Právo na slevu, místo práva na výměnu, má kupující také v případě, kdy prodávající odpovídá za vady věci, která byla koupena za niţší cenu nebo za vady věci pouţité (§ 624 OBČZ). Nebude-li vada po reklamaci kupujícího odstraněna, můţe se tento obrátit se svým nárokem na soud. Předpokladem však je předchozí uplatnění vady u prodávajícího, popř. U jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav. K uplatnění nároků z odpovědnosti za vady u soudu běţí obecná tříletá promlčecí doba, která počíná od vytčení vady (uplatnění reklamace) - § 102 OBČZ. Odpovědnost za škodu Uplatněním práva z odpovědnosti za vady není dotčeno právo kupujícího na náhradu škody. Odpovědnost za škodu, tzn. za majetkovou újmu, je podle občanského zákoníku upravena jako odpovědnost subjektivní tzn., ţe je zaloţená na principu zavinění. Základními předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou vedle porušení právní povinnosti vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním a zaviněným jednáním a vznikem škody. Podle občanského zákoníku se zavinění škůdce předpokládá (presumpce zavinění) a povinný se odpovědnosti můţe zprostit, pokud prokáţe, ţe škodu nezavinil. V jednotlivých případech je třeba posuzovat, zda škoda byla způsobena osobami, které byly pouţity k výkonu určité činnosti povinného subjektu. Tyto osoby neodpovídají přímo, ale odpovědnost za škodu nese právnická či fyzická osoba, která s nimi uzavřela pracovněprávní vztah. Pouze v případě překročení rozsahu činnosti by byla dána přímá odpovědnost těchto osob. 11


Poškozený má právo na náhradu skutečné škody a ušlého zisku. Pro určení výše škody je rozhodná cena v době poškození, tj. s přihlédnutím k případnému opotřebení. Občanský zákoník preferuje náhradu škody v penězích, teprve poţádá-li o to poškozený subjekt a je-li to moţné a účelné, lze nahradit škodu uvedením do původního stavu. Obecná úprava odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku bude aplikována v případě, kdy odpovědnost nelze skutkově podřadit pod zvláštní druh odpovědnosti za škodu. Zvláštním případem odpovědnosti za škodu je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, a to na zdraví, dojde-li k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, neţ je samotný výrobek. Tato odpovědnost je upravena zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, v platném znění. Jde o speciální právní úpravu s tím, ţe pokud tento zákon nestanoví něco jiného, pouţijí se ustanovení zákoníku občanského. Poškozenému je ale přiznáno právo volby, zda své právo na náhradu škody bude uplatňovat podle této zvláštní úpravy nebo podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu. Odpovědným za škodu je v tomto případě výrobce, kterým zákon rozumí: 

výrobce konečného výrobku, surovin nebo součástí;



osobu, která na výrobku uvede své jméno, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak;



osobu, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu uţití;



dodavatele výrobku, není-li moţné určit přímého výrobce, a pokud do jednoho měsíce po uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí poškozenému totoţnost výrobce nebo osoby, která mu výrobek dodala, popř. dovezla.

Ve smyslu tohoto zákona se výrobek, tzn. jakákoli movitá, která nezávisle na stupni zpracování je určena k uvedení na trh, povaţuje za vadný, pokud z hlediska bezpečnosti uţití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, a to zejména s ohledem: 12




na prezentaci výrobku, včetně poskytnutých informací o něm;



na předpokládaný účel, k němuţ má výrobek slouţit;



na dobu, kdy byl uveden na trh.

Důvodem vadnosti v této souvislosti ale není, byl-li později na trh uveden výrobek dokonalejší. Odpovědnost výrobce za škodu je odpovědností objektivní, které se můţe zprostit pouze z důvodů uvedených v zákoně. Poškozený musí prokázat vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou a vzniklou škodou. K liberačním důvodům, které musí prokázat výrobce, pokud se chce odpovědnosti zprostit, patří skutečnost, ţe: 

neuvedl výrobek na trh;



lze s přihlédnutím k okolnostem důvodně předpokládat, ţe vada výrobku neexistovala v době, kdy ho výrobce uvedl na trh nebo ţe nastala později;



výrobek nevyrobil pro prodej nebo jiné pouţití pro podnikatelské účely, nebo nebyl vyroben či jím šířen v rámci jeho podnikatelské činnosti;



vada výrobku je důsledkem plnění povinností vyplývajících z právních předpisů pro výrobce závazných;



stav vědeckých a technických znalostí v době uvedení výrobku na trh neumoţnil zjistit jeho vadu;



v případě součásti byla-li vada způsobena konstrukcí výrobku nebo návodem k výrobku;



škodu způsobil svým jednáním nebo opomenutím sám poškozený nebo osoba, za kterou je odpovědný.

Odpovědnost za škodu na zdraví, včetně usmrcení se řídí obecnou právní úpravou. Škodu na věci je výrobce povinen hradit jen v částce převyšující 5 000,- Kč. Odpovídá-li za škodu více výrobců, odpovídají společně a nerozdílně. Poškozený v takovém případě můţe uplatnit nárok u kteréhokoli z nich. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku nelze předem vyloučit ani omezit, ani dohodou, ani jednostranným prohlášením výrobce. Pro uplatnění práva na náhradu škody stanovuje zákon tříletou promlčecí lhůtu, která začíná běţet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo s přihlédnutím 13


k okolnostem lze důvodně předpokládat mohl dozvědět: o vadě, o škodě a o totoţnosti výrobce. Právo na náhradu škody zaniká uplynutím 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh vadný výrobek, který způsobil škodu. 2.2. PRODEJ ZBOŢÍ A JEHO ÚPRAVA V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU 

Vztahy mezi obchodníky řeší obchodní zákoník a jím popsaná kupní smlouva.



Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku, záruka je tedy předmětem dohody.



Prodávající nese odpovědnost za vady zboţí. Nároky kupujícího se liší podle toho, zda došlo k porušení podstatných nebo nepodstatných náleţitostí kupní smlouvy.



Odpovědnost za škodu vzniká, poruší-li smluvní strana kupní smlouvu a druhé straně vznikne majetková újma.



U kupní smlouvy se zahraničními subjekty má přednost Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí.

Úvod Právní vztahy obchodníků (právnických i fyzických osob) s jejich partnery – dodavateli, výrobci nebo dovozci se řídí ustanoveními obchodního zákoníku – zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění (dále OBCHZ), zejména pak § 409 OBCHZ a následujícími, upravujícími kupní smlouvu. Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu zboţí, to znamená movité věci, určené jednotlivě nebo alespoň co do mnoţství a druhu a umoţnit mu, aby k němu nabyl vlastnického práva, a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Vlastnické právo ke zboţí nabývá kupující jejím převzetím na základě smlouvy a v souladu se smlouvou, popř. zákonem. Před předáním zboţí můţe kupující nabýt vlastnické právo k němu na základě dohody s prodávajícím, jen jde-li o zboţí dostatečně označené (individualizované), nebo ze zákona, jde-li o zboţí přepravované. K přepravovanému zboţí získá kupující vlastnické právo v okamţiku, kdy získá oprávnění zásilkou nakládat, tj. předáním náloţného listu. Nabytí vlastnického práva je moţné i po předání zboţí. Strany si ale musí tento způsob přechodu vlastnického práva ke zboţí výslovně sjednat. Dohoda stran, tzv. výhrada 14


vlastnického práva, musí mít písemnou formu, jinak je neplatná (§ 443 a následující OBCHZ). Ve smlouvě si strany podle zákona musí určit prodávané zboţí, a to buď jednotlivě, nebo alespoň co do druhu a mnoţství. Podle zákona nemusí být u prodávaného zboţí určena jeho kvalita. Tu si mohou strany dohodnout např. tak, ţe výslovně označí vlastnosti zboţí nebo stanoví jakostní normy, jimţ má zboţí odpovídat. Pokud by si dohodly jakost v rozporu s ustanoveními právních předpisů, pak platí jakost stanovená těmito předpisy. Nebude-li jakost určena právním předpisem ani dohodou stran, obchodní zákoník stanovuje, ţe zboţí má mít vlastnosti odpovídající účelu stanovenému smlouvou, jinak nutné pro jeho běţné pouţití (§ 420 a § 759 OBCHZ) Vzhledem k tomu, ţe předmětem kupní smlouvy můţe být podle obchodního zákoníku i zboţí, které při uzavření smlouvy ještě neexistuje, které se bude vyrábět, vychází pro její odlišení od smlouvy o dílo z dodání a rozsahu věcí potřebných k jeho výrobě. Pokud věci potřebné výrobě, nebo jejich podstatnou část, dodává zhotovitel (výrobce), jde o kupní smlouvu. V případě, ţe by se k dodání těchto věcí zavázal kupující (objednatel), jednalo by se o smlouvu o dílo (§ 410 OBCHZ). Podmínky pro poskytování záruky v obchodních vztazích Obchodní zákoník nezná zákonnou záruku na prodávané zboţí. Proto má-li být zboţí prodáváno obchodníkovi se zárukou, musí být záruka (její délka a rozsah) dohodnuta nebo jednostranně deklarována prodávajícím, a to v písemné formě (např. záručním listem). Za poskytnutí záruky se povaţuje i případ, kdy prodávající vyznačí dobu trvanlivosti nebo pouţitelnosti na výrobku nebo jeho obalu (§ 429 a následující OBCHZ). Odpovědnost za vady Prodávající je povinen dodat (odevzdat) kupujícímu zboţí včas, tzn. v den nebo v průběhu lhůty, která je k dodání určena ve smlouvě nebo jejíţ způsob určení smlouva stanovuje, jinak ve lhůtě přiměřené, a to s přihlédnutím k povaze zboţí a k místu dodání, a řádně. Řádné dodání zahrnuje jak dodání zboţí ve smluvně či zákonem určeném mnoţství, jakosti, provedení a balení, tak jeho odevzdání na

15


místě stanoveném smlouvou nebo zákonem. Pouze při řádném a včasném odevzdání zboţí dochází ke splnění závazku prodávajícího. Prodávající nese odpovědnost za vady dodaného zboţí. Zboţí je vadné, jestliţe neodpovídá smlouvě, popř. účelu jeho uţití či jeho ochraně. Stanovené vlastnosti musí mít zboţí v době dodání. Obchodní zákoník upravuje jednak zákonnou odpovědnost za vady zboţí, kterou lze aplikovat přímo na základě zákona, a dále odpovědnost vyplývající ze záruky za jakost zboţí, která je ale pouze zárukou smluvní. Vzhledem k dispozitivnosti úpravy odpovědnosti za vady si strany mohou ve smlouvě vymezit odpovědnost prodávajícího jinak, zcela vyloučit ji však nemohou. Za vadné lze označit takové zboţí, která vykazuje vady faktické nebo vady právní. Vady faktické jsou vady mnoţství, jakosti, provedení a obalu. Vadné plnění můţe spočívat i v dodání jiného zboţí (aliud), (zejména § 421 a následující OBCHZ). Mnoţstevní vady spočívají nejčastěji v tom, ţe je dodáno menší mnoţství, neţ bylo sjednáno. Pokud bylo mnoţství zboţí ve smlouvě určeno jen přibliţně, pak je právem prodávajícího určit přesné mnoţství zboţí. Smlouva můţe svěřit toto právo kupujícímu. Ze zákona vyplývá, není-li sjednáno jinak, moţnost odchýlit se v mnoţství o 5 %, aby bylo moţné dodávku povaţovat za bezvadnou. Vadným je i dodání většího mnoţství zboţí. Kupující si můţe v takovém případě zboţí buď ponechat, nebo vrátit. Vţdy však platí zásada, ţe kupní cenu je třeba zaplatit za skutečně dodané zboţí (§ 421 a 442 OBCHZ). O vady jakosti a provedení se bude jednat, pokud jakost dodávaného zboţí nebude odpovídat smlouvě, technickým normám, vzorku či popisu, nebo pokud nebude pouţitelné k účelu uvedenému ve smlouvě nebo účelu obvyklému. Vadnost zboţí můţe být způsobena i nevhodným zabalením. Neurčí-li smlouva, jak má být zboţí zabaleno nebo zabezpečeno pro přepravu, je třeba zboţí zabalit tak, aby bylo zabezpečeno uchování zboţí zejména způsobem obvyklým pro dané zboţí a způsob přepravy. Pokud balení neodpovídá smlouvě nebo těmto poţadavkům, je plnění vadné. Právní vady má takové zboţí, které je zatíţeno právem třetí osoby bez souhlasu kupujícího. Nejčastěji se bude jednat o zatíţení právy vyplývajícími z duševního vlastnictví, např. u zboţí označovaného ochranou známkou v rozporu s právy vlastníka této známky (§ 433 OBCHZ). 16


Z hlediska zákonné odpovědnosti je rozhodující, zda zboţí má vady v okamţiku, kdy přechází na kupujícího nebezpečí škody na zboţí, tzn. v době, kdy kupující převezme zboţí od prodávajícího, popř. nepřevezme-li je včas v době, kdy mu prodávající umoţnil se zboţím nakládat. V případech, kdy je prodávající v souladu se smlouvou povinen předat zboţí dopravci k přepravě, je okamţikem přechodu nebezpečí škody na zboţí doba, kdy je zboţí dopravci předáno. Pokud by vada vznikla aţ po této době a nebyla by poskytnuta záruka, nárok z odpovědnosti za vady nevznikne. Výjimku představuje pouze případ, je-li později vzniklá vada způsobena porušením povinnosti prodávajícího (tzv. vada vzešlá z vady). Na kupujícím by pak bylo tuto skutečnost prokázat. Je-li na zboţí poskytnuta záruka, ţe zboţí po určenou dobu bude mít smluvené nebo obvyklé vlastnosti, nemusí být prokazována existence vady zboţí jiţ při přechodu nebezpečí škody, ale vada můţe vzniknout kdykoli v průběhu trvání záruční doby. Záruční doba přitom neběţí po dobu, kdy nelze zboţí uţívat z důvodu jeho vadnosti (§ 429 a následující OBCHZ). Odpovědnost za vady je odpovědností objektivní. Proto se jí prodávající můţe zprostit jen v případě, ţe: a) zboţí má vady, o nichţ kupující věděl nebo mohl vědět vzhledem k okolnostem, za nichţ byla smlouva uzavřena (např. při koupi tzv. „partiového“ zboţí); b) zboţí má vady, které byly způsobeny pouţitím věcí předaných kupujícím, jestliţe prodávající: 

na nevhodnost předaných věcí upozornil a kupující přesto trval na jejich pouţití, nebo



nevhodnost předaných věcí nemohl zjistit, a to ani při vynaloţení odborné péče.

Z hlediska uplatnění nároků z odpovědnosti za vady je důleţité oznámení vad, tedy reklamace. Formální náleţitosti uplatnění vad (reklamace) zákon nestanoví. Písemnou formu oznámení vad lze doporučit z hlediska právní jistoty a lze ji dedukovat i z dikce zákona ohledně, včas zaslaného oznámení vad. V oznámení vad nemusí být nutně obsaţena volba nároku, čeho se kupující z titulu odpovědnosti za vady domáhá, ale tato volba musí následovat bez zbytečného odkladu po oznámení. Pokud si ale strany dohodnou obsahové náleţitosti reklamace, včetně její formy, 17


např. s tím, ţe telefonická či faxová sdělení musí být v určité lhůtě potvrzena dopisem, pak platí pro řádnost popř. i včasnost reklamace to, co si ujednaly. Zásadně je vţdy třeba učinit takové oznámení (reklamovat) bez zbytečného odkladu po zjištění vady. Nedohodnou-li si strany jiné reklamační lhůty, pak vady skryté, musí být oznámeny nejdéle do 2 let od dodání zboţí. Je-li poskytnuta na zboţí záruka je třeba vady oznámit v záruční době, není-li sjednána reklamační lhůta delší. Lhůty k oznámení vad jsou lhůty promlčecí. Proto nejsou-li vady včas oznámeny a v soudním řízení bude tato námitka uplatněna, soud nárok nepřizná. To neplatí pouze pro případ, dodá-li prodávající vědomě vadné zboţí (§ 428 OBCHZ). Pro určení nároků, jichţ se můţe kupující domáhat při dodání vadného zboţí, vychází zákonná úprava z toho, zda vadným plněním byla smlouva porušena podstatným nebo nepodstatným způsobem (§ 436 a § 437 OBCHZ). Pokud došlo dodáním zboţí s vadami k podstatnému porušení smlouvy, má kupující právo poţadovat: 

dodání chybějícího zboţí;



dodávku náhradního bezvadného zboţí;



opravu zboţí, je-li vada opravitelná;



přiměřenou slevu z kupní ceny;



odstranění právních vad;



odstoupení od smlouvy.

V případě nepodstatného porušení smlouvy, můţe kupující poţadovat: 

dodání chybějícího zboţí a odstranění ostatních vad zboţí, nebo



slevu z kupní ceny.

Odstoupit od smlouvy v tomto případě můţe kupující aţ tehdy, není-li vada včas odstraněna, a to ještě za podmínek, ţe o tom předem prodávajícího uvědomí. Kupující však nemůţe odstoupit od smlouvy, nemůţe-li vrátit zboţí v původním stavu. Stranami můţe být sjednána i moţnost dodání nového, náhradního zboţí. Ze zákona tento nárok nevyplývá. Čeká-li kupující na odstranění vad, obsahuje zákon praktické ustanovení, ţe do doby odstranění vad není kupující povinen platit část kupní ceny, která odpovídá

18


nároku na slevu, nejsou-li vady odstraněny. Není třeba v takovém případě následně vymáhat částky odpovídající slevě zpět. Odpovědnost za škodu Vedle nároků z odpovědnosti za vady můţe kupující uplatnit i nárok na náhradu škody, pokud dodáním vadného zboţí vznikla, popř. na smluvní pokutu, je-li pro tento případ sjednána (§ 440 OBCHZ). Pokud byla poskytnuta sleva z ceny, nelze ţádat náhradu ušlého zisku. Pokud je ale nárok na uspokojení kupujícího dosaţitelný v rámci odpovědnosti za vady, nelze uplatňovat nároky z jiného právního důvodu (např. z titulu odpovědnosti za škodu). Odpovědnost za škodu vzniká, jestliţe prodávající nebo kupující poruší povinnost plynoucí z kupní smlouvy nebo ze zákona a v důsledku toho vznikne druhé straně majetková újma. Na náhradu škody související s vadným plněním se bude vztahovat obecná úprava odpovědnosti za škodu, včetně ustanovení o okolnostech vylučujících odpovědnost, tzn. § 373 a následující OBCHZ. Zvláštní úprava náhrady škody, resp. rozsahu této náhrady, je stanovena pouze pro případ odstoupení od smlouvy. Zákon při řešení této otázky vychází z toho, zda po odstoupení od smlouvy došlo k náhradní koupi nebo k náhradnímu prodeji, či nikoli. Jestliţe se v přiměřené lhůtě po odstoupení od smlouvy uskutečnila náhradní koupě, a to přiměřeným způsobem, pak základem pro náhradu škody je rozdíl mezi kupní cenou, jeţ měla být placena na základě smlouvy, a cenou dohodnutou v náhradním obchodě. Oprávněný má nárok i na náhradu škody přesahující takto určenou částku. Pokud nedošlo k uskutečnění náhradního obchodu, je rozsah náhrady škody dán rozdílem mezi kupní cenou, jedná-li se o zboţí s běţnou cenou, která má být placena na základě smlouvy, a cenou běţnou, která je dosahována u zboţí téhoţ druhu a téţe nebo srovnatelné jakosti, při obdobných smluvních podmínkách. Přesáhne-li škoda tuto částku, má poškozený právo i na náhradu takového rozdílu (§ 469 a následující OBCHZ). Kupní smlouva se zahraničními subjekty Při úpravě kupní smlouvy se zahraničními subjekty (dodavateli) bude mít před obchodním zákoníkem přednost Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi 19


zboţí (sdělení č. 160/1991 Sb.), (dále Úmluva) pokud kupní smlouva bude uzavřena mezi smluvními stranami, které jsou ze států, které jsou smluvními stranami Úmluvy. Odpovědnost za vady dovezeného zboţí je upravena v této úmluvě shodně s obchodním zákoníkem. Jediným rozdílem je to, ţe lhůty k oznámení vad jsou podle Úmluvy lhůtami prekluzivními, propadnými. Jejich marným uplynutím tzn., nebudou-li vady oznámeny včas, práva kupujícího zanikají, i kdyby po věcné stránce o vadách nebylo sporu. 2.3. ZÁKON O OCHRANĚ SPOTŘEBITELE 

Zákon o ochraně spotřebitele upravuje především povinnosti prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Jde o obecný zákon vztahující se na veškeré výrobky, vedle něj existují ještě zvláštní předpisy pro vybrané druhy výrobků.



Prodávající musí zajistit poctivost prodeje – především pouţívat správné míry a váhy, dodrţovat obvyklou jakost zboţí, pokud jakost sám neuvádí jinak, případně není jakost dána zvláštními předpisy a prodávat výrobky a sluţby za ceny sjednané podle cenových předpisů.



Nikdo nesmí klamat spotřebitele – tedy uvádět nepravdivé, neúplné nebo zavádějící údaje o vlastnostech výrobků nebo sluţeb, případně nabízet padělky nebo napodobeniny jiných výrobků.



Prodávající má řadu informačních povinností – výrobek musí být označen přímo, viditelně a srozumitelně názvem výrobku, označením výrobce, dovozce nebo dodavatele, rozměry nebo jinými parametry a podle povahy zboţí i dalšími předepsanými údaji. Tyto informace musejí být v českém jazyce.



Spotřebitel musí být řádně seznámen s cenou, a to jednoznačně a před nákupem.



Na ţádost spotřebitele musí prodávající vydat doklad o zakoupení výrobku nebo poskytnutí sluţby.



Zákon o ochraně spotřebitele upravuje vedle občanského zákoníku i některé povinnosti z oblasti odpovědnosti za vady a reklamací. Ukládá povinnost informovat spotřebitele o podmínkách reklamací. V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník oprávněný vyřizovat 20


reklamace. Reklamace musí být vyřízena do 30 dnů, pokud se prodávající a spotřebitel nedohodnou na delší lhůtě. 

Prodávající musí informovat o peněţních částkách za výkup zálohovaných obalů.



Dozor nad dodrţováním tohoto zákona provádí podle povahy zboţí Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa a v oblasti klamání spotřebitele i obecní ţivnostenské úřady a celní orgány.

Úvod Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů je jedním ze základních předpisů upravujících povinnosti podnikatelů, především prodávajících ve vztahu ke spotřebitelům. Stanoví povinnosti, které zajišťují spotřebitelům jejich práva v oblasti ochrany ekonomických zájmů a poctivého prodeje, právo na poskytování potřebných a relevantních informací jak o nabízeném výrobku, tak i cenách apod. Cílem zákona je zajistit ochranu spotřebitele při prodeji zboţí v obchodě i při poskytování sluţeb. Pro uplatňování zákona o ochraně spotřebitele v praxi je důleţité znát jeho postavení v právním řádu. Zákon o ochraně spotřebitele je zákonem obecným. Vedle tohoto zákona jsou v účinnosti ještě další zákony, které podrobně, ve větším rozsahu řeší některé poţadavky na vybrané druhy výrobků, jejich značení, jakost, zdravotní nezávadnost, nakládání s nimi a stanoví také povinnosti podnikatelům, ať se jedná o prodávajícího, dodavatele, výrobce nebo dovozce. Tyto předpisy jsou ve vztahu k zákonu o ochraně spotřebitele předpisy speciálními. Pro aplikaci takovýchto zákonů v praxi pak platí přednost speciální právní úpravy před úpravou obecnou. To tedy znamená, ţe přednostně se pouţijí ustanovení speciálního zákona. Mezi speciální právní úpravu patří například zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí předpisy, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a jeho prováděcí předpisy, zákon č. 22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí nařízení vlády pro stanovené výrobky apod.

21


Poslední novela zákona o ochraně spotřebitele byla provedena dle zákona č. 36/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Účinnost této novely je dnem jejího vyhlášení, konkrétně platí od 12. února 2008. Zásadní změny: - prodej výrobků a poskytování sluţeb – jde o zásadní změnu, protoţe se obsah novely vztahuje i na nabízení výrobků a sluţeb, - klamavé obchodní praktiky – jde o vztah především k poskytování údajů o prodávaném sortimentu. Obchodní praktika je klamavá tehdy, kdyţ je pouţit nepravdivý údaj, coţ je zcela logické. Stejně tak je ale obchodní praktika klamavá, kdyţ údaj, který je sám o sobě pravdivý, můţe spotřebitele uvést v omyl, nebo kdyţ podnikatel prezentuje své výrobky tak, ţe můţe dojít k záměně s výrobky jiného podnikatele. Novinkou je pak situace, kdy se podnikatel prokazatelně zaváţe k dodrţování nějakého kodexu chování a toto pak nedodrţuje – i toto je klamavou obchodní praktikou. V příloze novely zákona je nově uveden seznam klamavých obchodních praktik: např. nechová se dle přijatého kodexu, neoprávněně uţívá značku jakosti nebo jiné obdobné označení, nabízí ke koupi výrobky nebo sluţby za určitou cenu, aniţ by zveřejnil důvody, na jejichţ základě se můţe domnívat, ţe nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo sluţeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném mnoţství vzhledem k povaze výrobku nebo sluţby, rozsahu reklamy a nabízené ceny /vábivá reklama/, propaguje ve sdělovacích prostředcích výrobky a sluţby způsobem, při němţ si spotřebitel nemusí uvědomit, ţe se jedná o placenou reklamu výrobku nebo sluţby a další, - agresivní obchodní praktiky – mají vztah především k chování podnikatele při prodeji výrobků. Obchodní praktika je agresivní tehdy, pokud dochází k obtěţování spotřebitele nebo k donucování ke koupi a je obecně zhoršena moţnost svobodného rozhodování spotřebitele. Seznam těchto praktik je rovněţ uveden v příloze zmíněné novely, jako např.: vytváří dojem, ţe spotřebitel nemůţe opustit provozovnu nebo 22


místo, kde je nabízen nebo prodáván výrobek nebo poskytována sluţba, bez uzavření smlouvy; opakovaně činí spotřebiteli v jeho bydlišti, ačkoliv ho spotřebitel vyzval, aby jeho bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy, opakovaně činí spotřebiteli nevyţádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, elektronické pošty, nebo jiných prostředků přenosu na dálku, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy; prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo sluţby koupily nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu; prohlašuje, ţe pokud si spotřebitel výrobek nebo sluţbu nekoupí, ohrozí tím jeho podnikání, pracovní místo nebo existenci; a další, správní delikty – novela zákona oproti předchozímu stavu celkem přehledně uvádí, co vše je správním deliktem a stanoví i příslušné sankce za jednotlivé typy správních deliktů. Základní pojmy Základní pojmy, které jsou důleţité pro správné uplatňování zákona o ochraně spotřebitele, jsou uvedeny v ustanovení § 2. Důleţité je vymezení subjektů, na které se zákon vztahuje, resp. kterým ukládá povinnosti. Jsou to: 

prodávajícím je podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje sluţby;



výrobcem je podnikatel, který zhotovil výrobek anebo jeho součást nebo poskytl sluţby, který vytěţil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval, anebo který se za výrobce označil;



dovozcem je podnikatel, který uvede na trh výrobek z jiného neţ členského státu Evropské unie;



dodavatelem je kaţdý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky;



spotřebitelem je fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo uţívá sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání s těmito výrobky nebo sluţbami.

23


U pojmu spotřebitel je potřebné uvést, ţe se vedle běţně uţívaného vymezení fyzické osoby, občana, který nakupuje zboţí nebo sluţby v prodejnách či provozovnách, za spotřebitele povaţuje téţ právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo sluţby za jiným účelem neţ pro podnikání s těmito výrobky nebo sluţbami. Je tedy potřebné znát, ţe práva z tohoto zákona mohou v některých, byť ne tak častých případech, příslušet i právnické osobě, například školskému zařízení. Pojem výrobce je definován především tak, ţe se jedná o podnikatele, který přímo výrobek vyrobil. Ale připouští se, ţe výrobcem můţe být téţ podnikatel, který se za výrobce označil, například tím, ţe na výrobku uvedl svoje obchodní jméno, aniţ by sám výrobek vyrobil. V takovémto případě má podnikatel veškeré povinnosti výrobce, jako kdyby výrobek sám vyrobil. Další pojmy vymezují předmět ochrany, z nichţ nejdůleţitější jsou především následující: 

výrobkem je jakákoli věc, která byla vyrobena, vytěţena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli;



výrobkem nebezpečným svou zaměnitelností s potravinou je výrobek, který není potravinou, má však tvar, vůni, barvu, vzhled, obal, označení, objem nebo rozměry, které mohou způsobit, ţe spotřebitelé, zejména děti, jej mohou zaměnit s potravinou a v důsledku toho si jej mohou dávat do úst, cucat nebo polykat, coţ můţe být nebezpečné pro lidské zdraví, zejména způsobit dušení, otravu nebo perforaci či zablokování zaţívacího ústrojí;



textilním výrobkem je textilní vlákenná surovina, délková a plošná textilie, textilní kusový výrobek, oděvní výrobek, a to v kterékoliv fázi zpracování, a textilní výrobky obsahující textilní sloţku;



obuví je výrobek určený k ochraně nebo pokrytí nohou, který má připevněnou podešev, včetně hlavních částí takové obuvi, i kdyţ jsou prodávány samostatně;



křišťálovým sklem je sklo, které obsahuje oxid olovnatý, oxid barnatý, oxid zinečnatý a oxid draselný samostatně nebo v kombinaci, a to v mnoţství stanoveném prováděcím právním předpisem. Prováděcí právní předpis upraví i další technické podrobnosti;

24




sluţbou je jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s výjimkou činností upravených zvláštními zákony, kde se dozor nad ochranou spotřebitele svěřuje profesním sdruţením nebo jiným orgánům státní správy neţ uvedeným v tomto zákoně;



výrobkem nebo zboţím porušujícím některá práva duševního vlastnictví se rozumí: o padělek, jímţ je výrobek nebo zboţí, včetně jeho obalu, na němţ je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, porušující práva majitele ochranné známky podle zvláštního právního předpisu, dále veškeré věci nesoucí takové označení (značky, loga, etikety, nálepky, prospekty, návody k pouţití, doklady o záruce apod.), a to i tehdy, jsou-li uváděny samostatně, a samostatné obaly, na nichţ je umístěno takové označení; o nedovolená napodobenina, jíţ je výrobek nebo zboţí, které je rozmnoţeninou nebo zahrnuje rozmnoţeninu vyrobenou bez souhlasu majitele autorských nebo příbuzných práv nebo bez souhlasu majitele práv k průmyslovému vzoru, jestliţe pořízení rozmnoţeniny porušuje tato práva podle zvláštních právních předpisů; o výrobek nebo zboţí, porušující práva majitele patentu nebo uţitného vzoru nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu; o výrobek nebo zboţí, porušující práva toho, jemuţ svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení.

Pojmy vymezující povinné subjekty a předmět ochrany jsou důleţité pro správné pochopení, výklad a uţití jednotlivých povinností stanovených v dalších částech zákona.

25


Poctivost prodeje Ustanovení § 3 se vztahuje zejména k ochraně ekonomických zájmů spotřebitelů. V tomto ustanovení se jedná především o zajištění poctivosti prodeje. Povinnosti jsou uloţeny podnikateli, který prodává výrobky na trhu. Jsou to následující povinnosti, kdy prodávající je povinen: 1. Prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo mnoţství a umoţnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů. Podle zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii ve znění pozdějších předpisů jsou podnikatelé povinni v obchodním styku pouţívat úředně ověřená měřidla. 2. Prodávat výrobky a poskytovat sluţby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů anebo v jakosti jím uváděné; není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé. Jakostí předepsanou či schválenou je chápána jakost, resp. jakostní parametry výrobků, které jsou stanoveny v příslušném právním předpisu. V těchto případech musí jakost prodávaného výrobku odpovídat takto stanoveným kritériím. Jakost „jím uváděnou“ je třeba chápat tak, ţe výrobek musí splňovat kritéria, která jsou pro výrobek deklarována, např. uvedením odkazu na zvláštní právní předpis, případně na ČSN, vymezením kritérií na obalu apod. Není-li jakost předepsána či deklarována musí výrobek splňovat poţadavky jakosti obvyklé. Není stanoveno, co je pojem obvyklá jakost výrobku. Má se za to, ţe to jsou základní kvalitativní vlastnosti výrobku potřebné k tomu, aby bylo moţné výrobek uţívat v souladu s jeho účelem uţití. Jako kritérium jakosti obvyklé jsou nejčastěji pouţívány ČSN (nejsou závazné). 3. Prodávat výrobky a poskytovat sluţby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování sluţeb správně účtovat. Podle ustanovení § 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, se cena sjednává pro zboţí vymezené názvem, jednotkou mnoţství a kvalitativními a dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran, popřípadě číselným kódem příslušné jednotné klasifikace, pokud tak stanoví zvláštní předpis. Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena za podmínky, ţe tento způsob cenu dostatečně určuje. Dohoda o ceně 26


vznikne také tím, ţe kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboţí cenu ve výši poţadované prodávajícím. Správné účtování cen především znamená, ţe při konečném účtování bude spotřebiteli při nákupu účtována cena taková, se kterou byl při nabídce výrobku seznámen. Za splnění povinností uvedených v § 3 odpovídá prodávající, proto si musí zajistit a vytvořit takové podmínky (ve vlastní provozovně nebo např. v rámci obchodních smluv), aby byl schopen těmto povinnostem dostát. Z hlediska bezpečnosti výrobků bylo ze zákona o ochraně spotřebitele ustanovení týkající se bezpečnosti výrobků vypuštěno. Problematika bezpečnosti výrobků je od 1. 7. 2001 řešena samostatným zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, o kterém pojednává část 5 této publikace. V zákoně o ochraně spotřebitele zůstal § 7a, kterým se stanoví, ţe nikdo nesmí vyrábět, dováţet, vyváţet, nabízet, prodávat a darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami. Do poslední novely zákona o ochraně spotřebitele byl vloţen § 7b: zákaz nabídky, prodeje a vývozu výrobků nebo zboţí určených pro humanitární účely (jde o výrobky pro humanitární účely, které jsou označeny nápisem „humanita“). Klamání spotřebitele Problematiku zákazu klamání spotřebitele řeší ustanovení § 8. V odstavci 1 se stanoví, ţe nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoloţené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo sluţeb či úrovni nákupních podmínek. V odstavci 2 je dále uvedeno, ţe za klamání spotřebitele se povaţuje také nabídka nebo prodej výrobků nebo zboţí porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakoţ i skladování těchto výrobků nebo zboţí za účelem nabídky nebo prodeje. Pod slovem nikdo je třeba vidět v tomto ustanovení všechny podnikatelské subjekty uvedené v § 2. Zákaz klamání spotřebitele se tedy vztahuje nejen na prodávajícího, ale i na dodavatele, výrobce a dovozce. Prodávající se nemůţe

27


zprostit odpovědnosti za klamání spotřebitele poukazem na skutečnost, ţe potřebné nebo správné údaje neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Pokud se týká klamání spotřebitele nabídkou nebo prodejem výrobků porušujících práva duševního vlastnictví tzv. falzifikátů, jsou takovéto výrobky vymezeny v § 2 ustanovení

písmene

r). Jedná se

o padělky, nedovolené

napodobeniny, výrobky porušující práva zapsaného označení původu apod. Vedle nabídky a prodeje je zakázáno tyto výrobky téţ skladovat. Za skladování se povaţuje jejich umístění ve skladových prostorách, dopravních prostředcích, kancelářích nebo jiných nebytových prostorách a v prodejních místech včetně stánkového prodeje. V některých případech jsou u výrobků uváděny pojmy jako zaručeně pravý, zaručeně nezávadný apod. Tyto pojmy „záruka“, „zaručený“, jakoţ i všechny další pojmy obdobného obsahu, mohou být pouţívány jen v případech, kdy je současně konkretizován obsah a podmínky záruky. Informační povinnost Podstatná část zákona stanoví informační povinnosti ve vztahu k prodávanému výrobku a ve vztahu ke spotřebiteli. Tyto povinnosti jsou zákonem stanoveny podnikateli, který prodává výrobky. Ten je povinen zajistit, ţe jím prodávané výrobky budou odpovídat poţadavkům tohoto zákona. Proto je potřebné, aby si v rámci obchodních smluv zajistil dodání potřebných informací. Informační povinnosti jsou stanoveny především v §§ 9, 10, 11 a 12. Ustanovení § 9 se týká povinnosti informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných sluţeb, o způsobu pouţití a údrţby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného pouţití nebo údrţby, jakoţ i o riziku souvisejícím s poskytovanou sluţbou. Jestliţe je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho uţívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaţeny v přiloţeném písemném návodu a aby byly srozumitelné. Těchto povinností se nemůţe prodávající zprostit poukazem na skutečnost, ţe mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel.

28


Ustanovení § 10 stanoví, ţe prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo, viditelně a srozumitelně označeny: 

názvem

výrobku,

označením

výrobce

nebo

dovozce,

popřípadě

dodavatele, údaji o hmotnosti nebo mnoţství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě uţití; 

údaji o sloţení materiálu, jde-li o textilní výrobky, s výjimkou těch výrobků, které podle zvláštního předpisu povinnosti označování nepodléhají, (pozn. podrobnosti stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 92/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o sloţení materiálu);



údajem o datu minimální trvanlivosti, jde-li o potravinářské výrobky, popřípadě údajem o datu pouţitelnosti, jde-li o potravinářské výrobky podléhající rychlé zkáze, ve smyslu zvláštního zákona;



údaji o materiálech pouţitých v jejích hlavních částech, jde-li o obuv, s výjimkou těch výrobků, které podle prováděcího právního předpisu označování nepodléhají. (pozn. podrobnosti stanoví vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 265/2000 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o způsobu označování obuvi údaji o materiálech pouţitých v jejích hlavních částech);



pokud je potřeba, aby při uţívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se uţívání návodem, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit, ledaţe jde o pravidla obecně známá;



nelze-li prodávané výrobky označit přímo, musí je prodávající viditelně a srozumitelně označit údaji uvedenými v odstavci 1) jiným vhodným způsobem. Není-li moţné nebo účelné podávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen tyto údaje na poţádání spotřebitele nebo orgánů, které provádějí dozor nad dodrţováním ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, pravdivě sdělit, popřípadě doloţit (např. u výrobků velmi malých rozměrů lze pouţít tzv. příbalové letáčky);



prodávající nesmí odstraňovat ani měnit označení výrobků ani jiné údaje uvedené výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem. 29


Označení výrobce nebo dovozce by mělo být na výrobcích uvedeno minimálně v takovém rozsahu, aby byl výrobce nebo dovozce v případě potřeby (např. pro případ vymáhání škody podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti výrobce

za

škodu

způsobenou

vadou

výrobku)

podle

uvedených

údajů

identifikovatelný v návaznosti na údaje uvedené v příslušných podnikatelských registrech, např. v obchodním rejstříku. V případě, ţe jsou povinnosti označovat výrobky předepsanými údaji uvedeny ve zvláštních právních přepisech, např. v zákoně o potravinách, ochraně veřejného zdraví, technických poţadavcích na výrobky, pak platí pro označování výrobků ustanovení těchto zvláštních právních předpisů (povinnosti mohou být stanoveny odchylně od výše uvedeného). Při prodeji pouţitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichţ uţitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány odděleně od ostatních výrobků. Spotřebitel musí být před uzavřením kupní smlouvy seznámen s tím, ţe výrobek, který je mu nabízen, má jiné vlastnosti neţ výrobek bezvadný. Pokud však takovéto informace nedostane, má se za to, ţe mu byl prodán výrobek bez vady nebo omezení vlastností. Ustanovení § 11 stanoví povinnost poskytovat písemné informace v českém jazyce. Jde o informace uvedené v § 9, § 10, § 13 a § 19. Jednotlivé informace uvedené v § 9 a v § 10 mohou být poskytnuty v podobě symbolů (piktogramů), které musí být srozumitelné, čitelné a úplné. V případě prodeje výrobků, při jejichţ označení byly pouţity symboly (piktogramy), je prodávající povinen na poţádání vysvětlit nebo vhodně zpřístupnit spotřebiteli jejich význam. Fyzikální veličiny (váha, míra apod.) musí být vyjádřeny v měřících jednotkách, které stanoví zvláštní předpis, tj. zákon o metrologii.

30


Seznámení spotřebitele s cenou Cena je jednou z hlavních náleţitostí kupní smlouvy. Řádné seznámení spotřebitele s cenou je řešeno v ustanovení § 12 zákona. Ten stanoví, ţe prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných sluţeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či sluţeb jinak vhodně zpřístupnit. Postup pro seznámení spotřebitele s cenou stanoví zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Značení tabákových výrobků cenou pro konečného spotřebitele se řídí zákonem o spotřebních daních. Vyhláška Ministerstva financí č. 580/1990 Sb., kterou se provádí zákon č. 526/1990 Sb. o cenách, dále stanoví, ţe označením spotřebního zboţí cenou při prodeji

konečnému

spotřebiteli

se

rozumí

vybavení

zboţí

údajem o ceně

připevněným viditelně na zboţí nebo umístěným způsobem vylučujícím záměnu na regále, ve vitríně, na vývěsce nebo ve veřejně přístupném ceníku tak, aby měl kupující moţnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboţí. Podle ustanovení § 12 zákona o ochraně spotřebitele také musí spotřebitel dostat informaci o ceně takovou, aby jednoznačně věděl, jakou celkovou částku za výrobek zaplatí. Proto zákon stanoví, ţe informace o ceně nebo okolnost, ţe informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, ţe cena je niţší, neţ jaká je ve skutečnosti, v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo sluţeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť, cena byla nebo bude zvýšena, sníţena nebo nezměněna, i kdyţ tomu tak není, atd. Spotřebitel tedy musí znát konečnou výši ceny, kterou bude platit. Ustanovení

§

13

stanoví

povinnost

prodávajícího

řádně

informovat

spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a sluţeb, včetně podmínek uplatnění rozporu s kupní smlouvou (reklamace) spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav. V § 14 jsou uvedeny povinnosti prodávajícího označit provozovnu způsobem stanoveným zvláštním předpisem (zákonem o ţivnostenském podnikání). Pokud prodávající

ukončil

činnost

v provozovně

je

povinen

informovat

příslušný

ţivnostenský úřad o tom, kde lze vypořádat případné závazky (např. uplatnit reklamaci apod.).

31


Nově jsou uloţeny povinnosti v § 14a provozovateli trţnice, včetně povinnosti obcí pronajímajících část veřejného prostranství k příleţitostnému prodeji a to vést evidenci prodávajících, která musí obsahovat údaje v rozsahu uvedeném ve zvláštním právním předpise a předloţit ji na ţádost dozorovému orgánu. Evidence se musí uchovávat po dobu jednoho roku ode dne provedení evidenčního záznamu. Zákona o ochraně spotřebitele ukládá prodávajícímu další povinnosti: umoţňuje-li to povaha výrobku, výrobek na ţádost spotřebitele předvést, řádně vyplnit záruční list. Pokud jde o sluţbu, která není poskytnuta na poţádání, je prodávající povinen vydat spotřebiteli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu sluţby, její rozsah, jakost, cenu za provedení sluţby a termín jejího plnění. Doklad o zakoupení výrobku Na ţádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí sluţby (§ 16 zákona) s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí sluţby, o jaký výrobek nebo o jakou sluţbu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo sluţba poskytnuta, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Zvláštním právním předpisem je v tomto případě zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení jeho § 31 stanoví, ţe podnikatel je povinen vydat na ţádost zákazníka doklady o prodeji zboţí a o poskytnutí sluţby, není-li dále stanoveno jinak. Na dokladu musí být uvedeny identifikační údaje prodávajícího obsahujícího jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název podávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo (jde-li o právnickou osobu) nebo místo podnikání (jde-li o fyzickou osobu), pokud není zvláštním předpisem stanoveno jinak. Při prodeji výrobků s následnou dodávkou musí doklad obsahovat místo určení a datum dodávky. Na ţádost orgánů dozoru nebo Policie (v mezích jejich oprávnění) je prodávající povinen, jde-li o nákup pouţitého zboţí nebo zboţí bez dokladu o nabytí, přijímání tohoto zboţí do zástavy nebo zprostředkování nebo nákupu či přijetí do zástavy, předloţit identifikační údaje podle zvláštního právního předpisu. Kopie dokladů je podnikatel povinen uschovávat po dobu 3 let ode dne jejich vydání, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Při prodeji pouţitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichţ uţitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí být tyto skutečnosti 32


v dokladu zřetelně vyznačeny. To má opět význam ve vztahu k odpovědnosti za vady a reklamování výrobku. Vadu, která je na dokladu uvedena a pro kterou byla poskytnuta sleva z ceny, nemůţe spotřebitel reklamovat. Pokud na dokladu nejsou u takovýchto výrobků údaje uvedeny, má se za to, ţe byl prodán výrobek bez vad. V § 18 b je uvedeno, ţe nikdo nesmí neoprávněně pouţívat ekoznačku. Odpovědnost za vady výrobků Zákon také upravuje některé povinnosti související s odpovědností za vady výrobků a jejich reklamováním. Je nutné konstatovat, ţe problematiku odpovědnosti za vady, postupy při reklamování, nároky kupujících při vzniku vady, postupy při řešení vad odstranitelných nebo neodstranitelných apod. řeší Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ten je pro tuto oblast rozhodující. Zákon o ochraně spotřebitele upravuje pouze některé povinnosti, především ty, které občanský zákoník neřeší. K odpovědnosti za vady výrobků se vztahuje § 19, který stanoví povinnosti prodávajícího při řešení reklamací: 

s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba (oprávněná servisní organizace) je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoliv provozovně, v níţ je přijetí reklamace moţné s ohledem na sortiment prodávaného zboţí nebo poskytovaných sluţeb, popřípadě i v sídle nebo místě podnikání. Prodávající je povinen spotřebiteli vydat písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel poţaduje a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy;



v provozovně musí po celou provozní dobu být přítomen pracovník pověřený vyřizovat reklamace;



prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve sloţitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či sluţby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamce včetně odstranění vady musí být vyřízena bez 33


zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se podávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit (výměnu za nový výrobek, vrácení peněz). Za vyřízení reklamace se povaţuje i její odmítnutí; 

při prodeji nebo poskytování sluţeb mimo ohlášenou provozovnu je prodávající povinen k informacím podle § 13 písemnou formou poskytnout zejména název nebo jméno a adresu prodávajícího, kde můţe spotřebitel i po ukončení takového prodeje nebo poskytování sluţeb uplatnit reklamaci.

Dříve např. platilo, ţe musí být v provozovně vyvěšen reklamační řád. Takto povinnost jiţ stanovena není. Je povinností řádně informovat, zvolená forma je na prodávajícím. Přesto je moţné zpracování reklamačního řádu a jeho vyvěšení na místě pro spotřebitele přístupném doporučit. Lze tak předejít pozdějším sporům o tom, zda byl či nebyl spotřebitel s těmito informacemi seznámen. Doklad o zakoupení výrobku je dokladem o tom, ţe spotřebitel uzavřel kupní smlouvu s prodávajícím. Můţe se však stát, ţe spotřebitel doklad o nákupu např. ztratil. Tato situace neznamená, ţe tím končí platnost kupní smlouvy a případné nároky z odpovědnosti za vady prodaného výrobku zanikají. Spotřebitel můţe prokázat zakoupení výrobku resp. uzavření konkrétní kupní smlouvy v provozovně i jiným způsobem, např. svědeckou výpovědí. Nejčastější nedostatky Nedostatky jsou zjišťovány prakticky ve všech oblastech, které zákon o ochraně spotřebitele upravuje. V oblasti poctivosti prodeje se jedná především o to, ţe jsou účtovány spotřebitelům jiné ceny, neţ se kterými byl seznámen při nabídce. Jedná se také o případy, kdy u výrobku je uvedena jiná cena, neţ která je spotřebiteli nakonec účtována na pokladně. Jedná se například o případy zlevňovacích cenových akcí, kdy u nabízeného výrobku je uvedena určitá částka a jiná částka je pak přes čárový kód počítače vyúčtována na pokladně. Další oblastí, kde jsou nedostatky zjišťovány, jsou informační povinnosti. Výrobky nejsou označeny zákonem stanovenými informacemi, nebo není dodrţen rozsah těchto informací, nejsou označeny poţadovanými údaji o sloţení materiálů 34


apod. Tam, kde je to poţadováno, často chybí návody k pouţívání, případně poskytnuté návody či informace nejsou uvedeny v českém jazyce. Častým nedostatkem je také neoceňování zboţí při nabídce v provozovně. Samostatným problémem je klamání spotřebitele. V této oblasti se jedná především o klamání prodejem falzifikátů, tedy případy, kdy jsou porušována práva majitelů práv duševního vlastnictví. V oblasti reklamací se jedná především o to, ţe není vţdy přítomen pracovník, který se je oprávněn rozhodovat o reklamacích, a není dodrţována 30 denní lhůta pro vyřízení reklamace. Dozor Dozor nad dodrţováním tohoto zákona provádějí státní orgány, které jsou uvedeny v § 23. I v tomto případě je však nutné přihlédnout k existenci speciálních právních předpisů, které stanoví nejen povinnosti podnikatelů, poţadavky na výrobky, ale také oprávnění dozorových orgánů. I v tomto případě tedy platí, ţe speciální právní předpis má přednost před tímto zákonem. Obecně je moţné shrnout, ţe v oblasti nepotravinářských výrobků je rozhodujícím dozorovým orgánem pro zákon o ochraně spotřebitele Česká obchodní inspekce. Dále zde působí v oblasti kontroly klamání spotřebitele a plnění informačních povinností také obecní ţivnostenské úřady. Státní zemědělská a potravinářská

inspekce

kosmetických,

mydlářských,

provádí

kontroly

saponátových

zemědělských, a tabákových

potravinářských,

výrobků

rostlinného

původu, Státní veterinární správa u potravinářských výrobků ţivočišného původu, orgány hygienické sluţby kontrolují hlediska zdravotní nezávadnosti výrobků a poskytovaných sluţeb. V oblasti kontroly zákazu klamání spotřebitele na vnitřním trhu mají také určité kompetence také celní orgány. Uvedené členění je základní charakteristikou rozdělení dozoru na trhu v oblasti zákona o ochraně spotřebitele. Podrobně je uvedeno v ustanovení § 23 odstavce 1) aţ odstavce 8) tohoto zákona. Dozorové orgány mají kompetenci provádět kontroly dodrţování povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 23 a jsou dozorové orgány uvedené v § 23 oprávněny vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. Nově mezi dozorové orgány jsou zařazeny i „celní úřady - § 23 b“. V tomto paragrafu jsou uvedeny i jejich základní oprávnění:

35




kontrolovat právnické i fyzické osoby, které vyrábějí, skladují, distribuují, dováţejí, vyváţejí, nakupují, prodávají nebo dodávají výrobky a zboţí na vnitřní trh a to společně s Českou obchodní inspekcí nebo samostatně, v případech důvodného podezření, ţe výrobky nebo zboţí porušují některá práva duševního vlastnictví;



mají právo vstupovat při výkonu kontroly do provozoven nebo skladových prostor;



vstupovat do objektů výrobce, dovozce nebo distributora a vyţadovat předloţení příslušné dokumentace;



ověřovat totoţnost kontrolovaných fyzických osob, nebo fyzických osob, které při kontrole zastupují kontrolované osoby;



poţadovat od kontrolovaných osob potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení;



odebírat za náhradu od kontrolovaných osob potřebné vzorky



při těchto kontrolách se celníci prokazují pověřením celního úřadu nebo sluţebním průkazem celníka bez vyzvání;



celníci jsou oprávněni provádět kontrolu, zda nedochází ke klamání spotřebitele podle § 7 b, § 8, odst. 2 a § 8 a;



kontrolované osoby jsou povinny umoţnit celníkům a odborně způsobilým osobám, které si celní úřad můţe ke kontrole přizvat, plnit jejich úkoly související s výkonem kontroly.

V § 23 c jsou uvedeny povinnosti celníků při zajištění výrobků, které porušují některá práva duševního vlastnictví a dále jsou v tomto paragrafu uvedeny postupy, jakým způsobem lze některé výrobky pouţít k humanitárním účelům. Dozorové orgány podle vlastních právních předpisů mají oprávnění vstupovat do provozoven, odebírat vzorky výrobků a ověřovat jejich vlastnosti, mají oprávnění poţadovat dokumentaci potřebnou ke kontrole, poţadovat součinnost kontrolované osoby atd. Na základě výsledků kontroly jsou oprávněny ukládat sankce a opatření k zajištění nápravy nezákonného stavu.

36


Sankce jsou ukládány podle zákona o ochraně spotřebitele § 24. Výše sankce můţe činit aţ 50 mil. Kč. Blokovou pokutu mohou uloţit dozorové orgány aţ do výše 5 000,- Kč v tzv. blokovém řízení. Vedle sankcí za zjištěné porušení povinnosti jsou dozorové orgány v rozsahu svých speciálních zákonů oprávněny ukládat také opatření k nápravě zjištěných nedostatků. Mezi tato opatření patří především zákazy prodeje, dodávky, uvádění na trh, a to do doby odstranění nedostatků. Dále jsou oprávněny zakázat výkon další činnosti nebo nařídit uzavření provozovny aţ na dobu dvou prodejních nebo provozních dnů následujících po dni zjištění nedostatků. Jsou téţ oprávněny rozhodnout o staţení výrobků z trhu v případě výskytu nebezpečných výrobků a případně nařídit jejich likvidaci, v případě prodeje falzifikátů jsou oprávněny také zajistit výrobky a případně je uskladnit mimo dosah kontrolované osoby a následně rozhodnout o jejich propadnutí či zabrání a o jejich likvidaci. Jedná se o obecnou charakteristiku pravomocí dozorových orgánů. Konkrétní oprávnění a postupy jsou stanoveny ve speciálních zákonech, kterými se činnost těchto úřadů řídí. V této souvislosti lze zmínit zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 146/2002 Sb., o státní zemědělské a potravinářské inspekci, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví atd. Nově je v § 25 stanoveno právní postavení sdruţení spotřebitelů a jiných právnických osob zaloţených k ochraně spotřebitele: např. sdruţení (pokud to má uvedeno ve stanovách) můţe se stát účastníkem i soudního řízení ve věci ochrany práv spotřebitelů. Prostředky obrany proti postupu dozorového orgánu Podnikatelské

subjekty,

u kterých dozorové

orgány provádějí

kontroly, tzv.

kontrolované osoby, mají také prostředky obrany proti postupu i rozhodnutí dozorového orgánu. V případě provedené kontroly podle ustanovení § 17 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, mohou kontrolované osoby proti protokolu podat písemné a zdůvodněné námitky, a to ve lhůtě pěti dnů ode dne seznámení s protokolem, nestanoví-li kontrolní pracovník lhůtu delší.

V

těchto námitkách mohou uvést své výhrady k výsledkům provedené kontroly. Podanými námitkami je kontrolní orgán povinen se zabývat. Nejprve kontrolní pracovník a následně i jeho nadřízený jsou povinni podané námitky prošetřit 37


a případně kontrolní zjištění doplnit či opravit podle výsledků tohoto prošetření. Neshledají-li námitky jako opodstatněné, rozhodnou o jejich zamítnutí. Rozhodnutí o tom, jak byly námitky vyřízeny, je písemné a zašle se kontrolované osobě. V případě uloţení opatření v podobě zákazů např. prodeje neoznačených výrobků, které se neukládají ve správním řízení, moţnosti opravných prostředků se řídí podle příslušného zákona pro činnost dozorového orgánu. Např. v zákoně o České obchodní inspekci je v § 7 umoţněno kontrolované osobě podat proti uloţenému zákazu prodeje námitky, které se uvedou v záznamu, nebo je můţe kontrolované osoba podat písemně nejpozději do tří dnů. Podané námitky nemají odkladný účinek. Rozhoduje o nich bezodkladně ředitel inspektorátu. Písemné vyhotovení rozhodnutí o námitkách se doručuje kontrolované osobě a je konečné. O moţnosti uplatnění tohoto prostředku uvádějí dozorové orgány v zápise o výsledku kontrol poučení o této moţnosti. V případě, ţe jsou sankce a opatření ukládána ve správním řízení podle Zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, jsou také tímto zákonem stanoveny moţné prostředky obrany proti postupu dozorového orgánu. Je-li zahájeno správní řízení, má účastník řízení po celou dobu trvání tohoto řízení právo nahlíţet do spisu, pořizovat si výpisy ze spisu, doplňovat spis, předkládat vyjádření či doplnění. Dozorový orgán je při řízení povinen takováto doplnění či vyjádření před vydáním rozhodnutí řádně vyhodnotit. Je-li následně vydáno rozhodnutí ve správním řízení pro porušení příslušného ustanovení zákona, např. rozhodnutí o pokutě, má účastník takovéhoto řízení právo se odvolat proti tomuto rozhodnutí do 15 dnů od jeho doručení. Orgán, který pokutu ukládá, je povinen v rozhodnutí o této moţnosti účastníka řízení poučit. O odvolání proti rozhodnutí rozhoduje nadřízený orgán. V rámci přezkoumání rozhodnutí můţe původní rozhodnutí změnit, zrušit či potvrdit. Rozhodnutí odvolacího orgánu je konečné a jiţ se nelze proti němu odvolat. Tím bylo ukončeno správní řízení. Proti pravomocnému správnímu rozhodnutí orgánu je moţné podat soudní ţalobu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a domáhat se nápravy soudní cestou a nebo vyuţít mimořádné opravné prostředky podle správního řádu, kterými jsou ţádost o obnovu řízení a nebo přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení.

38


2.4. ZÁKON O OBALECH 

Dosavadní

zákon

o obalech

poměrně

je

sloţitý

a ekonomicky

a administrativně náročný pro povinné osoby. 

Pro maloobchod lze doporučit dodrţování tři zásadních bodů: s balenými výrobky převzít „Prohlášení“ nebo informaci o prohlášení, brát výrobky pouze od klientů AOS (tč. EKO-KOM, a. s.) a odebírat výrobky v označených spotřebitelských obalech.



Povinnosti vyplývající z tohoto zákona jsou především: prevence, základní podmínky,

prohlášení;

registrace,

evidence,

zpětný

odběr,

vyuţití

recyklace; označování. Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech – jak prodávat s ohledem na tento zákon Do konce roku 2001 Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech upravoval i nakládání s odpady z obalů. Od 1. ledna 2002 platí soustava dvou zákonů, které upravují nakládání s odpady z obalů: 

zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a



zákon č. 477/2001 Sb., o obalech. Tento zákon byl jiţ několikrát novelizován – poslední novelizace byly provedeny zákonem č. 66/2006 Sb., 25/2009 Sb., a 126/2008 Sb. Související prováděcí právní předpisy jsou: Nařízení vlády č. 111/2002 Sb., který se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy vratných zálohovaných obalů, vyhláška č. 111/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů a vyhl. č. 641/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a označování údajů z této evidence.

Zahrnují implementaci Evropských směrnic, především Evropskou směrnici č. 94/62/EC. Na nakládání s odpady z obalů se vztahují právní předpisy platné pro hospodaření s odpady, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech stanoví práva a povinnosti podnikajících právnických a fyzických osob (na rozdíl od zákona o odpadech neukládá povinnosti občanům).

39


Základní povinnosti podnikatelských subjektů Důleţitou změnou jsou podle poslední novely zákona o obalech zpřesněné definice základních pojmů obsaţené v § 2. Osoba, která uvádí na trh (do oběhu) obaly nebo balené výrobky má řadu povinností. S jistou přípustnou dávkou zjednodušení se dá říci, ţe se jedná o tři, poměrně nezávislé proudy povinností: 

prevence, základní podmínky, prohlášení;



registrace, evidence, zpětný odběr, vyuţití recyklace;



označování.

Prevence (§ 3) - co moţná nejmenší obal, sáček z co nejtenčí fólie, v litrové láhvi nelze prodávat pouze tři čtvrtě litru šťávy, na jeden rohlík nelze pouţít sáček na tři rohlíky – to by bylo plýtvání. Základní podmínky uvedení obalu na trh (§ 4): obal musí být takový, aby šel sprovodit ze světa alespoň jednou z moţností: 

recyklací (materiálovou: láhev se rozdrtí a opět roztaví na sklo, z něhoţ se vyrábějí okna nebo i láhve);



energetickým vyuţitím (hořením obalu vzniká více tepla, neţ je potřeba k tomu, aby se zapálil: plastové kelímky od jogurtů);



organickou recyklací (kompostování: dřevěné palety).

Dále mezi základní podmínky patří dodrţení limitu koncentrace těţkých kovů a minimalizace obsahu nebezpečných látek. Povinnosti osoby, která uvádí na trh obal, jsou uvedeny v § 5: 

na poţádání předloţit kontrolním orgánům technickou dokumentaci nezbytnou k prokázání splnění povinností stanovených v § 3 a v § 4;



průkazně informovat své odběratele o tom, ţe obal splňuje poţadavky stanovené v § 3 a v § 4.

Obdobné povinnosti má i osoba, která uvádí na trh obalový prostředek (tj. výrobek, z něhoţ obal je prodejní, obal skupinový nebo obal přepravní přímo vyroben nebo který je součástí obalu sestávajícího se z více částí). V § 6 jsou uvedeny povinnost osob, které uvádějí na trh obal nebo obalový výrobek: označit na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben a to v souladu s právem Evropských společenství.

40


Nově jsou rovněţ definovány povinnosti u opakovaně pouţitelných obalů (§ 7): osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky, jejichţ obaly jsou opakovaně pouţitelné, je povinna učinit organizační, technická nebo finanční opatření odpovídající kritériím, která jsou stanovena v příloze č. 2 k tomuto zákonu a umoţňují opakované pouţití obalů (např. vratné zálohované láhve). Obdobné povinnosti jsou uloţeny v § 10 – zpětný odběr a to osobám, které uvádějí na trh nebo do oběhu výrobky prodejem spotřebiteli. Tyto osoby jsou povinny informovat odběratele a spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru. Nově byly rovněţ stanoveny povinnosti v § 15 osobám, na které se vztahuje povinnost zapsat se do Seznamu podle § 14 zákona o obalech. V § 15a jsou uvedeny osoby, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly a nemusí plnit povinnosti uvedené v § 15 aţ § 16. Jsou to osoby, které splňují podmínku, ţe: 

celkové mnoţství obalů jimi uvedených na trh nebo do oběhu za kalendářní rok nepřekročí 300 kg a zároveň;



jejích roční obrat nepřekročí 4 500 000 Kč.

Povinnosti maloobchodu Maloobchod je v tomto případě posledním podnikatelským subjektem, kdy je zboţí v obalech, u spotřebitele dochází k tomu, ţe se z obalů stávají odpady – proces probíhá u spotřebitelských obalů a části skupinových obalů. Zbytek skupinových a podstatná část přepravních obalů se mění v odpady u podnikatelských subjektů, a ty jako původci těchto odpadů mají povinnost naloţit s nimi dle zákona o odpadech. Zákon o obalech v § 14 ukládá osobám, které uvádějí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, povinnost podat návrh na zápis do Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo odpadu z obalů. Podle odst. 10 se tato povinnost nevztahuje na osobu, která: 

má uzavřenu smlouvu o sdruţeném plnění na všechny obaly, které uvádí na trh nebo do oběhu, nebo



uvádí obaly na trh nebo do oběhu prodejen spotřebiteli, pokud za tuto osobu její povinnosti podle § 10 a § 12 plní jiná osoba. Je to výjimka pro maloobchod, tj. při výhradním prodeji spotřebiteli, se nemusí povinný subjekt (maloobchodník) zapisovat do „Seznamu povinných osob“, který je 41


veden na Ministerstvu ţivotního prostředí. V tomto případě se maloobchod nemusí podílet na zajištění zpětného odběru a vyuţití (včetně recyklace) obalů jím prodávaného zboţí. Musí si však zajistit prokazatelným způsobem, ţe všichni jeho dodavatelé tyto povinnosti jiţ plní. Maloobchodní prodej s vlastním dovozem alespoň části baleného zboží V tomto případě není, kdo by vůči dováţenému zboţí splnil povinnost kromě maloobchodu. Jediná racionální (vedle teoretické moţnosti zajistit plnění zpětného odběru a vyuţití odpadu z obalů vlastními silami) cesta je uzavření smlouvy s autorizovanou obalovou společností (AOS) – vstoupit do smluvního vztahu. V tomto případě je potřeba: 

brát výrobky pouze od dodavatelů, kteří mají uzavřenou smlouvu s AOS; ošetřit si vůči dodavatelům (smluvně, na dodacím listě nebo na faktuře), ţe za obaly dodávaných Podle současné dikce zákona o obalech je povinností

maloobchodu

předloţit

dozorovému

orgánu

„Prohlášení

o splnění podmínek uvedení obalu na trh.“ Podle vyjádření MŢP lze této povinnosti dostát tím, ţe dodavatel můţe maloobchod informovat o tom, ţe obaly v předmětné dodávce splňují všechny poţadavky v rámci zákona o obalech. Např.: elektronickou formou, na fakturách či dodacích listech (to si maloobchod můţe dohodnout v příslušných obchodních smlouvách). Povinnost informování spotřebitele o významu značek Ustanovení § 10, odst. 8 zákona o ochraně spotřebitele (č. 634/1992 Sb.) ukládá prodávajícímu povinnost vhodně zpřístupnit spotřebiteli informaci

o významu

pouţitých symbolů, jestliţe byly pouţity při označování prodávaných výrobků. Obal však není tímto prodávaným výrobkem, neboť prodávající prodává výrobek, např.: čokoládu a obal slouţí „jen“ k ochraně tohoto výrobku. Povinnosti dodavatelů Dodavatelé povinnosti, které jim ukládá zákon o obalech, mohou plnit i tím, ţe uzavřou smlouvu s autorizovanou obalovou společností (AOS), v současné době je zatím jediná: EKO-KOM, a. s., nebo tím, ţe zpětný odběr odpadů z obalů a jejich vyuţití a recyklaci si zajistí sami. 42


Pro maloobchod je maximální míra jistoty, pokud bere zboţí od dodavatelů, kteří mají uzavřenu smlouvu s AOS. V opačném případě se maloobchod vystavuje riziku, ţe dodavatel zapsaný v Seznamu MŢP nesplní některou z podmínek, a poté právě tento maloobchod má povinnost sám se do Seznamu zapsat a plnit zpětný odběr, vyuţití a vést evidenci o těchto odpadech z obalů dle vyhlášky MŢP č. 117/2002 Sb. 2.5. ODPADY – ZÁKON O ODPADECH Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů upravuje zásady pro předcházení vzniku odpadů, nakládání s nimi a práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství. Z uvedeného vyplývá celá řada povinností původcům odpadů, mimo jiné předcházet vzniku odpadů, zařazovat odpady podle druhu a katalogu odpadů, vést evidenci odpadů, přednostně vyuţívat odpady, opatřit si příslušné souhlasy k nakládání s odpady od orgánů veřejné správy apod. Důleţitou povinností je také zpracování plánu odpadového hospodářství původcem odpadu. Zákon o odpadech zavedl poplatky za uloţení odpadů na skládky a povinnost vytvářet finanční rezervu na rekultivaci a asanaci skládek ze strany jejich provozovatelů. Mezi další důleţité povinnosti patří povinnosti uvedené pro vybrané výrobky, vybrané odpady a vybraná zařízení. 2.6. PROBLEMATIKA ELEKTROODPADU Nedílnou součástí nakládání s odpady (viz předcházející kapitola) je „zpětný odběr výrobků (dále ZOV)“, který vychází z principu odpovědnosti výrobce zajistit nakládání s výrobky po ukončení jejich ţivotnosti. Smyslem ZOV je motivovat výrobce k navrhování a produkci výrobků s co moţná nejniţším obsahem nebezpečných látek, jejichţ následné vyuţití nebo odstranění po ukončení ţivotnosti, bude co nejlevnější a nejjednodušší. Z tohoto hlediska je ţádoucí, aby bylo moţné výrobky co nejčastěji opětovně vyuţívat, recyklovat je a minimalizovat odpad. V této souvislosti došlo také ke změně trendů nakládání s vyřazenými výrobky, které znamenají zvyšování preventivních opatření, minimalizaci vzniku odpadů a jiné způsoby financování podle principu „znečišťovatel platí“. V Evropské unii je přijat soubor směrnic, které si kladou za cíl zaměřit se na určité typy odpadů zásadních 43


z pohledu objemu či rizik pro ţivotní prostředí, který je jiţ v jednotlivých členských státech aplikován. Do tohoto souboru patří také směrnice č. 2002/96/EC o odpadu z elektrických a elektronických zařízení (dále jen směrnice o OEEZ) a směrnice č. 2002/95/EC o omezení pouţívání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Tato směrnice byla transponována do zákona č.185/2001 Sb. o odpadech (dále jen zákon o odpadech). Touto transpozicí byla zavedena odpovědnost výrobce za elektrozařízení uváděná na trh. Vedle samotných povinností vymezila i způsob jejich plnění. Vedle individuálního způsobu plnění, který je v současné době aplikovatelný pouze na zařízení, která nejsou určena pro domácnost – tzv. průmyslová, nebo na nová elektrozařízení určená pro domácnost, tedy uvedená na trh po 13. 8. 2008. Zákon uloţil výrobcům postarat se i o historická elektrozařízení, která na trh mohli uvést (a také se tak stalo) výrobci, kteří jiţ na trhu nepůsobí. K tomuto účelu uloţil výrobcům se o ně postarat solidárně, podle svého podílu na trhu. Výrobci měli dle zákona vytvořit systém, do kterého všichni, podle svého podílu na trhu, přispívají právě na náklady spojené se sběrem a recyklací historických elektrozařízení – tedy těch, které byly uvedeny na trh do 13. 8. 2005. Problematika tzv. elektroodpadu je podrobně popsána v samostatné odborné příručce, která je zveřejněna v rámci systému Informačních míst pro podnikatele. Tuto příručku zpracovalo oborové koordinační místo obchod a cestovní ruch. Další informace je moţné získat na webových stránkách Ministerstva ţivotního prostředí – www.mzp.cz popř. na stránkách kolektivních systémů (isoh.env.cz). 2.7. OBLAST ÚČETNICTVÍ Základním zákonem je zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Tento zákon prošel řadou novel jako např.: novela č. 437/2003 Sb. ve Sbírce zákonů v částce č. 145 s účinností od 1. 1. 2004, novela č. 669/2004 Sb., ve Sbírce zákonů v částce s. 228 s účinností od 1. 1. 2005, novela č. 81/2006 Sb., s účinností od 15. 3. 2006. Poslední velkou novelou je novela č. 304/2008 Sb., s účinností jednak od 1. 1. 2009 (změny v § 33 – průkaznost účetních záznamů, § 34 – přenos účetního záznamu, 44


§ 35 – opravy a ostatní ustanovení o účetních záznamech a jednak s účinností od 1. 1. 2010 : -

§ 1 – odst. 2, písm. e) - účetní evidenci jsou povinny vést ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli, pokud jejich obrat podle zákona o DPH (dani z přidané hodnoty) přesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 25 000 000,- Kč, a to od prvního dne kalendářního roku,

-

§ 4 – vedení účetnictví, od kdy jsou podnikající subjekty povinny vést účetnictví, dodrţování směrné účtové osnovy, uspořádání a označování poloţek, účetní závěrky, účetní metody, povinnost stanovit si právní předpisy, které to v účetní jednotce upravují,

-

§ 7 – účetní jednotky a způsoby a metody vedení účetnictví,

-

§ 9 – rozsah vedení účetnictví v plném rozsahu a ve zjednodušeném rozsahu (např.: občanská sdruţení, církevní instituce, obce, bytová druţstva apod.),

-

§ 11 – účetní doklady,

-

§ 12 – účetní knihy – deník, účetní kniha,

-

§ 13a – zjednodušený rozsah účetnictví,

-

§ 14 – směrná účtová osnova a účtový rozsah,

-

§ 18 – účetní závěrka,

-

§ 19 – rozvahový den,

-

§ 21a – způsob zveřejňování výsledků,

-

§ 24 aţ 27 – způsoby oceňování,

-

§ 29 a 30, § 32 – inventarizace majetku, průběţná inventarizace, inventarizace k datu závěrky,

-

§ 36 – České účetní standardy.

2.8. DAŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY Daňové identifikační číslo (dále DIČ) DIČ se skládá z „CZ“ a z kmenové části, kdy kmenová část je rodné číslo nebo identifikační číslo). DIČ bude plátce pouţívat pro všechny uskutečněné obchody, a to jak v tuzemsku, tak do jiných členských států. DIČ v tomto tvaru budou pouţívat všechny daňové subjekty, pokud jim bylo přiděleno pro všechny daně.

45


Kontrola DIČ Pro obchodování mezi členskými státy musí plátce znát DIČ svých odběratelů v jiném členském státě, aby mohl dodání zboţí do jiného členského státu osvobodit od daně. Plátce má moţnost ověření DIČ osoby registrované k DPH v jiném členském státě na Finančním úřadě nebo na Ministerstvu financí, oddělení mezinárodní spolupráce při správě DPH, kde pracovník ověří pro plátce DIČ osoby registrované v jiném členském státě. Nebo je moţné ověřit existenci tohoto DIČ na webové stránce Evropské komise, ale dostane pouze informaci, zda DIČ je platné nebo ne: http://europa.eu.int/comm/taxation_customs/vies/en/vieshome.htm Obchodování mezi členskými státy Pro účely DPH je velmi důleţité stanovení místa plnění a to pro určení členského státu, kde se DPH bude přiznávat a platit. Pokud je místo plnění v tuzemsku, je DPH plátcem přiznávána a placena v tuzemsku, pokud se nejedná o plnění osvobozené od daně. Dodání zboží do jiného členského státu Dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k DPH v jiném členském státě Dodání zboţí z tuzemska do jiného členského státu, které je uskutečněno plátcem (dodavatel), pro osobu registrovanou k DPH v jiném členském státě (pořizovatel), je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je skutečně zboţí odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Při dodání zboţí do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění dodání zboţí do jiného členského státu, tj. od uskutečnění odeslání nebo přepravy. Při dodání zboţí do jiného členského státu musí plátce také podat Souhrnné hlášení, které se podává za kalendářní čtvrtletí současně s daňovým přiznáním.

46


Přemístění obchodního majetku plátce do jiného členského státu Za dodání zboţí do jiného členského státu se povaţuje i přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu pro jeho podnikání v tomto jiném členském státě. Plátce musí být zaregistrován k DPH v jiném členském státě, kde podniká (uskutečňuje ekonomické činnosti), aby přemístění majetku bylo dodáním zboţí do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně. Zasílání zboží Pod pojmem „Zasílání zboţí“ se rozumí dodání zboţí plátcem do jiného členského státu z tuzemska osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě s tím, ţe odeslání nebo přepravu zboţí musí zajistit plátce, který zboţí dodává. Jedná se např. o dodání zboţí vybraného podle katalogů soukromé osobě nebo i podnikateli, který není registrovaný k DPH, protoţe nepřekročil obrat pro povinnou registraci ani se nezaregistroval dobrovolně. V případě zasílání zboţí si musí plátce hlídat hodnotu zasílaného zboţí do jiného členského státu, kterou si stanoví kaţdý členský stát (35 000 EUR nebo 100 000 EUR za kalendářní rok), protoţe podle hodnoty dodaného zboţí do příslušného členského státu se stanoví místo plnění a tedy i členský stát, kde je DPH vybrána. V ČR máme pro zasílání zboţí do tuzemska stanovenou částku 35 000 EUR za kalendářní rok, přepočtenou na českou měnu. Při zasílání zboţí, které podléhá spotřební dani, se daň přiznává vţdy v členském státě, do kterého je zboţí dodáno, bez ohledu na výši tohoto dodaného zboţí, a proto se do celkové hodnoty dodaného zboţí, pro stanovení místa plnění při zasílání zboţí, nezapočítává hodnota zboţí, které podléhá spotřební dani. Povinnosti plátce při zasílání zboží Při zasílání zboţí z tuzemska musí plátce vystavit daňový doklad do 15 dnů od uskutečnění dodání zboţí nebo od přijetí platby, pokud je přijatá před uskutečněním. Zasílání zboţí plátce neuvádí do souhrnného hlášení.

47


Pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska plátcem Pořízení zboţí z jiného členského státu plátcem (pořizovatel), které bylo dodáno osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (dodavatel), je zdanitelným plněním v tuzemsku. Pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu do tuzemska je vţdy zdanitelným plněním v tuzemsku, i kdyţ je pořízeno soukromou osobou. Povinnosti plátce při pořízení zboží V daňovém dokladu, který obdrţí plátce od dodavatele, musí doplnit sazbu, základ daně v české měně a vypočítat DPH a uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. Povinnost přiznat daň vzniká plátci k 15. dni měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboţí nebo ke dni vystavení daňového dokladu, pokud byl vystaven před 15. dnem měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo uskutečněno pořízení zboţí Přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska Za pořízení zboţí z jiného členského státu plátcem, které je zdanitelným plněním v tuzemsku, se povaţuje i přemístění zboţí plátcem z jeho podniku (provozovny) v jiném členském státě do tuzemska. Jedná se o zboţí, které plátce pouţíval jako osoba registrovaná k DPH v jiném členském státě pro svoje podnikání a které nyní přemístil do svého podniku v tuzemsku. Pořízení zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou osvobozenou od uplatňování DPH (nezaregistrovaný podnikatel) Zdanitelným plněním není pořízení zboţí z jiného členského státu, které pořizuje osoba osvobozená od uplatňování daně, pokud celková hodnota pořízeného zboţí bez daně za kalendářní rok nepřesáhla částku 10 000 EUR a tato částka nebyla překročena v předcházejícím roce. Do této částky se nezapočítává pořízení nového dopravního prostředku nebo zboţí, které je předmětem spotřební daně. Do celkové hodnoty pořízeného zboţí se započítává i hodnota zboţí dodaného formou zasílání zboţí a hodnota zboţí, které si tato osoba nakoupila v jiném členském státě a přivezla do tuzemska.

48


Registrace podnikatele z pořízení zboží z jiného členského státu jako plátce Pokud podnikatel, který uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená s nárokem na odpočet daně, přesáhne částku 10 000 EUR pořízeného zboţí z jiného členského státu v běţném kalendářním roce, stává se plátcem dnem, kdy byla tato částka překročena a přihlášku k registraci musí podat nejpozději do 15 dnů ode dne překročení částky. Daň přiznává jiţ z pořízeného zboţí, jehoţ hodnotou překročil 10 000 EUR. Registrace podnikatele z pořízení zboží z jiného členského státu jako osoby identifikované k dani Podnikatel, který uskutečňuje pouze osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně, se při překročení částky 10 000 EUR pořízeného zboţí stává osobou identifikovanou k dani dnem pořízení zboţí, kterým překročil tuto částku. Přihlášku k přidělení DIČ musí podat nejpozději do 15 dnů od překročení částky pořízeného zboţí a má pouze povinnost přiznat a zaplatit daň z pořízení zboţí, ale nemá nárok na odpočet daně z pořízeného zboţí, protoţe uskutečňuje jen osvobozená plnění bez nároku na odpočet daně. Pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně Pokud je nezaregistrovanému podnikateli dodáno zboţí z jiného členského státu do tuzemska, které je předmětem spotřební daně, formou zasílání zboţí, stává se plátcem nebo osobou identifikovanou k dani dnem dodání zboţí a musí přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku jiţ z tohoto dodaného zboţí. Zjednodušený postup v třístranném obchodě Jedná se o zjednodušení postupu při vybírání DPH v případě, kdy tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech uzavřou obchod, kdy předmětem obchodu je dodání téhoţ zboţí mezi nimi (prodávající, kupující a prostřední osoba) za podmínek: 

zboţí je přímo přepraveno prodávajícím nebo prostřední osobou z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího,



prostřední osoba je registrovaná v jiném členském státě neţ prodávající a kupující a zboţí pořizuje od prodávajícího v členském státě kupujícího 49


(kde končí přeprava) za účelem následného dodání zboţí kupujícímu v tomto členském státě. Zjednodušený postup spočívá v tom, ţe prostřední osoba se nemusí registrovat ve státě kupujícího, protoţe pořízení zboţí v tomto členském státě má osvobozeno od daně (musí splnit podmínky podle zákona členského státu) a daň je povinen přiznat a zaplatit kupující, jakoby uskutečnil pořízení zboţí z jiného členského státu. Poskytování služeb Základní princip stanovení místa plnění Pro stanovení území státu, kde se bude poskytovaná sluţba zdaňovat, tj. přiznávat a platit DPH, je důleţité stanovení místa plnění. Obecně je místem plnění u sluţeb místo, kde má poskytovatel sluţby své sídlo nebo místo podnikání popřípadě provozovnu. To znamená, ţe podle obecného pravidla bude DPH ze sluţby přiznávat poskytovatel sluţby ve státě, kde je jeho sídlo, místo podnikání nebo kde má provozovnu, ze které je sluţba poskytována. Toto obecné pravidlo pro stanovení místa plnění se pouţije, pokud není v zákoně přímo stanoveno místo plnění pro konkrétní sluţbu. Zvláštní případy stanovení místa plnění V zákoně jsou vyjmenovány jednotlivé sluţby - § 10 zákona o DPH, kdy se místo plnění stanoví odlišně od obecného pravidla. Jestliţe je sluţba poskytnutá osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě nebo zahraniční osobou podnikatelem, které nemají v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, a je poskytnutá osobě, která má sídlo, místo podnikání, provozovnu, nebo bydliště v tuzemsku a místo plnění poskytované sluţby je v tuzemsku, musí se pro určení osoby, která má povinnost přiznat DPH v tuzemsku rozlišit, jestli je sluţba poskytnutá pro plátce nebo osobu povinnou k dani (nezaregistrovaného podnikatele) nebo pro soukromou osobu. Pokud je taková sluţba poskytnuta pro plátce, přenáší se povinnost přiznat DPH na plátce (reverse-charge), který má zároveň nárok na odpočet DPH z této 50


sluţby. Stejně je tomu i v případě poskytnutí sluţby nezaregistrovanému podnikateli, protoţe tato osoba se stává plátcem dnem poskytnutí této sluţby a je povinna podat přihlášku k registraci nejpozději do 15 dnů od poskytnutí sluţby a jiţ z této sluţby je povinna přiznat DPH. V případě poskytnutí této sluţby soukromé osobě je poskytovatel sluţby povinen přiznat a zaplatit DPH v tuzemsku a je povinen podat přihlášku k registraci plátce Finančnímu úřadu pro Prahu 1, nejpozději k datu uskutečnění poskytované sluţby. Pokud plátce poskytuje sluţby s místem plnění v jiném členském státě, vzniknou mu povinnosti podle zákonů příslušného státu v případě, ţe má povinnost přiznat a zaplatit DPH v jiném členském státě. Služby vztahující se k nemovitostem Jedná se o sluţby architekta, odhadce, stavebního dozoru, sluţby realitní kanceláře apod., kdy místem plnění pro poskytovanou sluţbu je území státu, kde se nemovitost nachází. Přepravní služby U přepravní sluţby je obecně místem plnění území, kde je přeprava uskutečňována. Pokud se přeprava uskutečňuje přes více států, místa plnění se stanoví na území jednotlivých států podle uskutečnění jednotlivých úseků přepravy a poskytovatel sluţby musí přiznat a zaplatit DPH v jednotlivých státech tak, jak to vyplývá z právních předpisů těchto států, pokud se nejedná o přepravní sluţby osvobozené od DPH (přeprava zboţí při vývozu, přeprava zboţí při dovozu, přeprava osob mezi členskými státy a do třetích zemí). Výjimky z obecného pravidla pro stanovení místa plnění u přepravních sluţeb: 1. Přeprava zboţí mezi členskými státy, 2. Poskytnutí sluţby přímo související s přepravní sluţbou, 3. Poskytnutí sluţby jménem a na účet jiné osoby.

51


Služby kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, výchovné a zábavní včetně organizování a souvisejících služeb Místo plnění se při poskytnutí těchto sluţeb stanoví podle místa, kde jsou skutečně poskytovány. Služby oceňování a práce na movité věci Místo plnění se u oceňování věci nebo práce na movité věci (oprava, úprava, leštění, broušení, lakování apod.) stanoví podle místa, kde je sluţba fyzicky uskutečněna. Pokud jsou tyto sluţby poskytnuty pro osobu registrovanou k dani v jiném členském státě, neţ kde jsou uskutečněny, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je sluţba poskytnuta za podmínky, ţe je movitá věc odeslána z členského státu, kde byla sluţba poskytnuta. Poskytnutí služby osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby Jestliţe je poskytnuta sluţba na základě mandátní smlouvy, která spočívá v zajištění jiné sluţby neţ přepravní a sluţby přímo související s přepravní sluţbou nebo jiné neţ vyjmenované v následujícím bodě nebo, která spočívá v zajištění dodání nebo pořízení zboţí, je místem plnění poskytované sluţby na základě mandátní smlouvy místo, kde je zajišťovaná sluţba uskutečněna nebo kde je uskutečněno dodání nebo pořízení zboţí. Pokud je však sluţba na základě mandátní smlouvy poskytnuta pro osobu registrovanou v jiném členském státě, neţ kde je zajišťované plnění uskutečněno, potom je místo plnění v členském státě, který vydal DIČ, pod kterým je sluţba poskytnuta. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobě nebo zahraniční osobou 1. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku plátcem zahraniční osobě (soukromé i podnikateli), která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny plátce-poskytovatele sluţby v tuzemsku, pokud po celou dobu nájmu dochází ke skutečnému uţití ve třetí zemi, potom bude místo plnění ve třetí zemi. 52


2. Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku zahraniční osobou podnikatelem, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně místo pobytu, se nestanoví podle obecného pravidla, tj. podle sídla, místa podnikání nebo provozovny zahraniční osoby-poskytovatele sluţby ve třetí zemi, pokud i jen po část doby nájmu dochází ke skutečnému uţití v tuzemsku, potom bude místo plnění v tuzemsku. Dovoz Dovoz zboţí do tuzemska zůstává předmětem daně, tedy zdanitelným plněním. Dovozem zboţí je vstup zboţí ze třetí země na území Evropských společenství a DPH se bude vybírat v členském státě, kde zboţí vstoupí na území EU, jestliţe vznikne v tomto členském státě daňová povinnost při propuštění zboţí do příslušného celního reţimu. Daňová povinnost vzniká při propuštění zboţí do celního reţimu: 

volný oběh,



dočasné pouţití,



aktivní zušlechťovací styk v systému navracení,



volný oběh při zpětném dovozu zboţí do tuzemska, které bylo vyvezeno v pasivním zušlechťovacím styku.

Jestliţe je zboţí po vstupu na území EU umístěno do svobodného celního skladu nebo celního pásma nebo má postavení dočasně uskladněného zboţí nebo je propuštěno do celního reţimu uskladnění v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné pouţití s úplným osvobozením od cla nebo tranzit, DPH se bude vybírat v členském státě, kde je ukončen příslušný reţim. Daňová povinnost při dovozu zboţí také vzniká dnem porušení podmínek příslušného reţimu nebo dnem nezákonného dovozu. Plátce při dovozu zboţí musí zaplatit DPH v tuzemsku, pokud vznikne daňová povinnost v tuzemsku, jinak musí DPH zaplatit v příslušném členském státě, kde mu vznikne daňová povinnost při dovozu zboţí.

53


Osvobození dovozu zboží Jedná se jen o uvedení některých osvobození dovozu zboţí jako např.: Dovoz zboţí je osvobozen od daně, pokud je osvobozen od cla s tím, ţe některé dovozy zboţí jsou sice osvobozeny od cla, ale uţ nejsou osvobozeny od daně. Jedná se např.: dovoz vědeckých nástrojů, přístrojů, i pro lékařské účely, zboţí vzdělávací, kulturní, vědecké povahy atd. Přeprava zboţí při dovozu a sluţby přímo vázané na dovoz jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou náklady na tyto sluţby zahrnuty do základu daně při dovozu zboţí. Sluţby, které jsou přímo vázány na dovoz zboţí, které je umístěno do některého z reţimů, kde nevzniká daňová povinnost, jsou také osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. Vývoz zboží Vývozem zboţí zůstává dodání zboţí z tuzemska do třetí země, tedy na území mimo EU, tj. zboţí musí být přepraveno do třetí země. Vývoz zboţí je osvobozen od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je přeprava uskutečněna dodavatelem nebo kupujícím, který nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, případně mohou zmocnit třetí osobu. Vývoz zboţí je uskutečněn, pokud je zboţí propuštěno do reţimu 

vývozu,



pasivního zušlechťovacího styku,



tranzitu, nebo



umístěno do svobodného celního skladu nebo pásma

a na JCD je celním orgánem uvedeno datum výstupu zboţí z území EU nebo je potvrzeno umístění zboţí do svobodného celního skladu nebo pásma. Další osvobození od daně s nárokem na odpočet daně Jedná se jen o uvedení některých osvobození od daně s nárokem na odpočet daně jako např.:

54


Přeprava zboţí při vývozu a sluţby, které jsou přímo vázány na vývoz zboţí, jsou osvobozeny od DPH s nárokem na odpočet daně. Práce na movitém věci provedená plátcem v tuzemsku osobě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně, pokud je tato věc odeslána nebo přepravena do třetí země, a to poskytovatelem sluţby nebo osobou, pro kterou jsou sluţby poskytnuty nebo mohou zmocnit k přepravě třetí osobu. Přeprava osob mezi jednotlivými členskými státy a členskými státy a třetími zeměmi, je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. 2.9. ODBORNÁ KVALIFIKACE A ZPŮSOBILOST 

Vývoj trhu přináší stále větší poţadavky na odbornost zaměstnanců prodejen.



Vedle všeobecných schopností musí pracovníci prodejen ovládat řadu dovedností z oblasti obchodně provozní, ekonomické, administrativní i propagační a marketingové.



Specifické předpoklady musejí mít pracovníci konající práci v některé ze základních funkcích - prodavač, pokladník, vedoucí prodejny.

Úvod Profesní přístup prodavače spočívá v pochopení významu sluţby pro zákazníka, měl by být stimulující a motivující pro ostatní spolupracovníky prodejní jednotky. Nároky na výkon obchodních funkcí se zvyšují s rostoucí konkurencí i nově formující se oblastí trhu. Roste tlak na změnu profesní struktury zaměstnanců ve smyslu preference širší profesní variabilnosti. Ke splnění nároků a potřeb obchodu by měli obchodní pracovníci zvládnout následující klíčové dovednosti. Všeobecné požadavky 

pohotové, kultivované a správné vyjadřování v mateřském jazyce v ústním i písemném projevu;

55




zvládání

psychologické

dovednosti

na

úrovni

tvořivé

komunikace

v činnostech nezbytných pro výkon obchodních povolání; 

pohotová komunikace v jednom cizím jazyce o běţných pracovních i společenských situacích;



chápaní důleţitých společenských norem;



odpovědný vztah ke kulturním a společenským hodnotám, spočívající v dodrţování obecných a specifických zásad bezpečnosti práce, ochrany zdraví při práci, ochrany ţivotního prostředí a poţární prevence;



aktivní budování pozitivního osobního i pracovního image, vytváření dobrého jména firmy a zvládání interpersonálních vztahů na pracovišti.

Odborné požadavky Odborné poţadavky v současné době vyplývají z potřeb obchodu. Dají se roztřídit do okruhů dle pracovních činností. Obchodně provozní činnosti Výkon obchodně provozních činností je rozdílný v závislosti na provozním typu maloobchodní jednotky a typové pozici, na kterou je pracovník zařazen. Spočívá v: 

prodeji zboţí nabízeného sortimentu včetně poskytování poradenské sluţby zákazníkům v různých formách prodeje;



kontrole sortimentu a jeho udrţování;



provádění odběru a přejímky zboţí včetně vedení příslušných dokladů;



správném skladování a ošetřování zboţí;



odpovídající manipulaci s obaly, včetně likvidace nevratných obalů;



v bezpečném

zacházení

se

stroji

a zařízením

prodejny,

nástroji

a pomůckami; 

v přesném dělení, váţení, měření a hbitém provedení výpočtu ceny zboţí;



ovládání prací na různých kontrolních pokladnách, tj. realizace platby hotovostní i bezhotovostní formou;



správném účtování zboţí a vyhotovení prodejních dokladů;



balení zboţí vhodným obalovým materiálem funkčně a na odpovídající estetické úrovni;

56




přípravě zboţí k prodeji, zvláště u potravinářského zboţí dle zásad hygienické praxe;



v řešení případných stíţností, reklamací a ţádostí v souladu s postupy firmy;



v provádění inventarizace majetku prodejny.

Předpokládá se, ţe porostou nároky na znalosti zboţových komodit a kulturu osobního projevu v jednotlivých fázích prodejního procesu: 

přivítání zákazníka a zjištění jeho přání;



osobní nabídka a výběr zboţí;



předloţení a předvedení zboţí (včetně nabídky náhradních, eventuálně nových druhů zboţí);



nabídka doplňkových druhů;



účtování zboţí a inkaso;



balení a výdej zboţí;



rozloučení se zákazníkem.

Jednotlivé fáze prodejního procesu je třeba realizovat na úrovni odpovídající současným

potřebám

a poţadavkům

zákazníků.

Zákazníci

jsou

stále

emancipovanější, více individualističtí a přístupní k experimentování. Jsou i značně kritičtí, nároční, nemají mnoho volného času, roste počet zákazníkům s dvojitým příjmem, rozvoj se ubírá stále více k „dvacetičtyřhodinové“ ekonomice. Přibývá zákazníků informovaných, věnujících se i otázkám ţivotního prostředí, zdravému ţivotnímu stylu, alternativním způsobům ţivota, stravování, léčení, ap. Nové technologie, ke kterým má řada zákazníků přístup i kladný vztah, formují rovněţ současného a budoucího zákazníka. Ekonomické činnosti 

sledování

vývoje

struktury

prodávaného

sortimentu,

průběţné

vyhodnocování získaných údajů s cílem zvýšit maloobchodní obrat; 

vedení evidence majetku;



vedení peněţního deníku a pomocných knih;



vedení výkazu o majetku a závazcích; 57




vedení výkazu příjmů a výdajů;



archivace a skartace účetních dokladů.

Administrativní činnosti 

pouţívání prostředků informační technologie;



psaní obchodních dopisů;



vyhotovení písemností souvisejících s dodávkami a prodejem zboţí;



vypracování dalších písemností, které souvisejí s činností provozní jednotky;



vyuţívání prostředků a pomůcek k racionalizaci administrativy.

Propagační a marketingové činnosti 

ovládání základních technik aranţérských prací a realizace drobných propagačních akcí;



vyuţívání propagačních prostředků v provozní jednotce;



vytváření cenovek, popisek a dalších grafických informací k vystavenému zboţí;



spolupráce při vytváření výtvarných návrhů interiéru provozní jednotky, vitrín, výkladních skříní, výstavek, výstavních stánků;



vystavování a aranţování zboţí v provozní jednotce s přihlédnutím ke specifice sortimentu;



výzkum spotřebitelské poptávky;



usměrňování potřeb a zájmů zákazníků – jejich výchova (estetika, zdravá výţiva);



šíření nových informací.

Výkon veškerých uvedených činností musí být realizován v souladu s platnou legislativou, která se nachází v závěrečné fázi harmonizace s legislativou Evropské unie. Základní typové pozice Nezbytným předpokladem výkonu veškerých následujících obchodních funkcí je poctivost. 58


Prodavač Úloha prodavače je exekutivně informační, poradenská, pozorovací, kontrolní a upozorňovací. Je odpovědný za samostatné vykonávání zadaných úkolů, nese také kolektivní hierarchickou odpovědnost s ohledem na postupy a standardy společnosti. Komplexita jeho práce spočívá v kombinaci kontinuální přítomnosti zákazníka v obchodě a vykonávání nezbytných úkonů spojených s profesí. Prodavač o zákazníky dbá, je pohotový, obratný, flexibilní, reprezentativní, korektní a asertivní. Pracovní činnosti: 

příprava a úprava zboţí k prodeji;



předvádění zboţí zákazníkovi včetně jeho propagace;



poskytování kvalifikované poradenské činnosti a nezbytných informací zákazníkovi;



uzavírání prodejních transakcí o zboţí (sluţbách) se zákazníkem;



přijímání objednávek zákazníků a jejich vyřizování;



udrţování a posilování kontaktů se zákazníky;



přejímka, kontrola, skladování, ošetřování a dohlíţení na zboţí;



inventarizace a pomoc při identifikaci a plánování poţadavků;



vedení kontrolní pokladny, obstarávání hotovostních a bezhotovostních plateb;



poskytování efektivních sluţeb zákazníkům, vyřizování dotazů a stíţností;



vedení

a zpracování

prodejní

dokumentace,

např.

záručních

listů,

stvrzenek atd. a příprava dalších příslušných dokumentů. Pokladník Pokladník je odpovědný za vykonávání úkolů na kontrolní pokladně v souladu s obchodní politikou společnosti tak, aby zabránil případným pokladním diferencím. Musí ovládat postupy při všech inzerovaných způsobech platby. Pracovní činnosti: 

připravuje kontrolní pokladnu pro pouţití;



udrţuje v čistotě pokladní prostor;



registruje jednotlivé poloţky zboţí; 59




ovládá elektronickou ochranu zboţí;



sděluje zákazníkovi výši registrované částky k zaplacení a zjišťuje způsob platby;



informuje zákazníka o případném bonusovém systému;



provádí úkony spojené s předáním účtenky (účetního dokladu) a vrácení peněz;



umí vyřizovat případné stíţnosti, reklamace, ţádosti v souladu s postupy společnosti;



zdvořile se rozloučí se zákazníkem.

Vedoucí maloobchodní jednotky Orientuje se v měnících se podmínkách ekonomické reality, ovládá principy trţního hospodářství a činnosti podnikatelských subjektů v obchodní sféře. Zvládá správné operativní podnikatelské rozhodování ve prospěch potřeb a zájmů obchodní organizace.

V průběhu

prodejního

dne

synchronizuje

činnost

zaměstnanců

s působícími vlivy (zejména frekvencí zákazníků) a koordinuje jednotlivé činnosti navzájem. Vlastním příkladem soustavně podporuje rozvoj etického myšlení, jakoţ i výchovu k etice v podnikání. Pracovní činnosti: 

zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci;



odpovídá za dodrţování pracovně právních předpisů;



orientuje se v platných právních normách, které mají bezprostřední vztah k obchodní praxi;



při

řízení

maloobchodní

jednotky

důsledně

vyuţívá

informace

elektronických pokladních systémů, zejména při zásobování prodejny potřebným sortimentem zboţí; 

vytváří optimální pracovní a hygienické podmínky;



ovládá principy marketingu;



soustavně sleduje vývoj a hodnocení jakosti nových výrobků a způsob jejich uvedení na trh;



aktivně si osvojuje nové poznatky a odborné dovednosti;



řídí a kontroluje práci podřízených pracovníků a hodnotí jejich pracovní výsledky; 60




vede pracovníky ke kázni a motivuje je k lepším pracovním výsledkům;



zabezpečuje provádění výzkumu spotřebitelské poptávky

v souladu

s potřebami firmy; 

odpovídá za komplexní zabezpečení ochrany majetku prodejny.

Závěr Český vzdělávací systém, jeho vlastnosti a produkce je jedna z těch „národních hodnot“, které si udrţují ve srovnání se světem znamenitou úroveň kvality. Současně je však nutné mít na vědomí to, ţe ţijeme ve společnosti, kde probíhají nejrůznější rozvojové a transformační procesy. Velmi se změnila sektorová a odvětvová skladba pracovních

sil

v uplynulém desetiletí.

Celoţivotní

vzdělávání

je

nezbytným

předpokladem úspěšnosti v profesi. Moţnosti rekvalifikace a dalšího vzdělávání jsou ovlivněny situací a úrovní zaměstnanosti v daném regionu.

61


3.

VYBRANÉ PRÁVNÍ PŘEDPISY ČR SPECIFICKÉ PRO OBOR

3.1. ŢIVNOSTENSKÝ ZÁKON Formy podnikání a jejich specifika Vstup do podnikání Podnikatel můţe na území České republiky provozovat ţivnost jako fyzická osoba, nebo jako právnická osoba. Za účelem podnikání v dané činnosti lze zaloţit obchodní společnost nebo druţstvo, jako právnické osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku, nicméně obchodní činnost mohou za určitých okolností vyvíjet i právnické osoby zaloţené k jiným účelům. Obchodními společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Zaloţení a vznik obchodních společností a druţstev upravuje obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Jen v krátkosti lze k zaloţení společnosti uvést, ţe společnost se zakládá společenskou smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouva akciové společnosti musí mít formu notářského zápisu. Pokud zákon připouští, aby společnost zaloţil jediný zakladatel (tj. u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti), nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina vyhotovená ve formě notářského zápisu (upraveno § 57 cit. zákona). Společnost však vzniká aţ dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku (§ 62 cit. zákona). Pro zaloţení druţstva se vyţaduje konání ustavující schůze druţstva. Průběh ustavující schůze druţstva se osvědčuje notářským zápisem. Druţstvo vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku (upraveno § 224 a 225 cit. zákona). Vznik oprávnění provozovat živnost Provozovat ţivnost můţe jen osoba, která má pro uvedenou činnost ţivnostenské oprávnění. Podnikatel, který hodlá provozovat ţivnost jako fyzická osoba (česká), můţe zahájit podnikání ode dne, kdy ohlásil tuto ţivnost ţivnostenskému úřadu. 62


Právnická osoba, která byla zaloţena, hodlá poprvé zahájit podnikatelskou činnost, a není tedy ještě zapsána v obchodním rejstříku, musí nejprve ohlásit ţivnost ţivnostenskému úřadu a vyčkat do vydání ţivnostenského listu. Po jeho doručení je povinna do 90 dnů poţádat o zápis do obchodního rejstříku. Ţivnostenské oprávnění vznikne této osobě aţ ke dni zápisu do obchodního rejstříku. České právnické osobě, která je jiţ v obchodním rejstříku zapsána, vzniká ţivnostenské oprávnění dnem ohlášení ţivnosti (není-li v ohlášení uvedeno datum pozdější). Zahraniční fyzické osobě, nejedná-li se o osobu s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie, nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, a zahraniční právnické osobě vzniká ţivnostenské oprávnění k provozování ţivnosti aţ ke dni zápisu zahraniční fyzické osoby nebo organizační sloţky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku, a to v rozsahu předmětu podnikání zapsaného do obchodního rejstříku. (Zahraniční osobou se rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky). Zahraniční fyzické osoby z Evropské unie nebo z Evropského hospodářského prostoru se mohou zapsat do obchodního rejstříku na vlastní ţádost, a platí pro ně obdobný reţim jako pro české fyzické osoby. Vznik ţivnostenského

oprávnění

a náleţitosti

ohlášení

ţivnosti,

jakoţ

i doklady, které musí podnikatel doloţit při ohlášení ţivnosti, upravuje ţivnostenský zákon (zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů). Podrobné informace o náleţitostech ohlášení ţivnosti a adresář ţivnostenských úřadů lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu na adrese www.mpo.cz. Podnikatel můţe přerušit provozování ţivnosti na libovolně dlouhou dobu (před poslední novelou to byly maximálně dva roky). Z řady povinností podnikatele, které musí splňovat při provozování ţivnosti, je s ohledem na povahu ţivnosti nutno připomenout alespoň některé. Patří k nim povinnost oznámit změny údajů a dokladů, týkajících se ohlášení ţivnosti, do 15 dnů od jejich vzniku ţivnostenskému úřadu. Je povinen prokázat tomuto úřadu vlastnické nebo jiné právo k sídlu právnické osoby nebo místu podnikání fyzické osoby, liší-li se od bydliště. 63


Zřizuje-li podnikatel provozovnu, je povinen vlastnické nebo uţívací právo k objektům nebo místnostem provozovny prokázat na ţádost ţivnostenského úřadu, zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro provozování ţivnosti podle zvláštních právních předpisů (zkolaudována k účelu uţívání ve smyslu stavebního zákona). Provozovna musí být trvale a zvenčí viditelně označena obchodní firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, a je-li určena pro prodej zboţí nebo poskytování sluţeb spotřebitelům, i jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny a prodejní dobou. Podnikatel je povinen vydat na ţádost zákazníka doklady o prodeji zboţí nebo poskytnutí sluţby. Musí zajistit, aby v provozovně, ve které je prodáváno zboţí, a nemá-li provozovnu v místě podnikání, sídle nebo sídle organizační sloţky, byly kontrolnímu orgánu na jeho ţádost a ve stanovené lhůtě k dispozici doklady prokazující způsob nabytí prodávaného zboţí nebo materiálu pouţívaného k poskytování sluţeb. Rovněţ je povinen zajistit, aby v provozovně určené pro prodej zboţí spotřebitelům, byla v prodejní nebo provozní době určené pro styk se spotřebiteli přítomna osoba splňující podmínku znalosti českého nebo slovenského jazyka. Zahájení a ukončení provozování ţivnosti v provozovně je povinen oznámit písemně nejméně 3 dny předem ţivnostenskému úřadu. Při uzavření provozovny určené pro prodej zboţí spotřebitelům je podnikatel povinen, nebrání-li tomu závaţné důvody, alespoň 3 dny předem na vhodném a zvenčí viditelném místě označit počátek a konec uzavření. Povinnosti podnikatele upravuje zejména § 17 a § 31 ţivnostenského zákona. Při provozování ţivnosti je podnikatel povinen dodrţovat povinnosti vyplývající ze ţivnostenského zákona a ze zvláštních právních předpisů, vztahujících se k provozování ţivnost, v daném případě zejména právních předpisů upravujících autorská práva a jejich ochranu /zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Zrušení živnostenského oprávnění a ukončení podnikatelské činnosti Zrušení ţivnostenského oprávnění, pokud podnikatel hodlá ukončit provozování ţivnosti z vlastní iniciativy, provede ţivnostenský úřad. Ten ţivnostenské oprávnění zruší na ţádost podnikatele, která musí být doloţena souhlasem správce daně, je-li tento souhlas vyţadován zvláštním právním předpisem (zákon č. 337/1992 Sb., 64


o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů). Povinnost předloţit písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti se vztahuje dle tohoto zákona i na podnikatele, fyzické osoby, zapsané v ţivnostenském rejstříku ukončující podnikatelskou činnost. Ţivnostenský úřad zruší ţivnostenské oprávnění, jestliţe podnikatel jiţ nesplňuje podmínku bezúhonnosti, nastanou-li překáţky provozování ţivnosti (dle § 8 ţivnostenského zákona), nebo pokud zahraniční fyzická osoba, jeţ je povinna mít povolení pobytu na našem území, tuto podmínku nesplňuje. Ţivnostenský úřad můţe ţivnostenské oprávnění zrušit nebo provozování ţivnosti v odpovídajícím rozsahu pozastavit, jestliţe podnikatel závaţným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené ţivnostenským zákonem, nebo zvláštními právními předpisy, případně z dalších důvodů (viz § 58 ţivnostenského zákona). Zrušení a zánik obchodní společnosti jsou upraveny § 68 obchodního zákoníku. K uvedenému lze pro stručnost pouze podotknout, ţe společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku a zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace. Prokazování způsobilosti pro provozování živnosti Pro provozování ţivnosti se poţaduje pouze prokázání všeobecných podmínek provozování ţivnosti, jimiţ jsou věk nejméně 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a předloţení dokladu o tom, ţe fyzická osoba nemá vůči územním finančním orgánům státu daňové nedoplatky (doklad vyhotoví místně příslušný finanční úřad). Bezúhonnost dokládá česká osoba výpisem z evidence Rejstříku trestů, ne starším neţ 3 měsíce. Splnění všeobecných podmínek provozování ţivnosti prokazuje fyzická osoba hodlající podnikat, popřípadě její odpovědný zástupce, je-li ustanoven, za právnickou osobu pak odpovědný zástupce. Prokazování odborné nebo jiné způsobilosti se u uvedené ţivnosti nepoţaduje. 3.2. AKTUALIZACE – NOVÁ USTANOVNÍ ŢIVNOSTENSKÉHO ZÁKONA Použité zkratky CRM

Centrální registrační místo

ČSSZ

Česká správa sociálního zabezpečení

65


ČR

Česká republika

FO

Fyzická osoba

FÚ

Finanční úřad

JRF

Jednotný registrační formulář

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu

PO

Právnická osoba

ObŢÚ

Obecní ţivnostenský úřad

OSVČ

Osoba samostatně výdělečně činná

PSSZ

Praţská správa sociálního zabezpečení

ÚP

Úřad práce

ZAP

Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání

ZP

Zdravotní pojišťovna

ŢÚ

Ţivnostenský úřad

ŢZ

Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů

Úvodní informace k novele živnostenského zákona Projekt „Zjednodušení administrativních postupů při zahájení a v průběhu podnikání“ vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s ostatními dotčenými resorty a zástupci podnikatelů. Součástí projektu ZAP, který byl schválen usnesením vlády č. 1006 ze dne 20. 10. 2004, jsou tzv. „centrální registrační místa“. Činnost CRM je zakotvena v novele zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Citovaná novela ţivnostenského zákona, jeţ obsahuje novely dalších souvisejících zákonů, byla publikována v částce 71 Sbírky zákonů České republiky pod č. 214 dne 19. 5. 2006 s tím, ţe účinnosti nabývá prvním dnem třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (tj. dnem 1. srpna 2006). V souvislosti s postavením CRM byly do uvedené novely ţivnostenského zákona zapracovány legislativní změny, na jejichţ základě bylo umoţněno soustředit základní registrační, oznamovací či evidenční povinnosti podnikatelů při vstupu do podnikání, jakoţ i v jeho průběhu právě do těchto centrálních registračních míst, jimiţ jsou obecní ţivnostenské úřady. Současně uvedená novela ţivnostenského zákona upravuje i moţnosti vzájemné komunikace mezi jednotlivými dotčenými orgány státní 66


správy. Zákon č. 214/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony má tedy za cíl sníţit byrokracii a zjednodušit postupy zejména při registraci podnikatele v oblasti ţivnostenského podnikání. Soustřeďuje některé úkony, které podnikatel činil odděleně (návštěvou jednotlivých úřadů), do jednoho místa. Tímto místem je právě CRM. Hlavním principem novelizačního zákona je zjednodušení postupu v procesu registrace podnikatelského subjektu. Je na vůli podnikatele, zda sám doloţí některé doklady, které potvrzují skutečnosti veřejné správě jiţ známé, nebo zda si příslušný úřad tyto skutečnosti ověří sám. Konkrétně jde o zavedení moţnosti, aby si ţivnostenský úřad sám obstaral výpis z Rejstříku trestů a tzv. potvrzení o bezdluţnosti. Novela ţivnostenského zákona je koncipována jako fakultativní moţnost, která podnikateli nabízí vyuţít soustředění některých úkonů do CRM. Pokud bude podnikatel provádět úkon prostřednictvím CRM, budou od něho potřebné informace získány na jednotném registračním formuláři. Nebude tedy docházet ze strany podnikatele k duplicitním úkonům vůči orgánům státní správy. Právní úprava obsaţená v zákonu č. 214/2006 Sb., umoţňuje podstatné zjednodušení administrativních úkonů podnikatele, kdy patřičné registrace, přihlášky či oznámení dle zvláštních zákonů mohou být provedeny přímo na CRM, které od klienta přijme potřebné údaje a postoupí je příslušnému finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. Seznam novelizovaných zákonů Nová právní úprava ţivnostenského zákona v rámci projektu ZAP si vyţádala novelizaci šesti právních předpisů. Jedná se o tyto zákony: 

Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů,



Zákon č. 570/1991 Sb., o ţivnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů,



Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů,



Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, 67




Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,



Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Obecní živnostenský úřad jako CRM Počínaje dnem 1. srpna 2006 se kaţdý obecní ţivnostenský úřad stává „centrálním registračním místem“. Znamená to, ţe je centrálním úřadem pro příslušnou registraci, přihlášku či oznámení, které by podnikatel jinak podával např. u finančního úřadu, u příslušné správy sociálního zabezpečení, u zdravotní pojišťovny a u úřadu práce. Postavení obecního ţivnostenského úřadu jako CRM je upraveno v novém ustanovení § 45a ŢZ, které upravuje soustředění činností CRM. Toto ustanovení umoţňuje, aby podnikatel učinil prostřednictvím CRM mimo podání dle ŢZ, také některé úkony vůči finančnímu úřadu, příslušné správě sociálního zabezpečení, úřadu práce a zdravotní pojišťovně. Fyzická osoba můţe, spolu s ohlášení ţivnosti, se ţádostí o koncesi, a rovněţ při ohlášení změny dle § 49 (§ 56) ŢZ, splnit svoji registrační povinnost téţ vůči: 

finančnímu úřadu,



příslušné správě sociálního zabezpečení,



úřadu práce,



zdravotní pojišťovně.

Právnická osoba můţe, spolu s ohlášením ţivnosti, se ţádostí o koncesi, a rovněţ při ohlášení změny dle § 49 (§ 56) ŢZ, splnit svoji registrační povinnost téţ vůči: 

finančnímu úřadu,



úřadu práce.

Podmínkou moţnosti vyuţít CRM k ohlášení určitého údaje nebo k registraci, či k ohlášení změny údajů podle zvláštního zákona je, ţe bude tento úkon učiněn pouze v souvislosti s podáním podle ţivnostenského zákona. Samotné oznámení změn podle zvláštního právního předpisu nelze prostřednictvím CRM uskutečnit.

68


Přehled možných podání na CRM: Ve vztahu k finančnímu úřadu: Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby: 

Přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob,



Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty,



Přihláška k dani z nemovitosti,



Přihláška k dani silniční,



Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny,



Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny,



Přihláška k dani z příjmů jako plátci: o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků, o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně, o zajišťující daň,

Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby: 

Přihláška k registraci k dani z příjmů právnických osob,



Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty,



Přihláška k dani z nemovitosti,



Přihláška k dani silniční,



Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny,



Přihláška k registraci - odštěpné závody a provozovny,



Přihláška k dani z příjmů jako plátci: o daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků, o daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně, o zajišťující daň.

Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení: Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ, Přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ. Ve vztahu k úřadu práce: Hlášení volného pracovního místa resp., jeho obsazení (týká se jak FO, tak PO).

69


Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně: Oznámení pojištěnce (FO) o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti. Nová a novelizovaná ustanovení živnostenského zákona Subjekty oprávněné provozovat živnost (§ 5) Do ustanovení § 5 ŢZ byl vloţen nový odstavec 7, který stanoví zákaz fyzickým osobám, které nemají bydliště (trvalý pobyt) na území ČR nebo jiného členského státu Evropské unie, a nejsou přitom ani rodinnými příslušníky občana České republiky nebo občany jiného členského státu Evropské unie vykonávat určité činnosti. Seznam činností, které by podléhaly tomuto zákazu, by byl uveden ve vládním nařízení. V současné době takové vládní nařízení neexistuje, a proto toto ustanovení není zatím v praxi realizováno. Nová všeobecná podmínka provozování živnosti (§ 6) Všeobecnými podmínkami provozování ţivnosti fyzickými osobami jsou: 

dosaţení věku 18 let,



způsobilost k právním úkonům,



bezúhonnost,



prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá na svém osobním účtu evidovány daňové nedoplatky z podnikání,



prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala,

nemá

nedoplatky

na

platbách

pojistného

na

sociální

zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Nová podmínka 

prokázání skutečnosti, ţe fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění.

Nová podmínka bezdluţnosti v oblasti veřejného zdravotního pojištění se vztahuje na FO, která tuto podmínku prokáţe předloţením čestného prohlášení o této skutečnosti. Text čestného prohlášení ve smyslu § 6 § odst. 1 písmeno f) ŢZ je

70


součástí JRF, a to v jeho ţivnostenské části. Ohlašovatel či ţadatel o koncesi nemusí proto vyhotovovat zvlášť text čestného prohlášení, nýbrţ pouze pravdivost tohoto textu stvrdí svým podpisem na JRF. Volné živnosti bez odpovědného zástupce (§ 11) Novela

ţivnostenského

zákona

ruší

dosavadní

omezení

vykonávat

funkci

odpovědného zástupce osobě, které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění z důvodu neprovozování ţivnosti po dobu delší neţ čtyři roky. To znamená, ţe osoba, která chce vykonávat funkci odpovědného zástupce pro podnikatele, a které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění z toho důvodu, ţe neprovozovala ţivnost po dobu delší neţ čtyři roky, můţe být do funkce odpovědného zástupce, počínaje dnem 1. srpna 2006, podnikatelem ustanovena. Další novou skutečností je, ţe touto právní úpravou dochází k vypuštění povinnosti

právnických

ohlašovacích

volných.

osob Pro

ustanovit

právnickou

odpovědného osobu

zůstává

zástupce

u ţivností

povinnost

ustanovit

odpovědného zástupce pouze v případě, ţe provozuje ţivnosti, pro které se vyţaduje splnění zvláštních podmínek (tj. odborná způsobilost), tedy pro ţivnosti řemeslné, vázané a koncesované. Pokud bude řemeslná nebo vázaná ţivnost právnickou osobou provozována průmyslovým způsobem zůstává zachována původní právní úprava, tzn., ţe i pro ţivnosti řemeslné a vázané provozované ale průmyslovým způsobem, nemusí PO ustanovovat odpovědného zástupce. Pokračování živnosti při úmrtí podnikatele (§ 13) Nová úprava ţivnostenského zákona v tomto ustanovení reaguje na novelu občanského zákoníku provedenou zákonem č. 554/2004 Sb. V praxi to znamená, ţe zůstavitel si můţe sám určit osobu (správce dědictví), která bude po jeho smrti pokračovat v provozování jeho ţivnosti, a to aţ do skončení dědického řízení. Povinnosti podnikatele (§ 31) Dnem 1. srpna 2006 se stanovuje nová povinnost podnikatelským subjektům (zejména provozovatelům zastaváren), kteří nakupují pouţité zboţí nebo zboţí bez dokladu o nabytí, nebo kteří přijímají toto zboţí do zástavy nebo zprostředkovávají jeho nákup či přijetí do zástavy. Touto novou povinností je mít na provozovně

71


evidenci o identifikaci účastníků smluvního vztahu, evidenci o předmětu smluvního vztahu, včetně data uzavření tohoto smluvního vztahu. Tuto evidenci je nutné mít vţdy na provozovně, pro potřeby kontrolních orgánů, a to minimálně po dobu, kdy toto zboţí je na provozovně. Za nedodrţení této povinnosti můţe být kontrolním orgánem uloţena sankce. Novou úpravou ţivnostenského zákona také jednoznačně dochází k vyloučení moţnosti zpětně oznámit přerušení provozování ţivnosti podnikatelem. ŢZ stanoví, ţe ţivnost je přerušena dnem doručení oznámení o přerušení provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu, případně dnem pozdějším, který podnikatel uvede ve svém oznámení o přerušení provozování ţivnosti. Náležitosti ohlášení (§ 46), žádost o koncesi (§ 51) Doklad o bezúhonnosti - zahraniční fyzické osoby (osoby z třetích států) jiţ nemusejí prokazovat bezúhonnost dokladem ze států, v nichţ se dlouhodobě zdrţovaly v posledních 3 letech. Tyto osoby jsou povinny dokládat k ohlášení ţivnosti, resp. ţádosti o koncesi, pokud jde o prokazování bezúhonnosti, pouze výpis z Rejstříku trestů a odpovídající doklady vydané státem, jehoţ je fyzická osoba občanem. Jestliţe tento stát nevydává výpis z evidence trestů nebo jemu rovnocenný doklad, předkládá občan třetí země prohlášení o bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) učiněné před notářem nebo orgánem státu, jehoţ je občanem, nebo před notářem nebo orgánem státu posledního pobytu. Prokazování právního důvodu pro uţívání prostor, kde má podnikatel místo podnikání, sídlo, organizační sloţku – novela ţivnostenského zákona stanoví, ţe k doloţení právního důvodu pro uţívání prostor, v nichţ má podnikatel místo podnikání, liší-li se od bydliště, resp. sídlo, či organizační sloţku, postačí písemné prohlášení vlastníka příslušné nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru, popř. osoby, která je oprávněna s těmito nemovitostmi nakládat, ţe s umístěním místa podnikání, sídla či organizační sloţky, souhlasí. Právnická osoba navíc nemusí prokazovat právní důvod pro uţívání těchto prostor, pokud je jiţ ohlašovaná adresa zapsaná v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci, je-li podle zvláštního právního předpisu stanoven doklad prokazující právní důvod uţívání těchto prostor jako podmínka zápisu do této jiné evidence.

72


Doklad

o bezúhonnosti

(výpis

z Rejstříku

trestů),

doklad

o daňové

bezdluţnosti, doklad o bezdluţnosti vůči orgánům sociálního zabezpečení - počínaje dnem 1. srpna 2006 je stanovena povinnost ţivnostenskému úřadu, aby si výše uvedené doklady vyţádal od příslušných úřadů sám, pokud nejsou doloţeny k ohlášení ţivnosti, resp. k ţádosti o koncesi. Je proto na vůli ohlašovatele, zda tyto doklady sám doloţí k ohlášení ţivnosti či ţádosti o koncesi. Pokud tak neučiní, vyţaduje si je ţivnostenský úřad od příslušných úřadů sám. Jednotný registrační formulář Novinkou je jednotný tiskopis pro všechna podání na CRM. Tento formulář vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jsou dva základní typy jednotných registračních formulářů a to v rozdělení pro právnické osoby a fyzické osoby. Úplný JRF pro fyzické osoby se sestává z těchto částí: 1) Základní část (formát A3 ), 2) Ohlášení ţivnosti / ţádost o koncesi pro fyzické osoby (pro ŢÚ), 3) Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby (pro FÚ), 4) Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ), 5) Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ), 6) Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ), 7) Oznámení

o zahájení

samostatné

výdělečné

činnosti

s Přihláškou

k důchodovému a nemocenskému pojištění (pro OSSZ, resp. PSSZ), 8) Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP), 9) Oznámení pojištěnce o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti (pro ZP). Úplný JRF pro právnické osoby se sestává z těchto částí: 1) Základní část (formát A3 ), 2) Ohlášení ţivnosti / Ţádost o koncesi pro právnické osoby (pro ŢÚ), 3) Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby (pro FÚ), 4) Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro FÚ), 5) Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro FÚ), 6) Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro FÚ),

73


7) Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro ÚP). Pokračováním sniţování administrativní zátěţe podnikatelů je i poslední velká novela zákona o ţivnostenském podnikání, která byla provedena zákonem č. 130/2008, s účinností od 1. července 2008. Tímto zákonem došlo k řadě zrušovacích nařízení, např. Nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů ţivností volných apod. Byla novelizována řada právních předpisů, např. změna zákona o správních poplatcích, změna obchodního zákoníku a další. Od 14. 8. 2008 vstoupilo v platnost nové Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých ţivností. Zásadní změny přijaté poslední novelou zákona o živnostenském podnikání s účinností od 1. července 2008 : Zrušení živnostenských listů a koncesních listin: upravuje se listinná podoba dokladu prokazujícího ţivnostenské oprávnění. Ţivnostenský list a koncesní listinu nahrazuje výpis ze ţivnostenského rejstříku. Dochází tak k zjednodušení pro podnikatele, který bude moci prokazovat své právo jedním dokladem k jedné nebo více ţivnostem. Dosavadní ţivnostenská oprávnění zůstanou v platnosti aţ do doby, dokud podnikatel sám nepoţádá o nový výpis ze ţivnostenského rejstříku nebo nenahlásí nějakou změnu. Zrušení místní příslušnosti živnostenských úřadů: podnikatel, a to bez ohledu, zda se jedná o fyzickou osobu, právnickou osobu, zahraniční fyzickou nebo právnickou osobu, můţe ohlášení ţivnosti, podání ţádosti o koncesi, splnění ohlašovací nebo oznamovaní povinnosti učinit na kterémkoli obecním ţivnostenském úřadě.

Ruší

se

povinnost

podnikatele

ţivnostenskému úřadu změnu údajů jiţ zapsaných v obchodním rejstříku.

74

oznamovat


Ohlášení ţivnosti, podání ţádosti o koncesi, ohlášení změn a doplnění, ţádost o zrušení ţivnostenského oprávnění je nyní moţno provést i prostřednictvím kontaktních míst veřejné správy (Czech POINT). Kontaktními místy veřejné správy jsou notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst, úřady městských částí hl. m. Prahy, zastupitelské úřady, drţitel poštovní licence a Hospodářská komora ČR (upraveno zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších předpisů v § 8a). Novela ukládá povinnost předkládat veškerá ohlášení nebo ţádosti op koncesi na jednotném registračním tiskopise vydávaném MPO, a to v listinné nebo elektronické podobě; Zavedení jedné volné živnosti: novelou se zavádí jedna ţivnost volná, dosavadní rozsah volných ţivností se nahrazuje pouze jedinou ţivností, pod kterou spadá 80 oborů – viz příloha č. 4 k zákonu o ţivnostenském podnikání. V souvislosti s tím se ruší nařízení vlády č. 140/2000 Sb., kterým se stanoví seznam oborů ţivností volných včetně všech jeho novel. Podnikatel v ohlášení uvede předmět podnikání ţivnosti volné „Výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 k zákonu o ţivnostenském podnikání“ a jeden nebo i více oborů činnosti podle citované přílohy; správní delikty : ve smyslu Zásad správního trestání (usnesení vlády č. 162/2002 Sb./ je upravena oblast správních deliktů. Správní delikty se dělí na přestupy nepodnikajících fyzických osob a správní delikty podnikajících fyzických a právnických osob; Poplatky: novelou zákona o správních poplatcích, konkrétně poloţky 24 Sazebníku správních poplatků (příloha zákona) dochází ke sníţení výše poplatků za jednotlivé sluţby. To platí zejména při ohlášení více ţivností nebo podání více ţádostí o koncesi najednou. Podnikatel zaplatí jenom jeden správní poplatek, jehoţ výše je shodná pro ohlášení ţivnosti i pro podání ţádosti o koncesi (při vstupu do ţivnostenského 75


podnikání 1 000,- Kč, při dalším ohlášení ţivnosti nebo další ţádosti o koncesi 500,Kč). Oznámení oboru u ţivnosti volné, jeho změny nebo zrušení není zpoplatněno; Bezúhonnost: vypouští se odsouzení pro nedbalostní trestné činy související s předmětem podnikání. Dochází tak k odstranění stavu, kdy pro obecnou podmínku ztráty bezúhonnosti musela být podnikateli zrušena všechna ţivnostenská oprávnění, tedy i ta, jejichţ předmět podnikání nesouvisel s nedbalostním trestným činem. Novela stanovuje povinnost ţivnostenskému úřadu vţdy si obstarat výpis z evidence Rejstříku trestů v případech, kdy ho tento zákon vyţaduje; Praxe v oboru: vymezení praxe v oboru v návaznosti na obecné stanovení zvláštních podmínek provozování ţivnosti pro všechny regulované ţivnosti. Při prokázání odborné způsobilosti u řemeslných ţivností dokladem o ukončeném vzdělání v příslušném oboru se jiţ nevyţaduje odborná praxe; Provozování živnosti průmyslovým způsobem: z důvodu malého vyuţívání se zrušuje provozování ţivnosti tímto způsobem; Odpovědný zástupce: ruší se povinnost odpovědného zástupce zúčastňovat se provozování ţivnosti v potřebném rozsahu (pojem nebyl doposud nijak vymezen, za provozování ţivnosti zodpovídá vţdy podnikatel). Nově můţe podnikatel vykonávat svou funkci aţ pro čtyři podnikatele (před novelou pouze pro dva podnikatele); Provozovny: upřesňuje se výčet prostor, které jsou povaţovány pro účely zákona o ţivnostenském podnikání za provozovnu. Za provozovnu se povaţuje i automat a mobilní provozovna. Mobilní provozovna – je přemístitelná, není umístěna na jednom místě po dobu delší neţ tři měsíce. 76


Podnikatel je povinen na ţádost ţivnostenského úřadu prokázat oprávněnost umístění mobilní provozovny. Označení mobilní provozovny – trvale a zvenčí viditelně firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, údajem o sídle nebo místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační sloţka zahraniční osoby. Při prodeji zboţí a poskytování sluţeb musí být označena jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost provozovny. Automat – trvale a zvenčí viditelné označení firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem, označením údaje o sídle nebo místě podnikání nebo adrese, na které je umístěna organizační sloţka zahraniční osoby. Moţnost prodávat zboţí nebo poskytovat sluţby nevyţadující koncesi, nesmí být umoţněno získat určité druhy zboţí osobám chráněným zvláštními předpisy; Povinnosti podnikatele: podnikatel můţe přerušit provozování ţivnosti na libovolně dlouhou dobu (před novelou to bylo maximálně na dva roky). Ruší se povinnost podnikatele mít v provozovně pro účely kontroly průkaz ţivnostenského oprávnění (ţivnostenský list, koncesní listina); Změny u jednotlivých uvedených živností: ţivnosti ohlašovací volné: Velkoobchod, Specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zboţím a Maloobchod provozovaný mimo řádné provozovny se slučují do ţivnosti volné – obor 48. Velkoobchod a maloobchod; Přechodná ustanovení ke změně zákona o živnostenském podnikání – upozornění na některá ustanovení: dosavadní ţivnostenská oprávnění zůstávají zachována. Právo provozovat ţivnost se prokazuje dosavadním průkazem ţivnostenského oprávnění (ţivnostenský list, koncesní listina) aţ do doby vydání prvního výpisu podnikateli. Výpis vydá ţivnostenský úřad na ţádost nebo na základě oznámení změny podle § 49 nebo

77


§ 56 zákona o ţivnostenském podnikání, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Došlo-li tímto zákonem ke sloučení ţivností ohlašovacích, je podnikatel oprávněn ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona provozovat ţivnosti v rozsahu zákona o ţivnostenském podnikání ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. v plném rozsahu daném novou právní úpravou). Podnikatel, který je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování ţivnosti, která je podle tohoto zákona ţivností ohlašovací volnou, je ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn k provozování ţivnosti ohlašovací volné v plném rozsahu (to znamená všech 80 oborů činnosti). 3.3. BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI Bezpečnost a ochrana zdraví při práci U tohoto sortimentu maloobchodního provozu bude spočívat určitá rizikovost při práci v oblasti obsluhy elektrických spotřebičů při předvádění prodávaných nosičů dále při vlastním pohybu zaměstnanců po provozních prostorech – moţnost pádu osob a další rizika jsou při úklidových a administrativních pracích. Zdánlivě se tato oblast jeví jako velice bezpečná, ale i zde můţe dojít k případům pracovních úrazů, proto zaměstnavatel musí přijímat opatření v oblasti bezpečnosti práce při předvádění nosičů vţdy postupovat v souladu s návodem k obsluze elektrického spotřebiče – přehrávače, elektrická instalace na provozovně musí být v souladu s vyhl. ČÚBP č.20/1979 a příslušnými normami stanovujícími způsob a intervaly revize el. instalace. Při pohybu po komunikacích provozovny se zaměstnanci

přemisťují

klidně,

nepouţívají

obuv

poškozenou

nebo

obuv

s uvolněnými pásky. Věnují zvýšenou opatrnost podlaze vlhké nebo kluzké a snaţí se závadu odstranit. Obdobné ustanovení platí i při provádění úklidových prací, kde ještě určité riziko představuje vlastní manipulace s nářadím a nebezpečí odřenin a zhmoţděnin při práci ve stísněném prostoru. Také je zde riziko zasaţení pouţívaným čistícím prostředkem. Při administrativních činnostech je nutné pouţívat nábytek, který vyhovuje velikostí i stabilitou a pevností prováděným činnostem. Při práci na počítačích je nutné dodrţet bezpečnostní přestávku po kaţdých dvou 78


hodinách v délce 5 aţ 10 minut. Toto ustanovení je uvedeno v Nařízení vlády č. 523/2002 stejně jako další podmínky ochrany zaměstnanců včetně váhových limitů pro manipulaci s materiálem. Osobní ochranné pracovní pomůcky pro tento provoz zaměstnavatel poskytuje prakticky jen pro úklidové práce – ve smyslu ustanovení zákoníku práce -§ 101 aţ § 108. Další povinnosti má zaměstnavatel uloţené příslušnými ustanoveními zákoníku práce - zákon č.262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 251/2005 Sb., o Inspekci práce. 3.4. AUTORSKOPRÁVNÍ OBLAST Ţivnosti se svojí podstatou velmi úzce dotýkají práva autorského a práv souvisejících s právem autorským. Celá tato autorskoprávní oblast je v České republice řešena Zákonem č. 121/2000 Sb., ze dne 7. dubna 2000, o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ve znění pozdějších změn provedených zákonem č. 81/2005 Sb., č. 61/2006 Sb. a 216/2006 Sb., 398/2006 Sb. (úplné znění autorského zákona; sbírka zákonů částka 126/2006), (dále jen autorský zákon nebo AZ). Zvukové a zvukově obrazové záznamy, zachycují v naprosté většině případů díla, která jsou autorským zákonem chráněna. Souvislost prodeje nenahraných nosičů a autorských práv není na první pohled zřejmá. Nicméně autorský zákon předpokládá, ţe na nenahrané nosiče mohou být nahrána díla, které autorskoprávní ochraně podléhají. Dílo Dílem se rozumí (§ 2 AZ) „dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (…) bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické (…)“ Výjimkou z autorskoprávní ochrany jsou díla úřední, výtvory tradiční lidové kultury a politické projevy či řeči pronesené při úředním jednání. (Více viz § 3 AZ.) 79


Autorské právo vzniká vytvořením díla, přičemţ autorem můţe být pouze fyzická osoba, která dílo vytvořila (§ 5 AZ). V případě spoluautorství nesou práva a povinnosti všichni spoluautoři společně a nerozdílně (§ 8 AZ). Práva osobnostní a majetková Autorská práva příslušející autorům se dělí na práva osobnostní (§ 11 AZ) a majetková (§ 12 a násl.) K osobnostním právům patří právo rozhodovat o zveřejnění a uţití díla, právo být uváděn jako autor. Osobnostní práva jsou nepřenositelná a zanikají pouze smrtí autora, autor se jich nemůţe vzdát. I po autorově smrti však dílo nesmí být uţíváno způsoben sniţujícím jeho hodnotu a autor musí být vţdy uváděn. Sloţitější problematiku představují práva majetková. Základním právem je právo dílo uţít. Autor tedy rozhoduje o způsobu a podmínkách uţívání svého dílo. Právo dílo uţít zahrnuje zejména: a) právo na rozmnoţování díla (§ 13), b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoţeniny díla (§ 14), c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoţeniny díla (§ 15), d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoţeniny díla (§ 16), e) právo na vystavování originálu nebo rozmnoţeniny díla (§ 17), f) právo na sdělování díla veřejnosti (§ 18), zejména o právo na provozování díla ţivě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla (§ 19 a 20), o právo na vysílání díla rozhlasem či televizí (§ 21), o právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla (§ 22), o právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla (§ 23). Autor můţe jinou osobu na základě nejčastěji licenční smlouvy pověřit k výkonu majetkových práv, jeho majetková práva tím však nezanikají. Zároveň jsou majetková práva předmětem dědictví, je-li dědicem stát, spravuje je Státní fond kultury České republiky, v případě děl audiovizuálních, pak Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.

80


Majetková práva trvají obecně po dobu autorova ţivota a 70 let po jeho smrti. Doba trvání majetkových práv k dílu audiovizuálnímu se počítá od smrti poslední přeţivší z následujících osob: reţisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro uţití v audiovizuálním díle. Okrajové výjimky z trvání práv jsou uvedeny v § 27 AZ. Po uplynutí trvání majetkových práv se dílo stává tzv. dílem volným a z jeho uţití jiţ nevzniká povinnost odvést autorovi odměru. I volná díla jsou však určitým způsobem právně chráněna, například nikdo si nesmí přivlastňovat autorství – např. Mozartovy opery jsou vzhledem k datu úmrtí tohoto hudebního velikána díly volnými, avšak nikdo nemůţe prohlásit, ţe je autorem Kouzelné flétny. Mozartovy opery tak musejí být uváděny jako Mozartovy opery, i kdyţ majetková ani osobnostní práva jiţ netrvají. Zákon autorská práva v některých případech omezuje. Např. za neoprávněné uţití díla se nepovaţuje zhotovení rozmnoţeniny díla pro osobní potřebu, a to ani v případě, ţe tato rozmnoţenina je zhotovena na objednávku pro osobní potřebu objednatele. Zákon dále povoluje tzv. bezúplatné zákonné licence (§§ 30 – 39) pro úřední, zpravodajské, náboţenské, školní a případně další účely. Tyto bezúplatné licence byly poslední novelou upřesněny a rozšířeny. Licenční smlouva K téměř jakémukoliv uţití díla tedy musí mít kaţdá osoba (není-li sama autorem díla) svolení autora nebo osoby, na kterou autor výkon práva dílo uţít převedl. Toto svolení je udělováno nejčastěji prostřednictvím licenční smlouvy. Licence můţe být omezena na jednotlivé způsoby uţití díla; způsoby uţití díla mohou být omezeny rozsahem, zejména co do mnoţství, místa nebo času (§ 50 AZ). Nestanoví-li smlouva, ke kterým jednotlivým způsobům uţití díla nebo k jakému rozsahu uţití se licence poskytuje, má se za to, ţe licence byla poskytnuta k takovým způsobům uţití a v takovém rozsahu, jak to je nutné k dosaţení účelu smlouvy. Nestanoví-li smlouva nebo nevyplývá-li z jejího účelu jinak, má se za to, ţe územní rozsah licence je omezen na území České republiky a časový rozsah licence je omezen na dobu obvyklou u daného druhu díla a způsobu uţití, nikoli však na dobu delší neţ jeden rok od poskytnutí licence.

81


Audiovizuální dílo AZ v §§ 62 - 64 zpřesňují obecná ustanovení pro audiovizuální díla. Audiovizuálním dílem je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně uţitých, ať jiţ zpracovaných, či nezpracovaných, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať jiţ doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem,

a jsou-li

doprovázeny

zvukem,

vnímatelných

i sluchem.

Autorem

audiovizuálního díla je jeho reţisér. Tím však nejsou dotčena práva autorů děl audiovizuálně uţitých. Pokud si jako příklad vezmeme třeba DVD s filmem, pak se jej dotýkají autorská práva celé řady osob. Půjde především o reţiséra filmu, ale také autora scénáře, dialogů, hudby, kameramana, ale třeba i autora obrazu, na který je ve filmu záběr (díla audiovizuálně uţitá). Půjde-li o zahraniční film opatřený českým dabingem, je třeba brát v potaz i autorská práva překladatele a reţiséra českého znění. Všechna tato autorská práva musejí být ošetřena soustavou smluv. V praxi bude všechny osoby zastupovat distributor filmu, který bude všemi osobami zmocněn k výkonu práva uţít. Vzhledem k tomu, ţe v minulosti byla autorskoprávní ochrana audiovizuálních děl pojata výrazně odlišně od ostatních děl, platí podle § 106 AZ, ţe za výrobce českého zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla zveřejněného v době od 1. ledna 1950 do 31. prosince 1964 se povaţuje Národní filmový archiv. K zvukově obrazovému záznamu audiovizuálních děl zveřejněných v době od 1. ledna 1965 do 31. prosince 1991 vykonává práva autorská podle zvláštních právních předpisů Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Práva související s právem autorským Vedle práv autorských autorský zákon upravuje i práva dalších osob. S ţivností souvisí především práva výkonného umělce k uměleckému výkonu, právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu a právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu. Práva výkonného umělce Rovněţ výkonnému umělci, tedy např. hudebníkovi hrajícímu skladbu, přísluší určitá práva a to bez ohledu, zda hraje skladbu vlastní nebo skladbu, jejímţ autorem je jiná 82


osoba. Obdobně jako práva autorská, i práva výkonného umělce se dělí na osobnostní (především právo rozhodnou o zveřejnění výkonu) a majetková. Majetková práva výkonného umělce jsou především práva k uţití uměleckého výkonu (§ 71 AZ). Jde o: 

právo na vysílání a jiné sdělování ţivého výkonu veřejnosti,



právo na záznam ţivého výkonu,



právo na rozmnoţování zaznamenaného výkonu,



právo na rozšiřování rozmnoţenin zaznamenaného výkonu,



právo na pronájem rozmnoţenin zaznamenaného výkonu,



právo na půjčování rozmnoţenin zaznamenaného výkonu,



právo na sdělování zaznamenaného výkonu veřejnosti,



Výkonný umělec má právo na odměnu v souvislosti s uţitím díla.

Principy zacházení s těmito právy jsou analogické s právy autorskými. Podstatným rozdílem je délka trvání práv. Práva výkonného umělce trvají 50 let od vytvoření výkonu, případně 50 let od zveřejnění záznamu výkonu. Právo výrobce zvukového záznamu Zvukový záznam je podle § 75 AZ „výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků výkonu výkonného umělce či jiných zvuků, nebo jejich vyjádření.“ Výrobcem záznamu je pak fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost poprvé zaznamená zvuky, nebo jejich vyjádření, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba. Výrobce zvukového záznamu má výlučné majetkové právo svůj zvukový záznam uţít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný můţe zvukový záznam uţít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených AZ. Právo výrobce zvukového záznamu je převoditelné. Právem zvukový záznam uţít je přitom (§ 76 AZ): a) právo na rozmnoţování zvukového záznamu, b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoţenin zvukového záznamu, c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoţenin zvukového záznamu, d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoţenin zvukového záznamu, e) právo na vysílání a jiné sdělování zvukového záznamu veřejnosti.

83


Právo výrobce zvukového záznamu trvá 50 let od pořízení zvukového záznamu. Je-li však v této době zvukový záznam zveřejněn, zaniká právo výrobce aţ za 50 let od takového zveřejnění. Licenční záleţitosti a další praxe je opět obdobná jako u práv autorských. Právo výrobce zvukově obrazového záznamu AZ v § 80 analogicky jmenuje právo výrobce zvukově obrazového záznamu. Které je v podstatě totoţné s právem výrobce zvukového záznamu. Pokud vztáhneme práva příbuzná právu autorskému na náš příklad DVD s filmem, pak vedle jiţ zmíněných osob, jichţ se týkají autorská práva, nám přibývají další osoby, jejichţ právy bychom se měli zabývat. Budou to všichni herci vystupující ve filmu, ale také hudebníci, kteří nahráli pro film hudbu sloţenou autorem hudby a budou to také všichni herci, kteří se podíleli na českém dabingu. Dále se filmu bude pochopitelně týkat právo výrobce zvukově obrazového záznamu. Kolektivní správa práv Vzhledem ke komplikovanosti vztahů v autorskoprávní oblasti, zavádí autorský zákon v Hlavě VI institut kolektivní správy práv. Cílem je mimo jiné zpřístupnění předmětů práv (děl a výkonů) veřejnosti, coţ by jinak při striktním dodrţování zákona bylo velmi komplikované. Kolektivní správou je zastupování většího mnoţství osob, které mají majetková práva ke svým dílům či výkonům. Můţe se tak dít povinně ze zákona nebo na základě příslušné smlouvy. Oprávnění k výkonu kolektivní správy vydává Ministerstvo kultury ČR. Kolektivní správci práv jsou oprávněni udílet oprávnění k výkonu práva dílo uţít (licence) buď jednotlivě k jednotlivým dílům, nebo i hromadně ke všem dílům a výkonům, které jako předměty práva spravují. Tato praxe můţe výrazně usnadnit ţivot uţivatelům děl. Licenční podmínky (pro daný rok) jsou uvedeny na stránkách kolektivních správců. Vedle odměn, které kolektivním správcům náleţí za uţití díla v audiovizuálním díle (tj. terminologií názvu ţivnosti při výrobě zvukově-obrazových záznamů), náleţí kolektivním správcům i odměna za rozmnoţování nosičů, které obsahují díla zastupovaných autorů (tj. při distribuci nahraných nosičů). 84


Sazby jsou opět dostupné u příslušných organizací. OSA má sazby stanovené jako určité % z první prodejní ceny, INTERGRAM v závislosti na délce uţitých skladeb a počtu distribuovaných kusů. Pro vybírání autorských odměn za pronájem zvukově obrazových nosičů obsahujících audiovizuální díla ve videopůjčovnách nebo v jiných zařízeních, v nichţ dochází k pronájmu zvukově obrazových nosičů k osobní (soukromé) potřebě za úplatu je obdobně pouţíván sazebník OSA (obsahující přiměřenou odměnu pro OOAS, Dillia a Intergram). Tento sazebník se vztahuje na vybírání odměn pro autora audiovizuálního díla jako celku (reţiséra) i pro autory jednotlivých děl audiovizuálně uţitých (autor hudebního díla s textem i bez textu, autor literárního díla, autor dramatického díla, výtvarní autoři obrazové sloţky, dabingový reţisér apod. Pronájmem zvukově obrazových nosičů se rozumí jakékoli dočasné přenechání zvukově

obrazových

nosičů

za

úplatu

k osobní

potřebě,

např.

i prodej

s právem/povinností zpětné koupě. Pronajímatelem je osoba, která pronajímá zvukově obrazové nosiče výše uvedeným způsobem. Výše autorské odměny závisí na celkovém počtu zvukově obrazových nosičů nabízením k pronájmu v provozovně pronajímatele. Částka je stanovena jako paušální měsíční částka v závislosti na umístění provozovny (počet obyvatel města) a počtu nabízených titulů. Např. pro město nad 150 000 obyvatel a počet nabízených titulů nad 2 500 ks je částka stanovena na Kč 900 (jedná se o maximální částku; bez DPH; platnost pro rok 2009). Autorská práva s ohledem na nenahrané nosiče Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu Nenahraných nosičů se však týkají především práva majetková. Autorský zákon sice umoţňuje v § 30 zhotovení záznamu, rozmnoţeniny nebo napodobeniny díla pro svou osobní potřebu. Ten, kdo tak učiní, podle současné právní úpravy nezasahuje do práva autorského. Dá se logicky oprávněně předpokládat, ţe ke zhotovení rozmnoţenin hudebních děl vydaných na nosičích zvukového záznamu a ke zhotovení rozmnoţenin audiovizuálních děl budou pouţity nenahrané nosiče. Autorský zákon pak ve svém § 25 autorům (a také výkonným umělcům a pořizovatelům zvukového nebo zvukově obrazované záznamu) přiznává právo na odměnu v souvislosti s rozmnoţováním díla pro osobní potřebu. Osobou povinnou odměnu platit však zde není osoba, která si rozmnoţeninu zhotovuje, nýbrţ výrobce 85


nebo dovozce nebo příjemce nenahraných nosičů zvukových a zvukově obrazových záznamů či přístrojů ke zhotovování rozmnoţenin záznamu, případně místo něj dopravce nebo zasílatel pokud na písemnou výzvu příslušného kolektivního správce bez zbytečného odkladu nesdělí údaje potřebné pro určení totoţnosti dovozce či výrobce. Rozhodným okamţikem pro nárok na odměnu je v tomto případě dovoz, přijetí nebo první prodej nenahraných nosičů zvukových nebo zvukově obrazových záznamů, tedy zpravidla činnost na velkoobchodní úrovni. Osoby povinné odvádět odměnu jsou povinny předkládat příslušnému kolektivnímu správci, vţdy souhrnně za kalendářní pololetí nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce, informace o skutečnostech rozhodných pro výši odměny, tj. zejména o druhu a počtu prodaných nebo dovezených nenahraných nosičů zvukových a zvukově obrazových záznamů. Výši odměny upravuje nově namísto přílohy AZ vyhláška ministerstva kultury. Za určitou nespravedlnost současné právní úpravy lze povaţovat to, ţe odměna autorům musí být odvedena i z nosičů, na které si kupříkladu jejich majitel nahraje videozáznam z vlastní dovolené nebo vlastní fotografie, protoţe pak neprovádí ţádné rozmnoţování pro vlastní potřebu autorsky chráněných děl, ke kterým by práva příslušela jiným osobám. Jediné výjimky, kdy nemusí být odměna placena, uvádí AZ v odst. 7. § 25, kde stojí, ţe odměna se neplatí v případě vývozu nenahraných nosičů zvukových nebo zvukově obrazových záznamů za účelem jejich dalšího prodeje. Odměna se dále neplatí z nenahraných nosičů, budou-li v tuzemsku pouţity jen k provozní potřebě osob při jejich vlastním podnikání. Kolektivní správa práv Autorský zákon tedy nařizuje odvádět výše uvedenou odměnu příslušnému kolektivnímu správci autorských práv. V případě nenahraných nosičů jsou příslušnými dotčenými kolektivními správci především

Ochranný

svaz

autorský

pro

práva

k dílům

hudebním

(OSA)

a INTERGRAM – Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů. Tyto organizace pak příslušnou odměnu rozdělují dále autorům. 86


Sazebníky odměn, které musejí výrobci (a dovozci a příjemci) odvádět organizacím OSA a INTERGRAM jsou k dispozici na jejich webových stránkách. Kontaktní údaje na tyto organizace jsou uvedeny v části 4 tohoto textu. Osoby povinné odvádět odměnu V české praxi, kdy většina nosičů záznamu je dováţena ze zahraničí, budou osobami

povinnými

odvádět

výše

uvedenou

odměnu

především

dovozci

nenahraných nosičů, kteří však nepodnikají nezbytně na základě ţivnosti „Výroba nenahraných nosičů údajů pro zvukové a zvukově-obrazové záznamy“. Samotnou výrobou se pro technickou náročnost zabývají především velké společnosti, avšak i mezi malými a středními podnikateli můţe nastat situace vyţadující odvedení odměny. Poměrně běţnou praxí v České republice je výroba videokazet formátu VHS z polotovarů – dovezený magnetický pásek ve velkých kotoučích, tzv. pancake, je stříhán na poţadovanou stopáţ a vkládán do dovezených prázdných kazet. Tato činnost jiţ je „výrobou“ nosiče. Zákazníky společností, které tuto operaci provádějí (jsou to nejčastěji firmy nabízející rovněţ sluţby rozmnoţování audiovizuálních záznamů), jsou většinou další podnikatelské subjekty a takto vzniklé nenahrané nosiče jsou zpravidla nahrávány, avšak nikoliv v reţimu „pro vlastní potřebu“. Pokud by však došlo k prodeji nenahraných nosičů, které by se staly nosiči, na které by bylo moţné rozmnoţovat ve smyslu AZ díla pro osobní potřebu, povinnost odvádět odměnu by vznikla. Novela zákona Poslední novela Autorského zákona (úplné znění vyšlo ve Sbírce zákonů v částce 126) se zmiňované autorskoprávní úpravy, která se bezprostředně dotýká ţivnosti, dotkla v několika bodech. Došlo ke změně stanovení odměny odváděné kolektivním správcům z hodnoty dovezených, vyrobených nebo přijatých nosičů. Nově budou sazby stanovovány na základě vyhlášky Ministerstva kultury namísto dosavadní přílohy AZ. V souvislosti se vstupem ČR do EU rovněţ došlo k upřesnění vymezení osob povinných platit tuto odměnu. Vedle výrobců a dovozců jsou jimi nově i osoby, které jsou příjemcem nosičů z členských států Evropského společenství. (Jde 87


o terminologickou změnu, přeshraniční obchod mezi členskými státy EU se nepovaţuje za dovoz resp. vývoz ale za přijetí resp. odeslání.)

88


4.

PRAXE

-

M ALOOBCHODNÍ

PRODEJ

A PRONÁJEM

ZVUKOVÝCH

A ZVUKOVĚ-OBRAZOVÝCH ZÁZNAMŮ A JEJICH NENAHRANÝCH NOSIČŮ

4.1. STRATEGIE FIRMY Pokud se rozhodnete zaloţit si vlastní firmu, ať jiţ v podobě podnikatele – fyzické osoby, nebo v podobě veřejné obchodní společnosti, popř. společnosti s ručením omezeným, musíte si zvolit strategii svého podnikání. Jedná se o proces, který se skládá z několika dílčích aktivit, jako je např. stanovení úrovně obchodního podnikání, identifikace cílové skupiny zákazníků, na něţ se zaměříte, volba marketingových aktivit pro podporu prodeje, vytvoření podnikatelského plánu, v němţ se pokusíte kvantifikovat ekonomické dopady vašeho podnikání, nebo rozhodnutí o lokalizaci vaší prodejní jednotky. 4.2. VOLBA ÚROVNĚ OBCHODNÍHO PODNIKÁNÍ Hovoříme-li o strategii firmy, máme na mysli, ţe jde o záměrné (aktivní) formulování cílů, o výběr adekvátních nástrojů pro dosaţení těchto cílů a o promyšlené ovlivňování okolí podniku. Při formulaci strategie tedy provádíme důkladnou analýzu toho, co firma v současnosti dělá, jak reaguje na své okolí (zákazníky, dodavatele, konkurenty) a co zamýšlí dělat v budoucnosti.1 Jedním ze základních bodů při formulaci strategie je volba úrovně obchodního podnikání. V této souvislosti si firma volí kategorii zboţí a sluţeb včetně např. cenové politiky a podpory prodeje. U zboţí je podstatná šířka a hloubka sortimentu a kvalita zboţí. Sluţby souvisí s úrovní a kvalitou personálu, dodacími podmínkami, zárukami a servisem. Podpora prodeje řeší různé způsoby vystavování zboţí, reklamu a propagaci. Konečně ceny odráţejí komparativní strategii obchodníka: buď nasadí vysoké ceny, aby si vytvořil image kvality doprovázenou vysokými cenami, nebo dá přednost moderovaným cenám na úrovni svých konkurentů, nebo se cenově podbízí, aby se stal přitaţlivým pro cenově citlivé zákazníky. Kombinací výše uvedených faktorů můţe obchodní firma dosáhnout jedinečné strategie, s níţ se dokáţe prosadit na trhu.

viz Praţská, L. – Jindra, J. a kol.: Obchodní podnikání – Retail Management. Management Press, Praha, 2002. 1

89


V odborné literatuře bývá volba úrovně obchodního podnikání

často

ilustrována na schématu tzv. retailingového kola od Barryho Bermana a Joela Evanse:

Medium Stratgey (střední úroveň podnikání) High-End Strategy

- běžné zboží

(vysoká úroveň podnikání)

- moderované ceny

- luxusní zboží

- ověřený personál

- vysoké ceny

služby

- školený personál

zákazníci

exkluzivní

standardní

- široká zákazníků

- nadstandardní služby

-

škála

Low-End Strategy (nízká úroveň podnikání) - neznačkové zboží - nízké ceny - limitovaný personál

V případě

- žádné služby - cenově citliví maloobchodního prodeje a pronájmu zákazníci

zvukových

a zvukově

obrazových záznamů a jejich nenahraných nosičů se budou firmy většinou zaměřovat na nízkou nebo střední úroveň obchodního podnikání. V prvním případě se

jedná

např.

o obchodní

jednotky

prodávající

levné,

neznačkové

audio

a audiovizuální nosiče a nahrávky méně známých interpretů, starších písní či cover verzí. Střední úroveň potom bude asi nejčastějším způsobem podnikání v tomto oboru – obchodní jednotky zaměřené na široký výběr populárních nahrávek i starších (ale známých) písní a na širokou škálu nenahraných nosičů tak, aby si zákazníci mohli vybrat podle svých poţadavků. Na střední úroveň bychom zařadili i prodejny specializované na určité ţánry. U nich je omezenější sortiment vykompenzován lepší nabídkou sluţeb. 4.3. SEGMENTACE ZÁKAZNÍKŮ A MARKETINGOVÉ AKTIVITY Firma, která má v plánu uspokojovat svojí nabídkou co nejširší okruh zákazníků, velmi často zjistí, ţe potenciálních zákazníků je příliš mnoho a ţe mají velmi odlišné kupní chování. To ve svém důsledku bude znamenat, ţe firma nebude schopna s přijatelnými náklady vyhovět všem poţadavkům zákazníků a bude se muset 90


rozhodnout, na jakou skupinu zákazníků (segment) se zaměří. Úspěšné zacílení přináší firmám vyšší efektivitu prodejních činností. Mezi prodejem a pronájmem zvukových a zvukově obrazových záznamů bude v České republice rozdíl v cílové skupině zákazníků: zatímco hudební nosiče a filmy na videokazetách či DVD si alespoň občas koupí velká část populace, u videopůjčoven je okruh zákazníků velmi omezený. Z tohoto důvodu bude třeba zvolit jiný přístup k marketingovým aktivitám u prodejních jednotek a jiný přístup u půjčoven. Prodejny hudebních nosičů a filmů na střední úrovni obchodního podnikání budou moci vyuţívat výhod hromadného marketingu, protoţe budou oslovovat opravdu široké spektrum zákazníků. U diskontně orientovaných prodejních jednotek půjde, podobně jako u videopůjčoven, o segmentový marketing, neboli zaměření na jednu skupinu v rámci trţních segmentů, avšak skupinu vnitřně konzistentní – sestávající z lidí s obdobnými poţadavky a kupním chováním. 4.4. PODNIKATELSKÝ PLÁN A ZDROJE FINANCOVÁNÍ Před zahájením své činnosti vytváří kaţdá firma podnikatelský plán (tzv. business plan), který má prokázat ţivotaschopnost firmy, identifikovat nezbytné vstupy pro zamýšlené aktivity, popsat výstupy a přínosy těchto aktivit a v neposlední řadě zhodnotit plánované projekty z ekonomického hlediska. Podnikatelský plán obvykle obsahuje následující body: Popis firmy Popis firmy – ať jiţ fyzické nebo právnické osoby – která bude realizovat zmiňované aktivity. V popisu by neměla chybět obchodní firma, sídlo, adresa provozovny, právní forma, sloţení statutárních orgánů, popř. osob oprávněných jednat za subjekt, předmět činnosti, výše základního kapitálu. Pokud se jedná o jiţ existující firmu, která chce jen rozšířit pole své působnosti o další aktivity, neměly by chybět ani významné mezníky z historie firmy, základní ekonomické údaje z předcházejících let (rozvaha, výkaz zisků a ztrát, přehled peněţních toků) a popis provozovaných činností.

91


Popis a cíle projektu Projektem rozumíme nově provozovanou činnost (maloobchodní prodej zvukových a zvukově obrazových záznamů, nebo jejich nenahraných nosičů, nebo činnost videopůjčoven), kterou je třeba popsat v kontextu podnikání – jak bude řešena prodejní jednotka, jakým způsobem bude probíhat zásobování od dodavatelů, jak bude vypadat tok informací, jak bude zajištěno řízení a personální zajištění prodejní jednotky. Vedle toho je vhodné zmínit, jaké cíle si projekt klade – jaké zákazníky chce uspokojovat, jak se chce etablovat na trhu a jaké k tomu má firma předpoklady. Umístění a tržní příležitosti Otázka lokalizace prodejní jednotky je jedním ze stěţejních bodů strategie. Pokud totiţ firma nabízí dobré zboţí za přijatelné ceny avšak v místě, kde se její výhodná nabídka nesetká s poptávkou ze strany zákazníků, bude to znamenat, ţe firma nedosáhne poţadovaných trţeb. Pro prodejní jednotky zaměřené na zvukové a zvukově obrazové záznamy, či jejich nenahrané nosiče a pro videopůjčovny bude důleţitá lokalizace na místě s vysokou frekvencí zákazníků, tj. v nákupních centrech, nebo v přirozených nákupních zónách (obchodní ulice apod.), aby byly co nejblíţe zákazníkům, kteří nebudou ochotni překonávat větší vzdálenosti kvůli nákupu daného sortimentu. V kaţdém případě je důleţité, aby po nabízeném sortimentu existovala ve vybrané lokalitě poptávka, kterou by firma mohla uspokojit, a aby byla schopná prosadit se na trhu v případě, ţe se bude muset utkat v konkurenčním boji s jinými rivaly, nabízejícími obdobné či substituční zboţí. Provozní zajištění Zde je nutné detailně naplánovat provozní a prodejní dobu obchodní jednotky a personální obsazení jednotlivých pracovních míst. K tomu patří vytvoření popisů pracovních míst včetně organizační a řídící struktury a v případě potřeby i rozvrţení pracovní doby pro jednotlivé zaměstnance tak, aby jejich pracovní reţimy odpovídaly potřebám obchodní jednotky (nasazení pracovníků bylo v souladu s vývojem frekvence zákazníků – viz dále) a přitom byly splněny všechny podmínky vyplývající ze zákoníku práce.

92


Ekonomika projektu Jak jsme jiţ zmiňovali, ekonomické kalkulace jsou nezbytnou – a jednou z nejdůleţitějších – součástí podnikatelského plánu. Ukáţí nám nejen, jaká bude výše a struktura investičních a provozních nákladů a na druhé straně i výnosů, ale také jakých budeme dosahovat hospodářských výsledků, na jaké úrovni se bude pohybovat rentabilita vloţených prostředků, a tedy jaká bude efektivita našeho podnikání. Při vytváření expertních odhadů a předpokladů se doporučuje postupovat v souladu s principem opatrnosti, tzn. při pochybnostech náklady oceňovat vyšší hodnotou a výnosy naopak hodnotou niţší. V praxi by potom skutečné výsledky měly dosahovat teoreticky vypočítaných hodnot nebo hodnot lepších. Data pro výpočty ekonomických ukazatelů by měly vycházet z dostupných údajů, jakými jsou např. rozpočet stavby v projektové dokumentaci, nebo náklady na pronájem prodejních ploch, podmínky dodavatelů obchodního vybavení (regály, pokladny apod.), nebo podmínky dodavatelů obchodního sortimentu. U stanovení potřebného vybavení se vychází z prostorových dispozic objektu a potřeb provozu, pro určení spotřeb energií se vyuţívají výpočty projektantů, dále je moţné pro stanovení některých dalších údajů a parametrů vzít do úvahy téţ zkušenosti provozovatelů obdobných zařízení v daném regionu. Výše osobních nákladů se stanoví podle počtu zaměstnanců, jejich mezd, odvodů na zdravotní pojištění a odvodů na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti. Před otevřením nové prodejní jednotky je třeba počítat především s náklady na výstavbu, nebo úpravy pronajatých prodejních ploch, na obchodní zařízení včetně nákladů na informační a komunikační techniku, na marketingové aktivity, na zálohy na sluţby (teplo, voda, elektrická energie), na zálohu na nájemné (která můţe dosahovat úrovně aţ tří měsíčních nájmů). Po otevření prodejní jednotky budou náklady zahrnovat především poloţky: provozní reţie a materiál, marketingové aktivity, sluţby (teplo, voda, elektrická energie), náklady na samotné zboţí, nájemné, osobní náklady (mzdy a pojištění placené zaměstnavatelem), ostatní sluţby (telefonní poplatky, poštovné aj.) a odpisy hmotného i nehmotného majetku. Zásadním rozhodnutím pro firmu je stanovení obchodní marţe u jednotlivých druhů zboţí. Obchodní marţe je v podstatě rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou zboţí. Z obchodní marţe musí obchodník pokrýt veškeré své – výše uvedené – 93


náklady. Z předpokládaného objemu trţeb a průměrné výše marţe si můţeme vypočítat, jaký výnos v absolutním vyjádření bude mít firma k dispozici na úhradu svých nákladů. Základním principem podnikání je, aby tento výnos převyšoval náklady, protoţe jen v takovém případě podniká firma efektivně, tj. se ziskem. V případě, ţe obchodní marţe dosahuje niţší hodnoty neţ náklady, které má pokrýt, je třeba přijmout adekvátní opatření ke změně vzniklé situace, tzn. buď při současném zachování objemu prodeje zvýšit průměrnou marţi (tím se však zvýší i výsledná prodejní cena zboţí a je otázkou, zda to nepovede k odlivu zákazníků), nebo racionalizací procesů a různými úsporami dosáhnout sníţení nákladů (ani toto řešení v praxi nebývá jednoduché). Při startu nového projektu (otevření prodejní jednotky) je také důleţité sledovat peněţní toky (tzv. cash flow). Zejména v první fázi totiţ bývají peněţní výdaje vyšší neţ náklady, coţ se musí promítnout i do ekonomických kalkulací. Potřeba kapitálu bývá v začátcích podnikání vyšší, neţ se na první pohled můţe zdát. Tato situace je způsobena např. tím, ţe firma musí uhradit výdaje na stavební práce či pořízení obchodního vybavení jednorázově a zpravidla okamţitě, ale peněţní příjmy realizuje postupně v podobě trţeb za prodané zboţí. Příjem finančních prostředků je opoţděn za jejich výdejem. Financování projektu Podnikatelský plán by měl odpovědět také na otázku, z jakých zdrojů bude projekt financován. V případě, ţe firma disponuje dostatečným vlastním kapitálem, můţe výdaje pokrýt z vlastních zdrojů. Pokud by se však jednalo o finančně nákladnější akci, na jejíţ realizaci by firma potřebné vlastní zdroje neměla, musí si zajistit v dostatečném mnoţství zdroje cizí. V této souvislosti je třeba uvést, ţe nově zaloţené firmy bez historie budou mít malou šanci dosáhnout na běţný bankovní úvěr. Finanční instituce se snaţí omezit riziko nesplácení úvěrů na minimum a to se projevuje mj. jejich nechutí poskytovat půjčky novým firmám. Ty však mohou vyuţít některého z programů na podporu podnikání a k potřebným finančním zdrojům se dostat, dokonce za zvýhodněných podmínek. Programy na podporu podnikání se snaţí vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj hlavně malých a středních podniků. Národní programy jsou na základě usnesení vlády vyhlašovány ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem pro 94


místní rozvoj. Vedle toho se stále více uplatňují programy spolufinancované Evropskou unií - od roku 2004 čerpá Česká republika pomoc ze Strukturálních fondů EU. Národní programy jsou v některých případech určeny pro subjekty z celého území ČR (programy Záruka, Kredit, Trh, Start, Special, Kooperace, Marketing, Poradenství, Malé půjčky a Design), někdy jsou omezeny jen pro postiţené či zaostávající regiony (programy Region, Vesnice, Regenerace, Preference, Provoz a Regiozáruka). Realizace programů je zajištěna prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky, Agentury pro rozvoj podnikání, Agentury CzechTrade či Design centrem ČR. Pro zajištění finančních zdrojů se jako vhodné jeví zejména programy Záruka a Kredit, které formou zvýhodněných bankovních záruk usnadňují přístup malých a středních podniků k bankovním úvěrům, dále program Malé půjčky, jehoţ cílem je přímo poskytování kapitálu do výše jednoho miliónu korun, nebo program Start, který podporuje pomocí zvýhodněných úvěrů vstup do podnikání. Shrnutí Na závěr bývají stručně shrnuty hlavní myšlenky projektu, jeho cíle a dopady na firmu i její okolí. Z ekonomického hlediska by měla být podána charakteristika předpokládaných výsledků, která by měla kvantifikovat efektivitu podnikání (rentabilitu vloţených prostředků), dobu návratnosti investic a skutečnost, zda projekt z hlediska finančních toků generuje dostatek prostředků, jeţ umoţní splatit cizí zdroje v přijatelném časovém horizontu. Design provozní jednotky Zjednodušeně řečeno, design provozní jednotky představuje její vnější a vnitřní vzhled. Vnější vzhled má zákazníka upozornit na prodejnu a nalákat ho ke vstupu. Vnitřní vzhled pak vytváří nákupní atmosféru, která v zákazníkovi podnítí příjemné pocity, jejichţ důsledkem bude nejenom nákup, ale také chuť zákazníka se do prodejny vracet.

95


Vnější design Výraznými prvky vnějšího designu jsou samotná budova, výkladní skříně, vstup do provozovny, informační nápisy, parkoviště a čistota okolí. Pro tento typ provozní jednotky jsou vhodné prostory v přízemí domů, se vstupem z ulice. Budova by měla mít čistou a neporušenou omítku, okna natřená. Barvy by měly ladit s okolím. Provozovny situované do samostatných stánků se příliš neosvědčily, jejich existence byla spojená spíše s prudkým rozvojem tohoto druhu podnikání v počátcích transformace ekonomiky. Důvodem nevhodnosti těchto prostorů je zejména malá velikost, která nedokáţe zákazníkům zaručit dostatečný komfort při výběru zboţí. Specifickým

místem

kontaktu

obchodníka

se

zákazníkem

jsou

pojízdné

videopůjčovny, které fungují na podobném principu jako autobusy – pojízdné knihovny. Nápisy na provozovně mají obsahovat jméno a adresu majitele, jeho IČO, samozřejmostí by měla být informace o otevírací době. Tyto nápisy by měly být viditelně umístěné, umoţňující přečtení i v době po ukončení otevírací doby. K tomu, aby výkladní skříň plnila svoji funkci lákadla ke vstupu do provozovny, je základní podmínkou její čistota a obměňování vystaveného zboţí. Vybledlé plakáty starých filmů a zaprášené obaly videokazet nevzbudí v zákazníkovi pocit, ţe má o něj obchodník zájem a ţe pečlivě pečuje o nabízený sortiment. Kromě aktuálních novinek z tohoto odvětví by měl obchodník výlohy tématicky ladit. Příleţitostí mohou být nejen obligátní Vánoce, Velikonoce apod., ale i příleţitostné akce například v souvislosti s návštěvou známého herce či zpěváka. Navíc obchodník má moţnost popustit uzdu fantazii a kreativitě a aktivně vymýšlet jednotlivá témata prezentací. „Týden s agentem 007“ nebo třeba „Týden country hudby“ zákazníka spolehlivě zaujmou. Díky tomu se můţe obchodník výrazně odlišit od konkurence. Pokud si obchodník na úpravu výlohy netroufá sám, je lepší svěřit ji profesionálům. Při jejich výběru budou hrát roli i finanční moţnosti, ale škála je poměrně široká: od draţších specializovaných agentur aţ po občasnou spolupráci se studentem v tomto oboru. Vstup do provozovny musí být pro zákazníka jasně identifikovatelný, viditelný na první pohled. Vyvarujeme se tím zákazníků, kteří ztraceni budou bloudit po domě, kde je provozovna umístěná, ve snaze najít ty správné dveře. Zákazníky to můţe odradit a i v případě úspěšného nalezení vstupu je jejich prvotní dojem negativní. Vstupní prostory mají umoţnit zákazníkovi bezproblémový vstup do provozovny, na 96


straně druhé musejí vyhovovat nárokům provozu. Ideální je bezbariérový vstup, schody a schůdky vţdy zvyšují nebezpečí úrazu zákazníka. Některým zákazníkům mohou činit také fyzické problémy. Dveře by měly umoţňovat snadnou manipulaci s nimi. Parkoviště u provozovny není v tomto případě nezbytností, na rozdíl od čistoty okolí provozovny. Pokud je moţné, je dobré umístit před provozovnu na chodníku panel s upoutávkou (nesmí bránit chodcům v bezpečné chůzi). Vnitřní design Vnitřní vzhled provozovny určují především tyto faktory: pouţité materiály a barvy, rozmístění stojanů, regálů apod. – obecně rozmístění obchodního zařízení, rozmístění zboţí, mikroklimatické podmínky, osvětlení, hluk a personál. Všechny tyto prvky by měly působit sourodě a vytvářet tak jednotný dojem. Podobně by měl být vnitřní vzhled v souladu s vnějším vzhledem, na jehoţ základě si zákazník utváří svá očekávání. Odlišným pojetí vnějšího a vnitřního vzhledu by se zákazník mohl cítit zaskočen a výsledkem by mohly být jeho negativní pocity. Výběr pouţitých materiálů v interiéru odpovídá jednak svému účelu, jednak cenovým moţnostem obchodníka a jednak typu zákazníka, pro který je provozovna určena. V takovém případě je snahou vyvolat příznivý dojem. V neposlední řadě je nutné vzít do úvahy i odolnost materiálu a snadnost jeho udrţování. S výběrem materiálů souvisejí i barvy, které v interiéru pouţijeme. Studené barvy zákazníka zklidňují, zpomalují, působí dojmem čistoty, někdy aţ sterilnosti (např. chladný odstín modři). Teplé barvy zákazníka více podněcují k aktivitě, vytvářejí útulnější atmosféru (např. oranţová). Specifické místo ve spektru barev zaujímá červená, která je nepřehlédnutelnou „signální“ barvou. Pouţívá se všude tam, kde chceme zákazníka na něco důrazně upozornit. Je potřeba s ní nakládat opatrně, protoţe příliš mnoho červené barvy nepůsobí na psychiku člověka dobře a můţe to u zákazníků vyvolávat i agresivitu. Provozovny by měly materiály a barvy volit především vzhledem k převaţujícímu typu zákazníka. Výsledný dojem by měl působit sladěně. Je moţné například střídat barevné ladění podle tematického zaměření nabízeného zboţí: romantické filmy – růţová, vojenské filmy – zelená, apod. Rozmístění obchodního zařízení je závislé na velikosti prodejny a na formě prodeje, kterou obchodník zvolí. Pro tento druh sortimentu je vhodné zvolit formu 97


prodeje – prodej tzv. volným výběrem. V tomto případě si můţe zákazník libovolně dlouho prohlíţet zboţí vystavené v regálech, v případě kladného rozhodnutí o nákupu vyzve prodavače ke spolupráci. Regály i samotné zboţí by měly být umístěny bezpečně, aby nehrozilo riziko pádu a následně úrazu zákazníka. U regálů by měl být dostatek prostoru, aby měl zákazník pohodlný přístup ke zboţí a cítil komfort při svém výběru. Firmy často volí taktiku, kdy v regálech jsou umístěné pouze obaly nabízeného zboţí tak, aby zboţí, které je svou podstatou poměrně křehké, nedošlo k úhoně. Pro usnadnění orientace je vhodné zboţí rozčlenit na tématické bloky – např. pohádky, romantické filmy, horory, akční filmy atd. Zákazníci přivítají i regál s názvem „novinky“, kde zjistí aktuální nabídku. Nabízené zboţí je dobré opatřit cenovkou (pokud není cenová hladina u zboţí stejná, v takovém případě postačí centrální označení) a orientačním popiskem tak, aby byl zákazníkovi usnadněn výběr. Uvedený popisek by měl zákazníka nalákat, ale ne mu např. prozrazovat pointu u detektivky. Samotné zboţí je dobré doplnit vhodně zvolenými prezentačními prostředky, které mají za úkol komunikovat se zákazníkem, upozornit ho na zboţí a ovlivnit ho ve výběru. Je potřeba správně zvolit počet, velikost i barevné ladění. Výsledek by měl působit sourodě, příliš mnoho prezentačních prostředků by mohlo působit chaoticky a znesnadňovat zákazníkovi orientaci. Nejobvyklejšími prezentačními prostředky jsou speciální stojany, plakáty, nalepovací folie na hrany regálů atd. Na pocitu pohodlí zákazníka se nemalou měrou podílejí i mikroklimatické podmínky, především teplota, prašnost, vlhkost a větrání. Například příliš vysoká teplota můţe zákazníka unavovat, naopak provozovnu s příliš nízkou teplotou bude mít snahu co nejrychleji opustit. Tyto podmínky je vhodné regulovat i s ohledem na roční období a venkovní teploty. Pro ilustraci – paradoxně v zimě není nutná příliš vysoká teplota – zákazníci mají kabáty a svetry a bylo by jim horko. Úpravu podmínek je dobré provádět i s ohledem na prodávaný sortiment (např. přílišná vlhkost by poškodila filmy) a na personál. Při hodnocení mikroklimatických faktorů v provozovně je moţné vyjít ze směrnic Ministerstva zdravotnictví, které upravují hygienické podmínky na pracovištích. Výběr osvětlení prodejny by měl zajistit, aby si zákazník mohl zboţí dobře prohlédnout a aby v provozovně nevznikaly tmavé kouty, které působí na zákazníka nepříjemně. Barva osvětlení odpovídá celkovému barevnému ladění provozovny, 98


avšak především závisí na prodávaném sortimentu. Vzhledem k tomu, ţe u tohoto sortimentu zákazník potřebuje číst někdy i drobnější písmo, se nejvhodnější jeví pouţívat spíše studenou a jasnou barvu. Obchodník by měl také dbát na to, aby osvětlení nerušilo zákazníka (např. „bzučící“ zářivky). Hluk na zákazníka působí rušivě, ovlivňuje jeho schopnost soustředění se. Naopak je vhodné vytvářet nevtíravou hudební kulisu, která zákazníka pozitivně naladí. Výběr hudby by měl korespondovat s preferencemi „typického“ zákazníka. Hudba můţe zároveň také upozorňovat na konkrétní nabízené zboţí. Bezesporu nejvýraznějším faktorem, který dokáţe ovlivnit celkovou nákupní atmosféru, je obsluhující personál. Neochotná a nevlídná prodavačka zmaří úsilí všech, kteří se snaţili pro zákazníka vybudovat příjemné prostředí. Prodavač či prodavačka musí umět zákazníkovi poradit, coţ nezbytně znamená, ţe se musí orientovat v sortimentu. Dalším předpokladem úspěchu jsou komunikační schopnosti na vysoké úrovni, kdy prodavač(ka) musí zvládnout komunikaci s rozdílnými typy zákazníků. Musí umět reagovat jak na pubertálního mladíka, poţadujícího pořádnou střílečku, tak na starší dámu s touhou po uklidňujícím rodinném filmu. Ochota, vstřícné chování, laskavost a vlídnost by měly být povaţovány za samozřejmost. V neposlední řadě je důleţitá upravenost a čistota pracovníka. Celkový dojem můţe podtrhnout jednotné oblečení pracovníků, které nejenom působí dobrým estetickým dojmem, ale také usnadní zákazníkovi identifikaci pracovníka. Služby Sluţby poskytované zákazníkům k prodávaným produktům jsou faktorem, který můţe při rozhodování o výběru prodejny hrát významnou roli. Vzhledem k tomu, ţe dochází k určité standardizaci sortimentu (tj. v určitých typech provozních jednotek je sortiment velmi podobný), umoţňují nabízené sluţby rozlišit jednotlivé provozovny a stávají se tak silnou zbraní v konkurenčním boji. Podle důleţitosti lze sluţby rozdělit do dvou skupin: 

základní – tj. takové, které svou podstatou patří k obrazu provozovny a zákazník je u konkrétního provozního typu a konkrétního sortimentu očekává,



doplňkové – tj. ty, které jsou nástrojem zvyšování konkurenceschopnosti.

99


U sluţeb si všímáme tzv. komplementárního efektu – sledujeme, jaký mají zákazníci o danou sluţbu zájem a zároveň jak se tato sluţba podílí na zvýšení celkového obratu. Mezi sluţby vhodné pro tento typ podnikání patří např. zvláštní ceny pro pravidelné zákazníky, moţnost rezervace určitého zboţí, „dárkový“ bonus pro pravidelné zákazníky při zvláštních příleţitostech (např. vánoce, výročí firmy …), natištěné orientační plánky prodejny s popisem jednotlivých regálů, vytištěné seznamy nabízeného zboţí, moţnost si zboţí vyzkoušet (např. při koupi či výpůjčce hudebních nosičů). Některé firmy vyuţily moţnosti současných informačních technologií a vystavěly si vlastní internetové stránky, na kterých představují firmu a informují o nabízeném sortimentu. Tato sluţba je velmi oceňována především tam, kde zákazník hledá zcela konkrétní zboţí s nezastupitelnými parametry – např. konkrétní filmy Optimalizace provozu Na provoz maloobchodní jednotky působí celá řada vlivů. Jsou to např. dodavatelé, sortiment, technicko-ekonomické ukazatele prostoru provozovny a další, nicméně nejdůleţitější vliv, kterému se provoz podřizuje, mají zákazníci. Charakteristice zákazníků se věnuje problematika segmentace, pro provoz je důleţitější spíše frekvence příchodů a odchodů zákazníků. Tato frekvence se mění v průběhu prodejního dne, kdy zaznamenává výrazné výkyvy v různých hodinách a v různých dnech týdne. Tento fakt významně působí na změny ve vyuţití kapacity prodejní jednotky, na její organizaci práce i na nároky na počet obsluhujících. Se zvýšeným přílivem zákazníků se mění i podmínky nákupu a celá nákupní atmosféra (zpravidla k horšímu). Frekvenci zákazníků měříme pomocí tzv. frekvenčního testu. Tato metoda nám v pravidelných časových intervalech (nejčastěji po jednotlivých hodinách) zachycuje počet zákazníků, kteří projdou danou provozovnou. Počet příchozích do prodejní jednotky můţeme zachytit např. pomocí fotobuňky či mechanického počitadla u vstupu, počet kupujících zjistíme z údajů v pokladně (i nejjednodušší pokladní systémy jsou schopny zaznamenat počet nákupů). Na základě výsledků frekvenčního testu můţeme velmi dobře stanovit otevírací dobu provozovny. Otevírací doba by měla vyhovovat poţadavkům zákazníků. Pokud při měření frekvenčního testu zjistíme, ţe údaje o počtu zákazníků 100


na začátku a na konci otevírací doby jsou poměrně vysoké, pak je na místě zváţit, zda otevírací dobu neprodlouţíme. Údaje o počtu zákazníků na začátku a na konci otevírací doby by měly vykazovat výrazný pokles frekvence. Otevírací dobu ovlivní i lokalizace v blízkosti dalších subjektů, majících předem danou provozní dobu (např. konec pracovní doby veliké firmy ovlivní otevírací dobu provozovny v její blízkosti). Platná právní úprava v České republice otevírací dobu nijak nereguluje a ani po vstupu do EU se tento stav nezmění. S frekvenčním testem souvisí i synchronizace činností. V první řadě si musí obchodník uvědomit, jaké činnosti budou pracovníci vykonávat. Tyto činnosti je moţné obecně rozdělit do dvou skupin: 

činnosti, které souvisejí s obsluhou zákazníka,



činnosti, které s obsluhou zákazníka přímo nesouvisejí.

V případě první skupiny je nutné se věnovat těmto činnostem v souladu s vývojem frekvenčního testu, tzn. při růstu frekvence zákazníků, musí růst i čas, věnovaný činnostem, jako je obsluha. V druhém případě je naopak vhodné se těmto činnostem (doplňování zboţí, odpočinek, administrativa, úklid apod.) věnovat především v okamţicích, kdy je frekvence zákazníků niţší, event. skončení otevírací doby. Frekvenčním testem se také řídí nástupy pracovníků. Obecně platí, ţe počet pracovníků by měl být vţdy dostatečný vzhledem k počtu zákazníků v provozovně. Pokud by byl niţší, vznikaly by fronty, které by mohly zákazníky odrazovat. V opačném případě – je-li pracovníků přítomno více, neţ je potřeba – jsou důsledkem vyšší mzdové náklady, které nemají opodstatnění. Při plánování nástupů pracovníků obchodníka omezují platné zákony, zejména zákoník práce. Jde především o: 

délka pracovní doby činí max. 40 hodin týdně, na pracovištích s dvousměnným provozem nejvýše 38,75 hodin týdně,



při volbě reţimu tzv. dlouhého a krátkého týdne je nutné, aby průměr čtyřtýdenního

období

nepřekračoval

povolenou

maximální

délku

pracovního týdne, 

zaměstnanec má nárok na odpočinek alespoň 12 hodin mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny,

101




mezi dvěma pracovními týdny náleţí zaměstnanci nepřetrţitý odpočinek minimálně 32 hodin,



zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 4,5 hod. nepřetrţité práce přestávku v trvání nejméně 30 minut.

4.5. VÝVOJ SITUACE V OBORU V EVROPSKÉM KONTEXTU Stručný přehled nosičů zvukových a zvukově-obrazových záznamů Základní rozdělení nosičů lze provést podle způsobu, jakým je na nich záznam uloţen, na nosiče se záznamem elektromagnetickým a nosičem se záznamem mechanickým (podmnoţinou je pak záznam označovaný jako optický). Historicky starším je způsob mechanický (fonograf, gramofon). Typickými elektromagnetickými zvukovými nosiči jsou audiokazety, kde je záznam proveden na magnetický pásek navinutý na cívkách kazety. Záznam je pak charakterizován polarizací jednotlivých magnetických zrn na pásku. Dále by to této kategorie patřil například minidisk, kde je záznam uloţen v digitální podobně (na rozdíl od analogového záznamu na kazetě). K mechanickým zvukovým nosičům pak patří jednak dnes jiţ zastaralé gramofonové desky a jednak moderní digitální média – kompaktní disky (CD), kde je záznam proveden v podobě mikroskopických otvorů ve speciální vrstvě nosiče, otvory jsou vytvořeny buď vypálením laserovým paprskem, nebo vylisovány. V případě průmyslové výroby nahraných nosičů dominuje lisování. Takto nahraná média jsou pak zpravidla trvanlivější. Na trhu v oblasti nahraných zvukových nosičů se v současnosti stávají audiokazety okrajovou záleţitostí, jasně dominují kompaktní disky, obdobná situace je i na trhu s nosiči nenahranými. V oblasti

elektromagnetických

audiovizuálních

nosičů

jsou

to

typicky

videokazety formátu VHS (dnes na ústupu, ale přesto stále velmi rozšířené), případně jiné systémy videokazet, ať uţ s digitálním nebo analogovým záznamem (např. Digital8, Video8, Hi8, miniDV, DV, VHS-C, S-VHS, D-VHS aj.). Pro komerční distribuci nahraných nosičů se pouţívá takřka výhradně formát VHS.

102


Zbývají audiovizuální nosiče s mechanickým způsobem záznamu. Jde jednak o filmový pás a pak pochopitelně nosiče optické-digitální, především varianty nosičů systému DVD (DVD+R, DVD-R, DVD+RW, DVD-RW, DVD-RAM). V oblasti audiovizuálních nosičů byl nástup DVD a jeho vítězství nad VHS oproti soupeření CD vs. audiokazeta o několik let opoţděn, především z důvodů vyšších nákladů uţivatelů na přechod mezi jednotlivými druhy médií. V současné době jiţ převaţuje prodej DVD, avšak VHS si stále udrţují významnou pozici, která však bude postupně slábnout. V současné době vstupují na trh varianty nové generace nosičů DVD, a sice HD DVD resp. Blue-Ray. V blízké budoucnosti patrně jeden z těchto standardů ovládne trh. Nezanedbatelnými nosiči záznamu jsou také harddisky (HDD), umoţňující jak záznam zvuku, tak i záznam audiovizuální. Vývoj v oblasti nosičů se vedle vývoje optických disků rovněţ ubírá směrem k paměťovým kartám. K jejich výhodám patří podobně jako u HDD univerzální pouţití, vysoká kapacita při malé velikosti. Významnou technickou výhodou je, ţe k jejich čtení není, na rozdíl od jiných nosičů, potřeba pohyblivých součástí. Nevýhodami, které v současnosti zatím zpomalují jejich šíření je vysoká cena a pak také velký počet navzájem nekompatibilních standardů – namátkou lze jmenovat Memory Stick, XD Picture, Compact Flash, Smart media, Secure Digital. Vývoj oboru – nahrané nosiče Hudební a filmový průmysl patří k dynamicky se rozvíjejícím segmentům světové ekonomiky. Celosvětově dochází ke stále většímu rozšíření zařízení umoţňujících přehrávání zvukových a audiovizuálních nosičů, především těch digitálních jako je CD a DVD. Vývoj technologií v tomto směru bude pokračovat v nejbliţších letech rozšířením DVD rekordérů a bezpochyby i nástupem nových nosičů dat s vyšší kapacitou – souboj dvou nových standardů (HD DVD a Blue-Ray) o dominanci na trhu se naplno rozhoří v nejbliţších měsících. Zároveň bude docházet ke stále většímu propojení s celosvětovou sítí Internet. Pro hudební a filmový průmysl tento vývoj vedle příleţitostí přináší i rizika, která se projevují jiţ v současnosti. Jde v prvé řadě o šíření nelegálních kopií děl. Tento jev má několik příčin, patří mezi ně: 

snadně dostupná a levná technika pro vytváření kopií nosičů; 103




nízké právní vědomí a odpovědnost většiny populace v oblasti autorských práv; zatímco krádeţ hmotného movitého předmětu je odsuzována, krádeţ duševního vlastnictví takovéto vnímání nemá;



snadná dostupnost nelegálních kopií děl na Internetu - často je moţné získat např. film ještě před jeho oficiální premiérou;



vysoká cena autorizovaných kopií v porovnání s náklady na získání nelegální kopie.

Přestoţe AZ umoţňuje za určitých podmínek vytvoření kopie pro osobní potřebu (§ 30), problémem je především v podstatě průmyslová výroba nelegálních kopií v některých zemích světa a jejich následné pašování do Evropy. Vyhlášenou pirátskou zemí je například Čína nebo Rusko. V Rusku lze v oficiálních obchodech bez problémů nakoupit kompaktní disky v ceně 80 – 100 rublů (cca 65 – 85 Kč). Vývoj oboru – nenahrané nosiče Vývoj oboru je velmi výrazně v rukou firem se základnami v jihovýchodní Asii, které diktují standardy jednotlivých typů nosičů (a jejich přehrávačů). Výroba nosičů patří přitom k technologicky velmi náročným průmyslovým činnostem, kam nová konkurence proniká jen velmi obtíţně. Pro výrobu nenahraných nosičů je zpravidla nutné získat příslušné licence na uţití technických vzorů. V České

republice

patří

k největším

výrobcům

nosičů

zvukových

a audiovizuálních záznamů společnost Emgeton, která se nyní soustřeďuje na oblasti optických nosičů CD a DVD. V nejbliţších měsících lze i v České republice očekávat souboj mezi dvěma novými standardy, které svojí kapacitou a tudíţ rovněţ kvalitou překonávají současné DVD. Jde o nosiče HD DVD a Blue-Ray, které nabízejí moţnost záznamu v HD (High Density) kvalitě odpovídající standardu HDTV. HD DVD (vyvinutý Toshibou) nabízí v jednovrstvé variantě kapacitu aţ 15 GB, ve dvouvrstvé aţ 30 GB. Blue-Ray (vyvinutý SONY) nabízí jednovrstvý disk s kapacitou aţ 27 GB nebo dvouvrstvý s kapacitou aţ 54 GB. Základním prvkem těchto technologií je pouţití modrého (namísto červeného) laseru. Kratší vlnová délka umoţňuje jemnější zápis. Oba zmíněné formáty jsou sice zpětně kompatibilní se stávajícími DVD přehrávači, avšak plnou kvalitu reprodukce zajistí pouze přehrávače určené přímo pro Blue-Ray resp. HD DVD. 104


V pohledu do vzdálenější budoucnosti lze očekávat především souboj mezi jednotlivými typy paměťových karet, které patrně nahradí nyní dominující optická média – compact disc (CD) a digital versatile disc (DVD) a jejich varianty. Obor je svým specifikem technologické náročnosti takřka nepřístupný podnikatelům z řad malého a středního podnikání. Výjimku tvoří běţná „výroba“ audio- a videokazet z polotovarů, kdy podnikatel, zpravidla provozující také sluţby v oblasti rozmnoţování nahraných nosičů, vyrábí kazety s délkou pásky „namíru“ příslušnému zvukovému nebo audiovizuálnímu záznamu.

105


5.

PŘÍLOHY

5.1. KONTAKTNÍ ADRESY DŮLEŢITÝCH SUBJEKTŮ PRO OBOR Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky www.socr.cz Těšnov 5, 110 01 Praha 1 224 805 158, 224 230 572, 224 230 606 e-mail: [email protected] Kolektivní správci autorských a dalších práv – Česká republika OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním www.osa.cz Čs. armády 20, 160 56 Praha 6 předsedkyně představenstva OSA: Ing. Roman Strejček tel.: 220 315 111 fax: 233 343 073 e-mail: [email protected] INTERGRAM – Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů www.intergram.cz Na Poříčí 27, 110 00 Praha 1 ředitel: Ing. Martin Mařan e-mail: [email protected] kontaktní osoba: Mgr. Věra Popelková, vedoucí právního útvaru tel: 222 325 520 fax: 224 814 879 e-mail: [email protected] kontaktní osoba: Jan Kácal, vedoucí divize vysílání, veřejných produkcí a dalšího uţití tel.: 224 819 072 e-mail: [email protected]

106


OOA-S, Ochranná organizace autorská – Sdruţení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové sloţky audiovizuálních děl www.ooas.cz Masarykovo nábřeţí 250, 110 00 Praha 1 tel.: 224 934 406 fax: 224 930 322 e-mail: [email protected] Mezinárodní organizace IFPI – Mezinárodní federace fonografického (hudebního) průmyslu www.ifpicr.cz/ Národní skupina ČR ČNS IFPI Na Kozačce 7, Praha 2, 120 00 [email protected] mezinárodní centrála - www.ifpi.org BIEM - mezinárodní organizace sdruţující kolektivní správce k dílům hudebním www.biem.org/ Vyhledávání členů - kolektivních správců – dle zemí: www.biem.org/BIEMServlet.cfm?MenuID=5 WIPO - Světová organizace duševního vlastnictví www.wipo.int Organizace technických standardů nosičů DVD Forum www.dvdforum.cz Office of Secretary Daimon Urbanist Bldg. 6F 2-3-6, Shibadaimon, Minato-ku, Tokyo 105-0012 Japan 107


Tel: +81-3-5777-2881 Fax +81-3-5777-2882 International Electrotechnical Commission http://www.iec.ch IEC Central Office 3, rue de Verenbè P.O.Box 131 1211 Genèva 20 Switzerland Tel: (+41) 22 919 02 11 Fax: (+41) 22 919 03 00 Blue-Ray www.blu-ray.com HD DVD www.hddvd.org Další instituce Česká protipirátská unie www.cpufilm.cz/ Pobřeţní 22, 186 00 Praha 8 ředitelka: Markéta Prchalová tel.: 222 328 778 e-mail: [email protected]

108


5.2. PŘEHLED SOUVISEJÍCÍ LEGISLATIVY Vyhláška č. 488/2006 Prováděcí vyhláška č. 488/2006 Sb., v aktuálním znění (novela 408/2008 Sb.), k zákonu č. 121/2000 Sb., kterou se stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoţenin, typy nenahraných nosičů záznamů a výše paušálních odměn. Ministerstvo kultury stanoví podle § 25 odst. 7 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění zákona č. 216/2006 Sb.: 1) Přístroje k zhotovování tiskových rozmnoţenin a výše paušální odměny Odměna z tiskárny s inkoustovou technologií tisku, umoţňující zhotovení tiskové rozmnoţeniny z jiného neţ tiskového podkladu, činí u přístroje s průměrnou cenou bez daně z přidané hodnoty: a) do 2 000 Kč

45 Kč,

b) nad 2 000 Kč do 6 000 Kč

120 Kč,

c) nad 6 000 Kč do 10 000 Kč

240 Kč,

d) nad 10 000 Kč do 20 000 Kč

450 Kč,

e) nad 20 000 Kč

900 Kč.

Odměna z tiskárny s jinou neţ inkoustovou technologií tisku, umoţňující zhotovení tiskové rozmnoţeniny z jiného neţ tiskového podkladu, činí u přístroje s průměrnou cenou bez daně z přidané hodnoty: a) do 5 000 Kč

120 Kč,

b) nad 5 000 Kč do 10 000 Kč

225 Kč,

c) nad 10 000 Kč do 20 000 Kč

450 Kč,

d) nad 20 000 Kč do 40 000 Kč

900 Kč,

e) nad 40 000 Kč do 70 000 Kč

1 650 Kč,

f) nad 70 000 Kč do 100 000 Kč

2 560 Kč,

g) nad 100 000 Kč do 150 000 Kč

3 570 Kč,

h) nad 150 000 Kč do 200 000 Kč

5 250 Kč,

i) nad 200 000 Kč

6 750 Kč. 109


Odměna z kopírovacího přístroje, který neumoţňuje zhotovení jiné neţ tiskové rozmnoţeniny z tiskového podkladu, činí u přístroje s průměrnou cenou bez daně z přidané hodnoty: a) do 2 500 Kč

120 Kč,

b) nad 2 500 Kč do 5 000 Kč

240 Kč,

c) nad 5 000 Kč do 10 000 Kč

450 Kč,

d) nad 10 000 Kč do 20 000 Kč

900 Kč,

e) nad 20 000 Kč do 40 000 Kč

1 800 Kč,

f) nad 40 000 Kč do 70 000 Kč

3 300 Kč,

g) nad 70 000 Kč do 100 000 Kč

5 100 Kč,

h) nad 100 000 Kč do 150 000 Kč

7 500 Kč,

i) nad 150 000 Kč do 200 000 Kč

10 500 Kč,

j) nad 200 000 Kč

13 500 Kč.

2) Nenahrané nosiče záznamů a výše paušální odměny Odměna z nenahraného analogového nosiče zvukových záznamů činí u nosiče: a) s délkou záznamu do 60 minut

1,50 Kč,

b) s délkou záznamu nad 60 minut

2 Kč.

Odměna z nenahraného analogového nosiče zvukově obrazových záznamů činí u nosiče: a) s délkou záznamu do 180 minut

3 Kč,

b) s délkou záznamu nad 180 minut

4 Kč.

Odměna z nenahraných optických nosičů činí v případě: - CD všech formátů bez moţnosti přepisování

0,40 Kč,

- CD všech formátů s moţností přepisování

2 Kč,

- DVD všech formátů bez moţnosti přepisování

1 Kč,

- DVD všech formátů s moţností přepisování

5 Kč,

- minidisku

4 Kč. 110


Z nezabudovaného paměťového média a z paměťového média zabudovaného nebo zabudovatelného do přístroje, pokud toto médium není zpoplatněno v rámci zpoplatnění přístroje, se platí odměna 1,50 Kč za kaţdých započatých 1 GB kapacity nejvýše však 90 Kč. Z pevného disku nezabudovatelného do osobního počítače se platí odměna 0,15 Kč za kaţdý započatý 1 GB kapacity, nepřesahuje-li kapacita pevného disku nezabudovatelného do osobního počítače 1 TB. Přesahuje-li kapacita pevného disku nezabudovatelného do osobního počítače 1 TB, platí se odměna 150 Kč a dále 0,10 Kč za kaţdý započatý 1 GB kapacity přesahující kapacitu 1 TB tohoto pevného disku. 3) Přístroje k zhotovování rozmnoţenin záznamů jsou: a)

analogové přístroje k zhotovování rozmnoţenin na magnetickou pásku,

b)

zařízení pro zápis dat na optické nosiče a paměťové karty nezabudovatelné do osobního počítače,

c)

zařízení pro zápis dat na optické nosiče a paměťové karty zabudovatelné do osobního počítače,

d)

zařízení pro zápis dat na optické nosiče a paměťové karty zabudované do osobního počítače, pokud nebyly jiţ zpoplatněny podle písmene c),

e)

přístroje k zhotovování rozmnoţenin na zabudovaný pevný disk, paměťovou kartu nebo optický nosič,

f)

pevné disky zabudovatelné do osobního počítače,

g)

pevné disky zabudované do osobního počítače, pokud nebyly jiţ zpoplatněny podle písmene f),

h)

rozhlasové a televizní přijímače, které umoţňují zhotovení záznamu vysílání.

Ustanovení se nevztahuje na digitální kamery, digitální fotoaparáty, mobilní telefony a bezdrátové telefony. Pokud jsou tato zařízení dodávána s paměťovým médiem, odměna se platí pouze z kapacity přiloţeného média dle §5 odst. 2. Odměny – sazby vyplývající z novely jsou bez DPH.

111


Zákon č. 191/1999 o patřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví.

Úplné znění zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých

dalších

zákonů,

jak

vyplývá

ze

změn

provedených

zákonem

č.121/2000Sb., zákonem č. 260/2002 Sb., zákonem č.255/2004 Sb., a zákonem č. 173/2007 Sb. (Účinnost: od 1. září 2007) Zákon upravuje v návaznosti na přímo pouţitelné předpisy Evropských společenství podmínky, za kterých se provádí opatření celního úřadu proti osobám, které vlastní, drţí, skladují nebo prodávají zboţí, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví na celním území ES, jakoţ i při ochraně vnitřního trhu. Současně stanoví podmínky, za kterých je celní úřad oprávněn: -

zadrţet zboţí, o němţ má důvodné podezření, ţe jsou jím porušena práva k duševnímu vlastnictví,

-

zajistit zničení zboţí, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví,

-

vyřadit zboţí z obchodování a jiného nakládání se zboţím, které bylo soudem uznáno za zboţí, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví,

-

projednávat přestupky a správní delikty při porušení tohoto zákona. Majitel práva k duševnímu vlastnictví, osoba oprávněná uţívat jakékoliv právo

z tohoto vlastnictví nebo jejich zástupce podává na předepsaném formuláři ţádost o opatření celního úřadu Celnímu ředitelství Hradec Králové, které rozhoduje o schválení nebo zamítnutí ţádosti. Celní úřad má právo při provádění dohledu zadrţet zboţí podezřelé z porušení práv k duševnímu vlastnictví osobě, u které bylo zboţí zjištěno, a to i bez ohledu na práva třetích osob. Tato osoba je povinna toto zboţí vydat. Takto zadrţené zboţí se nesmí pouţívat, zcizit nebo s ním nakládat jiným způsobem. Po uplynutí lhůty pro zadrţení zboţí můţe být uloţena sankce propadnutí nebo zabrání zboţí či jeho zničení v opačném případě také vrácení. V §14 jsou řešeny způsoby nakládání se zboţím, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví. Je-li rozhodnuto o zničení zboţí, tak se provádí na náklady 112


dovozce, či vývozce nebo majitele práva. Zničení je prováděno pod dohledem 3 celníků a vyhotoví se o něm záznam s mnoţstvím a popisem zboţí. Při nakládání s padělky mohou být odstraněny ochranné známky a jejich odstranění se zajišťuje na náklady dovozce či vývozce. Při propadnutí či zabrání padělků mohou být tyto se souhlasem majitele práva vyuţity pro humanitární účely. Nesmí to být padělky, které jsou zdravotně závadné a musí být bezpečné. Zaměření přejímajících organizací a jejich povinnosti jsou uvedeny v dalších odstavcích tohoto paragrafu. Smluvní podmínky bezúplatného převodu a kontrolní činnost jsou uvedeny v závěru §14. Správní delikty jsou obsahem páté části zákona. Za jednotlivé popisované přestupky jsou stanoveny pokuty v rozpětí tisíců korun aţ 20 mil Kč. Propadnutí a zabrání zboţí, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, jsou obsahem §28. Celní úřad je při kontrole oprávněn vstupovat do provozoven nebo skladových prostor, do objektů výrobce, dovozce nebo distributora, kdyţ má důvodné podezření, ţe se tam nabízejí, skladují nebo prodávají výrobky nebo zboţí, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví. Dále můţe celní úřad ověřovat totoţnost fyzických osob, poţadovat od kontrolovaných osob potřebné doklady, odebírat za náhradu potřebné vzorky výrobků nebo zboţí.

Září 2009

113

Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA

Recommend Documents