Bankovní institut vysoká škola, a.s.
Bakalářská práce
Historie Živnostenské banky
Praha, březen 2010
Ondřej Svejkovský 1
Obsah Úvod4
1. Pojem banka
5
1.1 Hlavní činnosti banky
6
1.2 Likvidita banky
6
1.3 Hlavní položky zisků a ztrát
7
1.4 Exkurze do historie pojmu banka 19. století
7
2. Živnostenská banka
8
2.1 Záložny
8
2.2 Vznik Živnostenské banky
9
2.3 Činnost Živnostenské banky
9
2.4 Dopad hospodářské krize v roce 1873 na rozvoj Živnostenské banky
11
2.5 Živnostenská banka v období do 1. světové války
13
3. Obchodní aktivity Živnostenské banky za 1. světové války
15
3.1 Zvláštnosti bankovních obchodů
15
3.2 Vývoj bankovních pasiv
16
3.3 Vývoj bankovních aktiv
17
3.4 Bankovní obchody se zbožím
18
3.5 Válečné půjčky
18
3.6 Ziskovost bank v období války
20
4. Živnostenská banka v meziválečném období
20
4.1 Privilegované postavení Živnostenské banky
21
4.2 Obchodní aktivity Živnostenské banky
22
4.3 Živnostenská banka a hospodářská krize
23
4.4 Organizační struktura Živnostenské banky
24
4.5 Budovy Živnostenské banky
24 2
4.6 Nejvýznamnější osoby v Živnostenské bance
5. Nacistická okupace
25
28
5.1 Germanizace Živnostenské banky
29
5.2 Samostatnost Živnostenské banky v době protektorátu
30
6. Nové ekonomické a politické podmínky v letech 1945 – 1989
30
6.1 Živnostenská banka v letech 1945 – 1950
31
6.2 Živnostenská banka jakou součást SBČS
33
6.3 Pobočka Živnostenské banky v Londýně
34
7. Živnostenská banka po roce 1990
34
7.1 Činnost Živnostenské banky
35
7.2 Zvýšené aktivity Živnostenské banky po roce 2000
36
7.3 Fúze Živnostenské banky s bankou HVB
38
7.4 Hospodářská krize a Živnostenská banka
39
8. Závěr
40
3
Úvod
Historie Živnostenské banky jako téma bakalářské práce jsem si nezvolil náhodně. Oprávněnost tohoto tvrzení jednoznačně vychází ze 138leté existence Živnostenské banky v českých zemích v Rakousko-Uhersku, za 1. republiky, po druhé světové válce v bývalém Československu, či v České republice až do roku 2007, kdy se přejmenovala na UniCredit Bank po předcházející fúzi s bankou HVB. Z tohoto pohledu se s Živnostenskou bankou může poměřovat pouze Česká spořitelna. Ostatní banky, které vznikaly postupně ve druhé polovině 19. stolení, zanikly na základě zákona č. 31 Sb. ze 7. března 1950, kdy byla zřízena Státní banka československá, která převzala veškerá práva a závazky, mimo jiné také Živnostenské banky. Ta sice dále existovala jako právnická osoba, ale s výrazně omezenými aktivitami. Ekonomický rozvoj Živnostenské banky od jejího vzniku se pohyboval v určité sinusoidě. V prvním období, kdy Živnostenská banka plnila funkci ústředí záložen a současně roli obchodní banky, došlo k rychlému rozmachu, který ukončila všeobecná krize v roce 1873. Obnova, lépe řečeno určitá rekonvalescence, probíhala po celá osmdesátá léta, aby dostoupila svého vrcholu v roce 1891. Další cyklus negativních dopadů do hospodaření Živnostenské banky přinesla hospodářská krize v letech 1900 – 1901, přitom její důsledky nebyly ani zdaleka tak závažné jako v roce 1873. Obdobím 1. světové války prošla Živnostenská banka relativně bez zásadních problémů, za 1. republiky dosáhla privilegovaného, možná až monopolního postavení. Ani okupace českých zemí nijak výrazně Živnostenskou banku nepostihla. Jako jediná česká banka unikla přímému zabrání některou z německých bank. Tato skutečnost byla umožněna hlavně díky jejímu velmi rozdrobenému vlastnictví. V duchu úspěšného podnikání a významné role Živnostenské banky probíhala i léta 1945-1950. Pravým opakem byla léta následující. Nejprve byly omezeny její aktivity v důsledku vzniku Státní banky československé a od roku 1956 byly její služby zredukovány na úhrady z ciziny, vedení účtů soukromé klientele, či službu organizacím cestovního ruchu.
4
Po roce 1990 se Živnostenská banka stala první privatizovanou bankou v Česku. Postupně rozšířila svou prodejní síť na 45 poboček a stala se plnohodnotnou obchodní bankou. V žádném případě však již nikdy nedosáhla úrovně velkého bankovního hráče, jakým byla v období 1. republiky. V roce 2006 se její osud naplnil. Živnostenská banka se spojila s bankou HVB, název Živnostenská banka zanikl, nově vznikla UniCredit Bank. Co však nikdy nezaniklo, byl její vysoký konzervativní profesionalismus, který jí umožnil, aby i v rámci nového bankovního seskupení pozitivně ovlivňovala jeho výsledky bez přispění k oddlužení státem a při samotné ekonomické krizi po roce 2008.
1. Pojem banka
Komerční banky jsou soukromé instituce, které fungují jako finanční zprostředkovatelé. Přijímají vklady od těch, kdo spoří, a poskytují půjčky těm, kteří mají investiční příležitosti. Moderní banky se v podstatě vyvinuly v Anglii ze zlatnických bank, které se zabývaly úschovou zlata. Princip spočíval v úschově zlatých mincí, za které v totožné hodnotě byly vydány bankovky. Tím se množství peněz nezměnilo, neboť v úschově byly zlaté mince jako rezerva. Zlom nastal v okamžiku, kdy banky zjistily, že je zbytečné držet stoprocentní rezervy ke krytí vkladů. Jejich majitelé si je nevybírali najednou, nehledě k tomu, že jiní si nové peníze vkládali. Tento proces bankám umožnil držet jen částečně rezervy a zbytek zapůjčit za odpovídající úrok. Při nákupu peněz se banka dostává do pozice dlužníka. Proto tyto obchody označujeme jako pasivní. Zakoupené peníze prodává banka jiným klientům, čímž se dostává do aktivní pozice. Označení pasivní a aktivní obchody, včetně dalších obchodů, lze přehledně vyjádřit v rozvaze banky.1
1
POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vydání. Praha : EKOPRESS, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4. HOLMAN, R. Základy ekonomie. 3. aktualizované vydání. Praha : C.H.BECK, 1999, ISBN 80-7179681-6 Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
5
Aktiva (potřeby, majetek)
Pasiva (zdroje, kapitál) Vklady od nebankovních komitentů - Vklady na požádání - Termínované vklady Depozitní listy Úsporné vklady
Pokladní hotovost Vklady u národní banky Šeky a splatné cenné papíry Úvěry nebankovním klientům Krátkodobé střednědobé dlouhodobé
Dluhopisy Vklady a přijaté úvěry od jiných bank Ostatní pasiva Vlastní kapitál
Úvěry a vklady u jiných bank Cenné papíry Účasti Ostatní aktiva CELKOVÁ AKTIVA
CELKOVÁ PASIVA
1.1 Hlavní činnosti banky
Poskytování úvěrů, záruk v české a zahraniční měně Přijímání vkladů v české a zahraniční měně Poskytování bankovních služeb Vedení běžných a termínovaných účtů v české a zahraniční měně POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vydání. Praha : EKOPRESS, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4. HOLMAN, R. Základy ekonomie. 3. aktualizované vydání. Praha : C.H.BECK, 1999, ISBN 80-7179681-6 Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
6
2
Devizové operace na mezinárodním peněžním trhu
Bankovní služby v zahraničním obchodě Investiční služby
1.2 Likvidita banky
Zvláštností podnikání banky je, že neobchoduje s vlastním zbožím. Ona nakupuje depozita od vkladatelů a na dohodnutý čas je prodává dlužníkům. Obchoduje tedy s penězi, které jí nepatří a jejich majitelé je mohou požadovat kdykoliv vrátit. Likviditou proto rozumíme schopnost banky dostávat svým závazkům a kdykoliv vrátit v odpovídající výši klientům jejich požadované vklady. V zájmu vkladatelů a samotných bank přistoupil stát k vydání likvidních pravidel. Například půjčku bank či kapitálové investice nesmí převýšit stanovený násobek jejich kapitálu, rovněž tak musí být dlouhodobé úvěry a kapitálové investice kryty pouze dlouhodobými peněžními zdroji. Každý nelikvidní stav oslabuje nejen banku z hlediska konkurence, ale především v její samotné existenci.
1.3 Hlavní položky bilance zisků a ztrát
Výnosy úroků Výnosy z poplatků a provizí ostatní výnosy 3
náklady na provoz
2
POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vydání. Praha : EKOPRESS, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4. HOLMAN, R. Základy ekonomie. 3. aktualizované vydání. Praha : C.H.BECK, 1999, ISBN 80-7179681-6 Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
7
tvorba rezerv a opravných položek zdanění bilančního zisku zisk po zdanění
1.4 Exkurze do historie pojmu banka 19. století
V polovině 19. století obstarávali potřeby jednotlivých subjektů soukromí bankéři. Umožnila to poněkud nízká ekonomická síla, na kterou postačovaly jejich provozní prostředky. Široké zemědělské vrstvy právě setřásly závazky naturálních robot, takže neměly dostatek času ani příležitosti opatřit si vědomosti a peněžní prostředky nutné k intenzivnějšímu hospodaření. Živnosti a řemesla čekaly na okamžik, kdy zavedením živnostenské svobody budou zrušeny poslední zbytky cechovního systému. Soukromá podnikavost nalézala málo podnětů k hospodářské činnosti, neboť se spíše zaměřovala na politický boj o svobodu. Obchody soukromých bankéřů se proto omezovaly jen na přijímání vkladů, na správu jmění, poskytování osobních směnečných úvěrů, dále na směnu peněz a zprostředkování platů. Obchod s cennými papíry byl omezen na několik málo typů veřejnoprávního rázu. Technický pokrok, který v 60. letech minulého století nastal zejména využitím parního pohonu, způsobil převrat nejen ve výrobě, ale i v celém hospodářství. Stavba železnic, dolů a strojírenských závodů vyžadovala tak značných prostředků, že na ně nestačily finanční síly jednotlivce. Kromě toho šlo o podniky nové, jejichž prosperita nebyla dosud vyzkoušena, takže jednotlivec se stěží odhodlával vsadit na ně celé své jmění a 4
hospodářskou existenci. Proto bylo možno opatřit prostředky pro tyto velké podniky
3
POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vydání. Praha : EKOPRESS, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4. HOLMAN, R. Základy ekonomie. 3. aktualizované vydání. Praha : C.H.BECK, 1999, ISBN 80-7179681-6 Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
4
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. 8
pouze formou bankovní akciové společnosti, která slučovala rozdrobené části kapitálu a dělila velká rizika. V sedmdesátých letech většina bank a mezi nimi zejména Živnostenská banka, hned při svém vzniku pojaly do svého programu komisionářský prodej zboží cukrovarnického průmyslu. Nově zakládané cukrovary potřebovaly bankovní úvěr, jehož poskytnutí bylo vázáno na podmínku, že bance, která úvěr poskytla, bude svěřen komisionářský prodej výroby. Tímto způsobem se banky snažily sjednat přiměřený ekvivalent příjmů za riziko, které v těchto počátečních dobách bylo značné.
2. Živnostenská banka
První počátky bankovnictví v Čechách nebyly české. Kapitálově silnější vrstvy se k Čechům nehlásily. Národ byl tedy tvořen kromě rolnických kruhů, jejichž majetek byl vložen v půdě, ponejvíce drobnými řemeslníky a malými obchodníky. V těchto skupinách obyvatelstva však nebyly prostředky k vytvoření organizovaného bankovnictví. Reakcí na tento stav byla myšlenka o fungování hospodářské svépomoci, při níž osobní záruka členů nahrazovala nedostatečný kapitál.
2.1 Záložny
Vlastním úkolem záložen bylo opatřovat svým členům osobní úvěr. Po vydání živnostenského řádu v roce 1859, který znal svobodu živnosti, rozšiřovaly se záložny tak 5
rychle, že jejich počet v roce 1865 dosáhl čísla 130 a jejich kapitál stoupl na 2,5 mil.
zlatých. Koncem roku 1868 existovalo 247 záložen s oběžným kapitálem 19,9 mil. zlatých.
Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
5
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s. 9
Velmi záhy vznikl záměr zřídit pro české záložny společné ústředí. Jeho úkolem měla být výpomoc malému průmyslu, obchodu a záložnám. Prostředky, kromě členských podílů, si měla záložna opatrovat přijímáním vkladů. Půjčovat měla členům na směnky, na cenné papíry, zboží a výrobky. Výsledkem dalších jednání českých záložen bylo usnesení jejich sjezdu zřídit ústřednu ve formě akciové společnosti pod firmou „Živnostenská banka“. Již 9. února 1868 byla podána prostřednictvím místodržitelství žádost ke zřízení banky, jež dle navržených stanov měla započít činnost, jakmile se splatí čtvrtina zakládací listiny, stanovené na 1 milion zlatých.
2.2 Vznik Živnostenské banky
Policejním ředitelstvím C. K. ze dne 4. listopadu 1868 bylo vydáno povolení ke zřízení Živnostenské banky pro Čechy a Moravu v Praze. Následně byly upsány akcie za 800 tisíc zlatých a zbylé akcie v částce 200 tisíc zlatých byly dány k veřejnému prodeji. U venkovských záložen 22. listopadu, v Praze 26. listopadu 1868. Prodej byl proveden podle očekávání a 8. prosince 1868 současně s druhým sjezdem záložen proběhla valná hromada za účasti 537 akcionářů, reprezentujících 323 hlasů. Do správní rady bylo zvoleno 12 významných, zkušených a zejména vlasteneckých osobností. Statutární obchody banky vypočítává § 9 stanov takto: eskont směnek úvěrníků reeskont směnek přij6ímat peníze a vydávat za ně zúročitelné poukázky poskytovat úvěry na daně poplatníků
6
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
10
rozhodovat o užívání záložního fondu poskytovat úvěry na zboží, suroviny a jiné movité zástavy, obstarávat jejich komisionářské kupování a prodávání zprostředkovat půjčky jednotlivcům, obcím, okresům, průmyslovým spolkům a jiným právnickým osobám. Teprve později bylo bance uděleno oprávnění přijímat zúročitelní vklady na vkladní knížky.
2.3 Činnost Živnostenské banky do roku 1873
V první bilanci k 31. prosinci 1869 vykazovala Živnostenská banka na účtu akciového kapitál 807,7 tisíc zlatých. V roce následujícím probíhalo umisťování akcii volných tempem. Za tento rok bylo prodáno jen 918 akcií, čímž byl splacený akciový kapitál k 31. prosinci 1870 zvýšen na 899,5 tisíc zlatých. Za rok 1871 počíná první, bohužel zcela krátké, období rozmachu banky. Druhou a třetí emisí akcií do konce května činil akciový kapitál Živnostenské banky 3 miliony zlatých, splacených na 1,5 milion zlatých. Rostoucí ekonomický ruch vedl k dalšímu zesilování vlastního kapitálu. Na návrh správní rady usnesla se mimořádná valná hromada 10. prosince 1871 na vydání dalších 35 tisíc kusů akcií po 200 zlatých se splátkou 50%. Se státním schválením byla tato emise provedena v únoru roku 1872, čímž byl akciový kapitál zvýšen na 10 milionů zlatých se splátkou 5 milionů zlatých. Tímto aktem to však byla na celé dvě desetiletí poslední emise Živnostenské banky. Naopak po roce 1873 se kapitál nejen nezvyšoval, nýbrž byl postupně snížen na 3 miliony zlatých. 7
Eskont směnek prostřednictvím záložen byl nejdůležitějším obchodním stykem mezi
záložnami a Živnostenskou bankou. Vkladů od záložen banka nikdy mnoho neměla, proto obchodní význam záložen pro banku vychází z poměru eskontu záloženských směnek k celkovému eskontu Živnostenské banky. 7
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
11
1000 zlatých v letech Směnky Ž.B. celkem Směnky záložen
1869
1870
1871
1872
1873
5 703
9 538
10 802
11 163
8 777
981
1 312
1 780
2 299
2 249
% podíl
17,2
13,8
16,5
20,6
27,6
Z uvedených podílů vyplývá, že Živnostenská banka nebyla nikdy bankou záloženskou. Totéž platí i o podílu na akciovém kapitálu banky. Tím ovšem není popřen význam záložen pro vznik banky, nehledě k tomu, že spojení záložen s Živnostenskou bankou jí pomohlo v pozdějších letech při všeobecném úpadku bank. Již v roce 1870 se odchyluje Živnostenská banka od vzoru eskontní banky, kde hlavním produktem bylo eskontování směnek. Do popředí vstupuje spojení s cukrovary. Vedle daňové záruky za 18 cukrovarů do celkové výše 774,6 tisíc zlatých přejímala Živnostenská banka komisionářský prodej pěti cukrovarů a poskytovala jim úvěr. Svojí organizaci doplnila v roce 1870 zřízením filiálky v Prostějově, čímž rozšířila svoji činnost i na Moravu. Odchýlení od depozitní banky k bance podnikatelské nastává v roce 1871. Spojení s cukrovary bylo rozšířeno na daňovou záruku za 25 továren a komisionářský prodej výrobků na sedm cukrovarů, jímž byl dán úvěr ve výši 799 tisíc zlatých. V tomto roce byla zahájena i činnost zakladatelská, kde Živnostenská banka společně se Všeobecnou českou bankou založily Českou banku pro stavby a nemovitosti a účastnila 8
se na přeměně strojírny firmy Daněk na akciovou společnost. Rok 1872 byl vrcholem prvého období činnosti Živnostenské banky. Snaha vyvinout se
ve Všeobecnou banku mělo odraz ve změně stanov. Činnost ústavu, která byla omezena pouze na Čechy a Moravu, byla rozšířena na celou říši Rakousko-Uherskou, s právem 8
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
12
zřizovat jednatelství a filiálky po celé monarchii. Ještě v tomto roce otevřela Živnostenská banka filiálku ve Vídni a při Pražské centrále zvláštní směnárnu. O prosperitě banky za tato prvá léta svědčí výplata dividend, které dosáhly 6% v roce 1869, 8% za rok 1870, 12% a 15% za obě léta následující. Likvidita banky snesla v roce 1872 přísné měřítko. Svěřené prostředky činily jen něco málo přes polovinu vlastního jmění.
2.4 Dopad hospodářské krize v roce 1873 na rozvoj Živnostenské banky
Situace Živnostenské banky byla proti jiným pražským bankám zostřena jejím obchodováním na Vídeňské burze prostřednictvím její tamní filiálky. Burzovní krize postihla Živnostenskou banku v takovém rozsahu, že téměř celá dotace Vídeňské filiálky ve výši 1,5 milionu zlatých byla pohlcena kurzovními ztrátami vlastních papírů. Tak značný deficit nebylo možné sanovat pouhou úsporou na režii, takže tato filiálka byla 31.3.1874 zrušena společně s filiálkou Prostějovskou. Úhrn ztrát cenných papírů v letech 1873 – 1879, které byly odepsány z účtu akciového kapitálu a ze zisku dosáhl 1 717 tisíc zlatých, což představovalo celou třetinu vlastního jmění. Následky krize se neomezily jen na cenné papíry. Krize postihla i průmyslové podniky, takže banka nalézala málo příležitostí k podnikatelské aktivitě a byla naopak nucena v exekučních dražbách kupovat průmyslové podniky, zejména cukrovary, obytné domy i velkostatky, jež byly málo výnosné a po řadu let zatěžovaly bankovní bilanci.9 Jak daleko dostoupila imobilizace a neproduktivnost bankovních prostředků, kdy v exekučních dražbách musela kupovat málo výnosné průmyslové podniky, obytné domy a velkostatky, je patrné z bilance Živnostenské banky za rok 1880. Dům č. p. 929 v Praze
259 tisíc zlatých
Tři domy v Brně
99 tisíc zlatých
9
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
13
Cukrovary Domažlice, Mochov, Poděbrady
810 tisíc zlatých
Velkostatky Hodkov, Zbraslavice, Zruč
547 tisíc zlatých
Celkem bylo od roku 1873 do roku 1890 odepsáno ztrát za 2 843 tisíc zlatých, k nimž je třeba ještě připočítat nízké zúročení vlastního jmění, jehož větší část nenesla žádný úrok. Všeobecný pokles obchodů, jako důsledek stagnace po roce 1873, přinesl nutnost zjednodušení organizace banky. Jak již bylo zmíněno, byla zrušena Vídeňská filiálka, jejíž hlavní činností byly burzovní obchody. V důsledku omezení podnikatelské činnosti byla zrušena filiálka v Prostějově. Zrušení směnárny v Praze pak bylo motivováno úsporou správních nákladů. Od roku 1880 však docházelo i k zakládání nových filiálek. Důvodem však nebyla snaha po rozvoji bankovních činností, jako spíše uchránit prestiž místních orgánů. Světlou výjimkou bylo založení filiálky v Brně 1. ledna 1880, která při nedostatku samostatných českých bank na Moravě, byla jediným zástupcem českého bankovnictví v markrabství. Nebylo tedy divu, že nalezla široké pole aktivního působení. Pokud jde o jednotlivé druhy obchodů, omezila se Živnostenská banka na jejich běžný sortiment, jako je poskytování osobních úvěrů ve formě úvěrů kontokorentních, na zprostředkování platů, obchod s cennými papíry a komisionářský prodej se zbožím. 10
Za zmínku stojí také obchod s devizami. Saldo této položky střídavě klesalo a
stoupalo. V letech 1873 – 1888 vykázalo v průměru maximum 246 tisíc zlatých. Až v roce 1889 stouplo na 706 tisíc zlatých. Celkové ozdravení banky a její konsolidace přichází v počátku devadesátých let. Náprava však byla oddalována dividendovou politikou ústavu. Živnostenská banka vyplácela dividendy i v době kdy například v roce 1875 měla 241 tisíc zlatých sporných aktiv, část akciového kapitálu byla nehybná a účtovala se bezúročně, přitom byla
10
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
14
vyplácena dividenda ve výši 4%. Podobné i v dalších letech se správní rada k radiálnímu vyčistění bilance na úkor dividendy neodhodlala.
2.5 Živnostenská banka v období do 1. světové války
Do posledního desetiletí 19. století vstupovala Živnostenská banka pro Čechy a Moravu v Praze s kapitálem 3 miliony zlatých. Obdobnou výši kapitálu měla i v roce 1873. Podstatný rozdíl tohoto srovnání po dvaceti letech činnosti však spočíval v kvalitě akciového kapitálu, kdy lze ústav považovat za plně konsolidovaný s čistou bilancí, kde pochybné položky byly plně odepsány a aktiva označena za uspokojivě likvidní. Oživení hospodářského života na počátku devadesátých let se projevilo i v růstu svěřených prostředků, které trojnásobně převýšily vlastní jmění banky. To nutně vedlo ke zvýšení vlastního kapitálu na 5 milionů zlatých. Do druhého čtvrtstoletí své činnosti vstupuje Živnostenská banka poučena nedobrými zkušenostmi minulých let. Preferuje zejména depozitní obchody a eskont směnek. Tato činnost ji ochránila od ztrát, které mohly vzniknout za krize cukerní a burzovní paniky, která v listopadu 1895 ovládla světové burzy. Tato zdrženlivost se velmi pozitivně odrazila v dalším růstu rezervních fondů, dividenda byla vyplácena ve výši 7 % a kurz akcií dosáhl rekordních 164 zlatých. Růst hospodářských aktivit, na kterých se podílely i jiné banky, nedovolil Živnostenské bance zůstat jen u běžných obchodů. Pouští se tedy do velkých finančních obchodů, posiluje svůj akciový kapitál o další 3 miliony zlatých a financuje elektrickou dráhu PrahaKarlín – Vysočany, jedná o přeměně pouliční dráhy v Praze na elektrický pohon, zakládá akciovou společno11st pro elektronický průmysl, Západočeské kaolínky, Branický pivovar a zvyšuje svůj akciový kapitál na 10 milionu zlatých, současně se podílí na založení
11
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
15
Lublaňské úvěrové banky a stěhuje se do vlastního bankovního paláce ve středu Prahy, který byl kolaudován 15. května 1900. Částečná hospodářská krize v letech 1901 – 1904 Živnostenskou banku nijak nezasáhla. V podstatě se projevila jen tím, že banka nezvyšovala svůj akciový kapitál, nerozšiřovala svoji organizaci, takže jedinou změnou bylo zrušení Benešovské filiálky. Již v roce 1904 byly patrné první známky obratu k oživení. Zejména lihovarnický a cukrovarnický průmysl vykazoval dobré výsledky. Rovněž tak strojírenství, textilní průmysl a zemědělství přinesly nové prostředky do banky. Živnostenská banka na tento vývoj reagovala zvýšením akciového kapitálu z 20 na 25 milionu korun, zřízením filiálky v Krakově v roce 1905 a dalším zvýšením akciového kapitálu na 30 milionu korun. Poměrně dostatečný růst peněz zvyšuje příliv vkladů, takže v roce 1908 banka spravuje, přes 217 milionu korun cizího jmění a poměr svěřených prostředků k vlastnímu kapitálu stoupl na 1:5,71. To vše mělo zásadní vliv na rozhodnutí vedení banky vytvořit z Živnostenské banky českou velkobanku, která by byla schopna se měřit s nejlepšími Vídeňskými ústavy. Proto došlo ke zvýšení vlastního jmění v roce 1909 emisí v hodnotě 10 milionu korun a po 20 milionu korun v roce 1910 a 1911. Tímto aktem vzrostlo vlastní jmění Živnostenské banky k 31. 12 1912 na 106 milionu korun. Živnostenská banka byla prvou bankou v Rakousko-Uhersku, jež byla financována výhradně českým kapitálem. Její snahou byla podpora nově zakládaným firmám, přitom se ucházela o vklady malých střadatelů jako byli živnostníci či majitelé drobných českých společností. Těsně před vypuknutím 1. světové války měla Živnostenská banka 1 068 zaměstnanců, jedenáct poboček v Čechách a na Moravě a filiálky ve Vídni, Krakově, Lvově, Terstu. Velkým konkurentem nejen Živnostenské banky v zakládání bankovních filiálek byly Vídeňské banky. Ty přilákaly zejména nové ekonomické možnosti, takže vedle domácích
16
ústavů vznikly filiálky v Praze, Brně, Ústí nad Labem, Teplicích, Trutnově, Liberci a K12arlových Varech. Většina pražských bank jakož i velkobank rakouských se orientovala na průmyslové oblasti
severozápadního
pohraničí
s německým
obyvatelstvem.
Naproti
tomu
Živnostenská banka se jako jedna z mála bank věnovala národnostně českým městům především ve vnitrozemí. Bez ohledu na velkou konkurenci místních velkobank se české ústavy ve Vídni udržely a staly se oporou svých Pražských centrál. Například obraty filiálky Živnostenské banky ve Vídni byly v počátku statisícové, pak milionové, v roce 1909 byl vykázán obrat ve výši 7,5 miliard korun. Ten pomáhalo zajišťovat 220 bankovních úředníků. Vedle bankovních filiálek stále stoupala obliba tzv. expozitur. Ty byly dvojího druhu. V prvé řadě zajišťovaly vklady obyvatelstva, odlehčovaly práci centrálám a šetřily čas klienta. Ve druhém případě šlo o expozitury, které vznikaly v českých městech a nahrazovaly řádné filiálky (např. v Jičíně, Turnově, Chrudimi, Čáslavi či ve Slaném). Důvod byl jediný, tyto expozitury byly orientačně jednoduší a šetrnější k vlastní režii. Velmi rozvětvenou síť filiálek měla Živnostenská banka, kterou zakládala do roku 1900. Systém expozitur však Živnostenská banka nepraktikovala. Pokud jde o aktivity Živnostenské banky ve Vídni, vybudovala její místní filiálka do roku 1914 celou síť směnáren v počtu 13 úřadů.
3. Obchodní aktivity Živnostenské banky za 1. světová války
Rakousko -Uhersko bylo na počátku války na nižší úrovni v oblasti politiky i ekonomiky než státy západního světa, s kterými probíhal válečný konflikt. Tomuto stavu napomáhalo i dualitní uspořádání říše, kde výdaje či různé zápůjčky se dělily v poměru 63,6 : 33,4%.
12
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s.
17
Zahraniční investoři masově odprodávali cenné papíry rakouských bank, současně klesalo zlaté krytí papírových peněz. V důsledku vysokého růstu inflace se zvyšovala zásoba oběživa. To vše bylo doprovázeno masovým vybíráním vkladů a poklesem likvidity peněžních ústavů. Samotný průběh 1. světové války si vyžádal obrovské náklady. Nepočítaje ztráty na výrobě a majetku dosáhly tyto ztráty 80 až 90 miliard rakouských korun.
3.1 Zvláštnosti bankovních obchodů
Živnostenská banka utrpěla obchodní ztráty ale i zisky, které lze zaznamenat v několika rovinách: ztráta několika filiálek a s nimi spojené průmyslové závody v pásmu vojenských akcí; personální ztráty v důsledku povolání zkušených úředníků banky do armády (Živnostenská banka 1178) zapojení do válečné konjunktury prostřednictvím průmyslových, chemických, hutních, zbrojních a strojírenských podniků, s kterými udržovala úzké kapitálové, úvěrové a personální vztahy národnostní zájmy, které zesílily za války; tento stav byl umožněn nejednotnou 13
bankovní politikou s rakouskými bankami již v předválečném období
národnostní zájmy a nejednotná politika se podepsaly nižšími úpisy na válečné půjčky a vyústily v přípravě procesů s Živnostenskou bankou
3.2 Vývoj bankovních pasiv
Na této položce bilance je zajímavý trend ve změně vlastních a svěřených prostředků. V období let 1913 a 1918 došlo k významnému poklesu vlastních prostředků na celkovém úhrnu vlastních zdrojů z 22,8% na 11,4%. To znamená, že za války začal neúměrný nárůst podílu svěřeného kapitálu ze 77,2% na 88,6% u všech pražských bank. V Praze vedl tento vývoj k upevnění českého kapitálu nad bankovním kapitálem českých němců. 13
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
18
Živnostenská banka se nepostavila do čela této kapitálové centralizace. Důsledek tohoto postupu spočíval v jejím soudním stíhání za bojkot příspěvků na válečné půjčky. Zlom však nastal v následujících letech, kdy po omilostnění jejich funkcionářů zvýšila svou jistinu z 80 na 100 milionu korun a v roce 1918 byl tento krok završen zvýšením kapitálu až na 120 milionu korun. Tento postup byl umožněn existencí nadbytku hotových peněz a velmi slušnou rentabilitou bank. Důkazem zájmu veřejnosti o akcie Živnostenské banky v roce 1917 byla její emise po 100 tisících akcií, přitom přihlášky dosáhly 153 993 kusů. V roce 1918 dosáhly přihlášky dokonce 272 940 kusů. Vklady na knížky a pokladniční poukázky byly u Živnostenské banky v popředí jejího zájmu. Ta sama měla zůstatky do roku 1918 401,4 milionu korun, což bylo 16x více než obhospodařovala Agrární banka. Napojení na válečnou konjunkturní výrobu neslo sebou i významný růst vkladů na běžných účtech. Živnostenská banka obhospodařovala 1/5 těchto vkladů jako rakouská banka Creditanstalt. Na konci války tvořily již polovinu vkladů banky Creditanstalt. Tyto výsledky je však třeba brát s dosti významnou rezervou. Absolutní čísla totiž byla značně znehodnocena vysokou inflací, jejíž vrchol byl zaznamenán zejména na konci válečného konfliktu.14
3.3 Vývoj bankovních aktiv
Hned na počátku války byl u Živnostenské banky, ale nejen u ní, patrný růst hotovostních peněz v rámci celkových aktiv. Tyto peníze však nepřinesly ekonomický užitek, neboť ležely s ohledem ke svému obtížnému rentabilnímu umístění ladem. Tento stav však nebyl důsledkem nějakých mimořádných bankovních obchodů, ale zcela zásadně vycházel ze znehodnocené koruny. Tak například bilanční úhrn aktiv u Živnostenské banky vzrostl mezi roky 1914 – 1918 o 327,6%. Oslabením úvěrových a směnečných obchodů mělo za následek snížení úroků a provizí.
14
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
19
Na druhé straně podniková sféra, vydělávající na válečných zakázkách, získávala nové zdroje, které jí umožňovaly větší finanční nezávislost na bankách. Jako výraz tohoto vývoje lze použít srovnání eskontu směnek Živnostenské banky v roce 1914 ve výši 591 milionu korun a v roce 1917 159 milionu korun. Po uzavření burz a omezení emisní činnosti se i na tomto poli podnikání omezila možnost uplatnit volné peníze. To ovšem neznamenalo úplné zrušení podnikání s akciemi. Na odbyt totiž nešly bankovní akcie jako spíše válkou zhodnocené akcie průmyslu (například kurz akcii naftového průmyslu vzrostl o 361%, chemie o 137% a hornictví o 134%). Pro zprostředkující banky tak byl nalezen nezanedbatelný zdroj příjmů z vyplacených provizí. Již v průběhu třetího roku války docházelo k odklonu v rámci cenných papírů od válečných půjček a státních rent k domácím papírům. Živnostenská banka vykazovala například v roce 1916 státních rent a válečných půjček za 28,6 milionu korun, naproti tomu za 13,9 milionu korun akcií průmyslových podniků, za 6,9 milionu korun bankovních akcii a za 12,8 milionu korun jiných domácích ukládacích papírů. Stejný přístup 15
Živnostenská banka zajišťovala u válečných půjček, kde se jí po roce 1917 podařilo
odprodat tyto cenné papíry a výrazně snížit toto portfolio.
3.4 Bankovní obchody se zbožím
Tyto obchody zajišťovala Živnostenská banka již nedlouho po svém vzniku. Hlavní význam z hlediska přínosů nastal právě v období 1. světové války, kdy se zabývala prodejem produktů české provenience, jako byl cukr, uhlí, železo či výrobky českého zemědělství. Zisky, které z této činnosti bance plynuly, byly hlavně poplatné vysokému růstu cen právě v důsledku válečného konfliktu. Z časového hlediska toto hodnocení platilo hlavně pro prvé období války, kdy nebyly vyčerpány staré zásoby zboží. Od druhého válečného roku došlo k zásadní změně. Prohloubené centrální řízení
15
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
20
hospodářství totiž aktivity obchodu se zbožím znatelně omezilo, a to ve prospěch velkých vídeňských bank, které měly užší vazbu na vládu. Tento stav se dotkl zejména Živnostenské banky, jejíž obchodování s uhlím, železem a cukrem zaznamenalo viditelnou degresi.
3.5 Válečné půjčky
I v předválečném období emitovaly banky státní renty za provizi. Výše této renty nebyla nějak vysoká a častá. Výrazné změny nastaly v období 1. světové války, která s sebou nesla enormní požadavky zdrojů. Proto byly vypisovány veřejné půjčky velkého rozsahu a četnosti. Upisujícími místy byly pošty, daňové a pojišťovací ústavy a zejména obchodní banky včetně Živnostenské banky. Pro upisovatele byla vedle vlasteneckého 16
motivu, a to hlavně vídeňských bank, nezanedbatelná výdělečná stránka spočívající
v daňových úlevách a ve vysokém úroku pohybujícího se kolem 5,5 %. Jestliže první půjčky byly pro ekonomiku Rakousko-Uherska přínosné, v dalších letech docházelo k jejich nulovému přínosu, v důsledku obrovské inflace, která je v podstatě znehodnotila. Úpisy Živnostenské banky byly realizovány v desítkách milionu korun (1. půjčka 37,9 milionu korun).
Rakouské banky naopak upisovaly ve stovkách milionu korun (1. půjčka 314,6 milionu korun). Např. 1. půjčka Živnostenská banka
37,9
Bohmische Unionbank Creditanstalt
2. půjčka
3. půjčka
59,6
115,0
107,1
150,0
236,2
207,5
242,0
400,6
16
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
21
v mil. Kč
Daleko markantněji se tento rozdíl jevil u dvou pražských velkobank. Česká Živnostenská banka s vlastním a cizím kapitálem 397,9 milionu korun složila na první půjčku méně než 10% kapitálu. Německá Union banka s kapitálem 324,4 milionu korun složila na první půjčku 33% tohoto kapitálu. Tento postup Živnostenské banky byl později označen jako sabotáž a její čelní představitel Dr. Preiss byl zatčen a obžalován z velezrady. Stalo se to v roce 1916, stejně jako byl zatčen a obžalován i Karel Kramář (v 1. republice předseda vlády ČSR) a Alois Rašín (ministr financí ČSR). Proces mohl skončit, jak tomu bylo u Kramáře a Rašína, rozsudkem smrti. Dr. Preisse uvěznili ve věži smrti na Vídeňské Hernalsergurtel. Přestože i on byl odsouzen k trestu smrti, celkově nestrádal, dokonce si nechával donášet zvláštní 17
jídlo a strážným koupil slaměné papuče, aby na chodbě příliš nedupaly. Amnestie císaře
Karla z roku 1917 vše vyřešila. Činnost Živnostenské banky, lépe řečeno její zdrženlivost, nebyla náhodná. Seřadíme-li důvody tohoto tvrzení do několika bodů, dostaneme následující přehled. vedení banky prostřednictvím tisku obratně oznamovalo nejistotu ve výsledku války byla věnována minimální pozornost propagaci půjček banka žádala úpisy půjček pokud možno pouze v hotovosti vyvíjela snahu po urychleném odprodeji půjček z portfolia svých pasiv vedoucí činitelé nešli vůbec příkladem v odprodeji půjček Tak například ani jeden z ředitelů Živnostenské banky, včetně Dr. Preisse, neupsali na první válečnou půjčku ani korunu.
3.6 Ziskovost bank v období války.
17
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
22
Přestože ziskovost banky byla i ve válčeném období velmi příznivá, nedosahovala ani zdaleka zisků zbrojního průmyslu, kovovýroby, strojírenství a chemie. Mezi českými bankami byla Živnostenská banka na prvním místě pouze z hlediska absolutní výše, v relativních přírůstcích vykazovaly nejlepší výsledky malé a středně velké ústavy. Jestliže zisk Živnostenské banky vzrostl o 5,2 milionu korun (o 100,1%), Agrární banka vytvořila přírůstek zisku 532% a Ústřední banka Českých spořitelen dokonce 1061% za období 1914 – 1918. Příčiny tohoto vývoje, zejména nižší zisky Živnostenské banky, mají několik východisek. Předně Živnostenská banka byla velmi zdrženlivá v úpisech válečných půjček, dále došlo k výraznému poklesu úvěrových aktivit, které protekčně převzaly Vídeňské banky. Ty byly i v daleko větším napojení na hospodářská ministerstva monarchie. České banky byly 18
nuceny ve větší míře pracovat v oživeném obchodu s cennými papíry, v realitním trhu,
trhu půdy a v komisionálním obchodu se zbožím. Velké zisky bank, které byly jednoznačně ovlivněny válečným konfliktem, je třeba posuzovat velmi konzervativně. Důvodem je nastupující znehodnocení měny, takže renta z peněžního kapitálu byly nulová, nebo v některých případech zaznamenala až pokles.
4. Živnostenská banka v meziválečném období
Živnostenská banka měla mezi českými bankami v období vzniku 1. republiky výsadní postavení, to spočívalo jednoznačně v angažovanosti jejího vrchního ředitele Dr. Preisse, který byl vládou pověřen vypracováním základního hospodářského zákona, z něhož vznikaly desítky dalších ekonomických zákonů. Tím získala Živnostenská banka možnost ovlivňovat hospodářskou politiku státu. Významně podpořila v roce 1918 upsání půjčky „Národní svobody“. Nezanedbatelný byl její podíl na měnové reformě v roce 1919.
18
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
23
Při vzniku republiky měla Živnostenská banka akciový kapitál ve výši 120 milionu Kč, ke konci roku 1929, kdy vyvrcholila hospodářská konjunktura, měla dokonce 300 milionu Kč. Vedle toho její kapitál rostl v souladu se vzestupem hodnoty koruny. Akcionáři Živnostenské banky se skládali z relativně malých akcionářů, kterými byli především soukromí podnikatelé, klienti banky a Občanské či Živnostenské záložny. O akcie Živnostenské banky byl mimořádný zájem, neboť dividenda v letech 1921 – 1923 dosahovala 14%, ale i v období krize 1931 – 1933 stále dosahovala 10%.
4.1 Privilegované postavení Živnostenské banky
Pražská
Živnostenská
banka
se
postupně
vypracovala
na
vedoucí
banku
19
v Československé republice. Tento stav byl umožněn díky jejím vztahům k vládě,
přestože právě tyto vztahy byly často kritizovány. Banka měla hospodářský a politický rozhled, který ostatní české banky postrádaly. Německé banky měly v mnohém ohledu jemnější a rafinovanější odbornosti v jednotlivých obchodech než Živnostenská banka. Byly to obchodní banky s vídeňskou tradicí, odborně i obchodně na vysoké úrovni. Živnostenská banka byla bankou s širokými úkoly, s úkoly, které přesahovaly rámec normální banky, s úkoly, které vznikly v souvislosti s vytvořením nového státu, kterému chybělo finanční centrum, jež dosud představovala Vídeň. Nechtěl-li nový stát zůstat závislý trvale na Vídni, musel si takové centrum vytvořit. Že Vídeň byla dočasně v úpadku, že banky inflací se staly bezmocnými, na tom nic nezměnilo, že dokonalý nástroj tu zůstal, chyběla mu jen náplň, aby mohl plnit svou funkci. V Čechách jsme zdědili mohutný průmysl, který byl zastaralý a vyžadoval vyšší vedení, organizaci celého hospodářství a podnikatelského prostředí. Přitom šlo o to posoudit naléhavost a přednost těchto úkolů. Ačkoliv plánování jako důležitá organizační součást nebylo ještě tak propracované jako dnes, bylo už tehdy samozřejmé. 19
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
24
Vrchní ředitel Živnostenské banky Dr. Preiss pomáhal tvořit hlavní předpoklady, aby politická samostatnost šla ruku v ruce s osamostatněním hospodářským. Že při tom mohutněla i Živnostenská banka bylo přirozeným důsledkem. Bankovním zákonem byly banky formálně postaveny na stejnou úroveň. Monopol velikosti, odbornosti a kapitálové síly Živnostenskou banku trvale katapultoval na jasnou jedničku v bankovním sektoru. Rozhodující pro Živnostenskou banku byla ovšem její profesionalita, která byla na evropské úrovni. Nad to, a to bylo naprosto něco neobvyklého, co se vyskytovalo jen v několika zemích, byla skutečná opora státní. Její vedoucí ředitel Dr. Preiss byl stálým poradcem vlády a měl rozhodující podíl na politickém a hospodářském životě. Banka 20
tento vliv využívala z jakéhosi vyššího hlediska, což ostatním bankám mohlo připadat
jako povýšení. Ona je však nechávala žít, regulovala nepřímo jejich úroveň, kontrolovala jejich obchody. Znala je tedy lépe než Národní banka, která pro to měla zákonné oprávnění a bohatá hlášení. Postupem času se však vláda a ministerstvo financí od Živnostenské banky distancovalo, přitom její zkušenosti, již nebyly tak nepostradatelné. Oficiální zastupování bank tak převzal Svaz bank.
4.2 Obchodní aktivity Živnostenské banky
Již v prvních letech po vzniku první republiky získala Živnostenská banka obchodní a úvěrové spojení s řadou významných podniků. Jako příklad lze uvést Báňskou a hutní společnost, Škodovy závody, Čížkovské cementárny, Rakovnické a Poštorenské keramické závody, Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Povolování úvěrů a v návaznosti i zajištění trvalého úvěrového spojení umožnilo Živnostenské bance, aby získala zastoupení ve správních radách, respektive participovala
20
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
25
na kapitálových účastech. Živnostenská banka skupovala i akcie těchto firem a z větší části je pak rozprodávala svým dceřiným společnostem, vedle toho i zakládala nové podniky, kterých tak do roku 1921 založila 14 a společně s dalšími bankami 11. Vedení banky se po roce 1921 pouštělo do takových aktivit jako byla nostrifikace firem, které byly původně orientované na Vídeň. Do těchto podniků vstupovala Živnostenská banka kapitálově, úvěrově, a také se podílela na činnosti správních rad. Největší zájem projevovala o podniky z oblasti hutního a chemického průmyslu, strojírenství a stavebních hmot. 21
V období vrcholící konjunktury stabilizovala Živnostenská banka svoje obchodní
aktivity a vytvářela maximální rezervy. Tak například v roce 1929 tyto rezervy dosáhly 391,5 milionu Kč. Radikální investiční vlna výrazně snížila stav peněžních prostředků. Živnostenská banka řešila tento trend růstem zdrojů na vkladních knížkách a přísunem volných peněz od Občanských živnostenských záložen.
4.3 Živnostenská banka a hospodářská krize
Přestože Živnostenská banka byla prostřednictvím rezerv dobře zajištěna, dopadla na ni krize v plném rozsahu. Ona totiž postihla zejména její klienty a koncernové podniky, u kterých došlo k hlubokému propadu odbytu a následně i výroby. Reakcí na tento stav bylo snížení úroků u půjček o 0,5% a poskytnutí vysokých úvěrů k záchraně vybraných podniků, které nebyly schopné dřívější úvěry splácet. Díky velkým rezervám se podařilo bance udržet likviditu, přitom i tak byla nucena zavést restriktivní politiku v úvěrové oblasti a snížit vlastní kapitál z 300 milionu Kč na 240 milionu Kč.
21
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
26
I za tohoto vývoje rozšiřovala Živnostenská banka koncern. V roce 1931 získala několik cukrovarů a lihovarů od zhroucené banky Creditanstalt. V roce 1933 její dceřiná firma Česká obchodní společnost koupila kamenolomy Orlová – Lázy. Hospodářské oživení v roce 1934 umožnilo bance přejít od restrikce k liberálnějšímu poskytování úvěru. Kapitál banky mírně rostl, přitom rezervy zůstaly nezměněné. Co však bylo pozitivní, že rostly vklady na vkladních knížkách a prostředky svěřené bance záložnami. Postupně docházelo ke splácení půjček peněz z doby krize, takže jejich objem se snižoval. 22
Dividenda a zisk počaly opět mírně stoupat. To vedlo banku, aby tyto určité přebytky
soustřeďovala na výstavbu nové budovy Na příkopě 28. Trvalé kapitálové účasti v podnicích nebyly rozšiřovány, k čemu však docházelo, bylo přeskupování podle obchodní filozofie banky. Výjimku tvořilo rozšíření koncernu v roce 1938, kdy odkoupila za 300 milionu Kč 49,6% akciového kapitálu Mostecké společnosti pro dobývání uhlí a 51% kapitálu Severočeských dolů od bankovního domu Petschek.
4.4 Organizační struktura Živnostenské banky
Živnostenská banka byla univerzální obchodní bankou, přebudovanou v období 1. republiky na banku evropského významu. Bankovní centrála sídlila v Praze Na Příkopě. Jelikož nárůst činností měl trvalou tendenci, bylo nutné postavit novou budovu, která byla plně dokončena v roce 1942. V centrále bylo 14 oddělení a odborů, z nichž je možné jako příklad uvést čtyři nejvýznamnější (průmyslové – spravovalo agendu koncernových podniků, úvěrové, burzovní, depozitní). Až do roku 1938 měla živnostenská banka 24 poboček a 4 expozitury v rámci Prahy. Řízení banky zajišťovalo ředitelství, v jehož čele byl vrchní ředitel Dr. Preiss, dva zkušení bankéři Jindřich Bělohříbek a Antotín Telle a zástupce mladší generace Jan Dvořáček. 22
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
27
O všech významných transakcích, ale i personálních otázkách rozhodoval na návrh ředitelství výkonný výbor. Jeho členy byly předseda, místopředsedové a další dva členové správní rady. Hlavní slovo i zde měl vrchní ředitel, který byl její místopředsedou.
4.5 Budovy Živnostenské banky 23
Živnostenská banka zahájila svojí činnost v pronajatých místnostech domu „U tří lip“
v roce 1869 (na nároží ulic Na Příkopech a Panské) s deseti zaměstnanci. Před koncem 19. století již jich měla cca 200 a tím vznikla potřeba nové prostornější budovy. To se podařilo výstavbou v ulici Na příkopě na místě dříve umístěných domů U Železného muže a Tří kaprů. Již v roce 1897 zde byly zahájeny stavební práce a nová bankovní budova byla kolaudována v květnu roku 1900. Rychlý rozvoj ekonomiky státu, silný přísun kapitálu ze zahraničí a obrovský růst potenciálu samotné Živnostenské banky sebou přinesl potřebu vybudovat novou, moderní a kapacitně velkou budovu, která by vyhovovala požadavkům bankovního provozu. V této souvislosti se zde střetávaly dvě teze. Buď zachovat a rozšířit starou budovu nebo zbourat přilehlé objekty a získat prostorné staveniště. Jak je známo, byl vybrán projekt arch. Františka Roitha (mimo jiné postavil bývalou poštovní spořitelnu na Václavském náměstí – v současnosti budovu Komerční banky). Vlastní výstavba proběhla ve dvou etapách. Nejprve byly zahájeny v roce 1935 práce v místě hotelu Modrá hvězda a zakončeny v roce 1939. Druhá etapa výstavby byla v místě původní banky a hotelu Černý kůň. Ukončena byla v květnu roku 1942. Tím vznikla největší bankovní budova na území státu. Současně s její velikostí šlo o budovu nejmodernější a současně nejpřepychovější. Jelikož za uplynulých 50 let sloužila budova bankovním účelům (sídlila zde SBČS, Hlavní ústav pro ČSR a také pobočka SBČS Praha 1 se svými 350 pracovníky) bez větších stavebních oprav, bylo v roce 1996 vydáno stavební povolení a v následujícím roce 23
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
28
započaly stavební práce na rekonstrukci budovy. Dokončeny byly v roce 2000, a to i přes určitou kritiku obrovských nákladů, které na budovu ČNB byly vynaloženy. Jen pro ilustraci lze uvést několik čísel o její velikosti: zastavěná plocha 9600 m2 počet kanceláří 516 délka rozvodů vodovodu 32 km 24
délka rozvodů kanalizace 15 km
4.6 Nejvýznamnější osobnosti v Živnostenské bance
Za 138leté existence banky se v jejím čele vystřídala celá plejáda ředitelů s větším či menším přínosem pro její rozvoj. Jen namátkou je možné jmenovat prvního ředitele banky Pavla Kuzmányho z let 1869 – 1873, Apolla Růžičku z let 1910 – 1917, Jana Dvořáčka, který banku vedl v období okupace, či Jiřího Kunerta, který se v roce 2007 spolupodílel na fúzi s bankou HVB a následném odprodeji UniCredit Bank. Jestliže byli vyjmenování namátkově někteří ředitelé Živnostenské banky, nelze opomenout jejího nejznámějšího ředitele Dr. Jaroslava Preisse, který byl nejvlivnějším finančníkem 1. republiky. Z hlediska curriculum vitae se Dr. Preiss narodil v roce 1870 v Přešticích, vystudoval gymnázium v Domažlicích a právnickou fakultu UK v Praze. Poté se věnoval žurnalistice se zaměřením na finance, což vyústilo v jeho přijetí do Živnostenské banky v roce 1904. Ve svých 40 letech byl jmenován náměstkem vrchního ředitele, což mu umožnilo stát se hlavním iniciátorem většiny aktivit Živnostenské banky. To se například odrazilo v zatčení v roce 1916 a jeho obviněním, že bojkotoval upisování válečných půjček. Po jeho amnestování císařem Karlem v roce 1917 byl po návratu do Živnostenské banky jmenován jejím vrchním ředitelem. 24
Kolektiv autorů. Památník spolku českých právníků Všehrd. Praha : 1918, 287 s.
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949 Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
29
Dr. Preiss se podílel na tvorbě hospodářských zákonů, v nichž formuloval základy měnové reformy, stál v pozadí nostrifikace velkých podniků z Rakouska a Německa z hlediska jejich převodu sídel a kapitálu do ČSR. Byl zakladatelem Svazu bank v roce 1917, jehož hlavním úkolem byla pomoc státu čelit poruchám v peněžní cirkulaci, sdružovat ke 25
spolupráci banky členské i nečlenské a udržovat profesní kontakty v nacionálně vypjaté
době na sklonku 30. let. Dr. Preiss se předsednické funkce vzdal po dvouletém působení, aby nebudil dojem, že Svaz bank je totožný se Živnostenskou bankou a je jejím nástrojem. Vedle předsedy Svazu bank byl starostou spolku českých právníků „Všehrd“. Tento spolek se stal pro jeho členy průpravou k nalezení pramenů k doplnění odborného studia, ale i platformou boje proti zúředničení ve prospěch pozornosti k otázkám sociálním a politickým. Je velmi málo známé, že vydal jednu z prvních brožur o Marxismu. I když neovládal detaily bankovní techniky, tak ovládal vysokou bankovní politiku. Dovedl si vybrat spolupracovníky, jejichž vědomosti mohl použít k dosažení svých cílů. Jako každý měl své slabosti a nedostatky. Nebyly však na úkor jeho celkového profilu a velikosti. Byl cílevědomý, přesvědčivý, imponoval, byl i tvrdý protivník a dovedl odstraňovat nemilosrdně překážky, které se mu stavěly do cesty. Budil až dojem, že je zbytečně nedůvěřivý, ačkoli v jeho postavení byla jistě opatrnost více na místě než důvěřivost. Byla mu vytýkána ješitnost. Obecně se však dalo říct, že vyžadoval respekt nikoli však devótnost. T. G. Masaryk pokládal Dr. Preisse za největšího finančníka. Proto on byl i jeho osobním bankéřem a rádcem ve finančním světě. V roce 1932 se měl stát na přání Masaryka ministrem financí. Jelikož jeho podmínkou bylo udělení pravomoci k provedení ekonomické reformy bez souhlasu parlamentu, do vlády nikdy nevstoupil, neboť politické strany se na reformě nedohodly. 25
Kolektiv autorů. Památník spolku českých právníků Všehrd. Praha : 1918, 287 s.
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949 Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
30
Vztah Dr. Preisse k Dr. Benešovi byl přinejmenším komplikovaný. Hlavní rozpor spočíval v Benešově filozofii, že stát se může kdykoli zadlužit, což bylo v rozporu s myšlením bankéře Preisse. Rovněž tak existoval rozpor v otázkách rozpočtových deficitů. 26
V roce 1937 Dr. Preiss odstoupil z funkce vrchního ředitele Živnostenské banky, ale
zůstal předsedou správní rady do roku 1942. V tomto roce byl vyslýchán gestapem, postaven před soud, odkud odešel s vysokou finanční pokutou. Po roce 1945 byl opět zatčen a obviněn z kolaborace. Jelikož řada svědků vypovídala v jeho prospěch, rovněž tak jeho zdravotní stav byl velmi vážný, byl 27. dubna 1946 propuštěn, dva dny poté zemřel. Druhým mužem v pořadí byl v Živnostenské bance vrchní ředitel Jindřich Bělohříbek. Ve Svazu bank byl předsedou kartelní komise, která se oficiálně jmenovala „Dohoda úroková“ (kreditní a debetní). Vnitřní vztahy v bankách byly v subalterní poloze. Vrchní ředitel byl proto nejvyšší veličina s obrovskou pravomocí. Nejinak tomu bylo u Živnostenské banky, kde vztah Dr. Preisse k jeho náměstkům, kteří měli také titul vrchní ředitel, byl subordinační. Z hlediska jeho kariéry se dostal na čelné místo do banky, aniž by měl větší možnost se s jejím chodem podrobně seznámit. Musel se tedy spolehnout na své náměstky, kteří si byli tohoto jeho nedostatku vědomi a jejich sebevědomí bylo posíleno, čím větší osobní odstup si Dr. Preiss udržoval. I v tom byla Živnostenská banka do jisté míry kuriozitou. I v jiných bankách taky neměli výrazné odborníky v čele, a podle toho to vypadalo. Kdežto Dr. Preiss měl tolik rozhledu a bystrého úsudku, že ani odborně nemohl být ošizen. Stalo se jen jednou, že se Mantnerovy závody dostaly do takové krize, že bylo nutné poskytnout jim vysoké úvěry, které Živnostenská banka nakonec musela odepsat a že se to stalo bez vědomí Dr. Preisse. Tyto úvěry suverénně poskytoval ředitel Bělohříbek, a proto za trest musel jít okamžitě do penze. S penzí ohromnou, ale Dr. Preiss nesnesl vedle sebe člověka, který si dělal co chtěl a nepovažoval ani za vhodné, jak byl povinen, jej informovat, natož
26
Kolektiv autorů. Památník spolku českých právníků Všehrd. Praha : 1918, 287 s.
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949 Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
31
si vyžádat souhlas. Přitom byl Bělohříbek skutečný odborník, člověk světového formátu, důstojný Preissův doplněk. 27
Bělohříbek zůstal v penzi, nudil se, ale nemohl žádné jiné zaměstnání přijmout, které
by odpovídalo jeho hodnotám. Také by kvůli Preissovi se málokterý podnik tohoto kroku odvážil. Mezi Preissem a Bělohříbkem byl zřejmý antagonismus. Bělohříbek byl bankovní autoritou jako odborník. Preiss, jako hlava Živnostenské banky byl autoritou i politickou. Dr. Preiss byl liberálně pravicovými kruhy 1. republiky považován za kapitána československého průmyslu. Pro levicové uskupení však byl žralokem od Prašné brány. Problematický byl jeho vztah k němcům. K velké nelibosti T. G. Masaryka se vrátil v roce 1934 z Německa a našel jistá slova uznání hitlerovců. Oceňoval německou ekonomiku a unikalo mu politické pozadí. Dokonce věřil v roce 1936 slibům německého ministra Schachta, že za loajálnost ušetří české bankovnictví. Vrchní ředitel Preiss byl bohatý muž. Vedle sbírek obrazů a keramiky, vlastnil činžovní dům v pražské Letenské ulici, dva statky, luxusní vilu na Smíchově a akciové podíly ve firmách koncernu. Bělohříbek bydlel Na Baště sv. Tomáše. Vinoř, zámek s ohromnou zahradou si koupil, když byl na vrcholu své slávy.
5. Nacistická okupace
Hospodářská síla Živnostenské banky po Mnichovu byla značně oslabena. Důvody tohoto stavu lze spatřovat v těchto základních zákonitostech: Po obsazení Rakouska byla Živnostenská banka nucena předat svou vídeňskou filiálku bance Merkur (dcera Německé Dressdner Bank).
27
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. Kolektiv autorů. Památník spolku českých právníků Všehrd. Praha : 1918, 287 s.
32
V důsledku zabrání pohraničí státu předala Živnostenská banka všechny své tamní filiálky rovněž německé Dressdner Bank. Totéž se týkalo i koncernových podniků sídlících v pohraničí, které pod tlakem a za 28
nevýhodných podmínek byly prodány německých uchazečům.
Na tento vývoj reagovala Živnostenská banka rozšířením svých aktivit na zbývajícím území českých zemí. Takovou největší transakcí bylo převedení účtů klientů i vlastních účtů bankovního domu Petschek na Živnostenskou banku v roce 1939 k 1. lednu. Na území protektorátu měla Živnostenská banka ztíženou úlohu. Musela přenechat část své klientely německé Dressdner Bank a rovněž také postoupit některé kapitálové účasti. Z rozhodnutí gestapa převedla na účet Allgemeine treuhand vklady svých židovských klientů. Aby Živnostenská banka udržela alespoň částečně své aktivity, zaměřila se na malé a střední podniky. Dále se jí podařila mimořádná akce, kdy se sloučila s Českou bankou, s bilanční sumou 603 milionu korun. Pro uchování svého českého charakteru se Živnostenská banka zapojila do zavedeného totalitního řízení válečného hospodářství.
5.1 Germanizace Živnostenské banky
Výnosem Ministerstva pro hospodářství a práci v roce 1942 byl do vedení banky dosazen tzv. „důvěrník“ s právem rozhodovat (Karl Hartmann). Ten hned po svém jmenování začal dosazovat do vedoucích funkcí centrály a koncernových podniků spolehlivé němce. Například ředitelem oddělení mzdové politiky byl jmenován R. Schleibner, generálním ředitelem Českomoravských strojíren byl R. Brohm, ředitelem spolku pro chemickou a hutní výrobu byl B. Adolf. Po dosazení K. Hartmanna do vedení banky rezignovali v roce 1942 na členství ve správní radě tři členové včetně dlouhodobého vrchního ředitele Dr. Preisse. Na jeho místo 28
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
33
29
byl dosazen bývalý vyslanec v Berlíně Vojtěch Masný, který sice neovládal bankovní
problematiku, zato měl intenzivní styky s říšskoněmeckými úřady. Krátce před Mnichovem došlo k výměně vrcholného managementu Živnostenské banky. Nastoupila mladší generace ředitelů v čele s vrchním ředitelem Dvořáčkem, kteří byli možná pružnější a zcela určitě přizpůsobivější při řízení banky v době okupace a nátlaku okupačních úřadů.
5.2 Samostatnost Živnostenské banky v době protektorátu
V roce 1943 byla při válečné a totalitní reorganizaci bankovnictví (racionalizační opatření v bankovnictví) samostatnost Živnostenské banky zachována vzhledem k jejímu významu pro německé válečné hospodářství. V souladu s tím musely být likvidovány filiálky v Brandýse nad Labem, Českých Budějovicích, Slaném a Turnově, jakož i čtyři pražské expozitury. Na druhé straně převzala Živnostenská banka v roce 1943 Českou průmyslovou banku s akciovým kapitálem 65 milionu korun. Koncern Živnostenské banky zahrnoval kolem roku 1941 102 podniků. Po fúzi s Českou průmyslovou bankou vzrostl jejich počet na 120, kmenový kapitál celého koncernu dosáhl 1,8 miliardy korun, což bylo 18,6 % kmenového kapitálu všech koncernových podniků protektorátu. Svou činnost za okupace musela Živnostenská banka přizpůsobit totalitnímu řízení hospodářství. Tak například vklady přes počáteční pokles v důsledku nákupů v roce 1939 rostly, a to jak na vkladních knížkách, tak na běžných účtech podniků zapojených do válečné výroby. Opačnou tendenci měly poskytované úvěry, a to pouze drobných podnikům, které neměly válečné zakázky. Velkým zbrojním podnikům (Škodovým závodům, Zbrojovce Brno) poskytovala banka záruky a obligační půjčky. Ve stále větší 29
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
34
30
míře byly volné zdroje ukládány do státních papírů a půjček, zvláště do pokladničních
poukázek protektorátu. V době okupace si Živnostenská banka jako jediná silná banka, udržela přes snahu například Dressdner Bank, svůj kapitál a nenechala se tak ovládnout.
6. Nové politické a ekonomické podmínky v letech 1945 – 1989
Po osvobození republiky v roce 1945 byla její ekonomická situace ve srovnání s ostatními Evropskými státy celkem přijatelná. Naše země se do značné míry vyhnuly válečným událostem, i když ztráty na životech byly ve vztahu k celkovému počtu obyvatelstva značné. Bylo spočítáno, že hmotné škody dosáhly 347 miliard Kčs. K evidentnímu oživení ekonomiky došlo již v roce 1946, kdy byl přijat tzv. Dvouletý plán rozvoje národního hospodářství. Prostřednictvím státního rozpočtu, uvěrové soustavy, regulací cen a mezd byly ovlivňovány základní úkoly, i když závaznost plánu nebyla maximální s ohledem k existenci stále silného soukromého sektoru. V bankovní sféře vláda po roce 1945 znárodnila všechny banky a vyvíjela tlak podle Sovětského vzoru, na koncentraci peněžních ústavů. Tuto snahu, legalizoval zákon číslo 181 o organizaci peněžnictví z 20. 7. 1948, který připouštěl jen tři typy bank: Národní podniky Poštovní spořitelny Investiční banky Právo dozorčí, kontrolní, zrušovací a revizní získalo podle tohoto zákona ministerstvo financí. V roce 1948 byla zestátněna i NBČS a stala se veřejným státním ústavem. Podle Zákona 38 Sb. z 11. 3. 1948 bylo rozhodnuto, že zestátnění bude provedeno za úhradu.
30
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
35
31
Základními funkcemi NBČS byla zejména emisní činnost, provádění platebního a
peněžního styku s cizinou, řízení úvěrové činnosti a vytváření měnových rezerv a zlata. Základní zlom v organizaci bankovnictví nastal v roce 1950, kdy podle Zákona č. 31 Sb. z 9. března vznikla Státní banka československá, která převzala veškerá práva a závazky NBČS, Živnostenské banky, Slovenské Tatran banky a z Poštovní spořitelny. Očekávalo se, že všechny tyto jmenované banky zaniknout. Ministerstvo financí je však uvedlo do klidu, aby v případě potřeby jim umožnilo se opět aktivovat.
6.1 Živnostenská banka v letech 1945 - 1950
Jestliže Živnostenská banka byla největší a kapitálově nejsilnější bankou v období 1. republiky, zachovala si tuto pozici i mezi roky 1945 – 1950. Hned po květnu roku 1945 byl z jejího vedení odvolán vrchní ředitel Dvořáček a nahrazen bývalým vrchním ředitelem České banky J. Malým. Ten zastával tuto funkci do července téhož roku, kdy byl vystřídán tzv. triumvirátem národních správců. Definitivní právní postavení Živnostenské banky se změnilo v říjnu roku 1945, kdy byla znárodněna a stala se národním podnikem. Ekonomická síla Živnostenské banky vycházela z vysokých volných zdrojů, které se jí podařilo udržet ještě z doby německé okupace a využít je k financování značného množství průmyslových podniků. O její ekonomické síle vypovídá výše jejího akciového kapitálu 396 milionu korun, který dosáhl 42 % akciového kapitálu všech obchodních bank v České republice. Idea koncentrace bank, kterou prosazovala KSČ, plně Živnostenské bance vyhovovala. Vyhovovalo jí i to, že se měla stát bankou pro průmysl a měly s ní fúzovat další banky. K takovým záměrům předurčovala Živnostenskou banku zkušenost s řízením jejího rozsáhlého průmyslového koncernu, ale i její ekonomická síla. V roce 1946 obhospodařovala Živnostenská banka 48 % všech dlužníků bank, 41 % všech nových a 50
31
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
36
32
% vkladů starých. Ve finančním vyjádření to představovalo 19,8 miliardy Kčs. Nebylo
tedy divu, že se o vedení banky vedl velmi silný politický boj. Šlo nejenom o funkci vrchního ředitele a jeho náměstky, ale i o členy představenstva a členy dozorčí rady. Na základě stejné vize komunistů a sociálních demokratů o koncentraci bank, došlo ke sloučení Živnostenské banky a Pražské úvěrové banky k 1. 1 1948. U Živnostenské banky se soustředily vkladové účty a provozní a investiční úvěry. Tím se stala Živnostenská banka jedinou bankou pro Československé národní podniky. V období počínající sovětizace československé ekonomiky převzala Živnostenská banka funkci kontroly korunou. V průběhu roku 1949 byly likvidovány všechny zahraniční filiálky (Bělehrad, Sofie, New York) se ztrátou 16,3 miliardy Kčs. Živnostenské bance tak zůstala pouze jediná pobočka v Londýně, která v témže roce vykázala ztrátu 12,7 milionu Kčs ze starých neuhrazených pohledávek. Na celkovém úhrnu úvěru Živnostenské banky v roce 1949 se podílely z 99 % provozní úvěry. Tento trend v úvěrové oblasti vycházel z činnosti samotné Živnostenské banky, která pracovala na oddělování výrobních úvěrů od úvěrů investičních. Touto úvěrovou strategií zachytila hned v počátcích trend růstu podílů zásob a nedokončené výroby na poskytnutých úvěrech. Celkové jmění Živnostenské banky ke konci roku 1949 dosáhlo 865 milionu Kčs, povinně rezervní fondy 377 milionu Kčs, úsporné vklady 3 808 milionu Kčs, vklady tuzemských peněžních ústavů 54 457 milionu Kčs, ostatní věřitelé 33 631 milionu Kčs, dlužníci 83 022 milionu Kčs a zisk 150 817 milionu Kčs.
6.2 Živnostenská banka jako součást SBČS
Přesto, že Živnostenská banka nebyla likvidována, stala se v březnu roku 1950 součástí Státní banky československé. Bylo s ní počítáno, že bude provozovat některé 32
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
37
33
specializované agendy, jako bylo vydávání tzv. bonů, které umožňovaly nákupy ve
zvláštní obchodní síti PZO Darex. Nárok na vydání bonů měli držitelé údernických knížek. Jelikož přínos pro ekonomiku mělo toto údernické hnutí zanedbatelný, byly bony v následujícím roce zrušeny. Zahrnutím Živnostenské banky do struktury SBČS byla banka v podstatě dána do klidu, i když jí ministerstvo financí dalo formálně do vínku základní jmění ve výši 200 milionu Kč a 50 milionu rezerv. Z organizačního hlediska měla i svého předsedu (J. Fukátko) a její činnost se zaměřila na likvidaci jejich zůstatkových pohledávek a závazků v zahraničí. Jako peněžní ústav se zvláštním zamřením na bankovní agendu pro soukromou zahraniční klientelu, se stala Živnostenská banka rozhodnutím vlády z 1. srpna 1956. Zajišťovala směnárenské operace, vedla účty na základě plateb z ciziny i účty československých občanů dočasně pracujících v zahraničí. Od roku 1957 převzala navíc vedení tuzexových účtů a poskytovala služby cestovním kancelářím. V osmdesátých letech vedla 120 tisíc tuzexových účtů. Kmenové jmění v roce 1970 dosahovalo 80 milionu Kčs a rezervní fond 24 milionu Kč. V Živnostenské bance pracovalo 175 pracovníků. Aktivity Živnostenské banky i její hospodářské výsledky se v podstatě po celá sedmdesátá a osmdesátá léta nezměnily. Že to byla malá a neplnohodnotná banka, která nesnesla srovnání s bankou první republiky, svědčí výše zisku, který například v roce 1970 dosáhl zanedbatelných 17,5 milionu Kčs.
6.3 Pobočka Živnostenské banky v Londýně
Její činnost lze charakterizovat, zejména pak v osmdesátých letech, jako činnost obvyklou u zahraničních bank. Ona také napomáhala SBČS realizovat finanční a úvěrové
33
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
38
34
transakce a československému zahraničnímu obchodu zprostředkovávala akreditivy u
britských bank, inkaso šeků a platebních dokumentů. U exportu zajišťovala inkaso librových pohledávek, v importu dokumentární akreditivy. Ne vždy však bylo působení Živnostenské banky tak vyhraněné. V době zřízení Státní banky československé se postavení filiálky Živnostenské banky v Londýně z právního hlediska jevilo jako rozporuplné. Britské právo totiž nepřipouštělo vznik pobočky národní banky v zahraničí. Proto část peněz akreditivů ukládala ziskově ve formě denních peněz na londýnském peněžním trhu. Tím si pobočka Živnostenské banky ze zisku takto získaného hradila své provozní náklady, nehledě k tomu, že splatila některé předválečné závazky. Přesto její význam z ekonomického hlediska nebyl nijak významný, protože například v průběhu 50. let převáděla do Československé republiky měsíčně pouhých 1000 Lst.
7. Živnostenská banka po roce 1990
Od roku 1990 se vytvořily podmínky pro vznik dvoustupňového řízení. Na jedné straně centrální banka s náplní, která se hlavně týká emisní činnosti, měnové politiky, regulace a dohledu bankovního systému, správy devizových rezerv, vedení účtů státu, poskytování úvěrů bankám a na druhé straně komerční banky, které se dělily na banky universální a specializované jako byly stavební spořitelny či hypoteční banky. Vedle toho existovaly banky speciální (Konsolidační banka, Českomoravská záruční a rozvojová banka a Česká exportní banka). Všechny tyto tři banky měli svůj význam spočívající jednak v podpoře malých a středních podniků vlastním úvěrovým programem a zárukami pro investory žádající úvěry od obchodních bank či v podpoře vývozu prostřednictvím poskytování státem zvýhodněného financování. Daleko nejdůležitější úloha zde připadla Konsolidační
34
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vydání. Praha : EKOPRESS, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4.
39
35
bance, kterou založilo ministerstvo financí jako státní peněžní ústav v roce 1991. Tato
banka se podílela na řešení problémů bankovního sektoru, které byly důsledkem špatných výsledků ještě z centrálně plánované ekonomiky. Konkrétně šlo o špatné úvěry, přitom i v dalších letech sehrávala Konsolidační banka (později přejmenována na Konsolidační agenturu) významnou úlohu v přebírání špatných úvěrů vzniklých jak neodborným přístupem bank, tak vlivem například malé a velké privatizace podnikové a komunální sféry. Jen pro ilustraci je možné uvést převod většiny úvěrů na trvale se obracející zásoby právě na Konsolidační banku v hodnotě 11 miliard Kč z 6 tisíc podniků v roce 1991. Pokud jde o komerční banky, pokračovaly po roce 1990 Československá obchodní banka, Česká státní spořitelna, Živnostenská banka a Investiční banka. ČSOB si ponechala formu akciové společnosti, ostatní banky byly podle zákona o bankách státními peněžními ústavy. Delimitací Státní banky československé byly k 1. 1 1990 založeny další dva státní ústavy. Konkrétně Komerční banka Praha a Všeobecná úvěrová banka Bratislava. Na tyto dvě banky a částečně i na Investiční banku přešla veškerá aktiva a pasiva z SBČS. Rostoucí poptávka po bankovních službách, zejména úvěrech, vedla k zakládání nových bank. Ke konci roku 1992 bylo evidováno 38 bank. V roce 1996 měly banky 3 151 prodejních míst (pobočky a expozitury), 60 133 pracovníků (k 1. lednu 1991 20 702) a celkový počet podnikatelských subjektů dosáhl 1 321 096 (1. leden 1991 17893). Největší bankou po roce 1990 se stala Komerční banka. Oproti jiným bankám převzala ze SBČS veškerou prodejní síť, relativně lépe připravené zaměstnance a rozsáhlou klientelu. Proto se mohla ve svém marketingovém programu nazývat KB „první dámou mezi bankami“.
7.1 Činnost Živnostenské banky
35
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vydání. Praha : EKOPRESS, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4
40
36
Po roce 1990 využila Živnostenská banka svou tradici i know-how, přitom svoji činnost
v nových podnicích rozšířila i na služby v privátním bankovnictví, úvěrování podnikové sféry či investiční bankovnictví. Tím se stala plnohodnotnou obchodní bankou. V žádném případě až do svého zániku, však nedosáhla zdaleka úrovně 1. republiky, ani úrovně z let 1945 až 1950. Například pobočková síť se skládala z pěti tuzemských a významné pobočky v Londýně. Počet pracovníků se v roce 1998 zvýšil proti roku 1990 o pouhých 274 a dosáhl tak celkového počtu 645. Celkem konzervativní přístup k bankovním obchodům sice přinesl pomalý rozvoj ve srovnání s ostatními bankami, na druhé straně se Živnostenská banka vyhnula problémům spojených s rizikovým portfoliem. Živnostenská banka byla k 1. únoru 1992 transfomována na akciovou společnost a současně privatizována. Kapitál banky byl zvýšen na 707 milionu Kč, v důsledku čehož získali 52% zahraniční investoři (Německá BHF Bank získala 40% podíl, International finance corporation 12%). Zbývajících 48% akcií bylo zařazeno do kuponové privatizace. V roce 1998 celý podíl u Živnostenské banky odkoupila od BHF Bank německá banka Bankgesellschaft Berlin AG.
7.2 Zvýšené aktivity Živnostenské banky po roce 2000
Zásadní změnou v tomto období je, že od 11. února 2003 je ovládající osobou Živnostenské banky banka UniCredito Italiano. Ta v souladu se zákonem o podnikání na kapitálovém trhu provedla v roce 2006 odkup všech minoritních akcií a stala se tak 100% akcionářem. 36
Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vydání. Praha : EKOPRESS, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4 UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Výroční zpráva Živnostenské banky. Dostupné z WWW:
. UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: .
41
Činnost Živnostenské banky spočívá zejména v:37 poskytování korunových a devizových úvěrů a záruk. přijímání korunových a devizových vkladů. vedení běžných a termínovaných korunových a devizových účtů poskytování běžných bankovních služeb prostřednictvím sítě poboček a jednatelství provádění transakcí v cizích měnách na mezibankovním peněžním trhu financování zahraničního obchodu a poskytování souvisejících bankovních služeb obchodování s cennými papíry a správě portfolií Toto vše zajišťovala Živnostenská banka v roce 2006 prostřednictvím 755 pracovníků, 45 retailových poboček a osmi oblastních poboček. Hodnocení výsledků Živnostenské banky v roce 2006, tj. v roce její fúze s HVB bank, bylo příznivé, např. čistý zisk dosáhl 229 milionu korun, celkové výnosy 1 496 milionu korun a celkové náklady 1 114 milionu korun. Banka uvedla na trh několik produktových novinek – novou aplikaci přímého bankovnictví SMART, nové balíčky služeb pro začínající podnikatele, bytová družstva a společenství vlastníků a nové programy pravidelného spoření RYTMUS a RENTIER. Za produktové inovace získala banka ocenění „Banka roku“. Z dalších důležitých ukazatelů je možné ještě zmínit bilanční sumu dosahující 52,4 miliardy korun a její růst vůči roku 2005 o 7%, nebo veledůležitý ukazatel kapitálové přiměřenosti dosahující 9,95%. V neposlední řadě nelze opomenout ani kvalitu úvěrového portfolia, kde dosahovaly jednotlivé skupiny úvěrů příznivý trend.
37
UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Výroční zpráva Živnostenské banky. Dostupné z WWW: . UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: .
42
milion Kč 2006
2005
30 636
27 179
nestandardní
111
147
ztrátové
221
251
standardní
Rovněž tak účetní hodnota přijatých zástav za úvěry klientů měla pozitivní výsledky. 38
milion Kč 2006 přijaté záruky peněžní prostředky cenné papíry nemovitosti
2005
7 3565
227
604
561
2 420
18
23 624
18 022
Srovnání roku 2006 vůči roku 2005 nebylo zvoleno náhodně. Vycházíme-li ze skutečnosti, že rok 2006 byl posledním rokem existence Živnostenské banky, má tato statistika svou logiku.
7.3 Fúze Živnostenské banky s HVB Bank
Spojení Živnostenské banky s HVB Czech Republic v roce 2006 bylo největší změnou na českém bankovním trhu. Mimořádné úsilí, které si vyžádal tento integrační proces, bylo podmíněno vytvořením pracovních týmů obou bank, zahájením sjednocujícího procesu 38
UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Výroční zpráva Živnostenské banky. Dostupné z WWW: . UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: .
43
fungování portfolia bankovních produktů, spuštěním jednotného systému bezhotovostní obsluhy klientů, jejich informování, jakož i informování veřejnosti a vlastních zaměstnanců. Z rozhodnutí představenstva provedla Živnostenská banka mimořádný odpis ve výši 54,5 milionu Kč, který souvisel se spojením s HVB a přinesl sebou i uzavření dvanácti poboček banky. Dalších 69 milionu korun vynaložila banka z titulu přejmenování 39
pobočkové sítě a dodatečných nákladů spojených právě s likvidací již zmíněného zúžení
prodejní sítě. Přes určitě potíže v unifikaci různorodých softwarových systémů obou bank, došlo k postupnému zkvalitnění všech bankou poskytovaných služeb. Tím byly vytvořeny základní podmínky, aby obě spojené banky se v roce 2007zapojily do evropské UniCredit Group. Živnostenská banka do tohoto procesu vstupovala s velice pozitivními výsledky a vysokým kreditem svého jména. Pouze k ilustraci je možné uvést položky aktiv a pasiv:
Aktiva
milion Kč
pokladní hotovost
803
pohledávka za bankami
8 976
pohledávky za klienty
35 122
cenné papíry
5 568
ostatní aktiva
1 941
Celkem
52 410
Pasiva
milion Kč
závazky vůči bankám
6 881
39
UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Výroční zpráva Živnostenské banky. Dostupné z WWW: . UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: .
44
závazky vůči klientům
36 672
dluhové cenné papíry
2 435
rezervy
24
ostatní závazky a vlastní kapitál
6 398
Celkem
52 410
40
7.4 Hospodářská krize a Živnostenská banka
Krach americké velkobanky Lehman Brothers 15. září 2008 vyvolal světovou finanční a hospodářskou krizi. Podle odhadů měly dluhy této banky dosáhnout 613 miliard EUR. V ryze finančním vyjádření jen na záchranu bank vynaložil svět 2 biliony EUR. Ztráty v celé světové ekonomice jsou odhadovány na 13 bilionů EUR. Tato obrovská částka je dvacetkrát větší než výdaje na válku proti Iráku a jeho šestiletou okupaci, nebo jinak řečeno jde takřka o polovinu světového HDP. I v české ekonomice se krize podepsala na vysokém překročení státního rozpočtu v roce 2009 a růstu nezaměstnanosti, jako důsledku krachujících podniků. Aby vláda alespoň částečně zredukovala dluh státního rozpočtu z prvého nástřelu ve výši 230 miliard Kč, byla nucena přijmout zásadní opatření, která tento dluh zredukovala na 163 miliard Kč, což je 5,2% HDP místo 7,5%. V souladu s tím poklesly výdaje o 64 miliard Kč a o 50 miliard Kč se zvýšily daně. V konkrétní podobě vzrostly daně z přidané hodnoty z obou sazeb o 1%, stoupla spotřební daň z benzinu, nafty, alkoholu a cigaret. Příjmy rozpočtu a zdravotního pojištění posílilo zvýšení stropů pro platby pojistného ze čtyřnásobku na šestinásobek průměrné měsíční mzdy. Přes určité signály o ekonomickém ozdravení, zejména ve Spojených státech, lze reálně uvažovat, že na krizi se podílel privátní dluh, který nafukoval poptávku. Snížení poptávky s přímým dopadem na podnikovou sféru, se projevilo a ještě určitou dobu projeví v růstu nezaměstnanosti. 40
UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Výroční zpráva Živnostenské banky. Dostupné z WWW: . UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: .
45
41
Z hlediska vývoje bankovního sektoru byla česká republika pozitivní výjimkou vůči řadě
vyspělých ekonomik. České banky se nepouštěly do rizikových investičních obchodů, jejich úvěrové portfolio bylo relativně čisté, takže vytvořené opravné položky stačily pokrýt nesplacené úvěry krachujících podniků. Je samozřejmé, že negativním dopadům se ani české banky nevyhnuly v souladu s klesající ekonomickou sílou podnikové sféry a obyvatelstva. Tak například Societe General, Erste Bank, KBC vykazovaly výrazné ztráty, jejich dcery Komerční banka, Česká spořitelna či Obchodní banka měly, dá se říci slušné zisky. Zde je však třeba přiznat, že významnou úlohy zde sehrál Český stát, který tyto banky na konci 90 let očistil od špatného portfolia úvěrů. Samostatnou kapitolou byla a je UniCredit Bank. Ta vykazovala pozitivní výsledky, a to i za přispění v ní zfúzované Živnostenské banky. Ta svojí konzervativní politikou, vysokým podílem vytvořených oprávek a minimem tzv. ztrátových úvěrů byla stabilizujícím prvkem. UniCredit Bank získala v listopadu 2009 třetí místo v soutěži Firma roku: Rovné příležitosti 2009, která hodnotí úroveň aplikace rovných příležitostí pro ženy a muže do praxe. V témže roce se UniCredit Bank umístila na prvním místě v soutěži o nejlepší banku, kterou nově vyhlašují hospodářské noviny. Tuto cenu získala díky výhodnosti nabídky produktů a služeb pro klienty, tak i z pohledu hospodářských výsledků. V neposlední řadě posiluje UniCredit Group svou viditelnost evropské bankovní skupiny se silným postavením ve 22 evropských státech oficiálním sponzorstvím ligy mistrů, UEFA na tři sezony 2009 – 2012.
8. Závěr Historie Živnostenské banky byla zcela ojedinělá, a to jak z hlediska 138leté existence, tak její velikosti či osobností, které stály v jejím čele. Zde jednoznačně nelze opomenout jejího vrchního ředitele Dr. Jaroslava Preisse, který nebyl jen úspěšným bankéřem, ale i
41
UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Výroční zpráva Živnostenské banky. Dostupné z WWW: . UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: .
46
politikem s přímými vazbami na bývalé ministry financí Rašína a Engliše ba dokonce na presidenta Masaryka. Komunistické období vlády banku svým způsobem odsunulo do malosti vznikem Státní banky. To konec konců se týkalo nejen Živnostenské banky, ale všech bank. Co bylo naopak pozitivní je, že po roce 1990 se stala Živnostenská banka opět normální obchodní bankou, její velikost, podtržená velmi zdravým portfoliem úvěrů, se pohybovala řádově na 6 – 7 místě v hierarchii bank. Fúzí z HVB sice Živnostenská banka zanikla, ale její přínos pro nový subjekt UniCredit Bank Czech Republic je nesporný. Zanedbatelný není ani fakt, že jejím generálním ředitelem a předsedou představenstva se stal Jiří Kunert, který obdobnou funkci zastával i v Živnostenské bance. Spojením dvou obchodních bank se nově vzniklá UniCredit Bank dostala z hlediska své velikosti a se silným postavením v korporátním bankovnictví a bilanční sumou 230 miliard korun na čtvrtou příčku mezi bankami v České republice.
47
Literatura
Horák, J. Přehled vývoje českých obchodních bank, Praha : Literární výbor obchodnického spolku Merkur, 1913. 260 s. HOLMAN, R. Základy ekonomie. 3. aktualizované vydání. Praha : C.H.BECK, 1999, ISBN 80-7179681-6 Kolektiv autorů. Památník spolku českých právníků Všehrd. Praha : 1918, 287 s. Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949 POLIDAR, V. Management bank a bankovních obchodů. 2. vydání. Praha : EKOPRESS, 1999. 450 s. ISBN 80-86119-11-4. UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Výroční zpráva Živnostenské banky. Dostupné z WWW: . UniCredit Bank [online]. 2006 [cit. 2010-04-28]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: . Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v Českých zemích. Vyd. 1. Praha : Bankovní institut, 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.
48
42
Příloha
Čtyři autentické vzpomínky z bankovního prostředí 1. republiky JUDr. Jaroslava Lepaře, pracovníka, tajemníka a od roku 1938 ředitele Svazu bank.
1. vzpomínka Dostal jsem informaci, že ve 14 h je na ministerstvu financí v Clam Galasově paláci porada s rakouskými bankami. V zasedací síni Clam Galasova paláce, v krásné zrcadlové síni. Když jsem přišel, byl už tam výkvět rakouských bank, samí starší pohlaváři, většinou židovští. U okna stál Rašín s Preissem. Rašín mě uvítal, Preiss se připojil. Objevil se Bělohříbek, nemáli jít domů, když je tu Dr. Preiss, který řekl „Když už jste tady…“. Tak se zas poklonil a odešel si sednout. Porada, vlastně spíš schůze, byla krátká (předseda Dr. Hodač, iniciator Dr. Beneš). Byl to vlastně jen proslov Rašínův. Hodač schůzi zahájil, přítomné uvítal a Rašín řekl, že rakouské banky mají zájem o čsl. půjčku, že je ochoten o tom uvažovat, ale že předpokladem je, aby si v prvé řadě udělali sami doma pořádek a schůzi ukončil. Přítomní zástupci rakouských bank byli na poradě v převaze, rozpačitě se rozcházeli a ještě na schodech se dohadovali, proč vlastně do Prahy byli pozváni. V novinách se objevila jen stručná noticka. Důvod porady bylo zřejmě, jak jsem si dodatečně uvědomil, naléhání a nátlak Dohody na Československo, aby pomohlo Rakousku, které bylo po válce a rozpadnutí monarchie v desolátním stavu, skoro v rozkladu, takže Dohoda měla vážné obavy ze sociálního převratu. K půjčce skutečně pak došlo. Nešlo tu tedy, jak se myslelo, o nostrifikaci filiálek rakouských bank v Československu. Nostrifikace byla pak prováděna Československem jednostranným aktem.
2. vzpomínka
42
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
49
Dr. Líbal (v té době tajemník Svazu bank) chodíval k Preissovi občas. Bývalo to dost zřídka, jen když Svoboda (předseda Svazu bank) k nějakému rozhodnutí považoval za vhodné si vyžádat jeho osobní stanovisko. Při jedné takové příležitosti vrátil se Dr. Líbal do kanceláře od Preisse velmi rozrušen, zavolal si mě a stěžoval si, že mu vyhuboval jako nějakému 43 klukovi, že tohle nemá zapotřebí, že lituje, že se vzdal advokacie, že by si byl vydělal více a byl by ušetřen takového ponížení. Skoro plakal rozhořčením a hněvem. „Pane kolego, já už k němu nepůjdu, až bude potřeba tam jít, půjdete tam laskavě sám.“ Bylo to jistě velké zklamání, tím větší, že jeho poníženost a uctivost neznala mezí. Zdá se však, že si to špatné nakládání částečně svou ponížeností zavinil. Tehdy ovšem jsem si řekl, že to jsou pěkné vyhlídky, když jemu vynadal, když byl uctivý, co řekne mně, když jsem jen zdvořilý. Trvalo to dlouho, než se mi tato příležitost naskytla. Líbal byl, myslím, na dovolené, bylo nutno rychle něco podniknout. Svoboda zas řekl: „To by se mělo říci Preissovi, zajděte tam, pane doktore!“ Sebral jsem se tedy a šel. Měl jsem jenom starost, abych Preisse zastal. Myslím, že to tehdy bylo krátce po tom, co Dr. Rašín zahynul. Vyřídil mi tehdy nějaký akt o honorování válečných půjček peněžním ústavům, který jsem mu osobně předložil, krátkou cestou tak, že na naše podání napsal: „Povoluje se Dr. Rašín.“ Když jsem se s tím po smrti Rašínově vytasil, lidé, pro které, co řekl Dr. Rašín, bylo svaté, mi řekli suše , že to není rozhodnutí ministerstva financí, poněvadž to neprošlo spisy a že je to jen nezávazné osobní stanovisko ministrovo. Chtěl jsem s tím jít na nového ministra Dr. Engliše a Svoboda mě poslal za Preissem, poněvadž správně předpokládat, že to byla řeč předem dohodnutá mezi Dr. Preissem a Dr. Rašínem. Dr. Preiss mne přijal proti očekávání hned. S mým postupem souhlasil a požádal mě, abych tam sám za Englišem zašel. Obdivoval jsem u Preisse krásného Navrátila, kterého měl v pokoji. To se rozehřál, vypravoval, jak jej koupil pro banku a rozloučil se se mnou docela srdečně. Ten obraz pak, když bylo Preissovi 60, dala mu banka darem. Nechal si jej tam v bance ve svém pokoji viset. Když mu bylo 70, přišla mu banka zas gratulovat a Dvořáček (vrchní ředitel) mu zas sdělil, že mu banka daruje Navrátila. Preiss jim poděkoval a smál se, že když už mu ho dali podruhé, bude definitivně jeho. Tenkrát jsem měl s Englišem delší rozhovor. Honorování válečných půjček bankám bylo nepopulární. Také z toho byly interpelace. Nakonec Engliš , ačkoliv se v mnohém s Rašínem neshodoval, se opravdu gentlemansky zachoval , nikoliv vůči bankám, kterým by to prý asi nedaroval, ale nechtěl negovat svého předchůdce, kterému jen jeho násilná smrt zabránila tento akt legalizovat. Moje další styky s Dr. Preissem byly dlouho velmi
43
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
50
řídké, ale nebyly nikdy tak nepříjemné, jako měl Líbal. Ale jak se ukázalo, naše vzájemná zdvořilá forma byla naprosto obapolná.
3. vzpomínka 44
Na návrh vrchního ředitele Živnostenské banky měl každý ze 6 členů úrokové kartelní komise (Živno, Průmyslová, Zemská, Unionka a Eskontka, Pragobanka) právo být střídavě měsíc předsedou, takže každý kalendářní měsíc byl předem určen předseda. Byli to Bělohříbek, Hanuš za Průmyslovou banku, Tuma za Prago, Tománek za Zemskou, Freund za Unionku a Ziegler za Eskontku). Schůze se obyčejně konaly, když Národní banka změnila úrokovou sazbu. Dr. Líbal byl tehdy na dovolené a myslím i Bělohříbek. Zapisoval jsem. Druhý den přinesla Bohemie o poradě zprávu s navrhovanou sazbou. Samozřejmě nastalo rozhořčení, kdo to prozradil. Tuma – vidím jej jako dnes, měl vlasy rozčísnuté uprostřed pěšinkou, prohlásil : „Pánové, myslím, že je jasno, že to z nás nikdo nemohl být“ a díval se s úšklebkem na mne. Cítil jsem, jak rudnu, měl jsem při vší své rezervovanosti pocit, že jej musím uhodit. Všichni ztichli, dívali se v rozpacích kolem až se ozval Dr. Ziegler: „To já jsem včera potkal redaktora z Bohemie, ptal se, jak budou banky reagovat na snížení eskontní sazby, tak jsem něco řekl“. Nikdo na to nereagoval, ani Tuma a šlo se dál. Bylo to pod jeho důstojnost se mi omluvit. Odešel jsem bez rozloučení s Tumou, oběžník jsem mu poslal k podpisu po zřízenci. Za celá ta další léta jsem se s ním nesetkal……
4. vzpomínka Možno říci, že jsem měl dosti velkou zásluhu na rozšíření činnosti Svazu bank. Práce bylo dost pro Dr. Líbala i pro mne. Líbal jen žárlivě střežil svůj styk s vedoucími řediteli, mimo Živno, vlastně jen mimo Preisse a Bělohříbka. Poněvadž s Preissem jsme prakticky vůbec nepřicházeli do styku, získal jsem vlastně jen ze styku s Bělohříbkem. K Preissovi nechodili ani vedoucí ředitelé ostatních bank, i Svoboda se ho bál, ačkoliv původně byl v Živnobance a teprve, když mu Preiss odepřel povýšení, na něž se domníval, že má nárok, přijal místo vrchního ředitele v Agrární bance, kterou si po převratu agrárníci zřídili. Oba – Preiss i Svoboda byli členy české delegace, která ještě před převratem jela do Ženevy navázat styky s Dr. Benešem. Napsal jsem „díky mně“ že se činnost Svazu rozrostla, ale vlastně to bylo díky dlouhé chvíli, kterou jsem ve Svazu měl, že jsem začal chodit po ministerstvech, seznamoval a 44
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
51
spřátelil jsem se s referenty, kteří vyřizovali naše spisy. Získávaly tím obě strany, problémy jsme viděli z obou stran a také s bankovním prostředím se mým prostřednictvím seznamovali blíže, než by jim to bylo jinak možno. Bylo to oddělení bankovní, kde kraloval min. rada Pára, po něm Koudela a nakonec Dr. Jeřábek, byli tam i milí referenti Synek, Dr. Kalousek, Dr. Nosek, který bohužel předčasně zemřel, Dr. Štorkán. Nejdříve a nejvíc jsem přišel do styku s oddělením Dr. Brabence, kde byl Dr. Sláma, Dr. Rossi, Dr. Skuta, ale také 45 Dr. Tesař, pozdější prezident zemského finančního ředitelství. Byli to všichni milí lidé, rád na ně vzpomínám.
45
Lepař, J. Svaz bank. Praha, 1949
52