Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti
Přírodní krásy Asie
Samuel Toman Vojtěch Kočárník Jakub Stádník
2014
Obsah 1) Úvod ( V. Kočárník) 2) Jižní Asie - 1.1 Himaláje - 1.2 Kobra indická 3) Blízký východ - 2.1 Mrtvé moře ( V. Kočárník) 4) Centrální Asie - 3.1 Mongolské stepi - 3.2 Poušť Gobi - 3.3 Pohoří Altaj 5) Rusko - 4.1 Přímořský kraj (S. Toman) 6) Jihovýchodní Asie - 5.1 Varan komodský - 5.2 Orangutan sumatérský - 5.3 Borneo - 5.4 Národní park Ujung Kulon - 5.5 Národní park Gunung mulu - 5.6 Krakatoa (J. Stádník) 7) Závěr ( Autoři )
2
1. Úvod Asie je kontinentem plným přírodního bohatství, které je z velké části ještě neprobádané. Rozloha tohoto kontinentu je natolik velká, že zde můžeme naleznout prakticky jakýkoliv biom, podnebný pás nebo oblast. Rozloha Asie je asi 44,4mil. Km2 a má něco přes 3 miliardy obyvatel. Díky tomu je zde vysoká hustota zalidnění, avšak osídlení je poměrně nerovnoměrné. Většina obyvatel se soustředí na jih a jihozápad. Oproti tomu sever, především Rusko a Mongolsko mají v tamních klimatických podmínkách malou hustotu zalidnění. Asie se nachází na východní a severní polokouli. Leží na Eurasijské litosférické desce a pohromadě ji drží několik pevninských štítů, a sice Sibiřský, Východočínský, Arabský a Indický. Proto je Asie velmi odolná vůči vrásnění. Největší světadíl má velmi členité pobřeží. Je omýván dvěma oceány: Tichým z východu a Indickým z jihu. Je zde obrovské množství zálivů, poloostrovů, menších moří a ostrovů. Například Indonésii náleží 17 508 ostrovů. Povrch má velkou vertikální členitost, což znamená, že je velmi pestrý a jsou zde velké rozdíly nadmořských výšek. Nížiny bývají zpravidla u pobřeží a hory ve vnitrozemí. Nížiny jsou rozlehlé, tvoří asi jednu třetinu území. Průměrná nadmořská výška Asie je 960 m. n. m. Nejvyšším bodem kontinentu je Mount Everest (8848 m. n. m.). „Střecha Světa“, jak se hoře přezdívá, je současně nejvýše položeným vrcholem naší planety. Naopak nejnižší místo je Mrtvé moře, které se rozkládá na ploše položené asi 400 m. pod hladinou moře. Jižní a jihovýchodní oblast je seismicky aktivní. Je zde velké množství činných sopek. Co se podnebí týče, jsou zde zastoupeny všechny podnebné pásy: tropický, mírný i polární. Tudíž zde máme velmi rozmanitou flóru a faunu. Teploty se pohybují od -89 na Sibiři až na čtyřicetistupňová vedra na jihu Asie. Velmi důležitou roli v klimatu hraje Himalájské pohoří. Rozděluje 2 hlavní klimatické oblasti na tropickou monzunovou oblast a vnitrozemskou oblast. Jelikož jsou zde všechny podnebné pásy, jsou tu přirozeně i všechny typy krajin. Nejvýraznější jsou tundra, tajga a stepi. Nacházejí se zde i lesostepi, tropické deštné pralesy nebo monzuové lesy. Asie má také velké množství veletoků ústících do dvou Oceánů. V tomto projektu jsme si pro váš připravili několik přírodních krás (jak živých, tak neživých), které považujeme za ty nejdůležitější a nejzajímavější. Zaměříme se převážně na jihovýchodní Asii (Indonésii, Malajsii atp.), jižní oblasti Asie, centrální Asii a východ Ruska Doufáme, že se vám náš projekt bude líbit
Samuel Toman, Vojtěch Kočárník a Jakub Stádník
1. Jižní Asie
1.1 Himaláje Himaláje jsou největším pohořím naší planety. Rozprostírají se až do 2500km. Nalezneme je především na území Nepálu, ale zasahují mimo jiné i do Pákistánu, Číny, Indie a Bhútánu. Jméno Himaláj znamená v překladu „sídlo sněhu“. Nejvyšší štít na Světě vznikl na dně pravěkého oceánu, který již neexistuje. Samotné pohoří se vytvořilo asi před 50 miliony lety, kdy se za obrovského tlaku litosférických desek srazila Indie s Asií. Himaláje jsou poměrně mladé hory a jejich růst trvá dodnes. Ročně se hora zvýší až o 5 cm.
Himaláje. Uprostřed nejvyšší hora Světa, Mount Everest( 8848 m. n. m.)
Mají velký význam v celkovém klimatu Asie, jelikož odděluje jižní, tropickou monzunovou oblast od vnitrozemské mírné oblasti. Nalezneme zde 10 ze 14 nejvyšších hor, takzvaných Osmitisícovek. Pochopitelně se zde nachází i nejvyšší vrchol světa, Mount Everest (8848m.n .m .), který v překladu znamená střecha světa nebo také matka nebes. Z dalších vrcholů stojí za zmínku Anapurna, která je považována za nejtěžší horu, co se výstupu týče, ale zároveň byla dobyta první. Jižní stěna je se svými 4 600 metry nejvyšší stěnou na světě. Úmrtnost při výstupu na Anapurnu se pohybuje okolo 45%.
Himaláje mají velmi rozmanitou faunu a flóru. Rozdíl se týká především nadmořské výšky. Od tropů až po ledovcové masivy. Z hlediska fauny můžeme zmínit například Supa himálajského, který dorůstá výšky až 150cm nebo také endemita Tibetské náhorní plošiny, divokého osla Kianga, který vypadá spíše jako kůň. Má hnědobílou srst a může připomínat koně převalského. Kiang je považován za poměrně inteligentního živočicha. Žije ve výšce od 4100-4800m. Flora poskytuje obrovské množství rostlin. Nejnižší, tropická část má svojí specifickou rozmanitost. Když bychom postupně stoupali výše do hor, postupně bychom nacházeli smíšené lesy s javory, vavříny, duby a buky, různými ořešáky a také s ovocnými stromy, jako třeba meruňkami. V polohách nad 3500m rostou v létě, když roztaje sníh divoké rostliny typu primulí, plesnivců, hořců. Mezi turisticky atraktivní místa v nižších oblastech můžeme zařadit některá údolí. Rozhodně mezi ně patří údolí Kulu v Himačal pradéši nebo výstižně nazvané Údolí květin v Utarakandu. V Sikkimu se nalézá kolem 400 druhů rododendronů, jež jsou v době květu od konce dubna do poloviny června nevídanou atrakcí. Rododendron je také národním stromem Nepálu. Mimo klimatický význam jsou pro nás Himaláje důležité z hlediska zásob vody. Rozkládá se zde až 15 000 ledovců, které zadržují až 13 000km3 čisté vody.
Endemit Tibetské náhorní plošiny: osel Kiang
1.2 Kobra Indická (Naja Naja) Kobra Indická je jedním z nejtypičtějších živočichů této světové oblasti. Jedná se o druh jedovatého hada z čeledi korálovcovití. Dospělí jedinci dosahují délky okolo jednoho metru. Ve výjimečných případech se lze i setkat s dvoumetrovou kobrou. Plaz má tmavou barvu, zejména hnědou nebo olivově zelenou. Na svrchní straně krku má typický charakteristický znak, který připomíná brýle. Z toho důvodu se Kobrám indickým přezdívá „Brejlovci“. Na hřbetě můžeme pozorovat bílé nebo žluté tečkování. Kobra je vejcorodá.
Typický znak na krku, díky kterému získala kobra indická přezdívku „Brejlovec“
Jed Kobry indické patří mezi velmi silné synaptické neurotoxiny. Působí především na nervy a svaly. Ovlivňují také srdeční a dýchací činnost. Příznaky se objevují v rozmezí mezi 15 minutami a 2 hodinami, nicméně smrt zpravidla přichází již po hodině(pokud se nepodá protilék). Poddruh Kobry indické je schopen plivat jed, který může způsobit ochrnutí či oslepnutí. Žadný organismus není odolný vůči jejímu jedu.
Vyskytuje se v odlehlejších oblastech, zejména na rýžových polích nebo také na typických „jutovníkových sadech“. Vyhledává teplo, ale zejména oblasti s velikou vlhkostí. Brejlovci jsou také velmi přizpůsobivou skupinou. Snáší nadmořskou výšku až 4000m. Živí se především hmyzem, žábami a hlodavci. Patří k nejobávanějším hadům Světa. Má na svědomí nejvíce úmrtí, odhadem okolo 1000 lidí ročně.
2. Blízký východ
2.1 Mrtvé moře Mrtvé moře je unikátní přírodní jev. Jedná se o slané bezodtoké jezero ležící na hranici Izraele a Jordánska. Vzniklo asi před 3 000 000 miliony let díky velkému vrásnění zemské kůry. Je to nejníže položená vodní plocha Světa, okolo 400m. p. m.. Jeho délka je 75km a šířka od 3 do 18km. Jelikož, jak je napsáno výš, jde o bezodtokou oblast, voda se zde uvolňuje pouze vypařováním. Mimo rekord v nadmořské výšce jde i o nejslanější vodní plochu světa. Je tak slané, že unese člověka na vodní hladině. Co se týče čísel, je asi 10x slanější než Středozemní moře a světové oceány. Pro představu její salinita činí asi 380g/litr.
Sůl se táhne po celém obvodu Mrtvého moře
Nachází se zde obrovské množství minerálů, které mají blahodárný účinek na člověka(léčí exémy, akne, kožní nemoci). Podporuje celkovou regeneraci organismu. Je zde také velká koncentrace kyslíku díky nadmořské nížce. Jelikož se Mrtvé moře nachází v pouštním klimatu, voda se téměř neustále vypařuje. Tím je jezero menší a menší, ale naopak se zvyšuje jeho salinita. Voda obsahuje 21 minerálů, přičemž hned 11 z nich nenajdeme v žádném jiném moři. Už z názvu vyplývá, že zde nebude přítomno moc živočichů a rostlin. Nachází se zde pouze několik velmi specializovaných mikroorganismů, které jsou schopny vydržet v takto slané vodě. Ovšem existují i vzácné případy, kdy byl v Mrtvém moři zpozorován život. Například v roce 1980 bylo v okolí Izraele panovaly velké deště a tudíž se snížil objem soli v moři. Díky tomu tam vznikly přijatelné podmínky pro život mořské řasy Dunalielly, která má červenou barvu. Moře se na pár dní zbarvilo do červena.
3. Centrální Asie
3.1 Mongolské stepi Rozlehlé travnaté plochy jsou považovány za nekrásnější přírodní prvek Mongolska a jsou cílem mnoha turistů. Step pokrývá obrovskou plochu o velikosti skoro 890 tisíc km čtverečních, ale její hustota zalidnění je minimální. V podstatě jediným možným způsobem obživy je pro místní kočovné pastevectví. Panuje zde silné kontinentální klima, které způsobuje velké výkyvy teplot. Léto je zde krátké a teplé, teploty dosahují až 40 stupňů celsia a zima je naopak dlouhá a mrazivá, kdy teploty dosahují až -40 stupňů celsia.
Krajina mongolské stepi
I přes tyto poměrně drastické výkyvy teplot je mongolská step domovem velké množství fauny na rozdíl od flory, která je poněkud monotónní- step je porostlá mnoha druhy stepních trav, převážně různými druhy kanylu, například kavylem vláskovitým, nebo jinými travinami, třeba kostřavem ovčím. Za symbol mongolské stepi by se dal považovat jak divoký, jež je divokou formou jaka domácího.
Jak divoký
Tento plachý býložravec dorůstající do výšky až dvou metrů se pohybuje po mongolských stepích v 10ti až 30ti členných stádech a už několik tisíc let jsou domestikováni pro jejich srst, maso, mléko a také pro jejich sílu, jsou používáni jak pro orání polí tak přenášení nákladu.
Přirozeným nepřítelem jaků je ohrožený irbis horský, také přezdívaný jako levhart sněžný. Tato bílo šedá šelma je jedním ze zajímavých druhů žijící na území mongolské stepi. Díky jeho husté srsti dokáže vydržet mrazy až -40 stupňů celsia a jeho výjimečnost spočívá ve schopnosti pobývat ve výškách až 5000 mnm, což mnoho živočišných druhů nedokáže. Pro svou hustou srst byl dříve irbis hojně loven, což vedlo k jeho ohrožení. Na území mongolské stepi se také pohybuje několik druhů svišťů a také vlk šedý.
3.2 Poušť Gobi Druhým biomem specifickým pro Mongolsko je poušť, kterou zastupuje veleznámá poušť Gobi. Každý si pod pouští představí nekončící moře písečných dun, ale tento popis by vyhovoval pouhým 3% pouště Gobi. Poušť sama o sobě je velmi členitá, můžeme se zde setkat s písečnými dunami, stepi, kamenitou pouští, skalistou pouští a dokonce i s lesy.
Gobi se rozkládá na 30% území Mongolska a pokrývá i velkou část Číny. Mongolsku jí na severu odděluje step a na severo-západě pohoří Altaj. Stejně jako na stepi zde panují značné výkyvy teplot. Mezi zimou a létem je zde teplotní rozdíl 80 stupňů celsia a mezi dnem a nocí až 40 stupňů celsia, také zde foukají silné větry, které dosahují rychlosti až 140m/s. Se svojí rozlohou 1 300 000 km čtverečních, je Gobi největší pouští Asie a také nejseverněji položenou pouští světa. Území pouště Gobi patří k nejméně probádaným místům světa.
Poušť Gobi
I přes značnou nehostinnost pouště, poskytuje Gobi azyl několika druhům fauny a flory, a to hlavně v přírodních rezervacích Gobi A a Gobi B. Hlavním představitelem jedinečné fauny pouště Gobi je kůň Převalský- poslední žijící druh divokého koně. Kůň Převalského vyhynul ve volné přírodě v 60. letech 20. století v důsledku nájezdů lovců koní, válečných manévrů v oblasti mongolsko-čínské hranice a několik po sobě jdoucích tuhých zim, kůň převalského se však roku 1992 začal vysazovat ze zajetí zpátky do volné přírody tj. do národního parku Gobi B. Pražská zoo do Mongolska poslala již 12 koní převalských aby tím podpořila jeho znovu vysazování do volné přírody.
Kůň Převalského
Dalším ojedinělým druhem vyskytujícím se v poušti Gobi je gobijský medvěd, tento druh již čítá pouze asi 30-40 medvědů a je jediným medvědem, který se dokázal přizpůsobit podmínkám v poušti Gobi. V chráněném parku se také vyskytují divocí velbloudi dvouhrbí a divoké ovce argali. Výrazným fenoménem rostlinstva na poušti Gobi jsou saxauly, malé stromky o velikosti keříků, které pokrývají velká území pouště. Horizontální růst kořenů saxaulu vytvrzuje půdu a tím zabraňuje erozi půdy, tato vlastnost stromku je v přírodní rezervaci Gobi A využívána a stromky jsou na některých místech uměle vysazovány.
3.3 Pohoří Altaj S pouští Gobi hraničí na severo-západě mohutné pohoří Altaj, které svojí výškou sice není nijak výjimečné, ale je důležitý svojí nedotčeností přírodního prostředí a okolních ekosystémů. Z pohoří také vytékají 2 veletoky, Ob a Irtyš. Okolí pohoří Altaj je stejně různorodé jako poušť Gobi, můžeme zde spatřit stepi, lesy i polopouště. Naprostá nedotčenost platí také pro velké množství jezer, která se nacházejí v jeho blízkosti. Tyto vodstva patří mezi ty nejčistší na světě a jsou známa svojí průzračností. Významným jezerem u pohoří Altaj je Uvs núr. Toto bezodtoké a mělké jezero se vysokou saliditou je se svojí rozlohou skoro 3400 km čtverečních největším jezerem Mongolska. Vyplňuje část dna Uvsunurské kotliny, která byla v roce 2007 zaznamenána do světového dědictví UNESO, pro zachování místních ekosystémů, zvířat, endemických rostlin ale také pro bohaté kulturní dědictví kotliny. Bylo zde totiž nalezeno několik prehistorických skalních rytin a středověkých náhrobních monumentů.
4. Rusko
4.1 Přímořský kraj Tento ruský kraj hraničící s Čínou a Severní Koreou je naprosto unikátní z hlediska ekologického. Žijí zde totiž po hromadě jak druhy, které normálně obývají sibiřskou tajgu, tak druhy, jež se normálně pohybují v oblastech tropického klimatu. Toto jedinečné soužití je umožněno díky neobvyklému klimatu Přímořského kraje, na který působí zároveň sibiřské větry a letní deště, které přináší Tichý oceán. Díky tomuto jedinečnému klimatu se zde vyskytuje například tygr ussurijský společně s medvědem ušatým a levhartem skvrnitým.
Tygr ussurijský
Pro tygra ussurijského je výrazná hustá srst a je i mohutnější než například tygr indický. Také se u něj vyvinulo několik charakteristických znaků, které mu pomáhají přežívat ve sněhových podmínkách. Jedním znakem tygra ussurijského jsou větší vypolštářované tlapy a druhým je celkovým světlejším zbarvením srsti. Bílé zbarvení pokrývá mnohem větší část těla a černé pruhy se mění v hnědé. Přímořský kraj je z 80% zalesněný a volně se zde pohybují druhy jako medvěd ušatý, jelen obecný a také levhart sněžný.
5. Jihovýchodní Asie 5.1 Varan komodský Začneme hned tím největším velikánem snad celé zdejší fauny a to je varan komodský. Ne nadarmo se mu říká „komodský drak“. Lidé se ho obávali už odedávna. Dorůstá délky až 3,5 metru, váhy až 150kg a je neuvěřitelně dravý a nebezpečný. Dokáže vyvinout rychlost až 20 km/h. Jednoduše parametry, které se na největšího žijícího ještěra sluší. Není tedy překvapením, že si varan troufne i na divoká prasata, jeleny apod. Je to kriticky ohrožený druh žijící již jen na pár ostrovech Indonésie (především v NP Komodo) v odhadovaném počtu asi 5000 kusů.
Varan komodský
5.2 Orangutan sumatérský Dalším typickým zvířetem ostrovů Jihovýchodní Asie je bezesporu orangutan sumatérský. Jak lze z názvu logicky vypozorovat, je to orangutan žijící na ostrově Sumatra, což je ostrov, který se nachází v západní části souostroví Velké Sundy a je opět součástí Indonésie.
Orangutan sumatérský je jeden ze dvou druhů orangutana a je to stejně jako varan endemit a také je velmi vzácný. Jejich srst má typicky světle oranžový odstín. Živí se typickými plody této oblasti jako fíky a mango, které patří mezi jeho oblíbené, ale dá zavděk i kůře stromů, hmyzu, ptačím vejcím a jiné potravě, kterou ve svém okolí najde. Je to zvíře velmi manuálně zručné a společenské, avšak se svými soky se komunikaci rázně vyhýbají. To je, dle našeho úsudku důkazem toho, že z předchozích dvou živočichů je varan tím, ze kterého jsme se nevyvinuli.
5.3 Borneo Borneo je třetí největší ostrov světa. Již samotný název v původním překladu zmiňuje symbol neprobádané divočiny a neprostupného pralesa. Velkým tématem poslední doby je prales na Borneu. Kvůli dřevu a zemědělsky využitelným plochám se tento skvost kácí ve velkém. Od poloviny 80. let zmizela až jedna čtvrtina pralesa. A je to škoda, jelikož biodiversita Bornea a hlavně pralesa je obrovská. Je zde 44 druhů endemických savců a 6000 endemických druhů rostlin. Mezi ně patří také jeden úplný unikát, je to rostlina s názvem rafflesia arnoldi. Tato tropická parazitická rostlina je výjimečná svým květem, který může dosahovat až přes metr v průměru a váhy až 10kg. Je to největší květ v rostlinné říši. Známé jsou také masožravé, přesněji hmyzožravé láčkovky, které se zde volně vyskytují. Nelze pominout ani živočišnou část ostrova. Vzhledem k často neprostupnému pralesu se zde mnoho savců přizpůsobilo těmto podmínkám a v průběhu evoluce zmenšilo svou velikost. Mezi tyto savce patří hlavně bornejský trpasličí slon, nejmenší druh slona na světě a medvěd malajský.
Znázornění úbytku pralesa
Medvěd malajský
5.4 Národní park Ujung Kulon Národních parků se v této oblasti nachází celá řada. Avšak jeden z těch, které je dle našeho názoru samostatně zmínit se jmenuje Ujung Kulon. Rozkládá se v Indonésii na ploše více než 1000 km2 Důvod, proč je tento park známý a proč se o něm zmiňuji je díky výskytu ohroženého jávského nosorožce, kterých zde již žije pouhých 50-60 jedinců.
5.5 Národní park Gunung Mulu Národní park Gunung Mulu je velmi známá krasová oblast na ostrově Borneo v Malajsii. Je význačná svými jeskyněmi a nálézá se zde také největší jeskynní dóm na Světě s rozměry asi 600krát 400krát 80m, který se jmenuje Sarawac chamber. Odhadovaná délka jeskyní v celém parku je přibližně 400km. Kromě Sarawac chamber láká turisty z celého Světa také unikátní kamenný les s názvem Pinnacles. Zdejší pralesy v okolí patří k nejbohatším na Světě, žije zde asi 3500 druhů rostlin, z čehož jen palem je zde asi 100 druhů.
5.6 Krakatoa Poměrně blízko tomuto národnímu parku se nalézá jeden obrovský zabiják. Není to ale zvíře, nýbrž sopka. Krakatoa je výjimečná a stále činná sopka trčící z vody v průlivu mezi ostrovy Jáva a Sumatra. V historii nám již mnohokrát ukázala svou ničivou sílu a nám tedy nezbývá než doufat, že bude dále jen pohřímávat a neohrozí nejen nás, ale i úžasnou faunu a floru ostrovů jihovýchodní Asie.
6. Závěr Během našeho výzkumu jsme se zaměřili na námi zvolené oblasti největšího světového kontinentu. Snažili jsme se vybrat co nejpestřejší témata a možná co nejzajímavější oblasti. V každé kapitole jsme se zaměřili na konkrétní cíl ( pohoří, moře, živočich, rostlina, národní park). Práce je rozdělena tak, aby si čtenář mohl představit jak přírodní podmínky nejrůznějších oblastí, tak i jednotlivé druhy rostlin a živočichů. Při práci jsme se inspirovali několika dokumenty, knihami a ověřenými zdroji. Proto jsme přesvědčeni, že obsah je bezpečně pravdivý. Téma nás zaujalo a určitě jsme se dozvěděli nějaké nové informace. Doufáme, Vás naše předložená práce zaujme a že si uděláte alespoň základní přehled do Přírodních krás Asie.
Vojtěch Kočárník Samuel Toman Jakub Stádník
7. Zdroje www.wikipedia.org
www.hedvabnastezka.cz
http://www.czech-press.cz
http://whc.unesco.org
http://www.zemepis.net
http://www.krasymongolska.cz
http://www.mrtvemore.com/
http://www.ezoo.cz/
http://www.ostrovsumatra.cz/
http://pmczech.webnode.cz/ National Geographic ( časopisy) Discovery channel (TV) Přemožitelé hor (kniha) Přírodní ráje světa (kniha) Himaláje (kniha) Zvíře zabiják (kniha) Poprvé v Mongolsku (cestopis)
