INVERZNÍ FUNKCE Nechť y f x je prostá funkce v D f (tj. v celém svém definičním oboru pořád roste nebo pořád klesá) a zobrazuje D f na H f . Pak k této funkci existuje funkce inverzní f 1 definovaná vztahem: y f x x f 1 y . Odtud dále plyne:
a) D f 1 = H f , H f 1 = D f b) Grafy funkcí f a f 1 jsou osově souměrné podle přímky y = x. Příklad 1 Je dána funkce f : y 2 x 3 ; x R . Najdi f
1
.
Řešení: Funkce f : y 2 x 3 ; x R je lineární, jejím grafem je přímka. Na celém svém definičním oboru je rostoucí, existuje k ní tedy funkce inverzní. Její předpis najdu snadno, když z předpisu funkce f vyjádřím x a poté zaměním x za y.
y 2x 3 y 3 2x y3 x 2 x3 y 2
Nyní zaměním x za y.
. Vyjdu přitom ze vztahu a). Obor hodnot funkce f H f = R. Platí tedy D f = H f = R. Zbývá určit D f
1
1
f
1
:y
x3 ; xR 2
Na závěr nechám MATMAT vykreslit obě funkce do jednoho obrázku spolu s přímkou y = x.
y
f -1 x
y=x f
Mají-li grafy funkcí f a f –1 nějaký společný bod, pak jedině na přímce y = x. To plyne ze samotné definice osové souměrnosti.
Příklad 2 Je dána funkce f : y 2 x 1; x 1; . Najdi f
1
.
Řešení: Funkce f : y 2 x 1; x 1; je lineární, jejím grafem je polopřímka. Na celém svém definičním oboru je klesající. Funkce f
1
tedy existuje.
y 2 x 1 2x y 1 y 1 x 1 x → y Zbývá určit D f 1 . Nejprve najdu obor hodnot H f . 2 2 f 1 2 1 1 3 (mínus jednička se zobrazí do trojky) *) f 2 1 (nekonečno se zobrazí do mínus nekonečna)
(a).
Z toho plyne H f ; 3 = D f f
1
:y
1
x 1 ; x ; 3 2
y f -1
x
f
y=x
Příklad 3 Je dána funkce f : y
1 2 x 4 x ; x R . Najdi f 2
1
.
1 2 x 4 x ; x R je kvadratická, jejím grafem je konvexní parabola. 2 Není tedy prostá, takže k ní neexistuje funkce inverzní. Hotovo.
Řešení: Funkce f : y
Příklad 4 Je dána funkce f : y
1 2 x 4 x ; x ; 2 . Najdi f 2
1
.
1 2 x 4 x ; x ; 2 je kvadratická, jejím grafem je část konvexní 2 paraboly. Nejprve je třeba ověřit, že funkce f je na celém svém definičním oboru prostá.
Řešení: Funkce f : y
Vrchol paraboly o souřadnicích [x0; y0] lze snadno spočítat pomocí známých vzorců, já ale opráším své „znalosti“ derivací a vypočítám první derivaci funkce f.
f x4
Nyní první derivaci položím rovnu nule – hledám lokální extrém funkce f. Mrkni na pojednání PRŮBĚH FUNKCE, je-li třeba. Lokální extrém se nachází ve vrcholu paraboly (a je to minimum), takže za x rovnou vlepím index 0.
x0 – 4 = 0 x0 = 4 Jak je vidět, vrchol paraboly, resp. jeho x-ová souřadnice, nepatří do intervalu ; 2 . To znamená, že funkce f je na celém svém definičním oboru klesající a existuje k ní funkce inverzní. y
1 2 x 4x 2
Z této rovnice musím vyjádřit neznámou x. Vezmu to přes „diskroš“.
1 2 x 4x y 0 a = 0,5 ; b = – 4; c = – y 2 D 16 4 0,5 y 16 2 y D 16 2 y
No nádhera!
x1, 2 4 16 2 y
Zaměním x za y.
y1, 2 4 16 2 x
Tak a co teď? Který předpis si mám vybrat? Pomůžu si vztahem a).
D f = ; 2 = H f
1
Jak vidno, funkce f 1 nabývá kladných i záporných hodnot. To funkce y 4 16 2 x může jen stěží, takže je ze hry. Zbývá určit D f 1 .
1 1 f lim x 2 4 x lim x x 4 x 2 x 2 f 2 6 H f 6; = D f Zbývá obrázek.
1
→ f
1
: y 4 16 2 x ; x 6 ;
*)
Příklad 5 Je dána funkce f : y 2 3e
x4
. Najdi f
1
.
Řešení: Funkce nemá uveden definiční obor. Najdu tedy maximální interval, na kterém je definovaná (a prostá) tento interval budu považovat za D f . Pod sudou odmocninou nemůže být záporné číslo. Takže x + 4 ≥ 0, z čehož plyne x 4; . Exponent se s rostoucím x zvětšuje. Tím pádem se s rostoucím x zvětšuje i e x 4 a tedy i výraz 2 3e x 4 . Funkce f : y 2 3e x 4 je tudíž rostoucí pro x 4 ; a existuje k ní funkce inverzní. y 2 3e x 4 Odečtu dvojku a vydělím třemi. y2 e x 4 Logaritmuju přirozeným logaritmem. 3 y2 ln ln e x 4 x 4 ln e x 4 Umocním na druhou a odečtu čtyřku. 3 y 2 ln 2 4 x Zaměním x za y. 3 x2 y ln 2 4 To by bylo. Zbývá určit D f 1 . Opětovně na tu půjdu přes H f . 3
D f 4 ; f 4 2 3e
4 4
f lim 2 3e x
x4
Z toho plyne H f D f
f
1
(mínus čtyřka se zobrazí do pětky)
5
1
*)
(nekonečno se zobrazí na nekonečno)
5;
x 2 : y ln 2 4 ; x 5; 3
Je-li funkce f rostoucí, pak je rostoucí i funkce f –1. Je-li funkce f klesající, pak je klesající i funkce f –1. Příklad 6
9 x2 Je dána funkce f : y ln 2 . Urči maximální interval, na kterém je funkce f klesající. x 3 Dále na tomto intervalu najdi f 1 . 9 x2 Řešení: Nejprve určím, pro která x má výraz ln 2 smysl. Lomený výraz řešit netřeba, x 3 ve jmenovateli zlomku nebude nula, ani kdyby voda tekla do kopce. Zbývá logaritmus. Jelikož dole ve zlomku je vždy číslo kladné, musí být nahoře ve zlomku také číslo kladné. Z toho po jednoduchých úvahách plyne x 3 ; 3 . No, čekal jsem to horší. Teď přikročím k tomu maximálnímu intervalu. Nejdříve najdu derivaci funkce a pak ji položím rovnu nule (mrkni na pojednání DERIVACE SLOŽENÉ FUNKCE, je-li třeba).
f
1 2 x 3 6 x 18 x 2 x 3 x 2 3 2x x 2 3 9 x 2 2x 1 24 x = = 2 2 2 2 2 2 2 9 x 9x x 3 9x x 3 x 3
f 0 pro x = 0. Dostal jsem bod podezřelý z lokálního extrému. Vlastně je tam extrém na 100%, jelikož funkce f je sudá a tudíž osově souměrná podle osy y. Nyní vyšetřím průběh funkce na intervalech 3 ; 0 a 0 ; 3 . Mrkni na pojednání PRŮBĚH FUNKCE, je-li třeba. 24 >0 → Na intervalu 3 ; 0 je funkce f rostoucí. Hledaný maximální 32 interval, na kterém je funkce f klesající a který budu od teďka považovat za D f , je proto f 1
interval 0 ; 3 . Fajn, to by bylo. Teď vyšpekuluju předpis funkce f
y ln
ey
9 x2 x2 3
1
.
Využiju definici logaritmu.
9 x2 x2 3
Vpravo provedu naznačené dělení.
x
2
9 : x 2 3 1 ( x 2 3) 12
Tedy x 2 9 : x 2 3 1 12 x 3 12 ey 1 2 x 3 12 x2 3 y e 1 12 x2 y 3 e 1 12 x 3 e y 1 12 y x 3 e 1 e y 1
12 x 3 2
2
Change places. A zasejc tu máme dvě varianty. Ne však na dlouho.
D f 0 ; 3 H f
1
Jak vidno, funkce f funkce y
D f 0 ; 3
9 02 f 0 ln 2 ln 3 0 3
Krása.
1
nabývá pouze kladných hodnot. Proto je
12 3 rázem ze hry. Zbývá určit D f e 1 x
1
.
9 x2 12 12 lim ln 2 f 3 lim ln 2 1 ln 1 ln 0 x 3 11,999... x 3 x 3 x 3
Bjútyfl!
(symbolem 0+ jsem označil nekonečně malé kladné číslo)
; ln 3 .
Platí tedy: H f D f Závěr: f
*)
1
:y
1
*)
12 3 ; x ; ln 3 e 1 x
Takto lze postupovat jen u prostých funkcí. Koukni na obrázek níže. Definičním oborem funkce f na obrázku je interval a ; b , ale oborem hodnot není ani interval
f (a) ; f (b)
pro případ I., ani interval f (b) ; f (a ) pro případ II.