Expedice Hron 2016 Lodní deník Zápis v lodním deníku sobota 18. června Expedice Hron 2016 vyrážela v několika skupinách. Naše skupina se vydala na cestu v deset hodin dopoledne z Křečhoře směrem na Havlbrod. Po dálnici jsme v pohodě a natěšeni po sedmi hodinách dorazili do BB. (Zde bych chtěl upozornit, že se nejedná o světovou blonďatou divu, ale o slovenské město Banská Bystrica.) Řeka Hron byla v Nemecké čistá a studená, utíkala si v korytě a bylo jasné, že to nebude žádný lenoch. To se nám hned druhý den mělo potvrdit. Na vodu jsme spustili deset lodí s posádkami Káťa - Miloš, Evička - Roman, Barča - Honza, Klárka - Petr, Honzík - Marian, Kuba - Baly - Dar, Lucka - Ota, Šárka - Láďa, Nikča – Danda a Ilča - Jirka. V podvečer došlo k přivítání starých známých a seznamování nových neznámých známých, oheň si vesele praskal pod kotlíkem, popělo se něco málo písniček a pak znaveni cestou jsme se postupně plížili do stanů. Tím jsme uvolnili místo u ohně skupince lidí s kytarou a africkým bubínkem. Nehráli špatně, hráli dlouho. Produkce byla ukončena až žádostí správce, který registroval několik stížností z celého kempu. Život vodáka má několik milníků - první sednutí do lodě, první pádlo v ruce, první cvak, první panák na rozehřátí a dodání odvahy, první řeka a první zahraniční řeka. Jelikož jsem vodákem, který již mnohokráte slyšel z jara zpívat kosa, téměř všechny milníky již mám za sebou, jen jeden do letoška chyběl - zahraniční řeka. Zahraniční řeka má punc tajemna a divokosti. Neb v zahraničí mají řeky čistší, hlubší, divočejší, kam že my se na ně hrabeme. To, že v hodnocení mají WW I, samozřejmě znamená divokou řeku plnou válců a peřejí a je to zajisté úplně jiná WW I než třeba na Ohři. A tak se to stalo, přišla nabídka a vodák dostal šanci vyrazit na řeku do zahraničí. Co na tom, že ještě před pár lety to byla i naše řeka, co na tom, že je to jen Slovensko, je to prostě a neoddiskutovatelně "zahraniční řeka" a to se počítá a to se cení.
Zápis v lodním deníku neděle 19. června Ráno nás ze stanů vyhnalo slunce někdy kolem sedmé hodiny, následně se plátěný přístřešek proměnil v saunovou potírnu. Po společné snídani začínáme balit a kolem dvanácté hodiny, hned po tom co jsme vyzvedli lodě z půjčovny, necháváme se strhnout proudem a ukusujeme první z 33 úvodních kilometrů. Přichází první cvaknutí. Jirka s Ilčou a hned po nich Honza s Bárou pocítí chlad a sílu tekoucí vody. Vše končí jen několika odřeninami a modřinami, po chvilce jsou opět všichni na vodě a
pokračujeme dál. Přijíždíme k velké vodní stavbě, 4 metry vysoký vakový jez u Šalkové nám dává na srozuměnou, že přenášet tady jezy nebude vůbec legrace. To nás již vítá kemp pro dnešní noc "For Geronimo". ztráty na materiálu: ztráty na lidech : najeto: počasí:
jedna sponka do vlasů 0 33km jasno, teplo kolem 30 stupňů
Každý vodák, když už ví, kam pojede na vodu, začne shánět věci a informace. Informace o řece, která jej čeká, a věci, bez kterých se zajisté neobejde. Zatímco řeka a informace o ní jsou téměř vždy pro všechny stejné, věci, které s sebou vodák potřebuje, přes všechny rady a poučky, jsou pro každého jiné. Samozřejmě každý si o těch svých hromádkách myslí, že jen ty jeho jsou ty správné vodácké a nejnutnější. Pak se snadno může stát, že v lodním vaku skončí fen na vlasy, ale nikoho nenapadne, že by se měl vzít otvírák na konzervy, když už bereme konzervy. “Tedy vzali jsme ten vak s jídlem že jo?” “Říkal jsem ti přece, že je v chodbě u dveří.” “Mně? To rozhodně neee, vak s jídlem vždy bereš ty přece.” Takto dost často začínají diskuse mezi háčkem a kormidelníkem (říkejme kormidelníkem, neb kdo je kapitán se prozatím nedá ještě přesněji určit).
Zápis v lodním deníku pondělí 20. června For Geronimo, příjemné překvapení mezi slovenskými kempy. Útulný, s prostornou posekanou loukou a otevřenou hospůdkou na hraně cvičné peřeje. V noci bubeníka zdárně nahradila trať s projíždějícími rychlíky. Každou půl hodinu měl člověk pocit, že mu vlak projíždí skrz stan. Večeři obstaral Dar, i když několik jedinců neodolalo smažáku s hranolkami v hospůdce. Noc nám propršela, ale nad ránem bylo po dešti a zas se na nás culilo sluníčko. Vše bylo do hodinky suché a my po snídani mohli začít balit. Cvičná peřej se na nás už těšila a tak jsme do ní vlítli s kuráží a odhodláním. Projeli jsme bez ztráty kytičky. Za odměnu jsme si mohli po chvíli dát kávičku s dortíkem jako sladkou odměnu. Uběhlo něco málo kilometrů a stavěli jsme ve Zvolenu, byl čas pořídit zásoby a hlavně vodu. Pitná voda je tu něco jako drahý kov, tedy v kempech. Nakupující neodolali rychlému občerstvení v OD a tak jsem v začínajícím dešti zalezli pod přístřešek u cyklostezky a vychutnávali tu pizzu, tu hamburger. Po dešti a po vydatném jídle pokračujeme k nejdelšímu přenášení během celé výpravy, bylo to dobrých 800 metrů. Spodní provalený jez je sjížděn odvážnými dobrovolníky. Pak jsou lodě opět naloženy a po pořád slušně tekoucí řece se pouštíme dál. Dostáváme se do kempu, kde jsme opět sami, krom partičky tří lodí s posádkou od Olomouce. Naštěstí na řece slušně fungují „tamtamy“ a tak o nás správce dopředu věděl a byl na nás nachystán v kempu v Budče. ztráty na majetku:
0
ztráty na lidech: najeto: počasí:
0 20 km v noci déšť přes den polojasno, přeháňka a teplo
Posádku na lodi tvoří z pravidla dva lidé, dost často je to pár, tedy muž a žena. Tím je těžší určit, kdo na lodi velí a kdo je kapitán. Jinak je vše vcelku jasně rozděleno. Ten ve špičce lodi, tedy ten první, je háček, a ten na chvostě, tedy ten v zadu, je kormidelník. Přední člen posádky dostal své jméno z dob španělských galér a pirátů, kdy na přídi útočící lode stáli muži s halapartnami a háky a když se přiblížili k nebohé lodi napadené, zaklesli ji a zahákovali. Podle zmiňovaných háků se těm ve předu začalo říkat háček. Proč se těm vzadu říká kormidelník, když nemají kormidlo, asi nikdo netuší. Úkolem háčků je již od pradávna střežit příď a dohlížet na překážky ve vodě, hlásit kameny a větve, tak aby kormidelník hbitými pohyby pádla vyvedl loď z každého nebezpečí. Pro zdárnou plavbu je nutné aby si háček s kormidelníkem plně důvěřovali a vzájemně se na sebe spoléhali.
Zápis v lodním deníku úterý 21. června V kempu Budče, jsme byli očekáváni nejen zavalitým mladíkem v bufetu, ale také hordou mravenců, která okupovala celou louku. Naštěstí byli přátelští a družní a neštípali. Sprchy, umývárka i záchody - společné v jedné buňce. Společné, tedy bezpohlavní. Bufetář a správce v jedné osobě nás obšťastňoval v klínu krásné slovenské přírody již o poznání méně krásným vysíláním slovenského rádia. Jak jsme již dříve zjistili, po slovensky se řekne "vrieštibúdka". Jak příznačné. Noc byla klidná, a i když se nocovalo v centru obrovského mraveniště, k žádným střetům s šestinohými domácími nedocházelo. Ráno nás pak přivítala mlha a tak se ve stanech nechalo vydržet o chvilku déle. Naštěstí se mlha rozplynula jak poslední výplata a nás čekal perný den na cestě do Šášovského podhradí. ztráty na majetku: lidské ztráty: najeto: počasí:
0 0 16km jasno, slunce, teplo k zalknutí
Než vodák stane se vodákem, musí se moc věcí naučit. Kde je předek lodi, na které straně se drží pádlo a který konec se strká do vody, jak si zabalit, aby vše bylo suché a především vodáckou mluvu, slang, hantec, prostě vodáckou latinu. Protože pokud se někdo zeptá, co je koňadra nebo porcelán, společensky propadne na úplné vodácké dno a loď mu nepojede ani po proudu. Slovíčka takový elév musí sbírat potají, neb nejsou učebnice ani slovníky, a pokud něčemu nerozumí, musí se tvářit, že přesně ví o čem je řeč a domýšlet si
význam slov jako zabalák, vracák nebo hák. Tak se snadno může stát, že u vody slyšíte človíčka mluvit hezky česky a přesto pro nevodáky nesrozumitelně. Když vám s úsměvem bude vyprávět: “Vyčíhnul jsem krásnej dlouhej jazyk s pěknym kohoutem na konci, jsem tam vlítnul, hodilo mě to špic stranou, sem dal kontra, ale byl tam obelisk, trknul mi do boku a spáchal mokrej mord, tedy cvak. Vylít jsem ze šprajdy a popad mě zabalák a vomotal mi koňadru kol nohy.”
Zápis v lodním deníku středa 22. června Šášovské podhradie, kilometráž píše - kemp špatně viditelný z vody, kousek za ostrohem hradu Šášov. Takže v momentě kdy se objevila na kopci nad vodou zřícenina, připíchli jsme oči k levému břehu a s úspěchem jsme narazili na výlez z vody. Brzy jsme zjistili, že“ tamtamy“ zafungovaly skvěle a správce tak stihl posekat kus louky před naším příjezdem - a tím byl kemp připravený. Celé vybavení kempu, který jsme přejmenovali na kemp “U dvou dědků“, byla jedna toytoy budka (o její nasycenosti se raději nebudu zmiňovat) a ocelové koryto se třemi kohoutky se studenou vodou asi pět metrů od silnice. Tato skutečnost byla odhalena až v momentě, kdy se u korýtka myly nahé vodačky, cákáním si dělali sprchu, a za jejich ladným pozadím brzdila a málem bourala auta. Po večeři, o kterou se opět postaral Dar, se valná většina osádky vydala na zříceninu. A tak zatímco jsme courali po okolí a následně zalézali do spacáků, naši fotbaloví reprezentanti ukončili účinkování na ME 2016 ve Francii prohrou s Turky 2:0 a jeli domů. V důsledku toho i nám najednou začalo docházet, že i my brzy pojedeme domů, nicméně ještě není čas se loučit. Řeka výrazně zpomalila, peřejky jsou menší a kratší a taky je dost často mělko. Jen slunce v ničem nepolevuje a tak se ploužíme v žáru k další zřícenině Revištské Podzámčie. ztráty materiálu: lidské ztráty: najeto: počasí:
0 0 - Honzík má žaludeční potíže, čekáme, jestli přežije 22km a slunce pálí jen, ta zatracená koule se z mý žízně raduje, když nám záda spaluje
Proč vlastně vodák jezdí na vodu? Jednoduše by se dalo říct, protože je to vodák. Co ale nutí mladé, dospělé a zralé lidi a lidičky, aby se převraceli ve spacáku, kde je večer hroznej hic a po pár hodinách jim jektaj zuby zimou, zem tlačí a když někdo nebubnuje, tak kolem jezdí rychlíky? Proč se každý den soukají do úzkých plastových vratkých člunů a dělají vše proto, aby se necvakli, aby zůstali suší? Proč napínají svaly, aby postrčili tu svou loďku o kousek dopředu i tam kde voda neteče a hladina připomíná spíš olej na pánvi? Proč? Protože vodák nezná nic krásnějšího, než když jej řeka nese a šumí a zpívá mu svou
píseň, která není slyšet na žádném břehu. Protože ze břehu na řeku se může podívat každý, ale z vody na břeh se může podívat jen a jen vodák. Protože řeka voní a třpytí se a vypráví a naplňuje duši hudbou. A v neposlední řadě je to i kvůlu ostatním vodákům, co jedou s ním, anebo co jedou sami stejnou řeku, tam je to jedno, jsou to součásti jednoho vodáckého národa. Protože jet vodu je taková krásná čistá radost života vodákova.
Zápis v lodním deníku čtvrtek 23. června Tempo se výrazně zpomalilo, řeka je špinavá a nevoňavá, a to je i důvod, proč až k večeru dorážíme do předposledního kempu, na Revištské Podzámčie. Veliká louka, bez kousku stínu, zato s útulnou srubovou restaurací, sprchy (dámské i pánské) a záchodky na úrovni civilizace, dokonce splachovací. Protože v jídelníčku jsme objevili brynzové halušky, tak byl Dar zproštěn přípravy večeře a mohlo se vyrazit na další zříceninu. Poutníci zde narazili na starousedlíky - kozy nebo kamzíky, nemohu upřesnit neb jsem mazal karty v kempu. Noc byla teplá a tichá, ráno nás opět ze stanů vyhnalo sluníčko. Snídani jsme konzumovali s posouváním se do stínu přístřešku nad ohništěm. Dal se očekávat perný den a naše očekávání bylo zcela naplněno. Na vodě se víc soulodí než pádluje, rum s Colou vybuchuje při každém otevření lahve a máčet se moc ani nechce, protože řeka nejen zpomalila, ale ztratila i na své vůni a čistotě. Kolem lodí plave hnědá pěna a tak se dokodrcáme a doploužíme do kempu Brehy. Ti, kdo pamatují, když se jezdilo a spalo na divoko, se vrací do mladých let. Kemp (přesněji tábořiště) je jen loučka kolem stromů (zaplať PánBůh za ně) a pod ním ohniště. Stavíme stany. Ti méně šťastní odjíždějí pro auta (čekají je víc jak dvě hodiny úmorného cestování v sauně vlakového kupé) a ti šťastnější odpočívají, doplňují nezbytné tekutiny v nedaleké hospůdce nebo skáčou ostošest do chladivé hnědé řeky a naposledy se nechávají unášet jejím proudem. ztráty materiálu: lidské ztráty: najeto: počasí:
0 0 - Honzíkovi stále není dobře, ale nese to statečně – jako pravý vodácký kluk 19 km únavné, smrtící, hnusné vedro
Vodák má k sobě většinou svou vodačku. Vodačka většinou jezdí na háčku, není to pravidlo ani povinnost, je to léty zaběhlé, ale i jiné varianty jsou vcelku přístupné a zcela běžné. Vodačka, neboli vodácká holka, je tu od toho, aby vodák byl neustále ve střehu. Začíná to už balením a plánováním. Vodácká holka najde milion komplikací na věci tak jednoduché a jasné. Vždycky všechno nějak dopadlo a dopadne, a to i tentokrát. Proč se trápit, kde koupíme to či ono a jestli povezeme tamto nebo tohle. Vodácká holka chce mít vše pod kontrolou - i vodáka.
Vodácká holka, je holka do nepohody, co s vodákem prožije karamboly i radosti. Je to holka, která mu drží nejlepší místo u ohně, udělá mu čaj a zahřívá ho ve spacáku, když se klepe zimou. Namaže záda, když slunce nejvíc pálí, a chleba paštikou, když je hlad největší. Když taháš loď z vody, stojí vedle tebe, nosí pádla a barely a pytle a flašky třikrát převařeného piva a horkého rumu. Staví s tebou stan, když ostatní již sedí u piva, je věrná a krásná jak vodní víla, a taky je s ní legrace, a někdy i trochu leze na nervy. Ta holka, která s tebou spává a před tebou sedí v lodi až do posledního dne, tu si nech, zahrň ji svou přízní i láskou, protože, co řeka nerozdělí, vydrží navěky.
Zápis v lodním deníku pátek 24. června Utahaní, spokojení a šťastní balíme a nakládáme do aut. Loučíme se se slovenskou řekou a vydáváme se v nastávajícím parnu na cestu domů. ztráty na majetku: lidské ztráty: najeto celkem: počasí: řeka:
0 0 - jelikož Honzík zatím pořád žije 110 km převážně jasno někdy až moc na horním toku hbitá, rozdováděná a skotačící, studená a čistá, cca po 50 km zleniví, dostává hnědou barvu, přestává vonět a zasmrádá, bordel na břehu a hnědá pěna na hladině, jinak, ale moc hezká krajina a celkově krásná řeka
Tak ahoj Hrone a zase někdy příště…..
