Historick textil na PraÏském hradû

Historick˘ textil na PraÏském hradû Milena BRAVERMANOVÁ

PraÏsk˘ hrad je jako areál od roku 1967 prohlá‰en národní kulturní památkou. Vedle nemovitostí se zde nachází zhruba 40 000 movit˘ch památek. Z toho je 10 575 evidovan˘ch kulturních památek a 974 národních kulturních památek. Vedle sbírek obrazÛ, plastiky, umûleckého fiemesla, nábytku, písemností, archeologick˘ch a dal‰ích pfiedmûtÛ se na PraÏském hradû nachází téÏ textilní sbírka. Vefiejnosti, a to i odborné, zaãíná b˘t v celkovém rozsahu známa aÏ poslední dobou. V minulosti se údaje o ní mohly ãerpat pfiedev‰ím z historick˘ch písemn˘ch pramenÛ. Fyzicky ji bylo moÏné shlédnout pouze pfii zvlá‰tních pfiíleÏitostech, a to jen nûkteré pfiedmûty, které byly zpfiístupnûny pouze úzkému okruhu lidí. Odborn˘ch studií vycházelo málo, navíc se t˘kaly památek jiÏ znám˘ch z písemn˘ch pramenÛ a uchovávan˘ch v katedrále sv. Víta. Základem poznání byl soupis chrámového pokladu A. Podlahy a E. ·ittlera (Podlaha – ·ittler 1903). Se zmínkami o textiliích vztahujících se k PraÏskému hradu se v‰ak setkáváme jiÏ v dobách nejstar‰ích v ranû stfiedovûk˘ch legendách a kronikách (napfiíklad Fontes rerum bohemicarum 1874, II., s. 41–42). Tkaniny a odûvy jsou dále v hojném poãtu zmiÀované ve v‰ech inventáfiích Svatovítské katedrály (Podlaha – ·ittler 1903, I–CII). Struãnû je zde zaznamenán druh textilie, její barva, pfiípadnû vzor. Nûkdy bylo zmínûno i jméno toho, kdo paramenta daroval. Tyto textilie se dodnes dochovaly jen v nepatrném mnoÏství, pfiedev‰ím nepfieÏily rÛzné katastrofy, jako poÏáry, drancování a podobnû. Navíc byl textil zpravidla vnímán jako jak˘si spotfiební materiál a opotfiebované kusy b˘valy vût‰inou zámûrnû niãeny. Vedle parament, ke kter˘m se vztahuje nejvíce písemn˘ch pramenÛ, se na PraÏském hradû uchovávají i gobelíny. O nich se poprvé hovofií v inventáfii guberniální budovy z roku 1785 (dokumenty jsou uloÏené v Archivu PraÏského hradu). Gobelíny totiÏ hrály svoji nezastupitelnou roli pfiedev‰ím pfii v˘zdobû PraÏského hradu. TotéÏ se t˘ká i ruãnû vázan˘ch kobercÛ. Z písemn˘ch záznamÛ víme o existenci kobercÛ ve stfiedovûku ãi na dvofie Rudolfa II., koberce zachytili i malífii, kdyÏ zobrazovali interiéry PraÏského hradu. Souãasná hradní kolekce je ale mlad‰í. Jedním z nejvût‰ích pfiekvapení byl objev rozsáhlé a unikátní sbírky textilu získané z archeologick˘ch v˘zkumÛ hradního areálu, pfiedev‰ím hrobÛ. Nález kolekce v‰ak bylo moÏné pfiedpokládat, neboÈ existenci nádhern˘ch tkanin na dvofie ãesk˘ch panovníkÛ potvrzují historické písemnosti i vyobrazení. Navíc královská hrobka, odkud bylo získáno nejvíce tkanin, byla v minulosti nûkolikrát nav‰tívena a ti, ktefií do ní sestoupili, nám zanechávali rÛzná svûdectví. Vût‰ina archeologického textilu byla ze svého místa vyzvednuta na zaãátku 20. století. Tehdej‰í poznatky byly i ãásteãnû publikovány (Gollerová – Plachá 1937). Textilní sbírka PraÏského hradu nebyla v minulosti ani dobfie uspofiádána, ani pfiimûfienû zdokumentována. Nûkdy nebylo pfiesnû známo, kde se jednotlivé pfiedmûty nacházejí. Evidenãnû byly sledovány pfiedev‰ím ty památky, které byly zmiÀovány ve stfiedovûk˘ch inventáfiích, coÏ bylo pravdûpodobnû zpÛsobeno tím, Ïe na na‰e pfiedky tkaniny a odûvy nepÛsobily takov˘m dojmem jako napfiíklad v˘robky ze zlata, a proto se této sbírce tolik nevûnovali. Na textiliích se kdysi také nacházela zlatá vlákna, vût‰inou se v‰ak nedochovala. Mal˘ zájem o hradní tkaniny byl jistû zavinûn i trval˘m nedostatkem vût‰ího mnoÏství odborníkÛ, ktefií by se tímto oborem v âechách zab˘vali. Ani restaurování textilu nebylo v na‰ich zemích dlouhou dobu na pfiimûfiené úrovni. Pfiedev‰ím 60.–80. léta 20. století byla z tohoto pohledu pro hradní sbírku problematická, i kdyÏ samozfiejmû existovaly v˘jimky. Na PraÏském hradû se tehdy snad nacházelo o nûco více finanãních prostfiedkÛ neÏ kdekoliv jinde, a proto bylo moÏné restaurátorské práce zadávat. JenomÏe v té dobû se v âechách experimentovalo s podlepováním tkanin tavn˘m polymerem, doplÀováním, páráním pÛvodních stehÛ, pfiiãemÏ dokumentace nebyla dostateãná, pouÏívaly se agresivní chemikálie a podobnû. BohuÏel musíme konstatovat, Ïe kdyby se tehdy textilie nerestaurovaly, nacházely by se dnes v lep‰ím stavu. Proto se na poãátku 90. let 20. století Kanceláfi prezidenta republiky ve spolupráci s N. BaÏantovou obrátila na renomované centrum restaurování textilu ve ·v˘carsku, v Abegg-Stiftung, s Ïádostí o spolupráci. Na-

Seznam restaurátorek pÛsobících v konzervátorské a restaurátorské dílnû Správy PraÏského hradu, úsek textil. Gobelíny a koberce: Eva Achremenková, Radomila Hanu‰ová, Jolana Nehasilová, Alena Prajzlerová; voln˘ textil: Romana Kloudová, Eva Skálová, AlÏbûta Vrabcová, po dobu dvou let zde také pÛsobila a metodologicky vedla úsek volného textilu Vendulka Otavská, absolventka Abegg-Stiftung.

Literatura: BAÎANTOVÁ, N., BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J., SAMOH¯LOVÁ, A., WASSERBAUER, R.: Textilie z hrobu Rudolfa I., ãeského krále, zv. Ka‰e, in: Archaeologia historica 18, 1993, s. 359–377. BAÎANTOVÁ, M., BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J., SAMOH¯LOVÁ, A., WASSERBAUER, R.: Textilie z hrobu arciknûÏny Eleonory, dcery Maxmiliána II., in: Muzejní a vlastivûdná práce 3, 1993, s. 154–167. BAÎANTOVÁ, N., BRAVERMANOVÁ, M., SAMOH¯LOVÁ, A.: Korunovaãní roucha ãesk˘ch panovníkÛ, in: Umûní XLII, 1994, s. 288–307. BAÎANTOVÁ, N.: Pfiíbûh Antonia a Kleopatry – cyklus tapisérií ze sbírek PraÏského hradu, in: Památky a pfiíroda 19, 1959, s. 200–212. BAÎANTOVÁ, N.: Textilie z hrobu knûÏny Ludmily. Katalog v˘stavy, Národní muzeum v Praze, Lobkovick˘ palác, Praha 1987. BAÎANTOVÁ, N.: Mitra svatého Václava, in: Památky a pfiíroda 48, 1988, s. 401–406. BAÎANTOVÁ, N.: Pohfiební roucha ãesk˘ch králÛ, Praha 1993. BAÎANTOVÁ, N.: Svatováclavské textilní památky, in: Listy filologické, 1996, ã. 1–4, s. 19–51. BAÎANTOVÁ, N.: Romanesque and early Gothic silk textiles from Czech sources, in: Ibrahim ibn Yacqub at-Tur tushi: Christianity, Islam and Judaism Meet in East-Central Europe, c. 800–1300, Praha 1996, s. 93–102. BAÎANTOVÁ, N.: Svûdectví textilií z relikviáfiového hrobu sv. Ludmily, in: Listy filologické 121, 1998, ãíslo 3–4, s. 220–254. BAÎANTOVÁ, N., BRAVERMANOVÁ, M., SAMOH¯LOVÁ, A.: Korunovaãní roucha ãesk˘ch panovníkÛ, in: Umûní XLII, 1994, s. 288–307. BAÎANTOVÁ, N., STEHLÍKOVÁ, D.: Rukavice sv. Vojtûcha, in: Památky a pfiíroda 47, 1987, s. 400–421. BLAÎKOVÁ, J.: Tapiserie VI.–VIII. století v UmûleckoprÛmyslovém muzeu v Praze, Praha 1975. BOCK, F.: Geschichte der Liturgische Gewänder im Mittelalter, Bonn 1856. BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J.: Archeologick˘ textilní fond na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 17, 1992, s. 411–421. BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J., SAMOH¯LOVÁ, M.: Soubor textilních fragmentÛ ze studny u kostela V‰ech svat˘ch na PraÏském hradû, in: Muzejní a vlastivûdná práce 3, 1994, s. 151–167. BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J., SAMOH¯LOVÁ, J.: Textilie z hrobu Anny Jagellonské z Colinova mauzolea v katedrále sv. Víta na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 19, 1994, s. 452–453. BRAVERMANOVÁ, M., KOBRLOVÁ, J., SAMOH¯LOVÁ, A.: Textilie z hrobu Maxmiliána II. z Colinova mauzolea v katedrále sv. Víta na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 20, 1995, s. 497–511.

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | M i l e n a B R AV E R M A N O VÁ / H i s t o r i c k ˘ t e x t i l n a P r a Ï s k é m h r a d û

113

dace W. Abegga neocenitelnû pomohla tím, Ïe bezplatnû zrestaurovala nûkolik historick˘ch odûvÛ, a poté radami pfiispûla k vybudování restaurátorské a konzervátorské dílny v budovû b˘valého Paláce ‰lechtiãen na PraÏském hradû (obr. 1). V hradních dílnách jsme se zamûfiili pfiedev‰ím na konzervování archeologického textilu, protoÏe tato ãást hradní sbírky je v âechách v˘jimeãná a neexistuje zde jiná moÏnost ji na úrovni konzervovat. SoubûÏnû s konzervováním se snaÏíme pfiedmûty i podrobnû historicky zpracovat a závûry publikovat. Pro zaãátek fungování hradních dílen bylo nesmírnû dÛleÏité, Ïe v nich pÛsobila restaurátorka V. Otavská, absolventka studia v Abegg-Stiftung. Po urãitou dobu jsme téÏ spolupracovali se dvûma zahraniãními kolegynûmi – restaurátorkou A. Sliwkou a K. Spittel, studentkou Vysoké ‰koly restaurování v Kolínû nad R˘nem, obor restaurování textilu, coÏ mimo jiné pfiispûlo k v˘mûnû informací a zku‰eností. V restaurátorsk˘ch a konzervátorsk˘ch dílnách PraÏského hradu se restaurují i gobelíny. V roce 2003 byla dokonãena oprava pozdnû barokní tapiserie âervenec ze série Modré mûsíce, v roce 2004 zaãala oprava gobelínu Záfií z téÏe kolekce. Oprava tapiserií je v‰ak ãasovû nároãná, a tím i nákladná záleÏitost. Zatím volíme zpÛsob restaurování pomocí tzv. tkalcovské neznatelné retu‰e, která umoÏÀuje nejen muzeální prezentaci pfiedmûtÛ, ale i jejich zaãlenûní do provozu. Svoji úlohu zde hrají také komerãní hlediska – Správa PraÏského hradu si jako pfiíspûvková organizace musí finanãní prostfiedky na svÛj provoz ãásteãnû vydûlat, proto se také reprezentaãní prostory nûkdy za úplatu pronajímají. Na‰e gobelíny, které jsou zde nainstalovány, tedy nejsou ani muzeálním exponátem, ani souãástí vybaveného zámku s prohlídkov˘m okruhem, kde náv‰tûvníka provádí prÛvodce a od památek jej oddûluje ‰ÀÛra. Na PraÏském hradû se naopak do tûsné blízkosti gobelínÛ mÛÏe dostat i ten, koho napfiíklad takzvané ‰licy na tapiserii „provokují“. DÛleÏité je i hledisko, Ïe hradní gobelíny jsou sice poniãené, ale ne natolik, Ïe by se po‰kozené pÛvodní plochy staly po doplnûní jak˘msi novodob˘m umûleck˘m v˘tvorem. V hradní dílnû se opravují také ruãnû vázané koberce. V tomto pfiípadû se jedná skuteãnû pouze o opravy, vlas se na nich vyvazuje jen v˘jimeãnû. Provádût skuteãné restaurování kobercÛ je nad finanãní moÏnosti Správy PraÏského hradu, neboÈ kobercÛ se zde nachází opravdu hodnû a opravy vyÏaduje vût‰ina z nich. Lze tedy fiíci, Ïe Správa PraÏského hradu se pfii své ãinnosti ochrany sbírek nûkdy dostává do ponûkud sloÏité situace. PraÏsk˘ hrad je památkov˘ objekt s kulturními a národními kulturními památkami, které jsou spravovány na základû památkového zákona ã. 20/1987. Na druhou stranu je sídlem prezidenta âeské republiky a vytváfií zázemí pro ãinnost Kanceláfie prezidenta republiky. To pfiedstavuje urãité poÏadavky na uspofiádání interiérÛ, které se podle potfieby mûní. Je tedy sloÏité zde pouÏívat takové prostfiedky, které jsou k dispozici v jin˘ch památkov˘ch objektech. Napfiíklad si nelze pfiedstavit hlavní pfiedstavitele státÛ, jak sedí u gobelínu, ale jsou od nûj oddûleni provazem. Na ruãnû vázaném koberci nemÛÏe leÏet novodobá pfiedloÏka, aby jej ochránila pfied po‰kozením. Jiná jednání se odehrávají napfiíklad na sedacím nábytku s gobelínov˘mi potahy a ani v tomto pfiípadû nelze pfiipustit, Ïe by na nûm je‰tû leÏela jakási „deãka“ (obr. 2).

1 2

(V‰echny vyobrazené pfiedmûty jsou uloÏeny na PraÏském hradû.) Obr. 1. Pohled do jedné z místností restaurátorské a konzervátorské dílny SPH. (Foto J. Gloc) Obr. 2. Pohled do Habsburského salonku reprezentaãních místností. (Foto J. Gloc)

BRAVERMANOVÁ, M. a kol.: Pohfiební v˘bava ãeského krále Rudolfa. Nejstar‰í Habsburkové na PraÏském hradû, Praha 1996. BRAVERMANOVÁ, M., SAMOH¯LOVÁ, A.: Textilie z hrobu Ferdinanda I. z Colinova mauzolea v katedrále sv. Víta na PraÏském hradû, in: Muzejní a vlastivûdná práce 2, 1997, s. 79–81. BRAVERMANOVÁ, M., âIERNA, A.: Pohfiební textilie z hrobu Rudolfa II. v královské hrobce v katedrále sv. Víta na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 22, 1997, s. 363–384. BRAVERMANOVÁ, M.: Pohfiební v˘bava HabsburkÛ pohfiben˘ch na PraÏském hradû. Pohfiební v˘bava Tycho de Brahe, in: Rudolf II. a Praha. Katalog vystaven˘ch exponátÛ, Praha 1997, s. 274–287, 316–317. BRAVERMANOVÁ, M.: Pohfiební odûv Rudolfa I. Habsburského, ãeského krále, zv. Ka‰e. Exkurs do módy zaãátku 14. století, in: Îivot v archeologii stfiedovûku, Praha 1997, s. 67–84. BRAVERMANOVÁ, M., B¤EZINOVÁ, H., HLAVÁâEK, P.: Soubor renesanãních bot ze studny u kostela V‰ech svat˘ch na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 23, 1998, s. 471–492. BRAVERMANOVÁ, M.: Funeral Textiles from the Tomb of Rudolf II in the Royal Crypt of St. Vitus Cathedral, in: Rudolf II, Prague and the World, Prague 1998, s. 262–269. BRAVERMANOVÁ, M.: Kopie historick˘ch odûvÛ, in: Univerzitní noviny 5, 1998, ã. 4. List Masarykovy univerzity a Nadace Universitas Masarykiana, 1998, s. 11–12. BRAVERMANOVÁ, M., OTAVSKÁ, V.: Textilie z hrobu Matyá‰e z Arrasu a Petra Parléfie, in: Archaeologia historica 24, 1999, s. 421–438. BRAVERMANOVÁ, M., OTAVSKÁ, V.: Románská tkanina z královské hrobky na PraÏském hradû, in: Archaeologia historica 25, 2000, s. 405–428. BRAVERMANOVÁ, M.: Hrob Boleslava II., in: Pfiemyslovsk˘ stát kolem roku 1000. Na pamûÈ kníÏete Boleslava II., zemfielého 7. února roku 999, Praha 2000, s. 247–260, 348–352.

114


4

3 5

Dal‰ím specifick˘m problémem Správy památek PraÏského hradu je to, Ïe nûkteré fondy – Klenotnice a vybavení katedrály sv. Víta – majetkovû patfií Metropolitní kapitule u sv. Víta. Správa PraÏského hradu o nû památkovû peãuje, av‰ak ve‰keré dÛleÏité kroky musí b˘t schváleny Kapitulou. Oddûlení umûleck˘ch sbírek Správy PraÏského hradu, které je povûfieno starostí o tyto památky, v‰ak problémy v komunikaci s Metropolitní kapitulou u sv. Víta nemá, ve‰kerá jednání jsou vstfiícná a konstruktivní. Na PraÏském hradû nejsou zastoupeny v‰echny druhy textilií. Napfiíklad se zde (aÏ na v˘jimky jako je tzv. ·tûpánãina loÏnice z doby okolo roku 1880) kromû gobelínov˘ch nedochovaly pÛvodní potahy. Ze sedacího nábytku byly sejmuty jiÏ dfiíve a nábytek byl tehdy novû oãalounûn. PÛvodní potahové tkaniny ale nebyly pod nov˘m ãalounûním zachovány, ani nebyly uloÏeny pro úãely dokumentace. V poslední dobû se Správa PraÏského hradu snaÏí nakupovat kopie historick˘ch potahov˘ch látek, které pouÏívá pfii v‰ech opravách starého nábytku. V Archivu PraÏského hradu je dále uloÏeno nûkolik ãernobíl˘ch fotografií, na nichÏ je vidût, Ïe nûkteré stûny místností kdysi pokr˘valy látkové tapety. V minulosti ale byly sejmuty. V souãasné dobû jsou na stûnách instalované nedávno zhotovené kopie historick˘ch vzorÛ podle návrhu V. Procházky, podkladem pro jejich barevnost byly interiéry vídeÀského Hofburgu. Nedochovaly se ani pÛvodní záclony a závûsy. Mezi umûlecky a historicky cenn˘mi movitostmi shromáÏdûn˘mi na PraÏském hradû vyniká pozoruhodná sbírka gobelínÛ ze 17. a 18. století. Vût‰inou zdobí reprezentaãní a pfiilehlé prostory PraÏského hradu. Souboru hradních gobelínÛ se zatím, aÏ na v˘jimky, nikdo po stránce umûleckohistorické systematicky nevûnoval. V. Malá z Archivu PraÏského hradu sepsala nûkolik re‰er‰í, ty jsou v‰ak spí‰e vûnovány otázkám pohybu gobelínÛ, soupisu nákladÛ na jejich opravy a podobnû. Pro úãely hradní evidence gobelíny na zaãátku 70. let 20. století kategorizoval J. Fusek. Zájem o nû mûla i J. BlaÏková, která se o nûkter˘ch z nich jako o analogiích zmínila ve svém soupise tapiserií z UmûleckoprÛmyslového muzea (BlaÏková 1975). Pokud v‰ak J. BlaÏková z hradní sbírky nûco hloubûji zpracovala, své závûry nepublikovala. Na sérii barokních gobelínÛ Dvanáct mûsícÛ narazila i R. Bauer z Umûleckohistorického muzea ve Vídni, kdyÏ zpracovávala vídeÀskou kolekci, která je o nûco star‰í neÏ hradní a byla jí jakousi pfiedlohou. Jedinou skuteãnû zpracovanou sérií je tak cyklus Antonius a Kleopatra, kterému se vûnovala N. BaÏantová (BaÏantová, nedat., s. 200–212). Na PraÏském hradû se nacházejí tfii velké série, nûkolik dvojic a jednotlivé tapiserie. Za nejstar‰í gobelín lze povaÏovat figurální flámsk˘ gobelín z poãátku 17. století nazvan˘ Asdrubal provdává svoji dceru Sibhaciovi, zhotoven˘ v dílnû v Audenarde. Není signován, v horní bordufie je nápis popisující v˘jev. Série Dvanáct mûsícÛ roku obsahuje sedm kusÛ gobelínÛ. V 17. století ji zhotovil v Bruselu vynikající tkadlec tapiserií, v letech 1665–1693 majitel dílny, Geraert Peemans. Malífiem kartonu pro tuto kolekci byl v polovinû 17. století Josse van Hoecke. Základní barva gobelínÛ je svûtlá, figurální obrazy v Ïivotní velikosti upoutají pestr˘m provedením. Nahofie ve stfiedu jsou ve ‰títu umístûny nápisy, dole signatury BB – Bruxellis Brabantiae – a jméno tkalce. âtyfii z tûchto gobelínÛ byly v 80. letech 20. století podlepeny tkaninou spojenou s originální textilií tavn˘m polymerem, zbylé tfii tapiserie jsou v relativnû dobrém stavu (obr. 3).

Obr. 3. Gobelín Leden – únor. (Foto J. Gloc) Obr. 4. Gobelín Hostina Antonia a Kleopatry. (Foto J. Gloc) Obr. 5. Gobelín Hold hudbû. (Foto J. Gloc)

BRAVERMANOVÁ, M.: Das Grab Boleslavs II, in: Boleslav II. Der Tschechische staat um das Jahr 1000, Centre for medieval studies, Colloquia mediaevalia Pragensia 2, Praha 2001, s. 197–223. BRAVERMANOVÁ, M., FROLÍK, J.: Die Prager Burg; BRAVERMANOVÁ, M., CHARVÁT, P., NOVÁK, V., TOMKOVÁ, K.: Der Handel zwischen West und Ost; BRAVERMANOVÁ, M.: Die Bestattung der hl. Ludmila, Lederhelm (“Podivens Helm”), Grabausstattung Boleslavs II., Dolch., in: Europas Mitte um 1000, Beiträge zur Geschichte, Kunst und Archäologie, Handbuch und Katalog zur Ausstellung, Band I., II., Katalog, herausgegeben Alfried Wieczorek und Hans-Mar tin Hinz, Stuttgart 2000 a 2001. Band I.: s. 136–139, 376–378; katalog: s. 253–255, 258–260, 289–290.


115

Gerhard Peemans utkal i dal‰í sérii dvou gobelínÛ nazvan˘ch Svûtadíly: spojen˘ gobelín pfiedstavující Ameriku a Afriku s postavou indiánky a ãernocha a dvojici Asii – Evropu se dvûma dívkami, velbloudem a lvem. První jmenovan˘ je téÏ restaurován pomocí podlepení tavn˘m polymerem. Monogramem Peemanse je oznaãen i jeden ze dvou dochovan˘ch gobelínÛ z pÛvodní série Dvanácti mûsícÛ. V Praze byly kdysi dva tyto gobelíny. Jeden je dnes uloÏen v Schönbrunnu. Ten, kter˘ ve v˘seku zÛstal na PraÏském hradû, se naz˘vá Amoreti. Naposledy byl restaurován v 20. letech 20. století. Témûfi celou na PraÏském hradû dochovanou barokní sérii pfiedstavují gobelíny s námûtem Antonia a Kleopatry. Milostn˘ vztah egyptské královny a fiímského vojevÛdce byl velmi ãasto zobrazován a vytkáván, v baroku jej pouÏil Ïák Paula Rubense Justa Verus van Egmont. Na PraÏském hradû je uchováváno sedm z pÛvodnû osmi kusÛ série. Poslední gobelín je dnes v Umûleckohistorickém muzeu ve Vídni, kam byl poslán v roce 1876. Tapiserie byly vytkány v Bruselu na zaãátku druhé poloviny 17. století tkalci Ianem van Leefdaelem a Gerardem van der Streckem. Jejich základní barva je svûtle‰edá s pestfie vypracovan˘mi figurálními motivy ze Ïivota této legendární dvojice. Nahofie uprostfied je vÏdy medailon s textem osvûtlujícím jednotlivé v˘jevy, signatura dole uvádí jméno tkalce a oznaãení BB. Na pûti gobelínech byla v 80. letech 20. století opût uplatnûna technika termoplastické skeletáÏe (obr. 4). Ze 17. století pochází je‰tû v˘sek gobelínu nazvan˘ Hold hudbû (obr. 5) a pozÛstatek série Dvanácti mûsícÛ s bruselskou znaãkou, kter˘ vytkal dal‰í z nejlep‰ích tkalcÛ té doby Jodocus Vos. Tento gobelín, tzv. ·tûstûna, je jiÏ datovan˘ do pfielomu 17. a 18. století. Posléze byl pfiestfiiÏen a upraven tak, aby mohl viset nad krbem. Nedávno byl metodou klasické tkalcovské retu‰e restaurován ve Valmezu a je pfiipraven pro v˘zdobu Paláce ‰lechtiãen, aÏ bude dokonãena rekonstrukce tohoto objektu. Z 18. století pochází série Modr˘ch mûsícÛ. Na PraÏském hradû je z deseti kusÛ devût, jeden je opût ve Vídni v Umûleckohistorickém muzeu. Tapiserie byly zhotoveny ve vévodské manufaktufie La Malgrange u Nancy v letech 1728–1736 podle návrhu lotrinského malífie Cocleta. Kolekci dal vûnem své choti Marii Terezii císafi Franti‰ek I. Lotrinsk˘. Jejich základní barva je svûtleÏlutá s bledûmodr˘m ornamentálním provedením a pestr˘mi figurálními obrazci, uprostfied horní ãásti je vÏdy lotrinsk˘ znak, dole je nápis oznaãující jméno mûsíce. Vût‰ina tûchto tapiserií byla restaurována naposledy ve 20. letech 20. století spolky Záchrana a KfiesÈanská akademie, pouze jeden byl na zaãátku 90. let novû restaurován v Státních restaurátorsk˘ch ateliérech metodou neznatelné tkalcovské retu‰e. Oprava dal‰ích dvou jiÏ probíhala a probíhá v restaurátorsk˘ch a konzervátorsk˘ch dílnách oddûlení umûleck˘ch sbírek Správy PraÏského hradu. Správa PraÏského hradu spravuje je‰tû zhruba dvacet dal‰ích tapiserií. Nûkteré jsou nástûnné, tzv. Aubussony, ve sbírce jsou zastoupeny i gobelíny novodobé. Jádro hradních gobelínÛ se poprvé na PraÏsk˘ hrad dostalo kolem zaãátku druhé poloviny 18. století jako souãást v˘zdoby hradních místností pfii pobytech HabsburkÛ v âechách. Do Vídnû byly z Belgie pfievezeny zfiejmû jako nákupy Jana Adolfa Schwarzenberga, kter˘ na vídeÀském dvofie zastával funkci nejvy‰‰ího hofmistra v Bruselu. V kaÏdém pfiípadû byly v Praze jiÏ v roce 1785. KvÛli nûkolika stûhováním mezi Prahou a Vídní zÛstaly po roce 1918 dva kusy ze dvou sérií ve Vídni, pozdûj‰í snaha o narovnání a odkoupení zÛstala bezúspû‰ná. Jinou cestou se na PraÏsk˘ hrad dostala tapiserie Asdrubal. Po roce 1989 byla jako zabaven˘ majetek Vladimíra Kabe‰e restituována pÛvodnímu vlastníkovi. V. Kabe‰ ji v‰ak poté vedle dal‰ích umûleck˘ch pfiedmûtÛ PraÏskému hradu velkoryse vûnoval. Soubor ruãnû vázan˘ch kobercÛ, které tvofií vybavení prostor na PraÏském hradû i na zámku Lány, zaãal b˘t shromaÏìován od roku 1920. Obsahuje pfies ‰est set kusÛ. Za tímto poãinem se skr˘vala snaha vybavit sídlo hlavy státu kvalitními, reprezentativními uÏitkov˘mi koberci. Tento zámûr byl systematicky naplÀován aÏ do roku 1938. Na vybavení slavnostních sálÛ a pracoven se podílela fiada firem, které pfiedkládaly své nabídky. Soubor sestaven˘ do roku 1938 má na svou dobu pfiekvapivou strukturu – nepfievaÏují v nûm tehdy oblíbené drobné kvûtinové vzory se stfiedov˘m medailonem, v nichÏ se navíc nabízelo nejvíc kobercÛ velkého formátu. Byly naopak nakupovány typy kobercÛ, které ve 20. a 30. letech podle obecného mínûní nebyly pokládány za „reprezentativní“ a jejichÏ kvality ocenila aÏ následující desetiletí – herízy s velk˘mi vzory z íránského ÁzerbájdÏánu, západoíránské hamadány nebo turkmenské koberce. Je zfiejmé, Ïe soubor nevznikal nahodile

116

BRAVERMANOVÁ, M., OTAVSKÁ, V. a kol.: Nové poznatky o nejstar‰ích textiliích z hrobu sv. Ludmily, in: Archaeologia historica 26, 2001, s. 447–486. BRAVERMANOVÁ, M., LUTOVSK¯, M.: Hroby, hrobky a pohfiebi‰tû ãesk˘ch kníÏat a králÛ, Praha 2001. BRAVERMANOVÁ, M., KLOUDOVÁ, R., VRABCOVÁ, A.: Tkaniny z tumby Pfiemysla Otakara II., in: Archaeologia historica 27, 2002, s. 649–668. BRAVERMANOVÁ, M., OTAVSKÁ, V.: Pohfiební stfievíc pravdûpodobnû biskupa ·ebífie, in: Archaeologia historica 28, 2003, s. 471–491. BRAVERMANOVÁ, M.: Hrob sv. Václava a svatováclavské památky; Kult a hrob sv. Vojtûcha, svatovojtû‰ské památky; Pfiíbûh liturgického stfievíce biskupa ·ebífie; Kult sv. Ludmily a svatoludmilské památky; Svûdectví hrobu Boleslava II; Co se také stávalo s ostatky panovníkÛ; Tajemství studny u kostela V‰ech svat˘ch; Pohfiby HabsburkÛ ve svatovítské katedrále; Restituce habsburské moci; Ústav pro ‰lechtické sleãny aneb zaopatfiovací instituce pro zchudlé ãlenky pfiedních ‰lechtick˘ch rodÛ, in: Pfiíbûh PraÏského hradu, Praha 2004, s. 93–102, 108–110, 132–140, 196–203, 313–320, 338, 396–397. BRAVERMANOVÁ, M.: Hroby praÏsk˘ch biskupÛ v katedrále sv. Víta na PraÏském hradû. PfiedbûÏné sdûlení, in: Archaeologia historica 29, 2004, s. 599–615. BRAVERMANOVÁ, M.: Tkaniny na rouchách postav zobrazen˘ch v kapli sv. KfiíÏe na Karl‰tejnû. Robe Fabrics on the portraits in the Chapel of the Holy Cross at Karl‰tejn Castle, in: Sborník ke konferenci Dvorské kaple vrcholného a pozdního stfiedovûku a jejich umûlecká v˘zdoba. Cour t Chapels of the High and late Middle Ages and their ar tistic decoration. Praha, Prague 2003, s. 114–123, 382–387. BRAVERMANOVÁ, M.: Textil nejstar‰ích PfiemyslovcÛ, v tisku. BRAVERMANOVÁ, M.: Osudy ostatkÛ sv. Prokopa, v tisku. BRAVERMANOVÁ, M., KLOUDOVÁ, R., OTAVSKÁ, V., VRABCOVÁ, A.: Pohfiební roucho Karla IV. z královské krypty v katedrále sv. Víta, v tisku. BRAVERMANOVÁ, M.: Hroby kníÏat; Hroby králÛ; Hroby ãesk˘ch patronÛ; Hroby v˘znamn˘ch církevních ãinitelÛ, in: PraÏsk˘ hrad ve svûtle pohfibívání v dobû pfiemyslovské a lucemburské. Grantov˘ projekt ve spolupráci s J. Frolíkem a K. Tomkovou, v tisku. CIBULKA, J.: Královská hrobka v Chrámû sv. Víta na Hradû PraÏském, in: Umûní II, 1928, s. 41–44. DROBNÁ, Z.: La Riqueza del Bordado Eclesiastico en Checoslovaquia, Praga 1949. FLURY-LEMBERG, M., OTAVSK¯, K.: Die Grabgewand König Wenzels IV. In: Festschrift für Hermann Fillitz zum 70. Geburtstag, in: Aachener Kunstblätter des Museumsvereins, 1994, s. 293–304. Fontes rerum bohemicarum (ed. J. Emler), II., Praha 1874. GOLLEROVÁ-PLACHÁ, J.: Látky z praÏské královské hrobky, Praha 1937. HILBERT, K., MATIEGKA, J., PODLAHA, J.: Královská hrobka v chrámû sv. Víta na Hradû praÏském, in: Památky archeologické XXXVI (1928–1930), 1930, s. 241–257. KLIMTOVÁ, Z.: Katalog a zhodnocení ruãnû vázan˘ch kobercÛ z PraÏského hradu. Nevyti‰tûno. UloÏeno v dokumentaci oddûlení umûleck˘ch sbírek Správy PraÏského hradu, 2001.


6

7

a Ïe v˘bûr sledoval urãitou koncepci, ve své dobû netradiãní a blízkou dne‰nímu pohledu. Zcela jin˘ charakter má ãást souboru získaná po 2. svûtové válce pfievody z rÛzn˘ch zdrojÛ, nejvíce ze Státní banky ãeskoslovenské. Tehdy pravdûpodobnû ne‰lo o v˘bûr, ale jen o pfievzetí, moÏná hrála do urãité míry roli potfieba kobercÛ velk˘ch formátÛ. Ve vût‰inû pfiípadÛ jde o koberce nízké estetické i uÏitkové úrovnû. Soubor kobercÛ poprvé v roce 1972 zpracovala pro úãely dokumentace R. Kopaãková. Jejím cílem bylo pfiesné urãení typÛ kobercÛ a podrobné popisy vzorÛ na nich. Zpracování nûmeckého znalce P. Maucha z roku 1991, téÏ pro úãely dokumentace, zahrnuje jen ãást kobercÛ umístûn˘ch tehdy v reprezentaãních prostorách PraÏského hradu a zámku Lány. Poslední zpracování, které provedla Z. Klimtová v roce 2001, se nachází v písemné formû v dokumentaci oddûlení umûleck˘ch sbírek a je do urãité míry aktualizací dokumentace R. Kopaãkové. Cíle této práce byly pfiedev‰ím praktické – posoudit aktuální stav, souãasné umístûní z hlediska stáfií a stavu zachování a vhodnost zafiazení jednotliv˘ch kobercÛ do souboru kulturních památek (Klimtová 2001). V souboru je tfii sta ãtyfiicet ãtyfii kobercÛ, které si díky své historické a umûleckohistorické kvalitû s pfiihlédnutím k jejich fyzickému stavu zaslouÏí b˘t kulturní památkou. Mezi nimi pfievaÏují íránské koberce, z nich jsou nejpoãetnûji zastoupeny dvû skupiny ze severozápadní provincie ÁzerbájdÏán – herízy a tabrízy. V pfiípadû herízÛ nejde o typ, ale celou skupinu vzorÛ vázan˘ch ve mûstech a vesnicích v ‰irokém okolí stejnojmenného centra. Mezi tfiiceti ãtyfimi koberci zafiaditeln˘mi do této skupiny je nejv˘znamnûj‰í koberec inventární ãíslo PHK 11 z doby kolem roku 1870 (obr. 6). TabrízÛ je v souboru dvacet pût, nejstar‰í pocházejí aÏ z doby kolem roku 1900 a vût‰inou jde o ryze uÏitkové exportní koberce. Zajímav˘ je koberec inventární ãíslo PHK 581 (obr. 7) s figurálními vzory inspirovan˘mi tzv. indopersk˘mi koberci ze 16. století. Ze stejné oblasti pochází také koberec s replikou ardebílského vzoru asi ze druhé ãtvrtiny 20. století. Soubor hamadánÛ, vût‰inou bûhounÛ, ze západního Íránu je v na‰em prostfiedí ojedinûl˘. Nejstar‰í, vázané kolem roku 1850, jsou dva ramadány (obr. 8). Ze západoíránského Kurdistánu pochází i pût kobercÛ typu bídÏár a tfii pfiedloÏky typu senné z prÛbûhu druhé poloviny 19. století. Z jihoíránské produkce provincie Fárs je osmi koberci zastoupena ka‰káíská tvorba. V na‰em prostfiedí je unikátní ka‰káí inventární ãíslo PHK 1524 témûfi ãtvercového tvaru z doby kolem roku 1880. KobercÛ zafiaditeln˘ch k tvorbû kmenového svazu Chamse je sedm. Z nich sbûratelsky nejzajímavûj‰í je dnes jiÏ znaãnû po‰kozen˘ koberec inventární ãíslo PHK 1263 z druhé poloviny 19. století.

Obr. 6. Koberec PHK 11. (Foto J. Gloc) Obr. 7. Koberec PHK 581. (Foto J. Gloc)

MARTINEK, R.: Sakrální v˘‰ivka pozdní gotiky a renesance z ãesk˘ch a moravsk˘ch sbírek (1450–1550). Nepublikovaná diplomová a rigorózní práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, katedra dûjin umûní, 2001. MARTINEK, R.: Zhodnocení souboru církevních rouch z katedrály sv. Víta. Nevyti‰tûno. UloÏeno v dokumentaci oddûlení umûleck˘ch sbírek Správy PraÏského hradu. I., 2003. MARTINEK, R.: Zhodnocení souboru církevních rouch z katedrály sv. Víta. Nevyti‰tûno. UloÏeno v dokumentaci oddûlení umûleck˘ch sbírek Správy PraÏského hradu. II., 2004. PODLAHA, A.: Sv. Václava hrob a ostatky, Praha 1911. PODLAHA, A., ·ITTLER, E.: Chrámov˘ Poklad u Sv. Víta v Praze, Praha 1903. ZEMINOVÁ, M.: Stfiedovûká tkanina královského pÛvodu, in: Acta UPM XV., 1980, s. 3051.


117

Stfiedoíránská tvorba je zastoupena pfieváÏnû bûÏn˘mi uÏitkov˘mi koberci – ãtyfimi isfahány, dvûma jazdy a skupinou ferághánÛ, do níÏ lze spolehlivû zafiadit devût kobercÛ velkého formátu. Ferághánské provenience je i jeden z nejv˘znamnûj‰ích kobercÛ v souboru PraÏského hradu, inventární ãíslo PHK 1154, nápisovû datovan˘ do roku 1854 (obr. 9). Z v˘chodoíránské tvorby provincie Chorásán je nejzajímavûj‰í skupina ãtyfi jemn˘ch, hustû vázan˘ch kobercÛ doroch‰e. Z nich jemností a hloubkou odstínÛ vynikají dva bûhouny ze druhé poloviny 19. století. Poãet kobercÛ z oblasti Zakavkazska pfiesahuje padesát. Patfií mezi nû tfii tkané sumachy a zajímav˘ ‰írván-marazali z konce 19. století. Mezi koberci z Karabachu vyniká koberec inventární ãíslo PHK 1335 z oblasti ·ú‰i a dal‰í, inventární ãíslo PHK 1538, jehoÏ vzor neobvykle stylizovan˘ch búte je spojován s mûstem Goradis. Tureckou tvorbu reprezentuje jen asi dvacet kobercÛ, vût‰inou vzorÛ vyrábûn˘ch pro expor t a inspirovan˘ch íránskou tvorbou. Z nich se vymyká koberec inventární ãíslo PHK 803, bûhoun typu bergama ze druhé poloviny 19. století. V˘znamn˘m textilním souborem PraÏského hradu je i kolekce církevních rouch, vût‰inou uchovávan˘ch v prostoru nad Starou sakristií v místnosti b˘valé Klenotnice v katedrále sv. Víta. Zde jsou uloÏeny pfiedmûty tvofiící vybavení katedrály. V nedávno zbudovaném depozitáfii textilu a archeologie v b˘valém Ústavu ‰lechtiãen, kde je sledováno vnitfiní klima, jsou dnes uloÏené textilie, které jsou souãástí fondu Klenotnice. Historicky obû ãásti dlouhou dobu tvofiily jeden celek, vût‰inou se jednalo o vybavení jednotliv˘ch kaplí a oltáfiÛ. Pouze nûkteré textilie byly od poãátku, kdy se k nám dostaly, povaÏovány za druhotné relikvie, jako napfiíklad Ubrus Pánû ãi rou‰ka Panny Marie. V inventáfiích katedrály jim v‰ak po formální stránce byla vûnována stejná pozornost. K umûlému roztrÏení fondu do‰lo v roce 1929 po dostavbû katedrály, kdy byl dokonãen nov˘ prostor pro chrámov˘ poklad. Pfiedmûty, které byly povaÏovány za jeho souãást, tam byly pfieneseny. Kromû jiÏ zmínûn˘ch druhotn˘ch relikvií tam v‰ak byla umístûna i nûkterá církevní roucha, kdysi tvofiící vybavení kaplí a postupnû pfiipsaná ãesk˘m svûtcÛm (napfiíklad Svatováclavská kasule) a barokní kasule, ãásti vût‰ích souborÛ. Zbytek souborÛ pfienesen nebyl, zÛstal uloÏen spolu s ostatními paramenty ve vyprázdnûném prostoru nad Starou sakristií. Následkem toho nûkdy do‰lo k roztrÏení pÛvodní kolekce. Kromû jiÏ zmínûn˘ch historick˘ch zápisÛ a dûl A. Podlahy a E. ·itlera se o nûkter˘ch církevních rouchách zmínil napfiíklad kanovník F. Bock (Bock 1856), kter˘ se s nimi seznámil pfii sv˘ch cestách Evropou v 80. letech 19. století. Vût‰ina evidenãních karet pro potfieby dokumentace byla napsána v 70. letech M. Zeminovou. Poslední dobou se nûkter˘m církevním rouchÛm vûnovali dále N. BaÏantová a R. Martinek (BaÏantová 1988, s. 401–406; BaÏantová – Stehlíková 1987, s. 400–421; BaÏantová 1996, s. 19–51; Martinek 2001). Zastavme se nyní u tkanin a církevních rouch, které jsou souãástí fondu Klenotnice. Mezi nejv˘znamnûj‰í relikvie patfií Ubrus Pánû, kter˘ získal Karel IV. od uherského krále v roce 1348 (obr. 10). Jedná se o hedvábnou a lnûnou tkaninu, rÛznobarevnû pruhovanou v osnovách, utkanou nûkdy ve stfiedovûku na Blízkém v˘chodû nebo v Itálii. K jejím krat‰ím okrajÛm jsou pfiipojené tkanice, pravdûpodobnû související se zvykem ukazování relikvií vûfiícím. Rou‰ku Panny Marie získal Karel IV. v roce 1354 z trevírského klá‰tera sv. Maxima. Je to lnûná, velmi fiídce tkaná textilie, která se pfied restaurováním v roce 1965 vyznaãovala krepov˘m efektem. Tkanina je snad syrského pÛvodu, zhruba z doby okolo roku 1000. Prapor sv. Jifií byl jako celek pravdûpodobnû smontován ve 14. století pro pfiíleÏitost ukazování ostatkÛ svat˘ch. Je zaznamenáno, Ïe jej Karel IV. daroval katedrále v roce 1354. Prapor je z ãerveného hedvábí, ve stfiedu je aplikován bíl˘ lnûn˘ kfiíÏ. V kfiíÏení ramen je na jedné stranû kfiíÏ z kovov˘ch krouÏkÛ s obvodov˘mi krouÏky ze zlata, na druhé stranû je v perlovém orámování kfiíÏek ze star‰ích tkanin datovan˘ch v rozmezí 5.–12. století, pocházejících z Byzance, Sicílie, Egypta a v˘chodního Stfiedomofií. Sv. Václavu je pfiipsaná kasule a ‰tola, kdysi povaÏovaná za autentickou památku po svûtci (obr. 11). K soupravû pÛvodnû patfiil i manipul, kter˘ je dnes v Národním muzeu. Vzhledem ke stáfií látky v‰ak pfiedmûty sv. Václavu patfiit nemohly, protoÏe tkanina byla zhotovena nûkdy na konci 13. století ve ·panûlsku nebo v Egyptû (urãení M. Bravermanové). Tmavoãerven˘ ornát je vytkán zlatou nití a zdoben drobn˘mi geometrick˘mi útvary, jejichÏ základem jsou hvûzdy a kvadriloby. Roucho pravdûpodobnû tvofiilo vybavení svatováclavské kaple.

118

Obr. 8. Koberec PHK 566. (Foto J. Gloc) Obr. 9. Koberec PHK 1154. (Foto J. Gloc) Obr. 10. Ubrus Pánû. (Foto J. Gloc)

8 9 10


Dal‰í textilie jsou pfiipisovány sv. Vojtûchu, situace je zde obdobná jako u roucha sv. Václava. V‰echny tzv. svatovojtû‰ské textilie jsou totiÏ mlad‰í. Rukavice, pÛvodem z 12.–14. století, byla sv. Vojtûchu pfiipsána aÏ patrnû v 17. století, tedy v dobû, kdy do‰lo ke znovuoÏivení kultu ãesk˘ch patronÛ (obr. 13). Je pletená ze lnu a ozdobená barevn˘mi hedvábn˘mi nitûmi, v˘‰ivkou zlat˘m dracounem, perlami a pefiím. Pochází z Egypta nebo jiÏní Evropy. Na hfibetní stranû je pfii‰ita zlacená a emailovaná fibule s postavou sv. Benedikta. Takzvaná svatovojtû‰ská mitra dnes nemá autentickou podobu, jakou mûla ve 14. století, kdy byla zhotovena (obr. 12). Je z ãerveného hedvábného sametu, vy‰itá rubíny, perlami, dracounem a imitacemi drahokamÛ. Na pfiední a zadní stranû jsou fiecká písmena, zkratky Kristova jména. V inventáfiích byla pÛvodnû pfiipsána biskupovi Ondfiejovi, coÏ není právû tak moÏné, jako Ïe by patfiila sv. Vojtûchovi, neboÈ biskup Ondfiej Ïil ve 13. století. Se jménem sv. Vojtûcha byla mitra spojena aÏ na zaãátku 16. století. Kasule a ‰tola pocházejí aÏ z doby okolo roku 1400, kasule byla v˘raznû upravena v 19. století. Paramenta jsou zhotovena z italské hedvábné tkaniny vytkané stfiíbrnou zlacenou lamelou. Nejv˘raznûj‰ím v˘zdobn˘m motivem je labuÈ. Pfiipsání rouch sv. Vojtûchu je pravdûpodobnû aÏ pozdûj‰í. Z druhé ãtvrtiny 15. století pocházejí dochované pretexy dalmatiky. Jsou vy‰ívané perlami, rubíny, almand˘ny, zlat˘mi a hedvábn˘mi barevn˘mi nitûmi. V rámu z dobov˘ch listÛ jsou vÏdy umístûny trojice polofigur s ãesk˘mi svat˘mi, Pannou Marií a Kristem. V˘‰ivka snad byla zhotovena v jiÏních âechách, v ãeskokrumlovském klá‰tefie. Odtud moÏná pochází i kasulov˘ kfiíÏ s korpusem Krista. Je v‰ak o nûco mlad‰í, aÏ z doby okolo roku 1500. V tomto pfiípadû není vylouãen ani jeho nûmeck˘ pÛvod.

Obr. 11. Kasule sv. Václava. (Foto J. Gloc) Obr. 12. Mitra sv. Vojtûcha. (Foto J. Gloc) Obr. 13. Rukavice sv. Vojtûcha. (Foto J. Gloc) Obr. 14. Kasule ãásteãnû zhotovená z pozdnû gotického sametu. (Foto R. Martinek) Obr. 15. Kasule darovaná B. I. Martinicem. (Foto R. Martinek) Obr. 16. Kasule pofiízená k intronizaci J. J. Breunera. (Foto R. Martinek)

11

12

13

14

15

16


119

Dal‰í památky jsou jiÏ pozdnû renesanãní – napfiíklad vy‰ívaná a kovov˘mi plaketami a sklíãky zdobená mitra, dar císafiovny Eleonory –, a jedna mitra je barokní. Zajímavá je napfiíklad souprava ze druhé poloviny 17. století zhotovená ze slámy. Její v˘zdobn˘ motiv je jiÏ typicky ranû barokní – úponky s tulipány. Barokní je i souprava zhotovená z rudého sametu, její obvod je vy‰it vegetabilními motivy. Na stfiedu dorzální strany kasule je alianãní znak âernínÛ. Nûkolik parament, která se dnes nacházejí ve fondu Klenotnice, zhotovil z brokátÛ zdoben˘ch rÛznobarevn˘mi nitûmi v roce 1857 v Milánû Faustino Martini. Paramenta obdrÏel kanovník Václav Pe‰ina. V prostoru nad Starou sakristií je dále umístûno pfiibliÏnû tisíc kusÛ parament –- pluviálÛ, kasulí, dalmatik, miter, vel, burs, pal, ‰tol, manipulÛ, pfiikr˘vek, plá‰tíkÛ na ciborium a dal‰ích. V roce 1938 bylo nûkolik kusÛ z tohoto souboru prezentováno na v˘stavû církevních v˘‰ivek v Praze. Kromû zmínek v publikacích o chrámovém pokladu a v kníÏce Z. Drobné o ãeské v˘‰ivce (Drobná 1949) nebyl tento rozsáhl˘ soubor aÏ do nedávné doby zpracován. V roce 2003 zaãal podrobn˘ prÛzkum jednotliv˘ch památek provádût R. Mar tinek. ShromaÏìuje analogie, památky novû datuje a hledá i dal‰í souvislosti. Jeho závûry jsou v písemné formû ukládány v dokumentaci oddûlení umûleck˘ch sbírek Správy PraÏského hradu, ãinnost je naplánovaná aÏ do roku 2006 (Martinek 2003, Martinek 2004). Za nejstar‰í církevní roucha, umístûná v prostoru nad Starou sakristií, lze povaÏovat dva pozdnû gotické kusy – kasuli a ‰tolu ze zeleného sametu, zdobené cizelovan˘m motivem lupenÛ a granátov˘ch jablek (obr. 14). Samet je ale pouÏit druhotnû. Tyto dvû textilie tedy jsou – kromû v˘‰e zmínûn˘ch gotick˘ch parament ze souboru Klenotnice – jedin˘m pozÛstatkem kdysi bohatého vybavení gotické katedrály. Z renesance se nám zachoval stfiedov˘ pruh jedné dama‰kové kasule, zdoben˘ typick˘m dezénem té doby, drobn˘m, ve stfiídavém rytmu uspofiádan˘m kvûtinov˘m vzorem. TûÏi‰tû sbírky církevních parament nacházejících se v katedrále sv. Víta ov‰em tkví v barokním období – ve francouzském, vût‰inou v Lyonu zhotoveném brokátu, nûkdy s naturalistick˘mi ãi bizarními motivy, a ve v˘‰ivce. Kasule zhotovená z hedvábného rypsu a zdobená v˘‰ivkou rozvilin s kvûty tulipánÛ ze zlat˘ch lamelek z let 1660–1665 souvisí s osobou Bernarda Ignáce Martinice, nejvy‰‰ího purkrabího a královského místodrÏícího, a jeho manÏelkou Polyxenou z Dietrich‰tejnu (obr. 15). Brzy poté byly ve Francii utkány brokáty s identick˘m drobn˘m kvûtinov˘m vzorem ve tfiech barevn˘ch verzích – bílé, ãervené a zelené –, z nichÏ byly k intronizaci arcibiskupa Jana Josefa Breunera v roce 1694 zhotoveny soupravy sestávající z pluviálu, kasule, ‰toly a vela (obr. 16). Pluviály byly zdobeny arcibiskupov˘m erbem. Kasule z poãátku 18. století z hnûdého sametu, zdobená aplikacemi z ãerveného sametu doplnûn˘mi v˘‰ivkou a lamelkami, dokládá zase zvyk, popisovan˘ v chrámov˘ch inventáfiích, darovávat kapitule svûtské ‰aty. Ty b˘valy potom pfie‰ívány na paramenta. Na dal‰í brokátové soupravû z první ãtvr tiny 18. století byl uplatnûn aplikovan˘ znak praÏského arcibiskupa Franti‰ka Ferdinanda Kuenberga (obr. 17). Na jiné kasuli z bílého hedvábí byly v Praze nebo Vídni v roce 1737 vy‰ity motivy kvûtin Ïinilkou a rÛznobarevn˘mi hedvábn˘mi nitûmi. Nachází se na ní také alianãní znak SchwarzenberkÛ a LobkovicÛ. Z první poloviny 18. století pochází hnûdá, velk˘mi naturalistick˘mi vytkan˘mi kvûty zdobená me‰ní souprava. PÛvodnû tvofiila vybavení svatojifiské baziliky, do souboru svatovítsk˘ch parament se dostala po zru‰ení klá‰tera sv. Jifií za Josefa II. I dal‰í soupravy parament svûdãí o procesu postupného vytváfiení svatovítské kolekce. Napfiíklad z Chotû‰ovského klá‰tera se v roce 1783 do katedrály dostaly tfii bohatû vy‰ívané soupravy. Zadavatelem zakázky byl okolo poloviny 18. století probo‰t klá‰tera Christof Schmidt (obr. 18). Také 19. století byla doba, kdy se soubor svatovítsk˘ch parament roz‰ifioval. Napfiíklad z lyonského hedvábí je u‰ita kolekce tfiinácti pluviálÛ a pûti dalmatik, kterou v roce 1829 objednal arcibiskup Chlumãansk˘. Poãátkem 19. století darovala vévodkynû Marie Terezie z Anguelemu dvû me‰ní soupravy – jednu tmavoãervenou sametovou a druhou Ïlutou atlasovou s v˘‰ivkou. Ve 20. století do souboru svatovítsk˘ch parament pfiibyla podstatná a poãetná secesní kolekce ze slonovinovû bílého hedvábného dama‰ku zdobeného v˘‰ivkou – dvanáct pluviálÛ, pût dalmatik, ‰est manipulÛ, ãtyfii ‰toly, jedna palla, jedna bursa, jedno gremiále, jedna vela a jedna mitra. Paramenta byla v roce 1910 zhotovena podle návrhu Josefa Fanty (obr. 19). Na základû studia dokumentace k souboru chrámov˘ch parament je v‰ak moÏné zjistit, Ïe v nedávné dobû do‰lo i k nenahraditeln˘m ztrátám. Je‰tû v 60. letech 20. století se v souboru nacházely rochety a alby z 18. století, zdobené paliãkovanou krajkou, které dnes jiÏ neexistují.

120

Obr. 17. Dalmatika darovaná F. F. Kuenbergem. (Foto R. Martinek) Obr. 18. Kasule, kterou nechal zhotovit Ch. Schmidt. (Foto R. Martinek) Obr. 19. Kasule podle návrhu J. Fanty. (Foto R. Martinek)


17 18 19

Unikátní hradní textilní památkou je soubor korunovaãních rouch, kter˘ tvofií souãást národní kulturní památky âeské korunovaãní klenoty. Skládá se z plá‰tû s vleãkou zdobeného hermelínov˘mi lemy a hermelínovou pod‰ívkou vleãky, takzvaného manipulu téÏ s hermelínov˘m lemem, ‰toly a pásu s tfiásnûmi (obr. 20). Tento soubor byl dlouhou dobu pfiipisován Karlu VI., kter˘ si jej mûl pofiídit u pfiíleÏitosti korunovace ãesk˘m králem v roce 1723. Nedávno ale byl novû urãen (BaÏantová – Bravermanová – Samoh˘lová 1994, s. 288–307). Látka, z níÏ je roucho zhotoveno, je pozdnû renesanãní. Navíc se zjistilo, Ïe ve vídeÀské klenotnici se nachází druhá ãást kolekce z identické tkaniny a stejnû krejãovsky zpracovaná, a to dal‰í plá‰È typu pluviálu, rukavice a kurfifitsk˘ klobouk. Na základû studia obrazov˘ch a písemn˘ch pramenÛ a porovnáním jeho v˘sledkÛ s v˘sledky textilnû technologického prÛzkumu odûvu lze konstatovat, Ïe soubor si pravdûpodobnû pofiídil Ferdinand II. Habsbursk˘, jednu ãást pro pfiíleÏitost ãeské korunovace v roce 1617 a druhou pro pfiíleÏitost fiímské korunovace v roce 1619. K ãesk˘m korunovaãním textiliím se váÏe je‰tû jedna zajímavost. Je zaznamenáno, Ïe po korunovacích odkazovali ãe‰tí králové i královny roucha kapitule a ta je pfie‰ívala na odûvy pro kanovníky. Tento zvyk konãí pfied korunovací Ferdinanda II. Teoreticky by se tedy v souboru parament v katedrále mûly nacházet i zbytky star‰ích korunovaãních rouch, nedochovaly se v‰ak. Za nejstar‰í hradní textilii je povaÏována tkanina, která je souãástí vazby rukopisu oznaãovaného cim. 3, tedy evangeliáfie uloÏeného v Metropolitní kapitule u sv. Víta, pocházející z frankosaské oblasti kolem roku 870 (obr. 21). Tkanina je nalepena na vnitfiní stranû pfiední desky vazby a na vnitfiní stranû zadní desky. Jedná se o zelenou látku se Ïlut˘m a rÛÏov˘m vzorem lovecké scény. Oba kusy tkaniny kdysi tvofiily jeden celek. Vzhledem k tomu, Ïe se stejná textilie dochovala i v jin˘ch sbírkách, je moÏné popsat cel˘ vzor, nejenom v˘sek, kter˘ je na na‰í látce. Tkanina byla kdysi urãena jako perská ze 7. století. V âechách se to tradovalo dodnes. Je v‰ak nutné ji interpretovat jinak. Vzor na‰í látky, ale i ostatních s podobn˘mi scénami, které jsou uloÏené v evropsk˘ch sbírkách, odráÏí sásánovské prototypy, zprostfiedkované pozdnû antick˘m Stfiedomofiím. ZpÛsob podání obliãeje lovcÛ a jejich odûvu má v‰ak paralely pfiedev‰ím na portrétních císafisk˘ch byzantsk˘ch mincích datovan˘ch do 8.–9. století. Porovnáním zpÛsobu tkaní, barvení a detailÛ vzoru s jin˘mi urãen˘mi látkami – a to i pomocí rÛzn˘ch historick˘ch dat – lze dnes soudit, Ïe na‰i tkaninu, a tedy i celou skupinu je moÏno interpretovat jako byzantskou nebo syrskou z první poloviny 9. století. To také daleko více odpovídá dobû pofiízení evangeliáfie ze svatovítského pokladu cim. 3 neÏ pfiedchozí urãení (dosud nepublikované urãení M. Bravermanové; Bravermanová, Textil, v tisku). Posledním zastavením procházky po jednotliv˘ch kolekcích historického textilu PraÏského hradu je textil nalezen˘ pfii archeologick˘ch prÛzkumech, pfiedev‰ím vyzvednut˘ z hrobÛ. Jeho velká ãást byla získána na poãátku 20. století. Napfiíklad v roce 1911 byly tkaniny vyzvednuty z tumby sv. Václava a ãásteãnû zmínûny A. Podlahou (Podlaha 1911). V˘znamn˘ nález byl uãinûn v roce 1928, kdy byly v souvislosti s opravou královské hrobky otevfieny rakve ãesk˘ch panovníkÛ a pfiíslu‰níkÛ jejich rodin (Hilbert – Matiegka – Podlaha 1930, s. 241–257). Brzy poté byly vyjmuté textilie po stránce umûlecké zpracovány J. Gollerovou-Plachou (Gollerová-Plachá 1937) a J. Cibulkou (Cibulka 1928, s. 41–44), textilnû technologick˘ prÛzkum ale proveden nebyl. Dal‰í ãást látek a odûvÛ, která tvofií dne‰ní sbírku oddûlení umûleck˘ch sbírek, byla z renesanãního Colinova mauzolea vyzvednuta v 70. letech 20. století. Nûkteré textilie získané pfii archeologick˘ch prÛzkumech PraÏského hradu interpretovala N. BaÏantová (BaÏantová 1987; BaÏantová 1993; BaÏantová 1996, s. 9–51; BaÏantová 1996, s. 93–102; BaÏantová 1998, s. 220–254), M. Zeminová (Zeminová 1980, s. 30–51) a K. Otavsk˘ (Flury-Lemberg – Otavsk˘ 1994, s. 293–304). Ve spolupráci s restaurátorkami pracujícími v restaurátorsk˘ch a konzervátorsk˘ch dílnách Správy PraÏského hradu se jim v posledních letech systematicky vûnuje pfiedev‰ím autorka tohoto ãlánku (viz seznam restaurátorek a literatura; následující pasáÏ je struãn˘m shrnutím publikovan˘ch textÛ M. Bravermanové). PraÏsk˘ hrad byl nejv˘znamnûj‰ím, i kdyÏ ne jedin˘m ãesk˘m panovnick˘m pohfiebi‰tûm. První kníÏata si urãila jako místo svého posledního odpoãinku kostel Panny Marie. Za dal‰í místo pro uloÏení panovnick˘ch ostatkÛ byl vybrán novû postaven˘ kostel a posléze klá‰ter sv. Jifií. Nacházejí se zde hroby kníÏete Vratislava a pravdûpodobnû Boleslava II. a Oldfiicha. Toto místo v‰ak slouÏilo i dal‰ím ãlenÛm pfiemyslovské rodiny, kromû dûtí sem byla pfiedev‰ím pohfibena knûÏna sv. Ludmila. Nejvíce ostatkÛ spoãinulo v rotundû sv. Víta a ve dvou

20 21 22

Obr. 20. Korunovaãní roucho. (Foto J. Kopfiiva) Obr. 21. Tkanina z evangeliáfie ze svatovítského pokladu. (Foto Archiv PraÏského hradu) Obr. 22. V˘‰ivka ze souboru relikviáfiov˘ch tkanin sv. Ludmily. (Foto J. Gloc)


121

kostelech zaloÏen˘ch po sobû tak, Ïe prostor pÛvodní rotundy byl zaãlenûn do pÛdorysu románské baziliky a poté gotické katedrály sv. Víta, Václava a Vojtûcha. Hrob sv. Václava po staletí nezmûnil své místo v pÛvodní rotundû. Hrob K1, objeven˘ poblíÏ hrobu sv. Václava, je ponejvíce pfiipisován Boleslavu I. Ostatky Bfietislava I., Spytihnûva I., Bfietislava II., Bofiivoje II., Pfiemysla Otakara I., Pfiemysla Otakara II. a Rudolfa I. Habsburského pfiemístil na popud Karla IV. v roce 1373 z románské baziliky do nového chóru gotické katedrály Bene‰ Krabice z Weitmile. Nad vût‰inou nov˘ch hrobÛ byly postaveny kamenné tumby uzavfiené deskami s plastikami. Písemné prameny se zmiÀují o tom, Ïe na PraÏském hradû nalezli svÛj poslední odpoãinek i kníÏata Bedfiich a Konrád II. Ota. Karel IV. zam˘‰lel uãinit hlavní praÏsk˘ kostel místem posledního odpoãinku pro sebe a své blízké. Nechal tedy pfied hlavním chórem postavit zdûnou kryptu, kam byl v roce 1378 také pohfiben. Místo posledního odpoãinku zde v‰ak nalezli i synové Karla IV. – Jan Zhofieleck˘ a Václav IV. V 15. století byli do královské krypty pochováni ãe‰tí králové Ladislav Pohrobek a Jifií z Podûbrad, v 16. století panovníci z rodu HabsburkÛ – Ferdinand I., pak Maxmilián II. a manÏelka Ferdinanda I. Anna Jagellonská. Z podnûtu císafie Rudolfa II. byla v roce 1566 zahájena pfied hlavním oltáfiem v˘stavba nové podzemní hrobky, zvût‰ené o nadzemní mauzoleum. Kr ypta byla dokonãena v roce 1589 a kapitulní dûkan Jifií Berthold Pontanus z Braitenberga byl o rok pozdûji povûfien pfienesením v‰ech ostatkÛ. Je‰tû za Ïivota Rudolfa II. byly do nadzemního mauzolea pfieneseny rakve Anny Jagellonské, Ferdinanda I. a Maxmiliána II. K velké zmûnû do‰lo v roce 1612, kdy po smrti císafie Rudolfa II. byl do podzemní ãásti postaven jeho objemn˘ sarkofág. Bûhem staletí byla královská hrobka nûkolikrát nav‰tívena a jednotlivé rakve byly ãas od ãasu vymûÀovány. Ti, co do ní sestoupili, zanechali nûkolik svûdectví, která nám dnes pomáhají pfii identifikaci jednotliv˘ch pohfiebních v˘bav. Pfii vyjímání pfiedmûtÛ totiÏ docházelo k rÛzn˘m zámûnám, nálezy téÏ nebyly dostateãnû dokumentovány. Nûkteré otazníky se podafiilo vysvûtlit, u jin˘ch souborÛ se budeme muset smífiit s tím, Ïe jejich pfiifiãení konkrétním osobám zÛstane nezodpovûzeno. Nejvzácnûj‰í textilní památky v âechách pfiedstavuje soubor relikviáfiov˘ch tkanin vyzvednut˘ v 80. letech 20. století z tumby sv. Ludmily, nalézající se ve stejnojmenné kapli baziliky sv. Jifií. Sem byla knûÏna pochována poté, co se její ostatky dostaly z Tetína do Prahy. V bazilice hrob zmûnil je‰tû nûkolikrát své místo, neÏ se definitivnû dostal do jiÏní kaple. V prostoru pod tumbou se nalezly dvû rakve, jedna s lebkami tfií neznám˘ch Ïen, druhá s kosterními pozÛstatky sv. Ludmily. V obou rakvích se vyskytovaly tkaniny. Po problematickém restaurování ve Státních restaurátorsk˘ch ateliérech byly nûkteré tkaniny znovu konzervovány v hradních dílnách. Vedle textilnû technologického a historického prÛzkumu zde byly také podrobeny prÛzkumu paleobotanickému, paleozoologickému, prÛzkumu DNA a ovûfiení datace nûkter˘ch tkanin pomocí metody C14 v Oxfordu v Anglii. Vedle nûkolika nevzorovan˘ch látek, z nichÏ ta nejstar‰í se mohla dostat do kontaktu s ostatky sv. Ludmily pfii jejich pfienosu z Tetína do Prahy, se podafiilo interpretovat nejstar‰í ãeskou v˘‰ivku ze lnu pocházející z prÛbûhu, spí‰e v‰ak z konce 10. století (obr. 22), dále zadní ãást hedvábné dalmatiky tkané vzácnou vazbou zvanou protolampas z Byzance z první tfietiny 11. století se vzorem medailonÛ s dvojicemi ptákÛ v kruzích, rovnûÏ pfiední ãást lnûné rochety ze 12. století a lnûnou vy‰ívanou oltáfiní pfiikr˘vku ze 14. století. Mezi nejstar‰í textilní nálezy z archeologick˘ch v˘zkumÛ PraÏského hradu patfií také drobn˘ fragment hedvábné tkaniny pravdûpodobnû z hrobu kníÏete Boleslava II., kter˘ zemfiel v roce 999 a zfiejmû byl pohfiben na ãestné místo v ose svatojifiské baziliky. Jeho hrob zÛstal po staletí neporu‰en˘, byl otevfien aÏ v 50. letech 20. století. Tkanina byla nedávno konzervována v hradních dílnách. Prokázalo se, Ïe byla zhotovena v Byzanci nebo na Pfiedním v˘chodû, pÛvodnû ji pravdûpodobnû zdobil motiv orla. Zachoval se jen pruh látky, stfiiÏen˘ napfiíã kfiídlem ptáka. Vzhledem k tomu, Ïe se textilní fragment na‰el u pravého kolena kostry a Ïe se dochoval i uzel, lze soudit, Ïe látka byla kdysi tkanicí upevÀující punãochy kníÏete. Vyhodnocení textilií nám ãásteãnû umoÏní i poznání osudu hrobu sv. Václava ve stejnojmenné kapli v katedrále. Látky byly nalezeny v roce 1911 ve zbytcích gotického náhrobku a v truhle umístûné pod náhrobkem pod podlahou. Nûkteré tkaniny byly restaurovány ve Státních restaurátorsk˘ch ateliérech, dal‰í, náhodnû nedávno objevené v prostoru b˘valé kapitulní knihovny v katedrále, byly konzervovány v hradních dílnách. Látky z tumby sv. Václa-

122

23 24 25

Obr. 23. Punãocha biskupa Mikulá‰e. (Foto J. Gloc) Obr. 24. Románská tkanina z královské hrobky. (Foto J. Gloc) Obr. 25. Kopie roucha Rudolfa I. Habsburského. (Foto J. Gloc)


va, které se zachovaly fragmentárnû, lze datovat do pomûrnû ‰irokého období od 12. do 16. století. Nejstar‰í z nich, samitum asi z oblasti Pfiedního v˘chodu, pravdûpodobnû zdobené postavami slonÛ, se do âech mohlo dostat poté, co praÏsk˘ biskup Menhart ve 12. století podnikl v˘pravu do Jeruzaléma. Dal‰í tkaniny se od sebe odli‰ují nejen technikou – vût‰inou jiÏ byly utkány technikou lampas –, ale i v˘zdobn˘mi motivy. Napfiíklad látku zfiejmû sicilské provenience zdobí geometrick˘ vzor tvofien˘ hvûzdou s vetkanou rozetou. Gotická je tkanina z Egypta se za‰piãatûl˘mi ovály s kruhov˘mi terãi s arabsk˘m nápisem nebo látka zdobená vertikálnû smûfiujícími linkami, kdy prostor mezi nimi je vyplnûn rostlinn˘mi ornamenty a srdíãky. V období pozdní gotiky byla utkána italská látka s makovicemi, lvy a kachniãkami umístûn˘mi do horizontálních fiad. Renesanãní tkaninu zase zdobí vzor granátového jablka. Jak vypl˘vá z datace, látky byly k ostatkÛm ãeského patrona umisÈovány postupnû, nejvíce jich bylo pfiipojeno pravdûpodobnû za úprav svûtcovy tumby za Karla IV. a Václava IV. Staly se tedy, stejnû jako tkaniny z tumby sv. Ludmily, takzvan˘mi druhotn˘mi relikviemi. Relikviáfiové tkaniny byly vyzvednuty i z barokní tumby s domnûl˘mi ostatky sv. Prokopa. Vzhledem k tomu, Ïe ostatky byly do kaple V‰ech svat˘ch pfieneseny aÏ v roce 1588, jsou nalezené látky o nûco mlad‰í neÏ ostatní relikviáfiové tkaniny nacházející se na PraÏském hradû. Nejstar‰ími jsou nevzorované lnûné a hedvábné textilní fragmenty. Hedvábné byly importované, lnûné mohou b˘t domácího pÛvodu. V˘jimeãná je velmi jemná hedvábná tkanina, tkaná plátnovou vazbou, mající mu‰elínov˘ efekt. Pravdûpodobnû byla dovezena z Iráku, z oblasti kolem Mossulu. Vzhledem k tomu, Ïe látky z náhrobku sv. Prokopa nejsou vzorované, nelze je ani pfiesnû datovat. Rámcovû mohou b˘t urãeny jako stfiedovûké, textilie s mu‰elínov˘m efektem by mohla b˘t je‰tû star‰í. Otázkou je, jak se dostaly na PraÏském hradû do renesanãní archy. Buì jiÏ byly pfieneseny s domnûl˘mi ostatky ze Sázavy, anebo, coÏ je pravdûpodobnûj‰í, jako star‰í pfiipojeny aÏ na PraÏském hradû. Je také moÏné, Ïe se látky nacházely v nûkterém star‰ím relikviáfii sv. Prokopa, umístûném na PraÏském hradû, z nûhoÏ byly vyjmuty a posléze pfiesunuty do náhrobku. Dal‰í textilií získanou ze svûtcova náhrobku byla ãervená hedvábná tkanina s pozÛstatky ãern˘ch kontur a plátkového olejového zlacení. Tento typ zlacení se vyskytuje jiÏ od 14. století. Malba na tkaninû je oboustranná, vzor nerozeznateln˘. Pravdûpodobnû se jedná o zbytky pÛvodního renesanãního praporu visícího nad Prokopovou tumbou. Poslední tkaninu pfiedstavuje ranû barokní pokr˘vka s paliãkovanou a síÈovanou krajkou. Stfiedovûké textilní relikvie byly nedávno konzervovány v hradních dílnách. Soubor vzácn˘ch textilií, i kdyÏ velmi poniãen˘ch, se podafiilo v roce 1928 vyjmout z hrobÛ praÏsk˘ch biskupÛ z prostoru mezi oltáfiem sv. Víta a v˘chodními kaplemi. Jedná se o zbytky miter, punãoch, stfievícÛ a dal‰ích, jiÏ neidentifikovateln˘ch odûvÛ. Tkaniny byly opût s problematick˘m v˘sledkem restaurovány ve Státních restaurátorsk˘ch ateliérech, nyní dochází k revizi jejich stavu v hradních dílnách. Jsou utkány rÛzn˘mi technikami a zdobeny rozmanit˘mi motivy. Zatím se podafiilo konzervovat a rekonstruovat hedvábnou nezdobenou punãochu biskupa Mikulá‰e (obr. 23), kter˘ zemfiel v roce 1258, a unikátní stfievíc. Ten je pfiipsán biskupovi ·ebífiovi zesnulému v roce 1067. Svr‰ek hedvábného stfievíce byl vy‰it zlatou a stfiíbrnou nití technikou naz˘vanou opus anglicanum, typickou pro Anglii nebo Sicílii, pfiípadnû ãást Nûmecka okolo Trevíru. Tento unikátní import tedy dokládá zahraniãní kontakty ãeské nobility v raném stfiedovûku. Se souborem tkanin z hrobÛ praÏsk˘ch biskupÛ souvisí i nûkolik dal‰ích textilií, které donedávna tvofiily s v˘‰e jmenovan˘mi jednu kolekci. V roce 1928 byly otevfieny i hroby prvních stavitelÛ chrámu, Matyá‰e z Arrasu a Petra Parléfie, situované pod podlahou pfied vstupem do Staré sakristie a pfiekryté deskami s ryt˘mi postavami obou muÏÛ. Za pozornost stojí fragmentárnû dochovan˘ hedvábn˘ pol‰táfi Matyá‰e z Arrasu, pÛvodnû vytkan˘ zlatou nití do motivÛ palmet, vyplnûn˘ch postavami sedících zvífiat. Nedávno byl konzervován v hradních dílnách. Novû byla také interpretována tkanina, kdysi urãená jako byzantská z 10. století, nalezená v jedné ze sbûrn˘ch rakví v královské hrobce. Je fragmentárnû dochovaná. Její druhá ãást, téÏ kdysi vyjmutá z rakve, dnes jiÏ bohuÏel neexistuje. Látku zdobí velk˘ medailon s ptáky podél stromu Ïivota (obr. 24). Nyní je urãena jako sicilská z 12. století. Jak se tedy mohla dostat do královské hrobky, do místa s nejstar‰ím pohfibem z poloviny 14. století? Z písemn˘ch zpráv je zfiejmé, Ïe se v královské hrobce kdysi nalézala i zdobná truhla, pfiedaná do Národ-

26 27 28

Obr. 26. Tkanina s medailony z tumby Pfiemysla Otakara II. (Foto J. Gloc) Obr. 27. Tkanina, z níÏ byla u‰ita dalmatika Karla IV. (Foto J. Gloc) Obr. 28. Dalmatika Václava IV. (Foto J. Gloc)


123

ního muzea v polovinû 19. století. Tato truhla – cestovní kufr – byla pfiekvapivû urãena jako románská z tzv. sikuloarabské oblasti. Má tedy stejnou provenienci a dataci jako na‰e tkanina. Oba pfiedmûty pÛvodnû pravdûpodobnû patfiily k sobû. K urãení osoby, jejíÏ ostatky mohly b˘t v tkaninû zabaleny a vloÏeny do truhly, pomohly stfiedovûké kroniky. V roce 1191 u Neapole zemfiel na mor ãesk˘ kníÏe Konrád II. Oto. Jeho tûlo bylo pohfibeno v klá‰tefie Monte Cassino, kosti ale byly dopraveny do Prahy a pohfibeny v katedrále. V pozdním stfiedovûku muselo je‰tû existovat povûdomí, Ïe se jedná o kníÏecí pohfieb, a tak byla truhla i s tkaninou pfienesena a uloÏena po boku ãesk˘ch králÛ. Dal‰í tkaniny, vyzvednuté z tumby Pfiemysla Otakara II. v 70. letech 20. století, zÛstaly dlouhou dobu nepov‰imnuty vedle jiného unikátního nálezu z této rakve – pohfiebních korunovaãních klenotÛ. Textilie pÛsobily jako nevzorované. Pfii nedávném novém konzervování v hradních dílnách se ale zjistilo, Ïe se kdysi naopak vyznaãovaly velkolepû pÛsobícím dezénem – jedna tkanina mûla vzor s medailony (obr. 26) a ptáky, druhá se lvy a stromy. DÛvod, proã dnes textilie pÛsobí jako nevzorované, je pfiedev‰ím ten, Ïe lnûné a zlaté nitû, kdysi se na látce téÏ nacházející, byly vlivem pÛsobení vnûj‰ích podmínek zcela zniãeny. ZÛstala tedy jenom vlákna hedvábná. Obû tkaniny, zhotovené v Itálii ve druhé polovinû 13. století, byly pÛvodnû pfiehozem pfies dfievûnou rakev, v níÏ byly uloÏeny ostatky Pfiemysla Otakara II. poté, co byl zabit v bitvû na Moravském poli. V dobû, kdy za Karla IV. byla zhotovena v gotické katedrále Pfiemyslova kamenná tumba, pfiestaly slouÏit pÛvodnímu úãelu a byly pfiidány do nové dfievûné rakve, nacházející se v prostoru pod tumbou. Unikátní soubor gotick˘ch rouch, pohfiební odûv prvního Habsburka na na‰em trÛnu, Rudolfa I. zvaného Ka‰e, byl vyzvednut z královské hrobky na zaãátku 90. let 20. století. Ostatky i s textilem, av‰ak jiÏ bez pfiedtím oddûlen˘ch pohfiebních korunovaãních klenotÛ, podobn˘ch klenotÛm Pfiemysla Otakara II., se sem dostaly aÏ v roce 1935. Do té doby byly uloÏeny v kapli sv. KfiíÏe. Textilie byly bezprostfiednû po vyjmutí v roce 1993 pfievezeny do ·v˘carska, do centra nadace W. Abegga v Rigisberku, kde byly restaurovány. Odûv Rudolfa I. byl u‰it ze dvou stfiedoasijsk˘ch látek pocházejících z konce 13. století zdoben˘ch ãínsk˘mi draky a ptáky. Skládal se z polokruhového plá‰tû s vleãkou, tzv. surcotu a tûsného kabátce. V rakvi se téÏ nacházela rou‰ka ‰panûlského pÛvodu ze druhé poloviny 13. století, pol‰táfiek a ãepiãka pod korunu. Je pfiekvapivé, jak svûtsk˘, luxusní a moderní byl pohfiební odûv krále, kterého takzvan˘ Dalimil kritizoval za pfiíli‰nou ‰etrnost. Na závûr konzervování byla pofiízena kopie celého odûvu (obr. 25). Nedávno bylo v hradních dílnách dokonãeno nové konzervování pohfiebního roucha ãeského krále a fiímského císafie Karla IV. Zbytky odûvu byly vyzvednuty z královské hrobky v roce 1935 a v 80. letech byly restaurovány ve Státních restaurátorsk˘ch ateliérech. Popis pÛvodního císafiova odûvu se nám dochoval v Augsburské kronice z pera jednoho anonymního pozorovatele velkolepé pohfiební slavnosti. Karel IV. byl tehdy do rakve obleãen v luxusním ceremoniálním rouchu skládajícím se ze zelené dalmatiky zhotovené z bohatû zlatem protkávané látky pÛvodem z Itálie okolo poloviny 14. století (obr. 27) a pÛlkruhového plá‰tû u‰itého z jednoho z prvních rostlinn˘mi motivy vzorovan˘ch sametÛ, pocházejícího z poãátku poslední tfietiny 14. století, téÏ italské provenience. Podle popisu mûl b˘t plá‰È kdysi ãerven˘, dnes je hnûd˘. Karlova dalmatika tvarem pfiipomíná jinou dalmatiku, a to pohfiební odûv ãeského a fiímského krále Václava IV. (obr. 28). Tato dalmatika byla na zaãátku 90. let 20. století konzervována v Abegg-Stiftung. Byla u‰ita ze stfiedoasijské hedvábné tkaniny pÛvodnû bohatû zdobené zlat˘mi nitûmi s rostlinn˘m a zvífiecím dekorem. Památka nám pfiipomíná pohnuté osudy krále, kter˘ zemfiel na prahu husitské revoluce a jehoÏ ostatky byly v jejím prÛbûhu hrub˘m zpÛsobem zneuctûny – v dobû, kdy pfiechodnû odpoãívaly v klá‰tefie na Zbraslavi. V rakvi Jifiího z Podûbrad byl nalezen pol‰táfiek z hedvábného, velk˘m a pestrobarevn˘m rostlinn˘m motivem zdobeného sametu. I tento pfiedmût jiÏ pro‰el konzervátorsk˘m zásahem (obr. 29). Kromû jiÏ konzervovan˘ch stfiedovûk˘ch odûvÛ je v depozitáfii Správy PraÏského hradu dále uloÏeno pfies dvû stû jednotliv˘ch gotick˘ch textilních fragmentÛ, které ãekají na postupné zpracování. Snad se nám v budoucnosti podafií rekonstruovat i ‰aty jedné ze ãtyfi Ïen Karla IV. V souãasné dobû probíhají práce na pohfiební dalmatice Ladislava Pohrobka, u‰ité z podobného sametu, jako byl pol‰táfiek Jifiího z Podûbrad, a na hnûdém sametovém plá‰ti Jana Zhofieleckého. Soubor gotick˘ch odûvÛ z královské hrobky, pfiestoÏe je poniãen nevhodn˘mi

124

29 30 31

Obr. 29. Samet, z nûhoÏ byl u‰it pol‰táfiek Jifiího z Podûbrad. (Foto J. Gloc) Obr. 30. Kopie roucha Ferdinanda I. Habsburského. (Foto J. Gloc) Obr. 31. âepec Anny Jagellonské. (Foto J. Gloc)


podmínkami, v nichÏ se dlouho nacházel, a problematick˘mi restaurátorsk˘mi zásahy dob minul˘ch, patfií k unikátním památkám nejen u nás, ale i ve svûtû. Renesanãní kolekce pohfiebních rouch byla vyzvednuta pozdûji neÏ zbytky rouch gotick˘ch, a to aÏ v 70. letech v souvislosti s antropologick˘m v˘zkumem historick˘ch osobností, provádûn˘m na PraÏském hradû od 50. let 20. století. DÛvodem byl i ‰patn˘ stav mramorového Colinova mauzolea, kam byly vloÏeny rakve s ostatky Anny Jagellonské, Ferdinanda I. a Maxmiliána II. Rakve Rudolfa II. a jeho sestry Eleonory naopak stály v podzemní královské kryptû. Na rozdíl od ostatních pohfiebních v˘bav nacházejících se zde byla v‰ak v roce 1928 Rudolfova schrána ponechána v pÛvodním stavu. Ostatky Eleonory i se zbytky pohfiebního roucha byly v roce 1935 vloÏeny do spoleãné rakve s jejími dávn˘mi pfiíbuzn˘mi, s ãesk˘m králem Rudolfem I. Habsbursk˘m a jeho stejnojmenn˘m str˘cem. Vût‰ina tkanin byla konzervována v 70. a 80. letech s v˘sledky aÏ na v˘jimky problematick˘mi. Odûv Ferdinanda I. byl kvÛli velmi ‰patnému stavu pÛvodních tkanin v polovinû 90. let konzervován znovu a pro v˘stavní úãely byla u‰ita jeho kopie (obr. 30). Pouze ‰aty dvanáctileté Eleonory byly spoleãnû s obsahem celé schrány zaslány do ‰v˘carského Abegg-Stiftung. Na PraÏském hradû se tak nyní nachází vzácná sbírka kompletních renesanãních odûvÛ, na níÏ lze kromû jiného dokumentovat i zmûnu ve zvycích panovnick˘ch pohfibÛ. Zhruba od poloviny 16. století totiÏ králové nebyli pochováváni v ceremoniálních rouchách tak jako dfiíve. Stfiedovûké ceremoniální roucho bylo pouÏíváno i ke korunovaci, a protoÏe králové pfii korunovaci pfiijímali niÏ‰í knûÏské svûcení, mûlo toto roucho církevní ráz. V Praze pohfibení Habsburkové jiÏ byli po smrti odíváni do svûtsk˘ch ‰atÛ. Ferdinand I. do ãerného hedvábného plá‰tû kolového stfiihu se zajímavû fie‰en˘mi rukávy, plá‰tíku, kabátce, krátk˘ch nabíran˘ch kalhot s v˘raznû vystupujícím krytím, punãoch a pantoflí. Pod hlavou neboÏtíka se v rakvi nacházel pol‰táfi, pfies tûlo byly poloÏeny rou‰ky. Jeho odûv mûl ‰panûlsk˘ ráz, av‰ak s vlivy stfiedoevropského prostfiedí. MaxmiliánÛv pÛvodnû pravdûpodobnû ãerven˘ dama‰kov˘ dlouh˘ plá‰È vykazoval v˘chodní prvky (obr. 32). Císafi mûl dále kabátec, kalhoty, punãochy, stfievíce a klobouk. Pod hlavou opût pol‰táfi, pfies tûlo vlnûnou houni. Velmi podobn˘ byl i odûv jeho syna Rudolfa II., kter˘ v‰ak byl u‰it z krásného sametu zdobeného rostlinn˘m vzorem (obr. 33). Podle podrobného popisu jednoho z úãastníkÛ Rudolfova pohfibu víme, Ïe se zachovala i jeho pÛvodní barevnost, a to medová. Na Rudolfovû kabátci je dále zajímav˘ detail. Odûv byl kvÛli sloÏitûj‰ímu oblékání nehybného mrtvého tûla vzadu rozstfiiÏen a poté spojen tkanicemi. V rakvi Rudolfa II. se nacházelo i vût‰í mnoÏství pol‰táfiÛ a rou‰ek. Anna Jagellonská byla do rakve obleãena do typick˘ch renesanãních ‰atÛ s prostfiihávan˘mi rukávy stfiedoevropského rázu a s ãepcem drhan˘m ze zlatého dracounu (obr. 31). Trycht˘fiovitû se dolÛ roz‰ifiující ‰aty arciknûÏny Eleonory mûly typick˘ ‰panûlsk˘ ráz (obr. 34). Dokumentují skuteãnost, Ïe dfiíve se dûtské ‰aty sv˘m stfiihem ani provedením nijak neodli‰ovaly od ‰atÛ dospûl˘ch. Kolekce tfií renesanãních Ïensk˘ch odûvÛ byla na zaãátku 20. století vyzvednuta ze studny u kostela V‰ech svat˘ch. Studna ztratila svoji funkci v roce 1580 po dokonãené pfiestavbû kaple V‰ech svat˘ch, která vyhofiela pfii zniãujícím poÏáru na PraÏském hradû v roce 1541. Na dnû studny byl nalezen hedvábn˘ brokátov˘ Ïensk˘ ÏivÛtek s prodlouÏen˘mi ‰piãkami, pÛvodnû sepnut˘ pomocí ‰nûrování, dále pleten˘ váãek a drhaná síÈka na vlasy. Vedle odûvÛ byl ze studny vyzvednut je‰tû jeden unikátní nález – padesát dva cel˘ch koÏen˘ch bot. V souãasné dobû se v hradních dílnách také konzervuje hedvábné plisované pohfiební fiádové roucho jedné z barokních abaty‰í svatojifiského klá‰tera, Isidory Konstancie Roudnické, která zemfiela v roce 1731. Pro prezentaci sbírky historick˘ch textilií PraÏského hradu velmi pomohlo vybudování stálé expozice Pfiíbûh PraÏského hradu, zpfiístupnûné v roce v 2004. Vzhledem k tomu, Ïe se jedná o dlouhodobou v˘stavu, bylo nutné vytvofiit pfied otevfiením odpovídající klimatické podmínky, které jsou pro zachování textilií zásadnû dÛleÏité. To se snad podafiilo. Tkaniny jsou vystaveny ve vitrínách s upravenou teplotou a vlhkostí. Neustále kontrolované provozní podmínky po roãním sledování ukázaly, Ïe zde nedochází k v˘kyvÛm. Látky jsou osvíceny pfiedepsanou intenzitou maximálnû 50 luxÛ. Doufáme, Ïe se v budoucnosti v souvislosti s pokraãujícími konzervátorsk˘mi prácemi podafií expozici obmûÀovat a doplÀovat. Tímto zpÛsobem se tedy budou moci náv‰tûvníci v˘stavy nadále seznamovat s novû interpretovan˘mi unikátními památkami.

32 33 34

Obr. 32. Plá‰È Maxmiliána II. (Foto J. Gloc) Obr. 33. Kalhoty a kabátec Rudolfa II. (Foto J. Gloc) Obr. 34. ·aty arciknûÏny Eleonory. (Foto J. Gloc)


125

Historick textil na PraÏském hradû

Recommend Documents