Zobrazení historick ch hudebních nástrojû na divadelní oponû na zámku v âeském Krumlovû

Zobrazení historick˘ch hudebních nástrojÛ na divadelní oponû na zámku v âeském Krumlovû Gabriela NùMCOVÁ

1

Pfii shromaÏìování vyobrazení hudebních nástro-

deskripci vzata v úvahu obû díla, pfiiãemÏ na vzá-

Fotografie hudebních nástrojÛ vyobrazen˘ch na originál-

jÛ na zámku v âeském Krumlovû bylo nalezeno

jemné rozdíly bude vÏdy v konkrétních pfiípadech

ním díle z roku 1766 byly pfievzaty z archivních materiá-

znaãné mnoÏství exempláfiÛ i v samostatné diva-

poukázáno. S respektem k duplikátu se v‰ak pfii-

lÛ fondÛ státního hradu a zámku v âeském Krumlovû, fo-

delní budovû na pátém nádvofií. Instrumenty jsou

kláníme spí‰e k vyobrazením na dnes jiÏ bohuÏel

tografie hudebních nástrojÛ vyobrazen˘ch na replice opo-

souãástí nejen ãtyfi velk˘ch nástûnn˘ch maleb na

ne ve v‰ech místech pfiesnû zfietelném, ale pÛ-

ny, vytvofiené na konci 90. let 20. století, byly zhotoveny

obvodov˘ch zdech divadla, ale i jeho vybavení, re-

vodním díle. Pofiadí jednotliv˘ch skupin sleduje

autorkou studie v roce 2004.

spektive kulis a pfiedev‰ím opony.

smûr z levé horní ãásti pfies spodní lem do stfie-

Divadelní oponû, dílu vytvofienému v roce 1766

du pravé strany opony.

malífii J. Wetschelem a L. Märklem, dominuje fi-

První skupina je sloÏena ze ãtyfi (u repliky pouze

gurální alegorická skupina. Ústfiední v˘jev kompo-

tfií!) samostatn˘ch exempláfiÛ hudebních nástrojÛ.

zice, zaãlenûn˘ do dekorativního rámu, pfiedsta-

Víceménû shodnû jsou zobrazeny dva tympány do-

vuje apoteózu svobodn˘ch umûní. Ve stfiedu

plnûné speciálními krátk˘mi paliãkami se zplo‰tû-

scény je zobrazena Pallas Athéna kladoucí vûnec

lou hlavicí. Pfies horní hranu obou pomûrnû níz-

na obelisk, doprovázená nûkolika putti vzná‰ející-

k˘ch kotlÛ (u repliky je lev˘ tympán o poznání

mi se ve vrchní polovinû opony. Spodní ãást v˘je-

hlub‰í) je napjatá koÏená blána, pfiiãemÏ u levého

vu je tvofiena ãtyfimi alegorick˘mi skupinkami put-

exempláfie ji malífi zachytil upevnûnou pomocí ko-

ti, ktefií se zab˘vají astronomií, matematikou,

vové obruãe (která u repliky zcela chybí). Otázkou

mûfiictvím a zemûpisem. Celá kompozice je lemo-

zÛstává, jak byl tento potah dolaìován. Zakreslen

vána ‰irok˘m pruhem ãi stuhou zdobenou drobn˘-

totiÏ není ani jeden z moÏn˘ch systémÛ (‰ÀÛrov˘,

mi kvûty a pfiedev‰ím pûti skupinami hudebních

nebo spí‰e ‰roubov˘), pomocí nichÏ by bylo moÏ-

nástrojÛ.

né nastavovat poÏadovanou v˘‰ku tónu, respekti-

Vzhledem k odli‰nostem mezi originálem opony

Obr. 1. âesk˘ Krumlov, zámecké divadlo, originál divadelní opony.

ve napûtí blány.

a pfied nûkolika málo lety vytvofienou replikou, kte-

Druh˘ instrument je zástupcem drnkacích chor-

rá je zavû‰ena v divadle a pouÏívá se pfii pfiíleÏi-

dofonÛ. Jedná se o loutnu, jejíÏ klenut˘ korpus,

tostn˘ch pfiedstaveních, byla pfii následující

sloÏen˘ z úzk˘ch tvarovan˘ch dfievûn˘ch prouÏkÛ

Zprávy památkové péãe / roãník 66 / 2006 / ãíslo 3 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | G a b r i e l a N ù M C O VÁ / Z o b r a z e n í h i s t o r i c k ˘ c h h u d e b n í c h n á s t r o j Û n a d i v a d e l n í o p o n û na zámku v âeském Krumlovû

227

2

3

4

5

neboli lamel (u repliky nejsou vÛbec rozli‰eny), je

funkci. Pod korpus loutny je podloÏena rozevfiená

Obr. 2. Skupina hudebních nástrojÛ na levé stranû lemu

uzavfien víkem spí‰e oválného neÏ mandlovitého

kniha, nástrojov˘ par t (u repliky ztvárnûno jako

uprostfied, originál.

tvaru. Do spodní ãásti vrchní desky pak umístil

velká, rovná deska bez bliÏ‰ího vztahu k hudeb-


tvÛrce ozdobnou kruhovou, ve skuteãnosti vyfiezá-

ním nástrojÛm, respektive k hudbû vÛbec!), jehoÏ

uprostfied, replika. Ztvárnûny jsou zde na rozdíl od origi-

vanou rosetu. Vzhledem k pfiekrytí vegetabilní v˘-

zápis je dnes jiÏ bohuÏel neãiteln˘.

nálu pouze tfii hudební nástroje, ãtvrt˘ exempláfi je zakom-

zdobou nám zÛstává utajen zpÛsob napojení po-

Jedním z nejzvlá‰tnûj‰ích a zároveÀ i nejzáhad-

ponován jako ãást jednoho ze tfií instrumentÛ. Nástrojov˘

mûrnû ‰tíhlého, postupnû se je‰tû zuÏujícího

nûj‰ích hudebních nástrojÛ je instrument, jehoÏ

part je interpretován jako rovná deska, z jejíÏ podoby nelze

(s ãímÏ se u skuteãn˘ch exempláfiÛ nesetkáváme)

korpus je témûfi cel˘ skryt za v˘‰e popisovan˘mi.

vztah k hudebním nástrojÛm, respektive k hudbû vÛbec,

krku, kter˘ je ukonãen témûfi do pravého úhlu za-

MÛÏeme z nûho vidût pouze ãást mûchu, umístû-

pfiedpokládat ani v nejvelkorysej‰í hypotéze.

lomenou hlavicí. V ní by mûly b˘t také usazeny ko-

ného mezi loutnou a tympány, spolu s jednou pí‰-


líãky upevÀující konce strun taÏen˘ch pfies celou

Èalou vyãnívající nad korpusem loutny. ·tíhlá rovná

dole, originál.

délku krku a víka aÏ do jeho spodní ãásti, kde by

cylindrická trubice bez hmatov˘ch otvorÛ je ukon-


se mûl nacházet struník, kter˘ ov‰em na vyobra-

ãena mohutnûj‰ím osazením (u repliky talífiovit˘m

dole, replika. Od originálu vykazuje pouze drobné odli‰-

zení vÛbec není. Zvlá‰tností je i lich˘ poãet sedmi

ozvuãníkem), které nelze dnes jiÏ detailnû roze-

nosti.

(u repliky osmi) strun, které hudebník zkracoval

znat. Je pravdûpodobné, Ïe malífi zakreslil tuto

sv˘mi prsty na krku opatfieném devíti (u repliky de-

ãást nástroje, jako by byla stoãená pfiímo proti

seti nerovnomûrnû rozloÏen˘mi) praÏci. Pomûrnû

oãím diváka, nikoli z boku, jak je tomu u borduno-

nejasn˘ je také dÛvod uchycení pruhu textilie té-

vé pí‰Èaly dud. Se snahou malífie zachytit dva i ví-

mûfi na úplném konci zalomené hlavice. Lze v‰ak

ce stranov˘ch pohledÛ v rámci jednoho vyobrazení

pfiedpokládat, Ïe nebyl pevnou souãástí loutny

se v daném období jiÏ nesetkáváme pfiíli‰ ãasto,

a Ïe se jedná spí‰e o ãást ozdobného úvazu, po-

ale je nutné brát na tuto moÏnost ohled.

mocí nûhoÏ jsou jednotlivé instrumenty k sobû ja-

Ze ãtvrtého exempláfie (u repliky interpretova-

koby pfiipevnûny a kter˘ má pfiedev‰ím dekorativní

ného jako tvarovû ponûkud zvlá‰tní trubice se

228


ãtyfimi hmatov˘mi otvor y, která je souãástí v˘‰e

s ãímÏ se u skuteãn˘ch nástrojÛ vÛbec nesetká-

hmatníku (u repliky spu‰tûného hloubûji), upevnû-

zmiÀovan˘ch dud) je vidût pouze pfiibliÏnû spodní

váme!).

ného na pfiední stranû krku, a vrchní desku aÏ do

polovina víceménû ãtyfihranného korpusu, s nímÏ

Posledním exempláfiem skupiny je fagot, v je-

struníku v její spodní ãásti je vedeno pût (u repli-

se setkáváme u dnes jiÏ zanikl˘ch dfievûn˘ch ae-

hoÏ horním vrcholu, respektive na konci ‰tíhlé ho-

ky ‰est) strun. Ty jsou druh˘m koncem uchyceny

rofonÛ – cinkÛ. Jak˘ byl dal‰í prÛbûh vût‰inou té-

le, je vsazen kovov˘ ploch˘ talífiovit˘ ozvuãník.

pomocí ãtyfi kolíãkÛ, usazen˘ch v hlavici vÏdy po

mûfi po celé délce cylindrické trubice a zda byl

Spodní ãást korpusu je pak na dvou místech

dvou proti sobû. Posledním netypick˘m prvkem

v jejím horním vrcholu vsazen nátrubek, nám zÛ-

zpevnûna pomûrnû ‰irok˘mi kovov˘mi objímkami,

jsou stranovû zamûnûné tzv. „f“ v˘fiezy, jejichÏ po-

stává bohuÏel skryto.

na nichÏ je ze strany pfiipevnûna dlouhá dutá

doba je velmi vzdálená (pfiedev‰ím u originálního

a v závûru esovitû prohnutá rourka, do které byl

vyobrazení) preciznosti a umûní dne‰ních fiezbáfiÛ.

Druhá skupina hudebních nástrojÛ, umístûná

vkládán strojek. Malífi se v‰ak dopustil chyby,

v levém spodním rohu v˘zdobného lemu, je tvofie-

kdyÏ ji umístil do spodní ãásti nástroje, tedy na-

Druh˘m instrumentem, kter˘ je zachycen cel˘,

na ãtyfimi instrumenty, které jsou pfiekryty nejen

prosto opaãnû, neÏ tomu je u skuteãn˘ch exem-

je tamburína, v jejímÏ ‰tíhlém dfievûném lubu jsou

vzájemnû, ale zároveÀ i rozmûrn˘m otevfien˘m ná-

pláfiÛ, kde je upevnûna víceménû v blízkosti

rovnomûrnû vsazeny a zfiejmû na tenk˘ch kovo-

strojov˘m partem. Celé tak mÛÏeme vidût pouze

ozvuãníku.

v˘ch drátcích upevnûny drobné rolniãky. Pfies horní

ãinely, respektive vrchní z dvojice puklic, pfies kte-

hranu lubu je vypnuta koÏená blána rozeznívaná

ré je vedena je‰tû zvlnûná ozdobná ma‰le. Talífie

Uprostfied spodní ãásti lemu rámujícího figurální

jsou témûfi kruhového tvaru, ve stfiední ãásti mír-

v˘jev je umístûna skupina, které dominuje sm˘ka-

nejãastûji prsty hudebníka, kter˘ mohl zvuk instru-

nû vypouklé. Právû v tomto vyv˘‰eném místû by

cí chordofon, ztvárÀující s nejvût‰í pravdûpodob-

Pod levou spodní ãástí tamburíny je vysunut

mûlo b˘t upevnûno koÏené poutko ãi jin˘ úchyt, za

ností housle s nûkolika netypick˘mi prvky. Hned

ozvuãník dfievûného dechového nástroje, jehoÏ

kter˘ by mohl hudebník ãinely uchopit, aby je ro-

prvním jsou proporce samotného korpusu, tvofie-

vût‰í, spodní díl smûroval malífi vpravo nahoru,

zeznûl.

ného vrchní a spodní deskou, které jsou vzájemnû

témûfi kolmo ke krku smyãcového instrumentu

mentu obohacovat je‰tû o chfiestûní rolniãek.

Pouze ãást korpusu zachytil tvÛrce z ÏesÈového

spojeny pomûrnû vysok˘mi luby. Ty jsou ve stfiední

zmiÀovaného v˘‰e. TvÛrce vykreslil ãást rovné, cy-

aerofonu, pfiirozeného lesního rohu, jehoÏ trojná-

ãásti prohnuty do podoby velkého otevfieného pís-

lindrické trubice fagotu, naz˘vané hÛl, ve které je

sobnû vinutá cylindrická trubice je na horním kon-

mene „C“. Zvlá‰tní je, Ïe spodní polovina víka je

naznaãeno celkem pût vrtan˘ch hmatov˘ch otvo-

ci opatfiena nátrubkem. Korpus se pak ve spodní

o poznání men‰í neÏ díl horní (u repliky je tento

rÛ. Na korpusu, respektive na obou jeho viditel-

ãásti pomûrnû prudce roz‰ifiuje do otevfieného

jev je‰tû markantnûj‰í), pfiiãemÏ ve skuteãnosti

n˘ch koncích, pak zachytil kovové objímkové spo-

ozvuãníku, kter˘ mohl b˘t na vnûj‰í stranû zpev-

by tomu mûlo b˘t právû naopak. Dal‰ím prvkem,

ny, jejichÏ hlavní funkcí je zpevÀování ve

nûn je‰tû ochrann˘m lemem.

kter ˘ se neshoduje s existujícími exempláfii, je

skuteãnosti pomûrnû mohutného, dlouhého ná-

Ze zástupce dfievûn˘ch dechov˘ch nástrojÛ ‰al-

zpÛsob pfiipojení krku ukonãeného pouze názna-

stroje.

majového pÛvodu mÛÏeme vidût pfiibliÏnû spodní

kem hlavice s nedotoãenou volutou (u repliky na-

polovinu cylindrického korpusu se ãtyfimi hmato-

jdeme dne‰ní bûÏnou podobu ‰nekovité hlavice).

v˘mi otvor y, kter ˘ je ukonãen pomûrnû ‰irok˘m

V úvahu lze brát i moÏnost, Ïe se malífi snaÏil

Obr. 6. Skupina hudebních nástrojÛ uprostfied spodní ãás-

ozvuãníkem. Malou ãást horního konce trubice,

ztvárnit drobnou podobiznu hlavy Ïeny, andûla ãi

ti lemu, originál.

kter˘ je dnes jiÏ velmi ‰patnû zfieteln˘, namaloval

zvífiecí trofeje, kterou b˘valy zdobeny nûkteré

Obr. 7. Skupina hudebních nástrojÛ uprostfied spodní ãás-

tvÛrce na protilehlou stranu, pod fagot. Podle do-

exempláfie drnkacích chordofonÛ 16. a 17. stole-

ti lemu, replika. Housle mají v˘raznû disproporãní rozmûry

chovan˘ch exempláfiÛ lze pouze pfiedpokládat, Ïe

tí nebo staré barokní violiny. Od nich je pfievzato

korpusu. Jedna z fanfárov˘ch trompet je ztvárnûna jako

jeho vrchol tvofiila hrana, do které byl vkládán

i plynulé napojení krku na horní vrchol korpusu.

ãást lichobûÏníku bez bliÏ‰ího vztahu k hudebním nástro-

strojek (u repliky je trubice ztvárnûná do ‰piãky,

Pfies celou délku pomûrnû krátkého ebenového

jÛm.

6

7


229

8

9

10

11

Obr. 8. Skupina hudebních nástrojÛ na pravé stranû lemu

Posledními dvûma exempláfii, zástupci ÏesÈo-

V pravém rohu ozdobného lemu se nachází sku-

v˘ch aerofonÛ, jsou fanfárové trompety s korpusy

pina pûti hudebních nástrojÛ, sloÏená z membra-

dole, originál.

omotan˘mi ozdobnou, kroucenou ‰ÀÛrou. Z obou

nofonu, dvou dfievûn˘ch a dvou ÏesÈov˘ch aerofo-

Obr. 9. Skupina hudebních nástrojÛ na pravé stranû lemu

je zachycena pouze ãást. Vpravo nahoru vyãnívá

nÛ. Nejvût‰í prostor zabírají dva mohutné tympány,

dole, replika. Od originálu vykazuje pouze drobné odli‰-

vrchní konec jedné trompety, zfiejmû neopatfien˘

které se vzájemnû pfiekr ˘vají a znaãnû zastiÀují

nosti.

nátrubkem, coÏ nelze na plátnû jiÏ pfiesnû roze-

i dal‰í ãtyfii exempláfie. Oba hluboké kotle jsou

Obr. 10. Skupina hudebních nástrojÛ na pravé stranû

znat, spolu se zhruba polovinou délky jednodu‰e

ãásteãnû kryty tfiásnûmi zdoben˘mi modr˘mi pra-

lemu uprostfied, originál.

smyãkovitû vinuté cylindrické trubice (u repliky je

porci, v jejichÏ stfiedu se nachází dnes jiÏ nezfietel-

Obr. 11. Skupina hudebních nástrojÛ na pravé stranû

ztvárnûna vãetnû ‰ÀÛr y jako ãást lichobûÏníku

ná v˘‰ivka (u repliky je ztvárnûna jako kvûtina,

lemu uprostfied, replika. ·ÀÛrov˘ buben je zobrazen jako

s ostr˘mi hranami bez jakéhokoliv bliÏ‰ího vztahu

moÏná se snahou zobrazit pûtilistou roÏmberskou

mírnû kuÏelovit˘, pfiiãemÏ takov˘ tvar je v praxi zcela ne-

k hudebním nástrojÛm!). Dal‰í ãást korpusu spolu

rÛÏi). Pfies horní hranu korpusu jsou pravdûpodob-

znám˘. Exempláfi violy je doplnûn nepfiirozenû a pfiede-

s otevfien˘m, nálevkovit˘m roztrubem skryl tvÛrce

nû vypnuty koÏené blány, které si v‰ak mÛÏeme

v‰ím nereálnû tvarovan˘m smyãcem.

pod ostatní vyobrazené instrumenty. Mohlo by se

vzhledem k odvrácení této ãásti tympánÛ pouze

zdát, Ïe trompeta je ponûkud zvlá‰tnû zalomena,

dom˘‰let. Nejasn˘ zÛstává také zpÛsob dolaìová-

protoÏe zmiÀovan˘ skryt˘ díl smûfiuje vlevo naho-

ní membranofonÛ, ke kterému byl pouÏíván buì

ru. Ten v‰ak není souãástí v˘‰e popsaného exem-

provazov˘, nebo spí‰e ‰roubov˘ systém, zde bo-

pláfie a pfiedstavuje horní polovinu druhého, samo-

huÏel nezachycen˘. Tympány doplnil tvÛrce i dvû-

statného, i kdyÏ témûfi identického instrumentu.

ma krátk˘mi paliãkami se speciální zplo‰tûlou

Malífi z kaÏdého z nich zachytil právû opaãnou po-

hlavicí.

lovinu. Kdybychom obû ãásti pfiiloÏili k sobû, zjis-

Vlevo dolÛ umístil malífi ãást rovné cylindrické

tili bychom, Ïe stfiední, smyãkovit˘ díl korpusu by

dfievûné trubice s pomûrnû velk˘m prÛmûrem,

byl nereálnû dlouh˘ a trubice s odli‰n˘m prÛmû-

ukonãené pouze tupou hranou. Jedin˘m moÏn˘m

rem by nikdy nemohly vytvofiit jednotn˘ celek.

instrumentem, jehoÏ spodní díl by mohl b˘t takto

230


tvarovan˘, je fagot. K jednoznaãné identifikaci je

sek, jejichÏ tvar víceménû odpovídá dne‰nímu

podoby. Podle nûho mûl malífi v úmyslu ztvárnit

v‰ak zobrazení nedostateãné a lze si jen stûÏí

(u repliky je pfiedev‰ím spodní polovina mohutnûj-

exempláfi bûÏného ‰ÀÛrového bubnu s pomûrnû

pfiedstavit, Ïe by se mohl zb˘vající dlouh˘ korpus

‰í a luby ve stfiední ãásti vy‰‰í). Opût se zde se-

vysok˘m dfievûn˘m lubem, do nûhoÏ by byly pomo-

fagotu skr ˘t za tympány. Je moÏné, Ïe si tvÛrce

tkáváme s prvkem pro druhou polovinu 18. století

cí obruãí po obou stranách vsazeny vypnuté koÏe-

hudební nástroj sice rozkreslil, ale pak na jeho

jiÏ netypick˘m, a to plynul˘m pfiechodem mezi hor-

né blány. Z neznám˘ch dÛvodÛ v‰ak byla podoba

druhou ãást zapomnûl nebo zjistil, Ïe by se ve

ní ãástí korpusu a krkem, kter˘ se tak zdá b˘t pev-

instrumentu (u repliky kuÏelovitého, nikoli válcovi-

vût‰inû délky kryl s dal‰ím exempláfiem ze skupi-

nou, neoddûlitelnou souãástí instrumentu. Dlouh˘

tého tvaru skuteãn˘ch bubnÛ), jehoÏ lub je zdo-

ny ÏesÈov˘ch aerofonÛ, kter ˘ bude zmínûn níÏe.

‰tíhl˘ krk, ukonãen˘ ‰nekovitû zavinutou hlavicí se

ben ãerven˘mi a bíl˘mi ‰tíhl˘mi trojúhelníky,

Tuto hypotézu nelze vzhledem k neexistenci pfied-

tfiemi (u repliky ãtyfimi) kolíãky, je na pfiední stranû

zmen‰ena pfiibliÏnû o jednu tfietinu a doplnûna

loh ãi poznámek o zobrazovan˘ch instrumentech

opatfien hmatníkem. Od kolíãkÛ, které bohuÏel ne-

pouze jedním potahem, a to na horní stranû. Pfies

ani potvrdit, ani vyvrátit.

jsou ztvárnûny v‰echny, pfies celou délku hmatní-

hranu lubu jsou pfieloÏeny i dvû krátké paliãky se

Korpus druhého dfievûného aerofonu, respekti-

ku, vrchní desku a znaãnû pfiekvapivû i dlouh˘

zplo‰tûlou hlavicí, velice podobné exempláfiÛm

ve jeho horní dvû tfietiny, zakreslil autor jako smû-

struník aÏ k jeho spodní hranû je vedeno celkem

u tympánÛ z pfiedchozí skupiny hudebních nástro-

fiující vlevo nahoru. Na vyobrazení nejsou zfietelné

pût (u repliky ãtyfii) strun, ov‰em ne v celé ‰ífii

jÛ. Takové paliãky byly ov‰em urãeny jen pro hru

Ïádné hmatové otvory (u repliky jich je zachyceno

hmatníku, takÏe je‰tû nejménû dvû struny chybí.

na tympány, nikoli na ‰ÀÛrov˘ buben, kterému pfií-

pût aÏ ‰est), ov‰em na skuteãném exempláfii mu-

Extrémnû dlouh˘ struník sahá aÏ do tûsné blíz-

slu‰ely paliãky del‰í, velmi ‰tíhlé a ukonãené hla-

sely b˘t vyvrtány. VÛbec poprvé se u tohoto exem-

kosti klenuté kobylky, se kterou se na vyobraze-

vicí spí‰e kulovitého tvaru (u repliky je naznaãena

pláfie setkáváme s hubiãkou, která je velmi po-

ních setkáváme skuteãnû ojedinûle. Jeho horní

ãást jedné paliãky dnes bûÏné podoby).

dobná dne‰ní klarinetové. Mezi ni a samotnou

vrchol konãí mezi spodním zavinutím v˘fiezÛ, kte-

trubici, opatfienou otvor y ãi pfiídavnou mechani-

ré se sv˘m tvarem blíÏí dne‰ním tzv. „f“ v˘fiezÛm,

V pfiedloÏené studii byl pouze struãnû nastínûn

kou, byla vkládána je‰tû jedna dÛleÏitá souãást –

ov‰em stranovû zamûnûn˘m. Exempláfi je dopl-

stav a pfiedev‰ím podoba maleb na originálu i re-

soudek, propojovan˘ pomocí ebenov˘ch nebo ro-

nûn star‰ím typem lukovitého smyãce (u repliky

plice opony v ãeskokrumlovském zámeckém diva-

hovinov˘ch krouÏkÛ. Jeden z nich zachytil malífi

nepfiirozenû a pfiedev‰ím nereálnû prohnut˘m),

dle. Z odborného hlediska lze konstatovat, Ïe ani

i na obraze, ov‰em soudek zde chybí, a tak krou-

kter˘ v období vzniku opony jiÏ z praxe postupnû

sami vídeÀ‰tí mistfii, tvÛrci díla, nemûli v nûkolika

Ïek spojuje hubiãku pfiímo s horním stfiedním dí-

mizel.

pfiípadech pfiesnou pfiedstavu o stavbû pfiíslu‰-

lem. Je velmi pravdûpodobné (pfiestoÏe je ztvárnû-

Pod chordofon umístil malífi dvû puklice neboli

n˘ch instrumentÛ. Nûkdy je moÏné vysvûtlit zkres-

n˘ instrument ochuzen o jednu dÛleÏitou ãást, coÏ

ãinely, jejichÏ tenk˘ kruhov˘ korpus je zcela plo-

lení podoby hudebního nástroje prostorov˘mi

by mohlo b˘t vysvûtleno nedostateãnou znalostí

ch˘, na rozdíl od skuteãn˘ch exempláfiÛ ve stfied-

moÏnosti, které pomûrnû úzká dekorativní lemo-

tvÛrce, kter ˘ zpamûti nemohl znát konstrukãní

ní ãásti nijak neklenut˘. Talífie nejsou opatfieny

vací bordura nabízí. V dal‰ích pfiípadech se pak

detaily v‰ech ztvárÀovan˘ch instrumentÛ), Ïe se

Ïádn˘mi úchyty, a tak nám zÛstává utajeno, jak

jedná o neznalost konstrukce zobrazovaného

skuteãnû jedná o klarinet.

byly rozeznívány a jak˘ zvuk by vÛbec tyto tvarovû

exempláfie.

Poslední dva exempláfie patfií do skupiny ÏesÈo-

pfiinejmen‰ím nestandardní ãinely vydávaly.

ZaráÏející je ov‰em skuteãnost, Ïe tvÛrce repli-

v˘ch aerofonÛ. Jedním je trojnásobnû vinut˘ pfiiro-

Dal‰ím vyobrazen˘m instrumentem je pouze

ky v 90. letech 20. století vyfie‰il nûkterá, nejen

zen˘ lesní roh, z nûhoÏ mÛÏeme vidût témûfi celou

ãásteãnû ztvárnûná fanfárová trompeta, respekti-

nedostateãnû zfietelná místa po svém. PfiestoÏe

úzkou cylindrickou trubici roz‰ifiující se aÏ v úpl-

ve její horní polovina. Malífi zachytil úzkou, jedno-

se nástroje ve skupinû velmi ãasto znaãnû pfiekr˘-

ném závûru do ‰irokého roztrubu. Horní konec

du‰e smyãkovitû vinutou cylindrickou trubici roz‰i-

vají, je moÏné je alespoÀ ãásteãnû poznat a srov-

korpusu, opatfien˘ zfiejmû nátrubkem, je skr yt

fiující se aÏ v místû roztrubu, kter˘ je v‰ak skryt

náním s exempláfii vyobrazen˘mi na stûnách diva-

pod mohutn˘mi tympány.

za ostatními exempláfii. Na horním vrcholu korpu-

dla nebo v Zrcadlovém sále, jejichÏ tvÛrci jsou

su (bez ovinutí typickou kroucenou ‰ÀÛrou) chybí

také zmiÀovaní vídeÀ‰tí mistfii – J. Wetschel

pro hru nezbytn˘ nátrubek.

a L. Märk –, pomûrnû pfiesnû urãit pÛvodní podo-

Skupinu dotváfií fanfárová trompeta, z jejíÏ smyãkovitû vinuté cylindrické trubice ztvárnil malífi pouze spodní polovinu. Její souãástí je i ‰tíhl˘

Na hranû bubnu, kter˘ bude zmínûn vzápûtí, je

bu. Pfii tvorbû kopie, pfiedev‰ím pfii dotváfiení ne-

nálevkovit˘ ozvuãník, z vnûj‰í strany zfiejmû zpev-

ãásteãnû poloÏen krk drnkacího strunného nástro-

jasn˘ch míst, v‰ak nebyly respektovány podstatné

nûn˘ úzk˘m, plasticky zdoben˘m vûncem. Korpus

je, kter˘ se podobá mandolínû, ov‰em nûkolik prv-

prvky konstrukce hudebních nástrojÛ a bohuÏel

nebyl s nejvût‰í pravdûpodobností omotán krou-

kÛ patfií pfiíbuznému instrumentu – loutnû. Exem-

zfiejmû nedo‰lo ani ke konzultaci s muzikologem

cenou ‰ÀÛrou, nebo (coÏ není pfiíli‰ pravdûpodob-

pláfi je zachycen zezadu, ãímÏ je znaãnû omezen

ãi pfiímo organologem, která by vzniku nesporn˘ch

né) se ovinutí nachází pouze na díle skrytém pod

poãet identifikaãních znakÛ. Z nástroje tedy vidíme

nedostatkÛ zamezila.

tympány.

klenut˘ korpus sloÏen˘ ze ‰esti aÏ osmi lamel (u repliky je naznaãen spí‰e jednolit˘ tvar klenu-

Z pûti hudebních nástrojÛ sloÏil tvÛrce i posled-

tí), kter˘ zcela plynule pfiechází do ‰tíhlého dlou-

ní skupinu instrumentÛ, které se opût bohuÏel

hého krku. Ten je ukonãen témûfi do pravého úhlu

znaãnû pfiekr˘vají. Kompletnû je zachycen strunn˘

zalomenou hlavicí, na které nenacházíme Ïádné

nástroj, kter ˘ lze identifikovat jako altového zá-

kolíãky.

stupce rodiny smyãcÛ – violu. Korpus je sloÏen

Do levé spodní poloviny v˘jevu umístil autor po-

z vrchní a spodní desky, které jsou spojeny luby,

slední instrument, mal˘ vojensk˘ buben, pro kter˘

pfiiãemÏ autor naznaãil dokonce i pfiesazení de-

se jako jedin˘ dochoval náãrt pÛvodní zam˘‰lené


231

Zobrazení historick ch hudebních nástrojû na divadelní oponû na zámku v âeském Krumlovû

Recommend Documents