Historie restaurátorsk ch zásahû a ochrany chórov ch lavic v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velehradû

Historie restaurátorsk˘ch zásahÛ a ochrany chórov˘ch l a v i c v k o s t e l e N a n e b e v z e t í P a n n y M a r i e n a Ve l e h r a d û Vladislava ¤ÍHOVÁ

1

Velehradsk˘ kostel Nanebevzetí Panny Marie vznikl na poãátku 13. století jako klá‰terní bazilika pro komunitu cisterciáck˘ch mnichÛ. V historii budovy se stfiídala období úpadku (nûkteré rány byly ménû obvyklé, napfiíklad plenûní, jiné v podstatû bûÏné, tfieba poÏár y) s dobami rozkvûtu, kdy do kostela a jeho vybavení plynuly velké investice a pracovaly zde ruce domácích i zahraniãních umûlcÛ. Dne‰ní interiér, skryt˘ ve stfiedovûk˘ch zdech, je v˘sledkem dvou velk˘ch novovûk˘ch stavebních akcí. Za první mÛÏeme povaÏovat barokní scelení prostoru ‰tukaturami a edikulov˘mi oltáfii od skupiny italsk˘ch mistrÛ sdruÏen˘ch kolem Baldassara Fontany (druhá tfietina 18. století), druhou v˘raznou zmûnou pak byla puristická korekce chrámového prostoru v 80. letech 19. století za dohledu architekta Gustava Meretty. Mezi nejhodnotnûj‰í souãásti interiéru patfií monumentální dfievûná architektura chórov˘ch lavic, vytvofien˘ch v ranû barokní fázi v˘zdoby kostela na konci 17. století. PfieÏila tedy oba dva uvedené zásahy, nûkolik poÏárÛ i hrozby rozebrání v josefinské dobû a je‰tû mnoho jin˘ch „útrap“ od ãlovûka, dfievomorky a ãervotoãÛ. Právû historii niãení a ochrany lavic bude vûnován následující text.1 Chórové lavice byly souãástí bûÏného vybavení klá‰terních a kapitulních kostelÛ. Dennû v nich probíhaly bohosluÏby, mni‰i zde ãetli z textÛ Písma a církevních autorÛ a zpívali modlitby. âlenové fiádu v lavicích sedûli, stáli nebo kleãeli nûkolik hodin dennû a pro jejich pohodlí byl tento nábytek opatfien sklápûcími sedátky, která mÛÏeme povaÏovat za nejdÛleÏitûj‰í funkãní souãást lavice. Zbytek – architektonick˘ a v˘tvarn˘ „obal“ – mohl b˘t pojednán v rÛzn˘ch formách. V˘zdoba velehradsk˘ch lavic patfií k nejhonosnûj‰ím. Za sedadly se zvedá vysoká stûna sloÏená z dfievûn˘ch kazet, opatfien˘ch bohat˘m akantov˘m dekorem, kter˘ se stfiídá s nikami se sochami. Nad korunní fiímsou se vypíná vysok˘ stfiední nástavec a dva

236

Obr. 1. Velehrad (okres Uherské Hradi‰tû), klá‰terní bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Socha sv. Jana Kfititele po restaurování v letech 1996–1999. (Foto Vladislava ¤íhová)

1 Následující informace jsou publikací ãásti textu autorãiny diplomové práce Chórové lavice v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velehradû, obhájené na FF UP v Olomouci v roce 2002.

Zprávy památkové péãe / roãník 66 / 2006 / ãíslo 3 / D ù J I N Y PA M ÁT K O V É P É â E | V l a d i s l a v a ¤ Í H O VÁ / H i s t o r i e r e s t a u r á t o r s k ˘ c h z á s a h Û a o c h r a n y c h ó r o v ˘ c h l a v i c v k o s t e l e N a n e b e v z e t í P a n n y M a r i e n a Ve l e h r a d û

2

men‰í jej doprovázejí na bocích. Pfied sedadly stojí ãelo lavic, opût seskládané z kazet s nikami nebo li‰tov˘mi zrcadly, zdoben˘ch vyfiezávan˘mi vegetabilními ornamenty a sochami. PÛvodní zpÛsob uchycení architektonick˘ch ãástí není vzhledem k zakrytí zadní stûny patrn˘. Z restaurátorského prÛzkumu vypl˘vá, Ïe kazety jsou konstrukãnû zpevnûny dfievûn˘mi klíny, stfiední vûÏovit˘ nástavec je pak nesen trámem a v horní ãásti je architektura ukotvena do pilífiÛ baziliky Ïelezn˘mi táhly. Lavice pÛsobící dnes jako nedíln˘ celek vznikly ve dvou fázích. Architektura a ornamentální fiezby jsou prací truhláfiÛ a fiezbáfiÛ (nûktefií z nich zfiejmû pÛsobili také v cisterciáckém klá‰tefie v Plasích, kde najdeme lavicím pfiíbuzné zpovûdnice) z roku 1695.2 Datace byla spolu se jménem truhláfiského pomocníka Johanna Martina Heydena uvedena v tuÏkou psaném nápisu na zadní ãásti lavic. V posledním restaurátorském prÛzkumu jiÏ nápis nalezen nebyl, ale Heydenovu existenci se podafiilo ovûfiit v pramenech. Kromû nûj zde pravdûpodobnû pracovali také klá‰terní mistfii stejného fiemesla: Matûj Kozussek, Mathias Fixl, Jan Jifií Tum a asi i celá dílna truhláfie Johanna Gryna (Heydenova tchána z nedalekého Uherského Hradi‰tû). Zhruba ve 30. letech 18. století bylo na pfiipravené podstavce a do nik instalováno ‰edesát soch z okruhu soudob˘ch olomouck˘ch mistrÛ (pravdûpodobnû s úãastí Ondfieje Zahnera a Jana Winterhaldera star‰ího).3 I kdyÏ nûktefií badatelé pfiedpokládají existenci star‰ích (ranû barokních) fiezeb,4 mÛÏeme se dÛvodnû domnívat, Ïe ty, které zde dnes vidíme, jsou vÛbec prvními na sv˘ch místech. Po pouh˘ch ãtyfiiceti letech by se jistû neprojevila nutnost vymûnit je za nové, „módnûj‰í“ a domnûnka, Ïe by lehké a malé (asi 70–150 cm vysoké) snadno pfiemístitelné figury podlehly poÏáru, zatímco architektura zÛstala ohnûm nedotãená, je velmi nepravdûpodobná. Lavice slouÏily prvních devadesát let svému úãelu a patfiily ke kaÏdodennímu Ïivotu v‰ech mnichÛ. Na jejich pfiípadn˘ch opravách se nejspí‰e podílela klá‰terní truhláfiská dílna (máme ji doloÏenu jen nepfiímo v seznamech dfieva na otop). V roce 1784 v‰ak nastal zlom – klá‰ter byl v rámci josefinsk˘ch reforem zru‰en a v dal‰ím století do‰lo k drastickému sníÏení nákladÛ na opravy kostela a jeho vybavení. První velehradsk˘ faráfi Vesel˘ (pÛvodnû mnich z konventu) musel nûkolik let prosit o nové pokrytí stfiechy, aby do baziliky nepr‰elo. VzrÛstající vlhkost se v chrámu projevovala ãím dál víc. Trpûly samozfiejmû i chórové lavice. První velk˘ zásah do jejich vzhledu pfii‰el záhy. Pfiiãinliví úfiedníci v rámci sekularizace chrámového prostoru nechali odstranit chórovou mfiíÏ a také ty ãásti lavic, které zasahovaly do volného prostoru a byly kolmé na zachovan˘ systém sedadel. Údajnû pfiekáÏely pohledu na oltáfi.

Obr. 2. Velehrad (okres Uherské Hradi‰tû), klá‰terní bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Pohled na chórové lavice chránûné dfievûnou mfiíÏí. (Reprofoto z alba Burgen und Schlösser Mährens, Brno 1888)

2 Vladislava ¤ÍHOVÁ: Chórové lavice cisterciáckého klá‰tera na Velehradû – dfievûná architektura a ornament, in: Slovácko, 2004, s. 311–320. 3 Vladislava ¤ÍHOVÁ: Modlitba ze dfieva – skupina figurálních fiezeb velehradsk˘ch chórov˘ch lavic, in: Slovácko, 2005, s. 299–310. 4 Milo‰ STEHLÍK: Chórové lavice, in: Umûní baroka na Moravû a ve Slezsku, Brno 1996, s. 567; Opravy kÛrních lavic, in: Velehradské zprávy XVIII, ã. 5, 1937, s. 4–5. Tento názor je zde prezentován jako sdûlení dr. Svobody z Památkového úfiadu v Brnû. Sám Svoboda si ale do spisu k 26. 10. 1937 zapsal jen poznámku, Ïe sochafiská v˘zdoba vznikla mezi lety 1735–1760. NPÚ – ÚOP v Brnû, spisov˘ archiv, stará ãást, Velehrad.


237

Otázkou zÛstává, kde byla tato ãást, vyhrazená pro opata a pfievora, na lavice navázána. Domnívám se, Ïe nejspí‰e sousedila s „kÛrní mfiíÏí“ na rozhraní presbytáfie a lodi, coÏ naznaãuje odli‰né zpracování bokÛ lavic smûrem ke vchodu do kostela a také gestikulace soch tímto smûrem (otoãení hlavy Krista, Panny Marie i fiádov˘ch svûtcÛ Roberta a Alberika). Pfii restaurátorském zásahu na poãátku 20. století byla uvnitfi lavic objevena tabulka s nápisem: „Tomas Odoszlan disslermistr hat tizess Stul raparirt und dises Stil sau Gem acht 1693 Wi di Geaistlihaus is afkehoben worden 1785 und Kepartik von Wemisliz 35 gor alt und Person mitl messiht.“5 Nejspí‰e nám neosvûtluje opravu lavic, ale právû ono odstranûní vystupující ãásti v roce 1785. Podílel se na nûm truhláfisk˘ mistr Tomá‰ Odoszlan z Vémyslic s pomocníkem a jako autor fiádkÛ na tabulce se budoucím vûkÛm neopomnûl pfiedstavit: „pûtatfiicátník prostfiední postavy“. Dal‰í osudy lavic v této pohnuté dobû zachytil Jan Vykydal: „Je‰tû jednou v pozdûj‰í dobû mûly vzácné kÛrní lavice velehradské dostati se na Petrov do Brna, av‰ak dûkan Nesrsta Jan, faráfi v Bor‰icích, je zachránil Velehradu svojí zprávou, Ïe jsou jiÏ velmi se‰lé a ãervotoãí zkaÏené, tudíÏ rozebíráním a pfieváÏením Ïe budou úplnû zniãeny.“6 Antonín Zelnitius se domníval, Ïe k první opravû do‰lo v roce 1837, vyvozoval to z tuÏkou zaznamenaného nápisu na stûnû kostela, blízko lavic – „Bartholomäus Mansfeld 1837“.7 BohuÏel neuvedl, zda byl nápis umístûn na sloupech za lavicemi, coÏ by potvrzovalo, Ïe nemohl b˘t vytvofien jindy neÏ pfii celkovém rozebírání jejich dfievûné architektury. Zásah byl v této dobû moÏn˘, jelikoÏ drsná doba sekularizace minula jiÏ pfied padesáti lety a lavice, ve kter˘ch teì zasedali místo duchovních úfiedníci,8 stále potfiebovaly opravy, aby zÛstaly funkãní. Ve druhé polovinû 19. století slavil Velehrad nûkolik v˘znamn˘ch v˘roãí, napfiíklad milénium pfiíchodu slovansk˘ch vûrozvûstÛ Cyrila a Metodûje na Moravu nebo v˘roãí úmrtí obou svûtcÛ. Tyto akce znamenaly obrovsk˘ celoroãní pfiíliv poutníkÛ zblízka i z ciziny. Národní buditelé pÛsobili na „panslovanskou notu“ a konala se dokonce i jakási první ekumenická setkání – pravoslavní a katoliãtí Slované se scházeli na unionistick˘ch sjezdech. BlíÏilo se také v˘roãí tisíce let od smrti sv. Metodûje, a proto mezi lety 1880–1884 probíhaly restaurátorské práce na v˘zdobû interiérÛ chrámu. Vedl je architekt Gustav Meretta. V rámci celého projektu byly v roce 1884 opraveny také chórové lavice. Tentokrát se jednalo o vût‰í zásah, fiemeslníci snad doplnili nûkteré ulomené ãásti,9 sochy napustili „tekutinou zvlá‰tní, jeÏ chrání pfied ãervotoãinou“10 a natfieli. V okresním archivu v Uherském Hradi‰ti se bohuÏel nedozvíme bliÏ‰í údaje o zásahu samém. V korespondenci architekta Meretty a faráfie Vykydala nacházíme v této souvislosti nûkolik zmínek o dfievofiezbáfii (sám se podepisoval jako Bildhauer – sochafi) Eduardu Feuhlovi z KromûfiíÏe, kter˘ na opravû lavic pracoval s nûkolika pomocníky, nejspí‰e z vlastní dílny. Smlouvu o provedení prací uzavfiel 16. srpna 1883.11 BohuÏel se nám nezachovalo jeho vyúãtování nebo podrobnûj‰í rozpis zásahu. Byla to v‰ak komplexní akce, která si vyÏádala rozebrání architektury lavic. Právû tuto práci totiÏ úãtoval k t˘dnu od 21. 7. 1883 stavitel Josef Schaniak z Uherského Hradi‰tû. Od 7. 8. se v jeho v˘kazech objevovaly zápisy jako „sná‰ení rÛmÛ a ãistûní velk˘ch stolic“.12 Práce na opravách lavic byly hotové nejspí‰e v kvûtnu 1884. Dal‰í „natfiení“ soch a lavic probûhlo podle zpráv Antonína Zelnitia v roce 1903.13 BliÏ‰í údaje o zásahu dnes nenajdeme. Kolem roku 1900 jiÏ byly na lavicích umístûny rámy s pletivem (nejspí‰e dfievûné), kter˘mi byly chránûny reliéfy a sochy pfied po‰kozením.14 Jak úprava vypadala, vidíme na dobov˘ch fotografiích.15 V roce 1912 se proti takovému „hyzdûní“ lavic ve zprávû vídeÀské Centrální komisi ohrazoval korespondent Schreiner. Navrhoval nahradit mfiíÏky sklem. V‰e ale ukonãil referent Sochor, kter˘ pouÏití skla prohlásil za technicky i pohledovû nemoÏné a osvûtluje nám, jakou funkci vlastnû pletivo má: „brání pfii návalu poutníkÛ“.16 Z dobov˘ch fotografií je patrné, Ïe umístûní rámÛ s pletivem nebylo prvním ochrann˘m prvkem na lavicích. JiÏ v dobû pofiizování fotografií do reprezentativního alba Burgen und Schlösser Mährens17 vidíme na snímku interiéru velehradského kostela lavice obehnané dfievûn˘m zábradlím s v˘plní z kfiíÏících se latí. Ve 30. letech 20. století probûhla v bazilice série restaurátorsk˘ch zásahÛ. Na opravy dfievûn˘ch ãástí interiérového vybavení byl pozván restaurátor Viktor Kotrba se svou rodinnou dílnou. Podílel se na restaurování varhan a kazatelny. Jako poslední pfii‰ly na fiadu chórové lavice. Práce Kotrbovi zabraly pÛlrok od ãervna do prosince 1937. Sochy i fiezbáfiská v˘zdoba byly postupnû sneseny, v‰e oznaãeno ãísly a umístûno v dlouh˘ch chodbách konventních

238

3

Obr. 3. Velehrad (okres Uherské Hradi‰tû), klá‰terní bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Socha sv. Roberta z Molesme po restaurování v letech 1996–1999. (Foto Vladislava ¤íhová)

5 Opravy kÛrních lavic, cit. v pozn. 4. 6 Jan VYCHODIL: Zkáza posvátného Velehradu in: Sborník velehradsk˘, Olomouc 1899, s. 208–211. 7 Antonín ZELNITIUS: KÛrní lavice na Velehradû, in: Sborník velehradsk˘, Velehrad 1938, s. 52. 8 J. S. PLUSKAL: Welehrad. Historisch-topografisch beschrieben, Brünn 1858, s. 134–135. 9 Franti‰ek CINEK: Basilika velehradská, Brno 1939, s. 308. 10 J. VYCHODIL, cit. v pozn. 6, s. 211. 11 SOA Uherské Hradi‰tû, fond FÚ Velehrad, karton 2, sloÏka 19. Korespondence G. Meretty s faráfiem J. Vykydalem ze dne 16. srpna 1883. 12 TamtéÏ, úãet ze 7. 8. 1883. 13 A. ZELNITIUS, cit. v pozn. 7, s. 52. 14 Antonín REJZEK: Popis svatynû velehradské, Brno 1900, s. 24. 15 August PROKOP: Die Markgrafschaft Mähren in Kunstgeschichtlicher Beziehung, IV. Band, Wien 1904, s. 1286. Fotografie ãásti epi‰tolní lavice. Dobfie je pletivo patrné také na fotografii epi‰tolní lavice z fotoarchivu památkového ústavu v Brnû, s názvem Welehrad Kirche Chorgestühl. 16 NPÚ – ÚOP v Brnû, spisov˘ archiv, stará ãást, Velehrad, zápis z 5. ãervna 1912. 17 Burgen und Schlösser Mährens, Brünn 1888.


budov. Viktor Kotrba se vûnoval restaurování soch a jeho synové s pomocníky zatím pracovali na obnovû architektury lavic, která byla ve spodních ãástech shnilá. V‰echny souãásti navíc pro‰ly plynovou komorou kvÛli odstranûní ãervotoãe. Sochy vyÏadovaly velice opatrn˘ pfiístup, jako první z nich byly odstranûny povrchové nátûry olejové barvy ve ‰tukovém tónu (z let 1884 a 1903),18 pfiiãemÏ se zjistilo, Ïe dfievo soch je zcela zniãené ãervotoãi, tudíÏ velice kfiehké. Pfied o‰etfiením „formalínov˘m plynem“ byly sochy zpevnûny zapu‰tûním fiídkého klihu. „Dílo konservaãní i petrifikaãní vyÏádalo si nyní je‰tû dÛkladné zapu‰tûní soch zpevÀujícími tekutinami, ‰elakem apod.“ Po‰kozen˘ povrch byl vytmelen a místa, která byla ztrouchnivûlá tak, Ïe jiÏ ne‰la opravit, byla nahrazena doplÀky v lipovém dfievû. Podobn˘ postup uÏili fiemeslníci také pfii obnovû ornamentÛ – byly dofiezány, zpevnûny a namofieny v pÛvodním tónu pfiírodního dfieva. Na podlaze vznikla nová betonová podnoÏ, vysoká 2,5 cm, zaizolovaná asfaltovou lepenkou a fie‰ená do spádu. Na ni se na podstavce umístila modfiínová podlaha, na které teprve spoãívala obnovená architektonická kostra lavic.19 JiÏ 26. 10. byla znovu osazena epi‰tolní lavice, Ing. Svoboda z Památkového úfiadu v Brnû ji zkontroloval a pfii té pfiíleÏitosti uvedl v zápisu: „Zajímavé je, Ïe sochy lavice severní, kam dopadají paprsky sluneãní zvlá‰tû kolem poledne, byly lépe zachovány neÏ sochy lavice jiÏní (patrnû trpûly více vlhkem).“20 Navrácené sochy z lipového dfieva byly po dohodû s Památkov˘m úfiadem namofieny tmav‰ím tónem, aby lépe zapadaly do tmavé architektury a ornamentÛ, a pfielakovány polomatov˘m lakem. „Kaseinovou technikou i oãi a rty dostaly se do pÛvodního stavu.“ Dne 3. 8. 1938 provedli pracovníci památkového dohledu prohlídku prací na lavicích a opravu prohlásili za uzavfienou. V zápise z tohoto „kontrolního dne“ najdeme i ostrou v˘tku K. Svobody proti zásahu do pÛvodní proporcionality architektury. Zadní stûna lavic se sedadly a pfiední s pultem byly totiÏ z praktick˘ch dÛvodÛ posunuty k sobû o 15 cm oproti pÛvodnímu stavu.21 Velehradská fara záhy (v roce 1941) Ïádala Hefimana Kotrbu o opravu uláman˘ch ãástí fiezeb, které utrpûly pfii návalu poutníkÛ. Faráfi mimo jiné prosil restaurátora, aby vymyslel pfied lavice nûjaké zábradlí, které by je v dal‰ích podobn˘ch pfiípadech ochránilo.22 Dal‰í zásah máme zdokumentován aÏ v roce 1953, kdy probûhla velká akce na oãi‰tûní prachu z lavic. Farní úfiad se dokonce obrátil na Památkov˘ ústav v Brnû o radu. Pfii této pfiíleÏitosti byl konstatován technick˘ stav lavic jako „velmi dobr˘“. Sochy z lavic byly sundány, jak dokazují fotografie z archivu NPÚ v Praze. Pfii této Ïivelné akci nejspí‰e nedo‰lo k oznaãení jednotliv˘ch soch a jejich osazení na pÛvodní místo.23 Poslední restaurátorsk˘ zásah probûhl mezi lety 1996–1999. Restaurátory soch byli Marta Nadûjová a Miloslav Smrkovsk˘ (Kutná Hora). Architekturu a ornamentální fiezby restaurovali Oldfiich Tatter a René Babinec (Praha). Obsáhlé restaurátorské zprávy jsou uloÏeny v archivu NPÚ – ÚOP v Brnû a na velehradském farním úfiadû. V‰echny souãásti lavic byly pfievezeny do laboratofie v Roztokách u Prahy, kde pro‰ly gama záfiením a posléze byly zpevnûny injektáÏí, nátûrem nebo namáãením v petrifikaãní lázni.24 Sochy, vytvofiené vût‰inou z kmenÛ stromÛ, ãasto podélnû rozpraskaly. Struktura dfieva byla po pÛsobení ãervotoãe velmi chatrná a vyãnívající ãásti dûl byly olámány. Chybûjící kusy restaurátofii domodelovali v lipovém dfievû, praskliny vyplnili klínky a otvory po pÛsobení ãervotoãe zacelili. Na závûr scelili barevnost a vyle‰tili a opatfiili lakem povrch skulptur. Architektura lavic musela b˘t celá rozebrána a její pódium bylo z ãásti vymûnûno (kvÛli napadení dfievokazn˘mi houbami). Zadní ãást lavic, pfiekrytá dosud palubkami, které nedovolovaly cirkulaci vzduchu a podporovaly tak bujení hub, byla vymûnûna za kazetovou stûnu. Nosné ãásti architektury dostaly nové zpevnûní v ãepech a zniãené ãásti byly nahrazeny nov˘mi. Problematická byla obnova nik, v nichÏ jsou osazeny sochy. Truhláfii je na poãátku 17. století vyrobili z masivu dubu, kter˘ také postupnû rozpraskal a musel se lepit. Na závûr restaurátofii sjednotili povrch lavic vodov˘mi mofiidly, zafixovali ‰elakem, napustili fermeÏí a pfielakovali. Starou, nevyhovující izolaci z dehtového papíru vymûnili fiemeslníci za ipu.25 Se sochami byly restaurovány také vegetabilní ornamentální fiezby – zpevnil je ponor do speciálního roztoku. Nûkteré kfiehké ornamenty museli restaurátofii podlepit a chybûjící ãásti dofiezali z lipového dfieva, snadno odli‰itelného od pÛvodního materiálu – ofiechu. Po zatmelení v˘letov˘ch otvorÛ hmyzu dfievotmelem CLOU, barevn˘ch retu‰ích a zalakování mohli ornamenty znovu osadit zpût na architekturu.26

18 Opravy kÛrních lavic, cit. v pozn. 4. 19 NPÚ – ÚOP v Brnû, spisov˘ archiv, stará ãást, Velehrad, zápis z 26. fiíjna 1937. 20 TamtéÏ. 21 TamtéÏ, zápis z 3. srpna 1938. 22 TamtéÏ, zápis z 27. fiíjna 1941. 23 TamtéÏ, zápisy z 12. a 28. srpna 1953. 24 Sochy i architektura a fiezby byly petrifikovány roztokem toluenu, lak. benzínu a kalafuny s pfiidáním solakr ylu a lastanoxu. M. SMRKOVSK¯, M. NADùJOVÁ: Závûreãná restaurátorská zpráva z 1. etapy restaurování chórov˘ch lavic v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Velehradû – sochafiská v˘zdoba rok 1996, Kutná Hora 18. 11. 1996. (UloÏeno na FÚ Velehrad) 25 O. TATTER, R. BABINEC: Restaurátorská zpráva, chórové lavice v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Velehradû, Praha 4. 12. 1999. (UloÏeno na FÚ Velehrad) 26 TamtéÏ.

Obr. 4. Grafika sv. Bernarda z Clairvaux. (Reprofoto Sancti Bernardi Summa theologiae, Sagan 1673)

4


239

5

Cel˘ restaurátorsk˘ zásah byl preciznû fotograficky dokumentován. Jednotlivé ãásti fiezeb, architektury a soch byly oãíslovány a posléze osazeny na pÛvodní místa. Lavice byly v rámci kostela pfiesnû zamûfieny, aby se pódium vrátilo na stejné místo jako dfiíve. Vzhledem k oznaãení soch v rámci tohoto zásahu (na rozdíl od minul˘ch) nedo‰lo k Ïádn˘m posunÛm v ikonografii a rozmístûní figur na lavicích. Je jen ‰koda, Ïe pfii restaurování, v dobû, kdy byly v‰echny fiezby v˘bornû dostupné a lavice postupnû rozebrané do nejmen‰ího detailu, nedo‰lo také k dÛkladnému umûleckohistorickému prÛzkumu památky. Pfii zpûtném osazování soch pak zase mohlo b˘t napraveno nûkolik posunÛ v ikonografii apo‰tolÛ, které zde v minul˘ch desetiletích vznikly. Napfiíklad socha sv. Barnabá‰e nese v jedné ruce svoji staÏenou kÛÏi, ale ve druhé valcháfiskou palici, kterou si vymûnila se sv. Jakubem Men‰ím, drÏícím pÛvodní Barnabá‰Ûv nÛÏ. Také sv. Jakub Vût‰í, charakterizovan˘ poutnick˘m kloboukem a tykví u pasu, by nemûl v ruce drÏet pilu, jiÏ by sv. ·imon jistû rád vymûnil za poutnickou hÛl. Budoucímu zachování lavic a lep‰ímu pochopení figurálního i ornamentálního vybavení mÛÏe poslouÏit tûsná spolupráce restaurátorÛ s historiky umûní nejen pfii urãení posunÛ ikonografie a pfii v˘zkumu archivní fotodokumentace. V grafice 17. století se napfiíklad podafiilo odhalit moÏnou pfiedlohu pro figuru sv. Roberta z Molesme z horní ãásti epi‰tolní lavice. Obdobnou kompozici má socha na podstavci z grafického listu se sv. Bernardem z Clairvaux. Autorem kompozice, publikované jako frontispice traktáru Sancti Bernardi Summa theologiae v Sagani v roce 1673, byl Karel ·kréta. S vysokou pravdûpodobností se podafiilo urãit také grafické v˘chodisko ornamentální v˘zdoby lavic. Jako ispiraãní zdroj poslouÏily listy s návrhy akantov˘ch kompozic od vídeÀského dvorního truhláfie Johanna Indaua. Chórové lavice patfií mezi nejpoutavûj‰í souãást vybavení interiéru baziliky – davy náv‰tûvníkÛ v tichu chrámového prostoru obdivují zruãnost barokních fiezbáfiÛ a truhláfiÛ. Vût‰ina z nich netu‰í, Ïe se na dne‰ním stavu podíleli nejen umûlci konce 17. a poãátku 18. století, ale také jejich mlad‰í kolegové v prÛbûhu následujících dvou staletí. Neb˘t komplexních restaurátorsk˘ch zásahÛ ve 20. století, lavice by se dodnes v pomûrnû vlhkém a tmavém prostfiedí kostela nedochovaly.

240

Obr. 5. Velehrad (okres Uherské Hradi‰tû), klá‰terní bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Detail kazety s vegetabilní ornamentální fiezbou po restaurování v letech 1996–1999. (Foto Vladislava ¤íhová)


Historie restaurátorsk ch zásahû a ochrany chórov ch lavic v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velehradû

Recommend Documents