ZDENĚK HRON
škvírou v žaluzii [BÁSNĚ 2005–2007]
ŠKVÍROU V ŽALUZII
ZDENĚK HRON
škvírou v žaluzii [BÁSNĚ 2005–2007]
Praha 2008
ŠKVÍROU V ŽALUZII Copyright © Zdeněk Hron, 2008 Czech edition © dybbuk, 2008 ISBN 978-80-86862-61-3
Rudolfu Matysovi
[ S O F I S M ATA ]
Bezcestí
Kolik jen žlučovitých zbloudění zavonět muselo mi rezedou, než nakonec se cítím svobodný — na cestách, které nikam nevedou.
11
Mrtvý brouk
Mrtvý brouk, na kterého čekáme pokaždé příliš dlouho na konečné, bus, jímž nám ujede vše tvé a mé, až v smrti, lásko, časné bude věčné. Praha 28. XI. 2005
12
Lapidární pravdy
Básník? Jen z Boží milosti! Výsledek určí druhá půle. Lže, kdo se svých pravd nezhostí. A z vůle lidu zas jen zvůle.
13
Na dně
Řeč, jíž mluví zlí, hrdlem uvízlí v plástvi prázdna, jež je síto. Zkoumat ráz dna? — Je mi líto! Kamenice nad Lipou 11. II. 2006
14
Civilizace plýtvání
Hygienické odpadky střádá si do rozbitých čéšek (neschopen kleknout před svátky) břichatý, mlsný žebrák Dnešek.
15
Mlčení
Silnými slovy slabomyslní vnucují své, a s hrdostí! V řeči vždy mysl smyslní. Lže, kdo se ticha nezhostí.
16
Sen
Usnul jsem, našel spásu, zpod peřin vyhnán ven, v lavině rusých vlasů doběla rozžhaven.
17
Místo Golgoty
Má básník v Čechách Radobýl. Knot v lampě, vnučko, Bůh už stáh. V propasti hrobu jsem ti zbyl. Na cestách v krvi předků prach!
18
Lavina
Smrti, má bílá závěji, přišlas mi oči vyšlehnout hřejivou hřívou rusých vlasů, v nichž láskou stojíš v jednom plameni.
19
Zaříkání potopy
Z očí, z ran křičí, co už není v nás, co bylo, není, avšak přesto je, co za horeček krvi strhá hráz a žhavým neřádstvem svět zaleje. Mým stopám na dně, potopo, tam ponech bahno, v němž koření květ lotosu, a ztvrdne-li hnis zaschlý po tamponech až v kámen, smrt jím přijde o kosu.
20
Pohřební
Do rakve skápnu, louže pod stolem, už dávno dohořelá zápalka, naposled vyzvracen i s bachorem, na střepy roztříštěná kořalka.
21
[ M O T Ý L N A H O U PA Č C E ]
Motýl na houpačce
V létě se na houpačce vystřídali vnučka, pták, motýl. Podzimní vítr ze sedačky sfouk uschlý list.
25
Z míst, odkud se nikdo nevrátil Marku Fikarovi
Souš dechu vybíhala do moře až na nejzazší bod, až po mys let, kde příboj svírá led, ač v bouři vře, a co je dál, bojím se pomyslet.
26
Horoskop
Nejdříve popel pod hlušinou hald, pak prázdno vyvanuté do mohyly. Vyrabované ticho mlčením už misky z rovnováhy nevychýlí.
27
Kořeny prstů Aničce Liškové
V těch zauzlených kořenech, jimiž jsou prsty vinařů, pramení opojivý jas, který se z hroznů presuje, aby nám stoupal do hlavy z číše, když potřebujeme, ať slunce vyjde, kdykoli na jazyk vzlíná z podzemí tma, v které réva rodí víno v svém labyrintu tajemství a ochutnat ji smíme jen s jiskřičkou teskné písničky.
28
Na pokraji Madlence
Přestaň se honit za praporem. Zbav se lhůt vymáhaných ctižádostí a obživou. Rozprostři se v čase. Staň se krajinou a v ní své milé hosti výhledy na dračí mraky, jež dětsky bezelstně pouštíme po větru, jako když ve chvílích dozrání házíme sami sebe za hlavu, a na živé želvy z mramoru, které na krunýři nesou stély nesmlouvavých zákonů. Staň se už konečně starým Číňanem!
29
Návrat domů Hance
Až smrti tváří v tvář zas potkám tě, má lásko, kdekoli zde na světě v zoraných polích cestou od lokálky, ozvěna zvonů vzruší zkrotlé dálky.
30
[ V K AT E Ř I N K Á C H ]
Myasthenia gravis
Podlá a zrádná hlodá cestou červů, laskavá nemoc, vůbec nebolí, jen zánět vyvolá a tělo z nervů svalům dál nepředává povely. Nemluvit, nepolykat, neudržet už hlavu ani ruce, nedýchat. A záchrana? Jen obehraný syžet, že v životě se nevyplácí chvat. Stát se to dřív, mít o pár roků více, zhas bych ti, lásko, v slzách voskovic, vždyť třebas vsazen do železné plíce, zadusil bych se v sklaplé pasti plic.
33
Vedro
Oceán vzduchu nepohne se, na stropě žloutnou souostroví much až v souhvězdí, kterým jas ve tmu ztuh. Loď praská místo dříví v lese.
34
Žlutá růže a bílý hrozen
Bezvládným rukám dalas žlutou růži, hrdlu, jež nepolyká, bílý hrozen. Pochyby nad vodou nic neudrží — přemohlas touhu zůstat nenarozen.
35
Plasmoferésa
Pětkrát jsem viděl v trubičkách kolovat všechnu vlastní krev. Odrážela se, žluklý hrách, od stěny žití v stoce střev. Teď můžu dýchat, jíst a pít, mluvit i vzpažit, předpažit. Ač bit jak zrní z lánu žit, prý budu ještě chvíli žít. Vyjdu si — kuře na pažit. Vždyť básník je vždy věčný Žid. (Pobyt na neurologii v Kateřinské 30, pokoj č. 28, 20.–30. X. 2006)
36
V Kateřinkách
Mansarda ticha plná vytí bláznů, co jich kdy v Kateřinkách drželi, a já tu ani jazyk nevypláznu, i když už podobám se žouželi, jež se snad, smrti, vymkla umírání, tmu ze dne má anebo naopak a ani popel můr ji nezahání. Muletou křídla jednonohý pták z hřebene střechy do očí se kření, naději dráždí, vytírá však zrak. Ač na konci se šklebí udušení, chci dál se prát s tím, co má být až pak. (Týn 2. VIII., Praha 31. X., první noc doma)
37
Zotavování
Šestadvacet dní, šestadvacet nocí, co jsem nebyl venku, žádný poslední, žádný bez pomoci ani na chvilenku. Hin sa hukáže, kromě kuráže co kdy z toho vzejde, co mé okruží s mordou vydrží, lásko, smrti… Šmejde!
38
Blátošlapovy bludné kruhy
Po šestadvaceti dnech v nemocnici a v domácím ošetření jsem začal v soustředných bludných kruzích šířících se k obzoru drasticky zúženému ochablými tělesnými silami po hladině pomyslného rybníka, z níž zbylo vyschlé dno s vyšlapaným chodníčkem, obcházet dům, v němž bydlím. Kam asi ještě dojdu?
39
[ŠKVÍROU V ŽALUZII]
Žárlivost
Hvězda i zornička uvízlé v žaluzii zapadly pod víčka, světla se nedožijí.
43
Slepá slunečnice
Štěrbinou v žaluzii pozoruji květ, který se neotáčí za světlem, snad slepou slunečnici. Ani se nezachvět, dnem nocí zhola tkvět v snu, jemuž svět lemem, plameny rozkvetlém, smrti, tvou rusou kšticí.
44
Znovuzrození?
Svědění pochyb, poškrábal jsem kůži pod druhou lampou na zdi v Kateřinkách. Sám vystoupil jsem na svou horu Fudži, do země vrůstal, trávě po kořínkách.
45
Vůl vůle
Ani když červi žil mnou hýbou zaživa, v krajině, jež se svlékla ze světla a oharky barev v ní hasnou v tmu, které pak za svítání zbývá jen poslední dech, přede mnou neschováš se v nahotě! Slepý vůl vůle (jak by napsal Blake), i když vší silou, lafetu s rakví a s tebou, lásko, sám táhne dál.
46
Psí dny
Žeh žertev v žhnoucím žáru žní… Co k večeru blábolí květiny, které se už v poledne zbláznily žízní?
47
Uřknutí slovy Litanie
Bezruká pohlazení, bezzubé zuby starců, bezzubá slova stařen, bez dechu slova nad hrobem. A přesto vždy, vždy duté ticho duní v nás němou ozvěnou. Vždycky to uřknutí slovy!
48
Výčitky
Minulost: vyšeptalé slivky citů, lásko, tvé zapšklé srdce z bakelitu.
49
?
Plameny listů? Listy plamenů? Jak mám si ve vás příští osud číst? Oheň se zítra kouřem olistí? Z pupenu plamínku vyraší list?
50
Zmije slov
Uštknut zmijí slov (chtěl jsem na výlov významů, jež tají v hloubkách, na pokraji, v džungli bublin za sklem, zamženém i prasklém) táhl za nevod na dně kalných vod echy úskočnými v prázdnu mezi nimi. Ohlušoval zvuk, skleněný zvon puk, na hladině kruhy mátly škálou duhy, ale přesto v síti záblesk neroznítí ticho — hlas všech slov: měsíc, lunu, nov.
51
Nespavost
Noc. Její tajemství vepsané do hřív koní, protože vstoje spí. Oči jim stepí voní.
52
Proroctví
Co bude siné, zesiná, až bludy padnou ze syna zpět na otce a nevina všech lásek vyjde najevo.
53
Poslední vůle
V smrti nic, lásko, neplatí. Zbývá jen tichem napsat ti knížku, která bude hezká jako nepopsaná deska.
54
Díkůvzdání
Přece jen jsem nežil marně, byl jsem štamgast ve vinárně,*) v níž se na mě těšili, číšnice i opilí.
*) Už ji zrušili.
55
Soumrak v nás
Není tmy, lásko, v našem světě, není žab kromě na prameni, není nic, co dá neprokletě milostný zápal zápolení. Vědecky zrádně „vývoj“ hysteří: k snídani přítmí, večer příšeří. Neznají, smrti, kandidáti tví mlčení ve dvou, ticho tajemství.
56
Ranní zamyšlení
Z postele ke stolu pro verše každý den k ránu sem tam pobíhám, tak ženy se kdysi plahočily s putnami k studni pro vodu. Vede vůbec někam ta neznatelná, a přesto do parket poctivě vyšlapaná pěšina?
57
Trilobit
Zkamenět. V smrti poslední vznět, jímž hodní, krutí, klidní, vzteklí životu řekli (a každý řekne!) нет a který stáh někam na dno. Jím zavonět na miliony let. Být vlastní otisk v bahně (viz výše).
58
Zakuklenec
Noc co noc zbývá ze mě vajíčko a — předhozený hvězdám, zlatým vším — v přikrývce pod skořápkou maličko zakuklen do tmy v zimním spánku bdím.
59
Stendhalova vřídelní růže Hance
Má rudá růže z lásky, růže ran, kolik nám prožhneš nocí, kolik rán, než — nenápadně zkamenělá solí, jíž slast i strast tě drásá, pálí, bolí — překročíš mez, za kterou začíná už báseň: krystalická květina?
60
Na jitřní
Den postaví se za šenk a hned spustí: Co zde věrojatno? Durynská tlačenka? Turínské plátno?
61
Dub na předměstí
Dub dorost, vykukuje nad domem, milovník při dostaveníčku snad s kyticí za zády se ostýchá, uschlými listy bude vzdorovat do jara mrazu, sněhu, lité tmě a pak se nenápadně převlékne do žluté zeleně, na svém si dál bude stát, a kdyby moh zazpívat té krásné rusovlásce v poschodí, záviděl bych mu štěstí, neboť v ní smrt splývá s láskou, vím, jsem naivní a v mém věku už se to nehodí, avšak ta krásně marná představa je jas, jenž ze života zůstává.
62
Sen
Celý den déšť útočil. Bez posil. Vůbec si neobrousil tupý spár o bláto, v které rozbřed suchopár. Neoral, nevláčel, a přesto sil. A večer vyšlo slunce — na pažit house, jež dávno doma mělo spát. Tma drala černé peří, vlastní pád. Ve snu noc bez nohou, den bez paží.
63
Žízeň řeky I. Pražské mosty
Těch mostů! Nevedou přes jednu řeku. Je sama se sebou na věky věků. Ten všechno vydrží, onen se zřítí. Není proud nábřeží záchrannou sítí. Ve vodě topí se, jí není k pití a pěny na míse se nenasytí. Hladina se jí dna dotkne jen v suchu. Mlčí z vln, záhadná. Čím, nemám tuchu. 64
II. Pařížské mosty
I já jsem byl už v Paříži a přemýšlivě plival z mostu, o němž jsem v Mušketýrech čet, a neskončil jsem za mříží či nepřetáh rozpočet určený k pití, ani po stu ran, které dalo obžerství, nedočkal jsem se, oči, postu.
65
III. London Bridge
Most někdy řeku poslechne a z cesty uhne se i lodi, když z posledních sil s nákladem rumu se po hladině brodí.
66
IV. Most v Llangollenu
Hladina řeky dna dotkne se, až když v suchu smlčí proud, proradná, od ucha k uchu. Bez vody vydrží, bahnem se sytí, dno přesto není jí záchrannou sítí.
67
V. Můstek v Lake Districtu Ashness Bridge
Hrbatý můstku pro ovce, naděje navždy zanech, zbyl jsi tu mezi barbary, zato však po Římanech!
68
VI. Old Bridge House v Ambleside
Proč domek místo pylonu si na krunýři nese želvička můstku z kamenů, jež z místa nepohne se? Proč staletí tak zabíjí? Proč trčí tam tak líně? Protože jsme jen v Anglii, protože nejsme v Číně!
69
VII. Avignonský most
K čemu je řece Avignonský most, zeptá se téměř každý dnešní host. Nedokončený zůstal? Zřícený? I řeka — žena — chce mít prsteny!
70
VIII. Rialto
Až k němu doplaval největší karneval, zazněla každá věta v divadle všeho světa. Nemá stín na balkoně, proč by umíral — to (zaživa pomník koně) vzpíná se Rialto.
71
IX. Mosty v Mantes, v Heidelbergu a ve Florencii Petru Porçalovi
Obchůdky, domy, věže most snad chce shodit do řeky namísto svatého Jana, aby moh nakrmit racky jako ten malý u Plástovic. Léta jsem prstem po mapě cestoval, četl, ve dne v noci snil (ty doby v houstnoucí tmě v očích žijí), oněměle jsem však užasl až nad tvou Florencií.
72
X. Schůzka
V stromořadí soch na mostě buď v Praze, anebo v Římě sejdem se, lásko, tak prostě, že ani smrt neuzří mě.
73
Kocour Zrzek
Měl jsi být mourek, a jsi ryšavec. Od zimy do září těch kočičin! Teď, smířen, zahříváš si nakonec s podobným psem i se mnou vlastní stín.
74
Kapr ticha
Až na mě kapr ticha promluví, statečně, i když nehrdinně půjdu a po šupinách, Pánbůh ví, pohladím rybník po hladině.
75
Svatý Martin
Déšť přepadl nás za svítání, pak musel z koně, zapad do bláta a vášeň větru, jíž se sněhu brání, vystydla v závěj, tichem zaváta.
76
[ H AV R A N I N A S N Ě H U ]
Havrani na sněhu
Havrani na sněhu nemyslí na něhu. Krákají černí, jsou nepekelní, vždy černobílí, a tudíž čistí (kéž bychom byli!), po nás, přiznávám, se nedočistí, a tomu, kdo jim sám kdy do cesty vkročí, ať vyklovou oči.
79
Kouř ze spalovny
Černý škrt děláme si přes rozbřesk. Usíná k ránu zmožen doktor Faust. Nespálíme však nad spalovnou kouř ani tu zášť, v níž dřímá holocaust.
80
Michele Ranchetti
Básník. I u okna je v přítmí, dokonce doma ve Florencii! Nesmí se o smrt s vlkem přít, mí slepí. Noc nenašel — a ztrácí ji.
81
Důlní neštěstí Lesk a bída televize
Trčí den, odstřelený komín, který spad na dno do šachty. Zavalen s horníky, jež zabil výbuch — ten, jehož dosah ty, kdo večer doma hltáš zprávy i s jídlem, co ti k tomu dali, nechápeš ani neprožíváš. To mohou pouze pozůstalí.
82
Čaj
Dardžiling, sikkim, ásám, cejlon — svit slunce sklízený dětskýma rukama sám spařím i v smrti v snění. V něm nebe už zde začíná: jün-nan či dračí studna. V šálku jím voní hladina, i když je hlava u dna.
83
Hradby slov
…a ani ruka v ústech Pravdy neprolomí nic, natož hradby slov, za nimiž pak nepokrytě, pokrytče nepokrytče, smí tě smrt z obrazovky pohřbů sledovat.
84
Canal grande v zimní noci Petru Porçalovi
V kamenných krajkách barvy spí jen na půl oka. Ze spaní ticho zablouzní, tu a tam sloka. Vůněmi pachu hnije třpyt vln na hladině, němý chlad, stesk jen promluvit ve tmě i v luně. Sem na zimu svit odlétá z hejn naší šedi, a vrátí-li se do léta, smích nevysedí.
85
„Míjení“
Azurem nebe, bahnem dna maluje moře hladinu. Je propastná, je bezedná, kráčí-li Kristus k dalšímu. Samotu nepřináší mu — a ani mně v tu hodinu.
86
Portrét
Opíral jsem se o klandr a cucal lampě cukrkandl. Namaloval sám Petr Brandl noc, co šla kolem na vandr?
87
Vřed dní — vřed dne
Že nepraskne vřed dní, to už bývá všední. Když však ani vřed dne z hnisu nevybředne, každý, kdo docení v tom špatné znamení, pozná, že vše, co může chtít, je mlčet — dát se upálit.
88
Grisaille
V chodbičkách po červech, v nichž sterá noc ukládá svou vydýchanou tmu, bloudily ve vidění na Patmu tvé barvy, duho modřin, včera, když sestoupil den na dno šera.
89
Bystřina s vodopádem
Proud v potoce se marně snaží rozvázat jazyk balvanům, kameny vzaté na zápraží záhadně mlčí řečí run. Vodopád škálou z chvostu páva marně šeru odolává.
90
Loď života
Nad vodou drží se loď života, loď přízrak, lásko, bludný Holanďan, bez plachet, s kotvou smrti na krku. K útesům příbojem vrak přikován: do děr už teče, příď však vzpomíná.
91
Bloudění
Ale ruku mi podal vítr, který do plachet mi vál, když jsem se v sobě topil a nohám se vysmíval, změnila pevnou půdu v moře mlh z pavučin. Snad, až tam jednou půjdu, vzmůžu se na svůj Čin.
92
Rodinná legenda
Dědeček prý zakřičel na celé Švandovo divadlo: „Já ti dám v tvém věku operetku Ach je, ta je!“ A sníh v očích dodnes taje: Tatínku, kde je tvých patnáct let s touhou vidět baletky? Takhle být vyhnán z ráje!
93
V hodině mezi psem a vlkem Dva sny
Probudil jsem se, nikoli však k ránu, v gondole — a sám — na Canalu grande, nad hlavou vzdouvaly se vlny (neměl snad Noe archu v ponorce), praskání plachet vzduch byl plný, tma vypustila teprv krkavce. Probudil jsem se v hodině mezi psem a vlkem a pak, když zjistil jsem, že tma je rak, zůstal jsem ležet nečinně, vždyť slyšel jsem, jak o skály místo vln plachty pleskaly.
94
Plískanice
Krabími klepety krok ke kaluži provazci přejetý s blátem se druží. Déšť, starý velký bonz, smývá pleť, nejen bronz. Moucha splín cucá pot, krev krápe do šlápot.
95
Zátiší
Svíci máš-li s lebkou na svém stole, nehaž si mašli, ani když máš hlavu dole.
96
St Andrews Vzpomínka
V poledne náměsíčné slunce nad Skotskem stříbří moři chlad. (Náš zlatokop si sečet unce a prchá s lupem na západ.) Na příliv křičel jsem mdlým hlasem: „Obzor je tam, kde přejdu lán…“ Strach suchozemce překonal jsem a vím — je cestou oceán!
97
Kandelábr
V kaluži u nohou, v tratolišti vlastního světla, kandelábr ztrácí svou záři i svůj stín. Byl na něm někdo oběšen, než vešel do dějin? Nebo jej exploze z povrchu noci smetla, když hořel v něm snad ještě plyn, až do kanálu, do hlubin, kam nepronikne ani slepota oslněná za svítání?
98
Jan Křtitel
Věděl: mám hlavu na míse a pokřtím Krista Pána. A Herodias zlobí se: „Chci, chci být milována!“
99
Živá urna
…ustel si v popelu… Gustave Flaubert
Oharky rysů ve vyhaslé tváři rozdmýchá konec k podobě, jižs měl, když potkals ji, k té, která dosud září z dna očí všech, na něž jsi zapomněl. Nádobu prázdna pálí tělu z hlíny slast, kterou v křečích poskytuje klín, a ani život neumí být jiný, zhroutí se a hned shoří do peřin.
100
Posledním dechem zasněžená křídla andělům na náhrobku zahřál bys, jenže smrt, v níž se nemoc stáří zhlídla, jiný bůh ukrad — šakal Anubis. V rakvi jsi živ, je pozdě honit bycha, sám dobře víš, že mít rád znamená doznívat teď jen do dutého ticha, v němž mlčí dokonce i ozvěna.
101
Zimní ráno
Od prášků vstávám od snídaně, kuchyní divný vítr vane, v rádiu hrají Chopina, pře plynu předem ztracená. To nám den pěkně začíná, po ránu právě Nocturna! V hořácích plamen v kuklách spí. Hrob z bytu stal se, ne urna.
102
Bezčasí
Den, oběšenec trička, povívá v bezvětří na drátěném ramínku, podivný metronom, a mámivá lest cesty zmlkla. Stojí za zmínku? Čas, jenž si nakrucoval licousy, nemá už léta dobu ve své moci a ani budík nahlas netrousí vteřiny, drobty pro genia loci.
103
Jonáš na suchu
Z hlubin zrcadla se na mě šklebí žízeň, co přepadla mě, když zapotřebí měl jsem bahnem vln dohlédnout ke dnu aspoň ve sklenici, již stěží zvednu (aspoň jednu!), ale námořníci od Tří dubů přišli pro opici, hodili mě přes palubu a velryba hospody vyvrhla mě do vody, ta do Hamburku teče k lodi Turků, kteří nesmí nosit fez: Kams to, dědku, kams to vlez!
104
Le Havre
Až budu také rozstřílen na padrť a znovu postaven z betonu, do něhož rozdrtí jen kvůli obarvení trosky, do smrti, lásko, na tvůj návrat z moře chci čekat v Le Havru, kde ulici přechází loď.
105
Dědečkovy hodinky a želvička z malachitu
Kapesní hodinky, želvička z malachitu: svět mám tak malinký, že blesk tmy zasáh i tu a pramen, z nějž pil děd, našel mi virgulí. Je čas nať? Vyrážet má z jeho cibulí?
106
Monogram
Lipové dřevo žen, z něhož už nevyřežu ani verš na Madonu, alespoň voní vzpomínkami. Tajemstvím láká mimo svět, zdánlivě měkkým spočinutím v žhavé závěji. Do zlata tvé pleti vryl básník monogram, dětskou kudličkou srdce do kůry stromu. Nic víc, lásko. A všechno ostatní jsi ty.
107
Slunovrat Zimní svítáníčko
V bludných kruzích se s námi potácí vše, domy na mostech a v ulicích, dny v týdnech, týdny v měsících, noc v dnech, o nichž lze stěží říct: ten chcíp — ten zdech. Jen o slunovratu, ač chce se spát, si přivstaň, lásko, ve svém vězení, tmu vyhnat každý pomůže ti rád — pak rok zas budem ležet zasnění.
108
Na Štědrý den ráno
Poslední plody z předposledních sil drží se na větvích svých stromů. Bouře se rozprchly, jež vítr sil, buď do světa, anebo domů. Zachumlán do únavy poslouchám debatu přátel, kteří přišli mě potěšit. Naslouchám všem zámlkám, v nichž odezní. A zní tak zaumně!
109
Sdílené ticho
Kdo s tebou s potěšením obědvá, pomůže, lásko, ti rád vyměnit bez všech tirád v řeči, ne v kartách kule za floskule, jež při vyřčení nebolí a netrefí nic. Nikoli sdílené ticho, v němž chcem mlčet dva.
110
V zrcadle dlaní
Obličej v zrcadle tvých prázdných dlaní, když chceš si zoufat nad svou bezmocí. Úkosem zkoumáš, co tě ještě zraní a kdo tě, až zas padneš, překročí. Ve střípku slzy, za ostění spadlém, uprostřed much se hvězda zaleskla, utkvělá na obzoru za zrcadlem, zalitá do bubliny na dně skla.
111
Už po…?
V úběžníku, v němž mizí představy po cestě bez jediné šlápoty, rozpráví návštěvník tvé výstavy — a náhle prohlédneš, že jsi to ty.
112
Znamení potopy
Až od tvé kosy, smrti, odpadnem, strniště těl se stane mořským dnem.
113
[MĚSÍC A NÁMĚSÍČNÍK]
Silvestrovská půlnoc
V kasinu noci sázím na šero, v kterém se, doufám, vlády ujmu nad tebou, vlastní tělo-příšero, jen co se kolou zbavím průjmu. Šampaňské, rachejtle, nadšený řev, doprovod mému břichu cizí, když zaplavily celou Punkvu střev a spolkly programy všech televizí, v nichž nejsou pohřby, nezní hrany, svět v bludných kruzích olympijských her není už ani pro potkany — i v ohryzaných kostech kostižer.
117
Minuta ticha
Pod jinovatkou přísvitu tvé věže, Praho, přimrzají v kaluži oblohy k svým stínům. Pod okap nebe úplněk svádí, je chvěním ticha na strunách. S ohledem na oči ztlumily hvězdy záři.
118
Vichřice k ránu
Opilý oceán, útesy rozbodán, sám Viking Tatara o koně okrad a po scestí prašných cest vyrazil na nájezd. A vítr začal hníst těsto dne z loňských hnízd.
119
Co zbývá
Není co vsadit do hry o všechno. V prázdných dlaních zbývá přerušovaná čára života. A po nocích v zaspaných slovech chrlení zkažené krve.
120
Pyramida v Louvru
Marnivé kroky, denně pohřbívané v průchozím prázdnu průhledné pyramidy na nádvoří v Louvru, v němž každý turista změní se v krále much, které se z očí slepě slétají na mramorové maso soch.
121
Civilizace
Pralesem stínů potmě bloudí noc bez záře měsíce a svitu hvězd. Příšeřím sníh jí spěchá na pomoc, stéká však do kanálů velkoměst.
122
Zákal
Věk mlh, šeď v děrách zřítelnic, skaliska má rád. Tělo už není přítel a život kamarád.
123
Nov Měsíc a náměsíčník
S tmou sám noc žalu siji a na váš svět smím pohledět jen škvírou v jalousii.
124
Stáří
Stáří, všem daná, předem prohraná pře, již přede plyn místo kocoura, který už necourá po střechách za kočkami: pouštíme si jej sami?
125
Předjaří
Živý plot popelavý po zimě, oslizlý vlhkem z roztálého jíní, „barvami“ vycpaniny mrazí mě a prsti na kostře prach nezastíní.
126
Bílé peklo
Sněžilo ve snu ticho. Krajina. Bílá a bez jediné kontury. Bez cest své putování začíná, kdo chce mít doma stopy na fůry.
127
Mor
Krchov. Puch mršin volá do nebes. Nad ním tak sladce květy voní modřín. I anděl smrti žasne, kdo zdech dnes — opilý hrobař v svatozáři modřin.
128
Náměsíčný úplněk
Pohroužen ve snu do tmy noří se s lodí, jež do soli se potápí, v ní náměsíčně bloudí po římse a dešťům slzí sráží okapy. Nešťasten — šťasten, sám si zkouší víru, tančí i leží, smrti, ve tvém víru, a ač v tom tanci s tanečnicí spí, blýsknutí kosy nad ní nezaspí.
129
Vigilie
I na čertovu stěnu MENE TEKEL noc nespavosti píše hvězdami. Nehybným větrem ze dna tmy a pekel tvou svíci sfouknout, lásko, nedá mi.
130
Akt noci
V houpacím křesle protahuje se nahá noc, nádherná černoška s příměsí bělošské krve. V jezírku na břiše, v přítmí klína, v šumění rákosí doznívá Sonáta měsíčního svitu. Celý svět, lásko, i s rodinnými portréty na stěnách se mnou se houpe, než všechno zatmí mrak.
131
Vytrácení
Zas jednou jsem tu na světě násadou, chlupy koštěte, jímž ze stop smetám sebe, lásko, a modré z nebe, které jsem ti chtěl k nohám snést, i z děr všech na zem spadlých hvězd.
132
Seřaďovací nádraží
Koleje, po nichž odváží nás tělo k nežádoucímu návratu, donedávna se leskly nepozorovaným otáčením kol. Teď pod odstaveným vagonem rezavějí kapkami deště a krve zpod skalpelu.
133
Trosečníkova zpráva
Zaživa pohřben za zdí hřbitova před světem, zásvětím se neschová, kdo vnímá, vstávaje i lehaje, jak hlína v krvi štve ho do háje palem, jimž u studny schnou kořeny, ač k nebi trčí nepokořeny. Píšu jen o věcech, jež známy jsou na poušti, smrti, za tvou oasou.
134
OBSAH
[ S O F I S M ATA ] Bezcestí Mrtvý brouk Lapidární pravdy Na dně Civilizace plýtvání Mlčení Sen Místo Golgoty Lavina Zaříkání potopy Pohřební
11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21
[ M O T Ý L N A H O U PA Č C E ] Motýl na houpačce Z míst, odkud se nikdo nevrátil Horoskop Kořeny prstů Na pokraji Návrat domů
25 26 27 28 29 30
[ V K AT E Ř I N K Á C H ] Myasthenia gravis Vedro
33 34
Žlutá růže a bílý hrozen Plasmoferésa V Kateřinkách Zotavování Blátošlapovy bludné kruhy
35 36 37 38 39
[ŠKVÍROU V ŽALUZII] Žárlivost Slepá slunečnice Znovuzrození? Vůl vůle Psí dny Uřknutí slovy: Litanie Výčitky ? Zmije slov Nespavost Proroctví Poslední vůle Díkůvzdání Soumrak v nás Ranní zamyšlení Trilobit Zakuklenec Stendhalova vřídelní růže Na jitřní Dub na předměstí Sen
43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63
Žízeň řeky I. Pražské mosty II. Pařížské mosty III. London Bridge IV. Most v Llangollenu V. Můstek v Lake Districtu: Ashness Bridge VI. Old Bridge House v Ambleside VII. Avignonský most VIII. Rialto IX. Mosty v Mantes, v Heidelbergu a ve Florencii X. Schůzka Kocour Zrzek Kapr ticha Svatý Martin
64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76
[ H AV R A N I N A S N Ě H U ] Havrani na sněhu Kouř ze spalovny Michele Ranchetti Důlní neštěstí: Lesk a bída televize Čaj Hradby slov Canal grande v zimní noci „Míjení“ Portrét Vřed dní — vřed dne Grisaille Bystřina s vodopádem
79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90
Loď života Bloudění Rodinná legenda V hodině mezi psem a vlkem: Dva sny Plískanice Zátiší St Andrews: Vzpomínka Kandelábr Jan Křtitel Živá urna Zimní ráno Bezčasí Jonáš na suchu Le Havre Dědečkovy hodinky a želvička z malachitu Monogram Slunovrat: Zimní svítáníčko Na Štědrý den ráno Sdílené ticho V zrcadle dlaní Už po…? Znamení potopy
91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113
[MĚSÍC A NÁMĚSÍČNÍK] Silvestrovská půlnoc Minuta ticha Vichřice k ránu Co zbývá Pyramida v Louvru
117 118 119 120 121
Civilizace Zákal Nov: Měsíc a náměsíčník Stáří Předjaří Bílé peklo Mor Náměsíčný úplněk Vigilie Akt noci Vytrácení Seřaďovací nádraží Trosečníkova zpráva
122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134
poezie sv. 13
Zdeněk Hron ŠKVÍROU V ŽALUZII Jazyková korektura Pavla Vašíčková Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk, Jan Šavrda, Sekaninova 12, 128 00 Praha 2, www.dybbuk.cz, roku 2008 jako svou 69. publikaci. Vydání první ISBN 978-80-86862-61-3
9 788086
862613
