Exekuce mají být přiměřenější k dluhu

17. 8. 2009 | číslo 8 | ročník 2 | www.insidelg.cz

Exekuce mají být přiměřenější k dluhu Během dvou posledních měsíců projednal Parlament dvě vládní novely zákona o soudních exekutorech (exekučního řádu). První z úprav se týká jmenování, kontroly a kárné odpovědnosti exekutorů, a proto se jí během projednávání říkalo novela „sankční“. Další, takzvaná „střednědobá“ novela, kterou přijali zákonodárci v těsném sledu po ní, se týká samotného průběhu exekucí. Mimo jiné v otázce její přiměřenosti k výši dluhu. Poslanci při jejím schvalování o něco poopravili i „sankční“ novelu, která byla projednána ve zkráceném čtení, a neměli proto možnost podat k ní pozměňovací návrhy. 2

Téma LG

Od roku 2001 je soudní exekutor soukromá osoba, která „podniká“ na základě zvláštního povolení. Stát ho prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti pověřuje vykonávat exekuce, jež nařídil soud, výlučně způsobem, který upravuje zákon. Za svou práci tedy exekutoři nepobírají úřednický plat, ale odměnu, a ta je závislá na tom, jak se podaří kýžený výsledek exekuce naplnit. K současnému postavení exekutorů existuje celá škála názorů, o čemž svědčí i rozprava nad „sankční“ novelou exekučního řádu v Senátu. „Věřitelé byli v tíživé situaci a dlužníci z toho měli legraci a neplatili. A tak se zákonodárci rozhodli, že tomu učiní přítrž a v podstatě zprivatizovali to, co má normálně dělat stát. Vznikl poměrně benevolentní zákon, který založil exekutorství na byznysu, a pak se všichni divili, když tomu tak bylo,“ zaznělo mimo jiné od řečnického pultu v senátní síni. Profesně jsou exekutoři vysokoškolsky vzdělaní právníci, kteří složili exekutorské zkoušky. Do postu

LG pasport Téma: Do sbírky zákonů zamířily téměř současně dvě letošní novely zákona o soudních exekutorech.

Abstrakt: Exekutorská komora už nebude řešit prohřešky exekutorů. Exekuce by měly být rychlejší a více zohledňovat výši dluhu.

Motto: K současnému postavení exekutorů existuje celá škála názorů, stejně jako k otázce humanizace exekucí a zároveň lepší vymahatelnosti práv věřitelů.

je jmenuje ministr spravedlnosti, skládají exekutorský slib, mají své průkazy, razítka a pečetidla. Ta jim vydá Exekutorská komora České republiky, což je vrcholný orgán exekutorské samosprávy, v níž je členství pro každého exekutora povinné. Komora sdružuje přibližně 150 exekutorů, jejichž seznam je veřejně přístupný na internetu a od března letošního roku je také veřejně elektronicky přístupná databáze exekucí. Každý exekutor je šéfem některého z exekutorských úřadů, ježé fungují ve všech obvodech okresních soudů. V nich může zaměstnávat další osoby, mezi jinými exekutorské koncipienty, kteří se po vykonání odborné zkoušky stávají exekutorskými kandidáty.

Exekuci nařizuje soud, exekutor ji provádí Exekutor samostatně zajišťuje všechny kroky exekuce včetně

volby, jakým způsobem bude provedena, zajišťuje majetek, provádí dražby, ale nemůže exekuci sám nařídit. To náleží soudu, který na návrh exekutora vydá usnesení o nařízení exekuce. Pro úřady státní správy, pojišťovny a další instituce, u nichž to zákon připouští, je exekutor osobou, které musí dát informace týkající se majetku dlužníka. A konečně, exekutor má i právo vstoupit s pomocí policie do bytu nebo podniku dlužníka a i v jeho nepřítomnosti může zajistit majetek. Ke všemu uvedenému je ale nezbytné, aby soud provedením konkrétní exekuce exekutora pověřil. Před provedením exekuce muselo být dlužníkovi (až na výjimky) soudem ve formě rozsudku nebo platebního rozkazu uloženo, aby dluh zaplatil. Proti usnesení o nařízení exekuce se dlužník může odvolat. Vše začíná ve chvíli, kdy věřitel (oprávněný) podá návrh


na exekuci, poté co vyhrál soudní spor o zaplacení dluhu a dlužník dluh nezaplatil ani ve lhůtě, kterou mu soud v rozsudku stanovil. V tom okamžiku je rozhodnutí soudu takzvaně vykonatelné a je možné požádat soud o nařízení exekuce. U finančního dluhu může exekutor rozhodnout o srážce ze mzdy, přikázání pohledávky z účtu, přikázání jiné pohledávky, prodejem nebo zastavením věcí, nemovitostí nebo podniku. Pokud má dlužník dostatek peněz na účtu, musí exekutor provést exekuci přednostně z tohoto účtu.

Tisíce lidí dluží malé částky Exekuce je společensky citlivé téma. Viděna je na jedné straně prizmatem tisíců zoufalých dlužníků, jimž pro banální dluh, nafouklý o stonásobné penále, bere exekutor střechu nad hlavou. Jinak ale vidí situaci třeba drobný podnikatel, kterému jiná firma nezaplatila „spásnou“ zakázku, jež ho mohla zachránit před krachem. V každém soudním okrese bývá ročně nařízeno několik tisíc exekucí, většinou kvůli neplacení dluhů od několika set korun až po milióny. Mezi dlužníky jsou i neplatiči koncesionářských poplatků, „černí“ pasažéři v hromadné dopravě, ale i nemajetní lidé, kteří se nechali zlákat „snadnými“ půjčkami. Exekuce má dlužníkovi zabavit majetek, který se dá prodat. Ne každý ale nějaký majetek má. Jsou mezi nimi i bezdomovci, kteří jinak než „načerno“ MHD nejezdí a jsou i častými „klienty“ záchytných stanic, za jejichž služby také neplatí. Mnoho nařízených exekucí je v současné době i kvůli nesplácení „rychlých půjček“, poskytnutých bez ručitele a prověření finanční situace žadatelů. Exekutoři oslovení k tomuto tématu vidí problém v tom, že lidé si často vůbec nepřipouští situaci, kdy ve splátkách nebudou moci pokračovat. Nejvíc dluhů se podle viceprezidenta exekutorské komory Jiřího Proška, exekutora

v jednom z plzeňských soudních obvodů, týká pojistného na zdravotní pojištění, vodného, platby za elektřinu nebo telefon.

Zabavit nelze snubní prsten, nad pračkou může vzniknout spor Exekutor většinou rozhoduje o exekuci na plat, účet, akcie, faktury nebo na movitý a nemovitý majetek. Plat nebo jiný příjem musí být obestaven tak, aby zbylo takzvané nezabavitelné minimum, a z věcí musí dlužníkovi zůstat ty, které osobně potřebuje, a obvyklé vybavení domácnosti. I pokud už exekutor, za asistence policie, polepil majetek v bytě žlutými exekučními štítky, čímž s nimi zakázal disponovat, má dlužník ještě nějakou dobu šanci dluh zaplatit. Když to neudělá, skončí věci buď ve skladě exekutora do doby, než se rozhodne o veřejné dražbě, nebo je exekutor nechá na místě a zakáže s nimi nakládat. Vedle obvyklého vybavení domácnosti nelze zabavit běžné oděvy, památeční předměty, například snubní prsten, ani hotové peníze do jednoho tisíce korun. S omezením, které upřesňuje zákon, je možné obstavit plat i například nemocenskou, stipendium nebo podporu v nezaměstnanosti, nikoli ale třeba porodné nebo dávky pomoci v hmotné nouzi. V této souvislosti vyvolala debatu například nedávná exekuce neplatičů nájemného, kteří si přišli na městský úřad vyzvednout sociální dávky. Spory vznikají i o to, co by mělo patřit ke standardnímu vybavení domácnosti. Typickým případem je automatická pračka. Podle jednoho ze soudních výroků může být „v porovnání s obvyklým vybavením domácnosti shledána za nadstandardní i věc, jež jinak představuje obvyklé vybavení domácnosti“. Soud měl nepochybně na mysli drahou automatickou pračku a jiné luxusní součásti domácího vybavení.

Prohřešky exekutorů už nebude řešit Exekutorská komora Sankční novela exekučního řádu ubírá Exekutorské komoře některé pravomoci. Exekutory až dosud jmenoval ministr spravedlnosti na její návrh a vedla také výběrové řízení. Nově bude jmenování, odvolávání i výběrové řízení spadat do kompetence Ministerstva spravedlnosti. Státní dohled nad činností exekutorů budou vedle ministerstva vykonávat i předsedové okresních soudů, kam byli exekutoři jmenováni. Nad činností exekutora v konkrétním případě exekuce bude dohlížet předseda soudu, od něhož dostal exekutor pověření k jejímu vykonání. Porušení předpisů a nevhodné chování exekutorů budou místo kárné komise Exekutorské komory řešit šestičlenné senáty při Nejvyšším správním soudu, podobně jako je tomu u kárných provinění soudců. Poslanci ovšem při projednávání následné novely exekučního řádu (takzvané střednědobé novely, o níž bude řeč), do zákona prosadili alespoň účast dvou exekutorských zástupců v těchto senátech. Kárné sankce zůstaly stejné, od napomenutí, přes pokutu až po odvolání exekutora z jeho úřadu. Výnos z pokut už ale nebude náležet Exekutorské komoře, ale poplyne do státního rozpočtu. Vedle toho, že komora ztrácí vliv na jmenování a odvolávání exekutorů, rozšiřuje se i možnost postihu za nezákonnost jejího rozhodnutí, usnesení nebo jiných aktů. Zatímco dosud mohl ministr spravedlnosti podat návrh na přezkoumání aktu soudem, nově ho bude moci zrušit a naopak komora, pokud se jí nepodaří zvrátit verdikt přímo na půdě ministerstva (po podání takzvaného rozkladu), bude se muset odvolávat u soudu ve věci neplatnosti zrušení svého kroku. Na komoru exekutorů bude možné uvalit i státní nucenou správu. Jedním z důvodů zpřísnění dohledu nad Exekutorskou komorou byla nespokojenost bývalého

ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS) s tím, že nebyla včas spuštěna centrální evidence exekucí, tak jak to komoře ukládal exekuční řád, platný už před současnou úpravou. Evidence pak byla nakonec spuštěna měsíc před tím, než se sankční novela dostala na pořad jednání ve sněmovně. Exekutoři ji proto považují za zbytečnou, ale podle Pospíšila, jenž novelu před poslanci obhajoval ještě ve funkci šéfa resortu spravedlnosti, bylo nutné dát právní nástroj, který podobným situacím předejde. Nastavené mantinely státního dohledu nad komorou vyvolaly také debatu, jakým precedentem jsou pro činnost dalších profesních samospráv.

Rychlejší průběh a přiměřenost exekucí Zatímco „sankční“ novelu exekutorského řádu schválili poslanci sněmovny už při prvním čtení, a nebyla tím pádem šance doplnit ji pozměňovacími návrhy, druhou letošní novelu exekučního řádu, které se během projednávání říkalo novela „střednědobá“, prodebatovali ve výborech a částečně ulámali hroty i novele sankční. Mezi orgány Exekutorské komory vrátili kárnou komisi, jež se sice už nebude zabývat přestupky exekutorů, ale bude řešit alespoň kárnou odpovědnost exekutorských kandidátů a koncipientů. A jak už bylo řečeno, prosadili i alespoň částečnou účast exekutorských zástupců při projednávání kárných přestupků exekutorů. Jinak se tato novela ale zaměřuje na postup soudních exekutorů v rámci exekučního řízení a upravuje některé další otázky exekucí. Zjednodušuje jejich nařizování, zrychluje vymáhání pohledávek, všímá si přiměřenosti exekuce k výši dluhu.

▶▶▶

3

Foto: Archiv EK ČR.


4

Exekutor nebude ani nadále exekuci nařizovat Procedura exekucí by se, podle „střednědobé“ novely, měla zjednodušit podáváním jejího návrhu, odkladu i zastavení přímo soudnímu exekutorovi. Až dosud například o zastavení exekuce rozhodoval soud, i když s tím souhlasil nejen dlužník, ale i věřitel. O zastavení a odkladu bude nyní exekutor moci rozhodnout sám, pokud s tím budou obě strany souhlasit, a návrhy, o kterých bude dál rozhodovat soud, bude exekutor připravovat tak, aby v nich nebyly formální chyby a soud je nemusel kvůli tomu vracet. Možnost exekutora rozhodnout samostatně o odkladu nebo zastavení exekuce, za podmínky, že s tím souhlasí obě strany, by měl celý proces urychlit, protože na soudní vyřízení i v této formální věci, se čekalo i několik měsíců. O nařízení exekuce bude ale dál soud rozhodovat. Exekutor předá soudu precizovaný návrh v elektronické formě a požádá ho o pověření. A soud, stejně jako dosud, exekuci nařídí svým usnesením, proti němuž bude stejně jako nyní možné se odvolat. Pokud dlužník složí výši dluhu a náklady exekuce, musí být exekuce odložena. Souhlasí-li všechny strany, rozhodne o tom exekutor, pokud jde o jednostranný návrh dlužníka, rozhodne o tom soud. A až do vydání rozhodnutí o odkladu nesmí exekutor dělat žádné kroky k provedení exekuce. Aby ale s touto možností dlužníci nespekulovali, musí návrh

na odložení exekuce uvádět nová fakta. Exekuce může být zastavena také tehdy, když věřitel včas nesloží zálohu na náklady exekuce. To platilo i ve stávajícím zákoně, nově ale pro nesložení zálohy věřitelem nebude exekuce zastavena, jestliže se koná kvůli dluhu na výživném pro dítě. Exekutorské rozhodovací pravomoci se tedy blíží pravomocím vyšších soudních úředníků, ale nikoli soudců. Dostává víc samostatnosti v agendě exekučního řízení, ale nesmí být ani nadále arbitrem v žádných sporných otázkách a nadále nemá být tím, kdo exekuci ze své pravomoci nařídí. Z nárůstu exekutorské agendy nejsou exekutoři nadšení, někteří ji ale vnímají jako nutnost a je třeba říct, že předpis určující jejich odměny se zatím nemění.

Ochrana práv věřitelů i třetích osob Pokud věřitel během exekuce požádá, aby mu byla vyplacena ta část peněz, která už byla vymožena, exekutor bude nově povinen mu ji do třiceti dnů vyplatit. Podle exministra spravedlnosti Pospíšila se někteří exekutoři zdráhali dostát tomuto částečnému plnění exekuce a peníze pak mohly být až do jejího skončení úročeny na účtu exekutora. K humanizaci exekučního práva by měla vedle větší přiměřenosti exekuce vůči dlužníkovi přispět i lepší ochrana práv třetích osob. Je-li do soupisu věcí dlužníka zařazena neprávem věc třetí osoby, může dotyčný i dnes podat v dané lhůtě návrh na vyškrtnutí. Namísto soudu bude moci ale rozhodnout přímo exekutor. Nebude nutné podstoupit dlouhé soudní řízení. Opožděný návrh na vyškrtnutí bude možno odmítnout, ale připojíli souhlas i věřitel, věc třetí osoby se vyškrtne vždycky a do rozhodnutí v této záležitosti nesmí exekutor inkriminovanou věc prodat.

má být přikázání pohledávky, zřízení exekutorského zástavního práva, pak srážky ze mzdy a teprve poté bude moci exekutor sáhnout na nemovitý a movitý majetek dlužníka. Důležitou změnou je omezení zákazu nakládání s majetkem, takzvaného generálního inhibitoria. Mělo by být zaručeno, že zabavovaný majetek mnohonásobně nepřevýší dlužnou částku. Ale také to, že i dlužník v exekuci bude moci částečně ovlivnit pokrytí dluhu. Už vládní předloha z dílny Ministerstva spravedlnosti otevřela možnost, aby dlužník mohl se souhlasem exekutora sám prodat takovou část zajištěného majetku, který by uspokojil jeho dluh. A poslanci pak ještě doplnili, aby se už při zajišťování majetku k výši dlužné částky přihlíželo. Tato změna by mohla zabránit i různým konkurenčním praktikám mezi podnikateli. Vzhledem k tomu, že majetek se zajišťuje už po usnesení soudu o nařízení exekuce, mohl být takový návrh podán i někým, kdo chtěl konkurentovi v podnikání způsobit alespoň dočasnou insolvenci a ztrátu důvěryhodnosti. Nově může dlužník k uspokojení dluhu prodat přesně vymezené věci „z volné ruky“, jestliže s tím souhlasí věřitelé a exekutor. A to by mělo, podle autorů novely, motivovat k větší ochotě zahladit dluh, protože dlužníkovi to dává možnost vyloučit z prodeje věci, s nimiž se nechce rozloučit. Střednědobá novela exekučního řádu, s ambicí poopravit exekuční prostředí především ve vztahu k občanům, kteří se v něm (ať už jako dlužníci, nebo věřitelé) ocitli, řeší řadu dalších otázek, včetně zápisu převodů majetku dlužníka do katastru nemovitostí. Exekutorům i jejich zaměstnancům výslovně zakazuje účastnit se vydražování, stejně jako to v občanském soudním řádu platí pro soudce a zaměstnance soudů.

Vstřícné gesto vůči dlužníkům Lidem, jež exekuce postihla, jistě vyhoví nově formulovaná přiměřenost. Hlavním způsobem exekuce

Alexandra Štefanová


Vyšli jsme vstříc dlužníkům i věřitelům Rozhovor s Jiřím Pospíšilem (ODS), poslancem a bývalým ministrem spravedlnosti. Dvě novely exekučního řádu, které na začátku letních prázdnin zamířily do Sbírky zákonů téměř současně, vznikly na Ministerstvu spravedlnosti v době, kdy resort vedl Jiří Pospíšil (ODS). Ten také ještě při prvním čtení ve sněmovně obě novely oficiálně obhajoval a pak se, kvůli předčasnému pádu vlády už jen v roli řadového poslance, podílel na úpravách, které do exekučního zákona připojil sněmovní ústavně právní výbor. První z novel, přezdívaná „sankční“, posiluje kontrolu nad činností exekutorů, druhá, takzvaná „střednědobá“ novela, navazuje na škálu reformních úprav v různých oblastech justice, plánovaných v resortu spravedlnosti. V čem mění takzvaná sankční novela exekučního řádu pravomoci ministra spravedlnosti vůči Exekutorské komoře? Dřív neměl ministr žádnou právní možnost, jak zjednat nápravu nezákonných aktů Exekutorské komory. A přitom k takovým excesům v minulosti došlo, například, když sněm exekutorů vloni v září rozhodl nespustit, v rozporu se zákonem, centrální evidenci exekucí pro veřejnost. Díky novele získává ministr možnost nezákonné akty zrušit a komoru za porušování právních povinností postihnout. Centrální evidence přece jen nakonec spuštěna byla, měsíc před tím, než se novela začala projednávat ve sněmovně. Není tím pádem nadbytečná? Povinnost vedení Centrální evidence exekucí je obsažena v exekučním řádu už od roku 2001, ale

k jejímu spuštění došlo až za mého působení na Ministerstvu spravedlnosti v roce 2009. Novela navíc neměla za cíl jen spuštění evidence, přinesla i mnoho dalších potřebných změn. Nebýt jí, ministerstvo by dodnes nemělo adekvátní nástroje, jak proti porušování zákona Exekutorskou komorou zasáhnout. To bylo neudržitelné, protože pokud stát přenesl na exekutory část výkonu veřejné moci, musí mít také nástroje, jak tento výkon kontrolovat a vynutit si v něm zákonnost. Na komoru bude možné dokonce uvalit nucenou správu. Za jakých okolností k tomu může dojít? Je to krajní možnost pro případy, kdyby Komora opakovaně závažným způsobem porušovala povinnosti stanovené jí zákonem. A má to i značný odstrašující a preventivní účinek. Snad to tedy bude komoru motivovat k řádnému plnění jejích povinností. Proč bylo projednání kárné odpovědnosti exekutorů přesunuto z komory exekutorů na senáty Nejvyššího správního soudu? Při počtu přibližně sto dvaceti exekutorů je pravděpodobné, že se všichni mezi sebou znají. A tak není možné zaručit objektivitu, nestrannost a hlavně důslednost kárného řízení. Stavovská solidarita mezi exekutory vyvrcholila tím, že Exekutorská komora některá kárná řízení založila a po mnoho let je vůbec nevyřizovala. U Nejvyššího správního soudu nic takového nehrozí. U této instituce je zaručeno, že prohřešky exekutorů budou spravedlivě a rychle vyšetřeny a jejich případní viníci budou potrestáni tak, aby se exekutorský stav očistil a získal důvěru veřejnosti.

Pod vaším vedením vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti i takzvanou střednědobou novelu exekučního řádu. Vychází vstříc účastníkům řízení, exekutorům přidává kompetence i povinnosti. O čem budou nově rozhodovat? Hlavním cílem novely bylo posílit práva účastníků řízení, řízení zrychlit a také ulevit soudům od zbytné agendy. Proto se na exekutora přenáší víc práce a víc povinností. Bude asistovat oprávněnému i soudu při zahajování exekuce, bude muset sepsat perfektní návrh na zahájení exekuce a ten předat elektronicky soudu. Přenáší se na něj i povinnost rozhodovat o jednoduchých věcech, o těch, o nichž není mezi účastníky sporu, při odkladu a zastavení exekuce i například při vyškrtnutí cizí věci z exekučního soupisu. Jak se mění režim při zákazu nakládat s majetkem, který byl v exekuci dlužníkovi zajištěn? Takzvané „generální inhibitorium“ neboli zákaz nakládat s majetkem má dlužníkovi zabránit v tom, aby se majetku zbavil a nezbylo na pokrytí dluhu. Dřív byly všechny takové úkony dlužníka absolutně neplatné. To se ale v praxi ukázalo jako překonané a ve skutečnosti škodlivé. Přinášelo to právní nejistotu i na úkony, jež s exekucí nesouvisely. I dlužník v exekuci musí nějak hospodařit, aby vůbec přežil. A navíc, dřív zůstával princip neplatnosti všech úkonů, které s majetkem provedl, i po skončení exekuce. Proto bude neplatný jenom takový úkon dlužníka, třeba převod na druhou osobu, který by poškozoval zájmy věřitele, a věřitel nebo exekutor by se proti němu ohradil. V Poslanecké sněmovně byla tato

změna podpořena a rozšířena ještě o možnost, aby dlužník nepříznivé účinky inhibitoria vyloučil. Navrhl jsem ve sněmovně, aby dlužník mohl složit u exekutora zálohu ve výši dluhu, a tím ukončil omezení nakládání s majetkem, který mu byl zastaven. 5

V čem vychází úprava exekučního zákona věřitelům a v čem třetím osobám, čili lidem, jejichž majetek se například octne na soupisu věcí dlužníka, aniž by oni sami někomu dlužili? Ve prospěch věřitele by měla působit například povinnost exekutora vyplatit mu i částečně vymožené prostředky do třiceti dnů od podání žádosti o jejich výplatu. Dosud tato povinnost neexistovala a někteří exekutoři se zdráhali vyplácet částečná plnění exekucí. A peníze pak nechávali až do skončení exekuce úročit na vlastním účtu. V zájmu třetích osob je zavedeno, aby se o vyškrtnutí věcí zapsaných neprávem rozhodlo především rychleji. Dřív museli tito lidé podávat takzvanou vylučovací žalobu k soudu a podstoupit celé soudní řízení, dnes bude moci jejich právu vyhovět exekutor sám. Jak se mění volba způsobů exekuce? Zjednodušeně řečeno, pokud bude mít dlužník dost peněz na účtu, měl by exekutor postihnout jenom účet, a nezabavovat ho věcí nebo prodávat jeho nemovitosti.

▶▶▶


6

Jak hodnotíte současné exekuční prostředí? Ukázalo se správné přesunout tuto oblast mezi „živnosti“ kontrolované státem? Jde o agendu mediálně atraktivní, ohroženou mnoha předsudky i zkresleními. Ale je nutné si uvědomit, že jde o zájmy věřitelů, jejich dlužníků, třetích osob, exekutorů i státu. Já jsem se snažil všechny změny provádět na základě široké diskuse těch nejlepších odborníků a odborná veřejnost je přivítala. Pokud jde o existenci exekutorů jako soukromých osob, motivovaných odměnami, funguje vymáhání práva v exekucích lépe, než když to

vykonával soud. Ať se to někomu líbí, nebo ne, je to, i přes některé výstřelky, neoddiskutovatelný fakt. Úprava v exekucích měla patřit k „pilířům“ reformy justice, kterou jste si stanovil. Byl jste úspěšný mimo jiné s novým kodexem pro trestní právo a s řadou mnoha dalších právních předpisů. Co zůstalo, díky neočekávanému pádu vlády, v níž jste působil, pouze v plánu? Dokončili jsme i rekodifikaci soukromého práva, což byl výsledek deseti let prací na novém občanském a obchodním zákoníku a zákonu o mezinárodním právu

soukromém. Tuto rekodifi kaci vláda schválila, ale bohužel ji už nestihl projednat Parlament. Rok, který jsme ztratili kvůli pádu vlády, mi bohužel chyběl. A totéž platí o rozpracovaných zákonech o mediacích, o bezplatné právní pomoci nebo o velké novele zákona o soudních znalcích a tlumočnících.


Nárůst práce zaplatí exekutoři z vlastní kapsy Rozhovor s viceprezidentem Exekutorské komory Jiřím Proškem. Podle jedné z letošních novel zákona o soudních exekutorech ztrácí Exekutorská komora možnost navrhovat ministru spravedlnosti jmenování a odvolávání exekutorů i řešení jejich kárných přestupků. Další letošní novelizace tohoto zákona upravuje průběh exekucí. Exekutorům přidává úkony, které musí během exekuce samostatně vyřídit, jinak se ale zaměřuje například na otázku přiměřenosti exekuce k výši dluhu. Na názor k oběma novelám jsme se zeptali viceprezidenta Exekutorské komory a soudního exekutora v soudním obvodu Plzeň-město Jiřího Proška. Jak hodnotíte posílení kontroly nad exekutory, kdy vedle státu ji bude mít v kompetenci také předseda soudu, v jehož obvodu je exekutor jmenován? Nejsme tím samozřejmě přímo

nadšeni, kdo by byl rád kontrolován, ale vycházíme z toho, že kdo dělá svoji práci dobře, nemusí se žádné kontroly bát. Takže v tomto ohledu nevidíme v takzvané „sankční“ novele exekučního řádu žádný problém. Z kompetence Exekutorské komory byla vyňata možnost řešit kárnou odpovědnost svých členů. Budou se jí zabývat senáty Nejvyššího správního soudu. Zde už si lze těžko představit vstřícné přitakání exekutorů… V tom, že na exekutory se má vztahovat jiný režim, než jaký platí pro notáře nebo advokáty, vidíme nesystematický krok. Nejvyšší správní soud je vrcholný soud správního soudnictví, jeho soudci jsou v tomto oboru uznávané kapacity a nebyl zřízen k tomu, aby řešil přestupky exekutorů proti stavovským předpisům. A kromě toho je to řešení drahé pro daňové poplatníky, protože soudci

Nejvyššího správního soudu patří pochopitelně k nejlépe placeným. Někdy nelichotivě utvářený mediální obraz o exekutorech nepřihlíží k tomu, že mezi statisíci exekutorských výkonů se ročně řeší nanejvýš padesát kárných žalob, včetně těch, které podává Ministerstvo spravedlnosti. To není natolik alarmující stav, aby byla provinění exekutorů přesunuta z řešení v rámci profesní samosprávy na soud. Poslanci ve shodě se zástupci Ministerstva spravedlnosti takzvané sankční novele přece jen trochu ulámali hroty. Při rokování nad následnou, takzvanou střednědobou novelou exekučního řádu, vrátily pod Exekutorskou komoru řešení kárné odpovědnosti exekutorských koncipientů a kandidátů a do soudních senátů, které se mají zabývat přestupky exekutorů, dosadili dva exekutorské zástupce. Je to, z vašeho pohledu, výrazné zlepšení situace?


Skutečnost, že se projednávání kárné odpovědnosti alespoň u exekutorských kandidátů a koncipientů vrací pod komoru, hodnotíme samozřejmě pozitivně. Jejich projednávání Nejvyšším správním soudem by bylo opravdu nelogické. A stejně vnímáme pozitivně i to, že byly vyslyšeny naše připomínky, jak by bylo obtížné projednávat porušení profesních exekutorských stavovských předpisů v senátech, kde není ani jeden exekutor. V této souvislosti se samozřejmě sluší konstatovat, že ministerstvo v této otázce samo iniciovalo v rámci pozměňovacích návrhů schvalovaných ve sněmovně poměrně pracnou změnu novely a za to mu samozřejmě patří náš dík. Z pravomoci Exekutorské komory byla sankční novelou také vyňata možnost navrhovat ministrovi spravedlnosti jmenování a odvolání exekutorů a organizovat výběrová řízení. Kdo teď bude po odborné stránce garantovat výběr nových exekutorů? Zatím není přesně stanoveno, jak bude ministerstvo exekutory vybírat, kdo bude výběr provádět a podle jakých kritérií. Přitom Exekutorská komora má velmi propracovaný systém výběru exekutorů, včetně psychologických testů, a nikdy nebyla v tomto ohledu kritizována. K podpisu prezidenta už zamířila také druhá novelizace exekučního řádu, už zmíněná střednědobá novela. Týká se sice hlavně praktických otázek průběhu exekucí, ale řeší i administrativní úkony exekutora. Souhlasíte s úpravami v této novele? Ani touto novelou nejsme vyloženě nadšení, ale z praktického hlediska ji považujeme za dobrou. Jde totiž o to, že řada úkonů, jež dělaly soudy, je přenášena na exekutory. Budou pro soud „předpřipravovat“ nařizování exekucí a vyřizovat jejich zastavení a odklad, pokud o tom nebude mezi

účastníky řízení spor. S ohledem na počty exekucí je to velký nárůst práce, ale odměny se exekutorům nezvyšují. Na druhou stranu chápeme, že soudy jsou doslova zavaleny exekuční administrativou a že pak mohou vznikat průtahy ve sporných exekučních otázkách. Třeba při odvolání proti usnesení o ceně nebo o nařízení exekuce. Proto jsou exekutoři připraveni tento díl práce převzít, a co je nutné zdůraznit, i s tím spojené náklady. Protože práci, kterou přebírají, vykonávali soudní úředníci placení ze státního rozpočtu, zatímco teď ji budou exekutoři platit svým úředníkům na exekutorských úřadech. Novela mění postup při zajištění majetku dlužníka. Dluh půjde uhradit z části zajištěného majetku a zajištěný majetek ani nemá dluh mnohonásobně převyšovat. Mluvíme o omezení takzvaného generálního inhibitoria, což je předkladateli prezentováno jako velký přínos pro dlužníky i pro jejich věřitele, protože to motivuje k řešení situace. Souhlasíte s tím? Generální inhibitorium zakazuje dlužníkovi v rámci exekuce nakládat nad obvyklou míru s majetkem pod sankcí neplatnosti. Tím je chráněn věřitel před situací, kdy by se dlužník zbavoval majetku třeba převodem na někoho jiného. Dřív byl převod jakékoli části zastaveného majetku neplatný a katastrální úřad ho nezapsal. Protože ale nově půjde část zastaveného majetku převést k uspokojení dluhu, zavádí se takzvaná relativní neplatnost převodu, což má své výhody, ale přináší to nutnost zjišťovat, jestli se dlužník zbavoval majetku právem nebo neprávem a pak se neplatnosti složitě dovolat. Katastrální úřad bude totiž nově i převod části zastaveného majetku zapisovat. Otázka generálního inhibitoria je do značné míry i otázkou politickou. Chce stát chránit věřitele

a být tvrdý vůči dlužníkům? Nebo naopak? Exekutorská komora navrhovala koncepty, jež by byly možná vhodnější. Byl zvolen kompromis a praxe ukáže, jestli dobrý nebo špatný. Co se v rámci projednávání střednědobé novely exekučního řádu podařilo zástupcům exekutorů do zákona prosadit? V čem je přece jen přínosná? Oceňujeme upřesnění řady věcí, okolo kterých vznikaly spory. Nebylo například jasné, jak pokračovat v exekučním řízení, když exekutorský úřad mezitím zanikl, třeba úmrtím exekutora. Je už také přesně dáno, v jaké lhůtě a v jaké minimální částce musí exekutor poslat věřiteli peníze a další sporné věci. V tomto ohledu bude nově upravený zákon jistě přínosem.

7


Exekuce mají být přiměřenější k dluhu

Recommend Documents