Historie a tradice ozbrojených sil ČR Armáda ve struktuře Varšavské smlouvy

Historie a tradice ozbrojených sil ČR Armáda ve struktuře Varšavské smlouvy 1955-1989

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326

Armáda ve struktuře Varšavské smlouvy 1955-1989

1) Historické souvislosti vzniku NATO, vznik Varšavské smlouvy.

2) Hlavní mezníky studené války, armáda ve struktuře Varšavské smlouvy.

Historický mezník – 5. března 1946 projev Winstona Churchilla za účasti prezidenta Trumana na univerzitě v americkém Foultonu – od Baltu až po Jadran byla spuštěna železná opona. Tento projev je považován za počátek studené války. 12. 3. 1947 - president H. Truman v Kongresu USA žádá o poskytnutí pomoci Řecku a Turecku (400 mil.dol.) TRUMANOVA DOKTRÍNA - první zřetelný (intervence) USA do politických záležitostí Evropy.

zásah

Skutečný důvod - oba státy byly podle USA ohroženy SSSR (v Řecku občanská válka - 23. 12. 47 potom dokonce prozatímní vláda gen. Markose - vůdce komunistických partyzánů) – přímá pomoc Velké Británie.

Marshallův plán - ekonomická pomoc, vztahující se na celou Evropu - státní tajemník USA George Marshall. 27.7.1947 schůzka ministrů zahraničních věcí Francie, VB, SSSR v Paříži – SSSR se odmítl připojit, když neprosadil vlastní podmínky - na nátlak Stalina odmítly další země včetně Polska a Československa.

Marshallův plán znamenal prosazení vlivu USA v Evropě – v případě žádosti musela země sdělit všechny informace o stavu ekonomiky. To byl jeden z důvodů odmítnutí SSSR. Vývoj vztahů mezi USA a SSSR směřoval nezadržitelně k rozdělení světa na dva proti sobě stojící bloky – fakticky k tomu došlo v období let 1946 – 1950.

Pojem „Studená válka“ - zhoršení mezinárodních vztahů mezi USA a SSSR a jejich spojenci až na pokraj válečného konfliktu – na základě dnes zveřejňovaných archivních pramenů stálo lidstvo několikrát velmi blízko světové jaderné katastrofě. Podle názorů politologů a historiků je tímto pojmem označován vývoj vztahů mezi dvěma vojensko-politickými uskupeními v čele s USA a SSSR od roku 1946 až do roku 1989. Vedle krizových situací, hrozících přerůst v jadernou válku i v tomto časovém úseku najdeme období uvolňování mezinárodního napětí a náznaky spolupráce. Korejská válka 1950 - 1953, suezská krize 1956, Maďarské události – říjen 1956, berlínská a karibská krize 1961-1962

Horečné zbrojení charakterizované vývojem a zaváděním nových druhů zbraní a výzbroje z důrazem na zbraně hromadného ničení (jaderné zbraně, chemické a bakteriologické zbraně atd. ).

Zvyšování počtů jednotlivých armád a vytváření vojenských bloků (1949 NATO, 1955 Varšavská smlouva, dále i CENTO, ANZUS, ANZUK a další). Podpora spřízněných sil ve státech tzv. třetího světa nebo i přímé vojenské zasahování do vnitřních záležitostí států, které patřily k jednotlivým blokům (dodávky zbraní, příprava vojenských odborníků, poskytnutí expertů nebo i přímá účast v konfliktech) Střední východ, Afrika, Latinská Amerika.

Zásadně se studená válka promítala do oblasti mezinárodních vztahů a to jak mezi supervelmocemi tak i v ostatních oblastech světa. Každá strana se snažila využít jednání k dosažení svých politických, vojenských a ekonomických cílů. Obě strany prezentovaly vše co realizovaly především v oblasti vojenské jako nezbytné kroky k zajištění vlastní bezpečnosti a udržení míru v světě. Po celou dobu studené války se obě strany navzájem obviňovaly ze snah dosáhnout vojenskou převahu a rozpoutávání dalších kol horečného zbrojení (atomová puma, vodíková puma, raketové prostředky, atomové ponorky, binární zbraně, neutronové pumy, rakety s plochou drahou letu atd.).

Nejvíce se projevil vliv studené války v SSSR a v USA . SSSR stalinismus – potlačení jakéhokoliv odporu proti stávajícímu systému, fyzická likvidace odpůrců, gulagy, fyzická likvidace i vedoucích představitelů státu – vyhrocená protiamerická a protiimperialistická hysterie. USA – do krajnosti vyhrocená protikomunistická hysterie, zejména v 50. letech. Výbor pro neamerickou činnost, Mc Cartnismus – až dnes jsou zveřejňovány dokumenty o reálné situaci.

Silný vliv USA – nástup proti silnému levicovému hnutí – Francie, Itálie, Řecko. Atomový monopol USA – až do roku 1949 kdy vyzkoušel atomovou pumu SSSR.

V roce 1953 vyzkoušel SSSR vodíkovou pumu o velké ničivé síle. Korejská válka v letech 1950 – 1953. Svět poprvé na prahu jaderné katastrofy – gen. Mc Artur požadoval použití jaderné zbraně. USA – 33 000 padlých. 1954 – vietnamská válka – porážka Francouzů u Dien Bien Phu – 90 000 padlých.

1955 – vstoupily platnost pařížské dohody – NSR získala suverenitu.

9. 5. přijata NSR do NATO – 14. 5. 1955 vznik Varšavské smlouvy. Dovršeno rozdělení Evropy a světa na dvě protikladné soustavy. Vývoj v Evropě určující pro řešení problematiky mezinárodní bezpečnosti. 50. léta jsou charakteristická prudkým rozvoj horečného zbrojení.

Po únoru 1948 probíhá tvrdá „sovětizace“ armády. Z funkce ministra národní obrany byl odstraněn gen. L. Svoboda. Údajné důvody odvolání gen. Svobody: Bránil zavádění politického aparátu do armády. Brzdil tzv. očistu armády od reakčních živlů. Nebyl schopen zabezpečit realizaci požadavků gen. štábu sovětské armády na reorganizaci a zvýšení počtů armády. Sovětské velení odmítlo vyslat poradce do armády pokud bude gen. Svoboda ministrem nár. obrany.

Po nástupu Čepičky: Nekompromisní prosazování požadavků gen. štábu sovětské armády ve všech oblastech činnosti armády. Sovětští poradci rozhodovali o všem – počty vojáků, organizace armády, dislokace, výcvik, voj. školství.

Okamžité zavedení sovětských řádů, předpisů a dokonce i uniforem. Urychlené dokončení zavedení politického aparátu a organizací KSČ v armádě. Výsledek – totální sovětizace československé armády.

Od roku 1950 armáda mocenským nástrojem komunistického režimu – o jejím možném použití nerozhoduje vedení státu ale vedení KSČ.

Příklad – použití armády v době nepokojů souvisejících z měnovou reformou v r. 1953. V roce 1954 bylo v armádě 74, 5% důstojníků, kteří se jimi stali po únoru 1948. 1955 – pouze 25% důstojníků mělo střední školu s maturitou. 36,9% důstojníků mělo pouze školu pro důstojníky v záloze.

Snaha řešit stav různými cestami – povolání na dlouhodobé cvičení atd. 1955 – vznik Varšavské smlouvy – rozhodující vliv SSSR se dále prohlubuje. Členy Varšavské smlouvy se staly následující státy: SSSR, Albánie, Československo, Bulharsko, Rumunsko, Polsko, NDR. Vedení KSČ pouze plní příkazy z Moskvy – výměna Čepičky na přímý pokyn Chruščova, maďarské události 1956, berlínská, karibská krize atd.

V říjnu 1957 vypuštěn první sovětský sputnik – SSSR v krátké době vybudoval raketová vojska strategického určení. Radikální změna poměru sil mezi SSSR a USA – nedozírné důsledky pro USA a jeho spojence. Území USA poprvé zasažitelné jadernými hlavicemi – nutnost rozsáhlých opatření ve vojenské oblasti, v ekonomice i v ostatních oblastech života společnosti – příprava obyvatelstva atd. USA -nutnost analýzy a realizace změn v oblasti zahraniční politiky atd. USA neustále udržovaly jednu třetina strategického letectva vyzbrojeného jadernými pumami ve vzduchu.

V Evropě obrovská koncentrace vojsk, výzbroje i jaderných hlavic. V Německu – 330 000 vojáků USA, 56 000 Británie, 48 000 Francie + menší kontingenty Belgie, Holandsko a Kanada. Na straně Varšavské smlouvy – vojska SSSR v NDR – původně 20 divizí, po rozmístění raket se počet snížil, v Polsku a v Maďarsku. Střední Evropa označována za sud střelného prachu. Leden 1959 vítězství revoluce na Kubě – Fidel Castro, Ernesto Che Guevara. vývoj v ostatních oblastech světa – rozvoj NOH podporovaného SSSR – především střední východ a Afrika – rok 1960 získání nezávislosti mnohých států v Africe.

Berlínská a Karibská krize 1961 a 1962 60. léta - vznikla vojenskostrategická rovnováha mezi velmocemi, nebývalé riziko možného vzniku jaderné války a celosvětové katastrofy (obě strany testovaly účinky jaderných zbraní na lidech) problémy s Čínou - roztržka z SSSR, válka na řece Ussuri 70. léta uvolnění mezinárodního napětí - SALT 1 a SALT 2, zahájení vídeňských jednání o snížení stavu ozbrojených sil a výzbroje v Evropě.

Události roku 1967-1968 V armádě podobné tendence jako ve společnosti – náznaky snah o získání určité míry samostatnosti v rozhodování o armádě – pokusy o vypracován vojenské doktríny, úvahy o neutralitě atd. Na jaře 1968 – nový ministr gen. Martin Dzúr. 21. srpna 1968 – konec jakýchkoliv nadějí. Armáda – okamžité tvrdé čistky. V srpnu 1969 armáda zneužita proti obyvatelstvu protestujícímu v souvislosti s 1. výročím okupace.

Po roce 1969 Do jisté míry obdoba situace jako po čistkách v únoru 1948. Enormní úsilí vedení KSČ zajistit doplnění sboru postiženého čistkami – RDŠ, DDŠ, rozmach vysokého vojenského školství Totální podřízení se požadavkům SSSR – 1983 přijetí tzv. odvetných opatření SSSR – rozmístění raket středního doletu na našem území, Tento stav trval fakticky až do roku 1989.

Jakoukoliv snahu USA a jejich spojenců dosáhnout na základě jednání alespoň přibližnou rovnováhu ve vojenské oblasti v Evropě prezentovala sovětská propaganda jako jejich úsilí o získání převahy. Přesné údaje ze strany Varšavské smlouvy zveřejněny až v lednu 1989. Poměr počtu vojáků:

Varšavská smlouva - 3 573 100 NATO – 3 660 200 Varšavská smlouva v Evropě celkem 59 470 tanků a státy NATO 30 690, podobný poměr sil byl i v bojových vozidlech pěchoty a OT (70 330 VS a 46 900 NATO), v dělostřelectvu (71 560 VS a 57 060 NATO). V odpalovacích zařízeních operačně taktických a taktických raket byl poměr dokonce 1608 na straně Varšavské smlouvy ku 136 na straně NATO.

Po nástupu Reagana do funkce prezidenta USA byl přijat strategický program na 80. léta, který zahrnoval urychlené budování ozbrojených sil, výrobu a zavádění moderních zbraňových systémů. Byla zahájena výroba a rozmisťování balistických raket MX, raket Midgemam, nové atomové ponorky třídy Ohio, nové strategické bombardéry B1 a letouny Stealth. Součástí tohoto programu byla i výroba raket s plochou drahou letu, raketoplánu Schuttle. Cílem bylo ekonomicky vyčerpat SSSR a země Varšavské smlouvy. Tento cíl byl veřejně deklarován.

Růst vojenského rozpočtu USA v 80. letech dosahoval 12-14% ročně.

USA začaly vyrábět neutronové zbraně, binární zbraně, nové tanky typu Abrams a zahájily práce na vytvoření rozsáhlého systému protiraketové obrany. Zároveň byla veškerá výše uvedená opatření zveřejňována a prezentována v tisku i v oficiálních vystoupeních především amerických představitelů. Postupně došlo k výraznému zhoršení vztahů mezi SSSR a USA. Sovětský svaz v rozsáhlé propagandistické kampani obviňoval Spojené státy z rozpoutání dalšího kola horečného zbrojení a ze snahy získat vojenskou převahu nad SSSR. Navrhoval řešení, které by v podstatě zachovalo stávající situaci.

USA naproti tomu navrhly „nulovou variantu“. Její podstata spočívala v tom, že Sovětský svaz stáhne rakety SS 20 z evropské části SSSR a USA nerozmístí 572 raket v Evropě (108 Pershing 2 a 464 raket s plochou drahou letu). Sovětský svaz po dlouhých a komplikovaných jednáních všechny návrhy USA a jejich spojenců odmítl. V roce 1983 zahájily USA rozmisťování plánovaného počtu raket v Evropě. Sovětský svaz odpověděl realizací tzv. odvetného opatření. V jeho rámci došlo k rozmístění sovětských raket středního doletu na území Československa, NDR a Polska. Příprava na rozmístění raket na území těchto států si vyžádala obrovské finanční prostředky.

Nebývale se zvýšilo reálné nebezpečí vzniku světového jaderného konfliktu. Minimální vzdálenost odpalovacích zařízení od území protivníka znamenala, že i jakákoliv náhodná havárie mohla vést ke zničujícímu jadernému konfliktu. Jakéhokoliv odpálení rakety z kterékoliv strany by nutně znamenala odvetný útok druhé strany. Na rozdíl od 70. let se Sovětský svaz dostal do defenzívy a opatření, která činil v oblasti vnitřní, zahraniční politiky i vojenské politiky byla reakcí na kroky, které realizovaly USA a jeho spojenci. V březnu roku 1983 předkládá prezident Reagan ucelený výzkumný program zaměřený na odstranění hrozby, kterou pro USA představovaly strategické jaderné střely.

Program nese název Strategická obranná iniciativa ( SDI ). Známý také jako projekt kosmických válek. Projekt předpokládal, že rozsáhlý systém protiraketové obrany bude zahrnovat jak využití kosmického prostoru tak i protiraketové prostředky umístěné na zemi. K vojenským účelům měl být využit i program víceúčelových raketoplánu Schuttle.

Také v tomto případě byl sovětský svaz nucen vynakládat obrovské prostředky věnované kosmickému výzkumu s převážně vojenským využitím. Také v tomto případě byl sovětský svaz nucen vynakládat obrovské prostředky věnované kosmickému výzkumu s převážně vojenským využitím.

Došlo také k událostem, které ještě více komplikovaly vztahy mezi SSSR a USA, respektive mezi Varšavskou smlouvou a NATO. V dubnu a v květnu roku 1982 vedla Velká Británie s podporou USA válku o Falklandy. V září roku 1983 sestřelila sovětská stíhačka u pobřeží Sachalinu civilní jihokorejské letadlo s 269 cestujícími na palubě. V listopadu 1983 se rozhodl Sovětský svaz nepokračovat v jednáních o jaderných silách středního doletu v Ženevě. Napjaté vztahy mezi USA a SSSR přetrvávají až do nástupu Michaila Gorbačova k moci v Sovětském svazu v březnu 1985. Nástup Gorbačova k moci v Sovětském svazu přinesl výrazné změny jak ve vnitropolitické oblasti tak i v zahraniční politice.

V rámci Varšavské smlouvy se Sovětskému svazu čím dál obtížněji dařilo prosazovat své zájmy. Výrazné komplikace přinesl vývoj v Polsku, kde byl koncem roku 1981vyhlášen dokonce výjimečný stav.

Složitá situace byla také v Maďarsku a v Rumunsku. Problémy se začaly objevovat také v NDR. Vedle dalších faktorů se projevovaly důsledky ekonomického vyčerpání a neschopnost států Varšavské smlouvy dlouhodobě soupeřit s ekonomicky nesporně silnějšími státy NATO v čele s USA.

Postupně se tak začal naplňovat plán prezidenta Reagana vyhlášený při jeho návštěvě ve Velké Británii v roce 1981. Již koncem roku 1985 se sešel M. Gorbačov s americkým prezidentem R. Reaganem na ženevském summitu.

Dohodli se na snížení strategických zbraní a na prozatímní dohodě o likvidaci raket středního doletu. V říjnu roku 1986 se znova scházejí nejvyšší představitelé SSSR a USA v Reykjavíku . Zásadní obrat v jednáních mezi USA a Sovětským svazem přinesl rok 1987. V červenci tohoto roku oznamuje Sovětský svaz ústy M. Gorbačova připravenost likvidovat všechny zbraně středního doletu, včetně těch, které jsou rozmístěny v asijské části SSSR. Završením tohoto procesu bylo setkání M. Gorbačova a R. Reagana ve Washingtonu ve dnech 8. – 10. prosince 1987.

Určitým faktorem, jenž zřejmě ovlivnil postoje velmocí v otázce likvidace raket středního doletu byly důsledky havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Důsledky jednoznačně ukázaly, že jakékoliv použití jaderných zbraní by mělo dalekosáhlé a nepředvídatelné následky pro všechny účastníky případného konfliktu. Sovětský svaz učinil další a mnohdy i jednostranné kroky vedoucí k upevnění důvěry mezi SSSR a USA.

V polovině května roku 1988 začal Sovětský svaz stahovat své jednotky s Afganistánu. Na počátku roku 1989 poskytuje prezident M. Gorbačov informace o zamýšleném snížení stavu sovětských ozbrojených sil.

Další redukci konvenčních ozbrojených sil oznamují také NDR, Polsko, Maďarsko, Československo a Bulharsko. Státy Varšavské smlouvy zveřejňují údaje o skutečném počtu vojáků a výzbroje svých armád.

Prezidentem Spojených států amerických se stává G. Bush. Ještě v létě roku 1989 nic nenasvědčuje tomu, že se v zemích Varšavské smlouvy blíží změny, které rozhodujícím způsobem ovlivní celosvětový vývoj v následujícím období. Začátek nové éry ve vztazích mezi SSSR a USA představuje schůzka M. Gorbačova a G. Bushe na Maltě ve dnech 2.- 3. prosince 1989. Od Jalty k Maltě. Na přelomu roku 1989-1990 končí éra, která trvala fakticky od roku 1948.

Určitým faktorem, jenž zřejmě ovlivnil postoje velmocí v otázce likvidace raket středního doletu byly důsledky havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Důsledky jednoznačně ukázaly, že jakékoliv použití jaderných zbraní by mělo dalekosáhlé a nepředvídatelné následky pro všechny účastníky případného konfliktu. Sovětský svaz učinil další a mnohdy i jednostranné kroky vedoucí k upevnění důvěry mezi SSSR a USA.

V polovině května roku 1988 začal Sovětský svaz stahovat své jednotky s Afganistánu. Na počátku roku 1989 poskytuje prezident M. Gorbačov informace o zamýšleném snížení stavu sovětských ozbrojených sil.

V celé toto období, které je nazýváno studenou válkou byly vztahy mezi SSSR a USA určujícím faktorem světového a evropského vývoje ve všech oblastech života společnosti.

Soupeření mezi dvěma vojensko-politickými bloky skončilo vítězstvím Západu. Naštěstí ne vítězstvím v ozbrojeném střetnutí. Další vývoj v Evropě a ve světě ukázal nutnost řešení problémů, které bylo jen velmi obtížné předvídat. Vzájemné vztahy mezi USA a SSSR a později Ruskem se staly, stejně jako v minulosti, důležitým faktorem světového a evropského vývoje.