Proč Starostové, proč Hron?

Představení všech kandidátů

Volební program v kostce

Naleznete na str. 2–5

Oč nám jde. Jaké problémy chceme řešit. Str. 2

Trapná vizitka

Neutěšený stav Liberecké přehrady. Str. 5

STAROSTOVÉ PRO LIBERECKÝ KRAJ

Proč Starostové, proč Hron?

Naši podporovatelé Martin Půta hejtman Libereckého kraje

Jako zakladatel hnutí Starostové pro Liberecký kraj samozřejmě podporuji naše kandidáty v Liberci, zároveň si ale jako dlouholetý starosta vážím všech lidí, kteří se ucházejí o podporu voličů, aby zlepšili život v krajském městě. Nikdo jiný než Liberečané totiž problémy Liberce nevyřeší. Krédem Starostů je věcnost a odpovědné řešení problémů. O to usiluje i kandidátka Starostů v Liberci. Naši kandidáti přitom nespoléhají na osobnosti, které zde nežijí, ani si nepřivlastňují pojmy jako je veřejný zájem nebo neziskový sektor. Spoléhají na sebe a vlastní volební program k budoucnosti „V Liberci můžeme dobře žít“. Spoléhají také na své zásady, které plně podporuji – pozitivní jednání, věcná komunikace, rozvážné plánování, transparentní hospodaření a odpovědné rozhodování. Lídra Michala Hrona i další osobnosti na kandidátce Starostů znám osobně dlouhou dobu a vím, že se k těmto zásadám budou hlásit nejenom před volbami.

Dávám podporu kandidátce Starostů pro Liberecký kraj s vědomím, že oč jsou vzdálenější mnohomluvné ideologii, tím jsou blíže praktické správě obcí i občanům. Vážení spoluobčané, mezi všemi volbami jsou ty do obcí „košilí bližší než kabát“. Město Liberec s celým Podještědím, Jizerkami a se všemi svými krásami je naší nejbližší vlastí a nejít volit by mělo vyvolat vzpourou svědomí. Politika je uměním spravovat společnost a vládnout jí a v tomto ohledu mají Starostové v našem městě kredit. Neucházejí se o naši důvěru jako nepopsaný list, jako nové tváře. Mnozí z nás zklamaní politiky i politikou dávají v levné naději svůj hlas novým tvářím, případně populistům a křiklounům, než dojdou nového zklamání. Já naopak dávám hlas lidem, kteří obstáli v čase a jsou vzdělaní, zkušení a pevní v postojích; za všechny jména hejtmana Půty a poslanců Farského ze Semil a Horáčka z Železného Brodu. Po Novém roce jsem se dotázal Michala Hrona, nezvažuje-li možnost kandidovat na primátora, že mu dávám předem svůj hlas. Znám ho pětadvacet let a vstupo-

Marek Pieter předseda Starostů pro Liberecký kraj

vali jsme do politiky spolu. On se za ta léta nezpronevěřil ideálům Listopadu a demokracie. Pro někoho prý „málo výrazný“, pro mě prospěšný a pracovitý muž, s dispozicí pro komunikaci a dohodu. Vystudovaný matematik se schopností myslet kriticky, čtyři roky viceprimátor Liberce a zkušený politik schopný reprezentovat. Navíc s mimořádným

doporučením – za čtvrt století v politice města bez korupční nebo klientelistické poskvrny. Dávám podporu kandidátce Starostů pro Liberecký kraj s vědomím, že oč jsou vzdálenější mnohomluvné ideologii, tím jsou blíže praktické správě obcí i občanům.

PhDr. Jan Šolc

první polistopadový poslanec a poradce prezidenta Václava Havla

Starostové pro Liberecký kraj podali kandidátky v 71 městech a obcích Libereckého kraje. Někde samostatně, někde ve spojení s nezávislými kandidáty. Oproti komunálním volbám v roce 2010 je to téměř dvojnásobek. Liberecká kandidátka je přirozenou snahou Starostů ukotvit věcnost, hospodárnost a otevřenost také v Liberci – v největším a nejvýznamnějším městě Libereckého kraje. Lidé na kandidátce vedené Michalem Hronem jsou garancí, že palčivé liberecké problémy se začnou skutečně rozumně a odpovědně řešit a že řada z nich se také vyřeší. K tomu je ale potřeba přijít k volbám a dát kandidátce Starostů pro Liberecký kraj svůj hlas.

Po velkém tahu nadešel čas zbavit se kocoviny Michal Hron (65 let, daňový poradce, předseda dozorčí rady Liberecké IS, a.s., člen finančního výboru Libereckého kraje, držitel Jánského zlaté plakety) S jakou vizí jdou Starostové v Liberci do komunálních voleb? A kdyby to šlo, prosím, bez frází. Jdeme do toho s tím, že pohneme se zásadními libereckými problémy, jimiž pro nás jsou cena tepla z teplárny, komunikace s občany, spolupráce s krajem, městský dluh, dostatek stejně kvalitních

škol a školek, dokončení územního plánu, péče o veřejný prostor a trvalá starost o společensky znevýhodněné občany. Jdeme do toho také s tím, že se město dá spravovat nejen bez korupce a klientelismu, ale také bez trvalého nepřátelství, osobních nevraživostí, bezdůvodného znevažování názoru oponenta jen proto, že jej říká oponent, bez trestních oznámení jedněch zastupitelů na druhé, bez nálepkování a jiných neblahých jevů liberecké politiky. Jaká je vaše, osobní, motivace? Je vám pětašedesát, jste uznávaný daňový poradce a navíc předseda Židovské obce v Liberci. Proč toužíte k tomu všemu po primátorské sesli? Za onou touhou po primátorské sesli hledejte spíše neskromnou nabídku mých zkušeností, analytických schopností a schopností orientovat se ve složitých situacích, v právních předpisech a v eko-

nomických číslech. Zároveň nabízím vůli a trpělivost hledat řešení. Říkám si, že právě to dnes Liberec potřebuje. Máma mě vždycky nabádala, abych nemyslel jen na sebe, abych myslel na druhé. Je to klišé, ale mě pořád svrbí. Proto jsem spěchal do školy, aby moji línější spolužáci stihli napsat domácí úkol, proto jsem programoval o víkendech, aby účetní v pondělí měli svoje čísla, proto jsem do noci psával podání pro daňové nešťastníky a proto taky teď bezplatně pomáhám pracujícím důchodcům k jejich slevě na dani. Peníze jsou peníze, ale uspokojení, že jsem byl prospěšný, bylo vždy víc. Podle toho, jak jste si „předvolebně“ rozdělili jednotlivé rezorty, byste se měl, mimo jiné, zabývat i řízením městských společností. Na toto téma jen jednoduchou otázku: měly by se zveřejňovat platy jejich vedení? A proč? Měly, protože ukrajují z vlastního kapitálu

společnosti neboli z hodnoty městských akcií. Jenže v případě manažerů, kteří nejsou členy představenstva nebo dozorčí rady, a tudíž jejich platy nestanovuje rada města, stojí v cestě právní nejistota a hrozba z pokut za porušování zákona o ochraně osobních údajů. A říct manažerovi bez opory v zákoně, že buď bude se zveřejněním svého platu souhlasit, nebo ztratí nárok na svoji funkci, mi zavání vydíráním. Já budu proto prosazovat, aby odměny členů orgánů městských společností a jejich vedení byly vázány na konkrétní funkce podle předem daných a zveřejněných pravidel, nikoliv na jména. Tím odpadne obava z porušení zákona o ochraně osobních údajů. Zahrajme si na kdyby. Vyhrajete volby, před kterými jste slibovali voličům, že modernizujete centrální vytápění. Jak to uděláte? Mimochodem, jak si vysvětlujete, že je v Liberci teplo jedno z nej-

dražších v ČR, když by ho měla sousední spalovna naopak zlevňovat? Především urychleně schválíme aktualizaci energetické koncepce města, kterým se dá mimo jiné regulovat živelné odpojování od centrální teplárny. Stejně tak rychle si musíme s majoritním akcionářem liberecké teplárny ujasnit, že město je s ním připraveno problém řešit jenom jako rovnocenný partner. Po konzultacích s odborníky se kloníme k variantě zachovat jako hlavní centrální zdroj tepla spalovnu, z níž by se vytápěla převážně centrální část města pomocí horkovodních rozvodů. Ostatní části města se napojí na pět až sedm nově postavených místních kotelen, které budou současně vyrábět elektřinu a bude se v nich moci topit i jiným palivem než plynem. V domech, jejichž připojení na tyto kotelny by bylo technicky nebo ekonomicky nevýhodné, se potom postaví domovní plynové kotelny. >>Pokračování na str. 5

2

Starostové pro Libercký kraj

Volební noviny kandidátky č. 3

RNDr. Michal Hron

65 let, daňový poradce a kandidát na primátora

Mgr. Jan Berki

33 let, vysokoškolský pedagog

Ing. Květa Vinklátová

49 let, majitelka nakladatelství KNIHY 555

Volební program v kostce Řekli jsme si, že k přípravě volebního programu přistoupíme jinak, než je zvykem, a že si nejdříve řádně vyjasníme, v čem spočívají největší městské problémy. Sepsat je nebylo těžké, ale porozumět jim v jejich plné šíři a souvislostech nám dalo hodně práce. Problémy jsme rozdělili na dvě hromádky. Na jednu jsme dali ty, které se dotýkají všech nebo velké skupiny lidí a které nesnesou odkladu. Na druhou jsme dali problémy, které jsou sice stejně vážné, ale už jsou někdy méně a někdy více řešeny a úkolem města je ta řešení dotáhnout nebo zásadně zlepšit. A tady jsou naše představy, jak se s problémy chceme vyrovnat.

Jsou hodně zkrácené a jejich plné znění je na www.slkliberec.cz

Problémy, které musíme vyřešit, jinak se nehneme z místa Ceny tepla musí jít dolů Systém centrálního vytápění se musí modernizovat a současně se musí zamezit živelnému odpojování od liberecké teplárny. Na živelné odpojování a neregulované budování domovních kotelen doplatí všichni, kdo na takovou kotelnu nebudou mít přívod plynu nebo peníze. Předběžně vychází, že správnou a vyváženou variantou bude napojení cca 16 tisíc domácností na pět až sedm lokálních plynových kotelen s kombinovanou výrobou elektřiny. K tomu spalovna bude vytápět zejména centrum města a možná i sídliště Rochlice. Systém doplní moderní domovní plynové kotelny v domech, v nichž by připojení na nový systém bylo nevýhodné. S občany se musí mluvit Komunikace s veřejností musí probíhat ve třech krocích. V prvním se problém detailně vysvětlí. V druhém se předloží koncepty a varianty řešení. A v třetím se představí zpracovaný návrh řešení. U projektů týkajících se vzhledu či dalšího rozvoje města bude mít hlavní slovo městský architekt. Problémy, které mají místní charakter, se budou řešit v úzké součinnosti s těmi, kdo v místě žijí nebo působí. K současným šesti osadním výborům v Rochlici, Horním Hanychově, Pílínkově, Vesci,

Mgr. Petr Brestovansky 44 let, archeolog

Kateřinkách a Rudolfově přibudou další. Město také bude spolupracovat s významnými neziskovými organizacemi. Zkrotíme liberecký dluh V důsledku masivních investic do infrastruktury, městské hromadné dopravy, výstavby sportovních areálů a mnoha dalších staveb má dnes město dluh ve formě dluhopisu v hodnotě 2 milardy Kč. Dluhopis je splatný do roku 2025. Město garantuje dluhopis a jeho úroky téměř celým svým nemovitým majetkem. Město proto musí soustavně sledovat situaci na úvěrovém trhu a trvale optimalizovat výši úroků a způsob splácení jistiny. Musí také dojít k odblokování záruk městským majetkem. Nové dluhy budou povoleny jen na předfinancování dotovaných projektů a krátkodobě návratných investic. Budeme pečovat o veřejný prostor Nedostatečná péče o veřejný prostor je příčinou nářků nad urbanistickým neumětelstvím města, architektonickou živelností, neutěšenými lokalitami v centru i mimo centrum města a také nad pověstnými pozůstatky nedokončených obchodních center. Klíčovou osobou v péči o veřejný prostor musí být hlavní architekt a jemu podřízené pracoviště. K dispozici musí mít poradní orgán, složený z nezávislých odborníků. Současně bude úzce spolupracovat s Fakultou architektury TUL, veřejností, neziskovými organizacemi, veřejnými institucemi a podniky. Hlavní architekt bude partnerem zastupitelstva a rady města a kromě přípravy koncepčních urbanistických dokumentů

Ing. Tomáš Princ

65 let, ředitel střední školy

Ing. Eva Kočárková

71 let, bývalá náměstkyně primátora

Ing. Jaroslav Zámečník, CSc. Mgr. Antonín Ferdan 48 let, ekonom, jednatel Euroregionu Nisa

27 let, středoškolský pedagog

bude zajišťovat i informační a poradenský servis pro občany a organizace. Město vytvoří příznivé podmínky pro lepší využívání veřejných prostranství, aby náměstí a ulice ožily předzahrádkami, vystoupeními pouličních divadel, veřejnými hudebními produkcemi, jarmarky a trhy. V létě bude v centru města sloužit kulturnímu využití stabilní letní scéna. Všechny děti mají právo na kvalitní školu nebo školku Všichni rodiče mají právo posílat své děti do základní školy nebo mateřské školky ve své spádové oblasti, aniž by měli pocit, že ta jejich škola nebo školka je horší než jinde, a aniž by kvůli tomu museli vozit děti do školy přes celé město. Rozdělovaní peněz na provoz, opravy, investice a vybavení škol musí být spravedlivé. Město proto stanoví standard technického stavu budov a vybavení učebními pomůckami. Ten budou muset mít všechny školy a školky. Kapacita škol se zvýší vytvořením tříd ve stávajících školách nebo získáním prostor v jejich blízkosti. Město také podpoří vznik podnikových školek a dětských skupin. Společensky znevýhodnění občané jsou spoluobčané Ve stotisícovém Liberci musí spektrum sociálních služeb zajistit pomoc chudým, starým, opuštěným, tělesně znevýhodněným, týraným a také závislým na drogách či hracích automatech. Pomoc musí být koordinovaná a podílet se na ní musí město i zkušené organizace registrované k sociálním službám. Podpora jednotlivých služeb poskytovaná městem musí být navázaná na právě vznikající základní síť služeb Libereckého kraje. Pomoc musí být účinná – každá koruna musí najít svého potřebného adresáta. Město musí zjišťovat a odstraňovat překážky, které brání tělesně znevýhodněným lidem v pohybu po městě. Město dokončí a bude dále rozvíjet systém prostupného bydlení, který umožní vymanit se z dlouhodobého bydlení na komerčních ubytovnách. S Libereckým krajem ruku v ruce Město nese plnou tíhu řady veřejných služeb (např. ZOO, botanická zahrada, divadla, kojenecký ústav Sluníčko) s přesahem na celý Liberecký kraj a obráceně Liberecký kraj poskytuje veřejné služby, které převážně využívají občané Liberce (např. krajská knihovna, dětský dům Větrník). Město a kraj spolu sjednají nové a modernější formy spoluúčasti nebo spolupráce, včetně právního, organizačního a finančního uspořádání. Město a kraj budou koordinovat podporu neziskových organizací. Pracovní skupina udělá analýzu současných dotačních programů, včetně jejich příjemců. Výsledkem bude lepší a efektivnější rozdělovaní dotací. Územní plán musí být schválen Na nový územní plán, který je těsně před schválením, čekají všichni: občané, firmy, stát i město samotné. Nový územní plán sice obsahuje dílčí nespravedlnosti či nevhodné určení užití území, přesto je v zájmu celého města uzemní plán i s jeho nedostatky schválit, jinak by se celý proces vrátil na začátek. Nevhodně zvolená řešení nového územního plánu nebo potřeba nových velkých investic se upraví následně zpracováním a schválením jeho změn.

MUDr. Vladimír Kracík

52 let, primář klinické mikrobiologie a imunologie

Mgr. Jiří Šolc

36 let, náměstek pro ekonomiku města

Další problémy, s kterými pohneme Kultura ve městě Liberec musí mít svůj program rozvoje kultury. Ten bude garantovat činnost městských kulturních organizací a jejich další rozvoj. Program stanoví i okruh kulturních spolků a akcí, které město podpoří přímými dotacemi nebo příspěvky pro grantová řízení. Město bude systematicky spolupracovat s městskými kulturními organizacemi, kulturními spolky a organizátory kulturních akcí, Libereckým krajem, s městy v Česku i v zahraničí a dalšími institucemi. Město podpoří vznik nových pravidelně se opakujících kulturních akcí. Liberec přece musí mít svoji jedinečnou a tradiční kulturní akci. Konec nemocnice ve vilkách Město musí mít jasnou představu a i v pozici minoritního akcionáře zásadní vliv na připravovanou modernizaci nemocnice a úroveň v ní poskytovaných zdravotních služeb. Na přípravě možných variant modernizace a výběru nejlepší z nich se musí město podílet jako rovnocenný partner. Liberec je sice v těžké finanční situaci, přesto musí být do budoucna připraven krýt i některé dílčí náklady spojené s modernizací nemocnice. Městská policie a bezpečnost Základním úkolem je podle zákona o obecní policii zabezpečování veřejného pořádku. Pravomoc městské policie musí směřovat nejenom proti těm, kdo špatně parkují, nýbrž rovnocenně i proti těm, kdo neoprávněně či dokonce nebezpečně zabírají veřejná prostranství nebo těm, kdo poškozují městský majetek nebo jej neudržují, jak by měli. Městská policie přispívá také k bezpečnosti lidí a majetku. Strážníci musí mít oči všude a současně musí být vidět všude. Správnou cestou je rozšíření dnešních 11 okrsků v oblastech Františkov, Rochlice, Pavlovice a Králův Háj i do dalších částí města. Městská zeleň Město musí mít studii městské zeleně a dlouhodobou představu jejího udržování a vzhledu. Za údržbu veřejné zeleně musí odpovídat město. Za zeleň na soukromých pozemcích, zejména za tu, která je veřejně přístupná, musí odpovídat vlastníci. Město ve spolupráci s Povodím Labe dokončí návrh úpravy liberecké přehrady a jejího okolí. Vznikne zde důstojný prostor k rekreaci pro všechny. Každá nezbytná likvidace zeleně bude nahrazena novou výsadbou, odpovídající té původní. Invazní druhy rostlin budou odborně likvidovány v režii vlastníků dotčených pozemků. Cestovní ruch Město musí převzít roli koordinátora společné nabídky libereckých atraktivních míst a akcí z veřejné i soukromé sféry. Trvalou a systematickou propagací si Liberec musí získat široké spektrum návštěvníků – rodiny s dětmi, seniory, individuální turisty a také účastníky kongresů. Turisté musí hojně směřovat i na různé liberecké akce, např. Dny evropského dědictví Liberec, Benátská noc, Oslavy Ještědu, Gastrotour nebo Mizuno Run Tour. Důležité bude oživení centra města novými kulturními akcemi pod širým nebem, zavedení turistického pasu, společné vstupenky nebo také zřízení výstupní

Mgr. Vladimír Cvrček 75 let, pedagog

Iveta Bílková 45 let, retušérka

Mgr. Jan Marek

35 let, projektový manažer

a nástupní zastávky pro zájezdové autobusy v centru města. Tomu všemu musí odpovídat soubor informačních materiálů jednotného grafického charakteru a zajištěna jejich efektivní distribuce. Městská doprava bez kolapsů Město a dopravní podnik musí trvale hledat cesty k zachování rovnováhy mezi co nejnižší cenou a současně co nejvyšší kvalitou hromadné dopravy. Kalkulace ceny za kilometr musí být průhledná a srovnatelná s jinými městy. Koncept jednoho uzlu ve Fügnerce nemůže být dogma. Prověřena musí být i varianta dalšího pomocného uzlu v oblasti nádraží nebo okružní linky. Město musí spolu s DPMLJ, a.s. i nadále obnovovat vozový park a dosáhnout 90 % najetých kilometrů bezbariérovými vozidly. Město musí podpořit vše, co přispívá ke snížení individuální dopravy. Proto město podpoří rozvoj cyklodopravy a v poslední době začínající systémy sdílení aut. Ještědský lyžařský areál Město si zachová příměstský ještědský lyžařský areál, neboť je svou polohou pro liberecké lyžaře jedinečný. Přepravní kapacita lanovek a vleků převyšuje kapacitu sjezdovek, proto město rozšíří sjezdovky tak, aby se tato bilance vyrovnala. V zájmu zvýšení využití areálu se zvýhodní ceny jízdného ve všední dny. Liberecké školy budou více využívat areál k lyžařským kurzům s možností půjčování lyžařského vybavení. Doprovodné služby, zejména půjčovny, úschovny nebo šatny, bude provozovat přímo městská společnost Sportovní areál Ještěd, a.s. Liebigův palác Objekt bývalé galerie musí zůstat v majetku města. Budova bude využita převážně pro veřejné účely. Její rozsah umožňuje víceúčelové využití. V úvahu připadají výstavní činnost a komunitní centrum. Část prostor bude pronajata ke komerčním účelům, odpovídajícím charakteru budovy. Řízení městských společností K poskytování veřejných služeb nebo služeb pro magistrát založilo město šest obchodních společností se 100% nebo téměř 100% účastí města. Město zavede nový model obsazování a kompetencí orgánů společností. Členy představenstva společnosti (statutární orgán) jmenuje nově dozorčí rada, a to ředitele společnosti a další profesionály z jejího managementu. Dozorčí radu jmenuje rada města a budou ji tvořit primátor nebo jím nominovaný člen rady, dále příslušný náměstek primátora mající příslušnou oblast ve své gesci a vedoucí věcně příslušného odboru. Další členy nominuje zastupitelstvo města z řad svých členů a rada města z řad odborné veřejnosti. Kompetence dozorčí rady budou výrazně posíleny. V případě dopravního podniku musí být tento model odsouhlasen statutárním městem Jablonec nad Nisou. Odpadové hospodářství V souvislosti s ukončením smlouvy s A.S.A. se provede analýza výhodnosti současného uspořádání a na jejím podkladě se rozhodne o zpracování zadávací dokumentace k nové veřejné zakázce včetně zohlednění ekologického přístupu k odpadu.

Bc. Jiří Zavoral 39 let, policista


doc. PhDr. David Václavík, Ph.D. 39 let, vysokoškolský pedagog


Mgr. Lenka Polívková

43 let, poradce osobnostního rozvoje

Robert Prade

42 let, ředitel azylového domu

Mgr. Eva Pospíšilová Kočárková 36 let, sociální pracovník

Mgr. Alena Gardoňová

46 let, pedagog základní školy

Ing. Jiří Mejsnar

32 let, úředník, zastupitel MO Vratislavice n.N.

3

Mgr. Věra Rosenbergová

51 let, ředitelka základní a mateřské školy

Vždycky se snažím vidět sklenici z poloviny plnou a ne z poloviny prázdnou Květa Vinklátová (49 let, nakladatelka, Nakladatelství KNIHY 555, konzultantka, bývalá členka iniciativy Je čas nemlčet) Jste známou občanskou aktivistkou. Občanské sdružení, ve kterém jste se angažovala, se jmenuje Je čas nemlčet. Všimla jste si toho, že když je někdo v Liberci v opozici proti radnici, okamžitě dostane nálepku Změny, popřípadě Korytářovce? Dá se proti tomu nějak bránit? Nálepky jsem si všimla, stejně jako si na druhou stranu uvědomuji, že každý oponent Změny dostane nálepku přisluhovače ODS. Člověk může mít nejrůznější pohnutky, proč je v opozici proti radnici. Vůbec to nemusí souviset s tím, jestli je členem, nebo příznivcem toho, či onoho. Stačí jiný přístup, vlastní názor, odvahu říct ho nahlas a už jste někam zařazen. Jestli se tomu dá úplně zabránit, to nevím. Nálepky jsou vždycky jednodušší, než hledat příčinu toho, proč se mnou ten či onen nesouhlasí. S čím jste v Liberci tak konkrétně nespokojená, že jste se rozhodla vstoupit do, svým způsobem pofiderní, komunální politiky? Mimo nakladatelské práce a práce v neziskovce, se v rámci své poradenské firmy věnuji práci pro obce. Její nejzajímavější část se týká probouzení života té které

komunity a vyzkoušela jsem si, že to jde. Třeba se budu divit, jak věci fungují. Já se ale vždycky snažím vidět sklenici z poloviny plnou a ne z poloviny prázdnou. A s čím konkrétně nejsem spokojená? Třeba s tím, v jakém postavení je v Liberci kultura, cestovní ruch a péče a vztah města k veřejnému prostoru. Přála bych si, aby z Liberce bylo město, kde ulice a náměstí žijí a z jehož centra lidé neutíkají za ploty svých zahrad.

jejich jednotná tvář, kopírované letáčky jsou ostudné. Každopádně cestovní ruch v Liberci, který má v zimě i v létě velké sportovní kapacity a nabízí i spousty kulturních a volnočasových aktivit, je nevyužitý potenciál. V oblastech, ve kterých byste se měla po případném volebním úspěchu angažovat je Sportovní areál Ještěd. Letos byla špatná zima, a proto ji zastupitelé

města SAJi kompenzovali částkou osmi milionů korun. Je to správné? Lyžařský areál na Ještědu vnímám jako službu místním. A pokud se v Liberci rozhodneme, že chceme areál zachovat, budeme muset počítat s podporou v případě teplých zim. SAJ je v mírném zisku, ale ten nestačí na pokrytí úvěru na investice, které do areálu v minulých letech šly. Na druhou stranu máme na konečné tramvaje příměstský lyžařský areál. Je

třeba nastavit cenu permanentek a zajistit služby tak, aby se lyžařům vyplatilo vyrazit na sjezdovku i ve všední dny po práci, aby na Ještěd jezdily místní školy na lyžařské kurzy. Vedení města by také mělo trvat na tom, aby SAJ měl profit i z vedlejších služeb, například z půjčoven lyžařského vybavení. Dosud na nich vydělávají jiné subjekty. Nevidím důvod, proč by peníze z těchto služeb neměly jít do městské společnosti.

Teoreticky se můžete stát náměstkyní primátora pro kulturu. Vaše práce by asi hlavně spočívala ve shánění peněz na divadlo. Jenže kultura nejsou jen divadla. Proč třeba nehraje každou neděli před radnicí nějaká hudba? Umírající střed města by to určitě oživilo. Co se týče „živé“ kultury, radnice by měla usilovat o založení nové kulturní tradice, nebo o posílení některé ze stávajících tak, aby byla jedinečná a originální a lidé měli důvod za ní přijet i z druhého konce republiky. U drobnější kultury, míněno rozsahem, by mělo město být tím, kdo bude vytvářet dobré podmínky pro co nejširší kulturní podhoubí. To jsou vámi zmiňované koncerty na náměstích, pouliční divadlo a hudebníci, výstavy v ulicích, happeningy. Veřejná prostranství pro kulturu musí být v Liberci k dispozici zdarma. Jedna z věcí, které si v Liberci nelze nevšimnout, je neviditelnost města dovnitř i ven. Kolik obyvatel a návštěvníků města vůbec ví, že tady existuje Městské informační centrum? Nemyslím si, že by místní nevěděli o Městském informačním centru. Tím ale nechci říct, že to nejde dělat lépe. Souvisí to s tím, že cestovní ruch nikdy nebyl pro město fakticky prioritou. Podívejte se na propagační materiály! Neexistuje

Velkým problémem Liberce je různá úroveň, respektive pověst, jednotlivých škol. Jan Berki (33 let, odborný asistent na Technické univerzitě v Liberci, člen představenstva Liberecké IS, a.s., aktivní skaut) V okruhu témat, kterými byste se chtěl v případě volebního úspěchu věnovat je i bezpečnost. Máte pocit, že Liberec není příliš klidné a bezpečné místo pro žití? Liberec je klidné i bezpečné město. Jako každé velké město má své rizikové oblasti, ale městské policii se postupně daří řešit nejpalčivější problémy, např. krádeže aut. Velmi si cením také jejich aktivit v oblasti prevence, především práce s mladistvými. Jako riziko ale vnímám personální kapacitu na hranici možností

Markéta Babóová

34 let, obchodní zástupce ve zdravotnictví

a záměr převést na městskou policii správu parkovacího systému či dopravního hřiště. Buď by to totiž znamenalo méně tzv. pochůzkářů, nebo by se musel zvýšit počet zaměstnanců. Přitom městská policie potřebuje posílit např. v okrajových částech Liberce a správu parkovacího systému by klidně mohla zajišťovat některá z městských společností. Když jsme u bezpečnosti. Přijde vám normální, že městští strážníci nosí u pasu pistole? Úkolem městských strážníků je především hlídat veřejný pořádek. Nemálo strážníků již v současné době chodí neozbrojených, neboť k výkonu běžných činností zbraň nepotřebují. Pistole je však důležitá u posádky výjezdového vozidla. Učíte na vysoké škole, čili máte ke školství, kterému byste se rád věnoval blízko. Mluvíme o mateřských, základních a uměleckých školách. Můžete krátce a srozumitelně pojmenovat největší

MUDr. Zuzana Kofferová 43 let, praktická lékařka

Jakub Jelínek

35 let, středoškolský pedagog

problém v této oblasti v Liberci a v základním školství obecně? Společným problémem školství, a to nejen v Liberci, je přetíženost učitelů administrativou spojenou například s dotačními projekty. Pedagogové by měli mít čas na kvalitní výuku a svůj profesní rozvoj. Velkým problémem v Liberci je různá úroveň, respektive pověst, jednotlivých škol. A problémem českého školství je především absence dlouhodobé vize, cílů i prostředků, které by byly soustavně naplňovány bez ohledu na střídání vedení resortu. To je obrovská výhoda Skandinávských zemí, kde se to tak snaží dělat. Skoro u každé školy je v Liberci nové, moderní hřiště. Moc dětí na nich ale po vyučování vidět není. Co s tím? Pomoci se tomu dá jednak tím, že žáci nebudou muset za tzv. lepší školou dojíždět na druhý konec Liberce, a jednak tím, že bude fungovat dobrá spolupráce škol, města a organizací zaměřujících se na volnočasové aktivity dětí. Město musí

Vít Háček

20 let, student

hrát aktivní roli. Na jedné straně poskytne dobré podmínky těmto organizacím, na druhé straně nesmí zbytečně zatížit školy. Takový systém navíc napomůže vytváření místní komunity. Jste členem představenstva Liberecké IS a chtěl byste se věnovat i vztahům s poskytovateli služeb. Vztahy jsou jedna věc, druhá, jak a kdo tyto poskytovatele důkladně kontroluje. Problém je v tom, že i Liberecká IS odmítala zveřejnit platy i odměny zaměstnanců a vedení, přestože je stoprocentní akciovou společností města Liberce. Tak se přeci nedá nic kontrolovat. Jak se s tím vypořádáte, když vám to výsledky voleb umožní? Každá akciová společnost má ze zákona svůj kontrolní orgán a tím je dozorčí rada. Chyba je podle mého názoru ve způsobu obsazování a zodpovídání se orgánům města. Problémem je v některých případech i oprávněná nedůvěra. Jmenování by mělo dodržovat zásadní pravidlo, na

Ondřej Prstek 20 let, student

nominantech by měla panovat shoda napříč politickým spektrem. Kromě výroční zprávy by mělo být zastupitelstvo seznamováno také s činností těchto osob ve společnostech. Otázkou ale zůstává, zda má město vlastnit akciové společnosti. Co považujete za tři nejpalčivější problémy Liberce? Nesystémovost rozhodování. Vše se řeší ad hoc. Ve většině klíčových oblastí chybí uskutečnitelná vize. Dále špatná politická kultura. Velmi často se mění věcná diskuse v osobní útoky. Příliš mnoho energie se vyplýtvá na hledání špíny a much na druhých místo hledání řešení problémů. Mně osobně strašně chybí v centru park, kterému říkám sedací. Park, kam by člověk za slunného počasí šel a mohl si sednout bez obav na trávu. Aby to bylo místo snadno dostupné jakékoli věkové skupině. Takové místo vidím v parku za Liebiegovým palácem. Stačilo by ho propojit se zahradou, upravit sedací plochy a dodat pítko.

Miroslav Macháček 54 let, řidič a muzikant

Mgr. Dagmar Cvrčková 60 let, ředitelka gymnázia

4



Prodej liberecké spalovny byla fatální chyba Jaroslav Zámečník (48 let, ekonom, jednatel Euroregionu Nisa, člen správní rady Nadace Euronisa, bývalý radní Libereckého kraje) Jste jedním ze zakladatelů liberecké ODS, která se k vám hned několikrát nezachovala zrovna fér. Loni jste z ní vystoupil a nezaujatý pozorovatel by si řekl, že jednou už to stačilo. Vy jste se však velmi brzy objevil na kandidátce libereckých Starostů. Jdete do voleb s pocitem, že teď svým bývalým spolustraníkům ukážete, co ve vás je? To ne. Nabídku na kandidátku Starostů jsem přijal proto, že si myslím, že toto hnutí nebude dělat politiku tak, jak ji v Liberci praktikovala ODS. Vlastně, nejen v Liberci. Co tím myslíte? Že se o věcech veřejných nebude rozhodovat někde v kavárnách nebo v zákulisí mimo strukturu strany a jejím členům se pak nebudou předkládat kdesi upečené závěry k odkývání. Že nebudou kandidátky sestavovány podle toho, jak je člověk servilní k vedení strany a jak snadno si ho lze koupit nějakými funkcemi v akciových společnostech nebo jinými benefity. Tahle doba je snad už definitivně pryč.

Ve vašem portfoliu oblastí, kterým byste se měl eventuálně v budoucnosti věnovat, jsou v Liberci velká témata jako jeho dluh, letiště, nebo pořádek ve městě. Začněme s dluhem. Dá se s ním vůbec něco udělat? S dluhem se dá dělat jediné: co nejrychleji a nejefektněji ho splácet. Na takhle položenou otázku se jinak odpovědět nedá.

vi Petru Kellnerovi a ten ji za pár roků prodal za dvojnásobek. Za víc. Příběh liberecké spalovny jsem si velmi podrobně nastudoval a musím říci, že nevycházím z údivu. Podle mne je to typická ukázka toho, jak se majetek postavený za veřejné peníze dostane do soukromých rukou a lidé ho v poplatcích začnou platit znovu. Ve zkratce: spalovna

stála i s dioxinovými filtry asi 1,8 miliardy. Nevydělávala, možná záměrně, možná kvůli počátečním problémům. Spadla do konsolidační agentury a ta ji nabídla městu za 700 milionů korun. Město nemělo peníze, tak ji přenechala firmě Petra Kellnera. Za stejnou cenu. Hned další rok spalovna měla roční zisk šedesát milionů korun. To trvalo několik roků a pak ji Kell-

nerova firma prodala MVV za 2,3 miliardy. Divíte se potom, proč má Liberec tak velký dluh? Byla to největší chyba liberecké radnice od roku 1990. Proto bych nikdy nesouhlasil, aby se Technické služby města Liberec prodaly. Myslím, že se tady chystal podobný scénář.

Tak jinak. Několik měsíců před volbami jste přišel s poměrně revolučním nápadem udělat ze zdejšího letiště obytnou zónu pro rodinné domy. Jak si to představujete? Že to město dá nějakému developerovi, který si s tím „namastí kapsu“ a radnice zas, jako v minulosti, ostrouhá? Řeč je o libereckých průmyslových zónách… Udělat z části letiště obytnou zónu je jedna z cest, jak městský dluh snížit možná až o polovinu. Podstata mého nápadu je v tom, že by investorem bylo město, které by pozemky rozparcelovalo, zasíťovalo a prodalo. Samozřejmě, že by do toho muselo dát peníze, ale zisk by byl násobně větší, než kdyby radnice prodala letiště jednomu zájemci jako celek. Ještě nedávno se totiž chystala radnice zbavit těchto 60 hektarů pozemků tak, že za každý metr čtverečný půdy by získala směšných 150 korun. Můj návrh by v tomto ohledu městu přinesl daleko více. Technické služby města Liberce jsou další velké téma. Prodat, či neprodat, když je tady ten neuvěřitelný příběh spalovny, kterou město doslova darovalo za 700 milionů nejbohatšímu Čecho-

Nové průmyslové zóny by mohly Liberci a jeho občanům pomoci Antonín Ferdan (27 let, středoškolský pedagog, předseda neziskové organizace) Když se podíváme, čemu byste se chtěl po případném volebním úspěchu věnovat, je toho hromada: územní plán, okrajové části Liberce, rozvoj dopravy, rozvoj města, ekologie, architektura, veřejný prostor, teplo, MHD… Vy si ale ve svém věku troufáte! Díky cestování po Evropě i mimo ní jsem už během studií nasbíral řadu zkušeností a příkladů dobré praxe, což mohu právě v politice uplatnit. Můj věk může být i jistou motivací pro další mladé lidi, kteří se chtějí podílet na správě věcí veřejných. Navíc si myslím, že na to nebudu sám. Mám totiž podporu od kolegů, stejně jako

od odborníků, což mi umožňuje vhled do vyjmenovaných oblastí. Vezměme to popořadě. Územní plán byl v končícím volebním období jablkem sváru mezi koalicí a opozicí podporovanou obyvateli některých libereckých čtvrtí. Radnice říká, že město potřebuje nové průmyslové zóny, zatímco obyvatelé míst, kde by měly nové fabriky či sklady stát, protestují. Jak byste to řešil vy? Jsem si jistý, že by nové průmyslové zóny mohly Liberci a jeho občanům pomoci. Otázkou proto spíš je, kde by měly stát a ne, jestli ano. Je logické, že se nikomu nebude líbit, že v jeho blízkosti vyroste průmyslová zóna. Jedním z možných řešení je podle mě komunikace s místními, a to v rovině jednak vysvětlovací, ale i v možných podmínkách občanů, jak a co by tam mělo konkrétně být. Město by mělo vystupovat sebevědomě vůči investorům a určovat podobu města ve středu i na okrajích teprve na základě celkového

konceptu města, a mělo by velmi dobře argumentovat, proč se něco na určitém místě plánuje a co to přinese místním obyvatelům. Jednou z vašich priorit je také ekologie. Co je v tomto oboru potřeba v Liberci zlepšit? Určitě je potřeba pracovat více s biokoridory, stejně tak jako například s revitalizací Lužické Nisy, což nebude možné s řekou plnou parovodů. Liberci také chybí koncepce zeleně a její údržby. Důležitá je i silnější spolupráce s odborníky a neziskovým sektorem. Rozhodně nechceme zahlcovat město automobily, nýbrž spíše podpořit veřejnou dopravu a zvažovat možnosti alternativních dopravních prostředků, ať už se jedná o inovativní car sharing, podporu cyklodopravy nebo obnovitelné zdroje energie. Mimochodem, myslíte, že je zdravé se koupat v liberecké přehradě, když jen

pravá část Harcovského potoka je odkanalizovaná? Spíše odpovím tak, že můj syn se v ní nekoupe. Ne že by přehrada byla přímo stokou, ale množství odpadků v přehradě je zarážející. Přehrada je potenciál, který se během jednoho volebního období nestihne naplnit. Celkově se musí přehradě dodat i relaxační a volnočasovou funkci a k tomu vytvořit patřičné podmínky. Souvisí to však s tím, že městu chybí tvář, kterou by chtělo nabízet občanům a návštěvníkům. Chcete se věnovat i městské hromadné dopravě, která je v Liberci jednou z nejdražších v celém Česku. Existuje studie o tom, že když se zvyšují ceny jízdenek, ubývá pasažérů a klesají příjmy dopravních podniků. Navíc lidé víc jezdí po městě auty. Vy v tom máte jasno? Ceny MHD se pohybují v krajských městech přibližně na stejné úrovni. Spíše bych se ptal, co za tu cenu podnik ob-

čanům nabízí. Točí se to kolem pojmů: bezbariérovost, dostupnost, návaznost a ekologická stopa. Pokud by se za současné ceny tyhle věci zlepšily, pak by to bylo v pořádku. Jinak bych byl nespokojený jako občan i jako politik. Dalším bodem ve vašem předvolebním záběru je také architektura. Myslíte si, že v Liberci existuje něco jako mafie architektů? Nemyslím. Město je ale řešeno nekoncepčně, často vlivem dotací i nerovnoměrně a nespravedlivě. Pokud se dohodneme na smysluplné funkci a pracovní náplni hlavního architekta, vidím zde příslib pro občany, že budou žít ve městě, které je příjemné nejen prakticky, ale i esteticky. Chceme rovněž více zapojit občany do celkového procesu řešení města. Člověk, který chodí deset let po ulici, jež se má opravit, ví mnohdy mnohem víc než odborníci.

I ti nejchudší jsou občany Liberce V období před volbami většina politických stran obrací své sliby směrem k novým hřištím, kulturním zařízením, parkům a dalším věcem, které zkvalitňují a zpříjemňují náš každodenní život. Koneckonců to jsou všechno věci, které od svých zastupitelů očekáváme. Mnohdy při tom ale zapomínáme, že s námi žijí i lidé, kteří každý den řeší, kde budou bydlet a co budou jíst. I to jsou občané Liberce a i oni mají svá přání a potřeby, které by neměly být opomenuty. Jsem rád, že se Liberec jako jedno z prvních velkých měst v České republice začal ve spolupráci s neziskovými organizacemi problémy těchto lidí zabývat. V uplynulých letech tak v Liberci vznikla potravinová banka a začal se také připravovat systém tzv. prostupného byd-

Ing. Bohdan Tomáš

71 let, bývalý ředitel krajského úřadu

Ing. Pavel Bažant

56 let, jednatel SKI Bižu, s.r.o.

MUDr. Jitka Rozkovcová 74 let, lékařka

Irena Žůrková

45 let, zdravotní sestra

Karel Hampl

74 let, důchodce, trenér lyžování

lení. Smyslem je jednak pomoci lidem, kteří se ocitli ne vždy vlastní vinou téměř na samém dně společnosti, vrátit se zpět do jejího středu a jednak vytvořit alternativu stále více se rozvíjejícímu obchodu s lidskou chudobou. Ten asi nejlépe ztělesňují tzv. ubytovny. Jsem rád, že na kandidátce SLK je hned několik lidí, kteří mají s řešením problémů těch nejchudších a nejzranitelnějších velké zkušenosti. Jsou totiž zárukou, že v případě úspěchu Starostů v nadcházejících volbách bude město pomáhat potřebným s mnohem větší intenzitou. Každá společnost je tak svobodná a šťastná, jak se svobodni a šťastni cítí i ti nejvíce bezbraní a ustrkovaní. David Václavík

doc. Ing. Jan Srbek, Dr.

61 let, vedoucí katedry informatiky TUL

Ing. Marie Lesná

31 let, manažerka nákupního centra



5

Věcně se domluvit na řešení problémů je jedním z klíčových problémů Liberce David Václavík (39 let, vysokoškolský pedagog na Masarykově univerzitě v Brně a Technické univerzitě v Liberci, člen rady města se zaměřením na školství a sociální věci)

Vaším hlavním před a povolebním tématem je komunikace. Komunikace s a mezi zastupiteli, komunikace s občany, komunikace s okrajovými částmi Liberce. Co si má pod tím člověk představit? Po zkušenostech z posledních let si myslím, že komunikace, chcete-li věcně se domluvit na řešení problémů, je opravdu jedním z klíčových problémů Liberce. Po letech, kdy téměř jednobarevná „vláda města“ ODS rozhodovala, aniž by se vážně ptala ostatních, co si o daném problému a jeho řešení myslí, jsme se dostali do situace, v níž je zastupitelstvo rozděleno téměř nepřekročitelným příkopem a hlasování probíhá často podle toho, kdo předkládá návrh a nikoli s ohledem na to,

co ten návrh znamená. Politici by přitom měli řešit problémy města bez ohledu na vlastní osobní bolístky a prohry. Pak tu je ještě jeden případ komunikace. To když jste si s bývalým primátorem Kittnerem na zastupitelstvu přes počítače psali při odvolávání primátora Korytáře a jeho party. Chytil vás při tom tehdy váš bývalý kolega ze Strany zelených Matěj Stropnický. Vraťme se do těch dob. Primátorka Rosenbergová dodnes tvrdí, že se na odvolání Korytáře nikdo nedomlouval předem, že to vyplynulo z jeho chování. Jak si tu situaci pamatujete vy? Situace na jaře 2011 byla velmi vypjatá a emocionální. Přesto by bylo dobré roz-

lišit dvě věci – návrh na odvolání tehdejšího primátora Korytáře a průběh zastupitelstva, na němž k odvolání došlo. To první bylo způsobeno tím, že tehdejší koalice přestala v podstatě od února 2011 fungovat. Primátor Korytář nás začal stavět před hotové věci, aniž by byl ochoten o nich jednat. Když se pak ČSSD postavila proti tomu, aby se novou tajemnicí stala po poněkud nepřehledném výběrovém řízení paní Dvořáčková, bylo jasné, že buď se něco změní, nebo koalice padne. Ani série vzájemných jednání nikam nevedla, protože hned to první primátor Korytář opustil doslova a do písmene s prásknutím dveří asi po deseti minutách. Bylo tak jen otázkou času, kdy vše padne. Samotné odvolání vyvolalo obrovské

emoce a ještě více obnažilo některé rozpory. Po třech týdnech, kdy bylo znovu svoláno zastupitelstvo, se emoce daly doslova a do písmene krájet. Já jsem bohužel tento tlak neustál, zvlášť když byl stupňován pomocí osobních útoků. S odstupem času si ale dnes myslím, že reakce hnutí Liberec občanů, coby trpěného koaličního partnera dvojbloku Změna-ČSSD, měla být na tuto krizi jiná. Měli jsme jasně říct, že se dva hlavní a od počátku nerozborní partneři nedokážou na další spolupráci dohodnout, a měli jsme na svá místa radních a náměstka rezignovat. Kráceno. Plné znění rozhovoru www.slkliberec.cz

Po velkém tahu nadešel Raději dělám, než dlouze o věcech čas zbavit se kocoviny hovořím >>Pokračování ze str. 1

Proč je cena tepla tak vysoká, když se ve spalovně s laciným topivem vyrábí přibližně padesát procent celkové spotřeby, vysvětlit neumím. Dovedu si představit, že se do konečné ceny významně promítá velká ztráta tepla v parovodech, vysoké fixní náklady teplárny, odpisy a možná vysoké ceny nájmů a služeb sjednané mezi teplárnou a jejími akcionáři. Zkrátka těch neznámých je hodně a město je jako minoritní akcionář pořádně nezná. To ale musí do budoucna skončit. Odběratelé tepla, což je zhruba polovina libereckých domácností, musí mít jistotu a jasnou perspektivu, že cena tepla bude rozumná a pod přímou kontrolou města. Můžete vyjmenovat tři chyby, které vedly v minulosti k víc než dvoumiliardovému dluhu Liberce? První chybou bylo, že se o zásadních

městských investicích neboli o tom, co se má či nemá stavět, rozhodovalo klientelisticky, mimo orgány města. Ty už předem upečené věci pouze posvětily svým většinovým souhlasem. Na tuto chybu navazoval nedůvěryhodný výběr vítězů veřejných zakázek a z nich plynoucích vyšších cen investic. A třetí chybou bylo, že zastupitelé rozhodovali o způsobu financování a přijímání stále nových dluhů lehkovážně. Nelámali si příliš hlavu tím, jak a kdy se nakonec všechny dluhy splatí. Pravda, město teď má díky tomu pěknou a moderní halu, ještědský a vesecký areál, moderní skokanské můstky, stovky bytů pro seniory a další majetky, které jsou nesporně velkou devízou do budoucna. Jenže pořád nás sžírají pochybnosti, zda všechny ty majetky za ten dluh stály. Je to tak trochu jako kocovina po velkém tahu. Přesto mám ale za to, že už nadešel čas se té kocoviny zbavit.

Lenka Polívková (43 let, poradkyně osobnostního rozvoje a celoživotního vzdělávání dospělých, členka komise pro občanské obřady a záležitosti) Už jste několikrát na různých úrovních neúspěšně kandidovala. Mimo jiné v roce 2010 do poslanecké sněmovny. Co je na politice tak přitažlivého, že vás láká? Patřím mezi lidi, kteří věci raději dělají, než o nich dlouze hovoří. Politika je pro

mě způsob, jak vrátit svému městu to, co od něho dostávám. Je to také způsob, jak zde aktivně ovlivnit kvalitu života, měnit věci k lepšímu a zároveň podpořit směřování Starostů pro Liberecký kraj, které je mi blízké a sympatické.

minulostí. Až na pár anonymů, kteří útočí v internetových diskusích od dob, kdy jsem se postavila jednomu libereckému politikovi a dovolila si mít jiný názor než on a jeho družina, moje životní epizoda nikoho nezajímá.

Pokaždé, když někam kandidujete, se vynoří hlasy připomínající vaši minulost. Je to pořád stejná písnička o tom, jak jste zamlada tančila v nějakém zahraničním baru u tyče. Neměla byste to už nějak vysvětlit? Když je vám dvacet roků, provokujete svíčkové báby různými věcmi. Připomíná mi to českou verzi jednoho rokenrolu: „To máme mládež, to máme mládež, doma řezali je málo, jak se zdálo, kam to vede, se ptám?“ Dnes mám rodinu. Je za mnou kus práce jak v podnikání, tak v pomáhajících profesích. To období je pro mne dávnou

Můžete pojmenovat tři věci, které vám v Liberci nejvíc chybí? (Nemusíte se omezovat jen na oblasti, v nichž byste chtěla pro město pracovat.) Liberec mám ráda a záleží mi na tom, kam město směřuje a jak vypadá. Spoustu věcí se tu zlepšuje, ale pořád je na čem pracovat, aby se tu dobře žilo všem generacím. V Liberci bych přivítala čistší a upravenější ulice, lepší využití parků pro relaxaci, kulturu nebo sport a slušné koupaliště. Kráceno. Plné znění rozhovoru www.slkliberec.cz

Finanční situace města je složi- Trapná vizitka tá, ale podařilo se nám ji za čtyři roky výrazně zlepšit Jiří Šolc (36 let, náměstek primátora Liberce)

Byl jste v uplynulém volebním období ekonomickým náměstkem primátorky Liberce. Měl jste dost času se podrobně seznámit s víc než dvoumiliardovým dluhem města. Proto musíte vědět, že situace je horší, než špatná. Co vás z toho pohledu nutí k tomu, usilovat o návrat do vedení liberecké radnice? To je pravda, situace je složitá, ale na stranu druhou se nám ji podařilo za proběhlé čtyři roky výrazně zlepšit. Chtěl bych ve své práci plynule navázat. Velkou část rozpočtu města Liberce spolykají její akciové společnosti. Jak město kontroluje, jestli s těmi stamiliony nakládají „s péčí dobrého hospodáře“, když ani primátorka nemá potuchy o tom, kolik bere například vedení Technických služeb? Nechci polemizovat o tom, co kdo ví anebo neví, důležité je, že všechna podstatná data jsme měli vždy k dispozici. Pro řízení městských společností máme

Kamil Malý

55 let, dopravní specialista

připravené změny, zejména na úrovni představenstev a dozorčích rad. Nicméně nadále bude platit, že největší přehled musí mít ten politik, který má konkrétní firmu na starosti. Když jsem u služeb, kterým byste se chtěl po případném volebním úspěchu věnovat. Není na čase se zajímat o to, aby město převzalo od soukromé firmy svoz odpadů? (Za předpokladu, že by něco takového umožňovaly smlouvy s ASA.) Podle mého názoru by město mělo dělat to, co má a k čemu je, tedy zajištovat vyvážené a dobré prostředí pro své občany. U svozu odpadů jsou možné obě cesty, tedy rozhodnutí zdali bude svážet odpady samo nebo prostřednictvím společného podniku je možné. Důležité je ale zvážit nutné investice a garantovat cenu, kvalitu a včasnost služby lidem. Co říkáte tomu, že se v devadesátých letech liberecká radnice této slepice, která snáší zlatá vejce, zbavila? Nebyl to svým způsobem zločin? Pokud je mi známo, tehdy tři naši dnešní kandidáti Michal Hron, Eva Kočárková a Jitka Rozkovcová byli ostře proti. Dnes

prof. Ing. Zdeněk Kovář, CSc.

84 let, první polistopadový rektor TUL

musíme pracovat se stavem, jaký je a pro případnou změnu zvážit všechny okolnosti. Nejde o to vydělávat, ale zajistit cenově férovou službu občanům. Nicméně investovat drahé svozové stroje, hlídat kvalitu, zaměstnance, to za současného stavu není úplně snadné. Mohl byste stručně vyjmenovat tři kroky, které by zajistily větší příjmy do liberecké kasy? Rozpočty měst jsou striktně vázány na počet obyvatel, takže nejdůležitější je vytvářet atraktivní podmínky pro bydlení a práci lidí, podporovat rodiny s dětmi. Například když zde budou zůstávat kvalifikovaní absolventi Technické univerzity, za nimi přijdou investoři a výroba s přidanou hodnotou, která přinese zaměstnanost, to je udržitelná cesta. Zvýšení počtu obyvatel o pouhých pět procent přinese městu více než 50 milionů korun každý rok. Další zdroje jsou nepřímé a souvisí například se snižováním dluhů a placených úroků, obecně snižováním nákladů a dobrými pronájmy a také například lepší prací s poplatky městu – viz můj návrh parkovacího systému, založeném na mobilní technologii. Minulé čtyři roky ukázaly, že na to máme.

Ing. arch. Ing. Jiří Janďourek 39 let, architekt, vysokoškolský pedagog

Ladislav Dušek 71 let, herec

Občané už asi berou za samozřejmý dlouhodobě neutěšený stav Liberecké přehrady kousek od centra města. Už cesta k ní mnohé napoví. Vede zpustlým, ponurým a večer neosvětleným parkem mezi Poliklinikou a Liebigovou vilou – neudržovaný podrost, poházené odpadky a suché větve, spolu s nevzhledným pancéřovaným vchodem do jakéhosi podzemního krytu. První dojem je na chvíli smazán osvěžujícím pohledem z koruny hráze na vodní hladinu a okolní zalesněné břehy. Jenže procházka po pravobřežní nezpevněné a místy blátivé cestě budí znovu rozpaky. Téměř kilometrovou a zase neosvětlenou trasu odděluje od vody robustní kovové zábradlí, zarůstající každoročně od jara do podzimu vysokými kopřivami a jiným plevelem. Ve svahu na druhé straně se sice daří dnes už stoletým listnatým stromům, ale daří se tu současně divokému, nekultivovanému podrostu pod nimi. Zdá se, že na rozdíl od obcí na

Šumavě jsme my svůj boj proti pralesní bezzásahovosti vzdali a prales si pěstujeme pár kroků od centra Liberce. A kde jsou ty časy, kdy zde byla už od roku 1912 velká reprezentativní plovárna s početnými šatnami, s velkým bazénem pro neplavce na dřevěném pontonu a se skokanskou věží uprostřed vodní plochy. Dnes v horkých letních dnech nabízí areál nedostačující travnatou plochu a břeh se dvěma schodišti v dezolátním stavu. Jejich kamenné stupně se volně povalují pod hladinou. Spolu s absurdním devítinohým betonovým fundamentem uprostřed nádrže a s rezivějícími konstrukcemi nepoužívaných přístavišť vyhlíží celý areál jako opuštěné staveniště. Podle plánu Povodí Labe s. p. dojde k opravě rozpadající se navigace nejdříve v letech 2016 až 2017. Bude až do té doby pravý břeh přehrady trapnou vizitkou? Nedalo by se s tím udělat něco hned? Karel Hampl

6



Skautské ideály mohou práci v komunální politice komplikovat Robert Prade (42 let, ředitel azylového domu, aktivní skaut, člen pracovní skupiny pro sociální vyloučení)

Jste aktivní skaut. Co vás žene z přírody do politiky, tedy do sféry, která je většinou národa nenáviděna? Politika je pro skauta spíše přirozená než překvapující aktivita. Ostatně mezi skauty patřili například i Václav Havel, Nelson Mandela nebo J. F. Kennedy. Přestože jsem v zásadě spokojen s polistopadovým vývojem, vnímám stále v našem životě mnoho nedostatků a nadávat na ně mi prostě nestačí. Proto se angažuji v neziskovém sektoru i v politice. Politika je pro mě prostředkem, jak naplňovat skautské

poslání, tedy pokusit se měnit svět k lepšímu. Zakladatel skautingu sir Robert Baden-Powell řekl, že skauting je výchova dobrého občana cestou lesní moudrosti. Příroda je tedy pro skauty prostředkem pro výchovu, nikoliv místem, kam utíkají před problémy. A jedním z principů skautingu je odpovědnost vůči společnosti, ve které žijeme. Jste ředitel azylového domu, zabýváte se sociálními problémy. Jaké jsou v této oblasti největší problémy v Liberci? Drogy?

Liberec se v ničem zásadně neliší od podobně velkých měst a jednotlivé sociálně patologické jevy nelze tak úplně oddělovat. Dluhy, nezaměstnanost, drobná kriminalita, žádné, nebo nevyhovující bydlení, drogy, zdravotní komplikace, psychické obtíže, zpřetrhané rodinné vazby jdou spolu ruku v ruce a mnohdy vytvářejí začarovaný kruh, který lze jen těžko rozetnout. Například v životních příbězích klientů azylového domu se často potkávají všechna tato negativa najednou. Drogy a bezdomovectví jsou jistě velmi viditel-

ným problémem, ale zdaleka ne jediným. Rád bych jako příklad zmínil tři: obrovské předlužení některých jedinců, „bezdomovectví“ mladých lidí, kteří sice nejsou přímo na ulici, ale přežívají ve squatech, u kamarádů nebo občas v azylových domech a dlouhodobé bydlení na komerčních ubytovnách. Kráceno. Plné znění rozhovoru www.slkliberec.cz

Továrnu do vzduchu pověsit zatím nelze Jan Marek (35 let, projektový manažer, člen dozorčí rady Krajské nemocnice Liberec, aktivní skaut)

Naše zásady I. Jednáme pozitivně

Chceme být tvořivou hybnou silou. Hledáme cesty, jak spojovat lidi z různých stran a hnutí pro lepší správu města. Chceme využívat to dobré z rozdílných pohledů i zkušeností. I náš oponent může mít lepší řešení. Naším cílem je budoucnost, ne minulost. Problémy z minula ale dořešíme.

II. Komunikujeme věcně

Při diskusi s politiky, veřejností, odborníky či novináři předkládáme odborné a věcné argumenty, osobní výpady jsou nám cizí. Nasloucháme, protože názory druhých nás zajímají a mohou obohatit. To ale neznamená, že se vždy přizpůsobíme. Každého respektujeme jako jedince, nedáváme nálepky, neškatulkujeme. Máme na paměti, že vzájemné porozumění je více než pouhý kompromis.

III. Plánujeme rozvážně

Je pro nás důležité mít společnou vizi a stanovovat si společně cíle.

Víme, že musíme být konkrétní a nebýt s hlavou „v oblacích“. Problém posuzujeme z různých úhlů pohledu, radíme se s odborníky. Do rozhodování zapojujeme veřejnost.

IV. Hospodaříme transparentně

Zveřejňování smluv, transparentní účet a srozumitelný rozpočet máme za samozřejmé. O finančně náročných projektech informujeme již ve fázi přípravy záměru. Výběrová řízení známe jen otevřená a podle předem daných pravidel. Výjimky musí mít vždy vážný a současně zveřejněný důvod. Nezveřejněné záznamy ze zasedání zastupitelstva a rady města neznáme.

V. Rozhodujeme odpovědně

Svůj názor si děláme na základě věcných a ověřených informací. Za svým názorem si stojíme a přijímáme za něj zodpovědnost. Nebojíme se přijmout i rozhodnutí, která jsou v daný okamžik nepopulární.

Rozvoj města, potažmo územní plán, je vždy spojován obyvateli Liberce s nějakými nepravostmi. Znají místní historii i to, že současná paní primátorka prosazuje stavbu další průmyslové zóny například v Ostašově na pozemcích

obchodníka s realitami. Otázka zní: „Potřebuje něco opravdu město, nebo nejmenovaný podnikatel?“ Město a především jeho občané bez firem působících v jeho katastru nepřežijí. Město musí mít pro rozvoj určené plochy. Při své činnosti ve výboru pro územní plán jsem nikdy nehleděl při posuzování vhodnosti využití území na vlastníka, ale snažil jsem se pochopit důvod návrhu územního plánu. Pozemky v Ostašově jsou jedny z mála zbývajících vhodných pro potřeby průmyslových subjektů bez ohledu na stávajícího vlastníka. A továrnu do vzduchu pověsit zatím nelze.

neúspěšně pokouší náměstek primátorky Jiří Rutkovský? Sám do práce tak čtyřikrát do týdne jezdím na kole 12 km se 120m převýšením. V létě se s kolegy pereme o stojany na kolo, jezdí nás 10–18 % podle počasí! Užívám si ranní jízdu na kole a přál bych všem podobný pocit. Ano, Liberec je nočník Evropy, kopce nesrovnáme, ale je smutné, že podél vody (Nisa, Harcovský potok, Černá Nisa) nejsou bezpečné cesty pro cyklisty. Liberec nebude Pardubicemi, ale kde to jde a dává smysl, by cyklostezky pomohly milovníkům pedálů, ale i ulevily řidičům.

Jak hodnotíte snahu učinit z kopcovitého Liberec město cyklistů, jak se o to

Kráceno. Plné znění rozhovoru www.slkliberec.cz

Jak správně volit Každý liberecký volič má k dispozici 39 hlasů a jeden hlasovací lístek, na kterém je ve vylosovaném pořadí uvedeno 15 volebních stran a k nim až 39 jejich kandidátů. Volič má tři možnosti, jak svých 39 hlasů použije.

I. Dá své hlasy pouze jedné volební straně Potom stačí vybranou volební stranu označit křížkem ve čtverečku u jejího názvu. Volič v tomto případě „spotřebuje“ pouze tolik svých hlasů, kolik má jím zvolená strana kandidátů. Ostatní hlasy mu propadnou. Volič nesmí označit více než jednu volební stranu, jinak bude jeho hlasovací lístek neplatný. A pozor! Při volbě pouze jedné strany,

nemá volič možnost dávat jednotlivým kandidátům preferenční hlasy a měnit tím jejich pořadí. Pokud přesto označí křížkem volební stranu a současně některé její kandidáty, potom je sice hlasovací lístek platný, ale ke křížkům u kandidátů se nepřihlíží. Jako by tam nebyly.

II. Dá své hlasy jedné volební straně a současně kandidátům z jiných volebních stran Zde opět volič označí křížkem příslušnou volební stranu, avšak současně označí křížkem vybrané kandidáty z jiných volebních stran, a to v rámečku před jejich jménem. Tím dá každému vybranému kandidátovi jeden ze svých 39 hlasů a zbývající hlasy (do 39) dá kandidátům

označené volební strany v pořadí, v jakém jsou uvedeni na kandidátce.

III. Dá své hlasy kandidátům napříč hlasovacím lístkem V tomto případě označí své kandidáty křížkem v rámečku před jejich jménem, a současně neoznačí žádnou volební stranu. Pozor, označit může nejvýše 39 kandidátů. Když jich označí více než 39, potom bude jeho hlasovací lístek neplatný a volič šel k volbám zbytečně. Když jich označí méně, nepoužité hlasy propadnou. Pokud chcete, aby Starostové pro Liberecký kraj vyhráli, postupujte podle I. bodu a označte kandidátku č. 3.

Proč Starostové, proč Hron?

Recommend Documents