Historie Ţivnostenské banky

Bankovní institut vysoká škola Praha

Historie Ţivnostenské banky Bakalářská práce

Jana Rojíková, DiS

červen 2010

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

Ve volyni 12. června 2010

Jana Rojíková, DiS

Poděkování: Děkuji panu Ing. Martinovi Kohelovi za odbornou pomoc při vedení mé bakalářské práce.

Anotace Ţivnostenská banka vznikla za Rakousko-Uherské monarchie v roce 1868. Po porodních bolestech svého vzniku se zní stala prosperující firma, která přeţila období krize a dvou světových válek. Byla znárodněna v roce 1948 a zprivatizována v roce 1992.

Svoji

samostatnou kariéru ukončila fúzí v roce 2007. Nyní je součástí skupiny UniCredit Bank.

Annotation Ţivnostenská banka came into being in the time of Austria-Hungary monarchy in the year 1868. After the beginnig labor pains it changed into the prosperous firm that survived the term of crisis and two world wars.It was expropriated in the year 1948 and privatized in the year 1992. Its autonomous career was finished by Psion in the year 2007. Since is the part of group UniCredit Bank.

OBSAH: Úvod ………………………………………………………………………………....6 1.

Historie …………….………………………………………………………………..8 1.1.

Počátky bankovnictví v Čechách ………….….……………………………...8

1.2.

Vznik Ţivnostenské banky ………………..………………………………....8

1.3.

První léta …………………………………..………………………………..12

1.4.

Spojení s cukrovary …………….……………………………………..…….13

1.5.

Filiálka v Prostějově ……………..………………………………………….13

1.6.

Filiálka ve Vídni …………………………………………………………….14

1.7.

Kapitálová expanze Ţivnostenské banky do jihovýchodní Evropy …………16 1.7.1 Účast Ţivnobanky na Chorvatské zemské bance ……………….…….18 1.7.2 Účast Ţivnobanky na Lublaňské úvěrní bance ………………………..20 1.7.3 Účast Ţivnobanky na ostatních jihoslovanských bankách……………..21 1.7.4 Účast Ţivnobanky na Zemské průmyslové bance v Budapešti ……….21

2.

3.

Banka za první republiky …………………………………………………………22 2.1.

Organizace Ţivnostenské banky v novém státě…...………………………….23

2.2.

Rozmach ve 20. létech ……………………………………………………….24

2.3.

Dr. Jaroslav Preiss …………………………………………………………..28

Expanze banky ……………………………………………………………………..30 3.1. Obchod století …………………………………………………………….…….32

4.

5.

Okupace Československa a druhá světová válka ………………………………...34 4.1.

Důsledky Mnichovské dohody pro Ţivnobanku ……...……………….……34

4.2.

Protektorát Čechy a Morava ………………………………………………...35

Poválečný vývoj ………..……………………………………………….………….38 5.1.

Znárodnění akciových bank ………………………………………………....39

5.2.

Poválečná Ţivnostenská banka ………………………………………………42

5.3.

Ţivnostenská banka v 50 aţ 80 létech ………...……………………………. 45

5.4.

Londýnská pobočka Ţivnostenské banky……………………………………48

5.5.

Přeměna bankovního sektoru……………………………………………...…49

5.6.

Ţivnostenská banka po bankovní reformě……………………………………52

5

6.

7.

Současná situace ……………………………………………………………………54 6.1.

Hlaví akcionáři Ţivnostenské banky v roce 2000-2006…..………………….54

6.2.

Majetkové účasti Ţivnostenské banky v roce 2000-2005……………………55

Závěr……………………………….………………………………………………...59

6

Úvod Téma „ historie Ţivnostenské banky “ jsem si zvolila, abych se dozvěděla více o historii tohoto významného peněţního ústavu, který byl úzce spjat s dějinami českého státu. Ve své práci jsem se pokusila podat ucelený přehled historie Ţivnobanky a to od jejího zaloţení aţ po její fúzi se skupinou UniCredit. Při studiu literatury jsem nikde nenalezla ucelený přehled dějin Ţivnostenské banky. Dosud publikované práce se zabývají historií této banky pouze v dílčích segmentech. Čerpala jsem z archivních článků od autorů, kteří se zabývají historií hospodářských dějin. Dále mě velmi pomohla kniha od Pavla Kosatíka, bankéř první republiky. Navštívila jsem také knihovnu ČNB, kde mě nechali nahlédnout do originálního výtisku od Jaroslava Preisse - Ţivnostenská banka. Protoţe se jedná o původní výtisk z roku 1918, není moţné tuto knihu zapůjčit ke studiu. Bylo mě umoţněno pracovníky knihovny ČNB pořídit kopie několika kapitol. Tento zdroj byl pro mě velmi cenný, i kdyţ bylo někdy problematické převést text do současné češtiny. Velmi mě oslovila osobnost dr. Jaroslava Preisse, kterému jsem věnovala jednu z kapitol. Pro Ţivnostenskou banku byl klíčovou osobností a velmi se zaslouţil o její zdravé a výnosné hospodaření. Nakonec se stal obětí komunistického zlořádu, který úspěch neodpouštěl. Práce začíná vznikem Ţivnostenské banky a končí její fúzí se skupinou UniCredit. Tímto sloučením zaniklo její obchodní jméno a pro mě končí i její historie, i kdyţ kapitál banky v posledních letech jejího působení byl výhradně zahraniční. Název banky byl sice stejný, ale s původním významem tohoto peněţního ústavu měl společného pramálo.

7

1.

Historie

1.1. Počátky bankovnictví v Čechách Do poloviny 19. století byla jediným peněţním ústavem v Čechách Česká spořitelna, zaloţena v roce 1824 českou šlechtou. Mimoto zejména v Praze působilo několik soukromých bankéřů, jejich obchody však byly skromné a spočívaly v jednorázovém úvěrování drobných ţivnostenských a obchodnických firem. Situace se začala zlepšovat teprve o čtyřicet let později, kdy v roce 1863 v Praze vznikla Česká eskomptní společnost a o rok později Hypoteční banka Království Českého. Přes své české názvy však tyto ani další ústavy například nepřijímaly české směnky ani česká podání. Stále více bylo tedy zřejmé, ţe i v Čechách vzniká potřeba, aby se hospodářský vývoj děl „námi pro nás“, coţ byla varianta Palackého hesla „svůj k svému“: tedy aby rozvoj českých firem byl financován z českých prostředků. 1

1.2. Vznik Ţivnostenské banky V Čechách a na Moravě se proto docházela mohutného ohlasu myšlenka hospodářské svépomoci, která právě v této době k nám přicházela ze západu a našla u nás horlivého Františka Šimáčka, který od roku 1857 v „Poslu z Prahy“ vytrvale propagoval myšlenku zakládat záloţní kasy na podkladě sdruţování, při němţ osobní záruka jejich členů nahrazovala nedostatečný základní kapitál. Tuto myšlenku uvedli v Čechách v ţivot nejprve ţivnostníci ve Vlašimi, kteří dne 14. března 1958 otevřeli „záloţní kasu“. Uvolnění politické, které nastalo po roce 1860 a zrušení posledních zbytků cechovního zřízení vydáním liberálního ţivnostenského řádu mělo za následek, ţe počet záloţen rychle rostl. 1

Zdroj:KOSATÍK, Pavel. Bankéř první republiky : život dr.jaroslava preisse. Praha : Mladá fronta, 2010. 208

s. ISBN 978-80-204-2076-3.

8

Je přirozené, ţe u záloţen , které vznikly na základě kooperace, velmi záhy se vyskytla myšlenka zřídit společné ústředí záloţen tím spíše, kdyţ Národní banka jako cedulový ústav odmítala eskont směnek, podávaných přímo jednotlivými záloţnami. Byl to zase Šimáček, který v „Poslu z Prahy“ ukazoval na nutnost vytvoření společné organizace k hájení zájmů. Utvoření střediska záloţen, by podle Šimáčka umoţnilo záloţenským směnkám přístup do portefeuillu Národní banky. Tyto názory se ujaly v kruzích záloţen. Brzy na to byl svolán na dny 25. – 26. září 1865 sjezd českomoravských záloţen v bývalém chrámu Svatomikulášském na Starém městě Praţském. K sjezdu se přihlásilo 98 záloţen z Čech, 10 z Moravy a česká záloţna vídeňská. Dle návrhu stanov, které uveřejnila královéhradecká záloţna v červnu 1865, měla být tato ústřední záloţna zřízena ve formě spolku s neurčitým počtem členů. Členem se mohl stát kaţdý, kdo sloţí 5 zl. přístupného a 200 zl. vkladného kapitálu. Účelem ústřední záloţny mělo být vypomáhat malému průmyslu, obchodu a záloţnám. Prostředky kromě členských podílů si měla záloţna opatřovat přijímáním vkladů. Měla půjčovat členům na směnky, na cenné papíry, zboţí a výrobky a eskontovat směnky nečlenů, opatřené podpisy tří řádných firem. Ústřední výbor však stanovy přepracoval a předloţil sjezdu vedle tohoto návrhu stanov nastíněného záloţnou v Hradci Králové také návrh vlastní, podle kterého by mělo být středisko zřízeno v pevné formě akciové společnosti s kapitálem 100.000 zl., rozděleným na akcie po 200 zl. a firmou Ţivnostenská banka. Výsledkem jednání bylo zásadní usnesení sjezdu , ţe se má zřídit ústředna ve formě akciové společnosti pod firmou Ţivnostenská banka. Ústřednímu výboru bylo uloţeno vypracovat stanovy za pomoci finančních odborníků. 2

2

Zdroj:PREISS, Jaroslav. Živnostenká banka v Praze:1869 - 1918. Praha : Ţivnostenská banka, 1918. 256 s.

9

Sjezd zvolil do ústředního výboru Šimáčka, Skrejšovského a Dr. Tomáše Černého, dále záloţny smíchovská, karlínská. Výbor ustanovil zvláštní komisi pro vypracování stanov Ţivnostenské banky. Do této komise byli jmenováni Skrejšovský, Šimáček, Dr. Sladkovský, Dr. Hochmann a Březnovský. Komise vyzvala záloţny v novinách, aby oznámily, jakou částkou se chtějí zúčastnit na zaloţení banky. Valná ochota k upisování se však nejevila. Záloţny buď odmítly účastenství, nebo povolily na upisování akcií tak nepatrné částky, ţe potřebný kapitál se nesešel. Nepřála ani doba, neboť se blíţila v roce 1866 válka, která způsobila nutný odklad celého projektu. Koncem roku 1866 nastala reorganizace ústředního výboru. Byl znovu zvolen odbor pro vypracování stanov Ţivnostenské banky. Návrh stanov měl vytvořit J.S.Skrejšovský, který jej v říjnu 1867 předloţil. Po projednání ústředního výboru byl návrh rozeslán záloţnám. 9.2.1868 byla podána prostřednictvím místodrţitelství ţádost o koncesi na zřízení banky. Dle navrţených stanov měla započíst činnost, jakmile se splatí čtvrtina zakládací jistiny, stanovené na 1.000.000 zl. Po několika jednání koncesionářů se státní správou byla udělena koncese k zřízení Ţivnostenské banky pro Čechy a Moravu v Praze výnosem c.k. ministerstva vnitra ze dne 25. října 1868 č.14.436, daným na

základě

nejvyššího

zmocnění ze dne 5. září 1868

a intimovaným výměrem c.k. policejního ředitelství ze dne 4. listopadu 1868. Dle schválených stanov banky bylo jejím účelem: „1)

Eskontovati směnky úvěrníků, které neobíhají déle šesti měsícův, zde

v zemi placeny

býti mají a nejméně svojí závaznost na sobě mají. 2) Poskytovati zjištěného úvěru, jehož se užívá podáváním vlastních směnek k eskontování. 3) Provozovati komisionářství bankovní a bankovnictví na cizí i vlastní účet, z čehož se však úvěr biankový čili neurčitý vylučuje. 4) Začíti běžný účet na cizí řad, užívajíc při tom i chekové soustavy. 5) Reeskontovati směnky. 6) Přijímati peníze a vydávati za ně zúročené poukázky pokladny, jménu vkladatele nejméně na 50 zl. svědčící, o vypovězení neb vyměnění, které se dříve dvou dnův od

10

vydání poukázek ani vypověděti ani vyměniti nemohou, a o nichž výkaz měsíčně se uveřejní. 7) Prostředkovati úvěr na daně, berouc na sebe povinnost poplatníkův, jichž se byla ujistila. 8) Rozhodování o užívání záložného fondu v podniku. 9) Poskytovati půjčky, zálohy a úvěry na zboží, suroviny, a jiné movité i nemovité zástavy a obstarávati komisionářské kupování a prodávání jich. 10) Prostředkovati půjčky jednotlivcům, obcím, okresům a

průmyslovým

spolkům

a jiným právním osobám. Nabývati a prodávati výsad tu- i cizozemských na účet vlastní i cizí.“ 3 Kdyţ byla udělena koncese a schváleny stanovy, rozšířil se ústřední výbor kooptací muţů „ vlasteneckých ,

ve

finančním

i

obchodním světě jménem, zkušenostmi,

vědomostmi i hmotnými prostředky proslulých“, pp.Al.Olivy, Vavřince Kriescheho, Dr. Fr. Riegra, Josefa Götzla, Josefa Huleše, Petra Fischra a Dr. Jana Palackého a zvolil 5 členný uţší výbor, který by provedl subskripci a svolal ustanovující valnou hromadu. Do té doby bylo soukromou subskripci umístěno 4000 akcií a to 1564 kusů u záloţen a 2436 kusů u soukromníků, zbylých 1000 akcií vyloţeno k veřejné subskripci 22.22. listopadu 1968 u venkovských záloţen a 26. listopadu v Praze a předměstích. Subskripce skončila úspěšně. Ustanovující valná hromada banky se konala v zasedací síni staroměstské radnice v Praze dne 8 prosince 1868. Za účasti 537 akcionářů byla ustanovena Ţivnostenská banka pro Čechy a Moravu v Praze. Do správní rady byl registrován jako první ředitel banky p. Pavel Kuzmány, dosavadní vrchní účetní C.k. priv. ústavu pro úvěr pozemkový ve Vídni, rodem Slovák. Ţivnostenská banka pro Čechy a Moravu v Praze, která byla zaloţena jako nejstarší česká obchodní banka v Praze, děkuje za svůj vznik hospodářské svépomoci. Byla zřízena na 3


Kapitola: vnik živnostenské banky pro Čecha a Moravu v Praze, s.4.

11

širokém demokratickém podkladě bez jakýchkoliv výsad a privilegií. Vůdčí myšlenkou zakladatelů nebyl jejich osobní prospěch, nýbrţ hospodářské zájmy národa.

1.3. První léta Svojí činnost, jako akciová společnost, zahájila Ţivnostenská banka pro Čechy a Moravu v Praze v najatých místnostech nároţního domu Příkopů a Panské ulice 1. března 1869. V době, kdy Ţivnostenská banka činila své první kroky do ţivota, dovršoval Bismark na francouzských bojištích ideu spojení německého národa. Němci nechtěli, abychom se hospodářsky rozvíjeli. Proto byl kladen odpor českému hospodářskému vývoji. Pozici nová Ţivnostenská banka měla od počátku obtíţnou. Neměla zkušený a vyškolený personál. Čeští bankéři se v plném slova smyslu teprve tvořili. Zaloţením banky dochází také k prvním počátkům vyškolení českých občanů pro finanční a bankovní činnost. Ţivnostenská banka vznikla z potřeby českých záloţen, aby mohly svůj směnečný materiál jejím prostřednictvím dávat do Národní (Rakousko – Uherské) banky. To byla základní idea jejího zaloţení. Zakladatelům Ţivnostenské banky šlo také především o moţnost zdravého rozvoje malých českých peněţních ústavů, které si daly za úkol podporovat ţivnostníky a obchodníky českých měst. Nekladli si velké cíle, ale znamenitě vystihli potřebu doby. Chtěli uvolnit bariéry pro mladé a schopné podnikatele a dát jim moţnost uplatnit se. První podporu ve formě úvěrů našli ţivnostníci nejrůznějších oborů v českých záloţnách. Z některých se později zrodily továrníci, nebo velkopodnikatelé.

12

Plody českého hospodářského podnikání dozrály viditelně k úspěchu aţ teprve počátkem dvacátého století. Přesto německý průmysl měl v této době stále převahu. Ale půda pro další vývoj byla jiţ pevně dána a bylo ji cítit bezpečně pod nohama.4

1.4. Spojení s cukrovary V roce 1870 navazuje Ţivnostenská banka intenzivnější spojení s cukrovary. České cukrovarnictví bylo tehdy v prvním stadiu svého vývoje a podniky, které se zřizovaly zpravidla ve formě akciových společností, potřebovaly nejenom investiční úvěry, ale také úvěry provozní a v neposlední řadě také obchodní spojení, které by jim usnadnilo odbyt výrobků. Zakladatelům těchto vznikajících cukrovarů, chyběly obchodní zkušenosti a také potřebné styky. Proto spojení banky s těmito podniky dospělo obyčejně k tomu, ţe cukrovar svěřil bance komisní prodej veškerých svých výrobků buď na jednu kampaň, anebo na řadu let za provizi. Mimo to podstatnou částí obchodního spojení s cukrovary bylo přejímání záruky za spotřební daně a v roce 1870 převzala banka takovouto záruku za 18 cukrovarů do celkové výše 774.605 zl. 32. kr. Stálá

záloha byla pak v tomto roce povolena celkem 5 cukrovarům.

Toto komisionářské spojení s cukrovary nabývá takového rozsahu, ţe pro ně banka zřídila jiţ v roce 1870 zvláštní oddělení pro zboţí.

1.5. Filiálka v Prostějově V tomto roce byl také zřízen odštěpný závod banky. Je zajímavé, ţe podnět ke zřízení první filiálky vyšel od prostějovské záloţny, která se za otevření přimlouvala a nespatřovala v ní konkurenci. 30 června 1870 bylo usneseno zřídit filiálku v Prostějově. Válečné události ovšem odsunuly její vytvoření, takţe filiálka zahájila svoji činnost aţ 1 prosince 1870.5

4


5


13

1.6. Filiálka ve Vídni Roku 1871 začíná doba rozmachu banky. 19. února 1871 se usnáší na zvýšení akciového kapitálu ze 2 na 3 miliony zl. a dne 13. května 1872 bylo usneseno zřídit filiálku banky ve Vídni. Po vypuknutí krize v květnu 1872 banka utrpěla velké ztráty v Praze i ve vídeňské filiálce. V roce 1874 se odhodlává k restrikci svých obchodů, ruší filiálku v Prostějově a ve Vídni a také směnárnu při centrále. V kampani roku 1874 - 1875 propukla prudká cukrovarnická krize. Koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let devatenáctého století se hospodářská situace podstatně lepšila. Dobré bankovní obchody umoţnily v roce 1896 zakoupení domů, na jejichţ místě byla vystavěna nová bankovní

budova,

do které se banka 16. června 1900 přestěhovala

z pronajatých místností v "Bazaru". Správa banky jde systematicky za vytčeným cílem, vytvořit silný a dobře organizovaný ústav, který by se výší prostředků a rozsáhlým obchodem mohl srovnávat na domácí půdě s velkými vídeňskými bankami. K tomu cíli bylo vlastní jmění banky posíleno, činnost banky byla teritoriálně rozšířena a co do své intenzity prohloubena jednak zhuštěním sítě filiálek, jednak systematickým utuţováním styku banky s českým průmyslem. V roce 1909 byl jiţ akciový kapitál 40 mil. K. V srpnu 1898 reaktivovala filiálku ve Vídni. (Prostřednictvím vídeňské filiálky navazuje banka styky se slovanským jihem, které po čilém úvěrovém spojení s různými jihoslovanskými peněţními ústavy vedly v roce 1900 k účasti Ţivnostenské banky na zaloţení Lublaňské úvěrní banky). V roce 1907 bylo v bance zřízeno samostatné oddělení průmyslové, jehoţ činnost zasáhla téměř do všech nejdůleţitějších průmyslových oborů, zejména cukrovarnictví, textilnictví a strojírenství.6

6

Zdroj:Česká národní banka: fondy archivu čnb. www.cnb.cz/cs/verejnost/archiv_cnb/fondy/zb.html

14

Obrázek č. 1


Obrázek č. 2


Obrázek č. 3


15

1.7. Kapitálová expanze Ţivnostenské banky do jihovýchodní Evropy V prvních letech svého působení, jak jsem se zmínila v předchozím textu se bance podařilo uvést v ţivot filiálky v Prostějově a Vídni. Právě filiálka ve Vídni se stala základnou pro kapitálové akce pro oblast jihovýchodní Evropy. Byla nejiniciativnější a byla často prostředníkem v obchodech mezi centrálou a jihoslovanskými oblastmi. Další základnou byla filiálka Ţivnobanky v Terstu, tehdy významném obchodním a dopravním centru pro české země. Mimo to měla Ţivnobanka ještě dvě lázeňské expozitury, a to v Gradu a Opatiji, zaloţené těsně před válkou. Kromě vlastní filiálek měla Ţivnostenská banka spojení a kapitálové účasti v některých dalších bankách, jako v Lublaňské úvěrní bance, Jadranské bance v Terstu a v Přímořské bance a spořitelně v Sušaku. V roce 1910 se podílela Ţivnobanka na zaloţení nové Chorvatské zemské banky v Osijeku. Kapitálovým spojením s těmito bankami získala Ţivnobanka výhodné zázemí pro různé obchodní a finanční operace, investice kapitálu apod. Všechny jmenované banky byly v období do roku 1918 velmi úspěšné, protoţe za aktivní účasti Ţivnobanky několikanásobně zvýšily svůj akciový kapitál. Z původního akciového kapitálu všech bank ve výši 8 mil. K zvýšení na 82 mil. K. Předběţně můţeme říci, ţe před vznikem samostatných států a rozpadem Rakousko – Uherska prodělalo finanční podnikání Ţivnobanky v jihoslovanských oblastech dvě fáze: V 1. období (1898-1907) Ţivnobanka navazovala první kontakty a umisťovala první kapitály. V 2. období (1908-1918) se Ţivnobanka pokoušela vytvořit pevnou základnu rozšiřováním svých kapitálových investic a vytvořením afilací v Chorvatské zemské bance a Zemské průmyslové bance.7 7

Zdroj:HOREJSEK, Jaroslav. Kapitálová expanze Ţivnostenské banky do jihovýchodní Evropy v letech 1907 -

1918. Sborník prací historických FF University Palackého v Olomouci. 1971, VI , s. 85 - 102.

16

Tabulka č.1

Přehled kapitálových spojení Živnostenské banky s jednotlivými bankami a jejich filiálkami v jihoslovanských oblastech.

Ţivnostenská banka Praha - filiálka Terst

- Jadranská banka Terst

- Lublaňská úvěrní banka

8

-

expozitura Grad

-

expozitura Opatija

-

filiálka Dubrovník

-

filiálka Šibenik

-

filiálka Split

-

filiálka Zadar

-

filiálka Opatije

-

filiálka Lublaň

-

filiálka Split

-

filiálka Celovec

-

filiálka Terst

-

filiálka Sarajevo

-

filiálka Gorica

- Přímořská banka Sušak

-

- Chorvatská zemská banka

-

filiálka Záhřeb

-

filiálka Subotica

-

filiálka Varaţdín

-

filiálka Brod nad Sázavou8



17

1.7.1

Účast Ţivnobanky na Chorvatské zemské bance

Ze zdrojů kterých jsem při své práci vyuţívala jsem se dozvěděla, ţe nejvýznamnějším spojením se pro Ţivnostenskou banku na počátku 20. století stala Chorvatská zemská banka. Chorvatská zemská banka byla zaloţena v 1909 v Osijeku převzetím dosavadní bankéřské firmy Sorger a Weiszmayer. Ţivnostenská banka se stala hlavním akcionářem nové banky převzetím 50 % akcií. Podle všech známek se Chorvatská zemská banka měla stát významnou oporou pro obchody Ţivnobanky v jihoslovanské oblasti. Další vývoj dal těmto představám plně za pravdu. Chorvatská zemská banka byla zaloţena s akciovým kapitálem 2,5 mil. Korun. Účast Ţivnostenské banky činila 50 %. Jiţ v červenci 1910, tedy necelý rok od zahájení činnosti nové banky, projednával výkonný výbor Ţivnobanky stoprocentní zvýšení akciového kapitálu na 5 mil. K. První mimořádná valná hromada Chorvatské zemské banky, která se konala 31. července 1910 v Osijeku, skutečně rozhodla o zvýšení akciového kapitálu na 5 mil. K. Současně však byl předloţen návrh na koupi domů nebo pozemků v Osijeku za účelem postavení vlastní budovy banky. Tento návrh byl zástupci Ţivnostenské banky velmi důrazně odmítnut. Toto kategorické stanovisko patrně souviselo s později realizovaným záměrem Ţivnobanky přenést centrálu Chorvatské zemské banky z Osijeku do Záhřebu.9 Centrála Chorvatské zemské banky byla do Záhřebu přenesena aţ v roce 1918. Firma Sorger a Weiszmayer mohla být jako základ nové banky vhodným východiskem pro rozšiřování obchodů ve Slavonsku. Jestliţe se však měla banka stát velkým centrem pro obchody v širší oblasti, pak bylo nutno přenést sídlo centrály do významnějšího města. A tím byl nesporně 9



18

Záhřeb. Osijek byl příliš provincionální, neţ aby mohl být základnou obchodů banky natrvalo. Chorvatská zemská banka od počátku své existence velmi aktivně rozvíjela své finanční obchody, a to za činné spolupráce Ţivnobanky a její vídeňské filiálky. A právě jednotlivé typy těchto obchodů a podíl Ţivnobanky na nich, případně její postoj k nim, mohou nám objasnit způsob podnikání Ţivnobanky na slovanském jihovýchodě. Je ovšem třeba připomenout, ţe následující přehled obchodů Chorvatské zemské banky od jejího vzniku do roku 1918 není kusý jen proto, ţe ve válečném období, zejména v letech 1914-1916, počet obchodů v

klesl, ale také proto, ţe vhledem ke skartaci archivních fondů nacházíme

existujících

materiálech, zmínky pouze o nejzávaţnějších finančních obchodech

a operacích, jako je zvýšení základního kapitálu, zaloţení filiálky, podíly v jiných bankách a jiných velkých obchodech. Jsou pominuty obchody, které podle podrobnějších údajů z období po roce 1918 uţ před válkou byly uzavírány a ve kterých Chorvatská zemská banka navazovala na činnost obchodního domu Sorger a Weiszmayer: úvěry krátkodobé, vklady, hypotéky, směnky, cenné papíry apod. Chorvatská zemská banka se však nezaměstnávala pouze samostatnými obchody. V řadě případů Ţivnostenská banka usilovala při rozvíjení svých obchodů o zapojení Chorvatské zemské banky a společný postup. V říjnu 1910 jednalo vedení Ţivnobanky o návrhu zúčastnit se vybudování nové banky v Sarajevu s kapitálem 3 mil. K. V listopadu 1910 uvaţoval výkonný výbor Ţivnobanky o moţnosti rozdělit podíly na budovaném cukrovaru v Bačce. Na tomto podniku se měla zúčastnit Ţivnostenská kapitálem 250.000 K a Zemská průmyslová banka v Budapešti a Chorvatská zemská banka po 125.000 K. Zásahy Ţivnobanky se však neomezovaly pouze na doporučení Chorvatské zemské bance, aby se podílela na některých finančních akcích. Docházelo mezi nimi i k různým vzájemným ústupkům, přičemţ si Ţivnobanka zachovávala vţdy své nadřazené postavení.

19

Ţivnobanka se neomezovala jen na kontakty s Chorvatskou zemskou bankou, která pro ní jistě představovala nejvýhodnější i nejsilnější spojení se slovanským jihem. Kromě toho však Ţivnobanka pokračovala i v období 1907-1918 v upevňování kontaktů, mnohdy navázaných před zaloţením Chorvatské zemské banky.

1.7.2

Účast Ţivnobanky na Lublaňské úvěrní bance

Lublaňská úvěrní banka byla zaloţena v roce 1897 a Ţivnobanka se stala jejím významným akcionářem. Vlastnila původně 660 jejích akcií po 400 K, tj. více neţ 51 % z celkového akciového kapitálu půl milionu K. V průběhu roku 1908 se souhlasem praţské centrály převzala vídeňská filiálka 871 akcií nové emise Lublaňské úvěrní banky, a to v době, kdy jiţ měla v drţení 1000 těchto akcií. Do roku 1910 postupně zvýšila Lublaňská úvěrní banka svůj akciový kapitál na 5 mil. K. V období let 1907-1918, byly obchody Lublaňské úvěrní banky plně rozvinuty. Například jiţ v roce 1907 oznámil ředitel vídeňské filiálky Špitálský, ţe je připravována fúze Lublaňské úvěrní banky s Jadranskou bankou v Terstu. Fúze sice neproběhla, ale snahy o ni svědčí o pokusech významně reorganizovat jihoslovanské peněţnictví v rámci monarchie. V roce 1910 jednala Lublaňská úvěrní banka s Ţivnobankou o vytvoření syndikátu pro zřízení samostatné pojišťovací společnosti v Bosně-Hercegovině se sídlem v Sarajevu s akciovým kapitálem 2 miliony K. Ţivnobanka souhlasila s účastí, jejíţ výši upraví podle účasti Lublaňské úvěrní banky. Současně se Ţivnobanka zajímala o projekt Srbské banky v Záhřebu, která hodlala zřídit v Bosně Srbskou banku se sídlem v Sarajevu. Původně bylo usneseno, aby na akciovém kapitálu 3 miliony K. se Ţivnobanka podílela účastí 250.000 K.10 Později bylo rozhodnuto účastnit se podílem 700.000 K, za podmínky, ţe srbská vláda poskytne nové bance tytéţ výsady, jaké má Zemská banka v Sarajevu. Z toho podílu měla být dána eventuální část Chorvatské zemské bance a Lublaňské úvěrní bance.

10

Zdroj:HOREJSEK, Jaroslav. Kapitálová expanze Ţivnostenské banky do jihovýchodní Evropy v letech 1907

- 1918. Sborník prací historických FF University Palackého v Olomouci. 1971, VI , s. 85 - 102.

20

Vztahy mezi Ţivnobankou a Lublaňskou úvěrní bankou byly vztahy finanční spolupráce, ale nebyla v nich obsaţena ani přímá závislost, ani vzájemná ohleduplnost. Ţivnobanka byla v této silnou obchodní společností a hájila tvrdě své zájmy. Spojení s těmito bankami vytvářelo prostor pro expanzi na slovanský jih. .1.7.3 Účast Ţivnobanky na ostatních jihoslovanských bankách

Jadranská banka v Terstu byla zaloţena v roce 1905 za účasti Ţivnobanky s akciovým kapitálem 1 milion K , který byl postupně zvyšován na 3 miliony K v roce 1906, na 6 miliónů K v roce 1910 a na 8 miliónů K v roce 1911, kdy Jadranská banka fúzí převzala Dalmatskou úvěrní banku v Dubrovníku. Protoţe jsem se v literatuře o Jadranské bance v Terstu a Přímořské bance v Sušaku mnoho nedočetla domnívám se, ţe nehrály významnější úlohu v tehdejší koncepci Ţivnostenské banky na jihu.

1.7.4

Účast Ţivnobanky na Zemské průmyslové bance v Budapešti

Ţivnostenská banka se snaţila vybudovat nový peněţní ústav v Budapešti. Na základě jednání z roku 1908 s tehdejším poslancem Milanem Hodţou měla se tato nová banka stát centrem pro drobné ústavy slovenské, rumunské a srbské v Uhrách. V jednání a přípravách se pokračovalo i v roce 1909. Poslanec

Hodţa se účastnil této přípravy mj. výběrem vhodných osob pro spolupráci

s Ţivnobankou v přípravných pracích. Vývoj jednání však neprobíhal zcela úspěšně, protoţe v červnu 1909 poţádal výkonný výbor Ţivnobanky správní radu o zmocnění zřídit eventuálně místo samostatné banky v Budapešti jenom vlastní filiálku. V roce 1910, tedy v době, kdy byly kladeny základy Zemské průmyslové banky, rozhodlo se vedení Chorvatské zemské banky účastnit se na nově budované bance v Budapešti obnosem 500.000 K.

21

V květnu 1910 byly stanovy nové banky schváleny. Účast Ţivnostenské banky na akciovém kapitálu činila 1 milión K. Název nově vzniklé banky zněl „Zemská průmyslová banka“. Svoji činnost zahájila 1. září 1910 s akciovým kapitálem 2 milióny K. V únoru roku 1911 byl kapitál navýšen na 5 miliónů K. I v případě Zemské průmyslové banky si Ţivnobanka zachovávala jistý postup, který svědčil o její nadřazenosti. Ze svých zájmů přenechávala dceřiným bankám jen to co uznala za vhodné. Další podnikání Ţivnostenské banky v jihovýchodní oblasti negativně ovlivnil rozpad Rakousko – Uherska. V případě Zemské průmyslové banky se k tomu navíc pojil krajně nepřátelský vztah mezi Maďarskem a Československem, který téměř znemoţňoval další finanční podnikání v této oblasti.11 Pokud bych chtěla zhodnotit proniknutí Ţivnobanky v letech 1907 – 1918 do jihovýchodní Evropy, nemohla bych uvést nic jiného neţ, ţe její působení zde bylo úspěšné a byla dobrým reprezentantem českého kapitálu.

2. Banka za první republiky V této části práce se budu zabývat postavením Ţivnobanky v novém československém státě a chtěla bych přiblíţit osobu Dr. Jaroslava Preisse, který byl velmi zkušeným bankéřem a v té době vrchním ředitelem Ţivnostenské banky. Také management banky jiţ byl na vysoké kvalifikační úrovni. Svoji profesionalitou se přibliţoval západoevropské špičce. Významnými představiteli byli především náměstci vrchního ředitele Antonín Tille a Jaroslav Bělohříbek, který musel banku na konci 20. let opustit kvůli upřednostňování soukromých zájmů. Na jeho místo pak nastoupil Jana Dvořáček. Mladší generaci manaţerů zastupovali

11

Zdroj:HOREJSEK, Jaroslav. Kapitálová expanze Ţivnostenské banky do jihovýchodní Evropy v letech 1907

- 1918. Sborník prací historických FF University Palackého v Olomouci. 1971, VI , s. 85 - 102.

22

Vojtěch Mixa, bývalý generální tajemník Ústředního svazu československých průmyslníků, Zikmund Konečný a Josef Velka.

2.1. Organizace Ţivnostenské banky v novém státě Ţivnostenská banka byla bankou univerzální, která plnila jak funkce depozitního ústavu, tak zakladatelské banky. Po vzniku samostatného státu bylo zaloţeno depozitní oddělení a s banky se stává banka s mezinárodním působením. Jednacím řádem z roku 1926 byla stanovena organizace ústavu. Centrála sídlila v Praze Na Příkopě naproti Prašné bráně. V centrále sídlilo 14 oddělení a odborů. Nejvýznamnější bylo průmyslové oddělení, které řídil aţ do roku 1926 Josef Horák. Oddělení se zabývalo agendou koncernových společností a dalších průmyslových a obchodních podniků, s nimiţ Ţivnostenská banka obchodovala. Další významná oddělení byla oddělení úvěrní, burzovní a depozitní. V poválečných letech existovala také oddělení cukerní a ţelezářské. V roce 1921 byl komisionářský prodej cukru převeden na nově zaloţené dceřiné společnosti. Při vzniku republiky měla banka jiţ vybudovanou síť poboček, 20 jich bylo v Československu a 4 zahraniční pobočky. Dvě polské pobočky v Krakově a Lvově byly na nátlak místní vlády zrušeny po válce. Zbylé dvě, v Terstu a ve Vídni, se zaměřovaly na obchody v oblasti bývalé monarchie a na finanční transakce spojené se zahraničním obchodem. Terstská pobočka byla později zlikvidována a zachována byla pouze pobočka ve Vídni. Síť československých poboček byla po válce naopak posílena. V roce 1919 a 1920 byly zaloţeny pobočky v Hodoníně, Teplicích, Ústí nad Labem, Bratislavě a Košicích. Zrušena byla pouze pobočka v Jindřichově Hradci. Do roku 1938 se udrţovala síť 24 poboček a 4 expozitur v Praze. Běţné řízení banky bylo v rukou ředitelství. Vrcholový management Ţivnostenské banky představoval vzájemně se doplňující tým. Výkonný výbor rozhodoval o významných obchodních transakcích, vyšších úvěrech, řízení koncernových podniků a personálních otázkách. Byl nejdůleţitějším orgánem banky. Vrchní ředitel banky měl rozhodující slovo, dále

pak

předseda,

místopředsedové

a

2

členové správní rady. Správní rada se

rozhodovala o obchodní politice, určovala strategii koncernu a úvěrovou politiku. Předsedy správní rady byly představitelé koncernových podniků např. František Malínský, Bohuslav Mařík, František Hruška, generální ředitel ČKD Mařík. Nejvýznamnější osobou byl vrchní 23

ředitel banky Jaroslav Preiss, který byl zároveň místopředsedou správní rady. Do správní rady se volilo na valných shromáţděních.12

2.2. Rozmach ve 20. létech Počátkem 20. století byla Ţivnostenská banka sice jiţ nejsilnějším národním českým peněţním ústavem, ale stále ještě představovala provincionální banku, která se nemohla rovnat předním velkobankám Rakouska – Uherska jako byly Credit-Anstalt, Boden–Credit– Anstalt a Wiener Bankverein. Po rozpadu Rakousko–Uherska a vzniku Československé republiky zaznamenala však nebývalý vzestup. Jiţ v průběhu dvacátých let se stala nejvýznamnější československou bankou, která v roce 1929 vykazovala bilanční úhrn 5.656 mil. Kč, akciový kapitál 300 mil. Kč. Expanzi banky výrazně pomohl nostrifikační zákon, který přinutil společnosti, které měly místo podnikání v cizím státě převést svá sídla na území nového státu. Světová hospodářská krize počátkem třicátých let těţce zasáhla průmyslovou i bankovní sféru. Zasáhla pochopitelně i Ţivnobanku. Banka musela sníţit akciový kapitál z 300 mil. Kč na 240 mil. Kč. Řada koncernových podniků se vysoce zadluţila a dostala se do platební neschopnosti a nemohla splácet úvěry. Díky finančním rezervám a obezřetné úvěrové politice se vedení banky podařilo udrţet likviditu a vlastními prostředky zvládnout tuto situaci. Krize Ţivnobankou neotřásla. Její konkurenti byli postiţeni daleko více a řadě z nich hrozil bankrot. Ţivnostenská banka jim finančně vypomáhala a svůj koncern během krize dokonce rozšířila. Poměrně v malé míře ovlivnil obchodní aktivitu Ţivnostenské banky neklid na kapitálovém trhu, ke kterému došlo v roce 1937. Projevil se krátkými panikami na praţské burze ve třech vlnách 20. dubna – 2. května, 13 – 16. září a začátkem října. 12

Zdroj: F. Vencovský-Z.Jindra-J.Novotný-K.Půlpán-P.Dvořák a kolektiv. Dějiny bankovnictví v českých

zemích. Praha : Bankovní institut, a.s., 1999. 589 s. ISBN 80-7265-030-0.

24

Velmi důleţitá změna nastala v zahraniční orientaci banky. Po vzniku Československa vedení banky v letech 1919 – 1921 horlivě usilovalo o spolupráci s dohodovými finančními kruhy a podporovalo pronikání dohodového kapitálu do Československa. V průběhu dvacátých let však postupně opouštělo francouzskou orientaci a snaţilo se zvláště od roku 1928 o širší škálu mezinárodních kontraktů. Od roku 1934 zaznamenáváme snahu o korekci dosavadní zahraniční orientace. Vrchní ředitel J.Preiss navštívil Německo, jednal s představiteli hospodářského ţivota a příznivě se vyjádřil o situaci v

Německu. Snaha o sblíţení s Německem vycházela zpočátku

z předpokladu, ţe v evropském měřítku dojde k německo – francouzské dohodě. Vrchní ředitel banky a také tvůrce její strategie J.Preiss, v mladších letech slovansky orientovaný, došel k přesvědčení o nezbytnosti sblíţit se s Německem. V souladu s touto orientací se vrcholový management banky snaţil rozšířit kontakty s říšskoněmeckými hospodářskými kruhy. Na významu a intenzitě nabyly staré, jiţ od období před první světovou válkou trvající styky a vazby s velkými říšskoněmeckými bankami, především Deutsche Bank a Dresdner Bank. Při růstu hospodářské moci však poklesl vliv Ţivnobanky na vládu a státní hospodářskou politiku. Bylo to způsobeno hlavně odchodem národní demokracie z vládní koalice a vlády. V únoru 1934 v zájmu zlepšení podmínek pro export byla sníţena hodnota koruny a poté v březnu zřízen Československý reeskontní a lombardní ústav, který mimo jiné zmenšoval závislost státu na velkých bankách.13 Po obtíţných letech krize vykazovalo hospodaření banky v letech 1934-1938 znovu příznivé výsledky. Čistý zisk a dividendy po propadu v letech 1931-1933 znovu mírně stoupaly. Čistý zisk, který v roce 1933 představoval jen 13,7 mil. Kč se v roce 1937 se postupně zvyšoval aţ na 20,2 mil. Kč, coţ však nebyla ani polovina zisku z roku 1929. V roce 1934 dividendy dosahovaly 6 %. Byly podstatně niţší neţ ve druhé polovině dvacátých let, kdy banka vyplácela dividendy ve výši 12 %. 13

Zdroj: Universita Karlova v Praze. Z dějin českého bankovnictví. Praha : Karolinium, 2008. 260 s. ISBN 80-

246-0077-3.

25

Niţší dividendy souvisely nesporně s tím, ţe vedení banky soustřeďovalo získané prostředky na stavbu nové bankovní budovy, poněvadţ stávající prostory jiţ nevyhovovaly rozšiřující se obchodní činnosti banky. Provoz ústavu byl převeden 11. prosince 1938 do nové budovy Na Příkopech č.p.30, která je v současnosti sídlem České národní banky. V osudovém roce 1938 významně ovlivnilo obchodní činnost banky a dění v ní bezprostřední ohroţení republiky sousedním nacistickým Německem, a téţ násilné připojení Rakouska k Německu v březnu 1938. Po anšlusu Rakouska byla Ţivnobanka nucena předat filiálku ve Vídni vídeňské bance Merkur, která byla dceřinou bankou Dresdener bank. 14 Tabulka č.2 :Tabulka vlastního jmění, obratů a zisků (v Kč) Akc. kapitál Rez. fondy vklady Celkový obrat Čistý zisk rok 1918 120 000 000 40 304 821 401 470 056 1 779 343 731 10 431 932 1923 200 000 000 148 413 047 2 971 887 474 4 907 020 246 50 461 354 1925 200 000 000 177 374 384 1 636 061 317 4 597 857 772 41 312 465 1928 200 000 000 326 071 634 1 837 946 360 5 296 753 259 43 829 750 1933 240 000 000 432 312 305 2 169 162 416 4 904 853 473 17 224 137 1937 240 000 000 442 704 718 2 474 429 069 5 362 327 581 23 821 026 Pramen: AČNB, ŢB, S II/c, Výroční zprávy Živnostenské banky, 1918 – 1938

Tabulka č.3 : Úvěrování jednotlivých typů firem Ţivnostenskou bankou Typ firmy Počet úvěrů % Akciové společnosti 3 381 42,7 Soukromé společnosti 2 996 37,8 Komanditní společnosti 488 6,2 Společnosti s ručením 447 5,6 omezeným Jiné 414 5,2 Druţstva 199 2,5 Pramen: Novotný, J., Šouša, J.: Úvěrování československého průmyslu bankami. (Živnostenská banka a její klienti)

14

Zdroj: LACINA, Vlastislav. Ţivnostenská banka koncem první Československé republiky. Studia Historica

XLII. 1998, 1995, 3-4, s. 241 - 249.

26

Tabulka č.4 : Bilanční úhrn předních komerčních bank v Československu v letech 1922-1937 Bilanční úhrn Banka Ţivnostenská banka Aglo-Pragobanka Česká eskomptní banka Česká banka Union Česká průmyslová banka Banka pro obchod a průmysl Moravská banka Banka čsl. legií Slovenská banka Agrární banka

1922 5269 3108 2867 602 2743 1390 1731 703 597 1357

1925 4845 3447 3208 350 2299 1352 1271 796 507 861

1929 5676 4509 4937 4404 2448 1966 1915 1019 692 913

1937 5362 3385 2633 2977 1723 1331 2085 1295 508 1070

Pramen: Statistická příručka RČs, Praha. 1932; Kašpar, J.: Československé bursovní papíry. Praha, 1927,1936,1938; Pimper, A.: České obchodní banky za války a po válce. Praha, 1929: 252,260,34752

27

2.3. Jaroslav Preiss Obrázek.č. 4


Jaroslav Preiss byl nejvlivnějším bankéřem prvorepublikového Československa. Dr. Jaroslav Preiss , se narodil 8. prosince 1870 v Přešticích. Vystudoval gymnázium v Domaţlicích a Právnickou fakultu UK v Praze. Po studiích se věnoval ţurnalistice, a to národohospodářské a finanční problematice. Patřil k hnutí pokrokové mládeţe, tzv. Omladiny, ale brzy přešel jako redaktor do Národních listů a nakonec do mladočeské strany, za níţ zasedal od roku 1907 v říšské radě.

28

Od roku 1904 začal pracovat v Ţivnostenské bance a jiţ o 6 let později byl jmenován náměstkem vrchního ředitele. V září roku 1917 byl jmenován vrchním ředitelem Ţivnostenské banky. Jako šéf Ţivnobanky a od roku 1930 i předseda Ústředního svazu čs. průmyslníků zasahoval výrazně nejen do hospodářského ţivota první republiky, ale i do její vnitřní a zahraniční orientace. Pod jeho vedením Ţivnobanka zaţívala rozmach a byla hlavní finanční institucí velkých českých firem. Na rozdíl od bank, které krachovaly, Ţivnobanka si neustále upevňovala své pozice. Preisse, jedni nazývali „kapitánem českého průmyslu“, druzí „ţralokem“. Preiss obdivoval T.G. Masaryka – ten Preisse pokládal za našeho největšího finančníka a na jeho statek rád jezdil na vepřové hody. Masaryk viděl v Preissovi zkušeného odborníka, a proto také Preiss fungoval jako osobní Masarykův bankéř a osobní rádce ve finančním světě. V roce 1932 se měl na Masarykovo přání stát ministrem financí. Preiss svou účast ve vládě ovšem podmínil tím, ţe by mu byla udělena pravomoc provést reformu, kterou měl jiţ připravenu, a to i bez souhlasu parlamentu. Taková podmínka nenašla odezvu u všech politických stran, především u sociální demokracie, a tak Preiss do vlády nikdy nevstoupil. Preiss ovšem choval téţ úctu k předsedovi národní demokracie Karlu Kramářovi, zapřísáhlému Masarykovu odpůrci. Snaţil se oba muţe smířit, ale bezúspěšně. Preissův vztah k E. Benešovi byl komplikovaný, zvláště proto, ţe Beneš soudil, ţe stát se můţe podle potřeby kdykoli zadluţovat a vţdy se najde někdo, kdo mu půjčí, coţ bylo v příkrém rozporu s Preissovým myšlením bankéře, který v této praxi viděl nebezpečí státního bankrotu. Beneše chápal jako člověka, který neţije a nejedná příliš pragmaticky. V roce 1937 odstoupil z funkce hlavního ředitele Ţivnobanky, ale zůstal předsedou její správní rady aţ do roku 1942. Po Benešově demisi byl jedním z moţných kandidátů na

29

prezidenta. Tím se ovšem stal E. Hácha. Za okupace se Preiss pokoušel bránit české hospodářské zájmy. 15 V roce 1898 se oţenil s herečkou Olgou Dostálovou , která zemřela v roce 1921. S ní měl tři dcery, Olgu, Jarmilu a Věru. V roce 1936 se podruhé oţenil s Jarmilou Dimmerovou. Po válce byl na nátlak komunistů a za tichého souhlasu

prezidenta E. Beneše zatčen

a obviněn z kolaborace. Kdyţ na ţádost rodiny prohlédlo Preisse v říjnu 1945 lékařské konzilium , bylo zděšeno jeho špatným duševním a tělesným stavem. I tento fakt, jakoţ i skutečnost, ţe většina svědků vypovídala v jeho prospěch, urychlil jeho propuštění, ale jeho konec se nezadrţitelně blíţil. Zemřel dva dny po propuštění z vazby 29. dubna 1946 a je pochován na vyšehradském hřbitově.16 Jaroslav Preiss celý ţivot vědomě provokoval a uráţel komunisty a jiné marxisty s jejich rovnostářskými teoriemi, učením o třídní nenávisti a o třídním boji. Sám tvrdil, ţe příčinou jeho úspěchu byla zodpovědná a tvrdá práce. Koneckonců začínal ve stejné řadě s ostatními, nezdědil kapitál ani jiný majetek, jeho otec byl obyčejný venkovský soudní úředník. Šel ţivotem tvrdě, individualisticky, sám.17

3. Expanze banky Národní a hospodářské tuţby Ţivnostenské banky se naplnily po vzniku Československé republiky v roce 1918. Jako nejsilnější česká obchodní banka plně vyuţila příznivé klima. Byla přímo předurčena českou mocenskou a ekonomickou elitou k ovládnutí části hospodářských pozic, které do té doby u nás zaujímaly především vídeňské velkobanky a podnikatelské kruhy. Nejvíce profitovala na státních zásazích do ekonomické a majetkové 15

Zdroj:Euroekonom: osobnosti [online].[cit. 10.6.2010]. Dostupné z www:

www.euroekonom.cz/osobnosti-clanky.php?type=jv-preiss 16

Zdroj:Euroekonom: osobnosti [online].[cit. 10.6.2010]. Dostupné z www:

www.euroekonom.cz/osobnosti-clanky.php?type=jv-preiss 17


s. ISBN 978-80-204-2076-3.

30

struktury Československé republiky. Sama podporovala vládu organizováním a finančním zabezpečováním vnitřních a zahraničních půjček a dalších úvěrových operací státu.18 Ţivnostenská banka začala skupovat akcie továren patřících aţ do té doby rakouským majitelům v jarních měsících roku 1919. Nejdůleţitější postavení mezi nimi měly plzeňské Škodovy závody. Šlo o největší zbrojovku v zemi, která mnoţstvím své produkce daleko přesahovala potřeby a moţnosti československé armády. Výrobní kapacita Škodovky činila v posledních měsících války 600 aţ 800 děl měsíčně a továrna měla 9000 obráběcích strojů. Celý kolos zaměstnával 15000 dělníků a 1400 úředníků, které však v mírových dobách nebylo z čeho zaplatit. V prosinci 1918 se továrna obrátila na Ţivnobanku s nabídkou odkoupení třetiny akcií. Ke vstupu Ţivnostenské banky do mamutího podniku nakonec nedošlo. Vláda nakonec Škodovku nabídla francouzskému zbrojnímu koncernu Schneider et Cie. Ţivnostenská banka obchod pouze zprostředkovala.19 Výraznou kapitálovou expanzi zaznamenáváme u Spolku pro chemickou a hutní výrobu, kde v říjnu 1935 zesílil vliv Ţivnobanky převzetím 60.000 akcií, které většinou rozprodala svým klientům. Spolek získal spolu se Ţivnostenskou bankou majoritu v Handlových uholných baních a v Bohumínských chemických závodech, rozhodující vliv v České továrně na umělé hedvábí v Lovosicích a kapitálové účasti v Explosii a Synthesii. Nejistá situace v pohraničí vedla roku 1937 k přemístění sídla Spolku z Ústí nad Labem do Prahy. Sama Ţivnostenská banka počátkem roku 1937 koupila akcie československé dceřiné společnosti holandské

firmy

Philips

a

získala

kapitálovou

účast při akcionování

a kapitálových přesunech v ţidovské firmě Hermann Pollak a synové. V roce 1937 pak spolu s Českou eskomptní bankou vytvořila syndikát pro prodej akcií ţidovské firmy Exportní sladovny Schindler & Stein. Ten odkoupil od švýcarské společnosti Continentale Gesellschaft für Bank – und Idudtriewerte v Basileji 9061 akcií této firmy

18

Zdroj:NOVOTNÝ, Jiří; ŠOUŠA, Jiří. Úvěrování československého průmyslu bankami (Ţivnostenská banka a

její klienti). AUC,Phil and Hist. : Československo a střední Evropa v meziválečném období. 1996, 3, s. 93 - 105. 19


s. ISBN 978-80-204-2076-3.

31

Významným

úspěchem bylo navázání úzkého obchodního spojení s Vítkovickým horním

a hutním těţířstvem. K předpokládanému akcionování této gigantické Rotschildovy firmy za účasti Ţivnostenské banky sice v roce 1934 nedošlo, ale Ţivnobanka získala75 % bankovního spojení a k další uţší spolupráci došlo v roce 1937 a začátkem 1938. v květnu 1938 předloţily Vítkovice Ţivnostenské bance poprvé zprávu o výrobě a hospodaření, coţ bylo obvyklé jen u koncernových firem. Vedení banky usilovalo i o upevnění koncernu a podporovalo koncentrační snahy. Roku 1935 fúzovaly Ringhofferovy závody s Tatrou Kopřivnice a roku1937 Praţská ţelezářská společnost s Kamenouhelnými doly. Spolek pro chemickou a hutní výrobu pak utvořil s firmou Solo „zájmové společenství“ , které bylo předstupněm pozdějšího sloučení. Daleko méně neţ ve dvacátých letech podporovala Ţivnostenská banka investiční činnost. A to jak uvnitř koncernu, tak zvláště mimo něj. Významné investiční úvěry poskytla pouze Báňské a hutní společnosti, ČKD, Spolku pro chemickou a hutní výrobu a České továrně na umělé hedvábí v Lovosicích.20

3.1. Obchod století V jarních a letních měsících roku 1938 Preiss nejprve připravil a posléze uskutečnil největší obchod svého ţivota: koupi majetku severočeského uhelného magnáta Petschka, který z obavy před Hitlerem a jeho protiţidovskými zákony na jaře 1938 emigroval z Československa. Jednání s Petschkovou rodinou začalo uţ 30. dubna 1938 a jménem Ţivnostenské banky je vedl vrchní ředitel Antonín Tille pod přímým Preissovým dohledem. Předmětem koupě mělo být převzetí padesátiprocentní kapitálové účasti v Petschkově Mostecké společnosti pro dobývání uhlí a v Severočeských uhelných dolech v Mostě, s připojenými doly Minerva a Poseidon; mimoto byly Ţivnostenské bance nabídnuty obě Petschkovy prodejní společnosti v Ústí nad Labem. Jako protihodnotu Petschkové poţadovali 350 milionů korun.

20

Zdroj: LACINA, Vlastislav. Ţivnostenská banka koncem první Československé republiky. Studia Historica

XLII. 1998, 1995, 3-4, s. 241 - 249.

32

Ţivotnost čtyřiadvaceti Petschkových hnědouhelných dolů odhadli Preissovi experti na nejméně padesát let a navíc upozornili, ţe řada loţisek ještě není otevřených. Spolu s Českou obchodní společností reprezentovaly Petschkovy doly zhruba 39 % těţby celého severočeského hnědouhelného revíru. Doly a společnost pro obchod s uhlím byly nakonec prodány za poţadovaných 350 milonů korun.21 Tab.č.5. Počty klientů a povolených úvěrů v r.1918-1937 Celkový počet firem a jednotlivců Z toho koncernových podniků Celkový počet firem a jednotlivců ČSR

2 224 100 % 114

5,1 %

1 832 100 %

Z toho koncernových podniků

107 5,8 %

Celkový počet firem a jednotlivců v zahraničí

392 100 %


7 1,8 %

Celkový počet povolených úvěrů

7 925 100 %


1 864 23,5 %

Z celkového počtu 2 224 firem a jednotlivců patřilo ke klientele ve zvolených letech pouze 114 koncernových podniků. Šlo však o velkozávody a některých případech o společnosti, které samy měly charakter průmyslového koncernu, jako např. Mauerovy textilní závody, skládající se z podniků v Náchodě, Mšené, Františkově, Brodcích atd. Obdobnou strukturu měla i ČKD Praha, Schöllerovy závody apod.22

21


s. ISBN 978-80-204-2076-3. 22

Zdroj:NOVOTNÝ, Jiří; ŠOUŠA, Jiří. Úvěrování československého průmyslu bankami (Ţivnostenská banka a

její klienti). AUC,Phil and Hist. : Československo a střední Evropa v meziválečném období. 1996, 3, s. 93 - 105.

33

4.

Okupace Československa a druhá světová válka

V první polovině roku 1938 došlo v létě k rozsáhlé změně ve vrcholovém managementu a vedení Ţivnostenské banky. K 1. červenci 1938 odešla do penze skupina starších vedoucích managerů v čele s Jaroslavem Preissem, která vedla banku od roku 1917. Řízení banky převzala mladší generace managerů, která pak řídila banku v období Mnichova i po celé období okupace tvořili ji: vrchní ředitel Ing. Jan Dvořáček, I. náměstek vrchního ředitele Ing. Vojtěch Mixa, II. Náměstek vrchního ředitele Dr. Zikmund Konečný a ředitelé Karel Šimek, Prokop Čipera a Dr. Josef Nepraš. Dřívější hlavní osobnost banky osmašedesátý Jaroslav Preiss byl zvolen předsedou správní rady a se i zastoupení ve správních radách devíti klíčových koncernových podniků. I další odstupující ředitelé zčásti zůstávali ve správních radách koncernových společností. Tím byla zajištěna kontinuita vedení v tehdejší sloţité situaci.

4.1. Důsledky Mnichovské dohody pro Ţivnobanku Krátce na to zasáhly banku velmi těţce důsledky Mnichovské dohody z 30. září 1938, kdy Československá republika musela odstoupit rozsáhlá pohraniční území nacistickému Německu a potom další Polsku a Maďarsku. Po Mnichově mělo vedení banky tři hlavní starosti. První byl osud filiálek a klientely z zabraném pohraničním území. Šlo o pobočky v Karlových Varech , Teplicích, Ústí nad Labem a v Liberci. Vklady a pohledávky věřitelů těchto filiálek činily 114,728.000 Kč. Činnost filiálek byla prakticky znemoţněna a proto jiţ počátkem října zahájilo vedení Ţivnobanky jednání se zástupci Dresdener Bank o postoupení svých poboček v zabraném pohraničí této říšskoněmecké bance. A to za podobných podmínek jako po anšlusu Rakouska u filiálky ve Vídni. Dresdener Bank převzala pobočky k 1.12. 1938. Vynucené odstoupení filiálek v českém pohraničí přineslo Ţivnostenské bance nejen velké zmenšení bankovních obchodů, ale také

34

značné přímé finanční ztráty. Na území zabraném Maďarskem ztratila svou filiálku v Košicích, kterou musela podstoupit maďarské Pester Ungarische Komercial Bank. Druhou hlavní starostí byla revize větších úvěrů „v souvislosti s důsledky teritoriálních změn“. Ty řešila banka postupně a podle moţnosti, případ po případu tak, aby utrpěné ztráty byly zmenšeny. Třetí důleţitou otázkou byl osud závodů koncernových podniků banky nacházejících se v hitlerovským Německem okupovaným pohraničí. Na zabraném území bylo sice jen sídlo koncernové firmy papíren Vltavský mlýn Bratří Poráků v Loučovicích, ale velká část významných koncernových podniků měla tam důleţité, někde přímo klíčové závody. Nejvíce byly postiţeny: Česká obchodní společnost, Spolek pro chemickou a hutní výrobu, Severní dráha Ferdinandova a Báňská a hutní společnost. Jelikoţ nebyla naděje na udrţení závodů v pohraničí, musely je koncernové podniky banky pod nátlakem a za velmi nevýhodných podmínek prodat německým uchazečům především ze skupiny kolem Dresdener Bank. Zásadní jednání za ně většinou vedli představitelé Ţivnostenské banky se zástupci Dresdener Bank. Pokud se transakce protáhly po 15. březnu 1939 ztrácely vůbec charakter prodeje. Hospodářská síla jak Ţivnostenské banky samotné tak zvláště celého koncernu byla po Mnichovu velice oslabena. Avšak méně neţ například Anglo-Pragobanky nebo České eskomptní banky, neboť rozhodující část jejich koncernových podniků i klientely se nacházela v českém vnitrozemí.

4.2. Protektorát Čechy a Morava Okupace zbytku Československa, státu s nimţ byla Ţivnostenská banka tak úzce spojena, 15. března 1939 znamenala pro ni další těţkou ránu. Činnost banky se musela omezit na území protektorátu a i zde byla značně limitována. Zamýšlená částečná kompenzace ztrát získáním klientely a podniků původně ţidovského a západního kapitálu byla znemoţněna, neboť ty připadly německým bankám a podnikům. Zároveň ve prospěch říšskoněmecké Dresdener bank, její dceřiné banky Böhmische Eskomptebank a Kreditanstalt der Deutschen se musela vzdát části své klientely a také jim „prodat“ některé své kapitálové účasti. Vedení banky bylo

35

nuceno na základě rozhodnutí „státní tajné policie ze dne 24. prosince 1940“ převést na Böhmische Eskomtebank účet Allgemeine Treuhand vklady svých ţidovských klientů. Za této svízelné situace se nové vedení Ţivnostenské banky snaţilo udrţet svou obchodní aktivitu uvnitř protektorátu a zaměřovalo ji více na střední a drobné české podnikatele. Tomu napomohlo i sloučení s Českou bankou odsouhlasené na valné hromadě 1. června 1939. Tato střední národně česká banka s akciovým kapitálem 50 mil. K a bilančním úhrnem 603 mil. K měla klientelu právě mezi středními a drobnými českými podnikateli. 23 Akciový kapitál Ţivnostenské banky byl v této souvislosti zvýšen z 240 na 265 mil. K, přičemţ za 125 tisíc akcií České banky po 400 K nominále dala Ţivnobanka výměnou 125 tisíc kusů vlastních akcií. Ţivnobanka získala dále stálé bankovní spojení, kapitálovou účast a zastoupení ve vedení několika desítek středních podniků. Předseda správní rady České banky J. Kubíček byl kooptován za člena správní rady a ředitel A. Malý se stal jedním z ředitelů sloučeného peněţního ústavu. Ţivnostenská banka byla jedinou českou velkobankou, která v letech nacistické okupace udrţela svou činnost a v mezích tehdejších moţností se snaţila zachovat i český charakter. Musela se však zapojit do nacisty zavedeného totalitního řízeného válečného hospodářství a ona i její koncernové podniky byly vystaveny germanizaci. Výnosem ministra pro hospodářství a práci W. Bertsche z 25. února 1942 byl do vedení banky dosazen jako „Vertrauensmann“ (důvěrník) s právem rozhodovat Karl Hartmann, bankovní ředitel v penzi z Mnichova. Stal se členem tří řídících orgánů banky a byl kooptován i do správních rad čtyř významných koncernových podniků. Hartmann začal hned dosazovat do vedoucích funkcí centrály a koncernových podniků spolehlivé Němce. Ředitelem oddělení mzdové politiky byl jmenován R. Schliebner, generálním ředitelem Českomoravských strojíren (ČKD) říšský Němec H.Richter-Brohm a ředitelem Spolku pro

23

Zdroj:LACINA, Vlastislav. Ţivnostenská banka po Mnichovu a na počátku nacistické okupace. Peníze v

proměnách času : Acta numismatica Bohemie, Moraviae et Silesiae. 1998, 2, s. 127 - 131.

36

chemickou a hutní výrobu sudetský Němec B.Adolf. Také do funkcí ředitelů a členů správních rad byly jmenováni němečtí zmocněnci. Po dosazení Hartmanna do vedení banky rezignovali v roce 1942 „ze zdravotních důvodů“ postupně na členství ve správní radě tři její dlouhodobí členové, mezi nimi v prosinci i předseda správní rady a dřívější dlouholetý vrchní ředitel Jaroslav Preiss. Na jeho místo byl dosazen vyslanec v Berlíně Vojtěch Masný, který nebyl bankovní odborník, ale měl rozsáhlé styky s říšskoněmeckými úřady a osobnostmi. 24 Masného rodina měla k Ţivnostenské bance úzký vztah, dědeček V. Masného byl před prvou světovou válkou ředitelem tohoto peněţního ústavu. Předsednictví výkonného výboru převzal bývalý vrchní ředitel Československé národní banky Augustin Novák. V letech 1942-1943 usilovala Ţivnobanka o udrţení své samostatné existence. Vedení se snaţilo o pokračování úzké spolupráce s za okupace jiţ zcela německou Böhmische Eskomtebank, přičemţ za přímluvu

u

německých úřadů často podporovala finanční

a kapitálové transakce této německé banky. O podobný taktický postup se snaţila i ve vztahu k sudetoněmeckému Kreditanstaltu der Deutschen. Skupina kolem této banky, hlavně B.Adolf , dr. Baumann a snad i K. H. Frank, podporovala snahy o udrţení samostatné existence Ţivnostenské banky s tím, ţe ji sama postupně ovládne a učiní z ní domácí sudetoněmeckým kapitálem ovládaný německý ústav. Vzhledem k potřebnosti Ţivnostenské banky pro říšské válečné hospodářství a také díky výše uvedené podpoře obou domácích německých kapitálových skupin byla na jaře 1943 při válečné a totalitní reorganizaci bankovnictví zachována samostatnost Ţivnostenské banky. Musely být však likvidovány filiálky v Budějovicích, Slaném, Turnově, Brandýse n. Labem a praţské expozitury v Holešovicích, na Ţiţkově, na Vinohradech a na Malé Straně. Během dalších let okupace se Ţivnostenská banka udrţela jako jediná silná česká banka a představovala finanční centrum zbylého českého průmyslového a obchodního podnikání. To bylo v této těţké době nesporně pozitivum pro smrtelně ohroţený český národ a zbytky 24


proměnách času : Acta numismatica Bohemie, Moraviae et Silesiae. 1998, 2, s. 127 - 131.

37

jeho hospodářského ţivota. Ovšem existovala i cena za udrţení existence banky a tou byly spolupráce s okupačními úřady a zapojení banky do nacistického válečného hospodářství.25

5.

Poválečný vývoj

Dopady války se výrazně promítly i v oblasti bankovnictví. Po rozdělení ČSR, ke kterému došlo před začátkem války, existovaly na území čs. státu banky, v Praze Národní banka pro Čechy a Moravu a v Bratislavě Slovenská národní banka. Obě tyto banky působily jako veřejné ústavy a měly charakter akciových společností. Existence dvou cedulových ústavů byla ukončena v říjnu 1945, kdy vznikla Národní banka Československá s působností v celém Československu. Klíčové postavení v bankovnictví náleţelo akciovým obchodním bankám. Snaha navázat na předválečnou strukturu akciových bank vedla k obnovení činnosti dvou, za okupace zaniklých bank, Praţské úvěrní banky a Banky československých legií. Naopak byly uzavírány německé banky, které se podílely na zabírání českých bankovních ústavů. Nejprve došlo k likvidaci Kreditanstalt der Deutschen a Bank der deutschen Arbeit. Stejný osud postihl i Českou banku Union a Českou eskomptní banku. V květnu 1945 na území čs. působilo 14 obchodních bank s více neţ 300 pobočkami, v oblasti lidového peněţnictví tvořily siť 600 spořitelen jako veřejných ústavů,

300

okresních hospodářských záloţen, 4300 venkovských druţstevních záloţen. V následující tabulce můţeme porovnat zeměmi.

25

mnoţství peněţních ústavů v Československu s některými

26


proměnách času : Acta numismatica Bohemie, Moraviae et Silesiae. 1998, 2, s. 127 - 131. 26



38

Tab.č. 6. Hustota peněţních ústavů v Československu a vybraných zemích v roce 1945 Stát

Počet peněţních ústavů Počet obyvatel na 1 peněţní ústav

Velká Británie

12 500

3 670

Francie

11 500

3 660

Švýcarsko

1 000

3 720

Československo

6 400

1 900

- české země

5 300

1 620

- Slovensko

1 100

3 170

Pramen: Dějiny bankovnictví v českých zemích

Stav českého bankovnictví byl v této době velmi neklidný, hlavním důvodem byla aktiva, která byla tvořena směnkami a pokladničními poukázkami říšskoněmeckých bank. Po válce se staly bezcennými a došlo k ohroţení likvidity. U jedenácti peněţních ústavů, fungujících na území čs. státu, dosahovala tato aktiva 41 miliard korun. Aby byly banky schopné fungovat, muselo dojít k zásahu státu. Ze strany státu došlo k zablokování akciového kapitálu, který vlastnili nepřátelé a kolaboranti z Německé říše, království maďarského, Němci, Maďaři a provinilí příslušníci z ČSR, a tento tah způsobil plnou kontrolu nad kapitálem o celkové výši 944 milionů korun.

5.1. Znárodnění akciových bank Myšlenka znárodnění čs. bankovnictví byla diskutována snad ve všech politických stranách tehdejší doby jako moţnost financování znárodněných podniků. Hlavní spor se vedl o způsob a charakter znárodnění bankovnictví. Ke znárodnění došlo na základě vydaného dekretu č. 102 ze dne 24. října 1945 prezidentem republiky. V českých zemích bylo znárodněno deset bank a šest bank na Slovensku. 27

27



39

Znárodněny byly: Ţivnostenská banka, Praţská úvěrní banka, Banka československých legií, Zemědělská banka, Ústřední banka druţstev, Praţská zúčtovací banka, Plzeňská banka, Moravská banka v Brně, Český akciový hypoteční ústav a První praţská zastavárna. Byl to jeden z důleţitých kroků směřující k centralizaci bankovnictví. Po volbách v roce 1946, kdy vyhrála KSČ, se staly znárodněné banky součástí budovatelského plánu. Přes banky se daly kontrolovat běţné účty i pohyby na nich. Na základě těchto podnětů se dal kontrolovat zisk, výkonnost i obrat zboţí. Šlo o koncepci, která byla součástí metodiky centrálně plánovaného řízení národního hospodářství. Během této doby docházelo k další koncentraci a specializaci bank. Dne 1.1.1948 došlo k fúzi sedmy českých bank do tří peněţních ústavů a na Slovensku začaly působit dvě banky jako národní podniky. Po únorovém převratu došlo k dokončení znárodnění. Dne 24.3. 1948 zaslal někdejší ministr financí

J. Dolanský návrh na sloučení Legiobanky a Moravské banky s Ţivnostenskou

bankou. Na Slovensku došlo ke sloučení Tatrabanky se Slovenskou národní bankou. V celém Československu tak působily dvě banky a to pro kaţdou zemi jedna. I po tomto zásahu do bankovní sféry předpokládal plán komunistické strany vytvoření jediné státní banky. Hlavní problém spočíval v tom, ţe většina znárodněných a státních podniků byla plně spjata se Ţivnostenskou bankou. Díky nízkému příbytku nových vkladů mohla Ţivnostenská banka plně pokrýt pouze provozní úvěry. Neustále rostla potřeba po investičních prostředcích a později se přidala i potřeba po investičních úvěrech na zahraniční dodávky. Tento nedostatek finančních prostředků se Ţivnostenská banka snaţila řešit přes Národní banku československou, která disponovala pouhými 800 korunami. Postupem času se začala otáčet pozornost na sektor lidového peněţnictví jako na zdroj volných prostředků, který byl spravován Českou spořitelnou. Začalo docházet k postupným přesunům funkcí mezi jednotlivými ústavy. V roce 1949 předala Ţivnostenská banka cca 20 tisíc kreditních účtů České spořitelně, a tím se stala Česká spořitelna ústředím ţirového

40

placení. Začínala postupně soustřeďovat vkladové účty, a tak se stala depozitním ústředím provozních bank a začala plnit funkci jejich účtáren. Vybudování Státní banky československé vedlo k vytvoření jednostupňového bankovního systému. Jeho vytvoření spočívalo ve sloučení majetku jednotlivých bank. Státní banka měla být vybudována jako jeden z vrcholných orgánů plánovaného hospodářství. Mezi její hlavní činnosti patřilo úvěrování, kontrola hospodářství, řízení peněţního oběhu, ţirové vyrovnání platů, akumulace finančních prostředků a řízení platebního styku s cizinou. Mezi hlavní funkce státní banky patřilo také pokladní plnění státního rozpočtu, upisování půjček, emise obligací. Zákon o vzniku Státní banky československé byl schválen v lednu 1950.

Na

základě tohoto zákona přebírala ČSB veškerá práva závazky NBČS, Ţivnostenské banky, Slovenské Tatrabanky a Poštovní spořitelny, aniţ by se měnila právní subjektivita těchto ústavů. Tyto ústavy nebyly nikdy zrušeny a byly připravené k aktivaci.

28

Tab.č. 7. peněţní ústavy a jejich funkce po organizačních změnách v roce 1948 Ústav

Funkce

Počet

Počet

ústavů filiálek Národní banka čsl. emisní

1

28

2

171

1

2

1

2

729

129

platební styk se zahraničím Provozní banky

Soustřeďování volných peněţních prostředků z podniků a poskytování provozních úvěrů

Investiční banka

Financování a kontrola investic

Poštovní spořitelna Šekové zúčtování Soustřeďování prostředků státního rozpočtu Soustřeďování volných peněţních prostředků, zvl.lidového peněţnictví Lidová druţstva

peněţní Sběr úsporných vkladů obyvatelstva Úvěrování jednotlivých zemědělských druţstev a podniků místního významu

Pramen: . Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní institut, a.s., 1999, str. 418

28



41

Tab.č. 8. Předpokládaná výše vlastního jmění národní banky po sloučení s jinými peněţními ústavy (stav k 31.12.1948 v milionech Kč) Peněţní ústav

Kmenové jmění Pravé bilančně vykázané rezervy Interní rezervy

Národní banka

500,00

633,44

-

Ţivnostenská banka

865,25

597,98

253,77

Slovenská Tatrabanka 169,00

42,03

-

Poštovní spořitelna

-

401,99

8,80

celkem

1534,25

1675,44

262,57

Vlastní jmění celkem

3472,26

Předvídatelný zisk uvedených peněţ.ústavů k 30.9.1949

1050,00

Vlastní jmění uvedených peněţ.ústavů k 30.9.1949

4622,26

Kromě toho bilanční rezervované oprávky uvedených 2528,30 peněţ. ústavů


5.2. Poválečná Ţivnostenská banka Ţivnostenské bance náleţelo v poválečné hospodářské obnově Československa významné místo. Uchovala si pozici nejsilnější banky. Za německé okupace na ní byl vyvíjen nátlak, aby své volné finanční prostředky ukládala do říšskoněmeckých hodnot. Bance se podařilo minimalizovat

jejich

nákup.

V květnu

1945

měla

Ţivnostenská

banka

v drţení

říšskoněmeckých nezúročitelných státních poukázek a směnek „jen“ za 654 mil. Kčs a proti nim stály její markové závazky ve výši 260 mil. Kčs. Bezprostředně po osvobození ustavivší se revoluční závodní rada odvolala J. Dvořáka z funkce vrchního ředitele a do čela banky postavila A. Malého, který zastával svou funkci do července 1945, kdy v Ţivnostenské bance byla ustanovena národní správa. Národní správa se skládala se tří exponentů ministerstva financí, tj. Emanuela Šlechty, Ivana Petra a Milana Ivanky, a dvou ředitelů Ţivnostenské banky Radima Balcara a Jaroslava Dočekala. Jejím předsedou se stal E. Šlechta, významný odborník na organizaci výroby a provozu průmyslových podniků a profesor ČVÚT, který stejně jako I. Petr byl organizován

42

v národně socialistické straně. M. Ivanka byl členem slovenské demokratické strany, Balcar bez politické příslušnosti a jedině Dočekal byl členem komunistické strany. Právní postavení Ţivnostenské banky se změnilo v říjnu 1945, kdy byla stejně jako jiné obchodní banky znárodněna a stala se národním podnikem. Ţivnostenská banka byla tradičně nejsilnější čs. obchodní bankou. Z doby německé okupace se jí podařilo udrţet miliardové vlastní volné prostředky, z nichţ byla schopna financovat provoz značného mnoţství průmyslových podniků. V říjnu 1945 dosahoval její akciový kapitál výše 396 250 000 korun, coţ představovalo téměř 42% akciového kapitálu všech obchodních bank působících v českých zemích. Silné byly i její rezervní fondy vykazující částku 396 412 000 korun.29 V červenci 1946 měla Ţivnostenská banka v porovnání s ostatními bankami – národními podniky 48% všech dluţníků, 41% nových vkladů a 50% vkladů starých a 38% všech zaměstnanců. Celkově povolila za 16 miliard Kčs úvěrů, z nichţ přibliţně 70% připadalo na národní podniky. Tuto expanzivní politiku se Ţivnostenská banka si mohla lehce dovolit vzhledem k výši svěřených prostředků. Ty koncem srpna 1946 dosahovaly výše 19,792 miliard Kčs . Vývoj vkladů na vkladní kníţky potvrzoval, ţe Ţivnostenská banka se jako dříve těší důvěře obyvatelstva. Ze svěřených prostředků připadalo 5,490 miliard Kčs na vklady na vkladních kníţkách, z toho 750 mil. Kčs ve volné měně. V létě 1946 se stal novým vrchním ředitelem Ivan Petr, člen národně socialistické strany. Jeho náměstkem se stal J. Velek, který se stal sociálním demokratem, a to proto, aby ve vedení banky byly zastoupeny všechny politické strany Národní fronty. Po ustavení Ústřední správy bank v březnu, se přikročilo k jednání o personálním obsazení funkcí ve znárodněných bankách, a to vrchního ředitele, jeho náměstků, členů představenstev i dozorčích rad, se rozhořel politický zápas o vliv v Ţivnostenské bance. Komunistická strana podezírala národní socialisty, ţe v ní chtějí získat rozhodující vliv. Ti si uvědomovali 29


zemích. Praha : Bankovní institut, a.s., 1999. 589 s. ISBN 80-7265-030-0. ,str. 466

43

klíčovou pozici Ţivnostenské banky v národním hospodářství, a proto do jejího čela prosazovali svého kandidáta. Na základě sblíţení názorů mezi sociálně demokratickou stranou a komunistickou stranou v otázce koncentrace bank, bylo rozhodnuto o sloučení Ţivnostenské banky a Praţské úvěrní banky s účinností od 1. ledna 1948. U Ţivnostenské banky se měly soustředit vkladové účty, provozní i investiční úvěry československých národních podniků, aby se stala jediným místem pro jejich financování.30 Dohoda z ledna 1948 mezi sociálními demokraty a komunisty o bankách otevřela cestu k obsazení vedoucích míst i v Ţivnostenské bance. Vrchním ředitelem měl zůstat Petr, jeho prvním náměstkem se měl stát komunista J. Kabeš, druhým náměstkem sociální demokrat J.Velek a třetím bezpartijní Zikmund Konečný. Reorganizací v březnu 1948 se uskutečnila další fáze etapovitého procesu koncentrace československého peněţnictví, jak jej od roku 1945 prosazovala komunistická strana. Naplnila se tak představa J. Velka o dominantní funkci Ţivnostenské banky v čs. hospodářství. Po sloučení sociální demokracie s komunistickou stranou se Velek stal jejím členem a komunistická strana získala ve vedení banky převahu, kdyţ do ní vstoupil i Z. Konečný. Ten však na počátku 50. let emigroval do Austrálie. Krátce po té převzal funkci vrchního ředitele J. Kabeš a zastával jí aţ do svého jmenování ministrem financí v dubnu 1949. V období „rané sovětizace“ čs. ekonomiky Ţivnostenská banka přebírala funkce kontroly korunou. Ţivnobanka působila na oddělování výrobních úvěrů od úvěrů investičních a zachytila nastupující trend růstu podílu zásob a nedokončených výrob na poskytnutých úvěrech. Úvěry soukromému sektoru byly kryty vázanými vklady. Spláceny však musely být

30



44

volnou měnou a jen v nezbytných případech se přikročilo po schválení Likvidačním měnovým fondem ke kompenzaci vázanými vklady.31 Tab.č. 9. Hlavní bilanční ukazatele Ţivnostenské banky k 31.12.1949 ( v korunách ) Kmenové jmění 865 250 000 Povinné rezervní fondy 376 537 410 Jiné rezervní fondy 193 691 218 Účelové rezervy 250 674 795 Vklady tuzemských peněţních ústavů 54 457 108 476 Ostatní věřitelé 33 631 132 985 Úsporné vklady 3 808 634 033 Krátkodobé pohledávky nepochybné bonity a likvidity u peněţních ústavů 1 624 938 105 Dluţníci 83 022 174 428 Průběţné úvěry 218 484 453 Zisk 150 817 720 Pramen: . Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní institut, a.s., 1999, str. 467

V průběhu roku 1949 Ţivnostenská banka likvidovala s jednou výjimkou všechny své zahraniční filiálky, a to v Bělehradě, Sofii a New Yorku se ztrátou 6,8 mil., 1,1 mil. a 8,4 mil. Kčs, v Bukurešti naopak se ziskem 17,3 mil. Kčs . Zachována zůstala jedině pobočka v Londýně, která v roce 1949 vykázala 12,7 mil. Kčs ztrát ze starých zamrzlých pohledávek. Tab.č. 10. Stav provozních a investičních úvěrů poskytovaných ţivnostenskou bankou v letech 1948-50 (v milionech korun) Měsíc/rok Provozní úvěry Investiční úvěry Prosinec 1948 47 448 Prosinec 1949 79 914 192 Prosinec 1950 105 539 183 Pramen: . Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní institut, a.s., 1999, str. 467

5.3. Ţivnostenská banka v 50 aţ 80 létech V březnu 1950 se stala Ţivnostenská banka součástí nového peněţního ústavu – Státní banky česko-slovenské, aniţ došlo k její likvidaci. Ministerstvo financí s ní počítalo k vedení některé agendy. Měla se například stát emisním místem pro vydávání tzv. bonů, které by

31



45

opravňovaly jejich majitele k odběru zboţí v obchodní síti podniku zahraničního obchodu DAREX. Nárok na jejich příděl měli drţitelé tzv. údernických kníţek vydávaných krajskými výbory odborového svazu. S údernickou kníţkou byla spojena moţnost získání zvláštních přídělů potravin či levnějšího textilu. Koncem roku 1950 bylo v rámci údernického hnutí vydáno na 480 tis. Údernických kníţek, aniţ by údernické hnutí výrazně ovlivnilo růst produktivity práce. Jiţ v roce 1951 byly proto údernické kníţky zrušeny a experiment s bony byl zrušen. Po převzetí peněţní agendy Státní bankou byla Ţivnostenská banka formálně uvedena do klidu, ale její statutární orgány,

představenstvo i dozorčí rada existovaly, stejně jako

omezený administrativní aparát. Ţivnostenská banka však nefungovala jako peněţní ústav v pravém slova smyslu, dolikvidovávala své pohledávky a závazky zejména v zahraničí. Její postavení bylo upraveno teprve tehdy, kdyţ soud v New Yorku rozhodl ve sporu o pohledávky amerického občana proti ní a zablokoval ve Spojených státech jak její aktiva, tak aktiva SBČS. Pro Československo tak vznikl nebezpečný precedens, a proto se čs. vláda 1. srpna 1956 usnesla na tom, ţe Ţivnostenská banka bude ponechána v činnosti v nezměněné právní formě jako peněţní ústav se zvláštním zaměřením na bankovní sluţby pro soukromou zahraniční klientelu. Ţivnostenská banka se zaměřila na směnárenské operace, na vedení účtů čs. občanů pracujících v zahraničí. Jak se uvolňovaly moţnosti, rozšiřovaly se sluţby, které banka poskytovala organizacím cestovního ruchu. V roce 1957, po zřízení PZO Tuzex, Ţivnostenská banka převzala vedení tuzexových účtů čs. občanů a s nimi spojené inkasní a platební operace. Koncem 80.let vedla 120 tisíc tuzexových účtů. Novelou devizového zákona z roku 1990, jeţ vstoupila v platnost 1.7.1992, byly tuzexové bony zrušeny a tuzexová konta byla přepočítána v kurzu 1 DEM za 5,5 tuzexových korun.

46

V roce 1970 činilo kmenové jmění Ţivnostenské banky 80 mil. Kčs a na rezervním fondu měla 24 mil. Kčs . Při 175 zaměstnancích dosáhla Ţivnostenská banka ve stejném roce zisku 17,5 mil. Kčs . Zhruba v této podobě pracovala po celá 70. a 80 léta.32

Obrázek č. 5

Odběrní poukaz, tzv. „bon“ Zdroj:Finance.idnes: banky [online].[cit. 14.6.2010]. Dostupné z www: http://finance.idnes.cz/zavzpominejte-si-na-tuzex-vkladni-knizky-a-novomanzelske-pujcky-pyb/bank.asp?c=A071115_125527_fi_osobni_fib

Obrázek č. 6 platební karta VISA

Zdroj:Finance.idnes: banky [online].[cit. 14.6.2010]. Dostupné z www: http://finance.idnes.cz/zavzpominejte-si-na-tuzex-vkladni-knizky-a-novomanzelske-pujcky-pyb/bank.asp?c=A071115_125527_fi_osobni_fib První platební kartu na našem území vydala v roce 1988 Živnobanka jako dispoziční kartu k tuzexovému účtu.

32



47

Za zmínku stojí i tehdejší aktivity Ţivnostenské banky, která se stala průkopníkem ve vydávání karet. Nejenţe v roce 1988 začala k tuzexovému účtu poskytovat první platební kartu na českém trhu, ale jako první banka na našem území se stala členem mezinárodní společnosti a jiţ v roce 1991 vydala první VISA kartu u nás. Vznik bankovních karet je tak u nás spojen s aktivitami třech skupin: Českou spořitelnou a jejími off-line bankomaty na výběr hotovosti, Ţivnobankou a jí vydanou VISA kartou a jednotlivými bankami, které se stali v rámci dnešního Sdruţení pro bankovní karty vydavateli produktů společnosti EuroCard/MasterCard.

5.4. Londýnská pobočka Ţivnostenské banky V Londýně byla zachována pobočka Ţivnostenské banky, která byla vedena Bruno Pollakem, dobře zapsaným v londýnských obchodních kruzích. Z právního hlediska byla nástupcem Anglo-čs. banky, zaloţené v r. 1922, jeţ o 8 let později fúzovala s Praţskou Úvěrní bankou. Zřízením Státní banky se postavení filiálky Ţivnostenské banky v Londýně stalo z právního hlediska problematickým, neboť britské právo nepřipouštělo existenci pobočky cedulové banky v zahraničí. Pro čs. stát ale získávala výhodné krátkodobé remboursní úvěry. Část krytí, které musela SBČS sloţit na otevírané akreditivy, ukládala ziskově ve formě denních peněz na londýnském peněţním trhu. Ze svého zisku kryla nejen vlastní provozní náklady, nýbrţ i splatila některé předválečné zahraniční závazky a v roce 1953 transferovala do Československa měsíčně 1000 GBP. Kromě toho efektivně vyřizovala reklamace a intervence týkající se čs. vývozu do Velké Británie. Úprava právního postavení filiálky byla definována vládním usnesením aţ v r. 1956. Pobočka Ţivnostenské banky, n.p., v Londýně prováděla všechny finanční a obchodní operace obvyklé u zahraničních bank. Čs. bankám napomáhala realizovat finanční a úvěrové transakce a čs. zahraničnímu obchodu zprostředkovávala nejen akreditivy u britských bank, inkaso šeků a platebních dokumentů, nýbrţ i důleţité informace o vývoji peněţního trhu.

48

Hrubé výnosy pobočky v r. 1954 byly pouhých 46 tisíc GBP, v r. 1965 pak 197 tis. GBP, k oţivení činnosti dochází aţ na konci 60. let – např. v r. 1972 byly hrubé výnosy 1,2 mil. GBP. Londýnská pobočka se postupně vyprofilovala v oblasti devizových operací na eurotrhu a v zúčtování a financování části čs. zahraničního obchodu – v exportu inkaso librových pohledávek, v importu dokumentární

akreditivy a inkasa v librách, příp. i v dolarech.

Rozšiřovány byly i sluţby bankám v ČSSR i ostatních socialistických zemích. V 80 letech lze pozorovat částečný odklon od čistých kapitálových operací k přímému financování čs. dovozů. Pobočka byla aktivní i na sekundárním trhu při odkupu pohledávek za čs. organizace zahraničního obchodu, především formou forfaitingu. Vedoucí místa v Londýně byla ideální odměnou pro osvědčené odborníky. Pro kvalifikaci čs. bankéřské elity postkomunistického období bylo mnohem důleţitější, ţe se zde na stáţích od 60. let vystřídali desítky bankovních odborníků, jako např. Josef Tošovský, pozdější guvernér České národní banky.33

5.5. Přeměna bankovního sektoru Bankovní systémy byly do 80. let ve většině tehdejších socialistických zemí jednostupňové. V nich provádí v podstatě všechny operace jediná (centrální ) monobanka. Další banky jsou specializovány na předem úzce vymezený rozsah bankovní činnosti a jsou zcela závislé na centrální bance.34

33



34

Zdroj: F. Vencovský-Z.Jindra-J.Novotný-K.Půlpán-P.Dvořák a kolektiv. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní institut, a.s., 1999. 589 s. ISBN 80-7265-030-0. ,str. 488

49

V průběhu 80. let dochází ve většině tehdejších socialistických zemí k reformě bankovního systému. V roce 1988 zavedlo dvoustupňový bankovní systém Maďarsko, v lednu 1989 pak Polsko, Rumunsko a Bulharsko přistoupilo k reformám později. V Československu byla reforma připravována jako v poslední z východoevropských socialistických zemí od druhé poloviny 80. let. Její načasování k 1.lednu 1990 paradoxně vedlo k jejímu uskutečňování jiţ v nových společenských, politických a ekonomických podmínkách. Bankovní sektor se v trţních podmínkách začal intenzivně rozvíjet v roce 1990, kdy vstoupil v platnost zákon č. 158/1989 Sb. o bankách a spořitelnách, který spolu se zákonem č. 130/1989 Sb. o Státní bance československé vytvářel podmínky pro existenci dvoustupňového bankovního systému. Oba zákony byly sice připravovány v době existence monobankovního systému, ale jiţ se v nich odráţela koncepce zamýšlené bankovní reformy. Na základě uvedených zákonů byla oddělena emisní funkce Státní banky československé od ostatních funkcí komerčních bank. SBČS tak získala standardní pravomoci centrální banky v trţní ekonomice a jejím hlavním cílem se stalo zabezpečování stability československé měny. Centrální banka se při realizaci měnové politiky stala nezávislá na vládě a politických stranách.35 K 1. lednu 1990 došlo k zaloţení dvou nových obchodních bank – Komerční banka Praha s.p.ú. a Všeobecná úvěrová banka Bratislava s.p.ú. . Ve své činnosti pokračovaly Česká státní spořitelna s.p.ú., Slovenská štátna sporitelňa s.p.ú., Československá obchodní banka s.p.ú., Ţivnostenská banka s.p.ú., Československá obchodní banka a.s. si ponechala svojí dosavadní formu akciové společnosti, ostatní banky se na základě zákona o bankách staly státními peněţními ústavy. Pozitivní vývoj v oblasti bankovnictví byl nejen ve vytvoření soustavy obchodních bank

35

Zdroj: Nepoţitková, Ivana. Přechod jednostupňového bankovního systému na dvoustupňový v české

republice. : ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FAKULTAS PHILOSOPHICA POLITOLOGICA 1, s. 83 -97

50

a jejich zapojení do klasických bankovních činností, ale došlo i rozšíření poskytovaných sluţeb. Rozvíjí se platební a zúčtovací styk, směnárenská činnost, poskytování záruk, obstarávání inkasa, otevírání akreditivů, obchodování s devizovými hodnotami apod.36 Tab.č. 11. Počet bank v české republice 1990-1992 1/90 12/90 12/91 12/92 Státní peněţní ústavy

4

4

5

1

Banky s rozhodujícím podílem státu

1

1

1

5

Soukromé tuzemské banky

0

3

13

17

Banky s minoritní zahraniční účastí

0

0

0

1

Banky s majoritní zahraniční účastí

0

1

5

5

Banky s plnou zahraniční účastí

0

0

4

7

Pobočky zahraničních bank

0

0

0

2

Celkem činných bank

5

9

28

38

Banky s licencí, které nezahájily činnost 1

12

5

8

Celkem bankovních licencí

21

33

46

6

Pramen: . Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní institut, a.s., 1999, str. 497 Výchozí podmínky však nebyly pro všechny banky stejné. Existovaly rozdíly mezi nově vznikajícími bankami a bankami vyčleněnými ze SBČS, nebo navazující na dřívější tradici. Komerční banka a Všeobecná úvěrová banka, které byly v roce 1989 vyčleněny ze SBČS, zdědily soustavu poboček SBČS, všechny klienty, platební systém ABO (automatizaci platebních operací). Investiční banka, která vznikla stejným způsobem byla uţ na tom hůře. Na počátku roku 1989 neměla prakticky ţádné pobočky ani běţné účty průmyslových klientů a byla odkázána na zpracování informací u KB a VÚB. Nejlépe kapitálově vybavenou bankou se stala Česká spořitelna, která se stala bankou aţ podle zákona o bankách z roku 1992. Česká spořitelna měla v roce 1991 dominantní postavení v oblasti vkladů (42%) a Komerční banka v oblasti úvěrů (32%). Česká spořitelna spolu s Komerční bankou tak ovládaly český bankovní trh depozit a úvěrů. Vedle nich stály Investiční banka, Ţivnostenská 36

Nepoţitková, Ivana. Přechod jednostupňového bankovního systému na dvoustupňový v české republice. :

ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FAKULTAS PHILOSOPHICA POLITOLOGICA 1, s. 83 -97

51

banka, které měly omezenou síť poboček. S těmito bankami soutěţily nově vznikající peněţní ústavy a banky s převládající zahraniční účastí. První etapa bankovní reformy, započatá po roce 1989 znamenala pro další vývoj tohoto sektoru důleţité výchozí období. Za jeho největší pozitivum lze povaţovat vytvoření legislativního rámce v němţ mohla být bankovní reforma v nových podmínkách uskutečňována. Chyby, ke kterým v tomto období došlo, ať jiţ se týkaly příliš liberálního přístupu k udělování bankovních licencí, nedostatečně vytvořeného konkurenčního prostředí či nedostatečné kontroly a regulace činnosti bank, se projevily v dalším vývoji bankovního sektoru a nepřímo v celé ekonomice státu. Stát musel později vynaloţit mnoho úsilí, aby je překonal.37

5.6. Ţivnostenská banka po bankovní reformě Ţivnostenská banka pokračovala ve své činnosti i po reformě bankovního systému provedené k 1.1.1990. V nových podmínkách vyuţila mezinárodního know-how i dlouhou tradici. Oproti dřívější nucené specializaci se její činnost rozšířila a z banky se stala univerzální banka se zaměřením především na poskytování sluţeb v

privátním a personálním

bankovnictví, financování podniků a investičním bankovnictví. I přes universální licenci k provádění všech druhů bankovních operací v České republice a v zahraničí, banka nezačala rozvíjet svoji činnost v takové míře, jako tomu bylo v této době u řady jiných bank, i pobočková síť se příliš nerozšířila (Praha, Brno, České Budějovice, Karlovy Vary, Liberec a Londýn, v Bratislavě reprezentační kancelář pro Slovenskou republiku). Přesto, ţe za to byla banka občas i kritizována, udrţela si svůj konzervativní přístup ke klientům. To se pozitivně projevilo v nízké rizikovosti jejího portfolia a bance se tak prakticky vyhnuly problémy, které zasáhly velkou část našich bank. Historii Ţivnostenské banky v 90. letech významně ovlivnil její generální ředitel Jiří Kunert.

37

Nepoţitková, Ivana. Přechod jednostupňového bankovního systému na dvoustupňový v české republice. : ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FAKULTAS PHILOSOPHICA POLITOLOGICA 1, s. 83 -97

52

Ţivnostenská banka vstupovala do roku 1990 jako státní peněţní ústav a jiţ v tomto roce započaly přípravy její privatizace. K 1.2.1992 byla transformována na akciovou společnost a současně privatizována. Zvýšením kapitálu banky o 707 413 tis. Kčs získali 52% podíl na bance zahraniční investoři: německá banka BHF-Bank získala 40% podíl, Internacionál Finance Corporation (IFC) ze skupiny Světové banky nabyla 12%. Ţivnostenská banka se tak stala první bankou ve střední a východní Evropě privatizovanou vstupem zahraničního kapitálu. Zbývajících 48% akcií bylo zařazeno do kupónové privatizace, v rámci které získali 30% akcií investiční fondy, 12,8% fyzické osoby a 5,2% zůstalo v drţení Fondu národního majetku. Kdyţ BHF-Bank v důsledku změny své strategie ztratila o podíl v Ţivnostenské bance zájem, začal v květnu 1997 na základě dohody mezi Ţivnostenskou bankou a BHF-Bank proces hledání nového strategického partnera. Na počátku roku 1998 potom od BHF-Bank odkoupila celý její podíl německá banka Bankgesellschaft Berlin AG.38 Tab.č. 12. Vývoj základních ukazatelů banky 1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

Bilanční úhrn (mil. Kč)

16 471 18 095 19 767 22 352 27 303 31 919 30 965 37 044

Základní kapitál (mil. Kč)

250

250

1 360

1 360

1 360

1 360

1 360

1 360

Čistý zisk po zdanění (mil. Kč) 35

-183

156

236

384

406

378

339

Kapitálová přiměřenost (%)

n.a.

n.a.

n.a.

n.a.

11,44

11,06

11,26

11,34

Počet pracovníků

371

484

554

593

643

665

655

645


38

Zdroj: F. Vencovský-Z.Jindra-J.Novotný-K.Půlpán-P.Dvořák a kolektiv. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní institut, a.s., 1999. 589 s. ISBN 80-7265-030-0. ,str. 506

53

Tab.č. 13. Struktura nejvýznamnějších akcionářů Ţivnostenské banky k 31.12.1997 Akcionář

Podíl na základním jmění v %

Bankgesellschaft Berlin

46,9

International Finance Corporation

10,1

P.I.F., a.s. – 1. Privatizační investiční fond 8,9 Crédit Commercial de France

5,0

Fond národního majetku

3,2

IPF Komerční banky

3,1


6. Současná situace V této části bych chtěla zmapovat posledních 6 let existence Ţivnostenské banky.

6.1. Hlaví akcionáři Ţivnostenské banky v roce 2000-2006 Hlavním akcionářem Ţivnostenské banky byla v roce 2000 společnost Bankgesellchaft, která ke konci roku zvýšila svůj podíl na základním kapitálu Ţivnobanky na 85,16%. Ten v roce 2002 po několika měsících jednání prodala italské bance UniCredito Italiano SpA. Prodej, který podléhal souhlasu centrálních bank České republiky a Itálie, byl dokončen 11. února 2003. Klienti Ţivnostenské banky získali jistotu silné a velmi efektivní finanční skupiny a nejstarší česká banka jasnou strategii v brzké perspektivě přijetí České republiky do Evropské unie. Během roku UCI odkupem dalších akcií od minoritních akcionářů navýšila svůj podíl na základním kapitálu banky aţ na 97,7%. UniCredito Italiano SPA se stává ovládající osobou banky. V roce 2005 se Ţivnostenská banka stala součástí největší bankovní skupiny ve střední a východní Evropě. V tomto roce spojily své síly dvě bankovní skupiny UniCredit a HVB.

54

Svoji poslední účetní závěrku sestavovala Ţivnostenská banka k 30.9.2006. K 1. říjnu 2006 veškerá na

práva

a závazky zanikající

nástupnickou

společnost

HVB

společnosti

Ţivnostenská banka, a.s., přešla

Bank Czech Republic a.s.

Změny obchodní

firmy a ostatních skutečností spjatých se sloučením byly zapsány v Obchodním rejstříku v Praze oddíl B, vloţka 3608 dne 5. listopadu 2007. Jediným akcionářem banky je Bank Austria Creditanstalt, Aktien - gesellschaft, Vídeň. UniCredit Bank Czech Republic, a.s., vznikla fúzí HVB

Bank

Czech Republic a.s. a

Ţivnostenské banky, a.s..

Po fúzi

Ţivnostenské banky a HVB Bank zmizelo jméno klasické české banky. Skupina UniCredit, jeţ HVB Bank i ŢB vlastní, se rozhodla pouţívat po fúzi tento název.39

6.2. Majetkové účasti Ţivnostenské banky v roce 2000-2005 V následující tabulce je uveden přehled dceřinných společností, na kterých měla banka 100 % majetkovou účast a investice ve společnostech s rozhodujícím vlivem. Tab.č. 14. Majetkové účasti Ţivnostenské banky ve společnostech Rok Dceřinné společnosti

Majetková Investice ve spol. s podst.vlivem

Majetková

účast

účast

2000 ŢB-Trust, investiční společnost, a.s.

100%

Allianz-Ţivnobanka,PF,a.s.

45%

ŢB- Asset Management, a.s.

100%

Český leasing, s.r.o.

25%

Zivnostenska Finance B.V.

100% Český leasing, s.r.o.

25%

Český leasing, s.r.o.

25%


100%


100%


100%


100%


100%


100%


100%


100%

2005 Zivnostenska Finance B.V.

100%

39

Zdroj:Unicredit bank: o bance [online].[cit. 12.6.2010]. Dostupné z www:

www.unicreditbank.cz/cz/o-bance/vyrocni-zpravy.html

55

Pramen: výroční zprávy Živnostenské banky 2000-2006

Společnost ŢB – Trust, investiční společnost, a.s. Společnost ŢB – Trust měla pozici čtvrté největší investiční společnosti v České republice podle objemu spravovaného majetku v otevřených podílových fondech a podíl na trhu fondů kolektivního investování ve výši 6,5%. Společnost obhospodařovala celkem pět otevřených podílových fondů, z toho čtyři fondy s různým investičním zaměřením byly určeny pro širokou veřejnost a jeden speciální fond pro nadace a nadační fondy. V průběhu roku 2002 byla úspěšně završena přeměna investičního fondu z kupónové privatizace Ţivnobanka – 1. investiční fond, a.s., na otevřený podílový fond Ţivnobanka – obligační fond. V lednu roku 2004 svůj podíl ve společnosti ŢB - Trust, investiční společnost,a.s. prodala Ţivnostenská banka spřízněné společnosti Pioneer Global Asset Management S.p.A. Prodejní cena činila 4 735 800 Kč za akcii. Celková prodejní cena byla 94 mil. Kč. Společnost ŢB - Asset Management, a.s. Společnost ŢB - Asset Management poskytovala investiční poradenství, obhospodařovala majetek klientů, poskytoval investiční poradenství pro fondy kolektivního

investování

a poradenství při vedení individuálních portfolií. Ţivnostenská banka prodala 22. prosince 2003 svůj podíl ve společnosti ŢB – Asset Management, a.s. spřízněné společnosti Pioneer Global Asset Management S.p.A. Prodejní cena činila 27 mil. Kč. Svou jedinou účast ve společnosti s podstatným vlivem Český leasing, spol. s r.o. prodala 16.7.2003 Ţivnobanka společnosti Deutsche Sparkassen Leasing AG&Co. KG za 72 mil. Kč. V roce 2000 uzavřela Ţivnostenská banka v rámci sniţování nákladů svoji pobočku v Londýně. V České republice měla síť expozitur ( Praha, Prostějov, Olomouc, Plzeň, Mladá Boleslav, Teplice, Kroměříţ, Písek, Opava ) a oblastních poboček (Praha, Brno, České Budějovice, Karlovy Vary, Liberec, Ostrava, Pardubice, Zlín ) a reprezentační kancelář v Bratislavě pro Slovensko, kterou uzavřela 30.6.2003. Své pobočky měla naplánováno uzavřít v průběhu roku 2007. 40 40



56

6.3. Činnost Ţivnostenské banky v roce 2000-2005 Činnost Banky spočívala zejména v: • poskytování korunových a devizových úvěrů a záruk; • přijímání a poskytování korunových a devizových vkladů; • vedení běţných a termínových korunových a devizových účtů; • poskytování běţných bankovních sluţeb prostřednictvím sítě poboček a jednatelství; • provádění transakcí v cizích měnách na mezibankovním peněţním trhu; • financování zahraničního obchodu a poskytování souvisejících bankovních sluţeb; • obchodování s cennými papíry a správě portfolií. Ţivnobanka se zaměřovala ve své strategii na rozvoj privátního a personálního bankovnictví, otevírala nové expozitury a začala nabízet hypoteční financování. Koncem roku 1999 ŢB získala licenci k vydání zvláštních druhů dluhopisů Hypotečních zástavních listů a stala se 8 subjektem na českém trhu s oprávněním poskytovat hypoteční úvěry a zajišťovat je emisemi HZL. K 1. lednu roku 2000 zakládá odbor hypotečního bankovnictví. Jako jediná na tuzemském trhu v roce 2000 přijímá ve svých expoziturách platební příkazy a hotovostní vklady 24 hodin denně. Rozvíjí také internetové bankovnictví

NetBanka

a telefonní bankovnictví Telebanka. Rok 2000 byl pro Ţivnobanku významný. Spojený sekretariát Mezinárodního měnového fondu a skupiny Světové banky si ji vybral, aby poskytla komplexní bankovní sluţby ve výročním zasedání MMF a skupiny Světové banky v září 2000 v Praze. Od roku 2003 se banka připravovala na změnu regulace s ohledem na poţadavky Basilejského výboru pro bankovní dohled. Zástupci banky se účastnili společného projektu Basel II se zástupci ČNB, České bankovní asociace a ostatními bankami.

57

Banka se stala v roce 2006 partnerem Hospodářské komory a ve spolupráci s ní realizovala projekty na podporu malého a středního podnikání. Banka uvedla na trh několik produktových novinek – novou aplikaci přímého bankovnictví Smart Banka, nové balíčky sluţeb pro začínající podnikatele, bytová druţstva a společenství vlastníků a nové programy pravidelného investičního spoření Rytmus a Rentier připravené ve spolupráci se sesterskou investiční společností Pioneer Investments. Za produktové inovace získala banka ocenění v prestiţních spotřebitelských soutěţích Zlatá koruna a Banka roku.41 Tab.č. 15. Vývoj základních ukazatelů banky v letech 2000-2006 2000

2001

2002

2003

2004

2005

K 30.6.2006

Bilanční úhrn (mil. Kč)

58 362 51 044 52 148 49 286 46 787 48 898 52 410

Základní kapitál (mil. Kč)

1 360

1 360

1 360

1 360

1 360

1 360

1 360

Čistý zisk po zdanění (mil. Kč) 244

264,5

113,1

262

195

198

229

Kapitálová přiměřenost (%)

11,18

12,23

11,75

12,25

11,52

9,62

9,95

Průměrný počet pracovníků

724

774

794

799

802

790

755

Pramen: výroční zprávy Živnostenské banky 2000-2006

Banka se v posledním období svého působení pod značkou Ţivnostenská banka zaměřovala na rozvoj nových technologií. Ovládáním účtů pomocí internetové sítě, telefonu se banka pokoušela proniknout i do míst, která by pomocí svých poboček nepokryla. Ovládání účtů pomocí internetu, nebo telefonu sebou nese také sniţování nákladů na zaměstnance bank. Pomocí těchto produktů se banka snaţila přiblíţit potřebám svých klientů. Rozvíjela také svoji činnost v oblasti hypotečního bankovnictví. Podnikatelům se snaţila přiblíţit pomoci široké nabídky poskytnutých úvěrů. Nezůstala pozadu ani ve sponsoringu a charitativní činnosti. Vybudovala síť poboček a expozitur. Následnou fúzí sice zanikla tradiční česká značka, ale banka se stala součástí největší bankovní skupiny ve střední a východní Evropě.

41



58

7. Závěr Ţivnostenská banka byla zaloţena jako akciová společnost se zaměřením na financování malých a středních podniků. V té době nebyla v Čechách ţádná banka, která by byla financována výhradně českým kapitálem. Její hlavní činností bylo podporování nově zakládajících českým firem. Přes počáteční nezdary, které byly způsobeny nezkušeností bankéřů, se podařilo bance během několika desítek let zaloţit nové filiálky, navýšit svůj základní akciový kapitál a expandovat do mnoha zemí především v Evropě. Banka zaţila monarchii, zakusila útrapy první světové války, prošla několikero krizovým obdobím a byla u zrodu první republiky. Za první republiky byl do jejího čela postaven vynikající bankéř dr. Jaroslav Preiss. Banka se za jeho vedení dočkala výsostného postavení a byla schopna konkurovat nepřízni krize. V době krize podporovala ostatní banky, které by se jinak neudrţely na finančním trhu. Při obsazení sudet nacistickým Německem přišla banka o část své klientely. Byla nucena odprodat akcie mnoha výnosných podniků německým bankám. Období okupace přeţila jako jediná česká banka hlavně proto, ţe se ubránila přímému zabrání některou z německých bank. Po nástupu komunistické strany k moci, byla v roce 1948 znárodněna. Existovala jako národní podnik. Její činnost byla v útlumu. Ţivnobanka byla v roce 1992 privatizována. V roce 2007 končí po 139 letech od svého vzniku fúzí epocha naší banky. Ţivnostenská banka se stává součástí UniCredit Bank. Tato zpráva, určitě naplnila smutkem nejednoho českého občana. A to jak v České republice, tak i v zahraničí. Ţivnostenská banka představovala pro nás všechny velmi prestiţní a všemi respektovanou instituci s mnohaletou tradicí. 59

Ţivnobanka, zaloţená v roce 1868, byla vlastně první českou národní bankou s výlučně českým kapitálem. Ţivnostenská banka symbolizovala dobu vzniku českého průmyslu v časech rakousko - uherského mocnářství, jednu z nejmocnějších institucí první republiky, banku vedoucí tuzexová konta v dobách socialismu, neúspěšnou privatizaci novodobého kapitalismu a nyní globalizaci. Zánik značky vţdy přináší trochu nostalgie. Na celém světě zanikají mnohem známější značky a s podstatně delší tradicí – i v bankovnictví. Úspěšné a rostoucí subjekty pohlcují slabší konkurenty.

60

Seznam pouţité literatury Tištěná monografie: 1. HOREJSEK, Jaroslav. Kapitálová expanze Ţivnostenské banky do jihovýchodní Evropy v letech 1907 - 1918. Sborník prací historických FF University Palackého v Olomouci. 1971, VI , s. 85 - 102. 2.KOSATÍK, Pavel. Bankéř první republiky : život dr.jaroslava preisse. Praha : Mladá fronta, 2010. 208 s. ISBN 978-80-204-2076-3. 3. LACINA, Vlastislav. Ţivnostenská banka koncem první Československé republiky. Studia Historica XLII. 1998, 1995, 3-4, s. 241 - 249. 4. LACINA, Vlastislav. Ţivnostenská banka po Mnichovu a na počátku nacistické okupace. Peníze v proměnách času : Acta numismatica Bohemie, Moraviae et Silesiae. 1998, 2, s. 127 - 131. 5. NEPOŢITKOVÁ, Ivana. Přechod jednostupňového bankovního systému na dvoustupňový v české republice. : ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FAKULTAS PHILOSOPHICA POLITOLOGICA 1, s. 83 -97 6. NOVOTNÝ, Jiří; ŠOUŠA, Jiří. Úvěrování československého průmyslu bankami (Ţivnostenská banka a její klienti). AUC,Phil and Hist. : Československo a střední Evropa v meziválečném období. 1996, 3, s. 93 - 105. 7. PREISS, Jaroslav. Živnostenká banka v Praze:1869 - 1918. Praha : Ţivnostenská banka, 1918. 256 s. 8. VENCOVSKÝ,F-Z.Jindra-J.Novotný-K.Půlpán-P.Dvořák a kolektiv. Dějiny bankovnictví v českých zemích. Praha : Bankovní institut, a.s., 1999. 589 s. ISBN 80-7265030-0. ,s. 594

61

Elektronické odkazy: 1. Česká národní banka: veřejnost [online]. [cit. 10.6.2010]. Dostupný z www.cnb.cz/cs/verejnost/archiv_cnb/fondy/zb.html 2. Euroekonom: osobnosti [online].[cit. 10.6.2010]. Dostupné z www: www.euroekonom.cz/osobnosti-clanky.php?type=jv-preiss 3.Unicredit bank: o bance [online].[cit. 12.6.2010]. Dostupné z www: www.unicreditbank.cz/cz/o-bance/vyrocni-zpravy.html 4.Finance.idnes: banky [online].[cit. 14.6.2010]. Dostupné z www: http://finance.idnes.cz/zavzpominejte-si-na-tuzex-vkladni-knizky-a-novomanzelske-pujckypyb-/bank.asp?c=A071115_125527_fi_osobni_fib

Seznam obrázků 1. Pokladniční poukázka Ţivnostenské banky z roku 1869 2. Budova Ţivnostenské banky v Praze na Příkopě 3. Zápis v knize bilancí Ţivnostenské banky z roku 1890 4. Jaroslav Preiss 5. Odběrní poukaz, tzv. „bon“ 6. Platební karta VISA

62

Seznam tabulek 1. Přehled kapitálových spojení Ţivnostenské banky s jednotlivými bankami a jejich filiálkami v jihoslovanských oblastech. 2. Tabulka vlastního jmění Ţivnostenské banky, obratů a zisků 3. Úvěrování jednotlivých typů firem Ţivnostenskou bankou 4. Bilanční úhrn komerčních bank v Československu 5. Počty klientů a povolených úvěrů 6. Hustota peněţních ústavů v Československu a vybraných zemích v roce 1945 7. Peněţní ústavy a jejich funkce po organizačních změnách v roce 1946. 8. Předpokládaná výše vlastního jmění národní banky po sloučení s jinými peněţními ústavy. 9. Hlavní bilanční ukazatele Ţivnostenské banky k 31.12.1949 ( v korunách ) 10. Stav provozních a investičních úvěrů poskytovaných ţivnostenskou bankou v letech 1948-50 (v milionech korun) 11. Počet bank v české republice 1990-1992 12. Vývoj základních ukazatelů banky 13. Struktura nejvýznamnějších akcionářů Ţivnostenské banky k 31.12.1997 14. Majetkové účasti Ţivnostenské banky ve společnostech. 15. Vývoj základních ukazatelů banky v letech 2000-2006

63

Historie Ţivnostenské banky

Recommend Documents