10. ROČNÍK FESTIVALU
2.
ČESKÝ BROD 3.–5.7.2004
PRO NÁVŠTĚVNÍKY VYDÁVÁ A ZDARMA ROZDÁVÁ AMEBA PRODUCTION www.rockforpeople.cz
Desátý ročník Rock for People začal S malinkatým zpožděním, jak je ostatně z minulých let na festivalu Rock for People obvyklé, začal včera po poledni desátý ročník festivalu. Do areálu přišlo na deset tisíc diváků, což je evidentní už jenom z toho, že na mnoha místech není jednoduše k hnutí. Úkol na příští rok: vymyslet, jak areál nafouknout.
AKTUALITY Hooverphonic byli spokojeni Belgická popová skupina Hooverphonic patřila k vrcholům včerejšího dne. Do Prahy přijela již v pátek. V sobotu dopoledne si prohlédla Prahu, kde bydlela, a v půl deváté večer dorazila do areálu festivalu. Na noc odjela do Prahy a teprve dnes republiku opustí. Zajímavostí jistě je, že do Českého Brodu nedorazila v rámci nějakého turné. Letecky si to do Čech namířila z Bruselu a vracela se znovu tam.
Pardubické skupiny včera soutěžily o to, která z nich zahájí desátý ročník festivalu. Přestože měly jak Eastpark, tak Volant začít souběžně, vyhráli ti prvně jmenovaní. Na Centru.cz Stage se začalo poměrně na čas, ovšem Stadion Stage měla třicetiminutové zpoždění. Produkce je ale stáhla, čili už po šesté hodině večerní se jelo na čas. Punková nadílka na Stadion Stage stála zato. Nebyl to jen Volant. Hráli i melodičtí Jaksi taksi, klasici stylu Visací zámek a v neposlední řadě britské legendy The Vibrators a U.K. Subs. Ti prvně jmenovaní byli hbitější. Na set těch druhých trochu sedla únava. Velký obdiv sklidili Slováci Horkýže slíže. Pod pódiem se to zaplnilo a přestože kapela zkoušela zvuk až na prvních dvou kouscích, dokázala dostat diváky do do té doby nejlepší nálady. Podobně to vyšlo skupině Kryštof, která přehrála své nejlepší hity. Vynikající byli Belgičani Hooverphonic, kterým vyšlo to, co se od nich očekávalo. Rozjančenému publiku dokázali, že klid jejich popových, leckdy až melancholických písniček dokáže “léčit”.
Na Centrum.cz Stage stáli zato Priessnitz. Sychravé písničky z Jeseníků provázel první liják s mírnými poryvy větru, který letos festival potkal. Zpěvák Jaromír Švejdík mohl být zřejmě ve své kůži. Počasí se totiž chovalo, jako u něho doma v Sudetech. V soutěži Jim Beam Music si nejlépe vedli The Switch, a ukázalo se, že i klubové kapely mohou silou vůle zaujmout na tak velkém pódiu. Mimochodem, velmi zajímaví byli také HC-3 ze severomoravských Oder. Ready Kirken měli velký úspěch, jejich letošní album Krasohled je totiž velmi povedené. Zato Meky Žbirka měl docela pech. Jen co se se svou kapelou trochu rozehřál, zradil ho na pódiu elektrický proud a nemohlo se hrát dál. Nebylo to pouze jednou, ovšem diváci nakonec best of z jeho tvorby viděli a slyšeli. Vrcholnými momenty pak byly koncerty Fun-DaMental a na stadiónovém pódiu i Monkey Business. Včerejší den potkal první silný vítr. Ve stanovém městečku pobořil pár stanů, jinak škodu nenadělal.
Kryštof už vydal singl V pátek se na rozhlasových stanicích objevil nový singl skupiny Kryštof. Jmenuje se Srdce. Nové album kapela nedávno dokončila pod dohledem Jana P. Muchowa a vyjde na podzim. Kryštof se letos u nás doma představí jen na dvou festivalech. Včera v Brodu a ještě na Benátské noci na Malé Skále u Turnova. Jim Beam Music má prvního finalistu Včera se na Centrum.cz Stage konalo první semifinálové kolo soutěže Jim Beam Music. Vystoupily skupiny Different D.I.S.C.O., HC-3, The Switch a Witch Hammer. Tříčlenná porota rozhodla o tom, že do podzimního finále postoupí skupina The Switch. Druhé semifinále se uskuteční na festivalu Benátská noc. Volant hrál z hlavy Na Stadion Stage začínala včera pardubická skupina Volant. Přiznala, že na pódium vstupuje bez jasného vědomí, co přesně bude hrát. Tvrdila, že dvanáct písní umí dobře a pět jak takž. S tím tuctem prý na festivalech vystačí. Výherci skútru Kentoya Skútry značky Kentoya výhráli v esemeskové soutěži Eva Černá a Jiří Dobeš. 1
ROZHOVOR Se zpěvákem a baskytaristou skupiny Horkýže slíže, Kukem
Než by nás někdo shodil z pódia, skočíme sami si byli schopni vybudovat základnu skalních fanoušků a že k nim přibývají noví. Když se tohle povede, je každá kapela “za vodou”.
Na festivalu Rock for People jste hráli podruhé a pod pódium jste stáhli spoustu diváků. Jaký máte pocit ze svého koncert? Dopadl nad očekávání, byl super. Po koncertě jsme slyšeli spoustu komplimentů, až z toho máme pocit, že je to moc. Snažíme se to brát s rezervou. Chceme být pořád kapela, která bude mít hodně fanoušků a hodně odpůrců. Rádi bychom lítali mezi těmito dvěma skupinami a s tím přežívali. Po dnešním koncertu mám pocit, že jsme se lidem až moc líbili. Máte spočítané, kolik lidí je přejících a kolik nepřejících? Nemám to spočítané.Ale oni to nejsou nepřátelé. Jde o lidi, kteří kroutí hlavou a diví se, že to, co hrajeme, se někomu líbí. Jsou ale i lidé, kteří nás jednoduše nechávají žít. A to je hlavní. Letos jste jezdili po Čechách se skupinou Divokej Bill. Bylo to pro vás důležité turné? Určitě. Myslím si, že každá kapela by měla dělat pomalé kroky, jít opatrně a nikomu se nevnucovat. V Čechách jsme hráli s Divokým Billem, vzali jsme ho na Slovensko a doufám, že někdy příště tu budeme koncertovat samostatně. Náš český manažer nám řekl, že si myslí, že do roka a půl vyprodáme Lucernu. Nemůžeme ale přeskakovat. Dalo by se to, ale to je začátek konce. Dvě stě padesát lidí líp vypadá v klubu než v kulturáku. Která písnička rozhodla na Slovensku o tom, že Horkýže slíže začali zajímat lidi? V osmnácti letech jsme začali hrát kamarádům, a těm se zalíbila Maštaľ. Dnes už chodí na naše koncerty se svými dětmi. Uběhlo pár let, napsali jsme nové písničky, které se líbí našim vrstevníkům i těm mladším. Jsem rád, že jsme
2
V Čechách některým věcem, o kterých zpíváte, tolik nerozumíme. Jak je to třeba s Malou Žužu? Kdo to je? Malá Žužužu je dáma, která dělá v erotickém salónu. To jméno vzniklo úplně náhodně. Hledali jsme takové, které vystihuje lehkou ženu, a Žužu, Lola a další jména se nám zdála být dobrá.Vyhrála Žužu. Může to být třeba Zuzana, ale když se svlékne do spodního prádla, je to Žužu. “Brďokoky” je slovo, které u nás také neznáme. Brďokoky jsou dvě slova. Brďo a koky. Brďo znáte i v Čechách - “Tý brďo”. Koky je něco jako zmrde, ale není to tak ostré. To sousloví je vlastně zkrácené a slušněji řečené “Ty kokote”. Koky jinak na Slovensku může být i “Ty kokos” nebo “Ty kokso”. No vidíš, a tuhle písničku začala hrát na Slovensku rádia a stal se z ní šlágr. Tu písničku ale zpíváte takovým zvláštním dialektem. Je to bratislavština? Z Bratislavštiny je tam vlastně jen “Starý moj” a “Ne”, které dávají za každou větu. “Nemáme kam stúpiť, ne”. Brastislavština není tvrdá, ona je spíš takový rap. Proto je ta skladba rapová, bratislavština se na to hodí. Takže ano, z bratislavštiny vychází. V jiné skladbě zpíváte o Ivaně Biháryové. Existuje? Jméno Ivana Biháryová vzniklo úplně náhodně. Přišel za námi kluk, že nám napsal text. Byl ale anglicky a v refrénu se zpívalo I Wanna Be Rock Star, Chci být rockovou hvězdou. Když jsme si to napsal, vzniklo nám “Ivana B. rock stár”. No a odtud už byl kousek k Ivaně Biháryové, rockové hvězdě. Tomu klukovi jsme řekli, že mu jsme vděčni za nápad. On to vzal a neurazil se. Horkýže slíže jsou nyní v laufu. Jste připraveni na pád dolů? Ano. Myslím si, že když je kapela nepotřebná, měla by odejít. Než by nás někdo shodil z pódia, raději skočíme sami.
FESTIVALOVÁ ANKETA Na koncert které kapely se na festivalu těšíte? Standa, 19 let, Kadaň Těším se na Tři sestry, protože jsem jejich fanda. Taky na Monkey Business. Poslouchám je, mám rád jejich muziku, líbí se mi.
Marek, 27 let, Praha Na Znouzectnost a Monkey Business. Znouzi jsem poslouchal jako mladší, Monkey Business poslouchám teď.
Helena, 25 let, Pardubice Nejvíc na Kryštofa, protože je to hudba mého srdce. Jsem tu poprvé a docela koukám, kolik je tu lidí. Bude tu spousta kapel, těším se i na Divokýho Billa. Byla jsem jednou na festivalu v Třebíči, ale tohle je asi pětkrát větší.
Hana, 25 let, Sokolov Přijela jsem se podívat hlavně na Divokýho Billa. Chtěla jsem vidět i Annu K., hodně kapel.
Tomáš, 33 let, Praha Těšil jsem se na U.K. Subs. Myslím si, že je to legenda a že by ji měl vidět každý. Zajímají mě i Tři sestry, Mig 21 nebo Anna K.
Michal, 38 let, Praha Určitě se těším na Prohrála v kartách, protože jsem jim teď pomáhal s jedním piánem a jsem zvědavý, jak to bude hrát naživo.
Martin, 14 let, Plzeň Těším se na Pražský výběr, to je dobrá kapela. Slyšel jsem, že jsou zajímaví i Fun-Da-Mental.
Jana, 26 let, Praha Na kapelu Divokej Bill, protože jsou strašně našlapaný.
Petra, 20 let, Praha Na Gothart, protože se mi líbí styl, který hrají. Teď hrajou Horkýže slíže, to se mi moc nelíbí. Taky bude zajímavá Värttinä.
Milan, 33 let, Dobřany Konkrétně se těším na Výběr, dlouho jsem je neslyšel. A na Lety mimo a Värttinu.
Ivana, 22 let, Nová Ves u Mladé Vožice Na Divokýho Billa, protože ho mám hrozně moc ráda. V podstatě jsem se těšila na všechno, hlavně na sluníčko.
Bára, 16 let, Kladno Byla jsem na koncertu Divokýho Billa v Lucerně a bylo to hodně dobrý. Těším se na ně. Taky na Mňágu a Žďorp.
3
ÚRYVEK Z KNIHY DESET LET ROCK FOR PEOPLE (kterou lze na festivalu zakoupit za 199 Kč) Guano Apes přidávat nemohli V neděli pozvala pořádající Ameba Production nejzajímavější kapelu léta. Němečtí Guano Apes se stali hvězdami přes noc, v roce 1999 se prodrali i do České republiky a za pár měsíců prodali téměř deset tisíc nosičů, což bylo (a postupem času zůstává) pro český trh číslo takřka rekordní, alespoň co se rockové kapely týče. Poučeni loňskými zkušenostmi s mimotechnickými požadavky Stuck Mojo připravili se pořadatelé jak to jenom šlo. Nakonec narazili pouze na filtry do kávovaru, které neměli k dispozici, jenomže chytré hlavy vymyslely, že je lze nahradit buď ubrouskem, případně instantní kávou. V hotelu pohrdli Němci večeří, v areálu se zdržovali výhradně v karavanu a zpěvačka Sandra Nasic si léčila pobořené hlasivky. Na kávové filtry nakonec nedošlo. Nedošlo ale ani na pompézní oslavu rockové moderny, která se všeobecně očekávala. Ne že by Guano Apes zklamali, naživo byli dokonce dostateční. Byl tu ale problém kapely, která má za mikrofonem osobnost s velkým „O“ a za ostatními nástroji jen profesionály. Nasic se od kapely oddělila i přes hlasové problémy. Byla eroticky nakřáplá, dominantní, pohybově zajímavá a postavou nekonečně přitažlivá. Odtáhla celý koncert sama, dokonce pomáhala i s výraznou dynamikou, která byla nejsilnější zbraní kapely. Přes největší hity z debutové desky a třeba novinku Switch, zakotvila u poslední skladby, po které se nevrátila na přídavek, neboť hlasové závity byly poničeny až hanba. Ti, kdo nečekali extra úkaz, byli spokojeni. Ti, kdo ho vzývali, odešli s prázdnou. I proto padla nejvyšší karta druhého večera na Jolly Joker & The P.B.U. Pražáci využívali samplery a rytmické pásy, do kterých ve trojici dodávali živelnou krev svého veskrze rockového muzikantství. Byli více taneční než v minulosti, ale nezapomněli na zemitý bigbít ze všech těch odrůd, kterými jmenovitě jejich zpěvák, baskytarista a tahoun Petr Kumandžas prošel. Z avizovaných zahraničních hvězd nedorazili Insolence, kteří zmizeli beze stopy v hlubinách Ameriky a do Evropy vůbec nedorazili. Natož pak do Brodu... Němci Monkey Shop postavili ska music v konfrontaci s našimi Sto zvířat o stupínek výše, neboť měli více lehkosti. Diváky roztančili s přehledem. Americká úderka Calico Soul šla ve třech do plných a sugestivní mixáž moderních i archaických rockových stylů dotáhla mocnými rozmáchlými gesty ve zlatavou hřídel. Scvrklej mozek tradičně vyvolal hokejového ducha posledních let, byl řádně tvrdý a oprsklý, mocně intonoval. Alice In Jam zahráli výběr z hitů dvou grungeových formací, z jejichž názvů sesmolili ten svůj (berte to jako kvíz, správná odpověď je Alice In Chains a Pearl Jam). Ready Kirken pokračovali v dobře nastoupené cestě, jenom jim po ránu chybělo více energie, než normálně mívali. Zvláštňý škola vypadla v deset dopoledne do českobrodského areálu notně opilá a tento odér potáhla i na pódium. Přesto působila proti unaveným diváků svěže (na slunci bylo v tu chvíli kolem čtyřiceti stupňů) a baskytarista Jiří Mezník se dlouho vyhříval na horké střeše pod oknem vinárny pro účinkující, až ho musela sundat ochranka. Působil totiž dojmem, že co nevidět spadne, protože sťatý byl notně. Prý to ale bylo jinak, další sebevrah. „Pařili jsme dost s klukama z E!E. Mrknul jsem z okna a zjistil jsem, že je pod ním sokl. Pak jsem zahrál takovýho smutnýho a najednou jsem zakřičel, že skončím se životem. Vyskočil jsem z okna na ten sokl a zevnitř jsem slyšel ostatní, jak řvou: Ten blbec vyskočil! Průšvih byl, že jsem se nemohl dostat zpátky, takže pro mě museli přijet hasiči. Normální komedie,“ vzpomíná Mezník. Punkovou sérii zakončili E!E průřezem svých největších hitů v dobře odehrané pohodě. P.S. rozestlali mix punku a hard coru při stále jistější nástrojové prezentaci a Nahoru po schodišti dolů band jako každý rok roztančili diváctvo příjemným rockovým folklórem jak v hudbě, tak v textech. Večerní sérii otevřel Terry Lee Hale, jehož písničkářský zvuk by byl přece jenom více razantnější v malých klubech. Na atletickém stadiónu poněkud zanikal. Buty projeli pár tutovek a předvedli se jako usměvaví hudební hračičkové rozdávající radost. Příjemným podvečerním zpestřením pak byly stále se lepšící Lety mimo. Oproti předešlému roku přibyl do zvuku tvrdý beat, písně byly tanečnější a přitom nepostrádaly melodiku. Ze všech kapel na festivalu pokročily po roce nejdále. Tři sestry projely klasiky nejklasičtější. „Já mám ten festival moc rád, ale nikdy jsem si k němu nevytvořiul nějak zvlášť důvěrný vztah. Vždycky přijedu, odehrajeme a jedu domů, protože kousek odtamtud bydlím,“ přiznal zpěvák Tří sester, Lou Fanánek Hagen.
4
Nikde nikdo a rvačka ve sprše Vzhledem ke značné únavě v podstatě všech návštěvníků (jistě i pořadatelů) byl pohled na atletický stadion v pondělí ráno tristní. Sluníčko nabíralo pětatřicet celsiových stupňů, značná část osazenstva vzala kramle směrem domů a do stínu, zbytek se zdržoval na přilehlém koupališti, a tak se prostě stalo, že zajímavá seskupení hrála pro pár skalních příznivců, kteří ale většinou stejně pod žárem z nebe nevydrželi déle než pár skladeb. V podstatě tak protékaly festivalem peníze, které nedopadaly na úrodnou půdu. O vzrušení se tedy musel postarat opilec, který naběhl do poklidného stánku na barvení vlasů a obsluze ukradl spray. Za chvíli za ním utíkala spousta lidí, protože ti, co vyběhli, křičeli: „On ukradl spray!“ a další se k nim přidávali. „Jak byl ten kluk zoufalej, zaběhl do chemickýho záchodku a zamkl se uvnitř. Nechtěl ani za nic vylízt. Přišla tedy ochranka a žádný páčení dvěří... Vzala záchodek a otočila ho vzhůru nohama. Za chvilku se otevřely dveře a ten kluk vypadl se staženýma kalhotama a totálně zadělanej od těch sraček uvnitř. Ochranka ho vzala za nohy a táhla ho s tou holou prdelí po škváře ven z areálu,“ vzpomíná Dušan Makovec, jeden z party, která se stará o technické zázemí festivalu. Radostnou porcí ortodoxního punk rocku potěšili novobydžovští N.V.Ú., kteří se nesoustředili jenom na aktuální skvělé album Čáry máry fuck, ale probrali i letité šuplíky, z nichž se železnou pravidelností sfoukávali prach. Síla jejich setu potvrdila sílu aparátu na Rock For People jako takového, síla jejich punkového poselství byla jenom pro otrlé. Den zahájily příjemně naladěné kolínské Kozičky, jež s sebou přinesly vtipný švejkovsko-folklórní bigbítek s punkrockovým nádechem i hraným hudebním diletantismem. Není ovšem již takový, jaký byl v minulých ročnících, čímž bylo lze s potěšením konstatovat, že se Kozičky dobře pásly. Breaking Beads měli v Českém Brodě premiéru a vedle coververzí skladeb Šanovu (Prasata), Mňágy & Žďorpu (Výhledově) a Michala Davida (Třetí galaxie) přinesli i kratičké předěly a pár vlastních skladeb odrážejících se ode dna thrash metalu přes grind core až k dalším metalovým vlivům. Určité nejistoty jak v pěvecké, tak v instrumentální složce (ušlápnutý saxofon, jinak zajímavý prvek) nestály za řeč. Alternativní bloček odstartovali Pražáci Oswald Schneider, kteří zametli pro brněnské spolky E a Boo. Muzika všech tří pohladila a polaskala. Byla pro vnímavé a nestresované obecenstvo, kterého ale v tu chvíli v areálu tolik nebylo. Totéž platilo pro uvolněný set Phila Shöenfelta a jeho Southern Cross, sestávající z českých muzikantů. Orvaný bigbít s barevným mlžením a zazpívaný na doraz, i to byl důvod ke spokojenosti. České srdce hájilo svou keltskou jízdu z českých luhů a hájů do světa coververzí skladby od U2 a dopadalo k tehdy aktuálnímu albu Oheň, voda, vzduch. Eleison si vybrali úmorné vedro a bylo to na jejich výkonu trošičku znát. Jejich erudice ale ponechala vše na svých místech, tedy jak skvělé skladby z tenkrát posledního alba, tak i coververzi kousku The Offspring, Pretty Fly, kterou kapela čtyřicetiminutovku zakončila. Plexis i Vltava, byť se stylově poněkud tříštili, přišli, zahráli a odešli. Jejich sety byly tradiční, v první případě ostře nazlobené, ve druhém hravé a úsměvné. V obou společně šlo také o melodii, což je to, co obě seskupení drží na nohou. Závěr dne patřil ostrým crossoverovým Mute Deafnes a americkým Juice. Nekonalo se žádné překvapení, jenom potvrzení staré pravdy, že práce poctivá přináší koláče. Jinými slovy, hodiny dřiny ve zkušebně nesou kvalitu, kterou Juice podložili ještě kornovským mámením a dynamickým cvičením. Pět tisícovek přítomných diváků dostalo vše, oč si řeklo. Rock For People prokázal životnost, o kterou se možná ještě před týdnem trochu bál. Drama ale ještě prožil Petr Fořt i ti, kteří mu tehdy přiběhli na pomoc. „Festival končil a já šel do sprchy v budově, kde je produkce. Sprchovali se tam dva opilí kluci a já se jich zeptal, odkud jsou, co tam dělají a jestli by to nemohli opustit. Hned na mě vystartovali. Naštěstí se tam objevili kamarádi a já si pamatuju, že jednoho z nich, Otu Jeníka, jsem viděl, jak popadl stůl, běžel s ním asi deset metrů a hodil ho po těch dvou. Strhla se rvačka a já se napřahoval, že jednomu z nich jednu vytankuju. Jenomže se mi nějak zastavila ruka a on mi ji během pikosekundy takovou vylepil, že jsem pak ležel tři hodiny na lavičce a na jedno oko neviděl.“
HVĚZDY DNEŠNÍHO DNE Ill Niňo Latinskoamerický hard core Rocková a metalová hudba jednadvacátého století se na rozdíl od předešlých dekád nejeví být strnulá v tradičních hodnotách. Důkazem jsou numetalové skupiny konce devadesátých let a v poslední době také Ill Niňo, jihoamerickolatinské bratrstvo z New Jersey. Odtamtud pocházejí také Bon Jovi, mimochodem. Produkují ambiciózní fúzi explozivního hard coru a metalu s flamencovými a latinskoamerickými rytmy a melodiemi. „Základní myšlenka naší hudby je být co nejtvrdší a současně co nejmelodičtější. To všechno s latinsko-americkým šmrncem,“ řekl bubeník Dave Chavarri, který kdysi hrával ve slovutných Pro-pain. „Většina z nás je jihoamerického původu. To je samozřejmě slyšet, těžko zapřeme svou krev.“ Debutové album vyšlo v roce 2001 pod názvem Revolution... Revolucion. Za oceánem bylo velmi úspěšné, ale než se dokutálelo do Evropy, trvalo to možná rok. Skladby na něm byly tak výbušné, že pokládaly na zem i otrlé rockery, které k tak agresivním proudům celý život ani nepřičichnou. „Chceme hrát tak těžce, tvrdě a melodicky, jak to jen bude možné,“ usmíval se Chavarri poté, kdy se kapela po emisi debutu vydala na společné koncerty s Fear Factory, Soulfly a dalšími. Druhé album Confession vyšlo vloni a šestice je na něm stejně agresivní, jako v minulosti. Její vystoupení bude přibíjet k zemi, ale stejně si tu a tam povyskočíte.
Life Of Agony Znamenitý hardcoreový zpěvák Caputo Na první pohled se to nezdá, ale Life Of Agony jsou jednou z nejpozoruhodnějších kapel devadesátých let. Na letošním festivalu si je připomeneme a těžko se najde pozorný posluchač, kterého zklamou. Objevili se v roce 1989 v Brooklynu a vzali hned útokem hardcoreovou scénu. Nebylo to ale tak tvrdé, jak výše uvedený termín napovídá. Měli ve svém středu spoluzakládajícího vokalistu Keitha Caputa, osobnost s velkým „O“. Jeho vokální projev se od tehdejších hardcoreových křiklounů odlišovat. Narozdíl od mnoha z nich měl páru o technice. Ostatně, zpěvem se zabýval i studijně. Upozornili na sebe debutem The River Runs Red a hned vklouzli mezi velké soubory své doby. Desku produkoval klávesista ze skupiny Type O Negative, Josh Silver. Právě s jeho kapelou absolvovali ve čtyřiadevadesátém velmi úspěšné americké turné. Druhou desku pojmenovali Ugly (1995) a další Soul Searching Sun (1997). To ještě stále bojovali s mnoha změnami na postu bubeníka a Caputo už snil o sólové dráze. Po jeho odchodu přišel do sestavy Whitfield Crane ze skupiny Ugly Kid Joe. Popularita Life Of Agony šla ale dolů. Na loňském albu The River Runs Red: Live 2003 už zase zpívá Caputo. V repertoáru jsou staré písně, takže je třeba se těšit na příjemnou vzpomínku.
Donots Úspěšný německý punk rock Donots z německého Münsteru se dali dohromady už koncem roku 1993 a v počátcích fungovali jako “revival” hrající Bad Religion, The Clash nebo Sex Pistols. Až o dva roky později začali vytvářet svůj repertoár a vydali debut Pedigree Punk. V roce 1998 se o kapelu začala zajímat nahrávací společnost Gun Records. Domluvili se. Donots koncertovali pomalu každý druhý den, například s Lagwagon, Blink 182, Terrorgruppe, Pulley, No Use For A Name, Swinging Utters, Thumb, Suicide Machines, Downset, No Fun At All, Bodyjar, Samiam, All či The Bloodhound Gang. V červnu 1999 vyšlo album Better Days Not Included. Ještě předtím se ale singl Outshine The World stal oficiální hymnou mistrovství Evropy ve snowboardingu ve Fieberbrunnu. Následovaly první koncerty v zahraničí a úspěšná vystoupení na největších evropských festivalech. V lednu 2001 vyšlo další album Pocketrock, jež se dostalo až na 31. místo v žebříčku nejprodávanějších alb v Německu. V červnu 2002 se dostala na světlo světa další deska Amplify The Good Times, zřejmě nejkvalitnější počin skupiny, z něhož podle slov producenta Fabia Trentiniho (Guano Apes) “vyzařuje víc energie než z roztrženého jaderného reaktoru”. V rámci turné k albu zahráli Donots v březnu 2003 s obrovským úspěchem i ve slušně zaplněném pražském Rock Café a posléze v červenci i na festivalu Rock For People. Poprvé v kariéře pak na společném turné s Hot Water Music vystoupili i v deseti britských městech v evropské kolébce rocku. Prvního června vyšlo - zřejmě jako předzvěst nového alba - pětiskladbové a pořádně našlapané EP We Got The Noise Skladby z něj zazní v Českém Brodě. 5
PRŮVODCE DRUHÝM FESTIVALOVÝM DNEM Dnes se začne hrát v pravé poledne. Měli jste tedy dost času na oddech a lze předpokládat, že vás rozněžní a svěžestí naplní hned první kapely. Limey mohou překvapit, ovšem Benedikta, která začne na Stadion Stage po nich, potěší ty, kterým něco říká world music a kteří si rádi poslechnou hudbu z různých krajů. Jiří Schmitzer pohladí po duši rovněž, těšme se i na jeho svérázný humor, navíc písničkáři bývají na všech festivalech světa radostným bonusem. Nahoru po schodišti dolů band netřeba českobrodským divákům představovat. Předpokládejme, že zahrají zhruba tak, jako pokaždé, čili slušně. A roztančí. Blue Effect s Vladimírem Mišíkem bude posílem mladými muzikanty. Jeho předák, kytarista Radim Hladík už tu byl včera - jako člen poroty soutěže Jim Beam Music. Gaia Mesiah je bonbónek. Holky posíleny klukem s baskytarou hrají a myslí jako Rahe Against The Machine blahé paměti. Nachystejte se na nářez. Laťku pak nahoře podrží i polští Hey. Budou na Rock for People potřetí za sebou, v jejich hudbě je cítit vedle bigbítu inklinace k punku. U nich doma tomu říkají “polski punk narodowy”. Vypsaná fixa je hvězda kamkoliv přijede. Divokej Bill si to na pódiu ve dvou skladbách “rozdá” s vítězkou soutěže Česko hledá SuperStar Anetou Langerovou. Mimochodem: její skupina SPB se na festivalu dnes rovněž představí. Čechomor je pro milovníky folklóru a klidu. Právě jede turné a festival v Českém Brodu je bonus navíc. Švihadlo uzavře den nášupem v rytmu reggae. Bude tma, teplo, sucho, vlastně vše potřebné k tanci. Na Centrum.cz Stage potěší kladenští neopunkeři Selfish. Po nich přišedší Spermbirds hrají od poloviny devadesátých let. Pocházejí z Německa, ale nyyní působí také za oceánem. Býval to vždycky solidní hard core, uvidíme, kam se posunuli. O Donots, Ill Niňo a Life of Agony se dočtete na jiném místě. Pamatujete na Clou? Loni vystoupili hned první “kabátovský” den. Hrají Amerikou ovlivněný punk rock, výživná krmě. Pražský výběr měl před festivalem obavy, zda jejich set nevstoupí do přenosu z Eura 2004. Naši fotbalisté se ale “ohleduplně” do finále nedostali, pročež obavy již nejsou na místě a lze se těšit na staré dobré pecky. Pražský výběr s Michaelem Kocábem, Michalem Pavlíčkem a Vildou Čokem byl skvělý především v osmdesátých a devadesátých letech. Tři sestry se postarají o vrchol druhého dne. Jak? To přece víte. Skotská fúze Croft No. Five přijde s tradičními domácími nástroji, které dají do jejich hudby folklór a smísí jej s hip-hopem, funky, bigbítem i samply. Mohou být velmi příjemným, nadto velkým překvapením. Na dvou menších scénách je nutné se těšit na Fourth Face, hardcoreové Pražáky zlepšující se každým dnem, Imodium, kteří konečně vydali debutové album a lepší se rovněž, zasněnou Khoibu, jež si do diskografie také nedávno připsala novinku, či Tu Janu z Velké Ohrady, kterou zpovídáme na jiné stránce. Zajímavé budou rockově tažné Rudé kostry (vloni zde soutěžily v Jim Beam Music) nebo popově ladění BBQ. Vy si jistě najdete i další.
6
FOTO OHLÉDNUTÍ
ROZHOVOR Se zpěvačkou kapely Ta Jana z Velké Ohrady
Jano, kde jsi naposledy vystupovala a jak to hodnotíš? Poslední koncert proběhl v klubu Česká 1 v Kutné Hoře, kde už máme svoje stálý příznivce. Natolik mě strhli radostnou taneční atmosférou, kterou si pod pódiem vytvořili, že jsem v euforii pozapomínala většinu textů. S kapelou většinou působíte na menších podiích, dokonce “jen” v klubech, hospůdkách, music barech. Přes tu komorní atmosféru, není ti líto, že v těchto malých prostorech se většinou sedí a nedá se příliš tančit? Na nás se nejvíc hodí všelijak se kejvat a kroutit, protože my dost měníme rytmus a při tanci to může vyhazovat. Možná proto nás pořadatelé preventivně považují za netaneční. Líto mně to někdy je, ale máme dobré zkušenosti s vyspělostí a samostatností našich posluchačů. Představ si, oni často dovedou vstát, odsunout židličky ke stěně a na uvolněném prostoru to rozhejbat. Nedávno na Slovensku nás překvapili novým tancem - zřejmě nějaká národní specialita! Poskakovali po jedný noze a tou druhou strašně zajímavě kroutili, a pak ty nohy vystřídali! Před tebou velký festival s desetiletou tradicí, Rock for People. Máš nějaký vztah k rocku? Když já mám hroznej problém s hranicema žánrů. Mně v současný době většina rockový muziky, zvlášť tý úspěšný, splývá s popem. Zvýšená hladina hluku přece nemůže stačit. V muzice obecně hledám nějaký sdělení, hudba jen pro zábavu mě nudí. Takže z toho, co bys asi považovala za rock, jsem určitě hodně poslouchala Pink Floyd, taky docela můžu Lennyho Kravitze a Davida Bowieho, z českých jsem obrečela rozpad Vltavy a stále nedám dopustit na Nahoru po schodišti dolů band a Psí vojáky.
Nechci se ptát, jak se těšíš, ale raději mi řekni, jak si myslíš, že váš koncert bude probíhat? Vzhledem k prostoru by se jindy sedací šanson mohl proměnit v nové emocionální taneční.. Upřímně, na takhle velikej festival jedeme poprvé. Takže se částečně třesu hrůzou z masy opilců a z bahna, co znám z televize, a zároveň si užívám nevědomosti nezkušeného. Na co se ale těším, vypadá to, že to organizačně bude zmáknutý. To je vzácný. Ale náš první festival to není, takže hromadné taneční znám moc dobře a ani my, ani posluchači s tím nemáme problém. Víš, co si vezmeš na sebe? Kalhoty nebo sukni? Nabízí se otázka: Sepeši nebo Bartošová? Jasně Bartošová. I kdybych si tam ty šatičky měla zaflákat. To, že se neživíš jen hudbou, vím, zasáhl tě reklamní průmysl. Co teď děláš a baví tě to? Máš pocit, že umění a reklama jdou ruku v ruce? Ano, narážíš na mé letité trauma. Reklama nemůže být umění. Tvorba se záměrem prodat zboží je v nejlepším případě jen slušně odvedené řemeslo, zatímco umění nesmí mít tvůrčí mantinely. Jinak bojuju s Flashem - vzpomínám na doby, kdy jsem pracovala ve studiu Bratří v triku... Už víš, kam letos na dovolenou? Vím starou prdlačku. Ale všechno vede k tomu, že se asi naštvu a někam odjedu. Hlavně hodně ležet! Je nějaká kapela, kterou bys tady ráda viděla? Jinak máš možnost zahrát si v SMS soutěži a vyhrát skútra. Pak bys nemusela jet na dovolenou na kole. No tak ten David Bowie by mohl někde v Čechách napravit, co nasekal při posledním koncertě... Představ si, že v polovině vystoupení onemocněl... A toho skútra nechci, to bych pořád musela čekat, až mě ty, co skútra nevyhráli, na kole dojedou. Je nějaka otázka, kterou toužíš dostat a nikdy ti ji nikdo nepoložil? Ne. Pár potencionálních otázek se naopak hrozím.
Důležité místo: INFOCENTRUM Jedním z nejdůležitějších míst festivalu je Infocentrum. Najdete je na cestě od atletického stadiónu na přilehlé pódium Centrum.cz Stage. Dívejte se po levé straně. Obří nápis sotva kdo přehlédne. Co Infocentrum nabízí? Možnost zakoupení karty Alive přímo na festivalu. Karta je určena pro mladé lidi do 26 let (25 let včetně) a je uznávána jako mezinárodní identifikační průkaz pro mladé cestovatele po celém světě a ve více než devadesáti šesti zemích světa nabízí různé slevy a výhody. Narozdíl od běžného postupu, při kterém musíte navštívit fotografa, poslat prohlášení, že splňujete věkové kritérium pro získání karty a posléze čekat, až vám karta přijde poštou, můžete na Rok for People získat kartu ihned. Navštivte Infocentrum, kde vás vyfotí, podepíššete prohlášení a po zaplacení si můžete kartu Alive rovnou odvézt. Pokud navíc odevzdáte slevový kupón, který dostanete při zakoupení festivalového trička, tak to budete mít ještě o padesát Kč levnější (200 Kč namísto běžné ceny 250 Kč). V Infocentru si můžete rovněž zakoupit knihu Deset let Rock for People. Stojí 199 Kč a je v ní prostřednictvím historek popsaná celá kariéra
festivalu. Zde je v premiérovém prodeji, vyšla jen v omezeném nákladu a těžko ji budete po festivalu shánět někde jinde. V Infocentru je možné rovněž sehnat tyto festivalové noviny. Vyjdou tři čísla. každý den jedno. Zakoupíte tam i balené vody za slušnou cenu 25 Kč, festivalová trička a programy. Není jich už ale mnoho, je o ně velký zájem, a jak již bylo řečeno, v areálu je kolem deseti tisíc návštěvníků.
V Infocentru rovněž dostanete informace o tom, co se na festivalu děje, kde co najdete a podobně. Dozvíte se tam aktuální informace o programu, o službách v areálu i o odjezdech a příjezdech dopravních spojů. Můžete se tam obracet s jakýmikoli dotazy. Infocentrum prostě plní roli hlásné trouby. Pokud budete mít nějaký problém, pak byste se tam měli zastavit.
7
8
