Historie a tradice ozbrojených sil ČR Perzekuce vojáků po únoru 1948 a jejich účast v protikomunistickém odboji
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Perzekuce vojáků po únoru 1948 a jejich účast protikomunistickém odboji
1. Podstata a průběh perzekucí vojáků po únoru 1948 2. Tábory nucené práce, akce D a akce LUX
Pojem „politické procesy“ Před rokem 1989 byly pojmem „politické procesy“ označovány především nezákonné politické procesy se skupinou vedoucích představitelů KSČ, jejichž vrcholem bylo odsouzení a poprava členů tzv. protistátního spikleneckého centra Rudolfa Slánského. Po roce 1989 jsou pojmem „politické procesy“ označovány všechny nezákonné procesy po roce 1948 v jejichž průběhu byly v rozporu s tehdy platnými zákony odsouzeny k různým trestům stovky osob. Průběh politických procesů lze rozdělit časově i podle toho o jaké skupiny osob se jednalo. V první fázi se jednalo o věznění a odsouzení k různým trestům (včetně trestů smrti) domnělých i skutečných odpůrců režimu.
V další fázi se jednalo o nezákonné politické procesy s vedoucími funkcionáři a členy komunistické strany. Souběžně s politickými procesy probíhala tvrdá mimosoudní perzekuce. (zařazování osob do táborů nucených prací – TNP, na základě rozhodnutí komisí národních výborů) Perzekuce a nezákonné procesy začaly bezprostředně po únoru 1948 a skončily v letech 1954-1955.
Ještě v roce 1954 proběhly poslední popravy (gen. Josef Musil, Osvald Závodský a další). Politické procesy probíhaly ještě v době, kdy už bylo známo, že se jedná o prokázané nezákonnosti. První vyšetřování politických procesů probíhalo v letech 19551957. Další, včetně rehabilitací v letech 1962-1963.
Reicin prosazoval zásadu: „Obranné zpravodajství stojí nad zákonem“. Pro jeho příslušníky při plnění úkolů žádné zákony neplatí. Tímto krédem se skutečně většina příslušníků OBZ řídila. I dokumenty pro činnost OBZ obsahovaly ustanovení, která byla v rozporu s tehdy platnými zákony a ústavou. Např. možnost používání provokatérů a provokací, obsažená ve směrnicích pro činnost OBZ z ledna 1946. Obranné zpravodajství se stalo významnou represivní složkou již před únorem 1948 a bylo zcela ovládáno komunistickou stranou.
OBZ nejen, že mělo významný podíl na vytváření podmínek pro převzetí moci KSČ, ale stalo se bezprostředně po únoru bezpečnostní složkou, která měla rozhodující podíl na následujících perzekucích. V celém období let 1945-1948 používali příslušníci OBZ nezákonných metod vyšetřování, včetně používání fyzického násilí. Jednotlivé případy byly řešeny i ve vládě a v parlamentu. Po převzetí moci komunistickou stranou zahájilo OBZ okamžitě perzekuce důstojnického sboru armády v rámci tzv. očisty armády od reakčních živlů. K tomu byly využity i podklady, které OBZ připravovalo v letech 1945-1948.
Okamžitě po převzetí moci komunistickou stranou 25. února 1948 byly zahájeny akce proti skutečným i domnělým odpůrcům nového režimu. Na jejich realizaci se podílely především Akční výbory národní fronty (AV NF) a bezpečnostní složky – OBZ a Stb. Zpočátku se jednalo převážně o mimosoudní perzekuce – bezdůvodné propouštění ze zaměstnání, později věznění a soudní procesy. Do května 1948 – 30 000 osob Okamžitě bylo propuštěno 25 generálů, mezi nimi i gen. Heliodor Píka.
Plk. Bedřich Reicin žádal u K. Gottwalda jejich okamžité zatčení. Gottwald nesouhlasil.
První obětí nezákonných procesů se stal gen. Heliodor Píka. Již před únorem 1948 byl soustavně sledován OBZ i při cestách do zahraničí a byly odposlouchávány jeho telefonní hovory. Proces s. gen. Píkou byl iniciován sovětskou zpravodajskou službou. B. Reicin i K. Vaš, kteří byli spolupracovníky sovětské zpravodajské služby obdrželi úkol – gen. Píka nesmí za žádných okolností opustit Československo protože příliš mnoho ví o sovětské zpravodajské službě. Začátkem března byl hospitalizován ve vojenské nemocnici a podrobil se operaci žlučníku.
Dne 5. května 1948 byl ještě v nemocnici zatčen a odvezen do tajného vězení OBZ v Dělostřelecké ulici. Následně mu bylo dne 12. května přečteno obvinění. Proces s ním proběhl v lednu 1949. Rozsudek smrti byl vynesen Státním soudem dne 28. ledna 1949. Odvolání i žádost o milost byly zamítnuty. Gen. Heliodor Píka byl popraven ve věznici na Borech v Plzni dne 20. června 1949. Hlavní „zásluhu“ na odsouzení a popravě gen Píky mají K. Vaš a B. Reicin. K. Vaš je autorem obžaloby na základě které byl gen. Píka odsouzen.
K. Vaš k procesu s Píkou v roce 1955 uvedl: „Chazanov (řídící důstojník K. Vaše) mě upozornil, že materiál na Píku bude slabý a prosil mě, abych v této věci s ním vše projednával a důkladně ho stále informoval, přičemž mě upozornil, že později pak mě dá bližší pokyny.“ Za proces s gen. Píkou bylo K. Vašovi vysloveno „..zvláštní poděkování ústředních sovětských míst v Moskvě.“
Proces s gen. Heliodorem Píkou byl jedním z mála ve kterém nebylo vůči vyšetřovanému používáno brutálního fyzického i psychického násilí. V dalších procesech již tento způsob vyšetřování byl považován za zcela normální.
V říjnu 1948 byl parlamentem přijat nechvalně známý zákon č. 231na ochranu lidově demokratické republiky. V průběhu roku 1949 následovala další vlna politických procesů. Mnohé z nich byly realizovány na základě provokací OBZ nebo Stb.
Ve vězení se ocitli odpůrci režimu i osoby zcela nevinné, včetně spolupracovníků tajných služeb. Nejvíce byli perzekucemi postiženi důstojníci armády, většinou účastníci odboje na Západě nebo bývalí důstojníci předmnichovské armády. Na Hradčanech bylo v tzv. Domečku zřízeno vězení OBZ.
Vůči vězněným vojákům bylo používáno brutálního fyzického i psychického násilí jehož cílem bylo vynutit přiznání.
Krutých výslechových metod bylo používáno s vědomím šéfa OBZ (HIS) gen. Josefa Musila i náměstka ministra obrany gen. Bedřicha Reicina. Ve vězení nebyla vedena žádná evidence. Věznění vojáci nemohli svůj pobyt v Domečku později jakkoli prokázat. Doba věznění závisela na „ochotě“ vězněného přiznat se k činům, které předkládali vyšetřovatelé.
Mnozí z vězněných podepsali vynucené výpovědi v iluzi, že u soudu vše odvolají.
OBZ mělo k dispozici i soudní znalce, kteří soudu předkládali nepravdivé a v rozporu se skutečností připravené „odborné“ posudky.
Žádný s obviněných neměl šanci se u soudu obhájit nebo prokázat svoji nevinu. Tímto způsobem byli odsouzení a popraveni např. mjr. Jaromír Nechanský, zeť Bohumila Laušmana, mjr. Claudius Šatana, plk. František Skokan a řada dalších. Mjr. J. Nechanský a mjr. C. Šatana patřili dokonce k agentům OBZ.
Mjr. Nechanský měl krycí číslo V-601 a byl získán a zpočátku řízen B. Reicinem.
Další obětí politických procesů se stala JUDr. Milada Horáková. Tento případ patři k nejznámějším. Zatčena byla v září 1949. Proces se konal od 31. května do 8. června 1950. Přes protesty světové veřejnosti byla popravena 27. června 1950, necelý týden po popravě gen. H. Píky. Další formou perzekucí, především důstojníků propuštěných v rámci „poúnorové očisty“ z armády byla akce nazvaná „D“. Jejími iniciátory byli gen. Bedřich Reicin a gen. JUDr. Jaroslav Procházka.
Účelem akce bylo zařazení důstojníků, propuštěných z armády do tábora nucených prací (TNP). Seznamy důstojníků navržených do TNP připravovalo 5. oddělení HŠ (OBZ) podle stanovených kritérií. Byla zřízena komise, která měla rozhodovat o zařazení důstojníků do TNP.
Fakticky rozhodoval sám Bedřich Reicin podle svého uvážení, bez ohledu na platné zákony. Odvolací komise působila pouze formálně a ani v jednom případě rozhodnutí Reicina nezměnila. TNP byl zřízen ve známé věznici na Mírově.
Podmínky života v táboře byly velmi kruté. Dozorci používali běžně fyzické násilí. Vězni byli záměrně týráni a docházelo i k poškození jejich zdraví. Komise, která vyšetřovala zařazování důstojníků do TNP i okolnosti jejich věznění jej označila za tábor likvidační.
Celkem proběhlo 6 akcí „D“. Měly označení D 1 – D 5. Proběhly od 20. 4. 1949 do 11. 9. 1950. Bylo uvězněno celkem 263 osob, tři osoby zemřely v průběhu pobytu na Mírově (gen. Hrabovský, plk. Jiří Souhrada a pplk. Bohumil Dítě). Podle závěrečné zprávy vyšetřující komise z roku 1951 bylo 197 důstojníků zařazeno do tábora v rozporu se zákonem.
Řada důstojníků byla vězněna i po skončení dvouletého pobytu v rozporu se zákonem. Jejich propuštění z tábora po odpykání trestu (ve většině případů nezákonného) zakázal gen. B. Reicin. Lékařem byl v TNP na Mírově SS-man odsouzený k doživotí. Komise konstatovala, že ze strany příslušníků OBZ a Stb., kteří porušovali zákon v souvislosti s akcemi „D“ a v souvislosti s fungováním TNP Mírov se jednalo o trestné činy se sazbou 3 až 10 let. Komise navrhla zatknout předsedu komise, která rozhodovala o zařazování vojáků do TNP Mírov plk. Antonína Horáka a zahájit jeho trestního stíhání. Trestně stíhán však nebyl nikdo z nich.
K významným změnám došlo i v armádě. Z funkce byl odvolán ministr národní obrany gen. Ludvík Svoboda.
Na jeho místo byl jmenován JUDr. Alexej Čepička, zároveň byl jmenován armádním generálem. Důvody odvolání gen. Svobody – vyjádřená nedůvěra ze strany SSSR, zpráva B. Reicina a J. Procházky. Z dopisu Stalina Gottwaldovi dne 8. dubna 1950: „Naši vojenští pracovníci považují generála Svobodu za nezasluhujícího důvěru a nebude možno se s ním dělit otevřeně o vojenská tajemství SSSR.“ Zřejmě výsledek informací K. Vašem a B. Reicinem.
předávaných
do
SSSR
Bedřich Reicin a Karel Šváb byli iniciátory přísně tajné akce „LUX“. Akci LUX realizovalo 5. oddělení HŠ (OBZ).
Bylo vyčleněno 5 důstojníků pod velením pplk. Jaroslava Pavlíčka. Skupina pracovala utajeně, její členové se nesměli s nikým stýkat. Ke skupině byl zařazen styčný důstojník kpt. Stb. Jaromír Mrkos. Skupina měla vyčleněny na generálním štábu zvláštní místnosti.
Úkolem skupiny v rámci akce LUX bylo: Vyhodnotit londýnský archív. Vyhodnotit archív 2. oddělení HŠ z předválečné doby. Analyzovat materiály slovenských jednotek za války.
Prioritou bylo získat „kompromitující materiály“ především na bývalé příslušníky Moravcovy zpravodajské skupiny v Londýně. Veškeré informace týkající se osob mimo armádu byly předávány cestou styčného důstojníka kpt. J. Mrkose Stb a využívány v průběhu procesů.
Výsledkem činnosti skupiny bylo vypracování seznamu důstojníků navržených k zatčení.
Seznam byl předložen gen. J. Musilovi a gen. B. Reicinovi, který jej doplnil o další jména. Všichni důstojníci uvedení v seznamu byli buď souzeni nebo zařazeni do TNP. Souhrnná zpráva o akci LUX měla kolem 150 stran Paradoxně byla nevětší část zprávy věnována osobě gen. Ludvíka Svobody.
V průběhu roku 1950 byly zatčeny a souzeny osoby, které měly jakékoli styky se zahraničím a podle Stb nebo OBZ byly potenciálním nebezpečím režimu. Většinou se jednalo o osoby, které se ničím neprovinily. Za trestnou činnost bylo považováno jejich působení v zahraničí za druhé světové války. Mnohdy se jednalo o plnění služebních povinností – příslušníci zpravodajské služby i např. gen. Píka. To bylo kvalifikováno jako vlastizrada, špionáž atd. Jedním ze zatčených byl i V. E. Voska, který za první i za druhé světové války zprostředkovával pomoc čs. zahraničnímu odboji.
