Historie a tradice ozbrojených sil ČR Vznik a působení čs. vojenských jednotek na Západě v letech 1939-1945
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Vznik a působení čs. vojenských jednotek na Západě v letech 1939-1945
1. Situace v protektorátu po 15. březnu 1939 2. Vytváření podmínek pro vznik čs. vojenských jednotek v zahraničí 3. Vznik a Francii
působení čs. vojenských jednotek ve
4. Vznik a působení čs. vojenských jednotek v Anglii
Postoje velmocí k okupaci zbytku Československa – verbálně odsoudily okupaci, ale neučinily vůči Německu žádné kroky. Okamžitě došlo k aktivizaci čs. exilu v čele s E. Benešem a především krajanů v Americe. Dne 16. března 1939 zaslal E. Beneš z Chicaga telegram Společnosti národů a hlavám velmocí s protestem proti okupaci Československa.
Dne 18. dubna 1939 se konal sjezd všech českých a slovenských krajanských organizací v Americe. Delegáti sjezdu vyzvali Edvarda Beneše aby se postavil do čela národně osvobozeneckého hnutí Čechů a Slováků.
Situace po okupaci zbytku Československa dne 15. března 1939: Z hlediska státnosti vznikla v roce 1918.
-
likvidace
republiky,
která
Perspektiva obnovení čs. státnosti – minimální. Došlo k rozbití republiky – vznik samostatné Slovenské republiky a Protektorátu Čechy a Morava. Změnilo se postavení osob, které opouštěly okupovaný zbytek republiky. I v Polsku byli uprchlíci považováni za oběti nacistické agrese.
Jediná možnost obnovení státnosti - spojována se vznikem válečného konfliktu a porážkou Německa.
Bezprostřední reálná situace nedávala příliš velké naděje.
však
takové
perspektivě
Situace v Protektorátě: Němci okamžitě zahájili akci „Gitter“ – bylo ztčeno více jako 3000 osob. Převážně komunisté, levicově smýšlející, osoby se vztahem k SSSR, osoby, které pomáhaly německým uprchlíkům.
Většina zatčených – českou policií, věznění většinou ve vězeních české policie. Až od dubna – výslechy Gestapem.
Armáda byla postupně rozpouštěna až do léta 1939.
Všem vojákům z povolání byly nabídnuty přednostně místa ve státní správě. Hlavní důvod – Němci se obávali, aby složitá životní situace nenutila bývalé vojáky zapojit se do odboje. Postupná likvidace čs. armády, Němci postupovali velmi obezřetně. Velmi opatrně postupovali vůči důstojníkům, mohli nosit uniformy a dokonce i osobní zbraně. Podle odsloužených let měli nárok i na rentu. Celkový počet důstojníků byl k 15. březnu 12 454.
Důstojníci slovenské národnosti odešli na Slovensko.
V Protektorátu vytvořena česká správa v čele se stáním prezidentem dr. E. Háchou. Souběžně vznikla německá správa, landráty, oberlandráty, Gestapo, kriminální policie a další bezpečnostní složky. V čele německé správy říšský protektor gen. von. Neurath a zastupující říšského protektora K. H. Frank. Z rozhodnutí Hitlera zřízeno tzv. Vládní vojsko. Mělo mít 6 500 mužů a bylo určeno k udržování vnitřního pořádku v Protektorátě a k pomoci při živelných pohromách. Po okupaci nebyly vhodné podmínky pro organizování odboje – vzniká organizace Obrana národa. Byla složena z bývalých aktivních i záložních vojáků a důstojníků.
Po 15. březnu 1939 se množí odchody do zahraničí. Jednalo se o vojenské i civilní osoby, motivy odchodů byly různé. Osoby bezprostředně ohrožené fašismem - komunisté, občané židovského původu. Ti kdo měli konflikty s německými vojáky, osoby, které pomáhaly německým antifašistům, antifašisté, kteří chtěli bojovat proti německému fašismu se zbraní v ruce. Později vojáci aktivní i záložní důstojníci a vojáci, kteří odcházeli na výzvy prezidenta E. Beneše. Aktivních důstojníků odešlo do zahraničí poměrně málo, asi 500 – 700, převážně letců.
Cesty odchodů do zahraničí: Severní cesta přes Polsko – většinou přes Ostravsko za pomoci železničářů a vznikajících organizovaných skupin nebo i jednotlivců. Řada osob přešla i na vlastní pěst různými cestami. Cesta přes Slovensko a Maďarsko do Rumunska, nebo Jugoslávie a odtud na Střední východ, do Anglie, Francie a dalších států. Přes Německo nebo Rakousko - služební cesty, obchod atd. Přes Polsko i jinou cestou do SSSR (rozdíly - připravené cesty – většinou významní funkcionáři KSČ).
Ti jejichž cesta do SSSR nebyla připravena skončili v drtivé většině v pracovních táborech pro „ilegální překročení sovětské hranice“ - včetně komunistů. Beneš odjíždí do Anglie a staví se do čela čs. zahraničního odboje. Předpokládal útok Německa na Polsko. Podmínky pro zahájení zahraničního odboje se vytvářejí v Anglii, ve Francii a v Polsku. Do Anglie odletěla dne 14. března 1939 skupina zpravodajských důstojníků v čele s plk. F. Moravcem.
Navázána úzká spolupráce s anglickou zpravodajskou službou. Zahraniční odboj využíval fondy čs. zpravodajské služby. Emigranty podporoval Trust Fund, který byl založen v lednu 1939 na základě britsko-československé smlouvy. Finanční podporu poskytovali i krajané z USA, ČSNRA, podpora i internovaných interbrigadistů ze Španělska. Ve Francii skupina - Š. Osuský, J. Šrámek, R. Bechyně, H. Ripka, gen. S. Ingr, gen. R. Viest, P. Drtina M. Hodža, J. Smutný a další. V SSSR – moskevské vedení KSČ – K. Gottwald, J. Šverma, R. Slánský, V. Kopecký, J. Procházka, B. Vrbenský, B. Šmeral.
Skupina komunistů působila také v Anglii – V. Nosek, A. Hodinová – Spurná, K. Kreibich, V. Clementis, B. Laštovička. Důležitou úlohu sehrál čs. konzulát v Krakově v čele s konzulem Znojemským.
Koncem dubna 1939 se podařilo získat souhlas polské vlády s vytvořením zvláštní vojenské skupiny. Polský legion se začíná formovat v táboře v Malých Bronovicích. Prvním velitelem se stal npor. J. Král, později pplk. Ludvík Svoboda. V Polsku docházelo ke sporům – snaha gen. L. Prchaly získat vedoucí postavení – proti E. Beneš a gen. S. Ingr.
Z Polska měli být příslušníci legionu přesunuti do Francie a Anglie. Transporty do Francie - do 16. srpna 1939 - 340 důst., 37 rtm., 1414 mužstva - celkem 1 791 osob. Do Anglie pouze jednotlivci – letečtí mechanici atd. Postavení těch kdo odešli do zahraničí velmi složité. Podmínka odjezdu do Francie – podepsání závazku vstupu do cizinecké legie. Naděje čs. emigrantů byly spojovány se vznikem války nepochopení Francouzů a Angličanů. Situaci dále komplikoval a Německem v srpnu 1939.
podpis
dohody
mezi
SSSR
Dne 1. září 1939 - přepadení Polska fašistickým Německem vznik II. světové války. Vydán dekret prezidenta polské republiky o vytvoření čs. legie dne 3. září 1939 - stav legionu 632 mužů, předpoklad doplnění Čechů z Volyně.
Vojenská situace a Slovenska.
Polska
beznadějná
-
agrese
SSSR
Část příslušníků legionu se podílela na protiletadlové obraně Tarnopolu, zbytek se skupinou pplk. L. Svobody. Původně skupina směřovala do Rumunska, byla však zajata postupující Rudou armádou a internována v SSSR. Po porážce Polska společné přehlídky německých a sovětských jednotek v Brestu Litevském a ve Smolensku.
Ve Francii již 2. srpna 1939 zahájila neoficiálně činnost Čs. vojenská kancelář. Dne 12. září ustavena Čs. vojenská mise - odjezd do Agde, 28. září vzniká 1.čs. náhradní prapor. Dohoda o obnovení československé armády ve Francii z 2. října 1939 pod vedením provizorní vlády – ta však neexistovala. Dohodu podepsali Daladier a Osuský.
Dohoda o československých ve Francii ze 17. listopadu 1939.
leteckých
jednotkách
Vydán mobilizační rozkaz Československého národního výboru ve Francii ze dne 17. listopadu 1939 (Beneš, Ingr, Osuský, Šrámek, Outrata, Ripka, Slávik, Viest).
Angličané - vytvoření čs. vlády je předčasné, ale striktně odmítli možnost vytvoření budoucí čs. vlády v zahraničí bez E. Beneše.
Byl vytvořen Národní výbor - uznán Francií 17. listopadu a Anglií 20. prosince 1939. Na přelomu roku 1939 - 1940 přišli do emigrace další představitelé politického života a vojáci - F. Němec, P. Drtina, J. David, V. Klecanda, vojáci - plk. Kudláček, Chodský - Boček, Znamenáček - Čihák, Nižborský - Hasal, Slezák - Vicherek, Gak - Mézl, a K. Janoušek také L. Feirabend, J. Nečas a J. Lichner. Vztahy s komunisty komplikovaly jejich názory na válku, které vycházely z hodnocení Komunistické internacionály.
Na podzim 1939 dochází postupně k formování čs. vojenských jednotek ve Francii. Do konce roku se na jihu Francie shromáždilo 3 500 mužů. Dne 15. ledna 1940 vzniká 1. čs. divize. Jejím velitelem se stal generál Rudolf Viest. Formování divize pokračovalo za složitých podmínek na jaře 1940. Koncem ledna 1940 měla divize 11 405 mužů. Z toho 3 326 dobrovolníků a 8 169 zmobilizovaných krajanů.
Divize měla 3 pěší pluky, smíšený předzvědný oddíl, dělostřelecký pluk, divizní rotu KPÚV, rotu doprovodných zbraní, ženijní prapor, telegrafní prapor, leteckou skupinu a náhradní těleso.
Problémy při formování čs. vojenských jednotek – nedostatek zbraní, střeliva, materiálu, nadbytek důstojníků, jejich zařazení na poddůstojnické funkce a z toho vyplývající nespokojenost. Problémy národnostní – argumentace některých Slováků, že nepodléhají mobilizaci – zdůvodňovali existencí samostatného Slovenska. Dne 20. března podala Daladierova vláda demisi, pozitivní pro čs. zahraniční odboj.
9. dubna přepadlo Německo Dánsko a Norsko, následoval útok na Belgii, Holandsko a Lucembursko. Zahájen útok proti Francii. Čs. divize se zapojila do ústupových bojů. Situace na frontě však byla kritická.
Jednotky divize se účastnily bojů do 18. června, kdy se stala situace na frontě kritickou a maršál Petain požádal Němce o příměří. Zbytky divize se snažily přepravit na jihozápad Francie a přepravit se do Anglie. Ztráty divize se nepodařilo přesně zjistit – pravděpodobně 400 mrtvých a raněných. Stovky vojáků zůstalo nezvěstných. Z celkového počtu divize bylo přepraveno do Anglie asi 4000 vojáků a 500 civilních osob. Většina vojáků z různých důvodů od divize odešla, část měla rodiny ve Francii, část nesouhlasila s politickým vedením, rozpory interbrigadisté, komunisté atd.
V Anglii postupně vznikají pozemní i letecké jednotky. Britské úřady přidělili vojákům, kteří přišli z Francie stanový tábor v Cholmondeley nedaleko Chesteru.
Vnitřní poměry v čs. vojsku byly složité, došlo k celé řadě sporů, projevila se demoralizace způsobená katastrofální situací ve Francii. Iniciátory byli komunisté a interbrigadisté, kteří požadovali „očistu“ důstojnického sboru od reakčních důstojníků a těch, kteří projevili zbabělost v boji. Došlo k otevřené roztržce, kterou se snažil řešit i sám Beneš.
Velký význam měl podpis Dohody s Velkou Británií o československé branné moci 25. října 1940. Pozemní vojsko bylo budováno podle britské organizace, výzbroj a výstroj zajišťovala britská strana. Postupně dochází ke konsolidaci v čs. pozemním vojsku v Anglii v průběhu roku 1941 – 1942. Zcela jiná situace byla s působením čs. letců. Byli zařazeni do Dobrovolné zálohy královského letectva a zařazen buď do vznikajících čs. perutí nebo do perutí britských. Dne 12. července roku 1940 byl zřízen Inspektorát čs. letectva. Do jeho čela byl postaven gen. Karel Janoušek. 12. července 1940 byla v Duxfordu založena 310. čs. stíhací peruť. Velitelem byl jmenován mjr. A. Hess.
Ve stejný den byla v Cosfordu postavena čs. výcviková a náhradní jednotka. V Cosfordu byla zformována i 311 čs. bombardovací peruť. 30. července 1940 se přesunula do Honingtonu. Velitelem byl jmenován pplk. K. Toman. Dne 5. září 1940 již v průběhu letecké bitvy o Anglii byla v Duxfordu postavena další – 312 čs. stíhací peruť. Velitelem se stal mjr. J. Ambruš. Prvních bojů se zúčastnili příslušníci 310 čs. stíhací perutě dne 26. srpna 1940.
Dne 2. října 1940 zahájila bojovou činnost i 312 čs. stíhací peruť. Další stíhači byli zařazeni i v britských a polských perutích.
311 čs. bombardovací peruť byla zařazena k velitelství bombardovacího letectva. Zúčastňovala se náletů na důležité cíle v okupované Francii, v Belgii i v Holandsku.
v
Německu,
Dne 10. května 1941 byla založena 313 čs. stíhací peruť. Koncem května 1942 vznikla v Exeteru čs. stíhací skupina, její součástí se staly všechny tři čs. stíhací perutě. Jejím velitelem se stal kpt. Alois Vašátko. 311 čs. bombardovací peruť měla při svém nasazení značné ztráty, které nebylo možno průběžně nahradit.
Od 10. září 1940 do 25. dubna 1942 činily ztráty 129 mužů. Z 52 osádek, které se účastnily náletů bylo sestřeleno nebo jinak ztraceno celkem 23 osádek a 5 dalších bylo vyřazeno.
Postupně se peruť přecvičovala na službu u pobřežního letectva. Předepsaných 200 operačních hodin odlétalo asi 12 osádek.
Do konce války působily osádky bombardérů u pobřežního letectva a prováděly hlídkovou službu proti ponorkám atd. Koncem roku 1943 byla podepsána dohoda mezi čs. vládou a sovětskou vládou o zřízení letecké jednotky v SSSR. Počítalo se s vytvořením leteckého pluku s 32 letouny. Koncem roku 1943 bylo z RAF pro formování čs. leteckých jednotek v SSSR uvolněno 20 stíhačů.
Čs. letci se účastnili také invaze v Normandii v červnu 1944.
U čs. pozemních jednotek probíhal intenzivní výcvik. Dne 1. září 1943 byla vytvořena Čs. samostatná obrněná brigáda. K brigádě se připojili i příslušníci čs. vojenské jednotky ze Středního východu. Obrněná brigáda byla přepravena do francouzských přístavů dne 30. srpna 1944. Měla 4259 vojáků. Jejím velitelem byl gen. Alois Liška. Od října 1944 se podílela brigáda na obléhání Dunkerque, kde byla obklíčena německá posádka o síle 12000 mužů. V průběhu války působilo na Západě téměř 1500 čs. letců. Stíhači sestřelili celkem a dalších 112 poškodili.
315
nepřátelských
letounů
V průběhu války padlo do německého zajetí celkem 52 letců, většinou příslušníků 311 bombardovací perutě. Řada z nich se pokusila o útěk z internačních táborů, většinou neúspěšně. Jediný, který nepřežil zajetí byl npor. Arnošt Valenta. Byl zavražděn Němci po neúspěšném pokusu o útěk z tábora Sagan.
V roce 1940 Němci zacházeli se zajatými letci velmi krutě, po zásahu britské vlády se situace změnila. Britská vláda pohrozila sankcemi proti zajatým německým letcům. V průběhu války byli připravováni výsadkáři pro plnění zvláštních úkolů v Protektorátě. Velitelem skupiny, která připravovala výsadkáře byl plk. Karel Paleček.
Do Protektorátu bylo vysláno několik skupin výsadkářů s různými úkoly. Nejznámější skupina Antropoid, uskutečnit atentát na Heydricha.
jejímž
úkolem
bylo
Atentát byl uskutečněn v květnu 1942. Výsledkem byly kruté represálie okupantů – likvidace Lidic, stanné právo, masové popravy. Členové výsadků nebyli připraveni na situaci, která byla v protektorátu. Příslušníci skupiny Antropoid byli zrazeni jedním z výsadkářů – Karel Čurda.
Některým výsadkům se podařilo přežít v protektorátu do osvobození – kpt. J. Nechanský, kpt. Bartoš
Vzhledem k nadbytku důstojníků byla řada z nich přesunuta do SSSR k formujícím se čs. jednotkám. Rozhodnuto bylo v průběhu roku 1943, docházelo ale k řadě komplikací způsobených sovětskou stranou. Celkem bylo do SSSR přesunuto více jako 300 důstojníků, mnozí z nich padli – převážně v Karpatsko-dukelské operaci. Vznik a působení československých vojenských jednotek na Západě tvoří důležitou součást tradic Armády České republiky. Mnozí příslušníci čs. zahraničních jednotek ze Západu se po roce 1945 a zvláště po únoru 1948 stali obětí perzekucí ze strany obranného zpravodajství. Stali se tak nejen symbolem boje proti fašismu, ale i proti komunistickému režimu po únoru 1948.
