františka xavera šaldy ERIC-EMMANUEL SCHMITT

františka

xavera šaldy

ERIC-EMMANUEL SCHMITT

mezi prg.indd 1 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 CPANTONE CPANTONE 2768 C

31.3.2006 8:08:0

HOTEL MEZI DVĚMA SVĚTY

ERICEMMANUEL SCHMIT T se narodil v roce 1960. Studoval klavír a poté filosofii v Paříži na prestižní École normale supérieure. Zde složil doktorát z filosofie a od roku 1991 vyučoval svůj obor na LÚniversité de Chambéry. Od počátku devadesátých let se prosadil jako romanopisec a autor divadelních her, které byly přeloženy do pětatřiceti jazyků a hrají se ve 40 zemích po celém světě. Stal se nejuznávanějším frankofonním dramatikem současnosti, jeho hry i jejich inscenace byly ve Francii oceněny nejprestižnějšími cenami, řadou „Molièrů“ i Velkou divadelní cenou Francouzské Akademie. Stejně tak se jeho hrám i románům dostalo cen i v cizině. Jeho první hrou byla La Nuit de Valognes (Noc ve Valognes) (1991) moderní variace mýtu o Donu Juanovi. V roce 1993 následoval Le Visiteur (Návštěvník), v níž je hlavní postavou Sigmund Freud. Právě tato hra přinesla autorovi asi největší úspěch na celém světě. Umožnila mu opustit místo učitele filosofie a věnovat se pouze psaní. Následoval v roce 1995 Golden Joe a vzápětí Variations énigmatiques (1996), které


31.3.2006 8:08:0


se staly dodnes nejhranější hrou autora. Uvedeny byly v Moskvě, Tokiu, LA, Londýně, Berlíně a jiných metropolích. Následoval Le libertin (Heslo morálka) z roku 1997, v němž autor přivedl na scénu Diderota v choulostivé situaci a uvažujícího o lidské přirozenosti a morálce. V roce 1998 vznikla hra Frédérick ou le Boulevarde du Crime (Frederik aneb Bulvár zločinu). Napsána byla více méně pro J. P. Belmonda. Milarepa z roku 1999 je monologem o buddhismu. V roce 2000 měla premiéru hra, kterou uvidíte – Hotel des deux monde (Hotel mezi dvěma světy), opět velice úspěšná jak u kritiky, tak u diváků. A opět hra, která má v námětu filosofující otázky. Ze stejné doby pochází i zvláštní dramatický útvar Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran hraný v roce 2001 na festivalu v Avignonu. Konečně Oscar et la dame rose uvedený v roce 2003, vyznamenaný dvěma „Molièry“. Další hrou jsou Petits crimes conjugaux (Drobné manželské zločiny) z roku 2003 a tou poslední La tectonique des sentiments ze září 2005, která měla světovou premiéru v Bruselu.


31.3.2006 8:08:0


Od roku 1995 píše Schmitt i romány, většinou stejně úspěšné a populární jako jeho hry. Rovněž s nimi dosahuje četných úspěchů i v nefrankofonním světě. Tím prvním je La secte des égoistes (1996), následují L´évangile selon Pilate (2000), La part de láutre (2001), Lorsque j´étais une oeuvre dárt (2002) a autofikce Ma vie avec Mozart z roku 2005. Jeho světově nejúspěšnější prózou je takzvaný Cyckle d línvisible (Cyklus o neviditelném) složený ze čtyř prací týkajících se čtyř největších světových náboženství Milarepa (1997) o buddhismu, Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran (2001) o islámu, Oscar et la dame en rose (2002) o křesťanství a Lénfant de Noé (2004) o judaismu. Jeho prozaická a dramatická tvorba se prolíná a doplňuje. Navzájem přebírá své motivy, postavy, příběhy. /mu/

DRŽET DIVÁKA V ZAJETÍ Podle Erica-Emmanuela Schmitta má divadlo – podobně jako ostatně i hudba – jednu výhodu před románem: diváka uzemňuje svou délkou, svým trváním. Tvůrce divadelní hry ho drží jako své rukojmí, pohrává si s jeho emocemi, rozesmívá ho, rozplakává ho, manipuluje jeho pozorností. Další rozdíl je smyslový. V divadle je na prvním místě sluch, vysvětluje spisovatel: „píšu pro slepce“. Zvuková (auditivní) část zaujímá 20 % hry, zbytek obstará výprava, herci, režie...


31.3.2006 8:08:0


Problém romanopisce spočívá v tom, aby dokázal usměrňovat tok řeči. Divadlo naproti tomu volá po neustálých změnách, představuje krizi – krizi svědomí. „Moje divadlo je divadlem deziluze (postavy zasazené do svých jistot se přou), můj román – to je spíš učení.“ Divadlo rovným dílem osciluje mezi pravdou a lží, utváří umělý, artificielní svět. Román chce být poplatný realitě. Divadlo nebo román, úloha spisovatele je jediná: „znázornit svět komplexněji, záhadněji“, uzavírá E.-E. Schmitt. Literární tvorba vzniká v jakémsi stavu opilosti, abychom lépe porozuměli světu, v němž žijeme, je to interrogativní humanismus. Abychom mohli spolu žít, je zapotřebí přijímat rozdílné odpovědi na stejné otázky. E.-E. Schmitt umí vnášet do svého divadla i svých románů cosi, co vymizelo v absurdním divadle Ionescově, Sartrově nebo Beckettově, vrací nám totiž naději. Podle recenze Alaina Dauchota přeložil Mgr. P. Kučera


31.3.2006 8:08:0


O AUTOROVI Jak žít a věřit ve světě, který víru postrádá? Jaký je smysl naší lidské existence v okamžicích, když musíme čelit nemoci, stáří, smrti nebo tyranii peněz? Jak rozlišit hranici mezi dobrem a zlem?

Co je to naplněný život? Na pozadí rozdílů mezi lidmi různých náboženství, která se vzájemně vylučují, smrti, která odděluje, nemoci a stáří, jež lidskou existenci ničí, nachází Schmitt odpověď v hlubinách lidskosti, jíž je láska druhých lidí. Jako naději ve světě, který naději ztratil. Jeho představivost převrací totožnosti nejznámějších pilířů našich kulturních dějin, velkých mýtů Západu: Piláta, Fausta a ďábla, Dona Juana, Orfea a Euridiky, Hamleta, Diderota, Freuda, i velkých náboženství, jako jsou buddhismus a křesťanství. Ve svém díle odmítá beznaději 20. století, jeho traumata a zoufalství, a otvírá 21. století otázkou, zda je dobro stále ještě možné? A jak lze rozpoznat rozdíl mezi dobrem a zlem,


31.3.2006 8:08:0


když Bůh není? Můžeme snad svou zproblematizovanou identitu bytí, jeho tajemství, nalézt jen za hranicemi viditelného, reálného světa? Schmitt odpovídá: Není zapotřebí, aby Bůh byl, milujeme-li druhé. Dobro není nic jiného než právě to, co nám umožňuje žít ve vzájemnosti, v toleranci a respektu k ostatním. Spočívá v tázání se, jeho podstata je hádankovitá, mimo hranice viditelného. Za zavřenými dveřmi se odehrává jeho hra Hotel mezi dvěma světy. Záhadný hotel, bytosti, které nevědí, proč tu jsou, výtah, který je vyveze buď nahoru o patro výše nebo s nimi sjede dolů. Tahle podivuhodná hra připomíná Sartrovo známé drama Za zavřenými dveřmi. Co, jak, kdo vlastně rozhoduje, do kterého výtahu postavy hry nastoupí. Není to jen náhoda? Nebo o tom rozhodují lékařské přístroje? Schmitt rozehrává filosofickou disputaci. Zachrání Orfeus Euridiku? Jak vlastně? A proč?


31.3.2006 8:08:0


HOTEL MEZI DVĚMA SVĚTY ERIC-EMMANUEL SCHMITT Česká premiéra překlad: Michal Lázňovský

režie: Kateřina Dušková scéna: Pavel Kocych kostýmy: Kristýna Křížová hudba: Petr Piňos dramaturgie: Martin Urban


31.3.2006 8:08:0

Y


OSOBY A OBSAZENÍ:

Julien Portal

Tomáš Impseil

Mág Rádžapúr

David Punčochář

Prezident Delbec

Martin Polách

Laura

Šárka Bilíková

Marie Martinová Doktor S.

Michaela Lohniská Markéta Tallerová

Její dva asistenti

Šárka Teplíková Barbora Kubátová Petr Vodseďálek

Inspice: Nápověda:

Blanka Schieblová Šárka Teplíková

Premiéra 7. dubna 2006 v Malém divadle


31.3.2006 8:08:0


V jednom interview si Schmitt klade otázku proč psát, když můžeme číst? „Vždyť otevřít knihu, to je jako odjíždět na cesty. Obálka knihy je nástupiště na nádraží, titulní strana jsou dveře, které se před odjezdem vlaku zabouchnou, první kapitola zahvízdnutí výpravčího… a vzhůru na cesty! Věty, to jsou koleje, po nichž vlak uhání. Kam vedou vlaky literatury? Jsou to ty, které nás pravidelně vozí tam, kam vy chcete, nebo ty, které nás odvážejí vstříc dobrodružství? Ty první vlaky, omnibusy, vás odvezou na známé místo po dvou hodinách relaxace, uvolnění. Ty ostatní, vlaky dobrodružné, Proust, Tolstoj, Diderot, vás odvezou vstříc neznámému, do extrémních krajin, panenských oceánů, jsou to vlaky průkopníků, které se řítí nedbajíc hranic.“ Pro spisovatele omnibusů, pro ty, kteří nás pravidelně převážejí tam, kde to už známe, má cesta svou cenu a svou konečnou stanici. Nenabízejí nám nic víc, nic míň. Máme je kvůli penězům. Pro spisovatele dobrodružné nemá cesta ani svou


31.3.2006 8:08:0


cenu ani svou konečnou. Příčina dlí v ní samé, je to její la raison détre. Proč číst? Abychom opustili sami sebe a připojili se. Abychom opustili náš limitovaný život, naši dobu, náš prostor, vězení naší společnosti a buňku našeho Já. A připojili se k ostatním, nekonečným lidským bytostem, na všech možných místech, ve všech dobách. Tedy ptáte se mě, proč psát, když můžeme číst? Často se tak tážu i já sám sebe, vědom

si toho, že celý můj život nepostačí, abych pročetl a objevil ty tisíce knih, které mě ještě očekávají a po nichž toužím. Trpím, protože žiji život, přetnutý do dvou částí mezi život čtenáře a život spisovatele. Dva oddělené životy, jenž ale nejsou simultánní. Nikoli život dvojí, ale životy dva, které následují po sobě. Někdy mezi nimi dochází k „interakci“, můj život čtenáře sytí můj život spisovatele a můj život spisovatele komplikuje můj život čtenáře. Když je kniha výborná, jsem mrzutý, když je kniha špatná, jsem mrzutý rovněž. Tak proč tedy psát, když můžeme číst? Protože spisovatel, i když je milující


31.3.2006 8:08:0


čtenář, je čtenářem neuspokojeným. Vždy mu budou chybět knížky, které ještě nenapsal on sám. Jestliže čtenář je jako Casanova, který si pohrává se ženami, naplněn chtivostí, aby odhalil jejich půvaby, spisovatel je spíš jak Don Juan, dobyvatel, pevně rozhodnut hledat v knihách něco, co ne a ne najít. Buďte šťastní, drazí čtenáři, že zůstáváte čtenáři, neboť, jsou-li spisovatelé zkrachovanci, čtenáři jimi nejsou. Nic neomezuje existenci čtenáře, její podstatou je diversifikované štěstí, které je kdykoli obnovitelné, zatímco spisovatel je na tom mnohem hůř, ať už proto, že nikdy nenapíše své chef-dóevre, v něž stále doufá, či proto, že náhle oněmí, když ho přece jen napíše. V každém případě, mé rozhodnutí je dáno: až přestanu psát, budu pokračovat ve čtení, půjdu do penze jako Don Juan, stávaje se Casanovou. Z různých pramenů přeložil Mgr. P. Kučera

Eric-Emmanuel Schmitt je autorem poměrně zvláštním v tom smyslu, že ač se ve svých


31.3.2006 8:08:0


dílech, dramatických i prozaických, zabývá otázkami nelehkými, takříkajíc nelidovými, je přesto autorem komerčně velmi úspěšným. Je to erudovaný filosof píšící lehké komedie, mystéria, dramata se silným filosofickým podtextem, ale samozřejmě také romány, v nichž čtenářům přitažlivým způsobem odkrývá podstatu všech čtyř nejrozšířenějších náboženských systémů – buddhismu, křesťanství, islámu i judaismu. Svět všední reality a svět fantazie, mytologických příběhů, snu a úvah filoso-

fa tu splývají v jeho jevištním prostoru v jeden svět. Jeho hry i romány mají nevtíravý edukativní náboj. A je to kvalita kupodivu zábavná. Hotel mezi dvěma světy má v Liberci českou premiéru, je uveden poprvé v republice. Je to hra, která má i uvnitř autorova díla zvláštní postavení. Schmitt si v ní všímá tématu permanentně přítomného v našem životě – smrti. Setkání s lidmi, kteří měli zážitek smrti, prošli komatem a vlastní zkušenost s „limitní“ životní situací, jej přivedla k poznání zvláštní proměny, která se s nimi


31.3.2006 8:08:0


a s ním stala. „Z lidí úzkostných až paranoicky bázlivých, pro něž byl život samé trápení, se náhle stávají vyrovnaní, důvěřující lidé, družní a přátelští, klidní – bonviváni,“ píše autor. On sám se stává z člověka, který se bál zlého pohledu, nepříjemných slov, daňového dotazníku, každé složenky, člověkem, který sice stále považuje tyto věci za nepříjemné, ale nic si z nich nedělá. Stal se, jak napsal v komentáři ke hře, člověkem důvěřujícím životu, přijímajícím s důvěrou jeho konečnost. Hra, kterou napsal, je zasvěcena tomuto tajemství. Je to příběh lásky ze zvláštního místa, tajemného, dokonce asi toho nejtajemnějšího, které tušíme. Schmitt napsal vlastně jakési mysterium, v němž se pohybují různí sociálně i psychologicky zařazení lidé, kteří mají poměrně nevšední možnost vyrovnat se se svými životy, najít východisko ze základní lidské úzkosti, kterou všichni známe a všichni se jí také vyhýbáme, jak umíme. Když přemýšlíte, jak hru charakterizovat, stále se vám proti vaší vůli vtírá do mysli slovo pohádka. Pohádka pro dospělé a vystrašené lidi. Není to charakteristika žánru,


31.3.2006 8:08:0


je to jen postižení toho, jak se prolíná skutečnost a nerealita, jak se zkracuje vývoj vztahů mezi lidmi, jak se otevírá téma lásky, jaký smysl má naděje v lidském životě. Schmitt se nebojí být absolutně otevřený, nebojí se sentimentu ani vyznání citů a pocitů tváří v tvář tomu nejtajemnějšímu prostoru, který se před námi otevírá. Nebojí se smíchu v těchto místech ani pošklebků. Pesimistické 20. století s dosud nepřekonanými krutostmi, s vrcholným a přesvědčivým atheismem, existencialismem, s tím, že se náš život stal každodenním bojem, s klišé o štěstí, o vítězství intelektu, o životním úspěchu dostává v této hře jakousi jednoduchou odpověď. Je tak prostá, že je skoro směšná. Je křehká a přesto má neuvěřitelnou sílu. Jakou? Nechte se překvapit. Hotel mezi dvěma světy je vlastně hra lehounká, dosti zábavná, přestože jaksi klepe na bránu věčné úzkosti. Po Carriérově Terase, vzpomeňte si na ono místo vysoko nad ulicí, z něhož lidé skákali a přesto se na ně opět vraceli živí, je Hotel mezi dvěma světy další ukázkou špičkové současné francouzské dramatiky s jejím vymykáním se převažujícím stereotypům. Doufejme, že i představení se povede a bude se vám ještě dlouho líbit. /mu/


31.3.2006 8:08:0

děkujeme sponzorům

TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE Vedoucí osvětlovač: Jan Doskočil Svítí: Zdeněk Úlehla Zvukař: Miloš Vondráček Jevištní mistr: Sergiy Martinenko Rekvizity: Ladislav Říha Vlásenky: Alena Mikušová Vedoucí výroby scénických kostýmů: Jitka Linhartová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením: Vojtěcha Michla

Veškerá práva k provozování tohoto díla zastupuje DILIA Praha. © 2006 náklad: 500 ks ředitel: František Dáňa redakce: Martin Urban grafická úprava: Pavel Dušek Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

cena 18 Kč

WWW. SALDOVO-DIVADLO. CZ VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ SI MŮŽETE OBJEDNAT A ZAKOUPIT, KROMĚ POKLADNY DIVADLA FRANTIŠKA XAVERA ŠALDY, TAKÉ PROSTŘEDNICTVÍM INTERNETU, NA REZERVAČNÍM SYSTÉMU LIBEREC

REZERVACE LIBEREC

http://vstupenka.liberec.cz


31.3.2006 8:08:0

františka xavera šaldy ERIC-EMMANUEL SCHMITT

Recommend Documents