festivalový zpravodaj Mezinárodního divadelního festivalu DIVADELNÍ SVĚT BRNO 2013 recenze na Suitcase Circus str 2 | rozhovor s Folded Feather str 3 | recenze na Opera Mleczana str 4 | recenze na Pisum sativum str 5 | recenze na Poker face str 5 | Kulaté stoly str 6 | Kavárenský bonz str 7 | Střízlivý panker str 7 | program a komiks str 8 |
HŘÍŠNÝ TROMBÓN 3 Editorial Divadelní festivaly mají tradici již od antických Dionýsií a jejich základ zůstává po tisíciletí stejný: vinárenští satyrové si užívají bakchanálie, kritici tasí pera na obětní beránky, městská honorace sedí stále v prvních řadách a satira se střídá s tragédií. I zde je jedním z možných motivů organizátorů snaha obnovit vztah s obcí, rozehrání betelné histórie štatlu. Prehistorické hemžení Pisum Sativum nám ukázalo, jak tomu mohlo být na úsvitu věků, ale na pořádný Mýtus je třeba víc než bezejmennou tlupu zablešenců. Polis si žádá Hrdiny, které by mohlo uctívat. Zbavili jsme se sabotéra Jánošíka, polské reky na dziadách opíjíme mlékem. Dnes však Brno vrací úder a povolává své nejvěrnější: Janáčka, Šuhaje vlečeného na provázku a především dva fešné krasoduchy, reky našich scén, pravé brněnské býky! Na otázku: „Jak se máš?“ není možno říct víc než: „Uhde to“, a tak by Vám redakce chtěla popřát šťastný a veselý Štědroň den! Daniel Hoboj Rampáček
Workshopy pro děti Út 11.00 Nádvoří staré radnice Redakční tip
Familienbande Út 19.00 NdB Redakční tip
Pickelhering 1607 Út 20.00 Nádvoří staré radnice Redakční tip
„Underwear jsou spoďáry! :D“ Dorota Xylofón Lichvárová Začať deň v divadle plnom detí je opojne energetizujúce. Rozvibrujú vaše ospalé ušné bubienky nadšeným Hello!, ktoré sa stupňuje s pokynmi Woba. Áno, pán Woubulous Discombobulous – anarchistická ponožka vie, ako všetkých dostať do varu. Od prvých tónov elektrickej gitary sme sa nechali unášať na vlnách Kufrového Cirkusu, ktorý (ako vraví Wob) nie je ani náhodou zaujímavý. Veď sa len pozrite, s akými exotmi býva: Tancujúca slamka z milkshakeu ušla z fastfoodu pred istou záhubou. Jej nemý, brčobreakdance, doprevádza Maurice na drumbli. Maurice (Matt Short) je taká dáma pre všetko. Hudobne a zvukovo (v jeho rukách sa vystriedajú bubny, mini synťák, harmonium, gitara,...) dofarbuje a niekedy aj sám iniciuje dej. Hviezda ako zo svetoznámych klipov Spievajúca čajníkova Diva nás zvádza hitom od Kylie Minoque a vynúti si potlesk ako pravá primadona. Na scénu prichádza konferenciérska dvojka – pracovný názov: Pravý a Ľavý, nonšalantné poltopánky hľadajúce ponožky… Páni v sebe majú potenciál Kreslil
Na slovíčko s... Radimem „Kamerou“
Změna Sedět v hledišti já, ale ve své o patnáct let mladší podobě, asi bych vůbec nerozuměl tomu, co tam ti dva na tom jevišti říkají. A to proVíce recenzí na www.rozrazilonline.cz
trošku nudiť, no sami si ho uvedomujú, a tak sú ich výstupy krátke, naplnené hľadaním typu záverečného čísla, ktorýmby dôstojne ukončili svoju šou. Hypnotizujúci had kravaťák s dobrovoľníčkou z publika, cholerický žabiak trpiaci davovou úzkosťou (vyrieši ju vyvrhnutím asi trojmetrového červeného boa zo svojich útrob, zakončeného kytičkou), akrobatické zemiakové vrece z Čínskej štvrte, diabolská lyžiarska rukavica krížená so softballovou loptičkou. Tá sa vrámci veľkého finále nechá vystreliť z kanóna. „Z toho se doopravdy kouří!“ Ich parodujúce kreácie sú presné, nesú v sebe umeleckú zručnosť, takže úprimne podnecujú k zábavnej reflexii. Cit pre detail pri pohybe každej jednej postavičky by mala byť inšpiráciou aj pre našich hercov. Hudobné sprievody sa menia při každom no-
vom charaktere. Počas sekundy menia náladu v sále, tónmi ju udržujú vo svojej atmosfére. So zatajeným dychom čakáte, čo sa stane a keď jedna z postáv preskočí až tesne pred prvý rad, inštinktívne vstanete, aby ste lepšie videli. Nákazlivá infantilnosť vás omladzuje rýchlosťou svetla. Deti reagujú a ani nevadí, že namiesto klasického odpočítania do troch, zakričia aj štyry, veď 4 je úžasné číslo a bez neho to skrátka nejde! Takí boli „man behind the jacket“ Oliver Smart a multiinštrumentalista Matt Short.
Název to, že jediná „anglická“ slova, která jsem se mohl v té době ve škole naučit, byla „sorry, vole“. Ale vůbec by mi to nevadilo. Hravá série svižným tempem za sebou ubíhajících skečů s hrdiny vzešlých ze zmuchlaných hadříků či rozpáraného baseballového míčku by mě dostala i tak. A nejinak tomu bylo i včera
Typ dopoledne, kdy se překonání, abych ubral z už tak krátkého spánku, stalo nejlepším rozhodnutím toho dne.
suitcase circus Folded Feather Divadlo Radost 10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
Podpis
„Hello, hello, hello!“ Dorota Xylofón Lichvárová Oliver Smart a Matt Short, excelentné duo bábkohercov, srdce londýnskeho divadla Folded Feather. Obaja majú za sebou medzinárodnú spoluprácu s veľkými menami, no stále radi tvoria pre malé živé publikum. Aké boli deti? Reagovali na Vás? Necítili ste jazykovú bariéru? Matt: Boli úžasné! Bolo zaujímavé, že druhá skupina detí, ktoré boli o dosť mladšie, oveľa viac rozumela. (pozn. red.: deti z materskej školy Mateří douška s výukou angličtiny) Jazyková bariéra nebola tak citeľná. Myslím, že naše predstavenie je založené viac na vizuálnej stránke, ide skôr o pohyb, ako o jazyk. Určite sú miesta, kde cítite, že by bol jazyk prospešnejší. Oliver: Potom vidíte deti, ako pozerajú až tam hore (ukazuje na premietacie plátno s titulkami) a... Zvyknete hrať aj pred dospelým publikom? Oliver: Áno, hráme pre dospelé publikum pomerne často. Často robíme bábkové kabarety pre dospelých. Vlastne aj táto šou bola pôvodne vytvorená pre dospelé publikum. Áno, vidím miesta, kde to bolo zamýšľané pre dospelých... Matt: Áno, áno, áno. (smiech) Odkiaľ čerpáte inšpiráciu pre výber vašich hlavných postáv? Sú tak správne a zároveň netradične uletené... Oliver: Myslím, že to vychádza z nás,
máme v sebe tento typ humoru. Tieto postavy, ako Wob (Wobulous Discombobulous), riaditeľ celej šou - prišiel ku mne, keď som umýval riad. Počul som hlas: „Hello, hello, hello“, vyšiel z hlasu. Ostatné postavy vychádzajú z predmetov. Z nachádzania predmetov - ako slamky z milkshake-u - a je to. Takže je to určitá forma hrania sa, intentívneho hrania sa. Ako sa darí bábkoherectvu vo Veľkej Británii? Matt: Bábkarstvo v Spojenom kráľovstve je v poslednej dobe, posledných 20 rokov, veľmi reformované. Je úplne úžasné, pretože je o medzinárodných kontaktoch. Londýnska scéna má mnoho spoločností, mnoho vplyvov úplne všade. Sú tu mnohé zaujímavé zoskupenia a skvelá práca. Prišli ste do Brna iba s jedným kufrom? Matt: Nie (smiech). Máme mnoho kufrov (spočítava tie, ktoré ležia na zemi). Oliver: (smiech) Cirkus Kufrov. Monarchia alebo republika? Matt: Oh, krehké! (chvíľa ticha) Oh, Bože... V UK monarchia v skutočnosti tak veľa neznamená. Skutočne nás
nezaujíma. Ale, sú určitým spôsobom zaujímaví. Prinášajú veľa peňazí z turizmu a nebolo by mi ľúto, ak by zanikli, ale určitým spôsobom by mi bolo ľúto, ak by zanikli. (smiech) Oliver: Ja osobne verím, že sme si všetci rovní. Zásadne neverím v Kráľovnú, na kráľovskej rodine nie je nič výnimočné. Vstanú ráno z postele, vyčistia si zuby. Je tu niekto, kto to robí za nich? Áno, a čo... Matt: Áno, všetci kakáme (smiech) Oliver: To je dôvod, prečo definitívne nie som za monarchiu. Je to iba zaujímavá rozprávka... Matt: Presne. Pekná rozprávka. Oliver: Ak by to bola iba fikcia, to by bolo skvelé. Keby naliali všetky peniaze, ktoré nalievajú do monarchie, do divadiel a umenia, vytvorili by oveľa krajšiu, zábavnejšiu rozprávku a oveľa viac vecí. Ďakujem za Vaše odpovede.
suitcase circus Folded Feather Divadlo Radost 10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
NE
N SO BE
Tomáš Tuba Kubart Filmová introdukce, tektonika stripu, poetika cynického barda inspirovaná kresbami. Díky vypointovanosti kreseb Andrzeje Mleczka mohl režisér Mikolaj Grabowski v Opeře Mleczane pracovat s krátkými sekvencemi, opakujícími několik motivů. Opera buffo na libretto Stanislawa Radwana se slévá z pěti aktů a čtyř intermezz. V Narodowem Starem Teatru v Krakowě ji pějí již deset let (premiéra 9. 3. 2003). Jednoduchá a přirozeně funkční scéna (Barbara Hanicka) sestávala ze světlého boxu, v jehož středu byla situována rozměrná obrazovka. Vynikající divadelní okamžik nastal hned v prvním výstupu, v němž Jakub Przebindowski představuje „hloupého“ bratra, jehož zklamání přivedlo k patologickému jednání – k týrání zvířat. Przebindowski nese na drátku model černé kočky, kterou občasně nakopává, a k vrcholu scény s ní zatočí nad hlavou za eskalujícího jekotu pěvkyně Anny Radwan-Gancarczyk (manželka herce Romana Gancarczyka). Způsob režisérské práce a zpřítomnění je sympatický ještě v otázce živých zvířat na Kreslil
Na slovíčko s... Danem Rampáčkem
Změna Kubart: A Dane, jak se Ti líbilo kotě na drátečku? Rampáček: Mlask! Jen do něj! Všimni si, jak celá opera přes to, že Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
scéně – hračka štěkajícího akumulátorového psa na ujíždějící točně vyjadřuje, jak málo mohou mops nebo kotě přispět vlastním barytonem. Grabowski dynamizoval druhý akt výstupem na kolečkových bruslích, přičemž Ewa Kaim a Zbygniew W. Kaleta na nich ladně křižovali točnu. Podobným způsobem reagovala režie na riziko statického obrazu v mnoha výstupech. Typickým znakem kompozičního uspořádání většiny obrazů totiž byla koncentrace na optický střed jeviště a statika (to má své opodstatnění v technice zpěvu). Ironické Mleczkiho stripy jsou režijně rozehrávány s žánrovou břitkostí, přičemž vykazují v Grabowského uchopení jednu pozoruhodnou vlastnost. Ačkoliv Mleczki pojmenovává situace velmi úderně a jednoduše, zachovává jednotnou rovinu gagu. Grabowski
pojmenuje situaci podobně jednoduchým způsobem, ale různými variantami, ať již textovými či variováním jednání, samotnou pointu prohlubuje. Tento princip postupného prohlubování témat je také strukturou inscenace, neboť jednotlivá intermezza, otevírající výstupy animovaným převyprávěním Mleczkého stripů, jsou tematicky strohá, zatímco následující výstupy je rozvíjejí. Sršatá opera buffo ladně našlapuje křehkou zahradou mezilidských vztahů s jistotou cynického zahradníka, jehož knír se chvěje po ranní dávce mléka.
Název je to mozaika jednotlivých stripů, pro mne neuvěřitelným způsobem, graduje. Radwan s Grabowským tu vystavují po drobných krůčcích z bonmotů vývoj průměrného Poláka. Od tvrdého procitnutí z dětských iluzí v pohádce o dvou bratrech, přes pachtění ve škole a práci, utápění se v orgiích nebo
Typ politických diskuzích. Obojí obcování je čím dál prázdnější. Nebýt žánru opery buffo, mohlo z toho být pěkně depresivní dílko, příliš intenzivní (s)trip, ale vše unáší melodické plynutí. Nadávej mi klidně do psychologů, jdu zmučit nějaké koťátko. Dívčí!
OPERA MLECZANA Narodowy Stary Teatr Krakow MdB 10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
Podpis
LI E
Tektonika stripu
GU TE N
Tělo v době chlupu, chlup v době těla Společný projekt belgické choreografky, herečky a performerky Karin Ponties a Ateliéru klaunské, scénické a filmové tvorby DiFa-JAMU nám nabízí intenzivnější vhled do divočiny než National Geographic a veškerá dokumentárních kanálu v TV.
Call Cool Či spíš Kal Kul? Text Poker face, který vznikl v rámci mezinárodního programu Generační ikony, připravil pro divadlo GUnaGU Petr Kolečko. A napsal ho jako matematický vzorec, ve kterém zkombinoval některé oblíbené motivy: velmi roztroušené rodinné vztahy, vyhrocený generační konflikt a v neposlední řadě sexuální praktiky pozemšťanů z DAMU.
Vítejte v době Chlupů! Do Jeskyně přichází nový člen tlupy (Lukáš Karásek). Jak se prosadí proti alfa samci? Semele ho horda, nebo to bude on, kdo celou skupinu vyvede na světlo? Mezinárodní spolupráce na poli fyzického divadla je u nás jako šafránu, a tak není divu, že inscenace Pisum Sativum (což je latinský název pro hrách setý), prošla za svůj život již několika festivaly a slavně putuje po tuzemských scénách. Společná soustředění výtvarníků s performery se vyplatila, matematicky přesné rozvržení jevištních obrazů stvořených z těl soustřeďuje pozornost, dává hýbající se změti postav řád a poskytuje rámec pro vnímání nezvykle silné živočišné energie. Postupující světlo pomalu odhaluje nahou kůži těla, vidíme každý sval. Protiklad této nahotě tvoří vůdce tlupy v mohutném kožichu, jehož smích se zdá surovým znázorněním moci. Krabice, kterou si nese nově příchozí, je útočištěm, únikem vševidoucímu oku, ale i jediným pokladem, který je tře-
ba chránit, tajemstvím. Pohyb, řeč beze slov, rozehrává něco staršího než rozum. Pod zavřenými víčky mihotají dotyky těl. Karine Ponties mystifikuje, boří všemožné zažité mýty o lidské anatomii a o pohybu. Světlo náhle přibývá a divák zaostřuje, vidí detaily, holou kůži, sporý kostým, vlasy, jasně osvícená lidská těla, která ještě před chvílí byla více podobná zvířatům nebo hybridům z obrazů H. R. Gigera, slavného tvůrce nevyzpytatelného a zabijáckého Aliena. Vše se vlní jako slizská hmota a přitom tolik konzistentně a soustředěně. Michaela Triangl Suchá Daniel Hoboj Rampáček Miriam Okarína Šědá Kateřina Looper Vlčková
Jejich popisem by nebyl problém zaskládat celý tento text, stejně jako stůl kartami, kterých je v balíčku při nejmenším deset milionů. Někde mezi Hordubalem (nebo spíš Harduballem), Zločinem a trestem (nebo spíš ZloČchi-Nem a Tiestem) a kdejakým seriálem s tradičním příběhovým schématem „vánočního návratu“ vrávorají úvahy o odkazu „pravdoláskařských“ myšlenek a diskuze o novém idealismu. Základní otázku tvoří také materialismus, pragmatismus i astigmatismus nové levice. Je levice slepá, či je k ní slepý Kolečko? Inscenace je tedy jako celek souhrnem různých, vulgárně řečeno, vyvařených klišé. Na pozadí pohřbu Václava Havla, kdesi kolem Vánoc přichází zledovatělá, nebezpečná a naprosto fascinující zrůda (D. Abrahámová), která mladému páru naruší tantrický sex, jehož předehrou (která je jako jednou z mála vtipných scén) byla filosofická úvaha o pomíjivosti a zejména defekaci orla. Kolečko si napsal text a jedinou sílou Eschrovy inscenace jsou her-
ci. Zejména Abrahámová, která si svůj part bezcitné, vypočítavé potvory užívá s děsivou radostí. Nebýt její přítomnosti a skvostně zahraných studených manipulací, jistě by při sledování představení docházelo k hlubšímu promýšlení teorii o tom, kolik veličin Kolečko do svého obvykle vykonstruovaného soukolí dosadil. Vypovídá to asi také cosi o Generačních ikonách, nebo spíš možná ikonických generacích, či vůbec o něčem? A nyní otázka na závěr. Čím byl Poker face samotné inscenace? Chladem a vypočítavostí, které jsou totiž implicitně obsaženy v samotném autorově uvažování. On sám totiž k textu přistupuje stejně. Jako ke vzorníku rovnic. Martin Fagot Macháček
pisum sativum JAMU Brno Divadlo na Orlí 10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
POKER FACE Divadlo GUnaGU HaDivadlo 10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
MO
EN RG
Prokletí a požehnání – druhá realizovaná kritická debata Pondělní diskuzi jsme probděli za udávání rytmu Vladimíra Mikulky. Rytmus to byl řízný a jeho kritičnost vnesla do diskuze napětí mezi tím, co by mohlo zůstat zahlazeno a tím, zda by se přece jen nedalo do spících elementů občas rýpnout?
PP UU NN KK IS
DAD R
Y LA E
S
L AYE
R
Kratičká glosa a inspirující vzpomínka na osobnost Iva Osolsobě Připomínka života, významu a díla divadelního teoretika, dramaturga a velkého obhájce, propagátora a populizátora hudebního divadla. Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
Dnešní pozornost věnovala kritická rada inscenacím Kytice, Lamali Lokta a Dylan. The Times They Are A-Changin´. V debatě nad Kyticí zavládla úvodní shoda nad kvalitami partitury a jejího provedení. A protože důsledné uchopení hudebního nástroje znamená také gesto, korespondoval tento obraz s momenty loutkových vstupů. Josef Hermann poznamenává, že loutka osvobozuje fysis a přispívá tím k hodnocení pozice této rekvizity v uvedeném představení. Tato vzletná myšlenka zřejmě nezakotví tam, kde loutkové figury podněcují spíše rozpaky nad koherencí výsledného tvaru. To byla také hned v úvodu kritická myšlenka Vladimíra Mikulky. Mikulka si také všímá užívání hororových klišé, nastolena je otázka prvoplánové ironie kontra způsob holého konstatování v jistém smyslu již připraveného tvaru, který literární předloha Kytice nabízí (Hermann). Lenka Šaldová vidí v inscenaci potenciál, stavící mnohem spíše na hravosti nežli dramatičnu. Patrně nejvýživnějším motivem bylo pohybově divadelní představení belgické choreografky Karine Ponties Lamali Lokta. Překročme klišoidní úskalí
diváckého poklimbávání v hledišti, ať už je zapříčinila samotná únava, konzumace vybraného typu občerstvení či dokonce (a to jediné má, co dělat s kritikou) selhání inscenace ve schopnosti zaujmout. Více, než debata nad spánkem v hledišti, nás však interesuje problematika vyjádření tvůrčího sdělení v kódu pohybového divadla. Debatující se shodli na více či méně intenzivním emotivním pnutí, jež z představení vyzařovalo, a právě na jeho pozadí se vlastní poselství teprve rýsovalo. Spolehlivé vodítko nejen k interpretaci, ale i k nalezení samotných opěrných bodů ke kritice, nebyl s jistotou schopen určit nikdo. Je tedy tento žánr o fyzickém výkonu? Samotné estetické působivosti těla? Nebo jsme jen někteří nesprávně „naladěni“, málo vstřícní k podnětům? Vladislav Mikulka uvedenou problematiku trefně nazývá prokletím i požehnáním žánru. S prokletím i požehnáním nad uměleckou kritikou, chlebíčky, vdolky, pivem a podřimováním se rozloučíme z pondělní reflexe. Jitka Theremin Vox Zemanová
„Zkušenost z jediné krátké návštěvy divadla stejně jako zkušenost celých desetiletí i celých dějin (a statisícileté prehistorie) divadla jednoznačně potvrzují, že divadlo je nade vší pochybnost jedna z forem lidské komunikace dokonce jedna z těch forem, jejichž sdělovací podstata je zcela očividná.“ Ivo Osolsobě (divadlo, které mluví, zpívá a tančí; 1974)
ho, autentického (tělo) je zde zároveň transformováno v zástupné, v esteticky působivý nástroj, signifiant i signifié, samozvaný referent. Divadlo se tak více než jiné umělecké formy dere na dosah životu, autentičnosti. Jitka Theremin Vox Zemanová
Za účasti hostů profesora Petra Osolsobě a Františka Zacharníka, proběhla v pondělí diskuzní vzpomínková kompilace nad osobností Iva Osolsobě. Nostalgické perly padaly ze soukromých vzpomínek i zhodnocení přínosu na poli divadelní dramaturgie i teorie. Ivo Osolsobě znamenal nezanedbatelný přínos pro československou muzikálovou tvorbu i pro originální a svébytnou teoretickou reflexi. Osolsobě přiznával divadlu filozofickou povahu, která pramení z charakteristického modelu ostenze. Gesto, jako základní stavební kámen divadelní tvorby, je totiž modelován ve vlastním těle herce. Něco původního, originální-
KULATÉ STOLY MdB 10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
S
KAVÁRENSKÝ BONZ
Víme druzí!!!
Střízlivý panker Brnem zmítaným mohutnými demonstracemi otřásla tragická zpráva. Protesty, které se vezou na vlně tureckých a bosenských událostí vyústili v naprosto nepřiměřenou reakci ozbrojených složek. Zákroku se účastnil samotný (nejmenovaný) primátor statutárního města, který proti demonstrujícím občanům osobně použil vodního děla. O to horší je fakt, že demonstranti zvolili metodu tzv. tichého odporu, kdy v sedě obsadili budovu Městského divadla. Zcela šokovaní občané se pak vydali do středu města, kde se k nim ve velkém začali přidávat tisíce a tisíce brněnských umělců, kteří takřka intuitivně začali okupovat divadla, ale i galerie, muzea, antikvariáty, domy umění, kavárny, Jurkovičovy a Tugendhatovy vily a další brněnské instituce (včetně
Redaktorští chlapci zasněně oceňují skromnost, s jakou svůj životní příběh podává mladý dramaturg Martin H. Vše začalo jednoduchým nápadem jednoho slunného červnového dne na pláži nedaleko Saint-Tropéz. „Zjistili jsme, že tam mají normálně pláže nuda. Jako ne nuda jako nuda,” vysvětluje ochotně Martin, „ale jako nahý ženský, rozumíte?“ Junáci naší
redakce rozuměli, ale představit si nedokázali nic. A pak nás to napadlo: „Nahé divadlo! Nic takového tu přeci předtím nebylo! Ukažme lidem nahotu... ale jako…“ „Myslíš nejen tu vnitřní?” odvážil se přispět svou troškou k diskuzi plachý Kobox. „... Jo… nahotu… duše…“ „Aha…“ zasnili se společně Kobox s Trombónem… Nebo, jak si to Macho říká. Tomáš Tuba Kubart
specifických míst pro pouliční umělce, jako například TIC), se snahou je bránit před politickou zvůlí. Z mohutného davu se pak oddělila guerillová skupina vedená avantgardním divadelníkem Jiřím Mahenem, která zamířila na Malinovského náměstí. Umělec sám pak v naprostém rozhořčení (provolávajíc národní hesla) začal šplhat po budově národního divadla se snahou strhnout z ní své jméno. Tisícihlavý dav ho mocně doprovázel zpěvem árie z Janáčkovy opery Osud. Jeho počínání ovšem během okamžiku zarazil výstřel člena speciální jednotky (americká armáda tyto příslušníky označuje slovem „hateman“). Můžeme mluvit o štěstí, že tento útočník nepatřil k nejpřesnějším a jeho projektil Jiřího Mahena zcela minul. Nicméně výstřel Mahena natolik vylekal, že ztratil rovnováhu a zřítil se z budovy. Jeho pád díky bohu zbrzdilo přistání do upraveného záhonu před divadlem. Jen zázrakem vyvázl bez zranění a vydal se za doprovodu střízlivého pankera ukrýt do nedaleké knihovny. Tato naprosto nevídaná událost na
nějaký čas zcela paralyzovala celé Brno. Nyní se festivalová atmosféra, zdá se, uklidňuje. Nicméně festival je plný překvapení a dají se očekávat další nepokoje. Můžeme jen doufat, že se podobné excesy politiků nebudou opakovat, aby nevyprovokovaly jiné umělce k podobným činům. Neradi bychom viděli jiného umělce šplhat po budově opery, protože pád do připravovaných podzemních garáží by již nemusel dopadnout tak šťastně.
Lukáš Kobox Kubina Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
Sajnálom, Ms. Réki Pelsőczy az a tény, hogy én nem az a nő. Én is szeretnék köszönetet mondani neki, de ez engem egy ember.
Program úterý 11. června 2013 Balada pro banditu – DHnp Út 10:00 Divadlo Husa na provázku Písně, básně, balady – DiFa JAMU Út 10:00 Divadlo Marta Sávitrí – Divadlo Líšeň Út 10:00 Radnická 10 – vnitřní sál Workshopy pro děti – Loco: Motion Company Út 11:00 Nádvoří Staré radnice Šuhaji, vyjev své srdce! - debata Út 13:00 Divadlo Husa na provázku Kulatý stůl - Kritická rada Út 13:00 Divadelní klub MdB
Workshopy pro děti – Loco: Motion Company Út 15:00 Nádvoří Staré radnice
Familienbande - Staatsschauspiel Dresden (GER) Út 19:00 NdB – Mahenovo divadlo
Seminář o Miloši Štědroňovi a Milanu Uhdem Út 15:00 Městské divadlo Brno
Dziady – Buranteatr Út 19:30 Sokolský Stadion
Pokrevní sestry / Bloodsisters – DiFa JAMU Út 16:00 Divadlo na Orlí Kabinet Janáček – NdB – Reduta Út 17:00 NdB – Reduta Leoš aneb tvá nejvěrnější - DHnp Út 19:00 Divadlo Husa na provázku
Pickelhering 1607 - Ensemble Opera Diversa Út 20:00 Nádvoří Staré radnice Komediomat Út 23:00 Dvorana MdB – Pod vínem Hodina krasoduchů - autorské čtení Milana Uhdeho Út 23:00 Janáčkův dům na Kounicově ulici
orloj mého města / macho
HŘÍŠNÝ TROMBÓN: FESTIVALOVÝ ZPRAVODAJ. Šéfredaktoři: Lukáš Kobox Kubina, Martin Fagot Macháček. Redakce: Jiřina Basa Hofmanová, Tomáš Tuba Kubart, Dorota Xylofón Lichvárová, Daniel Hoboj Rampáček, Michaela Triangl Suchá, Jitka Theremin Vox Zemanová. Korektury: Eva Cello Kyselová, Lucie Fujara Valášková. Foto: Karel Cudlín, Michal Růžíčka. Sazba: Petr Pozoun Pláteník. E-mail:
[email protected].
