GYMNÁZIUM JANA NERUDY
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE STUDENTSKÉHO PROJEKTU
ŽIVOT S AIDS Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
Aneta Münzbergerová Bára Fořtová Karolína Chrdlová Kristýna Kopecká Jan Korous
2014
1
Tímto prohlašujeme, ţe jsme seminární práci vypracovali samostatně a pouţili pouze zmíněné informační zdroje v seznamu pouţité literatury. V Praze dne 8.5.2014 ………….……………………………………………………………………………………………..
2
OBSAH 1 ÚVOD……………………………………………………….……....…...4 2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE…...…………….………….5 2.1 DEFINICE, HISTORIE HIV/AIDS…….…………….…….…....5 2.1.1 Definice HIV / AIDS………………………...………………..5 2.1.2 Historie HIV/AIDS…………………………..…………….….5 2.1.3 Demografické šíření HIV/AIDS…………….....………….…..5 2.2 EPIDEMIOLOGIE………………………………...……………..6 2.2.1 Přenos………………………………………………………....6 2.2.2 Testování na HIV virus…………………………………….…7 2.2.3 Průběh infekce………………………………………………..7 2.3 LÉČBA, PREVENCE HIV INFEKCE……………………….…9 2.3.1 Léčba HIV infekce…………………………………………....9 2.3.2 Prevence……………………………………………………..10 2.3.3 Zajímavosti………………………………………………….10 2.4 SPOLEČENSKÉ ASPEKTY AIDS……………………………11 2.5 STRATEGIE BOJE PROTI AIDS…………………………….12 3 VLASTNÍ VÝZKUM………………………………………………...13 4 DISKUZE……………………………………………………………..14 5 ZÁVĚRY……………………………………………………………...15 6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ………………………………....15 7 PŘÍLOHY
3
1 ÚVOD Různé pandemie nakaţlivých nemocí nás provází po celou dobu lidských dějin. Typickým příkladem je mor, pocházející uţ z 6. století, který má na svědomí nespočitatelné mnoţství obětí na celém světě. Mezi další pandemické nemoci suţující lidstvo v historii patří například cholera, syfilis či španělská chřipka. Takto bychom mohli pokračovat aţ do 80. let 20. století, kdy se objevila nemoc zvaná AIDS. V tuto dobu nikdo netušil, jak moc velký vliv bude mít tato pandemie na lidský ţivot, nejen co se týče zdraví. Ţádná z předešlých objevených onemocnění nevyvolala tolik kontroverzních debat, co se týče vzniku či objasňování původu, tak jako nemoc zvaná Acquired Immudeficiency Syndrom (v češtině Snydrom získané imunodeficience) neboli AIDS. Onemocnění AIDS je závaţným celosvětovým problémem, který se nachází ve středu celosvětové pozornosti, mající na svědomí více neţ 33 milionů obětí po celém světě. Téma této seminární práce Ţivot s AIDS jsme si zvolili kvůli faktu, ţe AIDS se stává čím dál tím více diskutovaným problémem, který je potřeba nastínit veřejnosti, která v současné době tuto nemoc podceňuje a důsledkem toho má vůči HIV pozitivním osobám předsudky. Formou anonymních dotazníků jsme chtěli zmapovat dosavadní znalosti o AIDS v široké veřejnosti, a jak veřejnost přistupuje a nahlíţí na HIV pozitivní.
4
2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE 2.1 DEFINICE, HISTORIE HIV / AIDS 2.1.1 Definice HIV / AIDS HIV neboli Human Immudeficiency Virus znamená virus lidské imunitní nedostatečnosti. H jako Human (lidský), poukazuje na fakt, ţe virus napadá pouze člověka. I jako Immudeficiency (deficit imunity), znamená, ţe virus napadá bílé krvinky resp. T-lymfocyty, které hrají zásadní roli u fungování imunitního systému, a tím pádem způsobuje deficit imunity. V jako Virus (vir), je nebuněčný organismus, který se dokáţe rozmnoţovat pouze v hostitelské buňce, v tomto případě v buňce lidské. Vir je definován jako obalený RNA virus náleţející mezi retroviry, tj. viry se schopností vytvořit podle své RNA řetězec DNA a ten vloţit do genomu hostitelské buňky. Ve většině případů HIV pomalu napadá a ničí imunitní systém, tedy obranu těla proti škodlivým strukturám, a způsobuje infikovanému náchylnost k chorobám, které jsou nakonec příčinou smrti. To v praxi znamená, ţe člověku hrozí smrt i při pouhém onemocnění chřipkou. AIDS, coţ je zkratka pro Acquired Immune Deficiency Syndrome (v češtině Syndrom získané imunodeficience), je posledním stádiem infekce. Slovo ‘acquired’, neboli získaný, poukazuje na fakt, ţe se s touto nemocí nenarodíme, nýbrţ získáme v průběhu ţivota. Ví se také, ţe HIV je vysoce citlivý na vnější vlivy a na vzduchu během několika hodin hyne, stejně jako v prostředí, kde teploty přesahují 60°C. Ničí jej také vysokoprocentní líh nebo běţné dezinfekční a čistící prostředky obsahující chlór. Nepřeţije ani po zaschnutí tělesných tekutin, v kterých je obsaţen. 2.1.2 Historie HIV / AIDS V roce 1979 se začaly v USA objevovat případy častého onemocnění pneumonií, tedy zápalem plic, a Kaposiho sarkomem, coţ je nádorové onemocnění utvořené lidským herpesvirem. Jako první byla nemoc zachycena u homosexuální komunity, v níţ byli imigranti z Haiti a narkomani. V 80. letech se ukázalo, ţe jde o onemocnění způsobené přenosem nového viru. Ten byl poprvé popsán roku 1981 a izolován o dva roky později doktorem Lucem Montagnierem a dr. Francoise Barré-Sinoussi (oba drţiteli Nobelovy ceny za medicínu z roku 2008) v paříţském výzkumném institutu Pasteur. V tomto roce byl vir Montagnierem označen jako LAV (Lymphadenopathy Virus), poté jej americký vědec Robert C. Gallo společně s Mikulášem Popovičem v americkém pracovišti National Cancer Institute přejmenoval na HTLV III (Human T-Lymphocyte Virus III). V roce 1988 bylo taxonomickou komisí ustanoveno jméno konečné, HIV (Human Immunodeficiency Virus).1 Vznik tohoto viru není jasný a teorií, které připadají v úvahu, je hned několik. Podle teorie mutace viru existuje virus jiţ velmi dlouho, ale v současnosti se začal měnit a mutovat. Zároveň s tím se začal projevovat a být nebezpečný. Druhou moţností je přenos z opic, konkrétně z šimpanzů a mangabeje bělokrkého. Tato teorie se opírá o podobnost viru HIV s SIV (Simian Immunodeficiency Virus), který byl u opic objeven. Ten se mohl adaptovat u lidí díky pokusům s během tradičních afrických rituálů, při nichţ dochází k obětování zvířat a pomazávání se opičí krví. (Zajímavostí je, ţe pokud je opice cíleně infikována HIV, nemoc se u ní nerozvine2.) Konspirační teorií je potom úmyslná výroba viru jakoţto biologické zbraně během 2. světové války. 3 2.1.3 Demografické šíření Globální epidemie HIV / AIDS se skládá z jednotlivých regionálních epidemií. Dosud nejvyšší byla zaznamenaná v Africe, především v subsaharské části. Dále se epidemie šířila do severní USA, kam se HIV virus dostal pravděpodobně z Afriky, přes Haiti. Do Evropy se HIV virus dostal aţ 5
později, nejdříve napadl její západní část, poté část centrální a nejmladší je epidemie v části východní (Rusko, Ukrajina, Bělorusko a Pobaltské země). Ještě později neţ Evropa byl zasaţen jihoamerický a asijský kontinent. Testování v České republice se provádí od roku 1985, kdy byl zaznamenán první případ. K explozivnímu šíření mohly přispět změny ţivotního stylu a okolního prostředí, konkrétně nebývalý rozvoj cestovního ruchu, který usnadňuje šíření mikroorganismů do celého světa. Současně s tím má na problematiku vliv uvolnění sexuálního ţivota, zejména pak praktikování „volné lásky“, které bylo kromě jiného patrné v 60. letech minulého století v éře hippies. Šíření viru napomáhá i sdílení injekčních stříkaček u narkomanů či zpřístupnění transplantací a transfúzí spojených s distribucí krve po celém světě. Jiţ několikrát byly prokázány případy šíření nákazy prostřednictvím infikované krve. To byl případ i např. spisovatele Isaaca Asimova4, který se takto nakazil v roce 1983. Jeden z posledních případů vadné transfúze byl identifikován v roce 2013 u rakouské pacientky.5
2.2 EPIDEMIOLOGIE HIV 2.2.1 Přenos HIV Jsou známy pouze tři způsoby přenosu viru HIV, a to pohlavním stykem, krevní cestou či vertikálním přenosem z matky na dítě. K explozivnímu šíření mohly přispět změny ţivotního stylu a okolního prostředí, konkrétně nebývalý rozvoj cestovního ruchu, který usnadňuje šíření mikroorganismů do celého světa. Současně s tím má na problematiku vliv uvolnění sexuálního ţivota, zejména pak praktikování „volné lásky“, které bylo kromě jiného patrné v 60. letech minulého století v éře hippies. Šíření viru napomáhá i sdílení injekčních stříkaček u narkomanů či zpřístupnění transplantací a transfúzí spojených s distribucí krve po celém světě. Jiţ několikrát byly prokázány případy šíření nákazy prostřednictvím infikované krve. To byl případ i např. spisovatele Isaaca Asimova4, který se takto nakazil v roce 1983. Jeden z posledních případů vadné transfúze byl identifikován v roce 2013 u rakouské pacientky. 5 a) Sexuální přenos viru Přenos prostřednictvím sexuálního styku je hlavním způsobem nákazy, ať uţ se jedná o styk vaginální či anální. Kvůli velké zranitelnosti sliznic pohlavního ústrojí vznikají při styku mikroskopické léze, jejichţ prostřednictvím se virus nejsnáze přenáší. To ale neznamená, ţe se virus nemůţe přenést v případě, ţe jsou sliznice neporušené. Všechny sexuální praktiky, které mohou zapříčinit vznik lézí a zánětů, zvyšují riziko přenosu. Stejně tak infekce s vředovitými projevy: herpes, syfilis, chlamydie…). Riziko přenosu se liší podle druhu styku. Nejvyšší riziko infekce hrozí u análního styku, protoţe riziko poranění je u něho nejvyšší. Rektální sliznice je totiţ zranitelnější neţ sliznice vaginální. Pravděpodobnost přenosu při receptivní anální expozici je přibliţně 1-30%, insertivní 1-10%. Výzkumy prokazují, ţe u vaginálního styku je vyšší šance, ţe se ţena nakazí od muţe. U ţeny se pak vzhledem k přítomnosti krve za nejinfekčnější období povaţuje menstruace. Při tomto druhu styku je pravděpodobnost nákazy ţeny 1%-10%, pro muţe zhruba 1%. U orálního sexu je pravděpodobnost nákazy moţná v případě poranění v ústech, pravděpodobnost je však výrazně niţší neţ u koitu. Líbání a masturbace jsou potom téměř 100% bezpečné z hlediska přenosu nákazy. U líbání je minimální risk v případě zakrvácených úst a poranění v nich.
b) Přenos z matky na plod K přenosu z matky na plod můţe dojít v průběhu těhotenství přes placentu nebo při porodu. Riziko nákazy plodu u HIV+ matky je zhruba 20%-30%. Při léčebné terapii a porodu císařským řezem se šance výrazně sniţuje, a to na 1%-8%. Po porodu potom hrozí nákaza prostřednictvím kojení, 6
protoţe mléko matky je také infikované. Matky by se proto v případě HIV pozitivity měly vyvarovat kojení. c) Přenos krví Riziko přenosu při transfúzi nebo podávání krevních derivátů je výjimečné, od roku 1987 totiţ v ČR podléhají všechny vzorky krve povinné kontrole. Minimální riziko ale přesto nejde vyloučit, protoţe testy nemusí prokázat pozitivitu u čerstvě nakaţeného. Vysoké riziko přenosu hrozí u nitroţilních narkomanů. Závislí uţívající injekční stříkačky k aplikaci drogy do ţíly patří mezi nejvíce ohroţené infekcí virem HIV. Nově vznikající epidemie v některých částech Ruska, východní Evropy a Asie jsou do značné míry taţeny uţivateli nitroţilních drog. Účinnou se však ukazuje substituční léčba, která kromě sníţení rizika nakaţení virem aţ o 54% také zlepšuje odpověď na protivirovou terapii a sniţuje úmrtnost spojenou s uţíváním drog. Nákaza prostřednictvím injekčních stříkaček ale není problémem jen drogově závislých. Ohroţeni jsou také sportovci, kteří si jejich prostřednictvím vpravují do těla steroidy.
2.2.2 Testování na HIV virus V České republice se testování na HIV virus zavedlo v roce 1985. Provádí se v laboratoři, kde je vyšetřena ţilní krev daného jedince na protilátky proti viru HIV pomocí dvou virů anti HIV1 a anti HIV2. Proces se skládá z odběru krve a následného laboratorního rozboru. Test je doporučen 2 aţ 3 měsíce po nákaze, aby si tělo za tuto dobu stačilo vytvořit protilátky, které mají být testem následně odhaleny. Vyšetření se povinně provádí u dárců krve, tkání, orgánů či spermatu. V České republice jsou HIV testy prováděny na krajských hygienických stanicích. Pozitivní výsledek testu znamená nákazu virem HIV, ovšem AIDS se nemusí u daného člověka vyskytovat. Proto daná diagnostikovaná osoba podstupuje další klinická vyšetření. V případě, ţe je výsledek negativní, je daná diagnostikovaná osoba povaţována za zdravou. Mezi novější metody testování patří tzv. testování v terénu, které je ovšem velmi orientační oproti klasickému laboratornímu testování. Vyšetření se skládá totiţ z odběru slin, které jsou následně podrobeny testu na přítomnost protilátek proti viru HIV. Negativní výsledek je srovnatelný s testy z krve, ovšem pozitivní je třeba ověřit konfirmačním testem z krve. Výhody tohoto testu jsou: proveditelnost odběru téměř kdekoliv, bezbolestná metoda, anonymita a především spolehlivost negativního výsledku. Nevýhoda testu je následující: v případě pozitivního výsledku si nechat udělat krevní vyšetření, které je přesnější. Odběry se provádějí na různých sdruţeních či akcích AIDS. Například v Brně roku 2013 při příleţitosti Mezinárodního dne boje proti AIDS byla k dispozici speciálně upravená tramvaj se zaměřením na prevenci AIDS. Tato akce, pořádaná neziskovou organizací Společně proti AIDS, poskytla zájemcům moţnost bezplatného anonymního testování na HIV virus.7
2.2.3 Průběh nemoci Průběh nemoci je u kaţdého jedince zcela individuální, většinou ale kaţdý prodělá tři stádia: a) primární infekce - primoinfekce b) asymptomatická fáze c) klinicky rozvinuté stádium HIV infekce – AIDS
7
a) Primární infekce – primoinfekce Virus HIV má, i přes svoji smrtící povahu, velmi nenápadné prapůvodní příznaky. Důleţité je zmínit, ţe u 20%-30% HIV pozitivních se první příznaky, respektive prvotní fáze (primoinfekce) vůbec nevyskytuje. To neznamená, ţe nakaţený je imunní, nýbrţ to pouze oddaluje diagnózu. U 60%70% nakaţených se objevují čtyři hlavní příznaky- zmohutnění mízních uzlin, horečka, noční pocení, zánět hltanu. Nejčastějším příznakem je horečka, která se pohybuje okolo 38 stupňů. Častokrát je i vyšší, naopak niţší teploty často znamenají nepřítomnost viru. Zmohutnění mízních uzlin se projevuje zejména v těchto oblastech- krk, třísla, podpaţí. Pokud máte zvětšené uzliny pouze v jedné z těchto oblastí, nejedná se o nákazu HIV. Noční pocení je často spojené s vysokými horečkami. Pocení během horkých letních nocí se nepočítá jako prvotní příznak HIV. Zánět hltanů je poslední ze 4 nejčastějších příznaků. V primoinfekci je moţné narazit i na jiné příznaky, které se však vyskytují u menšího procenta nakaţených. Nejčastější vedlejší znak je vyráţka. Tyto vyráţky mají tendenci zmizet po několika hodinách, přičemţ tento proces objevení - zmizení se můţe vícekrát opakovat i po dobu několika týdnů. Další příznaky, které byly objeveny u nakaţených, byly například bolest hlavy a bolest svalů, pocit nevolnosti spojený s odporem k jídlu či zvracení nebo průjem. U určité menšiny byly navíc nalezeny potíţe s ústy, přesněji bělavý povlak sliznice a afty. Většina příznaků je spojena s přehřátím organismu, které se marně (většinou) brání útoku viru HIV. Nápor na imunitní systém můţe způsobit například jiţ zmíněnou horečku či pocit nevolnosti nebo vyráţky. Důleţité je si uvědomit, ţe primoinfekce vůbec nemusí nakaţené postihnout. Jak jiţ bylo zmíněno, kompletní absence primoinfekce se vyskytuje aţ u 40% nakaţených. Jediným spolehlivým způsobem, jak zjistit přítomnost viru HIV v těle, zůstává test na HIV infekci. Primoinfekce jako období trvá něco mezi 1-2 týdny, přičemţ odeznívá spontánně. Bojovat s virem HIV je důleţité co nejdříve. Tím je moţno neutralizovat většinu negativních efektů viru, proto je důleţité dávat si pozor na moţné příznaky. b) Asymptomatická fáze Více neţ 80% HIV pozitivních uvádí v této fázi pouze běţné nebo mírně zvýšené zdravotní komplikace. Proto se druhé fázi HIV infekce říká také asymptomatická fáze HIV infekce. Jedná se většinou o období mezi dvěma aţ deseti lety od nákazy HIV, které HIV pozitivní jedinec proţije většinou bez zdravotních komplikací, avšak v době asymptomatického nosičství HIV infekce dochází k postupným změnám imunitního systému, jehoţ hlavním projevem je pokles lymfocytů T. Nicméně jiţ v této se mnohou časem projevit klinické příznaky, které byly prokázány jen u necelých 20% HIV pozitivních, jejichţ hlavními projevy jsou: - zvětšení objemu lymfatických uzlin na několika místech, které trvá déle neţ tři měsíce - úbytek tělesné hmotnosti přesahující 10% z celkové hmotnosti - nevysvětlitelná a přetrvávající horečka - noční pocení - těţká forma herpetické infekce, která se projevuje bolestivými puchýřky na kůţi
8
- přetrvávající těţké průjmy Tyto příznaky nejsou specifické pouze pro infekci HIV, stejnými příznaky se můţe projevovat mnoho dalších onemocnění, které s HIV infekcí nemají nic společného. Na moţnost infekce HIV ukazuje přetrvávání.
c) Klinická fáze V třetí fázi HIV infekce je imunitní systém člověka jiţ značně poškozen a jeho účinnost je značně oslabena. Buňky imunitního systému přestávají být schopny rezistence vůči mikroorganismům. Také organismus přestává produkovat dostatečné mnoţství imunitních látek, čímţ jsou HIV pozitivní více náchylní k různým infekcím a nádorovým onemocněním, které jiţ souvisejí s AIDS. Ve čtvrtém stádiu má jiţ HIV pozitivní člověk plně rozvinut AIDS. Trpí několika onemocněními typickými pro AIDS současně a je malá naděje na vrácení jeho zdravotního stavu do normálu. AIDS se vyznačuje třemi skupinami symptomů (příznaků) způsobených: - oportunními infekcemi - nádorovými onemocněními - dalšími projevy (neurologické potíţe, syndrom chřadnutí apod.) V našem prostředí jsme obklopeni mnoha mikroorganismy, jako jsou například bakterie, viry a paraziti, které nám díky našemu imunitnímu systému nijak neškodí. Je-li imunitní systém oslaben, mikroorganismy ho napadnout a vyvolají těţké infekce, které označujeme jako "oportunní". Tyto infekce jsou závaţné, protoţe nejsou-li ničeny a někdy i přestoţe jsou léčeny, mohou vést aţ ke smrti pacienta. Projevy se liší v závislosti na mikroorganismu a postiţených orgánech, přičemţ nejčastěji bývají zasaţeny plíce, trávící soustava, mozek a kůţe. Nejčastějším nádorovým onemocněním vyskytujícím se v průběhu AIDS je Kaposiho sarkom. Postihuje 35 % pacientů s AIDS. Jde o koţní skvrny nebo uzly fialově nebo hnědě zabarvené. Tato nádorová onemocnění postihují nejen kůţi, ale i plíce, lymfatické uzliny a téměř všechny vnitřní orgány. Aţ 90 % pacientů s AIDS se v průběhu onemocnění projeví více, či méně závaţné neurologické problémy. Mohou mít různé příznaky a projevy, jako např. výpadky paměti, zhoršenou koordinaci projevů, zmatenou mluvu, sníţení ostrosti zraku a psychotické chování.
2.3 PREVENCE, LÉČBA 2.3.1 Léčba AIDS je bohuţel neléčitelné onemocnění, přesto je nutné ho odhalit včas a podstoupit léčbu, která podstatně prodlouţuje ţivot HIV pozitivních. Dnes se HIV lečí pomocí antiretrovirální terapie 9
(HAART), která je aplikovaná od roku 1996.. Nejčastěji se tyto antiretrovirové léky kombinují přesně podle individuálních potřeb pacienta. V tuhle chvíli je tato léčba povaţována za nejúčinnější a relativně úspěšně se snaţí alespoň o prodlouţení a zlepšení kvality ţivota HIV pozitivních. Jiţ 30 let se vědci snaţí vyvinout účinnou vakcínu zabraňující přenosu HIV, zatím však neúspěšně. Průměrná doba ţivota po nakaţení HIV bez zahájení léčby je 9-11 let. Po diagnóze nemoci AIDS to bez kvalitní lékařské péče můţe být pouze 6-9 měsíců. Je prokázáno, ţe pomocí antiretrovirální terapie mohou nakaţení ţít aţ o 20 let déle, ovšem s pokračujícím vědeckým výzkumem by se tato doba mohla ještě prodluţovat. 2.3.2 Prevence "Prevence je stále nejlepší strategií v boji proti AIDS, neboť na rozdíl od terapie nemá žádné vedlejší účinky!“ N. Ramjee Jak uţ víme, HIV infekce je přenášena třemi způsoby - a) pohlavním stykem b) krví c) z HIV pozitivní matky na dítě. Při dodrţování bezpečnostních opatření se dá přenosu bezpečně předcházet. a) Pohlavní styk Virus je přítomen ve vysokých koncentracích ve spermatu a vaginálních sekretech. Sexuálním stykem, ať uţ heterosexuálním či homosexuálním, análním či vaginálním, podstupujeme vysoké riziko přenosu HIV. Nejdůleţitější v předcházení infekce virem HIV je partnerská věrnost. Před navázáním nového vztahu je vhodné získat prostřednictvím laboratorního vyšetření jistotu o HIV negativitě partnera. S partnerem, o kterém víme, ţe je HIV pozitivní, nebo s neznámým partnerem, u něhoţ nevíme, zda se mohl infikovat HIV, by nemělo dojít k nechráněnému análnímu či vaginálnímu styku, ani ke vzájemnému sdílení sexuálních pomůcek bez pouţití kondomu a dostatečného mnoţství lubrikačního gelu. Orální sex by se měl přerušit před ejakulací do úst. Je důleţité vědět, ţe přerušovaná souloţ ani hormonální antikoncepce nepředstavují ţádnou ochranu před HIV infekcí. b) Krev Nejvíce inkriminovanou skupinou při přenosů infekčních chorob (kromě HIV infekce také ţloutenka typu B a C) krví jsou narkomani. Pouţije-li narkoman cizí stříkačku nebo jehlu, kde je zbytek nezaschlé virem HIV infikované krve, kterou si spolu s drogou aplikuje do svého krevního oběhu, můţe si být téměř jistý, ţe se HIV infikoval. Je nutné dodrţovat určitá pravidla, aby nedocházelo k přenosu HIV či aplikaci drogy do ţíly. - nikdy bychom si neměli půjčovat jehlu ani injekční stříkačku - pokaždé bychom měli použít novou injekční stříkačku - měli bychom užívat jehlu na jedno použití - pokud se nám nepodařilo sehnat novou stříkačku nebo jehlu na jedno použití, měli bychom si vydezinfikovat tu, kterou máme. c) Z HIV pozitivní matky na dítě Riziko přenosu z HIV pozitivní matky na dítě se pohybuje mezi 20-30 procenty (8 procent při léčbě matky antiretrovirovými léky). Ochránit dítě lze ukončením těhotenství, HIV pozitivita je zdravotním důvodem k interrupci. HIV pozitivním matkám se nedoporučuje kojit.
10
2.3.3 Zajímavosti Přestoţe je AIDS v současné době zatím neléčitelná nemoc, v historii se objevují určité výjimky. První člověk, kterému se podařilo překonat HIV virus, je Timothy Ray Brown, tzv. Berlínský pacient. Tento Američan postiţený leukémií a zároveň nakaţený virem HIV v roce 2007 odjel za léčbou do Berlína. Právě tam se podrobil transplantaci kmenových buněk, která mu nakonec zachránila ţivot. Transplantované kmenové buňky, které pocházely od dárce se speciální genetickou mutací, díky níţ byly imunní vůči viru HIV, se uchytily, a pacient nabyl odolnosti proti viru HIV. Vědci toto vysvětlují tím, ţe kmenovým buňkám dárce chybějí receptory, jimiţ se nákaza dostává do buněk. Timothy je jiţ 3 roky po transplantaci a ţádný náznak AIDS se u něj neprojevil, coţ vědci povaţují za velký úspěch, a velký pokrok v léčbě AIDS.8
2.4 SPOLEČENSKÉ ASPEKTY AIDS V současné době na onemocnění AIDS není nahlíţeno pouze ze zdravotního hlediska, můţeme o něm mluvit jako o globálním problému, který zasahuje do všech sfér lidské činnosti. Je prokázáno, ţe kultura, sociální faktory, chudoba či absence vzdělání souvisí se šířením HIV/AIDS nejen v zaostalých zemích. Lidé postiţení nemocí AIDS se s komplikacemi potýkají napříč celou historií. Jedná se především o společenské předsudky a vyčlenění postiţených osob z normálního ţivota. Tato diskriminace vrcholila koncem 80. let, především ve Spojených státech amerických, kdy v roce 1987 vstoupil v platnost zákon, podle něhoţ nesměli na území USA cestovat lidé nakaţení HIV. Tento zákon, který znemoţňoval jak cestování turistům, tak adopci dětí infikovaných virem HIV, trval aţ do roku 2009. USA ovšem nebyla jediná země s takovýmto zákonem. Dalšími reprezentanty, kteří odmítají na své území přijmout HIV pozitivní jsou Jiţní Korea, Brunej, Kolumbie, Irák, Libye, Moldavsko, Fidţi, Rusko, Saudská Arménie a Súdán.6 V nerozvojových zemích se HIV pozitivní člověk stále setkává s určitými omezeními. HIV pozitivní ţeny jsou nuceny se odstěhovat z komunit, kde ţily, a opustit veškerý svůj majetek, který následně připadne příbuzným. Vzhledem k tomu, ţe nemohou být nikde zaměstnány a rodinou jsou kompletně vyčleněny, tj. nacházejí se úplně opuštěny a bez financí, by bez humanitárních organizací těţko nalezly uplatnění. Například v Ugandě existuje organizace Kids in Need, která o tyto HIV pozitivní osoby pečuje, nabízí jim zaměstnání, pomáhá najít levné ubytování a školu pro děti. Tradičně se HIV pozitivní ţeny zabývají manuálními pracemi jako například navlékání korálků, které poté organizace KIN odkupuje. Celosvětově jsou HIV pozitivní ţeny daleko více sociálně postiţeny neţ muţi. Ze 34 milionů nakaţených na celém světě právě jednu poloviny tvoří ţeny. V mnoha zemích kvůli dominantnímu postavení muţů si ţeny nemohou vybrat, zda budou mít pohlavní styk s kondomem či ne. Přesně jako tyto ugandské ţeny pracující v organizaci KIN. Další překáţkou, se kterou se HIV pozitivní osoby velmi často setkávají, je diskriminace v zaměstnání. Dle „České společnosti AIDS pomoc“ by ţádná HIV pozitivní osoba neměla být diskriminována v oblasti zaměstnání. Pravidlem je, ţe kaţdá HIV pozitivní osoba můţe vykonávat jakoukoli práci. Výjimky platí pouze u některých případů, jako např. armáda, policie či zdravotnictví, kdy daná osoba můţe přijít do styku s krví a virus přenést. V současné době se velmi často setkáváme s diskriminací postiţených osob v zaměstnání. Díky tomuto faktu byl vytvořen tříletý projekt, 11
financovaný z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Cílem toho projektu „Inovace a akcelerace aktivit pro odstraňování bariér při zaměstnávání osob infikovaných HIV“ je odbourání bariér, které HIV pozitivním osobám brání uplatnění na trhu práce. Dalším současným problémem, který se nejvíce vyskytuje v Africe, jsou sirotci. Objevuje se čím dál tím více HIV pozitivních rodičů, kteří kvůli chudobě nemají dostatečné prostředky na léčbu, tudíţ naděje na doţití alespoň průměrného věku zdravého člověka je mizivá. Po jejich smrti zůstává nesčetné mnoţství dětí, nejčastěji také HIV pozitivních, které následně musí bojovat o přeţití ve společnosti. Tito sirotci jsou nazýváni AIDS sirotci, a dle statistik jich je jen v Africe na 12 milionů.
2.5 Boj proti AIDS v ČR V České republice existuje hned několik organizací, které se snaţí informovat širokou veřejnost o problematice AIDS, prevenci a její léčbě. Tyto organizace zaštitují mnohé projekty např. Světový den proti AIDS, které mají za úkol informovat veřejnost a snaţí se je zapojit k šíření osvěty. Dále v ČR funguje hned několik linek pomoci a on-line poraden, na kterých odpovídají školení odborníci, lékaři a psychologové a poskytují informace, rady či pomoc. Některé organizace o občanská sdruţení mají i svá sociálně-azylová centra, které velmi často vznikají z iniciativy blízkých, známých a rodin HIV pozitivních občanů. Mezi nejznámější azylové centrum patří Dům světla, které bezplatně nabízí anonymní testování na HIV a azylové a ubytovací sluţby pro HIV pozitivní osoby. Nyní nově sdruţení poskytuje i právní pomoc v případech diskriminace osob HIV pozitivních. Mezi nejčastější prostředky boji proti AIDS patří například besedy pořádané převáţně občanskými sdruţeními. Besedy se snaţí informovat širokou veřejnost i mládeţ jiţ od 14 let. Velmi oblíbená je metoda, kdy besedu vede HIV pozitivní lektor, který mluví o svých pocitech a zkušenostech a snaţí se tím osobně a citově posluchači danou nemoc přiblíţit. Z hlediska prevence se podle průzkumů jedná o nejúčinnější metodu. Dále organizace distribuují mnoho preventivních materiálů a pořádají mnohé přednášky, které jsou určené především odborné veřejnosti. Ty se snaţí seznámit účastníky s problematikami AIDS/HIV a zaměřují se na specifika práce s nemocnými. Ve srovnání s rozvojovými zeměmi však zdaleka není boj proti AIDS tak rozšířený. Většina lidí v České republice alespoň základní povědomí o problematice má a nakaţení AIDS u nás zdaleka netvoří takové riziko.
12
3 VLASTNÍ VÝZKUM Výzkum jsme prováděli pomocí námi sestaveného dotazníku, a to jak formou tištěnou, tak i online na stránkách Survio9. Z této webové stránky také pochází grafické zpracování odpovědí (viz příloha). V našem výzkumu jsme se zaměřili především na tři otázky: Ø Jaké je v České republice povědomí o AIDS, Ø jaký je postoj společnosti vůči HIV pozitivním Ø a jestli jsou nakaţení podle názoru dotázaných v obecném měřítku diskriminováni. Celkový počet dotázaných je 82 osob, z toho 43 muţů a 39 ţen (viz graf 1). Většina respondentů byla ve věku 15-20 let (věk 15-18: 23,17%, 19 odpovědí; věk 18-20: 31,71%, 26 odpovědí). Druhou nejpočetnější skupinou byla věková kategorie 20-30 let (15,85%) (viz graf 2). Z výsledků můţeme konstatovat, ţe povědomí Čechů o viru HIV je průměrné. 78% respondentů dokázalo uvést rozdíl mezi HIV a AIDS (viz graf 3) a přibliţné číslo nakaţených správně uvedlo celých 46,34% (graf 5). Povědomí o možnosti nákazy je ve společnosti dobré. Přenos při pohlavním styku není výrazně přeceňován ani podceňován, téměř čtvrtina respondentů uvedla odpověď 20%-30% riziko nákazy při nechráněném styku (graf 7). Větší riziko vidí naopak v těhotenství HIV pozitivní matky: více jak 50% si myslí, ţe šance přenosu viru na plod je vyšší neţ 50% (graf 8). Přesto však téměř polovina ví, ţe je moţné riziko výrazně sníţit, pokud je matka léčena. Léčba obecně je spíše podceňována. Skepticky vidí ţivotní prognózu léčeného HIV více jak polovina dotázaných, pouze sedm respondentů se domnívá, ţe délka ţivota nemusí být virem zkrácena (graf 10). Důleţitou kapitolou našeho dotazníku byla otázka postoje vůči HIV pozitivním, který se zdá spíše pozitivní, ačkoliv k otázce styku s nakaţeným se staví razantně odmítavě většina dotázaných. S nakaţeným by bylo ochotno mít styk, kdy by byla podmínkou ochrana, pouze 6% z nich (graf 11). V tomto případě jde ale zřejmě mnohem více o objektivní strach z nákazy neţ o otázku odporu, protoţe 73% dotázaných uvedlo, ţe by se za normálních okolností nakaţenému nevyhýbalo. Důleţitým bodem zůstává otázka předsudků a diskriminace. Ty ve společnosti přetrvávají. 80,5% dotázaných si myslí, ţe jsou HIV+ ve společnosti diskriminováni, ať uţ je tento fakt způsoben nízkou informovaností veřejnosti či diskriminací v práci (graf 15). Podle odpovědí na otázky vlastního postoje ale většina respondentů přistupuje k nakaţeným spíš bez předsudků - téměř 80% se domnívá, ţe virus není problémem jen určité komunity (graf 14), a navíc by je více neţ 70% bez větších obtíţí přijalo do zaměstnání (graf 17). Nadstavbou výzkumu byla otázka na prevenci pohlavních chorob, konkrétně pouţívání bariérové antikoncepce při pohlavním styku. Z výzkumu vyplývá, že k otázce ochrany lidé přistupují spíše svědomitě: 45% pouţije kondom pokaţdé, 29% pak ve většině případů. 17% pak ochranu spíše nepouţívá a zcela odmítavý postoj zaujímá pouze 5% dotázaných. Zajímavostí je, ţe pouţívání ochrany velmi záviselo na věkových skupinách: čím vyšší věk, tím méně je ochrana užívána. V kategorii 15-18 let zaškrtlo odpověď „ano, vţdy“ 90% dotázaných, zbytek se přikláněl k „spíše ano“. Kategorie 18-20 let měla největší procento „spíše ano“ s minimem odpovědí „spíše ne“. Ve věku 2040 jiţ odpověď „spíše ne“ výrazně převaţovala (70%). Dále se náš výzkum skládá z výroby instruktáţního videa. Video představuje rozhovor s MUDr. Hanušem Rozsypalem z III. kliniky infekčních a tropických nemocí 1. LF UK v FN Bulovka v Praze. V rámci našeho OPPA projektu jsme se rozhodli na začátku ledna 2014 pojmout naši prezentaci trochu interaktivně a připravit pro naše posluchače instruktáţní video na začátek naší prezentace. Vzhledem k tomu, ţe naše problematika zní Ţivot s AIDS, nikoli pouze AIDS, jsme chtěli posluchače rychle a efektivně obeznámit se základními pojmy týkající se HIV/AIDS, které se v naší prezentaci následně objeví. S tímto úmyslem jsme se vydali na FN Bulovka za MUDr. Hanušem Rozsypalem z III. kliniky infekčních a tropických nemocí 1 LF UK, který nás velmi ochotně přijmul. Kontakt na něj jsme získali od otce Kristýny Kopecké, který se velmi často pohybuje v lékařském 13
prostředí, tudíţ vlastní mnoho kontaktů na doktory z různých nemocničních zařízení v Praze. Pan Rozsypal nám podal zhruba ve 40 minutách velmi srozumitelně informace na naše předpřipravené otázky týkající se HIV/AIDS a souhlasil se zaznamenáním tohoto rozhovoru na kameru, kterou jsme s sebou přinesli. Finální verze videa má 7 minut, přičemţ původní rozhovor jsme sestříhali v grafických programech a upravili podle otázek, které nám přišly nejdůleţitější pro naše posluchače a nejvíce vystihovaly naše téma.
4 DISKUSE Na začátek diskuse je třeba uvést, ţe náš výzkum se odehrával na omezeném vzorku respondentů a statisticky neodpovídá celé populaci, na níţ by se odehrávat měl. Ve všech skupinách jsou zahrnuti respondenti zejména vysokoškolsky vzdělaní, případně lidé směřující k vysokoškolskému vzdělání. Proto by se dalo předpokládat, ţe pokud by byl zahrnut širší vzorek odpovídající celé populaci, informovanost by byla výrazně niţší a diskriminace výrazně vyšší. Vzdělání totiţ zvyšuje povědomí o problematice a informovanost obecně, coţ vysvětluje názor, ţe jsou HIV pozitivní diskriminovaní, ačkoliv ze vzorku dotázaných by skutečně diskriminovala jen menšina. Z výsledku dotazníků vyplývá, ţe povědomí Čechů o HIV je průměrné, tudíţ nepotřebuje zásadní opatření pro jeho zvýšení. Názor na nákazu je v rozporu se skutečností jen minimálně, tudíţ není pro ţivot jak HIV+ tak zbytku populace nijak omezující. Vyhýbání se styku s nakaţeným není něco, co bychom měli měnit. Pokus o změnu společnosti v této oblasti by naopak vedl k zvýšení nakaţených v důsledku např. selhání ochrany či neopatrnosti při rizikových praktikách. Stále však mezi lidmi přetrvává názor, ţe virus HI je choroba, která se nedá zbrzdit a na infikované je nahlíţeno jako na občany, kteří mají velmi mnoho omezení, coţ můţe vést k jejich diskriminaci v práci kvůli obavě z nesplnění povinností (vysoké číslo respondentů uvádělo jako omezující faktor ţivota HIV+ vysokou únavu či náchylnost k chorobám). Diskriminace je obecně největším problémem. HIV+ jsou ve společnosti stále bráni jako vysoce rizikoví, tudíţ je na ně nahlíţeno „skrz prsty“. Kvůli nákaze nesmějí vykonávat některá povolání a je třeba zvýšená opatrnost při styku se zdravými, coţ můţe vést k psychickým obtíţím infikovaného a jeho následného vyčlenění ze společnosti. Co se týče ochrany při sexuálním styku, jejíţ procento s přibývajícím věkem klesá, zůstává otázkou, zda je tento fenomén způsoben pomalu rostoucí osvětou či postupnou změnou postoje a ztrátou opatrnosti v průběhu stárnutí jedince. Stejně tak by ale tento jev mohl být způsoben tím, ţe lidé v různých věkových kategoriích cílí na různé partnery: mladí lidé se pohybují a jsou ochotni mít styk v širším okruhu lidí a mají větší tendenci v sexuálním ţivotě experimentovat, coţ vedle k většímu risku nákazy, kterého si jsou mladí díky dostatečné informovanosti vědomi. Ve vyšších věkových kategoriích jsou experimenty méně časté, lidé si hledají stálé partnery a k sexu s jinými se uchylují v menším procentu a hlavně s těmi, s kterými přicházejí do styku pravidelně a znají je. Nejde tedy nejspíše o náhodné sexuální partnery (vybraná skupina respondentů nekoresponduje se statisticky průměrným vzorkem české populace. Respondenti se rekrutují z vyšších vzdělanostních skupin, proto neuvádíme hledisko placených sexuálních sluţeb. Domníváme se, ţe tato sociální skupina uvedené sluţby nevyuţívá nebo jen zanedbatelně.).
14
5 ZÁVĚRY Z naší práce jsme vyvodili, ţe ţivot s HIV a AIDS je pro člověka omezující (zaměstnání, předsudky, povinnost virus hlásit, pocit, ţe je vyčleněn ze společnosti), přitom ale díky léčbě nijak výrazně nesniţuje kvalitu a délku jeho ţivota. Největší omezení spočívá v postoji společnosti, který by se dal změnit zvýšením informovanosti společnosti například přednáškami o HIV/AIDS pro širokou veřejnost. Záleţí samozřejmě na cílových skupinách. Pro studující mladistvé jsou alternativou besedy, které by mohly být pořádány s infikovanými, aby posluchači viděli, ţe se HIV pozitivní nijak neliší od zdravých lidí, ţe nijak nevyčnívají ze společnosti, a především ţe se nemusejí bát nákazy v jejich přítomnosti. Pro vyšší věkovou kategorii by kromě besed a přednášek mohly platit reklamy či dokumenty podané populárně naučnou formou či filmy, které problematiku zpracují. Výsledky, které jsme zjistili z našich anonymních dotazníků, jsou obtíţně aplikovatelné na celou populaci, nicméně podle našeho názoru jsou velmi dobře aplikovatelné na sociální skupinu, z níţ jsme vybírali (tj. vysokoškolsky vzdělaní, příp. lidé směřující k vysokoškolskému vzdělání). K širšímu rozpracování práce by mohlo přispět rozpracování problematiky AIDS v různých sociálních skupinách se zohledněním menšin, imigrantů a dosaţeného vzdělání. Díky tomuto faktu bychom mohli lépe zmapovat názor veřejnosti a udělat přesnější statistiky v České republice.
6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 1
25 let od objevu viru HIV [online] c2008, [cit 2014-05-08]. . The Origin of AIDS [online] c2013, [cit 2014-05-08] 3 HIV [online] c2014, [cit 2014-05-15] 4 Dokumentární film Den, kdy byl objeven virus HIV 5 Novinky [online] c2013 [cit 2014-05-08]
se-pri-transfuzi-nakazila-virem-hiv-pripadu-muze-byt-vice.html> 6 Aktuálně [online] c2009 [cit 2014-05-07]
zakazoval-lidem-s-hiv-cestovat-do-usa-1rd-/zahranicni.aspx?c=A091030_195625_zahranicni_stf> 7
MuniMedia [online] c2013[cit 2014-05-07]
primo-v-tramvaji-6227/> 8
Novinky [online] c2010 [cit 2014-05-07]
oznamili-v-berline.html> 9
Survio [online] c2014 [cit 2014-05-08]
LITERATURA JEDLIČKA, J. a kolektiv. Pozitivní ţivot neboli jak ţít s virem a vírou. Praha: Státní zdravotní ústav, 2008. 154s. ISBN 978-80-7071-304-4 PALISA, V. Acquired Immunodeficiency Syndrom AIDS. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 42s. SYRŮČEK, L., ŠEJDA, J., TICHÁČEK, B. AIDS (Syndrom získaného selhání imunity). Praha: Avicenum, 1986. 22s.
15
INTERNETOVÉ ZDROJE Wikipedia – AIDS [online] c2014 [cit 2014-05-08] AIDS – HIV [online] c2014 [cit 2014-05-08] AIDS – pomoc [online] c2014 [cit 2014-05-08] HIV – AIDS [online] c2014 [cit 2014-05-08]
16
