FeSTiValoVé 16. ročník Hradec králové 3.–6. 7. 2010
noViny
Pro náVšTěVníky VyDáVá a zDarMa rozDáVá aMeba ProDUCTion
2 www.rockforpeople.cz
Minutky Fixa pokřtí CD o den déle Kvůli technickým problémů pokřtí své koncertní CD VFRFP pardubická Vypsaná fixa až v úterý 6. července v 17 hodin v Merchandise stanu přímo uprostřed areálu. Tehdy si budete moci v neděli zde nahrané album za 99 Kč koupit a nechat si je od kapely podepsat.
Už jsme doma 25 let Původně teplická, nyní již pražská alternativní pětice Už jsme doma letos slaví 25 let existence. U té příležitosti vydala nedávno po sedmi letech své nové album Jeskyně. Zpěvák, kytarista a klávesista Už jsme doma Miroslav Wanek tvrdí, že představa o jeskyni se pro něho během příprav na album vyvíjela. „Na začátku byla místem útěku, schovávání se a poustevničení. Jak roky ubíhaly a mně se měnil osobní život, uviděl jsem i druhou část jeskyně, tedy to, co je vně. Téma se rozvrstvilo doširoka.“
Suicidal Tendencies mají první DVD
Nepochybný vrchol ve vystoupení The Prodigy (na snímku), to byla včerejší noc na šestnáctém ročníku probíhajícího festivalu Rock for People. Pod pódiem bylo zřejmě těch více než dvacet tisíc diváků, kteří se během neděle v areálu pohybovali. The Prodigy strávili včerejší odpoledne v Praze. V podvečer vyrazili do Festival Parku, nabídli své drtivé vystoupení a po jeho skončení se zase přemístili do metropole, odkud odletí dnes. Na prohlídku Hradce Králové si nenašli čas. Našli si jej ale možná Muse, kteří do města dorazili již včera. Podle našich informaci přistáli svým leteckým speciálem na letišti kousíček vedle Festival Parku. Odstěhovali se do nejmenovaného hotelu v centru města a tam nasávali atmosféru Čech. Znamená to, že dnes večer nastoupí ke svému setu bez cestovního stresu, což skýtá naději, že je o co stát. Fofr měli Skunk Anansie, na pódiu podle očekávání energičtí, divocí, chlapi seběhlí kolem charismatické Skin, která zpívala obhroublým hlasem divoženky při seanci čarodějek. Výtečný koncert. Stejně jako Coheed And Cambria. Nepřála jim přízeň diváků, pod pódiem jich nebylo
tolik, aby se o tom dalo vyprávět doma dětem. Parta kolem Claudia Sácheze, který dal kapele jméno podle dvou figurek ze svého komiksu, byla nicméně báječná. Vypsané fixe nepřálo zpočátku příliš štěstí, neboť koncert, který natáčela na CD, měl na startu technické trable a posunul se asi o dvacet minut. Potom ale nastal hukot, jenž v zákulisí ocenili i Japonci Doping Panda, kteří Fixu berou v září na turné do své domoviny. Nebylo by spravedlivé opomenout frenetické přijetí setů Anny K a Marie Rottrové, dvou statečných dam, milých, vlídných a ve své práci poctivých a došlých uznání. Na velkých scénách hrály kapely ze zahraničí, včera tam nebyla ani jedna česká. Tuzemci se spokojili se stany, které dokázali naplnit k prasknutí. Takové jsou prozatímní noty započatého festivalu, který se včera potil pod náporem slunka a večer se trochu potýkal s nezbednými komáry. Dnes bude také veselo. Večer se očekává nápor návštěvníků - to kvůli Muse. Přijedou z domova i ciziny. Pokud tedy máte rádi dobrý výhled, zaberte si místo pod pódiem co nejdříve. Jeden nikdy neví. Je možné, že dnes do areálu dorazí třeba až třicet tisíc lidí.
Americká crossoverová legenda Suicidal Tendencies vydala v polovině března své vůbec první DVD v kariéře. Dostalo název Live At The Olympic Auditorium a přináší osmdesátiminutový záznam setu, který kapela odehrála 29. října 2005 v Olympic Auditorium v Los Angeles. Mezi šestnácti peckami jsou i klasiky War Inside My Head, Possessed To Skate nebo Institutionalized. Kapela vystoupila v sestavě Mike Muir (zpěv), Mike Clark (kytara), Dean Pleasants (kytara), Steve Bruner (baskytara) i Dave Hidalgo (bicí).
Plexis chtěji novinku Kapela Plexis, česká punková legenda, vstoupila do šestadvacátého roku své existence. Loňské oslavy čtvrtstoletí má za sebou a nyní nahlas uvažuje o vydání nového alba. Názory na termín emise počinu se ale různí. Zatímco Petr Hošek hovoří o letošním roku, kytarista Dušan Lébl zase mluví o roku následujícím.
Vypsaná fixa do Japonska Když včera odpoledne hráli na T-Music Stage japonští Doping Panda, sledovala jejich set i část pardubické Vypsané fixy. 19. září totiž odstartují obě party v Japonsku společné turné, které potrvá deset dnů. Expanze Vypsané do světa je neoddiskutovatelná.
1
Otázka pro návštěvníky
Otázka pro muzikanty
Jakou barvu má Rock for People a proč?
Jaké bylo nejpodivnější místo, na kterém jste kdy hráli?
HANKA, 19 let, Praha Asi červenou, protože je na páskách. A taky asi žlutá, kvůli tomu sluníčku.
RUDA, 24 let, H. Počernice Fialovou, protože takový máš trenýrky.
YUTAKA FURUKAWA, Doping Panda V Číně jsme jednou hráli na lodi. Nebyl to žádný soukromý večírek, ale normální koncert pro veřejnost.
KATKA, 25 let, Mikulov Já mám ráda zelenou barvu, takže by to určitě byla zelená, protože se mi tady zatím líbí. Tady u větráku je to zatím v pohodě.
JIŘÍ, 20 let, Mělník Modrou, protože obloha je modrá. Anebo žlutou.
BOOGERS, francouzský písničkář Tohle je největší festival, na kterém jsem kdy hrál a také poprvé vystupuji mimo Francii. Jinak jsem během festivalů hrával na záchodcích. Od otevírací doby do konce. Celý svůj set jsem zahrál asi tak patnáctkrát.
BARBARA, 19 let, od Hradce Králové Nějakou strašně křiklavě zelenou, takovou tu žluto-zelenou. Protože jsou tu všichni úplně v pohodě, baví se a vůbec je to tu takové příkladné. Slunce svítí, vítr fičí. Pohoda.
KRISTÝNA, 19 let, Prostějov Fialovou. Napadlo mě to proto, že poslední deska Muse je taková do fialova.
CELLO JOE, The Ginger Ninjas Hráli jsme snad všude. Třeba v jeskyni nebo v tunelu v metru, což je podobné. Nejsem si jistý, co bylo nejpodivnější místo. Jednou jsme hráli uprostřed pustiny, také často hrajeme v kostelech.
FILIP, 26 let, Vacanovice Modrou. Modrá je jako nebe, zároveň paří slunko. Je to prostě tak. Modrá je krásná barva. Taková free, není agresivní.
DOMINIKA, 15 let, Poděbrady Asi by to byla nějaká žlutá nebo zelená. Prostě letní a zábavná.
BENJI WEBBE, Skindred Bylo to místo podobné zdejším podiím. V Salzburku jsem hrál v bunkru ze 2. světové války. Bylo to místo pro zhruba osm set lidí.
LENKA, 26 let, Praha Oranžovou. Ale myslím, že to vybírám podle toho, že jsem zvyklá vídat ty oranžové nápisy. A ono to souhlasí, protože je to tu celé takové pozitivní.
KAMILA, 20 let, Praha Zelenou. Je to optimistická barva a také moje nejoblíbenější.
KEITH FLINT, The Prodigy Umělec nebyl k zastižení, odpověděl za něj šéf techniků (ten s největším plnovousem). Ha ha ha. Česká republika. Ani nevím, hrajeme na festivalech i na normálních sólo koncertech. Nic zvláštního. I když počkejte... Jasně, byla to Amerika.
2
Prohrála v kartách budou jamovat s hosty Na Jamstage se ve 21.30 hod. postaví kapela Prohrála v kartách, aby po svém odpoledním vystoupení na Evropa 2 Stage učinila zadost svým improvizačním a hravým náladám. Zajamuje si a pozve k tomu hosty, s nimiž to rozhodně bude stát zato. Na dosud spíše tajném jam-programu je nějakých osm pevných položek, z nichž se jich nakonec klidně může vyklubat dvacet. Je například možné, že se k Prohrála v kartách improvizovaně připojí hoši z Čechomoru, což by v praxi znamenalo nekonečný mejdan. Tím spíš, když se kolem pódia i na něm budou od prvních chvil vystoupení této kapely motat Petr Hošek z Plexis, Aneta Langerová, Honza Křížek nebo kytarista Mejla z Vypsané fixy. „S Mejlou bychom měli hrát Magické noci od Plastiků. Tu píseň napsal Mejla Hlavsa, a tak ji s námi musí hrát Mejla,“ vysvětlují zajímavé spojené Prohrála v kartách.
Květinová cyklojízda aneb Pohoda až za hrob Když s vámi na cyklojízdu jedou květinové děti, je jasné, že to bude mít šmrnc. The Ginger Ninjas, hipíci z Ameriky, zazářili už na začátku. Po Praze se odmítli pohybovat hromadnou dopravou. Což o to... Jezdit po hlavním městě na kolech není zas takový problém. Jenže tahle čtrnáctičlenná partička na místo srazu dorazila s koly ověšenými bagáží vážící desítky kilogramů, která obsahovala snad vše. Od kartáčku po masivní reprobedny. A táhla je od začátku až do Hradce Králové. Ty dva dny se nelámaly rychlostní rekordy. Ne, od začátku se jelo na pohodu. Můžete se na hipíky dívat jak chcete, ale jedno je jisté. Nepatří do tohoto světa. Vše, co potřebují, si s sebou vezou na kole (a můžu z vlastní zkušenosti říct, že to není hračka). Užívají si drobných radovánek, které už pro nás zevšedněly. Trhání třešní, skákání do kašny na náměstí, tanec při každé zastávce. Zkrátka, žijí ve svém vlastním čase. Vždyť co by mohlo vyjádřit nekonečnou pohodu víc, než jejich ranní konverzace z druhého dne cyklojízdy. „Mám si hodit svoje věci do dodávky? Ne-
n V Kinostanu Hnutí Duha promítají od 14 hodin Tematický blok krátkých filmů o problematice plýtvání energie, o dvě hodiny později dokument Vítejte v KLDR a v 16 hodin Zpátky pod došky, dokument o rodinách, jejichž individuální přístupy se liší, ale snaží se všechny přiblížit přírodě.
chci zase všechny zdržovat,“ ptal se jeden druhého. „To je na tobě. Buď svůj. Buď ten, který jezdí na konci úplně poslední,“ odvětil druhý. Zkrátka pozitivní přístup, jaký můžeme my, ovládaní civilizací, jen závidět. PS: Autor těchto pár řádků musí ještě takto dodatečně kapele poděkovat. Zlomila se mu osa u kola a nebýt The Ginger Ninjas, kteří ze svých obřích vaků vykouzlili náhradní díly, snad na celé kolo, asi by šel do Hradce po svých. Honza Huk
Vltava je zpátky, i na Rock for People Zpěvák Robert Nebřenský, jehož nejmladší generace zná v poslední době spíše z reklamy na jogurty s heslem „Stačilo říct, že vám prostě chutná“ i z několika reklam z dob minulých, se rozhodl vrátit na hudební scénu s kapelou, se kterou na přelomu devadesátých a nultých let v České republice proslul. Formace se jmenuje Vltava, její hudba je především roztomilá a chytrá a je přirozené, že se vrací na festival, na kterém před lety hrávala. Už v polovině června zahrála znovuobnovená Vltava v Lidových sadech v Liberci a v den, kdy se rozdávalo vysvědčení, ji
mohli diváci zahlédnout v Zach’s Pubu v Plzni. Její třetí koncert se odehraje dnes v 15.20 hod. na Evropa 2 Stage zde na festivalu. Svou činnost Vltava ukončila v roce 2003. Jedna z nejoriginálnějších kapel, jež byla shromážděná od roku 1986 kolem kytaristy a zpěváka Nebřenského, byla v českých zemích velmi oblíbená a také koncertně mimořádně činná. Diskografie formace nabízí čtyři alba Mládí i tak velkou lásku bere s humorem (1994), Šťastnej jako trám (1996), Marx, Engels, Beatles (1998) a Když bozi zestárnou
(2000). V roce 2001 ještě vyšlo výběrové dílko Best of (2001). Rok 2010 je rokem návratu téhle legendární kapely. Současná Vltava chce stavět na novém repertoáru, na druhou stranu se nechce distancovat od původní Vltavy - a proto na koncertech lze očekávat i staré dobré písničky. Aktuální sestava částečně vychází z poslední sestavy Vltavy v roce 2003. Zůstali Robert Nebřenský (kytara, zpěv), Martin Vajgl (bicí) a František Svačina (klávesové nástroje). Novými členy jsou Tomáš Uhlík (baskytara) a Peter Binder (kytara).
3
Muse Srovnávají je s U2 Když pořadatelé letošního Rock for People získali možnost uvést na festivalu britské Muse, následující noc nespali. Nebyli si totiž jisti, zda udělali dobře. Ne že by pochybovali o kvalitách kapely. Spíše jim zamotala hlavu rekordní suma, za kterou byla trojice ochotná v Hradci Králové vystoupit. Ta částka absolutně přesáhla všechny dosud rekordní cifry, které v minulosti pořadatelé zaplatili za The Offspring nebo Arctic Monkeys. Klid do duše jim ovšem později vehnalo uvědomění si, že českým (a také zahraničním) návštěvníkům festivalu nabídnou jedno z nejžhavějších jmen hudební současnosti. Muse jsou hvězdy. Letos byli jedním z hlavních headlinerů před pár dny proběhnuvšího festivalu Glastonbury. Další tamní hvězdou měli být U2, jenomže ti nakonec nevystoupili, neboť zpěvák Bono Vox prodělal na konci května v Mnichově operaci zad a dává se dohromady. Spojení s U2 jistě nebylo náhodné. Muse a oni jsou momentálně britskými novináři označováni za největší ostrovní hvězdy. Jejich cena je obrovská, přímo úměrná slávě. Do Hradce Králové přijedou Muse i proto, že jim v daném termínu odpadl koncert v Itálii. Z původních šestnácti kamionů, které měli jejich výbavu do Čech vézt, přirazí nakonec „pouze“ čtyři. Show nicméně slibují úchvatnou.
Od mládí spolu Muse pocházejí z Teignmouthu v hrabství Devon. Trio Matthew Bellamy (kytara, zpěv), Chris Wolstenhome (baskytara) a Dominic Howard (bicí) je si blízké už od útlého mládí. Hrát spolu začalo v roce 1994. Nejdříve v kapelách Gothic Plague, Fixed Penalty a Rocket Baby Dolls. Na konci roku 1997 se muzikanti dohodli na novém názvu Muse a u nezávislých Dangerous Records vydali první minialbum nazvané prostě Muse. O pár měsíců později, v roce 1998, vyšla další minideska Muscle Museum. Od ní už vedla cesta do velkého světa. Kapela podepsala nahrávací smlouvu s Maverick Records a roku 1999 vydala debut Showbiz. Její diskografie od té doby nabízí pět regulérních alb, přičemž to poslední, The Resistance, je z loňského roku
Singl z Twilight Muse se v těchto dnech prosazují i ve filmovém světě. Jejich nová skladba Neutron Star Collision (Love Is Forever) byla prvním singlem ze soundracku ke snímku režiséra Davida Sladea Twilight sága: Zatmění. Ten měl v českých kinech premiéru 30. června a že se pod hudební složku podepsali i tihle Angličané, není až tak divné. Autorka literární předlohy k filmu, Stephenie Meyer, kapelu totiž miluje. Poslouchá ji prý už od její první desky a spojení s filmem podle jejího příběhu jí přišlo naprosto přirozené. Jedním dechem ostatně dodala, že některé části svého díla psala ve chvílích, kdy si písně Muse pouštěla. Podotkněme pro úplnost, že první sou-
4
ndrack filmového Twilight: Nový měsíc přinesl jinou skladbu Muse - Supermassive Black Hole. Ve filmu zněla při baseballovém mači. Tehdy se psal rok 2009 a kapele to výrazně pomohlo v prosazení se ve Spojených státech. „Věděli jsme, že nějaká taková knížka vznikla. Nedělali jsme si s tím ale hlavu, měli jsme svůj program,“ vysvětluje s odstupem času baskytarista Chris Wolstenholme. Právě tenhle chlapík způsobil nedávno malý problém Američanům, zvláště těm v Missouri a Ohiu. Listopadové koncerty v prvně jmenovaném státě kapela zrušila, sety v Ohiu přeložila na říjen. Důvodem je fakt, že Wolstenholme očekává přírůstek do rodiny a jeho manželka Kelly má termín porodu na přelomu října a listopadu. Její partner chce být u toho, a tak požádal management, aby mu vyšel v této věci vstříc.
MK Ultra Map of the Problematique Interlude Hysteria Unnatural Selection Nishe United States Of Eurasia Undisclosed Desires Resistance Bliss Time Is Running Out Starlight Plug In Baby ------Exogenesis: Symphony, Part 1: Overture Stockholm Syndrome
Diskografie
a Stage pro MUSE bude největším pódiem, jaké kdy na Rock for People stálo a Matthew Bellamy překonal světový rekord v počtu nejvíce zničených kytar během jednoho turné: celkový počet 140 v roce 2004 během The Absolution Tour a Nejen že Muse sbírají plnými hrstmi ceny pro nejlepší kapelu, album či singl. Za obal posledního alba The Resistance si připsali na účet i cenu za nejlepší obal desky roku 2009 – Best Art Vinyl Award
1999 – Showbiz 2001 - Origin of Symmetry 2002 - Hullabaloo (kompilace) 2003 - Absolution 2006 - Black Holes and Revelations 2008 - HAARP (live) 2009 - The Resistance
Setlist (takto vypadal koncert Muse letos 5. června na festivalu Rock am Ring v Německu) Uprising Supermassive Black Hole
Pár zajímavostí
Muse vystoupí dnes ve 22.00 hod. na T-Music Stage
Archive Lidé se zdají zajímavějšími než kultura Londýnští Archive by se v případě potřeby mohli klidně rozdělit na tři samostatné projekty. V čele jedné party by se pohupoval sympatický rapper Rosko John, rockově laděné kapele by vévodil Dave Pen nebo Pollard Berrier a melodické vokály Marie Q by dominovaly třetí skupině. Je ovšem štěstí, že se všechny tyhle prvky potkávají na jednom pódiu a dohromady tvoří harmonický trip-hopový celek. Danny Griffiths láká fanoušky na emocionální a dynamický zážitek.
n Dali jste si na začátku roku jako kapela nějaké předsevzetí? Ne, ale já osobně bych pro nás jeden cíl měl. Je to Amerika. Chtěl bych se dostat na nová území. Zároveň je tohle podle mě dobrý rok pro to, abychom se, řekněme, maličko rozvětvili. Práce v Archive je velmi intenzivní a je pro nás odpočinek i úleva dělat i jiné věci. n Minulý rok jste vydali album Controlling Crowds. Jak ho hodnotíte s odstupem jednoho roku? Jsme s ním velmi spokojeni. Máme obrovskou radost z toho, jak ho přijali fanoušci i kritika. Je to pro nás důležité album. Opět se vrátil Rosko (původní zpěvák Archive Rosko John, pozn. red.), a tak jsou v kapele vlastně čtyři různí zpěváci. Vůbec jsme si nebyli jistí, jak album uspěje. Jestli lidé přijmou třeba ten hip-hopový rozměr. Takže pokud někteří naši fanoušci říkají, že to je náš nejlepší počin, jsme nadšení. Po patnácti letech je krásné mít pocit, že se zlepšujeme. n Vydali jste živé i album Live at Geode. Když jste se rozhodli vydat live album, proč ne rovnou DVD? Upřímně ani nevím. Asi to bude tím, že jsme to vnímali jako velmi intimní koncert, a tak se nám to zdálo přiměřené. Odehrával se v krásném prostoru pouze pro výherce soutěží a podobně. Už to, že jsme hráli akusticky, byl pro nás velký zážitek. To jsme nikdy nezkoušeli. Ale nebojte, DVD je také výhledově v plánu.
n Kde čerpáte inspiraci? Lidé se mi zdají zajímavější než kultura. Když hledám inspiraci například pro své texty, daleko radši pozoruji své okolí, než abych se nořil v hudbě a podobně. Když na něčem pracuji, obvykle kulturní dění vůbec nesleduji. Radši si sednu do kavárny a sleduji lidi. Ne že by se mi zdálo, že není co poslouchat, to v žádném případě. Prostě to jen nedělám. S novými kapelami se ale vždy důkladně obeznámím během turné, kdy nám to vyhrává z reproduktorů v autobuse.
n Kdo nemá vaše půlnoční festivalové vystoupení vynechat? Každý, kdo má rád emocionální, intenzivní a dynamickou hudbu, si nás zamiluje. Podle mě je to ohromující zážitek, který unese vaší mysl. Jsme naživo velmi dobří. Pracujeme opravdu tvrdě na tom, aby byl náš zvuk na koncertech perfektní.
Archive se představí dnes ve 23.50 hod. na Česká spořitelna Stage.
Wohnout a kniha z Indie Namasté Babá aneb Kapela v Indii je název knižní publikace, kterou vydali bratři Matěj a Honza Homolové ze skupiny Wohnout. Publikace nabízí řadu povedených fotografií a vyprávění v duchu takovém, jaký bychom od kapely tohoto ražení čekali. Vzpomínky na milovanou Indii zde korespondují i s hudebním pohledem na svět. „Knížka vznikla jako důsledek spontánního nápadu před pěti lety, kdy jsme se vrátili z jedné naší cesty do Indie. Byli jsme na ní tenkrát já, můj bratr Honza a náš baskytarista Jirka Zemánek. Plni dojmů jsme jen tak pro sebe vyrobili takovou skromnou publikaci. Brácha ji upravil graficky a dodal fotky, já ji napsal. Zkusili jsme pak oslovit nějaká vydavatelství, ale s žádným jsme se nedomluvili. Pak to hodně dlouho bylo u ledu, až se to někdy loni dozvědělo nakladatelství Jota, které nám nabídlo, že knihu vydá,“ říká Matěj Homola. On si Indii oblíbil a tvrdí, že kdyby neměl v Čechách rodinu, kapelu a kamarády, zřejmě by uvažoval o tom, že se v Indii usadí na delší dobu. Takhle se ale vždy po bezmála dvouměsíčním pobytu vrací a po zimním spánku
spolu s ostatními rozjíždí svůj Wohnout ke koncertům. „Letos jsem chtěl jet do Kyrgyzstánu. Teď je to ale peklo na zemi, což mě mrzí. Jsem přesvědčen, že tamní krajina je neskutečně fotogenická, alespoň podle informací, které mám, a podle fotek, které jsem viděl. Můj sen jsou do budoucna postsovětské republiky,“ odhaluje plán, který mu zatím překazily nepokoje, jež ve zmíněné zemi jsou. Nyní se s Wohnoutem soustředí na výběrové album, které v létě začne vznikat a jímž si připomenou svých patnáct let existence. Mají je sice až příští rok, ale na ten už existují plány jiné. „Bohužel nám patnáct let vychází zrovna na rok, kdy chceme vydat novou desku. Rozhodli jsme se tedy, že půjdeme do studia a natočíme znovu třicet našich písniček, které vydáme na výběrové desce. Její název ještě nemáme ujasněný, ale chtěli bychom si ji dát jako dárek k patnácti letům. Budeme ji točit s hosty a navíc máme pocit, že některé naše písničky si během koncertování takříkajíc sedly. Mohly by chytit nový drive. Za rok vydáme novou desku,“ uzavírá Matěj Homola.
5
Benji Webbe: Můžete mi přinést české pivo? Frontman kapely Skindred si s námi včera s chutí popovídal o parném létě. O čem jiném by si s námi také měl ve více než třiceti stupních povídat.
n Minulé léto jste na turné nahrávali v autobuse album Shark Bites and Dog Fights. Máte stále v autobuse improvizované studio? Ano, je pravda, že jsem loni na cestách nahrával vokály. Studio už ale v autobuse nemáme, protože letos nenahráváme desku. Proto v autobuse jen relaxujeme. n Chodíte se na festivalu projít mezi lidi? Rozhodně. Když přijedete do nějaké země a nepopovídáte si s místními, nemá to smysl. Je pro mě velmi důležité jít mezi lidi a mluvit s nimi. Někdy přijdou oni za mnou, jindy rozhovor iniciuji já. n Co na dlouhých turné postrádáte? Opravdu postrádám svou ženu, svůj dům a pořádnou sprchu. n Ženu si přeci můžete vzít s sebou? Někdy ji beru, ale není to možné pokaždé, protože by to skončilo vzájemnou vraždou. n Žijete na Floridě. Můžete porovnat zdejší počasí s temějším? Venku je to podobné. Strašné horko. Velký rozdíl je v tom, že tady je horko všude. Kdykoli vlezete na Floridě dovnitř, je tam klimatizace, kdežto tady nemůžete horku uniknout. n Jak v tom horku můžete přežít koncert? Prostě musíte. Někdy se ale stane, že máte
pocit, že na pódiu umřete. Nijak speciálně se nepřipravuji, ani se před koncertem nerozehřívám. Možná to nepotřebuji díky tomu, že tolik mluvím, takže hlasivky mám pořád zahřáté.
n A ochutnal už jste české pivo? Ne, mohla byste mi nějaké dobré české přinést? n Jistě. Děkuji za rozhovor.
Tricky: Nejlepší koncerty jsou po setmění Tricky vám před svým vystoupením, během kterého se mimo jiné pokusil oběsit na šňůře od mikrofonu nebo pozval své příznivce k sobě na pódium až se málem prohýbalo, vzkázal několik moudrých vět. Pokud se domníváte, že jste byli včera kolem osmé na trip-hopu, vězte, že to bylo celé jinak.
n Patříte k hlavním protagonistům trip-hopu. Co pro vás znamená? S trip-hopem nemám nic společného. Lidé říkají, že svým prvním albem jsem trip-hop stvořil. Ale jestli si tohle album poslechnete a srovnáte ho s dalšími, zjistíte, že jsou každé úplně jiné. Čili pokud je to trip-hop, je otázka, co je to vůbec za hudební styl. n Spolupracoval jste s Massive Attack. Proč jste ve společné cestě nepokračovali? Lidské cesty se rozcházejí. Je přirozené, že každý jde svou cestou. n Sledujete jejich nová alba? Líbí se vám? Popravdě neposlouchám skoro žádnou novou hudbu. Když už si něco poslechnu, tak je to jamajská raggae-dance hall muzika. n To by se vám mohli líbit Skindred, kteří hráli před vámi. Kdepak, musí to být klasický dance hall. n A proč neposloucháte současnou hudbu? Já nevím, zdá se mi, že z nové hudby je nejlepší právě raggae. Ale i to si poslechnu rád starší, třeba Boba Marleyho. Nová hudba mne prostě nebere. n Do vaší muziky se dostávají různé
6
hudební styly. Je nějaký, který opravdu nesnesete? Na každé hudbě je něco dobrého. Rozhodně nejsem na hard core metal, ale slyšel jsem některé písničky, které byly skvělé. Každý žánr má světlou stránku. I třeba klasika, kterou nemiluji. n A jaké jsou vaše nehudební inspirace? Filmy. Skvělý je třeba belgický Man Bites Dogs nebo některé ruské filmy. Nerad chodím do kina. Myslím si, že sledování filmů, stejně jako hudba, je hodně soukromá věc. Nejlepší je sledovat je doma z postele. Ne-
chci o těch filmech s nikým diskutovat, chci je prostě jen vidět. n Spolupracoval jste i s českou kapelou Sunshine na písni Neon Religion. Jaká ta spolupráce byla? Ne... ne... Ty si nepamatuji. Možná jsem dělal remix, to připouštím. n Máte rád festivalová vystoupení? Rozhodně. Už to, že vás někam pozvou místní lidé, je úžasné. Mám lidi rád. A letní horko je prostě třeba vydržet. Stejně tak daleko raději hraji za tmy, má to mnohem lepší atmosféru. Za světla musí člověk víc bojovat, skočit do toho.
Skok střemhlav do osvěžující pěny.
Doping Panda nadopovali publikum.
Tolik krásy mezi plasty.
Z Marsu, nebo z Mexika?
Dámy s kolty proklatě nízko... vlastně vysoko.
Pohled na Festival park z Dinner in the Sky.
Když se Márdi raduje.
Pink It Black - růžová v černé a černá v růžové.
7
Pondělní fejeton
Tahle země je pro slavný
Vyzkoušeli jsme za vás: T-Music koloběžky. Během festivalového dne se člověk hodně nachodí. Pohyb po areálu si můžete zpříjemnit zapůjčením růžové koloběžky. Přejezd areálu je s Půjčí vám ji oproti číslu občanského průkazu a za hodinu ji vrátíte na jednom ze čtyř stanovišť. Naše osobní doporučení: pozor na terénní nerovnosti. Užijte si vítr ve vlasech a bleskurychlé přesuny.
Attractions for all ages as feature acts take the stage Blue skies for day two at Rock For People. With a line up showcasing a number of familiar Rock names and a few not so familiar. For the early risers (12:10), the Evropa 2 Stage offered Charlie Straight as the opening act. The Třinec/Prague based band were a pleasure to watch. The young band’s London Brit pop sound filled the tent with energy and good vibes. Their songs were up-beat and fresh, the lead singers London accent was spot on! The crowd were more than happy to show their appreciation, clapping along to the bands mockney tones. Following Charlie Straight I caught part of Dirty Blondes’ performance at The Jam stage. The Prague group with a feisty blonde lead vocalist who belted out track after track leaping from speakers and kicking symbols – infectious high energy levels for a Sunday morning! Music aside, I took time out to have a sneak peak at the non-musical attractions available at this years Rock For People festival. For the under-age rockers perhaps the well equipped and supervised Kids Corner? Slides, games and see-saws all free of charge for the youngsters. For the slightly older rockers, I suggest you hit the Klouzačka (or ‘slide’ for the UK speakers). Wet & soapy plastic makes for pretty good fun for the slightly inebriated. After the Klouzačka, dry off and cool down in the Staropramen air-conditioned bar. The white inflatable bulbous cube is slightly off the main festival path, but worth a visit I’d say. Cold 10 degree beers are served in real glasses on beer mats in the temperature controlled cube — super civilised pivo! I almost forgot I was at a festival. It sounds minor, but
in yesterday’s heat it felt like a godsend. My next non-musical tip would be a trip to the ČVUT (Czech Technical University) tent close to the Rock & Pop stage. I had a brief guided tour around the tent teaming with goodies and futuristic gadgets. Tomorrow’s formula 1 car, 3D movies (3D goggles mandatory), walking robots, dance mats, a lie detector test and revamped Czech design classic, Prestige sneakers are all housed in the space. Get down there and acquaint yourself with the future’s must have items. Back to the music. Tricky beamed down from his far away planet and took to the Česká Spořitelna stage on time, much to the delight of the eager crowd. It’s been a while since I’ve watched the husky voiced one perform. I was glad to see that he’s not lost his edge. At one point he invited most of the front few rows of the audience up on stage to join him and his slightly bemused band. Roughly 100 smiling, dancing fans moshed out to the bands rendition of Ace of Spades. It was an unexpected sight. So the Rock saga continues, Skunk Anansie, The Prodigy, Muse, Dreadzone & Suicidal Tendencies still to be seen and reported on, not to mention more non-musical activities and festival site highlights. More soon, Craig Monts
Když byli Beatles v šedesátých letech slavnější než bůh - jak ostatně později vytušil i John Lennon, vrátili se už jako hvězdy do Německa, kde na prahu své kariéry začínali. Před hotelem, ve kterém byli ubytovaní, číhaly fanynky a v kabelkách a srdcích měly touhu prožít s někým z kapely cokoliv. Za každou cenu. Beatles tehdy bydleli každý na svém pokoji. Fanynky se složily a podplatily recepční. Ta jim sdělila číslo pokoje Johna Lennona a pustila je po jeho stopě. Holky vyběhly schody, přicupitaly ke dveřím a zastavily se. Nebyly si jisté, zda mají dost odvahy vtrhnout dovnitř. Navíc zpoza kliky bylo patrné, že se Lennon právě koupe, respektive vylézá z vany. Když dívky konečně vtrhly dovnitř, Lennon uskočil k oknu, snad aby povolal pomoc. Ke svému údivu ale zřel, kterak se dychtivé fanyny kolem něho řítí do koupelny, vytahují ze svých kabelek ampulky s léky, vyprazdňují je a z vany si do skleněných minibaněk nabírají vodu. Tu vodu, ve které se Lennon koupal. Nejlepší suvenýr, jaký si dokázaly představit. Suvenýr, jenž si mohly odnést do svých skromných německých příbytků. Před lety byli v Praze Deep Purple. Nejmenovaný český kytarista, jejich neoblomný milovník, si zjistil jméno hotelového zařízení, ve kterém kapela bydlila, a trčel na recepci, aby si nechal na svou kytaru podepsal milovaného kytaristu Ritchieho Blackmorea. Byl velmi nervózní, pročež nebylo divu, že když procházel kolem zpěvák Ian Gillan, vrhl se k němu se slovy: „Mistře Blackmore, Mistře Blackmore...“ V té době byli ale Deep Purple rozhádaní jako psi. Gillan se zastavil, zatvářil se kysele a nádavkem i zle a popletenému kytaristovi razantně odvětil: „Já nejsem mistr Blackmore, já jsem Mistr Gillan.“ Fanynky a fanoušci před hotely jsou nezbytným koloritem. U nás se to ale tolik nedrží. Jistě, když tu byli Madonna, Jackson nebo Kylie Minogue, pod jejich hotelovými okny stálo pár desítek příznivců. Takoví Muse mají ale v Hradci Králové klid. Přitom po něm možná netouží. Řadu let mám totiž pocit, že by některé kapely ocenily, kdyby se na ně pořádaly fanouškovské hony. Muse se jich ale nedočkají - prozatím. Tahle země není pro slavný. Tahle země má legendy a hvězdy ráda, leč není ochotna kvůli nim bláznit. John Lennon by se tu mohl sprchovat na náměstí v kašně a byl by klid, snad by si ho vyfotilo na digitály jen pár japonských turistů. Má to ale i jinou stránku. Zahraniční hvězdy sem jezdí beze strachu. Pokud vím, naposledy si to u nás s novináři rozdala kdesi u Staromáku v Praze Paris Hilton, když přijela jako milenka jednoho ze členů kapely Good Charlotte a tuzemští bulvárníci si s ní s chutí zahráli na honěnou. Jaroslav Špulák
FESTIVALOVÉ NOVINY. Deník festivalu Rock for People 2010. Vydává a rozdává Ameba Production. Redakce: Šárka Hellerová, Michaela Trčková, Jaroslav Špulák, fotografie: Jakub Deml, grafické zpracování a úprava: Aleš Vítek. Toto číslo vyšlo 5. 7. 2010.
8
