Čtyřleté gymnázium
FYZIKA Charakteristika vyučovacího předmětu:
Obsahové vymezení: Obsah vyučovacího předmětu fyzika vychází ze vzdělávacího oboru Fyzika vzdělávací oblasti Člověk a příroda stanovených RVPGV. Předmět pomáhá žáku uvědomovat si svou existenci coby součást přírody a vesmíru. Zprostředkovává mu zážitek mohutnosti přírodních sil a komplexní povahy bytí. Tím v něm probouzí schopnost úžasu, posiluje pocit harmonie a podněcuje touhu po hlubším poznání. Učí ho na rozmanitých úrovních zahlédat přírodní dění v kategoriích pohyb - interakce - struktura a připomíná mu potřebu klást otázky typu "proč" a "kolik". Nacházením odpovědí nabízí žáku prožitek řádu a smyslu a zprostředkovává metafyzický zážitek schopnosti tento řád odhalovat. Žák si osvojuje schopnost objektivněji pozorovat, provést měření, ve vhodné míře abstrahovat, vytvořit jednoduchý model, nezaujatě formulovat hypotézu i poukazovat na její nedostatky. Předmět tak v žáku pěstuje potřebu vnitřní pravdivosti v prostředí svobodné výměny názorů.
Časové a organizační vymezení: Ve čtyřletém gymnáziu je výuka vedena od 1. ročníku do 3. ročníku. Učební osnovy jsou společné pro 1. ročník čtyřletého a kvintu osmiletého gymnázia, resp. pro 2. ročník čtyřletého a sextu osmiletého gymnázia, resp. pro 3. ročník čtyřletého a septimu osmiletého gymnázia. Hodinová dotace: ročník 1. pololetí 2. pololetí 1.
2*
2*
2.
2*
2*
3.
2*
3*
* Ve všech třech ročnících výuky fyziky na čtyřletém gymnáziu jsou zařazena Laboratorní cvičení s dotací 1/3 hod. týdně, tedy jedno dvouhodinové laboratorní cvičení každých 6 týdnů . Na povinné hodiny navazují volitelné semináře ve druhém, třetím a čtvrtém ročníku čtyřletého gymnázia. Semináře dávají prostor hlubšímu zvládnutí probírané látky. Jejich cíle i učivo je částečně pevně stanoveno a částečně obměňováno podle zaměření a požadavků žáků.
Výchovné a vzdělávací strategie: K utváření a rozvíjení klíčových kompetencí, jak je definuje RVPGV, volí předmět fyzika strategie, pro něž je typická modernost, otevřenost a širší pohled na smysl výuky. Snahou je učinit tradičně spíše obtížný předmět přístupnějším tak, aby podněcoval zájem většího počtu žáků. Předmět fyzika je zřetelněji začleněn do širšího proudu směřování školy, pro něž bude ve vztahu k žáku typický důraz na
1 z 15
rozvoj klíčových kompetencí spíše než úzké odbornosti. Kompetence jsou přitom naplňovány tak, aby i přes své dobové a dočasné rysy odkazovaly k tradičním a hlubším tématům lidského dotazování, tedy do prostředí otázek ontologických, noetických a etických. Zodpovědnost za odbornou kvalitu výuky nadanějších žáků přebírají ve větší míře než dosud volitelné semináře, nabízené ve 2., 3. a 4. ročníku. Kompetence k učení - učitel ukázkami konkrétních technických aplikací matematické přesnosti a spolehlivosti a podněcováním žáka k vlastním jednoduchým výpočtům motivuje jej k osvojení si základů kvantitativní gramotnosti uchopováním žákovy denní reality z fyzikálního pohledu rozšiřuje jeho obzor o znalosti a dovednosti technické a fyzikální, podněcuje jeho zvídavost a rozšiřuje jeho poznávací potenciál vede žáka k práci s nejrůznějšími zdroji informací a informačními technologiemi kombinací otázek a úloh různé složitosti a délky řešení včetně krátkých numerických výpočtů zpaměti posiluje žákovu schopnost soustředit se srovnáváním dat z různě věrohodných zdrojů učí žáka nutnosti ověřovat data a vede ho k opatrnému a kritickému pohledu na zdroje informací trvalou připomínkou otevřenosti vědeckých faktů veřejné kontrole a podporou skupinové práce probouzí v žákovi touhu po pravdě a pravdivosti obecně trvalými poukazy na omezenost modelových situací a složitost skutečnosti pomáhá v utváření kladného vztahu k vědění a studiu i v těch sférách, které žáka přesahují, zbavuje ho strachu z neznámého a cizího opakovanými poukazy na formální podobnost objevovaných vztahů vede žáka k samostatnému nalézání souvislostí různé šíře odkazy k fyzikálnímu zázemí každodenní technické reality v něm posiluje vědomí fyzikálního myšlení coby konstituujícího proudu evropské civilizace Kompetence k řešení problémů - učitel trvalým navozováním fyzikálních problémů buduje v žáku pozitivní přístup k problémovým situacím obecně a vede jej ke strukturaci problému vhodnými poukazy k fyzikálnímu modelu coby silnému nástroji řešení reálných situací učí žáka odlišit podstatné od nepodstatného přístupem odlišným od verbálně komunikativního vede žáka k vědomému uplatňování základních myšlenkových operací logických namísto verbálních kde jen možno, podněcuje žáka k odhadování, uhadování výsledku, učí jej řádovému, hrubému odhadu, a tak pěstuje jeho dovednost učinit si představu o rozměru kterékoli (fyzikální) situace vstřícným postojem k odpovědím podporuje žáka v hledání řešení rozmanitými cestami a rozšiřuje jeho rejstřík technik, jak se řešení dobrat cení intuitivní přístupy, podporuje je odkazy k podobné povaze některých objevů a zásadně nechává žákům pootevřený prostor pro nápad systematicky učí žáka nahradit reálnou situaci zjednodušeným modelem vede žáka k hrdosti na vlastní i nepřesné a přibližné řešení a nutí jej k úsilí nedokonalý model trvale nahrazovat modelem kvalitnějším smiřuje žáka s jeho chybným řešením a posiluje v něm vědomí, že chyby jsou nutným a cenným zdrojem poučení trvale žáka vede k přísnému rozlišení modelu od reality, upozorňuje ho na úskalí spojená s úzce vědeckým pohledem na svět a vhodnými odkazy mu pomáhá vytvářet si co nejbohatší rejstřík interpretace skutečnosti trvalým poukazem na chybu měření a vyžadováním údaje o přesnosti měření při každé kvantitativní zmínce upozorňuje žáka na nejistotu coby nedílnou součást poznání a učí jej pozitivnímu přístupu k vlastní nedokonalosti 2 z 15
probouzí v žákovi úctu k vlastním schopnostem poznání a pokoru před skutečnostmi, které nejsou ve vědeckém myšlenkovém schématu vysvětleny důsledným vyžadováním obecných řešení podporuje v žákovi vědomí nutnosti hledat i v životě řešení, která upřednostňují zájem obecný před dílčím pravidelnými odkazy k obecnosti, kráse a univerzalitě fyzikálních zákonů podporuje v žákovi touhu k hledání takových řešení osobních situací, která jsou velkorysá, elegantní a vnášejí do problémových situací harmonii a mír Kompetence komunikativní - učitel posilováním prvků soustředěné skupinové práce vede žáky k zážitku věcné, efektivní, neemotivní komunikace vhodně volenými ukázkami číselných hodnot na hranici žákovy představivosti otevírá mu prostředí vědeckých a technických dat coby přitažlivé a zajímavé a hodné diskuse věcným a nezaujatým hodnocením žákovských vstupů a vyjádření vede žáka důsledně ke korektnímu zacházení s vědeckou informací tak, aby se učil vědeckému sdělení elementárně porozumět, popř. je nezkresleně tlumočit moderováním žákovských debat a prezentací myšlenkových přístupů učí žáka laskavě, ale pevně schopnosti rozlišit, zda vědeckému sdělení rozumí, trénuje v něm ctnost mlčet tam, kde sdělení nerozumí, a posiluje jeho schopnost vnímat nezasvěcenou a nekompetentní komunikaci jako asociální a nebezpečnou pomáhá žáku osvojovat si návyk vyjadřovat se korektně, věcně a střízlivě, uvážlivě zacházet s číselnými údaji a vždy za ně ručit znalostí míry jejich přesnosti trvalými poukazy na přibližnost vědeckého poznání a povinnost testovat a vyvracet vědecké hypotézy učí žáka chápat i diskusi jako příležitost spíše nalézt nedostatky ve vlastním úhlu pohledu než dokazovat svůj názor ceněním (i chybných) kritických poznámek, vyzdvižením oprávněnosti námitek žáků v konkrétních situacích, vracením těch, kdo se zmýlili, ihned zpět do debaty učí žáka nediskvalifikovat předem chybující a obecně vnímat všechny účastníky diskuse ne jako protivníky ohrožující jeho pravdu, nýbrž jako partnery, kteří jej obohacují a s nimiž se nenásilně a v příznivé atmosféře dobírá pohledu obecnějšího a úplnějšího Kompetence sociální a personální - učitel poukazem k smyslu a estetické kvalitě fyzikálních principů posiluje v žáku přesvědčení, že bytí má smysl, vyjevuje ho zvídavému duchu a je krásné, a tím v něm přiměřeně probouzí pocity dobra a krásna a vede jej k úctě k životu a potřebě lásky a harmonie coby kvalit prostředí, v němž žije upozorňuje na přesah základních fyzikálních zákonů a jejich vztah k osobnímu lidskému hledání a dotazování častým pobytem ve fyzikální situaci, kdy „něco nevychází“, vede žáka k pozitivnímu přístupu k obtížím coby přirozeným jevům seznamuje žáka se zkušeností, že život vždy přesahuje osobní modelovou představu vedle vědomí sebe sama, vede žáky skrze společné aktivity (práce ve skupinách, sdílení experimentálních dat, prezentace) k silnému prožitku smyslu týmové práce oceněním schopnosti žáka alespoň elementárně se orientovat v dosud neznámém (totiž fyzikálním) myšlenkovém prostředí v něm posiluje hrdost nad výsledky vlastního duševního úsilí rozborem chyb v řešení posiluje v žáku vědomí, že omyl je přirozený tím, že využívá celou škálu hodnocení v korektním a přátelském prostředí, buduje v žáku schopnost zvládat situace nedostatečnosti, pomáhá mu učit se vnímat rozmanitost a odlišnost jako přirozený rys života, hledat vlastní místo v životě a společnosti a zažívat stratifikaci ne jako nespravedlnost, nýbrž jako přirozené rozdělení úkolů, při němž nadanější pomáhají slabším 3 z 15
a slabší ctí a respektují nadané v atmosféře vzájemné lidské úcty Kompetence občanské - učitel vede žáka k osvojení si úkolu a povinnosti coby přirozené a neobtěžující součásti života nácvikem číselných odhadů a výpočtů a odhadů chyby výsledku vede žáka k návyku osobního ručení za vlastní výsledek, postoj a názor trvalým pobytem v prostředí otázky a problému pomáhá žáku zvykat si na postoj otevřený, nebojácný a tolerantní a na umění spíše než „na straně vzniklého problému“ stát vždy „na straně jeho řešení“ Kompetence k podnikavosti - učitel umožní žákovi pracovat s nejrůznějšími pomůckami a přístroji v rámci laboratorních prací, a tím posiluje jeho zručnost v prostředí otázek a odpovědí vede žáka k aktivnímu vztahu k dění okolo něho důsledným vyžadováním plnění úkolů a dodržování pracovních povinností vytváří pocit zodpovědnosti zadává a kontroluje dlouhodobější a domácí práce, a tím připravuje žáky na soustavnou práci oceněním samostatné i skupinové práce pěstuje v žáku pozitivní vztah k čestnému a úspěšnému podnikání
4 z 15
1. ROČNÍK výstupy RVP GV – žák:
Výstupy ŠVP – žák:
Fyzikální veličiny a jejich měření měří vybrané fyzikální veličiny vhodnými metodami, zpracuje a vyhodnotí výsledky měření
měří délku, plošný obsah a objem předmětů určuje absolutní a relativní chybu měření užívá zákonné měřicí jednotky a zvládá jejich převod do jednotek, s nimiž se setká v praxi určí číselnou hodnotu dosazením do obecného vztahu graficky zpracuje jednoduché funkční závislosti, u přímé úměrnosti pojmenuje konstantu a z grafu odečte její hodnotu
rozliší skalární veličiny od vektorových a využívá je při řešení fyzikálních problémů a úloh
Pohyb těles a jejich vzájemné působení užívá základní kinematické vztahy při řešení problémů a úloh o pohybech rovnoměrných a rovnoměrně zrychlených
Učivo:
Souvislosti:
délka, plošný obsah, objem absolutní a relativní odchylka měření soustava fyzikálních veličin a jednotek – Mezinárodní soustava jednotek (SI): délka, čas, hmotnost
Geometrie Výpočty Kalkulačka Semilogaritmický tvar
přímá úměrnost Jazyk
rozhodne, kdy řešení úlohy vyžaduje přístup vektorový a kdy příklady skalárních a Geometrie postačí skalár vektorových veličin
odhaduje řádové hodnoty relevantních kinematických veličin u pohybů rovnoměrných, rovnoměrně zrychlených, při volném pádu a pohybů otáčivých
využívá (Newtonovy) určí zrychlení tělesa při pohybové zákony k působení dané síly předvídání pohybu těles
kinematika pohybu – poloha a změna polohy tělesa, dráha, rychlost Vyjádření neznámé ze tělesa a jeho zrychlení vzorce
hmotnost a síla; první, Matematika druhý a třetí pohybový Pythagorova věta zákon; Goniometrické funkce tíhová síla, třecí síla
5 z 15
Pravoúhlý trojúhelník v jednoduchých situacích určí tlakovou sílu a tlak a posuzuje tlaková síla, tlak jejich účinky registruje veličinu hybnost tělesa „hybnost“ coby dynamickou veličinu určí a měří práci coby dráhový účinek konkrétní síly určí potenciální a kinetickou energii tělesa určí a měří výkon
určí v konkrétních situacích síly a jejich momenty působící na těleso a určí výslednici sil
práce, výkon souvislost změny mechanické energie s prací
Biologie
určí veličiny dynamika pohybu – Geometrie rozhodující pro síla, moment síly posouzení otáčivého účinku síly na těleso
vyčíslí fyzikálně významné chemické rovnice a rovnice jaderné přeměny odhaduje rychlost proudění kapaliny v Pohyb těles a jejich daném průřezu vzájemné působení registruje zákon využívá zákony zachování hybnosti zachování některých důležitých fyzikálních veličin při řešení umí nahlížet přírodní problémů a úloh děje z pohledu přeměn
zákon hmotnosti
zachování Jednoduché rovnice
chemické
rovnice kontinuity zákon hybnosti
zákon energie
Vyjádření neznámé ze zachování vzorce
zachování
energie užívá zákon zachování energie pro kvalitativní Bernoulliova rovnice posouzení pohybu tělesa či částice v silovém poli používá vztah mezi
6 z 15
přetlakem a rychlostí proudění pro odhad parametrů proudící kapaliny řádově odhaduje velikost gravitační síly mezi objekty a porovnává ji s jinými silami nachází příklady dostředivé síly a užívá ji při odhadu parametrů otáčivého pohybu určí hodnotu daného úhlu určí hmotnost centrálního tělesa z parametrů pohybu oběžnice
Newtonův gravitační zákon gravitační síla otáčivý pohyb a veličiny jeho popisu,úhel dostředivé zrychlení a síla Keplerovy zákony, sluneční soustava, galaxie
Zeměpis Převod úhlové obloukové míry Zeměpis, soustava
a
sluneční
7 z 15
2. ROČNÍK výstupy RVP GV – žák:
Výstupy ŠVP – žák:
Fyzikální veličiny a jejich měření měří vybrané fyzikální veličiny vhodnými metodami, zpracuje a vyhodnotí výsledky měření
navrhuje a sám provádí jednoduchá fyzikální měření zapisuje výsledky na přiměřený počet platných cifer sestrojuje grafy jednoduchých závislostí
Stavba a vlastnosti látek objasní souvislost mezi vlastnostmi látek různých skupenství a jejich vnitřní strukturou
kvalitativně vysvětluje podstatu soudržnosti atomu a molekuly z pohledu klasické fyziky
určí řádově počet částic v zadaném vzorku látky užitím postulátů kinetické teorie vysvětlí kvalitativně soudržnost a pružnost pevných látek
Učivo:
Souvislosti:
Výpočty na kalkulátoru Funkce, grafy funkcí
elektrický náboj elektrostatická síla Coulombův zákon Chemie proton, neutron, Složení atomu elektron Chemické vazby kovalentní, iontová, kovová vazba kinetická teorie látek: charakter pohybu a vzájemných interakcí Chemie částic v látkách Molární hmotnost různých skupenství Avogadrova konstanta
užívá Hookův zákon k posouzení účinku tahu analyzuje vznik a a tlaku ve vzorku vlastnosti průběh procesu registruje existenci normálové pružné deformace nelineárních oblastí Hookův zákon pevných těles pracovního diagramu napětí - deformace porovná zákonitosti teplotní roztažnosti odhaduje kvantitativně pevných těles a teplotní vliv teplotních změn kapalin a využívá je k látek vzorku na jeho rozměry řešení praktických problémů
látek: napětí, Čtení grafů
roztažnost
8 z 15
využívá stavovou rovnici ideálního plynu stálé hmotnosti při předvídání stavových změn plynu
Pohyb těles a jejich vzájemné působení objasní procesy vzniku, šíření, odrazu a interference mechanického vlnění
užívá stavovou rovnici plynů pro kvantitativní odhad hodnot parametrů plynu aplikuje ekvipartiční teorém pro řádový odhad kinematických parametrů částic v látce kvalitativně vysvětluje proměny skupenství registruje pojmy „skupenské teplo"
v jednoduchých případech rozpozná sílu pružnosti a předvídá harmonický kmitavý pohyb příslušné mechanické soustavy popisuje proces vzájemné přeměny potenciální energie pružnosti a kinetické energie v mechanickém oscilátoru utváří si představu o rezonanci řádově odhaduje frekvenci kmitů oscilátoru používá vztah mezi frekvencí vlnění a jeho vlnovou délkou rozliší postupné vlnění od stojatého orientuje se v pojmech a veličinách popisujících zvuk
stavová rovnice ideálního plynu termodynamická teplota Boltzmannova Chemie konstanta změna skupenství skupenské teplo
mechanické kmitání a vlnění – kmitání mechanického oscilátoru, jeho perioda a frekvence; postupné vlnění a stojaté vlnění, vlnová délka a rychlost vlnění
infrazvuk, ultrazvuk hlasitost a zvuku
zvuk, Biologie intenzita
9 z 15
3. ROČNÍK výstupy RVP GV – žák:
Fyzikální veličiny a jejich měření měří vybrané fyzikální veličiny vhodnými metodami, zpracuje a vyhodnotí výsledky měření
Výstupy ŠVP – žák:
Učivo:
Souvislosti:
měří elektrické napětí a elektrický proud samostatně zpracovává měření základních předvídaných nelineárních závislostí: linearizuje jednoduché funkční závislosti určí ze souboru naměřených hodnot aritmetický průměr aritmetický průměr a průměrná chyba měření Grafy funkcí průměrnou chybu Lineární funkce odhaduje řádově velikosti relevantních Statistika fyzikálních veličin v typických fyzikálních situacích
Stavba a vlastnosti látek objasní souvislosti si vytváří představu mezi vlastnostmi látek pole coby reality různých skupenství jejich vnitřní strukturou
má základní představu o stavbě atomového jádra vymezí základní vlastnosti silné a slabé interakce Mikrosvět využívá zákon rozumí pojmu poločas radioaktivní přeměny přeměny k předvídání chování domýšlí se možných interpretací radioaktivních látek ekvivalence hmotnosti a energie
gravitační pole, intenzita pole elektrický náboj a elektrické pole – elektrický náboj a jeho zachování; intenzita elektrického pole, elektrické napětí
jádro, nukleony silná interakce, slabá interakce poločas přeměny
10 z 15
má kvantitativní představu o energetické spotřebě osobní i společenské určí teplo potřebné k ohřevu látky Pohyb těles a jejich vysvětlí kvalitativně vzájemné působení podstatu zařízení vodní, větrné, sluneční, tepelné a jaderné energetiky samostatně vyhledává důležitá technická data a parametry Elektromagnetické jevy porovná účinky elektrického pole na vodič a izolant využívá Ohmův zákon při řešení praktických problémů aplikuje poznatky o mechanismech vedení elektrického proudu v kovech, polovodičích, kapalinách a plynech při analýze chování těles z těchto látek v elektrických obvodech
kvalitativně objasní souvislost struktury látky a její elektrické vodivosti vyčíslí hodnoty elektrických veličin důležitých k fyzikálnímu popisu spotřebiče registruje rozmanitost mechanismů přenosu elektrického náboje a rozšiřuje představu přenosu
registruje existenci magnetického pole coby nové fyzikální reality osvojuje si spjatost využívá zákon elektrického a elektromagnetické magnetického pole, indukce k řešení promýšlí pojem problémů a k „elektromagnetické objasnění funkce pole“ elektrických zařízení kvalitativně vysvětluje podstatu transformace mechanické energie do energie elektromagnetické a
práce, energie, výkon termodynamika – teplo, teplota, tepelná kapacita, měrná tepelná kapacita solární konstanta
vodiče a izolanty elektrický proud v látkách – proud jako veličina; Ohmův zákon pro část obvodu i uzavřený obvod; Informatika – tranzistor elektrický odpor; jako základní stavební elektrická energie a prvek výkon stejnosměrného proudu elektrolýza polovodič
magnetické pole – pole magnetů a vodičů s proudem, magnetická indukce indukované napětí střídavý proud – harmonické střídavé napětí a proud, jejich frekvence; výkon střídavého proudu; generátor střídavého proudu; elektromotor; transformátor kondenzátor a cívka
11 z 15
naopak chápe kvalitativně funkci kondenzátoru a cívky
utváří si představu o elektromagnetických kmitech a o elektromagnetickém vlnění porovná šíření buduje si představu různých druhů elektromagnetického elektromagnetického vlnění jako nové reality vlnění v rozličných s běžnými fyzikálními prostředích parametry utváří si jednoduché kvalitativní představy o interakci mezi látkou a zářením
Elektromagnetické jevy Světlo využívá zákony šíření světla v prostředí k určování vlastností zobrazení předmětů jednoduchými optickými soustavami
Mikrosvět využívá poznatky o kvantování energie záření a mikročástic k řešení fyzikálních problémů
elektromagnetické záření – elektromagnetická vlna; spektrum elektromagnetického záření stálost rychlosti světla v inerciálních soustavách a některé důsledky této zákonitosti
vysvětluje jednoduché optické úkazy zná souvislost mezi barvou světla a jeho frekvencí registruje geometrický přístup k objasnění odrazu světla na zrcadle a lomu světla v čočce vnímá oko jako složitou optickou zobrazovací soustavu
vlnové vlastnosti světla – šíření a rychlost světla v různých prostředích; zákony odrazu a lomu světla, index lomu, optické spektrum; interference světla Biologie – oko, vady optické zobrazování – oka zobrazení odrazem na rovinném a kulovém zrcadle; zobrazení lomem na tenkých čočkách; zorný úhel; oko jako optický systém; lupa
utváří si kvantitativní představu o dualismu pojmů „vlnění“ – „částice“ vysvětluje jednoduché jevy emise a absorpce záření pomocí kvantové hypotézy
kvanta a vlny – foton a jeho energie; korpuskulárně vlnová povaha záření a mikročástic atomy – kvantování energie elektronů v atomu
12 z 15
odhaduje řádově energie na různých úrovních struktur
posoudí jadernou přeměnu z hlediska vstupních a výstupních částic i energetické bilance navrhne možné způsoby ochrany člověka před nebezpečnými druhy záření aplikuje s porozuměním termodynamické principy při řešení konkrétních fyzikálních úloh
kvalitativně rozumí myšlence jaderného štěpení a jaderné fúze objasní kvalitativně princip moderátoru a ochranných štítů posoudí formální shodu zákonů absorpce zařazuje 1. termodynamický princip do kontextu principů zachování používá termodynamické principy k výkladu podstaty činnosti tepelných strojů odhaduje účinnost tepelných strojů pracujících mezi dvěma teplotami rozumí intuitivně podstatě omezení plynoucích z termodynamických principů rozpozná v konkrétní situaci relevantní mechanismus přenosu tepla
atomy – jaderná energie; syntéza a štěpení jader atomů; řetězová reakce, jaderný reaktor zákon zachování hybnosti termodynamika – PT environmentální termodynamická výchova teplota; vnitřní energie a její změna, teplo termodynamické principy různé způsoby přenosu vnitřní energie v rozličných systémech
Kritéria hodnocení v předmětu fyzika Žáci jsou hodnoceni podle výsledků v písemných testech, dle kvality protokolů z laboratorních prací, dle aktivity v hodině a dle domácí přípravy. Na závěr školního roku ve 2. a 3. ročníku (resp. v sextě a septimě osmiletého studia) píší žáci závěrečnou písemnou práci (tzv. Traverza), v níž řeší 4 až 5 úloh. Ty mapují praktické porozumění základním fyzikálním principům , na nichž látka příslušného ročníku gymnaziálního studia (a ročníků předchozích) spočívá, blíže viz Traverza – požadavky. Cílem této zkoušky a žákovy přípravy k ní je konsolidovat pochopení těchto principů na úrovni gymnázia, a to především v podobě alespoň elementární schopnosti konkrétního výpočtu , coby výrazu specificky fyzikálního vztahování se ke světu. Pro postup do vyššího ročníku postačí zisk 50 % možných bodů. Výsledku se přikládá váha významného testu na úrovni čtvrtletní práce a kvalitní výsledek umožňuje příznivě ovlivnit žákovu výslednou známku na vysvědčení. Jednoduchosti řešených fyzikální situací, předvídatelnosti úloh a celkové orientaci výuky směrem k trvalému
13 z 15
opakování, resp. připomínání těchto základních fyzikálních zákonů odpovídají nároky na kvalitu řešení: ve výjimečných případech, kdy student povinného kvóra 50 % nedosáhne, je jeho výsledek důkazem nedostatečnosti dispozic orientovat se v základech látky do té míry, že žák je na vysvědčení hodnocen nedostatečně a je nucen vykonat opravnou zkoušku.
Požadavky pro Závěrečnou zkoušku z fyziky na konci ročníku Ročník První (kvinta)
Téma Newtonovy pohybové zákony
Požadavky Znění a smysl zákonů Řádový výpočet kinematických veličin (dráha / rychlost / zrychlení / doba pohybu)
Dynamika Newtonův gravitační zákon
Druhý (sexta)
Vztah pro energii potenciální gravitační / kinetickou Použití veličin práce, výkon, tlak, hustota
Univerzální konstanty
Gravitační síla mezi tělesy 3. Keplerův zákon
Požadavky pro 1. r.
Gravitační konstanta, Rychlost světla (kvintu) a k tomu dále
Termodynamické principy Univerzální konstanty Atomová hypotéza Vlnění
Třetí Požadavky pro 1. a 2. r. (septima) Ampérův zákon
Přepočet Celsiovy a Kelvinovy teploty Výpočet vyměněného tepla Výpočet vnitřní energie soustavy, práce plynu Carnotova účinnost Střední energie částice termodynamického souboru Boltzmannova konstanta Přepočet veličin typu množství (počet částic, látkové množství, hmotnost) Přepočet frekvence a vlnové délky vlnění (kvintu a sextu) a k tomu dále Síla mezi vodiči protékanými proudem
Elektromagnetická indukce Indukované napětí Veličiny elektrické napětí, proud, odpor, Coulombův zákon Ohmův zákon, Jouleovo teplo Univerzální konstanty
Síla mezi tělesy s elektrickým nábojem (ne)uzavřenost elektrických siločar, resp. magnetických indukčních čar Planckova konstanta Energie fotonu
14 z 15
Pro všechny ročníky platí společně požadavek schopnosti 1. vyčíslit chybu výrazu s nepřesně změřenými vstupními daty 2. vyvodit na úrovni rozměrové analýzy hledanou veličinu z veličin zadaných
15 z 15
