Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní politika
Název diplomové práce:
„Gazprom“ a jeho role na politické scéně Ruské Federace
Vypracoval: Kamol Fayziyev Vedoucí diplomové práce: PhDr. Milan Lupták, Csc.
Prohlášení: Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „“Gazprom“ a jeho role na politické scéně Ruské Federace“ jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze, dne 25. března 2008
Podpis:
Poděkování: Touto cestou děkuji vedoucímu diplomové práce PhDr. Milanu Luptákovi, Csc. za odborné vedení, podnětné návrhy a cenné rady při zpracování této diplomové práce.
Obsah Seznam zkratek ....................................................................................................................... 2 Úvod......................................................................................................................................... 4 Kapitola 1. Velké korporace jako sociálně - politické instituty v Ruské federaci................. 8 Kapitola 2. Gazprom – největší plynárenská společnost světa ............................................ 12 2.1. Historie vzniku a vývoje Gazpromu ....................................................................... 12 2.2. Základní ekonomické charakteristiky společnosti Gazprom ............................... 14 2.3. Podniková struktura................................................................................................. 21 2.3.1. Majetková struktura ............................................................................................. 21 2.3.2. Řídící struktura .................................................................................................... 24 Kapitola 3. Gazprom a struktura vnitřních politických a ekonomických zájmů v Ruské federace ................................................................................................................................. 27 3.1. Gazprom a politické procesy v rámci Ruské federace .......................................... 27 3.1.1. Stát a energetická bezpečnost .............................................................................. 27 3.1.2. „Rozčlenění přirozeného monopolu“ .................................................................. 28 3.1.3. Lobbying Gazpromu ve Státní Dumě .................................................................. 30 3.1.4. Gazprom a masmédia .......................................................................................... 32 3.1.5. Role Gazpromu v regionální politice: na příkladu Jamalo-Něněcké autonomní oblasti............................................................................................................................. 34 3.2. Gazprom a národní hospodářství Ruské federace ................................................ 39 3.2.1. Role energetických zdrojů v ekonomice Ruské federace .................................... 39 3.2.2. Gazprom jako daňový poplatník v Ruské federaci.............................................. 42 3.2.3. Gazprom a podpora sociální sféry ....................................................................... 44 3.2.4. Tvorba cen plynu na vnitřním trhu Ruské federace............................................. 47 3.3. Problémy rozvojové strategie Gazpromu ............................................................... 49 Kapitola 4. Gazprom jako aktér na mezinárodni scéně....................................................... 52 4.1. Schopnost Gazpromu plnit své závazky vůči zahraničním partnerům............... 53 4.2. Zvyšování exportní kapacity – Gazprom a mezinárodní odběratelé plynu ........ 56 4.3. Strategie Gazpromu vůči státům SNS .................................................................... 64 4.3.1. Strategie Gazpromu vůči tranzitním zemím SNS................................................ 66 4.3.1.1. Gruzie ........................................................................................................... 71 4.3.1.2. Ukrajina ........................................................................................................ 71 4.3.1.3. Bělorusko ...................................................................................................... 74 4.3.2. Strategie Gazpromu vůči zemím – producentům SNS ........................................ 76 4.3.2.1. Turkmenistán ................................................................................................ 77 4.3.2.2. Uzbekistán .................................................................................................... 80 4.3.2.3. Kazachstán .................................................................................................... 82 Závěr...................................................................................................................................... 85 Seznam tabulek ..................................................................................................................... 88 Seznam grafů ........................................................................................................................ 88 Seznam literatury:................................................................................................................. 89 Přílohy ................................................................................................................................... 96 1
Seznam zkratek AB
Akcioněrnyj Bank Akciová banka
ADR
American Depositary Receipt Certifikáty cenných papírů vydané velkou americkou bankou
AO
Akcioněrnoe Obščestvo Akciová společnost
ATR
Azijsko-Tichookeanskij region Asijsko-Tichomořský region
CEO
Chief Executive Officer Výkonný ředitel
DK
Dočernjaja kompanija Dceřiná společnost
EES
Edinaja Energetičeskaja Sistema Jednotný energetický systém
ESG, JSP
Edinaja sistema gazosnabženija Jednotný systém plynozabezpečení
EU
European Union Evropská unie
FGUP
Fěděraľnoe Gosudarstvennoe unitarnoe predprijatie Federální státní unitární podnik
FNS
Federaľnaja Nalogovaja služba Federální daňová služba
GDR
Global Depository Receipts
GTK
Gosudarstvěnnaja Torgovaja Kompanija Státní obchodní společnost
IEA
International Energy Agency Mezinárodní agentura pro energii
LNG
Liquefied natural gas Zkapalněný zemní plyn
MGK
Meždunarodnaja Gruppa Kompanij Mezinárodní skupina podniků 2
MZV
Ministerstvo zahraničních věcí
NAK
Nacionaľnaja Akcionernaja Kompanija Národní akciová společnost
NDPI/DPZ
Nalog na dobyču poleznyh iskopaemyh Daň z přírodních zdrojů
NEGP /SEP
North European gas pipeline Severoevropský plynovod
NHK
Nacionaľnaja Holdingovaja Kompanija Národní holdingová společnost
NK
Nacionaľnaja Kompanija Národní společnost
OAO
Otkrytoe Akcioněrnoe Obščestvo Otevřená akciová společnost
OECD
Organisation for Economic Cooperation and Development Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OOO
Obščestvo s Ograničennoj Otvětstvěnnostju Společnost s ručením omezeným
RAO
Rossijskoe Akcioněrnoe Obščestvo Ruská akciová společnost
RF
Rossijskaja Federacija Ruská federace
RSFSR
Rossijskaja Sovětskaja Feděrativnaja Socialističeskaja Respublika Ruská sovětská federativní socialistická republika
RVHP
Rada vzájemné hospodářské pomocí
SNS
Společnost nezávislých států
SSSR
Sojuz Sovětskych Socialističeskih Respublik Svaz sovětských socialistických republik
SUEK
Sibirskaja Ugoľnaja Energětičeskaja Kompanija Sibiřská uhelná energetická společnost
SVE
Střední a východní Evropa
USA
United State of America Spojené státy americké
USD
kód amerického dolaru podle ISO 4217 3
Úvod Jedním z nejdiskutovanějších témat současné doby se zda být otázka energetických zdrojů, a to s ohledem na energetickou bezpečnost, energetické politiky států, jejich chování v této záležitosti aj. Jedním z nejdůležitějších států, který má klíčovou úlohu jako dodavatel energetických zdrojů a představuje obrovský význam pro zasobování energetickými nositeli Evropy, států SNS a ve výhledu Asie a USA, je Ruská federace.
Energetický sektor, především plynárenský, má nejdůležítější úlohu ve vnější ekonomické politice Ruska z důvodu jeho jedinečných faktických a potenciálních možností. Tím, že má obrovský potenciál plynových zdrojů, které mají mezinárodní význam a největší palivoenergetický komplex (bez ohledu na jeho krizovou situaci), Rusko zachovává vedoucí pozici ve světovém hospodářství.
Tuto svou úlohu Rusko uskutečňuje pomocí instrumentu, kterým je společnost Gazprom, která sama hraje významnou roli na domácím a mezinárodním poli. Transformací sovětského plynárenského průmyslu do jednoho podniku Gazprom vytvořilo Rusko největší světovou plynárenskou společnost. Plynový obr hraje zvláštní roli v ruském hospodářství. Za posledních 5 let je odpovědný za pětinu všech daňových odvodů do státního rozpočtu a za čtvrtinu příjmů Ruska v zahraniční měně1. Také vně Ruska má Gazprom značnou ekonomickou sílu.
Společnost je nejdůležitějším energetickým dodavatelem pro mnoho bývalých sovětských států a největším dodavatelem na trhu plynu západní Evropy. Gazprom vystupuje jako monopol při exportu energetických zdrojů a je vlastníkem celého systému plynovodního a ropného potrubí v Rusku a spoluvlastníkem v potrubních systémech v zahraničí.
Vliv Gazpromu na ekonomiku země, její sociální oblast, upevnění pozic na celosvětových trzích je značný. Ve složitých 90. letech společnost sehrála stabilizační roli v transformaci Ruska při přechodu na tržní hospodářství. Jeho zdrojová základna a silný průmyslový potenciál se staly jedním z faktorů růstu národní ekonomiky.
1
Vystoupení prezidenta Vladimíra Putina na 15. výročí akciové společnosti Gazprom, 11. Února, 2008,
4
„Dnes je Gazprom moderní, otevřená, dynamicky se rozvíjející společnost. Jen za posledních pět let její daňové odvody vzrostly více než dvojnásobně a činí téměř 20 % rozpočtu země. Kapitalizace dosahuje nového historického maxima, přesáhla úroveň 350 miliard dolarů. Je to dneska jedna z největších společností světa.“2
Domácí a mezinárodní síť, kterou stačil Gazprom vytvořit (viz Přílohu č.1.), nemá ve světě obdoby. Majetkové podíly má ve 40 státech světa. V Česku vlastní 33 % akcií dodavatele zemního plynu Vemex, druhou účastí představuje podíl ve společnosti Gas-Invest (nyní v likvidaci). A síť se bude rozrůstat, protože závislost „nesurovinových zemí“ a poptávka po plynu a ropě stoupá.3
Aktuálnost tohoto tématu je dána především tím, že Gazprom vystupuje nejen jako společnost, která hájí vlastní zájmy, ale rovněž jako společnost, která představuje zájmy státu. Podle jeho chování můžeme do určité míry hodnotit postoje, cíle a vztahy samotného státu jak uvnitř země, tak i v zahraničí, což bylo velice užitečným a přínosným pro mou analýzu.
Cílem této práce je ukázat roli společnosti Gazprom jako velkého hráče na mezinárodní a domácí scéně. Zohlednit ekonomické a politické aspekty této role. Tato práce se bude zabývat i otázkami, které nejsou přímo spojeny se společností Gazprom, ale vypovídají o současné politice Ruska, především o ekonomických a politických vztazích uvnitř země i se zahraničím.
V první kapitole je zohledněn teoretický aspekt, pojetí velkých korporací jako sociálněpolitických institucí v Rusku. Ukazuje se z čeho se skládá jejich politická váha, čím je tvořena sociální role.
Druhá kapitola již pojednává o samotné společnosti Gazprom, historii vzniku a vývoje. Gazprom je ovládán státem, proto skoro všechny změny v jeho vývoji jsou spojeny právě s cíli politiky vládnoucí třídy v Ruské federaci. Jsou uvedeny základní charakteristiky společnosti, a to především z pohledu plynárenského průmyslu, postavení v tomto odvětví jak na mezinárodní úrovni, tak i na domácí. 2
Vystoupení prezidenta Vladimíra Putina na 15. výročí akciové společnosti Gazprom, 11. Února, 2008,
3 EKONOM, Stát ve státě, z 06.03.2008, in
5
V popisu podnikové struktura firmy je ukázáno, jak stát získal zpět hlavní podíl akcií ve společnosti, jak je stát zastoupen ve společnosti a jakou roli hrají zahraniční akcionáři.
Třetí kapitola se zabývá rozborem Gazpromu z politického a zvlášť ekonomického hlediska, na jeho postavení uvnitř Ruska. Politický konflikt obklopující společnost se soustřeďuje na jeho monopolní postavení, na vliv vlády na rozhodování managementu a na množství daní, které mají být odvedeny Gazpromem. Tyto politické otázky jsou těsně spjaty s konfliktem o roli Gazpromu v hospodářství Ruska. Měla by být společnost podporována státem a zbavena odvodů daní, protože dodává plyn insolventním (platebně neschopným) zákazníkům, anebo je úkolem státu vytvořit tržní ekonomiku a nechat společnosti samotné rozhodovat o svém osudu? Výsledkem diskuse o Gazpromu je jádro zápasu o směru ruské hospodářské politiky. Tak velká společnost, jako je Gazprom, se nemůže obejít bez lobbování svých zájmů na politické scéně. V této oblasti je činná na federální a regionální úrovní. Regionální politika Gazpromu je konkrétně projednána na příkladě Jamalo-Něněckého regionu. V ruském hospodářství je v poslední době právě energetický sektor „lokomotivou“ celkového rozvoje ekonomiky, což bude také zdůrazněno v této části. Důležitým prvkem fungování Gazpromu na domácím trhu je podpora sociální sféry, kde sehrál značnou roli, zvlášť v 90. letech. Snahou podniku je také mít dostatečnou váhu na informačním a technologickém poli, kde už ve skutečnosti patří k těm nejsilnějším, ovládá nejen síť hromadných sdělovacích prostředků, ale vlastní také družicový systém. Gazprom se potýká i s velkým množstvím problémů, které jsou spojeny s jeho profilovou a neprofilovou činností. Má především zastaralou infrastrukturu, staré technologie, neúčelné využití prostředků a další.
Ve čtvrté, poslední kapitole, se pokusím ukázat roli, chování, cíle a zájmy Gazpromu na mezinárodním poli, kde vystupuje většinou jako dodavatel energetických zdrojů a v menší části i jako odběratel, což je určitě také důležité uvést, neboť snahou této práce je ukázat politickou roli, kterou hraje Gazprom v zájmu Ruské federace. Otázkami bude schopnost Gazpromu neboli Ruska plnit své závazky co se týče energetických dodávek, rozšíření působení Gazpromu na zahraničních trzích, jeho strategie vůči státům SNS a to konkrétně vůči tranzitním a dodavatelským zemím. Podle slov mnohých analytiků začal ruský plynový monopol Gazprom vytvářet koncem r. 2005 politiku Ruska ve vztahu k zemím SNS (a vůbec postsovětských států). Dá se říci, že
6
svou činností zastínil Ministerstvo zahraničních věcí Ruska. Ceny za dodávky zemního plynu se přeměnily v účinný nástroj k posílení závislosti států SNS na Rusku. Pro zprácování této práce byla většinou použita zahraniční literatura, zejména anglicky a rusky psaná. Tématu energetických zdrojů a zvlášť Ruska a Gazpromu se věnují mnozí odborníci jako třeba prof. Jonathan P.Stern z Oxford Institute for Energy Studies, Michael Fredholm z Conflict Studies Research Center při vojenské akademii Velké Británii, Ariel Cohen Ph.D. z The Kathryn and Shelby Cullom Davis Institute for International Studies, Heritage Foundation, Andreas Heinrich Ph.D. z Koszalin Institute of Comparative European Studies (KICES), Koszalin, Polsko, Julia Kusznir Ph.D. z Research Center for East European Studies, Bremen nebo Peregudov S. P. z Vysoké školy ekonomické, Moskva, který se zabývá rolí velkých podniků (korporací) v politice stát a mnoho dalších odborníků, jejichž publikace také sloužily jako zdroje pro tuto práci. Mimo jiné byly použity publikace a články z odborných časopisů, novin a internetových zdrojů.
7
Kapitola 1. Velké korporace jako sociálně - politické instituty v Ruské federaci Velké korporace, které zaujímají vedoucí postavení v ruské ekonomice jsou současně vlivnými účastníky společensko-politického života jak jednotlivých zemí, tak i celého globalizujícího se světa. Proto se korporace mohou posuzovat nejen jako hospodářské, ale také jako sociální a politické instituce.
Jako sociální instituce, neboli sociální pospolitost, velká korporace je souhrnem těch osob nebo skupin, které zajišťují její normální fungování jako hospodářské instituce. Jsou to především zaměstnanci, t.j. běžní pracovníci a odborníci; management, t.j. řídící složky výššího a středního stupně; vlastníci-akcionáři a také spojené se společností a jejím personálem místní společenství, dodavatelé a některé skupiny spotřebitelů. Všichni tito “účastníci” (stakeholders), i když mají vlastní zájmy a dokonce vstupují mezi sebou do konfliktů, mají zájem na úspěchu korporace a právě tato společná zainteresovanost vytváří tu korporační solidaritu, která definuje její sociální důležitost.4
Co se týče korporace jako politické instituce, tak politická role velkých korporací není veličinou konstantní a je předem předurčena velikostí korporačního byznysu. Existují faktory, které buď zmírňují nebo zesilují politickou roli korporací, přičemž vliv těchto faktorů v mnohém závisí na národně-státním prostředí, ve kterém působí. Z faktorů ovlivňujících rozměry a charakter politické činnosti korporací je třeba jako první uvést jejich politický potenciál.5 Obecně si lze politický potenciál korporací představit jako součet složek, kterých bývá v různé míře použito v politickém procesu.
Hlavní místo mezi nimi zaujímá, samozřejmě, ekonomická váha, ekonomická role korporace a korporační prostředí jako celek v národní ekonomice. Je jasné, že čím větší je závislost národního hospodářství, odvětví nebo ekonomiky země nebo regionu na výsledcích činností korporací, tím více je u nich možností ovlivňovat politickou moc a rozhodnutí, která činí. V případě Ruska a ruských korporací to má zvláštní význam, jelikož hospodářská zaostalost a krizový stav celé řady odvětví nevyhnutelně sílí závislost na poměrně úzkých odvětvích ekonomiky, které umožňují udržovat zemi v relativní 4 5
PEREGUDOV S.P., Krupnaja korporacija kak subjekt publičnoj politiki,GU VŠE, Moskva 2006, str.25 Tamtéž.
8
ekonomické stabilní. Role korporací je nezastupitelná a má značný vliv na rozhodování vlády, která je často navzdory své vůli nucena vstoupit s nimi do konstruktivní spolupráce a připouštět je k přímé účasti na přípravě a přijetí sociálně-hospodářských rozhodnutí.6
K nezanedbatelným činitelům politického potenciálu velkých korporací, zvláště v ruských podmínkách, se řadí takzvaný administrativní zdroj, který je obvykle chápán jako neformální styk top managementu a zplnomocněných zástupců státní moci. Často je tlak administrativy natolik velký, že nechává stranou všechny další zdroje politického vlivu korporace. Nicméně dokonce v těchto případech právě souhrn těchto zdrojů vytváří oporu, bez které administrativní zdroj buď ztrácí svou sílu, anebo se mění z korporačního na nějaký jiný, čistě osobnírespektive kvaziprofesionální.7
Specifickou ruskou formou stálé komunikace vedení hlavních představitelů v různých tržních odvětví s úředníky vlády a administrací prezidenta je účast těchto posledních v radách ředitelů společností, které mají ten či onen podíl státního majetku (Gazprom, RAO "EES RUSKA", "LUKOIL" (do r. 2005), "Alrosa", "Aeroflot", "Transněfť" a mnoho dalších). Prakticky všichni úředníci sociálně-hospodářských resortů a také mnozí úředníci administrace prezidenta a vlády jsou členy, či dokonce předsedy rad ředitelů podobných společností. Jsou vyzváni hájit zájmy státu, ale zároveň mají možnost uskutečňovat neformální součinnosti a zajišťovat dorozumění, které je velice cenné. Již samotný osobnostní charakter (přičemž oboustranný) administrativního zdroje korporace vytváří to, že se tento zdroj stává nejméně stálým a současně nerovnoměrně rozloženým mezi množinu korporačních hráčů. Velká je jeho závislost na stavu politických institucí a na pravidlech hry, které v nich v tuto chvíli vládnou.8
V bezprostředním styku s administrativním zdrojem je PR zdroj korporací, jejich schopnost navazovat užitečné kontakty s politickými a veřejnými kruhy a tiskem (včetně vytvoření vlastních hromadných sdělovacích prostředků), posilovat image společnosti a jejího vedení. Kromě speciálních oddělení a odborů pro veřejné styky, PR zdroj do jisté míry realizuje celou administrativní strukturou korporace. Zvláštní roli hraje její management, kruh styků kterého je prakticky neomezený. Pokud současný vrcholový manažer chce odpovídat
6
KIRILLOV S. Ju, Korporativnoe graždanstvo. Poisk putej effektivnogo vzaimodějstvija biznesa i obščestva, Moskva 2003, str.26 7 Tamtéž., str.30 8 PEREGUDOV S. P., Krupnaja korporacija kak subjekt publičnoj politiki,GU VŠE, Moskva 2006, str.31
9
požadavkům ruské skutečnosti, musí mít současně vlastnosti profesionálního ředitele, efektivního PR vedoucího a, což je neméně podstatné, politického činitele. Přičemž tuto svoji vlastnost projevuje nikoli tehdy, když je jmenován na tu či onu vládní funkci, ale také při každodenní činnosti jako vrcholový manažer společnosti.9 V Rusku proto účast "velkého byznysu" v politice není vstupem oligarchů do moci jako takové, je třeba ho posuzovat jako jednotný proces sjednocující veřejnou a stínovou politiku (i když v reálnosti čitelné hranice mezi nimi není).
Do dlouhého seznamu složek politického zdroje korporace, zejména korporačního sektoru ekonomiky jako celku, nelze nepřidat stoupající roli jejich vnějších, mezinárodních pozic a styků. Díky progresivnímu splynutí ruského "velkého byznysu" s tím světovým, je zvyšována jeho prestiž v očích ruských, ale i světových ekonomů a politiků.. K tomuto celkovému konstatování lze dodat, že již na základě toho jakou roli hrají korporace jako hlavní ruské aktéry ve světové ekonomice, na ně a na jejich chování ve velké míře závisí postoj zahraničních ekonomických a politických kruhů k Rusku a ruskému politickému vedení. Vládnoucí kruhy Ruska samozřejmě nemohou nechápat podobné závislosti a proto jsou nuceni respektovat tuto závislost ve svých vztazích s korporačním kapitálem. Přitom, čím se těsněji a prudčeji integruje Rusko do světové společnosti, tím vážněji se stává role faktoru závislosti ve vztazích byznysu a moci.10
Tím, že korporace zasahuje do oblasti politiky z něj vytváří nejen jednoho z účastníků politického života společnosti, ale také důležitou součást jejího politického uspořádání. Přitom vystupuje jakoby ve dvojí formě - jako jedna z nejdůležitějších struktur určujících základní společenské vztahy a jako instituce, na níž v mnohém závísí charakter otevřených a vzájemných styků státu a podniku. Jak v první, tak i ve druhé formě, korporace funguje už nejenom jako subjekt ekonomiky, ale jako skupina zájmů, příbuzná podle vlastních charakteristik jiným veřejným organizacím a sdružením patřících ke skupině politických institucí. Korporace patří do této kategorie a má vlastní základní rysy - existence "členské základny", korporačního zájmu, zaměření na uskutečnění takového zájmu pomocí vlivu na mocenské instituce. Přitom, na rozdíl od většiny jiných zájmových skupin zastupujících dobrovolná sdružení občanů (ekologická, spotřebitelská, charitativní atp.) respektive asociace výrobců (odbory, podnikatelské, 9
VASILENKO A. B., Piar krupnyh rossijskih korporacij, Moskva, 2001, str. 28 PEREGUDOV S. P., Krupnaja korporacija kak subjekt publičnoj politiki,GU VŠE, Moskva 2006, str.33
10
10
družstevní organizace aj.), velké korporace si představují specifický druh skupin zájmů, obvykle zařazených do kategorie tak zvaných institucionálních skupin. Jejich zvláštností je to, že většinou nepředstavují iniciativní organizace vytvořené samotnými občany nebo jejich sdruženími, ale instituce a organizace zabudované do společensko-politického systému a pověřené řešit konkrétní úlohy v rámcí daného systému.11 Jsou stavebními kameny systému a jsou současně organizacemi hájící vlastní, skupinové zájmy, pro realizaci kterých přesahují hranice svých bezprostředních, základních funkcí. Jinak řečeno, skupinová aktivita takového druhu je pro ně pouze jedním z aspektů jejich činnosti, přičemž nejčastěji ne základní činností. Pokud vezmeme, například, korporaci, tak její hlavní aktivita je soustředěna ve výrobní, finanční, obchodní, čili čistě hospodářské sféře. Totéž platí pro jednotlivé vládní resorty, armádní a obranné struktury rozhodující konkrétní úlohy státního a obranného charakteru. Ale při řešení těchto úloh mají současně svoje specifické zájmy úzce korporačního charakteru a různými způsoby je hájí před společností a státem. V případě řady korporací, plnění jejich základních funkcí bezprostředně závisí na tom, nakolik úspěšně působí jako lobbyistická skupina.12
11
PAPPE Ja., DEMENTJEV V., MAKARENKO B., ZUDIN A., Finansovo-promyšlennye gruppy i konglomeraty v ekonomike i politike sovremennoj Rossii, Centr Političeskih Tehnologij, Moskva, 1997, str. 41 12 PEREGUDOV S. P., Krupnaja korporacija kak subjekt publičnoj politiki,GU VŠE, Moskva 2006, str.36
11
Kapitola 2. Gazprom – největší plynárenská společnost světa 2.1. Historie vzniku a vývoje Gazpromu13
Objevení velkých ložisek plynu na Sibiři, na Uralu a v Povolží v 70. a 80. letech udělaly SSSR jedním z největších těžitelů zemního plynu. V červenci r. 1989 prezident Mikhail Gorbačov sloučil ministerstva ropného a plynárenského průmyslu (jako součást svých ekonomických reforem) do jednotného odvětví a vznikla nová organizace – Gazprom, která měla na starosti průzkum nalezišť plynu, těžbu plynu, jeho přepravu a prodej. Samostatný sovětský plynárenský průmysl byl znovu vytvořen na začátku 90. let před rozpadem SSSR. V září r. 1990 rada ředitelů Gazpromu diskutovala o transformování Gazpromu do akciové společnosti. V letech 1991-92 se uskutečnila jednání mezi Ruskem, Ukrajinou a Běloruskem o vytvoření trojdílné akciové společnosti s podílem všech tří států.14
Nicméně k červnu r. 1992 bylo od výše zmíněného plánu upuštěno a Gazprom se v Rusku stal státní společností. V listopadu r. 1992 se Gazprom stal akciovou společností (Rus: OAO) a byl částečně privatizován jako celek. Šéfem Gazpromu se stal Viktor Černomyrdin. Gazprom byl privatizován v roce 1994, kdy stát vlastnil 40 % všech akcií. Dalších 15 % bylo prodáno pracovníkům a managementu za výhodnější ceny.15 Vedení Gazpromu zajistilo, aby se prodeje akcií konaly na uzavřených aukcích, tudíž bylo možné zjistit, kdo se aukce účastnil.
V r. 1991 v důsledku rozpadu SSSR Gazprom ztrácí část vlastního majetku na území bývalých sovětských republik - třetinu potrubí a čtvrt výkonu kompresorových stanic.
V prosinci r. 1992 Boris Jelcin jmenoval Viktora Černomyrdina předsedou vlády, což napomohlo rychlému posílení hospodářského vlivu Gazpromu, který od státu obdržel značné daňové úlevy. 26. ledna r. 1993 se Rem Viakhirev stal předsedou představenstva a předsedou rady ředitelů.
13
Elektronická encyklopedie, www.wikipedia.org 15 Gazprom v voprosah i otvetah, in
14
12
Během tržních reforem část akcií Gazpromu byla „prodána“ za privatizační kupony. Prodej akcií byl tvrdě regulován, přitom zahraniční občané, ze stanov společnosti, nesměli vlastnit víc než 9 % akcií. Gazprom pomalu získaval důvěryhodnost na západních kapitálových trzích, nabídnul v říjnu r. 1996 jedno %o hodnoty svého majetku cizincům ve formě GDR (Global Depository Receipts)16 a v r. 1997 úspěšnou velkou emisi obligací v částce $2.5 miliard.17
Na druhé výroční schůzi akcionářů 31. května r. 1996, Alexandr Kazakov, předseda Ruského komitétu státního majetku, byl jmenován předsedou rady ředitelů. Na čtvrté výroční schůzi akcionářů 26. června r. 1998, Farit Gazizullin, nový předseda Ruského komitétu státního majetku byl zvolen předsedou rady ředitelů. Na páté výroční schůzi akcionářů 30. června r. 1998, Viktor Chernomyrdin se stal předsedou rady ředitelů. Na sedmé výroční schůzi akcionářů 30. června r. 2000 ( šestá se konala 26. srpna r. 1999), vedoucí administrace prezidenta Ruské federace obsadil tuto pozici Dmitrij Medvěděv.18
30. května r. 2001 rada ředitelů nahradila Rema Vyakhireva, jehož kontrakt vypršel, novým předsedou představenstva, Alexejem Millerem pro provedení reforem. Rem Viakhirev byl převeden do pozice předsedy rady ředitelů na 8. výroční schůzi akcionářů 29. června r. 2001, kdy dočasně vyměnil Dmitrije Medvěděva, který se stal jeho zástupcem.19 V letech 2001-2003 Vladimír Putin aktivně reformoval vedení Gazpromu. Těmto reformám aktivně pomáháli bývalý ministr financí Ruska Boris Fjodorov a ředitel Hermitage William Brauder. V průběhu zpracovávání této diplomové práce, vyhrál Dmitrij Medvěděv prezidentské volby Ruské federace.20 Proto se předpokládá, že se novým předsedou rady ředitelů může stát bývalý prezident Ruska, Vladimír Putin, který by měl být podle slibů Dmitrije Medvěděva jmenován předsedou vlády Ruské federace.
16
Global Depository Receipts. GDR představují obchodní podíl na běžných, tzv. podkladových akciích emitenta, které jsou uloženy u depozitáře. To znamená, že část kmenových akcií domácího emitenta je nahrazena těmito depozitními certifikáty, přičemž práva spojená s vlastnictvím původních akcií – především právo na dividendu či právo na upsání nových akcií při zvyšování základního jmění – přecházejí na vlastníky GDR, kromě práva hlasovacího. Každý majitel GDR má možnost je přeměnit na skutečné akcie. 17 Eletronická encyklopedie, www.wikipedia.org 18 Výroční zpravy Gazpromu. Více na 19 KOMMERSANT, Oligarhov razbavili vernym putincem, N93 (2223) z 31.05.2001, in 20 Centraľnaja izbiateľnaja komissija Rossijskoj Federacii,
13
2.2. Základní ekonomické charakteristiky společnosti Gazprom RAO “Gazprom” – jedna z největších plynárenských společnosti ve světě. Základní směry činnosti – průzkumné geologické práce, těžba, přepravování, uschování, zpracování a realizace plynu i jiných uhlovodíků. Stát je vlastníkem kontrolního balíku akcií “Gazpromu” – 50,002 %21.
“Gazprom” má nejbohatší zásoby přírodního plynu ve světě. Jeho podíl na světových zásobách plynu činí 17%, na ruských – 60%. Zásoby plynu “Gazpromu” se odhadují na 29,85 trln.m3, a jejich běžná cena se odhaduje na 182,5 mld. dolarů. V r. 2006 objemový přírůst zjištěných zásob plynu podstatně přesáhl velikost jeho těžby a dosahl 590,9 mld. m3. V r. 2007 přírůst činil 585 mld. m3 22. Tabulka 2-1: Zjištěné zásoby přírodního plynu v základních regionech světa k 01.01.2006.23 Název regionu
Objemy, mld. m3
Blízký Východ
73 020
Rusko
47 820
Asie
19 950
Austrálie-Oceánie
3 000
Afrika
14 410
Severní Amerika
7 570
Jižní Amerika
6 950
Evropa
7 740
Celkem
180 460
Na “Gazprom” připadá kolem 20% světové a kolem 90% ruské těžby plynu. V r. 2006 podniky skupiny “Gazprom” získaly 556 mld.m3, což je o 1 mld. m3 více úrovně roku 200524.
21
Gazprom v cifrah 2002-2006, 23 2006 Natural Gas Year in Review (Cedigaz,2007), data Gazpromu , 24 22
14
Tabulka 2-2: Těžba přírodního plynu v základních regionech světa v r. 200625
Název regionu
Objemy těžby přírodního plynu, mld.m3
Severní Amerika
754
Rusko
656
včetně Gazpromu
556
Asie
484
Austrálie-Oceánie
491,0
Evropa
47
Blízký Východ
328
Afrika
191
Jižní Amerika
143
Celkem:
2930
Tabulka 2-3: Podíl Gazpromu na produkci přírodního plynu Ruska (v mld.m3)
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
Rusko
590,7
590,8
584,2
581,5
594,9
620,3
625,0
Gazprom
553,7
545,6
523,2
511,9
521,9
540,2
545,1
Gazprom v %
93,74
95,35
89,56
88,03
87,73
87,09
87,22
Ropné společnosti Nezávislí výrobci plynu
29,0
30,3
32,4
32,3
33,2
42,3
39,8
-
14,1
25,2
35,5
41,3
40,2
40,1
Pramen: International Energy Agency 2002: 137; Landes et al. 2004: 48–49; UFG, Russia Morning Comment, 26 January 2005: 4; NewsBase, FSU Oil & Gas Monitor, No. 9, 9 March 2005; company data.
Gazprom hlásí za rok 2006 skoro 84 miliard dolarů tržeb a 25 miliard dolarů čistého zisku26. Jak oznamuje prezident Ruské federace V. Putin kapitalizace Gazpromu v současné době
25 26
2006 Natural Gas Year in Review (Cedigaz,2007), data Gazpromu , EKONOM, Stát ve státě, z 06.03.2008, in
15
činí 350 mlrd. amerických dolarů. A. Medveděv27 loni oznámil, že se Gazprom pokusí dosáhnout tržní hodnoty jednoho bilionu dolarů. Stát se tak má do deseti až patnácti let28.
Gazpromu patří největší plynovodní systém ve světě – Jednotný systém zásobování plynem. Jeho délka činí 156,9 tis. km (r. 2006). Podniky skupiny Gazprom obsluhují také 463,4 tis. km (77%) rozváděcích plynovodů země a v r. 2005 zajistily dodávku 307 mld.m3 plynu do 79750 obcí Ruska29. Viz Graf 2-1. Graf 2-1: Účást Gazpromu v plynofikaci Ruské federace30 Délka rozváděcích plynovodů obsluhované Gazpromem, tís. km. 600 463
500
485
514
428 400 300 200 100 0 2003
2004
2005
2006
Pramen: Gazprom v cifrah 2002-2006,
Gazprom exportuje plyn do mnoha zemí v zahraničí včetně Německa, Francie, Belgie, Itálie, Velké Británie, Rakouska, Švýcarska, Nizozemska, Turecka, Maďarska, České republiky, Slovenska, Polska, Finska, Bulharska, Rumunska, Srbska, Černé Hory, Slovinska, Chorvatska, Řecka, Bosny a Hercegoviny, Makedonie, Ukrajiny, Běloruska,
27
zástupce předsedy představenstva “Gazpromu” Kapitalizacija “Gazproma” v bližajšie 10-15 let sostavit porjadka 1 trln. dollarov – A.Medvěděv, z 25.04.2006, in 29 wevové stránky OAO “Gazprom”, 30 Gazprom v cifrah 2002-2006, 28
16
Moldavska, Litvy, Lotyšska a Estonska a pokračuje upevňovat své pozice na tradičních zahraničních trzích31. Tabulka 2-4: Gazprom - Export přírodního plynu (v mld.m3)
1999
2000
2001
2002
2003
2004
Do Západní 88,5 Evropy (včetně (50,9%) Turecka) Německo 34,9
90,4 (52,0%)
86,3 (51,8%)
87,1 (51,6%)
89,0 (50,7%)
101,9 (52,8%)
34,1
32,6
31,5
29,6
36,1
Itálie
19,8
21,8
20,2
19,3
19,7
21,6
Francie
13,4
12,9
11,2
11,4
11,2
13,3
Rakousko
5,4
5,1
4,9
5,2
6,0
6,0
Turecko
8,9
10,2
11,1
11,8
12,9
14,5
Finsko
4,2
4,3
4,5
4,6
5,1
5,0
Do Střední a 38,3 Východní Evropy (22,0%) Česká republika 7,8
39,9 (23,0%) 7,5
40,0 (24,0%) 7,5
41,5 (24,6%) 7,4
43,8 (25,0%) 7,4
38,6 (20,0%) 6,8
Slovensko
7,5
7,9
7,5
7,7
7,3
5,8
Polsko
6,1
6,8
7,5
7,2
7,4
6,3
Maďarsko
7,4
7,8
8,0
9,1
10,4
9,3
Bulharsko
3,2
3,2
3,3
2,8
2,9
3,0
Rumunsko
3,2
3,2
2,9
3,5
5,1
4,1
Do bývalých 47,2 (27,1%) sovětských republik Ukrajina 29,6
43,4 (25,0%)
39,6 (23,8%)
42,3 (25,0%)
42,6 (24,3%)
52,5 (27,2%)
27,2
21,9
25,9
25,0
34,4
Bělorusko
12,2
10,8
11,6
10,2
10,4
10,2
Moldavsko
2,1
1,8
2,1
2,1
2,2
1,8
Baltské státy
3,2
3,6
-
4,1
-
5,3
Export celkem
174,0
173,7
166,5
168,9
175,5
193,0
Pramen: Informace podniku Gazprom
31
webové stránky OAO “Gazprom”,
17
Graf 2-2: Dodavatelé přírodního plynu pro státy EU-25 (474,94 mld.m3) Další státy 1%
Domácí produkce EU 44%
Nigérie 2%
Alžírsko 11% Norsko 16%
Rusko 26%
Pramen: BP Statistical Review of World Energy 2005, p. 27–28.
V r. 2005 objem prodejů plynu do evropských zemí činil 156,1 mld.m3 (67,1%), do zemí SNS a Baltiky – 76,6 mld.m3 (32,9%). V roce 2006 do Evropy činil 161,5 mld.m3 (61,5%), do SNS a Baltských zemí 101,0 mld.m3 (38,5%)32. Viz Graf 2-3. a Graf 2-4.
Graf 2-3: Objemy a struktura prodejů přírodního plynu do evropských států skupinou Gazprom v r. 2006, mlrd.m3.
Německo - 21,3% 35,5
Itálie - 13,7%
34,4
Turecko - 12,3% Francie - 6,2% Maďarsko - 5,4%
7 22,1
7,4
Velká Britnánie - 5,4% Polsko - 4,8%
7,7 19,9
8,7 8,8
10
Česká republika - 4,6% Slovensko - 4,3% Ostatní - 22 %
Pramen: Gazprom v cifrah 2002-2006, 32
Gazprom v cifrah 2002-2006,
18
Graf 2-4: Objemy a struktura prodejů přírodního plynu do států SNS a Baltských států skupinou Gazprom v r. 2006, mlrd.m3.
2,8
Ukrajina - 58,4%
8,2
4
Bělorusko - 20,3%
6,5
Kazachstán - 6,4% 20,5
59
Ázerbajdžán - 4,0% Litva - 2,8% Ostatní - 8,1%
Pramen: Gazprom v cifrah 2002-2006,
Projektované kapacity dosáhl plynovod "Modrý potok" z Ruska do Turecka. Byla zahájena výstavba plynovodu "Sěvěrnyj potok" (Nord Stream), který umožní značně zvýšit spolehlivost a pružnost realizace dodávek plynu na evropský trh. Připravuje se realizace projektu technické přípravy Štokmanovského naleziště na šelfu Barentsova moře, které se stane zdrojovou základnou pro export ruského plynu do Evropy přes "Sěvěrnyj potok"33.
Rozšiřuje se geografická činnost Gazpromu. V r. 2005 společnost uskutečnila první dodávky zkapalněného přírodního plynu do USA, v r. 2006 – do Velké Británie, Japonska a Jižní Koreje. Vstup Gazpromu do projektu "Sachalin-2" dává silný impuls pro dovršení rozsáhlého projektu v oblasti dodávek energie do zemí ATR a Severní Ameriky34. Prioritním směrem činnosti Gazpromu je technická příprava plynových zdrojů poloostrovu Jamal, Arktického šelfu, Východní Sibiře a Dalního Východu. Gazprom postupně upevňuje ropnou komponentu své činnosti. V roce 2005 Gazprom odkoupil 72,6663 % akcií Sibněfti od Millhouse capital. Dříve vykoupil 3,016 % akcií
33
www.gazrpom.ru JONATHAN P. STERN, The Future of Russian Gas and Gazprom, Oxford Institute for Energy Studies, 2005, Introduction, ISBN 0-19-730031-6 34
19
Sibněfti od AB „Gazprombank“35. Získání Sibněfti umožní společnosti se stát jedním z nejvlivnějších hráčů na ropném trhu Ruska.
Tabulka 2-5: Podíl státních společností na ropné produkci Ruska (v mil. tun) 1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Rosněfť
12
13
13
13
12
12
14
15
16
19
22
75
Tatněfť
24
25
25
25
24
24
24
25
25
24
25
25
Bashněfť
18
17
16
15
13
12
12
12
12
12
12
12
Slavněfť
13
13
13
12
12
12
12
15
do Sibněfti a TNK
Onako
7
7
8
7
8
7
8
do TNK
Komi-TEK
5
6
8
9
9
do Lukoilu
TNK
25
23
21
21
20
20
36
41
38
43
70
75
VNK
11
11
11
do Yukosu
Lukoil
57
53
51
53
54
62
62
63
76
82
84
86
Yukos
37
36
35
47
45
45
50
58
70
81
86
23
Sidanko
26
23
21
20
20
20
11
16
do TNK
Sibněfť
23
20
19
18
17
16
17
25
26
31
34
45
Surgut-
34
33
33
34
35
38
41
44
49
54
60
64
Jiné
27
27
24
34
38
37
30
33
69
75
66
65
Celkem
318
307
301
306
303
305
323
348
380
421
459
470
Z toho státní
257
247
115
102
78
67
70
67
53
55
59
157
společnosti
(81%)
(80%)
(38%)
(33%) (26%) (22%) (22%) (19%) (14%) (13%) (13%) (34%)
199
66
53
(65%)
(22%)
48 (16%)
něftěgaz
Z
toho
úrovni
na 210 (66%)
32
31
34
30
16
19
22
120
(17%) (11%) (10%) (11%) (9%)
(4%)
(5%)
(5%)
(26%)
49
49
37
36
37
37
(16%)
(16%) (15%) (12%) (11%) (11%) (9%)
(9%)
(8%)
(8%)
federace Z
toho
na 47
úrovni regionů (15%)
46
36
36
37
*Čísla pro státní společnosti jsou označeny barevně, modrou barvou ■ pro společnosti ovládané federací a světle modrou ■ pro společnosti ovládané regionálními vládami. Sumy se neshodnou kvůli zaokrouhlovacím chybám. Pramen: Energy Ministry of the Russian Federation; InfoTEK; company data.
35
„Gazprom kupil Sibněfť“, http://www.lenta.ru/news/2005/09/28/gazprom/, 28.09.2005
20
Gazprom se mimojiné zaměřuje i na elektroenergetiku, jejíž spojení s hlavní činností se stává celosvětovým trendem a umožňuje zajistit značný synergický efekt. V únoru r. 2007 Gazprom a Sibiřská uhelná energetická společnost (SUEK) podepsaly Protokol o úmyslech, podle kterého mají v úmyslu založit společný podnik na základě svých stávajících elektroenergetických a uhelních aktiv. Nová společnost se má stát jednou z lídrů ruské elektroenergetiky a obsadit hlavní pozice ve světovém energetickém a uhelném odvětví.36
Zahraniční konkurence v Rusku nemá přílišné šance na úspěch. Předloni se Gazpromu s pomocí moskevské vlády podařilo pod záminkou ničení životního prostředí „vystrnadit“ z největšího ropného a plynového projektu ve světě (Sachalin 2) konkurenta Shell. Tímto krokem si Putin pootevřel dveře na lukrativní trhy s ropou a plynem v Asii a Americe. Posledním, kdo odolával, byl britský energetický kolos BP. Ve společném podniku TNKBP s Rusy si držel poloviční účast. Loni v červnu kapituloval pod tlakem výhrůžek roských úřadů a zbavil se, za čtvrtinu ceny, naleziště plynu v sibiřské Kovytce. Jméno kupce? Gazprom.37
2.3. Podniková struktura
2.3.1. Majetková struktura Na začátku r. 2004 stát vlastnil 38,7 % akcií Gazpromu a měl většinu v radě ředitelů. Od r. 2004 Gazprom hodlal rozvíjet svou ropnou dceřinou společnost "Gazprom-něfť". Do ní se musely dostat nejenom všechna ropná aktiva Gazpromu, ale také Rosněfť, kterou Společnost hodlala získat. Nový předseda vlády RF Michal Fradkov podal prezidentu Putinovi zprávu o přípravě této smlouvy 14. září r. 2004. Předpokládalo se, že 100 % akcií Rosněfti budou převedeny do FGUP (Federální státní unitární podnik), který pak bude muset vytvořit družstvo s dceřinými společnostmi Rosněfti. Ty zároveň budou muset odevzdat družstvu kolem 10,7 % akcií Gazpromu. Předpokládalo se, že po likvidaci družstva FGUP obdrží akcie Gazpromu a dceřiné společnosti Gazpromu obdrží akcie
36 37
EKONOM, Stát ve státě, z 06.03.2008, in
21
Rosněfti. Jedním z vedlejších efektů tohoto schématu měla být státem prováděná konsolidace kontrolního balíku akcií Gazpromu.38
Gazprom si nedokázal koupit zkrachovalou společnost YUKOS, místo toho ji koupila Rosněfť. Důvodem bylo to, že 15. prosince r. 2004 YUKOS byl prohlášen za bankrotáře v Houstonu, ve státě Texas v USA, počemž se koupě této společnosti začala odporovat americkým zákonům. V obavě amerických sankcí Gazprom odstoupil, v důsledku čehož 19. prosince YUKOS (přesněji 76,79 % akcií Yuganskneftegaza - základní společnosti YUKOSu) byl prodán málo známé společnosti Bajkalfinansgrup.39 Za 3 dny, tedy 22.prosince, byla Bajkalfinansgrup prodána Rosněfti.40 Poté co Rosněfť získala Juganskněftěgaz Gazprom musel odstoupit od plánu sloučení s Rosněftí.41 Pro získání státem kontrolního balíku Gazpromu byla vytvořena struktura Rosněftěgaz, do které vstoupily Rosněfť a Juganskněftěgaz. Za prostředky z prodeje jejího (Rosněftěgaz) nekontrolního balíku bylo koupeno nutných 10,7399 % akcií Gazpromu.42
Nicméně, Gazprom se nevzdal svých plánů na vytvoření vlastní ropné společnosti. 21. října r. 2005 Gazprom oficiálně uzavřel dohodu o koupi u společnosti Millhouse Capital, která řídí aktiva podnikatele Romana Abramoviča, 72,66 % společnosti Sibněfť. Hodnota obchodu činila 13,1 miliard amerických dolarů.43 Na konci r. 2005 se uskutečnila liberalizace akcií Gazpromu. 23. prosince, následující den po vyhlášení konsolidace kontrolního balíku akcií Gazpromu do rukou státu, prezident Putin podepsal výnos odstraňující všechna omezení trhu akcií Gazpromu.44 Viz Tabulku 2-6.
38
Ekspress-slijanie, z 05.10.2004, in ROSSIJSKAJA GAZETA, Pobeditelja nikto ne znaet, N 3658, z 21.12.2004 in 40 Prodaža „Juganskněftěgaza pomogaet obnaružiť v uezdnyh gorodah Rossii vse novyje firmy-milliardery, z 11.02.2005, in 41 KOMMERSANT, Odnim rosčerkom bura, N 34 (3118) z 28.02.2005, in 42 KOMMERSANT, Gazprom podělilsja s narodom, N115 (3199) z 25.06.2005, in 43 Press-reliz, Sdělka po prodaže Sibněfti zaveršena, OAO Gazprom něfť, z 21.10.2005, in 44 Prezident Rossii V.V.Putin podpisal Ukaz „O priznanii utrativšimi silu nekotoryh ukazov Prezidenta Rossijskoj Federacii“, oficiální webové stránky prezidenta RF, z 26.12.2005, in 39
22
Tabulka 2-6: Struktura akciového kapitálu OAO Gazprom, % 2002
2003
2004
2005
2006
39,262
39,262
39,262
50,002
50,002
38,373
38,373
38,373
38,373
38,373
OAO „Rosgazifikace“
0,889
0,889
0,889
0,889
0,889
OAO „Rosněftěgaz“
-
-
-
10,740
10,740
Vlastníci ADR*
4,422
4,422
4,422
4,422
13,200
Ostatní registrované osoby
56,316
56,316
56,316
45,576
36,798
Celkem
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
Podíl ve federace
vlastnictví
Ruské
včetně: Federální agentura federálního majetku
správy
Pramen: Gazprom v cifrah 2002-2006,
*ADR- American Depositary Receipt45 9. prosince r. 2005 poslanci Státní Dumy 335 hlasy "pro" (80 - "proti") přijali ve třetím čtení pozměňovací návrhy k zákonu "O zásobování plynem v RF", zaměřené na uvolnění trhu akcií Gazpromu. Podle schválených změn podíl akcií patřících státním společnostem nemůže být celkově nižší než 50 % plus jedna akcie a zahraniční občané i společnosti smějí společně vlastnit více než 20 % akcií Gazpromu.46
Růst hodnoty společnosti v r. 2006 o 163 % zajistil OAO Gazprom prvenství podle úrovně tržní kapitalizace mezi evropskými společnostmi a druhé místo podle tohoto ukazetele mezi největšími energetickými společnostmi světa. Tento fakt spolu s liberalizací trhu akcií OAO Gazprom vedl k tomu, že se od 1. června r. 2006 akcie OAO Gazprom evidují při formování indexu MSCI EM, který je vypočítáván investiční bankou "Morgan Stanley Capital International". Při formování indexu jsou evidovány akcie skoro 850 společností z rozvojových zemí, mezi kterými mají akcie OAO Gazprom největší váhu (v r. 2006 – z 4,5 na 6 %). Podíl následujících podle velikosti společností – Samsung Elektronics, OAO Lukoil, Taiwan Semikondaktor, Petrobraz – byl nižší 1,5–3 násobně. Informace o společných podnicích Gazpromu a jeho aktivech jsou uvedeny v příloze. 45
Certifikáty cenných papírů vydané velkou US bankou týkající se neamerických cenných papírů deponovaných v této bance. ADR se vydávají zejména s koeficientem 1:1 pro 100 zahraničních cenných papírů, ale také s menším. Hlavním cílem je zlevnit, zjednodušit a zrychlit obchodování s cennými papíry. 46 Putin V. podpisal zakon o liberalizacii Gazproma, in
23
Viz Přílohu č. 2. – Společné podniky skupiny Gazprom/OOO „Gazprom export“ zabývající se přepravou a prodejem plynu na evropských trzích k 31.12.2006 Viz Přílohu č. 3. – Aktiva Gazpromu
2.3.2. Řídící struktura Rada ředitelů OAO Gazprom47 Předseda rady ředitelů - Dmitrij Medvěděv (od června roku 2002). Místopředseda rady ředitelů - Alexej Miller (od roku 2002).
Představenstvo: •
Předseda představenstva OAO Gazprom - Alexej Miller (od r. 2001 po současnost).
•
Místopředseda předsavenstva - Alexander Medvěděv (od 8.dubna r. 2005 po současnost).
•
Tiskový mluvčí předsedy představenstva - Sěrgěj Kuprijanov.
Organizační struktura48 Skupina Gazprom se jako vertikálně integrovaná energetická společnost skládá z OAO Gazprom (mateřská společnost) a jeho dceřiných společností, provádějící těžbu, přepravu, zpracování a prodej plynu, ropy a jiných uhlovodíků, podzemní uchovávání plynu a také jiné druhy činnosti včetně technické kontroly potrubních systémů, vrtání ropných a plynových vrtů, dodávek zařízení, výroby teplo- a elektroenergie, vědecko-výzkumných a zkušebně-konstruktérských prácí, zpracování informací a poskytování bankovních služeb.
Mateřská společnost definuje strategické směry rozvoje, provádí plánování, přípravu výkazů, získávání vnějšího financování a také kontrolu nad základními druhy činnosti (těžba, přeprava, podzemní uchovávání, zpracování a prodej uhlovodíků). Centrální
47
Detajlnější informace o členech rady ředitelů je uvedena na webových stránkách Gazpromu, více na 48 Gazprom v cifrah 2002-2006,
24
výrobně-dispečerský departement kontroluje práci plynovodního systému Gazpromu na celém území Ruska. Základní druhy činnosti49 Průzkum a těžba. Činnost Gazpromu v daném segmentu se uskutečňuje přes těžařské dceřiné společnosti, které vedou průzkum a dobývání ložisek uhlovodíků. Vrtné práce se provádějí společnostmi patřícími do skupiny Gazprom: OOO Burgaz, OOO Gazflot, specializovanými útvary OOO Kavkaztransgaz a OOO Kaspij-Gazprom a také nepatřícími do skupiny dodavatelskými zeměvrtnými organizacemi.
Přeprava Přepravu a přečerpávání přírodního plynu přes magistrálové plynovody a jeho dodávku do regionů zajišťuje 17 dceřiných společností. Regulace sezónní a špičkové nerovnoměrnosti spotřeby plynu se provádí použitím 24 objektů hlubinného uchovávání plynu na území Ruské federace, které využívá 10 dceřiných společnosti OAO Gazprom. Marketing a rozvod plynu. Prodej přírodního plynu na vnitřním trhu provádí OOO Mežregiongaz a také víc než 60 ruských regionálních organizací. Export produkce Gazpromu se uskutečňuje přes 100% dceřinou společnost OOO Gazeksport. Mateřská společnost kontroluje prodej ropných derivátů, zkapalněných uhlovodíkových plynů a jiných průmyslových produktů vyráběných zpracovatelskými podniky skupiny Gazprom. Společně se zahraničními partnery jsou vytvořeny podniky zaměřené na marketing přírodního plynu.
Od konce 90. let Gazprom začal získávat podíly na účasti v organizacích rozvádějících plyn, které využívájí své plynovodní středně a nízkotlakové systémy pro dodávky plynu konečným spotřebitelům. Gazprom vlastní kontrolní balík nebo má podíl na účasti v 148 regionálních organizacích rozvádějících plyn a třech organizacích obsluhujících systémy rozvodu plynu (OAO Gazpromregiongaz, OAO Zapsibgazprom, OOO Tattransgaz).
49
Gazprom v cifrah 2002-2006,
25
Zpracování plynu, plynového kondenzátu a ropy se uskutečňuje zpracovatelským komplexem Gazpromu a také podniky kontrolovatelnými OAO Sibur holding a OAO Sibněfť. Vedlejší druhy činnosti 50 Skupina Gazprom se věnuje také vedlejším činnostem, jako je například: výstavba, oprava, rekonstrukce a technická kontrola Jednotného systému zásobování plynem; technologické spojení; výroba elektrické energie; uskutečnění vědecko-výzkumných a zkušebněkonstruktérských prací; bankovní činnost – do skupiny patří AB Gazprombank (ZAO) obsluhující většinu bankovních operací Gazpromu na vnitřním trhu kromě výpůjček
Gazprom kontroluje řadu organizací, zaměření kterých není spojeno se základní činnosti skupiny Gazprom. K nim patří: Gazprom-média – holdingová společnost sjednocující aktiva hromadných sdělovacích prostředků; podniky zabývající se výrobou stavebního a telekomunikačního zařízení; obchodní společnosti; nestátní penzijní fond Gazfond poskytující zaměstnancům Skupiny služby penzijního zabezpečení.
50
Gazprom v cifrah 2002-2006 gg. ,
26
Kapitola 3. Gazprom a struktura vnitřních politických a ekonomických zájmů v Ruské federace 3.1. Gazprom a politické procesy v rámci Ruské federace
3.1.1. Stát a energetická bezpečnost Ruský prezident, Vladimír Putin, nikdy neutajoval své názory o energetické bezpečnosti a politické dokumenty vydané Kremlem odpovídají jeho názorům. Nejdůležitějším mezi těmito dokumenty je nejposlednější publikovaná Ruská energetická strategie, schválena 23. května r. 2003 a podepsána ruskou vládou 28. srpna r. 2003.51
Tento dokument konstatuje, že energetický faktor je základním prvkem uvnitř ruské diplomacie. Rusko musí využívat svého jedinečného zeměpisného a geopolitického umístění. Energetická strategie potvrzuje, že stát musí podporovat ruské energetické společnosti v boji o zdroje a trhy. Pro tento účel má státní plánování charakter největšího významu. Ruský stát by měl proto mít dlouhodobý program pro rozvoj vývozu energetických zdrojů.52
Cíle ruské energetické politiky vůči cizím státům zahrnují potřebu posílit pozici Ruska na globálním energetickém trhu a maximalizovat efektivitu vývozních možností ruského energetického odvětví a zajistit, aby ruské společnosti měly rovný přístup k zahraničním trhům, technologiím a financování.53 Vývozní infrastruktura musí být dostatečně různorodá, aby dovolovala vyvážet do všesh destinací a mohla být použita také na vnitřním trhu.54
Pro to, aby se ruský stát mohl spoléhat na energetický faktor v mezinárodní politice, potřebuje zajistit státní kontrolu nad energetickými zdroji země. Putin k tomuto tématu proto prohlásil, že nehodlá ukončit státní kontrolu nad potrubní přepravou, klíčovým faktorem ruské přepravy ropy a zemního plynu. „Právě teď považuji, že pro stát neexistují žádné důvody vzdát se své kontroly nad potrubní přepravou. Ale to nebrání soukromým 51
Energetičeskaja strategija Rossii na period do 2020 goda (“Energy Strategy of Russia to the Year 2020”), Government of the Russian Federation Decree 1234-r, 28 August 2003. 52 Energetičeskaja strategija, str. 42-3. 53 Energetičeskaja strategija, str. 40-41. 54 Tamtéž, str. 61.
27
investicím, které budou vítany,“ sdělil Putin 29. dubna r. 2004. Dodal, že „soukromé investice jsou možné s pokračováním státní kontroly a státním ovládáním potrubní přepravy.“55
Putinův názor ohlédně této záležitosti byl dobře znám i jako skutečnost, že považuje zemní plyn za klíčovou strategickou komoditu. V říjnu r. 2003 při návštěvě německého káncléře Gerharda Schroedera v Jekatěrinburgu Putin údajně řekl: „plynový potrubní systém je tvorbou Sovětského svazu. Hodláme nechat státní kontrolu nad plynovým potrubním systémem a nad Gazpromem. Nebudeme rozdělovat Gazprom. A Evropská Komise nemusí mít jakékoliv iluze. V plynárenském sektoru budou muset jednat se (ruským) státem.“56
3.1.2. „Rozčlenění přirozeného monopolu“
Přírozené monopoly jsou monopoly na trzích, kde nevyhnutelný nedostatek konkurence požaduje od státu regulaci cen. K takovým trhům patří, zejména, trh přírodního plynu, trh elektrické energie, železniční přeprava, kde je žádoucí zamezit předpokládanému růstu nákladů, stejně jako cen. V případě uvolnění těchto trhů předává stát společnostemmonopolům práva řídit tyto trhy, současně však stanovuje kontrolu nad náklady a cenami.57 Co se týče trhu plynu tak se monopolní charakter jeho řízení nevztahuje na jeho těžbu, jelikož konkurence v oblasti těžby nevede k růstu cen, ale naopak napomáhá jejich snížení. Monopolní činnost se vztahuje pouze na potrubní přepravu plynu. Stát buď plně ovládá společnost-monopol, je jeho vlastníkem, nebo vystupuje v roli správce s rozhodujícími pravomocemi.58 Gazprom je vertikálně integrovaný monopolista. Ačkoli založen jako akciová společnost a navzdory tomu, že má nějaký omezený počet cizích vlastníků (zejména německá firma E.ON Ruhrgas AG, část E.ON Energie AG, která vlastní 6,43 % Gazpromu), Gazprom většinou operuje jako vládní agentura. Společnost spojuje komerční a regulační funkce a 55
Interfax, 29 April 2004. NOVAJA GAZETA, “Oborona neftěgazovoy truby,” Novaya Gazeta, z 13. října 2003, in . 57 ŠKUTA A. A., Rossijskij gaz v Central’noj i Vostočnoj Jevrope , Moskva : Delo i servis, 1999, str. 74, ISBN 5-8018-0043-3 (váz.) 58 tamtéž 56
28
udržuje tvrdou kontrolu nad toky informací uvnitř plynárenského odvětví, která celkově braní průhlednosti uvnitř sektoru. Gazprom trpí velkou neúčinnosti a sníženou produktivitou práce.59 Značná reforma bude zapotřebí pro obrácení tohoto trendu. Gazprom představuje pozůstalost po velkých sovětských koncernech známých z poloviny 90.let. Tehdejší situace přispívala k tomu, že ve formálně akciových podnicích panovali ředitelé obklopeni zprostředkovateli. Ředitelé nebyli právně vlastníci těchto podniků, ale řídili podniky de facto se snahou nepřipustit koupi kontrolního balíku podniku vnějšími silami a přitom odkupovali tyto akcie sami. Gazprom - příliš velká společnost, aby přešla do soukromých rukou během zástavní aukce, byla zachována ve své podobě z 90.let. Současně se situace 90. let obnovila i na státní úrovni, kde “ředitel” (ale ne akcionář) Putin drží obranu proti snahám vnějších sil chytit řízení.60 Putin rozhodl neprovádět důkladnou reformu Gazpromu. Místo toho posílil svou kontrolu nad společností. V květnu r. 2001 Putin nahradil předsedu představenstva (prezident nebo CEO) Gazpromu Rema Vyakhireva dávným přítelem Aleksejem Millerem. Toto jmenování a následující Millerova reorganizace managementu postavilo Gazprom na jednu linii s Putinem a jeho administrativou.61
German Gref, Ministr pro ekonomický rozvoj a obchod, měl od června r. 2000 navrhnout plán na reformu Gazpromu. Tento plán, který prošel mnoha změnami nejvíce v poslední době r. 2002), měl rozdělit Gazprom do několika nezávislých celků pro produkci, distribuci a prodej. Nicméně Putin 26.prosince 2002 zastavil tento pokus o reformu monopolu Gazpromu poukázaním na to, že společnost je důležitým strategickým zdrojem, který nesmí být rozdělena.62
17.února 2003 pronesl V. Putin řeč při příležitosti 10.výročí založení Gazpromu: “Gazprom jako strategicky důležitá společnost byla vedena a musí být i nadále vedena jako jednotný organismus.” Putin pokračoval: “Gazprom je silným politickým a ekonomickým nástrojem vlivu na zbytek světa.”63 59
WILLIAM TOMPSON AND RUDIGER AHREND, OECD Economic Surveys: Russian Federation (Paris: OECD, 2004), str. 121-7, 143. 60 AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, “Gazprom” kak modeľ Rossijskoj Federacii, z 29.03.2007, in 61 UPSTREAM, St Petersburg old boys rule the roost, z 17.06.2005, str. 32. 62 Radio Free Europe/Radio Liberty (RFE/RL), z 5.02.2002, 17.01.2003. 63 MOSCOW TIMES, Putin Says Gazprom Too Powerful to Break Up, z 17.02.2003, in
29
3.1.3. Lobbying Gazpromu ve Státní Dumě Státní Duma se už dávno, prakticky od prvních dnů své existence, stala tím místem, kde korporační kapitál vede velice aktivní lobbyistskou činnost. Nicméně, na rozdíl od orgánů výkonné moci, tady se projevovala a projevuje výrazná tendence k bezprostřednějšímu zastupování jednotlivých korporací. Během 90. let existoval růst přímé účasti velkých korporací na samotném procesu voleb do Dumy, kdy ony facticky vystupovaly jako „elektorátní stroj“.64
Ve volební kampani (roku 1999) řada velkých společností, včetně Gazpromu, vedle podpory různých unií a bloků, vyvinuly současně nemalé úsilí k tomu, aby podpořily jednotlivé kandidáty z řad „jednomandátníků“. Přitom tyto společnosti zastávaly dostatečně samostatnou a významnou roli na elektoratním poli. I přestože většina uchazečů v jednomandátních obvodech vystupovala také jako straničtí kandidáti, přímá podpora poskytovaná velkými korporacemi a jejich PR strukturami je spoutávala s těmito korporacemi mnohem těsněji, než v případě kandidátů, kteři byli voleni ze stranického seznamu a jejichž úspěch byl podmíněn úspěchem jejich strany.65
Výsledkem intenzivní elektorátní činnosti společností energetického komplexu bylo vytvoření mezifrakční skupiny ve Státní Dumě s názvem - „Energie Ruska“, jejíž počet se zvýšil ze 70 na 122 představitelů. Tak velký růst „Energie Ruska“ byl tvořen vstupem poslanců nejrůznější společensko-politické orientace, včetně komunistů. V rámcí sdružení fungovala exportně-analytická rada, která připravovala vyjádření o projednáváných návrzích zákonů.66
Skupina vážně ovlivňovala zákonotvorný proces, zejména v otázkách týkajících se daňové legislativy, cenového a celního řízení a také způsob fungování podniků a společností s cizím kapitálem. Vzhledem k silné pozici politiků vystupujících pro odčerpání velké části zisků těžařských společností byl boj, který vedli poslanci skupiny měl občas velmi ostrý charakter. Jako příklad může posloužit „bitva“, která se odehrála v r. 2000-2001 na úrovni výkonné moci. A jestliže ve vládě pro ochranu zájmů naftařů vystoupili přední představitelé korporací, tak v Dumě o těchto záležitostech rozhodovali, a to úspěšně, s nimi solidární 64
ILJIČJOVA L. E., Lobbizm i interesy predprinimatěľstva, Moskva, 2000 PEREGUDOV S. P., Krupnaja korporacija kak subjekt publičnoj politiki,GU VŠE, Moskva 2006, str. 123 66 Tamtéž., str.125 65
30
poslanci. Velké úsilí bylo vynaloženo v létě r. 2001, kdy Duma a její rozpočtový výbor projednávaly návrh zákona o doplnění daňového zákoníku a některé zákonodárné akty týkající se dalších druhů poplatků pro surovinové společnosti.67 Samozřejmě Duma a její výbory nepřijímaly zdaleka všechny návrhy poslanců, kteří lobbovali za zájmy palivo-energetických společností. Nicméně dosahovali hlavního, a sice zachování takových proporcí zdanění a poplatků, které jim (podnikům) umožňovaly nechávat dost velký podíl zisku. Jinou záležitostí je to, jak rozumně z hlediska zájmů společnosti68 tuto část zisku tyto energetické společnosti rozdělovaly. Technický stav těžařských a zpracovatelských podniků palivo-energetického komplexu požaduje celkovou rekonstrukci, a proto společnost je zainteresována v podpoře jejich investičního potenciálu. Otázkou je ale to, jak je tento potenciál efektivně využíván a zda je účelné nechávát řešení tohoto problému na projednání jen energetickým společnostem.69
Napomáhaním ve volbě solidárních s nimi poslanců, ropné společnosti se snažily mít těsné styky a kontakty s nimi i v budoucnu. Podobně se chovali i poslanci uvažující o zachování těchto styků jako jednu z forem upevnění svých pozic ve volitelných obvodech. Jako příklad lze uvést pravidelné návštěvy zástupců skupiny „Energie Ruska“ do podniků a dceřiných společností korporací Gazprom, RAO EES RUSKA, LUKOIL, Surgutněftěgaz, Rosněfť aj. Při těchto cestách se poslanci seznamovali se situací v odvětví a v jejích podnicích, s jejich úspěchy a problémy, stavem sociálně-pracovních vztahů, náladou v kolektivech apod. Současně vznikaly nebo se upevňovaly obchodní a soukromé kontakty s podnikatelskými kruhy, vedením místních a guberniálních administrací, byly zjišťovány potřeby regionů, měst a vesnic, kontrolovalo se dodržování norem ekologické bezpečnosti atd.70 Je zřejmé, že každý podnik, který zval poslance se snažil využít jejich návštěvy pro zdůvodnění svých návrhů a požadavků. Tvořící se neformální vztahy zapříčinily značné pochopení a empatie poslanců k návrhům partnerů. Podle ustálené praxe se management ropných společností aktivně zúčastňoval parlamentních zasedání při projednávání otázek, které ho zajímaly (zúčastňovali se jich především vedoucí departamentů a oddělení veřejných styků). Při projednávání závažných otázek podniky samy organizovaly „kulaté stoly“ a porady. V těchto případech se povolává širší kruh poslanců, včetně předsedů řady 67
PEREGUDOV S. P., Krupnaja korporacija kak subjekt publičnoj politiki,GU VŠE, Moskva 2006, str. 125 tady se myslí občanská společnost 69 PEREGUDOV S. P., Krupnaja korporacija kak subjekt publičnoj politiki,GU VŠE, Moskva 2006, str. 126 70 tamtéž 68
31
výborů, odborníků, analytiků a ze strany managementu dialogu se účastnilo vyšší vedení společností. Pokud se ještě zdůrazní pravidelná neformální komunikace manažerů společností a poslanců a také přímá účast mnoha poslanců v podnikatelské činnosti, tak se dá mluvit o dost pevných stycích a vztazích, které umožňují společnostem palivoenergetického komplexu reálně působit na legislativní proces a nejenom ovlivňovat, ale také efektivně hájit své základní korporátní zájmy.71
3.1.4. Gazprom a masmédia OAO Gazprom-média ovládá kontrolní balík akcií televizních kanálů NTV, TNT a digitální družicové televize NTV-plus, pěti rozhlasových stanic včetně: Echo Moskva, City FM, Next, Relax-FM, Dětské rádio. Patří mu nakladatelství Sedm dnů, filmová producentská společnost NTV-film, kina Oktjabr v Moskvě a Krystal-Palas v Petěrburku.72 Hlavním akcionářem holdingu je Gazprombank. Podle výkazu banky jeho tržby z mediabyznysu v r. 2006 činily více než $883 mil., čistý zisk - $129,4 mil.. Podle slov prvního náměstka ministerského předsedy Dmitrije Medvěděva, kapitalizace Gazprom-média činí $7,5 mld..73
Gazprom se stal jedním z klíčových hráčů na ruském médiálním trhu. Za Borise Jelcina Gazprom spolu s Vněštorgbankou půjčily Vladimíru Gusinskému kolem 800 milionů dolarů použitých hlavně na rozvoj televizního kanálu NTV. Srpnová ruská krize roku 1998 vyčerpala finanční zdroje oligarchů. Gusinský spoléhal na odklad nebo restrukturalizaci dluhu, ale vsadil na nesprávného kandidáta na prezidenta, v důsledku čehož přišel o svá aktiva.74
Zatímco probíhal "spor hospodářských subjektů", top manažeři Gazpromu tvrdili, že je zajímá pouze vrácení peněz a NTV bude prodána vhodnému investorovi jakmile za něj nabídnou výhodnou cenu.75
71
PEREGUDOV S. P., Krupnaja korporacija kak subjekt publičnoj politiki,GU VŠE, Moskva 2006, str. 127 73 KOMMERSANT, Gazprom-Media zagljanul v internet, N118 (3694) z 09.07.2007, in 74 BBC, Nacionalnoje dostojanie Rossii, z 01.12.2006 in 75 NĚZAVISIMAJA GAZETA, NTV ne sobirajetsja sdavaťsja, z 05.04.2001, in 72
32
Pesimisté předpovídali, že Kreml za žádnou cenu neupustí kontrolu nad takovým důležitým informačním nástrojem a měli pravdu. Vlastníkem bývalých aktiv Gusinského se stal speciálně založený pro tento účel dceřinný holding Gazprom-média. Na NTV se objevila reklama "Gazprom - národní vlastnictví Ruska" vychvalující nového vlastníka a firemní značkou se ve své době nejlepšího v Rusku zpravodajského kanálu staly kriminální seriály.
V červnu r. 2005 Gazprom-média získala od Prof-média Vladimíra Potanina nejstarší a velice populární noviny Ruska - "Izvestija" a pak uvažovala o koupi masově vydávaného tisku - "Komsomolskaja pravda" u téhož vydavatele.76
Ale pak došlo ke koupi nakladatelského domu skupinou ESN, které patří holding "RŽDPartner". Grigorij Berezkin, který vlastní byznys ESN je dávným byznys partnerem Gazpromu. Ustoupením v prodeji populárních novin pana Berezkina se Gazprom vyhýbá obvinění v monopolizaci ruského trhu hromadných sdělovacích prostedků.77
Šéfredaktor "Komsomolky" Vladimír Sungorkin ujistil, že uzavřený obchod se neodrazí na politice novin. Nicméně tajemník Svazu novinářů Ruska Igor Jakovenko je znepokojen "maximální koncentrací média-aktiv země v rukou Kremlu a s ním afilovaných struktur". Jak poznamenává známý odborník na ruský investiční trh a korporační management Jevgenij Gavrilenkov, Gazprom - jedna z nejneprůhlednějších společností v Rusku, proto spolehlivé údaje o financování jím politických stran a předvolebních kampaní nejsou.78 Dnešní stupeň koncentrace nástrojů státní administrace na korporační úrovní, na úrovni Gazpromu, je skoro kritická. OAO Gazprom se de facto stalo státem ve státě. Objem neprofilových (z hlediska těžby a přepravy plynu) aktiv monopolisty každoročně roste. Korporace usiluje nejen o kontrolu nad federálními hromadnými sdělovacími prostředky a nad administrativními strukturami, ale i nad strategickými komunikacemi.
Stačí říci, že na pozadí oslabení ruské družicové skupiny nevlastnící meteorologické družice, Gazprom vytváří vlastní kosmický „deštník“. Již dnes družicový systém Gazpromu Jamal zajišťuje služby družicových systémů, jako jsou spoje pro federální struktury
76
BBC, Media-holding Gazpromu kupil „Izvestija“, z 03.06.2005, in 77 25 %ov „Komsomolki“ prodali Grigoriju Berezkinu, z 01.08.2007, in 78 BBC, Nacionalnoje dostojanie Rossii, z 01.12.2006 in
33
(Ministerstvo obrany, Ministerstvo kultury a hromadných komunikací, Ministerstvo školství a věd, Ministerstvo financí, Federální agentura pro atomovou energii, Federální agentura pro průmysl aj.), administrace regionů RF. Totiž pomocí "gazpromovských" systémů se uskutečňuje operativní řízení země. Do r. 2015 OAO Gazkom plánuje rozvinout stávající systém družicových spojů a televize Jamal do plnohodnotného Kosmického Informačního systému Jamal, který se bude skládat ze tří podsystémů:79 •
podsystém geostacionárních telekomunikačních družic Jamal,
•
podsystém nízkoorbitálních družic kosmického pozorování a mapování Smotr,
•
podsystém vysokoeliptických družic digitálního rozhlasu, mobilních spojů a ohlášení Poljarnaja zvězda.
To znamená, že k r. 2015 bude plynárenská TNK (Transnacionální korporace) disponovat družicemi pozorování a průzkumu a fakticky tak uzurpuje infrastrukturu národní bezpečnosti. Toto je pouze ojedinělý případ politiky přímého a nepřímého převodu státních aktiv pod záštitou Gazpromu a afilovaných společností, v důsledku které se Gazprom prakticky stal synonymem pro Rusko.80
3.1.5. Role Gazpromu v regionální politice: na příkladu Jamalo-Něněcké autonomní oblasti Jamalo-Něněcká autonomní oblast v severozápadní Sibiři je pro Gazprom nejdůležitějším zdrojovým regionem, představujícím více než 80 % celkové těžby podniku.81 Příjmy z daní z místních plynárenských a ropných společností kryjí 90 % regionálního rozpočtu. Přibližně 60 % příjmu z daní je odvozeno od společnosti Gazprom, zatímco dalších 10 % přicházejí
79
AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Gazprom protiv Rossii, Rossija protiv „Gazproma“ Memorandum Instituta nacionalnoj strategii. Antikolonialnaja povjestka nacionalnoj energetičeskoj strategii , z 16.08.2006, in 80 tamtéž 81 BARANOV V. N., Independent gas business in Russia: Contribution to energy security. Příspěvek prezentován na Druhé výroční mezinárodní konferenci Svazu nezávislých producentů plynu “Energy Security: Role of Russian Gas Companies”, Paříž, Francie, 25. listopadu, 2003.
34
od ropné společnosti Sibněfť, která je nyní také částí Gazpromu.82 Gazprom je také představen v regionální politice. Na jedné straně, společnost je těsně spojená s místní administrativou regionu, kde se těží plyn; na straně druhé, Gazprom je přímo reprezentován svými vlastníni zástupci v oblastním parlamentu, kteří obsazovali 28,8 % míst během volebního období r. 2002-2005. Gazpromu (včetně Sibněfti) se podařilo zvýšit svou reprezentaci v novém oblastním parlamentu až na 36,4 %. Zpravidla bývá společnost v parlamentu reprezentovaná výkonnými řediteli svých oblastních dceřiných společností.83 Vstup Gazpromu do regionální politiky Zapojení se Gazpromu do ruské regionální politiky začalo parlamentními volbami v Rusku v roce 1993, kdy kandidát podporovaný Gazpromem od Jamalo-Něněckého autonomního okruhu nezískal mandát. Jeho oponent si získal voliče ostrou kritikou Gazpromu spojenou s tím, že plynárenská společnost neplnila včas platby mezd a sociálních příspěvků. Tato porážka v národních volbách byla široce považována za „úder pod pás“ Gazpromu od regionálních voličů. Management Gazpromu na to reagoval aktivnější účástí v regionální politice. Nahrazení regionálního guvernéra na příkaz prezidenta Borise Jeltsina bylo pokládano za východisko pro tento stav. Gazprom podpořil nového guvernéra, Jurije Neelova, který byl zvolen do výkonného orgánu společnosti. Neelov byl také podpořen Gazpromem a místními politiky přidružené k podniku ve volbách guvernéra v r. 1996. Volby vyhrál se 69 % získaných hlasů.84
Efektivní spolupráce probíhala mezi regionální vládou a Gazpromem také v ekonomické sféře. Obě strany uzavřely svou první generální společenskou smlouvu v únoru r. 1995.85 Kromě toho od ledna r. 1997 jejich finanční vztahy (zvláště odvody daní Gazpromu) se regulovaly ročními dohodami. Místo plateb v penězích probíhala naturální směna. Tato praxe umožnila vznik celého rozsahu pochybných dohod. Například, společnost Itera byla v r. 1997 začleněna do dohody. Gazprom zásoboval region zemním plynem za velkoobchodní místo za tržní ceny. To mělo sloužit jako protihodnota za nahromaděné daně podniku. Regionální administrace prodávala plyn Iteře za stejnou cenu, ačkoli porušovala ruský zákon. Navzdory tomuto zvláštnímu zacházení, Itera nahromadila daňové nedoplatky. Místo
82
Kontrolní balík byl Gazpromem odkoupen v r. 2005. JULIA KUSZNIR, Gazprom’s Role in Regional Politics: The Case of the Yamalo-Nenets Autonomous Okrug, Research Centre for East European Studies, Bremen; in Russian Analytical Digest, N1, 6 June 2006 84 Rusko: guvernérské volby 1996, 85 PROFIL, Ja-mal?, N27(249) z 16.07.2001, in 83
35
toho, aby vybrala tyto daně, regionální administrace přidělila dluh Mežregiongasu, dceřiné společnosti Gazpromu.86 Mežregiongas naopak vyrovnal dluh plynovými dodávkami, které byly znovu prodány Iteře za preferenční ceny. Následkem toho Gazprom do konce 90.let nahromadil značné daňové nedoplatky, které činily přibližně 11 miliard rublů (tehdy $500 milionů). Ve stejném období umožnila změna v zákonodárství Gazpromu připsat aktiva svých dceřiných společností ve prospěch centrály v Moskvě. To znamená, že daně z aktiv dceřiných společností v Jamalo-Něněckém autonomním okruhu již nepřipadaly do místního rozpočtu, ale šly rovnou do místního rozpočtu Moskvy. Patrné zmenšení plateb Gazpromu do oblastního rozpočtu způsobilo rozchod mezi společností a místní administrativou. Rozhodovací procesy Gazpromu byly navíc centralizovány jako součást korporační reorganizace. Manažerům dceřiných společností tak bylo ponecháno méně prostoru pro manévry ve svých vztazích s regionální administrací.87
Regionální politika bez Gazpromu? Za účelem tlaku na Gazprom oblastní guvernér veřejně prohlásil, že: "Kromě Gazpromu jsou další společnosti, které by rády aktivně pracovaly v regionu, a proto budou licence na naleziště zemního plynu přiděleny na základě veřejné soutěže.“ Následkem tohoto konfliktu nebyl Neelov znovu zvolen do výkonného orgánu Gazpromu v r. 1999. Oblastní administrace reagovala na tyto roztřky s Gazpromem spoluprácí s ropnými společnostmi a malými nezávislými plynárenskými společnostmi v regionu. Admonistrace doufala, že protiváha Gazpromu, která by mohla vzniknout, sniží regionální ekonomickou závislost a pomůže vyhrát zpátky politickou manévrovatelnost.88
Místoguvernér Iosif Levinson hrál klíčovou roli v rozvoji oblastních ekonomických projektů podpory nezávislých výrobců plynu. Před příchodem do politiky v roce 1996, Levinson byl vedoucím oblastní geologické společnosti Purněftěgazgeologia, která měla na starosti průzkumné práce, a proto měla informaci o plynových nalezištích v regionu. Později měla společnost možnost zajistit si licence na několik nalezišť zemního plynu za pomocí 86
JONATHAN P. STERN, The Future of Russian Gas and Gazprom, Oxford Institute for Energy Studies, 2005, str. 22, ISBN 0-19-730031-6 87 JULIA KUSZNIR, Gazprom’s Role in Regional Politics: The Case of the Yamalo-Nenets Autonomous Okrug, Research Centre for East European Studies, Bremen; in Russian Analytical Digest, N1, 6 June 2006 88 PROFIL, Ja-mal?, N27(249) z 16.07.2001, in
36
Levinsona, který měl jako místoguvernér pravomoc udělovat licence. Levinson byl největším akcionářem ve společnosti a v roce 2001, po sloučení s Novatekem, se stal hlavním akcionářem v nové společnosti. Oblastní administrace pak začala živit Novatek tím, že poskytovala licence a daňové úlevy, například osvobození od daně na majetek. Výsledkem bylo, že podíl nezávislých producentů v oblastní těžbě vzrostl z 2 % na konci r. 1990 až na 13 % v roce 2001.89 V roce 1999 oblastní administrace uzavřela první obchodní smlouvy s ropnými
společnostmi operujícími v regionu, Rosněftí a Sibněftí.
Nejvýznamnějšími zajištěními ze strany administrativy se týkaly zaručení daňových úlev a zvláštního zacházení v přidělení licencí na těžbu, zatímco společnosti souhlasily vzít na sebe hospodářské a sociální povinnosti v regionu.90 Dohody byly uzavřeny na čtyřleté období a postupně se prodlužovaly. Parlamentní představitelé ropných společností se aktivně účastnili kodifikace těchto dohod v oblastním zákonodárství. Rosněfť měla zvláštní prospěch z této spolupráce. Společnost měla možnost obrovského rozšíření svých ropných těžěb v regionu a možnost vstupu do plynového výrobního obchodu. Na oplátku zplácela společnost své daně včas a investovala do sociální infrastruktury regionu. Tak v roce 2003 přibližně 60 % investic Rosněfti směřovalo do Jamalo-Něněckého autonomního okruhu. Oblastní administraci se také podařilo přesvědčit další ropné společnosti o zvýšení jejich aktivit v regionu. Například Lukoil, TNK a JUKOS, které v roce 2001 vyjádřily svůj zájem o získání licencí na nové naleziště zemního plynu. Vítězství Neelova v r. 2000 v guvernérských volbách s 88 %y hlasů ukázaly, že se mu podařilo zajistit mocenský základ nezávislý na Gazpromu. Jeho volební kampaň byla podporována nezávislými výrobci plynu a ropnými společnostmi v regionu. Byli jen dva “nezávislí” kandidáti konkurující Neelovovi, přičemž oba s ním byli ve skutečnosti spojeni. Nicméně v následujících letech federální ústředí a Gazprom prudce zvýšily tlak na regionální správu.91
Tlak na regionální administraci V tomtéž roce Gazprom začal zvýšovat svůj podíl na oblastní produkci pomocí převzetí společností. Výsledkem toho bylo, že Novatek zůstal jediným nezávislým producentem 89
JULIA KUSZNIR, Gazprom’s Role in Regional Politics: The Case of the Yamalo-Nenets Autonomous Okrug, Research Centre for East European Studies, Bremen; in Russian Analytical Digest, N1, 6 June 2006 90 PROFIL, Ja-mal?, N27(249) z 16.07.2001, in 91 JULIA KUSZNIR, Gazprom’s Role in Regional Politics: The Case of the Yamalo-Nenets Autonomous Okrug, Research Centre for East European Studies, Bremen; in Russian Analytical Digest, N1, 6 June 2006
37
plynu v regionu. Pozice ropných společností byly v regionu také oslabené. Rosněfť kontrolovaná federální vládou nebyla schopna zajistit si stálou nezávislou pozici v regionu. Gazprom převzal Sibněfť v roce 2005, čímž neutralizoval druhou největší ropnou společnost v regionu. Následkem toho bylo, že oblastní ekonomika spolu s oblastním rozpočtem byly znovu kompletně závislé na Gazpromu. Skutečností také bylo, že podíl odvodů daní jdoucí přímo nebo nepřímo od Gazpromu do oblastního rozpočtu vzrostl nad 70 %. Současně federální centrum oslabilo pozici regionální správy vnějším sloučením s autonomním okruhem Tjumeňské oblastí. To znamenalo, že oblastní správy byly nuceny odevzdat část svých pravomocí vládě Tjumeňské oblasti. Krajská správa Jamalo-Něněckého autonomního území byla navíc oslabena hlavními restrikcemi, které prezident Putin na regiony uložil. Reorganizace korporačního zdanění a licenčních pravidel zbavila oblastní administraci důležitých nástrojů ve svých vyjednáváních s ropnými a plynárenskými společnostmi. Neelov se ocitl pod dalším tlakem, když si prezident v září r. 2004 nechal právo jmenovat guvernéry samostatně a guvernérské období Neelova mělo vypršet na začátku r. 2005. K tomu, aby si Neelov zabezpečil Putinovu podporu v nominaci, musel udělat podstatné ústupky. Zejména, byl nucen propustit několik členů své administrativy včetně místoguvernéra Levinsona. V následujících volbách do oblastního parlamentu,
se
představitelům Gazpromu podařilo zvýšit jejich podíl hlasů z 13 % až na 36 %.92
Vzájemné působení politických a ekonomických hráčů v regionu se takto určovaly vztahy mezi guvernérem a Gazpromem. Mezi lety 1994 a 1999 guvernér spolupracoval s Gazpromem. Společnost podpořila Neelovovu guvernérskou volební kampaň po té, co byl zvolen členem výkonného orgánu Gazpromu. Na oplátku byly Gazpromu formálně poskytnuty značné daňové úlevy, čímž byl však “splněn” jen zlomek z jeho zbývajících platebních závazků vůči oblastnímu rozpočtu a v sociální sféře. Navíc, plynárenská společnost přenesla své rozhodovací procesy do Moskvy, čímž snižila svou ochotu vyjednávat s oblastními politickými elitami. Tento konflikt vyvrcholil koncem 90.let. V další fázi, od r. 2000 až do r. 2005, se Neelov pokoušel spolupracovat s dalšími společnostmi za účelem vytvoření protiváhy Gazpromu a znovu získat politickou a ekonomickou manévrovatelnost. Oblastní administrace začala vydávat licence na naleziště přírodního plynu přes otevření tendrů, čímž podporovala nezávislé producenty plynu. Ačkoli guvernér Neelov ztratil své místo v radě ředitelů Gazpromu, jeho zástupce vstoupil
92
tamtéž
38
do rad několika konkurenčních výrobních společností. Administrativa uzavřela společenské smlouvy s ropnými společnostmi v regionu, kterým nabídla daňové úlevy jako podněcující faktor pro zvýšení výkonu. Výsledkem bylo zvýšení významu nezávislých plynárenských a ropných společností pro region, kterému se tak podařilo redukovat svou závislost na Gazpromu. Na rozdíl od Gazpromu další společnosti obecně plnily své závazky v rámci placení daní a investování do sociálních programů. V důsledku tohoto se guvernérovi Neelovovi podařilo být znovuzvolen i bez podpory Gazpromu. Spolupráce Gazpromu s federálním centrem oproti oblastním politickým elitám, nicméně, posléze vedla k významnému oslabení posledních. Ztráta pravomocí v oblasti zdanění a licencí, a zvláště plánované sloučení s Tjumeňskou oblastí, stále více redukovaly svobodu činů oblastních politických elit. Od té doby, co byla v roce 2004 zavedena nominace guvernérů ruským prezidentem, byl Neelov nucen propustit několik svých blízkých poradců za účelem zabezpečení své vlastní pozice. Očekává se, že naopak Gazprom, který rozšířil svou kontrolu nad oblastní ekonomikou za poslední léta, znovu získá vliv.93
3.2. Gazprom a národní hospodářství Ruské federace 3.2.1. Role energetických zdrojů v ekonomice Ruské federace Ruská federace je jedním z největších výrobců ropy a plynu ve světě. Hlavním odbytištěm ruského exportu je Evropa. Ropný a plynárenský průmysl je dnes snad hlavním hospodářským odvětvím: „ropný a plynárenský komplex Ruska je již několik desetiletí základem ekonomiky země se silným národohospodářským efektem a tuto roli si pravděpodobně v plné míře bude chtít zachovat i v dlouhodobé perspektivě. Dnes ropný a plynárenský komplex představuje hlavní vklad vytvoření kladné obchodní bilance, růstu devizových rezerv, vážné zvýšení daňových odvodů do rozpočtů všech úrovní.“94
Právě ropné a plynárenské společnosti (Gazprom, RAO EES) jsou největšími společnostmi v zemi. „Závislost Ruska na ceně ropy je dokonce silnější, než se zdá na první pohled. Ropa
93
JULIA KUSZNIR, Gazprom’s Role in Regional Politics: The Case of the Yamalo-Nenets Autonomous Okrug, Research Centre for East European Studies, Bremen; in Russian Analytical Digest, N1, 6 June 2006 94 ALEKPEROV V., Ivesticii – ključ k razvitiju neftjanogo kompleksa, Meždunarodnaja žizň, r. 2001, N1. str.17
39
dává kolem 10% devizových příjmů. Skutečným zdrojem je plyn, který přináší 25% zahraniční měny, ale ceny plynu jsou tvrdě vázány na cenu ropy. Další důležitou složkou ruského exportu je hliník, na jehož výrobní ceně se energie podílí více než 50% a jeho burzovní cena kolísá spolu s cenami na ropu“.95 A proto je politika státu v ropné a plynárenské sféře velice důležitá pro ekonomiku země. Závislost Ruska na exportu uhlovodíkových surovin se objevila ještě za sovětské doby. Zásoby ropy a plynu zajišťovaly stabilitu sovětské ekonomiky. Ropa a plyn byly důležitými složkami exportu: 16,5% exportu RSFSR činily ropa a plyn, v některých dalších republikách tento podíl byl ještě větší.96 Po rozpadu SSSR ropný a plynárenský průmysl, stejně jako i celá zbývající ekonomika, se ocitly v krizi: “prakticky dvojnásobně se snížila těžba ropy oproti r. 1988, opotřebení základních fondů přesáhlo 75%, snížila se tempa průzkumného sondování atp…97Kromě toho ztratilo Rusko přístup k mnoha nalezištím SSSR: “po rozpadu SSSR se spolu se vznikem nových států objevily nové, komplexní problémy. Rusko přišlo o surovinovou základnu v Kazachstánu, v oblasti Kaspického moře, Turkmenistánu, Uzbekistánu. Rusko zůstalo bez značné částí výstupních stanic a ropuexportujících terminálů. Na cestě ruské ropy a plynu exportovaných potrubím do Evropy se objevily nové hranice, což značně zvýšilo rizokovost spolehlivosti dodávek energetických zdrojů do zemí Východní a Západní Evropy.98 Rusko bylo a zůstává jedním z největších aktérů na světovém ropném trhu. Pro samotné Rusko je ropný a plynárenský průmysl jedním z klíčových odvětví ekonomiky, který se může stát „lokomotivou“ dalšího rozvoje země. Ve 20. století se obrovským problémem v zahraniční politice stala hospodářská síla země. Od 70. let minulého století se v mezinárodních vztazích začal projevovat ropný faktor, vznikl nový termín – energetická diplomacie. V SSSR aktivně využívaly ropu jako faktor hospodářského tlaku: „prakticky svobodný přístup k nejvíce efektivním, ale levným sovětským energetickým zdrojům (ze začátku k ropě a potom i k přírodnímu plynu) se stal jedním ze základních faktorů rozvoje
95
VAKULENKO S., Nepravilnyj rynok, Ekspert, 02.12.2002, N45, str.46 EVANGELISTA M., The Sources of Russian Foreign Policy after the Cold War, USA Colorado and UK Oxford, r. 1996, str. 183 97 LADOŠKIN A. I., Avtoreferát dissertacii na soiskanie učjonoj stepeni doktora ekonomičeskih nauk, Metodologija ocenki investicionnyh projektov (na primere predprijatij něftěgazodobyvajuščego kompleksa), Nižnij Novgorod, r. 1999, str. 3 98 Federální příručka . „Palivovoenergetický komplex. 1999-2000“. Vnější ekonomická spolupráce. 96
40
socialistické hospodářské integrace zemí - členů RVHP, formování světového socialistického systému jako celku.“99 Pomocí exportu energetických zdrojů, výstavby desítek největších objektů elektroenergetiky a ropného průmyslu a dalších aspektů energetického faktoru SSSR vážně ovlivňoval politiku nejenom socialistických států, ale také mnoha dalších států Asie, Afriky a Latinské Ameriky (například Alžírska, Angoly, Egypta, Indie, Iráku, Jemenu, Libye aj.). Zároveň s tím, vnejší ekonomické a vnejší politické aspekty hrály znatelnou roli ve formování celé státní energetické politiky, stále se s nimi počítalo při zpracování pětiletých plánů a dlouhodobých programů rozvoje palivo-energetických komplexů země a také generálních schémat rozvoje a rozmístění výrobních sil a jiných dokumentů. Zvláštní pozornost přitom byla věnována otázkám socialistické hospodářské integrace členských zemí RVHP při řešení jejich palivo-energetického problému. Rusko asistovalo při tvorbě jeijch dlouhodobého plánu a prognózování exportu energetických zdrojů a jejich hospodářské efektivity. Působilo tak na utváření vnějších ekonomických vztahů a mezinárodní hospodářské integrace, na rozvoj odvětví palivo-energetického komplexu a na regionální ekonomiku vcelku.“100 V současné době se součinnost zahraničně-politických resortů Ruské federace a ropného odvětví stala vážným nástrojem v řešení vnějších politických úloh: „vzhledem k tomu, že se změnily možnosti země ovlivňovat vnější partnery (centralizované zdroje státu se staly minimálními), bylo zapotřebí vytvořit nový efektivní nástroj ovlivňování odpovídající novým tržním a změněným se geopolitickým realitám.“101 V prosinci r. 2005 prezident Ruské federace Vladimír Putin vyhlásil nový kurz rozvoje země. Podle Putina, RF musí stát „celosvětovým energetickým lídrem“, „garantem energetické bezpečnosti“ Evropy a Severní Ameriky. Fakticky bylo prohlášeno, že od nynějška se musí Rusko přednostně orientovat na vývoj palivo-energetického komplexu s důrazem na exportní dodávky ropy a přírodního plynu. Tímto bylo poprvé za postsovětskou dobu existence Ruska oficiálně, upřímně a jednoznačně učiněno prohlášení o definitivním odmítnutí dřívější („sovětsko-imperské“) doktríny rozvoje země, která předpokládala přednostní vývoj vojensko-průmyslového komplexu jako inkubátoru intelektuálně99
A. A. ŠKUTA, Rossijskij gaz v Central’noj i Vostočnoj Jevrope , Moskva : Delo i servis, 1999, str. 7, ISBN 5-8018-0043-3 (váz.) 100 Federální příručka . „Palivovoenergetický komplex. 1999-2000“. Vnější ekonomická spolupráce. 101 Federální příručka . „Palivovoenergetický komplex. 1999-2000“. Vnější ekonomická spolupráce.
41
technologického potenciálu národa při existenci vlastní rozvinuté fundamentální vědy a víceúrovňového národního systému vzdělání.102
3.2.2. Gazprom jako daňový poplatník v Ruské federaci Poté, co byla aktiva „zprivatizována“ a pasiva „zestátněna“, bylo zjištěno, že zbývající část země, která zůstala za palubou korporace (Gazprom) je v nějakém smyslu „bez zaopatření“. Gazprom se bez rozpačitosti označuje jako „generální sponzor“ ruského státu. Je to výrok přinejmenším dosti sebevědomý, přihlédneme-li k tomu, že společnost byla založena s využitím všenárodního kapitálu, nerostného bohatství a infrastruktury. Zástupci Gazpromu neustále zdůrazňují, že společnost je hlavním živitelem země, největším donorem pro rozpočty všech úrovní. Ve skutečnosti plynový monopolista de facto existuje ve zvýhodněném daňovém režimu a je lídrem v aplikaci všech těch opatření „optimalizace zdanění“, kterými byla proslavena epocha „oligarchické zvůle“.103
Dílčí zestátnění velkého koncernu jen rozšířilo rozsah jeho protistátní činnosti v daňové sféře. Výsledky Gazpromu na tomto působišti nejsou vždy utajeny za sedmi pečetmi a občas jsou dokonce všeobecně reklamovány „přátelskými“ všeobecnými sdělovacími prostředky. Stačí si vzpomenout na obchod při koupi Sibněfti provedený přes zahraniční offshore, v důsledku čehož ruskému rozpočtu nedoplatily kolem 1 mld. amerických dolarů, anebo společné projekty tandemu Sibněfť - Gazprom s administrací Sankt Petěrburku. Memorandum „O spolupráci“, které v roce 2006 podepsali Alexej Miller a Valentina Matvienko předpokládá výstavbu administrativně-obchodního centra „Gazprom-City“ patřící společnosti Sibněfť. Cena projektu podle různých zdrojů se odhaduje na částku od $600 miliónů do $2 mld.. Peníze budou čerpány z městského rozpočtu jako subvence z celkových daní, které jsou vyplaceny společností Sibněfť do městského rozpočtu. Bez ohledu na to, že město investuje všechny požadované prostředky, „Gazprom-City“ bude patřit Sibněfti. Zákonodárné shromáždění 29. března r. 2006 přijalo zákon o účelovém programu Sankt Petěrburku, které předpokládá výstavbu tohoto centra. Pozměňovací návrh
102
INSTITUT NACIONAĽNOJ STRATEGII, Memorandum:Geoekonomičeskie itogi gazovoj vojny. Strategija dlja Rossii: regionaľnaja deržava ili syrjevaja kolonija?, z 23.02.2006, in 103 INSTITUT NACIONAĽNOJ STRATEGII, Memorandum:Gazprom protiv Rossii, Rossija protiv „Gazproma“ , z 16.08.2006, in
42
koordinátora jedné z frakcí, podle které by se „Gazprom-City“ stal městským majetkem, byl zamítnut pod tlakem naléhání administrace města.104
Co se týče celkového zdanění plynárenského odvětví, tak to bylo a zůstává velice měkkým. V r. 2005 sazba NDPI/DPZ (daň z přírodních zdrojů) na plyn činila pouze 135 rublů na 1000 kubických metrů a v roce 2006 byla zvednuta pouze o 9% (do 147 rublů - tato sazba zůstala nezměněna i v r. 2007). Sazba DPZ na těžbu zemního plynu činí proto méně než 3% jeho exportní ceny. Není divu, že z 343 mld.rub. DPZ v lednu-dubnu r. 2006 plynárenské odvětví přineslo pouze 31 mld. rub.. Děje se to proto, že DPZ uvalená na ropu je vázána na světové ceny, ale v případě zemního plynu ne. Podle údajů FNS (Federální daňová služba) Ruska oproti lednu-dubnu r. 2005 přítoky DPZ vzrostly 1,5 krát. Tento nárůst je podmíněn skoro výhradně růstem ceny ropy 1,4 krát a objemů těžby ropy o 2 %. Přitom daň na těžbu přírodního plynu činí méně než jednu desetinu z celkové sumy, která byla odvedena do státní pokladny.105
Otázka změny režimu zdanění plynárenského odvětví a zpřísnění daňové kontroly nad Gazpromem byla projednána několikrát dokonce na oficiální úrovní.
Na zasedání 12. prosince r. 2005, podle výsledků kontroly podniků plynárenského odvětví, schválilo Kolegium Revizní Komory rozhodnutí podat návrh Federální daňové službě Ruska a informační dopis vládě Ruska o nutnosti zdokonalování legislativy týkající se zdanění a řízení činnosti OAO Gazprom106. Federalní daňová služba RF zároveň nařídila kontrolu aplikace daňových úlev Gazpromu v projektu “Modrý potok”. Jen samotné penále za pozdní odvod daní do rozpočtu v r.2004 musely činit kolem $2 miliónů.107
Naposledy byla otázka o zvyšení úrovně zdanění Gazpromu projednávána na zasedání vlády 7.června 2006. Podle slov ministra financí RF, Alekseje Kudrina, dodatečné příjmy Gazpromu ze zvýšení cen energie v r. 2006 by měly činit 400 miliard rublů a prostředky
104
INSTITUT NACIONAĽNOJ STRATEGII, Memorandum:Gazprom protiv Rossii, Rossija protiv „Gazproma“ , z 16.08.2006, in 105 tamtéž 106 Sčjotnaja palata predlagaet praviteľstvu RF rassmotreť voprosy soveršenstvovanija zakonodateľnoj bazy po nalogooblaženiju i regulirovaniju dejateľnosti gazovoj otrasli, z 12.12.2005, in http://www.rosinvest.com/news/156378/ 107 IZVESTIJA, Gazpromu vystavili sčjot, z 14.02.2005, in
43
získané z příznivé konjunktury jsou aktivně vydávány na neprofilová aktiva.108 Nicméně vláda nepodpořila návrh ministra financí na částečné odčerpání nadměrných zisků společnosti. Nemělo by zůstat bez povšimnutí, že na podobné iniciativy, které se objevovaly i v minulosti, management Gazpromu pokaždé tvrdě spojuje reálné zvýšení daňového zatížení s dodatečným růstem vnitřních sazeb na plyn. Jak prohlásil ještě v r. 2005 místopředseda správní rady společnosti Alexander Rjazanov, jestliže vláda nesouhlasí s kompenzacemi růstu daní zvýšením limitu dovoleného růstu vnitřních cen, tak Gazprom bude muset “odejít s částí plynu z vnitřního trhu.” “Pro vládu je účelné odložit rozhodnutí o zvýšení daňového zatížení plynárenského odvětví”, uvedl Rjazanov. Proto Gazprom nadále otevřeně používá metod “plynárenského vyděračství” uvnitř samotného Ruska.109
3.2.3. Gazprom a podpora sociální sféry Rozsah činnosti OAO Gazprom je natolik objemný, že má strategický význam pro rozvoj celé ekonomiky země, dotýká se zájmů velkého množství lidí. Gazprom uvádí nejdůležitější zásady své činnosti – pozorně se chovat k zájmům společnosti, plně napomáhat sociálněekonomickému rozvoji ruských regionů, vytvoření v nich příznivého podnikatelského klimatu, podpoře důstojných podmínek práce, sociálního a duchovního blahobytu lidí. V této souvislosti si společnost hodlá zajistit stálý pozitivní vývoj svého podnikání věnováním zvýšené pozornosti nejenom hospodářskému, ale také sociálnímu aspektu . Gazprom, jak uvádí jeho webové stránky, neustále dodržuje principy sociální odpovědnosti, kterými jsou: vytvoření nových pracovních míst, realizace sociálních programů pro personál, sponzorování a dobročinnost, uskutečnění ekologických a vzdělávacích akcí, odvod daní aj.110 Gazprom zvyšuje svou účast v projektech zaměřených na zabezpečení sociální podpory obyvatelstva vytvořením nových pracovních míst, poskytováním pomocí sociálně slabým a chudým, vojákům, veteránům a invalidům druhé světové války, uskutečněním programu 108
Ministerstvo Financí RF, Vyskazyvanija A. L. Kudrina, O nalogooblaženii sverhpribyli „Gazproma“,in 109 INSTITUT NACIONAĽNOJ STRATEGII, Memorandum:Gazprom protiv Rossii, Rossija protiv „Gazproma“ , z 16.08.2006, in 110
44
sociální podpory národů Krajního Severu, vložením prostředků do výstavby objektů výrobní a sociální infrastruktury v regionech Ruské federace. Zvláštní pozornost je věnována podpoře dětských invalidů, sirotků a chovanců dětských domovů. Každoročně společnost poskytuje prostředky na výstavbu obytných domů, dětských zahrad, poliklinik aj. Jak se dále uvádí, Gazprom tvrdě respektuje své daňové závazky, každodenně přináší ruskému rozpočtu kolem 1 mld. rublů. Kromě toho postupně provádí plynofikaci obcí RF, zabezpečuje přístup plynu do více než 300 neplynofikovaných obcí ročně. Ve své sponzorské a dobročinné činnosti Společnost je zaměřena na podporu oblastí společenského života jako kultura, sport, vzdělání, věda, podílí se na velkých projektech zaměřených na národní obrození, zachování uměleckých a historických hodnot a rozvoj divadelního umění.111
Mezi dávnými partnery Gazpromu v oblasti zkoncentrování a rozvoje kulturního odkazu jsou Státní Treťakovská galerie, Státní muzeum výtvarného umění A. S. Puškina, Státní Ermitáž, Státní akademické Mariinské divadlo, další centra ruské kultury. Za podpory Gazpromu bylo vydáno svého druhu unikátní album „Mistrovská díla ruského umění: Zlatá mapa Ruska“, do kterého patří kolem 400 nejlepších děl ruského malířského a sochřského umění ze sbírek Státní Treťakovské galerie a hlavních uměleckých muzeí z 25 regionů Ruska.
Gazprom aktivně podporuje vývoj domácí vědy, je zakladatelem mnoha ruských vědeckých společenských organizací a fondů, mezi kterými jsou Vysoká inženýrská rada Ruské federace, Nevládní ekologický fond V. I. Vernadského aj.. Za podpory Gazpromu se každoročně uděluje mezinárodní prémie „Globální energie“ za významné objevy, vynálezy a zpracování v oblasti energetiky. Tradičně se uskutečňují projekty s Ruskou Státní Univerzitou ropy a plynu I. M. Gubkina, zaměřené na podporu a vývoj ruského vysokoškolského vzdělání.112 Společně s Olympijským výborem RF, Federální agenturou RF tělocviku a sportu, federacemi různých druhu sportu v r. 2005 Gazprom poskytnul podporu na uskutečnění sportovních akcí na všech úrovních – od mezinárodních závodů (mistrovství míru v hokeji s míčem, házené mezi ženami, mistrovství Evropy z moderní gymnastiky, tenisový turnaj St. Petěrsburg Open, mezinárodní lehkoatletický turnaj „Výzva Ruska“ aj.), po masové starty 111 112
Tamtéž.
45
(„lyžařská stopa Ruska“ aj.). Gazprom poskytuje tradiční podporu národním tymům Ruské federace, je generálním sponzorem ruského fotbalového klubu Zenit, je partnerem Ruské federace moderní gymnastiky, podporuje různé národní sportovní federace, sportovní tymy a jednotlivé sportovce.113
V současnosti v Gazpromu pracuje kolem 400 tisíc lidí. V Gazpromu jsou schváleny generální kolektivní smlouva, regulační sociálně-pracovní poměry ve Společnosti, řada dalších dokumentů zasahujících oblast vzdělání a personální práce a také zdravotního zabezpečení pracovníků a jejich rodin. Mezi nimi – Ustanovení o systému nepřetržitého firemního odborného vzdělání managerů a odborníků, Ustanovení o práci s mladými odborníky s vysokoškolským a středoškolským odborným vzděláním a jejich stáží v dceřiných společnostech a organizacích OAO Gazprom, Ustanovení o psychologickém sledování personální práce v OAO Gazprom, Ustanovení o zdravotnickém zabezpečení pracovníků, nepracujících důchodců OAO Gazprom a členů jejich rodin aj. Jednou z nejdůležitějších sociálních záruk je dodatečné penzijní zabezpečení bývalých pracovníků poskytované přes Nestátní penzijní fond GAZFOND.114
Současně se podniku daří zachovat zvláštní sociální model. „Pokud naši pracovníci hodlají uzavřít manželství, dáváme jim peníze; pokud rodit dítě, taky dáváme. Platíme částečně za studium dětí, pomáháme při pohřbech našich bývalých pracovníků,“ poznamenává Anatolij Trynov
(ředitel
Orenburgského
plynárenského
zpracovatelského
závodu
OAO
„Orenburggazprom“). Gazprom pečuje o své pracovníky od samého narození po smrt: je to bezplatné léčení v klinikách patřících Gazpromu, poukazy do rekreačních středisek, které jsou také majetkem společnosti. V Orenburgu Gazprom přidělil svým pracovníkům stavební pozemky pro stavbu soukromých domů. V těchto domech žijí jenom pracovníci společnosti a jejich rodiny. To všechno připomíná předměstí nějakého amerického města, uprostřed kterého je umístěn bazén postavený Gazpromem, hotel patřící Gazpromu, pobočka Gazprom-banky a stadion s hrdým názvem Gazovík. Dokonce místní církev byla předána v dar plynovým koncernem. V 500-tisícovém Orenburgu plynárenská společnost postavila třetinu všech budov, zatím co celým bohatstvím města je pouze jeho zeměpisná poloha: je to velký uzel na cestě plynu ze Střední Asie do Evropy.
113 114
tamtéž
46
V 90.letech, kdy v Rusku vládnul chaos, Gazprom jako potomek ministerstva plynárenského průmyslu SSSR umožnil zůstat naživu celým regionům díky
podpoře,
kterou poskytoval svým pracovníkům.115
3.2.4. Tvorba cen plynu na vnitřním trhu Ruské federace Plyn těžený organizacemi skupiny Gazprom se prodává ruským spotřebitelům hlavně za státem regulované ceny. Pouze v září r. 2006 vláda Ruské federace dovolila Gazpromu prodávat omezené množství plynu podle cen vytvářejících se použitím tržních technologií. Parametry změny regulovaných velkoobchodních cen plynu jsou definovány vládou Ruské federace. Konkrétní regulované velkoobchodní ceny plynu, rozlišené podle cenového pásu, přihlížející ke vzdálenosti spotřebitelů od regionů těžby plynu a podle kategorie spotřebitelů, schvaluje Federalní služba sazeb Ruské federace. Maloobchodní ceny plynu pro obyvatelstvo jsou určovány administracemi subjektů Ruské federace.116
Do 1.ledna 2005 byly velkoobchodní ceny plynu rozlišovány podle sedmi pásem. V důsledku zdokonalování územního rozlišení regulovaných cen prováděného za účelem jejich přibližování k nákladům na těžbu a přepravu plynu do konečného spotřebitele, pásmové dělení bylo rozšířeno. Konečná regulovaná velkoobchodní cena za plyn zahrnuje regulované složky: velkoobchodní cenu plynu, sazebník služeb přepravy plynu přes plynorozvaděčské sítě a poplatek za dodavatelsko-odbytové služby. Gazpromu plynou tržby z prodeje plynu podle regulovaných velkoobchodních cen. Tržby plynorozvádějících organizací, které zabezpečují přepravu plynu přes rozváděčské sítě do spotřebitelů se formují pomocí regulovaných přepravních sazeb. Regionální společnosti prodávájící plyn dostávájí poplatek za jimi poskytované dodavatelsko-odbytové služby. Přitom velkoobchodní ceny za plyn pro potřebu obyvatelstva jsou o 24 % nižší než úroveň velkoobchodních cen pro jiné skupiny spotřebitelů. V jednotlivých případech mohou maloobchodní ceny plynu pro obyvatelstvo zahrnovat přirážku komunálních nebo municipalních organizací na údržbu a opravu plynových sítí.
115
LA CROIX, Ruská společnost Gazprom se hodlá stát světovým energetickým gigantem, Francie, 08.června 2007, in http://www.inosmi.ru/translation/234881.html 116 Gazprom v cifrah 2002-2006 g.,
47
Tvorba cen pro obyvatelstvo má zvláštnosti – existence zvýhodněných skupin spotřebitelů; při absenci měřicích přístrojů spotřebovávaného množství plynu v bytě se výpočet plateb uskutečňuje na základě stanovených norem.117 Dodávky plynu spotřebitelům Ruska zůstávají nerentabilní kvůli nízkým vnitřním cenam, které reguluje stát. Nehledě na to, že se v posledních letech regulované ceny měnily tempem převyšujícímï indexy inflace, v současné době zatím nedosahují úrovně zajišťující rentabilní dodávku plynu uvnitř země. Díky exportním dodávkam do zahraničí Gazprom získává víc než 60 % příjmů, čímž kompenzuje ztráty z prodejů plynu na vnitřním trhu a vytváří investiční zdroje společnosti.118 Graf 3-1: Prodej plynu skupinou Gazprom spotřebitelům Ruské federace, mlrd.m3
320
316,3
315 309,1
310
305,7
307
305 300
298
295 290 285 2002
2003
2004
2005
2006
Pramen: Gazprom v cifrah 2002-2006,
117 118
tamtéž Gazprom v voprosah i otvetah, in
48
3.3. Problémy rozvojové strategie Gazpromu Gazprom značně investoval do evropských, zejména německých, plynárenských společností (a takové společnosti zase investovaly do Gazpromu). Nicméně se zdá, bohužel pro Rusko, že Gazprom nemá kapitál pro nezbytné investice do geologického průzkumu, vývoje nalezišť zemního plynu a infrastruktury. To je potřebné jak pro domácí, tak i pro zahraniční poptávku.119 Rusko zůstává závislým na plynu pro domácí použití, pro domácnosti a průmysl a z dob sovětské doby Gazpromu není dovoleno účtovat více než zlomek z hodnoty spotřebovaného plynu. Cena domácího plynu je pro politické a praktické důvody určována na základě toho, kolik si lidé mohou dovolit platit, ne podle podmínek na mezinárodním trhu. Energetická strategie ukazuje, že zdroje budou předurčeny pro sociálně důležité spotřebitelé a strategické objekty120, mezi kterými je i armáda. Klíčovým problémem pro Gazprom se stal fakt, že Rusko spotřebovává většinu plynu, který produkuje.121 Domácí ceny jsou příliš nízké na pokrytí více než současných výrobních nákladů a nedovolují investovat do průzkumu, vývoje nalezišť zemního plynu a domácí infrastruktury. Jestli tato tendence bude pokračovat, Rusko nebude moci využivat své zásoby plynu jako „nástroj ovlivňování“. To zřejmě neovlivní ani Putin nebo jeho následník. Gazprom pracoval nad mechanismem otevření volného trhu zemního plynu pro průmyslové spotřebitele při zachování pevných cen, pro municipální infrastrukturu a obyčejné spotřebitele. Tato omezená liberalizace by měla začít platit od r. 2007.122 Vývozní infrastruktura zůstává kritickou oblastí pro Gazprom a celý plynárenský průmysl. Existující přepravní a rozvodné sítě naléhavě potřebují investice. Přes 70 % vysokotlakových plynárenských potrubí Ruska byly uvedeny do provozu před r. 1985, průměrné stáří hlavních potrubí Gazpromu je 22 let a odhadovaných 14 % potrubí jsou za hranicemi své životnosti, které působí značné ztráty při přepravě a také zvýšenou spotřebu energie. Navíc, opotřebené zařízení brání systému pracovat na více než 90 % své původní kapacity. V roce 2002 výkonnostní kapacita systému plynárenské přepravy Gazpromu byla 60 mld. m3 zemního plynu, což bylo pod projektovanou kapacitou. Gazprom investuje do programu modernizace, který byl naplánován na období let 2002-2006. Mělo by dojít ke
119
ROMAN KUPCHINSKY, “The Shaky Gazprom Empire”, RFE/RL Russian Political Weekly 4: 47, 9.12.2004. 120 Energetičeskaja strategija, str. 39. 121 International Energy Agency (IEA), Russia Energy Survey 2002 (Paris: OECD/IEA, 2002), 275-6. 122 Něftěrynok (Oil Market) 6, 2005.
49
zvýšení vnitřního tlaku celého systému přepravy plynu.123 Podle některých odhadů Gazprom nebude k r. 2008 schopen čerpat všechen vytěžený plyn kvůli kapacitnímu omezení svých potrubí.124
Dalším problemém je to, že se Gazprom nechová jako každá velká korporace, čili neorientuje se na minimizaci nákladů, zvýšení zisku a dividendů svých akcionářů. Gazprom se nezajímá o žádné dividendy. Zajímá se o aktiva, která lze za všech okolností ze společnosti vyčlenit a “zužitkovat”.
Z ekonomického hlediska jsou nejpalčivějším problémem Gazpromu nevýrobní náklady. V současné době výrobní cena těžby plynu na Jamalu činí 14–17 dolarů za 1000 kubických metrů a cena přepravy plynu do centralního regionu Ruska činí kolem 9 dolarů. Výrobní cena tak nepřesahuje 23–26 dolarů. Ale Mežregiongaz, hlavní operátor Gazpromu na vnitřním trhu, prodával tento plyn spotřebitelům za 47 dolarů za 1000 kubických metrů. Paradoxem je, že při prodeji plynu za cenu prakticky dvakrát výšší než je ta výrobní, tato struktura údajně pracuje se ztrátou.125
Přícinou toho je to, že celý zisk jde do vedlejších nákladů: stavební, servisní atd.. Ceny za služby přidružených Gazpromu struktur, které monopolizovaly tuto sféru kolem potrubí, jsou přiliš nadsazeny . Ale právě tímto způsobem se zisk Gazpromu přesunuje na účty firem kontrolovaných určitým okruhem soukromých osob. Proto vzniká potřeba ve zvýšování vnitřních sazeb - management Gazpromu „nevidí“ vlastní zisky z exportu. Neexistují možnosti přehodnocení exportních smluv, požadavky ze strany „vertikály moci“ nemohou být zmírněny. Výsledkem je, že Gazpromu stárnou základní výrobní fondy, snižuje se výkon, rostou náklady.126
Jak už bylo zmíněno, infrastruktura jak Gazpromu, tak i bytovo-komunálního hospodářství čím dál, tím více stárne. Byla však vytvořena na základě cenové rovnováhy 70. a 80. let. Dnes tato rovnováha vypadá zcela jinak. Pokud Gazprom začne aktivně vkládat vlastní 123
TOMPSON and AHREND, OECD Economic Surveys: Russian Federation, 154; Něftěrynok (Oil Market) 5, 2005; International Energy Agency (IEA), Potencial rossijskogo gaza: Reformy i klimatičeskaja politikaKratkoje izloženije (Paris: OECD/IEA, 2006), 6. 124 JURY SAAKYAN (Director General, Institute of Natural Monopolies Research, IPEM), “The Problems of Gas Industry Reforming Taking Into Account the Infrastructure State,” 3rd Russian Petroleum & Gas Congress, Moscow, 21-23 June 2005. 125 AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Osobyj karman gosudarstva, z 17.04.2007, in 126 Tamtéž.
50
prostředky do osvojení nových ložisek, plyn bude prudce stoupat na ceně. Proto je pro Gazprom v nynějších podmínkách výhodnější využívat stárnoucí systém až do konce, než jej nějak modernizovat nebo vytvářet nový. Popsaná problematika se bohužel netýká pouze Gazpromu, ale analogická téměř pro všechna odvětví ruské ekonomiky.127
V průběhu posledních dvaceti let se ve světě projevil prudký posun ve vývoji technologií přepravujících plyn, je dávána přednost zkapalněnému plynu před potrubním. Celkem se ve světě uskutečňuje 29 % přeshraničních dodávek přírodního plynu formou zkapalněného plynu. V Japonsku a Jižní Koreji se jen 12 % dováženého plynu importuje přes potrubní systém, zbývajících 88 % je ve zkapalněné podobě. V závodě o světové prvenství v energetickém odvětví zvítězí ten, kdo může operativněji a levněji dodat potřebnou surovinu spotřebiteli. I zde vypadá Gazprom se svými možnostmi distribuce s převážným využitím potrubí velmi nepružně. Prakticky nikam a nikdy nebude moci přeorientovat své exportní toky. Ale pokud z jakési příčiny Rusko nebude moci prodávat své energietické zdroje, včetně plynu, do Evropy, bude to mít neblahé dopady na obchodní bilanci Ruské federace.128
127
MICHAEL FREDHOLM, Gazprom in crisis, Conflict Studies Research Centre, Defence Academy of the United Kingdom, 06/48, říjen 2006, str. 12, ISBN 1-905058-93-4
128
AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Osobyj karman gosudarstva, z 17.04.2007, in
51
Kapitola 4. Gazprom jako aktér na mezinárodni scéně Vnější politické motivy dnešního Ruska se plně odlišují od těch, kterými se řídilo v sovětské minulosti a ve více vzdálené carské epoše. Pokud se impérium zajímalo hlavně o geopolitickou rozvahu na euroasijském kontinentu a SSSR se pokoušel uskutečnit celosvětový ideologický projekt podložený vojenskou mocí, tak se nové Rusko zajímá hlavně o vlastní záležitosti. Přičemž slovo „záležitosti“ vnímá v úplně jiném smyslu, a to jako obchod. Postimperiální Rusko na rozdíl od sovětského je jedním z nejméně ideologizovaných států světa. Ideje pro něj nemají skoro žádnou hodnotu, vládnou pragmatická rozmýšlení. Proto není nic zvláštního v tom, že základem světonázoru ruské elity jsou finanční zájmy. Její praktické postupy se plně ukládají do principu: „kapitál je našim kormidelníkem“. Mravní hodnoty se odsouvají do pozadí, a dokonce tradiční vojenská moc se už nezdá být tak přitažlivým cílem. Moskva je více znepokojena kolísáním cen energetických zdrojů než množstvím jaderných hlavic.129
Geopolitika je pro něj důležitá ne jako metodologická směrnice, ale především jako faktor ovlivňující hospodářskou situaci. V osnově většiny vážných politických rozhodnutí Moskvy leží hospodářské a korporační zájmy, jelikož lidé řídící zemi jsou ve mnohém její vlastníci. I když neoficiální heslo elity zní: „Co je dobré pro Gazprom, to je dobré pro Rusko“, pod pojmem „Rusko“ se zde předpokládá značně úzká skupina lidí. Její představitelé neobdrželi moc a vlastnictví dědičně, k tomu, aby se dostali na vrchol museli vést těžký boj. Mezi nimi není ani jeden veřejný politik, všichni členové vládnoucí skupiny jsou prakticky byrokratikapitalisté. Za dobu vládnutí prezidenta Vladimíra Putina se stát přeměnil do jakési „korporace“ s názvem Rusko. Významní úředníci Kremlu a nejvíce vlivní ministři jsou ve správních radách nejrůznějších státních korporací a jsou pokrevně zainteresováni v jejich rozvoji a rentabilitě. V případě vážného konfliktu zájmů, například při výběru mezi zrušením zvýhodněných cen plynu pro bývalé sovětské republiky a zachováním těchto států na politické oběžné dráze Moskvy, převahu získávají materiální pohnutky.130
V samotném Rusku jsou moc a vlastnictví spojeny a jeho přední představitelé se všemi svými obchodními zájmy nezapomínají na politický vliv, který dává vlastnění aktiv nebo 129
THE WASHINGTON QUARTERLY, Russia Redefines Itself and Its Relations with the West, z 20.března 2007, in 130 tamtéž
52
ovládání trhu. Domnívají se, že ekonomická závislost přináší s sebou závislost politickou a pomocí toho si lze zajistit výsadní pozice. Jsou přesvědčeni, že ropný a plynárenský byznys má v podstatě politický charakter. Západní ropné společnosti byly déle než jedno desetiletí velkými politickými hráči v zemích třetího světa, kde působily. Od doby ropného embarga r. 1973 se rozhodnutí Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) určují politickými důvody. Potrubí Baku-Tbilisi-Džejchan představovalo politický projekt USA o směru přepravy energetických zdrojů obchůzkou území Ruska. Tranzitní země, například Ukrajina a Bělorusko, využívají svou geopolitickou polohu pro domáhaní ústupků od Ruska. Obyvatelé Ruska nepovažují za potřebné, kvůli své pozici hlavního dodavatele ropy a plynu, pronikat na západní trhy. Považují to za jedno z nemnoha konkurenčních výhod své země.131
4.1. Schopnost Gazpromu plnit své závazky vůči zahraničním partnerům Více než polovinu poptávky po přírodním plynu uspokojuje Evropa pomocí ruských dodávek. Předpokládalo se, že se k r. 2030 ruský podíl v evropském importu v absolutním vyjadření zdvojnásobí. Nicméně dnes je těžké nezpochybňovat schopnost Ruska dodržovat a zvyšovat objemy dodávek plynu.
Evropští analytici zdůrazňují, že se větší část ruské ropy a plynu těží z malého množství velkých, ale již starých ložisek. Těžba klesá, přitom prudce roste spotřeba plynu uvnitř země. Pokud bude nastolená tendence pokračovat, Rusko jednoduše nebude moci splnit své smluvní závazky rozepsané do r. 2010.132
V mezinárodní energetické agentuře se domnívají, že pro to, aby dodrželo alespoň nynější úroveň dodávek, Rusko musí použit nové naleziště. Vzhledem k tvrdým klimatickým podmínkám, velké vzdálenosti od hlavních přepravních uzlů a odbytových trhů není těžba z těchto hlubin možná bez vytvoření nové infrastruktury. Gazprom však v současné době nedisponuje ani potřebnými technologiemi, ani dostatečnými prostředky (podle odhadů 131
THE WASHINGTON QUARTERLY, Russia Redefines Itself and Its Relations with the West, z 20.března 2007, in 132 VLASŤ, Evropa v gazovyh rukavicah, N6 (759) z 18.02.2008, in
53
agentury pro osvojení nových ložisek bude třeba investic ve výši minimálně $11 mld. ročně). Společnost nikdy neuvolňovala dostatečné prostředky na plnění všech pětiletých plánů rozvoje přijatých v průběhu od r. 1991 do r. 2006. Takže není nic zvláštního na tom, že mnozí k r. 2015 předpovídájí snížení exportu ruského plynu o 25 %.133 “Gazprom je nyní v krizi,“134 poznamenává odborník střediska konfliktových studií při Vojenské Akademii Velké Británie, Michael Fredholm. Podle informace mezinárodní energetické agentury ztrácí společnost 30 mld. m3 přírodního plynu ročně kvůli absenci dostatečného financování. Ztráty porovnatelné s pětinou ruského exportu do Evropy jsou spojovány s nedostatky v technologiích a se zastaralou přepravní infrastrukturou, která se dost často stává příčinou úniku a vznícení.135 . Představitelé Gazpromu a ruští úředníci stále častěji musejí popírat tvrzení, že by zásobování energií Evropy bylo pod hrozbou. Nicméně na otázku, jak se Rusko hodlá vyrovnat s rostoucími vnitřními potřebami bez újmy na závazcích před evropskými smluvními stranami, jasná odpověď není.
Je známo, že ruské úřady hodlají snížit spotřebu plynu na vnitřním trhu pomocí přepojení některých tuzemských spotřebitelů na uhlí. „To povede ke zvýšení cen elektrické energie, ale umožní to Gazpromu se nějakou dobu věnovat problémům s externími závazky dodávek,“136jak se uvádí ve zprávě Michaela Fredholma. Nicméně dokonce při rozsáhlém přepojení vnitřního trhu na uhlí, bude pro Rusko velice těžké splnit všechny své exportní a vnitřní závazky.
Co se týče problému exportu, tak se ho Rusko bude snažit vyřešit skrze nákupy levného středoasijského plynu z Turkmenistánu, Uzbekistánu a Kazachstánu a díky vlastní monopolní tranzitní pozici za nadsazenou cenu prodává západním spotřebitelům. I kdyby se Gazpromu podařilo udržet těžbu na úrovni 560 mld. m3 ročně (což bez investování do nových nalezišt není možné) a zvýšit objem středoasijských dodávek na 70 mld m3, stále to 133
INTERNATIONAL ENERGY AGENCY, Optimising Russian Natural Gas - Reform and Climate Policy, str 17, z 10.01.2008 in 134 MICHAEL FREDHOLM, Gazprom in crisis, Conflict Studies Research Centre, Defence Academy of the United Kingdom, 06/48, říjen 2006, ISBN 1-905058-93-4 135 INTERNATIONAL ENERGY AGENCY, Optimising Russian Natural Gas - Reform and Climate Policy, str 6, z 10.01.2008 in 136 MICHAEL FREDHOLM, Gazprom in crisis, Conflict Studies Research Centre, Defence Academy of the United Kingdom, 06/48, říjen 2006, str.16 ISBN 1-905058-93-4
54
nezaručuje dodržení exportních povinností (uvádí se v prognóze švýcarské investiční banky UBS, uvedeném ještě v letě r. 2006).137
Od února r. 2004 úpravy federálního zákona „o státních tajemstvích“ zahrnuly informaci o množství a objemu strategicky cenných zásobách paliva, metodách, lokalitách a množství jejich těžby, produkce a spotřeby do státních tajemství.138
Kdo kromě samotného Gazpromu bude schopen předvídat, zda bude skutečně možné dodat dostačující objemy zemního plynu? Dost možná, že je opravněný předpoklad, že nejbližší evropští partneři Gazpromu - E.ON Energie AG a BASF AG - budou informováni. S oběma výše zmíněnými německými společnostmi pracuje Gazprom na projektu budovaní severoevropského plynového potrubí. Tři firmy mají vzájemné křížové investice a jejich spolupráce je vysoce strategická. Gazprom dokonce souhlasil zachránit těžce zadlužený fotbalový klub Dortmund jako dar svému německému partnerovi a německému lidu.139 Takže co mohou aktivity německých firem vypovídat o budoucnosti výrobního potenciálu Gazpromu?
Předpokládejme, že Gazprom v případě výrobních nedostatků nejdřív bude zásobovat ty zákazníky, se kterými vstoupil do vzájemně ziskové dlouhodobé smlouvy. Lze očekávat, že velké společnosti kvůli vysoké spotřebě plynu vstoupí do takových smluv, v obavách, že Gazprom nebude schopen v budoucnu splnit všechny poptávky zemního plynu. Tak došlo k tomu, že oba E.ON a BASF prodloužily své kontrakty s Gazpromem na několik desetiletí dopředu. E.ON Ruhrgas AG, jehož CEO Burckhard Bergmann sedí jak v řídícím výboru E.ON AG tak i ve správní radě Gazpromu, 29.srpna 2006 podepsal kontrakt o dodávkách 400 mld.m3 plynu pro období do r. 2036. Dceřiná společnost BASF, Wintershall AG, již v červenci r. 2006 podepsala, navíc k předchozím dlouhodobým smlouvám, které jsou ještě v platnosti, kontrakt o dodávkách 90 mld.m3 zemního plynu pro období r. 2014-2030.140 Bylo by nerozumné nepředpokládat, že právě kvůli nedostatkům plynu ze zimy r. 2006 si evropské firmy zajistily dodávky dopředu pomocí uzavřených dohod. Zatímco někdo může 137
VLASŤ, Evropa v gazovyh rukavicah, N6 (759) z 18.02.2008, in 138 MONITORING BTS/BELLONA, Classified oil, z 6.03.2004, in 139 THE TIMES (UK), Back on his old stomping ground, can Putin put KGB behind him?, z 10.10.2006 in 140 OIL AND GAS INSIGHT, Gazprom Changes Tack On Western European Policy, z 30.08.2006, in
55
vždy argumentovat, že ze strany strategických partnerů jsou oboustranné dlouhodobé smluvní závazky uzavírány jako ukázka dobré víry, jiným se potřeba přivázat si jinak předluženého dodavatele zdá být daleko lepším argumentem podepsat dohodu na nestálém trhu zemního plynu. „Dlouhodobé smlouvy o dodávkách jsou základní věcí pro výrobce a kvůli financování investic a pro odběratelské země kvůli zajištění bezpečnosti dodávek,“ řekl vice-prezident E.ON Ruhrgas, Dieter Pfaff, v lednu r. 2006 a dodal, že: „Systém dlouhodobých smluv o dodávkách se prokázal dobře fungujícím dokonce v době obtížných politických nebo hospodářských situacích atd., na přelomu roku 2005/2006 (během RuskoUkrajinského sporu o plyn).“141 Proto je možné očekávat ještě dlouhodobější smlouvy mezi velkými evropskými plynárenskými dovozci a Gazpromem.142
4.2. Zvyšování exportní kapacity – Gazprom a mezinárodní odběratelé plynu Na mezinárodní úrovni mimo SNS není zřejmá žádná interdependence mezi strategií Gazpromu a ruskou zahraniční politikou. V této oblasti vede Gazprom nezávislou politiku, která je ve shodě s trhem a hledá spolupráci s tranzitními a odběratelskými státy v Západní Evropě. Aktivity společnosti jsou stále více směřovány k mezinárodním obchodním zvyklostem a neliší se významně od ostatních energetických společností operujících na mezinárodních trzích. Ruská vládní podpora společnosti v tomto sektoru je omezena na vytváření příznivých podmínek, jak je zřejmé i v Západních zemích. Na druhé straně, zejména během začátku 90.let, byla strategie činnosti Gazpromu ve státech Střední a Východní Evropy (bývalá RVHP) velice rozporná. Styl práce společnosti se pohyboval mezi metodami používané v jednáních s bývalými sovětskými státy na jedné straně a uznání zavedených mezinárodních norem v jednáních se západními obchodními partnery na straně druhé. Postoj Gazpromu vůči většině těchto zemí byl do značné míry ve shodě s mezinárodními standardy od začátku jejich vyjednávání o vstupu do EU nebo nejpozději od
141
DIETER PFAFF, Long-term Security of Supply for European Gas Markets, IEA/IGU/CIEP Conference on Regulation of Natural Gas Markets, Paris, 26 January 2006. 142 MICHAEL FREDHOLM, Gazprom in crisis, Conflict Studies Research Centre, Defence Academy of the United Kingdom, 06/48, říjen 2006, str. 17, ISBN 1-905058-93-4
56
data jejich vstupu do EU.143 Jednou ze zřetelných pozůstalostí minulého období je drsnější tón, který převažuje ve vyjednáváních mezi Gazpromem a novými členy EU kvůli nedůvěře ke Gazpromu, která se v těchto státech dodnes zachovala, zvláště v Polsku. Vezmeme-li v úvahu události na Ukrajině v lednu r. 2006 otázka zní, zda se taková nedůvěra může objevit i v dalších odběratelských zemích. „Ačkoli tato událost poškodila image Kremlu, postupy Gazpromu nebyly důvodem pro zpochybnění spolehlivosti společnosti jako dodavatele plynu. Hlavní skutečnost, že úřady byly vázány změnit své rozhodnutí o přerušení dodávek plynu na Ukrajinu zřetelně ukazuje, že hraní s plynovým kohoutem není skutečnou politickou volbou Ruska. Ruská strana nemůže vážně vydírat ani tranzitní země nebo koncové zákazníky v Evropě, protože je na nich do značné míry závislá.“144 Státy SNS a zejména východoevropští členové EU jsou podle čísel vysoce závislí na ruském zemním plynu (viz Tabulku 4-1).145 Tabulka 4-1: Dovoz zemního plynu z Ruské federace, r. 2004146 Dovoz (mld.m3) EU 25 Estonsko Finsko Lotyšsko Litva Maďarsko Řecko Slovensko Rakousko Česká republika Polsko Německo Itálie Francie SNS Moldavsko Ázerbajdžán
z Ruska V % dovozu
0,9 4,3 1,5 2,9 9,3 2,2 5,8 6,0 6,8 6,3 37,3 21,6 13,3
100% 100% 94% 94% 85% 80% 80% 77% 77% 69% 41% 35% 30%
2,7 4,9
100% 89%
z celkového
143
Gazprom již delší dobu prosazuje, že v Pobaltských státech musí platit běžné evropské ceny. Do r. 2008 zde Gazprom uplatňoval tříleté přechodné období spojené se vstupem těchto zemí do EU. V roce 2007 ceny plynu pro Lotyšsko a Estonsko představovaly 210 -220 USD/1000 m3. Gazprom zde, se souhlasem vlád, uplatňoval cenové moratorium s tím, že za zpomalení růstu cen dostal možnost získat podíly na národních distribučních sítích. Tak získal 37,1 % akcií Lietuvos dujos, 34% v Latvijas gaz, 37,02% a v Eesti Gaas. 144 ROLAND GOTZ, Ukraine-Analyse, 2/2006, in <www.laenderanalysen.de/ukraine/pdf/2006/UkraineAnalysen02.pdf> 145 ANDREAS HEINRICH, Russian Analytical Digest, no. 01/2006, in 146 RUSSIAN ANALYTICAL DIGEST, no. 01/2006
57
Bělorusko* Ukrajina* Další státy Srbsko Bulharsko Rumunsko Turecko
10,2 34,3
52% 50%
2,3 3,1 4,1 14,5
100% 100% 70% 65%
*Nejsou zahrnuty dovozy ze Střední Asie přes Rusko.
Spoléhání západoevropských států na Rusko nedosahuje takové intenzity, zejména, vezmeme-li v úvahu evropskou domácí energetickou těžbu. Dokonce Německo, největší odběratel ruského zemního plynu v západní Evropě, od 70.let snížilo podíl ruského plynu na své celkové spotřebě celkem zásadně na úroveň přibližně jedné třetiny původních hodnot.147
Evropa začala pochybovat o spolehlivosti svého nejvýznamnějšího dodavatele již na začátku rusko-ukrajinské plynové války. O tom, že se Rusko snaží aktivně využívat svého dominantního postavení na trhu energetických zdrojů pro dosažení politických cílů, není pochyb. Ale teď se už jedná o věcech více praktických, jako např., že ruského plynu není pro všechny jeho spotřebitele dostatek.
Snížení podílu ruských dodávek je pro mnoho evropských států nejen otázkou politické nezávislosti, ale také základního přežití. Země EU už dávno mají plány diverzifikace zdrojů svých dodávek pomocí přímého přístupu ke středoasijským a kaspickým nalezištím. Nicméně proti všem těmto plánům úspěšně působí ruská vláda. Vždyť konkurence na energetickém trhu snižuje nejenom ceny energetických zdrojů, ale také politickou váhu Ruska.148
Přístup k plynovým zásobam z jiných zdrojů než z Ruska má podle plánu EU musí zajistit plynovod Nabucco, jehož výstavba se začala plánovat v r. 2007. Předpokládalo se, že plyn bude plynout přes nové potrubí z Kaspického regionu, hlavně z Ázerbajdžánu a Turkmenistánu, přes Turecko do Bulharska, Rumunska, Maďarska a nakonec do Rakouska, odkud bude distribuováno mezi zbývající evropské spotřebitele. „Pokud existuje projekt,
147
ANDREAS HEINRICH, Russian Analytical Digest, no. 01/2006, in VLASŤ, Evropa v gazovyh rukavicah, N6 (759) z 18.02.2008, in 148
58
který je schopen zbavit Evropu závislosti na Rusku, tak tím je Nabucco,“149 poznamenali experti. Nicméně koncem 90.let, kdy padly jen první zmínky o Nabucco, Moskva začala výstavbu svého plynovodu Modrý potok pod Černým mořem do Turecka. Po ukončení výstavby Rusko prohlásilo nový plán, který předpokládá výstup tohoto plynovodu z Turecka do Evropy (Modrý potok-2). Ruský projekt se prokázal jako hlavní konkurent pro Nabucco.
Brzy začala Moskva přetahovat investory z evropského projektu. Podle plánu pro výstavbu Nabucco se mělo hlavním rozdělovacím energetickým střediskem Evropy stát Rakousko. Rusko přislíbilo tuto výhodnou strategickou úlohu Maďarsku, pokud by souhlasilo zúčastnit projektu prodlužování Modrého potoka. Politika “rozděl a panuj” přinesla své výsledky. Bez ohledu na to, že maďarská ropoplynárenská společnost MOL je členem konsorcia Nabucco, v červnu r. 2006 MOL podepsala smlouvu s Gazpromem o kladení potrubí z Turecka přes Balkány do Maďarska. V březnu r. 2007 ministerský předseda Maďarska Ferenc Gyurcsány prohlásil: “Nabucco je
to
velký
sen,
ale
my
nepotřebujeme
sny,
potřebujeme
projekty.”150
Ale poté, co Turecko vyjádřilo nezájem o nový projekt a otevřeně podpořilo alternativní Nabucco, směr potrubí se prudce změnil. Nové potrubí (už s názvem Jižní potok) bylo rozhodnuto vést bezprostředně z Ruska do Bulharska pod Černým mořem a do jeho financování zapojít italskou Eni. V Bulharsku jak se očekává se Jižní potok rozdělí na dvě potrubí. Jeden z nich půjde přes Srbsko a Maďarsko do Rakouska, druhý přes Řecko na jih Itálie. (Viz Přílohu č.4.)151
V Gazpromu není tajemstvím, že monopol spěchá s realizací projektu Jižního potoka vzhledem k bezprostřední konkurenci s Nabuccem. Kvůli neshodám mezi zainteresovanými státy a nejasnostmi mezi dodavateli byl začátek výstavby hlavního evropského plynovodu mnohokrát odkládán. Nyní se začátek výstavby plánuje na r. 2009, ale ani při nejlepších
149
BBC, Nabucco gas pipeline is approved, z 27.06.2006, in 150 Vengrija otdajot energetičeskim planam „Gazproma“ predpočtenije pered ES, z 13.03.2007, in 151 VLASŤ, Evropa v gazovyh rukavicah, N6 (759) z 18.02.2008, in
59
podmínkách nebude Nabucco zaveden do trvalého provozu dříve než r. 2012.152
Osud tohoto projektu totiž závisí na různých konsorciích, které byly k jeho podpoře vytvořeny. Jeho podstatným nedostatkem je fakt, že postrádá cílovou zemi. Až dosud se o Nabucco zajímaly jen země a firmy, které chtějí zemní plyn jen přepravovat a žít z tranzitních poplatků. Žádná z velkých evropských zemí resp. velkých trhů do tohoto konsorcia nevstoupila. A to je šance pro Gazprom a jeho projekt Jižní potok, protože ten jednoznačně podporují velké evropské firmy a zejména koneční spotřebitelé resp. dovozci plynu. Pokud se nepodaří do projektu Nabucco dostat takové firmy, zůstane celá jeho idea jen na papíře.153
Existuje ještě jedna naděje Evropy, a to výstavba Transkaspického plynovodu. Nicméně ten je také úspěšně blokován Moskvou.
Podle představ autorů projektu se plyn přes toto potrubí musí přepravovat z východního Kaspického pobřeží mořským dnem do Ázerbajdžánu, dále do Turecka a odtud (například pomocí téhož Nabucca) evropským spotřebitelům. Jenže až doposud není mezi pěti kaspickými státy - Ázerbajdžánem, Íránem, Kazachstánem, Turkmenistánem a Ruskem souhlasu ohledně toho, jak rozdělit kaspické energetické zdroje. Šikovným využitím nejasnosti právního statutu Kaspického moře prohlásili ruští politikové, že bez ohledu na to, ve které kaspické zemi začíná vystupovat plynovod, na jeho výstavbu je třeba souhlasu všech pěti zainteresovaných států.154
Kromě Ruska proti transkaspickému návrhu tvrdě vystupuje Írán. V červenci r. 2001 íránské vedení dokonce poslalo bitevní loď s cílem zabránit průzkumným pracím na ázerbajdžánském pásmu kaspického pobřeží, které zajišťovala britská společnost BP podle smlouvy s Ázerbajdžánem. Nevylučuje se, že sponzorem takové nesmiřitelné pozice je Kreml, i když Írán, nepochybně má své důvody nepouštět evropany ke Kaspickému moři.155
152
VLASŤ, Evropa v gazovyh rukavicah, N6 (759) z 18.02.2008, in 153 BRITSKÉ LISTY, Další kroky Gazpromu na Balkáně, z 29.01.2008 in 154 IEI, Problemy i perspektivy stroiteľstva Transkaspijskoj gazovoj magistrali, International Eurasian Institute for Economic and Political Research, z 13.02.2008, in 155 TELEGRAPH, Iran raises the stakes in Caspian dash for oil, z 29.07.2001, in
60
Odborníci tvrdí, že Moskva podniká vše, aby uzavřela státům EU přístup k levnějším energetickým zdrojům. V r. 2006 Gazprom dokonce vyjednával o spolupráci s alžírskou společností Sonatrach, druhým největším dodavatelem plynu na evropský trh po Rusku. Není třeba uvádět, do jaké míry tato okolnost znepokojila evropské spotřebitele.
Experti se shodují na jednom: aby bylo možné zviklat pozice takového energetického obra jako Rusko, Evropa by se musela vzdát vnitřní konkurence v plynárenském odvětví a vystupovat jednotně. Ale zatím se každý evropský stát snaží zakontrahovat si plynové dodávky zvlášť. V zimě v letech 2005-2006, kdy se dodávky energetických zdrojů do Evropy ocitly pod hrozbou, Německo uzavřelo smlouvu s Ruskem o výstavbě nového plynovodu Severní potok, který umožňuje bezprostředně přepravovat plyn do Německa míjejíc Ukrajinu, Bělorusko a Polsko. Polský prezident Alexander Kvasnevskij porovnal tuto smlouvu s paktem Molotova-Ribbentropa. Ale každopádně, bez ohledu na možnosti energetického vyděračství, které Moskva získává s realizací tohoto projektu, Německo zajistilo svou energetickou bezpečnost.156
Nicméně ani další evropské státy se nechovají o mnoho lépe. Během dvou posledních let uzavřel Gazprom smlouvy s italskými, francouzskými a holandskými ropnoplynárenskými společnostmi, které umožňují Rusku docílit nejvýhodnějších podmínek a značných výnosů. Jak se přesně vyjadřila Zeyno Baran, ředitelka střediska euroazijské politiky Hudson institute (USA): „zatímco se Evropa snaží zkoordinovat své postupy, Putin uzavírá smlouvy.“157
Během návštěvy v lednu r. 2008 srbského prezidenta Tadiče a premiéra Koštunici v Moskvě byla podepsána dohoda o spolupráci při těžbě ropy a plynu. Kromě této dohody byl podepsán také protokol o prodeji 51 % srbské firmy NIS (Naftna Industrija Srbije) ruskému Gazpromněfť. Mezivládní dohoda má platnost třicet let, kdy bude automaticky prodloužena o dalších pět let.158
156
VLASŤ, Evropa v gazovyh rukavicah, N6 (759) z 18.02.2008, in 157 THE WASHINGTON QUARTERLY, EU Energy Security: Time to End Russian Leverage, z 20.08.2007, Vol.30., No4, str. 131-144, in 158 VZGLJAD, Putin prinjal Serbiju, z 25.01.2008, in
61
Dohoda předpokládá spolupráci při stavbě tranzitního plynovodu (10 mld. m3 roční kapacita) a také využití podzemního zásobníku v Banátu, který se stane součástí připravovaného plynovodu Jižní potok. Kromě toho by se také měla společnými silami rekonstruovat rafinérie NIS. Celková hodnota prodeje NIS je odhadována na 400 mil. EUR a současně se Gazprom zavázal k investicím v rozsahu 500 mil EUR. Podle analytiků tak Gazprom získá kontrolu nad více než třemi čtvrtinami srbského trhu ropných produktů a protože v Srbsku již působí i Lukoil, bude kontrola ruskými firmami tohoto trhu téměř úplná.159 Dohoda také předpokládá, že společná firma, kterou vytvoří Gazprom (51 % akcií) a srbská firma Srbijagas, bude plynovod provozovat a ruská strana bude mít rozhodující slovo při využití kapacity plynovodu. Toto přednostní právo přístupu k plynovodu má Gazprom v Evropě pouze u plynovodu Jamal.160 Ve stejnou dobu pak Gazprom podepsal s rakouským OMV dohodu, která předpokládá, že Gazprom získá 50 % akcií v Central Europe Gas Hub (CEGH), což je dceřiná společnost OMV Gas International. CEGH je jedním z nejvýznamnějších evropských míst, kde se obchoduje se zemním plynem.161 Podle ruských medií byly reakce zahraničí na tento krok Gazpromu nervózní. Podle Reuters vyjádřily USA znepokojení nad tím, že Moskva získala kontrolu nad energetickými zdroji Srbska a nad tím, že Srbsko by se zúčastnilo výstavby Jižního potoka.162
Návštěva prezidenta Putina v únoru r. 2008 v Bulharsku a jeho dohody o dodávkách energie do Evropy dále upevnily dominantní postavení Ruska jako dodavatele zemního plynu a ropy na evropský kontinent. Nyní Evropská unie odebírá z Ruska polovinu svých potřeb zemního plynu a 30 % ropy a lze právem předpokládat, že se po výstavbě nových plynovodů a ropovodů, jež byly dohodnuty, tento podíl dále zvýší.
159
KOMMERSANT, Gazprom vzjal Serbiju i Avstriju, N11 (3828) z 28.01.2008, in < http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=846202&NodesID=4> 160 tamtéž 161 Gazprom” i OMV podpisali soglašenie o sotrudničestvě, z 25.01.2008, in 162 REUTERS, U.S. worried about Russia’s Balkan energy grab, z 25.01.2008, in
62
Plány USA a Bruselu zmařit dosavadní úzkou spolupráci středoasijských států a Gazpromu tím, že vybudují nový plynovod Nabucco, jež by obešel Rusko a umožnil přímý odběr, jsou nyní silně oslabeny.163
V nejbližší budoucnosti se nerýsuje žádná možnost, jak tento faktický ruský monopol zvrátit. Tak jako se nepodařilo Washingtonu zmařit v květnu r. 2007 dohody středoasijských producentů plynu s Ruskem, tak ani nyní nezabránil tvrdý tlak USA na Bulharsko a Rumunsko, kde se dnes budují americké vojenské základny, tomu, aby s Ruskem v této záležitosti spolupracovaly.164
Putinova jednání v Bulharsku přinesla především dohodu o výstavbě plynovodu Jižní potok o délce 900 kilometrů pod Černým mořem, který má po dokončení přivádět plyn z Ruska do Bulharska a jehož kapacita bude 30 miliard m3 ročně. V Bulharsku se pak plynovod rozdělí. Jeho jižní větev půjde do Řecka a jižní Itálie, ta severní pak přes Rumunsko, Maďarsko, Rakousko do severní Itálie. Tento projekt je připravován ve spolupráci s italským plynovým koncernem ENI. Navíc prezident Putin za své návštěvy v Bulharsku dohodl o vytvoření rusko-bulharské společnosti, jež postaví ropovod z přístavu Burgasu v Bulharsku do řeckého Alexandropolisu.165 Tato ropná linka tak obejde úžiny v Bosporu a v Dardanelách, jež jsou přeplněny tankery a jinými loděmi, což zpomaluje přepravu a vede často k tureckým zásahům.
Putinovy dohody v Bulharsku však již byly jen poslední částí ruského plánu na upevnění již tak dominantního postavení Ruska jako dodavatele energie Evropě. Klíčovým krokem se stala úspěšná jednání v květnu r. 2007 s Turkmenistánem a Kazachstánem o výstavbě kaspického plynovodu, který umožní zvýšit dosavadní kapacitu 60 miliard m3 ročně na 80 90 miliard m3 v roce 2012.166
Mimoto se Putin dohodl s Kazachstánem o dodávkách ropy do Novorosijska, která se bude odtud přepravovat tankery do Burgasu v Bulharsku pro plánovaný ropovod do
163
BRITSKÉ LISTY, Nabucco je mrtvé, Rusko posiluje pozici dominantního dodavatele plynu a ropy pro Evropu, z 25.01.2008, ISSN 1213-1792, in 164 tamtéž 165 RIA NOVOSTI, Russia, Bulgaria propel South Stream, z 22.01.2008, in 166 INTERNATIONAL HERALD TRIBUNE, Russia wins new natural gas deal, undermining rival U.S. plan, z 14.05.2007, in
63
Alexanderpoulisu v Řecku.167 Plynovod Jižní potok spolu s výstavbou plynovodu pod Baltským mořem Severní potok nejenom umožní Rusku zvyšovat dodávky do Evropy, ale zbavuje ho také obavy, že by provoz na pozemních plynovodech přes Ukrajinu a Polsko mohl být narušován zásahy států, kterými prochází.
Obdobně nereálný (jako plán plynovodu Nabucco) se navíc ukazuje i projekt ropovodu Oděsa - Brody - Gdaňsk, kterým se snažilo zejména Polsko a Ukrajina obejít Rusko a vytvořit vlastní postavení v dodávkách ropy pro Evropu. Předpokládaní středoasijští partneři rychle pochopili situaci a po podpisu dohod o dodávkách ropy nejen Rusku, ale např. také do Číny, se vše stalo jen politickou hrou.
Je třeba si připustit, že ve veliké mocenské hře o plyn a ropu ze Střední Asie je zjevně úspěšnější Rusko. A tak pro nejbližší dobu je nereálné očekávat, že by se ruská dominance v dodávkách plynu a ropy do Evropy změnila, jediným realistickým a rozumným řešením je proto spolupráce s Ruskem, kterou již zahájily některé velké energetické koncerny v Německu a v Itálii. Dlužno dodat, že spolupráce založená na vzájemném respektu, nezatěžovaná politickými hrami a nakonec výhodná pro obě strany.168
4.3. Strategie Gazpromu vůči státům SNS
Konflikt mezi Gazpromem a Ukrajinou v lednu r. 2006 spojený se zemním plynem, který také způsobil nedostatek dodávek do Střední a Západní Evropy, zvýšil znepokojení v EU, zejména v Německu, ohlédně spolehlivosti Ruska a také Gazpromu jako energetického dodavatele. Abychom mohli určit, zda Gazprom jedná jako nezávislý aktér nebo jako přístavek ruské vlády, a zjistit kdo řídí politiku společnosti, musíme analyzovat motivy, plány, a logický výklad akcí Gazpromu. Je důležité rozlišit SNS, který je ze strany Ruska považován za sféru vlivu, a dalšími státy.
167
VREMJA NOVOSTEJ, Kuda vpadaet Kaspijskoe more, z 11.05.2007, in 168 BRITSKÉ LISTY, Nabucco je mrtvé, Rusko posiluje pozici dominantního dodavatele plynu a ropy pro Evropu, z 25.01.2008, ISSN 1213-1792, in
64
Uvnitř SNS se ruský plynárenský monopolista snaží omezit soutěž a uchovat tržní strukturu, které chybí průhlednost, a tak působit jako jediný dodavatel zemního plynu z Ruska a Střední Asie na zahraniční trhy. Proto vystupuje Gazprom pro zachování státem regulovaných trhů (ačkoli to dokazuje, že růst cen zemního plynu je určován státem) a snaží se ve shodě s ruskou zahraniční politikou obnovit svou převahu na energetických trzích na území bývalého Sovětského svazu. Chování Gazpromu v Rusku a uvnitř SNS je velmi odlišné od jeho chování na mezinárodních trzích. Proto je důležité rozlišovat mezi úrovní SNS, nebo-li v ruském žargonu „blízkého zahraničí“, na jedné straně a mezinárodní úrovní na straně druhé. Tento přístup odráží trvalé rozpory v institučních strukturách trhů, na kterých operuje Gazprom a bere také v úvahu ruskou vládní představu o zónách vlivu, podle které je SNS zatím pokládáno za součást ruské hegemonické sféry.169 Společnost se v těsné spolupráci s ruským státem snaží od 90.let obnovit společný energetický sektor v bývalých státech SSSR, a tak expandovat na regulované trhy. Strategie dosažení tohoto cíle zahrnuje vytvoření nadnárodních společností pod ruským vedením a také společného vývoje a výrobních projektů. Jednání oficiálních úředníků o energetických dodávkách a ruských půjčkách pro jejich financování také slouží pro integraci plynárenského průmyslu zemí SNS. Dluhy odběratelských států, které jsou touto formou financování dále navyšovány, jsou pákovým efektem pro získání podílu společnosti v příslušném energetickém sektoru země. Na úrovni „blízkého zahraničí“ je vzájemná manipulace a pomoc mezi Gazpromem a ruskou vládou samozřejmostí. Nicméně, navzdory základní shodě zájmů, obě strany ne vždy vzájemně působily v duchu spolupráce. Opatření podniknutá jednou stranou brzdila nebo dokonce bránila druhé straně při uskutečnění svých cílů. Příkladem může posloužit využívání tranzitních zemí a zemí exportujících plyn.170
Na jedné straně, Gazprom zamýšlí se více integrovat do světových trhů, zatímco na druhé straně usiluje o upevnění svého dominantního monopolního postavení na neprůhledných trzích SNS. Společnost omezuje soutěž na post-sovětském trhu plynu a vystupuje jako jediný dodavatel zemního plynu z Ruska a Střední Asie na světové trhy. Koupí poměrně levného zemního plynu ve Střední Asii společnost může dosáhnout značných zisků z prodeje ruského plynu za značně vyšší ceny v Evropě. Je to také skrytý cíl pokusu o znovu získání vývozních potrubí, která zdědily následnické státy Sovětského svazu. Tato strategie, 169 170
ANDREAS HEINRICH, Russian Analytical Digest, no. 01/2006, in KEVIN ROSNER, Gazprom and the Russian State, 2006, str. 3, ISBN 1-905050-30-5
65
která je celkem rozumná z hlediska Gazpromu se těší podpoře Kremlu. Uvnitř SNS se cíle oficiální ruské zahraniční politiky a zájmy společnosti Gazprom ve velké míře shodují. Zpravidla proto se aktivity Gazpromu nesetkají s žádným odporem státní moci. Nicméně, ruská vláda není obvykle schopná nabídnout přímou podporu politiky společnosti. Proto je ruská zahraniční politika Gazpromem využívána jen v malé míře. Existují jen ojedinělé příklady, kdy Gazprom slouží jako nástroj ruské zahraniční politiky. Strategie Gazpromu uvnitř SNS je podstatně neslučitelná s energetickou politikou EU v rámci konkurence a nediskriminace. Proto Rusko ještě nepotvrdilo Energetickou Chartu EU, která je založena na těchto myšlenkách. Nicméně, použití Energetické Charty na území SNS poskytne možnost vyřešit konflikty typu rusko-ukrajinský spor o plyn, daleko předtím, než dosáhnou dalekosáhlých následků. To by však naznačovalo, že se Rusko vzdalo své dominance v energetické politice.171
4.3.1. Strategie Gazpromu vůči tranzitním zemím SNS Základem reakcí základních tranzitních zemí ohledně politiky Gazpromu je snaha co možná nejdříve se oprostit od závislosti na ruském plynu. Každý stát to dělá různými způsoby. Gruzie a Ukrajina pomocí výstavby nových plynovodů a dodávkám plynu z Turecka, Zakavkazska a Iránu. Bělorusko pomocí diverzifikace energetické bilance. Všechny tři země se snaží zmenšit možnost kontroly plynovodního systému Gazpromem.
OAO Gazprom provozuje ruský jednotný systém plynozabezpečení (JSP/ESG) a má účast v plynovodních systémech řady zemí SNS a Východní Evropy. Tato účast se vytváří ze dvou komponent. Jednak se Gazprom podílí na kapitálu plynovodních společností a je spolumajitelem plynovodního systému a jednak uzavírá dlouhodobé smlouvy s národními plynovodními společnostmi. Základní parametry plynovodního systému zemí SNS Největší plynovodní systém má Ukrajina. Její plynovodní komplex zahrnuje 36 tis. km plynovodů, včetně 14 tis. km plynovodů velkého průměru, 79 kompresorových stanic, 13 hlubinných plynojemů. Kapacita přepravování představuje 290 mld.m3 plynu při vstupu,
171
ANDREAS HEINRICH, Russian Analytical Digest, no. 01/2006, in
66
170 mld.m3 při výstupu. Plynovodní systém Ukrajiny patří DK "Ukrtransgaz", která je 100% dceřiná společnost NAK Něftěgaz Ukrajiny.172
Druhou zemí podle velikosti plynovodního systému je Uzbekistán ovládající 13,2 tis. km plynovodů, včetně 4 tis. km plynovodů velkého průměru. Do systému patří 24 kompresorových stanic, 2 plynozpracovatelské závody a 4 hlubinné plynojemy objemem 244 mln.m3. Kapacita přepravování je 86,5 mld. m3. Plynovodní systém patří AK Uztransgaz, která je subholdingem NHK Uzběkněftěgaz.173
Kazachstán má plynovodní systém v délce v 9 tis. km, který zahrnuje 22 kompresorových stanic a 308 plynočerpacích stanic, 3 plynozpracovatelské závody a 3 hlubinné plynojemy objemem 3,5 mld.m3. Kapacita přepravování činí 115 mld.m3, včetně 77 mld.m3 přes dálková potrubí. Plynovodní systém patří AO KazTransGaz, dceřiná společnost NK KazMunajGaz.174
Bělorusko má plynovodní systém v délce 6,9 tis. km, včetně 2,8 tis. km plynovodů velkého průměru. Do komplexu patří 6 kompresorových stanic, 2 hlubinné plynojemy a 223 rozváděcích stanic. Kapacita přepravování činí 51 mld.m3 plynu. Plynovodní systém patří OAO Beltransgaz.175
Ázerbajdžán má 4 tis. km plynovodů, včetně 1200 km dálkových plynovodů, 7 kompresorových stanic a 2 hlubinné plynojemy. Kapacita přepravování činí 36 mld.m3 plynu. Plynovodní systém patří AO Azerigaz, dceřiná společnost státní ropo-plynárenské společnosti Ázerbajdžánské republiky.176
Turkmenistán ovládá plynovodní systém v délce 4 tis. km, včetně 3 tis. km dálkových plynovodů, kapacitou 50 mld.m3. Plynovodní systém patří společnosti Turkmentransgaz patřící GTK Turkměnněftěgaz.177
172
AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Priloženije k memorandumu INS Geoekonomičeskie itogi „bolšoj gazovoj vojny“. Strategija dlja Rossii: regionalnaja deržava ili syrjevaja kolonija?, z 23.02.2006, in 173 tamtéž 174 tamtéž 175 tamtéž 176 tamtéž 177 tamtéž
67
Gruzie ovládá 1,9 tis.km plynovodů kapacitou přepravování 20 mld.m3 plynu. Plynovodní systém patří AO Gruztransgazprom. Arménie ovládá 1,9 tis. km plynovodů kapacitou 9 mld.m3 a jeden hlubinný plynojem objemem 190 mln.m3. Plynovodní systém patří ZAO ArmGazProm.
Moldavsko má plynovodní systém v délce 862 km, do které patří 73 rozváděcích stanic. Kapacita systému činí 44,5 mld.m3. Plynovodní systém patří AO Moldovatransgaz. Jednotný systém plynovodů řízený OAO Gazpromem má v délce 150,2 tisíc km, do něhož patří 254 kompresorových stanic, 6 plynozpracovatelských závodů a 23 hlubinné plynojemy objemem 58 mld.m3 plynu.178
Podle kapacity plynovodní systém zemí SNS, v součtových činitelích je menší kapacity JSP přibližně o dvojnásobek. (77,7 tis. km plynovodů proti 150,2 tis. km). Nicméně prakticky všechny země SNS mají dálkové plynovody, přes které se plyn přečerpává od ložisek do spotřebitelů a také do třetích zemí. Bez využití plynovodního systému zemí SNS OAO Gazprom přijde o velkou část svého zahraničního trhu. Tento tranzitní potenciál zemí SNS je příčinou zájmu Gazpromu o tyto země.
Vlastnictví plynovodních systémů Ve většině zemí plynovodní systémy patří státním společnostem se 100% státním kapitálem. K takovým státům patří: Bělorusko, Kazachstán, Uzbekistán, Ukrajina, Turkmenistán, Gruzie, Ázerbajdžán. Ve zbývajících státech jsou vytvořeny společnosti se smíšeným kapitálem.179 Gazprom ovládá podíl v kapitálu plynovodních společností Moldavska, Arménie, Lotyšska, Litvy, Estonska.
178
AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Priloženije k memorandumu INS Geoekonomičeskie itogi „bolšoj gazovoj vojny“. Strategija dlja Rossii: regionalnaja deržava ili syrjevaja kolonija?, z 23.02.2006, in 179 tamtéž
68
V Arménii v roce 1997 byl založen ZAO ArmGazProm se smíšeným kapitálem pro řízení plynovodního systému, v němž OAO Gazprom měl 51 % akcií, MGK "Itera" 10 % a Ministerstvo energetiky Arménie 45 % akcií.180
V Moldavsku ve společnosti Moldovatransgaz OAO Gazprom ovládá 51 % akcií, vláda Moldavska 34 % akcií, a vláda Pridněstrovje 13,4 %.
V Litvě ve společnosti "Lietuvos dujos" OAO Gazprom má 34 % akcií, 35,7 % patří Ruhrgas AG a 24,3 % vládě Litvy.181
V Lotyšsku ve společnosti "Latvijas Gaze" OAO Gazprom vlastní 20,7 % akcií, 20,7 % patří Ruhrgas AG, 17,7 % MGK "Itera" a 17,7 % patří společnosti Prenzepp Elektro.182
V Estonsku ve společnosti "Eesti Gaas" 37 % patří OAO Gazprom, 32,3 % Ruhrgas AG, 9 % MGK "Itera".183
Gazprom také vlastní 50 % akcií v konsorciumu OOO „Mezinárodní konsorcium řízení a rozvoje plynovodního systému Ukrajiny“, který buduje plynovod Bogorodiči-Užgorod délkou 240 kilometrů o kapacitě 19 mld. m3.184
Zvláštní postavení mají Kazachstán a Bělorusko. Kazachstán v červenci r.2004 založil společný podnik ZAO KazRosGaz s 50 % akcií patřících OAO Gazprom, 50 % NK KazMunajGaz. Plynovodní systém nepřešel do kompetence společného podniku. Společný podnik se zabývá odbytem plynu, zabezpečením přepravy, zpracováním plynu v plynozpracovatelských závodech a také výstavbou nových plynovodů.185
V Bělorusku OAO Gazprom vlastnil úsek dálkového plynovodu "Jamal-Evropa" délkou 575 km. Zbývající plynovodní systém byl majetkem OAO Běltransgaz, které na konci r. 2005 180
AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Priloženije k memorandumu INS Geoekonomičeskie itogi „bolšoj gazovoj vojny“. Strategija dlja Rossii: regionalnaja deržava ili syrjevaja kolonija?, z 23.02.2006, in 181 tamtéž 182 tamtéž 183 tamtéž 184 OAO “Gazprom” i NAK “Naftogaz Ukrajiny“ podpisali soglašenije o vzaimodejstvii na investicionnoj faze dejatěľnosti meždunarodnogo gazovogo konsorciuma, z 27.10.2004, in 185 ARIEL COHEN, Kazakhstan: Energy Cooperation with Russia - Oil, Gas and Beyond, 2006, str. 24, ISBN 1-905050-41-0
69
přešlo do 100% státního vlastnictví. Vláda Běloruska nabídla 49,89 % akcií společnosti pro založení bělorusko-ruské plynovodní společnosti.186
Také Uzbekistán zvažuje možnost prodeje části akcií AO Uztransgaz, po čemž by ve státním vlastnictví mělo zůstat 51 % akcií, 5 % akcií ve vlastnictví zaměstnanců a 44 % akcií rozdělí mezi sebou investoři.187
Kontrola plynovodních systémů zemí SNS Gazpromem
V současné době přímo ovládá OAO Gazprom 3% plynovodního systému zemí SNS jako jsou Moldavsko a Arménie, má 11,5% podíl ve využití v Kazachstánu, má příležitost získat kontrolu nad 25,8 % plynovodního systému v Bělorusko a Uzbekistánu. Takže dneska Gazprom kontroluje přímo nebo nepřímo pomocí společných podniků 14,5 % plynovodních systémů, může zvýšit tento podíl kontroly na 40,3 %, za předpokladu, že obdrží kontrolu nad plynovodními systémy Běloruska a Uzbekistánu.188
Uvnitř SNS Gazprom usiluje o tvrdou kontrolu nad plynárenskou infrastrukturou, zejména nad vývozním potrubím. Základními tranzitními státy, přes území kterých se ruský plyn dostává ke spotřebitelům jsou Ukrajina, Bělorusko a Gruzie. Přes tyto státy se dodává cca 225 mld. m3 plynu. Gazprom je zainteresován v nastavení kontroly nad plynovodními systémy těchto zemí pro zabezpečení dodávek plynu.189
Tyto tranzitní země jsou také spotřebiteli ruského zemního plynu. Gazprom by mohl teoreticky využít hodnotu nedoplatků za dodávky plynu, nahromaděných za mnoho let, jako cestu pro posílení svých vlastních zájmů. Společnost se, nicméně, několik let pokouší získat vlastnictví přepravních potrubí nebo společnosti, které je provozují jako způsob vyrovnání dluhů. Málokdy však vedla tato taktika k úspěchu.
186
ROSSIJSKAJA GAZETA, Prezident Belarusi ustupil “Gazrpomu” polovinu “Běltransgaza”, N4368, z 21.05.2007, in 187 AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Priloženije k memorandumu INS Geoekonomičeskie itogi „bolšoj gazovoj vojny“. Strategija dlja Rossii: regionalnaja deržava ili syrjevaja kolonija?, z 23.02.2006, in 188 tamtéž 189 JONATHAN P. STERN, The Future of Russian Gas and Gazprom, Oxford Institute for Energy Studies, 2005, Introduction, str. 75-80, ISBN 0-19-730031-6
70
4.3.1.1. Gruzie Nejinzenzivněji jednal Gazprom o otázce kontroly nad plynovodními systémy s Gruzií. Po dlouhých jednáních v prosinci r.2005 bylo dosaženo dohody o privatizaci gruzínského dálkového plynovodu, přes který se plyn dostává do Arménie. Gruzie nabídla podmínky privatizace - dodávka plynu za zvýhodněnou cenu během 25 let a poskytnutí Gruzii částí tranzitního plynu.190
Ale v důsledku prudkého zvyšení cen plynu, konfliktu s Ukrajinou a výbuchů plynovodů, se pozice Gruzie náhle změnila. Po prohlášení prezidenta Gruzie Michaila Saakašviliho o vyděračství ze strany Ruska a ostré odpovědi MZV Ruska, vyjednávání bylo zastaveno. Státní departement USA kromě toho důrazně doporučil Gruzii neprodávat plynovody Rusku. Po zastavení dodávek plynu v důsledku výbuchů plynovodů obnovila Gruzie řadu alternativních projektů a stanovila za cíl v r.2006 dosáhnout diverzifikaci dodávek a zkrácení podílu Ruska do 50 %.191
Dosaženy jsou dohody o dodávkách ázerbajdžánského plynu po spouštění Jihokavkazského plynovodu na konci r.2006 kapacitou 300 mil. m3. Znovu se rozběhly práce pro obnovu plynovodu Írán-Arménie-Gruzie, Gruzie-Ázerbajdžán (s kapacitou až 3-4 mld.m3 plynu) a výstavby dvou plynovodů Írán-Nachčyvan a Írán-Arménie. Je obnoven také projekt výstavby plynovodu pod Černým mořem Poti-Feodosija s přibližnou hodnotou 5 mld. dolarů pro přepravování ázerbajdžánského a íránského plynu do Evropy.192
4.3.1.2. Ukrajina Ukrajina má v současné době společný podnik s OAO Gazprom. Je to OOO Mezinárodní konsorcium pro řízení a rozvoj plynovodního systému Ukrajiny založený v r.2003, v němž
190
LIANA JERVALIDZE, Georgia: Russian Foreign Energy Policy and Implications for Georgia’s Energy Security, Institute for the Analysis of Global Security, 2004, str 37-40, 1-905050-35-6 191 AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Priloženije k memorandumu INS Geoekonomičeskie itogi „bolšoj gazovoj vojny“. Strategija dlja Rossii: regionalnaja deržava ili syrjevaja kolonija?, z 23.02.2006, in 192 tamtéž
71
50 % patří Gazpromu, 50 % patří NAK Něftěgaz Ukrajiny. Konsorcium buduje plynovod Bogorodiči-Užhorod, který je prodloužením plynovodu Novopskov-Užgorod.193
Vláda Ukrajiny na začátku února r.2006 prohlásila, že hodlá do tohoto konsorcia zapojit další investory, konkrétně z Německa a Francie (Francie vystupovala za zavedení pravidel exportu ruského plynu do EU). Ukrajina také prohlásila, že pro zabezpečení spolehlivosti dodávek plynu je třeba zvýšit objem hlubinných plynojemů na 20 mld. m3. Cena prací je kolem 100 miliónů dolarů.194
Ukrajina tímto odmítla založení společného podniku, který by provozoval celý plynovodní systém Ukrajiny, a snaží se pomocí pozvání nových investorů omezit podíl Ruska v již existujícím konsorciu.
Závislost většiny evropských států na dodávkách ruského zemního plynu se stala zřejmou pro všechny během Rusko-Ukrajinského sporu o zemní plyn na začátku ledna r. 2006. Na konci prosince r. 2005 Gazprom ujasnil svému ukrajinskému protějšku, ukrajinské státní společnosti NAK Naftogaz Ukrainy, že nebude nadále zásobovat Ukrajinu zemním plynem v dotačních cenách, které jsou nižší než na mezinárodním trhu. Když Naftogaz Ukrainy odmítnul podepsat smlouvu o vyšších cenách, Gazprom pohrozil přerušit dodávky k 1. lednu r. 2006.195 Komerční spor se pak otočil politicky, když prezident Putinve vysílání státní televize 31.prosince r. 2005 nařídil Gazpromu pokračovat prodávat Ukrajině plyn podle staré ceny do konce března, než Ukrajina souhlasí s tržními cenami od dubna.196 Šlo o kompromis poprvé navrhovaný jedním z ukrajinských vyjednavačů. Putin dal Ukrajině čas do půlnoci pro přijetí svých podmínek. Nicméně, prezident Ukrajiny, Viktor Yushchenko, odmítnul kompromisní nabídku Putina, kterou nazval “ekonomickým tlakem”, a proto 1. ledna r. 2006 Gazprom zastavil dodávky plynu určené pro Ukrajinu snížením toku plynu na Ukrajinu o 20 %. Naftogaz Ukrainy 1. ledna uvádí, že odfaxoval do Ruska předběžný návrh smlouvy krátce po 11.hodině odpoledne předchozího dne, kde přistoupily na podmínky 193
OLENA VITER, MYKHAYLO HONCHAR, ROSTYSLAV PAVLENKO, Ukraine: Post-Revolution Energy Policy and Relations with Russia, Institute for the Analysis of Global Security, 2006, str. 18, ISBN 1905050-31-3 194 AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Priloženije k memorandumu INS Geoekonomičeskie itogi „bolšoj gazovoj vojny“. Strategija dlja Rossii: regionalnaja deržava ili syrjevaja kolonija?, z 23.02.2006, in 195 INTERNATIONAL HERALD TRIBUNE, Gazprom refuses to back down on Ukraine, z 31.12.2005 in 196 INTERNATIONAL HERALD TRIBUNE, Russia cuts off gas supply to Ukraine, z 1.01.2006, in
72
navržené Putinem. Nicméně, Gazprom v tentýž den uvedl, že odfaxovaná odpověď neodpovídala požadavkům. Dne 2 .ledna r. 2006 ztráty v tlaku kvůli přerušení v dodávkách způsobily nedostatky toku v evropském potrubním systému. Maďarsko, Rakousko a Slovensko podaly zprávu o poklesu tlaku v době zvýšené poptávky po zemním plynu v zimní období. Aleksandr Medvěděv, ředitel OOO Gazexport, vývozní ruka Gazpromu, vysvětlil pokles tlaku tím, že Ukrajina již první den přerušení vyčerpala 100 mil.m3 plynu určeného pro export do západní Evropy. Nicméně, ve stejný den (2. ledna), Gazprom souhlasil znovu vyrovnat dodávky plynu na normální úroveň pro vyrovnaní objemu plynu, který vyčerpavala Ukrajina, a následujícího dne plné dodávky plynu byly prodlouženy.197 O těch prvních požadavcích Gazpromu a Putina, které se skládaly z “ekonomického tlaku”, není třeba diskutovat. Export plynu do většiny evropských zemí, včetně Ukrajiny, jistě probíhá na trhu prodávajícího. Analytici se neshodují na tom, zda tyto požadavky měly také politický tlak. Klíčová sporná otázka byla přitom docela jednoduchá: “Musí Ukrajina platit tržní cenu nebo pokračovat ve využívání užitku plynoucího z dotačních cen, z žádného jiného důvodu až na to, že si tomu tak bylo i v minulosti?” Ti, kdo preferují trochu hrozivější, ale stale ještě ekonomické, vysvětlení by mohli říci, že zásadní strategický cíl Gazpromu, získat infrastrukturní majetek Ukrajiny, nesporně také ovlivnil spor, ačkoli se nakonec Ukrajina již nevzdala. Nicméně, mnoho pozorovatelů se pokusilo zobrazit RuskoUkrajinský spor jako politický boj mezi prezidenty Putinem a Yushchenkem. Zatímco politické antipatie určitě zhoršily krizi, spor měl daleko víc spojeného s ekonomikou než se zahraniční politikou. Putin pak sám později (6. června r. 2006) uvedl, že “hysterie” vytvořená v evropských a severoamerických médiích o energetické politice Ruska byla “pokusem o tlak na Rusko... Někdo nás chtěl přinutit pokračovat prodávat plyn ve snížených cenách, s touto praxí je však konec”.198 A jistě to nebylo s ohledem jen na Ukrajinu, že Gazprom trval na přechodu k tržním cenam za ruský plyn. Většina bývalých sovětských republik dovážejících plyn již platila tržní cenu nebo cenu blízkou k tržním cenám za dodávky ruského plynu. Dokonce Bělorusko, země formálně sjednocená s Ruskem v dvoústavové unii, musela po dlouhodobém těžkém tlaku přijmout tržní ceny pro své dovozy ruského plynu a v březnu r. 2006 musela čelit poslední lhůtě Gazpromu k přijetí tržních cen v roce 2007 nebo prodat Gazpromu 50 % akcií Beltransgazu a.s., státního 197
INTERNATIONAL HERALD TRIBUNE, 30. prosince 2005, 31. prosince 2005, 2. ledna 2006, 3. ledna 2006; NEW YORK TIMES, 1. ledna 2006, 2. ledna 2006; DOW JONES ENERGY SERVICE, 2. ledna 2006; REUTERS NEWS, 3. ledna 2006. Viz také ROBERT L. LARSSON, Russia’s Energy Policy: Security Dimensions and Russia’s Reliability as an Energy Supplier, Stockholm: FOI, 2006, str. 204-221. 198 PLATTS, Putin defends Russia's position on gas supply to Ukraine, z 7.06.2006, in
73
operátora plynových potrubí Běloruska.199 V případě Běloruska nebyl žádný důvod pro Rusko uchýlit se k politickým tlakům. Zdravé ale byly hospodářské důvody požadovat tržní ceny pro dodávky zemního plynu, protože zvýšené plynové výnosy by se měly, do té doby, stát nutným požadavkem pro Gazprom.
4.3.1.3. Bělorusko Bělorusko se při řešení problematických vztahů s Gazpromem ubíralo jiným směrem. V r.2005 vláda Běloruska vystavila právo vlastnictví Gazpromu na úsek dálkového plynovodu “Jamal-Evropa” procházející přes území Běloruska, a dala půdu do dlouholetého pronájmu. Kromě toho vláda Běloruska přijala rozhodnutí o výrobě k r.2012 neméně, než 25 % tepelné energie pomocí vlastních zdrojů. Ne méně než 3,5 mld.m3 plynu mají být nahrazeny rašelinou a dřevem. Přitom Bělorusko uzavřelo smlouvu o zvýšení exportu plynu a zvyšení zásob plynu v hlubinných plynojemech na 1 mld.m3.200
Tato politika dává Bělorusku možnost protahovat jednání o vytvoření společného podniku na bázi OAO "Beltransgaz" minimáolně do doby, kdy bude docíleno určité nezávislosti na plynu, kdy bude např. dostavěn SEP (Severoevropský plynovod), a také budou uskutečněny další alternativní plynovodní projekty.201
Význam Běloruska jako tranzitní země se zvýšil od doby výstavby potrubí Jamal-Evropa. Gazprom byl proto nucen udělat ústupky vztahující se ke státnímu dluhu Běloruska za zemní plyn. Ruská vláda se navíc účastnila v tvorbě cen a určování způsobu placení – hlavně za účelem chránit podnikovou politiku Gazpromu proti vystavení nebezpečí politické a hospodářské unie obou zemí. Navzdory kompromisům, které udělal Gazprom, rozpory s Běloruskem se prohloubily, přivedly k přerušení dodávek přes potrubí Jamal-Evropa na začátku r.2004. Tímto Gazprom plánoval vyvinout tlak na běloruskou vládu, aby byl schopen prosadit své cenové požadavky a převzit celou kontrolu nad potrubím Jamal Evropa. Ruská vláda společnost v tomto úsilí podporovala. Nicméně, pokusy Gazpromu byly ve velké míře neúspěšné a byly zastaveny po několika dnech. Až do prosince r.2005 společnost nebyla schopna získat kontrolu nad potrubím Jamal-Evropa. Gazprom dodával
199
KOMMERSANT, „Gazprom” podvjol itogi prezidentskih vyborov, 31 March 2006, in 200 ANDREAS HEINRICH, Russian Analytical Digest, no. 01/2006, in 201 tamtéž
74
Bělorusku zemní plyn za zlomek z průměrné ceny, která se platila v Evropě.202 Tabulka 4-2 ukazuje cenovou politiku Gazpromu. Tabulka 4-2: Ceny zemního plynu vyrobeného Gazpromem (USD za 1000m3)203 2005
2006
Ukrajina
50
230
Bělorusko
47
47
Gruzie
68
110
Ázerbajdžán
60
110
Arménie
56
110
Estonsko, Lotyšsko, Litva
85-95
120-125
Moldavsko
80
160
38
46
Střední cena pro Západní Evropu
174
250
Německo
200
-
Polsko
120
-
Turecko
75
-
CIS
Rusko Střední domácí cena Evropa
Pro zvýšení nezávislosti svých exportů a zmírnění existujících problémů s Běloruskem a Polskem, začal Gazprom v roce 2004 plánovat potrubí přes Baltské moře do Německa ( Severoevropské plynové potrubí; NEGP-the North European gas pipeline), které pod názvem „Modrý potok“ (Blue Stream) prochází Černým mořem do Turecka a je v provozu od roku 2002. Úplně se tak vyhýbá tranzitním zemím. V roce 2005, 73 % ruského zemního plynu bylo vedeno potrubím do Střední a Západní Evropy (kromě Finska) přes Ukrajinu. I poté, co bude potrubí přes Baltské moře dokončeno, bude Ukrajina stále ještě kontrolovat
202
JONATHAN P. STERN, The Future of Russian Gas and Gazprom, Oxford Institute for Energy Studies, 2005, str. 96-102, ISBN 0-19-730031-6; MARGARITA MERCEDES BALMACEDA, Belarus: Oil, Gas, Transit Pipelines and Russian Foreign Energy, Institute for the Analysis of Global Security, 2006, str. 20-25, ISBN 1-905050-34-8 203 Russian Analytical Digest, no. 01/2006, www.russlandanalysen.de
75
přibližně 66 % vývozní kapacity ruského exportu do Střední a Západní Evropy.204 (viz Tabulku 4-3) Tabulka 4-3: Exportní cesty Gazpromu (v mlrd. m3)
Potrubí
Cesta
„Družba“/“Sojuz“ Rusko – Ukrajina – Střední (sovětská síť potrubí) Evropa „Polární záře“ Rusko – Bělorusko – Ukrajina – (sovětská síť potrubí) Střední Evropa Trans – Balkány Rusko – Ukrajina – Balkánské (sovětská síť potrubí) státy Finland Connector (sovětská síť Rusko – Finsko potrubí, rozšířena v r.1999) Jamal – Evropa Rusko – Bělorusko – Polsko – (v provozu od r.1999) Západní Evropa „Modrý potok“ Rusko – Černé moře – Turecko (v provozu od r.2002) Potrubí přes Baltské moře Rusko – Baltské moře – Německo (provoz plánován k r.2010) Celková kapacita
Kapacita Kapacita 2005 2010 130
130
25
25
20
20
20
20
28
28
16
16
-
28
239
267
Gazprom je a zůstává závislým na tranzitních zemích, zejména, Ukrajině. Vztah mezi společností a tranzitními zeměmi je, nicméně, charakterizován opakujícími se konflikty. Evropa se obává toho, že tyto konflikty mohou ohrozit dodávky zemního plynu do Evropy.
4.3.2. Strategie Gazpromu vůči zemím – producentům SNS Gazprom využívá svého vlivu pro udržení kontroly nad svými středoasijskými konkurenty, kteří hledají přístup ke světovým trhům. Doposud všechna potrubí exportující zemní plyn ze Střední Asie prochází ruským územím. Gazprom a ruská vláda využívají masivní tlak pro zkřížení jakéhokoliv pokusu o zavedení alternativních cest, které by Rusko obešly205.
204
KEVIN ROSNER, Gazprom and the Russian State, Institute for the Analysis of Global Security, 2006, str. 52-55, ISBN 1-905050-30-5; DAVID G. VICTOR, AMY JAFFE, MARK H. HAYES, Natural Gas and Geopolitics: From 1970 to 2040, Cambridge, 2006, str. 337, ISBN 0521865034 205 ANDREAS HEINRICH, Russian Analytical Digest, no. 01/2006, in
76
Od té doby, co Gazprom zůstává jediným operátorem plynových potrubí ze Střední Asie, které prochází ruským územím, může vyloučit dodavatele z tohoto regionu z přímých exportních obchodů.
Zajistit aspoň náznak hospodářské soutěže či konkurenčního prostředí uvnitř trhu SNS je díky výše uvedenému v podstatě nemožné. Liberalizace ruského plynárenského sektoru, která předpokládala rozdělení těžby, přepravy a služeb prodeje mezi nezávislými společnostmi byla ruskou vládou zatím vyloučena. Ruská strana dokonce odmítá poskytnout záruky na tranzitní dodávky, jak je stanoveno Evropskou energetickou chartou206.
Producentské země SNS se snáží snížit závislost na Gazpromu v otázkách přepravy a ceny plynu pomocí diverzifikace svých dodávek, na což potřebují investice na vybudování nových potrubí a průzkum a těžbu nových nalezišť. Potenciálními investory a odběrateli plynu jsou Evropa a Čína. Jenže tyto plány jsou buď jen na papíře, nebo se jejich realizace uskuteční za dlouhé období. Proto zatím jediným nástrojem jak aspoň částečně zvýšit užitek svých dodávek je zvyšování cen plynu pro samotný Gazprom. Jak je známo Gazprom měl velké potíže se středoasijskými státy o dohodě cen pro rok 2008.207 Tři státy - Kazachstán, Turkmenistán a Uzbekistán, dokonce vystoupily společně jako jedna strana a hodlají prodávat plyn Gazpromu za evropské ceny.208
4.3.2.1. Turkmenistán Značně důležitým středoasijským státem produkujícím plyn je Turkmenistán. Do r.1994 Gazprom uděloval Turkmenistánu tranzitní kvótu 11 % z celkové kapacity sítě potrubí. Pak Gazprom odmítnul poskytovat tuto kvótu a místo toho se pokoušel prodat svůj vlastní zemní plyn klientům Turkmenistánu. Gazprom dokonce pevně zablokoval přístup Turkmenistánu k zákazníkům finančně slabých států SNS. Situace se zlepšila až v r. 2000, kdy Gazprom již nebyl nadále schopen plnit všechny svoje dodavatelské povinnosti za využití pouze své vlastní produkce. Gazprom tak uvolnil část finančně slabého trhu SNS s nízkými konečnými cenami Turkmenistánu s cílem zabezpečit plnění svých povinností ze smluv o dodávkách
206
ANDREAS HEINRICH, Russian Analytical Digest, no. 01/2006, in MK, Gazprom i Uzbekistan ne dogovorilis o cene na gaz, z 24.12.2004, in 208 INTERFAX, Uzbekistan, Turkemnija i Kazachstan budut prodavať gaz po evropejskim cenam, z 11.03.2008 in 207
77
plynu před zákazníky Západní a Střední Evropy. Od té doby Turkmenistán hraje důležitou roli ve strategii společnosti, příkladem čehož bylo dočasné řešení konfliktu o zemní plyn s Ukrajinou v lednu r. 2006. Předpokládá se, že se Turkmenistán stane hlavním dodavatelem Ukrajiny a že jeho levné dodávky sníží vysoké ceny účtované Gazpromem. Zatímco Gazprom v roce 2006 účtoval $230 za tisíc kubických metrů za svůj plyn, Ukrajina platila jen průměrnou cenu $95. Tento cenový rozdíl je nákladem Turkmenistánu. Odmítnutí Gazpromu přepravit turkmenský zemní plyn pro mnoho solventních zákazníků v Západní Evropě přinutilo Turkmenistán hledat vývozní možnosti na jihu, které by obcházely ruské území. Nicméně, všechny takové projekty selhaly a Turkmenistán zůstane prozatím závislým na ruském vývozním potrubí. Turkmenistánu se proto jen částečně podařilo posílit svou vyjednávací pozici v dodavatelské strategii Gazpromu. Cenová zvýšení turkmenského zemního plynu jsou daleko pod cenovými zvýšeními, které je Gazprom schopen prosadit pro své neruské zákazníky.209
Jak známo, EU již vícekrát oznámila, že chce zmenšit energetickou závislost na Rusku a proto navrhla Turkménistánu vybudovat plynovod přes Kaspické moře. Podle představitelů EU by takový plynovod umožnil Turkménistánu dodávat zemní plyn do Evropy za vyšší ceny, než za jaké se turkmenský plyn prodává do Ruska. Evropa je připravena navrhnout výhodnější cenu za turkmenský plyn.210
Podle mínění analytiků je úvaha EU o výraznější slevě při nákupu turkmenského plynu sotva reálná“. Připomínají totiž, že „cena plynu se odvozuje od ceny ropy a ta stále roste. Podle nich Turkmenistán může využít možnost výstavby potrubí do Evropy jako nástroj nátlaku na Gazprom při vyjednávání o ceně plynu.211
Realizace projektu se však jeví ze strany Turkmenistánu spíše nereálně. Pokud by vůbec začala výstavba takového plynovodu, může být dokončen nejdříve kolem roku 2012 - 2013. V té době však spotřeba zemního plynu v EU může dosáhnout až 700 mld m3 a ze 75 % to bude plyn z dovozu. Turkmenský plyn v tom nebude hrát významnější roli – jeho export do EU může být jen kolem 25 mld m3. V současnosti totiž těží kolem 70 mld m3 a z toho 45 209
ANDREAS HEINRICH, Russian Analytical Digest, no. 01/2006, in RADIO FREE EUROPE/RADIO LIBERTY, EU: Brussels Targeting Central Asia's Energy, z 7.06.2006, in < http://www.rferl.org/featuresarticle/2006/06/63d2134d-d42d-49c4-9d08-9b3e57ae7400.html> 211 VZGLJAD, Turkmenskij gaz minuet Rossiju, z 15.11.2007, in 210
78
mld m3 nakupuje Gazprom a dodává – podle uzavřené dohody – na Ukrajinu, kolem 10 mld. m3 se vyváží do Íránu, zbytek spotřebuje Turkménistán sam. Zásoby Turkménistánu se odhadují na 4000 – 7000 mld m3.212
K tomu, aby byl navrhovaný plynovod postaven, potřebuje reálný kapitál a ten Evropská komise nemá a sotva někdy bude mít. Takový projekt potřebuje firmy, které budou ochotny do jeho výstavby investovat. A takový zájem mezi evropskými plynařskými firmami není. Projekt je vysoce rizikový a to si plynařské firmy, zvyklé plánovat na dlouho dopředu, uvědomují. Proto spíše hledají způsob, jak se domluvit přímo s Gazpromem a nalézt platformu, na níž by mohly společně dělat tento lukrativní byznys. Protože Gazprom disponuje zásobami plynu již nyní a je schopen ho do Evropy dodávat.213
V budoucnu má Turkmenistán v úmyslu zvyšovat objemy exportu přírodního plynu do vnějších trhů. Přibližně do r. 2010 Turkmenistán předpokládá zvýšit roční objemy těžby plynu do 120 mld.m3 a objemy exportu do více než 100 mld. m3. Přitom plánuje rozdělit export v následujícím pořádí: kolem 60% do Ruska, kolem 30% do Číny, kolem 10% do Íránu. Po r. 2010 Turkmenistan také planuje dynamicky zvyšovat objemy těžby a exportu přírodního plynu a do r. 2020 dosáhnout 240 mld.m3 těžby a 170 mld.m3 exportu. Ruské plynárenské společnosti mají zároveň v úmyslu kardinálně zvýšit objemy importu přírodní plynu z Turkmenistánu do úrovně 70-75 mld.m3 každoročně. Zatím není jasné, zda Turkmenistán bude schopen počínaje rokem 2010 zajišťovat tak vysokou dynamiku růstu objemů těžby a exportu přírodního plynu. Pokud objemy těžby neumožní v dostatečném množství zajistit exportní dodávky plynu do Ruska a Číny, Turkmenistán se ocitne před problémem složité volby: „Vůči jakým spotřebiteům plnit smluvní závazky v plném rozsahu?“ To může zkomplikovat perspektivy nejen rusko-turkmenských a rusko-čínských vztahů, ale také celkem regionální energetické spolupráce.214
212
VZGLJAD, Turkmenskij gaz minuet Rossiju, z 15.11.2007, in 213 tamtéž 214 VLADIMIR PARAMONOV, ALEKSEJ STROKOV, Structural Interdependence of Russia & Central Asia in the Oil and Gas Sectors, Conflict Studies Research Center, Defence Academz of the United Kingdom, 07/16R, Červen 2007, ISBN 978-1-905962-14-3
79
4.3.2.2. Uzbekistán Uzbecký plyn hraje důležitou úlohu v plynové bilanci Střední Asie. Tato středoasijská republika je v regionu spolu s Turkmenistánem největší těžební zemí přírodního plynu s množstvím každoroční těžby 60 mld.m3. Zjištěné zásoby plynu v Uzbekistánu dostatečně velké - kolem 1,9 bilionů m3 (prognozováné - 5,9 bilionů m3). Ale úroveň exportu zatím není velká: 12 mld. m3, ze kterých 9 mld.m3 prodává ruskému Gazpromu. Uzbecká ekonomika a komunální hospodářství jsou založeny na použití levného plynu. Charakteristickým rysem republiky je vysoká úroveň plynofikace a nízké ceny za plyn pro obyvatelstvo (svého druhu dotování obyvatelstva). Část zásob plynu (2-3 mld.m3) se exportuje do dalších středoasijských republik (Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán).215
V r. 2002 Gazprom a Uzběkněftěgaz podepsaly dohodu o strategické spolupráci, předpokládající nákupy plynu ruskou společností v objemech do 10 mld.m3. V Taškentu mají zájem o rozvoj spolupráce s ruskými společnostmi, disponujícími zkušenostmi a moderními technologiemi průzkumu a těžby uhlovodíkových surovin. Hlavní objem získáváného plynu v republice zajišťují 12 velkých ložisek, na kterých se úroveň těžby snižuje. Například, 87 % naleziště Gazli je již vyčerpáno. Kromě toho se uzbecký plyn odlišuje vysokým
obsahem
síry,
kvůli
němuž
je zapotřebí
jeho
očištění
na
plynozpracovatelských podnicích nebo bezprostředně v okolí těžby.216
Gazprom je zároveň také zainteresován ve zvyšování úrovně těžby uhlovodíků ve Střední Asii, protože bez těchto objemů plynu (více než 50 mld.m3) nebude schopen splnit všechny své vnější závazky vůči Evropě a současně zajišťovat vnitřní potřeby Ruské Federace.
Právě Gazprom je nyní operátorem tranzitu turkmenského plynu přes Uzbekistán. V současné době se Rusko na státní úrovni snaží podpořit rozvoj potrubního systému v zemích Střední Asie, konkrétně v Uzbekistánu. Dálkové potrubí Střední Asie - Ústředí postavené ještě za sovětských dob je silně opotřebeno. Na uzbeckém území se jeho průtoková kapacita k r. 2000 snižila na 40 mld.m3 ročně, ale díky společným investicím Gazpromu a Uztransgazu přes potrubí lze nyní přečerpávát 55 mld.m3. Pozice Taškentu ohlédně
215
KRASNAJA ZVEZDA, Fakel Hauzaka, z 05.12.2007, str.16, in 216 Ob itogah vizita v Respubliku Uzbekistán, in
80
plynovodu je následující: uzbecký plyn určený pro vývoz se zaplňuje do potrubí jako první (do 10 mld.m3) a zbylý objem je tranzitním plynem z Turkmenistánu217.
V Ašchabadu na listopadové schůzi s šéfy vlád zemí SNS prezident Turkmenistánu Gurbanguly Berdymuchamedov prohlásil, že výkon plynovodního systému Střední Asie Ústředí bude zvýšen o 20 mld.m3 ročně. Projektu modernizace potrubního systému Střední Asie - Ústředí se účastní Kazachstán, Rusko, Uzbekistán a Turkmenistán.218
Tranzitní situace bez rozšíření potrubního systému se bude zostřovat, protože jak Taškent, tak i Ašchabad mají v úmyslu zvyýšovat dodávky plynu do evropského trhu. Na uzbeckém území Aralského moře na Severozápadě republiky se přípravuje těžba na nových ropných ložiscích. Za tímto účelem je vytvořeno mezinárodní konsorcium za účasti Uzběkněftegaza, ruské společnosti LUKOIL, čínské CNPC, malazijské Petronas a jihokorejské KNOC. Podle hodnocení geologů zásoby plynu mohou činit více než 1 bilion m3, což umožní těžit neméně než 25 mld.m3 ročně.219 Rusko počítá s tím, že se tyto objemy plynu dostanou do plynovodů Střední Asie - Ústředí a Buchara - Ural. Nicméně, čínská společnost se podle všeho bude snažit lobbova za východní směr exportu - do Číny.
Není tajemstvím, že čínské společnosti těšící se státní podpoře jsou velmi aktivní ve Střední Asii, pokládájí ji za potenciální zdroj surovin, především energetických zdrojů, pro ekonomiku nové supervelmoci. Pekingu se podařilo přesvědčit Astanu o přesměrování na východ části exportního proudu ropy a Ašchabad plynu. Není vyloučeno, že i Taškent se odhodlá diverzifikovat svůj export uhlovodíků. Pozoruhodné je to, že čínská CNPC získala svolení k pracím na uzbeckém úseku Aralu. Nevýhodou čínského byznysu je to, že se snaží uzavřít dlouhodobé smlouvy se smluvní cenami, které jsou zpravidla nižší než tržní. Proto například, mnohé ruské ropné společnosti nejsou ochotny prodávat ropu Číňanům, ale prodávají ji na světovém trhu, kde je možné dosáhnout vyššího zisku. O maximální zisk mají zájem i bývalé sovětské republiky Střední Asie.220 217
KRASNAJA ZVEZDA, Fakel Hauzaka, z 05.12.2007, str.16, in 218 PRIME-TASS, G.Berdymuchamedov:“Výkon plynovodního systému Střední Asie – Ústředí bude zvýšen o 20 mlrd.m3 ročně“, Ašchabad, 22.11.2007, in < http://www.primetass.ru/news/show.asp?id=736894&ct=news> 219 ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION, Official Energy Statistics from the U.S. Government, in < http://www.eia.doe.gov/cabs/Centasia/NaturalGas.html> 220 KRASNAJA ZVEZDA, Fakel Hauzaka, z 05.12.2007, str.16, in
81
Uzbekistán po Turkmenistánu několikrát zvyšoval cenu plynu prodávaného Gazpromu. V r. 2004 se plyn ruské společnosti prodával za 40 dolarů za 1 tisíc kubických metrů, v r. 2007 už za 100 dolarů. V prvním pololetí r. 2008 plyn z Turkmenistánu se Gazpromu bude prodávat za 130 dolarů za tisíc kubických metrů, a od července za 150 dolarů. Později uzbecká strana sdělila jakou se stala dohodnutá cena: v první polovině r. 2008 Gazprom musí zaplatit Uzbekistanu $130 za tisíc kubických metrů, ve druhé $160.221
Je známo, že Taškent projevoval zájem o přepravu plynu do zahraničí jinou cestou než přes Rusko. Hypotetickými variantami jsou transkaspický plynovod do Ázerbajdžánu a transafghánský směrem do Pákistánu. I když druhá varianta v nejbližších letech zůstane jen na papíře kvůli velice složité vojensko-politické situaci v Afganistánu, transkaspijská varianta mohla by být uskutečněna při splnění určitých politických podmínek.
V každém případě, EU za podpory Američanů se nyní velice snaží uskutečnit ideu exportu středoasijského plynu do Evropy obchůzkou Ruska. Infrastruktura projektu je již částečně vytvořena. Je zaveden do provozu plynovod Baku - Tbilisi - Erzurum (Turecko) a před nedávnem byl zaveden do provozu plynovod Turecko - Řecko. Hlavním problémem je přesvědčit Ašchabad a pokud možno i Astanu o účelnosti položit potrubí pod Kaspickým mořem a nedbat přitom možných protestů ze strany Moskvy a Teheránu. To by umožnilo nasměrovat uzbecký a turkmenský plyn do potrubí Nabucco planovaného Evropskou unií, které má projít územím Bulharska, Rumunska a Maďarska.
4.3.2.3. Kazachstán Za sovětských dob strukturální vzájemná závislost mezi Uzbekistánem, Kazachstánem a Turkmenistánem spočívala hlavně v nutnosti těsné koordinace pro údržbu efektivního fungování jednotného středoasijského plynovodního systému.
Přitom sám Kazachstán nejen zajišťoval tranzit přírodního plynu, ale byl také jeho odběratelem. Například v r. 1990 do Kazachstánu bylo dodáno kolem 7,8 mld.m3 plynu (9,6% celkového turkmeno-uzbeckého vnitřněsvazového plynového exportu). V současné době Kazachstán zachoval svůj význam tranzitního státu pro turkmenský a uzbecký plyn. 221
NEW EUROPE, Gazprom agrees price for Uzbek natural gas for 2008, z 5.01.2008, in
82
Zároveň závislost Kazachstánu na importu přírodního plynu se podstatně snížila, protože se objemy jeho těžby v zemi značně zvýšily oproti sovětskému období. Tak v r. 2006 objemy těžby přírodního plynu v Kazachstánu činily kolem 15 mld. m3, což je přibližně 5 krát více než úroveň dosažená v r. 1990. Dnes se turkmenský zemní plyn do Kazachstánu nedodává. Avšak Uzbekistán pokračuje v exportu plynu hlavně do dvou pohraničních oblastí Kazachstánu – Jiho-Kazachstanské a Šymkentské.222 Tak v r. 2006 Uzbekistán dodal Kazachstánu cca 1,8 mld. m3 přírodního plynu (kolem 16% uzbeckého plynového exportu). Přitom, na rozdíl od sovětské doby, se dnes dodávky uzbeckého přírodního plynu uskutečňuji na základě dohody mezi vládami obou států, kde se pokaždé domlouvají objemy dodávek a cena. Výsledkem absence osvědčeného systému dodávek přírodního plynu jsou čas od času se vyskytující přerušení zásobování plynem pohraničních s Uzbekistánem oblastí Kazachstánu a také některé další umělé nesrovnalosti v otázkách energetické spolupráce.223
Celkem zůstává „plynová vzájemná závislost“ mezi Turkmenistánem, Uzbekistánem a Kazachstánem do dnešního dne v podstatě na stejné úrovni. Navíc, tranzitní funkce Kazachstánu se podle všeho v budoucnu zvýší. Vzhledem k tomu, že vyhlídky vystavby transafganského a transkaspického plynovodu jsou zatím nejasné, území Kazachstánu zůstává bezalternativní pro export plynu jak pro Turkmenistán, tak i pro Uzbekistán.
Neméně důležité je to, že i sám Kazachstán chce v budoucnu vstoupit do seznamu hlavních exportérů přírodního plynu. Vzhledem k růstu objemů těžby plynu se Kazachstán již dneska přibližuje k zajištění plynové nezávislosti. Ale na cestě formování země jako exportéra přírodního plynu zůstává mnoho problémů. Je to spojeno se slabým rozvojem moderních technologií zužitkování plynu v Kazachstánu. Kromě toho se v Kazachstánu zatím zachovává nedostatek výrobních kapacit pro zpracování těženého přírodního plynu.224 Nicméně, do r. 2015 hodlá Kazachstán zvýšit objemy těžby plynu do 45 mld.m3, ze kterých zamýšlí kolem 25 mld.m3 exportovat na vnější trhy. Dnes je těžké říci, jakým směrem bude 222
VLADIMIR PARAMONOV, ALEKSEJ STROKOV, Structural Interdependence of Russia & Central Asia in the Oil and Gas Sectors, Conflict Studies Research Center, Defence Academz of the United Kingdom, 07/16R, Červen 2007, ISBN 978-1-905962-14-3 223 tamtéž 224 ARIEL COHEN, Kazakhstan: Energy Cooperation with Russia - Oil, Gas and Beyond, 2006, str. 32, ISBN 1-905050-41-0
83
Kazachstán exportovat přírodní plyn – do Ruska (přes plynovody „Střední Asie – Ústředí“ a „Buchara – Ural“) nebo se pokusí zapojit do planovaného plynovodu „Turkmenistán – Kazachstán – Čína“? Stejně jako je tomu i v případě Turkmenistánu to bude pro Kazachstán znamenat komplexní a složitou volbu mezi Ruskem a Čínou.225
225
VLADIMIR PARAMONOV, ALEKSEJ STROKOV, Structural Interdependence of Russia & Central Asia in the Oil and Gas Sectors, Conflict Studies Research Center, Defence Academz of the United Kingdom, 07/16R, Červen 2007, ISBN 978-1-905962-14-3
84
Závěr Hlavním subjektem plynárenského odvětví Ruska, prakticky monopolistou v těžbě, přepravě a exportu plynu, je OAO Gazprom. Neotřesitelnost pozice Gazpromu se v ruské ekonomice zakládá na složité rovnováze vlastních zájmů, zájmů státu, administrativních elit, a v neposlední řadě na nesčetném množství kompromisů a manévrů a na politických faktorech. OAO Gazprom se stává průsečíkem někdy rozporůplných zájmů center a regionů, nejrůznějších větví moci, různých místních elit, politických sil a podnikatelských kruhů. Jeho schopnost smířit tyto různé zájmy, najít nutné kompromisy, zapůsobit na místní elektorát je pro Gazprom nadmíru důležitá, pomocí níž se mění ve významný faktor vlivu na ruské politické scéně. Ovlivňuje podnikatelský život země a také rozložení korporačních sil a zájmů jak celkově, tak i v jednotlivých regionech země.
Dodávky přírodního plynu z Ruska jsou rozváděné přes rozvinutý systém plynovodů do zemí SNS a jiných zahraničních států. Jelikož většinu těchto zemí je složité, někdy až nemožné, najít substituci za ruské energetické dodávky, stává se z přírodního plynu cenný a vysoce efektivní nástroj hospodářského a politického tlaku Ruské federace a je rovněž důležitým faktorem realizace a obhajoby ruských národních zájmů. Protože má Rusko největší zásoby přírodního plynu (již nyní ve stoupajícím množství dodávaného do zemí různých kontinentů, přičemž existují skutečné perspektivy dalšího rozvoje těchto dodávek jak tradičním západním, tak i jižním a východním směrem), ruský plyn se stává objektem mezinárodních zájmů. Aktivně působí na formování situace na celosvětovém trhu energetických zdrojů, který jak ukázaly zkušenosti nedavné minulosti, znatelně ovlivňuje rozvoj celosvětové ekonomické konjunktury a všechny složky světového hospodářského (a nejen hospodářského) rozvoje. OAO Gazprom je monopolistou v dodávkách ruského plynu do zahraničí a vlastní veškeré distribuční cesty potřebné pro tyto dodávky. Jeho výsadní postavení je uznáváno nejen v Rusku, ale i za jeho hranicemi a rovněž na světovém trhu. Gazprom a jeho činnosti získávají ve stále větším rozsahu mezinárodní formu, což se potvrzuje jeho rolí v zabezpečení dodávek plynu a uskutečněním oprací s nimi spojených vyúčtování, plánování v zahraničí. Jeho obchodní činnost se projevuje na obchodně-
85
ekonomických, a jistě i politických vztazích Ruska se zahraničím, čímž ovnivňuje realizaci odpovídajících mezinárodních zájmů.
Nejvíce ovlivňuje činnost OAO Gazprom situaci v postsovětském prostoru. Ukrajina, Bělorusko, Zakavkazské republiky, Moldavsko a dokonce Pobaltí jsou zabezpečeny hlavně ruským plynem a země Střední Asie jsou závislé na Rusku v otázkách přepravy jejich plynu na světové trhy i do dalších zemí SNS. To všechno vytváří složitou vazbu občas si odporujících zájmů, které se konec konců koncentrují kolem činnosti Gazpromu a jím přijímaných rozhodnutí. Jelikož zemní plyn se při těchto záležitostech stává prostředkem ruského ovlivňování chování uvedených zemí, činnost OAO představuje důležitý faktor Ruskem prováděné politiky na postsovětském prostoru.
Dodávky plynu do Ukrajiny, Běloruska a potažmo do zemí SVE, západní Evropy a na Balkán jsou doprovázeny složitými a nezřídka konfliktními situacemi vyžadující delikátního urovnání. Týká se to systematických platebních neschopností a narůstající zadluženosti za dodávaný plyn, nucených omezení dodávek plynu, výpočtů ceny plynu, jeho tranzitu, výstavby nové a údržby existující infrastruktury. Dalšími problematickými oblastmi jsou účast Gazpromu v těchto záležitostech, privatizace objektů Gazpromu a jeho role v této privatizaci, systematická „rozkrádání“ plynu tranzitními státy. Tyto státy vytvářejí překážky nebo hrozí, že překáží v přepravě plynu do zahraničí, zvyšují ceny jako prostředek protisměrného tlaku na Rusko, který je zainteresován na nepřerušovaném plnění svých povinností vůči konečným spotřebitelům, na čemž závisí úspěšná spolupráce v budoucnu.
Všechny otázky urovnání takovýchto konflitkních situací řeší především Gazprom, jehož „diplomacie“ v rozhodující míře určují výsledky a s nimi spojené dohody, i když se spotřebitelé snaží převést citlivější otázky na mezivládní úroveň, přidat jim politický nádech nebo dokonce obviňovat Rusko z imperiální politiky a použití energetické závislosti na něm jako prostředky tlaku „staršího bratra na ty mladší.“
Existuje snaha podporovaná externími silami zeslabit energetickou závislost na Rusku, jeho plynu a plynovodů, uskutečnit alternativní varianty zasahujících do ekonomických a politických zájmů Ruska, který zároveň podniká vlastní úsilí pro neutralizaci nejvíce „náladových“ tranzitních zemí vytvářením bočních cest dopravy plynu. Ve všech těchto manévrech hraje nejaktivnější roli Gazprom vytvářením obtokových plynovodů nebo učastí 86
na jejich vytvoření s partnery a třetími státy a uskutečňuje tímto roli důležitého geopolitického faktoru na postsovětském prostoru, situace na němž a jehož tendence rozvoje představují pro Rusko prvořadý zájem - hlavní směr jeho vnější strategie.
Důležitou roli přtom hraje to, že OAO Gazprom rozšiřuje pro Rusko možnosti manévrování. Jako formálně nezávislá obchodní organizace zaměřující se na ziskovost své činnosti bere na sebe výčitky vůči Rusku ze strany zemí SNS, když je zapotřebí přijetí těch či oněch tvrdých opatření spojených s neplacením a podmínkami dodávek a tranzitu plynu. Gazprom nechává zároveň ruské vládě možnost v případě nutnosti vystoupit v roli „hlavního rozhodce“ pro řešení rozporů.
Důležitá role Gazpromu je v rozvoji obchodně-ekonomických vztahů se zapadní Evropou, která vystupuje jako největší spotřebitel ruského plynu. Existují reálné perspektivy rozšíření ruských dodávek plynu jak co do objemu, tak i co do počtu zemí, i když se zde objevují protisměrné faktory.
Proto je role Gazpromu při řešení sociálně-ekonomických problémů Ruska, realizaci vnější ekonomické strategie, zastupování a ochraně jeho národních zájmů na světovém trhu zřejmá stejně jako v celém systému vnitřních a mezinárodních, politických a ekonomických zájmů Ruska.
87
Seznam tabulek Tabulka 2-1: Zjištěné zásoby přírodního plynu v základních regionech světa k 01.01.2006. ....................................................................................................................................... 14 Tabulka 2-2: Těžba přírodního plynu v základních regionech světa v r. 2006 ..................... 15 Tabulka 2-3: Podíl Gazpromu na produkci přírodního plynu Ruska (v mld.m3) .................. 15 Tabulka 2-4: Gazprom - Export přírodního plynu (v mld.m3) .............................................. 17 Tabulka 2-5: Podíl státních společností na ropné produkci Ruska (v mil. tun)..................... 20 Tabulka 2-6: Struktura akciového kapitálu OAO Gazprom, %............................................. 23 Tabulka 4-1: Dovoz zemního plynu z Ruské federace, r. 2004............................................ 57 Tabulka 4-2: Ceny zemního plynu vyrobeného Gazpromem (USD za 1000m3) .................. 75 Tabulka 4-3: Exportní cesty Gazpromu (v mlrd. m3) ............................................................ 76
Seznam grafů Graf 2-1: Účást Gazpromu v plynofikaci Ruské federace..................................................... 16 Graf 2-2: Dodavatelé přírodního plynu pro státy EU-25 (474,94 mld.m3) ........................... 18 Graf 2-3: Objemy a struktura prodejů přírodního plynu do evropských států skupinou Gazprom v r. 2006, mlrd.m3. ......................................................................................... 18 Graf 2-4: Objemy a struktura prodejů přírodního plynu do států SNS a Baltských států skupinou Gazprom v r. 2006, mlrd.m3. ......................................................................... 19 Graf 3-1: Prodej plynu skupinou Gazprom spotřebitelům Ruské federace, mlrd.m3 ............ 48
88
Seznam literatury: 1. 2006 Natural Gas Year in Review (Cedigaz,2007), in www.cedigaz.org 2. 25 procentov „Komsomolki“ prodali Grigoriju Berezkinu, z 01.08.2007, in http://www.polit.ru/news/2007/08/01/esn.html 3. AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, “Gazprom” kak modeľ Rossijskoj Federacii, z 29.03.2007, in 4. AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, „Gazprom“ protiv Rossii, Rossija protiv „Gazproma“, Memorandum Instituta nacionalnoj strategii, Antikolonialnaja povjestka nacionalnoj energetičeskoj strategii , z 16.08.2006, in 5. AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Osobyj karman gosudarstva, z 17.04.2007, in 6. AGENTSTVO POLITIČESKIH NOVOSTEJ, Priloženije k memorandumu INS Geoekonomičeskie itogi „bolšoj gazovoj vojny“. Strategija dlja Rossii: regionalnaja deržava ili syrjevaja kolonija?, z 23.02.2006, in 7. ALEKPEROV V., Ivesticii – ključ k razvitiju neftjanogo kompleksa, Meždunarodnaja žizň, r. 2001, N1 8. ANDREAS HEINRICH, Russian Analytical Digest, 01/2006, in 9. ARIEL COHEN, Kazakhstan: Energy Cooperation with Russia - Oil, Gas and Beyond, 2006, str. 24, ISBN 1-905050-41-0 10. BARANOV V. N., Independent gas business in Russia: Contribution to energy security. Příspěvek prezentován na Druhé výroční mezinárodní konferenci Svazu nezávislých producentů plynu “Energy Security: Role of Russian Gas Companies”, Paříž, Francie, 25. listopadu, 2003 11. BBC, Media-holding Gazpromu kupil „Izvestija“, z 03.06.2005, in 12. BBC, Nacionalnoje dostojanie Rossii, z 01.12.2006 in 13. BBC, Nabucco gas pipeline is approved, z 27.06.2006, in 14. BP Statistical Review of World Energy 2005, in 89
15. BRITSKÉ LISTY, Další kroky Gazpromu na Balkáně, z 29.01.2008 in 16. BRITSKÉ LISTY, Nabucco je mrtvé, Rusko posiluje pozici dominantního dodavatele plynu a ropy pro Evropu, z 25.01.2008, ISSN 1213-1792, in 17. Centraľnaja izbiateľnaja komissija Rossijskoj Federacii, in 18. DAVID G. VICTOR, AMY JAFFE, MARK H. HAYES, Natural Gas and Geopolitics: From 1970 to 2040, Cambridge, 2006, str. 337, ISBN 0521865034 19. DIETER PFAFF, Long-term Security of Supply for European Gas Markets, IEA/IGU/CIEP Conference on Regulation of Natural Gas Markets, Paris, 26 January 2006. 20. EKONOM, Stát ve státě, z 06.03.2008, in 21. Ekspress-slijanie, z 05.10.2004, in 22. Elektronická encyklopedie, 23. Energetičeskaja strategija Rossii na period do 2020 goda (“Energy Strategy of Russia to the Year 2020”), Government of the Russian Federation Decree 1234-r, 28 August 2003. Energy Ministry of the Russian Federation, 24. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION, Official Energy Statistics from the U.S. Government, in < http://www.eia.doe.gov/cabs/Centasia/NaturalGas.html> 25. EVANGELISTA M., The Sources of Russian Foreign Policy after the Cold War, USA Colorado and UK Oxford, r. 1996 26. Federální příručka . „Palivovoenergetický komplex. 1999-2000“. Vnější ekonomická spolupráce. 27. Fond strategičeskogo issledovanija Centralno-Aziatskogo regiona, 28. „Gazprom kupil Sibněfť“, http://www.lenta.ru/news/2005/09/28/gazprom/, 28.09.2005 29. Gazprom v cifrah 2002-2006, in 30. Gazprom v voprosah i otvetah, in www.gazpromquestions.ru 31. Gazprom” i OMV podpisali soglašenie o sotrudničestvě, z 25.01.2008, in 32. IEI, Problemy i perspektivy stroiteľstva Transkaspijskoj gazovoj magistrali, International Eurasian Institute for Economic and Political Research, z 13.02.2008, in 90
33. ILJIČJOVA L. E., Lobbizm i interesy predprinimatěľstva, Moskva, 2000 34. INSTITUT NACIONAĽNOJ STRATEGII, Memorandum:Geoekonomičeskie itogi gazovoj vojny. Strategija dlja Rossii: regionaľnaja deržava ili syrjevaja kolonija?, z 23.02.2006, in 35. INTERFAX, Uzbekistan, Turkemnija i Kazachstan budut prodavať gaz po evropejskim cenam, z 11.03.2008 in 36. INTERNATIONAL ENERGY AGENCY 2002: 137; Landes et al. 2004: 48–49; UFG, Russia Morning Comment, 26 January 2005: 4 37. INTERNATIONAL ENERGY AGENCY (IEA), Potencial rossijskogo gaza: Reformy i klimatičeskaja politika-Kratkoje izloženije (Paris: OECD/IEA, 2006) 38. INTERNATIONAL ENERGY AGENCY, Optimising Russian Natural Gas - Reform and Climate Policy, str 17, z 10.01.2008 in 39. INTERNATIONAL HERALD TRIBUNE, Russia wins new natural gas deal, undermining rival U.S. plan, z 14.05.2007, in 40. INTERNATIONAL HERALD TRIBUNE, Gazprom refuses to back down on Ukraine, z 31.12.2005 in 41. INTERNATIONAL HERALD TRIBUNE, Russia cuts off gas supply to Ukraine, z 1.01.2006, in 42. IZVESTIJA, „Gazpromu“ vystavili sčjot, z 14.02.2005, in 43. JONATHAN P. STERN, The Future of Russian Gas and Gazprom, Oxford Institute for Energy Studies, 2005, ISBN 0-19-730031-6 44. JULIA KUSZNIR, Gazprom’s Role in Regional Politics: The Case of the YamaloNenets Autonomous Okrug, Research Centre for East European Studies, Bremen; in Russian Analytical Digest, N1, 6 June 2006 45. JURY SAAKYAN (Director General, Institute of Natural Monopolies Research, IPEM), “The Problems of Gas Industry Reforming Taking Into Account the Infrastructure State,” 3rd Russian Petroleum & Gas Congress, Moscow, 21-23 June 2005. 46. Kapitalizacija “Gazproma” v bližajšie 10-15 let sostavit porjadka 1 trln. dollarov – A.Medvěděv, z 25.04.2006, in 47. KEVIN ROSNER, Gazprom and the Russian State, Institute for the Analysis of Global Security, 2006, ISBN 1-905050-30-5 48. KIRILLOV S. Ju, Korporativnoe graždanstvo. Poisk putej effektivnogo vzaimodějstvija biznesa i obščestva, Moskva 2003 91
49. KOMMERSANT, Gazprom-Media zagljanul v internet, N118 (3694) z 09.07.2007, in 50. KOMMERSANT, Oligarhov razbavili vernym putincem, N93 (2223) z 31.05.2001, in http://www.kommersant.ru/doc.aspx?docsid=268989 51. KOMMERSANT, Odnim rosčerkom bura, N 34 (3118) z 28.02.2005, in 52. KOMMERSANT, „Gazprom“ podělilsja s narodom, N115 (3199) z 25.06.2005, in 53. KOMMERSANT, Gazprom vzjal Serbiju i Avstriju, N11 (3828) z 28.01.2008, in < http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=846202&NodesID=4> 54. KOMMERSANT, „Gazprom” podvjol itogi prezidentskih vyborov, 31 March 2006, in 55. KRASNAJA ZVEZDA, Fakel Hauzaka, z 05.12.2007, str.16, in 56. LA CROIX, Ruská společnost „Gazprom“ se hodlá stát světovým energetickým gigantem, Francie, 08.června 2007, in http://www.inosmi.ru/translation/234881.html 57. LADOŠKIN A. I., Avtoreferát dissertacii na soiskanie učjonoj stepeni doktora ekonomičeskih nauk, Metodologija ocenki investicionnyh projektov (na primere predprijatij něftěgazodobyvajuščego kompleksa), Nižnij Novgorod, r. 1999 58. LIANA JERVALIDZE, Georgia: Russian Foreign Energy Policy and Implications for Georgia’s Energy Security, Institute for the Analysis of Global Security, 2004, ISBN 1905050-35-6 59. MARGARITA MERCEDES BALMACEDA, Belarus: Oil, Gas, Transit Pipelines and Russian Foreign Energy, Institute for the Analysis of Global Security, 2006, str. 20-25, ISBN 1-905050-34-8 60. MICHAEL FREDHOLM, Strategy & Energy Policy: Pipeline Diplomacy or Mutual Dependence?, Conflict Studies Research Centre, Defence Academy of the United Kingdom, září 2005, ISBN 1-905058-37-3 61. Ministerstvo Financí RF, Vyskazyvanija A. L. Kudrina, O nalogooblaženii sverhpribyli „Gazproma“,in 62. MK, Gazprom i Uzbekistan ne dogovorilis o cene na gaz, z 24.12.2004, in 63. MONITORING BTS/BELLONA, Classified oil, z 6.03.2004, in 64. MOSCOW TIMES, Putin Says Gazprom Too Powerful to Break Up, z 17.02.2003, in 92
65. NEW EUROPE, Gazprom agrees price for Uzbek natural gas for 2008, z 5.01.2008, in 66. NEWSBASE, FSU Oil & Gas Monitor, No. 9, 9 March 2005 67. Něftěrynok (Oil Market) 6, 2005 68. NĚZAVISIMAJA GAZETA, NTV ne sobirajetsja sdavaťsja, z 05.04.2001, in 69. NOVAJA GAZETA, “Oborona neftěgazovoy truby,” Novaya Gazeta, z 13. října 2003, in 70. OAO “Gazprom” i NAK “Naftogaz Ukrajiny“ podpisali soglašenije o vzaimodejstvii na investicionnoj faze dejatěľnosti meždunarodnogo gazovogo konsorciuma, z 27.10.2004, in 71. Ob itogah vizita v Respubliku Uzbekistán, in 72. OIL AND GAS INSIGHT, Gazprom Changes Tack On Western European Policy, z 30.08.2006, in 73. OLENA VITER, MYKHAYLO HONCHAR, ROSTYSLAV PAVLENKO, Ukraine: Post-Revolution Energy Policy and Relations with Russia, Institute for the Analysis of Global Security, 2006, ISBN 1-905050-31-3 74. PAPPE Ja., DEMENTJEV V., MAKARENKO B., ZUDIN A., Finansovo-promyšlennye gruppy i konglomeraty v ekonomike i politike sovremennoj Rossii, Centr Političeskih Tehnologij, Moskva, 1997. 75. PEREGUDOV S.P., Krupnaja korporacija kak subjekt publičnoj politiki,GU VŠE, Moskva 2006. 76. PLATTS, Putin defends Russia's position on gas supply to Ukraine, z 7.06.2006, in 77. PRIME-TASS, G.Berdymuchamedov:“Výkon plynovodního systému Střední Asie – Ústředí bude zvýšen o 20 mlrd.m3 ročně“, Ašchabad, 22.11.2007, in < http://www.primetass.ru/news/show.asp?id=736894&ct=news> 78. Prodaža „Juganskněftěgaza pomogaet obnaružiť v uezdnyh gorodah Rossii vse novyje firmy-milliardery, z 11.02.2005, in 79. PROFIL, Ja-mal?, N27(249) z 16.07.2001, in 80. Press-reliz, Sdělka po prodaže „Sibněfti“ zaveršena, OAO Gazprom něfť, z 21.10.2005, in 93
81. Prezident Rossii V.V.Putin podpisal Ukaz „O priznanii utrativšimi silu nekotoryh ukazov Prezidenta Rossijskoj Federacii“, oficiální webové stránky prezidenta RF, z 26.12.2005, in 82. RADIO FREE EUROPE/RADIO LIBERTY (RFE/RL), z 5.02.2002, 17.01.2003 83. RADIO FREE EUROPE/RADIO LIBERTY, EU: Brussels Targeting Central Asia's Energy, z 7.06.2006, in < http://www.rferl.org/featuresarticle/2006/06/63d2134d-d42d49c4-9d08-9b3e57ae7400.html> 84. REUTERS, U.S. worried about Russia’s Balkan energy grab, z 25.01.2008, in 85. RIA NOVOSTI, Russia, Bulgaria propel South Stream, z 22.01.2008, in 86. ROBERT L. LARSSON, Russia’s Energy Policy: Security Dimensions and Russia’s Reliability as an Energy Supplier, Stockholm: FOI, 2006. 87. ROLAND GOTZ, Ukraine-Analyse, 2/2006, in <www.laenderanalysen.de/ukraine/pdf/2006/UkraineAnalysen02.pdf> 88. ROMAN KUPCHINSKY, “The Shaky Gazprom Empire”, RFE/RL Russian Political Weekly 4: 47, 9.12.2004 89. ROSSIJSKAJA GAZETA, Pobeditelja nikto ne znaet, N 3658, z 21.12.2004 in 90. ROSSIJSKAJA GAZETA, Prezident Belarusi ustupil “Gazrpomu” polovinu “Běltransgaza”, N4368, z 21.05.2007, in 91. Rusko: guvernérské volby 1996, http://www.geocities.com/CapitolHill/2568/r_rre96t.html> 92. RUSSIAN ANALYTICAL DIGEST, no. 01/2006 93. Sčjotnaja palata predlagaet praviteľstvu RF rassmotreť voprosy soveršenstvovanija zakonodateľnoj bazy po nalogooblaženiju i regulirovaniju dejateľnosti gazovoj otrasli, z 12.12.2005, in http://www.rosinvest.com/news/156378/ 94. ŠKUTA A. A., Rossijskij gaz v Central’noj i Vostočnoj Jevrope , Moskva : Delo i servis, 1999, ISBN 5-8018-0043-3 (váz.) 95. TELEGRAPH, Iran raises the stakes in Caspian dash for oil, z 29.07.2001, in 96. THE WASHINGTON QUARTERLY, Russia Redefines Itself and Its Relations with the West, z 20.března 2007, in
94
97. THE WASHINGTON QUARTERLY, EU Energy Security: Time to End Russian Leverage, z 20.08.2007, Vol.30., No4, str. 131-144, in 98. THE TIMES (UK), Back on his old stomping ground, can Putin put KGB behind him?, z 10.10.2006 in 99. TOMPSON and AHREND, OECD Economic Surveys: Russian Federation 100. UPSTREAM, St Petersburg old boys rule the roost, z 17.06.2005 101. V. Putin podpisal zakon o liberalizacii Gazproma, in 102. VAKULENKO S., Nepravilnyj rynok, Ekspert, 02.12.2002, N45 103. VASILENKO A. B., Piar krupnyh rossijskih korporacij, Moskva, 2001 104. Vengrija otdajot energetičeskim planam „Gazproma“ predpočtenije pered ES, z 13.03.2007, in 105. VLADIMIR PARAMONOV, ALEKSEJ STROKOV, Structural Interdependence of Russia & Central Asia in the Oil and Gas Sectors, Conflict Studies Research Center, Defence Academz of the United Kingdom, 07/16R, Červen 2007, ISBN 978-1-905962-14-3 106. VLADISLAV INOZEMCEV, “Osobyj karman gosudarstva”, Agentstvo političeskih novostej, z 17.04.2007, 107. VLASŤ, Evropa v gazovyh rukavicah, N6 (759) z 18.02.2008, in 108. VREMJA NOVOSTEJ, Kuda vpadaet Kaspijskoe more, z 11.05.2007, in 109. Vystoupení prezidenta Vladimíra Putina na 15. výročí akciové společnosti „Gazprom“, 11. Února, 2008, 110. Výroční zpravy Gazpromu, in 111. VZGLJAD, Putin prinjal Serbiju, z 25.01.2008, in 112. VZGLJAD, Turkmenskij gaz minuet Rossiju, z 15.11.2007, in 113. WILLIAM TOMPSON AND RUDIGER AHREND, OECD Economic Surveys: Russian Federation (Paris: OECD, 2004) 114. Webové stránky společnosti „Gazprom“,
95
Přílohy Příloha č. 1. – Domácí a mezinárodní síť Gazpromu (Graf)226
226
EKONOM, Stát ve státě, z 6.03.2008, in
96
Příloha č. 2. – Společné podniky skupiny Gazprom/OOO „Gazprom export“ zabývající se přepravou a prodejem plynu na evropských trzích k 31.12.2006
Země
Podíl na účasti, %
Podnik
Bulharsko Overgas Inc. AD
50
Partner
Overgas Holding AD
E.ON Ruhrgas AG, Fortum Corporation, Itera-Latvija, OOO „Lentransgaz“, další akcionáři Fortum Corpotation, E.ON Ruhrgas AG, Finsko
Podíl účasti na činnosti Marketing (velkoobchodní a maloobchodní), stavba a provoz zorváděcích sítí Marketing plynu, rozvoj plynovodních systému Estonska Přeprava a marketing plynu Dodávky plynu a obchodní činnost Marketing a dodávky plynu Marketing, rozvoj plynovodních systémů Litvy Marketing, rozvoj a modernizace lotyšského plynárenského průmyslu a servisu služeb Marketing a dodávky plynu Marketing a dodávky plynu Přeprava a dodávky plynu
Estonsko
Eesti Gaas AS
6,38
Finsko
Gasum Oy
25
Francie
FRAGAZ
50
Gaz de France
Itálie
Promgas SpA
50
ENI
Litva
Lietuvos Dujos AB
37,06
E.ON Ruhrgas AG, Litevská republika, další akcionáři
Lotyšsko
Latvijas Gaze AS
34
Itera-Latvija, E.ON Ruhrgas AG, další akcionáři
40
E.ON Foldgas Trading Rt.
WIEH GmbH&Co KG
50
Wintershall
WINGAS GmbH
35
Wintershall
50
ENI
Přeprava plynu
PGNiG S.A., Gas Trading S.A.
Přeprava, stavba a provoz polského úseku plynovodu
Maďarsko Panrusgaz Rt. Německo
Nizozemí
Polsko
Blue Stream Company B.V.
Pipeline
SGT EuRoPol GAZ S.A. 48
97
Gas Trading S.A.
16
Gas und Rakousko Warenhandelsgesellschaft 50 m.b.H
OMV
Řecko
Prometheus Gas S.A.
Srbsko
Progresgas-Trading d.o.o. 25
Progress DSO, NIC
Švýcarsko
Gas Project Development 50 Center Asia AG (Zug)
Centrex Gas & Energy Europe AG
WIEE
50
Wintershall
Nord Stream AG
51
Turusgaz
45
Turecko
50
PGNiG, Bartimpex S.A., WIEH, Wenglokoks
Copelouzos.Bros.Corp.
Jamal-Evropa Marketing, prodej zkapalněného plynu Marketing, dodávky plynu a obchodní činnost Marketing a stavba plynovodní sítě Dodávky plynu, marketing Těžba a zpracování ropných a plynových ve nalezíšť Střední Asii Marketing a dodávky plynu
E.ON Ruhrgas AG, Přeprava plynu Wintershall Botas International Ltd., Gama Industrial Marketing Plants Manufacturing and Erection Corp.
Pramen: Gazprom v cifrah 2002-2006,
Příloha č.3. - Aktiva Gazpromu
Rusko Vlastnění 100 % akcií Astrahangazprom - Астраханьгазпром Baštransgaz - Баштрансгаз Burgaz - Бургаз Ekologicko-analytické centrum plynárenského průmyslu - Эколого-аналитический центр газовой индустрии Gazpromexport - Газпромэкспорт Gazflot - Газфлот Gazkomplektimpeks - Газкомплектимпекс Gaznadzor - Газнадзор Gazobezopasnosť - Газобезопасность
98
Plynoenergetická společnost - Газоэнергетическая компания Gazpromavia - Газпромавиа Gazpromenergo - Газпромэнерго Gazprominvestarena - Газпроминвестарена Gazprominvetholding - Газпроминвестхолдинг Gazpromochrána - Газпромохрана Gazpromrozvoj - Газпромразвитие Gazpromstrojingeniring - Газпромстройинжиниринг Gazsvjaz - Газсвязь Informgaz - Информгаз Informgazinvest - Информгазинвест Irkutskgazprom - Иркутскгазпром IRT Gazprom - IRT Газпром Kaspijgazprom - Каспийгазпром Kavkaztransgaz - Кавказтрансгаз Kubangazprom - Кубаньгазпром Lentransgaz - Лентрансгаз Mosttransgaz - Мострансгаз Mežregiongaz - Межрегионгаз Nadymgazprom - Надымгазпром NII Gazekonomika - НИИ Газэкономика Novourengojská plyno-chemická společnost - Новоуренгойская газо-химическая компания Nojabrskgazdobyča - Ноябрьскгаздобыча Vědecko-výrobní
centrum
Podzemgidromineral
-
Научно-производственный
центр
Подземгидроминерал Orenburggazprom - Оренбурггазпром Permtransgaz - Пермьтрансгаз Podzemgazprom - Подземгазпром Saramatransgaz - Самаратрансгаз Severgazprom - Севергазпром Severneftegazprom - Севернефтегазпром Surgutgazprom - Сургутгазпром Tattransgaz - Таттрансгаз Temrjukmortrans - Темрюкмортранс Tomsktransgaz - Томсктрансгаз TjumenNIIgiprogaz - ТюменьНИИгипрогаз Tjumentransgaz - Тюменьтрансгаз Uraltransgaz -Уралтрансгаз Urengojgazprom - Уренгойгазпром Volgogradtransgaz - Волгоградтрансгаз
99
Volgatransgaz - Волгатрансгаз VNIIGAZ - ВНИИГАЗ Jamalgazinvest - Ямалгазинвест Jamburggazdobyča - Ямбурггаздобыча Jurgtransgaz - Югтрансгаз
Vlastnění více než 50% Dialoggazservis - Диалоггазсервис Ditangaz - Дитангаз Elektrogaz - Электрогаз Fora Gazprom - Фора Газпром Future Fatherland Fund Gazenergoservis - Газэнергосервис Gazkom - Газком Gazmaš - Газмаш Gazprombank - Газпромбанк Gazpromgeofyzika -Газпромгеофизика Gazpromnefť - Газпромнефть GazpromPurInvest - ГазпромПурИнвест Gazpromtrubinvest - Газпромтрубинвест Gaztelekom - Газтелеком Giprogazcentr - Гипрогазцентр Giprošpetgaz - Гипрошпетгаз Krasnojarsgazprom - Красноярсгазпром Orgenergogaz - Оргэнергогаз Promgaz - Промгаз SevKavNIIgaz- СевКавНИИгаз Centrenergogaz - Центрэнергогаз Centrgaz - Центргаз VNIIgazdobyča - ВНИИгаздобыча Volgogaz - Волгогаз Volgogradneftemaš - Волгограднефтемаш Vostokgazprom - Востокгазпром ZapSibgazprom - ЗапСибгазпром Zarubežneftegaz - Зарубежнефтегаз
Vlastnění 50% akcií nebo méně Ašimgaz - Ашимгаз Kaspická ropná společnost - Каспийская нефтяная компания GazAgroFriport - ГазАгроFriport Gaztranzit - Газтранзит Gaz-truby - Газ-трубы
100
Investiční společnost Chorizon - Инвестиционная компания Хоризон NOVATEK - НОВАТЭК Prometej-Soči - Прометей-Сочи RNKB Rosneftegazstroj - Роснефтегазстрой Rosšelf - Росшельф OAO SOGAZ pojišťovací skupina - ОАО СОГАЗ страховая группа Strojtransgaz - Стройтрансгаз CentrKaspneftegaz - ЦентрКаспнефтегаз Tjumen hotel - Тюмень гостиница Investiční společnost Vega - Инвестиционная компания Вега VIP-premiér - VIP-премьер Vologdapromresurs - Вологдапромресурс JugNIIgiprogaz - ЮгНИИгипрогаз Závod TBD - Завод TBD
Arménie Armrosgazprom - Армросгазпром
Bělorusko Bekgazprombank - Белгазпромбанк
Bulharsko Topenergo (100 %) Overgas Inc. AD (50 %)
Česká republika Gas-Invest S.A. (37.5 %) Vemex s.r.o. (33 %)
Estonsko Eesti Gaas AS (37.02 %)
Finsko Gasum Oy (25 %) North Transgas Oy (100 %) Pipeline
Itálie Volta SpA (49 %) Promgas (50 %)
Kazachstán KazRosGaz (50 %)
Kypr Leadville Investments Ltd
Kyrgyzstán Munaj Murza - Мунай Мурза
Litva 101
Lietuvos Dujos (37.1 %) Kaunas CHP (100 %) Stella Vitae (30 %)
Lotyšsko Latvijas Gāze (25 %)
Maďarsko Panrusgas Rt (40 %) Borsodchem (25 %) TVK (13.5 %) DKG-EAST Co (38.1 %)
Moldavsko Moldovagaz - Молдовагаз
Německo Agrogaz GmbH (100 %) Ditgaz (49 %) Verbundnetz Gas (5.3 %) Gazprom Germania GmbH (100 %) Wingas GmbH (35 %) Wintershall Erdgas Handelshaus GmbH & Co. KG (50 %) ZMB GmbH (100 %)
Nizozemsko BSPS B.V. (50 %) — operator of the Blue Stream pipeline Gazprom Finance B.V. PeterGaz B.V.
Polsko EuRoPol Gaz (48 %)
Rakousko GHW (50 %) ZGG-Zarubezhgazneftechim Trading GmbH ZMB Gasspeicher Holding GmbH (66,67 %)
Rumunsko WIROM (25 %)
Řecko Prometheus Gaz (50 %)
Srbsko JugoRosGaz (50 %) Progress Gas (50 %)
Švýcarsko Baltic LNG AG (80 %) Nord Stream AG (51 %)
102
ZMB (Schweiz) AG (100 %) Gas Project Development Central Asia AG (50 %) Europe AG Europe AG
Turecko Bosphorus Gaz Corporation AS (40 %) Turusgaz (45 %)
Ukrajina JugNIIgiprogaz - ЮгНИИгипрогаз
Velká Británie Gazprom Marketing and Trading Limited (GM&T) (100 %) Interconnector (UK) Limited (10 %)
Pramen:
Příloha č.4. – Přeprava ruského a středoasijského plynu do Evropy (Mapa)
103
