Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

DOBA KAMENNÁ


Chronologie doba kamenná - do roku 3500 př.n.l.  doba bronzová - 3 500 př.n.l – 1100 př.n.l.  doba železná - od roku 1100 př.n.l. 



vycházíme ze všeobecně přijaté formulace dánského archeologa Ch. Thomsena (1788-1865), musíme si ale uvědomit, že v různých zeměpisných oblastech tato období probíhala v jiném časovém úseku. Viz. např. Egypt, Mezopotámie, Čína, Řecko aj.) Časové ohraničení je proto pohyblivé dle společenského vývoje daného kulturního území.


DOBA KAMENNÁ


Doba kamenná nejdelší časový úsek lidských dějin  významná období pro zmapování evropského kulturně – uměleckého vývoje  nejstarší nálezy spadají do středního paleolitu (250 000 – 40 000 let př.n.l.) ²  mladší paleolit (40 000 let př.n.l. – 10 000 let př.n.l.)  střední doba kamenná – tzv. mezolit  (10 000 l.př.n.l.– 7 000 l.př.n.l.)  mladší doba kamenná – tzv. neolit  (7 000 l.př.n.l. – 3 500 př.n.l.) 

Tyto údaje jsou opět v různých úhlech pohledu a časovém odstupu proměnné, opět vycházíme z obecně přijaté teze. DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

DOBA KAMENNÁ


 

 

  

Paleolit konec doby ledové, člověk používá nástroje, 40 –10 000 př.n.l. – objevuje se člověk moudrý = homo sapiens Mezolit člověk si staví vlastní obydlí, ochočuje zvířata – 1.pes rybářství, lov, sběr Neolit klimatickou změnou (přesun ledovců na sever) přichází společnost zemědělců patriarchát – rostoucí význam mužů v zemědělství, pastevectví - vznik kmenů rozkvět kultury v oblasti Úrodného půlměsíce – Malá Asie, Mezopotámie, Irák, Sýrie, Palestina, Nilská delta


DOBA KAMENNÁ


 umění  nese

se stalo prostředkem komunikace

rysy animismu

 projevuje

se totemismus

 společnost

v podobě matriarchátu, později v neolitu patriarchát


DOBA KAMENNÁ


Dochovány 4 druhy výtvarné činnosti:  jeskynní  sošky

malby a malby na skalních stěnách

lidí a zvířat

 drobné

předměty zdobené kresbou, rytinou, nebo řezbou

 šperky


DOBA KAMENNÁ




první projev estetického vnímání pravěkého člověka - předměty, které vytvořil člověk neandrtálský – rozmanité příklady – nože, klíny, rydla, škrabáky, vrtáky.



nazýváme je moustérien - naleziště v jeskyni Le Moustier ve Francii

další příklady: otisky nohou v jílu, značky načrtnuté prsty, vrypy, aj.  např. Toiranské kresby prstem v jílu – jeskyně Torian ve Francii 


DOBA KAMENNÁ


Klasické pravěké umění  první umělecké projevy - vznik v mladším paleolitu - s rozvojem duševního života a kultovních představ (vyvíjí se už spolu s homo sapiens) -již hovoříme o malířství, sochařství První umělecké projevy  realistické  abstraktní  nejstarší

nálezy - jeskyně frankokantaberského okruhu, cca z 30 tisíciletí př.n.l.


DOBA KAMENNÁ


Malířství  motivace: lovecký kult, kult plodnosti, magie  jeskynní malby  zoomorfní náměty  většinou chybí kompozice  lineární obrazy zvířat - kůň, bizon, kozoroh, jelen, mamut, sob, jeskynní medvěd, nosorožec  období mladšího paleolitu – vznik abstraktních uměleckých projevů


DOBA KAMENNÁ


Dva vývojové cykly: 1) Périgrodská škola         

vrcholí výtvory v jeskyni Lascaux – 13 500 př.n.l., tzv. Síň býků užívání tzv. kroucené perspektivy stříkané malby lineární obrazy zvířat negativní otisky rukou tečkování žluté a červené linie ohromné postavy býků, bizonů, jelenů lovec napadený bizonem


DOBA KAMENNÁ


2) Magdalenská škola  normální

perspektiva, uspořádání postav do základních tematických skupin

 jednoduché

kresebné linie, větší přesnost  někdy plochy zvířecích těl vyplněné černou barvou nález – jeskyně Altamira využití reliéfu výklenků- Velký sál - na klenbě 14m dlouhá malba

 nejznámější


DOBA KAMENNÁ


Sochařství  první

projevy – u výroby pěstního klínu základem symetrie  pěstní klín = nejstarší kvalitně zpracovaný nástroj – stáří - 1,8 –1,5 milionů let, jeho užívání končí cca před 300–250 tisíci lety  náměty:

zoomorfní, ženské postavy - tzv. Venuše – vyjádření kultu plodnosti, matky matriarchát

 materiál: DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

hlína, kámen, kost DOBA KAMENNÁ


sošky Venuší naleziště:  Věstonice na Moravě – Venuše nalezena 1925, stará asi 25 000 let, unikát v materiálu i technologii  Menton ve Francii  Willendrof v Rakousku – s dekorativní hlavičkou Rytiny v kostech:  unikátní – Geometrická Venuše – Předmostí u Přerova – rytina v mamutím klu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

DOBA KAMENNÁ


Architektura  dělení

dle funkce:  a) světská – obytné domy, hospodářská stavení –ze dřeva, hlíny, proutí, kůže, mechu –nedochováno kultovní –chrámy, hrobky - tzv. megalitické stavby – z kamene  megality jsou nejstaršími dochovanými stavbami na světě  b)


DOBA KAMENNÁ




menhiry

Megalitické stavby

vysoké,vztyčené, neopracované kameny stojící samostatně nebo tvořící celé aleje u nás - Klobouky u Slaného - 3,5m



dolmeny

dva vztyčené kameny s vodorovným překladem, hrobky, svatyně



kromlechy

svatyně kruhového půdorysu, astronomicky orientované



tvůrci, funkce - ? kultovní,chrámy, observatoře, hrobky…?


DOBA KAMENNÁ


Naleziště - megalitické stavby  

celá západní Evropa, severní Afrika, Indie, Oceánie Nejstarší z pozdního neolitu, nejmladší z doby bronzové

Nejznámější Stonehenge u Salisbury- 1800 př. n. l. – ve Velké Británii – monumentální kamenný kruh, balvany pocházejí z 30km vzdáleného lomu Aleje v Carnacu ve Francii - několik tisíc menhirů, v rovnoběžných řadách na délce 1km jeskyně Menga - Španělsko – největší stavba svého druhu Locmariaquer v Bretani- nejmohutnější menhir – byl rozdrcen bleskem, dosahoval výšky 23m 


DOBA KAMENNÁ


Keramika  rozvoj

keramiky – od období mezolitu, rozvoj v období neolitu – hlavním uměleckým druhem

 nejstarší

- volutová (dnes užíváme název lineární), vypichovaná, pásová, šňůrová, malovaná

 neolitické

sošky Venuší (od paleolitických se liší –jsou z pálené hlíny)  sošky byly polychromovány DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

DOBA KAMENNÁ


Naleziště drobných památek z období pravěku – doby kamenné u nás:  Dolní Věstonice -zde velké množství nálezů, Věstonická Venuše, sošky zvířat, kostní píšťalka (z prstního článku soba), ženská hlavička  Předmostí u Přerova (5 Venuší z mamutích kostí, figurka mamuta, rytina ženy)  jeskyně Pekárna - geometrické rytiny na oblázcích, náčelnická hůl  jeskyně Šipka  Petříkovice  Pavlov  Koněpruské jeskyně - dýky s rytinami divokých koní DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

DOBA KAMENNÁ



DOBA BRONZOVÁ A ŽELEZNÁ


Chronologie doba kamenná - do roku 3500 př.n.l.  doba bronzová - 3 500 př.n.l – 1100 př.n.l.  doba železná - od roku 1100 př.n.l. 



vycházíme ze všeobecně přijaté formulace dánského archeologa Ch. Thomsena (1788-1865), musíme si ale uvědomit, že v různých zeměpisných oblastech tato období probíhala v jiném časovém úseku. Viz. např. Egypt, Mezopotámie, Čína, Řecko aj.) Časové ohraničení je proto pohyblivé dle společenského vývoje daného kulturního území.




doba bronzová - dělení: 

Počátky v eneolitu – pozdní doba kamenná – 4 000 – 2 000 př.n.l.

starší doba bronzová(1 900 - 1 500 př. n.l.)  střední doba bronzová(1 500 - 1 200 př. n.l.)  mladší doba bronzová(do zhruba 700 př. n.l.) 



převrat - objev slitiny mědi a cínu- – vliv na umění




proměna společnosti katalyzátor hospodářského a zprostředkovaně i kulturního vývoje - bronzová a následně železná metalurgie  Proměna - z vesnic soběstačných rolníků - lidnatá města – řemeslná výroba, obchod – společnost formována v lidnaté státy  rozvoj řemesel – hornictví, hutnictví, kovolitectví kovářství, zlatnictví, klenotnictví  výroba šperků – kováním, tepáním, technika filigránu, granulace  rozmach výrobních sil  objev písma 




kultury starší doby bronzové  -

ohnisko kulturního vývoje - západoanatolská oblast – Trója egejská oblast -raně mykénské šachtové hroby vládců

v českých zemích a ve středním Německu  kultura únětická  Knovízská kultura 



na západě a severu evropského kontinentu Bretaň, Irsko, východní Jutsko a jihozápadní Švédsko.




Únětická kultura  má

vůdčí úlohu v oblasti střední Evropy - po dobu asi 500 let  její jádro se nacházelo v Čechách  územím procházely důležité obchodní cesty spojující sever a jih, po kterých putovala měď, jantar atd.  zaniká na konci starší doby bronzové, po roce 1700 př. n. l., přechod do mohylových kultur střední doby bronzové. DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



 kovotepectví  odlévání

– do pískových forem, do ztracené

formy  šperky, spony, zdobené dýky, jehlice,meče, hřivny (pozdější platidlo)  oblíbený motiv spirály = voluta  inkrustace

- výzdoba předmětu jiným barevným materiálem

 bohatý

votivní život – předměty k rituálním obřadům




Knovízská kultura  osídlení

- výšinné i jinak strategické polohy vznik lehčího opevnění - palisáda  sídliště se dělila na obytnou část (sloupové domy) a hospodářskou (jámy, sýpky)  keramika - vejčité nádoby, hrnce s plastickou výzdobou - žlábky, rytí, stolní keramika.  tepané nádoby z bronzového plechu  kanibalové? DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



střední doba bronzová kultura mohylová  mohyla = uměle navršený násep z kamení nebo hlíny, nad jedním či více hroby  oblast - dolní Rakousko, jižní Moravu, část západního Slovenska a severní část Zadunají v Maďarsku.  bronzové nástroje - použití v zemědělství - srpy, pro osobní hygienu - břitvy, pinzety  objev nových zbraní - meče, vyvinuté z dýk  obživa - zemědělství, významně pokročilé použitím bronzu, doplněné chovem dobytka  zánik - přechodem ke kulturám období popelnicových polí - např. Halštatská kultura 




mohylová keramika  dvouuché amfory s uchem na hrdle, hrnce s uchem i bez uch, zásobnice  mísy - kónické, jemně esovité s prohnutým hrdlem, spodní část byla rýhovaná kovové předměty  bronzové nádoby z tenkého plechu  různé ozdoby - vlasové ozdoby, nákrčníky, závěsky, spony, náramky jehlice atd.  pracovní nástroje - sekery, srpy a nože s trnem, dlátka atd.  zbraně – kopí, palice s rukojetí, dýky s jazykovitou nebo plnou rukojetí.  předměty osobní potřeby - břitva DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



Lužická kultura  rozšířena

ve střední Evropě od 14. století př. n. l. do 4. století př. n. l.  náležela mezi širší skupinu kultur popelnicových polí - od mladší doby bronzové osídlení velké části Evropy  obývali samostatné statky a dvorce – budovy roubené  hlavním předmět obživy - plužní zemědělství  pohřebiště - často velmi veliká, i několik tisíc hrobů, typické keramické urny DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



pozdní doba bronzová  Kultura popelnicových polí  pohřebiště, v němž byly spálené lidské ostatky uloženy do nádoby - urny = popelnice a následně pohřbeny do hrobu  4 velké oblasti popelnicových polí:  Lužická popelnicová pole  Středodunajská popelnicová pole  Hornodunajská popelnicová pole  Karpatská a Dolnodunajská popelnicová pole




Laténská kultura   

   

mladší doba železná - asi od pol. 5. století př.n.l. až do přelomu letopočtu nositeli - Keltové kovotepectví se svéráznou a typickou výzdobou nádoby, přilby, štíty, koňské postroje a šperky nákrčníky = torquesy a zdobené spony. výzdobné prvky - stylizované rostlinné a zvířecí motivy budování opevněných sídlišť městského typu = oppida rozšíření kultu lebek, votivní dary – víra v posmrtný život Není jasné, zda tato kultura příslušela etnicky jednotnému obyvatelstvu - jazyk, hmotná kultura a politické zřízení se nutně nemusí překrývat





EGYPT


Chronologie  předdynastické

období – archaické (5000-

2700 př.n.l.)  Stará říše (2700 – 2200 př.n.l.)  Střední říše (2200 – 1500 př.n.l.)  Nová říše (1500 – 1000 př.n.l.)

 30

dynastií faraonů  polyteistické náboženství DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

EGYPT


Egypt „objeven“ počátkem 19.stol. – Napoleon – vojenské tažení – počátky tradice francouzské egyptologické školy  1799 vojáky nalezena Rosettská deska, 1822 vyluštěna J.F. Champollionem 

Předdynastické období  uctíván bůh Usíre  hroby pod zemí - nejstarší pohřebiště kol 4. tisíciletí př. n. l. u sídelního města Memfis 

Stéla krále Ute


EGYPT


Stará říše první velká etapa faraonského Egypta  hl.město- Mennofer (Memfis)  III. dynastie v čele s faraonem Džóserem  vzývání boha slunce Réa 

Reforma náboženství – odraz v pohřební architektuře:  mastaby – obdélníkový půdorys, tvar komolého jehlanu  pyramidy – monumentální hrobky faraonů – původně stupňovité, později čtvercový půdorys, tvar jehlanu  území Dolního Egypta DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

EGYPT


Pyramidy  prvním

příkladem pyramidové stavby je Džóserova pyramida v Sakkáře - 2 600 let př. n. l.  7 navršených mastab na sebe, směrem vzhůru se postupně zmenšujících  výška 60m, půdorys 107 x 116m  autor – Imhotep – architekt a lékař faraona Džósera


EGYPT


nekropole v Gíze v Dolním Egyptě – asi 100 větších pyramid 3 nejslavnější:  Chufevova ( Cheopsova) – nejvyšší – 146m výška, strana 230m  Rachevova (Chefrenova)  Menkaureova (Mykerinova)  poblíž Sfinga - socha, v podobě lva s lidskou hlavou  Faraonův hrob měl tři prvky – vlastní pyramidu, chrám na úpatí pyramidy – uloženy sochy panovníka(chrám dvojníka), další chrám pro mumifikační obřady 


EGYPT


Sochařství Staré říše    

 



Dvojportrét Menkaurea s manželkou – nejstarší známé rodinné sousoší Starosta obce - realismus, oči vykládané křišťálem a mědí Sedící písař – dnes v Louvru Dvojportrét knížete Rahotepa a jeho paní Nofret – silná polychromie. Nofret je považována za nejstarší ženský portrét na světě. Červená (Saltova) hlava – realistické ztvárnění grimasy modelu drobné sošky - kamenné kopie všeho pozemského, detaily struktur, kámen dokonale kopíruje, popisuje a napodobuje původní materiály výzdoba sloupů – rostlinné motivy: lotos, papyrus, palma atd.


EGYPT


Střední a Nová říše  sjednocen Dolní a Horní Egypt – hlavní město Véset – Théby  Nová říše - Théby centrum kultu boha Amona  poblíž chrámové komplexy Luxor, Karnak Sochařství Střední a Nové říše  atmosféra smutku – reliéfní stély, barva symbolem, ženské postavy – protáhlé linie  modely a makety a služek nebo otroků – ukládány od pánova hrobu  zákon frontality – strnulost, vážnost soch DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

EGYPT


Malířství Střední a Nové říše  nástěnná

malba – ve staroegyptské kultuře – méně častá  polychromované reliéfy – barva symbolem  obrysy, kresebné linie – nejpodstatnější složkou  znaky: strnulost, neživost, idealizace – tzv. ornamentálním písmem


EGYPT


Pojetí perspektivy  tyto konvence úzkostlivě dodržovány:  perspektiva a) pásová – výjev řazen v pásech nad sebou b) hieratická – velikost figur odvozována dle postavení ve společnosti  princip frontálního zobrazení- hlava a končetiny z profilu, trup a oko zepředu  technika malby: štětcem – roztřepený rákos, barvy – jemně rozetřené přírodní hlinky  náměty: různorodá pestrost – náboženské motivy, zoomorfní náměty, obyčejný život  malované ornamenty – geometrické - meandr, kruh, zoomorfní – papyrus, lotos DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

EGYPT


Písmo  hieroglyfické

– obrázkové  hieratické – kněžské – zjednodušené hieroglyfy  démotické – lidové – další zjednodušení  cca 1000 znaků, zápisy bez samohlásek


EGYPT


Nová říše  rozšíření

území  známí panovníci – Ramsese, Amenhotep IV., Nefertiti  změna pohřební architektury – hroby ve skalních jeskyních – královská nekropole Wéset – Údolí králů  architrávový systém, materiál - kámen a dřevo  většina hrobů vyloupena  Hrobka Tutanchamona – 1922, důležitý nález – faraonova maska  Sfinga z růžové žuly DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

EGYPT


 Amenthotep

IV.  období zvratu – faraon zavedl nové monoteistické náboženství - bůh slunce – Aton, faraon přijal jméno Achnaton, k reformě přispěla i jeho manželka Nefertiti  hl. město přesunuto do el-Amarny  oficiální portréty – realismus – busta královny Nefertiti  stéla Milenci v zahradě  po smrti faraona – návrat k původnímu polyteismu  památky


EGYPT


Umělecké řemeslo  kameníci – stély, vázy, sarkofágy  keramika – nádoby s keramickou výzdobou, hrnčířský kruh – od 3 tisíciletí př.n.l., glazura  zpracování dřeva – nábytek – pratvary dnešních židlí, lehátka, truhly  sklo – od 1600 př.n.l. – tlačení do kadlubu (technika foukání známá až od Římanů)  textil – široké důmyslné tkalcovské stavy  zpracování kůže, košíkářství, pletení rohoží, zpracování kovu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

EGYPT



MEZOPOTÁMIE




území úrodné nížiny mezi řekami Eufrat a Tigris = dnešní Irák, Turecko, Sýrie, Írán

zde se vystřídalo mnoho národů a vzniklo mnoho jedinečných kultur  Sumerové – považování za tvůrce mezopotámské kultury, připisuje se jim vynález písma ( cca 3000 l.př.n.l.), z obrázkového písma vyvinuto písmo klínové  Akkadové – od 4000l.př.n.l. se mísí se Sumery  cca 3000 l.př.n.l. vznik starobabylónské říše – teokracie – král chápán jako bůh na zemi  Asyřané – od 1000 př.n.l. původně lovci, válečníci 


MEZOPOTÁMIE


Rozdělujeme do období  1.

sumersko – akkadské = starobabylónské 4000 – 1150 př.n.l.

 2.

asyrské (asi 885 – 606 př.n.l.)

 3.

novobabylónské (asi 604 – 538 př.n.l., poté území provincií cizích říší)


MEZOPOTÁMIE


Náboženství  nerozvíjel

se zde kult mrtvých –odlišná ideologie od Egypta –smrtí se z člověka stává stín  polyteistické náboženství  Marduk – nejvyšší, patronem města Babylon  Ištar - bohyně plodnosti, lásky, války  Šamaš – bůh slunce, ochránce spravedlnosti a práva  tetramorfní postavy DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

MEZOPOTÁMIE


Období starobabylónské - architektura sloužila především k náboženskému a panovníkově kultu  materiál – hliněné cihly, někdy glazované  Zikkurat – stupňovitá, pravoúhlá věž na ohromné podezdívce – ochrana před záplavami, se stoupajícími rampami a schodišti  4-7 stupňů, různé barvy symbolického významu, na vrcholu chrám (nebyl přístupný prostému lidu)  pilíře, sloupy, oblouk (přesahované kvádry), kupole 


MEZOPOTÁMIE


Sochařství  reliéfy, volné sochy  Narámsinova stéla – 3000 př.n.l. – nejmocnější panovník Východu  období vlády Chammurapiho – 2000 př.n.l. – hlavní centrum Babylon  dochováno asi 20 000 hliněných tabulek s klínovým písmem  Chammurapiho zákoník – první zákoník světa – 282 článků + reliéf boha Šamaše a panovníka Chammurapi  volné sochy – král Gudea – král cca 2130 př.n.l., ovládl jižní část Mezopotámie, období rozkvětu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

MEZOPOTÁMIE


Umění asyrské  válečníci

– rychlé vozy, železné zbraně  tradice cihlového stavitelství  dochované palácové reliéfy, obrazy z barevně glazovaných kachlíků – podklad modrý, pestré barvy  i zde zákon frontálního zobrazení a hieratická perspektiva, stylizace, idealizace, pásy nad sebou místo prostorového zobrazení


MEZOPOTÁMIE


Náměty – slavnostní scény, náboženské, bojové scény – rysy krutosti  fragmenty lvů a lvic, raněných šípy  monumentální plastiky – tetramorfní postavy gryf atp.  božstva v podobě okřídlených lvů nebo býků s lidskými hlavami 

Glyptika  zdobila i pečetní válečky, které sloužily k pečetění písemných smluv  náměty zdobení pečetních válečků: zvířata, fantastické zápasy mužů se zvířaty a náboženské výjevy 


MEZOPOTÁMIE


Umění novobabylónské Nabukadnezar – dobyl Jeruzalém (popsáno ve Starém zákoně)  Babylón střediskem mezinárodního obchodu i intelektuálního života  dochován královský palác  Ištařina brána - 6.–7. století př. n. l. osmou bránou babylónského vnitřního města  panovník

 opevněná DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

stavba se 4 věžemi MEZOPOTÁMIE


 Procesní

cesta, zikkurat E-temen-an-ki – tzv. babylónská věž?

 Visuté

zahrady královny Semiramis – popsáno Herodotem  terasovité zahrady na arkádových podpěrách  jeden ze sedmi divů světa  Epos

o Gilgamešovi – asi 2000 př.n.l. – některé pasáže součástí Bible


MEZOPOTÁMIE



KRÉTA A MYKÉNY


Umění oblasti Egejského moře

umění předhelénské, Helén = Řek Hlavně ostrov Kréta, ale i Rhodos, Lesbos, Aigina, Skyros atd., části Peloponésu, pobřeží Malé Asie Dělíme do dvou etap: 1) umění krétské = minojské - 3 000 – 1200 př.n.l. 2) umění mykénské – ovlivněné Krétou, mladší, ale končilo téměř současně s 1.etapou


KRÉTA A MYKÉNY


 národ

námořníků, moře ovládali až k Malé Asii a Egyptu  otrokářský stát, režim úzce spjat s náboženstvím, uctíváno mnoho zvířat  vládce zároveň nejvyšším knězem (jako v Egyptě)  mytologie: Uranos a Gaia – děti: Titan, Kronos a Rhea  Kréta = rodiště boha Dia (Zeus)  báje – Minotaurus,Ariadnina nit, Daidalos DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

KRÉTA A MYKÉNY


Přehled minojské kultury¹  objevitel

dalších

 umění

A.Evans – vliv na umění secese a

krétské = minojské:

3 100–2 000: straší minojské období  2 000–1 550: střední minojské období, kol: 1 600 velké zemětřesení  1 550–1 100: mladší minojské období, už vlivy Mykén, které vznikly na základě přenesení krétské kultury na pevninu 



¹ podle A.Evanse


KRÉTA A MYKÉNY


Písmo  nálezy

piktogramů na přívěšcích, které se nosily na krku  2 200–1 650 př. n. l.: lineární písmo A – nerozluštěno – systém neindoev.jazyků  1 900 př. n. l.: lineární písmo B – rozluštěno, vyvinulo se z A už pro potřeby archaické řečtiny, zachycuje bájesloví


KRÉTA A MYKÉNY


Architektura  města budována u přístavů, bez opevnění a bez symetrie  materiál: lámaný kámen, cihly s maltou  architrávový systém, sloupy s kladím – architráv, vlys, římsa  dlážděné ulice, výškové rozdíly vyrovnávány schodištěm  komfortně vybavené paláce  místo chrámů stavba menších kapliček  oltáře i na náměstích paláců DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

KRÉTA A MYKÉNY


Památky architektura:  Letní

sídlo v Hagii Triadě  Palác ve Faistu  Palác v Knóssu – nejstarší sídlo v egejské oblasti – legenda o „labyrintu“ Sochařství:  rituální sošky – slonovina, bronz, hlína  Hadí bohyně  monumentální díla nevznikla DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

KRÉTA A MYKÉNY


Keramika  nejstarší kamenné nádoby, z jednoho kusu, později – raně minojská keramika:  kamarský styl - 1 600 př. n. l. – bohatství tvarů, barev – temné odstíny, červená, bílá  mořský styl - do 1 400 př. n. l. – výzdoba dle tvaru  palácový styl – stylizovaný, schematizovaný, pro mořský národ typické vlnovky, tvary již předznamenávají amfory


KRÉTA A MYKÉNY


Malířství:  zobrazení z profilu  nástěnné malby – idylické scény – život bohaté Kréty  Kamarská keramika – náměty z přírody – palma, břečťan, lilie, sépie, mušle, hvězdice, ryby, delfíni, ornamentální prvky – spirály, stylizované květy, růžice  polychromie, jemné provedení – blízké čínskému porcelánu  monumentální tvorba chybí DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

KRÉTA A MYKÉNY


Umění mykénské – Peloponés - hlavní středisko – Mykény, další – Argor, Tyrins, Nauplon  objevil H.Schliemann (zkoumal dle popisů krajiny v Homérově eposu Ilias) - nejdříve objevil Tróju  lokalita

Báje  král Tantalos  král Agamemnon DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

KRÉTA A MYKÉNY


Nejcennější památky: kupolovité mykénské hroby (nepravá klenba) – kruhový půdorys  hrobka Atreovců – Atreova pokladnice – mnoho šperků, posmrtné masky  Lví brána v Mykénách  vybudovány hradby – kyklopské zdivo  vytvořen typ příbytku s ohništěm – megaron = trůní sál - předobraz řecké chrámové architektury  zánik kultura vpádem dórských kmenů – 1200 př.n.l. – přesto velký vliv na řecké umění 


KRÉTA A MYKÉNY



ETRUSKOVÉ




spojovací článek mezi uměním starověkého Řecka a Říma



rozvoj od 8.stol. př.n.l., v 6.stol. řeckou provincií, od 3.stol. pod vlivem Říma



městské státy na území dnešní Toskány, Perugie, Vejí a Vulci, volně sjednoceny pod Etruským králem



vývoj od patriarchátu k městským státům v čele s králem



náboženství – složitá pochmurná mytologie, věštění z jater, letu ptáků atp. kult mrtvých




ETRUSKOVÉ


 městské

státy na území dnešní Toskány, Perugie, Vejí a Vulci, volně sjednoceny pod Etruským králem

 vlastní

etruská abeceda – přejata z řecké alfabety, písmu přikládali magický charakter

 výborní

vodohospodáři (později se od nich učili Římané), mosty


ETRUSKOVÉ


Architektura  

podzemní (komorové) hrobky – pro chudé - nejstarší monumentální architektura na území Itálie hroby pro bohaté = tomby – kupolové (podobné v Mykénách)



Mohyly z Certeveri – 8. -7. stol. př.n.l. – centrální půdorys, nepravá kopule



stavitelství – dochovány zbytky mostů, silnic, opevnění, základy domů, chrámů most Ponte Sodo ve Vejích – překlenuje 30m!

  

chrámy – i pro pozorování hvězd, cela pro více božstev, základní trojice: Tinia, Uni, Menrva dům – s atriem a nádrží na dešťovou vodu pod otvorem ve střeše atria – základem římských domů


ETRUSKOVÉ


Sochařství  snaha

o realismus  hliněné sarkofágy s postavami zemřelých na víku – polychromie  litecké práce z bronzu – Vlčice – Romulus a Remus doplněn v období renesance  Apolón z Vejí  drobné sošky - votivní dary chrámu  Sochař Vulca – práce z terakoty – 6. stol. př.n.l. – výzdoba chrámu Jova Kapitolského v Římě DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ETRUSKOVÉ


Malířství   

pod vlivem řeckého umění v podzemních hrobech výjevy z rodinného i společenského života – hroby zařízeny co nejvěrněji pozemskému životu malby v Cerveteri, Tarquinii, Orvietu, Chiusi, Vulci aj. Užité umění

    

lité, kované, tepané výrobky rytí do kovu: zrcadla, nádobí, nářadí filigrán a granulace: šperky – jehlice, čelenky, prsteny aj. od 5.stol. ražení mincí – dle řeckých vzorů východní Iónie a Etrurie – 8. – 6. stol.n.l. – keramika – zdobení ornamentální a figurativní reliéfy – bucchero


ETRUSKOVÉ



ŘECKO


 přímý

základ naší evropské umělecké kultury

obyvatelé – Achájové – 2000 př.n.l.  Dórové – centrum Sparta – 1200 př.n.l.  Iónové – pobřeží Malé Asie  původní

 vývoj

od matriarchátu k patriarchální a otrokářské formě  od vpádu Dórů - rodové zřízení  později vojenská demokracie a třídní stát DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘECKO


Objev  

1871–1890 - vykopávky na místě domnělé Tróji – Heinrich Schleemann studoval Homérské eposy - 8. stol. př. n. l. – směs historie a bájesloví, mají pro evropskou kulturu zásadní význam – pramen poznání historických realit, básně, výrazy jako agora, či polis atd. Náboženství

    

polyteismus antopomorfismus sídlem bohů Olymp, nejvyšší Zeus atd. kult kalokagathia – kult krásného a dokonalého člověka vliv na umění – uctívání bohů a hrdinů


ŘECKO


Periodizace: 1. doba archaická - 8. - 1.polovina 5. stol.př.n.l. 2. doba klasická - 5. – 4. stol.př.n.l. 3. doba helenistická, pozdní - 4. – 3.stol.př.n.l. Od 2.stol. př.n.l. - splývání s římskou kulturou, východ - jádrem byzantské kultury.


ŘECKO


Architektura  chrám

– sídlo boha, věřící nevstupovali dovnitř, stavěn pro pohled zvenčí  materiál: dřevo, kámen, sušené cihly  prototypem megaron, od 7. stol. – už typická podoba řeckého chrámu  architrávový systém  architektura budována spíš do šířky než do výšky  slohové rozlišení několika řádů – základním rozlišovacím prvkem - sloup DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘECKO


typy chrámů 

in antis - nejjednodušší typ starořeckého chrámu, prodloužené boční stěny, předsíň otevřená – obvykle dvěma - sloupy



prostylos - chrám s řadou sloupů v průčelí (s otevřenou sloupovou halou)



amfiprostylos - otevřená sloupová hala se sloupy na obou užších průčelích



peripteros – otevřená sloupová hala se sloupy kolem dokola



dipteros – otevřená sloupová hala se dvěma řadami sloupů kolem dokola haly



tholos – kruhový chrám se sloupy kolem haly


ŘECKO


Řád dórský  vyvinut

na Peloponésu, 7. stol. př.n.l.  nejprostší, nejhmotnější – tzv. mužský  Sloup s entasí směrem dolů  kanelury se stýkají na ostré hraně  nemá patku  hlavici tvoří abakus a echinus, pod hlavicí krček  kladí zdobeno triglyfy a metópami  vše polychromováno DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘECKO


Řád iónský  vyvinut

v řeckých osadách Malé Asie, 6.stol.

př.n.l.  více zdobné, jemnější – tzv. ženský  sloup užší, vyšší  kanelury se stýkají v úzkém pásku  bohatě členěná patka  hlavice zdobena volutou  kladí třikrát dělené, vlys zdobený reliéfem


ŘECKO


Řád korintský  Vvznikl

z iónského řádu  4.stol. př.n.l.  Nnejzdobnější  Hlavice zdobena akantem – vynalezena sochařem Kallimachem  římsa podložena zubořezem


ŘECKO


Světské stavby  amfiteátry

– Dionýsovo divadlo, divadlo v

Epidauru  odeiony – krytá divadla pro hudební slavnosti  stadiony – atletické závody  hippodromy – koňské závody – největší v Athénách


ŘECKO




gymanison a palestra – pro tělesnou i duševní výchovu mládeže - nádvoří obklopena sloupovými síněmi



stoa – kolonáda pro řečníky, k promenádě, schůzkám, k obchodním účelům



soukromé domy a paláce – fontány,zahrady, komfort



náhrobky a památníky



stavby dochovány po celé egejské oblasti, v jižní Itálii, na Sicílii, Malé Asii i Egyptě


ŘECKO


Nejdůležitější památky- architektura -doba archaická  Artemidin

chrám v Efesu – jeden ze sedmi divů světa – později rozebrán na stavební materiál  Diův chrám v Olympii  Chrámy v Paestu  Athény – Diův chrám – Olympeion  Syrakusy – Apollonův chrám


ŘECKO


Nejdůležitější památky- architektura - doba klasická  Parthenon

v Athénách – 447 – 432 př.n.l.  období vlády Perikla  vyzdobil sochař Feidias, vytvořil také sochu bohyně Athény – Parthenos (známe jen z kopií)  Propylaje – nejkrásnější světská athénská stavba  Chrám bohyně Niké  Erechteion - karyatidy DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘECKO


Nejdůležitější památky- architektura – doba helénismu Athény – Lýsikratova lucerna – 1. známá stavba s korintskými sloupy vně – podstavec pro vítězného umělce  Chrám boha Apollona Delfinia v Milétu  Búletérion v Milétu – pro zasedání obecní rady  Filippeon – 338 př.n.l. – nechal postavit Filip II. Makedonský  město Pergamon – centrum makedonských států, Pergamonský oltář s vlysy – gigantomachie – odraz patetičnosti 


ŘECKO


Sochařství snaha věrně zachytit předlohu - mimésis  materiály: mramor, bronz  monumentální sochy, náhrobky, stély  plastiky polychromovány  řecké umění ideální, umělec nepoužívá konkrétní podobu 

období helénismu: poprvé sochy dětí, žánrové motivy  barokizace, později rysy naturalismu, formalismu  lidské tělo nahé – nejdříve bohové, později hrdinové, vítězové 


ŘECKO


Nejdůležitější památky- sochařství – doba archaická drobné figurky - bronzoví vojíni, vozatajové, koně, drobná zvířata – schematizovaná do abstraktního podání  7. století – figur - typ Kúros, Koré – vliv egyptské plastiky - strnulost, archaický úsměv  umisťovány na hroby a jako votivní dary do svatyní  později menší strnulost, kontrapost 

Apollon z Pirea 525 př.n.l.  Delftský vozataj – šaty zdobené jako kanelování sloupu 


ŘECKO


Nejdůležitější památky- sochařství – doba klasická 1) fáze vznešeného slohu: Sochař Polykleitos – sochař kovu, vytvořil kánon 1:7  Doryforos – muž nesoucí kopí  mnoho soch atletů  Diadúmenos – mladík uvazující si vítěznou stužku DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘECKO


sochař Myrón – sochař pohybu  bronzové sochy, mramor, snaha o zachycení duše, energie  Diskobolos – nejslavnější socha „v pohybu“ sochař Feidias – období Perikla  považován za největšího génia řeckého umění  výzdoba Parthenonu  Socha boha Dia – jeden ze sedmi divů světa – 12m, slonovina, zlato  Athéna Promachos stála na Akropoli  Athéna Parthenos – uvnitř chrámu Parthenonu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘECKO


2) fáze krásného slohu: sochař Praxitelés – práce z mramoru, sochy bohů, proslul zobrazením smyslné krásy – tvůrce 1. aktu bohyně – Afrodité knidská  Hermés s malým Dionýsem sochař Skopás – sochy zobrazující zamyšlenost, smutek, tragičnost  reliéf Mauzolea v Halikarnássu sochař Lýsippos – umírající postavy, portréty – Alexandra Velikého  nový kánon lidské postavy 1:8, postavy protáhlejší, tělo pružnější, hlava menší - socha Apoxyomenos  1. díla, která lze sledovat z mnoha úhlů DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘECKO


Nejdůležitější památky- sochařství – doba klasická        

 

sklony k smyslnosti, idyličnosti, sentimentalitě – blízké k baroku i naturalismu sochaři z ostrova Rhodos objevují se i témata ze všedního života první sochy dětí a žánrové výjevy průsvitné „mokré“ drapérie Niké Samothrácká Rhodský kolos – bronzová socha boha Hélia cca 290 př.n.l. Laokoón a jeho synové – 1.stol.př.n.l. – sousoší objeveno 1506, ovlivnilo tehdejší i pozdější umění – hlavně 18. století Plastiky Pergamonského oltáře chlapec vytahující si trn z nohy


ŘECKO


Malířství nic se nedochovalo, známe z kopií maleb v Římě  počátky od 8.stol. př.n.l.  malby na keramice – typy nádob: amfora, hydria, skyfos, krater, pelike, kanharos, kylix aj.  zdobení geometrickým ornamentem  Černofigurový styl – od 7.stol. př.n.l. – černé figury na světlém pozadí, detaily proškrabávané, náměty: bojové scény, pohřební průvody  Červenofigurový styl – od 6.stol. př.n.l. – pozadí černé, figury červené, detaily se malují – volnější, náměty: výjevy z obyčejného života, erotické náměty  Styl bílých lékithů 


ŘECKO


 fresková

tvorba – vnitřky chrámů a paláců

 deskové

malířství – od obrysové malby k modelací prostru barvou

 náměty:

mytologie, běžný život

 Apellés

z Kolofónu – dvorní portrétista Alexandra Velikého


ŘECKO



ETRUSKOVÉ




spojovací článek mezi uměním starověkého Řecka a Říma



rozvoj od 8.stol. př.n.l., v 6.stol. řeckou provincií, od 3.stol. pod vlivem Říma



městské státy na území dnešní Toskány, Perugie, Vejí a Vulci, volně sjednoceny pod Etruským králem



vývoj od patriarchátu k městským státům v čele s králem



náboženství – složitá pochmurná mytologie, věštění z jater, letu ptáků atp. kult mrtvých




ETRUSKOVÉ


 městské

státy na území dnešní Toskány, Perugie, Vejí a Vulci, volně sjednoceny pod Etruským králem

 vlastní

etruská abeceda – přejata z řecké alfabety, písmu přikládali magický charakter

 výborní

vodohospodáři (později se od nich učili Římané), mosty


ETRUSKOVÉ


Architektura  

podzemní (komorové) hrobky – pro chudé - nejstarší monumentální architektura na území Itálie hroby pro bohaté = tomby – kupolové (podobné v Mykénách)



Mohyly z Certeveri – 8. -7. stol. př.n.l. – centrální půdorys, nepravá kopule



stavitelství – dochovány zbytky mostů, silnic, opevnění, základy domů, chrámů most Ponte Sodo ve Vejích – překlenuje 30m!

  

chrámy – i pro pozorování hvězd, cela pro více božstev, základní trojice: Tinia, Uni, Menrva dům – s atriem a nádrží na dešťovou vodu pod otvorem ve střeše atria – základem římských domů


ETRUSKOVÉ


Sochařství  snaha

o realismus  hliněné sarkofágy s postavami zemřelých na víku – polychromie  litecké práce z bronzu – Vlčice – Romulus a Remus doplněn v období renesance  Apolón z Vejí  drobné sošky - votivní dary chrámu  Sochař Vulca – práce z terakoty – 6. stol. př.n.l. – výzdoba chrámu Jova Kapitolského v Římě DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ETRUSKOVÉ


Malířství   

pod vlivem řeckého umění v podzemních hrobech výjevy z rodinného i společenského života – hroby zařízeny co nejvěrněji pozemskému životu malby v Cerveteri, Tarquinii, Orvietu, Chiusi, Vulci aj. Užité umění

    

lité, kované, tepané výrobky rytí do kovu: zrcadla, nádobí, nářadí filigrán a granulace: šperky – jehlice, čelenky, prsteny aj. od 5.stol. ražení mincí – dle řeckých vzorů východní Iónie a Etrurie – 8. – 6. stol.n.l. – keramika – zdobení ornamentální a figurativní reliéfy – bucchero


ETRUSKOVÉ



ŘÍM


 uzavírá

vývoj antického umění  obyvatelé apeninského poloostrova - kromě Etrusků i Latinové, Umbrové, Samitové, Italové

1) 2) 3)

Periodizace období římské republiky – založena 510 př.n.l. období císařských dynastií – od 27.př.n.l. pozdní období – pád západořímské říše – 476, doznívání do 6.stol.


ŘÍM


- podle pověsti založen 753 př.n.l. - si Itálii podmanil až v pol.3.stol. př.n.l. – postupně se stává centrem světového obchodu i střediskem umění

 Řím

 vliv

řeckého umění – období helénismu

 pozdní

římské umění – pronikání prvků křesťanství


ŘÍM


Náboženství 

převzetí celého řeckého mytologického systému, nová latinská jména – Zeus = Jupiter, Afrodita = Venuše atp., přibyli římští hrdinové např. Romulus a Remus Základy mytologie a filozofie

   

racionalismus antropocentrismus senzualismus charakter umění ovlivněn i povahovými rysy římského člověka – pýcha, sebevědomí, kázeň, tvrdost


ŘÍM


Architektura  chrámy

– vzor v etruském pódiovém sytému  materiál: nepravidelné kameny spojované cementem  slohové řády převzaté z Řecka: dórský, iónský, korintský  nově: toskánský, kompozitní (oblíbený i v baroku)


ŘÍM




Římané byli vynikajícími techniky a stavebními inženýry – silnice, akvadukty, veřejné lázně

oblouk – v zaklenutí prostoru byli mistři v oboru  kopulovitá klenba nad centrálním i mnohoúhelníkovým půdorysem 



architrávový systém



materiál: kámen, beton – cement s úlomky kamene a cihel


ŘÍM


Ideální model římského města  bazilika

– veřejné shromaždiště, tržiště, soud  trojlodní budova, sedlová střecha  divadlo  amfiteátr – eliptický půdorys, uprostřed aréna, pro hry, zápasy  cirk – tvar podkovy, pro jízdní závody  thermy – lázeňský komplex  forum – náměstí – centrum městského života – Forum Romanum v Římě DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘÍM


 obytné

domy – vily (zahrady, bazény, vodotrysky), činžovní domy

 vítězné

oblouky = triumfální – oslavné brány, centrální vjezd, reliéfy, sloupy Stavěny po celé říši – v Itálii, Francii, Severní Africe, Asii – pojmenovány podle vítězných císařů

 vítězné

sloupy – obdoba triumfálních pomníků - Trianův sloup v Římě


ŘÍM


Nejdůležitější památky- architektura  Pantheon

– 27. stol. př.n.l. - chrám všech Bohů v Římě – v době křesťanství přeměněn na klasický kostel – osvětlení – okulus – působení vnitřního prostoru. Současná podoba z období 115 – 125 n.l. – císař Hadrianus tento chrám významně ovlivnil renesanční architekturu

 Hadriánův DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

oblouk – triumfální brána ŘÍM


Koloseum v Římě (název - kolos císaře Nerona) – amfiteátr z 1.stol.n.l. – kapacita 50.000 diváků, vzor pro další stavby po celé říši  Marcellovo divadlo v Římě – 1.stol.n.l.  Diokleciánovy thermy v Římě – veřejné lázně, tvarosloví předznamenává románské umění  Diokleicánův palác ve Splitu  Forum Traianum  Hadrianova vila  Mauzoleum císaře Augusta na Martových polích – 7.stol.n.l.  Mauzoleum císaře Hadriana = Andělský hrad – 2.stol.n.l. 


ŘÍM


Nejdůležitější památky- architektura - užitkové stavby  od

konce 4.stol.n.l.  silnice, mosty, vodovody, akvadukty – Pont du Gard poblíž Nimes v jižní Francii  Via Appia v Římě  Trianův most přes Dunaj  Titův oblouk  Konstantinův oblouk


ŘÍM


Sochařství  navazuje na řecké vzory, později osobité rysy  historické reliéfy – na vítězných obloucích, sloupech – Trianův sloup, Titův sloup, Augustův oltář míru - 9 př.n.l.schematizace a realismus – vliv na románské sochařství  portréty – především císařů a těch, kteří sloužili státu – ve výraze dospěli až k naturalismu  Císař Augustus z Primaporty  Bronzová jezdecká socha Marca Aurelia DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘÍM


Malířství  vliv řeckého helenismu  nástěnné malby, mozaiky, méně tabulových obrazů  portrétní malířství – málo zachováno, fresky římských domů – snaha o realismus – méně lichotivé než v Řecku  nejznámější – Pompeje – portrét Procula a jeho ženy, Básnířka  dekorativní malby – fresky na zdech domů – iluzionismus, malba podle předloh a fantazie – Liviina vila v Římě DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘÍM


Užité umění  tvary

nádob převzaté z Řecka – amfora, krátér, atd.  šperky, zbraně – bohatě zdobené  užitkové předměty – svítilny, lehátka, stolky, zrcadla  mince – zdobeny plastickým obrazem vladaře, symboly, text  latinské písmo – římská kapitálka – používáme dodnes  gemmy – řezané drahokamy DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ŘÍM



KAROLINSKÁ A OTONSKÁ RENESANCE


Periodizace umění raného středověku  1.

umění doby předkarolinské – 5. – 9.stol.

 2.

umění doby karolinské – 9. – 10.stol.

 3.

umění doby otonské – od pol. 10. do pol. 11.stol.




Doba předkarolinská  6. – 7. století – merovejský král Chlodvík, pokřtěn, ovládl celou Galii  král Dagobert založil v San Denis královské pohřebiště  Pipin Krátký - 8. století – svrhl Merovejce (se souhlasem papeže) - následovník - Karel Veliký - 768–814




Architektura  bazilikální i centrální typy, baptisteria i jednolodní kostely s apsidou, menší prostory Sochařství  téměř neexistovalo, menší reliéf, zploštělý ornament – geometrizace, krajní stylizace zoomorfních i rostlinných motivů  vyřezávané desky knih, relikviáře, zbraně, šperky




Malířství  stejný

princip jako u reliéfů  liturgické knihy s plošnými kolorovanými iniciálami  dekorativní malba blízká abstrakci – iluminované náboženské knihy - Anglie, Irsko  Evangeliář z Durrow  Evangeliář z Kellsu – 8.stol. – téměř barokní výzdoba – jedna z nejcennějších knih v dějinách světového umění DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



Karolinská renesance  Karel

Veliký  roku 800 – korunován na římského císaře  programově navázal na říši Konstantina – podpořil rozvoj křesťanské kultury  vzkřísil velkou část Západořímské říše, snažil se vyrovnat Východořímské  středisko Aachen (Cáchy)  počátky feudální soustavy - panovník propůjčoval půdu v léno DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



umění se opíralo o tyto nosné pilíře:  antická

forma – zdůvodněná politicky  germánské dědictví – germánské geografické území  umění irských klášterů – zprostředkovali mniši, nositelé kultury  vše, co bylo stavěno, navazovalo na římskou antiku nebo byly vzorem byzantské staveb – architektura v Ravenně




Architektura bazilikální typ výhradně prostorem kostela  centrální typ - palácová nebo náhrobní kaple nebo kostel  císařské falce (opevněná sídla) – Aachen, Tours, Fulda  falc – opevněný dvorec, kaple, obytný dům, peristylový dvůr a jiné prvky, vše spojeno scelujícími portiky  korunovační kaple v Cáchách ortogonální kaple zasvěcená Kristu a Panně Marii  inspirace v San Vitale v Ravenně 




 bazilika

způsobu

ve Fuldě - postavena po římském

 benediktýnské

opatství v Corvey  postupně přidány užitné stavby na západní konec hlavní osy kláštera westwerk  klášter

St. Gallen – osový kostel + dvůr, ambit a hospodářské budovy, křížová chodba




Sochařství  spíš

dekorativní  jediná dochovaná bronzová plastika lidské postavy – 8.stol. – jezdecká soška Karla Velikého  rozvoj řezbářství do slonoviny Malířství  církevní i světské náměty  málo dochovaných památek  významná knižní malba DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



Knižní kultura 

Karolinská minuskula



skupina abatyše Ady – sestra Karla Velikého Godeschalkův evangeliář z Trevíru - do maleb se vrací lidská figura evangeliář abatyše Ady Bible Karla Holého

       

remešská škola – nervní malířský rukopis evangeliář z Cách Utrchtský žaltář – ilustruje žalmy evangeliář biskupa Ebona obliba řezby do kosti – obzvláště do slonoviny, destičky na desky kodexu




Otonská renesance založená Jindřichem Ptáčíkem, 911 německým králem  nástupce Ota I. – Veliký – obnova císařství – ovládl severní Itálii - vliv antiky  obnova říše Karla Velikého: Ota I., Ota II., Ota III.  druhá renesance čerpající z antické a byzantské kultury, ale již s ambicí vytvořit kulturu svou vlastní  předzvěst románského slohu  dynastie




Architektura       

v architektuře i výtvarném umění rozvíjení tvárných principů započatých na karolinském dvoře plochostropní bazilika i centrální typ kostela - mírně zaklenutý princip rytmického dělení prostoru a hmoty spěl k vázanosti půdorysu kostely dvojpolární – východ – chór – Kristus, západ – oratoř, vyvýšené místo – panovník – westwerk westwerk = znak feudalizované církve, komu náležela půda, ten vlastnil kostel a měl právo dosadit kněze říšské dómy – Kolín nad Rýnem, Maastricht nejvýznamnější stavbou – kostel sv. Michala v Hildesheimu – poč.11.stol. - vrchol románského umění




Sochařství  tradice řezby do slonoviny  umění kovolijecké  bronzové dveře chrámu sv. Michala Malířství  jedna z největších škol knižní malby – ostrov Reichenau  Evangeliář Oty III. – asi z r. 1000  Sakramentář Jindřicha II. – 1002 – 1004  rukopisy rámovány fiktivní architekturou připomínající městské opevnění  Egbertův kodex – poprvé zachycena celá křesťanská ikonografie DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY




VELKÁ MORAVA


 Spojení

antické a křesťanské tradice s uměním tzv. barbarů Etapy předrománského umění :

 Umění

křesťanské antiky  Raný středověk  Byzantské umění  Umění Velké Moravy


VELKÁ MORAVA


 ovlivněno

byzantským uměním – krátkodobě

křesťanství východního obřadu r. 862 – cyrilometodějská mise

 přijetí

 vykopávky

v Mikulčicích – doklad existence rotund, kostelíků před příchodem věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu

v

nálezech i stopy figurálního malířství, ozdobné práce z kovu – zbraně, šperky, přezky apod.


VELKÁ MORAVA


 rozvoj

sakrálního umění

 plastika

a malba téměř nezachována

v

nálezech převažují předměty uměleckého řemesla

kostelů – v Sadech v Uherském Hradišti – zde nález i freskové výzdoby – technika secco – figurální i ornamentální motiv

 zbytky


VELKÁ MORAVA


Architektura

počátek v 9.stol.  obytné a užitkové stavby dřevěné  církevní stavby zděné  Mikulčice,Staré město, Pohansko, Sady v Uherském Hradišti, Nitra, Trenčín, Bratislava  po zániku Velké Moravy – centrum přesunuto do přemyslovských Čech - západně orientovaná kultura i liturgie, spojení vlivů z Velké Moravy a francké říše  předrománská doba – rotunda sv. Víta – 935  jádro baziliky Sv. Jiří na Pražském hradě  Břevnovský klášter s kostelem sv. Markéty 993 


VELKÁ MORAVA



BYZANTSKÉ UMĚNÍ


 Spojení


 Umění



BYZANTSKÉ UMĚNÍ


Byzantské umění  doba

pozdní antiky a středověku  rozdělení římské říše r. 395 na Východní a Západní  západní 476 zánik = počátek středověku  hlavní město východní říše římské – středisko kultury - Byzantium (Nuova Roma - podle císaře Konstantina Velikého – Konstantinopol, česky Cařihrad, dnes Istanbul)  byzantská kultura se udržela více než 1000 let DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BYZANTSKÉ UMĚNÍ


 umění

zpočátku totožné s raným křesťanským uměním

 vliv

antiky a orientální tradice Blízkého východu, od 7.stol. vliv islámského umění

 od

11.stol. – vliv nové podoby církve – ortodoxní – pravoslavná

 vývojově

uzavřená výtvarná kultura – rozšíření od Itálie – Benátky, na území Balkánu, až do Ruska


BYZANTSKÉ UMĚNÍ


Raně byzantské umění  6.

– 9.stol.  Chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia) v Konstantinopoli – stavba v letech 532 – 537 – dokončeno za císaře Justiniána – centrální kopulovitý chrám  výška 55m, půdorys – středová kupole o průměru 32m, vzniká unikátní prostor, nesourodého půdorysu  vzorem pro mnoho další staveb DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BYZANTSKÉ UMĚNÍ


v

italské Ravenně – nejdůležitější středisko byzantského umění na Západě

 Chrám

San Vitale - 6.stol.  San Apolinaire Nuovo  baptisterium ortodoxních  baptisterium Ariánských  mauzoleum Galy Placidie – dcera Theodosia, vyrůstala v Římě, uchýlila se do Ravenny, mauzoleum - půdorys řeckého kříže DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BYZANTSKÉ UMĚNÍ


sochařství  monumentální  figurální  pouze

do 6.stol. poté již nikdy obnoveno  poté tzv. Ikonoklastické hnutí = obrazoborectví – zákaz zobrazování lidské postavy i uctívání církevních obrazů - vrchol v 8. a 9.stol. – ničení cenných děl  plastické práce - drobné ornamentální práce v kameni – hlavice sloupů – abstraktní dekor  řezba do slonové kosti – desky knih, relikviáře DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BYZANTSKÉ UMĚNÍ


Malířství ikon – přenosné náboženské obrazy – vznik od 5.stol., rozvoj 14. – 15.stol.  nejstarší známé ikony – z kláštera sv. Kateřiny ze Sinaje – 5.stol.  postupné abstrahování  mozaiky – krajiny, architektura  knižní malba – ornamentální výzdoba, nápodoba antiky – někde i iluzionistické pojetí malby  malba


BYZANTSKÉ UMĚNÍ


Vrcholné byzantské umění  9.

– 15. stol.  typický centrální chrám  zárodky pozdějšího typu - pětikopulovitý chrám  chrám sv. Marka v Benátkách – 11.stol. – stavba chrámu zahájena byzantskými umělci  kol. 9. stol. renesance byzantského sochařství a malířství - příklon k antickým vzorům  malířství ikon – námět Bohorodička  kol. 15. stol. zánik byzantské kultury DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BYZANTSKÉ UMĚNÍ



KŘESŤANSKÁ ANTIKA


 Spojení


 Umění





 Křesťanství

- od 30.n.l. v Palestině  XPISTOS (CHRISTOS) – překlad z hebrejského: Mesiáš – pomazaný, očekávaný  ideologie chudiny, hlásání rovnosti všech lidí – v bohatém Římě pronásledováno – r. 64 za vlády Nerona, r. 105 za vlády Triana, v letech 163 – 167 za Marca Aurelia  Konstantin Veliký uznal za státní náboženství – 313 - Edikt milánský – střediskem se stávají Řím, Cařihrad (Konstantinopol), Ravenna. DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



Architektura  katakomby

– podzemní pohřebiště, místo pro tajně konané obřady – Calixtovy - 3. stol., Domiciliny (Prisciliny) 2. stol., Marcelino Pietro 4. stol

 chrámy

– původně antická civilní stavba bazilikální typ, později centrální půdorys




 bazilikální

typ – půdorys latinského kříže, oltář v apsidě, od lodi oddělený triumfálním obloukem, presbyteriem (kněžiště), transeptem (příčná loď)  apsida + koncha – zaklenutí  výzdoba: slepé arkády, půlkruhovitá okna, sedlová a pultová střecha  baziliky trojlodní, pětilodní  věže

mimo chrám – zvonice - campanilla




Nejdůležitější památky- architektura   

  

Bazilika sv. Petra v Římě – 386 n.l., v 15. stol. a 19.stol. obnovena Ravenna - město rezidencí císařů západořímské říše, od 6.stol. střediskem byzantské kultury na západě Bazilika S.Apollinaire Nuovo – 6.stol. od 4.stol. rozvoj chrámů – osmiboká baptisteria podle vzoru římského Pantheonu baptisterium = kaple zasvěcená sv. Janu Křtiteli San Vitale v Ravenně Santa Croce – 5.stol. – spojeno s mauzoleem Gally Placidie Cařihrad – chrám Boží moudrosti – Hagia Sofia – 5.stol. – stavbu zadal císař Justinián, chrám v 15.stol. přestavěn na mešitu




Sochařství  téměř

neexistuje – volná plastika zřídka  dochováno několik soch Krista  mladý pastýř nesoucí na rameni ovci  učenec se svitkem v ruce – podoba starověkého filosofa




Malířství nálezy v katakombách – styl římského nástěnného malířství – inkrustační, lineární, vše symbolické  rostlinné ornamenty  náměty: Večeře Páně, Madona s Ježíškem, Adam a Eva, Z mrtvých vstání  figura – orant – modlící se prosebník  stěny bazilik  náboženské výjevy – fresky, mozaiky  Řím, Ravenna  Priscilliny katakomby v Římě – orantka z pol. 3.stol. 




Symboly  orant – modlící se prosebník, duše zemřelého, věřícího  vlny – nekonečnost bytí, pokračování života  páv – uctívaný pták, symbol nesmrtelnosti a věčného života  pastýřské scény – pastýř nese na ramenou ovci, dobrý pastýř je symbolem Krista, bezvousý mladík; ovečky – křesťanská obec  christogramy, vavřínové věnce  ryby – identifikační motiv – ICHTIS = Ježíš Kristus boží syn spasitel, symboly – dvě ryby drží kotvu  mušle – symbol křtu  delfín – zachránce, spása, na svém hřbetě převáží duše zemřelých DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



knižní iluminace  svitkové texty  kodexy  Genesis – 6.stol. - etážový systém – v jednom prostoru dva posloupné děje  Kodex Rossanský – 6.stol.  Sinopský evangeliář  Kodex Laurentianus – 6.stol.  motiv kříže a kašny, z níž pije ptáček nebo dva pávi po stranách kříže – často opakované motivy DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY




ROMÁNSKÝ SLOH


 11.

– 12. stol.  země západní Evropy  první univerzální sloh  název – podle církevní metropole - Řím = Roma  Francie, Itálie, Španělsko, Německo, část britských ostrovů – tzv. normandský sloh  umění

s výlučně náboženským charakterem


ROMÁNSKÝ SLOH


Architektura  časově

dělíme na fáze:  a) raná - 1000 – 1100 – plochostropní baziliky a centrální stavby  b) vrcholná – 1100 – 1180 – valené a křížové klenby, kopule  c) pozdní – 1180 – 1250 – převýšení, žebra, hrotité oblouky


ROMÁNSKÝ SLOH


Charakteristické rysy románských staveb  uplatnění různorodých kleneb - od polochostropních staveb přes valenou ke křížové klenbě  sloupy s prostou krychlovou i bohatě zdobenou hlavicí  silné zdi  malá úzká okna bez skel  rozety  bohatě zdobený tympanon, portál  obloučkový vlys  sloupkové galerie  materiál: opuka, cihla, zdi nebyly omítnuté DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMÁNSKÝ SLOH


 druhy  1)

staveb:

sakrální architektura:

kostely  Baziliky – tvar latinského kříže nebo T, 3 – 5 lodí, s transeptem, apsidou  Rotundy kláštery – se sloupovým ambitem k nim často připojené campanilly = zvonice DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMÁNSKÝ SLOH


 2)

světská architektura

 mosty

– např. v Avignonu

 radnice  falce

= opevněné, hospodářsky samostatné občasné sídlo panovníka

 hrady  tvrze DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMÁNSKÝ SLOH


Významné památky – architektura románský sloh  Itálie  Lucca  Pissa

– pětilodní bazilika, šikmá válcovitá zvonice, dóm – počátek stavby kol. 1060  Benátky – vliv Byzance – chrám sv. Marka  Miláno - bazilika sv. Ambrózia  Florencie - chrám San Miniato al Monte


ROMÁNSKÝ SLOH


 Francie  vznik

architektonických škol – burgundská, normandská, provensálská aj.

chrám v Cluny- za VFR zničen  Saint Trophime v Arles  Saint Sernin v Toulouse  Notre Dame la Grande v Poitiers – ze 12.stol.  mnoho klášterů i hradů  pětilodní


ROMÁNSKÝ SLOH


 Anglie  příchod

v 11.stol. – francouzští dobyvatelé

 katedrála

v Canterbury – 7.stol.  katedrála ve Winchestru  katedrála ve Worcesteru  katedrála v Durhamu – nejlépe zachována – byla nejméně přestavována  kaple londýnského Toweru – 11.stol., stavitelé z Francie DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMÁNSKÝ SLOH


 Španělsko v

jednotlivých oblastech odlišné rysy

 kostel

San Isidoro v Leónu  klášter Santo Domingo –skvost španělského románského umění  katedrála v Santiago de Compostela – zlatnický portál - mistrovské dílo románského sochařství


ROMÁNSKÝ SLOH




Německo

návaznost na karolinskou tradici  trvání téměř až do 14.stol.  mnoho chrámů v Porýní - připomínají spíš hrady  Dóm ve Špýru  Dóm ve Wormsu  Dóm v Mohuči 



stavby v Kolíně nad Rýnem – složitější půdorysy – trojlistá apsida



stavby falcí


ROMÁNSKÝ SLOH




České země

příchod hlavně z Německa – 1000 – 1230  vliv lidových tradic a cyrilometodějského kultu 

Praha – palác na pražském hradě, mohutné opevnění  Juditin most  výstavba na Starém Městě pražském – rozmach za Vladislava II.  41 kostelů – sv. Jiří na Hradčanech  Rotunda Sv. Martina na Vyšehradě 


ROMÁNSKÝ SLOH


 11.

– 12. stol. – vznik moha církevních staveb při feudálních dvorcích

 rotunda

sv. Jiří na Řípu  rotunda sv. Vavřince na Vyšehradě  nejmonumentálnější

stavby ve 2.pol. 12.stol. – cisterciácké, premonstrátské a benediktinské baziliky

 Sázavský

Strahově


klášter, klášter P.Marie na

ROMÁNSKÝ SLOH


tribunové kostely – kostel sv. Jakuba u Kutné Hory

 jednolodní

 rotunda

Sv. Kateřiny ve Znojmě – poč.11.stol. – malby s genealogií prvních Přemyslovců  bazilika Sv. Prokopa v Třebíči  Olomouc – hrad, biskupský palác, kostel sv. Václava


ROMÁNSKÝ SLOH


Sochařství 

součástí architektury 

znaky:

lineární stylizace  symetrie  hieratická perspektiva  lidská postava ve volné soše málo – strnulé, křečovité, ne příliš plastické – kolorované  reliéfy, hlavice sloupů, tympanony – náměty – evangelisté, Apokalypsa, Poslední soud, Vzkříšení, Stvoření  anonymita tvůrců – sdružováni do hutí 


ROMÁNSKÝ SLOH


Významné památky – sochařství románský sloh  Itálie  portály,

křtitelnice  Bronzové dveře baptisteria v Pise – Bonanno z Pisy  Bemedetto Antelami – 12. – 13.stol., největší umělec – realistické cítění baptisterium v Parmě, dóm ve Ferraře DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMÁNSKÝ SLOH




Francie



portál Autunského chrámu – sochař Gislebert portál chrámu ve Vézelay – expresivní rysy portál katedrály v Chartres – zde dochována i významná sklomalba

 



Německo



kámen, mramor, kov, dřevořezba bronzové dveře chrámu sv.Michala v Hildesheimu dřevěná plastika – krucifix arcibiskupa Gerona v katedrále v Kolíně nad Rýnem rozvoj náhrobní plastiky

  


ROMÁNSKÝ SLOH




České země

rozvoj až kolem 13.stol.  reliéf Malostranské mostecké věže v Praze  reliéf kostela sv. Jiří na Hradčanech  výzdoba kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře  portál chrámu v Třebíči, v Předklášteří u Tišnova  materiál – pískovec, opuka  náměty – ikonografie, Kristus a světci, strom života, rajská zahrada  za vlády posledních Přemyslovců - panovník s donátorem, Madona s donátory, postavy českých zemských patronů 


ROMÁNSKÝ SLOH


Malířství románského slohu  slouží

k propagaci církve  strnulost, linearismus  fresky- tzv. bible chudých  knižní malba – spíše obrazy na pergamenu než ilustrace k textu  náměty:

převládají náboženské, vzácně historické – dokladem výšivka na plátně – v katedrále v Bayeux ve Francii – námět tažení Viléma Dobyvatele – 1. pol. 12.stol.


ROMÁNSKÝ SLOH


u

nás

 freska

z rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě – 1134 – povolání Přemysla na trůn

 iluminace

rukopisných kodexů  figurální i ornamentální výzdoba – celostránkové obrazy  Vyšehradský kodex – 11.stol. - rukopis, iluminace, objednán u příležitosti korunovace Vratislava DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMÁNSKÝ SLOH



GOTIKA


v 1.pol. 12.stol. – Francie – Ile de France u Paříže  univerzální sloh  závěrečná fáze vývoje středověkého umění  doba vrcholného feudalismu  ideovým základem křesťanství  trvání – až do 15. někde i pol. 16.stol.  šíření zásluhou mnišských duchovních řádů – augustiniáni, benediktini, premonstráti, cisterciáci  Vznik


GOTIKA


Vývojové fáze 1. raná gotika – 12.stol. – přechodné období – návaznost na románskou architekturu  2. vrcholná – 13. – 14.stol.  3. pozdní – 15.stol. – polovina 16. stol. (v Itálii už vznik renesance) 

V českých zemích fáze spojujeme s panovnickým rodem:  1. přemyslovská gotika – 13. – začátek 14.stol.  2. lucemburská gotika – 14. – začátek 15.stol.  3. vladislavská (jagellonská) gotika -15. – začátek 16.stol. 


GOTIKA


 Název  Giorgio

Vasari – malíř, architekt, spisovatel, žák Miechelangela, posměšně označil umění za barbarské – dle Gótů

 překonáno

až v období romantismu – F.R.Chateaubriand, V.Hugo - rehabilitace krásné katedrály


GOTIKA


Architektura 

hlavní nositel gotického slohu Charakteristické znaky



lomený oblouk žebrová klenba – křížová,hvězdicová, vějířová, kroužení, sklípková, síťová vertikalita opěrný systém fiály na opěrných pilířích krab - zdobný prvek zasklená okna – technika vitráže rozety



materiál: neomítnutý kámen, cihly - buchty

      


GOTIKA


druhy staveb  katedrála

– biskupský chrám, sídlo církevní moci, též dóm

 kostel

– většinou podélné stavby

 Klášter

- střed tvořil rajský dvůr s křížovou chodbou, kostel, kapitulní síň, refektář, hospodářské budovy, další komplex budov – mlýn, pece, obydlí opata, útulek pro poutníky, oratoře atd.


GOTIKA




hrady



zakládáno mnoho měst – významná role lokátora, donátora



radnice



kašny na náměstích



městské domy



mosty



hrázděná lidová architektura


GOTIKA


Významné památky – architektura gotický sloh  Francie  raná

gotika - 1. gotickou stavbou vůbec opatský chrám Saint Denis u Paříže

 vrcholná

gotika – pokročilý vertikalismus,odhmotnění, zvětšení oken, složité klenby, stavby ohromných rozměrů


GOTIKA




Gotická katedrála francouzského typu

bazilikální trojlodí s transeptem  dvě věže v západním průčelí  průčelí zdobené portály s rozetou  věnec apsid ve východní části  složitý opěrný systém  boční lodě odděleny od hlavní lodi arkádami, nad nimi empora nebo triforium  mnoho vitráží  zdobné prvky s figurální, zoomorfní i rostlinnou tematikou  chrliče 


GOTIKA


 katedrála

Notre Dame v Chartres – vysvěcena 1260 - průčelí se dvěma zašpičatělými věžemi - vzorem pro mnoho pozdějších gotických chrámů, 186 oken – malba na skle  katedrála v Amiensu – 1220  katedrála v Remeši – 1211- mistrovské dílo gotické architektury – zde korunování francouzští králové  kaple Sait Chapelle v Paříži – pro uložení trnové koruny, kterou získal sv.Ludvík v Cařihradu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

GOTIKA


 Německo  silný

vliv Francie

 katedrála

v Kolíně nad Rýnem – jediná klasická na německém území – dokončena až v 19.stol.

 katedrála

v Ulmu – s jednou věží

 katedrála

ve Štrasburku – 13.stol. – románské základy


GOTIKA


Světské stavby v Německu Kolín nad Rýnem, Norimberk, Lübeck  měšťanské domy – patrové se štítem, patra hrázděná, spodní část kamenná  města

 Rakousko  Svatoštěpánský

dóm ve Vídni –s kazatelnou A.Pilgrama z roku 1514


GOTIKA


 Itálie  pokračuje

linie antické tradice

gotický církevní stavba – dóm v Miláně – 1386 – 19.stol.  135 věžiček, 2000 soch  podíleli se italští, němečtí, francouzští stavitelé  největší


GOTIKA


 Anglie  lomený

oblouk hodně nízký, složité klenby přecházejí k samoúčelné ornamentálnosti

 katedrála

v Catenbury  katedrála v Salisbury  katedrála ve Walesu – nejkrásnější v Anglii  chrám Westminsterského opatství v Londýně – zde korunování angličtí králové – stavba 13. – 16.stol.  kaple v King´s College – 16.stol. DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

GOTIKA


 Španělsko  katedrála

v Leonu – 13.stol., slohová čistota  katedrála v Burgosu – 13. – 16.stol. – nejvýznamnější stavba španělské gotiky  katedrála v Toledu  katedrála Santa Maria del Mar v Barceloně – 14.stol. nejokázalejší stavba španělské gotiky  katedrála v Seville – největší stavba španělské gotiky DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

GOTIKA


Gotická architektura u nás – raná gotika kostely  kláštery – Anežský klášter v Praze  hrady - Zvíkov, Buchlov, Bezděz  měšťanské domy  radnice  špitály  městské hradby- obepínající Staré Město pražské  Staronová synagoga v Praze – 1275  vznik měst – České Budějovice, Domažlice, Litomyšl  postaven nejstarší dochovaný kamenný most v Písku - po roce 1265 


GOTIKA


Gotická architektura u nás – vrcholná gotika    

vláda Karla IV. založení Nového Města pražského, univerzity – 1348 výstavba katedrály sv. Víta na Pražském hradě – 1344 – stavbu zahájil Matyáš z Arrasu, poté Petr Parléř Oficiálně dokončena 1929



Parléřova huť – Karlův most se Staroměstskou mosteckou věží, hrad Karlštejn - 1360 - s kaplí svatého Kříže



Betlémská kaple Týnský chrám Staroměstská radnice

 


GOTIKA


Gotická architektura u nás – pozdní gotika        

tvorba Benedikta Rejta – královský stavitel Vladislavský sál na Pražském hradě - ve své době největší místnost ve střední Evropě Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře Matěj Rejsek – počátek stavby chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře Prašná brána v Praze chrám sv. Mořice v Olomouci, radnice v Brně, Olomouci, Jihlavě hrady – Pernštejn, Šternberk aj. klášter Rosa coeli v Dolních Kounicích – 14.stol. Parléřovská huť


GOTIKA


Sochařství  rozvoj v prostředí katedrál  znaky:  vázanost na architekturu, důraz na plasticitu, dekorativní i figurální výzdoba portálů, tympanony, vnitřní prostory  náboženské motivy: biblické výjevy, alegorie ctností a neřestí, postavy světců, Kristus – postoj kazatele s knihou, žehnající, trestající soudce, Pana Marie – Piety, Madony  postupné pronikání realismu, pokus o zachycení duševního stavu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

GOTIKA


Gotické sochařství – památky 

Francie - portál katedrály v Amiensu – normou pro ostatní stavby – Chartres, Remeš, Paříž aj.

Německo - významné dílny v Naumburku a Bamberku  Socha Bamberského jezdce - postava hrdého rytíře  Norimberk – 1355 – Karel IV. založil Frauenkirche – stavitelem Parléř  Dóm ve Štrasburku – 13.stol.  mešní rekvizity – monstrance, relikviáře  ostatková skříňka sv. Tří králů z dómu v Kolíně nad Rýnem – kol.r.1280 


GOTIKA


 Čechy  rozvoj

od pol. 13.stol.  portály katedrál – pod vlivem Francie – portál kostela v Předklášteří u Tišnova sv.Víta - Triforium – portrétní galerie , P.Parléř a jeho huť

 katedrála

 Brno

– 1350 konventní chrám – kostel sv. Tomáše – zde byzantská ikona Černá madona svatotomská – nejstarší obraz na našem území


GOTIKA


Krásný sloh  od

80.l.14.stol. - vrchol dvorského umění Václava IV. – senzuální a spirituální spojení  v sochařství i malířství - Štíhlé, esovitě prohnuté postavy, bohatě řasené roucho  sakrální a profánní tematika – lazebnice, diví mužové – terčem kritiky církevních reformátorů  mnoho Madon – Strakonická, Krumlovská, Plzeňská  piety – Jihlavská  krucifixy DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

GOTIKA


 socha

sv. Jiří na Pražském hradě – jedna z prvních jezdeckých soch na sever od Alp

 kamenosochařství  řezbářství

– dřevěná plastika součástí oltářů  od 14.stol. - oltářní archy – skříň s podstavcem, uvnitř socha, otáčivá křídla s ikonografickými deskovými obrazy


GOTIKA


Malířství  úsilí

o modelaci tvaru světlem a stínem  snaha o zachycení reality  Náměty:  křesťanská

mytologie, legendy  madony, piety  Druhy:  sklomalba,

nástěnná malba, mozaika, desková malba, knižní iluminace


GOTIKA


– střediskem Saint Chapelle v Paříži, katedrála v Chartres

 sklomalba

 nástěnná

malba – oproti románskému umění ztrácí na významu – architektura s mnoha okny, stěny zredukovány na minimum

 tempera

na suché omítce, později al fresco  plošné, dekorativní, později sílí realismus, zájem o krajinu, prostor, větší anatomii lidského těla DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

GOTIKA


malby v Papežském paláci v Avignonu – 14.stol.

 nástěnné

fresek od Giotta – kostel sv. Františka v Assisi v Itálii

 cyklus

 Svatováclavský

cyklus v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta – před rokem 1509 – Mistr litoměřického oltáře

 mozaika

sv. Víta

– obraz Posledního soudu – chrám


GOTIKA


 desková

malba – monochromní pozadí (barvy: zlatá, modrá, červená, aj.)  součástí liturgie v sakrálních prostorech  tabulové oltáře – polyptychy nebo menší soukromé oltáříky  dřevěné desky, malba temperou  později se z Nizozemí rozšíří malba olejem – vynalezení připisováno Janu a Hubertu van Eyckovým - možnost větší iluze reality, přirozenosti, modelace světem i barvou


GOTIKA


 Jan

a Hubert van Eyckovi - Gentský oltář – motiv hříchu Adama a Evy, vykoupení, spása

 Nizozemí  Hieronymus

Bosch –16.stol. reakce na mravní a náboženskou krizi zobrazením apokalyptických hrůz – imaginární postavy, démoni, neřesti, cynismus, černý humor – Zahrada pozemských rozkoší  jeho dílo nemělo ve své době ohlas, později na něj navazuje mnoho umělců  Hans

Memling, Rogier van der Weyden, aj.


GOTIKA


 Itálie  Giotto

di Bondone – snaha o reálný prostor, monumentální formy – dochází k principům renesance

– výjevy sv.Jana Křtitele a Jana Evangelisty v kostele Santa Croce ve Florencii – 14.stol.

 fresky


GOTIKA




Gotická malba u nás



nejvýznamnější díla – období Karla IV.- 2.pol.14.stol. mistři neznámého jména Mistr Vyšebrodský – navázal na Giotta – devět desek oltáře kostela ve Vyšším Brodě Mistr Theodorik – portrétní deskové malby v kapli sv. Kříže na Karlštejně – 127 postav – Nebeské vojsko Kristovo deskové malby, symbolické pozadí, ražené zlacené ornamenty- každý z obrazů – nositel skutečných relikvií votivní obraz Jana Očka z Vlašimi – v Kapli sv. Kříže na Karlštejně Mistr třeboňský – představitel „krásného slohu“ – cyklus desek Utrpení Kristovo – Zmrtvýchvstání

  



 


GOTIKA


Mistr litoměřického oltáře – Svatováclavský cyklus fresek v kapli sv. Václava ve sv. Vítu, litoměřický oltář  Mistr rajhradského oltáře - Nesení kříže, Zmrtvýchvstání Krista 



mnoho anonymních obrazů „krásných madon“ – Zbraslavská, Vyšehradská, Roudnická, z Veveří



vývoj snahy o realismus, včleňování přírodních motivů i odbourání monochromního pozadí – téměř prvky renesance


GOTIKA


 ikonografické

motivy

 nejvíce

mariánské motivy:  Maria lactans  Královna nebes  Madona s Kristem držícím ptáčka, hrušku, jablko, vinný hrozen nebo se třemi hvězdami na oděvu, prstenem na ruce atd.


GOTIKA


 knižní

iluminace  proměna oproti románskému umění  knihy menších formátů  iluminace skutečně doplňuje a obohacuje psaný text  13. stol. = století žalářů a evangeliářů – pro rodinné a individuální pobožnosti  14.stol. – většinou světští objednavatelé – ve Francii tzv. knihy hodinek – přepychové, s oblíbenými světci objednavatele, kalendářem, motlitbami na každý den, ilustrováno miniaturami s výjevy ze života p. Marie DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

GOTIKA


nejlepšími iluminátory – bratři z Limbruka  Přebohaté hodinky vévody z Berry 



15.stol. soumrak knižní iluminace – Gutenberg vynález knihtisku – vznik levných tištěných knih s dřevořezovými ilustracemi

Česká knižní gotická malba  na světové úrovni  Pasionál abatyše Kunhuty  Bible Václava IV.  Jenský kodex  Velislavova bible aj. 


GOTIKA



RENESANCE


– znovuzrození – první použil G.Vasari  podstata – oživení antické umělecké tradice – hlavně římské umění  antropocentrismus  člověk mírou všech věcí  humanismus  racio zaujalo místo boha  rozvoj filosofie, přírodní vědy– M.Koperník, G.Galileo, J.Kepler, G. Bruno, nové zámořské objevy, knihtisk - Gutenberg  název


RENESANCE


 náboženství

– narušena diktatura církve, protestanství, reformace  Renesance - univerzální umělecký sloh  podporují sběratelé, mecenáši, vznikají galerie jako veřejné instituce  idea uměleckého génia  vznik na počátku 16.stol.v Itálii


RENESANCE


Periodizace vývoje v Itálii  1. raná renesance – 15.stol.  2. vrcholná renesance – 16.stol.  3. pozdní renesance – od r. 1540  4. manýrismus – 1520 – 1590 Periodizace vývoje v západní Evropě  1. raná – konec 15.stol.  2. vrcholná – 16.stol  3. pozdní – 17.stol.  souběžně manýrismus DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

RENESANCE


Architektura  vliv

exaktních věd, geometrie, matematiky, fyziky  návaznost na antiku a románský sloh Druhy  paláce a zámky s lodžiemi  měšťanské domy a radnice  méně kostelů


RENESANCE


Znaky  horizontální

linie  hladká omítka  štuky, sgrafita, rustika  obdélníková okna  arkády  kuželková balustráda  štíty, atiky  kupole  portály- bohatě zdobené  půlkruhový oblouk  valená klenba DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

RENESANCE


Významní umělci a památky – architektura renesanční sloh  Itálie  zrod ve Florencii  1401–1402 vyhlášena soutěž na výzdobu západních bronzových dveří Florentského osmibokého baptisteria z 13. – 14. století - vyhrál Ghiberti Fillipo Brunelleschi  inspirován Vitruviovými knihami  kopule florentského dómu Santa Maria del Fiore – symbol renesance  Nalezinec neviňátek – 1419 – první významná renesanční stavba 


RENESANCE


 L.Battista

Alberti  architekt, teoretik umění, spisovatel a matematik, všestranný sportovec  snažil se umělcům poskytnout geometrické a vědecké základy pro jejich tvorbu a vytvořil také nový jazyk umělecké teorie  „O soše“ - před 1435  „O malířství“ -1435-6  „O stavitelství“ -1452


RENESANCE


 Donato

Bramante  zahájil centrální stavbu chrámu sv. Petra v Římě  Michelangelo Buonarotti  vrcholná renesance, kupole chrámu sv.Petra v Římě  A.Palladio  manýrismus – tzv. palladianismus – vliv na klasicistně orientované baroko – přísné proporce, benátské okno  Bazilika a vila Rotonda ve Vicenze DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

RENESANCE


Francie  Mnoho zámků – Louvre, ve Fontaineblau, Chambordu, zámky na Loiře Španělsko  Escorial – palác Filipa II. České země  období vlády Ferdinanda I. Habsburského 

Paolo della Stella - Ital– královský letohrádek = Belvedér - nejčistší renesanční stavba mimo Itálii


RENESANCE


 Letohrádek

hvězda  Schwarzenberský palác  Míčovna v Královské zahradě na Pražském hradě  zámky – Litomyšl, Opočno, Bučovice  náměstí – Telč, Slavonice, Nové město nad Metují, Jičín  dům U minuty na Staroměstském náměstí v Praze


RENESANCE


Sochařství  vliv

antiky  studují proporce, anatomii  náboženské náměty i symboly  pieta, sv. Jiří, David, Mojžíš, vraždění neviňátek  práce z mramoru, bronzu  jezdecké pomníky


RENESANCE


Významné památky – sochařství renesanční sloh

Itálie  Ghiberti - reliéf severních dveří florentského baptisteria  Donatello – socha sv. Jiří - individuální psychologie  reliéf bronzových dveří florentského kostela San Lorenzo  bronzový David – prostý mladík  jezdecká socha kondotiéra Colleoniho v Benátkách  Prorok Habakuk  Prorok Jeremiáš  jezdecký pomník zvaný Gattamelata DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

RENESANCE


 Michelangelo

Buonarotti  vrcholná renesance  vynikající znalost anatomie, dynamismus – téměř barokní  tvorba ve Florencii a Římě – zadavatelé rod Medicejských, papež  Pieta - dnes v chrámu sv.Petra v Římě – jedinou signoval  David – mramor  náhrobky Medicejů v kostele San Lorenzo ve Florencii  Kladení do hrobu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

RENESANCE


 Benevuto

Cellini  nejlepší sochař manýrismu  Diana – pro bránu ve Fontainebleau  slánka  Giambologna  manýrismus  Únos

Sabinek  Letící Merkur


RENESANCE


Francie  Jean

Goujon  Fontána Neviňátek – Nymfa Německo  středověké

náměty a gotická dekorativnost  Sochaři z Norimberku – Peter Vischer a jeho synové – bronz – Maxmiliánův náhrobek v Insbrucku – vrchol německé renesanční plastiky DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

RENESANCE


České země  drobná

plastika  mramor, bronz  portály – Praha, Olomouc, Telč  kašny – vodní božstva  plastiky zvířat  busty – hlavně Rudolf II.  rozvoj medailérství


RENESANCE


 Adrian

de Vries – sochy ve Valdštejnské zahradě, busty Rudolfa II.

 Benedikt

Wurzelbauer - Venušina fontána pro Valdštejnský palác v Praze

 Tomáš

Jaroš z Brna - Zpívající fontána u Belvedéru v Praze


RENESANCE


Malířství Rysy:  nové pojetí krásy  mimésis  iluzionismus  zachycení psychiky  krajina v pozadí  Náměty:

náboženské i antická mytologie, alegorie, portréty, historické náměty


RENESANCE


Techniky: – objevili bratři van Eyckové  využití geometrie, matematiky – perspektiva  sfumato  sgrafito  freska  olejomalba


RENESANCE


Itálie  Dvě

zásadní školy:  Florentská – důraz na geometrickou perspektivu  Benátská - důraz na světlo a barvu  další:

neapolská, padovská, umbrijská, ferrarská, milánská


RENESANCE


Významní umělci a díla – malba - raná italská renesance Giotto di Bondone – gotický tvůrce předznamenávající renesanci  Masaccio – zakladatel renesančního malířství ve Florencii – fresky v kostele Santa Maria Novella - s tendencí k realismu, perspektiva – vliv na ostatní umělce  Fresky kaple Brancacci v kostele Sta Maria del Carmine -Vyhnání z ráje, Peníz daně - linie, prostor, plastičnost  Fra Angelico – fresky výlučně s náboženskou tematikou, intimnější, citlivější 


RENESANCE


Fra Filippo Lippi – Madony, Zvěstování  Paolo Uccello – perspektiva, kompozice  Sv. Jiří bojuje s drakem– téměř surrealistické  Bitva u San Rema  malovaný - Pohřební pomník Sira Johna Hawkwooda 

Další: B.Gozzoli  L. Signorelli  P.Perugino  D.Ghirlandio 


RENESANCE


Benátský okruh  A.Mantegna

– dokonalá perspektivní zkratka  Kristus v zahradě getsemanské  Kristus na hoře Olivetské  Mrtvý Kristus  Sandro

Botticelli – mytologické, alegorické obrazy – oslava ženské krásy  Zrození Venuše  Primavera  Ilustroval Dantovu Božskou komedii DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

RENESANCE


Významní umělci a díla – malba - vrcholná italská renesance  Piero

Della Francesca  Křest Krista  Bičování Krista  portréty Federica Montefeltra a jeho manželky  cyklus ze života Krista


RENESANCE


 trojice

velikánů florentského okruhu: Leonardo, Raffaelo, Michelangelo

 Leonardo

da Vinci  všestranná renesanční osobnost – malíř, sochař, architekt, vynálezce, hudebník, řemeslník, atlet, badatel – optika, fyzika, balistika, anatomie, vojenství, astronomie  mnoho děl nedokončených  zachováno mnoho kresebných studií – kresba povýšena na umění DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

RENESANCE


vyučen u Andrea del Verocchia  vynález sfumata  trojúhelníková kompozice, psychologie postav, iluze reality  Poslední večeře – klášter Santa Maria della Grazia v Miláně – vrchol renesanční perspektivy, netradiční pojetí biblického motivu  Mona Lisa – La Giocconda  Svatý Jan Křtitel  Svatá Anna samotřetí  Madona ve skalách  Dáma s hranostajem 


RENESANCE


 Micherlangelo

Buonarotti

 architekt,

sochař, malíř  malba pojata sochařsky  výzdoba Sixtinské kaple ve Vatikánu – scéna Posledního soudu, Stvoření světa, postavy proroků atd. – předznamenává baroko  Madona rodiny Doni - kruhová kompozic


RENESANCE


 Raffael

Santi  proslul velkorysými figurálními kompozicemi  oblost postav, líbivost, barevnost  Tři grácie  Mnoho madon s dítětem  Sixtinská madona  Svatá rodina  Stance – papežské pokoje – Athénská škola, Disputace o svátosti - vzorem historické dekorativní malby


RENESANCE


Benátská škola  Girogione

– zakladatel vrcholné benátské

renesance  harmonická jednota člověka a přírody  charakteristická barevnost, jemné světlo  Spící Venuše  Koncert v přírodě  Bouře


RENESANCE


 Tizian

- dovršitel benátské malířské školy  náboženské a mytologické obrazy, podobizny  předznamenal tvorbu Rembranta, Rubense, Velázqueze, Delacroixe, Renoira a dalších  Venuše

urbinská  Venuše s psíkem  Danaé přijímající zlatý plášť  Kristuts – trpitel – mnoho variant  Apollo a Marsyas


RENESANCE


 Paolo

Veronese  významný benátský freskař  Tintoreto

– 2.pol.16.stol.  snaha o napínavý děj, drama  subjektivní, dynamické rysy, nadpřirozené světlo – téměř barokní rysy  Zuzana v lázni  Poslední soud


RENESANCE


Malba pozdní renesance – manýrismus  1. pol. 16. stol. – spíš renesance, od konce 16. stol. Do počátku 17. stol. raně barokní rysy – El Greco, rudolfínské umění  záměrná

deformace tvaru  převaha formy nad obsahem  nové pojetí krásy  F.Mazzola


– Madona s dlouhým krkem

RENESANCE


Renesanční malířství mimo Itálii Španělsko  El Greco – původem řek, žil v Toledu  náboženské motivy – expresivně pojaté, téměř vizionářství  téměř byzantské rysy, protáhlé postavy  vliv na baroko i umění 20.století  Sv.Trojice  Pohřeb hraběte Orgaze


RENESANCE






 





Francie Fontainebleauská škola – první ohnisko evropského manýrismu – k výzdobě zámku ve Fontainebleau přizváni malíři z Itálie protáhlé linie, dráždivé mytologické scény Nizozemí Jan Hubert van Eyckovi Gentský oltář – motiv hříchu Adama a Evy, vykoupení, spása Hieronymus Bosch –reakce na mravní a náboženskou krizi zobrazením apokalyptických hrůz– imaginární postavy, démoni, neřesti, cynismus, černý humor – Zahrada pozemských rozkoší jeho dílo nemělo ve své době ohlas, později na něj navazuje mnoho umělců


RENESANCE


          

Pieter Brueghel – starší, tzv. Selský Antverpy moralistní kompozice s groteskními nebo fantastickými náměty líčení venkovského života – vliv na malbu Nizozemí 17.stol. fantazie podobná H. Boschovi – přeplněné scény plné bizardních postav Dětské hry Mrzáci V zemi peciválů Triumf smrti Bitva masopustu s půstem další Brueghelové – Pekelný, Květinový, Sametový – méně známí


RENESANCE


Německo  Albrecht

Dürer – považován za největšího německého umělce všech dob  malíř, grafik – dřevořez, mědirytina  skvělá kresba, studie rostlin, zvířat – mnoho jemných detailů  portréty - psychologie postav


RENESANCE


 Dvojice

Adama a Evy – první akty v životní velikosti v historii německého malířství  Autoportrét  Klanění tří králů  Růžencová slavnost – v Národní galerii v Praze  mnoho grafik - Apokalypsa – 16 listů  mědirytina Melancholie – duchovní autoportrét umělce


RENESANCE


 Matthias

Grünewald – patetický, expresivní

styl  Isenheimský oltář – střední část – Ukřižování – drásavé  Lucas Cranach – zakladatel tzv. podunajské školy  přítel M.Luthera  Snaha o zachycení krajiny se začleněním lidských postav, pohádkový nádech  Odpočinek na útěku z Egypta


RENESANCE


 Hans

Holbein mladší  malíř, kreslíř, grafik  Pana Marie s rodinou basilejského purkmistra Meyera  období reformace – odraz v jeho kariéře odchod do Anglie – zde vyniká jako portrétista  Vyslanci - použití anamorfózy  grafický cyklus Tanec smrti


RENESANCE


České země  na

dvoře Rudolfa II. – umělci z Itálie, Německa, Holandska  Bartolomeus Spranger - mytologické náměty s erotickým nádechem  Giuseppe Arcimboldo – alegorické portréty z rostlin, zvířat, atd.


RENESANCE


 Hans

von Aachen – portrét Rudolfa II., císařův důvěrník - byl pověřován i různými diplomatickými i obchodními misemi Knižní malba

 Litoměřický

kancionál  Kniha městských práv města Znojma


RENESANCE



BAROKO NA NAŠEM ÚZEMÍ


poslední univerzální jednotný sloh (někdy za poslední univerzální sloh považována secese)




 základy

baroka položeny v pozdní renesanci, manýrismu

 deformace

tvarů patrná již v díle Michelangela Buonarottiho

 hlavní

myšlenka – znovunastolení křesťanství – protireformace

 řeší

otázky víry, rozumu, společenských vztahů




Dva základní proudy:  

1) dynamické (dynamizující) baroko 2) klasicistní (klasicizující) baroko



ad 1) vychází z Michelangela, typické pro Itálii, německy mluvící země – viz. kapitola italské baroko



ad 2) vznik ve Francii, po vyčerpání dynamického baroka zasahuje všechny země západní Evropy – cca pol.17.stol. – v poslední třetině 18. stol. přechází do klasicismu



proniká i na území střední a jižní Ameriky – díky mnišským řádům, Jezuitům – Guatemala, Mexiko, Ekvádor




 počátek

17.stol. – u nás složitá politická

situace  zápas katolického absolutismu Habsburků s protestantismem  násilná rekatolizace, poněmčování měst  umění se stalo nástrojem církevní politiky  budování mnoha církevních staveb – okázalé, reprezentativní – církev dává najevo svou moc  baroko k nám šířeno také díky umělcům přicházejícím ze zahraničí – postupně nabylo místní / domácí podobu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



 na

našem území paradox – doba označována jako období úpadku, přesto vznik mnoha uměleckých děl, která patří k evropskému vrcholu




ARCHITEKTURA VÝZNAMNÍ UMĚLCI A JEJICH DÍLO 1. vývojová fáze - ještě pod vlivem manýrismu nejcharakterističtější stavby tzv.valdštejnské Valdštejnský palác  Francesco Caratti - Černínský palác – pod vlivem klasicismu  Carlo Lurago – Klementinum – jezuitská kolej  Jean Baptiste Mathey  kostel sv. Františka na Starém městě v Praze  zámek Trója v Praze – vzorem mnoha dalších zámků 




 2.

vývojová fáze - dynamické pojetí baroka na naše území přinesli rakouští architekti

 J.B.Fischer

z Erlachu – zámek Vranov nad Dyjí, Clam-Gallasův palác v Praze, kašna Parnas v Brně, kašna na Zeleném trhu v Brně

 J.L.Hildebrandt  J.Alliprandi

– Šternberský palác v Praze, kostel v Kuksu




 Jan

Blažej Santini Aichel

chrámů – Panny Marie v Kutné hoře, Kladrubech, Želivu - vytvořil tzv. barokní gotiku

 rekonstrukce

 poutní

kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou




Kryštof Dienzenhofer – tvůrce dynamického baroka u nás  mnoho staveb v Praze - např. loď a průčelí kostela sv. Mikuláše v Praze na Malé straně 

Kilián Ignác Dienzenhofer  tvůrce tzv. barokního dualismu – klidná vnější fasáda, dynamicky zdobený interiér (pod vlivem Borrominiho)  východní část kostela sv. Mikuláše v Praze na Malé straně  kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí  mnoho staveb v Čechách – západní, jižní Čechy 




 František

Maxmilián Kaňka  tvůrce části Klementina, přilehlého kostela sv.Klimenta památky – Loreta v Praze, Matyášova brána na Pražském hradě, zámek Buchlovicích, Dobříši  Olomouc – kašny, klášter, sv. Kopeček  Další

architektura – tzv. selské baroko – jihočeské statky  boží muka, kapličky, sochy ve skupinách starých stromů  lidová




SOCHAŘSTVÍ  opuštění

ideálu vyrovnané krásy  socha chápána jako alegorie duchovního života člověka  patetická, emočně nabitá gesta, divadelní postoje,, šroubovitě (tornodovitě) stočené prvky,postavy  emoce ve tváři – mučednický výraz, náboženské zamyšlení


BAROKO V ITÁLII


 anatomická

nadsázka, robustnost postav  rozevlátá drapérie  hra světla a stínu  polychromie – hlavně na dřevě  Mariánské motivy  Morové sloupy


BAROKO V ITÁLII


Náměty  pod

vlivem protireformačního hnutí

 kult

sv. Jana Nepomuckého – 1729 prohlášen za svatého – snaha pozvednout prestiž českého katolictví, vytlačit z povědomí Jana Husa -> mnoho soch – i v nejmenších obcích

 mariánský

kult – působení na duši a cit prostřednictvím ženy, matky – mariánské sloupy




SOCHAŘSTVÍ VÝZNAMNÍ UMĚLCI A JEJICH DÍLO 

Jan Brokof – autor první sochy na Karlově mostě – sv. Jana Nepomuckého – předobraz dalších soch toho světce

Ferdinand Maxmilián Brokof  syn Jana Brokofa  výzdoba morového mariánského sloupu na Hradčanech  atlanti a mouřeníni na pražských palácích – např. Morzinský palác  náhrobky  sochy na Karlově mostě 




 Matyáš

Bernard Braun

 tvorba

v dynamické i klasicizující rovině  dynamický styl – expresivní pojetí inspirované L.Berninim – sochy na Karlově mostě – sousoší Vidění sv. Luitgardy  výzdoba kostela sv. Klimenta v Praze  klasicizující styl – výzdoba pražských paláců – Thunovský, Clam – Gallasův na zámku Kuks – Ctnosti, Neřesti, v Novém lese - Betlém

 sochy




 František

Ignác Platzer  pozdně barokní klasicismus  monumentální sochy na bráně Pražského hradu  výzdoba pražských paláců – Kinských, zámků – Dobříš, kostelů – sv. Mikuláše na Malé straně v Praze, v Teplé V

18.stol. se barokní socha sestává součástí české krajiny – na poutních místech, náměstích, rozcestích – morové sloupy, kříže, svatí




MALÍŘSTVÍ  rysy

barokního malířství:  dynamická kompozice  dramatické scény  tmavé popředí, pozadí s průhledem do krajiny  zatemněná scéna s bodovým osvětlením – zdroj mimo plátno – dodává tajemnost, duchovnost  neobvyklé perspektivní zkratky DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



 Fresková

malba

 iluzivní

průhledy do nebes  divadelní kompozice světla a stínu  motivy s iluzivními přechody – hlavně architektury




MALÍŘSTVÍ VÝZNAMNÍ UMĚLCI A JEJICH DÍLO  malba

se u nás plně rozvinula až po 30ti leté válce – hlavně v monumentální tvorbě – chrámy, kláštery

 Václav

Vavřinec Reiner – nejvýznamnější freskař – spolupráce s K.I.Dientzenthoferem – výzdoba kostelů v Praze i na venkově  dynamický styl, iluzivní, kontrastní malba s perspektivní zkratkou DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY



 Karel

Škréta

 původně

protestant – emigrace a cesty po Itálii, Německu, poté přestup ke katolictví – vyhledávaný portrétista měšťanů a šlechty – styl raného baroka  Rodinný portrét brusiče drahokamů D.Miseroniho  Sv.Martin se dělí se žebrákem o plášť




Petr Brandl  dynamický proud baroka, ovlivněn Škrétou  mistr oltářních obrazů  Sv.Jáchym a Anna  Autoportrét s gestem počítání na prstech  Návrat ztraceného syna 

Jan Kupecký  portréty členů královské rodiny, aristokratů, ruského cara Petra I.  obrazy jeho rodiny, přátel a autoportréty  pobyt v Itálii, žil a tvořil i ve Vídni a Norimberku 




 Václav

Hollar

 jeden

z nejvýznamnějších grafiků 17.století  celý život strávil v cizině  královský kreslíř v Anglii  pohledy na krajiny, města, zbraně, lodě, kroje atd.(asi 400 grafik) – zachytil věrně  pohledy na Londýn a Prahu





BAROKO V ITÁLII


poslední univerzální jednotný sloh (někdy za poslední univerzální sloh považována secese)

PERIODIZACE v Itálii  rané

baroko – 1600 - 1680  vrcholné baroko – 1680 – 1740  pozdní baroko – 1740 -1790


BAROKO V ITÁLII


 základy

baroka položeny v pozdní renesanci, manýrismu  deformace tvarů patrná již v díle Michelangela Buonarottiho  hlavní

myšlenka – znovunastolení křesťanství - protireformace  řeší otázky víry, rozumu, společenských vztahů


BAROKO V ITÁLII


NÁZEV  z francouzského „baroque“ = podivný, nerpravidelný, absurdní, groteskní  Původně hanlivé označení - v období klasicismu sloh odsuzován jako zvrácený  jako značení kultury celé epochy použil Jacob Burckhardt – označil ji jako zdivočelou renesanci Jiný výklad slova - odvození od  řeckého „báros“ = tíha, hojnost  portugalského „barroco“ = velká perla nepravidelného tvaru DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BAROKO V ITÁLII


ZNAKY  opakem renesance  pohyb  napětí  nadsázka  iluze  iracionalita  dynamismus  disharmonie  emoce, pocity  duchovnost, mysticita, nadpřirozenost  klade do protikladu ducha a hmotu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BAROKO V ITÁLII


Dva základní proudy:  1)

dynamizující (dynamické) baroko  2) klasicizující (klasicistní)baroko  ad

1) vychází z Michelangela, typické pro Itálii, německy mluvící země (Rakousko, Čechy)  ad 2) vznik ve Francii, po vyčerpání dynamického baroka zasahuje všechny země západní Evropy, cca pol.17.stol. DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BAROKO V ITÁLII


ARCHITEKTURA  nejzásadnější

oblast umění v tomto období

 rozvíjí

prostor  snaha o vytvoření mohutného prostoru  důraz na šikmé a zakřivené linie  dynamické tvary  bohaté štukování, fresková výzdoba  hra světla, stínu, barev, kontrastů


BAROKO V ITÁLII


 půdorys

staveb – kombinace a prolínání několika elipsovitých tvarů  vlnité a prohnuté tvary – zdi, stěny, okna  štíty vrcholí trojúhelníkem, doplňovány koulí, piniovými šiškami, obeliskem  ve štítu tzv. volské oko  převládá


církevní architektura

BAROKO V ITÁLII


 velký

cit pro urbanismus  přetváření venkovního prostoru a okolí staveb  tvorba a využívání pohledové dominanty v krajině i ve městě  budování teras, parků – s fontánami, grottami atd.  fortifikační architektura – u nás např. Terezín, Leopoldov


BAROKO V ITÁLII


ARCHITEKTURA V ITÁLII VÝZNAMNÍ ARCHITEKTI, PAMÁTKY  Giacomo

Barozzi da Vignola - Il Gesú – Řím – jezuitský kostel, první barokní stavba –  jednoduché a důmyslné řešení stavby – využití rysů středověkých kostelů, renesančního řešení a barokních prvků  průčelí tohoto kostela – Giacomo della Porta – zdvojování - sloupů, rámu u vchodu atd., voluty, křivky…  kostel vzorem pro mnoho církevních staveb 17.stol. DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BAROKO V ITÁLII


Lorenzo Bernini stavbu chrámu sv.Petra v Římě  broznový baldachýn (výška 29m) v chrámu sv.Petra v Římě  kolonáda na náměstí před chrámem sv.Petra v Římě – 4 řady sloupů  částečně jeho tvorba chápaná jako mírně klasicizující  dokončil


BAROKO V ITÁLII


Francesco Boromini  považován za zakladatele dynamického typu architektury  složité, výstřední dílo – bez vlivu antiky  snaha vyjádřit duchovní hodnoty  jako první projektoval sakrální stavby, kde podoba vnitřních prostor nebyla přímo závislá na exteriéru  San Carlo alle Quattro Fontane v Římě – nejdynamičtější barokní stavba  17.stol. DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BAROKO V ITÁLII


Guarino Guarini  architekt,

filosof, profesor matematiky,

dramatik  využívání náročných a složitých postupů  velmi ovlivnil středoevropskou architekturu  Palazzo

Carignano v Turínu


BAROKO V ITÁLII





BAROKO V ITÁLII


 anatomická

nadsázka, robustnost postav  rozevlátá drapérie  hra světla a stínu  polychromie – hlavně na dřevě  mariánské motivy  morové sloupy


BAROKO V ITÁLII


VÝZNAMNÍ SOCHAŘI A JEJICH DÍLO  Lorenzo

Bernini  dynamické baroko  práce s mramorem  oduševnělý výraz postav, patetická gesta  práce s dlátem – zanechává stopy, jednopohledovost, vrtaná technika  Apollón a Dafné  Vidění svaté Terezie


BAROKO V ITÁLII


MALÍŘSTVÍ  náměty

– církevní obrazy – náboženské alegorie, život světců  krajina, zátiší, historické motivy, výjevy z běžného života  technika sfumato – šerosvit = valérová malba, vytvářející prostor a objem kontrastem světel a stínů (počátky v tvorbě L.da Vinci, v baroku dovršena k prudkému střídání světla a stínu = temnosvit DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

BAROKO V ITÁLII


Rysy barokního malířství:  dynamická

kompozice  dramatické scény  tmavé popředí, pozadí s průhledem do krajiny  zatemněná scéna s bodovým osvětlením – zdroj mimo plátno – dodává tajemnost, duchovnost  neobvyklé perspektivní zkratky


BAROKO V ITÁLII


 Fresková

malba

 iluzivní

průhledy do nebes  Divadelní kompozice světla a stínu  Motivy s iluzivními přechody – hlavně architektury


BAROKO V ITÁLII


NEJVÝZNAMNĚJŠÍ MALÍŘ A JEHO DÍLO Caravaggio  zakladatel italského barokního realismu  všední život – i v náboženských motivech  Jako první začal používat ostré kontrasty mezi světlem a stínem  zátíší – Košík s ovocem  Chlapec s košíkem ovoce  Mladý Bakchus, Nemocný Bakchus  Salomé s hlavou Jana Křtitele  Obrácení Pavla, Nevěřící Tomáš, Večeře v Emauzích 


BAROKO V ITÁLII



ZAALPSKÉ BAROKO


poslední univerzální jednotný sloh (někdy za poslední univerzální sloh považována secese)  znaky,

charakter – viz. kapitola baroko v Itálii


ZAALPSKÉ BAROKO


 základy

baroka položeny v pozdní renesanci, manýrismu  deformace tvarů patrná již v díle Michelangela Buonarottiho  hlavní

myšlenka – znovunastolení křesťanství - protireformace  řeší otázky víry, rozumu, společenských vztahů


ZAALPSKÉ BAROKO


Dva základní proudy: 1) dynamické (dynamizující) baroko  2) klasicistní (klasicizující) baroko 



ad 1) vychází z Michelangela, typické pro Itálii, německy mluvící země – viz. kapitola italské baroko

ad 2) vznik ve Francii, po vyčerpání dynamického baroka zasahuje všechny země západní Evropy – cca pol.17.stol. – v poslední třetině 18. stol. přechází do klasicismu  Proniká i na území střední a jižní Ameriky – díky mnišským řádům, Jezuitům – Guatemala, Mexiko, Ekvádor 


ZAALPSKÉ BAROKO


ad 2) – zaalpské baroko  uhlazená,

kultivovaná forma  odkazy k římské renesanci  zachování a návaznost k antickým ideálům krásy  časté sloupové průčelí stavby – iónské,korintské sloupy  zdobné prvky – vavřínový věnec, girlanda, pentle, medailón s reliéfním profilem císaře


ZAALPSKÉ BAROKO


ARCHITEKTURA VÝZNAMNÍ ARCHITEKTI, PAMÁTKY Francie  zde baroko od počátků vytvořeno rovnou v klasicistní formě  Francois Mansart – smysl pro vyvážený prostor, vkus, tvar  stál v čele stavitelské rodiny  odvozeno označení mansardová střecha


ZAALPSKÉ BAROKO


 Jules

Hardouin Mansart – nepokrevní synovec F.Mansarta  dvorní stavitel Ludvíka XIV. – přestavba zámku ve Versailles – zrcadlová galerie  Velký Trianon  André

Le Nôtre – plán zahrad ve Versailles, dokonalý geometrický řád = francouzský park


ZAALPSKÉ BAROKO


 Anglie  Christopher

Wren – klasicistní baroko  městský londýnský stavitel  katedrála sv. Pavla  Rusko  mísení

vlivů z Itálie, Francie  Bartolomeo Francesco Rastrelli – monumentální, výrazné, plastické členění fasády – Smolný klášter, Zimní palác, Stroganovský palác v Petrohradě DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ZAALPSKÉ BAROKO


Německo, Rakousko  nejvýznamnější architekti – celé rodiny, působící i na našem území – Diezenhoferové, Fischer, Hildebrandt, aj. 

Johan Bernhard Fišer von Erlach – mnoho staveb v Salcburku a ve Vídni – architekt císařského dvora  kostel sv. Jana Boromejského ve Vídni  císařská letní rezidence Schönbrunn  Johan Lucas von Hildebrandt – zámek Belvedér ve Vídni  Matthäus Daniel Poppelmann – Zwinger v Drážďanech 


ZAALPSKÉ BAROKO





ZAALPSKÉ BAROKO


 anatomická

nadsázka, robustnost postav  rozevlátá drapérie  hra světla a stínu  polychromie – hlavně na dřevě  mariánské motivy  morové sloupy


ZAALPSKÉ BAROKO


 Rakousko  střediskem

Vídeň  Fischer von Erlach  Německo  Andreas

Varšavě


Schlüter – tvorba v Berlíně a ve

ZAALPSKÉ BAROKO


Rysy barokního malířství:  dynamická

kompozice  dramatické scény  tmavé popředí, pozadí s průhledem do krajiny  zatemněná scéna s bodovým osvětlením – zdroj mimo plátno – dodává tajemnost, duchovnost  neobvyklé perspektivní zkratky


ZAALPSKÉ BAROKO


 Fresková

malba

 iluzivní

průhledy do nebes  divadelní kompozice světla a stínu  motivy s iluzivními přechody – hlavně architektury


ZAALPSKÉ BAROKO


NEJVÝZNAMNĚJŠÍ MALÍŘI A JEJICH DÍLO Španělsko  největší slovo církev – měla pravomoci státu – inkvizice  vývoj od realismu k naturalismu až k mystickému patosu a náboženskému fanatismu  Diego Velázquez – oficiální malíř královského dvora  Dvorní dámy  Margarita v modrých šatech  Jezdecká podobizna Baltasara Carlose 


ZAALPSKÉ BAROKO


 Holandsko

a Flandry (Belgie)  dvě větve – holandská a vlámská – vliv politických a náboženských změn  Flandry – Petr Pavel Rubens - malíř, diplomat  mistr dynamického baroka  robustní,masivní postavy  obrazy plné nádhery a přepychu  estetický ideál – korpulentní žena  Venuše před zrcadlem, Tři grácie, Paridův soud, Zuzana v lázni DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ZAALPSKÉ BAROKO


 Antoon

van Dyck – malíř anglického královského dvora  zakladatel aristokratického portrétu  zakladatel školy anglických portrétistů 18.stol.  Malba portrétů s vyzývavě aristokratickým chováním a kultem dvorské elegance  Král na lovu


ZAALPSKÉ BAROKO


 Holandsko

– 17. století – zlatý věk malby

 idylické

scény ze života měšťanů  rozpustilé scény a výjevy ze života sedláků  portréty – skupinové portréty – obchodníků, organizací, spolků  zátiší – předměty každodenní potřeby, sklo, ovoce, květiny, zvířata – F.Snyders  krajina – realistická - nízký horizont, vysoké nebe, větrné mlýny, moře atd.- Jacob van Ruisdael DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ZAALPSKÉ BAROKO


Rembrandt van Rijn  malba obrazů (asi 700), grafiky (asi 300), kresba (asi 1600)  hluboký realismus, šerosvit, mistrovská práce s barvou  vášnivý sběratel, zaměřuje se na psychiku portrétovaného – prosté lidové typy  Portréty Saskie  Hodina anatomie doktora Tulpa  Noční hlídka  Danae  Židovská nevěsta  Autoportréty 


ZAALPSKÉ BAROKO


 Vermeer

van Delft

 zástupce

delftské školy  interiérová malba  denní světlo  čisté barvy  Mlékařka  Pohled

na Delft


ZAALPSKÉ BAROKO


 Francie  klasicistní

proud nebo tvorba rychle směřující

k rokoku  mytologické a historizující scény, krajina  Nicolas

Poussin  žil v Římě – ovlivněn antikou, renesancí  výrazná barevnost  Klanění tří králů  Únos Sabinek


ZAALPSKÉ BAROKO


 Claude

Lorrain

 nejslavnější

francouzský krajinář 17.století  náměty: přístavy, západy slunce  ideální krajiny  Vylodění

Kleopatry v Tarsu  Ráno v přístavu


ZAALPSKÉ BAROKO



ROKOKO


 ve

Francii sloh Ludvíka XV. – zde má rokoko charakter samostatného slohu

v

prostředí střední Evropy plynule navazuje na baroko – zde je chápaní rokoka jako samostatného slohu sporné – spíše označujeme - pozdní baroko – 1740 – 1770

 velká

obliba v Čechách, Rakousku, Německu a carském Rusku Kateřiny Veliké


ROKOKO


Název  rokaj

(fr. rocaille - mušlička) = ornament, asymetrický dekorativní motiv ve tvaru mušle, později až abstraktní tvar c nebo s, podobný ušnímu boltci

 uplatnění

hlavně malbě, v uměleckém řemesle, nábytku, porcelánu, ale i architektuře, sochařství

Název předmětu

Téma


 Znaky  zjemnělé

baroko  Honosná zdobnost, dekorativnost  hravost, zdrobněliny  smyslnost, frivolnost, erotické motivy  zjemňující principy, přebujelá výzdoba zlatem, nebo štuky


ROKOKO


 ARCHITEKTURA  tvarová

rozvolněnost, asymetrie, přebujelá dekorace  zprohýbané prvky, štukování  zařizování místností jako prostorů zcela naplněných uměním – nádherným a zdobným nábytkem, dekorativními soškami, broušenými zrcadly a luxusními tapetami  zvětšení oken – denní světlo


ROKOKO


 místo

francouzské barokní zahrady - anglická zahrada s okrasnými stavbami – např. grotty, chýše, umělé vodopády atp.  PAMÁTKY:

Versailles  Hôtel de Soubise v Paříži - názorným příkladem dokonalého spojení všech složek výzdoby, sochařství, malby a uměleckého řemesla v jednotný umělecký dojem  divadlo v Mnichově  stavby v Postupimi - kostel a zámek Sanssouci  zámek Nové Hrady u Skutče 


ROKOKO




SOCHAŘSTVÍ

odklon od barokní monumentálnosti  elegantní ornamenty, rokaje -ve štuku a zlatě  malé bohatě zdobené sošky – často z porcelánu  doplňky interiérů  hravá a jemná zobrazení milostných hrátek  založeny porcelánky v Sèvres a Míšni 

Jean-Baptiste Lemoyne – portrétista, dvorní sochař Ludvíka XV.  u nás F. I. Platzer, R.J.Práchner 


ROKOKO


 MALÍŘSTVÍ  prosvětlení

fresky

palety – obliba techniky pastelu,

 odlehčené

žánry a náměty, hravé, jemné, exotické motivy, obscénní erotika

 interiérové

scény nebo zasazené do přírody = představa ráje, lepšího světa plného harmonie


ROKOKO




FRANCIE

Antoine Watteau - pastelové tóny, uvolněný rukopis, různé žánry  vyhledává divadelní prostředí – Pierot, Mezzetin, Slavnost lásky 

Francois Boucher - dvorním malířem madame Pompadour – její portréty  galantní scény, mytologické náměty - Diana odpočívající po koupeli 

G.De La Tour – práce s pastelem,portréty  mezi jeho nejslavnější portrétované patřil Voltaire, Ludvík XV. a madame de Pompadour 


ROKOKO


J.H. Fragonard - Boucherův žák  portréty hereček, galantní náměty  Houpačka, Ukradený polibek 

J.B.S.Chardin - patří k nejlepším malířům 18. století – specializace na zátiší  Rejnok 

ITÁLIE  G. B. Tiepolo – benátský kolorista – fresky, deskové obrazy - iluzionistická malba, náboženské náměty, mytologie – mají rokokové kostýmy  Vidění svatého Klimenta 


ROKOKO


 G.

A. Canale = Canaletto  italský grafik, malíř a rytec  malby Benátek, Londýna – k práci používal cameru obscuru  pozor jeho synovec – malíř - B. Bellotto přijal též přezdívku Canaletto  ANGLIE  William

Hogarth – portrétista, specializace na mravoličný žánr, považován za předchůdce karikatury  Prostopášník, Zhýralec v hospodě DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROKOKO


 ČECHY  V.

V. Reiner - oltářní i fresková malba

 N.Grund

– drobné, tzv. kabinetní obrázky žánrové, krajinné, nebo s biblickými náměty

 V.

Kracker – iluzivní fresky


ROKOKO


 UŽITÉ

UMĚNÍ

 dekorativní

nespoutanost, asymetrie  zdobení interiérů (viz. architektura)  nábytek – zlacený, zprohýbaný, malovaný bílou barvou  porcelán – založeno mnoho porcelánek – figurky lidí, zvířat – ptáci, ovoce  zrcadla  tapiserie


ROKOKO



KLASICISMUS


 vznik

ve Francii 17.století  návrat k antice – chápána jako vrchol lidské kultury – její programové napodobování  vliv – nové archeologické výzkumy – vykopávky v Pompejích a Herkulaneu  Velká francouzská revoluce - klasicismus se stal slohem bohatých měšťanů  další vlna klasicismu- doba Napoleona Bonaparte a Napoleonské války - empír

DĚJINY VÝVARNÉ KULTURY

KLASICISMUS


 ZNAKY  reakce

na baroko – snaha nastolit rozumový

řád  uniformní, formální, konvenční a konzervativní umění  střízlivý, uměřený, jasný a pravidelný řád


KLASICISMUS


 ARCHITEKTURA  Historismus

– není vytvořen nový styl, ale jde o napodobování slohů z minulosti  sloh památníků, obelisků, vítězných oblouků a jiných monumentálních staveb  symetrie, vyváženost, přísný řád  stavby nájemních domů, úředních budov, nemocnic, kasáren  zakládána nová města, sady, stavba mostů, viaduktů, budování nábřeží  rozsáhlé používání železa DĚJINY VÝVARNÉ KULTURY

KLASICISMUS


 VÝZNAMNÉ

PAMÁTKY

 Francie

– zde se architektura rozvíjí už od 80.let 18.stol.-styl Ludvíka XVI.

 Chrám

svaté Jenovéfy v Paříži (Panteon)

 Kostel

svaté Máří Magdalény v Paříži – empírová stavba  Vítězný oblouk v Paříži


KLASICISMUS


 Anglie  bratři

Adamovi – „Adam style“ – dekorace z uzlů, girland, medailonů – elegantní interpretace antických vzorů – Boodle´s club

 Národní

Londýně

galerie, Britské muzeum v

 Později

prolínání s romantismem, uplatnění anglického parku = převládá volná příroda


KLASICISMUS


 Německo  K.

F. Schinkel - Staré muzeum v Berlíně, Kostel sv. Mikuláše v Postupimi  Berlín – Braniborská brána  Mnichov - Leo Klenze - Glyptotéka, Stará Pinakotéka  Walhalla


KLASICISMUS


 Johann

Joachim Winckelmann  jedním ze zakladatelů dějin umění a moderní vědecké archeologie  poprvé použil velkou systematickou kategorizaci uměleckých děl podle stylu  Rusko  Petrohrad

– celá historická část města je klasicistní – Leo Klenze - Ermitáž



Název předmětu

Téma


 USA  na

toto území přinesli francouzští architekti  založen Washington – Kapitol  Čechy

a Morava  doba osvícenského absolutismu vlády Josefa II.  zakládána města, parky  sady a lázeňské domy - Mariánské Lázně, Františkovy Lázně  nové městské čtvrti – Karlín v Praze DĚJINY VÝVARNÉ KULTURY

KLASICISMUS




Praha: Strahovská knihovna, Stavovské divadlo, dům Platýz, kostel sv. Kříže na Příkopech

anglické parky – Veltrusy, Kostelec nad Orlicí, Nové Hrady u Trhových Svin, LednickoValtický areál  v Praze - Stromovka, Chotkovy sady, zahrada Kinských – s empírovou vilou 



zámek Kačina



zámek Kynžvart


KLASICISMUS


 SOCHAŘSTVÍ  monumentální

sochařství – kult ideální krásy  podle antických vzorů  nevýrazná strojenost  portréty, figury významných osobností – podoba starověkých atletů  práce s mramorem  SOCHAŘSTVÍ

– PŘEDSTAVITELÉ, DÍLA  Antonio Canova – práce pro Napoleona, portrét Pauliny Bonaparte (Borghese)  Václav Prachner DĚJINY VÝVARNÉ KULTURY

KLASICISMUS


 MALÍŘSTVÍ  znaky:  skulpturální

formy – jádro akademismu  důraz na přesnou kresbu, plastickou modelaci objemu, barva jen koloruje předměty  figurální kompozice  historizující náměty


KLASICISMUS


 HLAVNÍ

 Jacques

PŘEDSTAVITELÉ A JEJICH DÍLA MALÍŘSTVÍ

Louis David

 dvorní

malíř Napoleona, politické náměty, klasické a přísné kompozice  Přísaha Horatiů  Zavražděný Marat  Napoleonova korunovace  Únos Sabinek  Napoleon při přechodu Alp DĚJINY VÝVARNÉ KULTURY

KLASICISMUS


 Jean

August Dominique Ingres

 žák

Davida, 18 let studoval i v Římě – ovlivněn antikou, byl silně ovlivněn akademismem  portrétní mistr, detailista, tváře chladné, bez emocí  Turecká lázeň  Velká Odaliska  Slečna Rivierová


KLASICISMUS


 Španělsko  Francesco

Goya  Spojení klasicismu s romantismem, prvky expresionismu  Malíř, grafik, skvělý kreslíř, královský malíř královské španělské rodiny – rodina Karla IV. - satira  Požár  Nahá maja, Oblečená maja


KLASICISMUS


 později

ztráta sluchu, odtažení od společnosti, uzavření do sebe – možná psychická porucha

práce: Caprichos – 80 leptů, nejslavnější - Spánek rozumu budí nestvůry  Hrůzy války, Býčí zápasy, Stařeny a čas  další malby:  Poprava v Madridu, Dům hluchého, Saturn, Dva cizinci  Mlékařka z Bordeaux  Grafické


KLASICISMUS


 České

země – prolínání klasicismu s romatismem – A.Machek, F. Tkadlík (viz. romantismus)

 Anglie  zásadním

motivem krajina  John Constable – „přírodě neexistuje linie“ – inspiroval impresionisty, stál na pomezí realismu  Obilné pole  Vůz na seno DĚJINY VÝVARNÉ KULTURY

KLASICISMUS


 J.M.W.Turner  téměř

impresionistický způsob zobrazení krajiny a atmosférických jevů  Déšť, pára a rychlost  Neohrožený, tažený ke svému poslednímu kotvišti  Parník ve sněhové vánici


KLASICISMUS




Empír

uplatnění v architektuře a užitém umění, módě, nábytku - vzácná dřeva, intarzie, kování  ve Střední Evropě trval celou první polovinu 19. století.  tvarosloví ovlivněno klasicismem, uměním Mezopotámie a Egypta 

Čechy  zámky - Kačina, Dačice, Veltrusy  kostely- sv. Kříže na Příkopě v Praze  veřejné budovy - Dům U Hybernů 


KLASICISMUS



ROMANTISMUS


 vznik

od 20.let 19.století  CHARAKTER:

 vychází

z literatury, kde se prosadil nejdříve  středisko zájmu se, oproti klasicismu, přesunuje od antiky ke středověku  Individualita, důraz na pocity, vnitřní svět  tematika konfliktu jednotlivce se společností  téma střetu člověka a přírody  fascinace exotikou, orientem, tajemnem


ROMANTISMUS




ARCHITEKTURA

historismy – záměrné napodobování slohů z minulosti – pseudo…, - novo…., - neo…  2. polovina 19. století - novogotika  obliba i slohu románského, renesančního, barokního  Nepůvodní tvorba - eklektismus  1. polovina 19. stol. – jen volné napodobování  2.polovina 19.stol. – vědecký a systematický přístup  purismus – snaha obnovovat a restaurovat památky podle ideálního slohového prototypu – bez ohledu na jedinečnost každé stavby 


ROMANTISMUS


 VÝZNAMNÍ

UMĚLCI A PAMÁTKY – ARCHITEKTURA

 Anglie  zubaté

cimbuří, mnoho věží a nárožních

věžiček  James Wyatt  Charles Barry, A.W.N.Pugin – přestavba Londýnského parlamentu a Westminsterského paláce  koncepce přírodního krajinářského parku – doplněno drobnou architekturou – skleníky, altány, jeskyně, umělé zříceniny… DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMANTISMUS


 Francie  novogotika

a návrat k románskému slohu – uplatnění u restaurování církevních staveb  novorenesanční sloh – restaurování světských staveb - radnic, divadel atd.


ROMANTISMUS


 České

země  návrat k historismům v menším měřítku, přesto mnoho významných památek  Novogotika:  dostavba chrámu sv. Víta v Praze (dokončen až 1929)  dostavba Karlštejna  Nnovogotické úpravy zámků Hluboká, Lednice, Orlík  vybudování hrádku u Nechanic, Schwarzenberské hrobky DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMANTISMUS


novorenesance  hlavně veřejné a reprezentační budovy  generace umělců formující se kolem dostavby Národního divadla  Josef Zítek  architekt budovy Národního divadla  Mlýnská kolonáda v Karlových Varech  Rudolfinum v Praze  Josef Schulz  blízký spolupracovník Zítka – dostavba Rudolfina, dostavba Národního divadla  Národní muzeum, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze 


ROMANTISMUS


 konec

19. století – v architektuře zavádění nových technologií a stavebních materiálů – litina, ocel, železobeton  architekty nahrazují inženýři  mosty, nádraží, výstavní haly  Křišťálový

palác v Londýně  Eiffelova věž  Socha svob  ody – Eiffel + sochař Bartholdi


ROMANTISMUS


 SOCHAŘSTVÍ  sochaři

pracovali na zakázku, podvolovali se panujícímu vkusu stojícího na tradicích akademismu  zadavateli – veřejné instituce – stát, města, soudy atd.  pomníková mánie – vznik mnoha kamenných a bronzových soch  většina umělců vytváří kompromisy mezi klasicismem, realismem nebo romantismem DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMANTISMUS


 VÝZNAMNÍ

UMĚLCI A PAMÁTKY – SOCHAŘSTVÍ

 Francie  Francois

Rude – Marseillaisa – pro Triumfální oblouk v Paříži

 Antoine

Louis Barye – „sochař zvířecích těl“ – pohyb, výraz, instinkty – Theseus a minotaurus, Lev zápasící s hadem

 Jean

Baptiste Carpeaux – sochař pohybu – sousoší Tanec – na Opeře v Paříži


ROMANTISMUS


 MALÍŘSTVÍ  nové

náměty reagující na stav společnosti – nad pravdivostí převládaly emoce  dramatičnost – podtrhuje i barevnost díla  zobrazení krajiny prostředkem pro vyjádření pocitů – divoká, hornatá příroda  atmosféra přicházející bouřky – pod vlivem holandských krajinářů baroka  velké dekorativní kompozice v rozsáhlých celcích DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMANTISMUS


 VÝZNAMNÍ

UMĚLCI A PAMÁTKY – MALÍŘSTVÍ

 Theodore

Géricault  snaha zachytit život plný bouřlivé energie a vášně – hrůzyplné a pochmurné náměty  portrét šílené ženy  záliba v zobrazení pohybu – koně - Derby v Epsonu  Prám medúzy – manifestem romantismu – symbol lidského osudu


ROMANTISMUS


Eugéne Delacroix  považován za vrcholného představitele romantické malby  náměty z literatury, politiky, historie umění  Dante a Vergilius  Svoboda vede lid  Krveprolití na Chiu  náměty z exotických zemí, orientu  Alžírské ženy  technika malby dělenou plošnou skvrnou – vliv na realisty a impresionisty  Nejslavnější tvůrce nástěnných maleb 19. století  Vynikající portrétista 


ROMANTISMUS


 Anglie  William

Blake  malíř, básník, filosof, mystik  předchůdce symbolismu a secese  ilustrace pro Dantovu Božskou komedii  Písně zkušenosti, Písně nevinnosti – napsal, ilustroval  vytvořil si svou vlastní mytologii – Prorocké knihy, Snoubení nebe a pekla


ROMANTISMUS


 John

Constable  krajinář, zobrazuje přírodu bezprostředně, odmítá stylistické konvence - viz. klasicismus, realismus  Vůz na seno  W.Turner  předchůdce

impresionismu, fascinace světlem, atmosférou  Déšť, pára a rychlost  Sněhová bouře na moři  viz. klasicismus DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMANTISMUS


 Německo  Zde

má romantismus také hluboké kořeny  náměty ze světa snů, fantazie  důraz na kresbu a linii  Caspar David Friedrich  krajinář – zříceniny hradů, noční motivy, malebná zákoutí  Ráno v Krkonoších, Mnich na břehu moře  Nazaréni – skupina malířů sdružená kolem J.F. Overbecka - – náboženská tvorba ovlivněná dobou před Raffaelem – sklouzli ke chladnému a mdlému akademismu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMANTISMUS


 Čechy  pod

vlivem německého umění  František Tkadlík – tvořil v duchu Nazarénů  portrétista, první ředitel AVU  Krajinomalba  ideální horské krajiny se zříceninami hradů a figurální stafáží  Antonín Mánes – přechod od romantismu k realismu  Josef Navrátil – náměty z Alp, prostředí kolem Solného jezera  mistr zátiší - v realistickém duchu DĚJINY VÝTVARNÉ KULTURY

ROMANTISMUS


 Adolf

Kosárek  romantické krajiny s realistickými zátišími – Zimní noc, Selská svatba, Bouřlivá krajina  Antonín Machek – portrétista – tvorba ve stylu biedermeyeru  Biedermeyer

– měšťanský styl 2. čtvrtiny 19.století – v malbě – obliba idylických žánrů, půvabných krajinek, líbivých portrétů, miniatur a městských vedut – u nás např. Quido Mánes


ROMANTISMUS


 Josef

Mánes  žák Tkadlíka, tvorba naplněná vlastenectvím, myšlenkou Národního obrození  ilustrace k Rukopisům (RKZ)  cyklus Národní písně  historická malba, žánrové náměty, portréty – Josefina  Krajinářská

škola  A.Kosárek, J.Mařák, A. Bubák a další


ROMANTISMUS


  

       

UŽITÉ UMĚNÍ

Biedermeyer umělecký směr a životní styl první poloviny 19. století, typický pro měšťanskou kulturu německy mluvících zemí cca 1815 – 1848 „měšťanský empír“ název vznikl spojením jmen satirických postaviček Biedermanna a Bummelmayera především stylem užitého umění – nábytek, porcelán, sklo vybavení měšťanských domů – nové typy nábytku – ušák, divan, sekretář, skleník, čajový stolek, komoda ornamentální zdobnost Historizující eklektismus světlé dřevo


ROMANTISMUS

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

Recommend Documents