FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra sociologie

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra sociologie

AZYLOVÁ POLITIKA ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU MEZINÁRODNÍ MIGRACE A AZYLOVÉ POLITIKY EVROPSKÉ UNIE

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Magdalena Mikšová

Vedoucí práce PhDr. Csaba Szaló PhD.

E-mail: [email protected]

BRNO 2003

Chtěla b ych především poděkovat panu doktoru Szaló, za vedení mé práce a za jeho rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat sdružení SOZE a především panu Mgr.Pořízkovi za vstřícný přístup a poskytnuté informace

o

zaměstnancům

az yl ové

proceduře

Ministerstva

v

vnitra

České ČR

za

republice. velmi

Děkuji

dobrou

také

úroveň

internetových stránek a statistik, velmi užitečných jako zdroje informací. Nakonec b ych chtěla poděkovat svým rodičům, Martinovi a jeho rodičům za podporu, kterou mi po celou dobu poskytovali.

1

Prohlašuji,

že

jsem

diplomovou

práci

v ypracovala

samostatně

a použila při tom pouze pramenů uvedených v literatuře.

V Brně dne 7.1.2003

Magdalena Mikšová

2

OBSAH

OBSAH ................................................................................................. 3 ÚVOD ................................................................................................... 5 1

Mezinárodní mi grace ........................................................................ 8 1.1

Definice .................................................................................... 8

1.2 Teorie mezinárodní mi grace ........................................................ 9 1.2.1 Neoklasická teorie .............................................................. 10 1.2.1.1 Makro teorie ................................................................... 11 1.2.1.2 Mikro teorie.................................................................... 12 1.2.2 Nové ekonomické přístupy .................................................. 13 1.2.3 Teorie dvojího pracovního trhu ........................................... 15 1.2.4 Historicko-strukturalistický přístup ..................................... 17 1.2.5 Teorie světových s ys témů ................................................... 17 1.2.6 Teorie sítí .......................................................................... 20 1.2.7 Institucionální t eori e .......................................................... 21 1.2.8 Teorie kumulativní příčiny .................................................. 23 1.2.9 Teorie migračních s ystémů .................................................. 23 1.2.10 Model mi grace ................................................................... 25 1.3 Formy mezinárodní mi grace ...................................................... 28 1.3.1 Nejčastější kategorie migrantů podle motivů ........................ 29 1.3.1.1 Dobrovolní migranti ........................................................ 29 1.3.1.2 V ynucená migrace ........................................................... 31 1.4 2

Současné migrační trendy ......................................................... 35

Azylová politika Evropské Unie ...................................................... 39 2.1

Evropa z hlediska mezinárodní migrace a az ylu .......................... 39

2.2 Vývoj az ylové politiky Evropské Unie ....................................... 40 2.2.1 Schengenská dohoda ........................................................... 41 2.2.2 Dublinská úmluva............................................................... 42 2.2.3 Maastrichtská smlouva........................................................ 45 2.2.4 Amsterdamská smlouva ....................................................... 46 2.2.5 Budapešťský proces ............................................................ 49

3

3

Česká republika v kontextu mezinárodní mi grace .............................. 50 3.1 Legální a nelegální mi grace ...................................................... 51 3.1.1 Žadatelé o az yl ................................................................... 52 3.2

Az ylová procedura v České republice ........................................ 55

3.3

Kdo vstupuje do az ylové procedury v České republice ................ 58

3.4 Průběh az ylové procedury v České republice (jednotlivé fáze) ..... 61 3.4.1 Vstupní procedura .............................................................. 61 3.4.2 Přijímací středisko, podání žádosti o azyl ............................ 63 3.4.3 Pobytové středisko, pohovor .............................................. 64 3.4.3.1 Pob yt v soukromí ............................................................ 66 3.4.3.2 Zdravotní pojištění .......................................................... 67 3.4.3.3 Zaměstnání ..................................................................... 67 3.4.4 Rozhodnutí první instance................................................... 68 3.4.5 Rozhodnutí druhé i nstance .................................................. 71 3.4.6 Zrychlené řízení ................................................................ 73 3.4.7 Nezletilí žadatelé o azyl ..................................................... 74 3.4.8 Zánik az ylu ........................................................................ 76 3.4.9 Shrnutí .............................................................................. 76 ZÁVĚR ................................................................................................ 78 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................... 81 INTERNETOVÉ ZDROJE ..................................................................... 84 JMENNÝ REJSTŘÍK ............................................................................ 86 ANOTACE ........................................................................................... 87 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................ 88 PŘÍLOHY ............................................................................................ 89

4

ÚVOD Mi grace je proces existující odedávna. 1 Je stejně stará j ako historie lidstva. V minulosti byla zdrojem lidského pokroku, v moderní době je důsl edkem urbanizace, ekonomických a populačních faktorů, ale i válek, porušování

lidských

práv,

chudoby

nebo

například

přírodních

či ekologických katastrof. Velká většina mi grace se odehrává uvnitř hranic jednotlivých států, další podstatná část mi grantů překračuje hranice v rámci méně rozvinutých zemí a relativně malá část mi grantů směřuje do zemí v yspělých [Cohen, 2000, Meissner, 1993]. V době a urychlen

postupující

moderními

globalizace

dopravními

je

navíc

prostředky,

poh yb rozvojem

lidí

usnadněn

infrastruktury

i rychlým přenosem informací. V osmdesátých a především pak dále v devadesátých letech dvacátého století se začala mezinárodní migraci věnovat zvýšená pozornost. V té době již totiž nějakou dobu neustále rostl počet mezinárodních migrantů, stěhujících se buď z ekonomických důvodů nebo v důsledku ozbrojených konfliktů a etnických čistek. B yl zaznamenán zvýšený počet mi grantů přicházejících především z méně rozvinutých zemí do zemí vyspělých a to i do těch, které b yly předtím spíše zeměmi emigrace. Stoupl i počet uprchlíků a žadatelů o az yl, kteří se tak stali novou významnou skupinou mezinárodních mi grantů. V důsledku pádu komunistického bloku se navíc v Evropě otevřela dříve víceméně pevně uzavřená východní hranice, a tím vzrostl i počet lidí, kteří se přes ni snaží dostat dále do zemí západní Evropy. V yspělé země na t yto zvýšené mi grační proud y reagoval y zvýšenou kontrolou na hranicích a přísnějšími opatřeními (například zavedením víz

1

Slovo pochází z lat. migratio – přestěhování [Velký sociologický slovník, 1996].

5

pro příslušníky jiných zemí) a restriktivnějšími imi gračními a azylovými politikami. V rámci

Evropské

Unie

byla

stále

více

pociťována

potřeba

harmonizace imi grační a az ylové politiky jednotlivých členských zemí. Vznikal y

návrh y

ve

formě

dohod

a

smluv,

byl y

uzavřeny

dohody

na mezivládní úrovni s některými nečlenskými zeměmi. V České republice začala být současná problematika mezinárodní mi grace a jejích důsledků aktuální v roce 1990. V podstatě bez předchozích zkušeností, se musela téměř ze dne na den vyrovnávat s příl ivem migrantů, jejichž počet od té doby postupně roste. Svou současnou azylovou politikou se přiblížila k normám platným v Evropské Unii.

Práce je tématicky rozdělena do tří částí. První část je zaměřena na fenomén mezinárodní migrace. Jsou předkládány současné nejznámější teorie vzniku tohoto jevu, jsou pojmenovávány příčiny udržování již j ednou nastartovaného migračního proudu. V oddělené kapitole jsou uvedeny formy mezinárodní

mi grace,

především

její

rozdělení

na

tzv.

dobrovolnou

a nucenou migraci. Tyto formy jsou pak dále rozvinut y do konkrétních kategorií mezinárodních mi grantů. Čtvrtá kapitola první části přináší statistiky současných migračních trendů na mezinárodním poli, především v rámci vynucené migrace. Druhá část shrnuje vývoj společné evropské az ylové politiky v rámci Evropské Unie na příkladech jednotlivých smluv a dohod, které byl y konkrétními

návrh y

společného

postupu

v určitých

otázkách

az ylové

problematiky. Poslední část se věnuje České republice v kontextu mezinárodní mi grace a především její az ylové politice. Na příkladu statistik jsou prezentován y

současné

migrační

trend y

na

území

České

republiky.

V dalších kapitolách je pak pozornost soustředěna na az ylovou proceduru v České republice, jako příklad pokusu regulovat určitý migrační proud směřující do určitého státu nebo přes jeho území dále, a na žadatele o azyl

6

jako specifickou skupinu mezinárodních mi grantů. Podrobně jsou vylíčeny jednotlivé kroky a aspekt y azylové procedury v České republice podle azylového zákona platného na konci roku 2002. V první části věnované teoriím mezinárodní mi grace byl jako hlavní zdroj charakteristiky jednotlivých teorií použit článek od Douglase Masse ye a kol., neboť podle mého názoru představoval nejlepší přehled dosavadně známých

hlavní ch teorií

mezinárodní

migrace v rámci

mně dostupné

literatury. V kapitole věnované průběhu az ylové procedury v České republice byl j ako hlavní pramen použit především aktuálně platný azylový zákon č.2/2002 Sb., dále především informace získané z internetových stránek Odboru

azylové

uprchlických

a mi grační

zařízení

politiky

Ministerstva

Ministerstva ČR,

vnitra

vnitra

ČR,

informace

Správy získané

od pracovníků SOZE a z časopisu Az yl vydávaného Konzorciem organizací zabývajících se uprchlíky v České republice. Jako

statistické

pramen y

sloužil y

nejčastěji

statistiky

na internetových stránkách UNHCR, OSN a v případě České republiky statistiky

Ministerstva

vnitra

ČR.

Trendy

podléhají samozřejmě změnám.

7

naznačené

ve

statistikách

1 Mezinárodní migrace

1.1 Definice Mezinárodní

migrace 2 bývá

různě

definována.

Obecněji

ji

lze

definovat jako trvalý, dlouhodobý či krátkodobý proces přesunu jednotlivců nebo skupin lidí v prostoru přes hranice země. Tento proces má několik forem, které se od sebe vel mi liší. [MVČR, 2001] Z demo grafického hlediska je chápána jako změna, obyčejně jako změna místa trvalého pobytu, při které jsou překročen y politické hranice. Pracuje se s dat y jako například počet migrantů v určitém časovém období, struktura migrantů z hlediska věku, pohlaví, národnosti, zjišťuje se směr pohybu, tedy země původu a cílová země, popřípadě země tranzitní. Podle Castlese je mezinárodní migrace velmi komplexním procesem. Jde o jednání kolektivního charakteru vznikající z nějaké společenské změny a zasahující celou společnost, jak v zemi původu, tak v cílové zemi. [Castles, 1998:19] Musil považuje mezinárodní migraci za „jednu z forem reakce jednotlivců nebo rodin, případně celých skupin lidí – například etnických – na

společenské,

hospodářské

a

kulturní

podmínky,

ve

kterých

žijí“

a na jejich změny. [Musil, 2002:28]. Sowell

ji

v rámci

svého

historického

výkladu

nazývá

hlavním

společenským jevem („major social phenomenon“) [Sowell, 1996:1]. Drbohlav charakterizuje mezinárodní migraci na globální úrovni jako „tok obyvatelstva z chudého Jihu na bohatý Sever“ [Drbohlav in Šišková, 2001:19]. V podstatě všechn y definice poukazují poh yb a na charakter změny, kterou mezinárodní mi grace implikuje. 2

Někdy se lze v anglických textech setkat i s pojmem external migration, vymezujícím tak mezinárodní migraci vůči vnitrostátní migraci – internal migration.

8

1.2 Teorie mezinárodní migrace V současné době nelze mluvit o žádné hlavní a komplexní teorii mezinárodní migrace. Jednotlivé disciplín y považují téma mezinárodní mi grace vzhledem k jeho složitosti za multidisciplinární. Existuje několik teorií, které b yl y vyvinut y nezávisle na sobě a v rámci různých oborů. Každá z nich v ysvětluje určitý aspekt nebo t yp mezinárodní mi grace podle toho, v které době vznikala, kterými mi grační mi proudy a příčinami se zabývala a často i v rámci kterého oboru vznikala. Navzájem si tedy často neodporují. Některé teorie anal yzují mezinárodní migraci na makro jiné na mikro úrovni.

Makro

teorie

se

zabývají

strukturálními

podmínkami

(ekonomickými, poli tickými, právními), které ovlivňují migrační proudy. Mikro teorie v ysvětlují mezinárodní mi graci na úrovni jednotlivých aktérů

či domácností. Zaměřují

se

na to, jak strukturální podmínky

ovlivňují rozhodnutí a jednání jedinců a rodin nebo změn y v komunitách. [Brettell, 2000]. Zabývají se vazbami mezi jedinci, které mohou migraci podporovat a formovat. Teorie se často liší především v tom, kterou příčinu považují za hlavní při vzniku mezinárodní mi grace a na které otázky hledají vysvětlení. Jednotlivým teoriím je vytýkána jednostrannost v analýze dnešní mezinárodní mi grace, která je považována za velmi komplikovaný jev. Ke komplexnějšímu porozumění všech aspektů současných migračních trendů je třeba více hledisek a přístupů. [Masse y, 1993] U různých autorů se lze také setkat s různým rozdělením teorií i jejich pojmenováním, s různě jemným odlišením jednotlivých příčin. Například Castles rozlišuje v tématu mezinárodní migrace tři hlavní teoretické přístupy [Castles, 1998] 3, Masse y a kol. přichází s podrobnějším rozdělením teorií .[Massey, 1993]. 4 3

Jde o neoklasickou teorii ekonomické rovnováhy, historicko-strukturalistický přístup a teorii migračních systémů.

9

1.2.1 Neoklasická teorie Předchůdcem neoklasické teorie ekonomické rovnováhy byla první s ystematická teorie mi grace z konce devatenáctého století, jejímž autorem byl geo graf Ravenstein. Ten formuloval tzv. zákony migrace (Laws of Mi gration). Jeho teorie migrace je založena na statistických zákonech, na dedukcích

ze statistických

údajů,

opomíjí

však

skutečné

mi grační

pohyby. Teorii převzali mnozí demografové, geografové i ekonomové. Tato teorie klade důraz na tvrzení, že lidé mají tendenci stěhovat se z hustě do

řídce

obydlených

oblastí,

z oblastí s nízkým příjmem do

oblastí

vysokého příjmu, nebo je migrace spojována se změnami hospodářského c yklu. Přístupy vycházející z této teorie jsou známy také jako „push-pull teorie“ 5, neboť považují za příčin y mi grace faktory, které lidi nutí opustit svou zemi původu (push factors) a jiné faktory, které je přitahují do určitých cílových zemí (pull factors). K první skupině faktorů bývá řazen demografický růst, nízká úroveň životních podmínek, nedostatek ekonomických a pracovních příležitostí, politické represe. Ke druhé skupině faktorů jsou řazeny poptávka po práci, dostupnost pozemků, příznivé ekonomické příležitosti a politické svobody [Castles, 1998].

Neoklasický ekonomický přístup se zaměřuje hlavně na příjmové rozdíl y a podmínky zaměstnání v různých zemí a náklady na případnou mi graci. K migraci dochází poté, co se jedinec po racionálním posouzení nákladů i výhod plynoucích z mi grace rozhodne k přesunu ze své země původu do jiné oblasti. Snaží se především maximalizovat svůj užitek,

4

V následujícím přehledu teorií bylo užito převážně rozdělení a přehledu Masseye a jeho kolegů [Massey,1993], na který odkazují i jiní autoři zabývající se teorií migrace, viz například Brettell, 2001. 5 Push a pull teorie se zaměřovaly hlavně na migrace lidí z Evropy do Ameriky v devatenáctém a na začátku dvacátého století.

10

nejčastěji výši příjmu. 6 Z dostupných informací mu v yplývá, zda je pro něj výhodnější zůstat či zda mu bude lépe v jiné zemi.

V rámci

neoklasického

ekonomického

přístupu

se

lze

setkat

s rozdělením na makro a mikro teorie.

1.2.1.1 Makro teorie Makro teorie měla původně vysvětlovat pracovní mi graci v procesu ekonomického

rozvoje.

Zkoumá

příčiny

mi grace

z hlediska

makroekonomických ukazatelů jako jsou rozdíl y v příjmech mezi zeměmi, rozdíl y v nabídce a poptávce pracovních sil a možnosti zaměstnání 7. Dalo

by

se

tedy

předpokládat,

že

se

chudí

budou

stěhovat

do bohatších oblastí a že pouze ekonomické rozdíl y a rozdíl y v nabídce a poptávce

pracovních

mi gračních o vyrovnávání

proudů.

sil

jsou

postačujícím

V dlouhodobém

ekonomických

rozdílů

měřítku mezi

důvodem

k v ytvoření

se dokonce

rozvinutými

a

uvažuje zaostalými

re giony vedoucím k ekonomické rovnováze. V ychází se z předpokladu, že v zemích s vysokou nabídkou pracovních sil a nedostatkem kapitálu jsou nižší mzd y a naopak v zemích s vyšší poptávkou po pracovních silách a větším množstvím kapitálu jsou mzdy vyšší. Lidé ze země s nižšími mzdami se stěhují do země s vyššími mzdami. Výsledkem je pak pokles nabídky pracovníků a růst mezd v chudší zemi a opačný trend v bohatší zemi, a tím nastolení určité ekonomické rovnováhy a také následné pozastavení mi gračního proudu. Tato teori e se také zmiňuje o proudu kapitálových investic a lidského kapitálu

v

podobě

vysoce

kvalifikovaných

pracovníků

proudících

z bohatých do chudých zemí. Nižší náklad y v chudých zemích slibují vyšší 6

Mluví se o tzv. cost-benefit calculation. Pokud je očekávána kladná čistá návratnost (positive net return) většinou v peněžní formě, aktér se rozhoduje k migraci [Massey, 1993: 434].

11

zisky a přitahují investice a cizí odborníky. Tento proud však existuje odděleně od opačného proudu pracovních sil. [Massey, 1993]. Pokud chtějí vlády získat kontrolu nad migračními toky, měl y by se zaměřit na regulaci pracovních trhů ve v ysílajících a cílových zemích. Teorii je vytýkána neschopnost vysvětlit současné migrační trendy a předpovědět trendy budoucí. Kritici poukazují na výsledky studií, podle kterých většina současných mi grantů pochází ze středních vrstev z oblastí, ve kterých probíhají ekonomické či společenské změny. Teorie nebere v úvahu historické souvislosti. Jako příklad lze uvést mi graci z bývalých kolonií do bývalých koloniálních mocností, kdy byl směr migračního proudu ovlivněn i jinými faktory, například kulturními a jaz ykovými vazbami. Neoklasická teorie nahlíží na různá omezování mezinárodní mi grace stát em jako na něco, co narušuje normální chod trhu a mělo by být odstraněno. Stát y ale často velmi podstatným způsobem ovlivňují mi grační proud y, a to často z důvodů požadavků pracovního trhu (například nábory zahraničních pracovních sil, odborníků pro určité obory), pomocí svých imi gračních a az ylových politik.

1.2.1.2 Mikro teorie Mikro teorie se soustředí na jedince a jeho racionální kalkulaci výdajů a užitku v určitém časovém horizontu 8 a následnou volbu s cílem maximalizovat svůj zisk. Mezi výdaje patří například materiální náklady na cestu,

náklad y

na

dobu

než

najde

jedinec

práci,

případné

úsilí

vynaložené na učení se novému jaz yku a kultuře, na v ytváření nových vazeb atd. [Massey, 1993]. Volbu ovlivňují podmínky na trhu práce v cílové zemi, pravděpodobnost nalezení práce, možné uplatnění jedincových dovedností

7

Pracovní trhy jsou podle makro teorie primárními mechanismy, které vyvolávají mezinárodní migraci. Jiné druhy trhů na ni nemají příliš vliv. 8 Již dříve zmiňovaná „cost-benefit calculation“.

12

(tzv. lidský kapitál), výše předpokládaných výdělků, ale i riziko deportace pro nelegální migranty. Pravděpodobnost

mezinárodní

mi grace

je

zvyšována

například

i sociálními podmínkami a novými technologiemi snižující mi náklady na migraci a zv yšujícími tím očekávaný zisk. Velikost migračního proudu je závislá na velikosti rozdílu mezi očekávanými zisky. Výši zisku ze zaměstnání v cizí zemi mohou ovlivnit i individuální charakteristiky aktérů. Různí jedinci ze stejné země mohou ted y učinit rozdílná rozhodnutí v otázce migrace. Stejně jako u makro teorie jsou u mikro teorie rozhodující pracovní trhy a rozdíl y mezi nimi. Mi grační proud tedy přetrvává, dokud existují rozdíl y v příjmech a v míře zaměstnanosti mezi zeměmi, a zastavuje se, když dojde k jejich vyrovnání. V případě neexistence těchto podmínek nedochází ani k mezinárodní mi graci. Vlády mohou ovlivňovat migraci politikami zaměřenými na snížení očekávaných

zisků

imi grantů,

například

snížením

pravděpodobnosti,

že imigrant najde v zemi zaměstnání či sankcemi zaměstnavatelů, zvýšením nákladů na migraci, ve v ysílacích zemích pak například dlouhodobými pro gramy zvýšení mezd.

1.2.2 Nové ekonomické přístupy Nové

ekonomické

přístupy

připouštějí,

že

migrace

nemůže

být

vysvětlována pouze příjmovými rozdíl y mezi zeměmi. Berou v úvahu také možnosti stálého zaměstnání či příznivé podmínky pro rozvoj podnikání. Podle

nových

ekonomických

teorií

se

k migraci

nerozhodují

jednotlivý aktéři, rozhodnutí jsou učiněna na úrovni rodin či domácností, jde ted y do jisté míry o druh kolektivního rozhodnutí. Účelem je jednak maximalizace předpokládaného příjmu jednotky, ale také minimalizace rizik spojených s nepředvídatelnými událostmi a výkyv y trhu. Tato rizika jsou při rozhodování důležitější, rozdíl y v příjmech nemusí být podmínkou 13

k migraci do jiné země a také jejich vyrovnání nemusí zastavit migrační proud, pokud rizika přetrvávají. Někteří jedinci mohou být posláni do jiné země za prací, zatímco ostatní členové rodiny zůstanou v domovské zemi. Rodina pak může záviset na finančních prostředcích posílaných migrantem. 9 Ve

vyspělých

instituci onální mi

zemích

mechanismy

bývají jako

rizika například

minimalizována různými

druhy

různými pojistek

(pojistky proti neúrodě, záplavám, změnám cen na trhu) nebo vládními pro gramy (například dávky pro nezaměstnané) či různými druh y půjček (například od bank), potřebných pro různé druhy investic. V chudých zemích jsou t yto mechanismy nedostatečné, pro většinu lidí nedostupné nebo zcela chybějí, což v ytváří velké tlaky při rozhodování o případné mi graci. K migraci ovšem nemusí docházet pouze v důsledku nedostatečného absolutního příjmu, domácnost může pociťovat i nedostatek relativního příj mu v porovnání s jinými domácnostmi (mluví se tzv. relativní deprivaci vzhledem k určité referenční skupině). Motivace k mezinárodní mi graci může přetrvávat

i

v případě zvýšení

absolutního

příjmu

domácnosti.

Za důležitou je přitom považována distribuce příjmu. Její změn y mohou mi graci ovlivnit. Nemusí přitom dojít ke změně průměrného příj mu. Často dochází k tomu, že se domácnosti účastní jak migrace tak i místních ekonomických aktivit. Zvýšení příjmů z místních aktivit může zvýšit atraktivnost migrace jako způsobu překonání problémů s nedostatkem kapitálu a rizik při investicích v těchto aktivitách. Ekonomický rozvoj v zemích původu ted y nemusí podporovat snížení či zastavení mi gračního proudu, naopak může počet migrantů zvýšit.

9

V angl. se užívá pojem remittances, česky remitence. Tyto prostředky bývají často významným zdrojem valutových příjmů a jsou doplňkem hrubého domácího produktu mnoha zemí. Například v roce 2000 zvýšily remitence HDP zemí jako například Salvador, Eritrea, Jamajka, Jordánsko, Nikaragua a Jemen o více než deset procent. Remitence mohou poskytovat kapitál a prostředky potřebné k investicím v podnikání. Dále slouží jako doplněk příjmu domácnosti a mohou být použity jako prostředek ke koupi zboží a služeb. [UN Population Division, 2002].

14

Vlády

mohou

ovlivnit

migraci

politikami

zaměřenými

nejen

na regulaci pracovních trhů, ale také na v ytváření již zmíněných druhů pojistek a mechanismů snižujících rizika. Politiky vedoucí ke zvýšení příjmu v zemích původu mohou vyvolat zvýšení mi grace, pokud se zvýšení příjmu netýká i relativně chudých domácností. Naopak může dojít ke snížení migrace, pokud se zvýšení příj mu nedotkne relativně bohatých domácností.

1.2.3 Teorie dvojího pracovního trhu K

teoriím ekonomického t ypu lze ještě přiřadit teorii dvojího

pracovního trhu (Dual labor market theory). V ychází z rozdělení pracovního trhu vyspělé země na primární a sekundární pracovní sektor. [Drbohlav in Šišková, 2001]. Primární je tvořen

vysoce

kvalifikovanými

odborníky.

Zaměstnání

v yžadující

vzdělání, dovednosti a specializované školení jsou poměrně stabilní. 10 Sekundární Je t ypický

je

naproti

malou

tomu

atraktivitou

tvořen kvůli

nekvalifikovanými

nízkým

mzdám,

často

pracovníky. i špatným

pracovním podmínkám, nestabilitě zaměstnání a v podstatě nulovým možnost em kariérního růstu. Mezinárodní mi grace je důsledkem neustálé poptávky po pracovních silách ve v yspělých průmysl ových

zemích. Příčinami tedy nejsou push

faktory v zemích původu, ale pull faktory v cílových zemích, především neustálá a pro ekonomickou strukturu vyspělých zemí i nezbytná potřeba pracovních sil z jiných zemí. Kořeny této potřeb y lze hledat v tvrzení, podle kterého lidé věří, že b y plat měl odrážet sociální status. Existují kontrolní mechanismy, které dbají na dodržování těchto očekávání (například odborové dohody, platové třídy ve státní správě). Nedostatek nekvalifikovaných pracovních sil nelze 10

Díky výdajům, které zaměstnavatel vynakládá na tyto pracovníky nebo smlouvám, které s nimi má, by se mu příliš nevyplatilo nechat je odejít. Bývají přirovnáváni ke kapitálu, někdy se užívá pojmu „lidský kapitál“.

15

řešit zvýšením mezd v těchto profesích, protože by se následně musel y zvýšit i v profesích stojících hierarchicky výše. Tento způsob přilákání místních pracovníků by byl pro zaměstnavatele finančně náročný. Finančně ani z hlediska sociálního statusu nejsou zaměst nání na nejnižší úrovni profesní

hierarchie

atraktivní.

Tato

zaměstnání

však

nemohou

být

z pracovního trhu odstraněna. Jejich odstraněním b y se na nejnižší úrovni ocitl y jiné profese, které předtím byl y jen o úroveň výše. Noví imigranti nejsou členy společnosti, neberou ji jako referenční ve svých srovnáních a často se nestarají o status v cílové zemi, ale spíše o příjem pl ynoucí ze zaměstnání, zvláště pokud pocházejí ze zemí s nižší životní úrovní. Zaměstnavatelé nebo i samotné vlády nabírají zahraniční pracovníky. Tím

řeší

nedostatek

pracovních

sil

na

trhu

práce. 11

Zahraničním

pracovníkům t yto nábory na druhou stranu usnadňují nalezení zaměstnání a překonávání nejrůznějších překážek během mi grace. Hlavní

příčinou

migračního

proudu

je

tedy

nábor

pracovníků

zaměstnavateli z vyspělých zemí nebo někd y samotnými vládami těchto zemí jednajícími v zájmu zaměstnavatelů. Rozdíl y mezi mzdami v zemi původu a cílovou zemí jsou nezb ytnou a dostatečnou podmínkou k existenci mi gračního proudu. Vlády podle této teorie nemají svými politikami šanci mezinárodní mi graci příliš ovlivnit. Změny b y musel y nastat ve struktuře a ekonomické organizaci společnosti.

11

V minulosti byla tato zaměstnání naplněna ženami a mladými lidmi. V důsledku společenských a demografických změn se však tato situace změnila.

16

1.2.4 Historicko-strukturalistický přístup V sedmdesátých

letech

dvacátého

století

se

objevil

historicko-

strukturalistický přístup 12 [Castles, 1998:22-23]. Ten vychází z marxistické politické ekonomie a klade důraz na nerovnoměrné rozdělení ekonomické a politické

moci

ve

světě.

Chápe

mezinárodní

migraci

jako

způsob

mobilizace levné pracovní síl y. Migrace tak udržuje nerovný rozvoj a zdroje chudých zemí jsou pak využívány pro to, ab y bohatí b yli ještě bohatší. Podle historicko-strukturalistického přístupu nemá jedinec svobodnou volbu, jak tvrdí neoklasická teorie. Vel ký vliv při jeho rozhodování hrají nerovnosti v oblasti zdrojů a moci mezi zeměmi a imi grační politiky potencionálních cílových zemích. Kritici

v ytýkají

této

teorii

neschopnost

vysvětlit

zhroucení

mi gračních politik v západních zemích nebo neočekávaný fakt, že se někteří původní pracovní migranti v cílové zemi nakonec usadili natrvalo. Nevěnuje dostatečnou pozornost motivacím a činům jednotlivců a skupin, neboť hlavním a určujícím faktorem jsou podle historicko-strukturalistického přístupu zájmy kapitálu.

1.2.5 Teorie světových systémů Teorie světových systémů (World s ystems theory) 13 podobně jako napří klad teorie dvojího trhu opomíjí proces rozhodování na mikro úrovni. V ysvětluje mezinárodní mi graci přes obecné makro model y sociálního, ekonomického a politického vývoj e. světových

trhů

a s postupující

Spojuje její příčin y se strukturou

především

ekonomickou

globalizací.

Pronikání kapitalistických ekonomických vztahů z center do okrajových, nekapitalistických

společností

narušuje

stávající

systémy

a

formy

ekonomické a sociální organizace na těchto tzv. periferiích a vytváří tím 12

Zaměřoval se například na vysvětlení masových náborů pracovních sil v Německu a Kalifornii.

17

předpoklad y pro mezinárodní mi graci. S vidinou většího zisku hledají kapitalistické

firmy

z center

a

vyspělých

zemí

v chudých

zemích

na periferii levnější půdu, surovin y, levnou pracovní sílu, nové odbytové trhy. 14 Tento proces probíhá v různé míře již od šestnáctého století, v minulosti

především

prostřednictvím

koloniálních

režimů,

dnes

prostřednictvím vlád v yspělých zemí a nadnárodních firem. Migrace je tedy přirozeným důsledkem narušení, která jsou nevyhnutelně spjata s procesem kapitalistického rozvoje. Stejné ekonomické proces y, které narušily systém, vytvořil y mi grační proud směrem z periférie do center. Uvnitř rozvojových zemí dochází k urbanizaci, na poli mezinárodní migra ce k mi graci do rozvinutých zemí. Struktura tzv. globálních měst, ze kterých je ekonomická globalizace vedena, navíc v ytváří popt ávku po práci imi grantů, a to především ve sféře služeb díky velké koncentraci vysoce kvalifikovaných a bohatých lidí, kteří tyto služby vyžadují. 15 Pohyb lidí je usnadněn dopravní a komunikační infrastrukturou vybudovanou za účelem snadnějšího pronikání do periferií a flexibilní komunikace s centry. „Mezinárodní pohyb pracovní síl y obvykle následuje mezinárodní přesun zboží a kapitálu, avšak opačným směrem.“[Massey, 1993:446] Jsou vytvořen y kulturní a jaz ykové vazby. Důležitou roli v jejich posilování hrají prostředky masové komunikace a řízené reklamní kampaně, které přenášejí a rozšiřují informace o kulturních vzorcích a životních st ylech v centrech. Mezinárodní

mi grace

je

častá

mezi

dřívějšími

koloniálními

mocnost mi a jejich bývalými koloniemi, a to díky kulturním, jaz ykovým

13

Teorie vychází částečně z díla I. Wallersteina. Podobně argumentuje i historicko-strukturalistický přístup. 15 Relativně málo početná globální města jsou místy koncentrace bankovních, finančních, administrativních služeb i vyspělých technologií. Všechna leží ve vyspělých zemích. Jejich struktura vytváří poptávku po práci imigrantů vzhledem k neatraktivnosti těchto zaměstnání pro domácí obyvatelstvo. V důsledku toho vzniká nedostatek míst pro nekvalifikované nebo méně kvalifikované domácí pracovníky, kteří migrují směrem ven z globálních měst nebo zůstávají závislí na programech sociální podpory. 14

18

a administrativním

vazbám,

investicím

a

dopravním

a

komunikačním

spojením, které b yl y kd ysi v ybudovány. Teorie světových s ystémů popírá vliv rozdílů mezi mzdami nebo mezi mírou zaměstnanosti zemí na vznik mi gračních proudů - faktorů, kterými vysvětlují

migraci

například

neoklasické

ekonomi cké

nebo

nové

ekonomické teorie. Hlavním faktorem je globalizace tržní ekonomiky. Teorie nebere příliš v úvahu například vliv hraničních kontrol, zákonů a omezení zavedená jednotlivými stát y. Vlády mohou ovlivňovat mezinárodní mi graci (předevší m imi graci) pomocí regulace zahraničních investic společností a kontrol y mezinárodních toků kapitálu a zboží. Problémem je ovšem prosazení těchto politik vzhledem k mezinárodnímu charakteru opatření a k důsledkům, ke kterým by mohl y vést 16, nemluvě o odporu, který b y mohl y klást nadnárodní společnosti. Teorie zmiňuje i politické a vojenské intervence, které podnikají kapitalistické země, aby chránil y investice a nebo podpořil y vlád y chudších zemí, které sympatizují s postupující globalizací trhu. V případě neúspěchu pak dochází směrem do center k další formě mezinárodní migrace – k migraci uprchlíků. 17

Mezinárodní migrace může mít různé příčiny – touhu po zvýšení individuálního příj mu, pokus zmírnit rizika ohrožující příjem domácnosti, nábor

pracovníků

s cílem

uspokojit

poptávku

po

hůře

placených

zaměstnáních, pronikání globálního trhu do okrajových oblastí. Někd y jde o kombinaci několika důvodů. Podmínky, které mi graci vyvolal y, se ale mohou v průběhu měnit, mohou vyvstat nové příčin y, které mi grační proud udržují nebo ho ještě rozšíří. [Masse y, 1993].

16

Například světová ekonomická recese. Toto vysvětlení příčin migrace uprchlíků však není dostatečné. Proudy uprchlíků vznikají i z jiných důvodů, jak je uvedeno dále. 17

19

Teorie uvedené výše, představující t ypy ekonomických a politickoekonomických teorií, se snaží objasnit příčiny vzniku a trvání mezinárodní mi grace. Massey a kol. uvádí navíc teorie, které vysvětlují, jak jsou již jednou nastartované migrační proudy udržovány a co ovlivňuje jejich případné pozměnění a vývoj. V této souvislosti se mluví o sítích vytvořených samotnými migrant y, institucí ch, ziskových a neziskových organizacích, které migraci různými způsoby podporují a formují, a také o podmínkách, které se v důsledku mi grace

změní,

a

zv yšují

pak

pravděpodobnost

další

migrace

–

o tzv. procesu kumulativní příčiny.

1.2.6 Teorie sítí Teorie sítí (Network theory) zdůrazňuje v migračním procesu význam mezilidských vazeb. Neformální sítě migrantů vznikají osobními vazbami mezi migrant y, bývalými imigrant y a těmi, kteří zůstali v zemi původu. Jde o vazb y příbuzenské, přátelské nebo vazb y v rámci komunity. O těchto vazbách se někdy mluví jako o sociálním kapitálu, neboť poskytují

jedincům

i

skupinám

důležité

zdroje

informací,

sociální

či finanční pomoci, často i podporu v případě osobních problémů. Zvyšují pravděpodobnost migračního pohybu i jeho růstu, neboť tím snižují náklady a rizika a nepřímo zvyšují i očekávaný zisk z migrace. Nejdůležitějšími jsou samozřejmě vazby rodinné. Sítě pomáhají při usazování (settlement) mi grantů v dané zemi a při vytváření komunit. Skupin y migrantů pak často vytvářejí svou vlastní ekonomickou i sociální infrastrukturu. Jako příklad lze uvést různé spolky, obchod y, zábavní podniky, kostel y, sl užby doktorů, právníků etc. Kd yž počet migrantů a vazeb překročí určitou kritickou mez, jsou náklad y na každou další mi graci i rizika, která migrant podstupuje, nižší, což podněcuje další mi graci, což opět dále rozšiřuje sítě a snižuje náklady

20

i rizika atd. 18 [Masse y, 1993]. Migrace se postupně stává nezávislou na faktorech,

které

ji

způsobil y. 19

Ke

zpomalení

až ve chvíli, kd y jsou sítě již tak rozšířen y,

proudu

dochází

že umožňují mi grovat

bez problémů téměř všem z v ysílající země. Tato teorie akceptuje myšlenku, že mi grace vzniká na základě rozhodnutí jedinců či domácností. Postupem času se mění kontext, v rámci kterého b yla tato rozhodnutí učiněna, a zv yšuje se pravděpodobnost budoucího rozhodování ve prospěch mi grace. Velikost

migračního

proudu

neodpovídá

nutně

rozdílům

mezd

a mírám zaměstnanosti mezi zeměmi. Ty jsou postupně zastíněny sníženými náklad y a riziky v yplývajícími z rozšiřování sítí. Vlády nejsou příliš schopn y kontrolovat migrační proud y, protože nemají téměř žádnou kontrolu nad těmito neformálními sítěmi. Některé imi grační politiky zvýhodňující sjednocování rodin mohou podporovat imi graci rodinných členů, kteří zůstali ve své původní zemi.

1.2.7 Institucionální teorie Institucionální teorie (Institutional theory) klade důraz na vliv instituci onální ch subjektů. Jde vlastně také o sítě, které podporují migraci a určitým způsobem ji formují. Někd y se mluví o tzv. migračním průmyslu 20 [Castles, 1998]. V rámci

institucionální

teorie se

dá

mluvit

o

dvou

skupinách

instituci onální ch subjektů. První skupinou jsou organizace či jednotlivci napomáhající především nelegální mi graci a to za účelem zisku. V důsledku bariér, které si cílové 18

Někdy se pro jev neformálních sociálních sítí užívá pojem řetězová migrace (angl. chain migration) [Castles, 1998:25] 19 Autoři ji nazývají soběstačným sociálním procesem - „self-sustaining social process“ [Castles, 1998:26, Massey, 1993:449] 20 Rozvoj migračního průmyslu je spjat se sociálními sítěmi. Nezávisle na příčinách migračního proudu se v průběhu migrace objeví poptávka po určitých službách. I když je migrace podporována samotnou vládou, nikdy není zajištěna celá potřebná infrastruktura. Při ilegální migraci je poptávka ještě vyšší.

21

země vytvořil y, aby se bránil y migračnímu přílivu, vzniká černý trh. Jedinci i společnosti v ydělávají na migrantech, kteří se snaží často ilegálně dostat do vybrané země. Jde o převody přes hranice, pašování lidí ze země původu do jiné, (tzv. smu ggling a traffickin g 21), najímání mi grantů zaměstnavateli, falšování dokument ů, svat by „naoko“. Migranti jsou často v ystaveni vykořisťování, okrádání, podvodům nebo vydáni napospas zneužívání (hlavně ženy a děti). Druhou skupinu tvoří nevládní a mezinárodní organizace a jedinci poskytující migrantům rady, sociální služby a hlavně právní poradenství, napří klad jak získat různé dokument y, jak žádat o azyl či povolení k pobytu. Všechny

t yto

instituce

a

organizace,

ziskové

nebo

neziskové

podporují a pomáhají udržovat mezinárodní migraci, neboť bez nich by mi granti často měli jen málo informací a kontaktů potřebných k úspěšné mi graci. Podobně

jako

u teorie

sítí,

migrač ní

proud

je

stále

více

instituci onalizován a stává se čím dál tím nezávislejší na okolnostech, které ho v yvolal y. Vlády opět těžko kontrolují migrační proud y. Jejich úsilí omezit ho nahrává černému trhu, jedincům či organizacím, které na migraci vydělávají. Setkávají se s kritikou a odporem humanitárních organizací.

21

Pojmu smuggling se užívá v souvislosti s převáděním lidí přes státní hranici mimo hraniční přechod. Pojem trafficking nebo-li „human trafficking“ je užíván pro označení pašování lidí, často na velkou vzdálenost z jejich země původu do cílové země. Pašování je organizované, často se jedná o pašerácké gangy. Lidé jsou obvykle pašováni tak, že jsou ukryti v dopravním prostředku, pašeráci užívají i hraničních přechodů. Za službu se platí dosti vysoká finanční částka . Stává se, že se migrant, který využije služeb pašeráckých gangů, zadluží, neboť není schopen zaplatit celou částku ze svých či rodinných zdrojů. Je pak v podstatě „prodán“ v cílové zemi zaměstnavateli, spolupracujícímu s pašeráky, a musí si dluh i s úroky nejdříve odpracovat, často ve špatně placených zaměstnáních. Částky za pašování se pohybují v rozmezí několika set až několika tisíc USD. Například cesta z Albánie na pobřeží Itálie přišla v devadesátých letech na 463 USD, z Indie do Británie na 6-9 tisíc liber, z Číny do New Yorku nebo Evropské Unie na 9-35 tisíc USD, průměrně se částky v Evropě pohybovaly mezi 2-5 tisíci USD [Harris, 2002:149]. Tohoto pojmu se užívá rovněž pro případy najímání lidí v jejich zemi pro práci v cizině, kteří jsou pak následně zneužíváni a zotročováni. Často se jedná o ženy a děti například v souvislosti s prostitucí.

22

1.2.8 Teorie kumulativní příčiny Podle teorie kumulativní příčiny (Cumulative causation) mění každý akt migrace společenský kontext, ve kterém se o mi graci rozhoduje, a to často

takovým

způsobem,

že

další

mi grace

se

pak

stává

pravděpodobnější. V důsledku mezinárodní mi grace nastávají změny v ekonomické, sociální i kulturní oblasti a to jak v zemi původu, tak v cílové zemi. V této souvislosti se mluví například o tzv. social labeling některých zaměstnání.

Jde

o

to,

že

některé

kategorie

zaměstnání

s v ysokým

zastoupením imi grantů, získají nálepku zaměstnání nevhodného pro domácí obyvat ele, což vede k další poptávce po imigrantech. Toto stigma určité profese nev ychází z jeho charakteristik, ale pouze ze zastoupení imi grantů v této profesi.

1.2.9 Teorie migračních systémů Jedním z novější ch přístupů je teorie migračních systémů (Mi gration s ystem theory) [Castles, 1998:23-24]. 22 Ta klade důraz na mezinárodní vztahy, národní hospodářst ví, kolektivní jednání a institucionální faktory. V ychází se z předpokladu, že migrační proudy jsou do jisté míry stabilní

a

strukturované

v prostoru

i

čase,

což

dovoluje

rozlišení

na tzv. mezinárodní migrační systémy. Mi grační s ystém je tvořen dvěmi nebo více zeměmi v yměňujícími si navzájem mezi sebou nejen migranty, ale i zboží a kapitál. Tyto výměny jsou mezi zeměmi tvořícími jeden s ystém intenzivnější než mezi ostatními zeměmi. Anal yzují se regionální migrační s ystémy jako například západní Evropa, severní Amerika, jižní Pacifik, západní Afrika. Jednotlivé regiony

22

Massey a kol. nepovažuje tento přístup za samostatnou teorii, ale spíše za zobecnění a shrnutí ostatních teorií, především teorie světových systémů, teorie sítí, institucionální teorie a teorie kumulativní příčiny [Massey, 1993].

23

jsou

propojen y

různými

vzájemnými

i o geograficky vzdálenější oblasti.

vazbami,

může

se

jednat

23

Zkoumají se oba konce migračního proudu i všechny možné vazb y mezi oběma oblastmi. Vazb y mohou být dále roztříděny do kategorií jako napří klad mezistátní vztah y, srovnání oblastí, kulturní vazby, rodinné a sociální sítě. Podle

teorie

mi gračních

s ystémů

vznikají

migrační

proudy

z již existujících vazeb mezi zeměmi původu a cílovými zeměmi. Poukazuje se na koloniální minulost, politické zájmy a vliv y (například vojenské intervence), obchod, investice, najímání pracovníků nebo kulturní vazby. V rámci migračních s ystémů se rozlišují země nebo skupina zemí, které jsou hlavním cílem mi grantů, a skupina zemí vysílajících. Země mohou být zařazeny do více než jednoho mi gračního s ystému To o vysílajících

zemích.

S ystémy

se

v čase

vyvíjejí

platí častěji podle

toho,

jak se v zemích mění politické, ekonomické a sociální podmínky. [Massey, 1993] Mi grační proudy a jejich průběh jsou podle teorie mi gračních s ystémů výsledkem interakce mezi makro a mikro strukturami. Jediná příčina nev ysvětluje

nikdy

dostatečně

rozhodnutí

lidí

opustit

svou

zemi

faktorům,

které

a přestěhovat se do jiné [Castles, 1998]. Makro

struktury

se

vztahují

k institucionálním

zahrnují ekonomiku světového trhu, vztah y mezi zeměmi, zákony, struktury a

metody

determinant

v ytvořené

stát y

mezinárodní

ke kontrole mi grace

migrace.

je stále

Jedním

integrovanější

z hlavních světová

ekonomika. To platí nejen pro ekonomickou migraci, ale i pro proudy uprchlíků. Významnými faktory jsou dále mezinárodní vztahy a role států ve v ysílacích a cílových zemích z hlediska organizace a podpory migrace. Mikro struktury zahrnují neformální sítě osobních a rodinných vztahů, komunitních vazeb a postupy v yvinuté samotnými migrant y 24.

23 24

Například vazby mezi západní Evropou a severní Amerikou nebo mezi Francií a severní a západní Afrikou. Viz teorie sítí.

24

Velká role je také připisována informovanosti a tzv. kulturnímu kapitálu [Castles, 1998:25]. Jde například o znalost jiných zemí, jazyka, schopnost zorganizovat cestu, najít si práci a zvyknout si na jiná prostředí. Mi grační

průmysl 25

jako

faktor

důležitý

pro

pokračování

již nastartovaného migračního proudu, j e považován za strukturu působící mezi mikro a makro strukturami, neboť spojuje aktivit y jedinců se státem a ekonomikou.

1.2.10

Model migrace

I když má každá migrace svá specifika, přesto je možné nalézt určité společné prvky. Castles v této souvislosti uvádí tzv. čtyřfázový model (fourstage model) migrace, která vede nakonec k trvalému pob ytu v cílové zemi [Castles, 1998:28]. Podle tohoto modelu vzniká v první fázi migrační proud složený z mladých, ekonomicky aktivních lidí, kteří se v ydávají do cílové země dočasně za prací. Jsou stále orientováni na domovskou zemi, kam často posílají část vydělaných peněz. Ve druhé fázi dochází k prodlužování pobytu, rozvíjejí se sociální sítě založené na příbuzenských a komunitních vztazích, umožňující pomoc a podporu mi grantů v novém prostředí. Ve třetí fázi dochází již ke slučování rodin, roste orientace na cílovou zemi a uvažuje se o dlouhodobějším usazení. Objevují se etnické komunit y se svými vl astními asociacemi, obchody, profesemi etc. Ve čtvrté fázi dochází po trvalém usazení, v závislosti na jednání vlád y a ob yvatel dané země, k zajištění právního postavení v cílové zemi a nakonec

k

získání

občanství

nebo

k politické

ex kluzi,

a ekonomické marginalizaci a k vytvoření etnických komunit.

25

Viz institucionální teorie.

25

sociální

Tento

model

odpovídá

pracovním

mi gracím,

následovaných

sjednoceními rodin, vytvářením komunit a také mi gracím z bývalých kolonií. Nelze ho příliš využít v případě uprchlíků a migrace vysoce kvalifikovaných pracovníků, pokud tedy i t yto formy migrace nevedou ke slučování rodin a v ytváření komunit [Castles, 1998].

Nedostatkem migračních teorií je, že jejich v ysvětlení nezahrnují zároveň oba druhy migrace, a to jak tzv. migraci dobrovolnou, tak tzv. migraci nucenou. Je jim v ytýkáno, že se snaží objasnit více příčiny dobrovolné migrace, méně už ale migrace nedobrovolné. A to v době, kdy počet

uprchlíků

či

lidí

migrujících

v důsledku

přírodních

nebo

ekologických katastrof není zanedbatelný. Teorie

mezinárodní

[Masse y, 1993]

analyzují

mi grace, především

které tzv.

uvádí

Massey

ekonomickou

a

kol.

mi graci,

tedy

mi graci, která bývá považována spíše za dobrovolnou, neboť je orientována na výdělek peněz. Nezabývají se mi grací jako následkem pronásledování nebo ohrožení válečným či etnickým konfliktem. Neberou příliš v úvahu ani právní předpis y jednotlivých zemí nebo kontrol y na hranicích, které mi graci zabraňují nebo ji naopak usnadňují. Pravidl y vstupu do země a odchodu z ní se zabýval například Myron Weiner, který anal yzoval tato pravidla a jejich dopad na migrační proudy mezi různými zeměmi v kontextu mezinárodních vztahů. [Weiner, 1985 in Brettell, 2000]. Navrhl pět pravidel pro vstup do země a pět pro odchod ze země.

Pravidl y pro

podporující,

selektivní

vstup b yla: vstupní

neomezený vstup, pravidla vstup

pravidla,

omezující

vstupní

pravidla

a pravidla zabraňující vstupu. Jako pravidla pro odchod ze země b yla navržena: pravidla zabraňující vstupu, pravidla vstup omezující, tolerantní, podporující a pravidla vypuzující ze země. Navrhl tabulky o velikosti pětkrát pět. Kombinace pravidel vstupu a odchodu ze země umožňují podle něj klasifikaci i formulaci hypotéz o pravděpodobných migračních proudech

26

a jejich charakteristikách. Kombinace mohou také vypovídat o politických s ystémech jednotlivých zemí a o vztazích mezi nimi.

S teorií, zabývající se vznikem uprchlických migračních proudů a reakcí mezinárodního společenství ve formě uprchlického režimu, přišel napří klad

Keel y [1996, in Brettell, 2000], který čerpal z dřívější práce

Aristida Zolberga a jeho kolegů z roku 1989. Podle této teorie vznikají uprchlické mi grační proud y na základě struktury a zásahů systému národního státu a jeho nestability. Stát se snaží srovnat a zvládnout rozpory, které pl ynou z normy jednoho národa v rámci jednoho státu a z realit y státu multinárodního.

Mezinárodní

uprchlický

režim

je

tvořen

různými

konvencemi,

mezinárodními a nevládními organizacemi a zavedenými postupy. Režim zajišťuje podporu a ochranu pro t y, kteří nemohou počítat s ochranou své země. Součástí režimu jsou i definice užívané stát y k určení těch, kteří mezinárodní ochranu potřebují, protože jejich země se nechovají, tak jak by se měl y stát y ke svým občanům chovat. Proud y uprchlíků utíkajících před násilím a pronásledováním jsou tedy považován y za selhání s ystému a vyžadují proto kolektivní čin za účelem

získaní

kontrol y

nad

s ystémem

a

jeho

vrácení

do

stavu

rovnováhy, ve kterém každý někam patří, respektive je občanem nějakého stát u, od kterého se mu dostává i náležité ochrany. Poskytnutím azylu příslušní kovi jiného státu, se tak vlastně tomuto stát u dává najevo postoj mezinárodního společenství nebo druhého státu k jeho vnitřní situaci.

27

1.3 Formy mezinárodní migrace Mezinárodní mi grac e má různé formy, které se navzájem podstatně liší,

a

vyžadují

proto

i

rozdílný

přístup

například

ze

strany

vlád

jednotlivých států nebo mezinárodních organizací. Země mají také různé druhy povinností vůči migrantům podle toho, o který t yp migra ce se jedná. 26

Z hlediska směru poh ybu se mluví o emigraci a imigraci, tedy poh ybu ven přes hranice určitého státu nebo naopak dovnitř na jeho území. Z

časového hlediska se mluví o mi graci krátkodobé či dočasné

(temporary), dlouhodobé (long-term), nebo trvalé (permanent) 27. Tohoto rozdělení užívá ve svých statistikách mezinárodní mi grace napří klad

OSN.

Mi granti

jsou

rozděleni

do

čt yř

kategorií.

Tvoří

je dlouhodobí emi granti a imigranti, krátkodobí emi granti a imi granti, obyvat elé (residents), kteří se po určité době vrací z pracovního pobytu v zahraničí

nebo

na

takový

pobyt

odjíždějí,

respektive

krátkodobí

emigranti, kteří se vracejí nebo odjíždějí, a nomádi. [SOPEMI, 1998]. Z hlediska dodržování zákonů dané země či zemí lze rozlišovat mi graci legální a nelegální. Z hlediska

příčin

a

motivů

se

mezinárodní

migrace

rozděluje

na migraci dobrovolnou (voluntary) a nucenou (forced nebo involuntary). Jako

synonymum

pro

ekonomická migrace a rozumí

dobrovolnou

mi graci

se

užívá

termínu

se tím, že se člověk sám rozhodl opustit

svou zemi s úmyslem zlepšit svou ekonomickou situaci nebo situaci své rodiny. 28 Proti tomuto tzv. dobrovolnému rozhodnutí, stojí migrace nucená,

26

Například v případě, že se jedná o uprchlíka definovaného podle Konvence o právním postavení uprchlíků, jsou její signatáři povinni poskytnout mu na svém území ochranu. 27 Za dlouhodobého migranta je dle UNHCR považován ten, který pobývá v cizí zemi déle než jeden rok. Některé státy však definují mezinárodního dlouhodobého migranta odlišně. Například Norsko považuje za imigranta osobu pobývající v zemi déle než šest měsíců, Španělsko déle než tři měsíce. V Německu nezáleží na časovém období, ale na faktoru jako je vlastnictví nebo pronájmu bytu či domu. [Drbohlav, Integrace 2001]. 28 Viz mikro teorie a nové ekonomické přístupy.

28

jejímiž příčinami jsou vnější faktory ohrožující samotnou existenci jedince jako například válečné či etnické konflikt y, pronásledování z důvodů rasových, politických, etnických či náboženských, přírodní katastrofy, ekologické havárie aj. V kontextu nucené mi grace se mluví především o uprchlících a vnitřních uprchlících. Definovat migranta jako dobrovolného (ekonomického) nebo jako uprchlíka se potýká s problémem, neboť „jakákoliv migrace v sobě zahrnuje prvky volb y a nátlaku” [Brettell, 2000:50].

Může být především v praxi

těžké určit, do které kategorie který migrant patří. Motivů k mi graci může být více [Hakovirta, 1986]. Kategorie se mohou překrývat, migranti mohou přecházet z jedné do druhé. Jedna forma mi grace může vést k jiné. 29 Problém je i v samot ném v ymezování jednotlivých kategorií. Problém definic může například demonstrovat pří pad člověka, který sice není ve své zemi bezprostředně ohrožen na životě podle definice nucené migrace, ovšem životní podmínky v dané zemi mu neumožňují dosáhnout alespoň přij atelné životní úrovně.

1.3.1 Nejčastější kategorie migrantů podle motivů

1.3.1.1 Dobrovolní migranti Za dobrovolné migranty jsou považováni tzv. migranti pracovní a jejich rodin y, ale i například studenti nebo lidé, kteří se stěhují z jiných osobních důvodů a nespadají do kategorie mi grace nucené. Většinu mezinárodních mi grantů tvoří pracovní, ekonomicky aktivní mi granti. [Drbohl av, in Šišková, 2001].

29

Například nedobrovolní migranti, kteří se v nové zemi usadili, mohou usilovat o sloučení s ostatními členy své rodiny. Dobrovolní migranti se mohou změnit z důvodu politických změn ve své zemi původu, v migranty nedobrovolné [Martin, 2001].

29

Pracovní migranti jsou často rozděleni do různých kategorií, někdy podle toho, jestli v zemi pobývají legálně (většinou je vstup na pracovní trh podmíněn pracovním povolením) nebo nelegálně, nebo třeba podle stupně kvalifikovanosti - například jako v ys oce kvalifikovaní odborníci nebo nekvalifikované

pracovní

síl y.

Mohou

být

zaměstnáni

v zemědělství,

stavebnictví, nemocnicích, v rámci nejrůznějších služeb. Mohou přednášet na univerzitě, být zaměstnanci nadnárodních firem, pracovat ve vědeckém výzkumu, být experty na informační technologie aj. Lidé ze skupin y zahrnující vysoce kvalifikované pracovníky, vědce, student y nebo například umělce, se stěhují relativně často a bez omezení a nejsou posuzováni jako problém v případě migračních kontrol a politik, jak je tomu například v případě nekvalifikovaných pracovníků z chudších zemí. V roce 1990 byla Valným shromážděním OSN přijata „Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech pracovních migrantů a členů jejich rodin“ („International Convention on the Protection of the Rights of All Mi grant Workers

and

Members

of

their

Families“)

o

93

článcích.

K tomu,

aby se stala nástrojem mezinárodním práva, b yla potřeba její ratifikace dvaceti členskými zeměmi. V prosinci 2002 ji jako dvacátá země ze 190 členských zemí OSN ratifikoval Východní Timor. Konvence tedy konečně může od roku 2003 vstoupit v platnost. [IOM, prosinec 2002].

Druhou kategorií v rámci dobrovolné mi grace je tzv. slučování rodin. 30 Vychází se s mezinárodního práva rodin na sloučení. 31 Často bývá chápáno jako důsledek migrace pracovní, kdy například jeden člen rodiny odejde pracovat do jiného státu, rozhodne s k dlouhodobějšímu nebo trvalému pobytu (někd y nemusí existovat možnost opětovného návratu v případě, že by odejel do své země) a po určité době začne usilovat 30

V této souvislosti se užívá pojmu „tied movers“. Jedná se o lidi, kteří se stali migranty z důvodu doprovodu rodinných členů nebo slučování rodin, tedy často z rozhodnutí někoho jiného. [Brettel,2001:61]. 31 Například ve Všeobecné deklaraci lidských práv je zakotveno, že „Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.“ [článek 16, odst.3]

30

o sloučení rodiny. Může jít o manželku, manžela, děti, ale někd y i o rodiče, sourozence. 32 Sl učování rodin je jeden z mála důvodů, pro které lze legálně imi grovat do vyspělých zemí. Ze stejného důvodu lze získat i azyl v případě mi grace vynucené.

1.3.1.2 Vynucená migrace Migrace

vynucená

bývá

způsobena

jednak

pronásledováním,

porušováním lidských práv, represemi, válečnými konflikty, občanskými válkami,

ale

či ekologickými

také

zhoršováním

katastrofami.

životního

Vynucená

migrace

prostředí, nemusí

přírodními být

migrací

trvalou. Pokud příčiny migrace pominou, lidé mají tendenci se vracet zpět. 33 Úřad V ysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) 34 rozlišuje kategorie osob, kterými se zabývá (tzv. persons of concern) na uprchlíky (refugees), navrátilce (returnees), žadatele o azyl (asylum seekers) , vnitřní uprchlíky (IDPs) a další osob y, kterým je poskytována pomoc úřadu V ysokého komisaře OSN pro uprchlíky (others of concern). 35 První skupinu v ynucené migrace tvoří tzv. uprchlíci. Statut uprchlíka definuje Úmluva o právním postavení uprchlíků – tzv. Ženevská konvence 36

32

Jako příklad lze uvést Německo, které v letech 1950-1973 potřebovalo manuální pracovníky, a tak nabíralo levnou pracovní sílu například z Turecka. Počítalo se s tím, že pracovní migranti tu zůstanou pouze dočasně a pak se vrátí zpět do své země. Migranti však zůstávali a navíc za nimi přijížděly jejich rodiny, takže i když Německo později zavedlo různá opatření na zastavení přílivu imigrace, jejich počet stále rostl. Podobně tomu bylo i například ve Velké Británii a Francii. 33 Pro tyto případy se užívá pojmu returnees, česky navrátilci. 34 UNHCR – United Nations High Commissioner for Refugees - vznikl z rozhodnutí Valného shromáždění v roce 1951. Tato organizace se sídlem v Ženevě je součástí OSN. Jejím hlavním úkolem je poskytování mezinárodní ochrany uprchlíkům a osobám, které tuto ochranu a podporu potřebují. Napomáhá také vládám při hledání trvalých řešení situací uprchlíků tzv. integraci a při dobrovolné repatriaci. 35 V této kategorii figurují například osoby bez státní příslušnosti, které byly občany bývalého Sovětského Svazu a které nebyly schopny získat občanství žádného z nástupnických států. 36 Tento název není zcela přesný, ale je v souvislosti s uprchlíky často užíván. Bude ho užíváno i dále v textu práce.

31

z roku 1951 a Newyorský protokol z roku 1967. 37 Konvenci podepsalo více než 140 zemí světa. 38 Konvence v ychází z článku 14 Všeobecné deklarace lidských práv, který říká, že „každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu“. Konvence tento článek rozvádí, speci fikuje pronásledování a v ytváří tak definici uprchlíka de iure [Kuric, 1998]. Uprchlík je v ní definován událostí…nachází

mimo

svou

jako osoba, „která se v důsledku

vlast

a

má

oprávněné

obavy

před

pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo

z důvodu

příslušnosti

k určitým

společenským

vrstvám

nebo

i zastávání určitých polických názorů, je neschopna přijmout nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti“[Úmluva, 1951, článek 1, odst.A2]. Definice platí i pro osoby, bez státní příslušnosti, které se nacházejí ze stejných důvodů mimo zemi svého dosavadního pobytu. Uprchlíci se od jiných osob, které mohou potřebovat humanitární pomoc, liší především potřebou mezinárodní ochran y, neboť se počítat s ochranou své země. Brettell j e definuje v rámci státu jako „třídu lidí, kterým b yla přiznána mezinárodní ochrana a pomoc [Brettell, 2000:55]. Signatáři Ženevské konvence, by měly tuto ochranu na svém území uprchlíkům poskytnout a zacházet s nimi stejným způsobem jako s ostatními cizinci a v některých případech dokonce stejným způsobem jako se svými vlastními občan y. 39 Konvence stanoví jaké minimální právní standardy mají smluvní stát y vůči uprchlíkům uplatňovat. Měla by tvořit rámec vnitrostátního az ylového práva si gnatářských zemí, nesmí být tedy v rozporu s jejich normami. Ve článku 33 je také zakotven tzv. princip non-refoulement, ted y princip,

37

V textu původní Konvence bylo stanoveno časové omezení definice uprchlíka. Uprchlíkem byla podle ní osoba, která se jím stala z definovaných důvodů do 1.1.1951. Newyorský protokol rozšířil časové hledisko i na osoby, které se staly uprchlíkem po tomto datu. 38 Přesný počet uváděný OSN je 141. Newyorský protokol podepsalo 139 zemí. Česká republika (tehdy ještě ČSFR) přistoupila k Úmluvě v listopadu 1991. Úmluva pak u nás vstoupila v platnost 24.února 1992. 39 Například v otázce sociálního zabezpečení.

32

podle kterého nesmí být uprchlík vrácen zpět do země, ve které b y mu mohla hrozit persekuce nebo dokonce smrt. K bližšímu vymezení pojmů obsažených v Konvenci, jejichž výklad byl často problematický, a k praktickému určování statutu uprchlíka podle Konvence slouží příručka v ydaná v roce 1979 UNHCR. 40 K uprchlíkům bývají ještě řazeni j edinci, kterým b yla poskytnuta dočasná ochrana na základě příslušnosti k určité skupině. 41

V souvislosti s uprchlíky se mluví také o tzv. přesídlení (angl. resettlement). V případě, že se uprchlíci, kterým b yla poskyt nuta dočasná ochrana, nemohou kvůli přetrvávajícímu nebezpečí pronásledování vrátit zpět do své země, je jim nabídnut nový domov buď v zemi, která jim ochranu

poskytla,

je uprchlíkům

a

nebo

poskytována

v některé mnoha

třetí

zeměmi,

zemi. do

Dočasná

programu

ochrana přesídlení

je však v současné době zapojeno pouze 17 zemí [UNHCR, 2002]. Další skupinou jsou tzv. vnitřní uprchlíci 42 (IDP’s nebo-li „internall y displaced persons“). To jsou lidé, kteří jsou sice nuceni opustit své domov y, nejčastěji z důvodů konflikt ů omezených na území jejich země, ekologických či přírodních katastrof, avšak nepřekročí při tom státní hrani ci. Těmto osobám nemůže být udělen statut uprchlíka ani nemohou požívat ochrany jiného státu, a to právě z důvodu definice uprchlíka, podle které je jednou z podmínek právě překročení mezinárodní hranice. Počet těchto lidí zaznamenává v posledních letech podle UNHCR největší nárůst v rámci skupiny nucených migrantů.

40

Handbook on Procedures and Criteria for Determining Refugee Status under the 1951 Convention and the 1967 Protocol relating to the Status of Refugees. 41 Definice uprchlíka podle Konvence nebere v úvahu případy lidí, kteří musí svou zemi opustit v důsledku válečného nebo vnitřního konfliktu. V tomto smyslu byla definice rozšířena Konvencí Organizace africké jednoty uprchlíků v roce 1969 a Kartagenskou deklarací v roce 1984. 42 Termín „vnitřní uprchlíci“ je převzat z dokumentů české pobočky UNHCR. Lze se také setkat s termínem „krátkodoběji vysídlené osoby“ [Drbohlav, Integrace, únor 2001:5] nebo „interně přesídlené osoby“ [Kabeleová, Integrace , únor 2001:17].

33

Žadatelé o azyl jsou další skupinou považovanou za součást kategorie nucených migrantů. Jde vlastně o skupinu uprchlíků, kteří hledají ochranu v jiné zemi a požádají o az yl, ted y o to, aby b yli uznáni jako tzv. uprchlíci bona fide (bona fide refugees), a získali tak právní ochranu a materiální pomoc, které tento statut zahrnuje. Stává se ovšem, že o az yl v zemi žádají i osoby migrující z ekonomických důvodů, které tímto usilují o legální pobyt a přístup na pracovní trh. Žadatelé o az yl ted y často musejí projít poměrně zdlouhavou procedurou s přísnými kritérii, ab y jim b yl status vůbec přiznán.

Navrátilci jsou uprchlíci, kteří se vracejí zpět do své země, jakmile se zlepší podmínky, ustane konflikt, je nastolena určitá míra stabilit y v zemi, zprovozněna alespoň základní infrastruktura. Repatriace je velmi podporována, jak ze stran y vlád zemí, které jim poskytl y ochranu, tak mezinárodními orga nizacemi. Navrátilcům je často poskytnuta pomoc ve formě nákladů na cestu zpět. UNHCR například poskytuje do začátku i určitou finanční částku, osivo, nástroje nebo pomáhá při obnově domů, škol, cest etc. Tato forma podpory obvykle netrvá déle než dva roky. [UNHCR, 2002].

V rámci nucené migrace užívá Hakovirta [Hakovirta, 1986] ještě pojmu

vysídlenci

(angl.

expellees).

Jsou

to

osoby,

které

k migraci

nedospěl y na základě vlastního rozhodnutí, ale b yl y přesídlen y nebo donuceny k přesunu do jiné země vládou své země.

Existuje samozřejmě celá řada i jiných kategorizací v závislosti na kritériu, které je bráno jako výchozí.

34

1.4 Současné migrační trendy Odhadovaný

počet

dlouhodobých

migrantů 43

je

175

miliónů. 44

Skutečný počet však může být v yšší, neboť například přesné počt y nelegálních migrantů jsou t ěžko zjistitelné. V některých zemích statistiky zcela ch ybí nebo jsou neúplné či nepřesné. 45 Mezinárodní migrace je na rekordní úrovni (jde zatím o nejvyšší odhadovaný počet v historii) a je nepravděpodobné, že by se počt y mi grant ů v budoucnu snižovaly a proces zpomaloval [Martin, 2001]. Podle

statistik

se

počet

mezinárodních

mi grantů

zv yšuje

od šedesátých let (viz tabulka 1) a za posledních dvacet pět let se více než zdvojnásobil. Ročně přibývají 2-4 miliony migrantů [Drbohlav in Šišková, 2001]. Do statistik nejsou zahrnut y další milión y turistů a obchodníků, kteří vycestovali do cizí země na kratší návštěvu. 46

Tabulka 1: Vývoj počtu mezinárodních mi grantů

Rok

1965 1975 1985 1990 2000 2002

Počet v mil.

75

84

105

120

150

175

Zdroj : UN Population Division

Mezi let y 1985 a 1990 rostl počet mezinárodních migrantů za rok o 2.59

procenta

(Martin,

2001:2).

K rostoucímu

počtu

mezinárodních

mi grantů je třeba ovšem poznamenat, že dlouhodobí mezinárodní migranti tvoří necelá 3 procenta světové populace 47. 43

Za mezinárodného migranta je podle OSN považována osoba, který žije minimálně 12 měsíců mimo svou zemi narození nebo mimo zemi, jejímž je občanem. 44 UN Population Division, IOM [IOM News, prosinec 2002]. 45 To platí o všech dále uvedených statistikách. Často jde pouze o odhadované počty vzhledem k nedostupnosti a nepřesnosti statistik v některých zemích. Někdy může být problematická i samotná definice například typu migrace. 46 Do statistik nejsou rovněž zahrnuty osoby v transitu, členové zastupitelských úřadů nebo vojáci spřátelených zemí“. 47 Světová populace je odhadována na 6,2 miliardy, přičemž 175 milionů mezinárodních migrantů tvoří 2,82 procenta.

35

Země se podle směru pohybu migrantů dělí na země původu nebo-li vysílající (countries of origin, source nebo sending countries) tedy země, odkud migranti přicházejí přes tranzitní země (transit countries) do cílových zemí (destination countries, receiving countries). Některé země mohou patřit pouze do jedné skupiny, některé i do více 48, situace se může v průběhu času měnit. Rozmístění mezinárodních migrantů je značně nerovnoměrné. Šedesát procent mezinárodních mi grantů pobývá ve v yspělých zemích, čt yřicet procent pak v zemích méně rozvinutých. Téměř každý desátý ve vyspělých zemích je mi grant, kdežto v rozvojových zemích je to téměř každý sedmdesátý. 49 Sedm nejbohatších zemí 50 má na svých územích asi jednu třetinu světové populace imigrantů [Drbohlav in Šišková, 2001]. V roce 2002 b ylo z celkových 175 milionů mezinárodních mi grantů v Evropě 56 milionů, v Asii 50 milionů, v severní Americe 41 milionů a v Africe 16 milionů. 51 Co se týče čistého přírůstku počtu mezinárodních mi grantů, přišlo z méně rozvinutých do vyspělých zemí odhadem 2,3 milionů lidí ročně a téměř 12 milionů v období od roku 1995 do roku 2000. Nejvíce migrantů přišlo do Severní Ameriky (1,4 milionu za rok), Evropy (0,8 milionu ročně) a Oceánie (90 tisíc ročně). 52 Obecně lze prohlásit, že stávající trendy ukazují na převažující mi grační proudy z méně rozvinutých a chudších zemí do zemí vyspělých. Hlavní mi cílovými oblastmi imigrantů jsou v současné době západní Evropa, severní Amerika a Austrálie [Castles, 1998].

Dalším významným jevem je feminizace migračních proudů [Cohen, 2000], ve kterých v minulosti převažovali spíše muži. Ženy spadal y 48

Například Česká republika patřila donedávna především k tranzitním zemím migrantů mířících z východu dále na západ, v posledních letech se pro některé skupiny migrantů stává i zemí cílovou. 49 UN Population Division, 2002 50 Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Japonsko, Kanada a USA. 51 UN Population Division, 2002 52 tamtéž.

36

většinou

do

kate gorie sloučení

rodin.

Od

významnou skupinou v rámci pracovní migrace.

šedesátých

let

jsou

ženy

53

Co se týče jednotlivých kategorií, většinu současných mi grantů tvoří tzv. migranti dobrovolní. Z celkového počtu 175 milionů mezinárodních mi grantů bylo podle odhadů UNHCR 54 na začátku roku 2002 ve světě 12 milionů uprchlíků a 940 800 žadatelů o az yl. K tomu je nutno přidat 4 miliony uprchlíků, kteří jsou pod patronací UNR WA. 55 Celkem se tedy jednalo o 16 milionů osob, ted y o asi 9 procent z celkového počtu mezinárodních migrantů. Z toho se tři miliony uprchlíků se nacházel y ve v yspělých zemích [UN Population Division, 2002]. Vnitřní uprchlíky, které nelze považovat za mezinárodní mi grant y bylo 5,3 milionů. Ostatních, kterým pomáhal UNHCR. 1 milion. Statistiky také uvádějí 462 700 uprchlíků a 241 000 vnitřních uprchlíků, kteří se vrátili zpět. Celkový počet lidí požívající ochrany a asist ence UNHCR na začátku roku 2002 byl 19,8 milionů. Oproti začátku roku 2001 byl zaznamenán pokles o dva miliony z celkového počtu 21,8 milionů. V roce 2002 sice lidé stále opouštěli své domov y, avšak velký počet se jich z exilu vracel zpět. 56 Nejvíce osob pod patronací UNHCR b ylo stejně jako v minulých letech v Asii – necelých 9 milionů, v Africe to byl y 4 milion y a v Evropě necelých 5 milionů. Co se týče zemí původu, největší počet uprchlíků v posledních letech pocházel z Afghánistánu, například v roce 2000 se odhadoval počet na více než 4 milion y. Právě kvůli situaci v Afghánistánu byl y zeměmi s největším přílivem uprchlíků v minulých letech Pákistán a Irán.

53

Jako příklad lze uvést například ženy z chudších oblastí jihovýchodní Asie (například z Filipín), které pracují v bohatších oblastech jako pomocnice v domácnosti. 54 Všechna čísla jsou převzata z oficiální zprávy UNHCR na www.unhcr.cz a ze statistik UNHCR, pokud není uvedeno jinak. 55 United Nations Relief and Works Agency for Palestine Refugees in the Near East, založená 1949. Udávaný počet je z roku 2000. [UN Population Division, říjen 2002]. 56 Vývoj odhadovaných počtů uprchlíků a osob pod patronací UNHCR viz příloha 1.

37

V rámci statistik žadatelů o azyl někdy počt y žádostí o azyl neodpovídají skutečným počtům žadatelů. Je to dáno s ystémem podávání žádostí v některých státech, kdy je jedna žádost podávána pro více osob. Ve srovnáních s jinými zeměmi se pak užívá přepočtů osob na jednu žádost. 57 V roce 2001 bylo ve vyspělých zemích podáno celkem něco přes 614 000 žádostí o azyl. Z toho bylo podáno v zemích EU 384 500 žádostí. Průměrný roční počet v období 1992-2001 b yl téměř 594 000, v EU necelých 375 000 žádostí ročně. V letech 1992-2001 žádalo nejvíce lidí o az yl v Německu, Velké Británii a Spojených Státech, kde bylo například v roce 2001 podáno přes 40 procent všech žádostí. 58 Nejvíce žadatelů o az yl ve vyspělých zemích pocházelo v roce 2001 z Afghánistánu, Iráku, 59 Turecka, Federativní republiky Jugoslávie, Číny (žádosti podány převážně v USA), Ruské Federace, Iránu, Indie, Srí Lanky a Somálska. [UNHCR, 2002].

57

Například pro USA lze najít ve statistikách přepočet 1.45 osob na žádost, pro Velkou Británii to bylo například v roce 2002 1.289 osob na jednu žádost. [UNHCR, 2002] 58 viz také příloha 7. 59 V první polovině roku 2002 figurují na prvním místě občané Iráku před občany Afghánistánu.

38

2 Azylová politika Evropské Unie

2.1 Evropa z hlediska mezinárodní migrace a azylu Do Evrop y v posledních desetiletích proudí čím dál tím větší počet mezinárodních mi grantů a mezi nimi i žadatelů o azyl. Převládá směr mi gračních proudů z východu na západ a z chudších zemí do zemí vyspělých, hlavně zemí EU. V tomto trendu se Evropa neliší od trendů světových. Země střední a východní Evrop y, především Polsko, Maďarsko a Česká a Slovenská republika se stal y po roce 1990 nárazníkovou zónou imi grantů [Castles, 1998]. Do Evropské Unie přijde ročně kolem 400 000 legálních imi grantů. Zhruba stejný počet je odhadován v případě nele gální migrace. O vízum žádá v Evropské Unii ročně 12-15 milionů lidí [Widgren, 2001]. Za rok 1999 požádalo v Evropě o azyl zhruba 450 000 lidí (EU: 396 700), v roce 2000 to b ylo 453 000 (EU: 391 500) a v roce 2001 vzrostl tento počet na 466 000 (EU: 384 500) osob. Každý rok musí ted y Evropa čelit žádostem o azyl téměř půl milionů lidí.

60

Většina žádostí b yla podána

v zemích EU. 61 Nejvíce žádostí bývá podáno v Německu 62 a ve Velké Británii, dále ve Francii, Holandsku, Rakousku a zemích severní Evropy (viz příloha 7) Žadatelé přicházeli v roce 2001 nejčastěji Turecka,

Federativní

republiky

Jugoslávie,

z Afghánistánu, Iráku,

Ruské

Federace,

Iránu,

Somálska, Bosn y a Hercegoviny, Alžírska a Indie. Statut uprchlíka podle Ženevské konvence b yl v letech 1995-1999 přiznán asi 200 000 žadatelům o az yl z celkového počtu 1,6 milionu 60

V těchto letech lze zaznamenat určitý mírný pokles počtu žádostí podaných v Evropské Unii, naopak výrazně vzrostl počet žádostí podaných v zemích střední Evropy z 27 tisíc v roce 1999 na téměř 46 tisíc v roce 2001. 61 Například v roce 1999 až 2001 to bylo přes 80 procent všech žádostí. [UNHCR, 2002] 62 Ve statistikách UNHCR za rok 2000 i v dlouhodobějších trendech figuruje Německo na třetím místě ve světě (za Pákistánem a Iránem) a na prvním místě v Evropě v počtu uprchlíků i žádostí o azyl .

39

žádostí. Odmítnutých bylo 1,1 milionu. z humanitárních a jiných důvodů.

63

Asi 228 000 b yl udělen azyl

Průměrně se procento přiznaných statusů

uprchlíka podle Ženevské konvence poh ybovalo v devadesátých letech mezi 2-6 procent y z podaných žádostí [DG for Justice and Home Affairs, 2000]. Jednotlivé státy se však mezi sebou v procentech přiznaných statusů mohou značně lišit (viz příloha 9). Z toho vyplývá přístup Evropy k žadatelům o az yl - většina z nich je odmítnuta.

2.2 Vývoj azylové politiky Evropské Unie Evropská Uni e zatím nemá společnou az ylovou politiku. Mluví se však často o její nutnosti. B yl y podniknut y některé kroky ke sladění azylových procedur jednotlivých států EU. V současnosti je většinou upravena právními normami EU přij atými v době před Amsterdamskou smlouvou. Az ylová a imigrační politika členských států Evropské Unie by měla být harmonizována do roku 2004. 64 [ICMPD, 2002] Az ylová politika evropských

zemí se

v posl edních

desetiletích,

zároveň se stoupajícím trendem příchozí ch mi grantů stává restriktivnější než tomu b ylo například v 50. či 60. O Evropě (a je tím myšlena především Evropa západní a stát y EU) se mluví jako o „ Fortress Europe“ [Castles, 1998:100, Harris, 2001:2

Meissner, 1993:63] , tedy jako o pevnosti,

do které je čím dál tím těžší se dostat a která staví obranné val y proti mi grantům především z chudých zemí Jihu a Východu. Evropa se tak vyrovnává se změnami, které nastal y v oblasti mi grace. Až do druhé světové války b yla totiž oblastí emigrace. V 50. a 60. letech probíhal y

v souvislosti

s nedostatkem

pracovní

síl y

náborové

vládní

pro gramy - byli zváni pracovníci z cizích zemí. 65 Příkladem může být

63

Viz statistiky na www.unhcr.ch Viz Amsterdamská smlouva. 65 konkrétněji jde o období 1945-1973. [Castles, 1998] 64

40

tzv.Gast arbeiter s ystém v Německu 66, European Voluntary Worker program ve Velké Británii nebo podobné programy ve Francii, Belgii, Švýcarsku, Nizozemí,

Lucembursku,

Švédsku.

Pokračoval

také

proud

migrantů

z bývalých kolonií. S nastolením komunistických režimů v zemích střední a východní Evrop y se objevili političtí uprchlí ci z těchto zemí. Hraniční kontrol y byl y zpřísněny v 70. a 80. letech 67, byl y zavedeny či zpřísněn y sankce zaměřené na nele gální zaměstnávání cizinců, zavedena vízová povinnost. V 90. letech tento trend pokračoval. Byl y zavedeny sankce

vůči

leteckým

společnostem

přepravujícím

pasažéry

s nedostatečnými dokument y, kontrol y pracovníků, deportace nelegálních mi grantů a další. V podstatě všechny stát y západní Evrop y pozměňoval y, v souvislosti

s rostoucími

migračními

tlaky,

svou

legislativu

týkající

se az ylu a imi grace, a to i několikrát za rok [ICMPD, 1994]. Náznaky spolupráce v oblasti přistěhovalectví a az ylové politiky se objevoval y

již

v 80.

letech.

Obrat

nastal

uzavřením

Jednotného

evropského aktu v roce 1986, kdy vznikly pracovní skupin y na mezivládní úrovni, zabývající se touto oblastí.

68

2.2.1 Schengenská dohoda V červnu

roku

1985

b yla

sjednána

tzv.

Schengenská

dohoda

(Schengen Agreement někd y také označovaná jako Schengen I, doplněná a podepsaná v červnu 1990 - Schengen Convention nebo-li Schengen II, vstoupila v platnost v roce 1995) o odstranění hraničních kontrol mezi Francií, Německem a zeměmi Beneluxu. K dohodě se postupně připojil y

66

viz poznámka 33. Harris uvádí, že již od 60. let byly zaváděny imigrační kontroly. Předtím mohli lidé svobodně migrovat, pracovat a usadit se v podstatě kde chtěli, aniž by museli překonávat překážky imigračních kontrol jednotlivých států. [Harris, 2001: 6] 68 V roce 1985 byla ustavena IGC – Inter-Governmental Consultations on Asylum, Refugee and Migration Policies in Europe, North America and Australia, která měla za úkol podpořit výměnu informací a diskuse mezi vládami. 67

41

ostatní země EU kromě Velké Británie a Irska. Pro Dánsko platí zvláštní úprav y. Z nečlenských států se v roce 1996 přidružil y Norsko a Island. Schengenská dohoda zahrnuje mimo jiné odstranění vnitřních hranic, otázku volného pohybu občanů členských i třetích zemí v rámci zemí EU, zavedení společného informačního s ys tému SIS 69, spolupráci v otázkách kriminalit y a boje proti nelegální mi graci, zvýšenou kontrolu na hranicích tzv. schengenského prostoru se třetími zeměmi. Dohoda také zavádí tzv. schengenské obyvatele [„Schengen citizens“, Castles, 1998:99]. Harmonizuje podmínky vstupu na území států EU, vízové povinnosti pro občan y třetích zemí a definuje určení státu odpovědného za v yřízení žádosti o azyl. Podle dohody má být uplatňován princip tzv. prvního řízení („fi rst

handling“),

kdy

je

za

v yřizování

žádosti

i

osobu

uprchlíka

odpovědný stát, který se j ako první touto žádostí začal zabývat.

Stát

se zároveň zavazuje, vzít uprchlíka zpět, pokud se nachází na území jiného signatářského státu. Rozhodnutí o žádosti je závazné pro všechny ostatní signatářské stát y. Není

však

ustaven

žádný

dohled

na

implementaci

dohody

jednotlivými stát y ani nejsou řešen y případné neshod y mezi nimi v otázce odpovědnosti za v yřizování žádosti a osobu uprchlíka. Není harmonizována azylová

legislativa

mezi

členskými

zeměmi.

Základním

dokumentem

při přiznávání statutu uprchlíka je nadále Ženevská konvence a Newyorský protokol.

Kroky vedoucí ke společným postupům v rámci az ylové problematiky byl y zahájen y až podepsáním Dublinské úmluvy.

2.2.2 Dublinská úmluva Dublinská úmluva (Dublin Convention) z června 1990 (v platnost vstoupila až v září 1997) upravuje záležitosti v oblasti az ylové procedury. 69

Jde o pátrací a informační systém smluvních států obsahující data o hledaných osobách nebo objektech, přístupný policejním složkám členských států.

42

Je především úmluvou o určení státu odpovědného za přezkoumání žádosti o az yl, podané v jednom z členských států Evropské Unie. Jejími

cíl y

bylo

odstranění

jevu

hromadných

žádostí

o

statut

uprchlíka, které byl y dříve podávány více státům současně nebo následovně, poskytnutí záruky žadateli o az yl, že bude jeho žádost posouzena jedním členským

státem

podle

kritérií

definovaných

ve smlouvě

a

nebude

odsouvána do jiných členských států. Žádost o azyl je stále posuzována dle vnitrostátních předpisů a zákonů a mezinárodních závazků jednotlivých stát ů. Jejím nejdůležitějším přínosem je, že definuje a podává způsob určení tzv. odpovědné země (země odpovědné za rozhodování o žádosti o azyl) Navrhuje, aby členská země, přes jejíž území žadatel vstoupil na území Unie, byla odpovědná za posouzení jeho žádosti a ostatní členské země aby pak přijal y rozhodnutí přijatá tímto státem. 70 Odpovědnost státu může nastat i v případě, že v něm žadatel pouze přestupoval na letišti Zavazuje

k

plnění

závazků

vyplývajících

z Ženevské

konvence

ve znění New yorského protokolu a ke spolupráci s úřady UNHCR.

Některá další navrhovaná opatření Dublinské úmluv y [Machovcová, 1999]: Žadatel o azyl nemá právo vybrat si zemi azylu, musí svou žádost podat v prvním státě, na jehož území vstoupí. Výjimkou může být napří klad, pokud má žadatel v jiném členském státě rodinného příslušníka (manžela, manželku, nezletilé děti nebo otce a matku, pokud je žadatelem nezletilé dítě) 71, který tam získal statut uprchlíka. Pokud si to žadatel přeje, je jeho žádost přezkoumávána tímto státem.

70

Od ledna 2003 platí toto pravidlo v pozměněné podobě. Odpovědnou zemí již nemusí být výhradně první stát, na jehož území uprchlík vstoupí. Pokud bude uprchlík pobývat v některém státě déle jak pět měsíců, má v něm nárok na azyl. [HN, 2002]. 71 Nevztahuje se na prarodiče a dospělé děti.

43

Úmluva vymezuje pojem „bezpečná země“ 72. Pokud žadatel pochází z tzv.

bezpečné

země,

tedy

státu,

ve

kterém

nehrozí

nebezpečí

z pronásledování, nemůže žádat o az yl a může být přijímacím státem vrácen zpět. Kd yž žadatel překročí hranici v rozporu s právními předpisy státu a přichází navíc ze země nezačleněné do EU, odpovídá za řízení ta země, přes kterou žadatel prokazatelně přicestoval. Výjimkou je případ žadatele, který se předtí m zdržoval v jiném smluvním státě alespoň šest měsíců. Jako jednou ze snah o účinnou aplikaci Dublinské úmluv y členskými stát y vznikl s ystém EURODAC – centrum s databází otisků prstů 73, složený z národních databází připojených k ústřední databázi v Lucemburku.

V letech 1991-92 byl y uzavřeny dohody se třetími stát y střední a východní Evropy v oblasti nelegální migrace za účelem prevence tranzitu nelegálních mi grantů přes jejich území směrem do západní Evropy. V roce

1992

o tzv. bezpečných

bylo

zemích,

Radou tedy

ministrů

zemích,

ve

přijato

kterých

rozhodnutí

nehrozí

jejich

příslušníkům pronásledování 74 s cílem zamezit podávání neodůvodněných žádostí z některých zemí. Pro prohlášení země za bezpečnou byla stanovena řada kritérií jako například procenta uznaných žádostí žadatelů dané země členskými stát y v posledních letech, dodržování lidských práv zemi, stabilita, existence demokratických institucí v zemi etc. 75 V rozhodnutí jsou i ustanovení proti případům úmyslného kl amání žadatelem

a

ustanovení

týkající

se

zjevně

neodůvodněných

žádostí,

nesplňujících hlavní kritéria Ženevské konvence. V těchto případech pak stát y mohou použít tzv. zrychleného řízení. 76 72

Užívá se i pojmu „bezpečná země původu“ , aby se tak odlišil pojem „třetí bezpečná země“. Otisky prstů se berou všem žadatelům o azyl starším 14 let [Morrison, 2001]. 74 Podle rozhodnutí označuje pojem bezpečná země původu zemi, „v níž může být jednoznačně, tzn. objektivně a prověřitelně prokázáno, že z ní nepřicházejí žádní uprchlíci, popř. že daná skutečnost, která v minulosti mohla oprávnit užití Ženevské konvence z roku 1951, již neexistuje“. [Machovcová, 1999:13] 75 Otázka určování tzv.bezpečné země však naráží na problém posuzování ne z hlediska individuálního, ale z hlediska teritoriálního. 76 Zrychlené řízení nezahrnuje přezkoumání žádosti na všech úrovních azylové procedury. 73

44

2.2.3 Maastrichtská smlouva Maastrichtská smlouva (Maastricht Treat y) z roku 1991 ustavila Evropskou Unii od 1.1.1993, a občanství EU. Občané EU mají mít tak všechna občanská práva v jakémkoliv z členských států kromě práva účasti v národních volbách státu, na jehož území nejsou trvale usazeni. Vzhledem k schen genskému prostoru a volnému pohybu osob v rámci EU, považoval y členské stát y az ylovou a imi grační politiku za záležitosti společného

zájmu.

Očekávala

se

spolupráce

především

v otázkách

harmonizace az ylové a imigrační politiky a kontrol na vnějších hranicích. Komise

připravila

dva

dokument y

týkající

se

azylového

práva

a přistěhovalectví, které však nebyl y pod vlivem impulsů poukazujících na ochranu národních zájmů přijat y. Počítalo se také se začleněním az ylové a imi grační politiky z úrovně mezivládní spolupráce do pravomocí Unie. Otázka azylové pol itiky v EU je zahrnuta do Oblasti justice a vnitra (Justice and Home Affairs) a v té době b yla záležitostí spolupráce na mezivládní úrovni pod dohledem Evropské Rady. 77 Předpokládalo se zavedení jednotné vízové politiky. Rada EU měla určit třetí země, jejichž příslušníci musí mít pro vstup na území EU vízum Přistěhovalectví mělo být nadále omezeno prakticky na pří pady slučování rodin. Maastrichtská smlouva tak potvrzovala restriktivní přístup EU v oblasti azylové a přistěhovalecké politiky.

V červnu 1992 bylo na setkání v Lisabonu učiněno rozhodnutí, vytvořit

fórum CIREA (Centre d’Information, Recherche et

Echange

sur l’Asile), které má na starosti shromažďovat a poskyt ovat informace o az ylových le gislativách a postupech v členských zemích a vypracovávat

77

Smlouva začlenila záležitosti do kompetencí Společenství nebo do pravomocí vlád. Byly ustaveny tři pilíře. První zahrnoval záležitosti Společenství a mimo jiné například otázku víz. Druhý se týkal obrany a zahraniční politiky a součástí třetího pilíře pro mezivládní záležitosti byla až do roku 1997 azylová a imigrační politika (viz dále Amsterdamská smlouva). První pilíř má nadnárodní charakter, záležitosti zbylých dvou pilířů jsou v kompetenci jednotlivých vlád nebo mají charakter mezistátní spolupráce.

45

společnou zprávu o situaci ve třetích zemích. CIREA podává dvakrát ročně zprávu Radě [Dinan, 2000]. Z

Edinburghského

summitu

(prosinec

1992)

vzešla

Deklarace

Evropské Rad y, představující první komplexnější formulaci politiky vůči mezinárodní

migra ci.

nekont rolované

Poukazuje

imigrace,

na

se

v ní

důležitost

na

destabilizující

zlepšení

podmínek

aspekt v oblasti

lidských práv, demokracie a ekonomiky jako faktorů vedoucích k redukci mi grace. Zabývá se také vzájemnou spoluprácí států v oblasti zahraniční politiky, ekonomiky a azylové a imigrační politiky.

2.2.4 Amsterdamská smlouva V rámci Amsterdamské smlouvy (Amsterdam Treat y, z roku 1997, v platnost vstoupila v květnu 1999) b yl y proveden y změny v rámci třetího pilíře. Oblasti kontrol y na vnějších hranicích, azylové poli tiky, imigrace a justiční spolupráce v občanskoprávních sporech, které byl y dosud podle smlouv y

o

Evropské

Unii

z roku

1992

součástí

třetího

pilíře

EU

a mezivládní spolupráce mezi členskými stát y v rámci Oblasti j ustice a vnitra (Justice and Home Affairs), byly přesunut y do prvního pilíře EU. 78 To b yla velmi důležitá změna, neboť tak došlo k posílení pravomocí EU na poli

volného

poh ybu

osob.

Rozhodování

se

přesunulo

z úrovně

mezistátní spolupráce na úroveň rozhodování EU, konkrétněji Rady, která má rozhodovat o návrzích vypracovaných Komisí nebo členskými stát y. V praxi to tedy znamená, že všechna pravidla nemusejí být přijímána konsensem, a může se proto stát, že je členský stát vázán i pravidlem, pro jehož přijetí nehlasoval. 79

78

Třetí pilíř EU je společně s druhým, oblastí spolupráce na mezivládní úrovni. První pilíř má nadnárodní charakter. Ve třetím pilíři tak po změně zůstaly policejní a justiční spolupráce spolu s novým opatřením týkajícím se ochrany a boje proti rasismu a xenofobii. 79 K rozhodnutí v záležitostech spadajících do druhého a třetího pilíře je většinou potřeba souhlas všech členských států EU.

46

Změna bude prováděna nejpozději do pěti let po vstoupení smlouvy v platnost 80. Smlouv y se neúčastní Velká Británie a Irsko, které si nadále zachovávají právo provádět kontrolu osob na hranicích. Do Amsterdamské smlouv y b yl zahrnut i Schengenský acquis, z čehož vyplývá, že občané EU ani státní příslušníci třetích států nebudou při překračování vnitřních hranic signatářských států kontrolováni. 81 V pětiletém období má Rada rovněž dokončit opatření ke stanovení standardů

a

postupů

při

provádění

kontrol

na

vnějších

hranicích,

ke stanovení vízových předpisů pro pob yt státních příslušníků třetích zemí 82, postupů při udílení víz, jednotných forem víz etc. Amsterdamská

smlouva

rovněž

zahrnovala

otázku

minimálních

standardů pro uznání příslušníků třetích států za uprchlíky a postupy při udělování nebo odnímání statutu uprchlíka v souladu se Ženevskou Konvencí a New yo rským protokolem, standardy pro přijímání žadatelů o az yl, dále otázky přechodné mezinárodní ochrany osob, které se nemohou vrátit do své země původu, opatření týkající se imigrační politiky, (podmínky vstupu, udělení povolení ke slučování vyváženého

rodin,

vracení

rozdělení

zátěže

k pob ytu včetně

nelegálních spojené

mi grantů)

s přijímáním

a

těch vedoucích otázku

uprchlíků

podpory a

jeho

důsledky pro členské stát y. 83

Složitá a dlouholetá jednání, která často narážela na neshody mezi jednotlivými

stát y

prozatím

nevedla

k příliš

významnému

výsledku

ve společné az ylové politice. Především nevedla ke sjednocení az ylových procedur členských států a k vytvoření jednotného azylového řízení. 80

Tedy do 1.5. 2004. Mělo by začít být aplikováno opět do pěti let od vstoupení smlouvy v platnost. 82 Platí pro případy zamýšleného pobytu o maximální délce 90-ti dnů. Přijetím Nařízení Rady (naposledy v březnu 2001 č.539/2001), je určen seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musejí mít při překročení vnějších hranic vízum (tzv. černý seznam) nebo naopak jsou od vízové povinnosti osvobozeni (tzv.bílý seznam) [MVČR,2002]. Seznam je po určité době aktualizován. 83 V případě, že by se některý ze členských států dostal do tísně v důsledku náhlého přílivu migrantů ze třetí země, může pak Rada přijmout ve prospěch tohoto státu prozatimní opatření v maximální délce trvání šest měsíců. 81

47

Členské stát y se od začátku většinou stavěl y k této otázce značně skepticky, neboť ji chápal y jako oblast vyhrazenou rozhodování na národní úrovni a nebyl y ochotn y přenechat pravomoci společným orgánům Unie. Vzhledem k rostoucím počtům přicházejících migrantů a žadatelů o az yl a důsledků s tím spojených, si ale uvědomoval y, že je nezb ytně nutné zavést určitá pravidla a opatření, aby bylo možné t yto proudy nějakým způsobem re gulovat. Proto vznikal y smlouvy a dohod y, jejichž zavedení do praxe bylo ale často těžké, nebo trvalo několik let, než vůbec vstoupil y v platnost a stát y se tím více v az ylovém řízení řídil y vlastní mi pravidl y. Přesto lze tvrdit, že vzhledem k podobným problémům, kterým musely členské stát y na poli mezinárodní migrace čelit 84, se v posledních desetiletích zákony členských zemí v této oblasti velmi sblížil y. Ať už se jedná o zavedení zrychleného řízení, či uplatňování principu bezpečné země původu a třetí bezpečné země, zavádění identifikace žadatelů nebo povinnosti žadatelů pobývat v přijímacím středisku, určování statusu dle Ženevské konvence rozšiřování důvodů k zamítnutí žádosti nebo například uzavírání a plnění readmisních dohod s jinými zeměmi.

Az ylovou politikou se v rámci jednotlivých států EU zabývá také množství nevládních organizací, které poskytují informace a asistenci uprchlíkům, žadatelům o az yl i azylantům. 85

Na mezinárodním poli

je to především Úřad Vysokého Komisaře OSN, Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) či ECRE (European Council on Refu gees and Exiles), která sdružuje evropské nevl ádní organizace zabývající se uprchlickou problematikou

a

monitoruje

stav

dodržování

lidských

práv

běženců

v jednotlivých členských zemích.

84

O Evropské Unii a zemích západní Evropy lze mluvit jako o jednom migračním systému. Viz teorie migračních systémů. 85 Za všechny lze uvést jako příklad britskou Refugee Council. Na jejích internetových stránkách lze nalézt velmi podrobné a aktuální informace o azylové proceduře a azylové legislativě ve Velké Británii, příručky pro žadatele o azyl ve dvaceti jazycích podle struktury žadatelů v Británii, mimochodem i v češtině.

48

2.2.5 Budapešťský proces Někd y

také

Budapešťská

skupina.

Jedná

se

o

jednu

z nejvýznamnějších spoluprácí v oblasti mi grace v Evropě. Jde o pracovní skupinu, složenou ze zástupců čt yřiceti vlád zemí západní, východní a střední

Evrop y

a deset i

mezinárodních

organizací

[ICMPD,

2002].

Nejedná se tedy čistě o iniciativu zemí EU. V roce 1993 se sešli v Budapešti zástupci vlád a mezinárodních organizací. 86 Hlavním tématem jednání byla nelegální migrace a prevence a způsoby jejího potírání v evropském regionu. V roce 1994 byla ustavena Budapešťská skupina. Funkci sekretariátu plní ICMPD 87 se sídlem ve Vídni, předsedá ji maďarské Ministerstvo vnitra. V roce 1997 se konalo setkání v Praze, ze kterého vzešel dokument s 55 doporučeními týkajícími se právní harmonizace (například trest y pro pašeráky mi grantů), harmonizace vízové politiky, readmisních dohod, výměn y informací v oblasti nelegální migrace aj. Skupina vedená Norskem dohlí ží na plnění těchto doporučení. Většina států plní již téměř šedesát procent doporučení. V roce

2001

se

aktivit y

rozšířil y i

na

az yl ovou

problematiku

a v rámci Budapešťského procesu vznikla z iniciativy České republiky nová pracovní skupina zabývající se vztahem nelegální migrace a az ylového řízení [MVČR, 2002].

86

Setkání v Budapešti předcházela v roce 1991 schůzka ministrů vnitra 27 zemí v Berlíně, zaměřená na potírání vzrůstající nelegální migrace z Východu na Západ. 87 International Centre for Migration Policy Development – Mezinárodní centrum pro rozvoj migračních politik, založené 1993 ve Vídni, je mezivládní organizací zabývající se podporou a rozvojem migračních politik evropských zemí a umožňující spolupráci a výměnu informací mezi jednotlivými státy a organizacemi v oblasti migrace v Evropě. Spolupracuje například s UNHCR, Radou Evropy, s Evropskou Komisí, která ho i z části financuje.

49

3 Česká republika v kontextu mezinárodní migrace Fenoménu mi grace a uprchlictví musela Česká republika začít čelit v roce 1990 poté, co se po listopadové revoluci v roce 1989 otevřel y do té doby v podstatě uzavřené hranice. Následně se stala Česká republika pro většinu mi grantů zemí tranzitní, především pro migrant y putující z východu na západ do zemí západní Evropy. V posledních letech se stává i zemí cílovou především pro příslušníky zemí východní Evropy a zemí bývalého Sovětského Svazu. Zhruba od poloviny roku 1990 začali na území ČR proudit první uprchlíci.

Spektrum

států,

z

nichž

uprchlíci

přicházeli,

se

neustále

rozšiřovalo. V prvním období žádali o az yl převážně státní příslušníci Bulharska, Rumunska a bývalého Sovětského svazu. V dalším období přibývalo žadatelů z Afghánistánu, Iráku, Srí Lanky, Indie, Vietnamu, a v poslední době jsou žadatelé ze zemí východní Evrop y – převážně Ruska, Ukrajiny a Moldavska – a Slovenska. Vedle uprchlíků se objevil y další t ypy mi grantů jako odborníci zahraničních

firem,

zahraniční

studenti,

nekvalifikovaní

pracovníci

a nelegální mi granti. Oblast migrace a az ylové a migrační politiky spadá především do kompetencí Ministerstva vnitra. To vydává jednou ročně podrobnou zprávu o stavu migrace na území České republiky v upl ynulém roce. Česká republika se účastní aktivit v rámci Budapešťského procesu, spolupracuje s Evropskou Unií, s OECD, UNHCR, IOM, s ICMPD aj. V souvislosti s blížícím se vstupem České republiky do Evropské Unie jsou především legislativní

oblast,

vízová

politika,

a

další

oblasti

harmonizovány

s normami platnými v EU. Úmluva o právním postavení uprchlíků vstoupila v České republice v platnost 24. února 1992 (tehdy ještě ČSFR). New yorský protokol týkající se právního postavení uprchlíků vstoupil v platnost 26.listopadu 1991.

50

Konvence má podle oddílu 10 České ústav y přednost před parlamentními zákon y.

3.1 Legální a nelegální migrace Podle statistik Ministerstva vnitra [MVČR,2002] překračuje ročně legálně státní hranice ČR v obou směrech kolem 300 milionů osob. Z toho je kolem 200 milionů cizinců. V roce 2001 bylo cizincům uděleno přes 413 tisíc českých víz (krátkodobých

i

dlouhodobých),

což

znamenalo

nárůst

o

89

tisíc

v porovnání s rokem 2000: Počet cizinců, kteří mají v České republice povolený pobyt 88, rostl v podstatě každým rokem (kromě roku 2000, kdy byl zaznamenán meziroční pokles) z 50 tisíc v roce 1992 až na 211 tisíc v roce 2001 (z toho 70 tisíc s trvalým pob ytem a 141 tisíc na vízum nad 90 dnů). V roce 2001 se jednalo nečastěji o občany Slovenska (25%) 89, Ukrajin y (téměř 25%), Vietnamu (11%), Polska (téměř 8%) a Ruska (6%). Cizinci s vízem nad 90 dnů pobývali v ČR v roce 2001 nejčastěji za účelem zaměstnání (61 tisíc), podnikání (58 tisíc), a za účelem sloučení rodiny

(téměř

14,5

tisíc).

Důvodem

k

trvalému

pobytu

bylo

v 88,5 procentech sloučení rodiny převážně s občanem ČR.

Počt y nelegálních mi grantů zjištěných při nedovoleném překročení hrani ce ČR se v posledních devíti letech pohybují ročně mezi 20-45 tisíci, z toho je 17-43 tisíc cizinců 90, v roce 2001 se jednalo o téměř 24 tisíc osob, z toho 21 tisíc cizinců.

88

Tj. trvalý pobyt nebo pobyt na vízum nad 90 dní - tzv. přechodný pobyt na dlouhodobé vízum. Občané Slovenska nemusí mít při přechodném pobytu dlouhodobá víza. Jejich pobyt je upraven na základě Dohody mezi ČR a SR o zrušení vízové povinnosti. Ve statistikách jsou zahrnuti mezi cizince s vízem nad 90 dnů. 90 Ve statistikách se projevovaly konflikty v bývalé Jugoslávii. 89

51

Nejvíce

jich

je

stále

zadrženo

ve

směru

z České

republiky

na hranicích s Německem v severních Čechách a na hranicích s Rakouskem na jižní Moravě. Převažujícím místem vstupu jsou pro cizince hranice České a Slovenské republiky. V yšší počet zadržených ve směru z České republiky je způsoben, jednak zvýšenou kontrolou hranic EU a jednak faktem, že mi granti, kteří přecházejí nelegálně dále na západ, přicestují do ČR často legálně. Z hlediska země původu pocházeli nelegální migranti v roce 2001 nejčastěji z Rumunska, Indie, Německa, Moldávie, Arménie a Vietnamu (viz příloha 3). V porovnání s předchozími roky ubylo nelegálních mi grantů z Afghánistánu, Iráku a Srí Lanky a Bulharska, vzrostl počet občanů Gruzie. Až na občany Německa, b ylo množství zadržených žadateli o azyl v ČR. Kolem dvaceti procent z nich překračovalo v letech 2000 a 2001 hrani ci s pomocí převaděče, nejčastěji hranici s Německem, Rakouskem a Slovenskem.

Nejvíce

převaděčů

užívali

v roce

2001

občané

Číny

(52,3 %), Turecka (50,5%), Indie (45,5%), Afghánistánu (36,8%), Iráku (38,2%), Srí Lanky (37,5%). Počt y cizinců, pobývajících na území ČR nelegálně, jsou většinou těžko zjistitelné. Podle statistik Ministerstva vnitra roce 2001 bylo evidováno kolem 18 tisíc osob. U 40 procent b yla tato skutečnost zjištěna při výjezdu z ČR. Nejčastěji b yla překročena doba povoleného pob ytu. Jednalo se převážně o občany Ukrajin y (12 376), následovali občané Moldávi e (1 121), Běloruska (826), Indie (507) a Rumunska (425).

3.1.1 Žadatelé o azyl O azyl požádalo v České republice od července 1990 do konce listopadu 2002

59 786 cizinců. Nejvíce žadatelů o az yl b yl o v roce 2001

(18094), kdy se Česká republika dostala podle statistik UNHCR v počtu

52

žadatelů na deváté místo v Evropě a na jedenácté místo ve světě. 91 Tento nárůst

počtu

žadatelů

o

přiznání

postavení

uprchlíka,

doprovázel

až do února 2002, kd y vstoupila v platnost novela az ylového zákona, velký nárůst případů zneužívání azylové procedury. Od roku 1998 se například neustále zvyšoval počet svévolných odchodů žadatelů z uprchlických táborů, kteří byli následně často zadrženi při nedovoleném přechodu státních hranic ČR ve směru do SRN a Rakouska. Proto byla velká část řízení žádostí o az yl zastavena ještě před vydáním rozhodnutí. 92 To také dokazuje, že je Česká republika v oblasti mezinárodní mi grace stále ještě zemí tranzit ní a to hl avně ve směru z východu na západ, ze zemí východní a jihovýchodní Asie do zemí západní Evropy. V současné době pochází nejvíce žadatelů z Evropy (59 procent v roce 2001), Asie (38 procent), a Afri ky (2 procenta). Oproti devadesátým letům kl eslo procento žadatelů z Asie a stoupá procento žadatelů z Evropy. Pro t y je Česká republika stále více zemí cílovou. Jsou jimi především občané zemí bývalého Sovětského svazu a východní Evropy. Co se týče státní příslušnosti, pocházeli žadatelé v roce 2002 93 většinou z Ukrajiny (16% z celkového počtu 7799 žadatelů), Vietnamu (9%), Slovenska (8%), Moldavska (7%), Gruzie a Ruska, Číny a Arménie. Od července narůstal počet žadatelů ze Slovenska, kteří byli předtím jedenáctou nejčastější státní pří slušností a v listopadu figurovali na třetí pozici. V roce 2001 byli častými žadateli také občané Rumunska a Indie. V devadesátých letech převažovali občané Rumunska, Afghánistánu, Srí Lanky, Bangladéše, Svazové republi ky Jugoslávie, Indie, Iráku.

91

Viz příloha 7. Například v roce 2001, kdy o azyl požádalo 18094 cizinců, bylo zaznamenáno 8384 svévolných odchodů z azylových zařízení a následně zadrženo 5056 žadatelů při nelegální migraci přes státní hranici ČR. [Zpráva MV,2001]. ECRE uvádí zastavení procedury ze důvodů odchodu žadatele v 60,6% (4165) z celkového počtu 6879 rozhodnutí vydaných v roce 2000 a v roce 2001 v 57,3% (9559) z celkového počtu 16675 vydaných rozhodnutí [ECRE Country Report 2001]. 93 Statistiky jsou za období leden-listopad 2002. www.mvcr.cz/uprchlíci 92

53

Podle statistik Ministerstva vnitra, jsou žadateli nejčastěji muži středního věku bez rodin. Týká se to především občanů Ukrajiny, Moldávie a Vietnamu. Nezletilí žadatelé o azyl (mladších osmnácti let) tvořili v roce 2001 více než 11 procent z celkového počtu 18088 nových žadatelů, o az yl tedy požádalo něco přes 2000 dětí. Dle odhadu byl y zhruba tři stovky těchto dětí bez doprovodu rodičů nebo jiných zákonných zástupců. [Azyl 1/2002] Většina z nich b yla ve věku 16-17 let a pocházela z Rumunska, Indie, Gruzie a Afghánistánu. Nezletilí žadatelé často odcházejí za příbuznými do západní Evrop y. V letech 1999 a 2000 to bylo 84 procent žadatelů, v roce 2001 58 procent. Az yl b yl v České republice dosud udělen celkem 2196 osobám. Z toho nejvíce občanům Rumunska, bývalého Sovětského Svazu ( v podstatě se ale jednalo hlavně o rok 1991), Afghánistánu, Ruska, Vietnamu, Arménie aj. (viz

příloha 9). V roce 2001 b yl az yl udělen 83 osobám a to většinou

z důvodu

sloučení

rodiny

a

z

humanitárního

důvodu,

z důvodu

pronásledování bylo uděleno 30 azylů. Jednalo se převážně o občany Běloruska, Iránu, Afghánistánu a Jugoslávie. V prosinci 2002 bylo v řízení více než deset tisíc žadatelů. Česká republika má v současné době podle statistik jeden z nejnižších počtů přiznaných statusů uprchlíka podle Ženevské konvence v procentech z celkového počtu rozhodnutí v první instanci (za poslední čt yři roky to bylo 0,5-2 procenta - viz příloha 9). Nižší počt y lze nalézt pouze ve Slovinsku a Finsku. Azyl je udělován především z důvodů sloučení rodin a z humanitárního důvodu. Většina žádostí (pokud není řízení zastaveno) bývá zamítnuta. Celkové náklady vynaložené v letech 1990-2001 na provoz a obnovu infrastruktury uprchlických zařízení činily 2,07 mld. korun, rozpočet na rok 2002 byl 314 milionů korun vyjma investic [SUZ, 2002].

54

3.2 Azylová procedura v České republice Az ylová procedura b yla z právního hlediska řízena po roce 1990 zákonem č. 498/1990 Sb. o uprchlících (platným od 1.1.1991), který byl následně dvakrát novelizován (novela č. 317/1993 Sb. a č. 150/1996 Sb.). 94 V roce 1999 byl schválen zákon č. 325/1999 Sb. tzv. Zákon o az ylu s platností od 1.1.2000. Od

1.února 2002 je v platnosti jeho novela

č. 2/2002 Sb. Cílem

poslední

novel y

bylo

především

dokončení

harmonizace

českého az ylového práva s právem EU, stanovícím standardy pro az ylové řízení, a eliminace prvků zneužívání az yl ové procedury. Podání žádosti bylo napří klad motivováno snahou cizinců legalizovat svůj pobyt s možností zaměstnání, snahou vyhnout se v yhoštění z České republiky nebo b yla azylová procedura zneužívána k nelegální mi graci. Od února 2002, kd y vstoupila novela v platnost, se snížil počet žádostí o azyl zhruba o padesát procent. 95

Pobyt cizinců (nevztahuje se na žadatele o azyl) na území ČR je upravován zákonem 326/1999 Sb., od roku 2001 pak jeho pozdější novelou 140/2001 Sb. (zákon o pob ytu cizinců). 96 V rámci harmonizace s předpis y EU se připravuje návrh zákona o dočasné ochraně cizinců s předpokládanou účinností od 1.8.2003, který má

odpovídat

směrnici

Rady

EU

o

minimálních

standardech

pro poskytování dočasné ochran y v případě hromadného přílivu v ysídlených osob a o opatřeních k podpoře vyváženého břemene členských států EU při přijetí těchto osob. [MVČR, 2002]

94

Šlo o úpravu značně strohou a neúplnou. Celý zákon měl například 25 paragrafů, oproti nynějším 97. Viz příloha 6. 96 V souvislosti s nastávajícím vstupem České republiky do Evropské Unie, byl v květnu 2002 schválen návrh zákona, kterým se mění zákon o pobytu cizinců, především s cílem převzít část acquis týkající se volného pohybu osob. Vyšel ve Sbírce zákonů pod č.217/2002. [MVČR, 2002] 95

55

Az yl může být podle az ylového zákona udělen cizinci, který: a) „je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu ras y, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydli ště.“ [2/2002, §12] 97 Az yl může být také udělen z důvodů sloučení rodiny, tedy manželu azylanta, jeho svobodným dětem mladším 18 let nebo rodiči az ylanta mladšího 18 let. Dále může být azyl uděl en z tzv. humanitárního důvodu. 98 Výjimkou je, pokud existuje podezření, že se cizinec dopustil trestného činu proti lidskosti, proti mí ru, válečného trestného činu, vážného trestného činu nepolitického charakteru nebo je vinen činy, které jsou proti zásadám OSN. V těchto případech azyl nelze udělit. Az yl může být dle zákona dokonce udělen i bez az ylového řízení. Jde o případ y uprchlíků uznaných rozhodnutím UNHCR, pokud se jedná o dodržení zásad y spravedlivého břemene se smluvními stát y Ženevské konvence. Česká

republika

může

t aké

poskytnout

v případě

potřeby

tzv. dočasnou ochranu nebo-li dočasné útočiště osobám, které musel y uprchnout ze své země původu z důvodu například válečného konfliktu. Tito lidé pak nejsou posuzováni individuálně případ od případu, ale je jim poskytnut azyl v podstatě na zákl adě země původu, často také z důvodu sloučení rodin. Azyl má dočasný charakter, počítá se s návratem těchto osob po pominutí důvodu jejich odchodu. 99

97

Pronásledováním se rozumí ohrožení života nebo svobody, opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna ve státě, jehož je cizinec občanem, nebo pokud tento stát není schopen zajistit ochranu před takovým jednáním. [OPU, 2002] 98 Jedná se o případy, kdy nelze žadatele vrátit do země původu vzhledem k jeho subjektivní situaci. Většinou jde o lidi staré nebo nemocné, jejichž zdravotní stav převoz nedovoluje, nebo v dané zemi nejsou podmínky k léčení nemoci. V podstatě lze ale pod pojem humanitární důvod zahrnout téměř vše. 99 Jako příklad lze uvést poskytnutí dočasné ochrany občanům Bosny a Hercegoviny v letech 1992-93 nebo poskytnutí dočasné ochrany lidem z Kosova v roce 1999.

56

Az ylový zákon v ymezuje rovněž pojem bezpečné země původu a bezpečné třetí země [2/2002, §2]. Bezpečnou třetí zemi může být i země tranzitní.

V současné

době

jsou

všechny

země

sousedící

s Českou

republikou považován y za bezpečné. Pokud by ted y bylo pravidlo bezpečné třetí země uplatňováno do důsledků, byl b y počet žádostí o az yl v podstatě minimální, neboť všichni cizinci mířící do České republiky pozemní cestou musí projet přes nějakou třetí bezpečnou zemi.

100

V zákoně je zakotvena i odpovědnost leteckých společností, které podle něj nesmí přepravit na území České republiky cizince bez cestovního dokladu.

Pokud se tak stane, je tato společnost povinna dopravit cizince

zpět, pokud je rozhodnutí o udělení azylu negativní a neúspěšný žadatel se v době nab ytí právní moci rozhodnutí nachází v přijímacím středisku v tranzitním prostoru letiště. [2/2002, §56a] V zákoně jsou stanoveny i sankce vůči leteckým společnostem, kterým může být uložena pokuta až 100 000 Kč, pokud přepraví cizince bez cestovního dokladu na území ČR a nebo pokud nesplní povinnost dopravit ho zpět. [2/2002,§93a] Odpovědnost

provozovatelů

mezinárodní

autobusové

dopravy

za přepravu cizince bez dokladu a víza (je-li potřeba) přes hranice ČR, je stanovena v novele zákona o pob ytu cizinců č. 140/2001. [OAMP, 2002] O udělení azylu rozhoduje Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR. Žadatelé

o

azyl

v České

republice

pobývají

v tzv.

azylových

zařízeních. Existují tři t ypy těchto zařízení. Přijímací středisko slouží k ub ytování a zajištění potřeb nově příchozím žadatelům, probíhá v něm vstupní procedura. Pobyt v něm je povinný. V pobytovém středisku bydlí žadatel v době čekání na rozhodnutí své žádosti. Integrační středisko slouží jako dočasné ubytování osobám, kterým b yl přiznán az yl. V roce 2002 b yla celková

kapacita

azylových

zařízení

2

438,

z toho

596

připadalo

na přijímací a 1762 na pob ytová střediska [SUZ, 2002]. 100

V praxi se rozlišují případy, kdy například cizinec měl možnost vystoupit z dopravního prostředku při tranzitu třetí bezpečnou zemí a měl v ní tedy teoreticky možnost požádat o azyl a například případy, kdy

57

3.3 Kdo vstupuje do azylové procedury v České republice Hlavní

odpovědnost

za

oblast

mezinárodní

mi grace

a

az ylu

má v České republice Ministerstvo vnitra, které mimo jiné také sjednává mezinárodní dohody v oblasti mezinárodní mi grace nebo se na jejich sjednávání podílí. 101 Resort je odpovědný za kapitolu 24 „Spolupráce v oblastech spravedlnosti a vnitřních věcí, Schen gen“ při přístupu ČR k Evropské

Unii

a

je

koordinátorem

zavedení

schengenských

dohod

do vnitrostátního práva a praxe [Zpráva MV, 2001]. Az ylové řízení spadá do kompetencí Odboru azylové a migrační politiky

Ministerstva

vnitra

(OAMP). 102

Odbor

zabezpečuje

provoz

přijímacího střediska, je zřizovatelem pobytového a integračního střediska. V ytváří integrační programy pro az ylanty a osoby, kterým byla poskytnuta dočasná

ochrana

z důvodů

ohrožení

v jejich

zemi

původu,

zaměřené

na pomoc těmto lidem při jejich začleňování do společnosti. Zajišťuje repatriace (dobrovolné návrat y) cizinců do zemí jejich původu. Az ylová zařízená jsou v kompetenci Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra (SUZ). Do

az ylové

procedury

dále

vstupují

nevládní

a

mezinárodní

organizace. Některé jsou od roku 2000 103 sdruženy do tzv. Konzorcia organizací pracujících s uprchlíky. Konzorcium má čt yři členy. Jsou jimi Poradna pro uprchlíky Českého Helsinského výboru, Organizace pro pomoc

byl při tranzitu v dopravním prostředku uzavřen a tuto možnost tedy neměl. [SOZE, 2002]. 101 Například tzv. readmisní dohody. Jedná se o většinou bilaterální dohody na mezistátní úrovni o předávání migrantů. Smluvní strany se zavazují přebírat zpět na své území své občany a cizince ze třetích zemí, kteří na území smluvního státu vstoupili neoprávněně z území druhého smluvního státu nebo kterým byl vstup na hranicích odepřen. V případě vlastních občanů se to týká i případů, kdy těmto osobám zanikl pobyt na území smluvního státu nebo byla zamítnuta jejich žádost o azyl. V případě cizinců ze třetích zemí se tak vlastně uplatňuje institut třetí bezpečné země, pokud se ovšem prokáže, že skutečně přicestovali přes smluvní stát. V některých readmisních dohodách jsou upraveny i policejní průvozy cizinců ze třetích zemí. Česká republika měla v roce 2001 uzavřeny readmisní dohody s 11 státy - s Německem, Rakouskem, Polskem, Rumunskem, Maďarskem, Slovenskem, Bulharskem, Kanadou, Francií, Slovinskem a Chorvatskem. [MVČR, 2002] 102 Po vzniku ČR v roce 1993 byl při ministerstvu vnitra zřízen Odbor pro uprchlíky a integraci cizinců (OUIC) 1.7.2000 byl zřízen Odbor azylové a migrační politiky při Ministerstvu vnitra (bývalý OUIC). 103 Konzorcium dostává na svou činnost příspěvky od Evropské Unie.

58

uprchlíkům (OPU), Sdružení občanů zabývajících se emigrant y (SOZE) a Poradna pro integraci. Společně v ydávají od roku 2001 časopis Azyl zaměřený na problematiku az ylu a integrace. Organizace

nejčastěji

poskytují

bezplatně

právní,

sociální

i psycholo gické poradenství. Spolupracují s Odborem az ylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, podílejí se na vypracovávání odborných studií, expertíz a doporučení předevší m v oblasti legisl ativní problematiky az ylu. Organizují

také

v az ylových

různé

volnočasové

zařízeních. Jejich

aktivit y

projekty jsou

a

vzdělávací

programy

zaměřeny na specifické

skupin y v rámci skupin y žadatelů o az yl. Pomáhají azylantům při integraci do majoritní společnosti. Některé z nich nabízejí praxi studentům. Všechny mají sídlo v Praze, kromě SOZE, které sídlí v Brně. Poradna pro inte graci sídlí v Praze, má však své kanceláře zároveň v dalších městech ČR. Organizace působí také v jednotlivých azylových zařízeních, kam jejich pracovníci v určité dn y dojíždějí. Spolupracují také s UNHCR (poskytuje jim finanční příspěvek), IOM, ECRE aj. Poradna pro uprchlíky Helsinského výboru funguje od roku 1993. Poskyt uje pomoc a informace uprchlíkům žádajícím v ČR o azyl nebo cizincům žádajícím o povolení k pobytu, monitoruje zacházení s uprchlíky a postavení cizinců v České republice, pomáhá při zprostředkování kontaktu se státními a mezinárodními organizacemi. Pracovníci Poradny učí zájemce v pobytových

střediscích

českému

jazyku

a

reáliím

a

fungují

jako

opatrovníci nezletilých žadatelů bez doprovodu. Český Helsinský výbor má dva zástupce v rozkladové komisi. 104 Poradna je od roku 1998 členem ECRE. Český Helsinský Výbor založil v roce 1998 občanské sdružení Centrum pro otázky migrace, jehož činnost je také zaměřena na pomoc uprchlíkům, žadatelům o az yl a azylantům při jejich integraci v ČR. [Poradna ČHV, 2002]

104

Viz dále kapitola Rozhodnutí druhé instance.

59

Organizace pro pomoc uprchlíkům vznikla v roce 1991. Působí mimo jiné v azylových zařízeních, kde pořádá pro žadatele různé aktivit y. Některé její projekt y se specializují na zranitelné skupiny, především ženy. 105 Organizace nabízí zájemcům informační brožuru „Vítejte v České republice“ (v českém, anglickém a ruském jazyce) se základními údaji o České republice a s informacemi a kontakt y, které potřebuje znát žadatel o az yl v České republice (například informace o jednotlivých krocích azylové procedury, o právech a povinnostech žadatele, o pobytových vízech pro cizince, kontakt y na organizace pomáhající uprchlíkům aj.) SOZE vzniklo v roce 1990. Právníci SOZE působí v určených dnech i v az ylových

zařízeních.

Spolupracuje

s

magistrátem

města

Brna

na projektech zaměřených na žadatele o az yl, osoby, jimž byl az yl udělen, ale i na žadatele odmítnuté, cizince s vízem za účelem strpění a osoby, kterým bylo vládou poskytnuto tzv. dočasné útočiště. Provozuje dvě ubytovací zařízení pro uprchlíky, kteří museli opustit azylová zařízení a čekají

na

konečné

rozhodnutí

vrchního

soudu.

Působí

především

na Moravě a ve Slezsku. [OPU, 2002] Poradna pro integraci vznikla v roce 1998 a její činnost je zaměřena hlavně na pomoc azylantům při řešení nejrůznějších problémů spojených s jejich inte grací do společnosti. Dále se do pomoci uprchlíků zapojují charitativní organizace církví působících v České republice například Česká katolická charita. Z mezinárodních organizací lze uvést českou pobočku Vysokého Komisaře OSN nebo mezinárodní organizaci pro migraci IOM. Úřad Vysokého Komisaře otevřel svou kancelář v Praze v roce 1992. Úřad

má

podle

azylového

zákona

právo

být

například

informován

Ministerstvem vnitra o počtu zahájených řízení a jiných statistických informacích o řízení. Může také kontaktovat žadatele o azyl a s jeho souhlasem nahlížet do jeho spisu. Zástupce UNHCR může být přítomen

105

Například projekty "Psychologické poradenství traumatizovaným ženám" ," Bezpečné mateřství", "Zdraví bez hranic" [OPU, 2002].

60

při pohovoru a ústním jednání žadatele o az yl. Ministerstvo předává UNHCR kopii rozhodnutí o žádosti o azyl a statistické informace o řízení. [Zákon o az ylu 2/2002, §36-40] IOM

s Českou

spolupracuje

republikou

od

roku

1998.

Podílí

se na vypracovávání pro gramů dobrovolné repatriace, reintegrace, prevence nelegální migrace. Dále jsou její aktivit y zaměřen y hlavně na problematiku obchodu s lidmi, pracovní mi graci a humanitární pomoc.

3.4 Průběh azylové procedury v České republice (jednotlivé fáze)

3.4.1 Vstupní procedura Cizinec

musí

nejdříve

učinit

tzv.

prohlášení

o

azylu,

nebo-li

prohlášení o úmyslu požádat o az yl a to písemně nebo ústně do protokolu. Prohlášení lze učini t pouze na území České republiky a to na hraničním přechodu

(i

na

letišti

Praha-Ruz yně),

v

tzv.

přijímacím

středisku,

v záchytných zařízeních pro cizince, na odboru cizinecké a pohraniční policie (pokud se dostaví dobrovolně), ve zdravotnickém zařízení v případě hospitalizace cizince nebo ve vězení, pokud je ve vazbě nebo ve výkonu trestu. Ve většině případů cizinec překročí hranici pozemní cestou buď legálně (v případě vízové povinnosti na turistické vízum) nebo mimo hrani ční přechod přes tzv. zelenou hranici, pěšky za pomoci převaděčů nebo napří klad

v

úložných

prostorách

motorových

vozidel.

Nepříliš

častá

je varianta letecky přes letiště Praha-Ruzyně. Buď mu jde pouze o tranzit Českou republikou, chce se dostat dál na západ například do Německa,

61

Velké Británie, Francie, Nizozemí, Dánska aj. nebo chce zůstat v České republice. 106

Pokud b yl cizinec zadržen ( například při nele gálním přechodu státní hrani ce nebo protože nemá cestovní doklad, má neplatné vízum), je umístěn v záchytném zařízení pro cizince. 107 Pokud chce žádat o az yl, musí tak učinit nejpozději do sedmi dnů ode dne, kd y ho policie o této možnosti informovala (je o tom pořízen záznam podepsaný cizincem). Informace by mu měla být podána v jaz yce, ve kterém je schopen se dorozumět. Může se ovšem také stát, že je informován v jaz yce, kterému nerozumí (například v češtině), a je tak o tuto možnost připraven [SOZE, 2002]. V případě že o az yl požádá, je s ním řízení o udělení azylu vedeno v tomto zařízení. Cizinec ho nemůže opustit. Po případném propuštění ze zách ytného

zařízení

je

ministerstvem

dopraven

do

některého

z pobytových středisek. Vízum k pob ytu je mu uděleno až po propuštění z tohoto zařízení. Pokud učiní prohlášení o azylu na hraničním přechodu (výjimkou je tranzitní prostor mezinárodního letiště Praha-Ruz yně) nebo na odboru cizinecké

a pohraniční

policie

a

prokáže

svou

totožnost

cestovním

dokladem nebo čestným prohlášením (kd yž doklad nemá), je mu policií uděleno vstupní vízum (s platností 30 dnů) a cizinec má 24 hodin na to (doba opravňující k pobytu uvedená ve vízu), aby se dostavil do tzv. přijímacího střediska určeného ministerstvem. Většinou je do přijímacího střediska dopraven na náklady Ministerstva vnitra, například když existuje podezření, že by se do něj nedostavil. V přijímacím středisku je mu potom 106

Obecně se dá říci, že záleží na tom, odkud cizinec přichází. Pro příslušníky asijských zemí (například Číny, Indie, Afghánistánu) je Česká republika stále ještě zemí tranzitní při jejich cestě dále na západ. Častěji také užívají nelegální přechod hranice a převaděče (viz statistiky v kapitole o nelegální migraci v ČR). Cílovou zemí je většinou pro příslušníky evropských zemí (například Ukrajiny, Běloruska, Bulharska, Rumunska). Ti obvykle přicházejí legálně, někdy na území ČR nějakou dobu pobývají, než požádají o azyl. Často se podáním žádosti snaží prodloužit legální pobyt nebo si svůj pobyt v ČR zlegalizovat. 107 Záchytná zařízení pro cizince (ZZC) jsou řízena cizineckou policií a slouží k pobytu cizinců před jejich vyhoštěním z ČR. Od listopadu 1998 funguje záchytné zařízení pro cizince Balková, nyní jsou v provozu také ZZC Frýdek-Místek, Velké Přílepy, Poštorná a Bělá.

62

vízum prodlouženo do doby, než podá žádost o az yl. Vízum se stejnou platností je mu uděleno v případě, že učiní prohlášení o azylu přímo v přijímacím středisku. V případě prohlášení o azylu v tranzitním prostoru letiště PrahaRuzyně je situace podobná jako v případě záchytného zařízení. Cizinci není uděleno vstupní vízum ani vízum k pob ytu po podání žádosti o azyl, dokud v tomto zařízení pobývá.

Přijímací

střediska

jsou

ve

V yšních

Lhotách

u Frýdku-Místku,

na letišti Praha-Ruzyně 108 a v zách ytných zařízeních pro cizince Balková, Frýdek-Místek, Velké Přílepy, Poštorná a Běl á. V případech hospitalizace nebo vězení, kd y se nemůže do přijímacího střediska dostavit, navštíví cizince pracovník OAMP a sepíše s ním žádost o az yl v místě jeho pobytu.

3.4.2 Přijímací středisko, podání žádosti o azyl Ve středisku je oddělen od ostatních žadatelů o azyl do té dob y (několik hodin, ale i několik dní), než vyplní formulář „Žádost o azyl“ (viz příloha 4). Řízení má být podle zákona vedeno v mateřském jazyce žadatele

nebo

s jeho

souhlasem

v jaz yce,

ve

kterém

je

schopen

se dorozumět. Náklad y na tlumočníka hradí stát. Pobyt v přijímacím středisku

je povinný

a

porušení

této

povinnosti

je

hodnoceno

jako

přestupek. Podáním žádosti se cizinec oficiálně stává žadatelem o azyl. Odevzdá svůj cestovní doklad (pokud nějaký měl). 109 Cizinecká a pohraniční policie mu v ystaví průkaz žadatele o azyl (viz příloha 5), platný po dobu az ylového řízení. 110 Dostává vízum k pobytu za účelem řízení o udělení az ylu

108

Přijímací středisko v tranzitním prostoru letiště Praha-Ruzyně bylo otevřeno 1.2.2002 Toto neplatí, pokud v ČR pobývá na základě povolení k pobytu. 110 Průkaz má omezenou platnost dva měsíce. Jeho platnost je prodlužována ve středisku. 109

63

s platností dva měsíce (60 dnů), které lze prodlužovat podle potřeby až o 60 dnů, což je vzhledem k délce řízení většinou nezbyt né. 111

Vízum

je platné pouze po dobu řízení o udělení azylu. Pokud vstoupil na území České republiky na základě platného víza, přestává toto vízum platit. V přijímacím středisku čeká na to (dva týdny až měsíc), aby mohl absolvovat komplexní lékařské vyšetření. Jsou mu policií sejmut y otisky prstů a pracovníkem OAMP pořízen obrazový záznam. Do té doby nesmí přijímací středisko opustit. 112 Po provedení všech těchto úkonů je žadatel přemístěn do tzv. pobytového střediska. Z přijímacího

střediska

tranzitního

prostoru

letiště

je

žadatel

dopraven do pob yt ového střediska v případě, že ministerstvo nevydá rozhodnutí o žádosti do pěti dnů a nebo v případě opravného prostředku nev ydá soud rozhodnutí do 30 dnů, což se jeví vzhledem k pomalosti vydávání rozhodnutí v podstatě jako nereálné lhůt y.

3.4.3 Pobytové středisko, pohovor 113 V pobytovém středisku čeká na rozhodnutí v prvním stupni řízení. Během této doby absolvuje většinou opět s pomocí tlumočníka 114 pohovor s úředníkem Ministerstva vnitra. 115 U pohovoru může být přítomna osoba poskytující bezplatně

žadateli (například

právní

pomoc. 116

pracovníkem

Pokud

některé

je

pomoc

z nevládních

poskytována organizací

poskytujících pomoc uprchlíkům), může ministerstvo přispívat na úhradu nákladů na tuto pomoc. Interview může být různě dlouhé, může trvat 111

Vízum prodlužuje cizinecká policie buď přímo ve středisku nebo, pokud pobývá žadatel v soukromí, na místním odboru cizinecké policie. 112 V případě přijímacího střediska na letišti nesmí žadatel opustit středisko ani po provedení těchto úkonů. 113 Může být veden už v přijímacím středisku. 114 Kvalifikovanost tlumočníka pro pohovor bývá kritizována právními zástupci z nevládních organizací, kteří se pohovorů spolu se svými klienty účastní, neboť podle nich někdy neodpovídá požadavkům kladeným na soudní tlumočení. Může se jednat o tlumočníka z překladatelské a tlumočnické firmy, mající smlouvu s ministerstvem, který nemá potřebnou kvalifikaci k soudnímu tlumočení. To ztěžuje situaci žadateli o azyl při přesnosti vyjádření jeho důvodů a může mít vliv na pozdější zamítnutí žádosti. 115 Za určitých okolností může být pohovor i tlumočení vedeno osobou stejného pohlaví. 116 Žadatel má právo na právního zástupce po celou dobu řízení.[ 2/2002, §20]

64

dokonce i několik dnů. Žadatel v něm může podrobněji popsat důvody, které ho vedl y k podání žádosti, situaci a problémy v jeho zemi původu. Pohovor je jedním z nejdůležitějších kroků v az ylové proceduře. Pobytová střediska jsou na Moravě a ve Slezsku v obcích Zbýšov, Zastávka (obojí u Brna), Kašava (u Zlína), Bruntál, Havířov; v Čechách pak v Červeném Újezdu (okr. Teplice), Bělá pod Bezdězem (okres Mladá Boleslav), Seč (okres Chrudim), Stráž pod Ralskem (okres Česká Lípa) a Kostelec nad Orlicí.

Žadatel o azyl nemá podle zákona povinnost zůstávat v pobytovém středisku. Může ho v yužívat do dob y, než rozhodnutí jeho žádosti o azyl nabude právní moci. Pokud v pobytovém středisku zůstává, má tu zajištěno bezplatné b ydlení, stravu 117, některé služby a pokud nemá žádné finanční prostředky, tak i kapesné 118 (12 Kč na den pro osobu starší 15 let, 6 Kč pro děti do 15 let). 119 Jednou měsíčně dostává balíček hygienických potřeb v hodnotě 70 Kč. Žadatel může pobytové středisko opustit. Pobyt mimo delší než 24 hodin musí předem písemně ohlásit s udání adres y, na které se bude zdržovat. Pokud chce odejít na více než tři dny musí podat oznámení minimálně

24

hodin

předem.

Středisko

může

opustit

maximálně

na 30 dnů. 120 V praxi se pak stává, že cizinec je sice hlášen k pob ytu ve středisku,

avšak

nepobývá

v něm,

pouze

dodržuje

lhůtu

30

dnů.

To znamená, že například stačí, kd yž jednou za měsíc zůstane ve středisku přes noc, pak ho může opět na 30 dní opustit.

117

Jídlo je možné si vybrat, například když nesmí být v rozporu s určitým náboženstvím. Kapesné je vypláceno jednou týdně, vždy ve středu, zpětně za uplynulý týden. [SOZE, 2002] 119 Pokud má nějaké finanční prostředky a ty přesahují 1200 Kč měsíčně, nemá nárok na kapesné. Pokud přesahují 4200 Kč měsíčně, přispívá si na jídlo (cena snídaně je 34,80 Kč, oběda 46,80 Kč, večeře 38,40 Kč). Pokud je to více než 8200 Kč přispívá si na jídlo a navíc na ubytování 130 Kč za den. [SUZ, 2002] Žadatelé jsou posuzováni jednotlivě. Pokud by tedy například měl nějaký příjem pouze jeden člen rodiny, přispíval by si pouze on a zbytek jeho rodiny by dostával vše, včetně kapesného. 120 Pokud opustí pobytové středisko na dobu delší než tři dny, nenáleží mu za období strávené mimo zařízení kapesné [OPU, 2002]. 118

65

3.4.3.1 Pobyt v soukromí Pokud by ubytování.

121

chtěl pobývat v soukromí, musí mít předem zajištěno

Minimálně 15 dnů před odchodem, vyplní žádost o odchod

do soukromí a předá ji Cizinecké policii, která uváděnou adresu pobytu prověří a spojí se s OAMP v azylové zařízení, ze kterého cizinec odchází. OAMP

vydává

povolení

na

základě

informací

policie.

Po

odchodu

do soukromí se musí nahlásit na příslušném oddělení Cizinecké policie, kde hlásí i případnou změnu místa pob ytu (do tří dnů) 122. [OPU,2002] Žadatel může přejít i zpět ze soukromí do pobytového střediska, pokud mu jeho finanční podmínky neumožňují nadále v soukromí setrvávat. Musí podat žádost Správě uprchlických zařízení, jejíž vyřízení trvá obvykle 7-10 dnů. Kd yž je hlášen k pobytu mimo pobytové středisko, musí si hradit veškeré náklady sám kromě zdravotní péče. Může si u ministerstva 123 požádat o finanční příspěvek do výše částky životního minima 124. Dostat ho však může pouze na dobu 3 měsíců. Vyplácí ho ministerstvo v určeném azylovém zařízení. Příspěvek je vyplácen jednorázově, zpětně po třech měsících. Někd y se může stát, že je vyplacení zpožděno o další měsíc. Podle informací OAMP je příspěvek určen k překonání problémů v prvních měsících pobytu mimo az ylové zařízení. Vzhledem ke zpětnému v yplácení, k omezení příspěvku na tři měsíce a také ke zdlouhavosti az yl ové procedury (rozhodnutí

o

žádosti

o

azyl

trvá

déle

než

uvedené

tři

měsíce)

a v neposlední řadě vzhledem k ceně podnájmu či pronájmu, je ale praxe taková, že žadatel načerno pracuje (jinak by de facto ani neměl žádný příj em) a nebo zůstává v pobytovém středisku. O příspěvek si nemůže požádat žadatel, který pracuje, pokud jeho mzda přesahuje částku životního minima. Příspěvek nemůže dostat opakovaný žadatel o azyl. 121

Musí mít čestné prohlášení o ubytování podepsané majitelem bytu a ověřené notářem. Pokud je majitelem soukromník, musí mít navíc kopii výpisu z katastru nemovitostí, v případě družstevního bytu souhlas družstva. 122 Změna se hlásí i na OAMP. 123 Žádost se podává na sociálním oddělení pobytového tábora. Rozhoduje o ní OAMP.

66

Co se týče nákladů na pobyt žadatele, vychází pobyt žadatele v soukromí stát levněji, než pobyt ve středisku, který byl vyčíslen na 350 Kč na den (10 500Kč za 30 dnů) na jednoho žadatele o azyl 125 ve srovnání s 4100Kč na měsíc v případě samostatně žijící osoby.

3.4.3.2 Zdravotní pojištění Všichni žadatelé o az yl mají zdravotní pojištění. Týká se to i jejich dětí, které se tu narodil y. Zdravotní pojištění hradí stát. Žadatelé mohou v případě potřeb y využívat lékařské služb y přímo ve středisku nebo ve zdravotnických

zařízení,

která

mají

s ministerstvem

smlouvu

o poskytování lékařské péče žadatelům o azyl. Úhradu nákladů vzniklých zdravotnickému zařízení zajišťuje SUZ Mi nisterstva vnitra.

3.4.3.3 Zaměstnání Žadatel o azyl nemůže pracovat a to po dobu jednoho roku od podání žádosti o az yl. Teprve po upl ynutí této dob y, pokud nebyla jeho žádost ještě vyřízena, mu může být uděleno pracovní povolení. Žádá se o něj na úřadu práce a jeho v yřízení trvá obvykle dva až tři týdn y. Je potřeba mít sjednánu práci předem (k žádosti se přikládá návrh pracovní smlouvy). Pracovní povolení bývá uděleno většinou na dva měsíce (po dobu platnosti víza k pobytu), může být ale uděleno i na půl roku. 126 Za povolení se hradí poplatek. 127 Zaměstnavatel musí nejdříve požádat úřad práce v místě sídla o povolení k zaměstnávání cizinců a musí prokázat, že na místo nesehnal žádného českého občana. Při změně zaměstnání musí cizinec žádat o nové povolení. 124

V současné době je to 4100 Kč pro samostatně žijící osobu nad 26 let. V sumě jsou započítány náklady na ubytování, stravu, lékařskou péči, kapesné a mzdu zaměstnanců azylových zařízení. Nejsou zahrnuty náklady na investice. [SUZ, 2002] 126 Pracovní povolení se vydává nejdéle na dobu 1 rok a lze o ně žádat opakovaně. [OPU, 2002] 125

67

Výjimku tvoří žadatelé, kteří jsou občany Slovenské republiky a mají v SR

trvalý

pob yt.

Takovýto

žadatel

nepotřebuje pracovní

povolení,

zaměstnavatel ho pouze registruje na úřadu práce předložením re gistrační kart y. V tomto bodě nastala změna oproti situaci před únorem 2002, kd y byl trh práce žadatelům o az yl volně přístupný a neb ylo vyža dováno žádné pracovní povolení. Jednalo se o dosti liberální přístup v porovnání s praxí v jiných evropských zemích. Azylová procedura pak byla často zneužívána lidmi, kteří již na území ČR pobývali, často nelegálně pracovali a podáním žádosti o az yl si snažili svůj pob yt zlegalizovat. 128 Navíc celá procedura byla velmi zdlouhavá, mohla trvat i tři roky a neexistovalo omezení, kolikrát a v jakém časovém rozmezí může být žádost o azyl podána.

Děti chodí po absolvování kurzu češtin y v rámci povinné školní docházky do základní škol y v obci, kde se středisko nachází. Výuku češtiny pro děti i pro dospělé (jedná se o dobrovolný a bezplatný kurz) zajišťuje v pobytových střediscích Český Helsinský výbor.

Žadatel ted y čeká na rozhodnutí v prvoinstačním řízení. O jeho žádosti rozhoduje Oddělení azylové a mi grační politiky při Ministerstvu vnitra. Žadatel b y měl dostat rozhodnutí z OAMP do 90-ti dnů, ale často se lhůta

prodlužuje.

Obvykle

trvá

půl

roku

až

rok,

výjimkou

jsou

tzv. zjevně neodůvodněné žádosti, které mohou být v rámci zrychleného řízení rozhodnut y rychleji. 129

3.4.4 Rozhodnutí první instance

127

V současné době je to 2500 Kč, z toho 500 Kč platí žadatel a 2000 Kč zaměstnavatel. Především po roce 2000, kdy se zpřísnil zákon o pobytu cizinců. 129 Viz dále zrychlené řízení. 128

68

Žadatel se ted y dočká a dostane od ministerstva výzvu k převzetí rozhodnutí. Rozhodnutí si vyzvedává ve středisku. V případě, že je pozitivní (varianta A): A. Získává statut azylanta a získává oprávnění k trvalému pobytu v České republice. 130 Od odboru cizinecké a pohraniční policie dostává doklad

podobný

občanskému

průkazu

tzv.

průkaz

povolení

azylanta s platností na 5 let (lze prodloužit dvakrát o pět let).

k pobytu 131

Je mu

přiděleno rodné číslo. Může si také požádat o vydání tzv. ženevského pasu 132, což je druh cestovního dokladu, který je platný ve všech zemích s výjimkou země, jejíž je azylant občanem. 133 Je přemístěn do tzv. integračního střediska. Integrační pobytová střediska se nacházejí v Jaroměři, Zastávce u Brna, Ústí nad LabemPředlicích a Hošťce-Velešicích. Slouží k přechodnému pob ytu az ylantů a pobyt v nich je upraven nájemní smlouvou za úhradu. Nájemní smlouva se uzavírá na šest měsíců a podle potřeby se prodlužuje. Tady už žije samostatně nebo se svou rodinou, pokud s ní přišel, v b ytě s běžným příslušenstvím a čeká (někd y i rok či dva), až mu bude nabídnut Ministerstvem vnitra tzv. integrační byt, 134 obvykle se smlouvou na deset let, který může být kdekoliv v České republice. Tato nabídka se neopakuje, pokud ji azylant z jakéhokoliv důvodu odmítne, musí si ubytování najít sám. 135 Do 30 dnů od udělení azylu je mu nabídnut bezplatný kurz českého jazyka. V současné době je nabídka integračního bytu podmíněna úspěšně složenou zkouškou z českého jaz yka.

130

Musí se na cizinecké policii přihlásit k trvalému pobytu do tří pracovních dnů ode dne doručení rozhodnutí o azylu. 131 Azyl v ČR nemá omezenou platnost. V letech 1992-1996 byl omezen na dobu 5 let. To se příliš neosvědčilo, neboť azylanti, kterým azyl vypršel, se pak dostávali do těžké situace. 132 Název podle Ženevské konvence z roku 1951. 133 Do některých zemí je ovšem nutné vízum, například do Rakouska, Řecka. 134 Byty jsou nabízeny na základě Státního integračního programu, více informací o tomto programu viz www stránky OAMP. 135 Tento fakt bývá často kritizován, neboť byty jsou často umístěny v malých obcích, jejichž obyvatelé nejsou příliš zvyklí komunikovat s cizinci. Snižují se tak šance azylantů na nalezení zaměstnání a na jejich úspěšnou integraci do majoritní společnosti.

69

Az ylant má v podstatě až na výjimky 136 podle zákona stejná práva a povinnosti jako občan České republiky. Týká se to například přístupu na trh práce, zdravotního a sociálního zabezpečení. Po pěti letech života v České republice si může požádat o státní občanství. Pokud si požádá o výjimku, může mu být občanství uděleno i dříve.

Rozhodnutí je negativní (varianta B) – nejčastější případ B1. Cizinec se rozhodne podat si proti rozhodnutí ministerstva tzv. opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze. Jedná se o druh odvolání, které se podává OAMP Ministerstva vnitra. Je nutno ho podat do 15 dnů nebo do 7 dnů v případě, že byla žádost zamítnuta jako o zjevně nedůvodná (tzv.zryc hlené řízení) nebo když se žadatel nachází v přijímacím středisku na letišti či v zařízení pro zajištění cizinců. Ministerstvo předkládá odvolání se svým vyjádřením dále k Vrchnímu soudu

a

to

nejpozději

do

15

dnů.

Dokud

soud

nerozhodne,

může

ministerstvo své rozhodnutí změnit nebo zrušit. Soud posuzuje pouze, zda Ministerstvo vnitra při rozhodování neporušilo zákon, neposuzuje tedy věc samotnou. Může rozhodnutí Ministerstva vnitra potvrdit nebo zrušit, a vrátit tak ministerstvu žádost k dalšímu řízení. Žadatel zůstává nadále v pob ytovém středisku (nebo na adrese trvalého pobytu) a čeká na rozhodnutí druhoinstančního řízení. To trvá déle než řízení prvoinstanční často dva až dva a půl roku.

B2. Cizinec opravný prostředek nepodá. V tom případě odevzdává průkaz žadatele o udělení az ylu, je mu vrácen cestovní doklad a do 15 dnů musí vycestovat z území ČR. V případě přijímacího střediska v tranzitním prostoru letiště musí v ycestovat do 3 dnů a do té dob y nesmí toto středisko opustit.

136

Nemůže například volit, nemůže jít do armády, je zproštěn povinné vojenské služby.

70

Má také možnost využít možnosti repatriace na náklady ministerstva tím, že podá do 24 hodin písemnou žádost o návrat do země původu. Neúspěšný žadatel nemusí v ycestovat, pokud by musel vycestovat do země, kde by byl jeho život nebo svoboda ze zákonem vymezených důvodů ohroženy. Nemusí v ycestovat, když by mu v dané zemi například hrozilo mučení nebo ponižující zacházení nebo když o jeho vydání pro trestný čin žádá stát, ve kterém je za tento čin stanoven trest smrti 137 [2/2002, §90]. Může také nastat varianta, kdy je cizinci umožněno vyhledat si do 60 dnů přijetí v jiném státě. V obou těchto případech je mu uděleno vízum za účelem strpění pobytu na dobu maximálně jednoho roku. Dobu platnosti ví za lze opakovaně prodloužit . Dalším možným řešením je pokusit se nelegálně v ycestovat do jiné země. Většinou míří žadatelé dále na západ do zemí západní Evropy přes Německo a Rakousko.

3.4.5 Rozhodnutí druhé instance Pokud

si

tedy

cizinec

podal

opravný

prostředek

a

dočkal

se rozhodnutí druhé instance, nastávají následují cí možnosti. Rozhodnutí je pozitivní, nastává

varianta A. Pokud je negativní,

přichází o statut žadatele a jeho další pobyt na území ČR je řízen cizineckým nikoliv az ylovým zákonem. Nastává varianta B2. Rozhodnutí je

konečné a nelze se proti němu

odvolat. Další

opakovaná žádost nemůže být podána dříve než za dva roky po nabytí pravomoci rozhodnutí. Tato lhůta může být ministerstvem prominuta v „případě hodného zvláštního zřetele“ [OAMP,2002].

Proceduru lze kd ykoliv v jejím průběhu ukončit. Žadatel může vzít svou žádost zpět, může využít nabízené repatriace do své země na náklady

137

Jde o tzv. překážku vycestování.

71

ČR

138

. Řízení může být zastaveno i pokud se žadatel nedostavuje opakovaně

bez udání důvodu k pohovoru nebo vstoupí neoprávněně na území jiného stát u či se o takový vstup pokusí.[OAMP,2002] Poměrně častým důvodem ukončení az yl ového řízení byl v minulých letech (a je nadále) odchod žadatelů většinou nelegálně do jiné země, nejčastěji do Německa a Rakouska nebo jejich zadržení při pokusu o přechod hranic. Popsaná procedura trvá obvykle i několik let v závislosti na rychlosti rozhodnutí ministerstva a soudu v případě opravného prostředku. První instance, ve které by měl žadatel dostat rozhodnutí do 90 dnů, může trvat i rok. Druhá instance trvá průměrně 2-2,5 roku. [SOZE, 2002]. Někdy žadatel nev ydrží čekat na rozhodnutí a odchází do jiné země.

Před únorem 2002 měla az ylová procedura tři stupně. Pokud žadatel nedostal az yl v první instanci, podával si tzv. rozklad (druh odvolání), o kterém v konečné fázi rozhodoval ministr vnitra na základě doporučení tzv. rozkladové komise 139 a OAMP. Pokud nebyl žadatel spokojen ani s rozhodnutím v druhé instanci, mohl si do třiceti dnů podat žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. B ylo mu uděleno tzv. vízum za účelem strpění s platností jeden rok. B ydlel ve zvláštním

středisku,

nejčastěji

provozovaném

nějakou

charitativní

či jinou neziskovou organizací. Živil se sám, pokud měl nějaký příj em, pokud ne, dostával životní minimum. Přispíval si na ubytování i st ravu ve středisku. Celá procedura až k rozhodnutí Vrchního soudu mohla trvat déle než tři roky. 138

Většinou se mu zaplatí doprava do nejbližšího hraničního města jeho země původu. Podmínkou je ukončení řízení o azylu žadatele. Žádost o úhradu nákladů na repatriaci se podává písemně v pobytovém středisku a vyřizuje ji SUZ Ministerstva vnitra nebo OAMP. 139 V ČR působí dvě takové komise. Rozkladová komise se skládá ze sedmi členů: třech úředníků (z Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zahraničních věcí) a čtyřech zástupců nestátních institucí (dva za Český helsinský výbor a po jednom za Českou advokátní komoru a Právnickou fakultu). Komise se zabývá zprávou vypracovanou OAMP a usnáší se na doporučení ministrovi vnitra. Může se stát, že závěr komise je jiný než doporučení OAMP.

72

Před únorem 2002 neb ylo omezeno opakované podání žádosti o azyl ani z hlediska časového ani co se počtu opakovaných žádostí týče. Po zamítnutí

žádosti

Vrchním

soudem

nastávala

někdy

varianta

tzv. opětovného žadatele, spočívající v absolvování celé procedury znovu od začát ku, ovšem s minimální šancí na úspěch. V současné době existuje v praxi ještě dřívěj ší třístupňová procedura a to v případech, kdy b yl rozklad podán před 1.únorem 2002. Existují tedy i rozkladové komise, přestože v novele az ylového zákona již zakotveny nejsou. Od 1.1.2003 platí další novela az ylového zákona, týkající se úpravy způsobu odvolání. Podle této novel y rozhoduje o žalobě proti rozhodnutí ministerstva krajský soud v místě, kde je žadatel hlášen k pobytu. Bude tomu i v případech, které jsou již jako opravné prostředky nebo jako žaloby podány k Vrchnímu soudu a které zatím neb yl y rozhodnut y.

Jedním z často kritizovaných aspektů současné az ylové procedury je v podstatě neexistence účinné kontroly posouzení žádosti ministerstvem a neexistence možnosti přezkoumaní samotné věci před nezávislým soudem. S tím souvisí například kritika ministerstva ze stran y nevládních organizací v souvislosti s posuzováním žádostí podaných z důvodu pronásledování kvůli příslušnosti k ženskému pohlaví, kdy ministerstvo často nepovažovalo při svém rozhodování tento důvod za dostačující k udělení azylu. 140

3.4.6 Zrychlené řízení 141 V rámci az ylového řízení existuje ještě tzv. zrychlené řízení. 142 Jde o proceduru využívanou v případech tzv. zjevně nedůvodných žádostí.

140

Například v případech afghánských žen za vlády Talibánu. V azylovém zákoně tohoto pojmu užíváno není. 142 Zrychlené řízení bylo v ČR přijato v prosinci 1993, aby bylo zabráněno zneužívání azylové procedury. Bylo zařazeno do novely zákona o uprchlících č. 317/1993. V současné době je součástí azylového zákona. 141

73

Spektrum vymezených důvodů, ze kterých lze takto žádost posuzovat, je široké. Jedná se o žádosti, kdy žadatel uvádí jako důvody žádosti o azyl pouze ekonomické důvody nebo žádá o azyl, ab y unikl stavu všeobecné nouze. Zrychlené řízení j e dále užíváno, pokud žadatel uvádí nesprávné údaje o své totožnosti, státním občanství či odmítá t yto údaje uvést, pokud uvádí značně nevěrohodné skutečnosti nebo skutečnosti, jež nesvědčí o jeho pronásledování, také pokud zničil, poškodil, zatajil svůj cestovní doklad nebo předložil doklad padělaný či pozměněný. Dále pokud přichází z bezpečné země původu nebo třetí bezpečné země nebo pokud mohl nalézt ochranu v jiné části státu, jehož je občanem (například vnitřní uprchlíci). Tato procedura je uplatňována v případech žádostí podaných za účelem vyhnutí se hrozícímu v yhoštění nebo v ydání k trestnímu stíhání do ciziny, pokud mohl žadatel podat žádost o azyl již dříve, u opakovaných žádostí pak pokud uvedl stej né či podobné důvody jako v žádosti předchozí. Žádosti procházející zrychleným řízením jsou zamítány jako zjevně nedůvodné. Musí tak být učiněno nejpozději do třiceti dnů ode dne zahájení řízení o udělení azyl u. Zrychlená procedura nemůže být použita v případě, že žadatel nedosáhl věku 18 let a není doprovázen zákonným zástupcem. [zákon o az ylu 2/2002, §16]

3.4.7 Nezletilí žadatelé o azyl Žadatelem o azyl může být i nezletilé dítě. V současné době podává samostatnou žádost i pokud jsou žadateli jeho rodiče. 143 Jeho žádost by měla být posuzována zvlášť. Dříve se běžně stávalo, že ačkoliv dítě podalo samostatnou žádost, neb ylo v praxi posuzováno jako samostatný žadatel, pohovor

byl

veden

spíše

s jeho

zákonným

143

zástupcem

a rozhodnutí

V některých zemích tomu tak není. Jedna žádost může být podána i za více osob, například ve Velké Británii.

74

ministerstva o žádosti jeho rodiče nebo zástupce se v podstatě vztahovalo i na rozhodnutí o žádosti dítěte. Rozlišuje se mezi mladistvími a nezletilými žadateli. Mladiství jsou děti do patnácti let, nezletilí pak děti od šestnácti do osmnácti. Pokud jsou děti bez doprovodu rodičů nebo příbuzných a požádají o az yl,

jsou

mladiství

na

základě

soudního

rozhodnutí

z přijímacích

středisek umisťováni do diagnostických a následně do dětských domovů. 144 Je jim soudně přidělen opatrovník pro pobyt a Ministerstvem vnitra ustaven opatrovník pro azylovou proceduru. Děti starší patnácti let, zůstávají v pobytovém středisku, jsou jim také přiděleni opatrovníci pro pobyt a pro azylovou proceduru. Opatrovníci pro az yl ovou proceduru se nejprve hledají mezi osobami, se kterými dítě přicestovalo. Pokud není nikdo takový nalezen, bývají opatrovníky

ustaveni

pracovníci

nevládní

organizace,

konkrétně

pracovníci Poradn y Českého Helsinského výboru, kteří působí v pobytových střediscích jako učitelé češtiny. Opatrovník pro azylovou proceduru musí být přítomen u pohovorů vedených v rámci řízení, pomáhá žadateli při podávání žalob y v případě negativního rozhodnutí o žádosti. Az ylová procedura probíhá až na výjimky v podstatě stejně jako v případě dospělého žadatele. Není například možné zamítnout žádost nezletilého jako neodůvodněnou, nemůže být tedy použito zrychleného řízení. Nezletilému žadateli také nemůže být ukončen pobyt na území ČR, v případě zamítnutí jeho žádosti nebo žaloby, pokud nemá své zákonné zástupce a pokud mu jeho země původu nebo třetí země, která je ochotna ho přijmout zpět, není schopna poskytnout přiměřenou péči. [Azyl 1/2002]

144

Tato skutečnost bývá kritizována nevládními organizacemi.

75

3.4.8 Zánik azylu Az yl může být odejmut nebo může zaniknout například kd yž pominou okolnosti, které vedly k jeho udělení a az ylant se může vrátit a požívat ochrany státu jehož je občanem nebo v něm měl trvalé b ydliště, dále pokud se do tohoto státu vrátil. Může také zaniknout, když zaniknou důvody, pro které byl udělen azyl za účelem sloučení rodin y či azyl z humanitárního důvodu. Az yl také mimo jiné zaniká, když je az ylantovi uděleno státní občanství, kd yž se azylant sám azylu vzdá nebo kd yž zemře [zákon o az ylu 2/2002, §17].

3.4.9 Shrnutí Popsané kroky azylové procedury jsou konkrétním příkladem, jakým způsobem se stát v dnešní době pokouší regulovat jeden z t ypů mezinárodní mi grace. Tento institucionalizovaný nástroj se pokouší řešit důsledky mezinárodní mi grace, jejíž příčiny mohou být však velmi různorodé stejně jako skupiny mi grantů, kterých se může dotýkat. Při tvorbě tohoto nástroje se v ychází z předpokladu, že ne všichni mi granti, kteří přicházejí se žádostí o az yl, jsou potřební, a tak ho všichni nemohou dostat. Je potřeba provést selekci podle předem a striktně daných pravidel. Čím více migrantů přichází, tím se stávají pravidla výběru stri ktnějšími, neboť růst jejich počtu je chápán jako negativní aspekt vývoje. Pokud roste počet migrantů, kteří žádají o azyl, ale podle pravidel na něj nemají nárok (žádají tedy z jiných důvodů než je potřeba mezinárodní ochrany), přichází na řadu posuzování

efektivity

samotného

nástroje

a

poté

obv ykle

striktnější

pravidla nebo přepracování celého postupu. Při posuzování různých příčin mi gračního proudu se může totiž azyl ová procedura stát sama o sobě jedním z pull faktorů, například když má žadat el neomezený přístup na trh práce. Zpřísňování podmínek může mít ted y za účel případné žadatele

76

odradit,

přičemž

se

vychází

z předpokladu,

předem

vykalkulovaného

rozhodnutí samotného mi granta nebo případně jeho rodin y, která ho do cizí země vyslala. Při přísném výkladu pravidel při posuzování nároku migranta na azyl, však může docházet i k opačnému problému, totiž, že není udělen ani osobám, které na něj nárok mají, ale nevešl y se do úzce vymezené definice. Svou roli mohou hrát i mezinárodně uplatňované principy nebo smlouvy mezi jednotlivými stát y. V České republice se azylové řízení v posledním desetiletí postupně stal o standardizovanou podobou nástroje regulace určitého mi gračního proudu, do jisté míry a v některých případech i účinnou, ale především srovnatelnou s nástroji užívanými členskými stát y Evropské Unie.

77

ZÁVĚR Mezinárodní migrace je jev velmi dyn amický, podléhající častým změnám. Migrační proudy mohou vznikat z různých důvodů, z nichž některé mohou převažovat nad jinými. Z různých příčin mohou migrační proudy také přetrvávat a stejně tak i zanikat, pokud příčiny pominou a neobjeví se nové. Vznik migračního proudu nezávisí pouze na několika faktorech, ale je záležitostí velmi komplexní a často i komplikovanou, zahrnujíc soubory faktorů na makro i mikro úrovni. Komplexnost a složitost jsou také mimo jiné důvody, proč dosud selhaly pokusy ustavit nějakou teorii mezinárodní

migra ce,

která

by

přijatelně

vysvětlovala

různé

t ypy

mi gračních proudů. Stát y a jejich vlády se v posledních desetiletích snaží o monitorování a regulaci mezinárodních migračních proudů a to především s cílem omezit jejich rozsah a zamezit některým t ypům mi grace, především její nelegální formě. Používají

k tomu

různé

legislativní

a

institucionální

nástroje,

s různou mírou úspěchu i neúspěchu. Státy si do jisté míry také uvědomují roli spolupráce s jinými zeměmi v oblasti regulace mezinárodní migrace. V důsledku toho vznikají nejrůznější bilaterální či multilaterální smlouvy, jejichž zavedení do praxe ale často naráží na problémy neústupnosti smluvních stran v otázce konkrétních opatření. Podle chápání míry užitečnosti či hrozby určitých forem mezinárodní mi grace pro určitý stát a také podle chápání potřeb y mezinárodní ochrany některých

migrantů,

se

různí

i přístup y

k jednotlivým

kategoriím

mezinárodních migrant ů. Některým migrantům je vstup zcela odmítán, v rámci některé kategorie existuje selekce a někteří migranti nejsou v podstatě nijak ve svém pohybu omezováni. Liší se také míra přístupnosti různých

oblastí

v rámci

s ystému

státu.

ke konkrétním kategoriím se dosti podobají.

78

Přístupy

jednotlivých

zemí

V rámci kategorie mezinárodních mi grantů byl y v ymezeny skupin y uprchlíků

a

žadatelů

o

azyl.

Tito

migranti,

které

jsme

nazvali

nedobrovolnými, se od ostatních liší potřebou určité minimální mezinárodní ochrany. Většina států

jim toto právo na ochranu přiznal a minimálně

podpisem Úmluvy o právním postavení uprchlíků a New yorského protokolu a implementací jejich principů do své le gislativ y. V praxi se toto přiznání ochran y projevuje v rámci azylové politiky. Jednotlivé stát y si vyvinul y vlastní postupy a metody k určování těch, kteří mají na tuto ochranu právo, ve formě az ylové procedury, kterou musí projít až na výjimky každý, kdo žádá o ochranu v jiném státě, než jehož má občanství. Se zvyšujícím se počtem žadatelů o azyl se zároveň zpřísňuje i azylová procedura zemí, které musejí přílivu žadatelů čelit. Jsou přísně vymezena

kritéria

přiznání

statutu

uprchlíka

a

poskytování

az ylu,

aby se předešlo zneužívání ze stran y mi grantů. Na případu České republiky b ylo ukázáno, jak taková az ylová procedura ve skutečnosti vypadá, ze kterých kroků se skládá, jaká jsou základní kritéria pro udělování či odmítnutí az ylu, jak je ošetřen pobyt žadatele na území České republiky aj. Díky harmonizaci azylové politiky a tím pádem i az ylové procedury s postupy a normami zemí Evropské Unie, lze většinu principů zakotvených v současném

českém

azylovém

zákonu

nalézt

s

různými

obměnami

i v az ylových zákonech většin y zemí Evropské Unie. Toto tvrzení však nelze brát beze zb yt ku, neboť ani mezi jednotlivými členskými stát y nejsou azylové procedury dosud sladěny. Mezinárodní mi grace dnes bývá především přisuzována ekonomickým rozdílům mezi bohatými zeměmi Severu a chudými zeměmi Jihu. Mluví se o tzv. propasti mezi nimi („North-South Gap“). Svět se tímto způsobem polarizuje v době postupující globalizace. Evropa a především Evropská Unie tak čelí rostoucímu počtu imigra ntů právě z chudých zemí, velká většina z nich však není v Evropě vítána. Ve spojitosti s přetrvávajícími

79

mi gračními proud y a s přístupy evropských zemí, užívá Jonas Widgren [Widgren, 2001] přirovnání převzaté od amerických vědců. Evropa jako společný dům má podle něj přední, boční a zadní dveře, kterými proudí dovnitř

migranti

–

předními

legální

imi granti,

bočními

krátkodobí

návštěvníci, experti a tranzitní migranti a zadními nelegální mi granti. Čím více se budou přední dveře proudu mi grantů zavírat, tím více se jich bude dovnitř tlačit dveřmi zadními. V souvislosti

s mi gračními

proudy

směřujícími

v současné

době

do Evropy, se mluví i o problému poklesu porodnosti a prodlužování délky života v evropských zemích. Do budoucna b yl y předpovězeny hospodářské problémy,

především

v oblasti

se nabízí jako jeden ze způsobů,

penzijního

s ystému.

Přistěhovalectví

jak je řešit. Statistiky hovoří o potřebě

více než milionu lidí ročně, aby se stávající s ystém udržel na dnešní úrovni a byl tak zajištěn poměr mezi počtem lidí v produktivním věku a v důchodu. Nelze si dělat iluze, že by snad Evropa otevřela brán y své pevnosti všem přicházejícím mi grantům. Stejně jako je tomu v případě az yl ové procedury, bude výběr přísně selektivní. Z předchozích zkušeností totiž evropské země vědí, jak dopadá například t akový náborový program dočasných pracovních sil. Otázkou zůstává, jak se změní (a jestli se vůbec změní) přístup Evropy ke skupině žadatelů o azyl, kteří jsou (a hlavně ve v yšším počtu) pokládáni za negativní a nežádoucí jev, a také jak se změní pozice az ylantů v rámci majoritní společnosti, která si zvláště v České republice zachovává často značně nedůvěřivý přístup k cizincům přicházejícím s odlišných kultur. V závěru práce byl o naznačeno, že azylová procedura může být jedním ze způsobů, kterým se vlády zemí pokoušejí o regulace určitého mi gračního proudu. Je však třeba dodat, že nemůže být pouze jediným ze způsobů, jak migračnímu toku čelit, neboť se dotýká jen určit é skupiny mezinárodních migrantů a nevychází příliš ze snahy porozumět příčinám mi gračního proudu, ale spíše ze snah y čelit jejich důsledkům.

80

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Azyl, 5/1, 2001 a 1/2, 2002 Konzorcium organizací pracujících s uprchlíky v ČR. Brettell, Caroline B., Hollifield, James F.: Migration Theory. Routlidge, New York, 2000. Castl es Stephen & Miller Mark J.: The Age of Migration. Macmillan Press, London, 1998. Cohen, Robin & Kennedy, Paul: Global Sociology. Macmillan Press, London, 2000. Collinson, Sarah: Globalisation and The Dynamics of International Migration: Implications for the refugee regime. UNHCR, Ženeva, květen 1999. Davis, Kin gsley: Social Science Approaches to International Migration. Population and Development Review 14, Příloha, 245-261, Population Council, 1988. DG for Justice and Home Affairs: Final Report. Part A: Comparative Analysis of Reception Conditions for Persons seeking protection in the Member States od the European Union. European Communit y, 2001. Dinan, Desmond: Encyclopedia of the European Union. Macmillan Press, London, 2000 ECRE: ECRE Country Report: Viz internetové zdroje ECRE.

Czech

Republic.

ECRE,

2002.

ECRE: Synthesis of The ECRE Country Reports For 2001. ECRE, 2002 Viz internetové Zdroje ECRE. Hakovirta, Harto: Third World Conflicts and Refugeeism. Finnish Societ y of Sciences and Letters, Helsinki 1986. Harris, Ni gel: Thinking The Unthinkable. I.B.Tauris, New York, 2002. Hospodářské noviny č.252 z 31.12.2002, Economia, Praha, 2002. Integrace, 4/1, , Europeum, Praha, únor 2001.

81

International Migrat ion Report 2002. UN Population Division, 2002. Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie 2/44, Český statistický úřad, Praha, 2002. Kuric Aurelián: Uprchlíci a sociální práce. SOZE, Brno 1998. Machovcová Eva: Azylová politika Evropské Unie. Bakal ářská diplomová práce, FSS MU, Brno 1999. Martin, Susan F.: Global Migration Trends and Asylum. UNHCR, Ženeva, duben 2001. Massey Dou glas S., Aran go Joaquin, Hugo Graeme, Kouaouci Ali, Pellegrino Adela J., Taylor Edward: Theories of International Migration: A Review and Appraisal. Population and Development Review 19/3, 431466, Population Council, září 1993. Meissner, Doris. M., Hormats, Robert D., Walker, Antonio G., O gata, Shijuro: International Migration Challenges in a New Era. The Trilateral Commissi on, NY, 1993. Migration News, ročník 9, číslo 11 listopad 2002. Viz internetové zdroje Mi gration News. Ministerstvo vnitra ČR: Zpráva o situaci v oblasti migrace na území České republiky za rok 2001. MVČR, 2002. Viz internetové zdroje MVČRmi grace. Morrison, John, Crosland, Beth: The Trafficking and Smuggli ng of Refugees: The End Game in European Asylum Policy. UNHCR, Ženeva, duben 2001. Musil, Jiří: Obtížné hledání rovnováhy. Přítomnost 4/22, str.28-29, podzim 2002. Noll, Gregor: Rejected Asylum Seekers: The Problem of Return. UNHCR, Ženeva, květen 1999. OECD: Trends i n International Migrati on. SOPEMI-OECD, Paris 1998. Sowell, Thomas: Migrations and Cultures – A World View. Basic Books, New York, 1996. Šišková, Taťjana a kol.: Menšiny a migranti v České republice. Portál, Praha 2001.

82

Teilbaum, Michael, S. & Winter, Ja y: A Question of Numbers: High Migration, Low Fertility and the Politics of National Identity. Hill&Wang, Farrar, Straus, Giroux, NY, 1998. Úmluva o právním postavení uprchlíků. Viz internetové zdroje, Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR. Velký sociologický slovník. Karolinum, Praha, 1996. Vítejte v České republice. OPU, 2002. Viz internetové zdroje, OPU. Všeobecná deklarace lidských práv. Informační centrum OSN, Praha 2000. Wid gren, Jonas: A Comparative Analysis of Entry and Asylum Policies in Selected Western Countries. ICMPD, Vídeň, 1994. Wid gren, Jonas: Reception of Asylum Seekers. Konference Brusel, říjen 2001. Viz internetové zdroje ICMPD. Zákon o azylu č. 325/1999 Sb. podle novely 2/2002. Viz i nternetové zdroje OAMP.

83

INTERNETOVÉ ZDROJE

BBC (Cest y za azylem pořad BBC červenec 2001) http://www.bbc.co.uk/ czech/omnibus/refugees1.shtml

European Council on Refugees and Exiles (ECRE) http://www.ecre.org Evropská Unie http://europa.int.eu International Centre for Mi gration Policy Development (ICMPD) http://www.icmpd.org International Migration Organization (IOM) http://www.iom.int IOM – česká pobočka http://www.iom.cz Mi gration News http://migration.ucdavis.edu/mn/index.html Ministerstvo vnitra ČR http://www.mvcr.cz Ministerstvo vnitra - migrace http://www.mvcr.cz/dokument y/dokumenty.html Odbor azylové a mi grační politiky Ministerstva vnitra ČR (OAMP) http://www.mvcr.cz/uprchlici/ (statistiky, az ylový zákon, Úmluva o právním postavení uprchlíků aj.) Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) http://www.az yl .cz Poradna pro uprchlíky Českého Helsinského Výboru http://www.helcom.cz Poradna pro inte graci http://www.p-p-i.cz

84

Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) http://web.quick.cz/soze/ Web/index.htm Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra ČR (SUZ) http://www.mvcr.cz/suz/uvod.html Refugee Council http://www.refugeecouncil.org.uk The Guardien http://www.guardian.co.uk United Nation High Commisioner for Refugees (UNHCR) http://www.unhcr.ch UNHCR - dokumenty http://www.unhcr.ch/cgi-bin/texis/vtx/publ UNHCR - statistiky http://www.unhcr.ch/cgi-bin/texis/vtx/statistics UNHCR – česká pobočka http://www.unhcr.cz United Nations Population Division http://www.unpopulation.org.

85

JMENNÝ REJSTŘÍK

Brettell

9, 10, 26, 27, 29, 32

Castl es

8, 9, 10, 17, 21, 23, 24, 25, 26, 36, 39, 40, 42

Cohen

5, 37

Dinan

46

Drbohlav

8, 15, 28, 29, 33, 35, 36

Hakovirta

29, 34

Harris

22, 40, 41

Kabeleová 33 Keel y

27

Martin

29, 35

Massey

9, 10, 11, 12, 18, 19, 20, 21, 23, 24, 26

Meissner

5, 40

Morrison

44

Musil

8

Ravenstein 10 Sowell

8

Šišková

8, 15, 29, 35, 36

Weiner

26

Wid gren

39, 80

86

ANOTACE Magdalena Mikšová: Azylová politika České republiky v kontextu mezinárodní migrace a azylové politiky Evropské Unie. FSS MU Brno, Brno, 2003. Počet stran 102. V první části se práce zabývá současnou mezinárodní migrací. Předkládá nejznámější teorie vzniku migračního proudu a jeho udržování. Mezinárodní migrace je rozdělena na typy dle motivů migrantů, větší pozornost je věnována migraci nedobrovolné. Trendy současné mezinárodní migrace jsou prezentovány na konkrétních statistických údajích. Druhá část se věnuje vývoji společné azylové politiky v rámci Evropské Unie na příkladech jednotlivých dohod a smluv. V poslední části je pozornost věnována případu České republiky, především popisu konkrétních krokům azylové procedury, kterými musí každý žadatel o azyl v České republice projít.

SUMMARY Magdalena Mikšová: Asylum policy in the Czech republic in relation to the international migration and asylum policy in the European Union. School of Social Studies, Masaryk University, Brno, 2003. Number of pages 102. The first part of the thesis deals with the issue of the contemporary international migration. The theories of international migration are presented, attempting to explain the origins and persistence of the migration flows. The international migration phenomenon is categorized by the main migrant´s motivation. The statistical data show some general trends in the contemporary international migration, especially the trends in the forced migration. The second part concerns the development towards the common asylum policy of the European Union using the different agreements, conventions and treaties as examples. In the last part, the attention is focused on the case of the Czech republic, especially on the asylum granting procedure and the description of its concrete steps.

87

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: Odhadovaný počet uprchlíků a celkový počet osob pod patronací UNHCR ve světě Příloha 2: Cest y mi grantů do Evropy a zemí Evropské Unie Příloha 3: Nele gální mi grace přes státní hranice České republiky podle stát ní příslušnosti osob Příloha 4: Příloha č. 1 k zákonu č. 325/1999 Sb. Příloha 5: Příloha 2 k zákonu č.325/1999 Sb. Příloha 6: Počt y žadatelů podle let a měsíců podání žádosti Příloha 7: Počt y žadatelů podle země podání Příloha 8: Přehled počtů osob, kterým byl udělen azyl, podle let a státní příslušnosti Příloha 9: Počet přiznaných statusů uprchlíka podle Ženevské konvence v procentech z celkového počtu rozhodnutí Příloha 10: Kontakt y na organizace, kt eré v ČR pomáhají uprchlíkům, žadatelům o az yl a azylantům Příloha 11: Průběh azylové procedury v České republice

88

PŘÍLOHY

Příloha 1: Odhadovaný počet uprchlíků a celkový počet osob pod patronací UNHCR ve světě Ro k 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001

Odhadovaný počet uprchlíků 8,439,000 9,696,000 10,300,000 10,602,000 10,710,000 11,844,000 12,614,000 13,103,000 14,319,000 14,706,000 17,370,000 16,829,000 17,802,000 16,242,000 15,637,000 14,855,000 13,312,000 11,966,000 11,430,000 11,626,000 12,062,000 12,051,000

Zdroj: www.unhcr.ch, 2002

89

Osoby pod patronací UNHCR — — — — — — — — — — — — — 23,033,000 27,419,000 26,103,000 22,729,000 22,376,000 21,460,000 22,257,000 21,814,000 19,783,000

Příloha 2: Cesty migrantů do Evropy a zemí Evropské Unie145 V rámci nelegální migrace existují hlavní cest y, kterými do Evropy přicházejí nel egální mi granti. Většina z nich se snaží dostat do zemí Evropské Unie. Používají následující cesty. •

Přes Albánii a tzv. Balkánskou cestou. Tato cesta je často užívána zločineckými organizacemi.

•

Hlavně přes území Polska vede tzv. Východní cesta (vedoucí z Běloruska a Moskvy na západ a užívaná především mi grant y z Asie a Afriky) a tzv. Jižní cesta (využívaná ob yvateli Balkánského poloostrova a Rumunska).

•

Tzv. Severní nebo Baltská cesta vede přes Moskvu, pobaltské stát y, Skandinávii a dále do západní Evropy.

•

Další cesta vede přes Chorvatsko a Slovinsko, dále přes Maďarsko do Rakouska a další ch zemí EU.

•

Česká a Slovenská republika jsou tranzitními zeměmi pro migrant y z Blízkého i Dálného východu a ze zemí bývalého Sovětského svazu, většinou cestující ch přes Ukrajinu.

•

Tzv. modrá cesta přes Středozemní moře je užívána lidmi z Afriky a Asie. Vede přes severní Afriku, dále pak přes Řecko, Itálii, Španělsko a Portu galsko.

•

Turecko, Bulharsko, Rumunsko jsou tranzitními ale i v ysílají cími zeměmi, ze kterých proudí mi granti přes Albánii, Maďarsko a Českou a Slovenskou republiku dále do západní Evrop y.

145

Sekretariát Budapešťské skupiny, 1999 in Morrison a Crosland, 2001:4

90

Příloha 3: Nelegální migrace přes státní hranice České republiky podle státní příslušnosti osob Rok

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

Nelegální migrace přes státní hranice ČR-zjištěno osob z toho občané ČR

43 302

20 480

19 172

23 705

29 339

44 672

32 325

32 720

23 834

1 537

1 648

2 040

2 526

2 014

1 715

1 948

1 959

2 744

cizinci

41 765

18 832

17 132

21 179

27 325

42 957

30 377

30 761

21 090

*nejvíce zastoupeni občané Rumunska

4 096

1 299

1 488

2 378

3 879

4 372

5 796

4 281

3 911

Indie

412

163

612

362

550

1 204

1 613

2 574

2 706

SRN

419

534

701

652

1 780

716

502

1 052

1 764

Moldavska

14

35

33

162

517

1 105

1 118

3 010

1 742

118

40

28

35

35

60

403

1 573

Arménie ** Vietnamu

902

323

644

256

477

1 264

893

1 826

1 300

Polska

540

795

746

1 227

1 514

1 011

1 051

1 604

1 193

Gruzie

17

18

6

8

5

4

25

148

1 118

Ukrajiny

191

382

574

746

842

985

1 592

2 265

758

Afghánistánu

123

305

628

570

2 311

4 959

5 242

3 734

695

Bulharska

4 723

2 380

2 079

1 936

1 929

1 691

1 967

2 323

669

Číny

984

121

251

677

784

1 055

984

926

512

Irák

346

169

632

1 372

2 326

1 587

829

327

418

126

144

165

162

300

431

545

335

Ruska ** Slovenska

76

128

153

214

213

168

108

212

280

Srí Lanky

208

240

938

110

419

917

1 992

1 833

272

Turecka

576

417

1 740

1 690

873

602

475

350

204

542

1 093

2 105

1 682

1 741

825

796

185

Makedonie ***

Zdroj: MVČR, 2002

91

Příloha 4: Příloha č. 1 k zákonu č. 325/1999 Sb. Vzor žádosti o udělení azylu

............................... razítko přijímacího střediska

Foto (3,5 x 4,5)

evidenční číslo

Žádost 1. a) jméno: b) příjmení: c) dřívější příjmení (všechna): 2. Datum a místo (stát) narození: 3. Pohlaví: 4. Státní občanství a) v den narození: b) současné/současná (uveďte všechna): c) nemáte-li žádné, uveďte důvody: 5.Národnost/etnická příslušnost, ke které se hlásíte: 6. a) jméno otce: b) příjmení otce: c) datum a místo narození otce: 7. a) jméno matky: b) příjmení matky: c) datum a místo narození matky: 8. V jakých jazycích jste schopen se dorozumět ? 9. Rodinný stav:

92

10. Počet osob, ke kterým máte vyživovací povinnost: 11. a) děti do 18 let, jejichž jménem žádáte o udělení azylu (jméno a příjmení, datum narození a rodinný poměr): b) uveďte jména a příjmení, data narození a rodinný poměr dalších rodinných příslušníků, kteří současně s Vámi žádají o udělení azylu na území České republiky: c) ostatní členové rodiny, kteří se zdržují mimo území České republiky ( místo jejich pobytu a ostatní údaje jako u písmene a): d) příbuzní nebo známí, kteří pobývají na území České republiky, s jejichž pomocí po dobu řízení o udělení azylu počítáte: 12. Uveďte místa (stát, obec, ulice) a délku pobytu, kde jste se zdržoval posledních 10 let před příchodem do České republiky: 13. Uveďte, kterými doklady v současné době disponujete a) cestovní pas a vízum (druh, číslo, platnost do): b) jiné doklady totožnosti (druh, číslo, platnost do): 14. Náboženské vyznání: 15. Jste sám nebo některý člen rodiny členem politické strany nebo jiné organizace: 16. Kdy a kde jste vykonával vojenskou službu: 17. Nejvyšší dosažené vzdělání: Doklady o vzdělání: 18. Povolání a) odborné předpoklady k výkonu povolání: b) dosavadní pracovní zařazení (delší jeden rok) a dobu jeho trvání): 19. a) máte v současné době finanční prostředky (výše a měna): b) máte movitý nebo nemovitý majetek (jaký a kde): c) máte nárok na důchod nebo jinou sociální dávku (jakou, kde): d) dostáváte materiální pomoc (jakou, od koho): 20. Kdy a z jakého důvodu jste opustil svou vlast: Uveďte, kdy a kde jste se zdržoval od doby opuštění své vlasti do příjezdu do České republiky: 21. Z jakých důvodů žádáte o udělení azylu? 22. Zůstali ve Vaší vlasti příbuzní, vůči nimž máte závazky: 23. Kdy, kde a jakým způsobem jste vstoupil na území České republiky:

93

24. a) přes území kterých států jste do České republiky cestoval: b) jak dlouho jste se zdržoval na území těchto států: 25. Uveďte, zda je Česká republika Vaším cílovým státem nebo pouze tranzitním, popište své představy o řešení vaší situace: 26. Byl jste již v České republice, kdy a z jakého důvodu: 27. Navázal jste po dobu svého pobytu v cizině spojení se zastupitelským úřadem Vaší vlasti (kde, kdy, z jakého důvodu a s jakým výsledkem): 28. Žádal jste již o udělení azylu, jestliže ano (kde, kdy, s jakým výsledkem): 29. Bylo nebo je proti Vám vedeno trestní stíhání (kdy, kde, z jakého důvodu a s jakým výsledkem): 30. Čeho se obáváte v případě návratu do vlasti : 31. Jaký je Váš zdravotní stav: 32. Rozveďte na samostatném listu, který je nedílnou součástí žádosti o udělení azylu, důvody, pro které žádáte o udělení azylu v České republice a jiné důležité okolnosti, které mohou osvědčit důvody k podání žádosti o udělení azylu. Potvrzuji, že jsem byl poučen o svých právech a povinnostech po dobu pobytu na území České republiky, a to včetně práva kdykoliv se obrátit o pomoc na Úřad Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky a kontaktovat další organizace zabývající se ochranou zájmů uprchlíků. V

dne

................................ podpis žadatele o udělení azylu ................................... podpis tlumočníka ................................. podpis oprávněného pracovníka ministerstva

94

Příloha 5: Příloha 2 k zákonu č.325/1999 Sb.

95

Příloha 6: Počty žadatelů

podle let a měsíců podání žádosti

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 Celkem 395 138 30 172 55 57 212 219 602 593 1228 1334 5 035 leden 330 39 45 125 65 125 191 175 430 384 1228 678 3 815 únor 233 45 65 97 201 138 201 144 583 514 1636 726 4 583 březen 165 61 71 100 147 118 193 127 569 557 1539 763 4 410 duben 248 39 141 80 211 89 114 96 604 545 1600 603 4 370 květen 235 64 101 64 150 187 115 119 537 942 1699 525 4 738 červen 1 104 95 169 121 89 372 185 142 611 666 1614 580 4 749 červenec 231 137 67 198 95 118 332 151 273 581 691 1780 580 5 234 srpen 146 77 82 814 90 155 171 168 252 699 750 1497 607 5 508 září 355 80 76 334 70 69 198 119 792 551 918 1498 767 5 827 říjen 432 122 70 129 65 73 226 210 711 726 1232 1355 629 5 351 listopad 84 198 250 1035 727 996 1420 prosinec 437 100 65 110 108 5 530 Celkem 1 602 2 226 841 2 207 1 187 1 417 2 211 2 109 4 085 7 220 8 788 18 094 7 799 59 786

Zdroj: OAMP Ministerstva vnitra ČR, listopad 2002

Příloha 7: Počty žadatelů podle země podání

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 1 0. 1 1. 1 2. 1 3. 1 4. 1 5.

Cí l o vá ze mě

P oč e t ža d a t e l ů o a zyl

Ně m e c ko Br i t á n i e US A Fr a n c i e K a na d a Ni z oz e m í Ra ko u s ko Be l gi e Š vé ds ko Š vý ca r s ko Če s ká r e p u bl i ka No r sko Dá ns ko Au st r ál i e I r s ko

2 00 0 7 8, 76 4 9 8, 90 0 5 9 26 0 3 8, 58 8 3 78 6 0 4 3, 89 2 1 8, 28 4 4 2, 69 1 1 6, 30 3 1 7, 65 9 8 ,7 69 1 0, 84 2 1 2, 20 0 1 3 07 0 1 0, 92 0

2 00 1 8 8, 36 3 8 8, 20 0 8 6, 18 0 4 7, 26 3 4 4, 04 0 3 2, 57 9 3 0, 13 5 2 4, 54 9 2 3, 51 3 2 0, 76 8 1 8, 09 0 1 4, 78 4 1 2, 40 3 1 2, 37 0 1 0, 32 4

3 90 ,1 0 4 4 53 ,4 9 3

3 84 ,3 3 4 4 66 ,5 8 7

Ce l ke m - EU Ce l ke m - E vr op a

Zdroj: UNHCR, 2002

96

Příloha 8: Přehled počtů osob, kterým byl udělen azyl, podle let a státní příslušnosti Státní příslušnost A f gh á n i s t á n Albánie Alžírsko A n g ol a A r mé n i e Á z er b a j d ž án B ěl o r u s k o b ez s t á t n í příslušnosti Bosna a H er c e g o v i n a Bulharsko Burundi Čad Čína Etiopi e G a mb i e Ghana Gruzie Guinea Chorvatsko Irák Írán J i h o af r i c k á r ep u b l i ka Jordánsko J u go s l á v i e J u go s l á v i e (bývalá) K a mb o d ž a Kazachstán K o n go K o n ž s k á d e m. r ep . Kuba Kypr Libanon Libéri e Libye Makedonie M a r o ko Moldavsko n ez j i š t ě n a Nigérie Nikaragua

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 Celkem -

31 31 21 4 3

16 5 7 7 1 2

27 4 3 32 6 -

24 36 1 -

15 8 -

23 6 1 1 22 1 -

14 4 3 5

15 7 7

20 3 11

22 16 6 24

9 1 25

17 5 19

233 46 1 32 134 29 96

-

-

1

8

-

-

2

6

5

3

3

1

1

30

-

-

-

14

-

1

5

16

3

4

1

-

-

44

1 1 -

39 3 1 16 13

15 1 4 2 2 4 18 -

3 1 5 1 1 2

3 3 3 2 2 6

9 1

1 1 7 8 9 1

1 3 1 1 9 -

5 5 6 -

7 1 2 1 2 2

4 7 1

1 3 1 4 10

1 8 -

73 1 1 2 11 2 23 29 1 4 92 36

-

-

-

3

-

-

-

-

-

-

-

-

-

3

-

-

-

1 -

-

-

2

-

-

9

9

9

1 1

2 30

-

12

24

12

4

1

-

-

-

-

-

-

-

53

-

4 -

1 -

-

-

-

-

-

-

-

1 -

5 1

-

5 6 1

-

-

-

-

-

-

-

-

9

5

4

4

-

22

-

16 1 10 -

5 1 1 -

1 1 1 2 1 2 -

2 1 2 1 -

1 -

4 5 2 -

2 1 6 -

1 1 1 -

1 -

1 1 1

1 -

2 -

34 1 1 4 1 5 1 4 1 26 1

97

Státní příslušnost P á k i s t án P a l es t i n a R u mu n s k o Rusko R w an d a S en e g a l S o má l s k o Sovětský s v az ( b ý v a l ý ) Srí Lanka Súdán Sýri e Tádžikistán Togo Tunisko Turecko T u r k me n i s t á n Ukrajina U z b ek i s t á n V i et n a m

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 Celkem 23 -

325 20 -

26 26 -

54 12 1

1 11 4 -

1 4

28 2 1 1 -

5 1 2

4 -

1 1 -

1 8 1

3 -

20 -

1 1 474 101 1 1 8

5

150

12

3

-

1

4

-

-

-

-

-

-

175

-

1 13 -

3 -

1 2 1 -

-

4 3 1 -

1 -

1 -

1 4 -

1

5 1 1 1 1 5

-

4 -

8 8 12 5 1 1 14 6

-

26 30

10 52

7 34

3 7

1 2

5 10

13

1 3

1 2 2

7 1

3 2

2 1

65 3 157

Za i r ( b ý v a l ý ) -

6

5

5

-

6

9

2

-

-

-

-

-

33

Celkem

776

251

251

116

59

162

96

78

79

133

83

82

2196

30

Zdroj : OAMP Ministerstva vni tra ČR, prosinec 2002

Zdroj: OAMP MV ČR, 2002

98

Příloha 9: Počet přiznaných statusů uprchlíka podle Ženevské konvence v procentech z celkového počtu rozhodnutí Země 1998 1999 Rakousko 5.0% 19.2% Belgie 12.8% 8.1% Bulharsko 20.1% 11.8% Česká republika 1.9% 0.9% Dánsko 14.9% 11.2% Finsko 1.0% 1.0% Francie 16.5%* 19.3% Německo 3.7% 4.5% Řecko 28.0% 6.8% Maďarsko 6.0% 2.7% Irsko Itálie 10.4% 4.5% Litva 21.0% 6.3% Lucembursko 38.0% 24.0% Nizozemí 5.0% 2.5% Norsko 2.0% 3.0% Polsko 4.3% 1.8% Portugalsko 1.5% 5.9% Rumunsko** 10.8% 10.7%** Slovensko 15.8% 2.2% Slovinsko 1.2% 0.0% Španělsko 3.9% 4.2% Švédsko 8.1%* 6.4%* Švýcarsko 9.5% 5.7% Velká Británie 17.0% 37.0% Celkem 11.2% 8.7% Zdroj: ECRE Country reports for 2001

2000 19.0% 21.3% 12.6% 1.9% 9.0% 0.2% 17.1% 7.9% 10.3% 2.2% 3.0% *** 9.4% 0.9% 2.3% 1.0% 1.8% 7.9% 5.7%* 0.7% 0.0%* 4.6% 2.1%* 6.4% 10.0% 6.7%

2001 25.5% 21.3% 12.5% 0.5% 8.5% 0.2% 18.0% 15.9% 9.5% 2.1% 6.0% *** 0.9% 5.4% 0.6% 2.2% 5.8% 3.6% 3.4%* 0.2% 0.1%* 3.1% 3.9% 10.3%**** 9.0% 7.0%

Uvedená čísla se týkají prvoinstančních rozhodnutí a nezahrnují výsledky odvolání. Celkový počet se týká pouze zemí a čísel uvedených v tabulce. * statistiky UNHCR ** Statistiky Rumunska nerozlišují mezi přiznaným statusem uprchlíka podle Konvence a azylem z humanitárních důvodů. Uvedená čísla zahrnují počty obou. *** Čísla pro Itálii nebyla k dispozici. **** Statistiky ve Švýcarsku zahrnují nově narozené děti lidí, kterým byl přiznán statut uprchlíka, a počty lidí, kteří přišli v rámci sloučení rodin s lidmi s tímto statusem. Bez těchto rodinných členů se jedná o 2.3% v roce 2001 a 1.4% v roce 2000.

99

Příloha 10: Kontakty na organizace, které v ČR pomáhají uprchlíkům, žadatelům o azyl a azylantům

Poradna pro uprchlíky ČHV Senovážná 2 110 00 Praha 1 tel: +420 224 22 43 79, 2 24 22 85 82 fax: +420 2 22 241 295 e-mail: [email protected] http://www.helcom.cz Organizace pro pomoc uprchlíkům Palác YMCA, Na Poříčí 12 110 00 Praha 1 tel: +420 2 24 87 21 40, 2 24 87 21 41 fax: +420 2 24 87 21 42 e-mail: [email protected] http://www.azyl.cz Sdružení občanů zabývající se emigranty Mostecká 16 614 00 Brno tel: +420 545 213 643 fax: +420 545 213 746 e-mail: [email protected] Poradna pro integraci Senovážná 2 110 00 Praha 1 tel: +420 2 24 21 30 34, 2 24 21 67 58 fax: +420 2 24 21 34 26 e-mail: [email protected] http://www.p-p-i.cz Česká katolická charita Vladislavova 12 110 00 Praha 1 tel: +420 296 24 33 30 fax: +420 296 24 33 33 e-mail: [email protected] http://www.charita.cz

100

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Praze Náměstí Kinských 6 P.O.BOX 210 150 00 Praha 5 tel: +420 2 571 998 60, 2 571 998 61 fax: +420 2 571 998 62 e-mail: [email protected] http://www.unhcr.cz Mezinárodní organizace pro migraci Dukelských hrdinů 692/35 170 00 Praha 7 tel. +420 233 370 160 fax. +420 233 382 259 e-mail: [email protected], [email protected] http://www.iom.cz

101

Příloha 11: Průběh azylové procedury v České republice

Zdroj: OPU, 2002

102