MORAVSKÁ EXPEDICE 1. - 4. srpna 2011
Itinerář: 1/8 2011 – pondělí Česká Lípa – Sever 1330 Praha 1500 1710 – Praha-Strahov, nešpory 1800 – Praha-Strahov, Mše svatá a kompletorium 2/8 2011 – úterý 530 – Praha, Nemocnice pod Petřínem, Mše svatá 700 – Praha-Florenc – odjezd do Velkého Meziříčí /nást. 3/ 900 – dojezd do Velkého Meziříčí, pokoukání po městě 1000 – odjezd do Olší nad Oslavou 1015 – jsem v cíli 3/8 2011 – středa dovolenkový den odpoledne přesun do Netína 1800 – Mše svatá v Netíně, návrat do Olší 4/8 2011 – čtvrtek 718 – odjezd z Olší nad Oslavou 735 – dojezd do Velkého Meziříčí 830 – odjezd z Velkého Meziříčí 1035 – dojezd do Prahy na Florenc, přesun metrem do Holešovic 1110 – odjezd z Holešovic do České Lípy
Odpoledne podle situace buď odjezd do Jestřebí na Mši svatou, nebo Mše svatá v České Lípě u sv. Máří Magdaleny. --Toť vše z teorie. Zda to tak bude i prakticky, to se uvidí.
REALITA: 1/8 2011 – pondělí, sv. Alfons de Liguori Odjíždím z České Lípy, dle plánu, ve 13 30 hod.
Jízda je to veselá, neb kousek za mnou si jakási žena
vyřizuje telefonní hovor takovým způsobem, že ji je dobře slyšet na celý autobus, jak mocným hlasem
mluví, či spíše řve. V 15 00 jsme v Praze. Nutno řidiče pochválit. Přijeli jsme přesně na čas. Jeden ze
spolucestujících nevydržel cestovní nápor na svůj žaludek, a krátce před zastavením autobusu "potupně
vrhl" – mám li použít termínu z dílny Šimka a Grossmanna.
Před pátou se ocitám na Strahově. V 17 10 nešpory,
a pak Mše svatá. Večeře a nocleh.
2/8 2011 – úterý, sv. Petr Julián Eymard
Budík jsem si nastavil na 4 00 hod., abych se v klidu
stačil umýt, obléct, spakovat, a vyrazit do Nemocnice
pod Petřínem. Proč tam? Od pondělí do pátku v 5 30 ráno je tam slavena Mše svatá. Čas brzký, ale pro mé aktuální spády cestovatelské naprosto vyhovující.
Sloužil R. D. Marek ze Strahova, soustředěně. Vzal
ale Římský kánon – nejkrásnější, ale také nejdelší Eucharistickou modlitbu, co vůbec existuje. Chvíli
jsem váhal, zda hned po sv. přijímání z kostela neodejít, ale nakonec jsem to odevzdal Pánu Bohu, a odešel jsem až po "propuštění lidu", jak se to má –
ze Strahova zrovna zněly zvony. Ty zvoní ráno před
šestou, takže mne to uklidnilo. Na cestu na Florenc mám ještě hodinu.
Autobus vyjíždí z Florence v 700 hod. směr Velké
Meziříčí. Tam dojíždíme v 855 hod. po pěti letech se opět ocitám v kraji, odkud vzešla naše rodina, na Horácku na západní Moravě. Někdo je sice schopen do
omrzení
meldovat,
že
je
to
Vysočina,
ale
historicky se jedná o Moravu. Moravsko-česká hrani-
ce je pěkný kousek odtud západně. V Jimramově mají tu zajímavůstku, že ona hranice prochází podélně obcí.
Mám hodinu čas, než pojede návazný spoj. Co mne
zaujalo, byly dva Penny-markety asi 50 metrů od sebe, tak jsem se vydal doplnit zásobu proviantu. Ona stavba je hned na břehu řeky, takže po parkovišti se
potulují kachny, žebrajíc na nakupujících nějaké to sousto do zobáku.
V 1000 pokračuji v cestě směrem na Olší nad Osla-
vou, vlastní to cíl této anabáze. Cesta je to jen na čtvrt hodiny, je to asi jen 10 kilometrů.
V Olší shledávám řadu změn. Některé staré chalupy,
které si z dětství a mládí pamatuji, zmizely, a nyní se na jejich místě tyčí stavby, které mi na vesnici ani moc
nepasují.
intaktně
Jádro
zachováno.
obce
je,
Kaplička
naštěstí, má
relativně
obnovenou
střechu, na některých chalupách se vyjímá nová fasáda.
Pojímám úmysl nejprve přehlédnout stqrou chalu-
pu, kde dříve bydlel můj strýc, a na kterou mám
řadu velice hezkých vzpomínek. Krátím si cestu čímsi, čemu by se dalo asi říkat "soudka". Uzoučkou
uličkou mezi mateřskou školkou, a pozemkem kol jakési chalupy. Toho, že kousek od plotu je funkční včelín, toho jsem si všimnul až když jsem šel kolem – včely byly nicméně slušné, a tak mi daly pokoj.
Sotvaže jsem vylezl ze "soudky", shledal jsem, že na
place u brány do někdejšího strýcova dvora, vybudo-
val si kdosi cosi, co mi hodně připomenulo bungalow, a byl jsem touto skutečností opravdu poněkud disgustován. Vyfotil jsem si někdejší chalupu. Ta se
moc nezměnila, pominu-li solární panely na střeše, a bujný porost zahrady, který tu za mých mladých let taktéž nebýval. Tempora mutantur.
U protějšího stavení se setkávám se Slámovými, odvě-
kými sousedy a rodinnými přáteli. Díky typické
místní pohostinnosti se záhy ocitám v kuchyni, a je přede mne postaven hrnek čaje a jakýsi zákusek.
U strejdy jsem se tedy ukázal s mírným zpožděním,
ale uvítali jsme se opravdu srdečně. Teta, femina
industria par excellence, nám předložila oběd, plněné papriky.
Odpoledne jsme seděli na verandě, a povídali o všem
možném. V 1830 odcházím navštívit přátele do vsi.
Krátce před 20. hodinou přede mne teta kladla
večeři. V televizi běžel seriál PLECHOVÁ KAVALERIE, o kombajnistech. Zrovna tam řešili, zda
kombajnistům stačí na den jako svačina Pribináček
a dva rohlíky. Po této kulturní vložce jsme si ještě trošku popovídali, a pak se šlo spát. 3/8 2011 – středa, ferie 18. týdne v mezidobí Při snídani se vyjevila má nešikovnost. Rozkrajujíc
si rohlík, málem jsem si uřízl prst. Nevím, kdo ten nůž brousil, ale za takovou ostrost by se nemusel u svých inštrumentů stydět ani kat Mydlář.
Strýček zřejmě pojal úmysl trošku sebe i mně proluf-
tovat, protože jen, co se obstaralo potřebné, nasedli jsme do auta. Trasa? Olší nad Oslavou – Netín –
Radostín nad Oslavou – Ostrov nad Oslavou – Obyčtov – Žďár n. Sázavou-Zelená Hora.
Na Zelené Hoře byl náš původní úmysl podívat se
do známého Santiniho kostela sv. Jana Nepomuckého.
Výše
vstupného
nás
ale
od
tohoto
úmyslu
odradila. Obcházíme areál zvenčí, lamentujíc (v nářečí) nad dnešní drahotou. Sedáme pak do auta, s úmyslem vrátit se.
Jedeme ale jinudy. Žďár nad Sázavou – Nové Veselí
(tady někde údajně objímá stromy Miloš Zeman) – Bohdalov – Chroustov - Černá – Měřín – Netín. Tu,
v Netíně se stavujeme na hřbitově. Mám zde pohřbené
pradědečka a prababičku. A jednoho prastrýce. Tady se odehrál jeden z (pro mne) nejsilnějších momentů celého mého pobytu v těchto končinách. Se strejdou jsme se za naše zemřelé příbuzné pomodlili. A na
netínském kostele zrovna zvonilo poledne.
Teta nás uvítala řízky s bramborem a rajčatovým
salátem. Své pověsti vynikající kuchařky nezůstala nic dlužná.
V 1715 vyrážíme do Netína na Mši svatou. Domluvil
jsem
si
ministrování.
Kněz
celebroval
velice
soustředěně.
Po Mši svaté se vracíme do Olší. Jdu ještě na chvilku
ke známým. Sluší se rozloučit. Zítra pofrčím zase do České Lípy.
Teta nachystala k večeři obložené chleby. Svoje
cubiculum jsem vyhledal už ve 2030, neb mne poněkud bolela kebule. Usnutí se dostavilo poměrně rychle.
4/8 2011 – čtvrtek, sv. Jan Maria Vianney, můj křestní patron
Vstávalo se ve stejnou dobu, jako včera. Vše se už děje
tak nějak ve spěchu, protože v 745 je nutno vyrazit k autobusu. Breviář jsem si nechal až do autobusu, kde bylo možno předpokládat relativní klid.
Na dálnici jsme nabrali s autobusem 20 minut
zpoždění, a v Praze mi díky tomu ujel přípoj. Takže
jsem čekal nějakou dobu na další. Jinak ale cesta proběhla bez komplikací.
