Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Přistoupení k závazku a převzetí dluhu Bakalářská práce
Autor:
Šárka Kalinová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
JUDr. Ondřej Kuchař
Praha
Duben 2011
1
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne 25. dubna 2011
Šárka Kalinová
2
Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucímu své bakalářské práce panu JUDr. Ondřeji Kuchařovi za věnovaný čas, odbornou pomoc a důležité podněty, které přispěly ke zkvalitnění této bakalářské práce.
3
Anotace
Předmětem mé bakalářské práce jsou možnosti přistoupení k závazku a převzetí dluhu. Ve své práci se zaměřuji na podrobný výklad základních pojmů závazkového práva, přičemž zvláštní pozornost věnuji změnám v subjektech závazkového právního vztahu, a to hlavně přistoupení k závazku a převzetí dluhu. Ve druhé části své práce se podrobně zaměřuji na změny v obsahu závazkového právního vztahu, a to jak z důvodu změny na základě dohody stran, tak z důvodu prodlení věřitele i dlužníka.
Annotation The subject of my bachalor`s thesis is a description of the Accession to the Commitment and the Assumption of the Debt. The first part of the thesis consists of an insight into the basic terminology of the Law of Obligations. The main focus is kept on the changes of the legal subjects involved in the contracts. The Accession to the Commitment and the Assumption of the Debt is the most common example of such a change. The second part of the thesis details possible changes in the substance of the legal relationship, either based on a mutual agreement or as a result of the Debtor’s Delay or the Creditor’s Delay.
4
Úvod ........................................................................................................................................... 6 1. Změna v subjektech závazkového právního vztahu – obecné důvody ............................ 8 1.1. Postoupení pohledávky (§ 524) ................................................................................................10 1.1.1. Nemožnost postoupení pohledávky ................................................................................................... 13 1.1.2. Zákonný zákaz postoupení ................................................................................................................. 14 1.1.3. Dohodnutý zákaz postoupení ............................................................................................................. 14
1.2. Převzetí dluhu (§ 531) ...............................................................................................................15 1.2.1. Záměna dlužníků ................................................................................................................................ 16 1.2.2. Přistoupení dalšího dlužníka .......................................................................................................... 17 1.2.3. Písemná smlouva ............................................................................................................................... 18 1.2.4. Námitky proti pohledávce .................................................................................................................. 18 1.2.5. Převzetí dluhu, obsah závazku a zajištění pohledávky....................................................................... 18 1.2.6. Osud zajištění při privativní intercesi ................................................................................................ 20
1.3. Přistoupení k závazku (§ 533) ..................................................................................................22 1.3.1. Právní skutečnosti nutné ke kumulativní intercesi ............................................................................. 23 1.3.2. Předpoklady přistoupení k závazku ................................................................................................... 23 1.3.3. Právní následky kumulativní intercese............................................................................................... 24 1.3.4. Převzetí peněžitého dluhu .................................................................................................................. 25 1.3.5. Námitky proti pohledávce ................................................................................................................. 27 1.3.6. Obchodní a pracovně právní vztahy ................................................................................................... 27
1.4. Převzetí plnění (§ 534) ..............................................................................................................27 1.4.1. Závazek třetí osoby ............................................................................................................................ 27 1.4.2. Smlouva o převzetí plnění.................................................................................................................. 28 1.4.3. Právní následky převzetí plnění ......................................................................................................... 29 1.4.4. Nesplnění závazku ............................................................................................................................. 30
1.5. Poukázka....................................................................................................................................31 1.5.1. Pojem ................................................................................................................................................. 31 1.5.2. Účinnost poukázky............................................................................................................................. 32 1.5.3. Námitky proti poukázce ..................................................................................................................... 33 1.5.4. Odvolání poukázky ............................................................................................................................ 34 1.5.5. Běh promlčecí lhůty ........................................................................................................................... 34
1.6. Poukázka na cenné papíry .......................................................................................................35 1.6.1. Poukázka na řad ................................................................................................................................. 35 1.6.3. Plnění z poukázky .............................................................................................................................. 36
2. Změna v obsahu závazkového právního vztahu – obecné důvody................................. 37 2.1. Změna dohodou stran ...............................................................................................................37 2.1. Změna z důvodu prodlení dlužníka.........................................................................................40 2.2.1. Změna z důvodu prodlení dlužníka z pohledu obchodního zákoníku ................................................ 41 2.2.2. Prodlení .............................................................................................................................................. 42
2.1. Změna z důvodu prodlení věřitele ...........................................................................................43 2.1.1. Sankce z důvodu prodlení .................................................................................................................. 44
Závěr ........................................................................................................................................ 46 Smlouva o převzetí dluhu ...................................................................................................... 49 Smlouva o přistoupení k závazku ......................................................................................... 51
5
Úvod Tato bakalářská práce se zabývá závazkovým právem a soustředí se na jeho dvě oblasti – přistoupení k závazku a převzetí dluhu. Závazkové právo bylo a je velmi důležitou součástí občanského práva – vznik závazků je po tisíciletí každodenní realitou lidského světa. Neplnění a porušování závazků vedlo v průběhu dějin k vzniku různých právních institutů, jež mají sloužit k zajištění řádného plnění uzavřeného závazku. Vzhledem k tomu, že se ve své práci schvalovatele zajištěných úvěrů setkávám velmi často s nutností řešit právě přistoupení k závazku a převzetí dluhu, rozhodla jsem na tyto oblasti zaměřit svou bakalářskou práci a více se díky ní věnovat nejen teoretickému uchopení této problematiky, ale také příkladům z odlišných praxí. Nejprve se zaměřuji na obecné důvody pro změnu v subjektech závazkového právního vztahu. Stručně popisuji všechny obecné důvody a detailněji se zaměřuji na definici dvou z nich, které jsou předmětem mé práce; zde odkazuji i na konkrétní rozhodnutí soudů pro názornou ilustraci dané problematiky. V další části této práce pojednávám o obecných důvodech ke změně v obsahu závazkového právního vztahu a opět užívám i příkladů z praxe. V příloze své bakalářské práce pak uvádím vzor žádosti k přistoupení k závazku a převzetí dluhu. Ve své práci se opírám zejména o občanský zákoník, dále pak o obchodní zákoník. Tyto základní právní přepisy doplňuji odbornou právní literaturou i učebnicemi, dále pak odbornými články a dalšími texty zaměřenými na danou problematiku, zveřejněnými v odborných časopisech tištěných i elektronických. V neposlední řadě čerpám informace z judikatur, které se k definované právní oblasti vztahují. Cílem mé bakalářské práce jsou možnosti přistoupení k závazku a převzetí dluhu, tj. vytvořit obecný přehled o významu přistoupení k závazku a převzetí dluhu a také zmapovat, jak je daná problematika zpracována v dostupných pramenech. Jako dílčí cíl jsem si stanovila
6
stručný přehled aplikace daných oblastí závazkového práva, a proto se na konci každé z relevantních kapitol své práce zaměřím na příklady z praxe a otázku implementace problematiky vůbec.
7
1. Změna v subjektech závazkového právního vztahu – obecné důvody Závazkové právo spadá pod Občanské, respektive soukromé právo, a je tvořeno souborem právních norem a závazků. Hlavním pojmem tohoto práva je závazek, který má dvojí význam: -
závazkový právní vztah, nebo-li též závazek v širším smyslu
-
povinnost z tohoto závazku, nebo-li závazková (obligační) povinnost, tj. závazek v užším smyslu.
Závazek vzniká na základě právního úkonu, kterým je nejčastěji smlouva. Dalším právním úkonem, ze kterého může dojít ke vzniku závazku je např. způsobení škody, bezdůvodné obohacení nebo jiné skutečnosti uvedené v zákoně. Závazky z právních úkonů – ze smluv vznikají hlavně na základě dvoustranných právních úkonů. Méně častý je vznik závazku z právních úkonů jednostranných (např. veřejný příslib). Občanský zákoník definuje závazkový právní vztah následovně: „Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.“ 1 Pohledávka je subjektivní oprávnění (nárok) věřitele požadovat od dlužníka jisté plnění. Plněním se v tomto smyslu myslí to, aby dlužník něco dal (např. předal, zaplatil), něco konal (např. práci), nebo něco nekonal, či strpěl (např. strpěl přejezd přes svůj pozemek, či povolil přechod přes něj). Dluh (závazek) je naopak povinnost subjektu právního vztahu (dlužníka) poskytnout věřiteli jím slíbené plnění, tzn. něco dát, strpět, či konat v souladu s pohledávkou.
___________________________________________________________________________ 1
Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol.: Občanský zákoník II, § 488
8
Z výše uvedeného je jasné, že věřitelem je v závazkovém právním vztahu ten, který má pohledávku a dlužníkem pak ten, který je povinný tuto pohledávku splnit (nebo-li ten, který má dluh). Prvky občanskoprávního závazkového vztahu určuje právní skutečnost, která tento vztah založila. Zákon dovoluje, aby k původní právní skutečnosti dodatečně přistoupila právní skutečnost další - nová, která prvky původního občanskoprávního vztahu změní.2 Pokud jde o změny závazkových právních vztahů, obecně rozlišujeme změnu obsahu závazku a změny v subjektech závazkových právních vztahů. Ke změně v subjektech závazkového právního vztahu dochází na základě rozhodnutí soudu, či jiného státního orgánu. Občanskoprávní závazkový vztah je určen právní skutečností, která tento vztah založila ( například smlouva ). Je ovšem možné, že k původní skutečností přistoupí další, nová právní skutečnost. V jejím důsledku pak dojde ke změně právního vztahu. Tato změna může nastat v obsahu ( prodlení věřitele, prodlení dlužníka, změna obsahu dohodou) nebo v subjektech vztahu. Mezi obecné důvody změny v subjektech závazků upravené občanským zákoníkem patří: 1) Postoupení pohledávky 2) Převzetí dluhu 3) Přistoupení k závazku 4) Převzetí plnění 5) Poukázka 6) Poukázka na cenné papíry
___________________________________________________________________________ 2
Knappová, Švestka, Dvořák a kol.: Občanské právo hmotné II, § 12
9
Právní úprava změn subjektů závazkových právních vztahů uvedená v občanském zákoníku platí i pro obchodní závazkové vztahy, jelikož obchodní zákoník tuto úpravu neobsahuje.
1.1. Postoupení pohledávky Postoupení pohledávky je upraveno ustanoveními občanského zákoníku. Postoupením pohledávky nedochází ke změně osoby dlužníka ani obsah závazku (např. místo, čas, podmínky plnění) se nemění, dochází ke změně v osobě věřitele. Postoupením pohledávky (cesí) postupuje původní věřitel (postupitel –cedent) svou pohledávku třetí osobě – novému věřiteli (postupník – cesionář).
Z postupníka se tím stává právní nástupce
postupitele (tzv. singulární sukcese). Nový věřitel - cesionář – nabývá společně s pohledávkou také právo na uplatnění pohledávky a její vymáhání. Zároveň s postoupenou pohledávkou dochází i k převodu jejího zajištění. Na cesionáře ovšem nepřechází veškerá práva, která postupiteli náleží v právním vztahu s dlužníkem, protože předmětem postoupení může být jen pohledávka. V zásadě rozlišujeme dva druhy postoupení pohledávky: -
dobrovolné postoupení pohledávky (sessio voluntaria)
-
nucená cese (cessio neccessaria) na základě zvláštních ustanovení zákona (např. přechod práva na náhradu škody od pojišťovny) nebo na základě rozhodnutí soudu
Právním důvodem (titulem) postoupení pohledávky může být zákon nebo smlouva. Smlouvu o postoupení pohledávky uzavírá původní věřitel (postupitel) s novým věřitelem (postupníkem). Smlouva musí mít písemnou formu. Ve smlouvě musí být jednoznačně vymezena a určena pohledávka, aby nebylo jakýchkoliv pochybností, jaká pohledávka je předmětem postupu. Pro vznik smlouvy není zákonem vyžadován souhlas ani není třeba jiného právního úkonu dlužníka. Povinností postupitele je však bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi postoupení pohledávky. Dokud nedojde k oznámení dlužníkovi o postoupení pohledávky (nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi 10
neprokáže), dlužník je zproštěn závazku plnění postupiteli. Dojde-li k oznámení postupitele dlužníku o postoupení pohledávky, dlužník se již nemůže dožadovat prokázání smlouvy o postoupení. Změna v subjektu závazkového právního vztahu může ze zákona nastat například v důsledku přechodu pohledávky na nového věřitele v důsledku plnění ručitelem nebo v důsledku dědické posloupnosti. Hospodářským důvodem (kauzou) postoupení pohledávky můžou být různé důvody. Jedná-li se o pohledávku postupovanou za úplatu, odlišuje se postoupení pohledávky od kupní smlouvy jen svým předmětem (předmětem postoupení může být jen pohledávka). Nedojde-li k poskytnutí protihodnoty za postoupenou pohledávku, může jít o darování, poskytnutí úvěru či převod práva s úmyslem splnit dluh. Předmětem postoupení může být jen určitá pohledávka, tj. právo věřitele na plnění od dlužníka, např. pohledávka na zaplacení kupní ceny, nikoliv celý závazkový vztah, z něhož pohledávka vznikla. Z toho vyplývá, že postupitel nemůže spolu se svou pohledávkou postoupit i svou povinnost z kupní smlouvy předat kupujícímu předmět koupě. Způsobilým předmětem postoupení pohledávky může být jen taková pohledávka, která je převoditelná a zároveň musí jít o pohledávku, která nebyla speciálním zákonným zákazem z postoupení pohledávky (cedování) vyloučena. Z toho vyplývá, že není možné cedovat pohledávku , která mezitím již zanikla ( například splněním, kompenzací, prekluzí apod.). Například by již nemohla být platná smlouva o postoupení pohledávky na peněžité plnění, pokud by byla uzavřena v době, kdy dlužník již svůj dluh poukázal buď prostřednictvím peněžního ústavu nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Taktéž již nelze cedovat takovou pohledávku, jejíž zánik by byl vyvolán uzavřením samotné postupní smlouvy. Není pravidlem, že předmětem postupu musí být jen splatná pohledávka. Lze postoupit i takovou pohledávku, která byla již ve chvíli uzavření postupní smlouvy sice existující, ale ještě nedospěla. Podobně může dojít i k postoupení pohledávky podmíněné, a v rámci toho i pohledávky ze smlouvy již sice uzavřené, ale takové, která ještě nenabyla účinnosti. Dále nemůžeme vyloučit z možnosti postoupení ani sporné pohledávky. Ve všech těchto uvedených příkladech dochází k přechodu pohledávky z majetku postupitele do majetku postupníka v tom stavu, v jakém je a v jakém svědčilo cedentovi. 11
Postoupit lze i takovou pohledávku, která ještě nevznikla a má vzniknout teprve v budoucnu. Musí se však jednat o takovou pohledávku, kterou lze určit alespoň co do právního důvodu jejího vzniku a co do osoby dlužníka, i když ještě není zcela znám její konkrétní rozsah. Lze tedy říci, že se musí připustit jako dovolené postoupení pohledávky i takové, jejíž vznik má nastat v budoucnu, jako je např. postup pohledávky za zaplacení kupní ceny ze smlouvy, která ještě nebyla uzavřena, na provizi z obchodu, jenž zatím nebyl sjednán, na náhradu škody, která ještě nevznikla. Jedná se o uzavření smlouvy , jejíž účinky, pokud jde o vlastní postup, se odkládají až na okamžik vzniku pohledávky. V případech, kdy se jedná o postupování pohledávek, které v době cedování ještě nedospěly, které jsou sporné, či podmíněné, anebo které vzniknou až v budoucnosti, je třeba věnovat pozornost jejich určitému vymezení, jelikož jako platnou můžeme uznat jen takovou postupní smlouvu, která vymezuje i předmět převodu (pohledávku) takovým konkrétním způsobem, aby ji bylo možné individualizovat. Ze smlouvy musí být jasně patrné, jaká pohledávka představuje jednoznačně individualizovatelný předmět převodu (cese). Nový věřitel (cesionář) nabývá v důsledku postoupení pohledávku do svého majetku derivátním způsobem. Z toho důvodu přechází pohledávka z původního věřitele (cedenta) na nového věřitele (cesionáře) v takovém stavu, v jakém s ní postupitel v okamžiku účinnosti smlouvy sám disponoval, tzn., že dochází pouze ke změně v osobě věřitele, ale pohledávka sama zůstává nezměněna. Tím pádem na postupníka přechází jak vlastní pohledávka (jistina), tak zároveň i její příslušenství, zejména úroky a úroky z prodlení, případné náklady spojené s uplatněním pohledávky, které mohli cedentovi ještě před účinností postupu vzniknout. Společně s pohledávkou cesionář přebírá i povinnost strpět případné uplatnění námitek, které postoupenému dlužníku svědčily proti původnímu věřiteli. Původní věřitel je povinen předat postupiteli veškeré doklady a poskytnout mu veškeré informace vztahující se k převáděné pohledávce.
V České republice doznalo nakládání (postoupení) pohledávek na velkém významu především v posledních letech. V souvislosti s rozmachem exportních a importních aktivit se staly důležitými také forfaitingové a faktoringové obchody. Oba tyto instrumenty představují určité prvky, které lze brát jako zajišťovací nástroje. Rozdíl mezi faktoringem a forfaitingem
12
je ten, že „Zatímco při faktoringu postupitel, kterými zpravidla podnikatelský subjekt zabývající se vývozem zboží nebo služeb, postupuje faktorovi, pravidelně bance či specializované faktoringové společnosti krátkodobé pohledávky, ohledně kterých dlužníkem (odběratelem služeb či zboží) nebylo poskytnuto zajištění, jsou předmětem forfaitingu střednědobé či dlouhodobé pohledávky, vzniklé v souvislosti s dovozem či vývozem zboží nebo služeb, jejichž splnění je pravidelně zajišťováno některým z právních instrumentů.“3
1.1.1. Nemožnost postoupení pohledávky Závazkové právo v zásadě rozeznává dva případy, kdy pohledávku nelze postoupit: -
nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí věřitele nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Zároveň není možné postoupit ani takovou pohledávku, na kterou nelze uplatnit výkon rozhodnutí ( zákonný zákaz postoupení).
-
nelze postoupit pohledávku, pokud by její postoupení bylo v rozporu s dohodou s dlužníkem ( dohodnutý zákaz postoupení).
V případě postupu pohledávky, jejíž cese není
podle zákona nebo speciálních předpisů
dovolena, dochází k absolutní neplatnosti postupní smlouvy pro její rozpor se zákonem. Jestliže tedy dojde k postoupení pohledávky v rozporu se zákonem, jedná se o cesi neplatnou ex nunc (okamžikem, kdy tato právní skutečnost nastala) a její neplatnost již nelze zhojit. Následkem je, že postupitel (cedent) je stále věřitelem své pohledávky, která na postupníka (cesionáře) pro neplatnost smlouvy nepřechází a dlužník má nadále povinnost plnit tomu, kdo je jeho věřitelem.
___________________________________________________________________________ 3
Giese, Dušek, Payne – Koubová, Dietschová: Zajištění závazků v ČR, str. 171
13
1.1.2. Zákonný zákaz postoupení Občanský zákoník rozlišuje následující důvody pro které nelze postoupit pohledávku: -
Pohledávku, která zaniká smrtí věřitele – pohledávka může být vázána na dobu života určité osoby buď smlouvou nebo ze zákona. Smrtí věřitele zanikají i ostatní práva osobní povahy, která za života věřitele nebyla uspokojena.
-
Pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Toto se týká případů, u kterých je vzhledem k povaze plnění, jež má dlužník poskytnout, pohledávka vázána na osobu dosavadního věřitele. Druhou možností jsou situace, kdy změna věřitele by vedla k tomu, že dlužník by se z této změny dostal do značného neprospěchu.
-
Pohledávky, na něž nelze uplatnit výkon rozhodnutí, přičemž důvodem je ochrana nového věřitele. Jde zejména o případy peněžních dávek sociální péče, jednorázově vyplacených dávek státní sociální podpory či některých pohledávek z pojistného plnění. Co se týká fyzických osob – podnikatelů, jsou převoditelné pohledávky vniklé při jejich podnikatelské činnosti, pohledávky z práv výkonných umělců a pohledávky autorské odměny.
-
Pohledávky z her, sázek a z půjček do těchto sázek poskytnutých, protože se jedná o naturální závazky od jejich vzniku a právo z nich nelze soudním rozhodnutím přiznat.
-
Zákon může zamezit postoupení pohledávky také zvláštním zákazem ve speciálním ustanovení (zákaz převodu předkupního práva atd.)
1.1.3. Dohodnutý zákaz postoupení Postoupit nelze takové pohledávky, u nichž by postoupení bylo v rozporu s dohodou s dlužníkem. Obecně platí to, že k postoupení pohledávky není potřeba souhlasu dlužníka. Existuje však možnost dlužníka předem na základě dohody s věřitelem vyloučit případné postoupení pohledávky třetímu subjektu. Postoupení pohledávky může být zakázáno obecně; 14
nebo lze dohodnout zákaz postoupení po určitou dobu platnosti pohledávky, dohodnout lze také zákaz postoupení pohledávky vůči konkrétní třetí osobě. Dlužník se také může s původním věřitelem dohodnout na tom, že věřitel bez jeho souhlasu (souhlasu dlužníka) nepostoupí pohledávku třetí osobě. Tato ujednání mezi věřitelem a dlužníkem můžou být upravena už v úvodní smlouvě; lze je také dohodnout dodatečně na jakoukoliv pohledávku.
1.2. Převzetí dluhu Titulem (právním důvodem) převzetí dluhu je dvoustranný právní úkon dlužníka s třetí osobou. Pro tento právní úkon se vždy vyžaduje písemná forma. Dále je třeba učinit jednostranný adresovaný právní úkon věřitele, jímž vůči přejímateli dluhu či původnímu dlužníku dává souhlasné stanovisko s převzetím dluhu. Ten, kdo se s dlužníkem dohodne na převzetí dluhu, nastoupí na místo dlužníka, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas může být udělen buď tomu, kdo dluh převzal nebo původnímu dlužníku. Námitky původního dlužníka vůči věřiteli, může uplatnit i třetí osoba, která dluh převzala. Jestliže dojde k převzetí dluhu na základě smlouvy s věřitelem bez dohody s dlužníkem, stane se osoba, která se na základě smlouvy s věřitelem o převzetí dluhu dohodla, dlužníkem vedle původního dlužníka. Převzít lze dluh peněžitý i nepeněžitý. Plnění může mít i opakující se povahu, nemusí být jen jednorázové; pak je důležité rozlišovat, zda se převzetí týká celého dluhu nebo jen některých opětujících se dávek.
15
1.2.1. Záměna dlužníků Tím, že nový dlužník přebírá dluh původního dlužníka, nastupuje zároveň na místo původního dlužníka. Tento nový dlužník je tedy povinen poskytnout věřiteli plnění a zároveň je na něm věřitel oprávněn plnění požadovat, neboť původní dlužník přestává být na původním dluhu zainteresován. Formálně musí mít převzetí dluhu vždy písemnou podobu mezi dlužníkem a novým dlužníkem (přejímatelem); současně je vždy třeba souhlasu věřitele. Bez písemné smlouvy je převzetí dluhu neplatné. Pokud jde o souhlas věřitele, jde v tomto případě o jednostranný právní úkon adresovaný novému dlužníku nebo původnímu dlužníku. Forma souhlasu není striktně dána, může být písemná, ústní i konkludentní. Tento souhlas může být věřitelem vyjádřen buďto v okamžiku uzavření smlouvy mezi původním a novým dlužníkem nebo dodatečně. V každém případě je převzetí dluhu neplatné do té doby, než s ním věřitel vyjádří souhlas. K obdobnému rozhodnutí dospěl soud také v následujícím rozhodnutí: „Souhlas věřitele s převzetím dluhu je jednostranným právním úkonem, jehož forma není předepsána. Věřitel ho může vyjádřit před či během uzavření smlouvy o převzetí dluhu, popřípadě následně.“4
Důvod, pro který je souhlas věřitele vyžadován, je především ten, že změnou v osobě dlužníka by mohlo dojít k ohrožení schopnosti přejímatele dluh splatit; zároveň by mohlo dojít k ohrožení z hlediska zajištění převzatého dluhu. „Pokud jde o právní osud zajišťovacích prostředků, zákon výslovně stanoví, že převzetím dluhu se obsah závazku nemění, avšak zajištění dluhu poskytnuté třetími osobami trvá jen tehdy, jestliže tyto osoby souhlasí se změnou v osobě dlužníka. Když s touto změnou nesouhlasí, dochází k zániku zajištění (tím není dotčena platnost převzetí dluhu).“5 ___________________________________________________________________________ 4
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2009, sp.zn.23 Cdo 2243/2007; Ivana Štenglová, Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů, str. 592 5 Knappová, Švestra, Dvořák a kol.: Občanské právo hmotné II., str. 121
16
K převzetí dluhu může dojít buďto na základě zákona (např. dědictví) nebo na základě soudního rozhodnutí (např. vypořádání společného jmění manželů).
1.2.2.Přistoupení dalšího dlužníka Ustanovení § 531 Občanského zákoníku definuje převzetí dluhu třetí osobou, která se vedle původního dlužníka stává dalším dlužníkem v závazkovém vztahu. Jde o tzv. kumulativní intercesi, stvrzenou písemnou smlouvou věřitele a nového dlužníka.
Pokud jde o původního dlužníka, ten není účastníkem této smlouvy a není vyžadován ani jeho souhlas. Dokonce lze převzít dluh i proti vůli původního dlužníka. Rozdíl oproti výše uvedenému převzetí dluhu ve formě záměny dlužníků spočívá v tom, že závazek původního dlužníka nezaniká a trvá dál po boku závazku toho, kdo dluh převzal. Nový dlužník je zavázán ve stejném rozsahu jako původní dlužník, pokud není výslovně uvedeno jinak. Přistoupit je možné jak k závazku peněžitému, tak k závazku nepeněžitému. Rozdíl oproti závazku ve formě ručení je ten, že věřitel smí vymáhat plnění na kterémkoliv z dlužníků, aniž by se musel jako první obrátit na toho z dlužníků, který byl původně zavázán. V případě kumulativní intercese nejde tedy o změnu v osobě dlužníka, ale spíše se jedná o změnu v subjektech vystupujících na straně dlužnické. U přistoupení k závazku dochází k tzv. rozmnožení počtu osob na straně zavázané písemným dvoustranným právním úkonem třetí strany s věřitelem. Věřitel se na převzetí plnění nepodílí ani jako smluvní strana dvoustranného právního úkonu (jako např. u přistoupení k závazku), ale ani k němu nemusí přivolit (jako je požadované u převzetí dluhu). K převzetí plnění tedy postačuje dvoustranný právní akt třetí osoby s dlužníkem, pro který zákon nevyžaduje písemnou formu.
17
1.2.3. Písemná smlouva Smlouva musí být vždy v písemné podobě, ať už jde o převzetí dluhu ve formě záměny dlužníku (viz. 1.2.1.) nebo přistoupení dalšího dlužníka (viz. 1.2.2.). V případě, že není dodržena písemná forma smlouvy, je převzetí dluhu neplatné.
1.2.4. Námitky proti pohledávce Nový dlužník, který převzal dluh po původním dlužníkovi nebo dlužník, který přistoupil k původnímu dlužníkovi, smí vznést vlastní námitky proti pohledávkám věřitele. Tyto námitky se mohou týkat i započtení vzájemných pohledávek. Jelikož společně s dluhem přebírá nový dlužník zároveň i práva nového dlužníka, může nový dlužník uplatnit i námitky, které má vůči věřiteli původní dlužník. Zároveň však neplatí, že původní dlužník smí uplatnit i námitky, které má za věřitelem nový dlužník. To znamená, že nemůže proti pohledávce věřitele namítnout jako zápočet pohledávku, kterou za věřitelem vykazuje nový dlužník; původní dlužník smí namítnout pouze vlastní pohledávku.
1.2.5. Převzetí dluhu, obsah závazku a zajištění pohledávky Jak již bylo uvedeno výše, převzetím dluhu v podobě záměny dlužníků nedochází ke změně obsahu závazku; zajištění dluhu poskytnuté třetími osobami je platné však jen tehdy, pokud tyto třetí osoby dají se změnou v osobě dlužníka souhlas. To, zda tyto třetí osoby souhlasí či nesouhlasí s tím, aby zajištění pohledávky se týkalo i osoby nového dlužníka, nemá vliv na to, zda ke změně osoby dlužníka dojde, protože ke změně osoby dlužníka je zapotřebí pouze souhlasu věřitele. Pokud jde o přistoupení dalšího dlužníka (někdy též označováno jako kumulativní převzetí dluhu), nemá toto převzetí vliv na trvání zajištění závazku, protože původní dlužník nadále zůstává subjektem právního vztahu.
18
1.2.5.1. Vliv privativní intercese na obsah závazků Vnitřní struktura závazkového právního vztahu se skládá ze tří prvků: předmětu, obsahu a subjektů. Obsahem jsou povinnosti účastníků a subjektivní práva, která se převzetím dluhu nemění. Z toho také dále vyplývá, že splatnost dluhu zůstává nezměněna. Co se týče místa plnění, tak zde je třeba rozlišovat, zda se věřitel s původním dlužníkem dohodl, že dluh bude splněn na konkrétně určitém místě či nikoliv. Je-li dohodnuto, že dluh bude splněn přímo u dlužníka nebo na jiném konkrétním místě, převzetím dluhu se toto ustanovení nezmění. Ovšem pokud není místo určení takto přesně určeno, nebo je-li dohodnuto pouze obecně, že dluh bude splněn u dlužníka, bude místem plnění bydliště nebo sídlo přejímatele, protože od okamžiku převzetí dluhu je dlužníkem on. Nic se nebude měnit ani na následcích vyvolaných plynutím času, a to nejen ohledně splatnosti, ale ani co do promlčení. V souladu se zákonem platí, že změna v osobě dlužníka převzetím dluhu nemá žádný vliv na běh promlčecí doby. Převzetím dluhu se dále nemění ani předmět závazkového právního vztahu. To se vztahuje jak na primární předmět, jímž je plnění, tak na sekundární předmět (předmět plnění), jímž je určitá věc v právním slova smyslu, majetková hodnota nebo právo. V závazkovém právním vztahu nastává změna pouze v jediném prvku: v jeho subjektech. V případě, že došlo k převzetí dluhu, dosavadní dlužník přestává být dlužníkem a na jeho místo nastupuje přejímatel. Věřitel tím okamžikem již nemůže žádat splnění dluhu po původním dlužníku, ale již pouze po přejímateli.
1.2.5.2. Změny v obsahu závazku při kumulativní intercesi Při kumulativní intercesi je situace ohledně subjektů závazkového právního vztahu částečně odlišná. Právním následkem kumulativní intercese sice dochází ke změně v subjektech závazkového právního vztahu, nikoliv však ke změně v osobě dlužníka. Dosavadní dlužník
19
zůstává i nadále věřiteli dlužen, ale navíc k němu jako další dlužník přistupuje třetí osoba a tou je přejímatel. Tím se navyšuje počet osob vystupujících na straně dlužnické. Na rozdíl od privátní intercese může kumulativní intercese přinést i změny v obsahu závazku. Pokud se solidární dlužník stane přejímatelem vedle dosavadního dlužníka, dojde ke vzniku dalšího závazkového právního vztahu mezi přejímatelem a věřitelem.. V tomto vztahu bude přejímatel mít povinnost poskytnout věřiteli stejné plnění jako dlužník dosavadní, a pokud věřitele uspokojí
kterýkoliv z nich ( přejímatel nebo věřitel), zanikne v rozsahu tohoto
uspokojení závazek jich obou.
1.2.6. Osud zajištění při privativní intercesi Zajištění dluhu poskytnuté třetími osobami může dále trvat jen za předpokladu, že se změnou v osobě dlužníka zajišťovatelé souhlasí. Tímto pravidlem dochází dle Občanského zákoníku k ochraně třetích osob, které poskytly zajištění, jelikož změna v osobě dlužníka má výrazný vliv na jejich práva a zájmy. Může nastat situace, kdy nový dlužník nebude natolik solventní jako dlužník původní, případně může mít problém s platební morálkou atd. V těchto případech vzrůstá riziko, že dojde k realizaci poskytnutého zajištění, přičemž ten, kdo zajištění poskytl, nebude chtít takové zvýšené riziko nést. Další zvýšené riziko může nastat v situaci, kdy se někdo zaručí za svého příbuzného či osobu blízkou, a to pouze z důvodu osobních vazeb, které jej již k novému dlužníku poutat nebudou. Z výše uvedeného vyplývá, že dopady privativní intercese na zajišťovací prostředky se budou různit podle toho, zda zajištění poskytl sám dlužník, nebo osoba od něj odlišná. Zajištění, která poskytl původní dlužník - jakožto akcesorické instituty – trvají i nadále, ledaže by to vylučovala jejich povaha. Jestliže zástavním dlužníkem je původní dlužník ze závazkového právního vztahu , zůstává zástavním dlužníkem i nadále. Převzetím dluhu tedy dochází k rozdělení obligačního a zástavního dlužníka na dvě různé osoby. Pokud původní dlužník uzná dluh co do výše a důvodu, přetrvávají účinky uznání i nadále. To znamená, že přejímatel převzal dluh v takovém stavu, v jakém byl v okamžiku převzetí, tj.
20
uznaný. Toto zároveň platí i pro uznání závazku podle obchodního zákoníku (§ 323, § 407 obch.z.). Pokud byla povinnost splnit přebíraný dluh řádně a včas zajištěna smluvní pokutou, toto zajištění trvá i nadále; a třetí osobě, která dluh převzala a řádně a včas jej nesplnila, může vzniknout povinnost zaplatit smluvní pokutu. Zajištění srážkami ze mzdy původního dlužníka zaniká. Z toho vyplývá, že zajišťovací instrument slouží nejen k zajištění, ale hlavně k postupnému uspokojení věřitelovy pohledávky. Důsledkem převzetí dluhu již původní dlužník dlužníkem není, proto ani nemá vůči věřiteli dluh, který by bylo možno uspokojit prostřednictvím srážek z jeho mzdy. Zajištění, které bylo poskytnuto třetími osobami trvá jen tehdy, pokud tyto osoby se změnou dlužníka souhlasí; jinak dochází k zániku zajištění. Toto se hlavně týká ručení, a to jak dle občanského, tak i obchodního zákoníku. To znamená, že jestliže ručitel se změnou v osobě dlužníka nesouhlasí, ručení zaniká. Zánik se týká jen tohoto akcesorického právního vztahu, trvání hlavního obligačního poměru ani privativní intercese tím ohroženo není. V případě, kdy zástavním dlužníkem je osoba odlišná od obligačního dlužníka, další trvání zástavního práva závisí na jejím souhlasu. V případě, že nedojde k souhlasu se změnou v osobě obligačního dlužníka, dojde k zániku zástavního práva. Pokud třetí osoba zajistila dluh postoupením své pohledávky dle §554, bude i v tomto případě k dalšímu trvání zajištění nutný její souhlas.
1.2.6.1. Souhlas třetí osoby, poskytující zajištění, se změnou v osobě dlužníka Pro souhlas třetí osoby se změnou v osobě dlužníka Zákon nepředepisuje písemnou formu. Z toho vyplývá, že jej lze učinit i ústně; souhlas z hlediska výrazových prostředků nemusí být učiněn jen řečí, ale též i konkludentním jednáním. Požadavku právní jistoty, ale nejlépe dostojí souhlas písemný.
21
Zákon nestanoví, vůči komu je souhlas určený, jedná se o jednostranný adresovaný právní úkon. Adresátem může být jak věřitel, tak přejímatel nebo dokonce i původní dlužník ( původní dlužník si může např. u ručitele vyžádat takový souhlas, že bude zajišťovat dluh i v případě, že se osoba dlužníka změní). K obdobnému závěru dospěl soud také v následujícím rozhodnutí: „Zástavní právo k nemovitosti, zajišťující dluh, u něhož dochází k převzetí jiným dlužníkem, zaniká, pokud vlastník zástavy (osoba odlišná od zástavního dlužníka) nedá souhlas se změnou dlužníka. Naproti tomu zástavní věřitel má možnost si i ve smlouvě uzavírané s dlužníkem a subjektem, který dluh přebírá, vymínit, že souhlas k převzetí dluhu dá pouze v případě, že vlastníci zástavy budou s převzetím dluhu souhlasit. Souhlas dává současný vlastník zástavy, nikoli dřívější, který původně se zastavením souhlasil.“6
1.3. Přistoupení k závazku Ten, kdo se dohodne písemně s věřitelem bez souhlasu dlužníka, že za dlužníka splní jeho peněžitý závazek, stane se dlužníkem vedle původního dlužníka (kumulativní intercese) a oba dlužníci pak budou zavázáni společně a nerozdílně. Občanský zákoník přistoupení k závazku (dluhu) řadí mezi případy změn závazkového právního vztahu v osobě dlužníka. Nejedná se ovšem o zcela přesnou klasifikaci, jelikož dlužník původní i dále dlužníkem zůstává. Změnou je to, že k původnímu dlužníkovi přistupuje třetí osoba, která působí jako další dlužník vedle dlužníka dosavadního a má zároveň povinnost poskytnout stejné plnění jako dlužník původní, a to rukou společnou a nerozdílnou. Z toho tedy vyplývá, že nedochází ke změně dlužníka, nýbrž k navýšení počtu zavázaných osob.
___________________________________________________________________________ 6
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4.4.2007, sp.zn. 15 Cm 19/2005; Ivana Štenglová, Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů, str. 595
22
1.3.1. Právní skutečnosti nutné ke kumulativní intercesi Právním důvodem přistoupení k dluhu je smlouva uzavřená mezi věřitelem a třetí osobou. Obsahem této smlouvy je, že se přejímatel závazku věřiteli zavazuje splnit dluh, který má vůči němu původní dlužník, a že za tento dluh bude společně a nerozdílně zavázán s původním dlužníkem. Smlouva o přistoupení k dluhu mezi věřitelem a třetí osobou musí být vždy v písemné podobě. Souhlasu původního dlužníka není třeba a to z důvodu, že původní dlužník nepřestává být dlužníkem, což znamená, že následkem přistoupení k závazku není jednostranné prominutí dluhu. Dlužník zůstává dlužníkem i nadále, i když nyní solidárně zavázaným s přejímatelem. Platí, že i do budoucna se může původní dlužník zprostit svého dluhu tím, že jej splní věřiteli. Navzdory tomu, je ale nutné poznamenat, že jeho postavení určitých změn doznává: jednak přistupitel může kdykoliv tento dluh sám splnit dříve než dlužník původní, dále mezi původním dlužníkem a přistupitelem vzniká vzájemný vnitřní vztah, který modifikuje podíl původního dlužníka na dluhu. Zákon relevanci souhlasu dlužníka odpírá, i když se ho kumulativní intercese dotkne. Důvodem je preferující zájem věřitele na tom, aby v důsledku většího počtu dlužníků vznikla větší možnost uspokojení jeho pohledávek.
1.3.2. Předpoklady přistoupení k závazku 1) Předpokladem přistoupení k dluhu je existence závazkového právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem. Přistoupit lze jen k peněžitým závazkům. Není rozhodující, zda je peněžitý dluh splatný či nikoliv, stejně tak nehraje roli právní důvod, ze kterého vznikl. Může jít o závazek ze smlouvy, o závazek k náhradě škody atd.
23
2) Přistoupení k peněžitému dluhu lze v celém rozsahu nebo jenom z části. 3) Není možné přistoupit k dluhu , jehož splnění je vázáno na osobu dlužníka (výjimkou můžou být splatné dávky výživného, kde se kumulativní intercese připouští). 4) Přistoupení k dluhu je možné dopředu vyloučit uzavřením dohody dlužníka s věřitelem. 5) Přistoupení k dluhu se vzhledem k neexistující úpravě v obchodním zákoníku taktéž použije v plném rozsahu i pro tyto obchodní závazkové vztahy. K výše zmíněné teorii na téma přistoupení k závazku bych chtěla uvést příklad soudního rozhodnutí, kdy se soud zabýval
Účinností přistoupení k dluhu: „Účinnost prohlášení
(smlouvy) o přistoupení k dluhu předpokládá existenci závazkového poměru, ke kterému má být přistoupeno. Nestačí jen předpoklad, že smlouva, k dluhu z které má být přistoupeno, bude uzavřena v budoucnu.“7
1.3.3. Právní následky kumulativní intercese Právní následkem kumulativní intercese, že nadále trvá dosavadní závazkový právní vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Změnou oproti původnímu stavu je to, že k původnímu dlužníku přistoupí třetí osoba, která bude s původním dlužníkem zavázána solidárně.
_________________________________________________________________________ 7 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4.4.1996, sp.zn. 5 Cmo 131/95, SoRo 5/96, s.130; Ivana Štenglová: Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů, str. 597
24
1.3.4. Převzetí peněžitého dluhu V případě převzetí peněžitého dluhu jde v závazkovém právním vztahu o to, že do tohoto vztahu vstupuje další dlužník, a to vedle původního dlužníka. Předpokladem tohoto převzetí je dohoda mezi osobou přistupující k závazku a věřitelem; obsahem této dohody je závazek třetí osoby splnit za dlužníka jeho peněžitý dluh věřiteli. Přistoupení se týká existujícího závazku (takového závazku, který již vznikl a trvá, bez ohledu na to, zda je dluh splatný nebo nikoliv). Na rozdíl od ručení, které představuje závazek subsidiární, není povinnost nového dlužníka vázána na skutečnost, zda věřitel již vyzval původního dlužníka k plnění závazku či nikoliv. Jinými slovy – kterákoliv z osob dlužníků může být věřitelem oprávněně požádána k plnění dluhu.
Stejně jako u převzetí dluhu ve formě převzetí je i zde nutná písemná forma dohody. Souhlas původního dlužníka není vyžadován, protože jeho závazek vůči věřiteli zůstává neměnný. Rozdíl mezi přistoupením k závazku a převzetím dluhu v podobě přistoupení dalšího dlužníka je ten, že „ Přistoupit podle § 533 lze jen k závazkům peněžitým ( na rozdíl od převzetí dluhu podle § 531 odst. 2, podle kterého lze převzít i dluh peněžitý.“8
1.3.4.1. Pasivní solidarita Věřitel, který nově přistoupí k závazku, je vůči věřiteli zavázán nerozdílně a společně s původním dlužníkem. Toto platí i pro případy, kdy k závazku postupně přistoupí více osob; i v tomto případě jsou všichni dlužníci solidární s dlužníkem původním. Plně tak platí tzv. pasivní solidarita, kterou definuje § 511 Občanského zákoníku následovně:
___________________________________________________________________________ 8
Knappová, Švestka, Dvořák a kol.: Občanské právo hmotné II, str. 122
25
1) Jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.
2) Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili. 3) Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní.
1.3.4.2. Zajištění pohledávky Skutečnost, že do závazkového právního vztahu přistoupí po boku původního dlužníka i noví dlužníci, nemá vliv na další trvání zajištění pohledávky, jelikož nedochází ke změně právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem. Zajištění zaniká po splnění dluhu, kterýmkoliv z dlužníků. Problematikou vlivu přistoupení k dluhu na zajištění závazku se zabýval zabýval soud v následujícím rozhodnutí: „Vůči osobě, jež se písemným přistoupením k závazku ve smyslu ustanovení § 533 obč.zák. stane solidárně zavázaným dlužníkem vedle původního dlužníka, nepůsobí bez dalšího zástavní právo zřízené (jen) k zajištění pohledávky věřitele vůči původnímu dlužníku.“9
___________________________________________________________________________ 9
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2008, sp.zn. 29 Odo 969/2006, ASPI JUD 107983CZ; Ivana Štenglová: Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů, str. 597
26
1.3.5. Námitky proti pohledávce Stejné námitky, které proti pohledávce věřitele uplatňuje původní spoludlužník, může uplatnit i nový dlužník (dlužníci). Jde např. o námitku promlčení, námitku částečného splnění dluhu nebo o námitku proti existenci pohledávky. Nový dlužník má zároveň i právo uplatnit námitky, které má proti věřiteli i původní dlužník, tudíž i námitku započtení vzájemné pohledávky původního dlužníka, vedle toho ovšem i započtení své vlastní započitatelné pohledávky.
1.3.6. Obchodní a pracovně právní vztahy Jelikož není přistoupení k závazku součástí Obchodního zákoníku, lze úpravu Občanského zákoníku použít i na obchodní závazky i na závazky v pracovněprávních vztazích.
1.4. Převzetí plnění Ten, kdo se dohodne s dlužníkem, že jeho závazek vůči o věřiteli splní, má povinnost vůči dlužníkovi poskytovat plnění jeho věřiteli (§ 534). V tomto případě jde o převzetí plnění, které ovšem nemá za následek změnu v subjektech závazku. Na rozdíl od převzetí dluhu formou záměny dlužníků nedochází k záměně dlužníka a na rozdíl od převzetí dluhu ve formě přistoupení dalšího dlužníka a přistoupení k závazku bez dohody s dlužníkem nedochází v tomto případě ke změně v počtu dlužníků.
1.4.1. Závazek třetí osoby Při převzetí plnění nedochází ke změně základního závazkového právního vztahu věřitele a dlužníka. Vzniká však – vedle základního vztahu – i zcela nový právní vztah pouze mezi přejímatelem povinnosti k plnění a dlužníkem a to na základě dohody obou subjektů. Na rozdíl od všech výše uvedených možností závazkového práva není v tomto případě nutná
27
písemná dohoda. Zapotřebí není ani souhlasu věřitele, protože věřiteli nevzniká žádné oprávnění vůči přejímateli a přejímatel zároveň není věřiteli dlužníka ničím zavázán. Přejímatelova povinnost tkví v tom, že se zavazuje dlužníkovi zaplatit místo dlužníka závazek věřiteli. Podstata převzetí plnění spočívá v tom, že smlouvou mezi dlužníkem a třetí osobou se zakládá závazek třetí osoby zařídit, aby věřitel nepožadoval uspokojení své pohledávky po dlužníku. Závazek třetí osoby nesměřuje vůči věřiteli, nýbrž vůči dlužníku. Věřiteli tím pádem nevzniká žádné přímé právo na plnění po třetí osobě. Obsahem smlouvy o převzetí plnění, která úzce souvisí se smlouvami ve prospěch třetího, je slib promitenta (třetí osoby) promisarovi (dlužníkovi), že bude plnit třetí osobě, která nebyla účastníkem smlouvy. I když je zřejmá souvislost mezi smlouvou o převzetí plnění a smlouvou ve prospěch třetího, nelze použít ustanovení § 50, neboť ustanovení § 534 má jako speciální ustanovení přednost. Odchylkou je to, že převzetím plnění nikdy věřiteli přímo nevznikne přímé právo vůči tomu, kdo plnění převzal. Pokud dojde k souhlasu věřitele s tím, aby jeho dluh splnila namísto dlužníka třetí osoba, dochází k převzetí dluhu, ovšem za předpokladu, že dohoda dlužníka a třetí osoby má písemnou formu.
1.4.2. Smlouva o převzetí plnění Právním důvodem převzetí plnění je smlouva uzavřená mezi dlužníkem na jedné straně a třetí osobou na druhé straně. Věřitel k této smlouvě souhlas nedává a ani se na této smlouvě neúčastní. Dokonce ani není nutné, aby věřitel o této smlouvě věděl a to z toho důvodu, že jeho právní postavení není převzetím plnění přímo dotčeno. Jelikož nedochází ke změně osoby dlužníka, věřitel se i nadále může po dlužníkovi domáhat uspokojení své pohledávky. Obsah smlouvy je formulován současným právem. Obsah smlouvy mezi dlužníkem a třetí osobou je rozhodující pro posouzení situace, kdy má třetí osoba splnit svůj závazek. Jestliže třetí osoba splní svůj závazek tak, že uspokojí pohledávku věřitele, nevznikne této osobě nárok vůči dlužníku na vydání bezdůvodného obohacení. Nejednalo se totiž o plnění
28
s povahou plnění bez právního důvodu ani plnění toho, co měl dlužník splnit sám. Proto je nutné ve smlouvě věnovat náležitou pozornost otázce vzájemného vztahu dlužníka a třetí osoby. Je možné povinnost třetí osoby zajistit vhodným zajišťovacím prostředkem, např. smluvní pokutou sjednanou pro případ porušení povinnosti třetí osoby, kdy v případě porušení povinnosti nebude věřitel požadovat splnění dluhu po dlužníku. Připouští-li to povaha věci, převzít lze i veřejnoprávní povinnost zaplatit určitou peněžitou částku. Například v souvislosti s převodem nemovitosti se mohou strany dohodnout, že daň z převodu nemovitosti zaplatí kupující místo prodávajícího, nebo že tuto povinnost ponesou smluvní strany rovným dílem. Jedná-li se o plnění dělitelné, je možné připustit i částečné převzetí plnění . Kauzou smlouvy o převzetí mohou být různá plnění. Kauzou může být například darování nebo zproštění se dluhu třetí osoby u dlužníka. Převzetí dluhu může být dále jak úplatné, tak bezúplatné. Zákon pro smlouvu o převzetí plnění nepředepisuje písemnou formu.
1.4.3. Právní následky převzetí plnění Právním následkem smlouvy o převzetí plnění mezi dlužníkem a věřitelem není změna závazkového právního vztahu, a to ani v počtu subjektů vystupujících na straně dlužníka, ani v osobě dlužníka. Právním následkem je vznik nového závazkového právního vztahu , ve kterém třetí osoba vystupuje jako dlužník, a v němž dlužník ze závazkového právního vztahu má postavení věřitele. Tím pádem vzniká vedle závazkového právního vztahu mezi dlužníkem a věřitelem , který dále v nezměněné podobě existuje, i druhý závazkový právní vztah s jiným obsahem a s jinými stranami. Třetí osoba má za povinnost zařídit, aby plnění nebylo požadováno věřitelem po dlužníku. Dlužník má právo se domáhat plnění po třetí osobě i žalobou u soudu, a to ihned jakmile dlužníkův dluh dospěje. Dlužník nemusí čekat do doby, než po něm bude plnění požadovat jeho věřitel. Jakmile se totiž stane pohledávka věřitele splatnou, může po dlužníku věřitel svoji pohledávku začít vymáhat. 29
Pokud nedošlo k platnému vzniku právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, nemohl ani vzniknout závazkový právní vztah mezi dlužníkem a třetí osobou. Stejně tak právní vztah mezi dlužníkem a třetí osobou zaniká, pokud již neexistuje právní vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Jestliže nedojde třetí osobou
ke splnění dlužníkova dluhu věřiteli, dojde k porušení
smluvního závazku vůči dlužníku. Pokud následkem porušení smluvního závazku vznikne dlužníku škoda, má dlužník právo náhrady podle ustanovení o obecné odpovědnosti za škodu (§ 420). Pokud plnění převezme více osob, což zákon nezakazuje, nedojde ke vzniku závazku jednoduchého, ale dojde ke vzniku společné obligace několika dlužníků. Ve smlouvě o převzetí plnění je však nutné ujednání, jakou měrou bude každá strana zavázána, zda jen za určitou část, nebo zda budou ručit nerozdílnž ou a společnou. Pokud ve smlouvě toto ujednání uvedeno nebude, rozhodujícím kritériem bude povaha plnění.
1.4.4. Nesplnění závazku Pakliže přejímatel nedostál svému závazku vůči dlužníkovi a dlužník věřiteli plnil, může dlužník vymáhat na přejímateli náhrady pouze za to, co sám poskytl svému věřiteli. V této situaci jde o uplatnění nároku na náhradu škody, která vznikla dlužníkovi tím, že přejímatel nesplnil povinnost vůči věřiteli. Pokud tedy přejímatel nesplnil svůj závazek vůči věřiteli, porušil svou povinnost vůči dlužníkovi a ten má tak nárok na odpovědnost za škodu způsobenou přejímatelem (škodou je v tomto smyslu myšleno to, co musel dlužník zaplatit věřiteli a co by býval zaplatit nemusel, pokud by přejímatel splnil svou povinnost). Jelikož nedochází ke změně závazkového vztahu mezi dlužníkem a věřitelem, nemění se nic, ani pokud jde o zajištění pohledávky.
30
Rovněž jako při přistoupení k závazku bez dohody s dlužníkem, platí ustanovení § 534 i pro pracovněprávní a obchodní vztahy. Důsledky porušení povinnosti z dohody o převzetí dluhu se zabýval soud v následujícím rozhodnutí: „ Jestliže zavázaný z dohody o převzetí plnění podle § 534 obč. zák. nesplnil svůj závazek poskytnout za dlužníka jeho věřiteli plnění, a dlužník proto svému věřiteli plnil sám, snížil se tím v důsledku porušení závazku zavázaného majetkový stav dlužníka a dlužníkovi vůči zavázanému vznikl nárok na náhradu škody podle § 420 obč. zák.“10
1.5. Poukázka Ustanovení § 535 říká, že poukázkou se opravňuje poukazník vybrat plnění u poukázaného a poukázaný se zmocňuje, aby splnil poukazníkovi na účet poukazatele. Přímý nárok nabude poukazník proti poukázanému jen tehdy, obdrží-li projev poukázaného, že poukázku přijímá.
1.5.1. Pojem Poukázka (asignace) je dalším institutem, jehož prostřednictvím dochází ke změně subjektů závazkových vztahů. Obchodní zákoník poukázku samostatně neupravuje. Poukázka je založena na změně subjektů závazku, což znamená, že poukazatel může být věřitelem poukázaného a zároveň dlužníkem poukazníka. „V takovém případě poukazatel (asignant) zmocní svého věřitele – poukazníka (asignatáře), aby si vybral plnění od poukázaného (asignáta), a poukázaného (tj. svého dlužníka) zmocní, aby plnil poukazníkovi na účet poukazatele.“11
___________________________________________________________________________ 10
11
R 16/08, Ivana Štenglová: Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů, str.598 Švestka, Jehlička, Škárová, Spáčil a kol.: Občanský zákoník - komentář, § 535
31
To, aby byly strany v postavení dlužníka a věřitele, však není podmínkou pro vystavení poukázky.
1.5.2. Účinnost poukázky K účinnosti poukázky se vyžaduje: 1) Dohoda mezi poukazatelem a poukazníkem. Právní vztah (valutový poměr) mezi nimi vzniká okamžikem, kdy od poukazatele přijme poukazník zmocnění, a dává tím pádem najevo souhlas s přijmutím plnění poukázaného. Z takto vzniklého poměru vyplývá důvod (kauza), z jakých důvodů poukazatel vystavil poukázku (např. poskytnutí půjčky, darování, splnění dluhu atd.) a zároveň z jakých důvodů poskytuje poukazníkovi určitou hodnotu (valutu), která spočívá v plnění od poukázaného. 2) Dohoda mezi poukazatelem a poukázaným. Poukazatel zmocní poukázaného, aby na účet poukazatele plnil poukazníkovi. Právní vztah mezi poukazatelem a poukazníkem (krycí či úhradový poměr) vzniká tím, že poukázaný zmocnění přijme (souhlasí s tím, že bude plnit poukazníkovi). Poukázaný ovšem nemá povinnost přijmout zmocnění poukazatele. Jedině tehdy, pokud dluží poukazateli plnění, které je předmětem poukázky, v tom případě má vůči němu za povinnost poukázce vyhovět. 3) Jednostranný právní úkon poukázaného adresovaný poukazníkovi ( tzv. přijetí poukázky). Ve chvíli, kdy poukazníkovi dojde odznámení poukázaného, ohledně přijetí poukázky, dochází ke vzniku právního vztahu mezi poukázaným a poukazníkem (platební poměr). Dochází tím k přímému právnímu nároku poukazníka proti poukázanému, čímž může svůj nárok na splnění proti němu uplatnit u soudu žalobou. Poukázaný má totiž za povinnost splnit poukazníkovi to, k čemu byl poukazatelem zmocněn.
Pro shora uvedené právní úkony není předepsaná zákonem žádná forma.
32
Řada dalších právních institutů je založena na zásadách poukázky ( např. poukázka na cenné papíry, šek, akreditiv apod.) 4) V případě, že poukazatel je dlužníkem poukazníka, nebo že poukázaný je dlužníkem poukazatele , může poukázka sloužit k zaplacení dluhu nebo k poskytnutí úvěru ( úvěr pro poukazníka může získat poukazatel od poukázaného), daru a podob. Poukázka se může stát prostředkem inkasa, je-li poukazatel věřitelem poukázaného. Předmětem poukázky jsou nejčastěji peníze, ale v zásadě jím může být jakékoliv zastupitelné plnění. 5) Obchodní zákoník vlastní úpravu institutu poukázky neobsahuje. Právní úprava poukázky tedy platí i obchodní závazkové vztahy.
1.5.3. Námitky proti poukázce Jestliže dojde k přijetí poukázky poukázaným vůči poukazníkovi, může poukázaný uplatnit jen takové námitky, které vyplývají z obsahu poukázky nebo ze vztahů poukázaného a poukazníka nebo jen takové, které se týkají platnosti přijetí poukázky. Právní vztah (platební poměr) mezi poukázaným a poukazníkem vzniká tím, že poukázaný oznámí poukazníkovi přijetí poukázky poukazník může přímo proti poukázanému uplatnit nárok na plnění. Námitky může poukázaný uplatnit své námitky pouze v rámci poměru mezi ním a poukazníkem. Námitky se mohou týkat platnosti jeho právního úkonu adresovaného poukazníkovi (přijetí poukázky), dále se může jednat o námitky v obsahu poukázky, nebo z jeho vlastních vztahů vůči poukazníkovi. Může se například jednat o námitku započtení jeho vzájemné pohledávky proti poukazníkovi. Vyloučeny jsou námitky vyplývající z valutového a úhradového poměru.
33
1.5.4. Odvolání poukázky Do doby, než poukázaný poukázku vůči poukazníkovi přijme, může jí poukazatel odvolat. Pokud dojde k účinnému odvolání poukázky platí o právním vztahu mezi poukázaným a poukazatelem ustanovení o příkazní smlouvě jen tehdy, pokud mezi nimi nevznikl jiný právní důvod ( např. věřitele a dlužníka) ovšem s tou výjimkou, že tento vztah mezi nimi nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázaného. Povinnost splnit poukazníkovi to, co je předmětem poukázky, vzniká až tehdy, když poukázaný oznámí poukazníkovi přijetí poukázky.
Poukazník má právo toto plnění po
poukázaném vymáhat žalobou. Do té doby má právo poukazatel poukázku odvolat. Přijetí poukázky je jednostranný právní úkon poukázaného, který je adresován poukazníkovi a vyplývá z něho souhlas s plněním dle poukázky. Odvoláním poukázky se rozumí jednostranný právní úkon poukazatele, který je adresovaný poukazníkovi i poukázanému. Včasným odvoláním nedojde ke vzniku nároku poukazníka na plnění proti poukázanému. Tím ovšem nedochází k vyloučení odpovědnosti poukazatele za porušení povinností, které mu vyplývají z jiných právních vztahů vůči ostatním účastníkům poukázky a které díky tomu, že se poukázka nezrealizovala, nesplnil.
1.5.5. Běh promlčecí lhůty Započala-li běžet promlčecí doba ohledně závazku mezi poukazníkem a poukázaným, kdy plnění je předmětem poukázky, a to před dobou, kdy poukazníkovi došlo sdělení poukázaného ohledně přijetí poukázky, tak promlčecí doba ve vztahu mezi poukazníkem a poukázaným běží od té doby.
34
1.6. Poukázka na cenné papíry Peněžní ústav může na sebe nebo na třetí osobu vystavit písemnou poukázku, která zní na plnění cenných papírů, aniž by v ní musel uvést důvod závazku.
Poukázka na cenné papíry se oproti poukázce vyznačuje některými důležitými rozdíly: 1) jen peněžní ústav může být výstavcem poukázky na cenné papíry 2) poukázaným může být i poukazatel 3) plněním z poukázky může být jen plnění cenných papírů 4) poukázka na cenné papíry musí být vždy v písemné formě Ad 1) Peněžním ústavem jsou především banky. Zákon o bankách určuje, kdo je považován za banku. Za peněžní ústavy lze dále považovat i družstevní záložny, jejichž činnost je upravena zákonem o spořitelních a úvěrních družstvech. Jejich činnost je však oproti činnosti bank značně omezenější. Ad 2) Poukazatelem (výstavcem poukázky) může být jen peněžní ústav. Poukázaný musí být osobou schopnou provést plnění cenných papírů, což nemusí být nutně peněžní ústav. V případě, že poukázaným není peněžní ústav, bude se jednat nejspíše o obchodníka s cennými papíry. Ad 3) Pojem plnění cenných papírů se chápe jako
fyzické odevzdání cenných papírů
oprávněnému z poukázky nebo dle dohody s peněžním ústavem, ale taktéž jejich převedení do úschovy pro oprávněného z poukázky.
1.6.1. Poukázka na řad Poukázka znějící na řad, může být převedena rubopisem Všechna práva z poukázky na osobu oprávněnou z rubopisu přecházejí rubopisem.
35
1.6.2. Náležitosti přijetí a rubopisu Náležitostmi přijetí rubopisu a taktéž tím, kdo je z rubopisu oprávněn a jak se toto oprávnění prokazuje se zabývají předpisy o směnkách.
1.6.3. Plnění z poukázky Povinností toho, kdo přijme poukázku vystavenou peněžním ústavem je plnit tomu, na koho byla poukázka převedena nebo tomu, v jehož prospěch byla vystavena. Osoba, která je poukázkou zavázána je povinna plnit jen tehdy, byla-li jí vydána řádně kvitovaná poukázka. Proti osobě, která je oprávněna z poukázky rubopisem, jsou přípustné pouze takové námitky, které jsou patrné z vlastních vztahů k oprávněnému nebo z obsahu poukázky. Právní povaha poukázky na cenné papíry se blíží cennému papíru. Poukázka na cenné papíry má povinnou písemnou formu. Poukázka na cenné papíry ovšem není vedena ve výčtu jednotlivých cenných papírů v zákoně o cenných papírech. Převodem poukázky může dojít nepřímo k obchodování s cennými papíry, na které poukázka zní. Oprávněným může být: 1) osoba, na kterou byla postupem pohledávky (cesí) převedena poukázka znějící na jméno 2) původní poukazník, který je uveden na poukázce 3) osoba, která má v rukou poukázku znějící na řad a indosovanou (naposledy) blanko 4) osoba, na kterou byla rubopisem (indosamentem) převedena poukázka znějící na řad Osobou zavázanou poukázkou je poukázaný, který poukázku na cenné papíry přijal.
36
Kvitovaná poukázka je poukázka s napsaným potvrzením o provedeném plnění. Poukázku může kvitovat pouze osoba, která je k ní oprávněná nebo jí zmocněná.
2. Změna v obsahu závazkového právního vztahu – obecné důvody Účastníci občanskoprávních závazkových vztahů ovládaných zásadně principem svobody mají vždy možnost
změnit dohodou i obsah existujících závazkových právních vztahů.
V teorii se tato změna závazkových právních vztahů nazývá kumulativní novací (existuje též privativní novace, která ovšem představuje zánik závazku a vznik závazku zcela nového). Rozlišujeme několik změn obsahu závazkového právního vztahu, a to: změnu dohodou stran, která je dle občanského zákoníku zcela ponechána na vůli smluvních subjektů ( ustanovení §516) a dále změnu na základě zákona v případě prodlení dlužníka a prodlení věřitele. Obchodní zákoník dohodu o změně obsahu závazku neupravuje, stanoví pouze formu dohody o změně smlouvy. Prodlení dlužníka věřitele naproti tomu upravuje komplexně, čímž vylučuje pro obchodní vztahy úpravu občanského zákoníku. Občanský zákoník nepředepisuje pro dohodu účastníků podle §516 písemnou formu. Z ustanovení §272 odst. 2 obchodního zákoníku však pro obchodní vztahy ze smluv vyplývá, že pokud písemně uzavřená smlouva obsahuje ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v písemné podobě, musí mít dohoda o změně nebo zrušení smlouvy písemnou formu.
2.1. Změna dohodou stran Účastníci mají možnost dohodou měnit svá vzájemná práva a povinnosti. Podstatou této změny (kumulativní novace) spočívá v tom, že k původní právní skutečnosti, která založila daný právní vztah, přistoupila právní skutečnost další, a ta mění práva a povinnosti z původního právního vztahu.
37
Pokud z dohody není jasně patrné, že sjednáním nového závazku dosavadní závazek zaniká, dochází ke vzniku nového závazku vedle závazku dosavadního. Předpokladem je ovšem splnění zákonem požadovaných náležitostí. Zajištění práv, týkajících se dohody, nadále trvá. Pokud by však došlo k dohodě bez souhlasu ručitele, má takovýto ručitel možnost proti věřiteli namítat vše, co by mohl namítat v situaci, kdyby dohody nebylo. Právním důvodem jsou právní skutečnosti, ovšem za předpokladu, že vedle sebe obstojí. Změna dohodou (kumulativní novace) předpokládá, že existuje nějaký závazek, který má být změněn. Jestliže je závazek ovšem pochybný nebo sporný, nemůže být jeho obsah změněn novací, ale lze ujednat tzv. narovnání (§585). Dále k tomu, aby došlo ke kumulativní novaci je zapotřebí vůle stran o ujednání nového závazku, který přistoupí k závazku původnímu. Musí být jasně patná vůle obou stran o zachování původní obligace (závazku) a doplnění jí o další závazek. Další podmínkou kumulativní novace je zřízení nové obligace mezi stejnými stranami. Dojdeli následným ujednáním k původní obligaci k připojení další osoby, nebude se již jednat o tzv. kumulativní novaci, nýbrž o ručení, zřízení společného závazku a podob. Typickým případem kumulativní novace je ujednání o zástavním právu, o smluvní pokutě, o zajišťovacím převodu práva, o srážkách ze mzdy a podob., dále se může jednat o doplnění v kupní smlouvě o právo zpětné koupě, o výhradě vlastnického práva, o předkupním právu. Při kumulativní novaci nedochází k zániku původního závazkového právního vztahu, nýbrž k jeho změně. Tato změna spočívá v tom, že k původní právní skutečnosti, z níž původní závazek vznikl, se přidá (přistoupí) další právní skutečnost, a to dohoda, na základě které si strany mění svá vzájemná práva a povinnosti. Tím dochází ke změně obsahu jejich původního závazku. Právním důvodem změněného závazku tedy je jak dohoda o změně jeho obsahu, tak i původní právní skutečnost, která způsobila vznik závazku. Podmínkou kumulativní novace je platnost původního závazku, jelikož neexistující závazek (např. závazek absolutně neplatný nebo závazek zaniklý prekluzí) nelze měnit. Předmětem dohody ovšem může být i promlčené právo, neboť promlčením právo nezaniká.
38
Strany při uzavírání dohody nejsou vázány omezeními co do rozsahu, týkající se změn dosavadního práva a povinností, které jsou obsahem jejich změn závazkového právního vztahu. Obvykle se jedná o změny způsobu plnění nebo splatnosti a podob. Při novém ujednání smluvních stran např. o novém způsobu plnění nebo o nové splatnosti sice dochází k zániku povinnosti dlužníka splnit dluh tak, jak bylo původně ujednáno, ale nejedná se nikoliv o zánik jeho povinnosti plnit a ani o zánik závazkového právního vztahu (vzniklého např. na základě kupní smlouvy, půjčky a podob.), ale jedná se jen o změnu jednotlivých práv a povinností v existujícím právním vztahu. Na základě dohody stran dle §516 může dojít ke změně závazkového vztahu i ohledně předmětu plnění, k němuž je dlužník zaváván. Dlužník je podle změněného závazku povinen i oprávněn plnit a věřitel má oprávnění a povinnost toto nově ujednané plnění přijmout k uspokojení svojí pohledávky. Je zásadou, že jednotlivé vzájemné povinnosti a práva účastníků právního vztahu je možné dodatečně měnit jen za předpokladu, že v době změny existují. Závazek již zaniklý měnit nelze. Pro dohodu není předepsána žádná zvláštní forma. Ovšem byla-li předepsána pro původní závazek, je požadována stejná forma i pro dohodu ve smyslu §516. Změnou dohody předmětu plnění se zabýval soud v následujícím rozhodnutí: „ Jestliže si strany dohodnou, že dluh bude splněn poskytnutím jiného předmětu plnění, než k jakému byl dlužník zavázán, je dlužník povinen podle změněného závazku plnit a věřitel již nemůže vymáhat původně sjednaný předmět plnění. K zániku závazku dochází splněním nově sjednaného předmětu plnění.“12
___________________________________________________________________________ 12
Sou R NS č.28 –C 2498 – Nejvyšší soud, 32 Odo 799/2003; Švestka, Jehlička, Škárová, Spáčil a kol.: Občanský zákoník – komentář, §516
39
2.1. Změna z důvodu prodlení dlužníka Do prodlení se dostává dlužník, který svůj závazek řádně a včas nesplní. V případě, že ke splnění dluhu nedojde ani v přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, věřitel má právo od smlouvy odstoupit. Pokud se jedná o dělitelné plnění, je možné, aby věřitel odstoupil i jen z jednotlivých plnění. Jedná-li se o plnění peněžitého dluhu, věřitel má právo po dlužníku požadovat vedle plnění i úroky z prodlení, nemá-li dle tohoto zákona povinnost platit poplatek z prodlení. Výše úroků z poplatku a z prodlení stanoví prováděcí předpis. Jedná-li se o prodlení s plněním věci, je dlužník odpovědný za její ztrátu, zničení nebo poškození, ledaže by k takovéto škodě došlo i jinak.
Pokud uplynula doba splatnosti, dochází k prodlení dlužníka. Doba splatnosti se řídí hmotným právem. Není-li doba splatnosti dohodnuta, může vyplývat z právního předpisu, to znamená, že pokud si sami účastníci dobu splatnosti nedohodnou, stanoví ji právní předpis např. v § 671 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud nastane případ, kdy doba splatnosti nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem ani určena rozhodnutím, nastává hned prvním dnem po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění (§ 563), a od následujícího dne nastává prodlení. U závazku, kde dochází k plnění ve splátkách, se prodlení týká jen jednotlivých splátek. Pokud ovšem věřitel využil tzv. ztráty výhody splátek (§ 565), a pokud tato byla sjednána, dostane se dlužník do prodlení s celým dluhem a nedojde-li v přiměřeně dlouhé době k jeho splnění, věřitel je oprávněn od smlouvy odstoupit. Pokud dlužník nesplnil svůj dluh ani v dodatečné přiměřené lhůtě, která mu byla věřitelem poskytnuta, vzniká věřiteli právo od smlouvy odstoupit. Pokud to neučiní, jeho právo domáhat se splnění dluhu tím nezaniká.
40
Aby bylo odstoupení od smlouvy účinné, podmínkou je poskytnutí dostatečné lhůty ke splnění. I když délku (lhůtu) určuje sám věřitel, aby bylo možné dluh splnit, musí být lhůta přiměřeně dlouhá vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Věřitel může uplatnit svůj nárok na plnění žalobou u soudu, jakmile je jeho pohledávka splatná. To znamená, že věřitel vůbec nemusí dlužníkovi další lhůtu poskytnout. Věřitel může od smlouvy odstoupit, aniž by bylo nutné předem dlužníka na tuto možnost upozornit. V případě, kdy věřitel již při poskytnutí dodatečné lhůty prohlásí, že v případě jejího nedodržení od smlouvy odstupuje, není již třeba žádného dalšího projevu vůle a k odstoupení dochází marným uplynutím stanovené lhůty. V případě, kdy se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, věřitel má právo požadovat úroky z prodlení, pokud nebyla stanovena povinnost platit poplatek z prodlení. V případě výše úroků a poplatku z prodlení, odkazuje občanská zákoník na prováděcí předpis. Zaplacením úroků z prodlení se dlužník nezbavuje povinnosti případné odpovědnosti za škodu, která vznikla v důsledku prodlení, avšak jen v takovém rozsahu, v jakém případná škoda převyšuje úroky, popř. poplatek z prodlení. V případě, kdy se jedná o prodlení s plněním věci, vzniká dlužníkovi odpovědnost za její poškození, ztrátu, nebo zničení bez ohledu na to, zda ke škodě došlo náhodou, či přímým zaviněním dlužníka. Věřiteli tak vzniká právo na náhradu škody, jež mu vznikla v důsledku prodlení dlužníka.
2.2.1. Změna z důvodu prodlení dlužníka z pohledu obchodního zákoníku Obchodní zákoník upravuje prodlení dlužníka komplexně, a to v §365 a násl. proto se v obchodních vztazích nepoužije ustanovení §517 a násl. občanského zákoníku.
41
Obchodní zákoník zakládá právo věřitele, trvat i při prodlení dlužníka na řádném splnění jeho závazku, pokud zákon nestanoví něco jiného, současně však věřiteli umožňuje ve stanovených případech od závazku odstoupit. Dalším právem věřitele vznikajícím z prodlení dlužníka je právo požadovat náhradu vzniklé škody. Změnu obsahu závazku upravuje obchodní zákoník odchylně pro nepeněžité a pro peněžité závazky. U peněžitých závazků přechází okamžikem marného uplynutí doby plnění na dlužníka nebezpečí škody na věci, která je předmětem plnění, a to až do řádného splnění závazku. Pokud je dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku (jeho části), vzniká mu nová povinnost, a tím je placení úroku z prodlení. Výši úroku z prodlení si mohou účastníci dohodnout a pokud si ji nedohodnou, platí dlužník o jedno procento vyšší úrok, než obvyklý úrok, který požaduje banka v místě sídla dlužníka v době vzniku závazku, kterého se úrok týká při poskytování úvěru.13
2.2.2. Prodlení Pojem prodlení (mora) vyjadřuje bezprávné omeškání s plněním závazku. Prodlení, jako právní delikt vyvolává jednak odpovědnostní následky, ale i způsobuje změnu obsahu již existujícího závazku, který modifikuje. Deliktní charakter prodlení lze vztáhnout jak na stranu věřitelskou, tak na stranu dlužnickou. To znamená, že dlužník se ocitá v prodlení, není-li schopen plnit řádně a včas.
___________________________________________________________________________ 13
ASPI ID: LIT507CZ, článek dostupný na serveru ASPI
42
Naproti tomu se
může v prodlení ocitnout i věřitel, pokud jeho obligace je zavázána
povinností poskytnout dlužníkovi nezbytnou součinnost nebo jeho plnění přijmout.
Z výše uvedeného je tedy patrné, že rozlišujeme prodlení na straně dlužníka (mora debitoris) a na prodlení na straně věřitele (mora creditoris). Prodlení je bráno jako deliktní jednání osoby, která se do prodlení dostala (dlužník i věřitel), a proto také prodlévající jsou postiženi sankčními následky. Prodlením jedné z obligačních stran nedochází k zániku závazku, ale dochází ke změně v objemu oprávnění a povinností účastníků.
2.1. Změna z důvodu prodlení věřitele Do prodlení se dostává věřitel, který nabídnuté plnění řádně nepřijal nebo v době plnění neposkytl součinnost, která byla potřebná pro splnění dluhu. Pokud takový případ nastane, věřiteli vyvstává povinnost nahradit dlužníkovi náklady s tím mu vzniklé. Na věřitele v takovém případě dále přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci. Jestliže dlužníkovi vznikla i jiná škoda způsobená prodlením věřitele, je tento oprávněn po věřiteli požadovat náhradu škody. Věřitel se ocitá v prodlení i tehdy, pokud nesplnil svoji povinnost vydat dlužníkovi na jeho žádost písemné prohlášení potvrzující o tom, že dluh byl buď z části nebo zcela splacen. Věřitel je oprávněn odmítnout předčasně nabídnuté plnění, pokud podle právních předpisů, podle rozhodnutí nebo podle ujednání účastníků je předčasné plnění dluhu vyloučeno. V případě, kdy věřitel nepřijal opožděné, ale jinak řádné nabídnutí plnění, dostává se do prodlení místo dlužníka. Pokud tato situace nastane, důsledkem prodlení věřitele není povinnost platit úroky z prodlení, jak je tomu v případě prodlení dlužníka s plněním peněžního dluhu.
43
Během doby věřitelova prodlení není dlužník povinen platit úroky. Povinnost platit úroky z prodlení, případně poplatek z prodlení, se vylučuje už tím, že v případě prodlení nedochází k prodlení dlužníka (§ 520). V případě věřitelova prodlení, prodlení dlužníka končí. Ovšem za dobu dlužníkova prodlení, zůstává dlužníkovi povinnost zaplatit úroky z prodlení. To znamená, že v případě, kdy věřitel odmítl přijmout opožděné plnění dlužníka, dostává se sice do prodlení a ztrácí nárok na úroky, ale až od chvíle svého prodlení, nikoliv za dobu předchozí. Podle výše uvedeného ustanovení tedy po dobu věřitelova prodlení, nemusí dlužník platit ani smluvené úroky.
Rovněž prodlení věřitele je upraveno obchodním zákoníkem komplexně, a to v § 370 a násl., proto se v obchodních vztazích ustanovení § 522 a násl. občanského zákoníku nepoužije.
2.1.1. Sankce z důvodu prodlení Dostane-li se věřitel do prodlení, vztahují se na něho některé sankční důsledky. Dalším pravidlem je, že pokud je v prodlení věřitel, nemůže být zároveň dlužník. Druhy sankcí: 1) přechod rizika vzniku škody na věci ( ztráta, poškození atd.) 2) přechod rizika vzniku nahodilé zkázy 3) povinnost věřitele uhradit dlužníkovi náklady vzniklé v souvislosti s jeho prodlením – jedná se o náklady, které jsou spojené s uskutečněním nabídky plnění, která byla odmítnuta (např. náklady na dopravu, náklady na uchování předmětu atd.) Po dobu věřitelova prodlení je dlužník zproštěn povinnosti platit úroky z prodlení. Tato povinnost platit úroky z prodlení , eventuálně poplatek z prodlení odpadá už tím, že v případě prodlení věřitele nedochází k prodlení dlužníka.
44
Ve chvíli, kdy se věřitel dostal do prodlení, prodlení dlužníka končí. Avšak po dobu dlužníkova prodlení platí jeho povinnost platit úroky z prodlení. Dalším pravidlem je to, že po dobu věřitelova prodlení není dlužník povinen platit ani úroky smluvené.
45
Závěr Ve své práci se mi podařilo vypořádat se s cíli vytyčenými v jejím úvodu: podala jsem ucelený a komplexní výklad problematiky přistoupení k závazku a převzetí dluhu. V první části jsem tedy podrobně popsala všechny obecné důvody pro změnu v subjektech závazkového právního vztahu a detailněji, i s odkazy na příslušnou judikaturu, jsem rozvedla definici převzetí dluhu a přistoupení k závazku. Ve druhé části bakalářské práce jsem se zaměřila na změny v obsahu závazkového právního vztahu, a to jak z důvodu změny na základě dohody stran, tak z důvodu prodlení věřitele i dlužníka. Při zpracovávání dané problematiky jsem narazila na zásadní nedostatek pramenů. Základní právní úpravu přináší občanský zákoník, a odborná literatura se zabývá spíše ostatními obecnými důvody změny v závazkovém právě. Téma tak pro mne znamenalo výzvu – rešerše textových materiálů a konzultace s kolegy, kteří se dané problematice věnují. Dílčí cíl této bakalářské práce, zmapování zpracování této oblasti v dostupných pramenech, je tak naplněn chuději, než jsem původně předpokládala. Ve své roli schvalovatele zajištěných úvěrů rozhoduji o schválení obou detailně popisovaných obecných důvodů změny v subjektu právních závazků. Zpracování této bakalářské práce mi umožnilo hlouběji do této problematiky proniknout a získané poznatky určitě přispějí ke zkvalitnění mé každodenní práce.
46
Seznam použité literatury (1) BEJČEK, J., ELIÁŠ, K., RABAN, P. a kol. Kurz obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Brno: C. H. Beck, 2007. 585 s. ISBN 978-80-7179-781-4. (2) GIESE, DUŠEK, PAYNE–KOUBOVÁ, DIETSCHOVÁ. Zajištění závazků v ČR. 2.rozšířené vydání. ISBN 80-7179-658-1. (3) ELIÁŠ, K.a kol. Občanský zákoník. Velký akademický komentář. 2. svazek. Praha: Linde Praha, 2008. 2639 s. ISBN 978-80-7201-687-7. (4) KALFUS, J., KOBLIHA, I., KOVAŘÍK, Z., KOZEL, R., POKORNÁ, J., SVOBODOVÁ, Y. Obchodní zákoník – komentář. Praha: Linde Praha, 2006. 1560 s. ISBN 80-7201-564-8. (5) KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA. J., DVOŘÁK., J. a kol. Občanské právo hmotné. 5.vydání. Praha: Aspi, 2005. 612 s. ISBN 80-7357-131-5. (6) ŠTENGLOVÁ, I. Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů. Praha: Aspi. ISBN 978-80-7357-576-2. (7) ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. a kol. Obchodní zákoník – komentář. 6. vydání. Praha: C.H.BECK, 2001. 1 671 s. ISBN 80-7179-516-X. (8) ŠVESTKA, J., JEHLIČKA, O., ŠKÁROVÁ, M., SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník – komentář, 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. 1464 s. ISBN 80-7179-486-4. (9) ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. kol. Občanský zákoník II. §460-880. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. 1085 s. ISBN 978-80-7400-004-1.
47
Zdroje judikatury: (1) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2009, sp.zn.23 Cdo 2243/2007; Ivana Štenglová, Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů, str. 592 (2) Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4.4.2007, sp.zn. 15 Cm 19/2005; Ivana Štenglová, Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů, str. 595 (3) Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4.4.1996, sp.zn. 5 Cmo 131/95, SoRo 5/96, s.130; Ivana Štenglová: Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů, str. 597 (4) Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2008, sp.zn. 29 Odo 969/2006, ASPI JUD 107983CZ; Ivana Štenglová: Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů, str. 597 (5) R 16/08, Ivana Štenglová: Přehled judikatury ve věcech občanskoprávních závazkových vztahů, str.598 (6) Sou R NS č.28 –C 2498 – Nejvyšší soud, 32 Odo 799/2003; Švestka, Jehlička, Škárová, Spáčil a kol.: Občanský zákoník – komentář, §516
Internetové adresy: www.businessinfo.cz www.ipravnik.cz www.ipodnikatel.cz www.eadvokacie.cz www.businesscenter.cz
48
Příloha č. 1: Vzor smlouvy o převzetí dluhu
Smlouva o převzetí dluhu Dlužník …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) Přejímatel …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) Věřitel …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) Čl. 1 Předmět smlouvy Podle smlouvy o půjčce uzavřené dne ……… je dlužník povinen zaplatit věřiteli dluh ve výši ……… Kč. Dlužná částka je splatná dne ……… Dlužník prohlašuje, že převzetí dluhu neodporuje úmluvě mezi ním a věřitelem a že jeho splnění není vázáno jen na jeho osobu. Čl. 2 Touto smlouvou přejímatel přejímá dluh dlužníka specifikovaný v čl. 1 smlouvy a je
49
srozuměn s tím, že nastoupí jako dlužník na jeho místo. Přejímatel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které měl vůči věřiteli původní dlužník. Čl. 3 Účinky převzetí dluhu nastanou až po udělení souhlasu věřitele. Od tohoto okamžiku * * * *
původní dlužník nemá povinnost plnit vůči věřiteli, povinnost plnit pohledávku včetně příslušenství přechází na přejímatele, věřitel se může domáhat splnění jen na přejímateli, je nový dlužník oprávněn uplatnit své námitky proti pohledávce.
Čl. 4 Vzájemná práva a povinnosti věřitele a nového dlužníka zůstávají nezměněny. Čl. 5 Závěrečná ujednání Smlouva je sepsána ve třech stejnopisech, z nichž obdrží každý z účastníků po jednom. Veškeré změny a doplňky lze platně sjednat pouze písemnou formou. Pokud není v této smlouvě ujednáno jinak, řídí se právní vztahy účastníků obecně platnými předpisy, zejména občanským zákoníkem v platném znění. V ………… dne …………..
Podpisy:
……………………… (dlužník)
………………………
(přejímatel)
Souhlas věřitele: Věřitel s převzetím dluhu souhlasí a na důkaz připojuje svůj podpis. ……………………… (věřitel)
50
Příloha č. 2: Vzor smlouvy o přistoupení k závazku
Smlouva o přistoupení k závazku Přistupitel …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) Věřitel …………………………………… (jméno a příjmení, nebo název/obchodní firma) …………………………………… (bydliště, nebo sídlo) …………………………………… (rodné číslo/číslo OP, nebo IČO) Čl. 1 Předmět smlouvy Podle smlouvy o půjčce uzavřené dne ……… je dlužník …………… povinen zaplatit věřiteli dluh ve výši ……… Kč. Dlužná částka je splatná dne ……… Čl. 2 Touto smlouvou přistupuje přistupitel k peněžitému závazku dlužníka specifikovanému v čl. 1 smlouvy. Přistupitel je srozuměn s tím, že se podpisem této smlouvy stane dlužníkem vedle původního dlužníka. Oba dlužníci budou zavázáni společně a nerozdílně (solidárně). Přistupitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má vůči věřiteli původní dlužník. Čl. 3 Vzájemná práva a povinnosti věřitele a původního dlužníka zůstávají nezměněny.
51
Čl. 4 Závěrečná ujednání Smlouva je sepsána ve dvou stejnopisech, z nichž obdrží každý z účastníků po jednom. Veškeré změny a doplňky lze platně sjednat pouze písemnou formou. Pokud není v této smlouvě ujednáno jinak, řídí se právní vztahy účastníků obecně platnými předpisy, zejména občanským zákoníkem v platném znění.
V ………… dne …………..
Podpisy:
……………………… (věřitel)
………………………
(přistupitel)
52
