10. ROČNÍK FESTIVALU
2.
11. ročník ČESKÝ BROD 4.–6.7.2005
PRO NÁVŠTĚVNÍKY VYDÁVÁ A ZDARMA ROZDÁVÁ AMEBA PRODUCTION www.rockforpeople.cz
Včerejšku kralovaly bigbít a teplo Rock for People včera v pravé poledne zahájil svůj jedenáctý ročník a učinil tak v plné síle. Představila se první várka skvělých českých i zahraničních skupin. Diváci si zvykali na obnovený areál, ovšem neztratili zájem o bigbít, byť lákadel je tu víc než dost. Na jejich vstřebání máte ještě dva dny.
AKTUALITY Včera byla na festivalu svatba První svatbu ve své historii zažil Rock for People včera. Hudební novinářka Markéta Turková pojala po jedenácté hodině dopolední přímo na ploše atletického stadiónu za manžela Romana Nešlehu. Potkali se kdysi na českobrodském festivalu, a tak není divu, že si své ano řekli právě zde. Oddal je místostarosta Českého Brodu Jakub Nekolný. Hodně štěstí ve společné pouti životem. King Size chtějí oslovit Shirley Jak jsme již včera informovali, rocková skupina King Size chystá na příští rok premiéru rockové opery Antigona. Zpěvačka Pavla Forstová, spoluautorka hudby i textu, hodlá dnes oslovit ke spolupráci na projektu také zpěvačku skupiny Garbage Shirley Manson. Tradice je tradice. Rock for People snad nepamatuje ročník, kdy by nebyly nějaké trable s počasím. Včera bylo místy dusno k zalknutí, velké vedro, ovšem večer pořadatelé sledovali informace ze zpráv i satelitů, neboť dlouhodobá předpověď nevěstila nic dobrého. V době uzávěrky tohoto vydání Festivalových novin bylo počasí stále ještě letní, noční. Obrovský a nehezky vypadající mrak, který se na Čechy řítil z Německa, se na Šumavě roztrhal. Déšť by přesto měl přijít, nicméně by neměl být nepříjemně ničivý, jak jsme na Rock for People zvyklí. To byla starost pořadatelů, diváci si užívali hudebního blaha. Brzy po poledni je z letargie vytrhla například velkomeziříčská formace Bad Victim, které svým “musk corem” evokovala především to, co na scéně dělají američtí Slipknot. Na Staropramen Stage zase přišli němečtí mladíci Trivial a zakleli do strun a nástrojů sound, kterým už v sedmdesátých letech uspěli AC/DC. Nic nového pod sluncem, ovšem z jejich nasazení by se mohl ledaskdo odtud učit. Příjemně překvapili slovenští nu-metalisté
Metropolis. Bylo evidentní, jakou úctu k účasti na festivalu mají. Dávali ji najevo na pódiu a pár fotek na památku v zákulisí bude jistě kroniku formace ctnostně zdobit. Hvězdy na Staropramen Stage? US Bombs, Clou, tradičně Vypsaná fixa i Horkýže slíže. Velké nadšení vyvolal ska set francouzské party Babylon Circus. Bylo to zábavné, vkusné i stylově vyčerpávající. Příjezd Anety Langerové do areálu sice letos nevyvolal takovou hysterii jako v loňském roce (však už s sebou neměla chlapíka z ochranky), ovšem fakt je, že se v zákulisí odkudsi pár žadatelů o autogram objevilo. Dostali ho, a do smrákání se zablýskala celá řada foťáků a mobilních telefonů s foťáky vestavěnými. Skvělé sety předvedli Priessnitz, Meky Žbirka, -123 minut, Gaia Mesiah a především Chinaski. Přidávali a před svým vystoupením vzpomínali, jaké to bylo, kdy na festivalu vystupovali poprvé. Někdy v půlce devadesátých let. Skromní, tiší neslavní. Dnes jsou skromní, tiší a slavní. JJ 72 byli před půlnocí velmi milí. Tak jako vy.
Priessnitz chystají singl, Minuty desku Jesenická skupina Priessnitz, která vystoupila včera, chystá na listopad vydání nového singlu. Jeho B-stranu by měly tvořit fragmenty ze živé nahrávky v pražském Paláci Akropolis, která byla pořízena loni. -123 minut oznámili, že chtějí v létě začít nahrávat nové album. Vyjde již u společnosti Universal Music, ke které přešli od Indies Records. Chinaski jsou ve studiu Skupina Chinaski nebyla včera jediná, která si na festival Rock for People odskočila z nahrávacího studia. Momentálně pobývá ve věhlasném Sonu a na září připravuje čerstvé album. “Máme toho už plný brejle, jsme tam měsíc a půl,” prozradil Festivalovým novinám zpěvák a kytarista Michal Malátný. “Už abychom to měli za sebou.” Nebyl zatím schopen prozradit název kolekce, ani nebyl schopen vykreslit pocit, který ze studiové práce má. Je tedy jasné, že na další hity skupiny bude třeba počkat do chvíle, až léto vystřídá podzim. 1
PROFIL A ROZHOVOR
GARBAGE Invenční skupina tří superproducentů Americká skupina Garbage, která se dnes představí ve 22.35 hod. na Filter Stage, má pozoruhodné kořeny. U jejího startu totiž stáli hned tři věhlasní producenti Butch Vig, Steve Marker a Duke Erikson. V Čechách se dosud velký význam na pojem “producent” neklade, ovšem za oceánem (a také ve Velké Británii) jsou jejich jména zárukou kvality. Je to mimochodem velice dobře placená práce. Kdo ale chce mezi nejlepších deset, musí se už od mládí setsakramentsky ohánět. Všichni tři jmenovaní už v osmdesátých letech hráli v různých skupinách, nicméně mnohem pozoruhodnějších výsledků dosáhli na poli produkce. O práci Butche Viga pro Nirvanu, konkrétně klíčové album Nevermind, jistě netřeba dlouho hovořit. Je nicméně zajímavé, že do České republiky poprvé přijíždí někdo, kdo byl tak blízko partě kolem Kurta Cobaina. Producent Vig je pro rock devadesátých let nesporně legendární postava. Mimochodem, jako producent se podílel i na deskách tak skvělých skupin, jakými byli a jsou The Smashing Pumpkins, Sonic Youth nebo L7. Ti tři se rozhodli vdechnout život rockové skupině. Nešlo jim ani tak o progresi, byť ji měli v krvi (k práci producenta přece patří být tzv. “in”). Chtěli se pobavit a odpočinout od namáhavé produkční práce. Jednu věc si vzali do hlavy a šli za ní. Chtěli za mikrofon zpěvačku, a tak našli energickou dračici Shirley Manson. To bylo v roce 1994 a Garbage mířili do rockového světa. Když vyšla jejich první deska, byla to senzace. O skupině se začalo mluvit jako o pohrobcích toho nejlepšího, co první půlka devadesátek přinesla. Často bývala dávána do souvislostí i s Nirvanou, nicméně to je spíše dáno přítomností bubeníka Viga. Garbage si na svých čtyřech deskách odjakživa dělali co chtěli. Nešlo to vždy pod nos jejím skalním fanouškům, bývali leckdy překvapováni, ale mělo to noblesu. Dotkli se razantního rocku, koketovali s tanečními prvky, ztráceli se v alternativních mlhách, nicméně pořád byli schopni psát písničky. Písnička je totiž přesně to, co po interpretovi zůstane. A tak není divu, že si jednu skladbu od Garbage vzala do svého koncertního repertoáru také například první SuperStar Aneta Langerová, která na Rock for People vystoupila včera. Aktuální album Garbage z letošního března se jmenuje Bleed Like Me a samozřejmě zamířilo i na český trh.
sweeter one
Kytarista Duke Erikson poskytl rozhovor Jaké je nové album Garbage v kontextu předchozích alb? Především je to kytarová a nekompromisní nahrávka. Chtěli jsme dosáhnout opravdu přímého a ostrého zvuku, což se nám podle mě podařilo. Je to velmi energické album. Myslíte si, že je na hudební scéně příznivá situace pro takto znějící nahrávku? Pevně v to doufám. Ale upřímně, hudební scéna je tak zahlcená nejrůznějším křížením všeho se vším, že už je možné úplně všechno. Nemyslím, že by s naší deskou mohl mít někdo problémy. Prošli jste krizovím obdobím, máte za sebou osobní i zdravotní problémy. Dá se natočení nového alba brát jako určitý způsob sebeočisty? Nová deska je pro nás velmi osobní, ale to byly do značné míry i ty předchozí. Být v kapele je jako mít druhou rodinu, takže je jenom logické, že se občas vynoří problémy. Důležité je vyrovnat se s nimi. Nám se to daří hlavně prostřednictvím hudby. Jak máme chápat název Bleed Like Me? Jako výzvu k toleranci. Vyjadřujeme tím, jak se cítíme v dnešním světě, jak na nás působí a jak se s ním chceme vyrovnat. Zároveň tím názvem hovoříme k našim přátelům a fanouškům. Co vás čeká v nejbližší době? Turné, samozřejmě. Nemám teď po ruce diář, ale máme velmi nabitý program. Budeme koncertovat a až skončíme, začneme pomalu přemýšlet o dalším albu.
2
H10 [5GB v barvách] iriver – společník, který vás jen tak neomrzí. H10 je nejnovějším přírůstkem rodiny iriver. Elegantní vzhled, excelentní zvuk, intuitivní ovládání. Jak dobří ještě dokážeme být… ?
www.iriver.cz
FESTIVALOVÁ ANKETA
Koho byste si přáli na festivalu vidět? Lukáš, 26 let, Praha In Extremo z Německa. Podle mě jsou dobří, mají zajímavou show. Viděl jsem je už, dokonce tady, a hned bych je rád viděl hned.
Lubor, 20 let, Vrchlabí System Of A Down, protože jsou nejlepší. Nemám všechny jejich desky, ale co jsem slyšel, to byl nářez. Poslední deska je také dobrá, ovšem myslím si, že ty předešlé jsou lepší.
Helena, 21 let, Malé Výkleky Vůbec nic mě teď momentálně nenapadá, protože jsou tady většinou kapely, které mám fakt ráda. Ze zahraničí? Kdybych to věděla dřív. No, mně se tady líbila finská Apocalyptica, takže kdyby přijela znovu, bylo by to fajn. Byla bych šťastná.
Vavřinec, 14 let, Jičín Jsem spokojený s tím, co tady je. Kdybych si ale měl vybrat, potom Daniela Landu. Myslím si ale, že by ho sem nepozvali. Líbí se mi hudba, kterou dělá, a hlavně jeho texty. Až to půjde, vyrazím na koncert.
Jiří, 24 let, Veselka u Brna Rád bych viděl třeba kapelu Fantomas s Mikem Pattonem, předtím zpěvákem Faith No More. Tuším, že tu už v minulosti byla, ale já ji tenkrát neviděl. Nedostal jserm se sem na ni.
Bára, 17 let, Kladno Já nevím, rock moc neposlouchám. Co poslouchám? Reggae a hip-hop a mohlo by tu toho být o něco víc. Samozřejmě si kapely z toho ranku nenechám ujít. Jsem ráda, že je tu také pár ska skupin.
Eva, 21 let, Praha Z těch kapel, které tady nejsou, bych tu ráda viděla ještě No Name, a potěšilo by mě, kdyby tady byl Čechomor. Pokud jde o zahraniční hosty, líbí se mi to tak, jak to tady letos je. Jsem spokojená.
Lucka, 17 let, Ráječko Doga nebo Škwor. Obě kapely se mi strašně líbí a třeba Doga tady nikdy nebyla. Doga je skvělý rock a Škwor skvělý nu-metal. Chybí mi tu. Ze zahraničí? Snad Soulfly, i když teď nedávno hráli v Čechách dvakrát, v Třinci na festivalu a v Praze.
Magdalena, 26 let, Dolní Bor J.A.R. Mám je ráda, poslouchám je. A pak bych tu uvítala také Kabáty, Lucii, a to je asi všechno. Ze zahraničí? Ježišimarjá, teď mě nikdo nenapadá.
Tomáš, 19 let, Hlušovice Kámoši mají kapelu, ale ta je maličká. Kdyby tu hrála, tak je to senzace. Jmenuje se Krákorající pařez. Budou mít teprve první koncert. Jinak se mi líbí punkové kapely, takže více punku.
Tomáš, 19 let, Opava Třeba U2. To je skvělá skupina. Škoda, že to turné, které teď jede, nepůjde i k nám. Nestihl jsem je ani při přenosu z Live 8, ale kamarádi to mají nahrané, tak se na to mrknu. Z českých bych tu rád viděl J.A.R. nebo Dana Bártu.
Šárka, 18 let, Olomouc Chybí mi tu Tata Bojs. Ráda je poslouchám. To je asi tak všechno. Nikdo další mě nenapadá.
3
ROZHOVOR
Aneta Langerová chce lidem ukázat pravdu o sobě Aneto, po roce jste se vrátila na místo činu. Loni jste na Rock for People vystupovala poprvé na velkém festivalu. Jaké je vrátit se? Je to samozřejmě velká odpovědnost. Lidé čekali, že to bude lepší, a já doufám, že to lepší bylo. Cítím, že jsem se za ten rok postavila na vlastní nohy a už se nemám za koho schovat. Musím jet sama za sebe. Jak říkám, je to větší odpovědnost a za to určitě bude větší odměna. Takže skvělé. Cítíte se po mnoha koncertech, které už máte za sebou, více sebevědomá? Pevně věřím, že už mi sebevědomí víc nestoupá. Spíš se to projevuje tak, že jsem si už párkrát na lidi promluvila a vím, jak reagujou. Tuhle zkušenost dostávám na každém koncertě a jsem za to ráda. Vím, že si už mohu dovolit pár věcí říct. Komunikace s lidmi, to se učím a v tom to je.
Setkala jste se už někdy na koncertě s neúspěchem? Bylo to hlavně v začátcích, po té soutěži. Dnes lidé vědí, na koho jdou a co ode mě mohou čekat. Kdyby mě nechtěli vidět, tak na koncert nepůjdou a nebudou platit vstupné. Dosud nás lidi všude brali vlídně. Vlastně si vzpomínám na vystoupení, při kterém se mi obracely oči v sloup. Loni v prosinci jsme jeli několik koncertů s Divokým Billem a Třema sestrama. První koncert mi dal hodně velkou facku. Někteří opilí lidé tam na mě pořvávali věci, které se týkaly mé účasti v soutěži SuperStar a podobně. Nebylo to příjemné. Kdy vyjde vaše druhé album? Nechci říkat nějaký termín a házet se tím do klece. Chci, aby má druhá deska byla dobrá, tak tomu nechávám volný průběh. S klukama z kapely se scházíme co to dá a snažíme se tvořit něco nového, vymýšlet varianty, jak by ta deska mohla vypadat. Měla by na ní být kvalitní muzika. Taková, jakou všichni chceme dělat.
Pořád se ještě stydíte? Pořád, a myslím, že je to vidět. Chce to čas, nechci se nikam hnát. Až se to naučím, budu třeba s lidmi vyřvávat písničku Skákal pes. Zatím to tak není a já jsem ráda, že koncerty dokážu uvádět alespoň tak, jak je uvádím.
Vyjde nové album ještě letos? Asi ne, ale doufám, že se letos podaří vydat DVD. Chtěla bych, aby dopadlo hodně dobře, protože mám pocit, že DVD kultura u nás nějak uvadá. Záleží mi na tom, aby na DVD byla pravda o mně. Když tady lidé neustále někoho soudí, tak bych byla ráda, aby věděli, jak to ve skutečnosti je. Makáme na tom teď přes léto a dávám si na hodně záležet. Přitom děláme na desce. Mohla by vyjít příští rok na jaře.
Jak své vystoupení na letošním Rock for People hodnotíte? Každý koncert by samozřejmě mohl být vždycky lepší. My jsme teď měli s kapelou pauzu, což bylo znát. Koncert na Rock for People mi vyvozuje nutnost víc zkoušet, dávat většího bacha na to, jaký zvuk máme na pódiu a tak podobně. Začala jste pravidelně koncertovat, máte za sebou velké turné a před sebou další letní festivaly. Je to únavné? Ani ne, ještě nejsem ve fázi, kdy bych byla z koncertování unavená. Zatím mě to baví, užívám si, sbírám nové zkušenosti. Strašně mě bere objíždění republiky a poznávání, jací jsou kde lidé. Myslím si, že mi to teďka mnohem víc dává, než bere.
Bude to DVD koncertní? To bude základ kolekce, ovšem počítám s tím, že na něm bude celá řada bonusů. Ráda bych lidem vysvětlila, jak to se mnou ve skutečnosti je, a že není pravda to, co se píše v bulvárech.
CHARITA I letos se českobrodský festival soustředí na charitu. V Chlaparku pivovaru Staropramen je možné vyzkoušet si adrenalinové sporty. Jak to souvisí s charitou? Staropramen uhradil všechny tři dostupné atrakce a věnoval je divákům. Ti však za použití některé z nich zaplatí jednu třetinu původní ceny. Za bungee jumping tedy uhradí 200 Kč, za aerotrim 50 Kč a čtyřtrampolínu rovněž 50 Kč. Tyto peníze zůstanou ve festivalové kase a pořadatelé je po skončení akce předají Ústavu pro mentálně a fyzicky postiženou mládež v Českém Brodu. 4
Platí tedy, že čím víc budete skákat, tím více peněz na charitativní účely po skončení Rock for People poputuje. Účast na této akci přislíbili i někteří hudebníci. Proslýchá se například, že zpěvák skupiny Divokej Bill, Štěpán Karbulka, skočí bungee jumping ve chvíli, kdy jeho skupina na pódiu hrábne do strun. Jakmile se dotkne země, přiběhne na za ní na scénu a připojí se k bandu. Včera si skočil jiný člen Divokýho Billa, harmonikář Martin “Pecan” Pecka. Následujte je, s chutí do toho!
REPORTÁŽ Čeští muzikanti i návštěvníci festivalu podporují Live 8 Málokomu na světě unikla sobotní benefiční akce Live 8. Zorganizoval ji britský muzikant Bob Geldof podporován profesionálními týmy v devíti městech čtyř kontinentů. Cílem akce nebylo tentokrát sesbírat peníze na hladovějící Afriku. To se dělo v roce 1985, kdy tentýž Bob Geldof zorganizoval koncert Live Aid, na pomoc Etiopii. Po dvaceti letech se rozhodl pokračovat. Lístek na koncerty byl zdarma, důležité bylo sehnat co nejvíce podpisů pod petici, která žádá špičkové světové politiky zemí G8 (což je sedm nejbohatších zemí světa plus Rusko), aby oddlužili Afriku, aby jí nadále pomáhali finančně a aby tamnímu zboží uvolnili místo na svých trzích. Pokud se i vy chcete pod petici podepsat, učiňte nak na internetové adrese www.live8live.com. Meky Žbirka celý koncert sledoval v televizi a byl nadšený. “Zaujalo mě, jak to bylo zorganizované. Globální akce v takovém rozsahu, to musel být pěkný oříšek. Pořadatelé šli na tenký led, museli očekávat, že je někdo obviní ze sentimentu a laciného obchodování s chudobou. Oni to ale zvládli. Bylo tam mnoho momentů na hranici kýče, třeba to luskání prsty vždy po třech vteřinách, které mělo znamenat, že každé tři sekundy zemře na světě jedno dítě na následky chudoby. Myslím, že to zvládli.” Podle něho podobné akce odstartoval Woodstock v roce 1969. “Tam nešlo o charitativní pomoc, ale ten festival bránil nějakou ideu. A také byl proti válce Američanů ve Vietnamu. Potom přišel koncert pro Bangladéš, který organizoval John Lennon.” Žbirka byl samozřejmě nejvíce nadšen z vystoupení Paula McCartneyho. “Líbilo se mi, jak zpíval s U2. Bylo to nádherné. Ale já teď mám živý zážitek z toho, že jsem byl blízko syna Johna Lennona, Juliana. Nahrávám desku ve studiu Sono a najednou mi někdo přiběhl říci, že Julian Lennon nahrává v přízemí vokály. Málem jsem se zbláznil. Byl jsem ve stejném studiu, jako Lennonův syn.” Live 8 podporuje i Juro, kytarista slovenské skupiny Horkýže slíže. “Je to vynikající idea. Je přece normální, že odpustíte dluh lidem, kteří nemají co jíst a nemají peníze. Státy, které jim v minulosti půjčily, prosperují podle mě tak dobře, že ty peníze nepotřebují. Měly by jim to odpustit.” Márdi z Vypsané fixy o Live 8 soudí: “Podle mě je to ta nejlepší idea. Je zajímavé, že si to první uvědomují muzikanti. Vědí, co je to bída.” Rovněž návštěvníci festivalu vesměs akci podporují. Jiří z Brna řekl: “Díval jsem se a několikrát jsem se normálně rozbrečel. Byla to síla. Proč se nic takového nekonalo u nás?” Jiří z Klatov je přesvědčen, že série koncertů Live 8 přinese ovoce a že se politici domluví na všech bodech, které hudebníci a lidé podepsaní pod peticí požadují. “Sleduju to dost důsledně a myslím, že náznaky jsou skvělé. Uvidíme po zasedání G8.” Jisté pochybnosti ovšem má Naďa z Českých Budějovic: “Já myslím, že Geldof se chtěl zviditelnit. Kdy měl naposledy na koncertě dvěstě tisíc lidí? Nevěřím mu.” 5
PRŮVODCE DRUHÝM FESTIVALOVÝM DNEM Ani druhý den nezůstane co do zajímavosti daleko za prvním. Co víc, je třeba se těšit na program, který jistojistě zaujme, a možná nejvíc ze všech. Dnes totiž přibudou na Rock for People hlavní atrakce, skupiny Garbage a Die Toten Hosen. Připomínáme, že z programu vypadli pár hodin před začátkem festivalu američtí Sick Of It All. Důvodem je onemocnění v kapele. Zrušili evropské turné a nyní si již užívají americké zdravotní péče. Místo nich není připravena náhrada. Die Toten Hosen spotřebují tolik času na přípravu, že nedobrovolný “odchod” Sick Of It All přišel pořadatelům vlastně vhod. Na Filter Stage (začne jej uvádět Ilja Kučera ml. a v podvečer převezme mikrofon Jaroslav Špulák) zahájí patnáct minut po poledni Rudé kostry. Zajímavá formace, která jezdila po republice s Divokým Billem. Následující Benedikta vydala nedávno druhé album. Je na něm folk, world music, rock i alternativní směřování a hlavně jsou v sestavě vynikající muzikanti a skvělá zpěvule. Eggnoise mísí jazz s rockem a blues, Guločar zase přinesou romskou hudbu plnou jiskřivého ohně, kterým jejich folklór disponuje. Loni získali prestižní cenu Anděl 2003. Blue Effect je klasika pro fajnšmekry a následující Anna K. vlastně také. Bude ovšem hrát skladby z nového alba, které vyšlo loni a je velmi úspěšné. Ostravská skupina Kryštof nedávno předskakovala koncertu Mobyho v Praze, Wohnout se zase po čtyřech albech dostal mezi absolutní tuzemskou špičku. Na poslední desce Rande s panem Bendou je nesmírně vyhraný a současně v hudbě i textech hravý. Divokej Bill je festivalová kapela v dobrém smyslu slova. Letos by měla chystat své další studiové album, jinak patří ke koncertně nejvytíženějším skupinám v zemi. Profil Garbage najdete na jiném místě Festivalových novin. Závěreční Skyline pak smísí pop s taneční hudbou. Staropramen Stage bude celý den moderovat Pavel Anděl a čeká jej především hutný sound. Punk, hard core a rock. The Airbags, Albion a Landmine Spring jsou formace spřízněné se Sunshine. Podobají se soundem, ovšem jdou vlastní cestou. Tyhle české skupiny by se časem mohly prosadit i v zahraničí. Plexis mají Rock for People rádi. Loni se příležitostně vrátili, letos své staré punkové pecky představí znovu. Materiál o Die Toten Hosen najdete na jiném místě, The Beatsteaks přinesou svěží odvaz z Německa. Doma koncertují i pro padesát tisíc lidí a pokud vás svým soundem neroztančí, potom se to už na festivalu nepovede nikomu. Staropramen Stage pro dnešek uzavřel Julia z Rakousska. Na Rock & Pop Stage byste si neměli nechat ujít například slovenskou hiphopovou Vec anebo Indyho & Wiche. Soubor tradičního popu tu byl už hluboko před revolucí a jeho návrat je dobrou zprávou. Michael’s Uncle je česká garážová klasika, jejíž koncert je dnes už pořádnou vzácností. Moimir Papalescu & The Nihilists bude vrchol.
6
FOTO OHLÉDNUTÍ
ROZHOVOR S CAMPINEM ZE SKUPINY DIE TOTEN HOSEN Zpěvák Campino ze skupiny Die Toten Hosen poskytl deníku Právo před koncertem na Rock for People v Českém Brodu exkluzivní rozhovor, ze kterého vyjímáme podstatnou část. Narozdíl od mnoha jiných západních skupin Die Toten Hosen vystupovali v zemích východního bloku ještě před rokem 1989. Čím to? Východ pro nás představoval obrovské, exotické, panenské teritorium s velmi dobře organizovaným undergroundem, který jsme my ze Západu vůbec neznali. Punkové hnutí tam žilo úplně jinak. A to nás velmi zajímalo. Přijeli jsme ze Západu, byli jsme hubatí a příležitostně jsme se o víkendech prali s policií. Ale jinak si toho bylo možné v demokracii dovolit hodně, aniž by člověk skončil v base. Každý, kdo se na Východě oblékl jako punker, riskoval vyhazov z práce a zákaz cestování. Když jsme se vrátili do Düsseldorfu, často nás napadlo: tady to je jenom takový punkrock light. Necítili jste při cestách na železnou oponu mráz v zádech? Ta chuť po dobrodružství byla často hodně veliká. Hráli jsme ve sklepech východoberlínských kostelů na koncertech, které byly maskovány jako bohoslužby. Věděli jsme, že když nás zavřou, bude z toho politická aféra. Takže by nás spíš z každé země vyhostili, něž aby si kvůli nám spálili prsty. Jak vzpomínáte na koncert vaší skupiny v Plzni na Festivalu Olofa Palmeho v roce 1987? Na to skupina nikdy nezapomene. Tehdy se v Plzni konal mírový festival, na kterém jsme kromě jiných skupin vystoupili také my a Einstürzende Neubauten. Po vystoupení si k nám do šatny přišla popovídat spousta fanoušků z NDR. Najednou jsme zjistili, že je potom odvádějí tajní policisté. Takže jsem vyběhli před dveře a strašně se s nimi poprali. Neměli jsme samozřejmě žádnou šanci a k autobusu nás hnali uličkou a řezali. Potom nás policejní konvoj doprovodil až na hranice. Vztekem a rozčílením jsem brečel.
Bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov na tom neměl podíl? Ale ano, naprostý. Gorbačova považuju za hrdinu. Měl jsem jednou štěstí ho potkat. Má neuvěřitelné charisma. Myslím, že jen díky němu nedal nikdo v NDR rozkaz ke střelbě. Jsem si jistý, že mnoho zastánců tvrdé linie by tenkrát lidi nechalo postřílet. Jak jste prožil převrat v roce 1989? Těch deset dní po pádu zdi bylo v Berlíně možná úplně nejkrásnějších. Nebyla cítit žádná nedůvěra. Od toho okamžiku to ale šlo s náladou s kopce a dnes je ten stav nedůvěrou ovlivněn. Mnoho lidí na Západě neví, co se odehrává v mnohých městech na Východě. Mnohdy tam panuje reálná padesátiprocentní nezaměstnanost. Dlouho se například věřilo, že by z Lipska mohl vyrůst nový středoveropský uzel, nová křižovatka. Pak se to ukázalo jako nesmysl, nestalo se to ani z Polska. Firmy míří tam, kde je ještě levněji. Evropa se ocitla na tenkém ledě a existuje nebezpečí, že se všechno rozpadne. To by byla škoda, protože tohle je velká šance. Jaké to je, když německy zpívající skupina hraje v Česku, Polsku nebo na Slovensku? S tím nemám problém. Na začátku většinou řeknu pár vět v jejich rodné řeči, aby bylo lidem jasné, že víme, kde hrajeme a že pro nás není žádný večer stejný. To považuju za důležité. Divné je, že nemám nějaký zvláštní vztah k Německu. Ale když jedeš do zahraničí, například do Polska, jsi “německá skupina”. V ten okamžik přejímáš odpovědnost. Měli by se umělci dnes angažovat více než jiní lidé? Každý, kdo má co říct, by to měl říct. Často mi přijde líto, že lidé, kteří jsou známí na veřejnosti, svůj názor ukrývají ze strachu před možnými chybami. Existují ale věci, které jsou tak jasné, že si člověk může být jistý. Live 8 pro mě každopádně nepředstavuje nic víc než zdravý lidský rozum a rozhodně to není nic zvláštního. Wolfgang Jung
Už v roce 1986 zpívali Die Toten Hosen v Písničce Disco in Moskau (Disko v Moskvě) o konci komunismu v Sovětském svazu. Bylo to vizionářství nebo náhoda? Disco in Moskau existovalo už dřív jako anglická písnička, ale s úplně jiným textem. Od nás pochází také verš “Konec je blízko, pro Lenina a Marxe.” To, že džínová kultura Východ porazí, už ale v roce 1986 nebyla žádná velká vize. Takhle to přece bylo: Lidi si posílali nahrávky, největším hitem byly džíny ze Západu. Šlo spočítat, že touha po těchto věcech rozloží morálku Rudé armády.
7
÷Wief_ifhecoibYWd[Xe`|Yd m m m$ h [i f[aj $ Yp
8
