Historie a tradice ozbrojených sil ČR Vznik a působení čs. vojenských jednotek v SSSR v průběhu 2. světové války
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Vznik a působení čs. vojenských jednotek v SSSR v období 2. světové války
1) Vytváření podmínek pro vznik čs. vojenských jednotek v SSSR. 2) Vznik čs. vojenských jednotek v SSSR a jejich působení na frontě.
Po 15. březnu 1939 se v Polsku shromažďují uprchlíci z Československa, kteří chtěli bojovat se zbraní v ruce proti Německu. Prvním velitelem byl npor. Král, po příchodu pplk. Ludvíka Svobody se stal velitelem on. Po přepadení Polska Německem je vytvořen čs. polský legion. Rychlý postup Němců a také Rudé armády, která zahájila útok na Polsku znemožnil skupině pplk. L. Svobody odejít do Rumunska.
Skupina pplk. L. Svobody byla internována v SSSR, kde pobývala za přísného utajení, protože SSSR měl smlouvu o neútočení s Německem ze srpna 1939. Skupina byla internována postupně na různých místech.
Nejdříve Kamenec Podolský, později Olchovce, Jarmolince, Oranki a Suzdal. Situace uvnitř skupiny byla velmi složitá – byli vyslýcháni a prověřováni NKVD. Došlo k rozdělení podle politických názorů, příslušnosti k politickým stranám i podle náboženských názorů. Značnou část tvořili tzv. „Hvězdáři“ a Židé. Mezi příslušníky skupiny docházelo k závažným rozporům, které musel řešit pplk. Svoboda. Původní předpoklad - postupný odchod celé skupiny přes Střední východ do Anglie. Postupně odjížděly jednotlivé transporty.
V Orankách bylo v březnu 19 rotmitrů a 510 vojáků.
1940
112
důstojníků,
Transporty na Západ odjela většina důstojníků a vojáků.
V květnu 1941 byly transporty zastaveny – v SSSR zůstala skupina necelých 100 osob. Do transportů zařazovány především nepohodlné osoby, mezi nimi i většina „Hvězdářů“. Čs. vojenským orgánům na Středním předávány jejich charakteristiky.
východě
byly
Předpokládal se vznik konfliktu mezi SSSR a Německem, zbytek důstojníků a rotmistrů měl tvořit základ čs. vojska v SSSR.
Mezník – přepadení SSSR fašistickým Německem dne 22. června 1941.
Dne 18. července 1941 podepsána Úmluva o spojenectví ve válce proti Německu mezi čs. exilovou vládou a SSSR. SSSR uznal ČSR v předmnichovských hranicích – pozitivní důsledky pro postavení čs. exilové vlády v Londýně. Došlo k radikální změně Komunistické internacionály k hodnocení války. To umožnilo i sjednocení čs. zahraničního odboje. Dne 27. září 1941 byla podepsána vojenská dohoda – stanoveny podmínky pro budování čs. vojenských jednotek v SSSR.
Dne 7. února 1942 začala pracovat přijímací komise. Dne 12. února byl oficiálně zřízen 1. čs. pěší prapor. Čs. jednotky měly být budovány podle řádů a předpisů platných v předmnichovské armádě. Výstroj a výzbroj měla být dodána z Anglie. Projevily se diametrálně rozdílné názory na budování jednotek mezi čs. exilovou vládou a moskevským vedením KSČ. Londýn – budování lehkých pěších jednotek, mobilních a použitelných v případě povstání v Protektorátu. Měly být použity ve vhodnou dobu na čs. území. Moskevské vedení KSČ – považovali předmnichovskou armádu za mocenský nástroj buržoazie, důstojníky považovali za reakční živly.
Požadovali budování armády podle sovětského vzoru. V SSSR byla zřízena čs. vojenská mise v čele s gen. Heliodorem Píkou.
Beneš se obával prohlubování vlivu komunistů v čs. vojenských jednotkách v SSSR a nabádal při každé příležitosti Píku aby tomu zabránil. Komunisté v čs. vojenských jednotkách byli podporováni moskevským vedením KSČ a sovětským velením. Docházelo k celé řadě konfliktů – rozdílné názory se projevovaly na organizaci a použití jednotek, na jmenování a povyšování důstojníků i v jiných oblastech. V Buzuluku vytvořili komunisté neveřejnou organizaci KSČ.
Moskevské vedení vyslalo do Buzuluku kpt. JUDr. Jaroslava Procházku. Z gulagu přišli také Bedřich Reicin a JUDr. Karel Vaš. I přes zkušenosti se sovětskými gulagy patřili k fanatickým komunistům. Oba patřili ke spolupracovníkům sovětské NKVD a úzce spolupracovali s tzv. styčným důstojníkem mjr. Kambulovem.
K největším fanatikům patřili Bedřich Reicin a Karel Vaš. Bedřich Reicin se před válkou vyhýbal vojenské prezenční službě a byl za to i stíhán. V Buzuluku byl zařazen do záložní důstojnické školy. Všechny důstojníky považoval za fašisty.
KSČ jako jediná politická strana tvořila v jednotkách tajné organizace. Na žádost komunistů z Buzuluku byla zorganizována návštěva K. Gottwalda v Buzuluku dne 26. května 1942. Dne 28. srpna 1942 odeslal pplk. L. Svoboda Stalinovi dopis se žádostí o zasazení na frontu – bez vědomí londýnského MNO. Za porušení služebního postupu obdržel od ministra národní obrany S. Ingra důtku. Dne 27. ledna 1943 složili příslušníci praporu přísahu a 30. ledna odjíždí na frontu k Charkovu. Stav praporu – 26 důstojníků, 10 rotmistrů, 237 poddůstojníků, 663 vojáků + 38 žen – zdravotnice, spojařky.
Sokolovo – první boje 8. března 1943. Prapor utrpěl značné ztráty. Padl velitel obrany Sokolova npor. Otakar Jaroš – obdržel titul „Hrdina SSSR“ Vystoupení u Sokolova – vznikal mýtus po únoru 1948. Význam vystoupení pro zahraniční odboj – ale i problémy. Zajatci dopraveni do protektorátu a využiti Němci k propagandě. Hrozilo nebezpečí zajetí celého praporu. Došlo ke ztrátám materiálu a zbraní.
V Buzuluku pokračoval příjem dalších osob u náhradního praporu. Koncem dubna 1943 rozhodnuto o budování brigády. Rozpory mezi londýnským MNO a moskevským vedením o organizaci a výzbroj brigády. Spory o obsazení místa velitele – plk. J. Kratochvíl a plk. J. Svoboda.
Nedostatek důstojníků – žádost o odeslání 55 důstojníků z Anglie, průtahy sovětských úřadů – mnohým neudělena víza. Výcvik brigády do září 1943, postaven i tankový prapor, velitel praporu kpt. V. Janko. 20 tanků, 10 T 34, 10 T-70 Brigáda se účastnila bojů o Kyjev – podílela se na jeho osvobození
Jednání E. Beneše v Moskvě v prosinci 1943. Předcházela jednání Beneše v USA a v Anglii. Řešena i otázka odsunu sudetských Němců. Návrh smlouvy mezi SSSR londýnskou exilovou vládou projednáván od léta 1943. Rozdíly v názorech – Beneš – pozdější ratifikace parlamentem, podpis na 5 let a potom prodloužení. Z. Fierlinger – na 20 let, okamžitá ratifikace, výpověď 12 měsíců předem, jinak automaticky na dalších 5 let.
Jednání proběhlo po konferenci spojenců v Teheránu – 28. 11. – 1. 12. 1943, vytvoření druhé fronty, poválečné uspořádání. Smlouva byla podepsána 12. prosince 1943.
V lednu 1944 je formována v Jefremově 2. čs. paradesantní brigáda. V létě 1944 formován 1. čs. armádní sbor v SSSR. Velitelem sboru jmenován gen. J. Kratochvíl – spory se sovětským velením. V srpnu 1944 vypuklo Slovenské národní povstání. Sovětské velení rozhodlo o uskutečnění Karpatsko dukelské operace.
Na Slovensku převzala veškerou moc Slovenská národní rada. Vznikla 1. čs. armáda na Slovensku, jejím velitelem jmenován gen. R. Viest.
Skládala se s jednotek slovenské armády, které se přidaly k SNP, s partyzánů, z jednotek 2 čs. paradesantní brigády, která byla přesunuta letecky na Slovensko ,
Na Slovensko byl přesunut také čs. letecký pluk ze SSSR, kterému velel škpt. F. Faitl – 17. září 1944. Dne 8. září 1944 byla zahájena Karpatsko dukelská operace. Do současné doby zcela rozdílné názory na nutnost uskutečnění této operace. Původní plány se nepodařilo realizovat. Operace se zúčastnil i 1. čs. armádní sbor. Neúspěch operace, obrovské ztráty našich i sovětských jednotek. Těžce zraněn byl v bojích o Hyrowu horu npor. Richard Tesařík i npor. Antonín Sochor. Výkonem funkce ministra národní obrany londýnské vlády byl povřen Jan Masaryk. Gen. Ingr byl Hlavním velitelem branné moci.
Počátek osvobozování republiky znamenal postupnou ztrátu vlivu londýnské exilové vlády na vývoj u 1. čs. armádního sboru a na osvobozeném území. Koncem srpna 1944 vyslána na osvobozené území Slovenska vládní delegace v čele s ministrem F. Němcem. U 1. čs. armádního sboru realizuje gen. L. Svoboda opatření, která jsou v rozporu s názory londýnského MNO i Čs. vojenské mise v SSSR v čele s gen. Píkou. Jmenování vojáků do první důstojnické hodnosti, jejich povyšování, ustanovování na různé funkce a vyznamenávání – tyto pravomoci náležely MNO a prezidentovi. Gen. Svoboda překračoval svoje pravomoci, londýnské MNO mu to vytýkalo, ale nemohlo situaci změnit.
Konflikty gen. Svobody s Londýnem ohledně nasazování důstojníků, kteří přišli z Anglie do bojů na Dukle. Spor o rozšíření sboru na armádu. Svoboda požadoval rozšíření sboru, gen. Píka naopak vzhledem k obrovským ztrátám redukci sboru na brigádu. Problémy na osvobozeném území. Dochází k prohlubování vlivu komunistické strany. Dne 6. října 1944 překročily jednotky 1. čs. armádního sboru hranice v prostoru Dukelského průsmyku a začalo přímé osvobozování Československa.
Koncem října 1944 osvobozena část území Podkarpatské Rusi – vytvořeno velitelství osvobozeného území v čele s gen. Antonínem Hasalem.
Na Podkarpatské Rusi dochází ke komplikacím – i když se jednalo o čs. území sovětská armáda zasahovala v rozporu se smlouvou z května 1944 do poměrů na osvobozeném území. Docházelo k vytváření národních výborů, které se ujímaly moci – měly být voleny, ale vznikaly pouze se souhlasem sovětských orgánů, pokud nevyhovovaly byly zrušeny. Byl prováděn rozsáhlý nábor do sovětské armády – to bylo opět v rozporu se smlouvou z května 1944 a porušením čs. Ústavy – nastoupení služby v cizích ozbrojených silách bez souhlasu prezidenta. Veškeré urgence prezidenta i gen. H. Píky marné – sovětské úřady dále odváděly brance do Rudé armády. Byla znemožněna téměř jakákoliv činnost Velitelství osvobozeného území včetně jeho radiového spojení s MNO
Projevuje se snaha sovětského vedení zajistit svůj vliv na vývoj v osvobozeném Československu. Prostřednictvím členů moskevského vedení KSČ, kde se předpokládalo, že obsadí vysoké funkce v nově konstituované státní správě.
V armádě prostřednictvím obranného zpravodajství. Sovětské velení vyvíjelo nátlak na gen. L. Svobodu aby zřídil u sboru samostatnou složku OBZ. Dne 7. ledna byl vydán rozkaz velitele sboru o zřízení OBZ, jeho přednostou byl na žádost gen. Mechlise jmenován npor. Bedřich Reicin, zástupcem por. K. Vaš OBZ převzalo kompletně polní četnictvo a vytvořilo bezpečnostní oddíly OBZ.
Vojenskou část J. Procházka.
vládního
programu
zpracoval
škpt.
Jednání o složení vlády a vládním programu probíhalo v Moskvě od 22. března 1945. Předtím byli se všemi dokumenty seznámeni komunisté z Anglie.
Zpracován dokument – Návrh platformy nové československé vlády ze dne 10. března. K armádě – proběhlo jednání gen. Svoboda s K. Gottwaldem – závěr – vésti společný boj za odstranění nynějšího reakčního a antisovětského vedení čsl. armády (gen. Ingr a jeho klika) a za prosazení velení demokratického a poctivě prosovětského.
Program prvé domácí vlády republiky, vlády Národní fronty Čechů a Slováků přijatý na prvé schůzi vlády dne 5. dubna 1945.
Rozhodnutí o utvoření Vojenské rady při předsednictvu vlády dne 5. dubna 1945. Poměr sil v nové vládě ve prospěch komunistů.
Názory na realizaci vládního programu – komunisté – realizace v praxi a další posun poměru sil v jejich prospěch. Národní socialisté a lidovci – přesvědčení, že se podaří udržet demokratický vývoj v republice.
V armádě Cíl vojenské politiky KSČ směřoval k narušení kontinuity obnovované čs. armády s armádou předmnichovskou, především cestou změn v důstojnickém a rotmistrovském sboru. Bezprostředně po přijetí vládního programu a jmenování nové vlády došlo z iniciativy gen. L. Svobody k odstranění vedoucích činitelů odboje na Západě z významných funkcí v armádě. Na prvním zasedání Vojenské rady při předsednictvu vlády dne 5.dubna 1945 navrhl odeslat na zdravotní dovolenou generály S. Ingra, B. Neumana, okamžitě zbavit funkce zástupce čs. armády u nejvyššího velitele spojeneckých armád na Západě gen. O. Gaka – Mézla a penzionovat gen. F. Moravce.
Navrhl jmenovat do významných funkcí mjr. JUDr. Jaroslava Procházku a kpt. v zál. B. Reicina. Mjr. J. Procházka se stal náčelníkem Hlavní správy výchovy a osvěty MNO a B. Reicin náčelníkem Hlavní správy OBZ. Vojenská rada při předsednictvu vlády rozhodla o prověřování všech důstojníků a rotmistrů, kteří nastupovali po skončení války do armády. Následovalo usnesení vlády z května 1945 o přijímání důstojníků a rotmistrů do čs. branné moci – tzv. první očista.
Jedna z podmínek – do armády nemůže být přijat ten kdo se nezúčastnil odboje. Toto ustanovení využívala především KSČ k odstranění jí nepohodlných důstojníků.
Konflikty ve vládě a později v Prozatímním národním shromáždění ohledně přijímání důstojníků.
Národně socialistická strana kritizovala striktní uplatňování požadavku účasti v odboji. Přijímací komise – zjištění, že 90 % vojáků z povolání se odboje nezúčastnilo a neměli by být přijati do armády. Nedostatek důstojníků a rotmistrů neumožňoval přísné dodržování usnesení vlády. Proces přijímání nebyl ukončen ani do konce roku 1945, mezitím se pracovalo na znění zákona. V následujícím období pokračoval zápas o charakter armády a důstojnického sboru mezi KSČ a ostatními politickými stranami.
