10. ROČNÍK FESTIVALU
3.
ČESKÝ BROD 3.–5.7.2004
PRO NÁVŠTĚVNÍKY VYDÁVÁ A ZDARMA ROZDÁVÁ AMEBA PRODUCTION www.rockforpeople.cz
Divokej Bill, Ill Niňo a další potěšili Velmi příjemné počasí, skvělá nálada a mimořádné koncerty vládly druhému dni festivalu Rock for People. V areálu je dobrých patnáct tisíc diváků, řada jich ještě dorazí na poslední den, aby zhlédla třeba koncert skvělé finské skupiny Värttinä. Nerouhejme se, ale festival je krásný.
AKTUALITY Černý přijel na Gaia Mesiah Poměrně brzy před vystoupením své skupiny Čechomor se včera v areálu objevil její zpěvák a kytarista František Černý. Přijel se podívat na vystoupení kapely Gaia Mesiah. Proč? “Je to dobrá parta, zajímá mě.” Hey přivezli novou desku Potřetí na na Rock for People představila polská skupina Hey. Vloni po festivalu vydala nové album Music Music, které přivezla k prodeji. Těší se prý na příští ročník. Pes na pódiu Pokud vás zaujal sympatický voříšek, který pobíhal na pódiu během setů sskupin Gaia Mesiah a Čechomor, vězte, že patřil Romanovi Lomtadzemu. V první kapele hrál na perkuse, ve druhé na bicí. Rock for People je svátek hudby a včera to na pódiích dokázalo hned několik skupin. Přestože Limey, kteří měli zahajovat na Stadion Stage nepřijeli, vzali to do svých rukou jiní. Vrcholných čísel bylo hned několik. O půl sedmé to do diváků nabušili amíci Ill Niňo a přestože takový sound jako oni má mnoho zahraničních skupin, dostali diváky na svou stranu. Aplaudovali jejich razantnímu hard coru, z jeho jádra tryskaly prvky latinskoamerické hudby. Pravda, v minulosti byly více patrné, ale kdo hledal, našel. Life of Agony byli také skvělí. Dlouho nehráli, ale návrat v crossoverovém opojení potěšil. Jejich zpěvák Keith Caputo řekl: “Je tu skvělá atmosféra, hrálo se nám báječně. Jsem rád, že jsme se mohli do Čech vrátit.” V dobách své největší slávy totiž tihle Američané vystoupili i u nás. V paměti je jejich koncert v klubu Bunkr, který již bohužel neexistuje. Keith Caputo je střízlík. V zákulisí se procházel a nasával atmosféru, žádné hvězdné manýry. A přitom by mohl, protože jeho hlas patří k nejkrásnějším, jaké festival měl tu čest hostit.
Hvězdou večera byl také Divokej Bill. Série skvělých skladeb dostala pod pódium na osm tisíc diváků. Navíc přinesl příjemné překvapení, pozval si sedmnáctiletou Anetu Langerovou, vítězku soutěže Česko hledá SuperStar. Zazpívala si s nimi písničku Malování. V zákulisí ji provázela ochranka. což je běžná věc. Po úspěchu v televizní soutěži si totiž příliš klidu neužije. Přesto rozdala mnoho autogramů, byl div, kolik lidí se za tímto účelem dokázalo do zákulisí vpašovat. Jistoty. Tři sestry, Pražský výběr a také Čechomor, Švihadlo a Vypsaná fixa. Na pódiu se křtila kniha Deset let Rock for People, což konečně dovolilo pořadatelům festivalu, Petru Fořtovi a Michalu Thomesovi, aby divákům naživo poděkovali. Že jste jim za to poděkovali, je nesmírně dojalo. Zdá se, že příště festival opět bude. Rock for People končí. Nenechte si ujít další skvělé kapely aa pamatujte si, že příští rok se na vás všichni opět těšíme. Rovněž rádi přijmeme vaše názory na našich internetových stránkách www.rockforpeople.cz. Děkujeme.
Anetu nadchla čtyřkolka Poté, co Aneta Langerová slezla z pódia, kde včera večer zpívala skladbu Malování se skupinou Divokej Bill, vlezla si na čtyřkolku, kterou v areálu využívá pro svou práci ochranka festivalu. S “profesionálním” řidičem si to drandila po pomyslném okruhu. Z vozítka slezla až chvíli poté, co Divokej Bill dohrál. Tak ji to bavilo. Bude se losovat anketa o vstupenky V Infocentru máte možnost si během festivalu, a tedy i dnes, vyzvednout anketní lístek s několika otázkami, týkajícími se konání letošního ročníku. Dnes v podvečer se bude na hlavním pódiu losovat skupinka vítězů. Někteří obdrží vstupenky na příští ročník Rock for People a vylosován bude i výherce, který získá doživotní vstupenku na všechny ročníky konané v Českém Brodu. Finále EURO: Portugalsko - Řecko 0 : 1 1
ROZHOVOR S bubenicí Gaia Mesiah, Mishou
Je potřeba vyšoupnout ekonomy Máš pocit, že to na koncertu tady na Rock for People lidé pochopili? Jestli se trochu zamysleli nad texty, tak určitě. Na našich samosttných koncertech k tomu mívá naše kytaristka Morella nějaké povídání, bývá to tím pádem jednodušší. Já si ale myslím, že spousta lidí cítí to, co my. Nepřipadám si jako nějaká výjimka, s kým se bavím, ten to cítí stejně. Co je podle tebe to, co by se mělo na světě změnit? Je důležité, aby na trůnech a v prezidentských křeslech neseděli ekonomové. Minist životního prostředí byl měl být rozhodně ekolog a nemělo by mu jít v první řadě o prachy. Neměl by myslet na to, jak by je sehnal, ale měl by přemýšlet o tom, co země potřebuje. Politici myslí v číslech a uniká jiím, že kolem nich jsou živí lidé, živá zvířata a živá země. Vyšoupnout ekonomy, to je klíčové.
Loni jste na Rock for People hráli ve stanu, letos už na velké scéně. Čemu připisujete ten postup? Prací, kterou jsme za ten rok odvedli. Ta nás posunula kupředu. Objeli jsme Čechy, byla mediální prezentace, to nám strašně pomohlo. Navíc je pořadatel tohohle festivalu, Petr Fořt, náš fanoušek. Jaký byl váš letošní koncert? Byl dobrý, ale na můj vkus bylo dost málo času na zvukovou zkoušku. Patnáct minut není mnoho. Člověk si nestačí udělat odposlech, jak by chtěl, a když je v kapele víc členů a jsou tam ještě perkuse, chtělo by to dvacet nebo pětadvacet minut. To se ale nedá, byl by to velký prostoj. Jinak to ale byla nádhera. Bylo dobře postavené pódium, nepralo na ně sluníčko. Pořád vám v kapele jde o politické, sociální a ekologické záležitosti? Jasně.
2
Jací lidé by měli svět řídit? Duchovně založení, sociálně zaměření. Spolupracovat by spolu měli všichni, ale nesmí myslet v číslech. Měli by si říct: “Tak, země je prdeli, pro její obnovu je potřeba udělat tohle, tohle a tohle”, a pak by měli teprve počítat, co to bude stát. Do těhle věcí by mělo jít osmdesát procent rozpočtů všech států. No, ale já myslím, že to jde do prdele. Všichni si vozí zadky v kárách, mají svoje chalupy, kde mají udržovanou trávu, a už nevidí, že ve městech si děti nemají kde hrát. V parcích, kde by si hrát mohly, se postaví supermarket. Supermarket je pak jediná svoboda, kteerou nám dávají. Můžeme tam jít nakupovat a koupit si, co chceme. Na obrovských place jsou jenom regály. Je podle tebe šance tyhle věci změnit? Myslím si, že je pozdě. Samozřejmě mě to ale nezastavuje v tom, co dělám, protože vím, že je to správné. Pro mě to není marný boj. Mám pocit, že jsme se už přehoupli za ten bod, kdy se to dalo zvrátit. Doufám, že si to naše planeta nenechá líbit a trochu se ozve. To se ale přece děje. Jasně, jsou nevyrovnané sezóny, mění se strašně počasí. To už člověk neovládne. Já nemám politiky ráda za to, že o tom nemluví. Oni podle mě vědí, proč jsou záplavy a proč jsou sucha. Doufám, že je to smete. Kdy se dočkáme vaší první desky? Předpokládám, že někdy v zimě půjdeme do studia. Leden a únor je takové mrtvé období, tak se zavřeme a budeme nahrávat. Na jaře by měla vyjít první řadovka.
FESTIVALOVÁ ANKETA Co byste na Rock for People příští rok zlepšili? Hanka, 17 let, Úvaly Byla bych ráda, aby se ta pódia tak strašně moc nepřekřikovala. Na spoustech míst je slyšet všechno.
Michal, 17 let, Český Brod Vadí mi nepořádek. Je to nepříjemný v tom šlapat.
Petr, 27 let, Pyšely Mělo by být víc hajzlů, protože tohle je totální katastrofa. Některý jsou totálně podělaný.
Anežka, 15 let, Kounice Neprodávala bych tady noviny. Přijde mi, že se jich válí zbytečně moc na zemi.
Alena, 26 let. Říčany Je sice zvýšený počet záchodů, ale hygiena je strašná. Kelímky jsou jenom za padesátník, takže se lidi ani nesnaží je sbírat. Jinak se mi tu ale líbí.
Tomáš, 24 let, Rožnov pod Radhoštěm Podle mě se dost přeřvávají scény. Možná by je měli všechny ztišit, možná je jinak rozmístit, nevím.
Tereza, 17 let, Český Brod Myslím si, že je všechno dobře zorganizovaný, ale jsem tu první den, takže to možná není tak úplně pravda.
Hanka, 17 let, Dubí u Teplic Štvou mě lidi, jsou to neandrtálci. Chovají se vulgárně. Jsem tu na brigádě, vrážejí do mě a dělají bordel.
Simona, 16 let, Mariánské Lázně Mělo by tu víc košů. Na zemi je strašně odpadků. Nelíbí se mi to, škodí to atmosféře.
Štěpán, 21 let, Říčany Jsem tu první rok a žádné výhrady nemám.
3
ÚRYVEK Z KNIHY DESET LET ROCK FOR PEOPLE (kterou lze na festivalu zakoupit za 199 Kč) Jak lidem bylo stydno za The Bloodhound Gang Na prestižní ocenění od tuzemských hudebních akademiků v podobě sošky Gramy, na něž si Petr Fořt z Ameby věší sako a dnes mu slouží jako držák dveří v jeho bytě, pár hodin před vypuknutím jednoho z největších (ne-li úplně největšího) festivalů u nás v roce 2000 nikdo nepomyslel. Pořadatelé řešili ’drobné zádrhely’, jakým bylo příliš nízké pódium (a tak se podepřelo dřevěnými hranoly na požadovaný metr osmdesát nad zemí), zpoždění při jeho zprovoznění, vstupenkové pásky na rukou koumáků, jejichž barva sice odpovídala použité žluté, nicméně prakticky měla potisk z Rock For People 1997, případně z týden před tím konané Noci plné hvězd v Třinci. K řešení byla koneckonců i poměrně hustá koncentrace diváctva ve stanovém městečku již den před akcí, stejně jako jejich neutuchající nápor u hlavního vchodu, kde se po celý první den fronta nezkrátila na méně než třicet metrů. Šestý ročník festivalu Rock For People jej táhl do nové etapy. Byl-li v dávné minulosti lokální záležitostí pro střední Čechy, v roce 2000 si získal renomé nejvyspělejšího festivalu v zemi, pročež musel změnit tvář. A tak bylo pódium větší než minule, hrálo se tři dny jako minule, zvuk byl dvojnásobně silný a zahraniční hosté měli co dělat, aby se vyrovnali k mimořádným výkonům vybičovaným tuzemským kapelám. Pokud bychom měli objektivně vyjmenovat zklamání ročníku, vystačí k tomu prsty levé ruky lesního dělníka. Stánky s občerstvením nabízely úzký sotiment především s jídlem. Když kdosi prohlásil, že být tři dny o párku s hořčicí není žádný med, bylo to alarmující a s odečtením trocha nadsázky pravdivé. Rok předtím se na plochu vešly stany v pohodě. Ve dvoutisícím byly posunuty do nově vzniklého stanového městečka a přesto nebylo na ploše k hnutí. Byla ale pravda, že jí vévodil mohutný bungee jumping, při jehož odstranění by se ještě tisícovka návštěvníků do areálu v pohodě vešla. Největší rozhořčení ale přinesla kapela, která měla být hlavní hvězdou a potěšit utahané kostry špetkou „legrační“ podívané. The Bloodhound Gang přijeli jako nepříjemní američtí trotlové, jejichž doménou je sex a arogance. Více si užili toho druhého. Hned po svém příjezdu napadli pořadatele za to, že použili loga kapely na trička k festivalu. Požadovali za to odškodné v podobě padesáti pásku ke vstupu do zákulisí, které mají být rozdány dívkám lačným po styku jakéhokoliv druhu. Samozřejmě nedostali nic, čímž utichly i hrozby mezinárodním soudem za zneužití loga. Vrcholná čísla ovšem teprve následovala. Kapele po úvodní Fire Water Burn a druhé Boom (to ještě vypadalo na opravdu povedenou taškařici) vypověděla službu aparatura, pročež následovala půlhodinová pauza. Tu Američané vyplnili soutěžemi typu „kdo se svlékne do naha, dostane tričko“, či „kdo sní třicet pravých amerických hot dogů, dostane sto dolarů“. Představte si, co udělá třicet hot dogů s vaším žaludkem a uvěřte, že sto dolarů nikdo nevyhrál. Zato se pár mládenců svléklo (dívky nikoliv) - za tričko. Kdo se nesvlékl, byl bodyguardem kapely poměrně drsně vyveden za pódium. Lidé ale tuhle habaďůru kapele příliš nebaštili, a když byl zpěvák Jimmy Pop povýšený, dostal kelímkem po kebuli. Atmosféra koncertu The Bloodhound Gang šla strmě dolů, neboť si kapela vymýšlela další trapné soutěže a dávala lidem nasrozuměnou, že budou dělat, co si přeje, jinak na ně kašle. Kelímky proto přistávaly na scéně čím dál tím častěji a intenzita se zvyšovala i tehdy, když The Bloodhound Gang začali hrát. No, spíše se trápit, neboť třičtvrtěhodinové vystoupení bylo tak špatné, jako prezentace muzikantů coby lidí. Kytarista Lupus Thunder hrál jako když mu umírá škytavá babička, baskytarista Evil Jarred Hasselhoff více vyhazoval ruce k nebesům na důkaz své dokonalosti, než chytal rytmus, Jimmy Pop a DJ Q-Ball nezazpívali zhola nic, tedy byli falešní až běda, a nálada padala na kolena. Zvedla se až když kapela dohrála parodii na N’Sync v podobě The Bad Touch. Odešla, nikdo nezatleskal a po americkém snu zůstal dým. Muzikanti pak z areálu odjeli bez rozloučení, rozzlobeni, že je české publikum nechápe. Kapely na malé scéně byly ale zajímavější než celí The Bloodhound Gang. Pořádající Michal Thomes tehdy řekl: „The Bloodhound Gang nebyli zábavní ani mile kontroverzní, ale arogantní, povýšení a hudebně špatní. Jejich pódiová show je založena na úplně jiných věcech než na hudbě, a lidé, kteří festival navštívili, jejich styl komunikace nerozdýchali. Byli jsme členy skupiny označeni za amatéry, kteří zařídili, že k nám už světoznámí The Bloodhound Gang nikdy nepřijedou. Jistým dílem k tomu napomohlo, že je okradl taxikář. To nás sice uklidňuje, že v tom nejsme sami, ale přesto jsme přesvědčeni, že to bylo úplně jinak.“ Tři slunečnice pro nenarozené dítě Pravými hvězdami ze zahraničí byly v tomto případě další kapely. V první řadě němečtí In Extremo. Osm tisíc diváků bylo nadšeno jejich středověkým thrash metalem. Kapela vybírala z obou do té doby vydaných desek, poslala do boje oba skvělé dudáky a předák
4
Das letzte Einhorn zpíval charismatickým hlubokým hlasem, který se ve vyšších polohách rozsekal na malé střepiny, jež k sobě přitahoval neviditelný magnet. Blok In Extremo byl mystický, plný dávných podobenství a skladeb, které sice nehýří nápady a mnohdy omílají jeden dokola, nicméně takové skladby se ve středověku vymýšlely. In Extremo totiž vytahují minulost, aby se na ni nezapomnělo. Tím zadělávali pro budoucnost, neboť na jejich podání se muselo dát. Britští technoduboví Zion Train vystoupili před zbylými pěti tisíci diváky v závěrečnou hodinu celého festivalu a svým houpavým technorytmem s nádechy jamajského reggae a především zmíněného dubu přivedli unavené publikum do transu. Vynikající zpěvačka Morava doplňovala černošským sametovým hlasem základní rytmické linie a nechala se k tanci leckdy inspirovat hopsajícím kolegou, obsluhujícím dechové nástroje. Programátor sice vymyslel bohulibé postupy, občas jim ale scházela větší hybnost a síla, což bylo dáno absencí dalších možných zvuků. V závěru nastaveného bloku se zpěvačka přiznala, že je těhotná. Když ji k noze přiletěly tři slunečnice, byla to ta nejkrásnější tečka za celým festivalem. Rap o klobáse a spadlý praktikábl Šestý ročník Rock For People měl neopakovatelný nádech. Že se již na místě mnozí hudebníci za scénou shodli, že je to nejlepší festival, na kterém kdy byli, není divu. Na pódiu nedošlo vlastně k výraznému časovému skluzu, když se protrhla střecha (pršelo ale pouze první den, a to byla ještě celá), technici ji záhy vyspravili a předešli tak chystané nejméně hodinové pauze na její opravu. Z pelotonu účastníků nedorazili na hlavní scénu pouze slovenští Iné kafe, jejichž baskytarista byl přikován pracovními povinnostmi v Bratislavě a pozdní příjezd nepřicházel v úvahu, protože by na kapelu už v programu jednoduše nezbylo místo. Kapelu pořadatelé odvolali ve chvíli, kdy stála na česko-slovenské hranici rozhodnuta, že k Českému Brodu pojede rychlostí dvě stě kilometrů v hodině. Radost ovšem přinášela jedna formace za druhou a těžko některé cokoliv vytknout i přesto, že kupříkladu Prohrála v kartách měli tak děsivé vokály, že se tvůrci jejich převzatých skladeb museli obracet v posteli, v horším případě v hrobě. K vrcholným momentům patřil jistě příjezd kultovních Tři sester, které k průřezu slavnými momenty své košaté a alkoholem opojené kariéry přizvaly i ztraceného syna Sahulu, jenž si zapěl ve svých nezapomenutelných písničkách a nechal odstřihnout dobu, kdy se chtěl s formací soudit ohledně zneužití své vizáže na obalu alba Průša se vrací. Byl to přece tehdy skvělý fór. Vynikající atmosféru podpořili také J.A.R. Lehounké funky se vznášelo nad atletickým stadiónem tak mihotavě, jako skokani z bungee jumpingu. Když se pak šel raper Michael Viktořík najíst ke stánku s klobásou, stal se středem pozornost rozverných kolemstojících a několik minut s nimi rapoval o tom, jak by to s onou klobásou mělo být. Za tenhle výkon si všichni vysloužili potlesk. Pozitivním zjevem byli Krausberry, kteří byli vytleskáni i přesto, že na scénu vstoupili odpoledne před druhou hodinou. Už jsme doma se vrátili nadýcháni amerického vzduchu a mile uvítáni na ruzyňském letišti. Hráli skladby z nedávno vyšlé best of kolekce a učinili paradoxně skvělý prostor pro Žlutého psa, jenž dokreslil letní pohodu mimořádně vydařené akce pojetím ryze kabaretním. S vokalistkami Sukovou a Feriovou se propadl praktikábl, což by mohlo jít na hlavu roztančené Anny K., která kapelu přišla na Sametovou podpořit. Zdeněk Juračka se mezitím zamotal dokola s Františkem Kotvou a výsledek byl žalostný - silnější Kotva zůstal, slabší Juračka padl k zemi. Bohužel nedošlo na Kotvovo sólo na žebříku, v té době utěšený vrchol mnoha žlutopsích koncertů. V areálu byl žebřík totiž jen třímetrový a ten byl na odvážného borce přece vysoký. Pro jistotu byl během pobytu skupiny na pódiu za scénou nachystán. To kdyby se náhodou Kotva pochlapil. Křest novinkového alba Správná pětka si odbyla Zvlášňý škola. Kytarista Jiří Mezník měl nástroj upevněn na policejním pásku sloužícím coby zátarasa při vyšetřování, ačkoliv neustále tvrdil, že má nový fender pás. Když zazněla skladba Starci na chmelu v rázném podání pivní kapely, bylo zřejmé, že přidané minuty neprojdou vniveč, naopak se publikum skvěle zahřeje. Zafungovalo to. Kapely vesměs odehrály svůj nadstandard, k čemuž je přimělo do muziky totálně zamilované publikum. Pravda, kdosi přerazil na přilehlém koupališti skokanský můstek, kdosi prodával trička Zvlášňý školy za babku, aby měl na benzin na cestu domů (existovalo důvodné podezření, že to byla sama kapela), kdosi ztratil roztomilého psího huňáče, který se usadil ve stánku tehdy ještě jestvujícího časopisu Big Beng!u a strávil tam letní odpoledne a podvečer. Kdosi také přebral tak, že spal přehozen přes zábradlí a docela mu to svědčilo. Kdosi se dostal přes plot do areálu, byl vyveden a zkusil to stejně neúspěšně ještě třikrát. Kdosi ukradl Jurdovi z Divokýho Billa nádherné brýle. Když se ztráta vyhlásila na pódiu, lidé mu přinesl přehršel brýlí jiných, aby si vybral. Zpěvák N.V.Ú., Štěpán Málek, povyprávěl v zákulisí pár nových vtipů a novinář z Big Beng!u, Bohouš Němec, chodil po areálu se ženskými kalhotkami na hlavě a nesundal je ani když vyšplhal na věž a provedl bungee jumping. Pořadatelé jen dvakrát prohlásili, že za rok festival nebude.
HVĚZDY DNEŠNÍHO DNE The Real McKenzies Punk a dudy, nejlepší kombinace Kanadská parta The Real McKenzies nezná neúspěch. Není to sice celosvětová záležitost, ostatně trocha undergroundu těm divokým povahám zcela jistě vyhovuje, nicméně kde se objeví, tam to žije. Nedivte se, spojili punk se skotským folklórem. Jak jistě tušíte, patří k němu dudy. Teì si to jenom představte a máte před očima nejlepší vizitku pro jejich koncert. Šestice exituje už dvanáct let a první krok udělal z Vancouveru. Od začátku věděla, že výše uvedená kombinace je ta pravá. Tři roky si počkala na debutové album. Pod názvem The Real McKenzie vyšlo u společnosti IFA a ještě to nebyl ten průlom, který by kapela očekávala. Jenže ona měla kdesi hluboko v srdcích ukryto mnoho skvělých písní. Na ty došlo až na přelomu tisíciletí. Od roku 2000 vydává jednu desku za druhou. Clash Of The Tartans se jmenuje ta první, Lochd & Loaded následující (2001), Pissed Tae th’ Gills přišlo po dalším roce a aktuální je loňské Oot & Aboot. Jejich stylu se v Americe říká British Columbia, u nás ale vystačíme s názvem pub punk nebo punk revival.
Ska-P Dělnické ska Jedno je jisté. Pokud byste se čirou náhodou během festivalu nudili, z letargie vás dostanou Španělé Ska-P. Letos se i v českých zemích příznivci skočné hudby nadchli pro album Incontrolable, které sem spolu s bonusem v podobě DVD dovezla společnost BMG. Vypadali tak sice jako nováčkové, ale není to pravda. Narodili se před deseti lety ve Vallecasu a smýšlením byli a jsou velmi levicoví. Svou první desku nazvanou jako kapela vydali už v roce 1995 u malé firmičky Balboa. Byl to sukces, protože o tři roky později už vydávali „dvojku“ Eurosis u silné společnosti RCA, kde si padli do oka a táhli to spolu k dalším albům. Vals Del Obrero vyšlo v roce 1999, o dva roky později ještě Planeta Eskoria. Aby byl výčet úplný, do letošní nabídky patří rovněž kolekce Que Corra La Voz. Jsou pilní, že? Z jejich desek je znát nefalšovaná radost ze života. Sázejí jednu chytlavku za druhou a roztančí i nohy dřevěné. Navíc jsou skvělí muzikanti a pracují výborně s vokály. Ne, ne, tohle není jenom pozdrav milovníkům ska, to je hudba pro všechny. „Pro nás je nejdůležitější hrát před lidmi a sdělovat jim to, co cítíme,“ tvrdí zpěvák a kytarista Pul Pul. „Chceme ho naplnit optimismem a hrdostí. Jsme součástí proletariátu a jsme na to pyšní. Naše hudba a texty vyjadřují postoje a názory dělnické třídy.“
Croft No. Five Skotská fúze Croft No.Five si získali reputaci jako kapela, jejichž živá vystoupení patří k těm nejenergičtějším, které můžete ve Velké Británii zažít. Ze žhavé fúze funku, hip-hopu a dancefloor grooves s původními skotskými melodiemi namíchali originální sound, který je nepřeslechnutelný i na britské scéně. Hlasy tradičních skotských nástrojů, jako jsou whistles a akordeon, dokumentující pevnou zakořeněnost i té nejmladší muzikantské generace v tradici skotské Vysočiny (Highlands), se naprosto přirozeně doplňují s nejsoučasnějšími hip-hopovými rytmy, samply a funky zvukem kytary, basy a bicích. Croft No.Five přijíždějí do ČR v době, kdy se o nich začíná mluvit s velkým uznáním. Pro nás je zajímavé, že bratři Misha a John Somerville mají k českému prostředí velmi úzký vztah - jejich matka pochází z Čech. Znalost českých reálií dokazuje i skladba Gambrinus z jejich prvního CD. Pro české turné skupina připravuje speciální edici svého nového CD, které u nás vyjde než v Británii. Jejich debutové CD Attention All Personnel vyšlo v roce 2001 u známé skotské firmy Foot Stompin’ Records. Během posledních dvou let si skupina vybudovala základnu věrných fanoušků doma i v cizině a očekává její další rozšíření díky novému albu, které by mělo vyjít právě v létě 2004.
Värttinä Finské lidovky z dívčích hrdel Počátky dnes pozoruhodné dívčí skupiny sahají až do roku 1980, kdy vzniklo velmi široké společenství hudebníků tvořících hudbu vycházející z odkazu finské lidové hudby. Postupem doby se soubor zeštíhloval, až se v roce 1990 stabilizovala vokální část skupiny ve složení Sari Kaarinen, Mari Kaasinen, Kirsi Kahkonen a Sirpa Reiman. Čtyři zpěvačky doprovází šestičlenná skupina s tradičním rockovým obsazením, která ovšem také využívá širokou škálu lidových nástrojů. Ve své tvůrčí filozofii skupina používá lidové melodické motivy, útržky lidových textů a to vše míchá zcela současným přístupem k instrumentaci a aranžování. Když k tomu pričteme nekompromisní a strhující pódiový přednes, není se co divit, že Värttinä je považována za jednu z nejlepších finských kapel a že se stala v posledních letech senzací všude, kde se objevila. To potvrzuje i ohlas, který zaznamenala po svém premiérovém vystoupeni v České republice na E. T. Jamu 1999. V roce 2002 vydala své páté studiové album Ilmatar, kterým si upevnila postavení mezi nejprogresivnějšími soubory současnosti. Skupina Värttinä už v České republice několikrát s velkým úspěchem vystoupila.
5
PRŮVODCE TŘETÍM FESTIVALOVÝM DNEM Poslední den letošního ročníku Rock for People je velmi zajímavý. Stojí za to zůstat až do konce, protože teprve se setměním přijdou na řadu skupiny, jež musíte vidět i slyšet. Nabušená bude jistě finská dívčí Värttinä. Poprvé se u nás objevila před lety na festivalu Jam a už tehdy doslova šokovala. Dnes je v ještě lepší formě. Závěr festivalu bude díky ní výborný. O The Real McKenzies a Ska-P, kterým rovněž bude patřit finále, se zmiňujeme na jiném místě. Na Stadion Stage začne Lenka Nová se skupinou a bude zřejmě hrát především skladby ze své loňské desky. Je to bývalá členka skupiny Laura a její tygři, ale to je minulost. Teď se pohybuje na pomezí rocku a popu. Po ní následující Peha (česky Piha) je hvězdou slovenské kytarové scény. Oči mužů jistě s radostí spočinou na tváři i těle zpěvačky Katky Knechtové. Jenže pánové, ona i skvěle zpívá. Slovenský blok protáhnout Tornádo Lue a IMT Smile. Doma jsou hvězdy, u nás se zatím prosazují pomalu. IMT Smile vede Ivan Tásler, velká skladatelská i muzikantská hvězda pracující například pro Richarda Müllera. Gang-ala-basta se vyvíjejí a bude zajímavé vysledovat, kam se dostali za poslední rok. One Season Band Michala Pavlíčka zase přinese radost z kvalitní muziky. V téhle sestavě (původně asi zamýšlené na jedinou sezónu, jak vyplývá z názvu) jsou skvělí instrumentalisté. O -123 min. netřeba pochybovat. Budou jistě jedním z vrcholů posledního dne. Totéž si lze ostatně myslet o nehynoucí Hudbě Praha a tradiční Mňáze a Žďorp. Hypnotix na závěr ukolébá do pohodlí noci. Na Centrum.cz Stage dojde zpočátku na pozoruhodné klubové kapely, které dělají Čechám dobré renomé i za hranicemi vlasti. Z té líhně jsou zejména Anyway či Esgmeq. UDG vyhráli letošní soutěž Coca-cola Popstar a je zřejmé, že to mělo nějaký důvod. Jsou živelní, disponují zajímavými melodickými motivy a z Ústí nad Labem přivezou pohodu a radost z hudby i života. Ještě letos jim vyjde debutové album u Sony Music/Bonton. Slováci Chiki-liki-tua a Slovinci Elvis Jackson jsou pozoruhodné alternativní kapely, ti druzí ostatně patří k tradičním festivalovým hostům. Punkoví Plexis, kteří nastoupí po nich, se připomenou, protože jde o comeback. O velké finále se vedle zahraničních hvězd postarají i naši skaborci Tleskač a před nimi i Slováci Polemic, jedna z nejlepších ska skupin na území bývalé federace. A vedlejší stany? Na Club Stage si nenechte ujít třeba pankery Model 77, Totální nasazení, N.V.Ú., E!E, SPS či P.S. Pak přijde nu-rocková česká vize v podobě Dolores Clan, kteří nedávno cestovali po stadiónech jako předskupina Kabátu. Slovenská Forma vydala letos debutové album a jde u něho zajímavý zvuk a zvláště opravdové texty o tom, jak se žije u ní doma v Lučenci, kousek od maďarských hranic. Na scéně Gambrinus talent si vychutnejte třeba postnirvanovské Jesus Puras z Prahy či kolínské grungery Dřevěná včela úplně na závěr.
6
FOTO OHLÉDNUTÍ
ROZHOVOR S ANETOU LANGEROVOU, vítězkou soutěže Česko hledá SuperStar, která zpívala se skupinou Divokej Bill Hovořilo se o tom, že pokud se zkouška s Divokým Billem nepovede, půjdete od toho. Šlo to hladce? Nebyl žádný větší problém. Všichni z kapele zpívali tak, jak byli zvyklí, a já se jen přidala. Není to těžká písnička, ale má své kouzlo. Nebyl problém. Pětkrát jsme si to zkusili a řekli si, že to na festivalu zvládneme. Měla jste původně také zazpívat nějakou svou písničku, ale nedošlo k tomu. Proč? Byla taková představa, ale rozhodli jsme se, že nic dalšího neuděláme. Pro mě je teď důležité pracovat na svém repertoáru, se kterým budu vystupovat. Nechtěla jsem si narychlo vybrat nějakou písničku, navíc jsme na to měli jen tři dny. Nechtěla jsem zpívat převzatou věc, kdyby k druhé skladbě došlo, byla by to určitě nějaká vlastní. Jenže to ještě nešlo. Aneto, kdy jste se rozhodla, že vystoupíte se skupinou Divokej Bill na festivalu Rock for People poté, co ona zareagovala na článek, v němž jste projevila přání si s ní zazpívat? Mám pocit, že to bylo asi před týdnem. Neplánovali jsme to nějak moc dlouho. Pak jsem byla na zkoušce a moc se mi s nimi líbilo. Brala bych, kdybychom nacvičili víc písniček. Jsem ale ráda, že jsem mohla ukázat lidem, co chci dělat. Chápete své včerejší vystoupení jako krok na festivaly, o nichž jste mluvila v souvislosti s tím, že byste na nich v budoucnu ráda vystupovala? Myslím, že to tak lze brát. Okoukla jsem lidi, násala atmosféru a snažila jsem se pochopit, jak to tady všechno vypadá. Až budu mít svůj repertoár, byla bych strašně ráda, kdybych třeba právě na Rock for People mohla vystupovat.
Měla jste strach, když jste vstupovala na pódium před osm tisíc diváků? Hrozně jsem se bála toho, že to nepřijmou a nepochopí ten záměr. Nebylo to ale tak. Když jsem se šla podívat mezi diváky, byly od nich celkem dobré ohlasy. Jsem ráda, že chápou, co tím myslím. Potřebovala jsem se dostat někam, kde mě vezmou, a teď chci jít svou cestou. Jaký máte pocit z festivalu jako celku? Je to velmi známý festival, ale nikdy jsem na něm nebyla. Měla jsem trochu obavy, ale dopadlo to dobře. Jsem spokojená a těším se, až sem zase zavítám. Pracujete už na své první desce, která by měla vyjít v září? Vybíráme písničky z nabídek, které nám chodí. Je jich opravdu celkem dost, takže je těžké mezi těmi dobrými vybrat ty nejlepší.
Zpívala jste v písničce Malování. Proč právě v ní? Protože jsme se na ní s kapelou shodli. Myslím si, že je známá, pro mě zpívatelná a líbila se mi.
INFOCENTRUM Jedním z nejdůležitějších míst festivalu je Infocentrum. Najdete je na cestě od atletického stadiónu na přilehlé pódium Centrum.cz Stage. Dívejte se po levé straně. Obří nápis sotva kdo přehlédne. Co Infocentrum nabízí? Možnost zakoupení karty Alive přímo na festivalu. Karta je určena pro mladé lidi do 26 let (25 let včetně) a je uznávána jako mezinárodní identifikační průkaz pro mladé cestovatele po celém světě a ve více než devadesáti šesti zemích světa nabízí různé slevy a výhody. Narozdíl od běžného postupu, při kterém musíte navštívit fotografa, poslat prohlášení, že splňujete věkové kritérium pro získání karty a posléze čekat, až vám karta přijde
poštou, můžete na Rok for People získat kartu ihned. Navštivte Infocentrum, kde vás vyfotí, podepíššete prohlášení a po zaplacení si můžete kartu Alive rovnou odvézt. Pokud navíc odevzdáte slevový kupón, který dostanete při zakoupení festivalového trička, tak to budete mít ještě o padesát Kč levnější (200 Kč namísto běžné ceny 250 Kč). V Infocentru si můžete rovněž zakoupit knihu Deset let Rock for People. Stojí 199Infocentrum prostě plní roli hlásné trouby. Pokud budete mít nějaký problém, pak byste se tam měli zastavit.
7
8
