Gymnázium Jana Nerudy
Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
Závěrečná práce studentského projektu
Tropické rostliny a jejich choroby Vedoucí práce RNDr. Lenka Simonianová
Autoři: Ondřej Žižka Štěpán Nemec
2014
Simona Kiršbaumová Tereza Sloupová
Prohlášení Tuto práci jsme vypracovali samostatně a výhradně s použitím zdrojů uvedených v závěru této práce. V Praze dne Jméno: Ondřej Žižka Podpis: ___________ Jméno: Štěpán Nemec Podpis: ___________ Jméno: Simona Kiršbaumová Podpis: ___________ Jméno: Tereza Sloupová Podpis: ___________
1
Souhrn Naše práce se zabývá pro člověka velmi důleţitou skupinou tropických rostlin, a to rostlinami člověkem vyuţitelnými a vyuţívanými. Je zde přiblíţena tematika nejprve obecně a dále se podrobněji zabýváme reprezentativními rostlinami. U rostlin je rozebrána vzhledová stránka, anatomie, výskyt, vyuţití, zneuţití a samozřejmě jak ekologická, tak ekonomická problematika. Cílem práce je přiblíţit také důsledky pěstování tropických rostlin, jak uţ destruktivních, tak prospěšných. Práce se dále zabývá i moţnostmi řešení různé problematiky u jednotlivých rostlin. Zároveň popisuje škůdce a choroby jednotlivých rostlin a moţnosti obrany proti nim. Our work is focused on a group of tropical plants that are important for the mankind, that means plants which are usable and used. Firstly, we explain the topic in general and after that we chose few plants that are explained in detail. The analysis of these plants includes their habit, anatomy, habitat, use, misusage and ecological and economic problematics. The aim is to explain consequences of growing tropical plants either good or bad. The work also elaborates on solving these problems. It describes diseases and pests that are connected with tropical plants and a possible defense.
2
Poděkování Tímto bychom chtěli poděkovat každému, kdo nám pomohl s realizací naší práce nebo nám umožnil na ní pracovat. Především našemu váženému garantovi paní RNDr. Lence Simonianové. Dále bychom chtěli poděkovat hlavnímu zahradníkovi Botanické zahrady v Praze Eduardu Chvostovi za pomoc s projektem a prohlídku skleníku. Děkujeme.
3
Obsah Prohlášení....................................................................................................................................1 Souhrn.........................................................................................................................................2 Poděkování..................................................................................................................................3 Obsah...........................................................................................................................................4 1. Úvod........................................................................................................................................5 2. Původci infekčních chorob rostlin..........................................................................................6 2.1 Nebuněčné organismy..........................................................................................................6 2.2 Prokaryotické organismy......................................................................................................7 2.3 Eukaryotické organismy.......................................................................................................7 3. Tropické rostliny- výskyt........................................................................................................8 3.1 Tropické deštné lesy.............................................................................................................8 3.2 Tropické pouště a polopouště...............................................................................................8 3.3 Ekologie................................................................................................................................8 3.4 Přehled vybraných tropických rostlin...................................................................................9 3.4.1 Ananasovník chocholatý...................................................................................................9-11 3.4.2 Kakaovník pravý...............................................................................................................12-13 3.4.3 Mangovník indický...........................................................................................................14-15 3.4.4 Cyathea.............................................................................................................................16-17 3.4.5 Kata jedlá..........................................................................................................................18-19 3.4.6 Datlovník pravý................................................................................................................20-22 3.4.7 Banánovník.......................................................................................................................23-24 3.4.8 Vanilovník plocholistý.....................................................................................................25-26 3.4.9 Palma olejná.....................................................................................................................27-28 4. Závěr.......................................................................................................................................29 5.Zdroje a literatura.....................................................................................................................30-31
Obrázek č.1 Květ Strelicie královské 4
Tropické rostliny a jejich choroby 1. Úvod Kdyţ se řeknou tropické rostliny, většina lidí si představí exotické destinace plné palem, neobvyklého ovoce a vysokých teplot. V našem projektu se budeme zabývat těmito rostlinami, jejich výskytem, růstem v jejich přirozeném prostředí a chorobami. Zaměřili jsme se především na rostliny, které mají uţitek pro člověka, a jsou tedy důleţitým zdrojem potravy, materiálu nebo pouze okrasou. Projekt jsme se rozhodli rozčlenit na obecné pojednání o tropických rostlinách, příklady ve formě jednotlivých rostlin, které budou detailně rozebrány a popsány. Budou zde uvedeni škůdci a choroby, na které je daná rostlina náchylná. Škůdcům bude ještě věnována kapitola, kde popíšeme jejich problematiku a také prevenci a ochranu proti nim. Toto téma jsme si vybrali, protoţe mnoho lidí pěstuje doma nějakou tropickou rostlinu, ale ve skutečnosti o ní moc informací nemá, například odkud pochází a jak jí zajistit podmínky její domoviny. Dalším důvodem je seznámení lidí s důsledky přílišného pěstování důleţitých tropických plodin a narušování původního prostředí. Informace pro tento projekt jsme získali z odborné literatury a to nejen z té české, ale i zahraniční, nebyla to tedy jen otázka výzkumu biologického, ale i neobvyklých zdrojů. Další vědomosti jsme získávali spoluprací s botanickou zahradou a vlastními zkušenostmi s pěstováním. Navštívili jsme oba praţské skleníky, skleník Fakultní botanické zahrady v Benátské ulici a skleník Botanické zahrady hlavního města Prahy, Fatu morganu jsme měli s podrobnou komentovanou prohlídkou od vrchního kurátora expozic, který nám mimo jiné vysvětlil problematiku pěstování tropických rostlin v našich podmínkách a téţ obor škůdců. Na závěr chceme poděkovat všem, co nám s projektem pomáhali a doufáme, ţe se vám bude líbit. Ondřej Ţiţka, Štěpán Nemec, Simona Kiršbaumová, Tereza Sloupová
5
2. Původci infekčních chorob rostlin (bionózy) Nebuněčné organismy Viroidy Viry
Prokaryotické organismy Bakterie Mollicutes
Eukaryotické organismy Houby Řasy Cévnaté rostliny Prvoci Háďátka
2.1 Nebuněčné organismy Viroidy Viroidy jsou nejmenší známí původci infekčních chorob rostlin, známí od roku 1971 – do té doby byly nemoci způsobené viroidy povaţovány za nemoci virového původu. Viroidové choroby se vyskytují zejména v tropických a subtropických oblastech. Viroid je malé kruhové jednovlákno RNA, které se replikuje v hostitelské rostlině. Od virů se liší nepřítomností bílkovinného obalu a malými rozměry. Šíří se pomocí semen a pylu nebo přes zemědělské nářadí při mechanickém poškození rostliny. Častými příznaky viroidových chorob je zakrslost, epinastie (jev, při kterém roste horní polovina orgánu rostliny rychleji neţ spodní) a ţluté skvrny na listech. Příklady chorob: viroidy napadají kokosové palmy, rajčata, chmel, citrusy, avokáda,.. 1) vřetenovitost bramboru 2) vrásčitost kůry citroníku Viry Viry jsou obligátní parazité reprodukující se pouze v hostitelských buňkách. Obsahují svoji genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA, které jsou uloţeny v kapsidu. Do rostlinné buňky se dostávají většinou poraněním nebo přenosem savým hmyzem, háďátky, semeny či pylem. Příznakem virového onemocnění je zpomalení růstu, zakrslost, vadnutí. Listy rostlin mají nekrotické léze, objevuje se mozaika, ţloutnutí ţilek, prouţkovitost, nádory, deformace.
6
2.2 Prokaryotické organismy Bakterie Bakterie se vyskytují především v teplých a vlhkých oblastech. Většinou mají obrovskou schopnost mnoţení – dělením i pučením. Na rozdíl od Mollicutes mají buněčnou stěnu. Bakterióza se u rostlin projevuje nekrózou, hnědnutím, mokrou hnilobou plodů a kořenů, tvarovou anomálií nebo slizovitostí. Mollicutes Mollicutes jsou organismy bez buněčné stěny, mají pouze obalnou membránu. Způsobují okolo 200 rostlinných chorob. Mezi tyto choroby patří: 1) zakrslost kukuřice 2) úporná choroba citroníku 3) x choroba broskvoní
2.3 Eukaryotické organismy Houby Houby jsou stélkaté organismy, rozmnoţují se fragmentací, pučením nebo sporami. Dnes je známo více neţ 10 000 hub parazitujících na vyšších rostlinách. Mezi symptomy napadení houbou řadíme: skvrnitost, rakovinu, nádory, deformaci listů, strupovitost, hnilobu kořenů, padání rostlin, odumírání, vadnutí a povlaky na listech. Řasy Řasy jsou výtrusné stélkaté niţší rostliny. Nejčastěji jsou parazity rostlin pěstovaných v tropických a subtropických oblastech. Nejznámějším zástupcem je Caphaleuros virescens, která napadá čajovník a jiné tropické rostliny. Parazitické cévnaté rostliny Mezi krytosemennými rostlinami je známo asi 3000 parazitických. Některé z nich sice mají chlorofyl, ale nemají kořeny a tak jsou závislé na hostitelské rostlině v získávání vody a minerálních látek, čili jsou poloparazitické – například jmelí obecné. Jiné nemají ani chlorofyl a jsou na hostitelské rostlině plně závislé – například kokotice. Prvoci Prvoci jsou pohyblivé jednobuněčné organismy. Dělí se právě podle způsobu pohybu do 4 skupin na bičíkovce, nálevníky, kořenonoţce a výtrusovce. K přenosu mezi rostlinami dochází většinou hmyzem. Nejčastěji způsobují: Hatrot kokosové palmy nebo nekrózu kořenů u kávovníku Háďátka Háďátka jsou hlísti a bývají aţ 4 mm dlouhá. Část ţivota ţijí v půdě a později napadají rostliny a ţijí mezi buňkami listů. Symptomy napadení jsou: 1 - léze, cysty, a novotvary na kořenech; 2 – redukovaný růst, ţloutnutí, vadnutí a špatná kvalita plodů, nekrotické léze, hniloby a otoky na nadzemních částech.
7
3. Tropické rostliny- výskyt 3.1 Tropické deštné lesy Začněme otázkou, co je to vlastně tropická rostlina? Přesná definice neexistuje, ale obecně se jedná o rostlinu, která roste v tropickém podnebném pásu. Největší rozmanitost druhů se nalézá v tropických deštných lesích, které se nacházejí blízko rovníku. Tyto lesy jsou trvale vlhké, s vysokým mnoţstvím ročních sráţek, vlhkost je 95-100%. U těchto lesů se rozlišuje stromové, keřové a bylinné patro. Rostliny v keřovém a bylinném patře jsou uzpůsobeny tak, aby vyţadovaly co nejméně světla, o které jsou ochuzovány vysokými stromy. Některé rostliny, například semenáče stromů mají strategii takovou, ţe v mládí potřebují málo světla, a kdyţ dorostou do dospělé podoby jejich potřeby se zvýší. Na toto se musí dbát i při pěstování v našich podmínkách, kde se rostlinám nedostává tolik světla jako v domovině. Tropické deštné lesy mají hned několik funkcí, mezi tu hlavní patří fotosyntéza. Tyto lesy jsou však zdrojem vzácných dřev, například ebenu nebo balzy. Bezohledné kácení vedlo k ochraně některých druhů smlouvou CITES, která kontroluje distribuci a export vzácných rostlin a ţivočichů.
Tropické deštné lesy
3.2 Tropické pouště a polopouště Tropické rostliny se však nenacházejí jenom v deštných lesech, můţeme je nalézt i v pouštích a polopouštích. Tyto rostliny se suchu přizpůsobily například vlastní zásobou vody, jako tomu je u sukulentů nebo mají velmi hluboké kořeny, aby dosáhly na zdroje spodní vody, jako palmy těchto oblastí. Tyto rostliny jsou velmi tuhé, často mají trny a ostny, aby se chránily před zvěří, která hledá jakoukoliv vegetaci. 3.3 Ekologie K tropickým rostlinám se také váţí ekologické problémy. Příčinou je kácení lesů z důvodu vytváření plantáţí, například banánovníků. Tyto plantáţe velmi vyčerpávají půdu, a ničí rozmanitost tropických lesů, ohroţena jsou téţ zvířata, která jsou na původních rostlinách závislá ať uţ kvůli příbytku, nebo
8
potravě. Dalším ekologickým problémem je aplikace hnojiv, která se dostávají do podzemních vod, a škodí nejen zvířatům i rostlinám, ale téţ původním obyvatelům. V pouštních oblastech to zase bývá odklánění řek k zavlaţování polí, čímţ se narušuje distribuce vody do přirozených míst, a dochází k vymírání druhů. 3.4 Přehled vybraných tropických rostlin Vybrali jsme devět druhů rostlin, které jsou podrobně popsány. Je zde zdůrazněna jejich uţitková hodnota, problematika ekologie a pěstování a téţ škůdci a choroby, na které je rostlina náchylná. 3.4.1 Ananasovník chocholatý (Ananas commosus)
Říše:
rostliny (Plantae)
Podříše:
cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída:
jednoděloţné (Liliopsida)
Řád:
lipnicotvaré (Poales)
Čeleď:
bromeliovité (Bromeliaceae)
Rod:
ananasovník (Ananas)
Rostlina: Z velkého počtu druhů ananasů je díky jeho vlastnostem právě Ananasovník chocholatý tím nejpouţívanějším. Původně ananas pochází z Brazilie a Paraguaye odkud byl postupně rozšířen po celém světě. Jedná se o 0.7-1.5 metrů vysokou rostlinu s krátkým stonkem, z kterého vyrůstají dlouhé, duţnaté a na konci špičaté listy, ty mohou dorůst aţ do délky 1.5 metru. Rostlina má většinou zelenou, ţlutou či načervenalou barvu. Rozmnoţuje se odnoţemi, původně v přírodě opylováním květu nebo zasazením kusu kůry stonku do země. Ananasovník se pěstuje na plantáţích, na jednom hektaru se obvykle pěstuje 40-70 tisíc rostlin. Jedna rostlina plodí minimálně třikrát. Přestoţe se ananasy pěstují hlavně na plantáţích, tak si kaţdý můţe zkusit vypěstovat svůj ananas doma zasazením vyříznutého středu s listovou růţicí. Plodenství: Plodenství, které se sestává ze sto i více bobulovitých plodů, dosahuje hmotnosti od 0.5-3.5 kg. Můţe mít celou škálu barev od ţluté přes červenou, fialovou po černou. Jen kolem 70% hmotnosti plodenství je duţina, zbytek tvoří slupka, listová růţice a zduţnatělé vřeteno květenství. Duţnina má bílou aţ naţloutlou barvu. Využití:
9
Největší vyuţití ananasu je v potravinářském průmyslu, konzumuje se buď čerstvý, nebo upravený (např.: sušený, kandovaný, v podobě dţusu, marmelády). Odpad, který vzniká při zpracovávání ananasu, se pouţívá jako krmivo pro zvířata. Vlákna z listů (takzvané: Ananasové hedvábí) se pouţívá v textilním průmyslu. Z jeho stopky se také extrahuje enzym bromelin pouţívaný při lékařské diagnostice.
Škůdci a choroby: -Housenka Thecla echinon - škodí v květenství. -Housenka Castinia licus - provrtává stonky směrem k plodenství aţ do rozlomení stonku. -Červec Diapsis bromeliae - škodí okusem na listech. -Stonoženka bílá Scutigerella immaculata - okusuje kořenové špičky.
10
Obrázek č.2 Rostlina ananasovníku s plodenstvím
Obrázek č.3 Plantáž ananasovníků
11
3.4.2 Kakaovník pravý (Theobroma cacao) Říše:
rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída:
vyšší dvouděloţné (Rosopsida)
Řád:
slézotvaré (Malvales)
Čeleď:
slézovité (Malvaceae)
Rod:
kakaovník (Theobroma)
Rostlina: Kakaovník pravý je stálezelená rostlina, která pochází z Jiţní Ameriky, dnes se pěstuje převáţně ve vlhkých tropech, nejvíce však v Brazílii, Nigérii a Ghaně. Rostlina dorůstá výšky 5 aţ 8 metrů a vyznačuje se velmi mohutným kmenem. Jeho dřevo má ţlutou nebo červenou barvu. Od rašení listů po jejich případné odtrţení či odumření se jejich barva mění z červené přes světle zelenou na tmavě zelenou. Má oboupohlavní květy s růţovým kalichem a bílou korunou. Zajímavé je, ţe jak listy tak květy mohou růst i přímo z kmene stromu. Kakaovník kvete během celého roku. Rozmnoţuje se buď pohlavně semeny, nebo nepohlavně řízkováním. Kakaovník pravý se z pěstitelského hlediska děli do tří skupin: 1) Forastero: nejrozšířenější skupina, vyskytující se převáţně kolem Amazonky, tvoří 85 aţ 90 % produkce kakaových bobů. 2) Trinitario: velmi různorodá skupina, co se týče hlavně tvaru plodů, chuti a barvy semen. Pouţívá se hlavně pro kříţení s ostatními druhy. 3) Criollo: tato skupina se vyznačuje tím, ţe její velmi kvalitní a chutná semena jsou zabaleny v tenkém perikarpu, a tím ţe plody vyrůstají přímo z kmenu. Stromy se pěstují v závětrných údolích na úrodné půdě, z jednoho stromu se ročně dá získat 50 aţ 80 plodů. Plodenství: Plodenství se u různých druhů velmi liší. Bývá aţ 30 cm dlouhé, rozdělené podélnými dráţkami, barva můţe být ţlutá, fialová, červená aţ hnědá. Vyrůstá buď přímo z kmene a nebo z větví. Tloušťka perikarpu také záleţí na skupině. Uvnitř plodenství se v pěti komorách nachází 20 aţ 70 semen různého tvaru, chuti i velikosti. Usušením semen získáme kakaové boby. Využití: Nejvíce se z produktů pěstování kakaovníku vyuţívají samozřejmě semena neboli kakaové boby. Před pouţitím v potravinářském průmyslu (kromě zpracování rozemletím na koření) však musí projít několikadenním procesem fermentace za pomoci kyseliny octové a vysoké teploty. Poté se pouţívá k výrobě čokolády. Pouţívá se také pro výrobu kosmetiky. Škůdci a choroby: -plísně rodu Phytophthora- hostitelé parazitů a patogeni dvouděloţných rostlin. -virus CSSV- virus napadající zejména kakaovník. Výrazně sniţuje jeho plodnost a během několika let strom zabije. Projevuje se především změnou barvy listů. -houba Moniliophthora perniciosa- tato houba útočí pouze na kakaovník a je zároveň jedním z jeho nejznámějších škůdců. Způsobuje úkaz zvaný čarověník, coţ je většinou shluk větviček plus houby, který můţe mít odlišnou barvu od zbytku stromu. Napadené části rostliny dost často uhynou. Mnoţí se společně se stromem nebo vegetativně, pohlavně jen velmi zřídka.
12
Obrázek č.4 Rostlina kakaovníku s plodenstvím
Obrázek č.5 Detail plodu kakaovníku
13
3.4.3 Mangovník indický (mangifera indica) Říše:
rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída:
vyšší dvouděloţné (Rosopsida)
Řád:
mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď:
ledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Rod:
mangovník (Mangifera)
Rostlina: Mangovník indický je strom původem z Jihovýchodní Asie, v dnešní době je však pěstován téměř ve všech tropických oblastech právě kvůli hojnému hospodářskému vyuţití. Největším dodavatelem manga je však stále Indie. Mladá rostlina bývá mírně načervenalá, později však toto zabarvení mizí. Můţe dorůst aţ 40m a doţít se kolem 300 let. I mladé listy mají červenavou barvu, s růstem se mění na leskle tmavě zelené, kopinaté, dlouhé aţ 30cm, rostoucí střídavě. Koruna je bohatá, dosahuje průměru kolem 20m. Květenství jsou lata sloţená z drobných ţluto-červených či bílých květů a z jednoho vzniká aţ 5 plodů. V dnešní době je pěstována spousta kultivarů s různými vlastnostmi ovoce, různou dobou zrání nebo pro okrasné účely. Plodenství: Manga rostou na velmi dlouhých stopkách a jsou oválného tvaru. Nejprve mají zelenou barvu, plně zralé jsou do ţluta, oranţova, červena aţ fialova, u některých kultivarů zůstává i zralé plody zelené. Plody jsou velké kolem 15 cm, duţnaté, s voskovitou slupkou. Duţina je oranţová. Semeno je ploché, chráněné dřevitým obalem. Zrání trvá aţ 6 měsíců. Využití: Hlavním vyuţitím mangovníku je prodej jeho plodů pro potravinářské účely. Díky bohatému obsahu vitaminů se extrakt z duţiny či kůry přidává do léčebných a preventivních přípravků. Z listů a kůry je extrahován xantin mangiferin, antioxidant s protizánětlivými a protialergickými účinky, pouţívaný v kosmetickém průmyslu na přípravu různých krémů. Probíhá mnoho studií výtaţků z plodů, kůry i listů mangovníku pro potvrzení léčivých účinků, mluví se dokonce o potlačení nádorů a sníţení rizika vzniku rakoviny. Škůdci a choroby: - lance nematodes -vyznačuje se poškozením kořenového systému rostliny. Napadá traviny, ale i stromy(například mangovník). -bakteriální onemocnění plodu rodem Pectobacterium carotovorum- patogen napadající velkou škálu rostlin. Pomocí pektolytických enzymů rozkládá dřevo, coţ se projevuje změknutím a rozpadem dřeva. Nejhorší pro rostlinu je, kdyţ bakteriální hniloba napadne kořeny.
14
Obrázek č.6 Mangovník s nezralými plody
Průřez semenem
Obrázek č.7 Průřez plodem mangovníku 15
3.4.4 Cyathea Říše:
Rostliny (Plantae)
Podříše:
Vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení: Kapradiny (Polypodiophyta) Třída:
Polypodiopsida
Řád:
Cyatheales
Čeleď:
Cyatheceae
Rod:
Cyathea
Popis: Cyathea je největší rod tzv. stromových kapradin. Jsou to rostliny s nápadnými vějířovitými listy, rostoucí hlavně v mlţných, tropických, deštných lesích. Tento rod zahrnuje skoro 500 převáţně suchozemských druhů s téměř vţdy nerozvětveným kmenem, který můţe být různě vysoký a je zakončen chocholem listů. Některé rostliny mohou vyrůst do výšky aţ 25 m, málokdy jsou vystoupavé nebo plazivé. Kmen rostliny je vlastně modifikovaný ztlustlý, na povrchu šupinatý oddenek rostoucí vertikálně. Ve spodní části bývá prorostlý vláknitými kořeny a výše zbytkem odumřelých listů nebo dlouhými chlupy a mívá různé jizvy i ostny po opadaných listech. Na jeho vrcholu vyrůstá rozměrná vrcholová růţice řapíkatých, eliptických listů, které jsou častým rozlišovacím znamením určujícím druhy. Listy mohou dosahovat délky 6 m a jejich šupinami porostlé řapíky aţ 1 m. Listové čepele bývají chlupaté, často slabě koţovité a vţdy vícenásobně zpeřené. V pupenech jsou listy spirálovitě stočené. Historie: Nejstarší fosilní nálezy předchůdců Cyathea jsou datovány do geologické periody triasu, před 200 aţ 250 mil. let. Recentní druhy jsou nesrovnatelně mladší, jejich historie není starší neţ 65 mil. let. Výskyt: Rod prvotně roste ve vyšších polohách, kde bývá pravidelná vyšší vzdušná a půdní vlhkost, do niţších nadmořských výšek se rozšířil aţ druhotně. Některé druhy rostou i mimo hranice tropů, např.: v Jiţní Americe, na Novém Zélandu, V Číně a Japonsku, některé jsou endemické. Rostliny většinou nesnáší přímé sluneční záření, nejlépe jim vyhovuje rozptýlené světlo. Druhy které se adaptovaly na přímé světlo mají hrubší listy, stejně jako rostliny vyskytující se v místech, kde klesá teplota. Škůdci a choroby: - Rostlina je velmi odolná proti většině škůdců, houbám, virovým i bakteriálním onemocněním.
16
Obrázek č.8 Dospělá Cyathea
Obrázek č.9 Nově rozvíjející se list Cyathea
17
3.4.5 Kata jedlá (Catha Edulis) Říše:
Rostliny (Plantae)
Podříše:
Cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: Krytosemenné (Magnoliophyta) Třída:
Vyšší dvouděloţné (Rosopsida)
Řád:
Jesencotvaré (Celastrales)
Čeleď:
Jesencotvaré (Celastraceae)
Rod:
Kata (Catha)
Rostlina: Kata je jedlá houţevnatá rostlina, strom či keř, dosahující výšky 1,5 aţ 6 metrů. Určité výšky dosahuje podle místa výskytu a sráţek na daném místě. Nejlépe roste v nadmořských výškách mezi 1400 a 2000 metry nad mořem. Pěstuje se i jako ţivý plot díky své odolnosti. Listy jsou oválné, mladé listy jsou měkké a načervenalé, starší listy jsou naţloutlé a koţovité s čepelí dlouhou 5-8 cm. Rostlina pochází z hor jiţní Etiopie, kde roste planě na propustných půdách v chladnějších a vlhkých oblastech. Obchod s katou je velmi starý a probíhal uţ v dobách, kdy ještě na Blízkém východě nebyla známa káva. V Jemenu je kata stále důleţitým obchodním artiklem. Část produkce je pašována do Evropy a USA, především pro potřebu imigrantů z východní Afriky. Rostlina se nikdy nestala populární mimo oblast svého pěstování, protoţe listy jsou účinné jen čerstvé. Je moţné je uchovat pouze jeden den zabalené do chladných a vlhkých banánových listů. Kata jedlá je velmi důleţitou surovinou v Etiopii, Sudánu, Eritreji a v Dţibutsku, v Somálsku a v Keni, kde místní obyvatelé ţvýkají její listy. Mimo to se ve velkém importuje do Jemenu, kde je údajně nejvíce konzumentů katy na světě. Druh se pěstuje nebo roste planě na plantáţích, často spolu s kávovníky. Na plantáţích se rostliny zastiňují, později se pěstují na přímém slunci. První sklizeň je moţná první aţ třetí rok po vysazení. Sklízí se pravidelně 10 -15 let. Využití: Kata jedlá obsahuje alkaloid zvaný kathinon, to je látka, která se svými účinky na tělo podobá amfetaminu. Vyuţívá se hlavně jako droga, ţvýká se. Nejcennější jsou mladé výhonky na konci větví, nebo mladé listy. Obsah alkaloidů v rostlině stoupá aţ poté, co keř dosáhne 6 let věku. Sklizeň probíhá v období sucha. Ve východní Africe se kata pouţívá podobně jako káva v západních zemích. V malém mnoţství droga vyvolává vzrušení, které se projevuje pocitem radosti, zvýšením energie, útlumem pocitu hladu a ospalosti. Při vyšší dávce je člověk druţný, upovídaný, u chronických uţivatelů se ale naopak objevuje apatie, neschopnost koncentrace a výkonu. Ţvýkání katy jedlé má i mnoho vedlejších účinků, nadměrná konzumace vede k agresivitě a psychózám, halucinacím, poruchám srdečního rytmu a k impotenci, můţe vznikat rakovina úst, vysoký krevní tlak, coţ vede aţ k zástavě srdce.
18
Obrázek č.10 List Katy
Obrázek č.11 Detail květu Katy
Obrázek č.12 Mladý výhonek Katy
19
3.4.6 Datlovník pravý (Phoenix dactylifera) Říše:
Rostliny (Plantae)
Podříše:
Cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení:
Krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída:
Jednoděloţné (Liliopsida)
Řád:
Arekotvaré (Arecales)
Čeleď:
Arekovité (Arecaceae)
Rod:
Datlovník (Phoenix)
Rostlina: Rod Phoenix je rozšířen především v Africe, jeho další odrůdy můţeme ale nalézt i ve střední a východní Asii. Všechny druhy jsou pěstovány v kultuře. Nejrozšířenějším druhem je datlovník pravý, díky svým datlím přezdívaným jako chléb pouště. Tento druh je původem z Iráku, jeho kmen dorůstá výšky aţ 23 metrů, listy jsou zpeřené a dosahují délky 6 metrů. Tyto listy mají nádech stříbrné barvy a vyrůstají z růstového vrcholu palmy. Tento druh vytváří odnoţe kolem kmene. Kmen rostliny často obsahuje pozůstatky listových pochev. Datlovník je jednoděloţný a dvoudomý, květenství jsou ve formě lat. Plodem jsou datle, které se sklízejí ve velkých plodenstvích, jsou červenohnědé. Největšími pěstiteli datlí jsou Irák, Tunisko, Egypt a Maroko. Další rozšířený druh je datlovník kanárský (Phoenix canariensis), známý ze Středomořské oblasti pro svou dekorativnost a nenáročnost pěstování. Od datlovníku pravého se liší naţloutlými listy, které působí hustějším dojmem. Neodnoţuje a jeho plody se nedají konzumovat. Plody: Plodem je datle, bobule o délce aţ 7 centimetrů s nízkým obsahem vody. Datle jsou ceněny pro vysoký obsah sacharidů, jsou tedy ideálním pokrmem pro poutníky v nehostinných krajích. Mezi další prospěšné látky obsaţené v datlích patří draslík, ţelezo, chlór a vitamín B. Zajímavé je, ţe pomáhají při ateroskleróze a nezvyšují hladinu glukózy v krvi. Využití: Datle jsou nezbytnou součástí pouštní kuchyně, vyrábí se z nich bochníky, opékají se a slouţí i jako potrava pro domácí zvířata. Díky vysokému obsahu cukru se kvasí a vyrábí se z nich pálenka Bukha. Z datlovníku, stejně jako z mnoha dalších palem se vyrábí „Palmové víno“. Prvotní tekutina se získává naříznutím květenství, ze kterého denně vyteče velké mnoţství mízy, která se kvasí. U nás se datle konzumují sušené. Nejčerstvější bývají okolo Vánoc, kdy se dají sehnat ještě se semenem. Toto semeno se dá vyjmout a zasadit, palma klíčí velmi rychle a také rychle roste. Bohuţel u nás v bytových podmínkách nebude mít plody, kvůli nedostatku světla a tepla, a navíc by bylo zapotřebí mít samčí i samičí rostlinu. Škůdci a choroby: -Bayoudská nemoc: napadení rostliny houbou rodu Fusarium, tato choroba byla poprvé diagnostikována v roce 1870.
20
-Rhynochophorus ferrugineus: největší současný problém datlových palem, tento brouk původem z Asie ničí obrovská mnoţství datlových palem, napadá mladé palmy, do jejichţ kmenů naklade vajíčka a larvy poté vyţírají kmen rostliny. Tento druh se ze severu Afriky postupně rozšiřuje i do států jiţní Evropy, kde jiţ způsobil obrovské škody.
21
Obrázek č.13 Dospělý datlovník s odnoží (Rhodos)
Obrázek č.14 Detail plodu datlovníku 22
3.4.7 Banánovník (Musa) Říše:
Rostliny (Plantae)
Podříše:
Cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: Krytosemenné (Magnoliophyta) Třída:
Jednoděloţné (Liliopsida)
Řád:
Zázvorníkotvaré (Zingiberales)
Čeleď:
Banánovníkovité (Musaceae)
Rod:
Banánovník (Musa)
Rostlina: Existuje přes 70 druhů banánovníků, které vznikly také díky kříţení člověkem. Liší se v různých faktorech, některé jsou vysoké i 6 metrů, některé klidně i 1,5 metru. Plody mohou být krátké a hnědé, červené nebo klasicky ţluté a delší. Podrobněji zde bude rozebrán Musa acuminata, tedy jeden z původních banánovníků, ze kterého postupně vznikaly další kultivary, například Musa cavendish nebo Musa dwarf cavendish. Musa acuminata byl jednou z prvních rostlin kultivovaných lidmi, první náznaky kultivace jsou z osmého tisíciletí před naším letopočtem. Tento banánovník pochází z oblasti Indonésie a Papuy Nové Guiney. V současné době se nejvíce pěstuje v Indii, zemí s nejvyšším exportem banánů je Ekvádor a Kostarika. Technicky vzato je banánovník velká bylina. Pseudokmen je tvořen z těsně na sebe naskládaných listů, které vyrůstají z hlízy, která se nachází v podzemní části rostliny. Květenství rostliny se sestává z malých ţlutých květů, obsahuje jak ţenské tak muţské květy. Plodem jsou bobule, v původním kultivaru se nachází semena 5-6 mm velká seřazená podélně v plodu. Banánovník se ale také rozmnoţuje odnoţemi, které vyrůstají z kořenového balu. Díky tomuto systému patří banánovník k prvním osidlovatelům. Využití: Banánovníky jsou ceněny pro své plody, tedy banány. Mimo jiné obsahuje vysoké mnoţství draslíku a vitamínu B6. Z banánů se připravují různé speciality jako například smaţené banány, vařené nebo se konzumují pouze syrové. Nevyuţívá se jen plod, z květů se připravuje tradiční filipínská omáčka. Listy banánovníku se vyuţívají jako obal, který se dá vyplnit různými směsmi a konzumuje se vařený. Růstový vrchol banánovníku se přidává do masových omáček jako je například Kaeng Yuak.
Škůdci a choroby: -Panamská choroba: půdní onemocnění houbou typu Fusarium, tato houba produkuje gel který zabraňuje rostlině přijímat tekutiny a rostlina vadne -BBTV: virové onemocnění přenášené mšicemi, rostlina neplodí
23
Obrázek č.16 Detail květu banánovníku Obrázek č.15 Mladá rostlina banánovníku (Praha)
Obrázek č.17 Plodenství banánovníku 24
3.4.8 Vanilovník plocholistý (Vanilla planifolia) Říše:
Rostliny (Plantae)
Podříše:
Cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: Krytosemenné (Magnoliophyta) Třída:
Jednoděloţné (Liliopsida)
Řád:
Chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď:
Vstavačovité (Orchidaceae)
Rod:
Vanilovník (Vanilla)
Rostlina: Vanilovník plocholistý, zvaný také vanilka pravá je liánovitá orchidej pěstovaná pro svoje tobolky, vyuţívané jako koření – vanilka. Původně byl tento druh endemický v oblasti Guatemaly a jihovýchodního Mexika, nyní se pěstuje prakticky v celých tropech, nejvíce na Madagaskaru, Bahamách, Zanzibaru, v rovníkové Africe a v Indonésii. Rostlina v přírodě dorůstá aţ několik desítek metrů, z lodyhy vyrůstají vzdušné kořeny, slouţící k zachycování vlhkosti a k uchycení rostliny. Květy jsou tvořené šesti korunními plátky a mají většinou ţlutobílou barvu. Tento druh je hmyzosnubný, ale jediným opylovatelem je endemická včela rodu Melipona, ţijící právě v původních oblastech výskytu orchideje. Rostlina kvete pouze 24 hodin. Pokud není do té doby opylena, květy opadají a plod se nevytvoří. U pěstovaných rostlin se květy se opylují uměle. Dalším způsobem rozmnoţování je řízkování. Využití: Vanilovník se primárně vyuţívá k produkci koření – vanilky. Vanilka obsahuje aromatický aldehyd vanilin, který způsobuje sladkou chuť a vůni koření. Přírodní vanilka je jako koření poměrně drahá a proto je vyráběna i synteticky. Vanilka se pouţívá v potravinářském průmyslu jako přísada do sladkých pokrmů nebo nápojů. Extrakt z vanilky se pouţívá při přípravě voňavek a parfémů. V minulosti byla vanilka hojně vyuţívána v lékařství proti horečce a také jako afrodiziakum. Dnes se pouţívá pouze mezi přírodními léčiteli.
25
Obrázek č.18 Rostlina vanilovníku (Praha)
Obrázek č.19 Vzdušný kořen vanilovníku (Praha)
Obrázek č.21 Detail plodu vanilovníku
Obrázek č.20 Detail květu vanilovníku 26
3.4.9 Palma olejná (Elaeis guineensis) Říše:
Rostliny (Plantae)
Podříše:
Cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: Krytosemenné (Magnoliophyta) Třída:
Jednoděloţné (Liliopsida)
Řád:
Arekotvaré (Arecales)
Čeleď:
Arekovité (Arecaceae)
Rod:
Elaeis
Rostlina: Tato palma je původem v západní Africe, svůj název získala podle této oblasti okolo Guinejského zálivu. V současné době se pěstuje hlavně v Malajsii, Indonésii, na Srí Lance, Madagaskaru a ve Střední Americe. Mezi další palmy označované jako olejné patří Elaeis oleifera a Attalea maripa. Tato palma dorůstá aţ 20 metrů. Má zpeřené listy dlouhé 3 metry. Roste velmi rychle, a to hlavně v mládí. Plody: Plodem jsou bobule, které jsou tmavě červené aţ černé. Tato palma plodí po celý rok, hektar této palmy dokáţe celoročně vyprodukovat deset tun plodů. Plod je velký jako švestka, olejnatý, semeno je téţ bohaté na olej. Využití: Hlavním důvodem pěstování této palmy je výroba oleje. Oplodí se lisuje a vyrábí se z něj kvalitní olej na smaţení. Ze semen se vyrábí také olej, ale ten se nedá konzumovat a pouţívá se na výrobu mýdel a dalších kosmetických přípravků. Rozdrcená semena se také pouţívají jako krmivo pro domácí zvířata. Otázka pěstování této palmy je v současné době velkým problémem. Palmový olej je velmi levný a to převáţně kvůli tomu, jak se pěstuje. Obrovské plochy deštných pralesů jsou káceny a jsou místo nich vytvářeny velké plantáţe této rostliny, palma olejná vyčerpává většinu ţivin v půdě a je tedy nadále nepouţitelná. Tento olej však není vůbec zdravý, obsahuje nasycené mastné kyseliny, které způsobují různá cévní onemocnění a další choroby. Jako další vyuţití se uvaţuje biopalivo, které ovšem vůbec neřeší otázku neekologického pěstování palmy olejné. Škůdci a choroby: -BSR- uhnívání stonkových bází, tuto chorobu způsobuje houba Ganoderma. Napadá dřevo a zabraňuje distribuci vody po rostlině. Není příliš snadné hned příznaky odhalit, při průřezu napadené palmy je vidět bílá hniloba ve středu palmy.
27
Obrázek č.22 Mladá palma olejná v Botanické zahradě v Praze
Obrázek č.24 Plantáž palmy olejné (Malajsie)
Obrázek č.23 Dospělá palma olejná (Kamerun)
Obrázek č.25 Plody olejné palmy (Ekvádor)
28
4. Závěr Během dlouhé a náročné práce jsme nasbírali spousty vědomostí, které jsme z větší části vloţili do naší práce. Navštívili jsme skleníky, konzultovali jsme s odborníky, ale i přes to jsme většinu informací získaly jak čtením odborné literatury, tak zkoumáním obsahu internetu. Během výzkumu jsme se dověděli i spoustu dalších zajímavých věcí které jsme bohuţel nemohli do práce zařadit ať uţ z důvodu, ţe neodpovídali zkoumanému tématu nebo z důvodu omezení rozsahu, toho však v ţádném případě nelitujeme, naopak jsme za to vděční. Nejvíce nás z probíraných témat zaujala problematika pěstování tropických rostlin ve velkém měřítku a to z ekonomického i z ekologického pohledu. Mnoho z nás vyuţívá produkty, jejichţ výroba je závislá na pěstování tropických rostlin ve velkém, aniţ by si to uvědomovali. Například palmový olej se nachází v nemalém procentu potravin, které kaţdodenně mnoho z nás konzumuje, nebo v kosmetice stejně jako olej kokosový. Uvádíme pouze jeden příklad, ale kdyţ jsme na tuto problematiku narazili, velmi nás překvapilo, kolik rostlin se stává tímto způsobem pro náš ţivotní styl nenahraditelnými. Tím se dostáváme k velmi důleţitému tématu, a to: Kde se vlastně tyto rostliny berou?. Většinou se pěstují na své domovské půdě nebo v jiné zemi s podobnými podmínkami, jenţe dost často se výtěţky vyváţí a nezřídka jsou na plantáţích zaměstnáváni lidé z domovské země firmy, která ji vlastní. To vede obzvlášť k ekonomickému úpadku země a zvýšení nezaměstnanosti. Potom se dostáváme k problému konkrétních míst, na kterých se rostliny pěstují. Obvykle se jedná o jedno a to samé místo i několik let za sebou coţ můţe vést v případech rostlin na ţiviny náročnějších aţ k znehodnocení zemědělské půdy na celou řadu let nebo v horším případě proměnění oblasti na poušť. Toto je velkým problémem například u palmy olejné. Většinou jde zejména o menší firmy, které nemají dostatek území na to, aby rostliny pěstovali střídavě na různých polích, coţ by alespoň zmírnilo ekologicky negativní dopad na oblast. Ohledně škůdců tropických rostlin se toho obecně moc říci v krátkosti nedá. Je jich totiţ ohromné mnoţství a není jednoduché z nich vybrat nějakého reprezentanta. Kdyţ uţ se jedná o velmi váţné nebezpečí pro danou rostlinu, tak škůdce většinou napadá pouze tuto rostlinu, například virus CSSV u kakaovníku pravého. Přesto některé rostliny napadá mnoho druhů škůdců, proti kterým je potřeba pole chránit a to většinou v případě plantáţí chemickými prostředky, které nemusí být pro člověka nijak zdravé. Takţe doporučujeme, alespoň plody, které kupujete vcelku, tudíţ máte tu moţnost, důkladně omýt. V závěru naší práce bychom chtěli uvést, ţe získávání informací z různých zdrojů a komponování práce pro nás bylo nepostradatelným přínosem. A doufáme, ţe tato práce nabídne alespoň částečný náhled do zpracovávané problematiky. Také doporučujeme navštívit oba praţské skleníky, ve kterých jsme sbírali inspiraci pro naši práci.
29
5. Zdroje a literatura Internet: 1 http://exoticke-rostliny.atlasrostlin.cz/mangovnik-indicky 2 http://listnate-stromy.atlasrostlin.cz/kakaovnik-pravy 3 http://exoticke-ovoce.coajak.cz/ 4 http://www.palmtalk.org/forum/ 5 http://www.subtropicke-rostliny.cz/forum/ 6 http://www.wikipedia.org/
7 http://www.tropik.cz/
Literatura: 1 Novák, Jan. Plody našich i cizokrajných rostlin; nakladatelství: Grada Publishing, a.s., 2005. 2 Heitzová, Halina. Palmy; nakladatelství: Vašut, 2004 3 Lehari, Gabriele; Colditz, Peter. Exotické plody; nakladatelství: NS Svoboda, 2002. 4 Rybka, Vlastik; Rybková Romana. Palmy; nakladatelství: Grada Publishing a.s., 2008 5 Dransfield, John a spol. Genera Palmarum; nakladatelství: Kew publishing 2008 6 Marinelli, Janet. Rostliny; nakladatelství Knižní klub, 2006
Zdroje obrázků: 1. Ondřej Žižka 2014, Botanická zahrada v Praze 2. http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/96/Ananas-Langevin.JPG 3. http://www.biolib.cz/IMG/GAL/50326.jpg 4. http://www.sevcikphoto.com 5. http://www.sevcikphoto.com 6. http://www.biolib.cz/IMG/GAL/53408.jpg
30
7. http://3.bp.blogspot.com/3wEjp5cCwDs/UHKBxoLYyiI/AAAAAAAABJo/h6CmRYDzSok/s640/mango4b.jp 8. http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/af/Cyathea-med3.jpg 9. http://www.africamuseum.be/prelude/prelude_pic/Cyathea_manniana5.jpg 10.http://www.ueb.cas.cz/cs/system/files/users/public/kolar_27/obrazky_popularizace/fascinace/fa scinace_kat_full.jpg 11. http://www.calflora.net/losangelesarboretum/images/catha_edulis.jpg 12. http://www.fkog.uu.se/course/essays/catha_edulis/Pics/Catha_edulis_Specimen.jpg 13. Ondřej Žižka 2013 14. http://spirit-in-nature.com/cms/wp-content/uploads/2009/11/Fruit-Dates1.jpg 15. Ondřej Žižka 2014 16.http://ketenewplymouth.peoplesnetworknz.info/image_files/0000/0002/5784/Banana_plant_ma le_flowers__Musa_acuminata.JPG 17.http://www.edenproject.com/sites/default/files/styles/plant_record_carousel_main/public/imag e-carousel/musa-acuminata-x-fruit-flower.JPG?itok=bVPsZcDj 18. Ondřej Žižka 2014 19. Ondřej Žižka 2014 20. http://www.amadeusvanillabeans.com/pictures/images/vanilla-planifolia.jpg 21. http://4.bp.blogspot.com/-NWi-cDfxqEc/T7RjxD-lXSI/AAAAAAAABH8/nKPteziVQyw/s1600 22. Ondřej Žižka 2013 23.http://www.westafricanplants.senckenberg.de/images/pictures/Elaeis_guineensis_MS_4079_618 _711d7c.jpg 24.http://s3.amazonaws.com/mongabay/sabah/600/sabah_0028.jpg 25.http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/eb/Elaeis_guineensis_oil_palm_fruit_Portovi ejo_Ecuador.jpg
31
