Expedice (sníme) Slovensko 2006 5.8.2006 – 18.8.2006 Po cenných zkušenostech z loňska jsme se rozhodli přibrat do naší expedice další významné funkce, a tedy i nové členy. Letošní obnovené a mnohými novými nápady inovované výpravy se tedy zúčastní následující:
Rady - náčelník Kristýnka – kytaristka (rádio), návnada Koci – lovec s ŘP Hnilda – pomocník lovce I. kategorie Bláhy – průzkumník Bláža – logistik Bali – šerpa s ŘP Eliška – kytaristka (rádio) Hanka H. – utěšitelka :) Zuzka – masérka Eva – kuchařka Hanka B.
-1-
• Den 0. – 5.8.2006 – základna Kočičí Přátelé, kamarádi! Rok se sešel s rokem a opět je před námi vidina několika krásných dní strávených na Slovensku. Los mi určil milý ale zároveň těžký úkol – první zápis do deníčku. Je teprve začátek, a proto ještě není moc co psát. Jediné překvapení, které jsme zatím zažily se týká naší bagáže a místa v autech. Koci mile překvapil rozměry zavazadlového prostoru v Boxeru, a tak se nepotvrdily naše obavy, zda se vůbec vejdeme.
Auta jsme tedy zabalili, maso opekli a snědli a teď bychom se měli chystat na kutě, abychom byli na cestu čerství. Na druhou stranu ale nevěřím, že budeme spát před půlnocí!:) Třeba dnes ještě někdo něco zapíše. Na závěr svého prvního zápisu bych chtěl říct, že jsem se na těchle 14 dní neskutečně těšil. Je pro mě ctí, že jsem se mohl opět připojit k těm šesti skvělým lidem, se kterými jsme loni prošel Nízké tatry, a samozřejmě i k pěti dalším, kteří nás letos doplňují. Myslím, že výběr nemohl být lepší :) zapsal Bali (šerpa) -2-
Tak jako náčelník této expedice (i když v následujících dnech zcela jistě mnohokrát zpochybněný a přehlasovaný) bych také chtěl napsat něco smysluplného. Ovšem nějak mě nenapadají ta správná slova…takže asi skončím u vylíčení svých pocitů: Na tuto akci se těším už v podstatě rok…a podle toho od ní také adekvátně mnohé očekávám! Už teď vím, že nebude ani horší ani lepší než ta loňská…bude totiž zcela jiná! A to především kvůli charakteru plánovaných akcí, tak i díky novým členům výpravy. Každopádně ale doufám, že se stejně jako loni vytvoří výborná parta a skvělá atmosféra a všichni si přivezeme spoustu nezapomenutelných zážitků…
Náčelník Jo, a málem bych zapomněl poznamenat něco málo k probíhajícímu večeru. Po vyřešení několika mála organizačních záležitostí sedíme u stolu a hrajeme co jiného než UNO. Při stálém popotahování z vodní dýmky postupně zasvěcujeme nováčky do pravidel. Někteří z nich vypadají velmi nadějně :-) Je ovšem rozhodnuto, že budíček na ráno nastavujeme na zcela vražedných 7:30!:-( Takže se lehce před půlnocí pomalu ale jistě chystáme na kutě. Koci rozestýlá Elišce na peci, Kristýnka Radymu, Hnilda Haničce v soukromé místnosti, a Bali chystá pelíšek pro Bláhyho :-))) Kolem půlnoci všichni spokojeně usínáme… Pozitiva dne: • Prší (z hlediska zítřejší dlouhé cesty a množství vody ve slovenských potocích a řekách velmi dobrá zpráva) • Úspěšně sme naložili všechna naše zavazadla (a že jich máme fakt hodně!) • Vodnice dobře táhne :-) Negativa dne: • Jedna členka výpravy (Hanka B.) má teplotku, ráno se dozvíme, zda-li jede či ne • Balimu se rozbil zip u spacáku (zřejmě z vášnivého očekávání Bláhyho společnosti) – ráno bude nutné vyměnit za nový • Hnilda zjistil, že v Kočičí jsou nové slepice :-)
Náčelník -3-
• Den 1. – 6.8.2006 – Cesta na Slovensko Budíček 730, tou dobou se dozvídáme, že Hanka B. ze zdravotních důvodů nemůže jet. Existuje šance, že se připojí později. Čas odjezdu 830 se nám skoro podařilo dodržet, ale kvůli Hance a Balimu se musíme zastavit v Soběslavi: Bali získává nový spacák a s mírným zpožděním vyrážíme. 1. zastávka: JINDŘICHŮV HRADEC, zde kupujeme lístky na koncert J. Nohavici (konaný 21.8.) a pokračujeme v cestě. Až k Brnu vše probíhá vcelku bez problému. Osvědčují se nám vysílačky, s Balim si rádi přes rádiové vlny povídáme :-). K Brnu dojíždíme okolo půl dvanácté, je rozhodnuto, že projedeme Brno a dáme oběd. Zde nastává první zádrhel, Brno jsem projeli, bohužel několikrát a nabíráme cca hodinové zpoždění. Máme hlad. Ve Slavkově zastavujeme na jídlo, vše supr, až na to, že ze Slavkova odjíždíme v půl čtvrté! (oběd trval standardní hodinku a půl). Na hranicích žádáme o razítka do pasu (pro hraniční policii celkem neobvyklý požadavek). Na dálnici mezi sebou brutálně závodíme, přetlačujeme se a překračujeme limiti rychlostní jak to jen jde :-) (Ne mami neboj, jel jsem jak kdybys seděla vedle mě). S Balim se loučíme s vidinou halušek a míříme k Popradu. Zde se rozdělujeme a Rady s Balim vyráží jako rychlá spojka pro klíče. Já o něco pomaleji svážím zbytek výpravy na určené místo setkání. Zde bude jistě záznam doplněn někým z dvojice rychlé spojky. Po šťastném shledání narážíme na závoru. I od té získáváme klíče a krátce po desáté dorážíme na chatu. Její popis nechám na zítra, je tma, uléháme do postelí a znaveni cestou usínáme.
-4-
K prvnímu dni bych dodal, že parta se jeví jako velmi solidní a schopná jakékoliv akce :-). V Kočičí jsme přišli o jednu slepici. Slovenští řidiči jsou prasata. České holky krásně zpívají. Moc se těším na následujících 14 dní! Spokojený řidič a lovec (k obědu jsem měl medvědí tlapu)
Koci
23:45 6.8.2006 (pokud jsem na něco zapomněl, bude zajisté doplněno ráno, stejně tak i útrapy Baliho a Radyho při jejich cestě za klíčem od chaty) Útrapy první – noc 6.8.06 Po značně dlouhé cestě jsme nedaleko Popradu rozhodli přeskupit posádky a vyslat operační vůz směr Červená Skala, aby dvojice Rady-Bali sehnala klíče od naší vysněné chaty. Největším problémem se zdálo nalezení cesty k domu p. Siroty. Pršelo, tma byla jako v pytli a večer již v pokročilém stavu. (Ne, nepili jsme, myslím tím že nebylo zrovna málo hodin). Barák jsme našli asi za 30 vteřin, formality vyřídili za tři minuty, a tak se celí šťastní vydali zpět. Problém na sebe však nenechal dlouho čekat. V naprosto neosvětlené, kalužemi pokryté vesnici jsme neměli šanci se té díře vyhnout. Po 500m jízdy (až dnes sme změřili že to bylo 2,5km) jsme uslyšeli divné zvuky z pravé strany. Krátkým ohledáním jsme zjistili zdrcující skutečnost. PP kolo nebylo schopné další jízdy. Po krátkém zanadávání, zavolání telefonem a zhodnocení situace jsme s Radym zahájili excelentní spolupráci. V dešti, tmě, v kopci a pod lesem jsme za 1:23 min přeskládali auto, 0:21 min rozložili trojúhelník, no a za 6:51 vyměnili kolo! Co dodat! :) Zkrátka v situaci, kdy by slabší povahy začali hledat strom a vyndavat tkaničku z bot, jsem se zachovali jako profesionálové z týmu Škoda motorsport a celou situaci s chladnou hlavou vyřešili. O tom jak dopadla pneumatika vám někdo určitě povypráví později. A Zavřená závora? To už byla hračka :)
Bali (šerpa) -5-
• Den 2. – 7.8.2006 PONDĚLÍ Brzy ráno (cca půl 10) jsme se probudili a dostatečně nabití energií začínáme prozkoumávat chatku a její okolí. Nalézáme kadibudku (bohužel kvůli nadměrnému předchozímu používání poněkud nefunkční. Téměř po okraj je přeplněná :) A proto jsme si vyhradili „záchodový lesík“, který nám tedy slouží k vykonávání potřeb. Mimochodem, rostou tam lesní jahůdky (mňam:-)) a čtyřlístky. Koci prohlásil, že tam mají asi dobré hnojení… Před polednem jsme se nasnídali a kvůli špatnému počasí vyrazili směr Poprad. Nejdůležitější bod programu byla oprava píchlého kola. Bohužel to nebylo tak jednoduché… V prvním servisu nám oznámili, že za opravu neručí (kolo po styku s dírou jaksi utrpělo značná zranění :) Byli jsme proto nuceni najít jiný autoservis – musíme koupit novou pneumatiku. Podařilo se! Muži vystoupili a hromadně problém řešili. Ženy je psychicky podporovaly z vozů. Mezitím jsem stihli i 1. chod oběda. Někteří členové si dali halušky poprvé, ti zkušenější opět po roce uspokojili své chuťové buňky → nenažraný Bali to doplňoval i pirohy. Následuje nákup v Tescu – převažuje alkohol, maso na večerní rožnění:-), instantní výrobky, ale i méně podstatné věci se najdou (mapa apod…:-). Během nakupování většině opět vyhládlo, navštěvujeme tedy restaurační zařízení Koliba. Po nasycení prohlížíme účtenky s Tesca. Objevují se mírné nesrovnalosti ohledně ceny piv. Vracíme se do Tesca a řešíme to. Úspěšně. Lehce před 6. dorážíme na chatu. Někteří (→ Bali, Koci, Hnilda) vykazují známky šílenství. Svlékají se. Oblékají plavky a vydávají se směrem k místní horské bystřině.
-6-
Teplota vzduchu: ± 18°C (Zuzka tvrdí 13°C) Teplota vody: ± 3°C (Rady tvrdí 6-7°C) Tváří se hrdinsky, Rady vše zdokumentoval. Bláža s Bláhym mezitím rozdělávají oheň – zpočátku se nedaří, ale po Kociho zásahu společnými silami vytvořili plamínek – sláva jim! Sud naražen, maso se opéká, nálada výborná! HURÁ
Malá kritika řidičů: :-) Bali se rozjíždí s ruční brzdou a diví se, že mu to nejede Koci přehlíží červenou a vrhá se do křižovatky.
Eva (prý kuchařka) Zuzka (masérka – to se ještě uvidí…) Masíčko se nám opéká, pivo teče a všichni se tváří spokojeně. Někdo přináší banán, Bali přidává jehlu a iněkční stříkačku a Bláhy to hlavní vodku. Práce se účastní všichni přítomní a banán se pomalu ale jistě plní. Po napnění je odnesen do blíské bystřinky k vychlazení. Všichni se přesouváme do chaty, kde se kytaristky chápají nástrojů. Náš libozvučný zpěv se line po krajině (doufám, že je to dostatečné varování pro všudy přítomné okolní medvědy, že se mají naší chatě zdaleka vyhnout, jinak by mohli přijít k vážnému porušení zvukovodů no a vem te si -7-
to – hluchý medvěd :-)) Zanedlouho je přinesen banán a všichni se do něj vrháme s velkou chutí. Banán má výbornou chuť a k dokreslení příjemné atmosféry Koci přináší vodní dýmku. Krásný večer je před námi. Něco kolem čtvrt možná půl dvanácté se na druhé straně domlouvá Rady s Kristýnkou bohužel nevím pořád o čem. V tom přichází narozeninová píseň pro mě. Všichni mi přejí a dostávám nádhernou knihu o tenisu (to není konec s dary, ale to se mám dozvědět až o něco později). Zábava se opět rozbíhá. Asi po půl hodině přichází Rady s tajuplným výrazem. Náhle spatřuji v jeho rukou tenisou raketu. Nemám slov a musím se na to posadit. Prý k té teorii potřebuji i praxi. Tyto narozeniny patří k těm velmi povedeným. Hrají se poslední písně a postupně všichni uléháme k spánku s obavami co nás čeká příští ráno.
Hnilda (pomocník lovce I. kategorie)
-8-
• Den 3. – 8.8.2006 ÚTERÝ Ráno začalo velice příjemně. Po probuzení na náš čekal teplý čaj a polévka ale co bylo nejdůležitější – venku bylo sluníčko! Po snídani a krátkých přípravách jsme vyrazili směrem ke slovenskému ráji. Pro mě osobně byl slovenský ráj příjemným překvapením. Po příjezdu na parkoviště to vypadalo spíše tak, že na hory během letošní expedice nenarazíme, ale následné skákání přes kořeny, kameny, lezení po žebříku a stupačkách mě opravdu nadchlo! Hlavně prolézání Kláštorskou roklinou stálo za to. Při sestupu z Kláštoriska už se začalo smrákat ale nás nemohlo nic zastavit při cestě na Tomášovskou vyhlídku. Po následném výstupu na tuto vyhlídku mé srdce zaplesalo při tom výhledu. Chvíli jsem se zdrželi a pak se vydali zpět na parkoviště. Bohužel při cestě zpět začalo poměrně silně pršet což způsobilo vytvoření vražedné kombinace kamen – bahno – kořen, která nebyla úplně ideální. Naštěstí se nikomu nic nestalo i když jsme dolů klouzali opravdu nepěkně. Během dnešního výletu se chování členů expedice opravdu značně měnilo. Jednu chvíli šlapeme poklidně okolo řeky a v další už Hnilda sundavá oblečení až na trenky a vrhá se do studené říční vody pod vidinou basy piv a borovičky. Bali se do vody noří o několik okamžiků později a nuluje sázku. Při výstupu na vyhlídku jsme se Balim a Blážou „trochu“ zaběhli ale nakonec se nám podařilo najít správnou cestu na vrchol. -9-
Ještě před návratem k autům zalézáme do nejbližší koliby kde svými objednávkami opět vzbuzujeme úsměvy na tváři číšníka. Zvláště Koci svým požadavkem kofoly do tupláku a Bali klasickou trojitou porcí :) Na chatě hrajeme sázky a dostihy. Po Hnildově a Baliho bankrotu zůstávám s Hankou proti Kocimu a Zuzce. Nakonec vítězí Koci & Zuzka. mamon.s.r.o. Ve 2:15 jdeme spát. Dnes to byl opravdu vydařený den s krásnou procházkou nádhernou přírodou. A proto tu přece všichni jsme, ne? :-)
Bláhy (průzkumník)
• Den 4. – 9.8.2006 STŘEDA Dnešní den pro většinu z nás začal o něco později cca v 9:30. Bylo nám dovoleno (námi samotnými) trochu si přispat, ale po včerejší celodenní túře to každý určitě ocenil. Po snídani jsme se opět vydali směr SLOVENSKÝ RÁJ. Dnes nás čekal kratší, zato bezpochyb úchvatný výstup plný „žebříků“ a hlavně vodopádů, plán zněl jasně – zdolat Suchou Belou. Hned u prvního žebříku nás lehce znervóznila poměrně početná skupina lidí mající stejné úmysly jako my, ale nakonec to - 10 -
vypadalo hůř než jaké to bylo a asi po 20 min se už naše cesta rozběhla naplno. Alespoň za sebe můžu říct, že to byla krásná cesta, teda přesněji řečeno dolina a každý si mohl přijít na své, žebříkama a vodopády začínaje, pokračující přes stupačky a konče dřevěnými lávkami.
Tím ale dnešní den zdaleka nekončil. Něco málo po 15. hod jsme provedli přesun, tentokrát směr POPRAD a v něm čekal vytoužený aquapark, do kterého se asi nejvíc těšilo dámské osazenstvo, kromě skvělé relaxace to byla taky jedinečná příležitost po delší době opět pocítit, co je to teplá sprcha, i když někteří z nás nepohrdnou ani 4°C horskou bystřinou. Ale zpět k aquaparku, každý si zde vybral program podle svého a vrhl se do víru více než 35°C termálního bazénu, perličkových koupelí, sněžné jeskyně s -15°C či páry. Všichni se tam přímo „papili“, ale nejvíc si to užíval Bláhy v obležení dvou neznámých, uvelebil se vedle nich v perličkové koupeli a po nás stačil ještě házet blažený americký úsměv, který teda zvládá vážně bravurně, ale nutno ještě podotknout, že mu vydržel jen do chvíle, než se Radyho zásluhou ocitl pod hladinou, po vynoření byl zase pro změnu jeho pohled přímo uhrančivý. Ač se nám nechtělo, po 2 hodinách jsme tenhle druhej ráj museli opustit, dopřáli jsme si ještě sprchu a zamířili k plechovým miláčkům. - 11 -
Předposlední cíl dnešního dne byl nákup v TESCU, než jsme tam ovšem dorazili byla nám dopřána „úžasná“ vyjížďka po kruhovém objezdu, jak jsme zpozorovali, největší radost to přineslo řidičům. V Tescu jsme dostali limit 20 min na nákup nejnutnějších potřeb, ale nějak se nám to nepodařilo úplně dodržet. Pak už jsme ale zamířili do našeho dočasného útočiště na samotě u lesa. Vybalili jsme nakoupené zásoby a pustili jsme se do přípravy večeře. Lovec s ŘP (Koci) se tentokrát rovnou sám pustil do rozdělávání, ááá úspěch, oproti prvnímu grilování je tentokrát bleskově rozděláno. Griluje se vše, co je po ruce, klobásky, kuřátko, rohlíky, housky až přes hermelín, ale všichni jsou naprosto spokojeni. Po dobré večeři ale nepřichází klidné zažívání nýbrž žhavá debata o zítřejší cestě, která se neobejde bez drobných hádek, asi první rozpor, který zde zažíváme. Hlavního slova se ujímají: Rady, Koci, Bali a Hnilda, háží argument přes argument, ale nakonec přeci jen dospívají ke kompromisu a všichni jsou vlastně nakonec spokojeni. No a hezký konec večera obstarají naše kytaristky Kristýnka s Eliškou, které letmými tóny uklidňují lehce rozbouřenou atmosféru zatímco někteří pánové z naší expedice venku spřádají plány, jak že to ulovit toho medvěta. Je 1:30, poslední tóny kytary doznívají, mnohým se zavírají oči, zpíváme poslední písničku a jdeme na kutě, ať jsme zítra fit na další túru. P. S. Vlk je z ráje nadobro vyhnán. Hanka (utěšitelka:o( )
- 12 -
dodatek k večeru: Sud padl, padla i borovička. Dokonce se ztratila i hopsinka. Asi je jasné jak jsme dopadli:-) Hlavně mi s ŘP. Ale krásně jsme si s Balim popovídali. Teda moc si z toho nepamatujeme, ale muselo to být krásné. Hanička poprvé zkusila vodnici a vypadala spokojeně. I poslední jedinci se uložili ke spánku, jen nevím proč se při tom musím vždy kopnout a v noci se mlátit o skříňku. Koci
• Den 5. – 10.8. ČTVRTEK Probuzení od Evičky a Bláhyho, kteří vařili polívku bylo časnější. Po domluvě jsme vstávali v 8 hodin, aby jsme stihli vše naplánované. Venku svítilo sluníčko a tak jsme se rozhodli změnit naše včera tak náročně schválené plány a vyrazit do Vysokých Tater. Členové s ŘP se probrali vcelku v pořádku takže přesun na Štrbské pleso proběhl vcelku v pořádku. Dokonce jsem v autě stihl dojíst polévku. Ze Štrbského plesa vyrážíme na Rysy. První zděšení: čas na mapě neodpovídá tomu co říkají ukazatelé. No, jdeme a uvidíme. Po hodině dorážíme k Popradskému plesu a dáváme si obídek z vlastních zásob. Vyrážíme směrem na Rysy. Chystá se vzpoura. Část výpravy se rozhodla pro kratší trasu. Rozcestníky udávají hodinu před Rysy chatu Rysy. To je náš cíl :-). Bali zjištuje, že nemá ledvinku s doklady a vrací se k Plesu. Za nějaký čas nás dohání, naštěstí i s ledvinkou. Kazí se počasí a prší. Po dalším výstupu, lemovaném pár vodopády, občas i pohledy do okolí (když se ztratí mlha) se dostáváme pod řetezi. Bylo rozhodnuto, že až na Rysy se vydá vrcholové družstvo ve složení Bali, Rady, Bláhy, Bláža a Evička. Zbytek dojde
- 13 -
pouze na chatu. Po pár minutách čekání se 2. družstvo rozhoduje, že vyrazí rovnou dolů. Fronty na řetězech jsou neskutečné. Jdeme dolů. Cestou nám Zuzka vypráví vtip o Pepíčkovi co si přál červenou kuličku. Je dlouhý, ale na rozdíl od loňska není nudný nýbrž plný napětí a očekávání. Co v té chvíli dělá vrcholové družstvo vůbec netušíme. Pořádně netušíme ani kudy zpátky. U Popradského plesa se vydáváme po asfaltce. Zuzka si vzpomíná, že kdysi tudy šla a určitě to vede na parkoviště. Vede, ale na jiné. Dlouhé klesání se nám nelíbí. Hnilda se ptá spoluklesajících a zjišťuje, že fakt jdeme blbě. Zuzčina tvrdá obrana – krásný úsměv byla nedobytná a shodli jsme se, že není dobré chodit zpět stejnou cestou. Došli jsme k železnici a rozhodli se, že se ke Štrbskému plesu dovezeme vláčkem. Jízdenky kupujeme v automatu, tedy kupujeme no, celou cestu (4 minuty) koukáme na automat jak do něj nacpeme naše krásné bankovky. Nikdo nic nevymyslel takže smutní, že jsme jeli zadarmo vystupujeme. Náš cíl je jasný – hospůdka. Příjemné prostředí. Všichni jsme spokojeni. Časové plánování nemá chybu. Vrcholové družstvo se ohlašuje vysílačkou. Jak rád Baliho slyším. Platíme, přesouváme se k autům, jelikož vrcholové družstvo se nají na chatě. Těším se na večer. Koci
- 14 -
Cesta na vrchol aneb zážitky vrcholového družstva: Po tom, co se naše výprava rozdělila se snažíme rychle dostat před dlouhou frontu, která se – jak se zdá- nezkracuje. Daří se a jdeme dál. Dál nahoru na horu. Opravdu se nedivím, že se zbytku posádky nechtělo jít dál. Člověk musí být tak trochu „crazy“ vydat se do tohohle mraku. Asi po půl hodině chůze (víceméně po kamenných schodech) dorážíme k Chatě pod Rysy. Načínáme s Balim vrcholové pivo i když vrchol nás ještě čeká. Dále pokračujeme přes sněžnou pláň a drápeme se do kopce. Stezka už tady není skoro znatelná, proto lezeme jak se dá. Cca po 45 min už cesta výš nevede – jsme tu. Rysy (2499). U vrcholové značky se ale tlačí spousta lidí, navíc není vidět na víc než 5 m. Jdeme dolů stejnou cestou. Při cestě zpět najednou vítr roztrhá mraky, vyjasní se a my máme krásný výhled na celé údolí pod námi a Nízké Tatry. Rychle sbíháme dolů na parkoviště a scházíme se opět všichni.
- 15 -
(S) Ranní Vylézám z postele – tvářím se radostně, další den před námi je. Ponožky nalézám po chvíli ve krosně, venku už zase leje.
Snažím se nemyslet, konat a nekoukat jde to jen velmi ztěžka. Za krk mi prší – snažím se nevnímat, nakonec úspěšná – tato zkouška.
Vařím si kafe a dojídám bábovku, ostatní stále chrní. Traktorista venku snídá pohanku, já běžím na záchod do trní.
Vracím se do chajdy – mokrý leč spokojen, u stolu pořád prázdno. Kdybych byl medvědem náhodou objeven… …jim je to všechno jedno!
Úsměv mi pobledá – počasí – opravdu hnus. Zasedám do mechu, kouknu se okolo, najednou – medvědí trus!
Zasedám ke stolu a píšu deníček. Dopíjím kafe a v krku mám knedlíček. Už to jde na mě ZASE! Bláhy
Sobota: 0:40 … Bláhy má mé sympatie, evidentně má básnické střevo:-) Předchozí zápis je velice povedený. Pokračovat v psaní asi nebude lehké… Dnešní večer je pro mě ve znamení melancholie; krásný zpěv, jisté vzpomínky a pocity z naší expedice dělají své. Myslím, že nervozita před touhle akcí (ano, přiznávám se k ní:-) byla zbytečná. Nevěděla jsem do čeho jdu, ale určitě jsem vděčná, že jsem mohla poznat tuhle skupinu lidí. Závidím jim tu jejich partu… Co dodat, snad jen díky, je mi s váma skvěle. - 16 -
Vysoké Tatry aneb honička na vrchol Před již zmíněnými řetězy se dělíme. Kluci touží zdolat vrchol. Chtěla bych jít s nima, ale jejich tempu nejspíš nebudu stačit. Po větě: “Půjdeme na plno“ klesá mé sebevědomí ještě níž. Rady mě nakonec přesvědčuje, prý půjde se mnou. A slib plní:-) Řetězy oblézáme, fronta je neskutečná. Jde se v pohodě, kameny téměř nahrazují schody. K chatě dorazím mírně udýchaná, ale při pohledu na Baliho a jeho Staropramen mě únava přejde. Následuje malá sněhová vložka a opět stoupání. Začíná už hóódně pršet a foukat a já nevím, které z pocitů si vybrat. => Bolí mě nohy, jsem mokrá od deště i od potu a 3B mi mizí z dohledu… Kruci stálo mi to za to? anebo => Ale jo, běž, nejsi přece žádný béčko, když už jsi tady tak tam přece vylezeš! Vždycky jsi chtěla do Tater, konečně se ti to splnilo tak si to užij se vším všudy. Vždyť tě to baví:-) Mé ctižádostivé já zvítězilo, vrchol je pokořen! Od kolen výš jsem ve 2500, to se mám co?:-) Sice vidím jen mlhu a davy, co se chtějí taky vyfotit, ani ukrutná zima mi už nevadí… Po rychlé svačince sbíháme dolů. Prsty už necítím, tak mi dá trochu práci se přioblíct. Řetězy opět bereme trochu stranou, slečinkám v džínách to trochu trvá:-) Od 2 malých ples mi začíná tvrdý režim, Bali mě před sebou žene jak nadmutou kozu, nožičky nestíhají sledovat kam šlapat. Radyho a Bláhyho pasuju na kamzíky. Bali a Bláža mají snad 3 metrový krok. U Štrbského plesa se fotíme a nohy už mi vypovídají službu. K parkovišti se sotva dovleču, Hnilda mi doběhne koupit pohled a už jsem šťastná, spokojená, utahaná a s úsměvem na rtech usazuji do auta. Začínám opět nabírat energii:-) Eva
- 17 -
• Den 6. – 11.8. PÁTEK Odpočinkový den. Po náročném výstupu na Rysy přišlo vrcholové družstvo s návrhem odpočinkového dne. Budeme se válet na chatě, hrát dostihy a UNO… My ostatní jsme samozřejmě souhlasili… Brzy ráno, přibližně kolem poledne, jsme vstali. Po vydatné snídani následovala partie UNA (výsledky je možno prostudovat na následující straně deníčku), při níž jsme se rozhodli zopakovat si návštěvu aquaparku. Po pečlivém prostudování ceníku jsme se rozhodli pro Thermal paket, nabízející po páté hodině 40% slevu. Pouze největší sportovci – Bláhy a Bláža – se rozhodli raději trápit svá těla v fitness centrum. Lehce po třetí hodině jsme vyrazili. Náš první cíl bylo TESCO, kde jsme dokoupili potřebné zásoby na vodu, pivka, vínka a borovičku. Někteří z nás navštívili internet a alespoň zmírnili týdenní abstinenční příznaky způsobené OFFLINE stavem. Kolem půl šesté jsme dorazili do aquaparku a naložili se do termálních bazénů. Sluníčko nám krásně svítilo. Rozhodli jsme se vyblbnout na tobogánech a skluzavkách. Můžu mluvit za všechny, když řeknu, že to byla asi nejhezčí návštěva aquaparku. Jeden nezapomenutelný zážitek z aquaparku za všecky: já, Eli, Bali a Hnilda jsme byli nuceni překonat asi 2m dlouhou a 2m širokou mírně skloněnou desku. Problém byl, že byla v obležení mladých dívek, které se snažily dostat nahoru. Bylo načase přistoupit k tvrdým praktikám a cestu si prorazit. Naštěstí v okamžiku, kdy se nad deskou ukázalo Hnildovo vypracované tělo jedna dívčina tak zaječela a ostatní 4 spadly, že se nám cesta otevřela i bez použití násilí. Po dvouhodinovém dovádění ve vodě nám pořádně vyhládlo, a proto jsme se vydali hledat nejbližší restaurační zařízení, což byla Koliba cca 100 metrů od parkoviště. Po krátkém hledání stolu pro jedenáct lidí, ne zcela úspěšném, jsme si objednali. Nutno podotknout, že Bali dodržel svůj slib a dal si pouze jedny halušky. I poslední příjezd na chatu byl za tmy. Společně jsme poblahopřáli Zuzce k svátku a předali bonbonieru, po které se jen zaprášilo. Já a Tomáš jsme šli spát, ostatní se oddávali zpěvu, pití a UNU až do noci. Koci a Elis
- 18 -
Slíbené výsledky karetní hry UNO
PŘÍLOHA:
(ne všechny hry byly zapsány, zde jsou dochované výsledky) Bali 37 8 45 157 160 160 189 216 248 346 406 406 419 500 577 589 589 593
Eva 32 53 85 91 104 112 192 216 297 378 406 562 626 750 762 774 947 1020
687
347
653
364
593
1020
V
I
IV
II
III
VI
CELKEM
Zuzka 0 0 0 0 20 57 66 66 94 94 222 248 269 279 303 313 333 364
III. kolo
Bláhy 48 163 211 231 231 271 271 289 289 381 383 386 444 444 471 471 514 653
II. kolo
Bláža 59 12 71 83 133 155 188 210 222 244 253 295 295 298 298 313 315 341
I. kolo
Koci 35 26 61 182 254 276 289 438 454 463 463 468 486 489 651 656 687 687
odehráno 11.8. Eli 232 90 46 368 380 408 428 428 VI.
Rady 0 14 1 15 56 88 122 122 III.
Hanka 28 33 75 136 136 136 160 160 IV.
Zuzka 27 14 9 50 51 90 90 90 I.
Eva 26 74 12 112 183 311 362 362 V.
Kiki 3 0 0 3 25 86 112 112 II.
odehráno 11.8. Hnilda 43 86 86 122 171 208 221 241 2.
Hanka 92 93 207 219 315 366 385 478 7.
Zuzna 14 297 349 396 411 438 457 486 8.
Eva 50 59 102 102 151 151 214 243 3.
Kristí 68 72 109 130 144 244 249 312 5.
odehráno 12.8.
- 19 -
Náč. 18 124 178 218 231 241 271 271 4.
BL 20 20 51 75 115 155 371 398 6.
Sherpa 0 67 72 96 96 113 125 215 1.
• Den 7. – 12.8. SOBOTA Hnilda prudí s budíčkem brzo ráno. Nutí nás vylézt z postele již v 9! Nejdéle odolávám já s Eliškou a Bali, který jen tak mimochodem spal s čelovkou na hlavě. Asi čekal nějakou tajnou noční hru:-) Čeká nás těžké dopoledne. Musíme sbalit všechny naše věci, vystěhovat chatičku a jak praví varovný nápis uvést ji minimálně do stavu v jakém jsme ji našli. Sluníčko svítí a tak část výpravy si rozloží své hromádky venku a vše úhledně urovnává do zavazadel. Hromada tašek se za autem hromadí. Začínám uvažovat, kde se stala chyba a jak jsme sem tolik věcí vlastně dovezli. Nakonec se do „lvíčka“ vejde úplně vše a po vyklepání koberců a umytí nádobí po nás zůstávají jen drobné koleje na příjezdové cestě. Jedeme splnit odpolední cíl – JESKYNI MRTVÝCH NETOPÝRŮ. Cestou na Trangošku ještě vracíme klíče, povlečení… Též si prohlídneme díru, která zničila Balimu kolo. Bohužel začíná pršet. Čeká nás asi hodinový výstup z Trangošky k JMN. U jeskyně nás čeká nemilé překvapení. Trasu B může jít maximálně 6 lidí a to ještě v kotníkových botách. Bláhy si půjčuje boty od Elišky. Rozhoduje se mezi Kiki a Radym, který má boty od Evči. Nakonec půjde Rady. Takže kluci vyrážejí na trasu B, holky na A.
- 20 -
Trasa B: Dostáváme kombinézy, úvazek a helmy se světlem. Žádná elektrika, ale nějaký plamínek nám má osvětlovat cestu. Pár lidí nevěří a bere si pro jistotu ještě svoji čelovku. Doslova probíháme část trasy A. Dostáváme se k odbočce na trasu B. Průvodce nás varuje: Zde máte poslední možnost se vrátit. Nevíme pořádně co nás čeká a tak všichni jdeme dále. První provazový žebřík. Když vidím naše sportovce jak mizí někde ve výšce po těžkém boji se žebříkem a zůstávám dole poslední, přepadá mě strach z toho, že to asi nedám a zůstanu dole sám… Nakonec jsem se s tím popral celkem se ctí a Rady prohlásil, že dělám čest jménu Kocourek. Dál se pereme s kameny, různými přelezy, přeskoky… Druhý provazový žebřík je pro nás již brnkačka. Zjišťujeme, že na této trase nejde o to se něco dozvědět, ale prolézt jí. Když je člověk nad hlubokou dírou, každou nohou na jiné straně, musí se odrazit a skočit tak si říká proč to vlastně dělá… Ale o to tu jde, dokázat si, že na něco ještě má a že život není jen o MHD, TV, PC… Celou cestu bojujeme s plamínky, které zhasínají. Průlezy, které jsou akorát, aby se tam člověk vešel (zvláště já a Hnilda). To nejlepší nakonec. Traverz a výplaz.
- 21 -
Zajistit na lano, přelést po římse, která je široká asi jako polovina boty, pak trochu záhadně skočit do okna a proplazit se dlouhým úzkým otvorem ven na světlo… Tak by se dal charakterizovat konec trasy B. Slova nestačí, člověk si to musí zkusit:-) Trasa B končí mimo hlavní vchod. Takže zdoláváme asi 150m mezi kosodřevinou po úzké, kluzké stezce. Jsme odměněni pocitem, že jsme to zvládli a teplým čajem. Čekáme na holky… Těch 420 Sk za to opravdu stálo! Trasa A: Je něco kolem 16:30, mužská část výpravy už dávno zmizela ve dveřích do, pro většinu z nás, neznáma a my trpělivě čekáme, až na nás přijde řada. V hlavách si přehráváme, co jsme o trase A od kluků slyšely a sledujeme ostatní zájemce o prohlídku, kterých postupně ubývá. Prohlížíme si mapu s vyznačenými cesty a typujeme kudy že Béčko vede a jaké nástrahy asi ukrývá… Konečně vychází výprava, která šla Áčko před námi. Skupina udýchaných a značně špinavých turistů nás nijak nedeprimuje a ochotně si necháváme připnout úvazek a nasadit helmu. Sympatický mladý průvodce nám řekl několik informací o jeskyni a mohly jsme vyrazit. Po několika minutách chůze nám průvodce ukázal, kudy na trasu B, snadně to nevypadalo… Žádné metrové díry v chodníku, které je nutno přeskočit a v letu přecvaknout
- 22 -
karabinu jsme nepotkali, takže nám trasa A připadala ako len taká prechadzka:-) Kristýnka cestou udělala několik fotek, takže jsme zvěčněni u nejrůznějších brček, stalagnitů a pod. Průvodce nás informoval nejen o trase A, ale ochotně odpovídal i na naše časté dotazy ohledně ostatních tras – hlavně B. Prohlédli jsme si kosti netopýrů, kozy, kun a medvěda, z nichž byla většina nalezena ve „výplazu“ z trasy B… Na závěr jsme si prohlídli pomníky věnované mrtvým objevitelům jeskyně, kteří naštěstí zemřeli přirozenou smrtí, nikoli v jeskyni. S pocitem, že bychom si příště daly Bčko, jsme vyšláply schůdky z jeskyně na povrch zemský, kde už pánové popíjeli horký čajík a tvářili se šťastně :-) Naše skrytá touha vidět je, jak se vracejí celí zabahnění se sice nesplnila, ale i tak to byl pěkný pohled :-)) Koci a Elis Dopijíme čaj a chystáme se na cestu dolů. Cesta je velmi rozbahněná, ale nám to nevadí! Velmi zdatně sestupujeme na Trangošku. Domlouváme se, kam na jídlo a vyrážíme. Zastavujeme u nejbližší koliby. Bohužel nemají halušky ani strapačky. Ceny se nám zdají velmi příznivé (bohužel pravda je jiná, ale to máme zjistit až posléze). Po několika minutách přichází servírka. Rozhodujeme se jestli si máme objednat, protože v této hospůdce se platí snad za vše. Oblohou počínaje přes cukr a hořčici… no platí se tu za vše. Nakonec se rozhodujeme zůstat. Po několika minutách se rozhodujeme co si dát dobrého a svůj požadavek tlumočíme servírce. Obsluha zde není moc rychlá. Čekáme, čekáme (půl hodinka avizovaná v jídelním lístku se zdá býti poněkud dlouhá:-) Konečně jídlo je zde. Není toho moc. Rychlost obsluhy se opět projevuje při placení (je velmi pomalá ale opravdu velmi). Při cestě do kempu řešíme ubytko. Nejdříve sme měli míti dva pokoje, najednou máme jen jeden a kdo ví jestli na 100%. V kempu se vše vyřešilo. Máme jeden pokoj a ostatní (ti kdo se nevejdou na postele) se buďto vyspí na zemi v pokoji nebo - 23 -
v takovém malém kubálku. (Při naší radostné reakci, že se všichni vejdeme do jednoho pokoje majitel ubytovny opáčil: „Vy jste snad uprchlý trestanci, nebo co?“) Večer si vaříme a hrajeme UNO. Večer se pomalu ale velmi jistě rozjíždí. (Mám v plánu si tento večer poněkud protáhnout a dofám že naleznu spojence. Mými velkými favority jsou Bali a Rady s Kristýnkou.) Pomalu ale jistě odpadávají slabí jedinci a zůstávají pouze silní jedinci. Rozhodujeme se postavit z vypitých plechovek od piva pyramidu. Velmi nenápadně zato ale velmi zdatně Kristýnka pila nám plechovky, Mohlo by se říci, že s námi držela krok velmi zdatně. Je pravda že jsme měli menší (asi pětipivečkoví) náskok. Pyramida pomalu, ale velmi jistě, roste. Nakonec měla základnu ze šesti plechovek. Je asi čtyři hodiny a rozhodujeme zda jít spát či ne. Nakonec se rozhodujeme že spát nepůjdem. Načínáme další plechovky :-). Blíží se nám pátá hodina a Rady nám jistě odpadá. Rozhodujeme se jít podívat ven jak nám pěkně svítá. Řešíme velmi důležitá témata. Je nám zima a tak se vracíme zpět. Únava pomalu nad námi vítězí a my jdeme spát. Ještě pozdravíme „dobré ráno“ dříve probuzené a jdem spát. mírně opilý Hnilda
• DEN 8. – 13.8. NEDĚLE Ráno pro mě začíná již v 5.12, kdy se u mě projevují jisté střevní a žaludeční problémy. Jsem donucen vstát a jít na WC. Ty spitky ještě pořád chlastaj a pyramida piv je skoro až do stropu. Cestu na toaletu opakuji ještě několikrát. V 6.45 ulehám a vypadá to, že po probděné noci aspoň na chvíli zavřu oči. Kolem půl desáté mě budí Bláža. Namáhavě vstávám a je mi pod psa. Dozvídám se, že Koci je na tom ještě hůř – bolí ho břicho – a potřebuje odvézt na pohotovost. Usedám za volant a jedeme. Nejdříve zkoušíme lékáreň v Brusnu – neúspěšně. Vydáváme se do Banské Bystrice, kde by měla být i nemocnice. Jsem celkem rád, že jedu – snad se mi někde podaří sehnat teploměr. Dále jede Eliška (psychická podpora Kociho) a Bali, který má evidentní strach o svou Felinu. - 24 -
Hledáme nemocnici. Potkáváme staršího pána a dozvídáme se, že jsou tu dvě nemocnice – nová a stará. Jedeme do té nové. Po chvíli to nacházíme jenže… jestli je tohle nová nemocnice, tak já jsem papež :) Jdeme dovnitř a po chvíli nacházíme chirurgickou ambulanci, kde Kociho vezmou. Koci čeká a já s Balim mezitím nakupujeme rohlíky, piškoty a zkoušíme místní toalety. Můj názor je takový, že slovenské zdravotnictví je na tom hoooodně špatně. Asi jako to naše! V čekárně jsme svědky agresivního chování jednoho pacienta – je totálně namol a odmítá zaplatit poplatek 60 SK. Koci jde do ordinace a po pár testech dostává injekci do ritě a radu, že v krizovém případě má použít čípek. Žádám sestru, jestli by mi půjčila teploměr a měřím si teplotu. Mám 37,8°C. Sestřička se ptá, jestli nechci být ošetřen. Říkám jí že ne, mám sice lehký průjem, ale vysvětluju jí, že jsem si naordinoval dietu (minerálka, suché rohlíky, piškoty) a vzal jsem si endiaron (rada od Elišky). Ptám se, jestli je to OK. Prý ano. Mám zůstat v posteli a pít čaj. Cestou zpět se stavujeme v Kauflandu pro Kociho čípek. Velice se na něj těší. Bali nakupuje prací prášek Gerlach a je spokojen. Vracíme se zpět na ubytovnu. Většina jede na rafty, já jdu spát. Koci a Eli píšou denník. Bláhy (chorý průzkumník)
Ještě před psaním deníku jsem v posteli dostal žihadlo! Dnes již druhá včelička! Ach jo! Jak já je nemám rád! Au au au! Koci
- 25 -
Výprava zaznamenala první ztráty, i když se zdají být pouze dočasné. My ostatní, toho času zdravotně v pořádku, se vydáváme splavit kratičký úsek z Brezna do Nemecké. Rafty jsou ve složení Bali – Eva – Zuzk
(tento příspěvek byl původně pouze vyryt a až později vybarven) Bali–Eva–Zuzka–Bláža a Rady-Hnilda-Hanka-Kristýnka. Bali mě učí jak držet pádlo a vyrážíme. Hron je svižný, cesta ubíhá příjemně rychle. Čekají nás dva jezy, u obou vylézáme, debatujeme a sjíždíme. Jedeme i kolem místa konání
Slovenského poháru ve sjezdu na horských kolech. Zbytek mojí posádky ale nesdílí mé nadšení pro krásné sjezdové speciály a tak jako osamoceně zuřivě pádlující háček pouze otáčím loď. V jednom z klidnějších úseků Bali přesedá na vedlejší raft a nechává nám tak napospas svoje věci. Eva demonstrativně pije jeho kofolu, za což je na závěr odměněna koupelí ve Hronu. Večer jen zkratkovitě: ve společenské místnosti se k nám přidává vodácká parta z Prahy, takže máme tři kytary. Občas se zúčastní i majitel táboriska a ve velmi příjemné atmosféře se hraje a zpívá dlouho do noci. Krásný večer. Bláža
- 26 -
• DEN 9. – 14.8. PONDĚLÍ Ráno se budíme celkem brzo (kolem 9). Já už jsem v pořádku a Koci taky vypadá svižně. Nahazujeme věci do aut a Bali s Kocim odjíždějí. My zbývající hrajeme klasicky UNO. Po tom co jsou řidiči zpět připravujeme rafty a vyrážíme. Je třeba zmínit, že jsme nebyli optimálně připraveni na start. Vždy je co vylepšovat. Plavba po hronu je pohoda. Tak nějak si představuji dokonalý odpočinek. Spojujeme rafty, zpíváme, jíme a smějeme se. Překonáváme úspěšně dva jezy a kempujeme na krásném tábořišti – točená kofola 0,5 - 15 SK. Netřeba více slov :) Bohužel večer se silně ochlazuje a začíná vydatně pršet. Maso na ohni se opéká jen velmi ztěžka. Odcházím spát. Necítím se ještě nejlépe. Večerní události (jistě jich bude vela) zde určitě nezůstanou nedoplněné. Pro úplnost uvádím dnešní složení posádek na raftech: RAFT 1 Bali Bláhy Koci Eliška Eva Zuzka
RAFT 2 Bláža Hnilda Rady Hanka Kristýna
Zatím AHOOOJ Bláhy (průzkumník - kormidelník) - 27 -
DEN 9. – večer Déšť uhasil oheň. Zůstáváme pod přístřeškem a začínám hrát na kytaru. Se mnou zůstávají jen ti nejvytrvalejší – Bali a Hanička. Seznamujeme se s domorodcem a dalšími vodáky. Vodáci sedící s námi u stolu, rozšiřují náš pěvecký soubor. Decibely stoupají. Domorodec nám doporučuje DAMÄNOVKU, promile stoupají. Najednou se ze šera vyklube evidentně málo hloupý osoba. Nařkne mě z rušení veřejného pořádku. Vzniká spor. Je evidentně jediná osoba, které vadí naše kvalitní hudební produkce (která je mimochodem pro diváky zcela zdarma). Všichni ostatní se mě zastávají. Osoba tvrdí že „Ta pani moc nahlas zpívá“. Dav se mě opět zastává. Osoba a dav se hádají. Evidentně málo hloupý osoba neunesl argumenty davu a svojí agresi přemístí do pravé dlaně, která záhy přistane na tváři jednoho zástupce davu. Bali je rozčilen… 1.verze příběhu … protože dostal ránu. Neváhá a spravedlivě mu to oplatí s desetinásobnou intenzitou. Do rvačky se zapojí i ostatní. Lidé ve stanech se probouzejí. Stoly se převrhají, půllitry padají na zem a tříští se na stovky střepů. Baliho pravý hák definitivně uspí nechytrého typa, jež celý spor začal. To už ale kdosi zapálil kemp a všichni utíkají pryč. Plameny olizují stany, hltají dřevěné lavice a šíří se dál. Utíkáme pryč do tmy. Náš výlet za hranice se asi trochu prodlouží. Expedice opouští starý kontinent. 2.verze příběhu … protože tupec udeřil svého kamaráda a trochu trefil i jeho. Nakonec dávám kytaru do pouzdra a ustupuji v zájmu zachování kytary. Typ odchází. Hanička jde spát. Bali a já chvíli rozprávíme s těmi vodáky, kteří ještě zůstali vzhůru. Bali uvažuje o tom, že bude spát na dřevěné lavici venku. Je asi jedna hodina a já odcházím spát do stanu. Kristýnka
- 28 -
• DEN 10. – 15.8. ÚTERÝ Plánovaný odjezd v 10h. Bali s Kocim odvážejí auta do Iliače. Původně se chtějí vrátit vlakem. V půl dvanácté volají. Plán nevyšel (proč a co se dělo bude dál doplněno). Rafty plují ke Sliači, kde máme mít s kluky sraz. Zakotvíme pod mostem. Hnilda je nadšen a s Bláhym oceňují jeho kvality. Vytahujeme rafty a dáváme si zaslouženě pauzu. Bláhy tvrdí, že to není ten most, kde se máme setkat. Ale je nám víceméně jedno, co je to za most, protože liják nás zastihl dost nečekaně. Kristýnka je přesto vyslána zjistit, jestli někde poblíž kluci nečekají. V cukrárně se ptá: „Nebyl tu jeden takovej vysokej a jeden širokej?“ :-) Bohužel bez úspěchu. Hledá tedy ještě v pekárně, ale nakonec je potká, jak jdou po ulici (samozřejmě z hospody:-)) My svačíme pod mostem, Bali s Kocim ne, v hospodě si dali vepřoknedlo-zelo ↔ hajzlíci! Pozorujeme stíhačky, letadla a ostatní létací stroje – kluci se hádají jaký „model“ to může být. Skoro to vypadá, že by rádi ono blízké letiště navštívili. Všichni nakoupíme různé dobrůtky v pekárně a naloďujeme se. Po chvilce plavby nás čeká dvojhať. Rafty přenášíme cca 200m po souši. Jen tak mimochodem, síla s jakou se vařila voda pod touto hatí je téměř nepředstavitelná. A to, že přes ní vedl takový ač železný most, mě osobně moc odvahy nepřidalo. Ale stejně jsme si šli hať prohlédnout z výšky. Plujeme dál, kolem příroda stále podobná, rychlost vody lze nazvat „volejem“. Člověk by neřekl, co vše se může stát :-) Hnilda sólo: Musím potvrdit, že voda opravdu stála. Celá loď mi spí no a já sám kormidluji. Nudím se a proto se rozhoduji zkusit jiný styl kormidlování. Vyhazuji nohy ven z raftu a sedám si na plovák. Bokem ke směru jízdy. Už ani nevím co mě vedlo k tomu, že jsem se rozhodl vrátit zpět do raftu. Bohužel pro mě se mi nepovedlo mé pozadí vrátit - 29 -
zpět do raftu. Je to opravdu tak, skončil sem ve vodě. Bohužel to nemůžu na nikoho svést že mě do vody shodil. Byla to zcela moje nešikovnost. Mělo to ovšem pozitivní efekt na morálku obou raftů. Hold sranda musí být i kdyby na chleba nebylo. Posádky ožily, o legrační hlášky není nouze. Balimu se chce na záchod. Odmítáme mu zastavit. A tak Bali, držíc se toho, že kluci jsou jako Siemens, volí nouzové řešení. Čůrá z raftu… A pak se divte pánové, že se nechceme koupat v Hronu :-) Přijíždíme konečně do kempu Hrónská Dúbrava. Kemp se skládá z kusu louky, nepoužitelných kadibudek a fotbalového hřiště. Klukům se objevují plamínky v očích, hned po vytažení raftů se převlíkají, přezouvají a vyráží zlikvidovat místní domorodce. V jejich týmu je i jedna slečna a jeden Brazilec :-) Kristýna + Eva
Zápas: Czech Republic – Slovakia Po krátké a jasné domluvě se soupeřem si dáváme před veledůležitým mezinárodním zápasem rozcvičku. Po několika přihrávkách na střední vzdálenost je nám všem čtyřem (Bali, Bláhy, Hnilda, Rady) ovšem okamžitě jasné, že naše souhra ani technika není zdaleka optimální. Ovšem nepropadáme panice, proti nám stojí „jen“ šest místních chlapců, a tak si určujeme taktiku. Bohužel, po pár minutách hry zjišťujeme, že ne úplně vše jde podle našich představ…
- 30 -
Elektronická tužka: Pokusím se ve zkratce (bohužel bez grafického zpracování) zhodnotit výkon českého týmu. Je třeba říci, že fyzické kondice členů týmu nejsou optimální. Po náročných dnech v tatrách a jiných srandičkách (nemoc,…) sme rádi že se aspoň trochu hejbeme. Zápas započal s naší velkou motivací. Přeci jenom zahraniční zápas, fanoušci, atmosféra a malebné hory – není se čemu divit. Bohužel nedokonalá defenzíva, spolu s neproměňováním šancí a indisponovanou kombinací zvláště ve středu hřiště, způsobily už po desáté minutě nepříznivý stav 0:2. Pro některé aktéry se objevily i další problémy. Dívčí zastoupení v soupeřově týmu ovlivnilo gladiátory natolik, že nepřistoupili k některým zákrokům s odpovídající zodpovědností. Skóre najednou bylo 0:3 a šlo do tuhého. Vše se obrátilo proti nám – nedokonalá obuv, meteorologické podmínky i kručící žaludky.
Naštěstí se zjevil spasitel Hnilda a svou přesnou hlavičkou rozbouřil tribuny. Soupeřova neschopnost se ukázala jako klíčová. Po kombinačních nedostatcích „klucí opálení“ zachybovali a posléze inkasovali ještě dva góly. Stav byl 3:3 a všem docházeli síly. Poziční linie obou týmů se totálně rozpadly a ke slovu přišli individuální akce. Na obou stranách hracího pole několikrát zazvonila tyčka a zápas se schyloval ke svému konci. Jelikož i po penaltovém rozstřelu zůstalo skóre nerozhodné, získali jsme pro naši vlast cennou remízu. Keby sma sa tenkrát nerozdělili, mohli sme dnes hrdě stát na stejné straně a společně zpívat: Nad Tatrou sa blýská. I když dnes večer jsme proti sobě nastoupili jako soupeři, pro mě zůstávají slováci bratia FOREVER. fotbalu zdar - 31 -
Po velice náročném fyzickém i psychickém výkonu zjišťujeme, že ženy se po dobu naší nepřítomnosti dočasně zhostily našich funkcí a zajistily nám bydlení, a některé z nich splnily dokonce i svou povinnost a zajistily svým mužům stravu. Máme plná bříška a tak zlehka začínáme řešit plány na další den. Trasa je v celku jasná (přeci jenom na řece není moc kde zabloudit:-)), horší je to ovšem s tím, jak ráno přetransportovat auta. Vyrážím proto s Balim autíkem na nedaleké (ovšem na pěší chůzi dostatečně daleké) vlakové nádraží najít nějaké vhodné spojení. Mise však není moc úspěšná, místní trať není zrovna příliš frekventovaná a jediný nabízený spoj se nám vůbec nehodí :-(. Po cestě zpět nás s Balim napadá geniální myšlenka zajet si na druhou stranu hřiště pro pivko. Ač nemáme sebou ani jedinou slovenskou korunu, tak se Balimu daří přemluvit místního domorodce, aby nám natočil dvě pivka (zdůrazňuji, že dokonce do skleněných půllitrů!). Triumfálně se vracíme zpět ke stanům a chlubíme se získanými točenými pivky:-). Operativně řešíme problém se zítřejší dopravou (nakonec skvěle pomohla přítelkyně na telefonu Hanka B.). Točené pivko velmi rychle dochází a tak jedeme půllitry doplnit, opět vozidlem. Kupujeme 3 nové kousky a vyrovnáváme dluhy s domorodcem. Rozhodujeme se, že pro další chmelový mok už vyrazíme pěšky… o půl hodinky později svůj záměr zcela přesně plníme. S domorodcem výhodně měníme tvrdou českou měnu za slovenské pivo v pětilitrovém demižonu, který je nám ochotně zapůjčen. Vracíme se k ohni a pokračujeme ve zpěvu za doprovodu dvou skvělých kytaristek. U ohně panuje skvělá atmosféra, nicméně po náročném dni někteří (Bali, Hnilda a já) podléhají únavě a usínají u ohně. Jako obvykle v pozdních hodinách se odebíráme do stanů… ovšem ne všichni úspěšně. Bali není se svou „lehce“ špinavou karimatkou ostatními obyvateli stanu vpuštěn dovnitř… a tak mírně rozhořčen odchází poskládat své dlouhé tělo do Felicie. Je jasná a chladná noc… snad bude zítra krásně… dobrou Rady + Bláhy
- 32 -
• DEN 11. – 16.8. STŘEDA Probouzíme se do krásného prosluněného rána. Sluníčko nám po dlouhé době opět ukazuje svoji tvář a většině z nás ani nevadí, že musíme vstávat o něco dřív. Odjezd je určen na 9:30 a tentokrát nekompromisně bez jakéhokoli T+, aby kluci (Koci a Bali) stihly autobusy. Čas je překvapivě dodržen, kluci odjíždějí a zbytek expedice si jde naplnit svá bříška. Po snídani dopřipravíme rafty a jdeme se pustit do karetní bitvy jménem UNO. Po příjezdu kluků se můžeme pustit do další plavby, vyskytuje se ale ještě menší zádrhel, Tom musí jít vykonat svoji potřebu, zbytek expedice usuzuje, že v pohodě stíháme ještě jednu karetní hru no a nakonec jsou z toho dvě. Teď už jsou všichni spokojeni a vyrážíme se plavit. Jelikož je vážně krásně a nikomu se nechce moc pádlovat, pojímáme tuhle plavbu spíš jako příležitost pochytat nějaké ty sluneční paprsky. Hron se opět pozvolna zpomaluje, a proto vytváříme dvojraft, kytaristky vytahují své nástroje, zpíváme, kocháme se přírodou a skvěle si to užíváme, no prostě idylka. Rady však nečekaně útočí a schazuje Hnildu z raftu, ten to bere sportovně, ale zároveň Radymu začíná být jané, že suchej z toho nevyvázne, pro jistotu si ucpává nos a končí taky v Hronu. No a aby to nebylo ani Blážovi líto, je na něj spáchán podobný útok. Ještě dostává šanci sundat si triko, ale nevyužívá ji, a tak je vhozen do vody i s ním. Tím by byla pánská posádka vykoupaná a za doprovodu našich kytaristek můžeme pokračovat dál. První zastávka nás čeká na hradu Šášov. Ze začátku to vypadá, že tenhle hrad půjde dobýt celá expedice, ale postupně si to většina nějak rozmýšlí, a tak nahoru vyráží jen Rady, Kristýnka, Bláhy, Bláža a já. Uznávám, je to vážně docela výstup, ale co nás čeká nahoře za to - 33 -
určitě stojí. Sice zjišťujeme, že asi nejsme prvními dobyvateli, soudě podle trosek hradu, ale výhled, který se nám rozprostírá na dalekou krajinu překoná i tenhle drobný nedostatek. Lehce nás začíná znervózňovat Bláhy, který jakožto stavař pochybuje o statice této stavby, my se ale nenecháme odradit a vytváříme několik sólo fotek. Po příchodu k raftům nenacházíme posádku ani sudy, napadá nás jediné místo, kde by mohla být, vyrážíme směr reštauračné zarizenie, intuice nezklamala, posádka nalezena. Dostáváme ještě možnost taky si něco objednat, ale my volíme variantu našich svačinek ze sudů a vyrážíme se najíst k raftům. Je nám umožněn ještě malý odpočinek po „vydatném“ jídle a potom už vyrážíme zase na vodu. Jelikož nabíráme trochu zpoždění, musíme projevit trochu aktivity a občas smočit i ta pádla ve vodě. Plavba probíhá v klidu a bez problémů a za necelé 3 hodiny dorážíme do dnešní cílové stanice LODĚNICE HLINÍK – vodácká základna. Stavíme stany a po všeobecné shodě, že už máme dost těstovin a polévek z pytlíku, jdeme obšťastnit svojí návštěvou místní restauraci. No restauraci…, to je v tomto případě asi trochu nadnesený význam, ale co, hlavně, že nemusíme vařit, budeme mít něco teplého do žaludku a ceny vypadají taky hodně lidově. Objednáno máme vcelku rychle, jen to uvaření trvá o něco déle. A tak kluci neváhají a pouštějí se do vzájemné degustace svých piv, aby se nakonec shodli, že je to vážně jen pro silné nátury. Ááá dobrá zpráva, blíží se k nám první jídlo, to však ještě netušíme, že nám budou nošena pouze po dvou a ještě k tomu v tak 15 min intervalech. Bali jde mezitím prozkoumat místní WC, vrací se mírně zděšen a po druhé si s sebou bere svoji čelovku, ale taky to prý nebyl ten nejlepší nápad. Nakonec se dočkáme svých jídel všichni a všem se rozprostírají na obličeji blažené úsměvy. Vracíme se zpět do kempu a pozorujeme partu šílenců, kteří si u stanů zapálili fatru z palet a podobně rychlohořlavého materiálu. Jestli to jejich stany přežily bez újmy, tak to mají asi vážně kliku. To my už ale zaujímáme místo okolo stolu pod přístřeškem a pouštíme se do zpěvu. Hnilda nám všem přítomným vyráží dech svým sólovým zpěvem za doprovodu kytary, je to vážně skvělý kulturní zážitek :o). Jen ho asi
- 34 -
trochu rozčilí některé poznámky a pod dojmem, že z něj zase děláme alkoholika bere do ruky skleněnou láhev s posilňujícím obsahem a obrací ji do svislé polohy, tím vyvolává opět všeobecné veselí. Celodenní sluníčko většinu z nás docela zmohlo, a tak ještě po pár písničkách, začínají lidé odcházet a ukládat se na kutě. Oheň dohasíná, písně doznívají, oči se zavírají a i jí se přidávám k většině a jdu spát. Dobrou noc
P.S. VEŘEJNÁ OMLUVA: Omlouvám se za grafické zpracování textu, ale je to psáno za jízdy cestou domů a znáte to, cesta domů ubíhá vždycky rychleji. Hanka
• DEN 12 – 17.8. ČTVRTEK Dnes nás čekalo nádherné probuzení. Budíček byl volný a tak ráno všichni spokojeně pochrupovali. Ale hlavně šlo o okamžik probuzení! Zuzka a její skvělý hlas společně s kytarou a melodií pápapá (Slunce seno). Co si přát víc:-) Koci jí sice nejdřív trefil polštářem, ale stejně pak uznal kvalitu tohoto budíčku. Pár jedinců se vydalo koupit něco čerstvého k snídani do místní pekárny. Představy o voňavoučkých, slaďoučkých koláčcích, měkoučkých koblihách a křupavých rohlících… mňam… bohužel se ale neplní. Hlinická pekárna nás totálně zklamala. Makový koláček? Tss, kde žijete? To je nedostatkové zboží. Chleba, rohlíky, 2 koblihy, 2 druhy sladkého pečiva. Horko těžko tedy plníme objednávky těch, co zůstali u stanů. Velkou starost nám dělá i máslo, chceme ho donést v původním stavu a ne rozteklé. Už od rána je totiž vedro k zbláznění… Sedáme si do stínu ke stolkům a vytváříme švédské stoly. Jídlo starší i nově koupené, myslím že každý je spokojen. Obzvlášť kombinace máslo-med-mléko a máslo-med-marmeláda mají úspěch. Bříška jsou nacpaná k prasknutí.:-) Bali a Koci poté odváží auta, my mezitím hrajeme UNO, a když se stopem vrací, nechtějí o UNO přijít, následují tedy další tři hry. Není totiž kam chvátat, poplujeme asi jen pouhých 6 km. Ale vzhledem k teplotě to bude asi vážně stát za to. Zaslechla jsem
- 35 -
něco o vodní bitvě… Konečně vyrážíme. Po chvilce na vodě, v podstatě na první hloubce, udělá Bali něco jako skok letmo a shodí hovící si Zuzku do vody:-) Byl to šok! Sedím si na raftu, kochám se krajinou a užívám si krásné počasí. Zaznamenávám za sebou nějaký podezřelý pohyb, ale než se stačím vzpamatovat, jsem ve vodě. Když se vynořím, zjišťuji, že mě tam srazil Bali, který díky svému skoku skončil ve vodě taky. Tímto je zahájena série vodních bitev a vzájemného shazování z raftů. Posádka 2. raftu (Rady, Hnilda, Bláža, Kristýnka a Hanička) se nenechala zahanbit. Ve vodě skončili všichni kromě Radyho. Takže bylo více suchých pasažérů na našem raftu – bylo jasné, že ve vodě skončí někdo z nás. Odnesla to Eva. Přestože se zuby nehty držela Kociho nohy, Bali s Hnildou ji od Kociho odtrhli a hodili přes palubu. Eva si to nenechala líbit a pomstila se pomstou nejhroznější – posádce 2. raftu vzala rum, který si chladili ve vodě. Posádka našeho raftu se snažila rumu co nejvíce vypít, ale nakonec jsme jim tam kapičku nechali. Další z obětí, která skončila ve vodě byl Bláhy. Rady s Hnildou se na něj vrhli. Bláhy se nejprve držel raftu, to přestalo stačit, tak se chytil Baliho nohy a situace začala vypadat beznadějně – ve vodě skončili oba (Bali, Bláhy), útočníci zůstali na raftu. Bohužel během této zuřivé akce jsme utrpěli veliké ztráty – Bláhyho sluneční brýle se odporoučely ke dnu. Tím na čas vodní bitky skončily, ale netrvalo to dlouho a už se zase někdo koupal. A ten, kdo počítal s tím, že už do vody nepůjde, protože už tam byl a stále má mokré oblečení, se pořádně přepočítal (jako třeba já - ani napodruhé jsem se neubránila a skončila tam zas…) Jenom Koci s Eliškou se nenamočili – teda kromě mírných peřejek. Po velice příjemné plavbě jsme zakotvili v malém kempu – Revišťské Podzámčie. Vytáhli jsme rafty ven a začali je sfukovat, naložili jsme je do Felicie a Bali je jel vrátit. My ostatní jsme mezitím provedli debordelizaci Lvíčka, pokusili jsme se zbalit si věci do tašek co nejúhledněji a pak je systematicky naskládat zpět.
- 36 -
Tato akce nám trvala jednu až dvě hodiny. Poté jsme se vydali na blízkou zříceninu, kde jsme pořídili fotky okolí a cestou zpět jsme hledali dřevo na oheň. Za celý den nám velice vyhládlo a všichni už jsme se velice těšili, až se vrátí Bali a společně se vydáme do místního restauračního zařízení. Tam se náš hlad ukázal skutečný – na talířích nezůstaly žádné zbytky. Někteří si dokonce dali další porce halušek. Prožrali jsme své poslední peníze, ale odcházeli jsme spokojeni. Navíc nám jako bonus prozradila slečna, která nás obsluhovala, recept na halušky! Odebrali jsme se zpět ke stanům a rozdělali oheň. Holky opět vytáhly kytary a my si zazpívali naše nejoblíbenější hity. Po jedenácté hodině jsme postupně opouštěli oheň a šli spát – někteří spali venku, někteří ve stanech. Bohužel se jednalo o noc poslední. Eva + Zuzka
Je nám jasné, že tato část deníčku je velice špatně čitelná, ale lépe napsat pár stránek během jízdy autem opravdu nejde!
• DEN 13. – 18.8. PÁTEK … “pozor, ostrá levá zatáčka!“… … “Auto zprava. 120 - kostel na vrcholu hory. Zpomal na 160!“… • psáno z pozice navigátora aneb…
- 37 -
Rallye Reviště – Soběslav 06.34
07.00 08.00 08.15 08.22 08.40 08.55
09.26 09.27 13.56
14.43
Vylézám ze stanu a okamžitě spatřím ostatní členy expedice spící pod širákem. Všichni jsou mokrý jak myši. Nevím zda se jim v noci nestala nějaká nehoda z případné návštěvy nočního živočicha, nebo opravdu padla taková rosa. Obracím se a úsměv mě opouští – usušit můj stan bude nemožné. Budíček! Všichni vstávají a zuřivě balí své věci. Loučím se s horami. Čas startu. Usedáme do kokpitu a gumy hvízdají. Tesco! Nakupujeme potraviny pro sebe i naše drahé rodiče. Hypernova. Sháníme co jsme nesehnali předtím. Tesco. Znova, ale ne to samé. Tesco. (zív, zív) Musím podotknou, že to není omyl. Realita je krutá. Náš mezičas až do této doby nestojí za nic. Karel Lopreis by na nás nebyl hrdý. Nutím řidiče k vyšším obrátkám. Míjíme odbočku. Chyba navigace (nikoli mé osoby). Cedule by tu občas neuškodily. Stavíme v Uherském Brodě na jídlo. Tahle expedice je jako kobylky. Sežere na co přijde. Koci do jeho tracku přibírá extra závaží (stopař), aby jeho vůz lépe seděl v zatáčkách. Projíždíme Brno a řítíme se dál a dál. Jdu si obléct nehořlavou kuklu a helmu. Čeká nás nejlepší část cesty. Muhahahaha. Bali říká čauves a já na to zdarec… Bláhy (navigační expert)
- 38 -
EPILOG Tento deník si jistě zaslouží lepší zakončení než ty plky předtím. Proto si na závěr dovolím napsat pár slov… Tato dvoutýdenní výprava, ač každopádně měla drobné nedostatky, se jistě významným způsobem zapíše do pamětí nás všech. Je třeba si uvědomit, že realizace cesty jako je tato, není nic lehkého a stojí za ní mnohaměsíční úsilí. Samotný průběh pak s sebou přináší mnohá úskalí ať již v podobě náročné cesty, společného ubytování, nemoci apod. Vše ale lze překonat pokud kamarádi stojí při sobě. Opravdu jsem byl příjemně překvapen, že letošní parta, jakkoli byla početná, stála svorně při sobě a táhla za jeden provaz. Proto bych všem rád poděkoval hlavně za toleranci, která je tak důležitá. Bude se mi stýskat při vzpomínce na jedinečné chvíle strávené v krásné přírodě se skvělými lidmi. Ale jak se říká: „Neplačme, že to skončilo! Buďme rádi, že se to vůbec stalo!“ Nezbývá, než se těšit na další rok… Bláhy
- 39 -
