Genderová dynamika ve sportovním ženském týmu Bc. Jan Kašpar Katedra sociologie, Filozofická fakulta Západočeské univerzity v Plzni
Plzeň 2015
Úvod Sport je jednou z nejvýraznějších komponent prakticky každé společnosti, poněvadž je kombinací charakteristik v podstatě všech ostatních sociálních institucí. Frey a Eitzen přirovnávají fenomén sportu svojí komplexností například k náboženství. Tato dvojice amerických sociologů rovněž uvádí, že nerovnosti, které lze v té které společnosti najít, lze identifikovat i v prostředí sportu, ať už se jedná o nerovnosti rasové či genderové (Frey a Eitzen 1991). S ohledem na tato konstatování jsem konstruoval i svůj výzkumný projekt. Ústřední téma výzkumu se pohybuje v oblasti sociologie sportu, konkrétně v jeho genderových aspektech. Budu se zajímat o to, zdali a jakým způsobem dochází v majoritně ženském sportovním kolektivu k reprodukci či změně dynamiky genderového řádu a jakým způsobem se v takovém kolektivu uplatňuje moc držená v rukou mužské autority v postavě trenéra týmu. Budu sledovat, jestli se genderová dynamika a její změny s ohledem na působení i ženské autority v osobě asistentky trenéra, která v interakcích s týmem, jak předpokládám, bude narušovat genderový řád a bude jakýmsi způsobem přebírat moc od mužské autority do rukou vlastních. To je balík nejdůležitějších a vzájemně přímo souvisejících témat, která v rámci této výzkumné zprávy hodlám podrobit analýze. Struktura textu je následující. Nejprve představím teoretické koncepty, se kterými jsem vstupoval do terénu. Následuje metodologická část, ve které načrtnu, jakým způsobem probíhal sběr dat a jak vypadal můj vstup do terénu a působení v něm, načež následuje empirický oddíl, ve kterém podrobím analýze témata zmíněná výše jakožto hlavní předmět zájmu. Součástí práce jsou i přepisy provedených rozhovorů, za kterými následuje i přepis terénního deníku.
1
1 Teoretické koncepty Nejprve si pojďme krátce vyložit, proč by se sociologie o instituci sportu a procesy v něm probíhající vůbec měla zajímat. Německý sociolog Gunther Luschen pojmenovává několik oblastí či sociálních institucí, se kterými sportovní prostředí silně interaguje a stává se tak relevantním objektem sociologického zájmu. Zmiňuje například vzájemný vztah sportu a ekonomiky jakožto oblasti, kde se v rámci profesionálního sportu staví skutečný byznys, který má výrazné sociální důsledky. Další zajímavou oblastí je například sport a vzdělání, vztah sportu a socializace nebo vzájemnost sportu a sociální stratifikace. V této souvislosti krátce zmiňuje oblasti zájem badatelů o souvislost sportu a takových nerovností jako jsou ty věkové, rasové či genderové (Luschen 1980). Zde přichází na řadu i relevance mnou formulovaného výzkumného problému. Hodlám totiž prostředí ženského sportovního týmu využít v rámci etnografického výzkumu jako jakousi sociologickou laboratoř, v jejímž prostředí se mohu snažit odhalit, jakým způsobem se gender v závislosti na konkrétních aktérech reprodukuje ve chvíli, kdy na majoritně ženský kolektiv působí jak mužská, tak ženská autorita a jakým způsobem mezi těmito autoritami funguje genderová dynamika. Na tomto místě nelze nevzpomenout koncepci dělání genderu a jeho situačního charakteru, jak jej popisují Candace West a Don Zimermann. 1.1 Dělání genderu West a Zimermann tvrdí, že k dělání a tudíž k reprodukci genderu se uchylují jak muži, tak ženy, protože je to pro obě pohlaví strategie, jak sebe sama ustanovit v roli plnohodnotného člena skupiny či společnosti. Pod mantrou „dělání genderu“ se skrývají sociálně řízené činnosti v rovinách vnímání, interakcí a mikropolitiky, které odrážejí konkrétní zájmy muže či ženy, kteří tak vytvářejí maskulinní nebo femininní „přirozenost“ (West a Zimmerman 1987). V prostředí ženského sportovního kolektivu, který je předmětem mého zájmu, tak probíhají na mikroúrovni verbální i non-verbální projevy představitele 2
maskulinní přirozenosti v postavě trenéra týmu, který by, alespoň podle tradičního genderového řádu, měl praktikovat takovou politiku, aby dokázal uplatňovat svoji autoritu a efektivně tak sledovat svoje zájmy. Otázkou je, jaké praktiky bude při sledování svých zájmů ve sledované skupině uplatňovat autorita žena, zdali se bude v interakcích s týmem pohybovat v genderovém řádu a její politika bude reprodukovat femininní přirozenost, nebo zdali bude docházet k tomu, že autorita žena bude přebírat maskulinní gender a tím bude výrazným způsobem překračovat genderové hranice. 1.2 Koncept (ne)zachování genderových hranic a uplatňování moci Pakliže jsem zmínil pojem genderových hranic, je potřeba zastavit se u jiného teoretického konceptu. Jedná se koncept zachování genderových kategorií z dílny Bronwyn Davies. Ta se zabývá tím, jakým způsobem děti v prostředí školy pracují na zachování oddělených genderových hranic a jaké volí strategie, aby toho dosáhly (Davies 2006). Pakliže že se děti snaží o to, aby genderové kategorie zůstávaly zachovány a nedocházelo k žádným střetům na jejich hranicích, dalo by se předpokládat, že obdobné mechanismy budou fungovat i na dalších úrovních sociálních skupin. Takovými skupinami mohou být právě dětské kolektivy ať už na základní či například na střední škole kolektivy
dorostenecké,
pracovní
týmy
v
korporátních společnostech,
neformální přátelské skupiny, ale i ženský sportovní tým. Jak již bylo zmíněno výše, ve skupině, ve které se odehrál můj etnografický výzkum, mají sice příslušnice ženského pohlaví majoritní zastoupení, ovšem autorita v podobě trenéra je v rukou mužského jedince. Dá se tak říct, že má k dispozici jakousi moc. Jak píše Pierre Bourdie, základem tradičního genderového řádu je ustanovení mocenského vztahu mezi muži a ženami, přičemž jsou to muži, kteří drží moc ve svých rukách (Bourdieu 2000). Ovšem v návaznosti na Michela Foucaulta předpokládejme, že moc není žádnou stálou nebo statickou entitou, nýbrž jedná se silový vztah, který v sociální realitě existuje jen tehdy, pokud je moc vykonávána (Foucault 1999).
3
Budu se tedy zajímat o to, zdali a jakým způsobem se moc reprodukuje v rámci interakcí mezi trenérem a hráčkami v jeho týmu, jaké mužská autorita uplatňuje strategie, aby svou moc dokázal legitimizovat a efektivně využívat. Je tedy zřejmé, čeho se budu pokoušet všímat si v terénu. Jednak bude moje pozornost směřovat ke sledování situační povahy genderu, který by měl být strategií, jak reprodukovat maskulinní nebo femininní „přirozené“ vlastnosti, a rovněž se pokusím sledovat, zdali a jakým způsobem dochází k boření hranic mezi genderovými kategoriemi a jaké to má důsledky pro fungování skupiny. Další oblastí, kterou se budu snažit pozorovat, jsou mechanismy a strategie reprodukování moci. Nyní krátce představím realizovaný empirický výzkum, který se, stejně jako moje snažení, pohybuje v oblasti, ve které se potkává sport a gender. Nancy Theberge na začátku devadesátých let prováděla etnografický výzkum v kanadském profesionálním ženském hokejovém týmu. Zajímala se o to, jakým způsobem hráčky vnímají a reflektují svoji zkušenost s tak tvrdým a náročným sportem, jakým hokej je. Pokládá si otázky, jak hráčky přistupují k jedné z charakteristických složek hokeje, a sice fyzickým střetům a těžkým zraněním. Leitmotivem výzkumu je otázka, jak se při tomto sportu v ženském podání proměňuje koncept hegemonní maskulinity, která si podle tradičního genderového řádu nárokuje lední hokej jako svoji typickou oblast (Theberge 1997). Je zřejmé, že můj výzkumný projekt se orientuje výrazně odlišným směrem. Představení této etnografie však slouží jako malá ukázka toho, že téma sportu a genderu a procesů odehrávajících se v interakcích mezi těmito dvěma oblastmi je sociologicky relevantní téma.
4
2 Metodologie Ve výzkumu jsem využil etnografický přístup, v rámci kterého jsem vypracoval jakousi případovou studii ženského volejbalového týmu. Etnografie, kromě předpokladu dlouhodobějšího charakteru výzkumu, stojí na zkoumání perspektiv jednotlivých členů a členek skupiny, na pozorování vzájemných interakcí a sociální praktik, které jsou v rámci skupiny uplatňovány (Hendl 2008). Pohyboval jsem se v prostředí velmi úzké skupiny ženského sportovního týmu, jenž čítá několik málo jedinců. Co se tak týče konkrétního typu etnografie, jedná se o mikroetnografii, která se soustředí právě na vymezenou sociální jednotku, či, stejně jako v mém případě, na, do jisté míry, izolovanou skupinu lidí. V rámci mikroetnografie se výzkumník zaměřuje na procesy uvnitř skupiny (Hendl 2008). To byl i můj případ. Pakliže bych měl stručně popsat pozorovanou jednotku, jedná se, jak jsem již zmínil, o ženský volejbalový tým. Je to tým působící v Plzeňském kraji, kde se účastní jedné z několika soutěží. Protože v Plzeňském kraji působí na několik desítek ženských volejbalových týmů, je riziko ztráty anonymity zkoumaných subjektů minimální. Samozřejmostí je, že všechny lokace a jména studovaných osob byla změněna a plně anonymizována. 2.1 Metody sběru dat Základní metodou sběru dat bylo pozorování. Je to metoda vhodná pro zkoumání projevů lidí v jejich interakcích (Hendl 2008). Mým cílem bylo zjistit, zdali a jak se v interakcích mezi mužskou a ženskou autoritou a týmem, reprodukují mocenské mechanismy a genderový řád, popřípadě dynamika mezi genderovými kategoriemi. Takové fenomény je myslitelné zkoumat především právě pozorováváním. Během pobytu v terénu jsem uskutečnil celkem pět pozorování. Dalším způsobem sběru dat byly rozhovory. Jednalo se o rozhovory s představiteli autority (trenérem a asistentkou trenéra). Typ rozhovoru jsem zvolil polostrukturované interview. To znamená, že jsem měl připraveny jakési okruhy 5
otázek, kolem kterých by se rozhovory točily. Design polostrukurovaného rozhovoru dává výzkumníkovi možnost volného pohybu v přidání otázky v průběhu rozhovoru, který tak může být vhodným způsobem rozšířen (Luo a Wildemuth 2009). Dalším významným zdrojem dat mi byla jedna z hráček, Marta. Ta byla klíčovou informátorkou a zároveň mým jakýmsi průvodcem v terénu, poněvadž s touto hráčkou mám dlouhodobě z celého týmu nejhlubší vztah. S Martou jsem tak například mezi zápasy vedl neformální rozhovory o jejím vnímání toho, jak celá skupina funguje s ohledem na přítomnost autorit. Předem naplánované polostrukturované rozhovory jsem provedl poté, co jsem ukončil pozorování. V terénním deníku jsem identifikoval a okódoval klíčové oblasti, na které jsem se následně snažil zaměřit v rozhovorech, abych získal pohledy aktérů, kterých se pozorování týkala. Vhodnějším postupem by samozřejmě bylo získávání rozhovorů souběžně s pozorováními, z časových důvodů jsem však vybral tuto cestu. Sesbíraná data, tj. rozhovory a vlastní terénní deník jsem následně zpracovával v Atlas.ti, kde jsem prováděl analýzu pomocí otevřeného kódování. 2.2 Vstup do terénu a výzkumníkova role v něm Do týmu jsem měl zajištěn bezproblémový přístup, poněvadž již poměrně dlouhou dobu navštěvuji jeho zápasy. Hráčky i realizační tým mě vnímají jako běžnou součást zápasů, během kterých se pohybuji v jeho těsné blízkosti. Jakási kontaminace terénu nebo efekt morčete (viz Disman 2000) tak prakticky nehrozila. Co se týče souhlasu s realizací výzkumu, byl mi ústní formou udělen trenérem týmu i samotnými hráčkami. Poněvadž se s aktéry, kteří byli postavami v mém výzkumu, znám poměrně dlouhou dobu, neshledal jsem nutné obstarávat písemný souhlas, protože souhlas s mým pobytem v terénu mi byl aktéry neformálně udělován pokaždé, když jsem vstoupil do jejích blízkosti tím, že mě akceptovali a jednali se mnou stejně jako před zahájením výzkumu.
6
Jak jsem již zmínil, celkem jsem provedl pět pozorování. Tři z nich se uskutečnila v domácí hale pozorovaného týmu. Zde jsem většinou zaujímal místo na opačné straně haly, než byla lavička týmu. Problém nebyl v tom, že by trenér nebo hráčky nesouhlasily s mojí přítomností, ovšem vzhledem k omezeným prostorovým dispozicím haly (její podrobnější popis je v terénním deníku) jsem zkrátka neměl v jejich blízkosti kde zaujmout místo. Dvě pozorování jsem provedl při utkání na půdě týmu soupeřek. Tato pozorování se ukázala býti vůbec nejpřínosnějšími, protože jsem byl v těsné blízkosti lavičky – při venkovních utkáních jsem obecně vždy byl týmu mnohem blíže. V návaznosti na svůj výzkum jsem tento fakt shledával stěžejním pro svá pozorování, protože jsem najednou mohl přímo zaznamenávat interakce, které se v týmu odehrávaly. Další důležitou skutečností bylo, že v prostředí jiném než domácí haly probíhá genderová dynamika mezi autoritami týmu zcela odlišně, než při domácím utkání. To bude ostatně důležitá součást analytické části práce a proto o ní více později. Během zápasů, při kterých jsem prováděl pozorování, se moje role nelišila od předchozích zápasů, které jsem navštěvoval čistě jako divák. Při domácích utkáních jsem s sebou nosil buď papírový notes, do kterého jsem si zaznamenával popisy důležitých situací, které jsem registroval, nebo jsem pro zapisování využil mobilní telefon. Při utkání v domácí hale se však vždy jednalo především o hrubý popis situací a interakcí, protože jsem nebyl v těsné blízkosti týmu, jak jsem již zmínil. Situace se změnila při venkovních utkáních, protože během nich jsem po většinu doby byl v blízkosti především asistentky a důležité momenty jsem si tak zapisoval pouze do mobilního telefonu, který se mi jevil jako méně rušivý element než neustálé vytahování notesu. Poté, co jsem po každém pozorování přišel domů, usedl jsem k počítači, abych si hrubé a zkratovité zápisky z notesu či mobilního telefonu přepsal do souvislého textu a za využití vlastní paměti jsem se snažil načrtnout plastický obraz toho, jak ten který zápas probíhal s důrazem na mnou pozorované fenomény. 7
3 Genderová dynamika V této části práce se budu věnovat tomu, jakým způsobem funguje mužský trenér v ženském týmu jako (přirozená) autorita, následně jak do jeho praktikování moci zasahuje ženská aktérka, která má, stejně jako trenér, v hierarchii týmu vyšší postavení než majoritní skupina hráček. Syntézou analýz těchto dvou oblastí se posléze pokusím odpovědět na otázku, zda a jak dochází k překračování či nepřekračování genderových hranic, respektive jak se tyto praktiky odrážejí v diskurzivních praktikách aktérů, které jsem se snažil zachytit v rozhovorech. V analýze jsou použita data z terénního deníku, případně klíčové citace z rozhovorů, jakožto i interpretace promluv aktérů. 3.1 Trenér jako autorita a taktiky uplatňování moci Při pozorování jsem se nejprve zaměřoval na to, jakým způsobem se trenér Marek (věk 53 let projevuje v interakcích s hráčkami během zápasů a jak používá fyzický prostor. Nepříliš překvapivým zjištěním je, že trenér má ze všech aktérů (vyjma hráček, které se pohybují na hrací ploše) jednoznačně největší akční rádius. V prostou, který je strukturován tak, že za lajnou vymezující hřiště jsou na každé polovině umístěny lavičky pro tým a mezi nimi se nachází stolek pro zapisovatele či zapisovatelku skóre (toto rozvržení je stejné prakticky v každé hale, kde tým absolvuje zápasy), tak trenér Marek výrazným způsobem koučuje hráčky, neustále jim uděluje taktické pokyny či je povzbuzuje. Při těchto činnostech používá celý prostor u lajny a prakticky pořád je v pohybu. Na druhou stranu asistentka trenéra Jarmila (věk 52 let), se kterou zároveň tvoří manželský pár, při domácích utkáních plní roli zapisovatele skóre a většinu zápasu je tak odkázána strávit u stolku mezi lavičkami. Jak ukazuje i terénní deník, dominantní roli při domácích utkáních týmu hraje v prostoru laviček trenér Marek: „…asistentka
trenéra
funguje
při
domácích
zápasech
jako
zapisovatelka skóre a prakticky vůbec tak nezasahuje do dění během přestávek mezi výměnami, nebo při oddechových časech. Během
8
taktických porad mezi výměnami je to trenér, který určuje agendu a diskurz směrem ke svému týmu.“ (Terénní deník, 17.10.2015) Trenér Marek tedy během zápasů, alespoň těch domácích, jednoznačně dominuje v interakcích, které probíhají například mezi výměnami nebo při oddechových časech. Marek je mezi hráčkami i trenérem vnímán jako autorita. V tomto smyslu jej během rozhovoru jednak popsala asistentka Jarmila, Marek navíc sám sebe jako trenéra coby autoritu chápe. Legitimizace jeho autority probíhá na dvou úrovních. Tou první je „přirozený“ rozdíl mezi mužským a ženským genderem, který oba klíčoví aktéři, Marek i Jarmila, ve svých promluvách reprodukují. Jarmila na obecné úrovni zastává názor, že muž je v ženském sportovním týmu prakticky pokaždé přirozenou autoritou. To navíc podkládá tvrzením, že je běžnější mužský trenér než ženská trenérka. Co se Marka a jeho legitimizace mužské autority skrze gender týče, lze si vypomoct následujícím úryvkem z rozhovoru: „Prostě podle mýho ženský obecně berou chlapa pozornějš, respektive cítí k němu takový větší respekt. Když něco řekne, tak to poslechnou
spíš
než
od
ženský…“
(Rozhovor
s trenérem,
10.12.2015) Marek rovněž akcentuje rozdílnost priorit, které si muži a ženy ve sportovním týmu stanovují. Zastává názor, že zatímco muži se zaobírají „důležitými věcmi“, ženy se v ženském týmu orientují především na méně zásadní věci a vztahy mezi hráčkami. V tomto lze identifikovat praktiku reprodukování genderových stereotypů, v rámci kterých je to maskulinita, která řeší relevantní záležitosti a která dokáže situace řešit s nadhledem, zatímco ženám jsou připisovány oblasti emocionálního rázu. Je důležité zmínit, že tento názor s Marek sdílí i asistentka Jarmila, jak vyplynulo z rozhovoru. Podle ní si muži nezakládají na takových malichernostech jako ženy a umějí se lépe povznést nad problémy.
9
Důležitým legitimizačním nástrojem, který potvrzuje autoritu trenéra, je doba, po kterou Marek jednotlivé hráčky trénuje. Aspekt mužství zde ustupuje do pozadí a hlavní roli hraje tedy čas. Hráčky, které Marek (a později společně s Jarmilou) trénovali od útlého věku, mají podle trenérovo názoru s touto dvojicí hlubší vztah. Autorita trenéra je tak v kolektivu vnímána jako hluboko zakořeněná a neproblematicky vnímaná. Co se týče taktik uplatňování autority a moci a s ní spojené, je potřeba nahlédnout do terénních poznámek. Marek, jak již bylo řečeno, má většinou během přestávek mezi výměnami hlavní slovo, které si bere z pozice autority trenéra. Během pozorování, která jsem prováděl, Marek do jisté míry využíval své pozice muže, protože mu do jeho promluv žádná z ženských hráček nezasahovala a on tak mohl efektivně předávat pokyny. Je ovšem třeba podotknout, že toto zjištění není nijak překvapivé, protože přestávky mezi výměnami jsou krátké a jedná se o velmi strukturovanou interakci, která má za cíl především předání herních pokynů. Marek sám sebe vnímá jako trenéra, který svoje koučování nestaví na strachu a používání agresivních taktik. Obecně tak lze říci, že trenér nevyužívá v uplatňování své moci, která je mu dána z pozice autority kouče, svoje maskulinní postavení. 3.2 Velení přebírá žena Již jsem ukázal, že při domácích zápasech je dominantním aktérem v interakcích s týmem trenér Marek. Situace ovšem nabírá jinou dynamiku, když tým hraje venkovní utkání na cizí palubovce. Důležitou roli zde opět hraje prostor a pozice, potažmo chování aktérů v něm. Během utkání na půdě soupeře, při kterém jsem prováděl pozorování, totiž byla asistentka trenéra přítomna přímo u lavičky týmu a měla tak k hráčkám mnohem blíže. Během přestávek mezi výměnami Jarmila prakticky pokaždé přicházela k týmu a zaujala místo vedle Marka. Zde stejně jako on, udělovala hráčkám pokyny, několikrát dokonce v rámci celé přestávky rozmlouvala jen ona. Tomu Marek
10
povětšinou přihlížel a non-verbálními projevy souhlasil. Jarmila tedy byla výrazným aktérem v těchto interakcích. Je rovněž důležité popsat, jak během zápasu dochází k výběru hráček, které by měly zasáhnout do hry. Během domácích i venkovních utkání Marek velmi často chodí k Jarmile a ptá se jí na její názor ohledně dalšího střídání. Rozmluvy povětšinou nemívají jasný závěr a není tak hned patrné, zdali bude realizován nápad Marka nebo Jarmily. Velmi často však docházelo k tomu, že ačkoliv Marek přišel se svým návrhem, realizován byl nápad Jarmily. Je ovšem zajímavé, že v očích Jarmily má formálně hlavní slovo pokaždé trenér Marek. „…já mu do toho nekecám zásadně vůbec ne, jenom když potřebuje poradit, no.“ (Rozhovor s asistentkou trenéra, 7.12.2015) Sám Marek v rozhovoru připustil, že si často chodí pro rady ke své asistentce, ovšem podle svého názoru se většinou jde pouze utvrdit ve svém nápadu. Vyjednávání o tom, co se bude dít, bere jako vzájemnou spolupráci. Já k ní chodím každou chvíli, takže jdu a teďkon si říkám, uděláme to takhle. Dojdu k ní a říkám, uděláme to možná takhle, a v tej chvíli mě třeba zapálí a řeknu si, to je blbost, uděláme to jinak. Nebo ona řekne, já bych to možná zkusila jinak, takže se vzájemně směřujeme k vzájemnému cíli.“ (Rozhovor s trenérem, 10.12.2015) 3.3 Dochází k (ne)překračování genderových hranic? Je tedy zřejmé, že v tomto ženském sportovním týmu má formálně hlavní slovo Marek, který je z titulu trenéra považován za nejvyšší autoritu, jenž má zároveň k dispozici nejvíce symbolické moci. Důležitým zjištěním ovšem je, že charakter interakcí, které mezi hráčkami, trenérem a jeho asistentkou, je výrazně determinován prostředím, kde se odehrává konkrétní zápas. Pakliže není asistentka limitována rolí zapisovatelky, výrazně vstupuje do dění a často udává diskurz.
11
Lze tak potvrdit teorii West a Zimermann o situačním charakteru genderu, který se výrazně jinak reprodukuje v různých prostředcích a situacích. Zatímco při domácím zápase je to Marek, který je dominujícím aktérem, jeho hegemonie je při utkáních na venkovní půdě narušována Jarmilou, která do jisté míry překračuje genderové hranice tím, že na sebe přebírá roli hlavní autority. Zároveň však Jarmila stále pracuje na zachovávání genderových hranic podobné mechanismy identifikuje i Lucie Jarkovská v prostředí školní třídy (2013). O práci na zachování genderových hranic svědčí následující poznámka z pozorování: „Oba týmy se pořád perou o každý bod. V rozhodujícím setu, který určí vítězný tým zápasu, ale Jarmila celou dobu sedí na žíněnce a do koučování Markovi nijak nezasahuje. Ten naopak převzal slovo a je to nyní on, kdo určuje pokyny a nastavuje agendu. Jarmila maximálně pronese pár slov při oddechových časech, kdy navrhuje řešení stran střídání hráček, rozestavení. Tyto poznatky Marek většinou přijímá.“ (Terénní deník, 31.10.2015) Ve vypjatých a důležitých momentech utkání se totiž Jarmila většinou stahuje do pozadí a i přes to, že se verbálně zapojuje do dění, její vliv není tak patrný jako v jiných pasážích zápasů.
12
4 Závěr Pomocí techniky pozorování a provádění polostrukturovaných rozhovorů jsem v rámci etnografického výzkumu vypracoval případovou studii ženského sportovního týmu, v jehož prostředí jsem se snažil zkoumat genderovou dynamiku, respektive jak probíhá v interakcích ženského družstva s mužským trenérem a jeho ženskou asistentkou. Jak jsem ukázal v předchozím textu, procesy genderové dynamiky a mechanismy jejich uskutečňování jsou v této skupině výrazně přítomny. Navíc zde do jisté míry dochází k práci na překračování, ale i zachovávání genderových hranic, se čímž souvisí i reprodukce genderových stereotypů, které bylo možno identifikovat ve výpovědích aktérů. V mnou zkoumané skupině kromě genderu hrály zajímavou roli i jiné atributy a například uplatňování moci probíhalo i na jiných než genderových osách. Příkladem budiž vliv starších hráček, které občas přebíraly do jisté míry roli trenérské autority. Stejně jako Jarkovská (2013) v jiné skupině ukázala, že gender se neprodukuje sám o sobě, ale v interakci s dalšími fenomény na více osách, shledávám i já důležitost například ve vlivu věku či času. Tato výzkumná zpráva se však vzhledem ke svému rozsahu zabývala primárně genderovou dynamikou v ženském sportovním týmu.
13
5 Seznam zdrojů a literatury BOURDIEU, Pierre, 2000. Nadvláda mužů. Přel. Věra DVOŘÁKOVÁ a Miloslav PETRUSEK. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-7184-775-5. DAVIES, Bronwyn, 2006. Identity, Abjection and Otherness. Creating the self, creating diference. In: Madeleine ARNOT a Mairtin MAC AN GHAIL The Routledge Flamer Leader in Gender and Education. London: Routledge, s. 72–90. ISBN 0-415-34575-8. DISMAN, Miroslav, 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-0139-7. FOUCAULT, Michel, 1999. Dějiny sexuality I. Přel. Čestmír PELIKÁN. Praha: Herrmann & synové. ISBN 978-80-238-5090-1. FREY, James H. a D. Stanley EITZEN, 1991. Sport and Society. Annial Review of Sociology. roč. 17, s. 503 – 522. HENDL, Jan, 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-485-4. JARKOVSKÁ, Lucie, 2013. Gender před tabulí: etnografický výzkum genderové reprodukce v každodennosti školní třídy. ISBN 978-80-7419-119-0. LUO, Lili a Barbara M. WILDEMUTH, 2009. Semistructured Interviews. In: Barbara M. WILDEMUTH Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport: Libraries Unlimited, s. 232–241. ISBN 978-1-59158-503-9. LUSCHEN, Gunther, 1980. Sociology of Sport: Development, Present State, and Prospects. Annual Review of Sociology. roč. 6, s. 315 – 347. THEBERGE, Nancy, 1997. „It’s Part of the Game": Physicality and the Production of Gender in Women’s Hockey. Gender and Society. roč. 11, č. 1, s. 69 – 87. WEST, Candace a Don H. ZIMMERMAN, 1987. Doing Gender. Gender & Society. roč. 1, č. 2, s. 125 – 151.
14
