fffj POLOHA Starého Velehradu Historické pojednání 0(1 VINCENCŮ BRANDL! zemského archiváře na Moravě. V BRNĚ, Nákladem Antonína Nitsc h e

fffj

POLOHA Starého Velehradu Historické pojednání

0(1

VINCENCŮ BRANDL! zemského archiváře na Moravě.

V BRNĚ, 1862.

Nákladem Antonína Nitsc h e.

-k>

filfU Starého Velehradu. t

t

HISTORICKÉ POJEDNANÍ od

Vincencia Brandla, ZEMSKÉHO ARCHIVÁŘE NA MORAVĚ.

V-

■~0.~ -

#

r

c

k.v X

V BR.IÍ Nákladem Antonína

Nit sehe.

Knihovní svstfin* n—..

Ts

„Bt/ hrad onen zase

A

v

něm svatyně

s

předky svými

ta ožila,

Kterou někdy ruka světila

Metodova řády křesťanskými.cc Slávy Dcera znělka 289.

Tiskem Yilema Bur kartel.

Slavnému

Dějepisci

Moravanu Dr. Františku

S

Palackému

NEJHLUBŠÍ UCTIVOSTÍ

připisuje

Spisovatel.

Zmámof, že Slované,

kdekoli se byli usadili, státní život

původně objem rodu

zakládali a zpravovali ústavou župní. Župa,

mnoho

na

rodin rozvětveného,

během časův, když

cit

příbu

svazkem

zenství z jednotlivých větví rodu se vytratil, stala se

obyvatelé župy, dřívější, citem rodin utvořené středistě, podrželi nyní co středistě politické.

politickým a župníci

ným

čili

Rozumíf se samo sebou, že za oné doby, kde jeden každý občan druhému roven byl a všichni se zabývali orbou a dobytkářstvím, takové středistě nemohlo býti městem v novějším slova smyslu; než obyvatelé přebývali ve vesnicích, neb jiných sedliskách a

jen k přinášení třeb

t.

j.

obětí

bohům, k odbývání

ku

trhů,

krajinským hromadám docházeli do onoho středistě, jež slulo hrad. Hrad tedy byl středistěm celé župy, a kolik hradů tolik žup a kolik žup tolik hradů původně bylo. Hrady tyto v pradobě byly opevněny pouhými náspy, jichžto pozůstatky zde onde

Moravě

na

a

v Čechách

spatřili

lze jest.

Během času

1

když blízko hranic moravských bojovní národové se

však,

usadili,

Moravany potřeba hranice tyto proti nepříteli blíz kému dobře ohradili a opevnili. Víme z dějin, že v osmém století Avarové a po ztroskotání jich říše Frankové čili Němci nastala pro

se sousedy

stali

země Moravské,

jížto se dotýkali poříčím Dyje.

Nelze tedy pochybovali, že nejstarší hrady nám hledali jest na jižních hranicích Moravy, kdežto Dyje ve spojení s řekou Mo ravou

činila

obranném ve věku

i

přirozenou v

doražném

linii

boji opírali se mohli.

XIIIt(Sm připomínají

Moravané

strategickou, o niž

nám

listiny

A

i

v

v skutku ještě

diplomatáře moravského

nepřetrženou takořka řadu silně opevněných hradů, kterýchžto 1)

O podobných župných hradech I.

36

&

37.

italských srov.

pak Šafaříka Starož. Slov,

str.

9^3.

Mommsen Rom. v

,a

•

Gesch.

6

Poloha starého Velehradu.

zemi svou našich o nadanosti svědčí skvěle aby předkův, poloha ubránili. Počínajíc totiž severně od hradu Ra nepřítelem před řeku v se spojily, a rakouská kde moravská jednu Dyje kous,

táhnou dobře opevněné hrady, ježto hranice proti nepřátelským tehdá Rakušanům ostříhali měly. Hrady tyto byly: Rétov, Vra 2

Hrady tyto nov, Znojmo, Hrádek, Děvice, Podivín a Břeclav. se jiné pe stály na pomezí zemském a s nimi pak spojovaly vnosti, jež vnitro země ostříhali měly; nedaleko ústí Jihlavy do hrad samé na Jihlavě hrad Pravlov, (pod Strachotín, Dyje nimž později silně opevněné Pohořelice) dále na ostrově řeky stál

Jaroměřice hrad Rokyceň (později také Krumlov). Na Svratce, čiliŠvarcavě byl Rajhrad, a na výšině, která panuje nad otvorem Svratky a Svitavy, vypínal se hrad Brno, jehož každý dobyti musel, chtěl- li touto cestou do Čech vraziti. Druhá linie strate gická, která jihovýchodní část země chránili měla, počala na dolním pobřeží Moravy a osazena byla těmito pevnostmi: Hodo nín, Strážnice, Veselí, Ostroh, Uh. Brod, Brumov a Iílobúk;

dvě poslední měly ostříhali průsmyk řeky Vláry, kterým Maďaři zhoubné vpády své do Moravy činívali. Tam kde Mo tyto

rava do nižší kotliny své se vlévá, pod průsniykem Napajedelským, jen asi 400 sahů širokým, leží Uli. Hradiště (od r. 1257)

hradem Spytihněvským, stráží onoho průsmyku, kterým každý nepřítel do požehnané roviny, která pod Olomoucí se rozprostírá, vtrhnouti mohl. Tato linie strategická a bylo

ve spojení

s

uzavřena byla hradem Olomouckým. Však nejen v XII. a XIII. století poříčí Dyje a jižní běh Moravy velikou důležitost pro obranu země do sebe měly, než jíž také v době Mojmírovcův, kde panovníci němečtí mnoho kráte válečné výpravy do to

Rastiz loca

2)

V

od

posílali.

Frankové

totiž

lodmi

do Moravy vpadali, nezáporně svědčí letopisy Fuldaické, na př. Pertz. I. 369:

přeplavili

jakž

Moravy

se přes Dunaj

cum

a

jižní strany

suis insecutus, plurima

praedando vastavit;

—

trans Danubium

finitimoruin

1.379: Hludovicus rex... ultra

pozdější době také jiná města v oné krajině opevněna jsou, jako: Slavonice, Jemnice, Vrátenín, Lukov a Jaroslavice.

„

7


Danubium profectus; tuendas naves

—

1.384: Zvenlibald... Baioarios, qui ad

in littore Hislri fluminis relicti erant,

— occupavit; 3

insuper ultra Danubium missis spiculatoribus a t. d. Z těchto citatův vySVítá patrně, že Frankové přes Dunaj do

1.400:

táhli a

Moravy

11a

že Moravané slíbavše je,

opak,

přes

tutéž

11

hradů

řeku se přeplavali.

Ač

zvaný Bavorský geograf Moravě jen

tak

(urbes) připočítá, předce nelze pochybovali, že jich bylo

mnohem

2Q3.) Hrady tyto slují u německých kronikářů civitales (města) též velmi případně caslella, kdežto

více. (Srov. Palacký Děj.

I.

životopisec sv. Metodia mluví jen

gradech;

o

byly

nejvíce

dřevěnými hradbami obehnané, což patrno z toho, že vedle svědectví letopisů Fuldaických mnohokráte od Frankův spáleny Byly zajisté velmi umělecký vystavěny a dobře opevněny, jak to vysvítá z několik míst letopisů často jmenovaných n. př. jsou.

malens adversarium, fir miss im o, ut fertur v a 11 o munitum, ad tem pus dimitlere, quam militum suoruin periculose pugnando sustinere

dampna

(Pertz.

1.

—

368).

Carolus,

dum

in

illam

ineffahilem Rastizi munitionem et omnibus antiquissi mis diss milém venisset,4 což o nadobyčejné umělosti i

Moravanův v

vojenském skvělé svědectví dává. I toto Regin. Chron. jest ohledem pevné stavby moravských

místo z

stavitelství

hradů důležitým: Arnulfus,... cum exercitu... cuncta, quae 5 Na hrady samé est... extra urbes seperit, solotenus demolitus tedy se neodvážil! vojskem svým je stíhav mnoho osad z a Dunajem poplenil; I.'378: Ludvík král odebral se přes Dunaj; 1.384: Svatopluk Bavoráky, kteří k obraně lodí na břehu Dunaje ponecháni byli, ob klíčil I. 400: Svatopluk poslal přes Dunaj plenice... 4) I. 369: Chtěv raději odpůrce, přepevným, jak se praví, valem ohra zeného, na čas pustili, než nebezpečným bojováním ztrátu na lidu svém 3) Pertz.

I.

369: Rastiz

s

;

5)

—

Když Karel do oné nevymluvitelné pevnosti Rastize, která všem posavad ním i těm nejstarším se nepodobala, přišel... Regin. Chron.: Arnulf s vojskem svým všechno, co zevně hradů našel, Ze ostatně Moravané v stálých sídliskách a hradech rádi poplenil. přebývali, o tom skvělé svědectví dává jizlivý dopis Theotmara, Arci utrpěli;

—

biskupa Solnohradského k papeži,

v

kterém se proti arcibiskupství

8


Mezi hrady Moravskými uvádějí se v letopisech starých dva jmenem a sice Nitrava, či skráceně Nitra® a Dovina čili Devin,

mimo onen hrad přepevný,

který kníže Přihina na bla

tenském jezeru založil, hrad Blatno, od Němcův Mosaburg nazvaný. Hrad Nitrava stál tam, kde až posud stojí město slo venské Nitra; kde však hrad Dovina ležel, posud na sporu jest. Někteří tomu chtějí, že se vypínal na skále blíž Prešpurku, kde

až posud rozvaliny hradu Dovina jmenovaného strmí. Stejnost jména ovšem tomuto náhledu nadržuje; avšak zdá se nám, že

zde stejnost jména sama rozhodnou býti nemůže, jelikož slovo Devin, co jíněno hradu u Slovanů velmi oblíbeno bylo. Tak slul

Magdeberg na Labi původně Děvín, v Čechách nacházel se hrad téhož jména, na Moravě stál též hrad Děvín čili Device

nynějši

na počátku

XIII.

věku připomínaný, jenž

již

tehdá

od

Němcův

přeložen jest na Magdeberg, nynější Maidlberg na polavských 7 kopcích. Jiný hrad Děvín čili Děvice nazvaný, byl v severní Moravě, jehož zříceniny v tak zvaných moravských obvodech hrad Po v nynějším Opavsku ležejí, a nad to více upomíná divín, na ostrově Dyje leževší, na jméno Děvín. Patrno tedy, i

že Slované rádi brady své Děvín nazývali. Co se týče polohy Děvína Rastislavova, praví o něm Dr. H. Jireček ve Světoz. 1859 str.

378: „Že

ale ani dnešní

Děvín není městištěm Děvína Ra

pramenů souvěkých: čemuž svědčí, žeby Děvín v poloze Děvína dnešního dokonce nebyl

stislavova, vysvitne s porovnání to

i

obraně Moravy proti nepříteli přicházejícímu. Víme zajisté z pramenův souvěkých, že Frankové táhnouce do Mo ravy, Dunaj překračovali a lodě své na Dunaji nechavše do sloužil

země

k

se brávali...

Nám

se zdá,

že hrad Děvín hledali se

má

v těch místech na dnešním pomezí rakousko-moravském, kde se stýká se Svratkou Dyje, a kde jest vojskům z Rakouské strany

táhnoucím strategický přístup jak do údolí Svratky k Brnu, tak Moravskému

„Moravští Slované ale ve skrejších a hradech se ukrývali" (Cod. dip. Mor. I. 62). 6) Srov. Světozor 1860 str. 169. 7) S. 1220 uvádí se Stephanus de Med love, burggravius de Device a 1222 již ten

opírá:

samý burggravius de Magdeberg. Viz Cod.

dip. II.

117, 130,

Ě v

9


do údolí Moravy k Velehradu." Vedle náhledu Dr. Jirečka mělaby poloha Děvína klásti se do jižní Moravy asi mezi Moušovem, kde Jihlava, přijavší dříve Svratku, do Dyje padá, a

i

mezi Podivínem, náhled to, který mnoho pravdopodobnosti do sebe má; neb mimo polohu pro staroslovanskou pevnost velmi příhodnou, zdají se náhled onen podporovali časté nálezy roz ličných mincí, pak mohyly okolo Pavlovic a Břeclavi, jakož i severně od Moušova u Měnína, Pohořelic a t. d. odkryty, čímž se dosvědčuje, že tato krajina v starší době veledůležitou byla.

Z oněch míst letopisů Fuldaických, které o určitém hradě zmínku činí, vztahujeme k Děvínu tato: Pertz. I. 369 k roku 855:

Rex quoque Hludovicus in Sclavos Marahenses contra Rastizen, ducem eorum, sibi rebellantein parum prospere duoto exercitu sine victorie rediit, malens adversarium, vallo

munitum

a

uvádí, jest Pertz. in

quadam

1.

fertur,

s

Druhé místo, kdež Dovina doslovně se, 378 k r. 864: Hludovicus rex... Rastizen

d.

t.

firmissimo, ut

quae linqua gentis illius Dovina, id est 9 obsedit. At ille, cum regis copiis congredi non

civitate,

puella, dicitur,

atque loca sibi elFugiendi denegata cerneret, obsides, quales et quantos rex praecepit, necessitate coactus dědit. Z änderet,

těchto dvou mist patrno, že hrad Děvín velmi peven byl a snad

hradeb dřevěných jelikož při

již

zapálení jeho

neměl, než

z jiného staviva

Frankům by

se

zbudován

byl,

bylo poštěstilo, o čemž

jiných hradech mnohokráte zmínka se

činí.

Jiná dvě místa letopisů Fuldaických, kde též určitý hrad

by jmenem svým nazván byl, jsou tato: Pertz. I. 381 k r. 869: „Qui (Carolus) dum cum exercitu sibi commisso in illam ineflabilem Rastizi munitionein et omnibus se připomíná,

aniž

antiquissimis dissimilem venisset, Dei auxilio fretus, omnia nia regionis sil vis

vel

illius

defossa

moe-

cremavit incendio, et abscondita quaeque in

agris

reperieus

cum

suis

diripuit.

in

Nec

minus Carlmannus regnum Zuentibaldi, nepotis Rastizi, igne

et

8) Král Ludvík vypraviv se do Moravy proti Rastislavovi sobě odbojnému, odhodlal se nepřítele přepevným valem ohrazeného raději pustili... 9) Král Ludvík Rastislava v

Dovina,

t.j.

jednom hradě, který v

děvče, obklíčil...

řeči

onoho národu

sluje

10


gladio

depopulatur."

10

Druhé místo

Zuentibald, ceteris castrametantibus,

jest

Portz.

I.

383:

„Nam

urbem antiquam Rastizi

11

Tato dvě místa k Děvínu nevztahujeme za ingressus est." těmi příčinami. Z prvního cil a tu vidno, že opevnění oné munitionis bylo tak neobyčejné, že všem nejstarším pevnostem se

nepodobalo; že ona munitio, jak Portz, v poznamenání praví,

objem daleko rozsáhlých hradeb, náspů a zásekfi (omnia moenia region is illius) a to ze staviva spalného, je likož Frankové je spálili, kdežto oblehavše Rastislava v Děvíně,

byla vlastně

hradby popelem nelehly a pochybovali nelze, že by to Frankové jistě byli učinili, kdyby možnost k tomu se byla naskytovala. Dále nás vede k tomu, že toto místo či tato ineffabilis munitio k Děvínu se nevztahuje, ta okoličnost, žeby letopisec zajisté své podivení nad „nevymluvitelnou všem posavádním nepodo

bnou" pevností hned tenkráte

když poprvé o ní se zmínil, totiž u vypravování, že Rastislav v Děvíně obležen byl. Dále zdá se náhled náš podporován býti tím, že Děvín se již byl vyslovil,

jmenuje zkrátka quaedam civitas „jakýsi linul" bez všeho dál— šího dokladu, čeho by letopisec nebyl opomenul, kdyby Děvín v skutku ona ineffabilis munitio býval. Tato pevnost čili raději celá řada souvislých hradeb, náspů a zásek, musela býti velmi

obvodě obyvatelé zboží své v lesích ukryli, anebo v polích zakopali. Ze mimo tyto záseky ale ještě hlavní hrad vně nich byl, zdá se vysvítali z celého místa, kteréž

rozsáhlá, jelikož v jejím

o dobytí hradu ničeho nemluví tak

rozsáhlé hradby

Nemineme

a

a

bez dobře opevněného hradu

záseky by žádného

se tedy snad s pravdou,

tvrdíce,

munitio k Děvínu vztahovali se nemá.

smyslu

neměly.

12

že tato ineffabilis

Z druhého

citátu

svrchu

vojskem jemu odevzdaným do oné nevymluvitelné pevnosti Rastislavovy, která ode všech nejstarších se lišila, přišel, I Karolman po pomocí Boží všechny hradby oné krajiny spálil

10) Když pak Karel

s

i

ohněm

mečem

knížectví Svatopluka, synovce Rastislavova. 11) Svatopluk totiž, co ostatní tábor zakládali, vešel do Starého města plenil

i

Rastislavova.

12) Fuldské letopisy, jen o vítězstvích mluvíce, celému pásmu dějin tohoto času v odpor se staví, aniž jaké okolnosti neb následky vítězství těch udati umějí.

Avšak

ani v jejich slovích

(omnia moenia regionis

illius

11


dotčeného, kde se „urbs antiqua Rastizi" t. j. Staré Město Ra stislava uvádí, zdá se nám při bedlivém prohledání vysvítali, že

k Děvínu se nevztahuje. Za první máme to za důvod, že lelopisec zaíe neudává jmen a Dovina, čehož by snad nebyl opomenul; neb pravil-li svrchu „in quadam civitate, quae... též

Dovina dicitur" bylby

Dovinam ingressus

nyní dodal „in urbem antiquam Rastizi

i

est;"

že

tím ale,

toho nedoložil, zdá se,

že jiné město čili raději hrad naznačili chtěl. Dále zdá se mi zde povšimnutí hodno slovo „urbs" (ač na tento důvod velké

váhy nekladu) kteréž o sobě

stojící,

znamená hlavní město

ale

spoň v klassické latině; středověcí spisovatelé, ač tento rozdíl mezi civitas m ě s o a urbs hlavní město zde onde zacho I

vávají, předce všudy h veždy dle něho se neřídí.

Nevztahujeme

tedy tato dvě místa letopisce Fuldského k Děvinu, jelikož ineffabilis munitio a antiqua urbs nebyly jen quaedam civitas neb fortissimus vallus,

město a

munitio

a

urbs Rastizi

hlavní hrad Rastislava (tolik co

čili

máme

než

Vyšehrad

t.

j.

hlavní

v Cechách)

za to, že vztahovali je slašno k Velehradu, o kterém,

že na Moravě

Uh. Hradiště ležel, nyní svědky listi nami bezpečnými z diplomatáře Moravského dovodili hodláme. První zmínku o Velehradě činí diplomatář Moravský I. str.

207

v

oné pro

původní, vypočítá kostelu:

r.

v

bliž

Moravy veledůležité listině které biskup Zdík statky kostela Olomouckého

1131.

He

Veligrad

sice

a

ville lota.

starší

místopis

Tenkráte náležel Velehrad k Spytihněvskému ad Spitigneuensem ecclesiain pertinent-...

Druhá zmínka se

činí

k

r.

1202 (Cod.

dip.

„Insuper vir nobilis Theodoricus... quandum villulam Costeleche... contulit ecclesie Welegradensi, cujus termini sunt 13 ad vallum Mezi svědky uvádějí se civitatis." usque antique II.

13):

civ es

Velehrad enses. Obraťme

zřetel na tuto

druhou též

cremavit) smysl ten nevězí, žeby Karel samé oné „ineffabilis munitio" byl se zmocnil (neb o tom bylby letopisec jistě určitěji a důkladněji se pronesl) ale jen že všecky záseky a náspy okolí onoho spálil a

Palacký I. 144 poznám. 89. 13) Dále daroval Theodorich klášteru Velehradskému jednu ves, Kostelany, jejížto meze jdou až k valu Starého Města... Ze Costeleche jsou zbořil.

12

Puloha starého Velehradu.

původní

o kteréž se tvrdí, že teprův

listinu,

po roce 1222

sepsána a pak nazpět datována byla. Možno, baf pravdě po dobno, že tomu tak. Nicméně ale zasluhuje vši důvěru, jelikož

všechny v

jest originalem, a

rokem 1202,

ni

udané okolnosti úplně se shodují

vrženosti.

mát tedy v sobě ráz pravdivosti Především důležité jest toto místo oné

důkaz

pravdivosti: „Noverint itaque

s

její

quod

futuri,

a

inclite

a

nepod-

listiny

co

tam prescntes quam memorie frater noster Wladislaus marchio

Moravic claustrum Cistercicnsis ordinis Welegrade nomine fundavit et possessionibus amplis et ceteris necessariis dotavit, et

Mora vie nichi possunt conferre perpetualiter alicui mo-

hoc actum est auctoritate nostra, quia princ pes i

1

nasterio vel militi vel alii, nisi interveniat eius consensus et confirmationis auctorilas, qui sumin u s est in regno Boemie et illius terre tenet prin místo znamenitou vědomost a znalost zvlášt

cipátům." Toto

poměrů tehdejších mezi králem českým a markrabětem moravským zjevuje. Známof z dějin, že císař německý Bedřich I., chtě v Čechy rozdvojením seslabiti, o své ujmě a proti všemu ních

státnímu právu

země české

Moravu co nové mar-

propůjčil

krabství a co zvláštní léno říše

římsko-německé Kunratu Otovi,

chtěje tím spůsobiti, aby Morava, nezávisejíc od Cech,

oné

napotom

bezprostředně podrobena byla (1182). Kunrat Ota ale, byv v krvavé bitvě u Loděnic dne 10. pros. 1185 udatností Přemysla Otakara převálčen, smířil se s českým Bedřichem a říši

odřekl se markrabského

ským vladařem

se

Otakar vévodou a

načež

po smrti Bedřicha če Po jeho smrti 1191 stal se Přemysl

titulu,

stal.

Vladislav Jindřich

i

1.

obdržel

část'

Moravy,

který po vyhnání Otakara na český stolec povýšen jest 1197.

Otakar však, vrátiv se z

brannou mocí táhnouti

a

ciziny, jal

se

proti

Vladislavovi s

zase hrozily domácí války.

Tu

ale

mladší bratr Vladislav, chtěje uvarovali se krveprolití, smířil se nynější Kostelany a nikoliv jakási ves Kostelec, patrno z toho, že v okolí Velehradském žádné vsi Kostelec nein 1-j a není, a že v listině r.

1228, která všechny stalky klášterní počitá, se nejmenuje žádná ves

Kostelec,

ovšem

ale Kostelany.

13

Poloha starého Velehradu. s

bratrem, odřeknuv se

dobrovolně vrchní moci v Čechách;

tomu Otakar postoupil jemu

naproti

celé

jakožto léna koruny

markrabství,

Moravy pod titulem české. Tot sestálo

1197 po 6 tóm prosinci, tedy na závěrce téhož roku. Nelze tedy pochybovali, že panovník český, kdekoli k tomu příležitost se naskytovala, poukazoval na vrchní

moc svou co

len ní pán

nad

a poukazováni takové v naši listině k

moravským markrabětem

máme za znamení krále českého

těmto poměrům, tehdáž více ještě osobním, pravdivosti její, jelikož jen ze smyšlení

Jak bedlivě dále král Otakar co vrchní majitel zemí českých nad tím bděl, aby vrchni jeho moc všudy uznána byla, vysvítá též z původní listiny roku 1201 (Cod. dip. II. 4) pojili

mohlo.

„Itein confirmo auctoritate regia capellam S. Joannis in

cum

pertinenciis eisdem fratribus in Lutomisle, licet

suis

ducem (Břetislaum) sine juris

prefatuin

esse

concedens

dinoscitur,

dilecti Wladislai...

sine juris

modo

(t. j.

listiny

conferre...

possunt

predium nos...

této listiny

summ us

dvěma místama donationem

fratri nostro

emere

et

ipsis collata fratris

nostri

fratri

nostro

„licet per

interveniat eius est

in

tétéž listiny:

non poterat conferri

illain

pelicionem

per

prefatum

bez povolení českého vladaře) s r. 1202: „quia principes Moravie

nisi

confirmationis auctoritas, qui a spojme jej s

modo

facultatem prefatam capellam

místem svrchu dotčené nichil

ad

ipsis

Porovnáme-li místo

vendendi."

ducem

Moravia

a

consensus

et

regno Boemie..." „Licet enim illud

duce Brechislav... tamen

concessimus claustro Welegradensi con

dissimulavimus

et

ferre" pak: „Insuper vir nobilis Theodoricus... quandam vil— lulam Costeleche... cum nostro assensu contulit ecclesie Welegradensi, tak

makavě

quod nos ratum habuimus

et fir mum,"

z toho patrno, že listiny tyto v skutku ze smyšlení

králova vycházely; neb jiný by zajisté nebyl kladl takovou váhu na vrchní moc panovníkovu naproti markraběti Moravskému.

V tomto

ohledu

listina

naše tedy

má na sobě

úplně ráz pra

vdivosti.

Co se týče jmen podepsaných svědků: Walterus decanus, Stephanus

pre po situs', Středovský

toho jest mínění, že Yalter

14


nemohl, jelikož prý 1202 děkanem Olo mouckým byl Baldvín, po něm prý 1203 Jan a po tomto, když brzo zemřel, následoval prý teprv Valter. Tomu však není tak, r.

1202 děkanem

neb

z

mřel

Volného

býti

cirk. topog.

26. listopadu 1201,

Olom.

1.

0 jeho

196 vysvítá, že Baldvín ze

domnělém nástupci Janovi

u

Středovského, prameny, z kterých svědomitý a důkladný Volný čerpal, nepraví nic, a jelikož mezi Baldvínem a Silridem, jenž r.

1227 co děkan se uvádí, žádný jiný děkan Olom. se nepři

pravdy, tvrdíce, že Valter r. 1202 v skutku již děkanem byl hned po smrti Bal— dvíHově', a to tím více, jelikož již 1201 se připomíná co Walterus I o archidiaconus. Štěpánu domnívá se Středovský, že r. 1202

pomíná než Valter, neodchylíme se od

—

proboštem, jelikož prý proboštví teprův r. 1205 biskupem Robertem založeno bylo. Co se týče této námitky,

nemohl

býti

podotýkáme, že proboštví (praepositura sti. XVenceslai) připomíná se již r. 1131 (Cod. dip. I. 206), ovšem že potom tato hodnost snad zanikla, jak to vysvítá z listiny Cod. dip. II. 38: „Contigit etiam, quod ab antiquis temporibus ecclesia illa preposito carebat.

unde uisum

ordinäre..."

fuit

Původní

patri

nostro Ruberto

tato listina,

in

ea

prepositum

která ve

dvojim exempláru se nachází v archivu Iíroměřížském a Olomouckém, dána jest

1207

a

vysvítá z ni, že hodnost proboštův kiskupem

Robertem

snad jen obnovena byla. A dejme tomu, že původně při pro boštví sv. Václava žádných proboštův nebylo (což ovšem pravdě

nepodobno nastoupení

neli

nemožno), předce dovodili lze, že hned po

biskupa

Roberta

— (1201 1240)

na

stolici

Olo

mouckou probošti jmenováni jsou (viz Volný cír. top. Olom. I. 171), Neb jíž r. 1206 připomíná se též v původní listině Stephanus propositus (Cod.

dip.

II.

36)

a

Annales Gradicenses též

uvádějí toho Stephanus prepositus (Cod. dip.

II.

16)

již

r.

1203.

Vedle listinných těchto svědectví máme za to, že biskup Robert hned u počátku biskupování svého proboštví obnovil nebo zřídil a hledíce k tomu,

že Annales Gradicenses již

r.

1203 Štěpana

probošta uváděj i, hodnosti této již 1202 stávalo a že i v tomto ohledu naše listina z r. 1202 pravdu zasluhuje. Není tedy co

třeba se

Středovským předpokládali, že pisař

listiny

mesi

MCC

15

Poloha starého Velehradu. a

staří

zapoměl napsali V, jelikož

II.

listin

si

největší pozorností

klesky v písmě ukazují.

při sepisování

počínali;

Jediné místo

opisy

původních

ovšem někdy po

listiny, které doráží,

že

sepsána teprův byla po smrti Vladislava tedy po r. 1222, jest: „quod i nelité ineinorie frater noster Wladislaus marchio

Moravie," jelikož užívání slov inclite memoríe obyčejně se vzta huje k nebožtíkům, ač v tomto pádě nápadno, že po smrti

něm

memorie, anebo psáno-li, dodáno vždy slovo „quondam;" tak Cod. dip. II. 142: pie recordations frater noster Vladislaus; II. 147: Vladislaus pie Vladislavově nikdy

o

memorie

quondam

memorie

frater

se

inclite

nepíše

Marchio; bone

noster Vladislaus

et pie

— memorie;

quondam

inclite

Marchio Mor.

A

roku 1228, do kteréhož zemřelý Boček sepsání listiny kladl, praví dvě listiny, kterými král Otakar I. založení a statky klá štera Velehradského potvrzuje, o našem Vladislavovi Cod. dip. II.

189:

memorie

Vladislai

condam

193: Vladislai

II.

dip.

inclite

musíme považovali

tornu ale

quondam illustris

March. Mor.; Cod. March. Mor. Na vzdor

za pravdu, že slova inclite

v skutku mluví o Vladislavovi co nebožtíku.

Acta sunt hec etc

píše:

lhostejno;

jednání

a

listina

Datum

listinách

a

uvádíme listiny,

mnohé

to dotvrzují

diplomatáře Moravského, z nichžto zde několik původních listin z doby Otakara I. Na př. listiny

kde actum

datum

a

anno 1213. Data vero II.

znamená jen

se vztahuje k vyhotovení listiny

samé, předce jest synonimum slova Datum, jakž

mnohé

o sobě

ne Datum etc, zdá se nám býti

neb actum, ač v některých o věci, kdežto

Ze

memorie

jest rozdílné:

II.

87. Scriptum est hoc..

II.

—

71. Acta sunt hec

73. Acta sunt hec... Data vero

Datumque... dále ještě

II.

112, 122,

130, 135, 136, 142, 144, 146, 192, 197, 201, 202, 204, 205, Listiny z II.

doby Otakara

104, 105, 116,

stojí

I.,

které mají

jen Actum,

117, 118, 129, 134,

výslovně acta místo data:

nostri— u

jsouť na př.

137, 138, 148, kdež

„Acta sunt hec... per

manům

154, 166, 173, 174 at. d. Listin pů Wigberti vodních z doby Otakara, jim nebo bratrem Vladislavem, nebo bisku pem Robertem vyhotovených, kde pouhé Datum se nachází, jest notarii

velmi málo, a sice Cod.

dip. II.:

164, 188, 207, 235, 236, 237, 240.

16


tomu, co jsme o naší listině až posud podotknuli, při pojujeme ještě to, ze passus její: „predium, in quo erat Sita ecclesia sanctí Johannes, sed tunc temporis vacua et deIv

serta," úplně se shoduje Cod.

II.

dip.

4. o tétéž

s

co

tím,

kaple praví.

listina

1201

r.

cum suis perti— inanibus." Patrnof

„capellain

propter viaruni dis ta men

neňtiis

původní z

tedy z našeho rozebírání listiny této, že, když také teprův po r. 1222 snad sepsána hyla, předce všechny v ní uvedené okólnosti docela s

rokem 1202 se shodují

považována býti nemůže. Dovodivše tedy, že

a že tedy za

podvrženou

roku 1202, která památné místo „usque ad vallum antiquac civitatis" v sobě chová, be zpečná jest, přikročíme nyní k výsledkům, které odvozovali můžeme z této a z původní listiny r. 1131. R. 1131 připomíná

se

nám

až

pozemky

villa

Weligrad a vsi

listina

z

1202 v alius antiquae

r.

Kostelan zasahovaly. Tato

která nás upomíná na onu

kam

civitatis,

antiqua civitas,

antiquam urbem Rastizi,

jest

nynější ves Staré Město u samého Uh. Hradiště, jakž to nejen

nýbrž i z toho vysvítá, že ona kapla sv. Jana tam stála až do r. 1682 (Volný cír. top. Olom. II. 208). Kapla tato připomíná se již r. 1043, kdež při ni snad proboštví (cella s. z jména,

uvádí též ves Iíostelany (Cod. dip. I. 117). O této antiqua civitas, na jejíž, hradby až podnes se zachovala upomínka mezi lidem v názvu „na valech"

Johannis) bylo, a

doleji

zároveň

s

místem Veligradem, psaným 1131, tak dobře, jako ona inellabilis Rastizi

dokážeme, že jest totožná

v původní listině

r.

se

ní

s

munitio a antiqua urbs Rastizi totožné jsou. Veligrad hrad byl tohdá vsí trhovou, jak to hned uvidíme. Třetí listina původní,

čili

Vele

která naší úloze prospívati může,

zachovala se ve dvojím exempláru a dána jest na Velehradě králem Otakarem I. na den zasvěcení chrámu Velehradského t. j: 27. listopadu 1228, kteroužto listinou král založení kláštera po

Vyjímáme prozatím z v Bočkově diplomatáři II. 193

tvrzuje, statky a výsady jeho popisuje. této listiny,

—197,

která vytištěna jest

místo:

Welegrad

„Possessiones uero eiusdcm

civitas

primo Modoburgus

cenobii sunt hec.

Palacký děj.

I.

143,

17


poznám. 87, jakož

Welegrad

i

civitas

Šafařík Starož. Slov.

modo burgus

802 pozn. 37 čtou:

Velegrad, město Dr. Dudík ale ve Mähr. Allg. Gesch. str. 147

prim o,

dříve, nyní městys.

str. t.

j.

poznám, praví: „Ich aber interpunctire: „Welegrad civitas prim o Modoburgus (nuncupata)" und halte diesen ganzen Passus für Folge einer historischen Verwechslung der ehemaligen Haupt stadt des pannonischen Mährens, Mosaburg, welches vielleicht,

wie Dobrovský vermuthet, bei den Slaven Welegrad hiess." 11 Hledíce k interpunktací Palackého a Šafaříka, bez dlouhého rozvážení každý

ji

za pravou brati musí; slovo

latinské vyžaduje

prim o vždy

neb dle ducha řeči

protivu, která

se

vyjáPatrno tedy, že

vždy a všudy slovem modo. zde Velehradu dřívějšímu městu či hradu (priino) naproti

dřuje v latine

má postaven tehda, jak

pozdější městys (modo), kterým

býti

dokážeme, v skutku

doleji

Co

byl.

se

Velehrad

týče

čtení

Budíková: "civitas priino Modoburgus (nuncupata)", jest docela nepodstatné, jak listině

s

bližšího rozebírání

Modoburgus, obě slova v jedno

psaná; avšak víme, že

na

uvidíme.

Ovšem

stojí

v

velkou písmenou pravopis a interpunktací v starých a

š

14) Paměti hodno a sein úplně náležející jest, kterak listiny věku XIII^iio bedlivě zachovávají rozdíl mezi Castrum, burgus, civitas a su

burbium. Castrum

před hradí

byl

hrad, burgus anebo civitas původně

a když pak tato předhradí práva městská dle

německého

spůsobu obdržela nazváno civitas městem, kdežto suburbium znamená předměstí, kteréž zevně městských hradeb leželo a práva městského nemělo, jelikož domy jeho tepruv během časuv povstaly,

když město hradbami obehnáno již bylo. Jelikož ale od nejdávnějších dob u hradu a později v předhradí se odbývaly trhy (jakž to potvrzují mnohé a mnohé listiny), slovo burgus ohledem toho znamenali může

ves trhovou,

ač vždy jen takovou ves trhovou,

jakýmsi hradem spojena

která prvotně

byla. Němci takovou osadu velmi pří padně překládají „Burgflecken." Jiné městysy ale, které s hradem spo jeny nebyly, slují v listinách vždy jen villa forensis a nikoli burgus. Začátkem XlVtóho věku, obzvláštně za panováni Jana Lucemburského, kdež městská řízení dokoná již německým duchem proniknuta byla, s

přísně onen rozdíl již se nezachovával: civitas čili urbs znamená město, jméno burgus se tratí a suburbium neb praeurbium jest předměstí. Do dáme několik příkladů z diplomatáře Moravského: II. 55 r. 1210. Ecclesia

s.

Mariae in Burgo Brunnensi (byla v nynějším městě);

2

II.

234

18


listinách

zřetel brán nebyl, že tedy

žádný

žádný znalý čtenář

co statné jméno nemůže. Modoburgus váhy Mosaneb 11a města název nejde; a co prosto Mosaburg čisti, Blatno a věru nelze předpokládali, že by u Slovanů slul burg klásti

listin 11a to též

písař listiny byl znal znáti

musel a

(hradem)

zajisté

A

byl.

ovšem Velehrad kdežto výborně Mosaburg, dobře věděl, proč napsal, že dříve městem

dále tážeme se, jak mohl, byl-li to v skutku král hrad

Mosaburg, český

onen darovali

klášteru, kdežto ani

Uherského ležel? Byl-liby chtěl v 0110 místo vnucoval, Dudík ten naznačili smysl, který písař Velehrad civitas, quondam Mosaburgus nunv jeho zemi, než v zemi krále

zajisté bylby napsal:

ten samý královský listinu tuto neb sepsal cupata; též dříve dní několik sepsal notář Hermann, který z nařízení králova istin.u pro klášter Oslavanský, Ozlavan v které doslovně praví: „quod (monasterium), in est ta tum im mu nomen cuius ipsius vulgo dicitur, 1

Va

11

em

S.

Marie.

66

(Cod. dip.

II.

Oslavanském zjinačené jméno zřejmě

Mohl-li při klášteře naznačili, nebylby tím méně i

90.)

toho opomenul, kdyby Modoburgus měl naznačili druhé jméno Velehradu. Dále, všechny skoro osady, v listině napsané co r.

1231: ecclesia

lil.

399

r.

s.

Jacobi in Burg o Brunnensis (až posud mostská fara);

1261: ecelesia

s.

Petři de

Burgo Brunnensi (nyní biskupský

chrám v městě); IV. 408 r. 1293: tato listina nejpatrněji poučí nás o omne Brunnense suburrozdílu mezi burgus, civitas a suburbium: muros positum, deinde intra 111 uros i psa 111 civibium

—

juxta tatem diligentius intuentes.... pronunciamus... sententiam: Ingredientibus civitatem Brunam per portain, que burgum respicit,-qui antiqua Roku 1317 za Jana Lucemburského Staré Brno už Bruna dicitur listina Cod. dip. VI. 80 o něm praví: „claustrum než nesluje burgus, listina Brunnensi" in castro pak sub praeurbio Spilberch quoddam Cod. dip. VI. 184: „Monasterio Aulae s. Mariae in suburbio civitatis Rozdíl mezi nostrae Brunae," kteřýžto klášter na Starém Brně byl.

—

V. 114: „incipiendo Cod. naznačen dip. nejlépe burgus sub castro..., cujus vestigium dignoscitur in fluuio inoraue alenus Patrno tedy z těchto citátu, že burgus zna esse sub burgo a t. d. mená původně predhrudí t. j. místo, kteréž k hradu náleží, že ovšem v něm trhy drzány jsou byly, že ale nicméně není to samé, co pouhá

Castrum

a

—

villa forensis.

nebyla burgus.

Každý burgus byl

—

villa forensis, ale

každá

villa íorensis

19


statky kláštera, ležejí okolo Velehradu, a jen Velehrad

sám má

položen býti do Uher? Nelze tedy pochybovali, že čtení Pa lackého a Šafaříka jest jedině pravdivo a že jiného připouštěli nesluší, jelikož převod slov „modo burgus" na Mosabtirg ne toliko v historickém, ale

odůvodnili se nedá.

byl

ve filologickém ohledu nikterak soudně

i

Jisto

tedy z

této listiny,

že Velehrad

původně hradem (městem), pozd&ji pak městysem. Nápadno bude každému, který

Velehradské v diplomatáři bedlivě čítá a proskoumá, že od roku 1202 jméno "antiqua civilas, Staré město" více se nenaskytuje. Příčinu toho

seznáme

lined.

král Otakar

Maďarům qua

II.

V

listině

původní

listiny

(Cod.

dip.

111.

246), kterouž

ku prosbě kláštera Velehradského pevnost

založil, praví

král:... „videlicet

proti

quod ad insulam,

in

est Capella S. Georgii, 15

que pre ceteris in illo dis ad construendam munitionem ... aptior videbatur, tam

sita

triktu

homines nostri de Conowiz quam homines Monasterii Weligradensis de ipsa fore lis villa lig rad... simul debeant se transferre Forum rcrum venalium in eodein Oppido novo i

We

duobus diebus qualibet servabitur septimana uno eodemque die sicut i it ipsa forensi villa Weligrad hactenus est servat um." Patrno z toho citátu, že ona pevnost osazená jest oněmi obyvately z Kunovic a ze vsi trhové Velehradu, kteří do nového

města přestěhovali se odhodlali; vysvítá dále z této listiny, že nová pevnost založená na půdě, klášteru náležející a že trhové

nového města. Než jaká nynější ves u kláštera samého

z Velehradu přeloženy jsou do

ves Velehrad? Byla to

to

byla

ležící?

Nikoliv, jak z následujících listinných svědectví vysvitne.

V

diplomatáři Mor. jest

vytištěna původní

z roku 1301, v niž toto důležité místo:

„Judex autem

—

124

listina V.

civitatis

homines tam predictarum triům villarum, quam ville Wellegrad... Abbalis et Conventus Monasterii Wclegradensis, site circa ci vi ta

tem ipsam,

illain

judicandi habeat

potestatem..."

15) Tuto kiiphi podřízena puk jest kostelu sv. Michala na Starém městě, jenž dlouhý čas farním chrámem Uli. Hradiště byl; asi 1370 obdržela tepriiv

práva farní a snesena jest 1778 (Volný cír. top. Oloin. II. 202). mo, že sv. Jiří v mor. národních písních velkou roli hraje.

2*

■

Zná

20


Že osada Velehrad této

listiny

nemůže

terní Velehrad, vysvítá z toho, že

býti

dnešní ves

„u města se nemůže, jelikož ho

onen Velehrad

samého" což o nynějším Velehradě

říci

dinu cesty od Uh. Hradiště vzdálen jest.

kláš

I

to

ležel

nápadno, že tento

Velehrad od roku 1257 více nejmenuje se villa forensis „vsí trhovou" než pouze villa t. j. ves, jelikož přeložením trhů do

Nelze tedy po chybovali, že pod tímto Velehradem, či pod touto vsí trhovou v skutku které ves slušno Město", „Staré vyrozumívali nynější

novozaloženého města trhů svých zbaven

„u samého města

leží

(Uh. Hradiště).

listin

posud uvedených

byl.

Porovnáme-li svědectví

původních, samo

samé co „an(1202), že pak po založení nového iněsta (Uh.

přesvědčení, že jméno Velegrad (1131) jest liqua ci\itas"

sebou nabudeme to

pouhou vsí zase užíváno jména Staré Město, tčm v 15 stol. opat Velehradský jej pro názvem (pod klerýmžlo dal městu Hradišti), dílem proto, aby se lišilo od nového města, Hradiště), stavš

se

a dílem proto, že již dříve

dectví

listin

do

jest

různých

však

i

jednu

listinu, která

Kodexu Velehradského, jemuž důvěřovali

máme. 16 Obsahujef

totiž listinu, též

Hradiště se týkající,

aput

máme

nazváno bylo. Mimo toto svě

tak

nouam

která

Velegrad,

se

vepsána

vši

příčinu

novozaloženého města Uh.

končí takto:

„Datum

kdežto v kontextu mluví se

actum

est

o villa

forensis Velegrad (Cod. dip. HI. 256) z čehož patrno, že vůkol kláštera povstala nová ves, jež od kláštera jméno vzala, k roz však od vsi trhové nazývána jest Nova Velehrad t. j. nový Velehrad, 17 Tato okolnost mimo svrchudotčené příčiny přispěla též snad k tomu, že trhová ves Velehrad pak původním jmenein dílu

(od

r.

1202) nazvána Staré Město.

Takový však

rozdíl

mezi

16) Že Codex Velehradensis úplnou pravdu zasluhuje, vysvítá z toho, že v něm obsaženy jsou listiny, které mimo to v originálu se nacházejí; lak n. p. listiny původní, které vytištěny jsou v diplomatári:

113, 114, 115, 121, 136, 139, 235, 343;

III.

II.

13, 112,

46, 124, 126, 300, 304,

372; IV. 392 a t. d. 17) Že název „Nova Velegrad" vztahuje se v skutku ku vsi, tehdáž snad mnichy založené, patrno ze ženského pohlaví jména Velehrad; listiny v klášteru samém dané, mají vždy bud Datum in Velegrad, anebo in Monasterio Velegrad.

21


klášterem

samým

a vsí

Velehradem činěn

již

i

dříve; tak praví

papež Innocenc IV., přijímaje klášter a statky jeho pod ochranu svou v listině r. 1250: „Locum ipsum, in quo prefatum mona-

cum omnibus

sterium situm est

Moratice aid." (Cod.

dip.

III.

pertinenciis; villasque Welerat,

1287.)

Spojíme-li svědectví původních listin z let 1131 (Veligrad), 1202 (usque ad vallum antiquas civitatis), 1228 (Vele-

grad 1301

civitas

primo,

modo burgus) 1257

(forensis villa Veligrad)

Velehrad, sit® circa civitatem ipsain) s listinou kodexu Velehradského 1257 (Nova Velehrad), sleduje z toho, že všecky tylo názvy naznačují jednu a tu samou místnost, (villas

dle

Velehrad, rozdílnou od klášterní vsi téhož jména, a že

toho polohu Velehradu nikam jinam klásti nemů žeme, než kde nyní Staré Město leží. Až posud jsme sledovali svědectví, kteréž nám listiny dávají o poloze Velehradu; než jsouf

i

důkazy jiné, že místo,

na kterém Staré Město a Uherské Hradiště stojí, v skutku kdysi

Hlavní důkaz leží v jménu samém novozaloženého města, jež král Otakar II. co hraniční pevnost proti Madarům vystavěli dal. Hradiště, čili jak na Moravě často

bylo velmi opevněno.

říkáme

Hradisko

místnost, kde

v

Olomoucku

(jako

kdysi a na

hrad

jednom

každá

místo ohniště-ohnisko), sluje

Tak máme dvoji Hradisko nich založen 1077 klášter, který

stál. z

pak od polohy své klášter Hradiště jest nazván. Mimo to slují mnohá místa, kde hrady i vlastním jmenem nazvané dříve stály, v lidu nyní krátce „Hradisko", neb „na Hradisku"

vlastního

jména hradu

užíval,

(což ovšem

činí,

aniž by jest-li

lid

hrad

ještě zachován).

Tak jmenuje

lid

rozvaliny hradu Rucksteina v Jihlavsku

krátce jen Hradiskem; vrchol, kde hrad Bělkov stál, dále, kdé

hrad Moštický byl, nazván nyní pouze na Hradisku; hrad Rož novský, hrady Louka, Svrčov, Orlov, Deblín, Dalešín u Osyky, ii

Dolni Loučky, u Ilradšovic,

Nový hrad

u Kopřinova a

téměř všichny vlastní jména mají, Hradisko, anebo na Hradisku. Sem náleží

jiné, ač

disko v Jihlavsku,

mnohé

lid

nyní jen nazývá

též

jméno

vsi

Hra

jméno kopce Hradisko, Hradisko u Štramberku,

22

Poloha s(archo Velehradu.

zříceniny hradu Tepence, od Karla IV. založeného, jež lid nyní pouze nazývá Hradiskem; dále Hradisko na hoře sv. Hipolyta li

Ač bychom ještě mnoho příkladů uvésti mohli, po nám svrchudotčené k důkazu, že místa, kde hrady

Znojma.

stačují

dříve stály,

nazývají se Hradiska

kde slovo Hradiště

můžeme,

uzavírali

o. nějaké místnosti

že na

něm

Hradiště, a že naopak,

čili

se užívá,

kdysi hrad

stál.

vším právem

18

Vztahujíce toto k Uherské Hradišti, zajisté žádný nebude od toho, že město jméno své obdrželo proto, jelikož na hra

na místě založeno bylo, kde dříve hrad stál. Jak příhodným ono místo pro pevnost bylo, vysvítá z toho, že r. 1257 za nejspůsobilejší k nové pevnosli vyhlášeno jest. Město tedy nedalo jména místu, nýbrž místo městu. Ná dišti

na hradisku

čili

t.

j.

hled tento podporuje se tou okolností, že právě

kara

v době Ota

Bruny každé novozaložené město obdrželo nejvíce německé jméno; na př. Brušperk, 1269 přiči a biskupa

II.

vlastní,

něním biskupa Bruny založen obdržel podle biskupa německé jméno Braunsberg; Frenštát 1299 od jistého Farkas-a založen,

původně Farkastadt, pak Frankstadt nazván jest; městys Příbor, biskupem Brunou na město povýšen dostal jméno Freiberg a

známo

že pruská města Königsberg a Braunsberg zacho vala památku na křižácké tažení Otakara a Bruny proti Průša-

nům

též,

tehdá ještě pohanským.

Všechny

starší

hrady, když z nich

časem se vyvinula předhradí a později města, daly jména těmto novým městům, tak Brno, Olomouc. Znojmo, Přerov, Břeclav, Podivín a

i. d.

I

to

povšimnuti hodno,

původně náleželo zeměpánům, jakož 12. a dílem 13. věku uvedených, n.

že

okolí

Velehradské

i

většiny hradů v listinách

p.

Rokyceň, Úsov, Úsobrno,

18) Jak dlouho taková jména se udržují, patrno z toho, že ve Zdare dům, na jehož místě v 13tém a 14tém veku tvrz stála, až posud sluje tvrz

nebo

(Viz Volný topog. VI.) Jiné tvrzišté jest u HvěŽtilic a místo, kde starý zámek v Prusinovicích slál, sluje ted „zámčisko", ač 0 něm žádné stopy více není. (Srov. Volného topog. tyto články.) 1 v Cařihradě sluje jedna čásf města „Bělohrad" jakož též blízká ves; tvrziště.

jména jeho

r.

museli.

když obyvatelé Bělohradu srbského po dobytí 1521 Suleimanem do Caři hradu a jeho okolí přestěhovali se

tato

povstala,

Poloha starého

V

23

elehradu

Strachotín, Pravlov, Hrádek, Pustiměř, Spylihnov, Hrádek, Device, \

Nelze tedy pochybovali, že, kdyby 11a místě, kde nová pevnost proti Maďarům se založila, název Hradiště nebyl lpěl, novozaložené město též určitějším a jak se podobá němec Veveří a

t.

d.

Tak

se bylo nazvalo.

kým jménem by

nového názvu ne

ale

bylo zapotřebí, jelikož měslistě nové pevnosti a

postaveno

11a

něm, co

kud jméno vzalo

t.

brad

j.

něm

dříve na

již

čili

pevnost

jméno dávné mělo

se nacházelo a od

(munitio jak základní

pak od místa na němž zbudována Hradiště a jelikož proti Uhrům vystavěna byla, a k rozdílu od kláštera Hradiště jmenována jest Uherské Hradiště. Nemůžu tedy býti listina praví), která

němž Uherské Hradiště vystavěno, již před založením nového města jméno hradiště mělo, a jelikož

pochybilo, že ostrov, na

od Starého Města

Velehradu, jak jsme svrchu dokázali, jen řekou Moravou odděleno jest, nebude též pochyby, že na něm

hrad

Město

stál, čili

čili

který k Starému Městu náležel, anebo naopak, Staré

Velehrad tehdejší náležel

ostrově řeky Moravy

stál.

Velehrad, Staré Město

v skutku totožné jsou, že na civitas"

čili

k hradu,»jenž na

19

Dovodivše takto, že tiqua

dříve

„Velehrad

onom

Hradiště

ostrově a vůkol něho „an-

civitas

0 bezpečné svědectví původních

a

priino"

stál,

opíravše

se

pokusíme se, abychom věc tuto všestranně ohlédali, nyní dokázati, že poloha sama staroslovanské osadě docela příhodnou byla Povrchný jen po listin,

i

hled 1

na

mapa Moravy poučí

nejstarší

osady

cesty klestí, jakož

ležejí i

své osady a města 19

nás,

že nejdůležitejší

podle řek,

které

a

zároveň

osadníkům takořka

v nové době vystěhovale! do Ameriky nové na řekách zakládali. 20 Župní hrady Staro-

Významnější jméno pro nové město,

kdyby nebylo zachovalo

staré

jméno Hradiště, byloby zajisté bývalo jméno „Ostrov", jakož právě té doby město na ostrově Moravy ležící a původně Steuice (t. j. Stanice) nazvané, nazývali se počalo Ostroh

čili

Ostrov.

20) Nejpodivnčjší útočiště a liydliska takového druhu ale před 6. lety na lezena jsou v ježeních švýcarských a lombardských: byla to bydliska. vystavěna 11a kolích v půdě vodní zaražených a mostem prkenným, jenž odtáhnut býti mohl,

s

břehem spojená. V okolí takových kolů

nalézají

24


slovanův, založeny byvše za tou příčinou, aby nebyly jen středištčm župy než aby také v čas vpádu nepřátelského župníkůtn úto čištěm se staly, zajisté byly velmi rozsáhlé, jelikož jinak by účelu svému nebyly dostály. Jornandes praví o Slovanech: „Tito mají

bahniska a lesy za města," což v ten smysl vyrozumívali slušno, že Staroslované pevnosti či hrady své podle řek a lešti nej raději zakládali, kdežto, jak středověcí spisovatelé o nich praví,

výborně bojovali

znali,

a dále proto že taková místa jsou

přístupná a dostatek nejpotřebnějšího k živobytí živlu lidstvu poskytují.

t.

j.

Ovšem, že Staroslované, byvše dobrými

ne

vody sta

taková místa umělecky opevnili znali; svědčí o jich ne obyčejné obratnosti v stavění město Budinův, město Retra (kdež viteli,

velkolepý chrám Radegasta) a obzvláštně Vineta, o niž Adam Bremský psal: „město mezi všemi v Evropě největší ..." a též

naše

munitio tak mistrovsky založena a ope vněna byla, že, nepodobavši se všem tehdejším hradům, Frankům podiv vynutila. I Mosaburg či hrad Blatno vystavil Přibina v ne ineffabilis Rastizi

21 bahniskách blatenského dostupných jezera.

Kdo polohu nynějšího Uherského

Hradiště

zná,

nebude

pochybovali, že pro starou a zvláštně pro staroslovanskou osadu úplně přiměřena jest. Právě u Hradiště vystupuje řeka Morava

vodě hojně nářadí kamenné, hliněné, bronzové ano i železné. I obyvatelé ostrůvku a ostrovů tichého Oceánu či jižního moře mají až posud podobná bydliska, což potvrzuje, že stejné potřeby vedou k stejným nálezům svědčícím o stejném stupni vzdělanosti rozličných národů v jisté době. se ve

Blatenské slulo původně

prastarým slovanským názvem Pleso (Šafařík Starož. Slov. 206. 410), jakož podnes na Moravě a na Slo

21) Jezero

i

vensku povídáme pleso místo jezero; též místní jména jako ves P1 esovec mezi dvěma ramenama řeky Moravy ležící, a ves Plesice to i

též

jméno v sobě

ukrývají.

Za knížete Přibinu jezero

ale

nazváno

čehož Němci udělali Platten-see a Maďaři Balatoin, a hrad tamtéž vystavěný též jmenován Blatno, 861 Mosburg, 896 urbs Palu-

Blatno, darum

z

město bahnisk (Světozor 1859, str. 331). Na jméno Blatno dorážejí na Moravě název řeky Blatný, pak místní jména: Blatec v Olomoucku, Blatnice ve Znojemsku, Blatnice hrubá a Blatnice malá t.

j.

v Hradišfsku.

rr

25

Poloha starého Velehradu. 22

do dolní kotliny své, požehnané to roviny, která co do úrod nili na rovni stojí s Hanou. Jak svrchu dotčeno, tvořila tam

řeka Morava dříve ostrov, kterého tam, jak z vyobrazení města Hradiště vidno r, 1670, ještě bylo, až napotom zanešením jednoho

ramena Moravy polouostrovem se

stal.

Rozsáhlá

tato

rovina,

mezi výběžkami Maršových hor a Moravských Tater, má v ohledu válečném strategické střediště a nejhlavnější oporu na ležící

Ostrov řekou samou chráněn, snadně mohl býli podporován zásekami a náspy, které v blízkých lesích a na vůkolních pahorkách a vrcholích bez obtíže navaleny býti mohly. ostrově řeky.

Kosmas

Již

k

r.

znalf dobře tuto vlastnost východní

1061

scr.

rer.

boh.

I.

136:

Moravy, praviv

„qui (Vratislaus) confestim

Moraviae regnum inter fratres suos

divisit

per medium, dans

orientalem plagam, quam ipse prius obtinuerat, quae aptior venatibus et abundantior piscibus. Listina

Ottoni fuit

roků 1228 mluví o lesích, které od Oujezdu Polesovicemi 23 až k ostrovu se rozprostíraly; dále mluví původní listina r. 1221

z

o

lesu Rassin

kteréhož

t.

Hradšin, (Pulkava jej jmenuje Greczen), daroval markrabě Vladislav klášteru Vele

j.

polovici

hradskému dokládaje „ut

in

ipsa

silva

sicut

liberam habeant potestatem

silvis et aquis

1257

in

omnibus

..Dále

aliis

sluje ves

piscatorum „ves rybářská." Není tedy pochybno, že poloha Uherského Hradiště v skutku velmi příhodná jest pro staroslovanskou osadu a že všechny podmínky, jakéž

Kostelany

r.

villa

staří spisovatelé udávají,

zřetelně: Jelikož a jelikož

k takové osadě v sobě má. Než mluvme

jsme dokázali, že na ostrově Moravy hrad

okolí jeho

pahorkami

a

lesami otočené pro

stál

daleko

rozsáhlé hradby, záseky a náspy velmi přiměřeno jest; jelikož 22) Tyto kotliny, obzvláštně kotliny dolního běhu řek, jsout pro dějiny kultury člověčenstva veledůležité; teprův tam, kde nějaká řeka mo hutně se rozvodnila, nalézáme kvetoucí osady, jakž to dosvědčují stará kulturní města Babylon, Théby, města indická na Ganges-u, Řím at. d. Praha neleží u prameništ Vltavy, jakož Londýn a Paříž též položeny nejsou u počátku řek Themse a Sény.

23) Protož

chybně

slušno praví.

vyslovovali

Polesovice

a

nikoli

Polešovice, jak

se

26


dále jisto jest, že hlavní hrady Rastislava a Svatopluka na nynější

Moravě

musíme

že mestys Velehrad totožný jest se Starým Městem „antiqua civitas" a od hradiště na ostrove roz loučili se nedá: tedy máme za to, že ona „inefíjabilis Rastizi hledali

a

munitio" a „antiqua urbs Rastizi" ležela lam, kde

Město a Uherské Hradiště

ležejí.

nyní Staré

Z onoho místa letopisů Fuld-

ských svrchu dotčeného makavě vysvítá, že ona „nevymltivitelná pevnost" pozůstávala z hradu, o jehož dobytí Frankové nic nepraví,

pak ze záseků a

a

hradeb dřevěných, které zajisté

daleko se roztahovali musely, jelikož jinak letopisec nebylby

mohl

nis

psáti: „a illius)

všechny hradby (nuenia) oné krajiny (regio-

spálil."

Vně

těchto zásek ukryli obyvatelé své zboží

do země a protož praví leto pisec „co (Karel) v lesích ukryto neb v polích zakopáno na 24 vzal." sebou leznul, Upomínky na tyto daleko rozsáhlé hradby

bud v

lesích

anebo zakopali

jej

náspy zachovaly se v názvech: „Hrádek" na blízku kláštera ležící, pak v slovích listiny „ad vallum" čemuž lid nyní říká a

„na valech", pak ve jménu Velehradu a Hradiště samého, dále v lesu „Hradšín" a v osadě „Hradšovice", hodinu cesty od

Uherského Hradiště vzdálené. Z těchto daleko rozsáhlých a sou náspů a zásek dá se vysvětlili pověst, vedle které prý po zboření Velehradu biskupská stolice do Polesovic

vislých hradeb,

24) Slované byvše všudy obklíčeni bojovnými nepřátely museli takové pevnosti a bydliska sobe zříditi, jichž dobyti tak snadno nebylo. A véru podivně shoduje se zpráva letopisce Fuldského s tím, co císař Mauri (zemřel 585 po Kristu) o Staroslovanech praví: „Nejraději bydlejí v nesnadně přístupných lesích a na podobných břehách řek, bahnisk tius

x

nejpotřebnější věci schovávají rádi v podzemních skrejších." Vysvítá z toho, jakých sousedů mírných Slované všudy měli! Mezi sebou však neskrývali jmění své, jak krásně o tom vypravuje Zivolo-

a jezer.

I

Oty (L. II. c. 40): „Taková ale důvěra a soudružství mezi nimi (t. j. mezi Slovany Pomořskými) jest, že neznajíce zlodějství a šizeni schránek a příhrad nemají zavřených a nad míru se divili, když zboží pisec sv.

a

schránky biskupa

viděli

zamknuté."

—

Co

se týče rozsáhlých náspíi

podotýkáme ještě, že v 17tém století, když Švédové r. 1643 Moravy do Cech vrazili chtěli, bráhěno jim u Trpína též zásekami a

a zásek, z

náspy až na 3 hodiny cesty rozsáhlými, tak že tain do Cech nemohouce, vrátili se a tepruv Březovou do Cech se odebrali.

vrazili

27


pak do Kunovic přeložena byla. Jelikož hrad onen v skutku byl přepevný, jmenován od Ictopisce ineffabilis, což má se-

a

magna

=

„Vele- hrad a jako letopisec německý dobře věděl, že Devin čiíi Dovina v jazyku slovan ském znamená devu, děvče, tak přeložil i dobře nejvěští hrad, silniti

pojem

a veliký

Velehrad sídlo panovníkovo

v

„ineffabilis

munitio." 25

Jakož

jména Nový hrad, ruský Novgorod, Rajhrad, Hrádek (nyní Erdberg) původně znamenají hrad a nikoliv ves, tak znamená i Vele hrad původně hrad; *a jakož jména hradu přenesla se na osady vůkol nich založené anebo z nich povstalé, tak že nyní máme

město Novgorod, město Vyšehrad, Bělohrad, iněstysy Rajhrad, Hrádek a t. d.; takž obdržel čili raději podržel pozůstatek sta

rého Velehradu též jméno Velehrad. A protož jmenoval mar krabě Vladislav novozaložený klášter: Velehrad, jakož i klášter vévodou Břetislavem r. 104S založený od hradu Rajhradu a klášter u

jméno

Olomouce na Též

vzaly.

i

Hradišti

1077 založený od polohy své

jiné kláštery

nazývány jsou od míst, kde

se nacházely na př. klášter Tišnovský, Starobrněnský (či krá

lové klášter od zakládatelkyně královny Alžběty), klášter Tře bíčský, klášter Oslavanský, klášter Žďárský a

t.

d.

26

Podotknuvše svrchu, že okolí Hradištské velmi přiměřeno jest pro staroslovanskou osadu, hleďme tudyž k tomu, zda-li ono okolí již v pohanské době důležitým nebylo? I tuto vlast25) Ze. Velehrad není pouze nahodilé slovo, patrno též z porovnání se stavbami jiných národu. Podotýkáme zde jen německou „Irminsul", Hermannssäule t. j. Sloup kterouž někteří vykládali na Ilermanusul

—

Hermanův. Grimm

irmin pouze

sesilňuje pojeni

klerýnr spojeno jest, že tedy Irminsul znamená veliký sloup Velesloup, tak dobře, jako náš Velehrad naznačuje mohutný,

síova, čili

ale dokázal, že slovo

s

Eccard, Francia Orient. II. 987 a Gerbert iter Alem. altissima columna t. j. velevysoký sloup. Srov. 86 překládají irminsul Grimm Deut. Myth. sir. 759; Pertz Mou. II. 676; Menzel: Odin. str. 121. 26) Odkud pochází jméno Žďár, práví nejlépe mnich téhož kláštera, jehož kronyku okolo 1300 sepsal, (Chron. Domus Sarensis vydána od ftoepella veliký hrad.

str.

Již

—

35): „Sic Sar est sclauicum, sonát hoc plantatio recens, Ouamvis teutunici sar dicant gramina grossa, Sar non teutunico sed de slauico trahit

ortům."

28


nost

můžeme

dovodili

především jméno

několika místními

Mařatice

jmény.

Náleží

sem

jež upomíná na nazvanou; dále jméno osady

Mařetice,

čili

Mora nu,

nyní Mařenu Babice, upomínající na bohyni Bábu, kteréžto jméno i jiné osady moravské a sice Babice u Bochtic, u Kelče, u Lesonic,

bohyni

u Pozořic,

Rosic a

ii

u Žerotína,

nesou." 7

Dále náleží sem

jméno hory Modla, kde nyní naproti Buchlovu kapla

Bar

bronzový bůžek, který na Buchlově vykopán jest nyní v českém museum se chová.

bory a

sv.

stojí a

Ale že bylo,

v době křesťanské okolí Velehradské veledůležitým

i

nelze pochybovali; podotýkáme zde

prozatím, že

první

chrám Páně, který po strašném návalu Maďarském v bez 8

pečné" 27)

listině se

O Moraně

a

připomíná, jest ona kapla

sv.

Jana, kdež

Babici srov. Hanuš bajesl. kalendář a téhož Wissenschaft

des Slav. Mythus.

—

Co

pan Fejfalík ve svém pojednání proti Rukop. králodvorskému praví: „Vesna und Morana sind ihrem wesen nach nur eine und dieselbe mythische gestalt, der unterschied zwischen beiden ist vielleicht weiter nichts als ein landschaftlicher namensunter ale

schied" docela pravda není.

Fulneckém

Neb v

okolí Novojičínském, Lipnickém a a v jiných východních částech země nasi jest jméno Vesna

jaro v

obecné, že tam slova jaro zřídka jen slyšeli jest, a to v krajinách, kde lid též Moránu, čili jak ji nyní říká, Mařenu, vynáší. Není tedy Vesna a Morana landschaftlicher místo

lidu tak

Namensunterschied, a nejsou ihrem wesen nach eine und dieselbe mythische gestalt, než Vesna jest bohyně jara a mladosti, Morana ale

bohyně smrti (srov. mor, mříti, máry). Při této příležitosti zároveň pana Fejfalíka ujistili můžeme, že jméno Záboj Slovanům známo i

bylo, jelikož až posud jeden rolník moravský se jmenuje Záboj, jehož syn právě v Brně študuje b o němž každý odpůrce rukopisu našeho

úřední

potvrzení dáli

si

může.

—

Že Mařetice nevzaly jméno od

kostela sv. Marie, vysvítá z toho, že kostel sv. Marie

tam leprv za

ložen jest děkanem Hradištským Kulíškem r. 1613, čímž tedy opraveno budiž udání Památek archeol. III. 103, kdež také jak se nám zdá,

nepodstatně činěn rozdíl mezi vesnicemi Costeleche a Kostelany. (Viz

poznám. 13). 28) Patrno, že jsme tak zvaným zlomkům Monséovým vyhýbali, je nikde co pramen neuvádějíce, neb Dr. Jireček ve Svět. 1858 dovodil, že tyto zlomky jsouť podvrženy. K tomu, co Dr. Dudík o nich v Mähr. Allg. Gesch. str. 228 poznám. 1. praví: „ja nivlit einmal ein Autograf

weder durch Bočelťs noch eine andere Hand kam

je

zum Vorschein"

29

Poloha starého Velehradu. r.

1043 proboštví

sv.

Benedikta bylo (Cod.

dip.

I.

116).

Dále

víme, že na ostrově samém r. 1257 byl kostel sv. Jiří, který později stal se farním chrámem v Uherské Hradišti. Dále po

ukazuje k tomu, že tato krajina hned u počátku prvního kře sťanství na Moravě důležitá byla, místní jméno Kostelany t. j. ves ku kostelu náležející. Též zdá se nám slušno vztahovali

sem osadu Popovice t. j. osada kněžům (popům) náležitá. Dále čítáme sem kaplu sv. Klementa v lesní pustině u Osvětiman, o které markrabě Jan již r. 1358 pravil: .. „Capellam beati Clemen tis Papae in silvestri solitudine ... si tam, antiquis quida

m tem po rib us

pro ejusdem sancti reverenlia fabricatam..

dobu Svatopluka, a panovníkův (králův) 29 Moravských vůbec, upomínají v okolí Velehradském mnohé místnosti. Předně „křálův stůl" již v původní listině r. 1227 jmenovaný, velký IN a

plochý kámen, jenž meze bývalých panství Velehradského a Napajedlského znamená; nachází se asi půl druhé hodiny od to

nynějšího Velehradu u silnice, z

asi

deset kroků

Uherského Hradiště do Zdounek vedoucí.

praví, že kdysi

samého

vesnice Jankovíc

na

něm

král

blíž silnice, která za

Lid o

od

něm

Moravský obědval. U Velehradu klášterem do Buchlova vede, jest

podotýkáme, že archivář Boček opis svou rukou sepsaný Dr. Palac kému r. 1836 půjčil. Co nám ony zlomky činí podezřivými, jest právě zevrubnost, kterou o poloze Velehradu a

původní bezpečné

listiny

věku

XIII.

Doviny vypravují, kdežto o souvislosti s dobou Melodějsko-

Svatoplukovou ničeho nevypravují, jelikož věc talo nenáleží do listin, než do dějin, a listiny tím snadněji o ni mlčeli mohly, jelikož tak znamenitý děj bez toho hluboce v celém národu

žil.

Listiny

původní

věku ani nejmenší zmínky nečiní ani o Metoději ani o Svatoplukovi, a předce žádný pochybovali nebude, že na Moravě žili. Zmínka o nich, kde k tomu příležitost jich osoby se týkající se neudála, byla tedy zbytečná; statky klášteru potvrdili listinou tot ovšem XII. a XIII.

stáli

se muselo, jelikož tím právní prostředek

podán byl mnichům, aby

majetek svůj a právo k němu, všudy* kde se vyskytovala potřeba do kázali mohli.

29) Ze Svatopluk nazýván byl nejen kněz, vévoda, než také král (korol) vysvítá nejen z těchto památek, než také z toho, že Regino v r. 8U0 praví: „Zuentiboldo Marahensium Sclavorum regi, pak Kosmas scr. rer. boh. sir. 23. 35. Zwatpolk ejusdem Moraviae Regis, Zuato-

—

pluk

rex Moraviae ...."

30


studánka, která „králova studánka" sluje. Dále sem náleží osada Knězopole, hodinu cesty od Uherského Hradiště, jižto vykládáme za pole kneze

t.

panovníka, odchylujíce se od náhledu jiných,

j.

kněžské pole, majíce za to, že od knězi Velehradských založena byla. (V našem náhledu potvrzuje nás to, že místní jméno Knezpole i v Jihoslovansku kteří

jméno osady

této vykládají

za

v Bosně se nachází; též u Dědic sluje jedno pole: „Knez pole"). Jelikož ale osada ta mezi prvními statky kláštera se n. p.

uvádí, zdá se nám, že od mnichů (kněží) založena nebyla. Též

u Brodu Uherského sluje jeden vrchol Králov a háj u samého města r. 1666 ještě nazýván byl v písemných památkách „králův

Že

době Slovany zalidněna byla, o tom svědčí název kopce „Brdo" nedaleko Jankovic, kteréž na Moravě se zachovalo jen ještě v místním jméně háj."

tato krajina již

v

nejstarší

Za-b r d-ovice, kdežto v jiných slovanských zemích častěji ještě se naskytuje; sem náleží též název místní Brťnice (lépe

1234 poprvé v

uvodí pod jinenein Birdini t. j. Brdiny od pahorkovaté vlastnosti krajiny, kdež leží. Dále svědčí o tom původní jméno Maršových hor, jež Brdnice), ježto

bylo

Hříbčcí

clirb, chrib,

chrebet dají

a

r.

listinách se

hory, (až posud užíváno) pocházejíc ze starosl. a jež se zachovalo v našem hřbet, v ruském

v názvu

Slovenski

hribi. Mylně tedy překlá

Němci „hříběcí hory" na Pilzgebirge, jakoby pocházelo

od lioub „hříbků." Dovodivše tedy, že nejen listinné svědectví než i jména osad a jiných místností polohu Starého Velehradu v okolí Vele-

hrado-Hradišfském nezáporně potvrzují, nemůžeme více pochy bovali, že letopisci, kteří o Velehradě mluví, hodnověrní jsou,

žeby víru naši nezasluhovali, kdyby dokázáno nebylo, že Starý Velehrad v skutku na Moravě ležel. a

Velehradě píše, jest 1314 psal, praviv v kronyce své: Dalemil, který mezi 1282 „Bořivoj prosi Krs ta ot Svatopluka moravského a ot Methodieie arcibiskupa velehradského. Ten arcibiskup Busin (Řek) bieše, mšu První letopisec, který

—

svatu slovansky slúžieše. Dr. Dudík

mähr.

allg.

U

zřejmě

Velehradu

Geschichte

I.

o

krsti

Čecha prvého

—"

147 poznám, praví: „Mezi

31

Po tuha starého Velehradu.

českými

Ietopisci

jest Dalemil

první,

který Velehrad

co

arci

biskupské sídlo a tedy co hlavní město Svatopluka jmenuje. Kosmas o tom ještě neví ničeho." 30 Dr. Dudík tedy se domnívá, že kronykou Dalemilovou v lidu teprv pověst o Velehradě po vstala.

Tomu

však není

tak.

Neb

původní jmenovala-li původní věděla-li

1202 o valech starého města, 1228 Velehrad dřívějším městem, věděl tedy

r.

r.

již

listina listina

před Dale-

rnilem lid o Velehradě a Dalemil,

čerpav z Kosinový kronyky a jiných ještě starších pramenů, který nepsal listiny, než kronyku, ovšem do ní napsal na památku věci, jež do listin ne náleží, které ale v kronyce, znamenitější děje české vypravující,

úplně na místě svém jsou. Do listin vepisovaly se rozličná za kládání, obdarování a smlouvy co právní předmět a listiny ne-

dějinami minulostí, než, jsouce, potřebou přítomnosti utvořené, mají tuto potřebu právním zá

obírají se s

vazkem

i

pro budoucnost

ujistili.

Protož Dalemil úplnou

zasluhuje pravdu, jelikož jeho vypravování potvrzeno jest

nami potud, pokud se

to

do

listin hodí.

Listiny též

listi

nám nevy

u Chlumu, na poli Hluckém, u Loděnic, aniž listina jest sepsána po zavraždění posledního Přemyslovce, a předce žádný nebude o tom pochybovali, že to všechno se pravují o bitvě

ač to jen

stalo,

kronyky vypravují. Z bezpečných

ale

listin

víme, že Velehrad na Moravě ležel, proč tedy odmítali od sebe písemné svědectví Dalemila, jenž jen několik let později žil,

když

1228 sepsána byla? Zpráva o Velehradě nedo kronyky Dalemilovy mezi lid, než naopak, ona zpráva

listina r.

stala se z

dostala se do

kronyky z úst

nův, které jen

V

to

lidu a ze starších

psaných prame-

písmem zachovaly, co v ústech

lidu

žilo.

zachovala se na pravdivých skutcích spočívající nevya na Velehrad, který mijitelná pamět na Svatopluka a Methodia i

lidu

s

v návalu Maďarském po Moravy jihovýchodní hrady jinými,

pelem lehnul. Z rumů jeho udrželo se jen Staré Město, které jak jsme z vrchu dokázali, též Velehrad slulo; Velehrad tedy 30) Však, že lelopisec Kosmas (zemřel 1125) o Velehradě dobře věděl, velmi důvtipně dokázal Dr. II. Jireček ve Světoz. 1860, sir. 125. i

32


úplně od země vyhlazen nebyl/ když také přestal býti hlavním 31 městem Moravy a sídlem králův a arcibiskupův moravských. Protož nad míru případně píše legenda sv. Václava, pů

vodně latinsky složená a v českém převodu z první čtvrti XIV. věku známá: „Potom když bratr sv. Cyrilla, jmenein Methodius, učiněn byl po jeho smrti místo něho biskupem moravským, telulá slovutné kníže české sv.

jmenem

Bořivoj a jeho bohabojná kněžna

Ludmila, v tom městě ježto Velehrad

Moravského arcibiskupství

stolec a

arcibiskupa Methodia oba svatý

slově, tu ježto tehdy sláva bieše od blaženého

křest přijali."

Legendista vším

„město, ježto Velehrad slově (v přítom ném času), jelikož Velehrad, ač již ne ve slávě a velikosti dřívější, ještě byl, kdežto o arcibiskupství jinak psáti nemohl,

právem mohl

psáti:

než že bylo. praví

Kosmas

I

r.

Kosmovo svědectví zde 1125 o sobě, že

145

let

rozhodno; neb

jest Octogenarius

„osumde-

277), byl tedy narozen r. 1045, tedy po zboření říše Mojmírovcův. Dále víme, že on ze

sátník" (scr. rer. boh. asi

jest

I.

pramenů čerpal, na kteréž, co vůbec známé, po ukazuje, aby sám o tak důležitém ději, jak bylo pokřesfanění starších

Čech, vypravovali nemusel, ač doslovné praví, že Bořivoj křtěn byl od Methodia. 1 to, že Dalemil, jak známo, tuhý nepřítel ví o

Němcův,

slovanských

službách Božích, důkazem jest,

že ze starších pramenů čerpal a nejen z úst lidu samého; neb

pravdě podobno,Jse

lidu z paměti se vytratila liturgie slovanská,

každému bude pochopitelno, který ví, že nejen Maďaři, než také před nimi již Némci ustavičnými útoky říši tuto seslabovali. Maďarům práce zhoubná usnad

31) Ze

říše

Moravská v návalu Maďarském se

shroulila ,

něna jest nesvorností synu Svatoplukových, Mojmíra II. a Svatopluka a odtržením se Cech od Moravy. Ze Maďaři tenkráte zemi, obzvláštně východní část strašně plenili a spustošili, můžeme si myslili snadně, známe-li zhoubné jich vpády do Moravy r. 1253, 1315, bať ještě i v 18tém století. Ze dále i chrámů co pohané nešetřili, rozumí se

samo sebou, a vztahovali sem slušno Cod.

I.

papeže Lva

82, v níž psáno: ... „ut ecclesiastica jura

VI. et

z

r.

937

Christia

religio in vestris partibus, quae paganoruin incursione malorum christianorum persecutione corrupta et depravata esse

ni t a et

dip.

listinu

t

i

s

videntur ..."

33

Poloha starého Velehradu. ale hlavni děj

t.

a arcibiskupské

pokřesfanění lidu moravského

j.

sv.

Metodějem

jeho sídlo na Velehradě zajisté v jeho paměti

se zachovaly.

Tímto úhlavní naše úloha, dokázali

Moravě

doplněna, a doufáme, že se strany rozumných tomu dříve odporovali, že Velehradu na Moravě bylo,

i

Moravě

více žádný

starý Velehrad

svědectví originálních

stačí

polohy

že Velehrad na

ležel, jest

byf

lidí,

totiž,

a

ravských

listin,

bráti

Komu nepo

nebude.

komu

nepostačí příhodnost

drahné upomínky v okolí Velehradském na dobu

— králův,

tenť,

mo

ovšem za jinými příčinami, ježto ve

všem jiném, jen ne

v kritice historické

všude jinde, třeba

v měsíci hledali bude, jen ne na Moravě.

Avšak t.

j.

My a

i

otázka

ještě jiná

důležitá

původ mají, Velehrad

ouzce souvisí

s

Velehradem

zda-li Velehrad byl též sidlem arcibiskupským sv. Metoděje ?

pro tuto dobu

bližší rozebírání této

otázky pustíme slranoXi,

podotkneme krátce zde jen některé důkazy o Praktika všech

této záležitosti.

odporníkův stranu této záležitosti jest

ta

sama: Nemohouce Metoděje Moravě upříli, upírají jí "Velehrad, dobře vědouce, že byl-li Velehrad na Moravě, též pochyby o tom nebude, že byl hlavním sídlem Rastislava a Svatopluka, z čehož zase sleduje, že též v něm sídlel sv. Metoděj, jak též Dr. Dudík praví: ... „und bestatteten ihn in der Synodalkirche... der Hauptstadt lag, in welcher Method seine Geist lichen zu Synoden zu versammeln pflegte, ist klar." Mähr. Allg.

Dass

sie in

Gesch.

I.

265.

na Moravu

r.

uvítáni jsau.

Yímeť 863,

V

že svatí bratří Solunští, přišedše od Rastislava v hlavním jeho hradě slavně zajisté,

první této době setrvali na

Moravě

až do jara

shromáždivše okolo sebe učenníky Rastislavem k tomu určené, které sv. bratří písmu slovanskému a církevním obřadům

867,

vyučili.

Že takové vyučování vyžadovalo jakéhosi střediště a

nedělo ani v lesu ani ve vsi ani v jakémsi pokoutném místě, rozumí se samo sebou, a že Rastislav vroucí prosbou že se

vyžádav

si

apoštoly za učitele lidu svého u víře svaté,

rád je míval na

dvoře svém,

když

to apoštolské jich

3

zajisté

práce

34


asi s jara 867 Pannonií do bratří sv. Tak též, když dovolovaly. uhostil Blatenského do a knížectví zavítali, odebírali Říma se skoro kníže Kocel též na hlavním hradě svém Blatně, kdežto

je

celé

leto

ztrávili,

učivše

asi

50 jinochů

knihám církevním

smrti po Metoděj slovanském pak v jazyku sepsaným. Když Pannonské do Kocelovu žádost na února 869) sv. Cyrila (14. se vrátil, zase zdržoval se na hradě Blatně a vrátiv se

Moravy

Pannonského obnovení u pápéže vymohl Pletichami biskupův před Synod snad do

odtamtud do Říma,

německých Solnohradu volán 871, čemuž Kocel za úslužností svou před zdržován násilím v Němcích byl panovníkem německým nebránil, rožkazem z Němec k kdežto až do r. prosbě Svatopluka

biskupství.

874,

a

též

Moravským arcibiskupem

se

stal.

papežovým propuštěn ač nelze že, hodnost znamenitou pochybovali, Na tuto povýšen slovo Boží

hlásal,

dvorem svým

bydlel.

celé zemi cestoval a

co

pravý apoštol po hlavní sídlo své tam měl, kde Syatopluk

s

že mnohokráte že proto nebude, Svatopluk, žádný hradu hlavního žádného se onde zde zdržoval, za příčinou války ač co že sv. arcibiskup, taktéž Metoděj pochybno není, neměl, sídla měl, kde metropolitní Moravě veškeré cestoval, jistého po chrám stál, kam kněží svých ku sborům církevním čili synodům tvrdili

Jalíož

chrámem. v chrám sborným sluje legendě svolával, kterýžto hlavním na než nikde chrám nestál, tento A že jinde sborný v na nařízeno 344 r. neb synodě již hradě, není pochyby; více býti v malých nemá žádná stolice že biskupská Sardice, se úřadové hlavní kde nacházejí. než krajiny tam, městech, a že bezpochyby ležel na Moravě že Velehrad kdežto víme, Nyní

Mo nabývají místa legendy a kronyky Dalemilovy, mluvíce o Velehradě Václava Sv. ravské, co sídlu Svatopluka a Metoděje nevyvratné pravdivosti. A věru, hlavním hradem Svatopluka byl,

muselo by tolik

to býti

pověstí

o

že právě jen na Moravě zachovalo, kdežto i v jiných

divnou náhodou,

sv. bratřích

se

zemích slovanských slovo Boží zvěstovali! Divnou náhodou by že v to muselo býti, že žádný jiný národ slovanský netvrdí, všichni že anof sídlo zemi Moravané, Metodiovo, jen bylo jeho slovanští národové zejmena Velehrad co ono sídlo jmenují.

35


Papežské

ovšem píšou jen o

listiny

arcibiskupství

nikoliv Velehradském, jelikož jinak

Moravském

zapotřebí nebylo,

a

protože

jen jediného arcibiskupství na Moravě stávalo; v Německu ovšem mluví se o arcibiskupství Mohučském, Solnohradském a t. d., jelikož jich tam více bylo. Avšak i v pozdější době, když totiž r.

1063 Moravská biskupská

mluví

listiny déle

Moravském,

málo

celé

Olomouckém. A

o

kdy

sice tak

právě

musíme,

oné t.

j.

„Moravským"

a

přičítali

nazývají nové biskupství

papežské

listiny

byla,

nejvíce jen o biskupství

století

jimž ohledem toho nejvíce váhy

listiny,

to

než-li

Olomouci zřízena

v

stolice

nápadně, že několikráte v jedné

a té

samé

listině

Pragensis a episcopus Moraviensis," města, zde po celé zemi nazván. Bude snad

„Episcopus

stojí:

tam jen podle

někdo pochybovali, že biskup Moravský, ač se nejmenuje Olo mouckým, tehdáž v Olomouci sídlel? A nelze dle toho, že

papežské

právě soudili,

že

svatí

listiny

mluví

o

otcové v Římě jen

kanceláři obvyklého

způsobu

listiny

Moravském,

biskupství dle

starého v papežské

tyto dávali ?

32

Dále víme,

že za doby Svatopluka Yiching, suffragan sv. Metodia, jmenuje se biskupem v Nitře (880); suffragan tedy měl určitého místa a sídla, jehož

arcibiskup míti

neměl?

či

svolával arcibiskup

kde suffragan t. j. podřízený jemu biskup přebýval? Nitrava nebyla hlavním hradem, než jen sídlem ou-

synody do hradu,

dělních knížat,

Přibiny

a

později Svatopluka,

vrátiv se

který

„Moravský

biskup" jest více než pouhou náhodou, jelikož z Říma nic náhodou se nedělo. Biskupství a biskup v Cechách

32) Toto titulování

vždy „ecclesia Pragensis" neb „episcopus Pragensis" tak sice, že často v jedné a té samé listině nachází se vedle sebe episcopus Pragensis episcopus Maraviensis. V 12"5m věku nenacházíme sluje

—

nikdy episcopus Bohemicus neb Bohemiae, což patrně vidno z listiny, kterou dal vévoda Jindřich, zároveň biskup pražsky, Cod. dip. I. 336 až 1194:

„Ego Heinricus Pragensis ecclesiae praesul

rum." Biskupové sami nazývali

et

dux

Bo he

Olomucensis, ač nepozorovali nelze, že první název předvládá; teprův od r. 1200 začíná vesměs se užíváti jen titul episcopus Olomucensis, tedy právě v té době, rn

o

kde Morava markrabstvím se

Brněnské a Znojemské

se

i

Moraviensis

i

stala a rozdrobení na knížectví

Olomoucké,

Papežské listiny, které mluví o bi skupství Moravském jsout vytištěny v diplomatáři a sice z doby Řehoře přestalo.

3*

36


871 z vězení německého, vojsko německé nevedl před svůj hrad Nitra, než před Staré Město Rastislavovo; však ani Dovina

r.

hlavním hradem nebyla, ani Moosburg, sídlem biskupa nějakého, patrno tedy,

obě města nebyly

a

že

nám

hledali

jest

metropolu arcibiskupství Moravského jen na dnešní Moravě a to tím více, jelikož Moravané tehda mezi západními Slovany roz

hodným kmenem

jak to praví legenda mluvě o poselství Rastislava do Cařihradu: učitele nemáme takového, byli,

„avšak

nám v našem jazyku pravou víru křesťanskou hlásal, aby také jiné země, vidouce to, podle nás učinili." kterýžby

Jak tedy nelze pochybovali, že pod biskupstvím Moravským od 1083 —1200 vyrozumívali slušno biskupství v Olomouci, která tehdá hlavním hradem a později (až do 17 h0 věku)

též

hlavním městem Moravy byla, tak též pochybno býti nemůže, že arcibiskupství Moravské sídlo své mělo v hlavním hradě země t.

j.

na Velehradě.

A

protož

má

legenda

Václava úplnou

sv.

pravdu, píše—li o Velehradě co sídlu arcibiskupství Moravského; protož Dalemil vším právem říci mohl, že na Velehradě sídlili

Metoděj a legenda moravská nebyla na omylu, pravivší: „A dovodiv svaté muže do svého Velehradu, vystavěl vedle dovolení papežova na místě, kde onen brad stál, kathe-

Svatopluk

a

dralní chrám...

věnovav

jej

sv. Marii..." (i

Rořivoj od sv.

todia na Velehradě křtěný, založil v Praze kostel: „ve

jmě svaté

královny,") a dále stará legenda Rulharská: „Metoděj vit. Cod. dip. x

Innocencia

II.

I.

leží

147, 149, 150, 152, 154; 155, 157, 158, 160;

Cod. dip.

I.

Me-

212, 213, 214 215; z doby Eugenia

po

z

doby

III.

Cod.

234, 235, 236, 237, 238, 239, 240, 243, 244, 245, 248, 249, 250, 251, 257, 258, 259. Též svatý Bernard mluví o biskupu Moravském (,Cod. dip. I. 257) nejinak než Adalbert Mohúcký, jehož arcibiskupské dip.

I.

stolici I.

biskupství Pražské a

199: „ut

Olomoucké podřízeny byly, na

fratribus nostris

I'ragen si

scilicet et

př.

Cod.

Moraviensi

dip.

epis-

copis dirigatis;" aneb Cod. dip. 1.203: „Heinrico ... Moraviensi episcopo....." I v listinách panovníkův uvádí se Moraviensis episcopus,

jak na př.: Cod dip. I. 232. že titulování novozařízeného stvím

Nemineme

se tedy snad

pravdou tvrdíce, (r. 1063) biskupství v Olomouci „biskup více jest než pouhou náhodou a že papežská

Moravským" zajisté kancelář v tom vedle starého zvyku

se řídila;

s

soudíme

to

tím více,

jelikož jak svrchu dotčeno, biskup český sluje vždy episcopus Pragensis.

Poloha

chován ve

velkém Moravském

za oltářem

37

slarélio Velehradu.

chrámě na levé straně ve

A

svaté Boží Rodičky."

pochovali jej v sbornei crkvi"

zdi

pannonská legenda praví: t.

j.

v hlavním chrámě.

Či

máme a to

považovali Dovinu za hlavní sídlo Svatopluka a Metoděje snad proto, že žádný pramen o tom nemluví, a

Velehradu upírali onu důležitost též proto,

že původní

li

Moravě nezáporně dosvědčují a legendy skoro současné jej zřejmě sídlem Svato pluka a Metodia jmenují? Věru takové mínění mohlo se stiny bylost jeho na

jen

vylíhnouti

nějakého šíleného hyperkritika, anebo

v hlavě

muže takového, jenž pramenů původních neměl, anebo maje

je,

jim rozuměli a souvislost jich poznali s to nebyl. O blahonosné činnosti ss. bratří na Moravě svědčí chrámy

svěcené na jméno sv. Petra a Pavla a Klementa, které zajisté mezi nejstarší náležejí. Ovšem rozhodnouti nelze, zda-li svatý Metoděj

n.

p.

prastarý jakož

chrám

chrám

i

Petra

sv.

v Brně

světil;

ovšem

ale

jest

sv. Petra v

téh0

Olomouci, jelikož tento již málo prostranným byl pro množství

na počátku věku XII obyvatelstva. Proč v jiných zemích slovanských nezachovalo se tolik upomínek na ss. bratry, jako právě u nás na Moravě?

Připomínám zde jen Hradšovice, Žarošice, Dambořice, Uhřičice, Špičky, Přibice a

t.

d.,

„Cyrilky," jako n. př.

mimo

studánky, které u Děďic, u Podivína a t. d. a

to

lid

A

jmenuje konečně,

což jest moravism „panáček" (tak lid moravský nazývá kněze) jiného, než doslovný překlad řeckého KvqiIIoí? Děj, ss. bratry vykonaný, byl tak znamenitý, tak důkladně změnil vniterný život

národa Moravského, že

divili se

duch básnický

apoštolův

místnosti

života

s jejich

nám není se

činností spojoval.

zapotřebí, že národní

zmocnil a kdekoli

A

mohl,

protož také nešíří listiny

slov o ss. bratřích, obzvláštně ne ve starší době,

věku Cyrilo—

Metodějskému blízké, jelikož celý národ bez toho dějem jimi

vykonaným proniknut

byl

a tedy

výborně je

žádný ještě neupíral pravdivosti dějů jelikož také

sv.

znal.

Václava a

listinami zvláštními potvrzeny

Divno, že

sv.

Vojtěcha,

nejsou,

než

jen letopisci o tom vypravují. Co Dalemil, Kosmas, Legenda Svato-Yáclavská a Život sv. Cyrila, sv. Metodia a sv. Ludmily,

38


(z kteréhož

posledního nejstarší naši kronykáři čerpali, viz Světozor 1861 str. 125) o sv. Václavovi praví, to jest pra spisu

co o Metoději, o Svatopluku a o Velehradě Rozvážíine-li, že legenda Svato-Václavská nedlouho po

vda, jen to ne, praví!

umučení jeho, jež se

stalo 28. září

925, tedy

asi

28

let

po

ztroskotání říše Mojmírovcův, sepsána jest jazykem latinským;

Ludmily též již před Kostnou tedy před 1045 sepsán byl, kterýžto život mezi jiným vypravuje o příchodu Cyrila a Metodia na Moravu, a o arcibiskupství Morav že život svatých Cyrila, Metodia

ském

a

— pochybovali více nelze, že

současné době Mojmírov cův legendy vší víry zasluhují, které se jim stranu sv. Václava a sv. Ludmily neupírá; jen o Metoději a Velehradě nepravdu psali? ,

Co tedy

tyto

moravský o apoštolích svých

lid

a

o Velehradě

dějech a první markrabě Mo ravský, chtěje oslavili památku jich, založil na blízku starého Velehradu klášter, jenž podle sídla Svatopluka a Metoděje na věřil,

spočívalo na skutečných

A

tam jsou Cisterciáci, zasvěcen jest kostel a klášter vedle zákonů řádu toho Matce Boží; neb tak to předpisuje řád Cisterciákův, že všechny jeho zván též Velehradem.

chrámy věnovány

jelikož uvedeni

býti musejí sv. Marii.

Mimo

to

ustanovení řádu

cisterciáckého tehdá žádný kostel ss. bratřím věnován býti ne

mohl

,

jelikož kostely smějí se věnovali jen

takovým světcům,

které církev ku veřejné úctě věřícím odporučila, což se stranu

na Moravě za biskupa Jana VII. 1349. A za tou příčinou, že klášter Velehradský na posvátnou památku založen byl, zvelebil se dříve a štědřeji hned u začátku velkými statky ss. bratří stalo

obdarován byl, než který jiný klášter Moravský; za tou příčinou praví biskup Robert v původní listině r. 1220 Cod. dip. II. 115:

„Ea propter vos o

fratres in

strum et

domům

ani jiný

biskup více neřekl.

vestram

domino

dilectissimi

conventum ve-

Velegrad tamquam filiam specialem ecclesie nostre..." což o jiném klášteře neb kostelu ani Robert in

Však

i

ještě jiné svědectví, jak

vysoce klášter Velehradský ctěn byl, máme v původní listině z roku 1292 Cod. dip. V. 20, kdežto o Hartlibovi z Dubné se praví... „Monasterio de Welegrad, presertim cum ilium locum... affectuosius diligeret...."

—

39


Vynasnažovali jsme se v tomto pojednání pomocí historické kritiky dokázali, že původni listiny z rokň 1202 a 1228, které stranu starého Velehradu nejvíce váhy mají, v každém ohledu

„

pravdu zasluhují a že nezáporně k starému Velehradu se vzta

Pomocí jiných původních listin dokázali jsme, že nynější Staré Město a jeho okolí jest ono městislě, kde starý Velehrad hují.

položen

byl.

Spojivše pak bezpečná svědectví původních těchto

se zprávami letopisů Fuldských,

listin

ských, Iíronyky Dalemilovy a

Legend Cyrilo-Metoděj-

rnístopisnými památnostmi okolí

s

Yelehrado-Hradištského, vysvětlivše dále zvláštní polohu oné krajiny, výsledek našeho bádání krátce takto vyslovujeme: 1.

Ona

ineffabilis

totožná

2.

Veligradem (1131),

antiqua urbs

Rastizi

valem antiquae

s

jest

civitatis

(1202), a s Velegrad, civitas primo, modo burgus (1228). Velehrad starý ležel tam, kde nyní Uh. Hradiště a Staré

Město 3.

s

Rastizi munitio,

ležejí, které též

či

slulo.

Velehrad, bylo až do r. 1257 mě_vsí trhovou; po založení Uh. Hradiště stalo se

Toto Staré Město stysein

Velehradem

čili

potom pouhou vesnicí, jelikož jeho trhy do novozaloženého města přenošeny byly. 4. Od toho Velehradu rozdílná jest nynější ves u kláštera Velehradského, jelikož teprv založena byla mnichy kláštera

samého. 5.

Na Velehradě

stál

sborni

arcidiocese Moravské, lával 6.

čili

kamž

k církevním sborům

synodální

t.

j.

hlavní

chrám

arcibiskup Metoděj kněze svo

synodům. V tomto sborním chrámě Roží Rodičce zasvěceném sv.

Metodius též pochován.

A

ku konci ještě několik

čili

slov.

Ovšem

znalci vlasteneckých dějin, jako Pitter,

Velehradě pochybovali. listiny

a

souvislost jich

jest nápadno,

Dobner

a

jest

že

Dobrovský o

Však kdyby Pitter byl znal původní k Velehradu se vztahujících, nebylby

„De Velehradio nostri fabulam canere videntur" a Do brovský, když mu Roček o nalezených v archivu Velehradském, napsal:

40


tehda se choval v registratuře gubernialní, listinách vy pravoval, ještě několik dní před smrtí svou úsudek svůj změnil.

jenž

Tak mnohokráte ve vědě se to stává: mnoho což nebylo,

mnohému

a

upírá

se

tvrdí se, že bylo,

což

předce bylo. stvoření světla, než

bylost,

Vytýkáno knize Mojžížově, že praví o

slunce stvořeno bylo; a ejhle! pokročilá přírodověda potvrdila, že, co Mojžíš napsal, se skutečností se shoduje! Upíráno, že

měsíc

má

vliv

na odtok a přítok moře,

a

nyní jsme dospěli, vliv tento a jeho sílu matematicky vypočítali! Volný dříve toho byl mínění, že panenský klášter v Pustiměři byl řehole Do

minikánské a později Cisterciácké; pak ale dostaly se mu listiny do rukou dokazující, že to byl klášter Benediktinský, jediný to panenský klášter téhož řádu na Moravě! Boček se domníval, že

ves Medvědice u

čemuž

Pernšteina dříve

se

nazývala Medlovem, ten samý Med lov u Židlochovic,

neb jest to který až posud tak sluje. Hrad Unkšperk hledal se mezi Velkým Meziříčím a Měřínem, a předce jest totožný s nynějším ještě ale tak není;

stávajícím

hradem

Sádkem. Domníváno

se. že Ostroh

pak tomu odpíráno, a z originálních známějších nezáporně vysvítá, že v skutku také Dťimmler pochyboval, že Bořivoj od (t. j. Stanice). slul Stenice,

byl pokřestěn

boval

a

papežského

listu

nevývratně, že jest úplně bezpečným.

z

r.

869

listin,

nyní

slul

Slenicí

sv.

Metodia

Ginzel pochy

jeho pochyby jsou vyvráceny.

o pravdivosti

původně

a

Štulc dokázal

Dlouho stavěno na Mon-

séových zlomcích, až Jireček dokázal, že jsou podvrženy. Do

brovský pochyboval o pravdivosti Libušina soudu, Feyfalik a nestydatý v tom ohledu Büdinger upachtili se útokem na králodv. rukpis, Jirečkové ale na základě spisův Palackého a Šafaříka skvělého nad nimi vítězství dobyli a nevývratnými důkazy prav divost zlomků staročeského národního básnictví dovodili. Nemůže tedy Slovanům vytýkáno býti, že zaslepeně všechno zastávají, co slovanského jest: ale tam, kde nerozum nebo zlovůle předpo jatých hyperkritiků nejsvělějším a podstatnost upírají, každý zbraní vědy

od Pittera a

nejdražším památkám naším

seč jest, tyto

památky bránili musí Že otázka Velehradská

pravdymilovné a poctivé. Dobnera lakořka odsouzena byla, má příčiny v tom,

41


že jim se nedostalo tolik listin, jak je nyní diplomatář Mo ravský má. Dobrovský neměv původních listin, jimiž poloha Vele

hradu Starého na Moravě se potvrzuje, ovšem mohl se domní vali, že legendy jméno Velehradu co sídla arcibiskupského si jen vymyslily, ač vždy nápadno jest, že veliká čásf jich v tom se shoduje. Nyní ale, kde originálními listinami poloha Velehradu

na Moravě ncvývratně stvrzena jest, nabudou

ostatní

i

podání

legend pravdy a lid slovanský, připravuje se k tisícileté pa mátce apoštolův svých, 33 nebude památku tuto slaviti pouze na

domnělém než na skutečném Velehrade! 33) Pravíme

s

dobrým rozvážením „apoštolé Slovanští,"

pisec soudný upírali nebude, že sv. Cyril a štoly Slovanskými,

tvrdíce,

jelikož žádný děje

Metod v skutku

Apo

byli

ne pouze Moravskými. Ozývají se právě nyní hlasové

že najmě Cechové

z

Moravy

křesťanství nepřijali, jelikož již

846 v Řezně 14 lechů českých pokřestěno bylo. Neupíráme, že snad již dříve zde onde v Cechách po různu křesťanství\ místa dostalo; všeobecné pokřesfanční čítati slušno od té doby, když zeiněpán na víru novou se obrátil. Známof, že Frankové, alespoň jednotlivci ale

toho lidu,

před křeslem Chlodvíkovým, křesťany byli, bať že právě jeho manželka a bližší jeho příbuzní Krista ctili; a předce až posud pokřesťanění lidu franskélio žádný dějepisec nekladl do již

doby, než kdy křeslu t. j. od r. 496.

bojovný Chlodvík volně sklonil

jiné

I

to

svou ku

šíji

víme, že Markomanská královna

Fritigild

žádala na sv. Ambroži biskupu Milánském, aby jí poslal křesťanské knihy, že již před Rastislavem símě víry Kristovy zde onde se ujímalo,

že vlaští a němečtí kněži slovo Boží na Moravě hlásali, že Morava pů

—

vodně přivtělena byla Pasovské diocesi, a předce žádný upírali ne bude, že jen ss. Cyril a Metoděj zasluhují jméno apoštolův Moravských. Známof, že v Německu mimo sv. Bonifacia hlásali učení křesťanské ještě

před nim:

Emmeran,

Fridolinus,

Kolumbanus,

Suidbert, Kunibert, Corbinian a

Gallus, t.

d.

Pirminius,

a předce jen sv. Boni Ginzelova, že Cechy k

„Apoštolem Gerinauie." Důměnka moravské církvi nenáležely, a že v Cechách slovanské fatius

sluje

vyvracena jest od Dudíka, Mähr. Allg. Gesch.

I.

Kilian,

liturgie nebylo,

271. pozn.

4.

Co

nej

nověji časopis „Bohemie" o pokřesťanění Bořivoje psala, zdá se čelili k důkazu, že Bořivoj snad od sv. Metoděje křest nepřijal; najmě snaží se spisovatel onoho článku vyvrátili udání Palackého (v německém vy

dání jeho dějin

I.

137), že

totiž

Bořivoj

r.

871 v lůno církve římské

Lumíra přijat jest. Důvody tam podané, jsouť podle roku 871 pisatel onoho článku: „Jmenovitě jest proti

Methud tehdáž na Moravě

ani nebyl, jak z

tyto.

ta

Praví totiž

okolnost, že

hodnověrných spisů patrno.

Poloha starcho Velehradu.

Žeby

se bylo pokřtění Bořivoje stalo 863, nepíše žádný dějepisec Cech,

Nebylot možno, aby byl Bořivoj onoho roku hledal pomoci u Moravského velkoknížete Svatopluka a na jeho dvoře pokřtěn byl, protože teprv roku 870 vládu nastoupil. Zbývá tedy jen čas od roku 874 do 879, kterýžto se za výkon onoho pokřtění byt

vzíti

někteří udávali leta dřívější.

i

může,

a pročež

bychom měli

ještě asi patnáct let čekati, nežliby

jubileum zavedení křesťanství na základě tohoto křestného vý konu oslaviti se mohlo." Tak Bohemie. Co se týče námitky, že Metoděj tisícleté

871 na Moravě nebyl, přiznali musíme, že o tom vskutku žádné pra meny nic nepraví. Známof ale, že po oné porážce u Velehradu, kterou Němci Svatoplukem utrpěli a o níž letopisec praví, že „omnisque Norir.

corum

laetitia

de multis vetro victoriis conversa est

in

luctum

et

lamen-

tationem." Cechové v bližší spojení s Moravany vešli a že r. 871 Svato pluk jednu kněžnu českou za manželku pojal, a že následkem toho

úzkého spolku mezi Cechy a Moravany roku 872 dvě vojska německá vypravena jsou, jedno proti Moravanům a druhé proti Cechům, kterým kníže Bořivoj velel. O tom tedy pochyby nebude více, že Češí a Mo ravany r. 871 přátelským svazkem spojeni byli. Metoděj tehdáž ovšem u knížete Blatenského Iíocela přebýval; ale víme, že právě r. 871 k

rozkazu krále Ludvíka, jehož nadvládu Kocel uznával, sv. Metoděj se odebral před synod biskupův německých. Ovšem není udáno, kterou cestou do Němec se ubíral, aniž město, kde synod držán byl; že ale

Němec Moravou

mohl, nemožno není, bať jest pravdě velmi podobno, jelikož papež Adrian jej ustanovil roku 869 za učitele v zemích Rastislava a Kocela a Metoděj r. 861 biskupem se byl na této cestě do

jiti

panonským, jemuž též Morava pak podřízena jest. Vedle toho na prosto nemožno není, že Metoděj na cestě do Němec do Moravy zavítal

stal

a že tvrdění Palackého o křeslu Bořivoje téhož roku na Velehradě tím

samou dobu Svatopluk sám českou

více pravdy nabývá, jelikož jak svrchu dotčeno právě v tu

Cechy a Moravany přátelský svazek pojil a kněžnu za manželku byl přijal. Než dejme tomu, že Bořivoj teprův r. 874 (do kteréhož onen výkon také Dr. H. Jireček a Palacký v českém vydání díla svého klade) nebo 879 křtěn byl, (což ovšem pravdě ne podobno) tak předce neodpadá pro Cechy důvod, aby tisícletou pa mátku slavili r. 863 s Moravany, ač téhož roku Bořivoj od sv. Metoděje zajisté ještě křtěn nebyl; neb jak celý národ německý uznává Bonifacia za apoštola svého, tak i uznává celý národ Slovanský ss. Cyrila a Metodia za apoštoly své a západní Slovanstvo tedy vším právem slaví tisícletou památku r. 863, v kterýžto rok poprvé k západním Slovanům zavítali a

ohledem toho lhostejno,

od Metodia

přijal, jelikož

z

jest-li Bořivoj

Kosmy

jistě

r.

871 aneb 874 křest

víme, že se

to

vůbec

stalo.

Zavedení křesťanství co rozhodný děj v naší historii vztahovali ku kněžím z Německa přišlým naprosto nejde; neb víme, že tito knězi nezapoměli nikdy býti Němci, že krajany své při zhoubných vpádech do Moravy podporovali, začež je Svatopluk, viniv je ze zrády, z Mo-

43

Poloha starého Velehradu. ravy vyobcoval. bylo,

lze

Oč německým

kněžíui při zavádění křesťanství

činiti

nejlépe poznali z jizlivých stížností u papeže proti zřízení

pak arcibiskupství Moravského. Theotmar, arcibiskup Solnohradský, láje Slovanům v listu, papeži Janovi IX. daném,

pannonského biskupství

a

tak neslušným spůsobem, že z celého listu vysvítá zášť a nenávist, po

něvadž církevní samostatnosti Moravy důchody německých biskupův

zmenšeny byly. novi IX. daném,

A

arcibiskup

Mohúcký Hatto, v

listu

též

papeži Ja

Moravy Němci též dosáhnouti chtěli politické nadvlády nad Moravany: „Quod si vestra admonitio illos non correxerit, ve lint, nolint, Francorum principibus colla Submittent." Toho se předkové naši od sv. Metoděje obávali ne netají, že církevnou podřízeností

museli, a nejen proto, že on a sv. Cyril kázali slovansky, hrnul se lid k novému náboženství, než i proto, že tím svobodě své neuškodil. A že učení Metodovo téz do sousedních Cech se dostalo, nelze odepříti:

neb slovanské knihy, kterým

sv.

Václav v mládí svém vyučován byl,

nepocházely ani ze Solnohradu, ani z Mohuče, ani z Režná, ani z Pašova než jen z Moravy!

zajisté

1

—

Tiskem Viléma Bur karta

fffj POLOHA Starého Velehradu Historické pojednání 0(1 VINCENCŮ BRANDL! zemského archiváře na Moravě. V BRNĚ, Nákladem Antonína Nitsc h e

Recommend Documents