Evidence nemovitostí v Čechách a na Moravě (vývoj katastru nemovitostí)

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Adéla Peichlová

Evidence nemovitostí v Čechách a na Moravě (vývoj katastru nemovitostí) Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Ladislav Soukup, CSc.

Katedra právních dějin

Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 31.12.2009

„Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.“

V Praze dne:

Adéla Peichlová

2

PODĚKOVÁNÍ Za cenné připomínky a účinnou pomoc při zpracování diplomové práce děkuji panu doc. JUDr. Ladislavu Soukupovi, CSc., vedoucímu mé diplomové práce. Zároveň děkuji panu Ing. Karlu Radějovi, CSc. a dalším zaměstnancům VÚGTK za poskytnuté materiály a odborné konzultace.

V Praze dne:

Adéla Peichlová

3

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 4 Úvod.................................................................................................................................. 5 1. Význam a vznik pojmu katastr .................................................................................. 6 2. Veřejné knihy ............................................................................................................. 7 3. Počátky daňové politiky a právní vztah lidí k půdě................................................... 8 4. Vznik veřejných knih............................................................................................... 13 5. Daňová politika během vlády Jagellonců a prvních Habsburků ............................. 16 6. Doba Pobělohorská a vývoj daňové politiky po třicetileté válce ............................ 20 7. Rustikální katastr ..................................................................................................... 23 8. Katastr milánský ...................................................................................................... 26 9. Dominikální katastr ................................................................................................. 28 10. Tereziánský katastr .................................................................................................. 30 11. Sjednocení evidence nemovitostí a daňové politiky v Čechách a na Moravě ......... 34 12. Josefský katastr........................................................................................................ 35 13. Tereziánsko-josefínský katastr daně pozemkové..................................................... 41 14. Stabilní katastr ......................................................................................................... 42 15. Reambulace stabilního katastru ............................................................................... 48 16. Evidovaný katastr .................................................................................................... 49 17. Veřejné knihy v druhé polovině 19. století .............................................................. 51 18. Vývoj katastru za První republiky ........................................................................... 54 19. Období protektorátu a vývoj po druhé světové válce .............................................. 57 20. Jednotná evidence půdy........................................................................................... 60 21. Evidence nemovitostí............................................................................................... 61 22. Vznik Katastru nemovitostí ..................................................................................... 64 23. Vojenské mapování .................................................................................................. 66 Závěr ............................................................................................................................... 72 Seznam použité literatury a pramenů.............................................................................. 73 Seznam příloh ................................................................................................................. 75 Resumé............................................................................................................................ 86 Klíčová slova .................................................................................................................. 88

4

Úvod Již od prvního sjednocení území pod jednoho panovníka bylo jeho snahou získat prostředky na to, aby mohl svou moc nad územím obhájit proti vnitřním i vnějším nepřátelům. Odvěkým způsobem získávání financí bylo vybírání daní a jiných poplatků od svých poddaných, později i šlechty. Jedním z nejdůležitějších se stalo zpoplatnění pozemků a jejich výnosů. K tomuto účelu bylo nutné získávat přehled o tom, jaké pozemky a v jakém rozsahu kdo využívá, a proto se začaly vést soupisy půdy a evidence pozemků. Tyto soupisy původně sloužily pouze daňovým účelům a zpočátku nebyly podložené přesným měřením ani mapami. Dalším krokem se následně stalo vytvoření právního rámce, který by specifikoval systém vybírání daní a legalizoval jej. Katastry nikdy nebyly výsledkem snahy soukromých osob, ale vždy vznikaly na podkladě právní normy a byly spravovány určitým, právní normou stanoveným státním orgánem. V jednotlivých historických obdobích dějin Českého státu se měnila daňová politika a systém její realizace. Podklady pro výběr daní a jejich právní základ se v průběhu staletí postupně vyvíjely a transformovaly až do současné podoby. Ve své práci jsem se zaměřila na charakteristiku významných změn, jakož i událostí je ovlivňujících, především z pohledu jejich právního rámce. Na závěr své práce jsem i krátce nastínila historický vývoj vojenského mapování a vojenské zeměpisné služby.

5

1. Význam a vznik pojmu katastr V současné době se pojem katastr obecně používá pro „označení veřejnoprávního zařízení, které shromažďuje, eviduje, třídí a aktualizuje údaje o jevech, které jsou jeho obsahem, a poskytuje o těchto jevech patřičné informace. Katastr je obvykle uspořádán v logicky sestavených souborech, umožňujících spolehlivou orientaci v jeho obsahu a zaručujících kvalitu informací. Mezi nejvýznamnější katastry řadíme katastry nemovitostí, které se zabývají evidencí pozemků a budov, včetně věcných práv k nim.“1 Při pátrání po původu slova katastr se setkáváme s různými možnými zdroji jeho vzniku. Patrně se toto slovo dostalo do většiny evropských jazyků přes staroitalské catastico a jeho původ můžeme nalézt i v řeckých slovech katastasis, znamenající osídlení, sídliště a katastichon, označující knihu záznamů o osídlení.2 Nesmíme ale ani opomenout středolatinské capistratum, které se skládá ze dvou částí a to caput, znamenající hlava a tastrum, označující listinu. Po spojení těchto dvou slov pojem capistratum označuje listinu uspořádanou podle hlav, později podle jakýchkoliv jednotek.3 Někteří autoři nalézají původ slova katastr i v řeckém castró, znamenající kreslit, ale s tímto názorem nelze souhlasit. Původní katastry, jak bude vysvětleno v následujících kapitolách, měly pouze verbální, popisný charakter bez jakéhokoliv kresebného vyjádření. 1 Se slovem katastr se setkáváme až v 17. století. První evidence půdy se označovaly jako soupisy, které byly až později podložené mapami a měřením. Sloužily výlučně fiskálním a daňovým účelům a tento účel byl po mnohá staletí účelem jediným. Katastr tak původně označoval soupis osob a nemovitostí pouze k daňovým účelům. Teprve v poslední stovce let opustil katastr výlučně fiskální funkci a začal plnit i funkci všeobecně hospodářskou a technickou. 1

1

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.10-11

2

MARŠÍK, Z.; MARŠÍKOVÁ M. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. Praha: Libri, 2007, str. 140 3

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 1

6

2. Veřejné knihy Při studiu právních dějin katastru nemovitostí nesmíme opomenout veřejné knihy, které vedle katastrů fungovaly souběžně několik století. Zatímco pozemkové katastry se týkaly až do vzniku josefského katastru v roce 1789 pouze rustikálního, nesvobodného majetku, předmětem veřejných knih byl až do vydání Knihovního zákona v roce 1871 pouze dominikální majetek, který nebyl do r. 1706 podroben pozemkové dani. 4 Veřejné knihy označovaly úřední seznam, do něhož se zapisovaly nemovitosti, určitá práva na ně se vztahující a některé skutečnosti týkající se těchto nemovitostí a práv. Byly písemným dokladem o vlastnictví k nemovitostem, o vzniku, změně a zániku majetkových práv a o oprávněních či omezeních k nim se vztahujících. Jejich význam spočíval hlavně v tom, že zápisy neměly pouze deklaratorní charakter, ale v mnoha případech i konstitutivní účinek, který znamenal, že práva vznikala nebo zanikala až dnem zápisu. Zápis se vždy musel opírat o určité právní jednání. Vedení knih i zápisy do nich byly podrobeny přísným a předepsaným formalitám, které měly zaručit správnost a úplnost obsahu knih a tím i upevnit presumpci jejich správnosti. Zápisy byly prováděny pod dozorem soudů a tyto knihy byly veřejně přístupné. 5 První veřejné knihy vznikly za vlády Přemysla Otakara II. a známe je pod názvem zemské desky. Mezi další veřejné knihy patřily například pozemkové knihy, knihy železniční, horní, vodní, dvorské (manské), gruntovní (urburní), lenní a knihy městské. Knihovní zákon4 za veřejné knihy považoval pouze zemské desky, železniční knihy, horní knihy a pozemkové knihy. Dále do veřejných knih můžeme zařadit i současný katastr nemovitostí.5

4

Zákon o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách č. 95/1871 ř. z. z 25. července

1871 5


7

3. Počátky daňové politiky a právní vztah lidí k půdě Původně všechna půda patřila pouze panovníkovi a teprve postupem času se na jejím vlastnictví podíleli i jiní šlechtici. Půda byla prakticky jediným zdrojem pravidelných příjmů panovníka a jemu podřízené šlechty. Vládnoucí feudálové vždy hledali způsob, jak získat příjem do své pokladny a jednou z možností byly právě pozemkové daně, kterým až do r. 1706 podléhala pouze poddanská, rustikální půda, a proto bylo nutné vytvořit přehled o této rustikální půdě.6 Feudál, který byl vlastníkem šlechtického statku, obdělával půdu svými poddanými, kteří přímo příslušeli k jeho domácnosti. Tato půda byla nazývána dominikál, nebo-li půda panská a poddaní neměli k půdě žádné dispoziční právo. Vedle této svobodné půdy existovala půda poddanská, nebo-li rustikál, která byla na rozdíl od půdy dominikální podrobena pozemkové dani.7 Poddaný tuto půdu držel pouze dočasně a mohl být pánem kdykoliv z půdy vyhnán. Právo poddaných k půdě neslo název ius slavicum, bohemicum v překladu právo české, slovanské, na rozdíl od práva německého, nazývaného ius theutonicum, které jako další druh držby vzniklo v souvislosti s kolonizací za posledních Přemyslovců. Poddaní byli svému pánovi zavázáni robotou a dvakrát ročně, zpravidla na podzim a na jaře, mu odevzdávali odvody z výnosů svých polností. Vlastník půdy stál mezi poddanými a státem, byl prostředníkem státní moci a pánem nad podanými. O povinnosti poddaných pracovat na půdě svého pána a odevzdávat část výtěžku své práce nalezneme zmínku již v Dekretech Břetislavových z roku 1039, kde je stanoven šestidenní pracovní týden a neděle sloužící jako den odpočinku. 8,9 V dobách válečných měli poddaní právo žádat na feudálech, aby zajistili jejich obranu a ochranu, což ale většinou nebyla schopna vrchnost plnit. Ten, kdo danou oblast ovládl, vybíral poté platby v penězích a naturáliích na poddaných sám. Tyto poplatky 6

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 2 7

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 1 8

MALÝ, K. a kolektiv autorů, Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, s.33, 130-131 9

PROVAZNÍK, V.; ŠEBEK, O. Vývoj vlastnických poměrů k půdě. Praha: Orbis, 1955, s.84-105

8

v dobách válečných se označovaly jako tzv. holdy.10 Za vlády Přemyslovců během 10. a 11. stol. došlo k upevnění Přemyslovského panství nad ostatními kmenovými knížaty a na vlastnictví velkostatků se vedle vládnoucích knížat začala podílet i pozemková šlechta, která vznikala z povýšených věrných služebníků knížete. Dalším významným vlastníkem půdy se stalo i duchovenstvo, které pozemky získávalo nejen od knížete, ale i ze zbožných odkazů šlechty a zádušních darů. Zbožné odkazy, nesoucí latinský název voluntas pia, byly právní úkony, při kterých osoby odkazovaly církvi určitý majetek ať už v darovací smlouvě, tedy inter vivos, mezi živými anebo formou závěti mortis causa, pro případ smrti. Zádušní dary pak označovaly dary, kterými dárci vykupovali svoji duši a které jim měly zajistit věčnou blaženost. Majetek církve pak významně vzrostl během 13. století, kdy bylo založeno mnoho klášterů. Stejně jako kníže, duchovenstvo i pozemková šlechta zakládaly velkostatky, kde nadále pracovali poddaní. 11 První historicky doložené informace o daňové politice a jejím sjednocení na našem území pochází z doby vlády knížete Oldřicha (1012 – 1033, 1034), který proslul i tím, že v roce 1019 definitivně připojil Moravu k českému státu. V roce 1022 tento kníže zavedl vybírání daně z polností, která se nazývala aratura. Daním podléhala pouze půda poddaných, rustikál. Tato daň se vybírala podle velikosti usedlosti, která se vyjadřovala v lánech a jejich zlomcích. Lány byly základní technickou jednotkou stanovující velikost daněné plochy. V dnešních mírách by jeden lán odpovídal přibližně 18 hektarům.12 Jelikož se při vybírání daní vycházelo z přiznaných odhadů počtu lánů, které bylo velmi nepřesné a nevyrovnané, stalo se vybírání daní předmětem mnoha stížností. I přes tuto nepřesnost se tento způsob vybírání daní používal i po smrti knížete Oldřicha. Pouze se měnila částka stanovená na jeden lán a případně velikost jednoho lánu. Porovnáme-li daňové zatížení sedláků za panování jednotlivých následníků knížete Oldřicha, pak nejmenší daňové zatížení bylo za vlády českého krále Karla IV. v letech 1346-1378, kdy jeden lán odpovídal přibližně 18,6 hektarům. Na druhé straně pak největší zatížení sedláků nalezneme v době krále Jana Lucemburského, vládnoucího 10

11

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.16 PROVAZNÍK, V.; ŠEBEK, O. Vývoj vlastnických poměrů k půdě. Praha: Orbis, 1955, s.84-105

12

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s.8

9

v letech 1310-1346, kdy jeden lán se rovnal přibližně 16 hektarům. Navíc tento panovník, z důvodu velkých výdajů své pokladny, zavedl i dodatkovou obecnou rentu. Vedle lánů jako základní jednotky se v záznamech z r. 1250 začala objevovat i nová jednotka, nazývaná hony. 13,14 K významným změnám pak došlo za panování Přemysla Otakara II. v letech 1253-1278, který sjednotil velikost lánu a stanovil zemské míry pro měření pozemků. Také se zasloužil o vznik funkce zeměměřičů jako zvláštních úředníků. Měli na starosti výstavby měst, komunikací, stavby hradů, tvorbu map, osídlování volné půdy a podobné funkce.15 Pozemky se postupně začaly rozlišovat na půdy orné, luční, lesní, křoviny a chrastiny. V r. 1268 byl stanoven lán královský, panský, kněžský, svobodný, zemanský a selský. 13 Za vlády posledních Přemyslovců též došlo k rozsáhlému hospodářskému procesu v oblasti zemědělské výroby, který bývá označován jako proces kolonizace. Pusté pohraniční oblasti začalo osazovat nové obyvatelstvo, které bylo na určitou dobu osvobozeno od naturálních dávek. Významnou úlohu při kolonizaci sehrával tzv. lokátor, jenž měl na starosti založení vsi a všechny úkony s tím spojené. Profesí musel být školený zeměměřič. Lokátor získával nové osadníky, prováděl rozměření půdy na určitý počet lánů, vymezoval pastviny, lesy, plochu pro zastavění a též sjednával smlouvu, která obsahovala úpravu povinností osadníků k feudálovi. Lokátor byl za tuto činnost odměňován získáním největšího statku ve vsi, osvobozením od všech poplatků a zpravidla se též stával rychtářem v nové vsi. 14,16,17 Noví osadníci dostávali půdu od pozemkového pána v dědičný pacht, nebo-li v dědičnou držbu. Nejprve byli povinni složit tzv. zákupní poplatek, nazývaný laudamium, na základě kterého byli na určitý čas osvobozeni od naturálních a později i peněžitých dávek. Často byli nazýváni svobodní osadníci právě na základě tohoto 13

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 8 14 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.13-16,21-22 15

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 9 16

MARŠÍK, Z.; MARŠÍKOVÁ M. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. Praha: Libri, 2007, s.165

17

PROVAZNÍK, V.; ŠEBEK, O. Vývoj vlastnických poměrů k půdě. Praha: Orbis, 1955, s.89-94

10

dočasného osvobození od daní. Po uplynutí této doby se stávali pravidelnými daňovými poplatníky a měli vůči svému pánovi řadu povinností. Nejen povinnost odvádět naturální a peněžité dávky, ale byli svému pánovi zavázáni i robotou. Později k těmto závazkům přibyla i povinnost platit královskou, veřejnou daň. Zároveň při příchodu nových osadníků docházelo nejen k obsazování uvolněné neobdělávané půdy, ale i k vyhánění dosavadních obyvatel a obsazování pozemků již obdělávaných, což bývalo pro pozemkovou vrchnost výnosnější. 18 Jak již bylo řečeno výše, tento nový druh držby se označoval názvem ius theutonicum, nebo-li právo německé vedle práva slovanského.19,20 Významným právem vrchnosti byla tzv. odsada. Toto právo označovalo právo vrchnosti sehnat svého poddaného z gruntu, nebo-li právo vypovědět sedláka ze statku. Důvodem této výpovědi mohla být například chudoba.18 Později bylo toto právo vrchnosti zakotveno v zákoníku Karla IV. z roku 1355, který byl později označován jako Maiestas Carolina, ale pro odpor šlechty nenabyl platnosti a Karel IV. raději prohlásil, že jeho jediná verze shořela.19 V době husitské sehrála půda významnou úlohu. Nová revoluční ideologie spatřovala hlavního viníka v církvi, která byla v té době největším pozemkovým pánem a tím i nejmocnějším feudálem. I Mistr Jan Hus kritizoval tehdejší vlastnické poměry a stavěl se na stranu poddaných. Podle jeho učení měl pán právo na platy a služby, ale pouze pokud to bylo řádně sjednané ve smlouvě. Popíral ale právo vrchnosti na odúmrť. Statek, který neměl žádných dědiců, měl být podle Husova učení rozdán chudým. 18 Po husitské revoluci došlo k výraznému zhoršení postavení poddaných. Své vrchnosti se zavazovali i k tzv. člověčenství, které znamenalo v podstatě osobní nevolnictví. Zakotveno bylo i v zemských zřízeních v roce 1549 a 1564. V platnosti se udrželo až do doby pobělohorské. 18 Právo na odúmrť, které kritizoval ve svém učení Mistr Jan Hus, byla původně panovníkova výsada, přinášející mu majetkový prospěch. Mezi další výsady panovníka, 18

PROVAZNÍK, V.; ŠEBEK, O. Vývoj vlastnických poměrů k půdě. Praha: Orbis, 1955, s. 89-

106 19

MALÝ, K. a kolektiv autorů, Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, s.38, 130-131 20

PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 27

11

nazývané iura regalia, patřily: výsadní právo na vybírání celních a mýtních poplatků, právo na nerostné bohatství (horní regál) a právo razit mince (mincovní regál).21 V období stavovského státu ale docházelo k oslabení pozice panovníka. Ten se postupně stal prvním mezi sobě rovnými, nebo–li primus inter partes. Z práva na odúmrť vladařovi zbylo jen právo na odúmrť statků, které byly předmětem evidence zemských desek. Odúmrť půdy poddanské připadla pozemkové vrchnosti, která ale ve většině případů neuznávala ani právní nárok poddaných na dědictví rustikální usedlosti. V době pohusitské vrchnost navíc začala rušit stará privilegia, nedbala smluv s novými osadníky a převody majetku poddaných podmiňovala svým souhlasem.22 Práva na odúmrť se pro Čechy vzdal až král Vladislav II. Jagellonský v roce 1497 a to nejen pro sebe, ale i pro své nástupce. Pro Moravu tak učinil v roce 1587 král Rudolf II.21 Vedle církve a zemské šlechty se též snažila prosadit jako třetí stav města, a to i přes odpor šlechty. Cílem městského patriciátu bylo získat půdu vně města, převážně půdu svobodnou neboli deskovou. Tuto půdu nabývala města podle privilegia panovníka.22

21

MALÝ, K. a kolektiv autorů, Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, s. 138 22

PROVAZNÍK, V.; ŠEBEK, O. Vývoj vlastnických poměrů k půdě. Praha: Orbis, 1955, s.98

12

4. Vznik veřejných knih Beze sporu nejvýznamnější událostí doby vlády českého krále Přemysla Otakara II., který vládl v letech 1253-1278, se v posledním roce jeho vlády stalo založení zemských desek, prvních veřejných knih. Prvním doloženým zápisem v zemských deskách byl zápis v roce 1278, kdy ale již zemské desky fungovaly23. Předmětem zemských desek se stal pouze majetek šlechty, svobodných měst, církve a jiné nemovitosti, s nimiž v té době byla spojována politická práva a tento majetek nesl označení svobodný majetek nebo též svobodné, zemské statky. Do desek se zapisovaly veškeré dispozice s těmito svobodnými statky. 24 Zemské desky nejprve zaznamenávaly všechny záležitosti projednávané před zemským soudem, zapisovaly se do nich předvolání před soud nazývané půhony nebo pohnání, dále průběh celého soudního procesu a i případná soudní exekuce. Sloužily jako úřední knihy zemského soudu, který byl nejvyšší soudní instancí v Čechách. Tento soud řešil spory šlechticů o majetek, spory hrdelní, urážky na cti a rozhodoval i o majetkových věcech královských měst a církve. Agendu zemského soudu měl na starosti sudí a vedení zemských desek pak písař. Od konce 13. století se začaly do zemských desek zapisovat i privilegia a majetková práva šlechty. Z tohoto důvodu začala šlechta desky považovat za svůj archiv a zároveň i za instituci zajišťující její výsostné postavení ve státě. Další významnou funkcí zemských desek byla podmínka platnosti sněmovního usnesení zápisem, vkladem do zemských desek. Tento zápis, nebo-li relace, nahrazoval veřejné vyhlášení usnesení, protože u zápisu do desek se veřejná známost předpokládala. Významným dílem a pramenem, popisujícím průběh procesu u zemského soudu a vedení zemských desek, se stalo dílo Viktora Kornelia ze Všehrd nazvané O práviech, sudiech i dskách země české knihy devatery, které vzniklo koncem 15. a počátkem 16. stol. 24,25 Pro zemské desky již v této době platily některé principy, které jsou používány i v současnosti. Mezi ně patřil princip intabulační, který byl vytvořen od počátku fungování zemských desek a svůj původ měl zřejmě v latinském imponere in tabulas

23

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 1 24 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.121-125 25

VYKOUPIL, J. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus, 2002, s.689-690, 695-697, 699-700

13

znamenající v překladu vkládati do desek. S tímto principem byla spojena konstitutivní povaha zápisů do desek. Dále pak platil princip materiální publicity, nebo-li právní závaznosti zápisů do zemských desek, vyjádřená v pravidle, že desky zemské nikto přesvědčiti nemuóž. Princip formální publicity pak spočíval v tom, že desky byly volně přístupné, každý mohl nahlížet, případně za poplatek pořizovat výpisy. Nikdo ale nemohl být k zápisu nucen. Vedení zemských desek podléhalo přísným formalitám a též chování v přítomnosti zemských desek bylo podrobeno přísnému režimu, který zavedl český král Karel IV. 26,27 Zemské desky se po dlouhou dobu vedly poměrně nepřehledně. Zápisy se psaly na pergamenové složky po čtyřech dvojlistech. Složky se označovaly písmeny. Jednotlivé svazky se podle počtu dvojlistů nazývaly kvaterny a označovaly se podle jmen místopísařů a později byly označovány barvami.26,27 Na území Moravy byly zemské desky zavedeny později, a to až ve 14. století. Na rozdíl od zemských desek, vedených v Čechách, nebyly do moravských zemských desek zapisovány zástavy a další zvláštností bylo též to, že až do sjednocení v r. 1642 byly zemské desky vedeny ve dvojím provedení v Olomouci a v Brně. Důvodem bylo, že zemský soud na Moravě měl v té době dvě oddělení v Brně a v Olomouci. O sjednocení zemských desek na Moravě se pokusil již český král Karel IV., bohužel neúspěšně. Zemské desky byly též vedeny při soudu v Opavě a v Těšíně, kde nesly název knížecí matriky. 26,27 Mezi nejstarší knihy veřejné můžeme zařadit i urbáře, které se používaly od konce 14. stol. až do poloviny 18. století. Mezi nejstarší urbáře patřil urbář kláštera ostrovského z r. 1388 a urbář kláštera u sv. Tomáše z r. 1391. Urbáře sloužily vrchnosti, která si do nich zapisovala své držebnosti, zejména naturální, peněžní a osobní závazky poddaných a také své povinnosti vůči poddaným. Vzhledem k tomu, že lid většinou neuměl číst ani psát, byla jejich správnost závislá na spravedlnosti vrchnosti. Urbáře stvrzovaly práva a povinnosti, které doposud byly založeny pouze na ústním podání a lidské paměti. Teprve němečtí osadníci začali vyžadovat na vrchnosti před usazením na půdě zápisy a smlouvy, které dokládaly propůjčení těchto pozemků od vrchnosti. Tyto pozemky měli osadníci svěřeny k dědičnému užívání, za které platili vrchnosti

26 27

VYKOUPIL, J. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus, 2002, s.689-690, 695-697, 699-700 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.121-125

14

úrok a dočasně nebyli podrobeni robotním povinnostem. Proto se začalo používat, jak již bylo řečeno výše, pro tyto osadníky označení „svobodní osadníci“.28,29

28 29

PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 27 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.121-125

15

5. Daňová politika během vlády Jagellonců a prvních Habsburků Jelikož uložení a vybírání daní podléhalo souhlasu českého sněmu, snažil se král získat příjmy z daní nepřímých a z cel, které mohl ukládat nezávisle na českém sněmu a jejichž uložení nepodléhalo souhlasu sněmu. Tyto daně se nazývaly akcízy. Pouze v případě svateb v královské rodině a korunovace nemusel král k vybírání daní vyžadovat souhlas sněmu.30 To ovšem nestačilo na dluhy krále, a proto v roce 1517 český sněm králi Ludvíkovi Jagellonskému, který vládl v letech 1516 – 1525, povolil daň, označovanou jako daň ze statků. Daň se určovala podle odhadu poddanských a panských statků,

31

který vyjadřovala definice zač by spravedlivě stál ten statek. Každý byl povinen platit 1 groš z každé kopy majetku. Tato definice ale vyvolala mnoho stížností, protože ji bylo možno vykládat velice široce, a sněm dostal za úkol se znovu usnést na nové pozemkové dani. Vzhledem k nespravedlnosti předchozí definice pozemkové daně byla tato nová pozemková daň vyjádřena novou definicí kteráž by slušně v sobě rovnost nesla. 30,32 Za účelem sestavení nové pozemkové daně zvolil český sněm v roce 1522 pro každý kraj tři komisaře, kteří po jednom zastupovali každý stav: městský, panský a rytířský. Dohromady komisaři tvořili tříčlennou komisi, která měla za úkol v každém kraji veřejně u každého obyvatele zjistit cenu jeho majetku. Toto zjišťování v praxi probíhalo tak, že se na krajském sněmu komisaři každého tázali na cenu jeho statku. Statkáři museli komisařům na svědomí a duši veřejně přiznat zač má všeho statku a zač jeho statek tou dobou stojí. Přítomní krajané, kteří byli svědky této výpovědi, pak měli toto přiznání potvrdit. I přes tato opatření nevedla zjišťování ke spolehlivým a přesným výsledkům. Daň byla stanovena na 1 groš z hodnoty 60 grošů. Došlo též k zpřísnění předpisů pro výběr daní. 30,31,32 Pozemkovou daň ovšem stále platili pouze poddaní. Vrchnost neplatila králi daň z půdy, ale určitou částku podle počtu hlav svých poddaných, případně určité procento z přiznané ceny své držby. Vrchnost často tuto povinnost obcházela nepravdivým 30


31

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 9

32

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 72

16

přiznáním počtu svých poddaných, i přesto, že tento počet podléhal kontrole ze strany krajského úřadu.33 Také stavovští vyslanci měli pravomoc podvody a nepřesnosti v počtech poddaných potrestat pokutami.34 Z doby vlády Ludvíka Jagellonského též pochází zřejmě nejstarší mapa našeho území a to Klaudyánova mapa Čech z roku 1518. Tato mapa zobrazovala nejen města, rozlišená na panská a královská, ale též cesty, horská pásma, lesy, řeky a jednotlivá panství rozdělená dle náboženské příslušnosti. Další zvláštností této mapy je i rozdílné měřítko jednotlivých částí mapy a orientace mapy se severem dole a jihem nahoře. Nejstarší mapu pro Moravu vyhotovil v roce 1569 císařský lékař a matematik P. Fabricius a tuto mapu následně upravil u přesnil Jan Ámos Komenský v roce 1627.35 Roku 1526 nastoupili na český trůn Habsburkové. Již první z Habsburků, Ferdinand I., vládnoucí v letech 1526-1564, pověřil péčí o vybírání daní dvorskou komoru, která sídlila ve Vídni a měla na starosti vybírání daní v celé monarchii. Roku 1527 založil českou komoru, která plnila funkci zemského ministerstva financí a měla za úkol dohlížet na pravidelné vybírání daní, které tvořily největší zdroj příjmů královské pokladny, a to pouze v českých zemích. Do její kompetence spadala též správa komorních statků, církevního a městského majetku. 34 Mezi další změny, které zavedli Habsburkové po nástupu na český trůn, patřily i nové odhady usedlostí nezávislé na předchozích výsledcích odhadů, které proběhly během roku 1544. Z nově stanovené hodnoty usedlostí byl poté určen šedesátý díl, který se začal od poddaných vybírat jednou za rok. Díl, který odevzdávali poddaní, se v této době začal nazývat militare ordinarium a vrchností předávaný díl extraordinarium. Souhrnné výsledky výběru daní, včetně technických podkladů, se považovaly za velice důležité. Umožňovaly posoudit ekonomický a z toho vyplývající vojenský potenciál země, a proto byly až do r. 1748 předmětem státního tajemství.34 V této době došlo též k prvním pokusům o zaměření Čech a vytvoření mapy pro katastrální účely. Tato myšlenka vzešla ze zemského sněmu na zasedání v roce 1571 a znovu o dva roky později. Zemský sněm ji předal české komoře k vypracování návrhu a 33

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 72 34 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.16-21 35

MARŠÍK, Z.; MARŠÍKOVÁ M. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. Praha: Libri, 2007, str. 133-134

17

následně k předložení dvorské komoře. Návrh zároveň nově obsahoval vybírání daní z přesně definovaných lánů. Bohužel se nesetkal s úspěchem a byl dvorskou komorou především pro svou velkou nákladnost zamítnut.36 Jediné, co dvorská komora schválila a na základě návrhu zavedla, bylo stanovení daně podle výměry pozemků. Výměra se určila pouhým sečtením dřívějších odhadů lánů, a používala se pouze u poddanských pozemků. Toto určení výměry bylo velice nepřesné a opět nebylo shodné se skutečnou velikostí pozemků.37 Nesmíme opomenout ani vývoj zemských desek v tomto období. Postupně se obsah deskových vkladů rozšiřoval a na počátku 16. století tak můžeme desky rozlišovat na desky větší a menší. Větší zemské desky obsahovaly zápisy týkající se převodů nemovitostí a dluhů s hodnotou vyšší než 100 kop českých grošů. Tyto větší desky byly přístupné pouze při konání soudu a během tak zvaných suchých dní. Suché dny se konaly třikrát a později čtyřikrát do roka, před Velikonocemi, o letničních dnech, o sv. Jeronýmu a ve dnech adventních, a označovaly tak dny, kdy zasedal zemský soud. Zemské desky menší byly stranám přístupny stále. Zemské desky se dále dělily na půhonné, které patřily mezi nejstarší, dále pak zápisné, obsahující zápisy dluhů a pohledávek, trhové pro zápisy majetkoprávní povahy a desky památné, do nichž se zaznamenávala privilegia šlechty obsažená ve sněmovních usneseních, majestátech a obecných nálezech zemského soudu. 37,38 Dne 2. června 1541 ale došlo k nešťastné události, při níž zemské desky uložené ve sklepě na Pražském hradě shořely. Jedinou knihou, která se zachránila, byla kniha půhonná z let 1316-1325. Důvodem její záchrany byla neposlušnost jednoho z úředníků, který ji nedovoleně zapůjčil mimo prostory Pražského hradu. Zápisy do zemských desek byly znovu prováděny již od července roku 1541. V prosinci téhož roku sněm projednal i způsob obnovy shořelých vkladů. Ve svém usnesení zemský sněm stanovil, že do budoucna se budou psát desky ve dvou vyhotoveních, aby se tato nešťastná událost znovu neopakovala. Desky se začaly dvojmo psát od počátku r. 1542 a duplikáty byly ukládány na hradě Karlštejn. Po obnovení desek po požáru až do poloviny

36

MARŠÍK, Z.; MARŠÍKOVÁ M. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. Praha: Libri, 2007, str. 140

37 38

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.16-21,121-124 VYKOUPIL, J. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus, 2002, s.689-690, 695-697, 699-700

18

19. století tak byl zachován soubor 1714 knih.39

39


19

6. Doba Pobělohorská a vývoj daňové politiky po třicetileté válce Válka třicetiletá (probíhající v letech 1618 – 1648) měla nejen velký vliv na změny vlastnických vztahů k půdě, ale především přerušila další práce na vyměření daní, jež probíhaly od roku 1619. Půda měla být odhadnuta podle hodnoty z prodejů. Výsledky těchto odhadů měly být utajeny a spáleny, ale k tomu nedošlo, a proto byly často využívány při konfiskaci majetku poražených. Staré šlechtické rody si ale dokázaly své majetky udržet, protože již v počátcích války se většinou jejich členové rozdělili mezi obě válčící strany. 40,41 Největší dopad měla válka na selský stav, statky byly vypáleny a většina půdy nebyla obhospodařována. 42 Docházelo též k neúnosnému zatížení poddaných, vrchnost začala dávat přednost robotám před peněžitými dávkami a odnímat stará osvobození a privilegia odúmrtí za účelem snazšího připojení rustikálu k dominikálu. Často jako důvod odejmutí privilegií vrchnost používala právě účast na povstání. Sice bylo pravidlem, že půda rustikální, i když přešla do majetku vrchnosti, podléhala nadále poplatkům, ale šlechta tuto zásadu velmi často obcházela falešnými přiznáními o velikosti svých domén. Zatížení poddaných zvyšovala i další platební povinnost poddaných vůči panovníkovi, tzv. kontribuce. Tato pravidelná selská daň neustále rostla a stala se konkurencí závazkům, které měl poddaný vůči své vrchnosti. Půda obhospodařovaná poddaným tak byla předmětem nejen pozemkové daně panovníka, ale byla také zatížena povinností roboty vůči vrchnosti ve výši zpravidla kolem 150 dnů bezplatné robotní práce za rok, církevními desátky a často i dalšími dávkami, které vybírali vojenští komisaři. 41,43 Třicetiletá válka a porážka českých stavů na Bílé hoře zasáhla i do vývoje zemských desek. Všechny intabulace provedené během povstání byly prohlášeny za neplatné a vymazány a pouze katolíkům a politicky bezúhonným osobám byl vklad povolen a zapsán. Vklad navíc musel být podložen písemnými doklady a doposud praktikovaná ústní přiznání již nestačila k doložení skutečností před zemským soudem. 40

KARFÍK, Z.; KARFÍKOVÁ, M.; SPÁČIL, J. Pozemky a právo. Praha: Orac, 2001, s. 7

41

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.19-23 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 9 42

43


113

20

Zároveň zemský soud ztratil své privilegované postavení nejvyšší soudní instance v zemi a při své činnosti podléhal řízení císařskými úřady ve Vídni. Panovník získal pravomoc potvrzovat rozsudky zemského soudu, které byly vydávány jménem krále. Zásada ústnosti a veřejnosti řízení byla nahrazena zásadou tajnosti a písemnosti a panovník též mohl zastavit soudní řízení a vyjmout kohokoli z pravomoci soudu.44,45 Tyto všechny důsledky třicetileté války a porážka českých stavů na Bílé Hoře měly za následek, že systém vybírání daní z usedlosti dospěl k úplnému rozkladu. Při vybírání daní docházelo k velkým nespravedlnostem, podpořeným též v té době zastávaným názorem, že jasná a spolehlivá definice osedlosti podati se nemůže.45 V roce 1627 proto vydal sněm usnesení o zaměření role všech poddaných a zavedení soustavy podle nové berní jednotky lánu. Lán měl představovat plochu, vyjádřenou definicí kde by se 60 strychů pražské míry vysíti dalo. Zaměření měla provést sama vrchnost. Ze zdanění byla opět vyloučena půda vrchnosti, dominikál. Ale práce, stejně jako při pokusu o rok později, nebyly ani zahájeny.45 V letech 1634 – 1638 se objevila i snaha rozdělit daně spravedlivěji na vrchnosti, k čemuž měla posloužit nová fiktivní berní jednotka nazvaná effective usedlého. Jen majetek, který měl effective usedlého poddaného, se měl zaznamenávat do soupisů, kdežto opuštěné statky měly být odepisovány. Za usedlého byl považován pouze sedlák, který na své usedlosti skutečně seděl, tedy hospodařil, a byl schopen nejen obdělávat alespoň polovinu své usedlosti, ale i konat robotní povinnost potahem. Vrchnosti ale opět definice této daňové jednotky zneužívaly. Sněm proto přikázal krajským hejtmanům, aby zjistili a sečetli všechny poddané v kraji a určili počet usedlostí pro každé panství. Usedlost, jakožto daňová jednotka, byla rozdílná v různých krajích a též se měnila potřebami státu. 45,46 Třetí pokus o zmapování země nařídil v roce 1638 král Ferdinand III. svým patentem. Opět mělo dojít k vyměření rolí na lány a vybírání daní podle výměry. Sněm mu ovšem nevyhověl. Stejně tak zamítl králův návrh na potrestání nepoctivců při daňových přiznáních. Jediným výsledkem královy snahy byla nová definice

44

MALÝ, K. a kolektiv autorů, Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha, a.s., 2003, s. 155,158 45 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.19-21,123 46 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 9

21

usedlého, která ale žádné významné a přínosné změny nepřinesla. Nadále docházelo ke sporům o daně a k nepřesnostem v jejich vybírání. Krajští hejtmani nově zjišťovali počet poddaných na základě přiznáních vrchnosti pod přísahou, ale výsledkem byl pokles počtu usedlostí a téměř půl země daně ve skutečnosti neplatilo. I z tohoto důvodu si král k zaplacení dluhů a výdajů opět pomáhal akcízy, které nyní začaly zasahovat i šlechtu a na jejichž stanovení neměly stavy vliv.47

47


22

7. Rustikální katastr Jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, dani byla podrobena pouze půda rustikální, která se skládala z pozemků a statků v držení poddaných a pozemků a statků ostatních obyčejných poplatníků. Mezi tyto ostatní obyčejné poplatníky můžeme zařadit například měšťany, faráře a mlynáře. 48 Po předchozích neúspěšných pokusech o správnější a věcnější vyměření daní v roce 1650 vydal sněm království Českého usnesení s cílem provedení generální visitace. Za tímto účelem zvolil sněm v r. 1652 hlavní komisi s plnými mocemi i po dobu, kdy nebude sněm zasedat. Úkolem této komise bylo sestavit nové krajské seznamy poplatníků podle nových přiznávacích lístků, tzv. fasií. Kontrola správnosti a pravdivosti těchto lístků pak byla úkolem stavovské vizitační shledávací komise. V rámci této kontroly měla komise zjistit u každého statku v každém panství počet poddaných, jejich platební schopnost, přepočítat dobytek, shlédnout i všechna pole a zvlášť vymezit pusté usedlosti, vůči kterým měl panovník právo odúmrti. Zároveň měla komise i uvést kolik korců rolí poddaný osévá na jaře a kolik na podzim. Nově se začaly odhady provádět podle korců, což byla přibližná plocha, na které se vysel korec žita. Vzhledem k tomu, že se jednalo pouze o plochu přibližnou a na různých místech se užívaly různé korce, ať už korec vrchovatý anebo zarovnaný, byly tyto odhady opět nepřesné. Základní daňovou jednotkou byla opět usedlost. Veškerá půda byla rozdělena na půdu ornou a půdu neobdělávanou. Výměra půdy se udávala ve stryhách a jakost byla rozlišena do tří tříd. Jednalo se o třídu dobrou, prostřední a špatnou. Výsledky své práce komise poté uspořádala podle panství, statků a královských měst. Ty tvořily jakési dílčí role nazývané katastry. Pro oblasti krajů pak byly vyhotoveny přehledy nazývané hlavní a generální extrakt.48,49,50,51,52 Výsledný soupis rustikální půdy byl sestaven v roce 1654 a nazván Prvním 48

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, 72-73 49


50

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 9 51

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola 52 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.23-25

23

katastrem rustikálním. Můžeme se setkat i s názvem První berní rula (rolla), Catastrum rollare, Militare ordinarium anebo Steuerrolle 1650. Vznik rustikálního katastru byl významný i pro právní charakter půdy v budoucnosti. Půda, která byla v berní rule nebo v jejím nástupci zapsána, měla charakter půdy trvale nesvobodné a zdanitelné. Z evidence mohla být odňata pouze po daňovém odvodu ve prospěch státu. Komisaři ovšem při plnění svého úkolu nedostatečně zjišťovali skutečný stav, často spoléhali pouze na zápisy a údaje v urbářích a gruntovních knihách. Tím opět vznikaly nesrovnalosti a chyby ve vyměření daní. 53,54, 55,56 Zápisy v berní rule se staly předmětem mnoha stížností, především ze strany vrchností, které nebyly spokojeny s vysokým počtem usedlých. Z tohoto důvodu v roce 1666 sněm schválil generální revizitaci První berní ruly, která měla tyto chyby a nesrovnalosti napravit a odstranit. V průběhu revizitace se ukázalo, že bude nákladnější, než se předpokládalo, a proto byla již v roce 1669 zastavena. Nová revize proběhla poté v letech 1674 – 1683.53,54,56 Za nejvýznamnější revizi lze bez pochyby považovat revizi, která se uskutečnila v letech 1683 a 1684, kdy hrabě Kinský, člen komise pro daňovou reformu, prosadil dvě významné reformy. První reforma spočívala v upravení základní berní jednotky usedlosti s přihlédnutím k výnosnosti a v zavedení limitu pro stanovení usedlosti. Její velikost se nově mohla pohybovat pouze v rozmezí minimálního krajského divizoru, který byl zaveden pro jednotlivé kraje a maximálního zemského divizoru, jehož maximální výše byla stanovena na 90 korců. Druhá reforma znamenala započítávání pustých rolí jen poloviční výměrou. Těmito reformami upravený rustikální katastr dostal název Druhá berní rolla a platil od svého vzniku v roce 1684 až do zavedení prvního tereziánského katastru rustikálního v roce 1748. Tento upravený rustikální katastr sice odstranil některé nesprávnosti v ocenění usedlostí, počet stížností se zmenšil, ale stále nebyly vyřešeny veškeré jeho nepřesnosti a nespravedlnosti. Daně se neustále zvyšovaly, byly vybírány velice přísně a krutě a poplatníci byli neúnosně 53

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 74 54 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 9-10 55

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola 56 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.23-26

24

daněmi zatíženi, což mělo za následek selské bouře koncem 17. století. 57,58,59 V roce 1704 došlo k dalšímu pokusu o přesné zaměření Čech, který stejně jako návrhy v letech 1571, 1573 a 1638 opět nebyl úspěšný. Vysoká deputace, která byla za tímto účelem ustanovena, měla prozkoumat veškerá přiznání, včetně přiznáních týkajících se půdy panské, ale opět tato přezkoumání nebyla uskutečněna. Král Josef I., jenž vládl v letech 1711 – 1740, sice přislíbil, že po válce uskuteční přesné vyměření země, ale nedokázal tento svůj slib pro odpor stavů splnit. V pořadí již čtvrté rozhodnutí o zmapování země opět nenašlo své naplnění, i když nutnost jeho provedení se stávala čím dál zřejmější.59 Stále více se ovšem objevoval požadavek na podrobení i dominikální půdy dani. Když se k této myšlence přiklonil i sám panovník Josef I., došlo v r. 1706 k jejímu naplnění.59

57

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 74 58 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 9-10 59 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.23-26

25

8. Katastr milánský Velmi důležitou roli ve vývoji katastru nemovitostí sehrál milánský katastr, který nabyl platnosti v roce 1760 a je používán do dnešní doby. Mnoha panovníkům tento katastr sloužil za vzor. Proto zmíním v krátkosti i jeho historii. 60 V milánském státě na území Lombardie, které od roku 1525 patřilo španělským Habsburkům, docházelo počátkem 18. století k neúměrnému daňovému zatížení poddaných. Poddaní nebyli schopni plnit daňové povinnosti, a proto odcházeli do sousedních zemí, což mělo negativní vliv na milánskou ekonomiku. Bylo tedy nadmíru jasné, že je třeba změnit daňovou politiku, kterou si určovali místní velmožové bez ohledu na centrální moc. Šlechta spolu s církví držela více než dvě třetiny majetku, to ale neodpovídalo výši daně, kterou měla povinnost odvádět. V roce 1713 proto panovník Karel VI. přikázal princi Evženu Savojskému, který od roku 1707 zastával funkci guvernéra Milána, aby bylo zmírněno osvobození církve a šlechty z daňových povinností. Za tímto účelem panovník Karel VI. následně svým patentem ze dne 9. září 1718 jmenoval komisi, které svěřil za úkol vypracovat rozvrh pozemkové daně. Ze všech návrhů, které byly komisi předloženy, byl vybrán návrh Johanna Jakoba Marinoniho, který zastával názor, že základem prací na pozemkovém katastru musí být řádné mapování. Johann Jakob Marinoni byl následně pozván guvernérem Milána na konferenci. Jeho návrh založený na mapování byl vyzkoušen i v praxi a osvědčil se. V roce 1720 byly zahájeny práce, během kterých se pro každou obec vytvořila mapa v měřítku 1:2000, případně 1:3000 a na této mapě se pak zobrazily všechny parcely, které byly očíslovány. Základní metodou při mapování se stalo stolové měření. Tak bylo uskutečněno první soustavné katastrální měření v Rakouském císařství. Následně došlo k odhadnutí čistého výnosu pozemku, kdy daňoví odhadci navštívili každou vesnici a rozdělili půdu podle kvality, použití a výnosu. V roce 1731 byly práce téměř hotovy, ale z důvodu válek v letech 1733-35 bylo dokončení katastru opožděno a během vstupu španělských a francouzských vojsk do Lombardie byly podklady a mapy uschovány v pevnosti ve městě Mantova. 60 Po smrti Karla VI. nastoupila na trůn jeho dcera Marie Terezie, která práce především z důvodu Slezské války obnovila až v roce 1749. V roce 1759 byly veškeré 60

KAIN, R.J.P; BAIGENT, E.Cadastral map in the Service of the state. Chicago: The University of Chicago, 1992

26

práce dokončeny a Milánský katastr se stal účinným k 1.1.1760. 61,62 Jeho největší přínos můžeme spatřovat především v tom, že předmětem katastru se stala veškerá země, nejen obdělávaná a plodná a celé území Lombardie bylo podrobně prozkoumáno a zmapováno ve velkém měřítku. Dalším pokrokem bylo, že daň stanovila centrální moc a nebyla závislá na vůli místních velmožů, čímž došlo k sjednocení daňové politiky v Lombardii. 62

61


62

KAIN, R.J.P; BAIGENT, E.Cadastral map in the Service of the state. Chicago: The University of Chicago, 1992

27

9. Dominikální katastr V roce 1706, v druhém roce vlády krále Josefa I., vydal zemský sněm království Českého zlomové rozhodnutí. Zemští stavové poprvé v historii povolili zavedení pozemkové daně i z dominikálu. Za tímto účelem byla usnesením v roce 1711, již za vlády krále Karla VI., zvolena sněmem jedenáctičlenná rektifikační komise, která svou činnost zahájila o dva roky později.

63

Práce na dominikálním katastru se

od začátku braly velice vážně, o čemž svědčí i to, že přiznání byla podrobně zkoumána a vracela se k doplnění. 64 Základem prací byla opět vlastní přiznání výnosu a majetku jednotlivých vrchností. Vedla se podle dvorů, na rozdíl od rustikálních přiznání, vedených podle vesnic. Vrchnosti měly povinnost podat přiznání nejen za dominikál, ale i za rustikál. Na přiznání za rustikál byly kladeny vysoké požadavky, a proto byla velmi podrobná. Udávaly se v nich například jména hospodářů podle zápisů v První berní rule, dále pak výměry a jakost polí a luk. V přiznání u dominikálu musely vrchnosti udávat všechny okolnosti, které měly vliv na výnosnost a rentabilitu pozemku, dále pak jakostní třídu polí, rozsah plodné půdy podle kultur a jakosti, práva, důchody, řemesla, údaje o sklizni z luk, mlýny, údaje o dobytku tažném i chovném, nájmy, pily, papírny, formanství a jiné výdělečné činnosti. Tento pracný a podrobný popis měl být i určitou náhradou za neexistenci spolehlivých map.63,64 Práce na dominikálním katastru probíhaly až do r. 1748.63,65 Po dobu těchto prací král Karel VI., kterého na trůně v roce 1740 vystřídala jeho dcera Marie Terezie, svoji pokladnu doplňoval předepisováním daní na základě svých patentů, a proto i stavy nové dílo podporovaly a braly jej jako obranu proti královým akcízům. Práce byly velmi nákladné a podrobné, přesto byly dovedeny zdárně až do konce. Jejich výsledky ovšem ztratily na své hodnotě z důvodu neexistence přesného měřického základu – mapy. V roce 1721 se uskutečnila pro jistotu, že tento katastr opravdu splní svůj účel, kontrolní akce, tzv. berounská zkouška a později podobná akce též v kraji boleslavském. 64 Dne 6. září 1748 byl vydán systemální patent zakládající nové roztřídění pozemkové daně v království Českém. Na základě pravidla, že daň se řídila počtem 63

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 10 64 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.29-35 65


28

rustikálních usedlostí jednoho panství, došlo opět k nesprávnému a nestejnoměrnému rozdělení daně mezi jednotlivé vrchnosti. Z tohoto důvodu byly vydány nové přiznávací lístky. Pozemková daň měla být vyrovnána podle počtu a plochy jednotlivých vrchností. V těchto lístcích měly být nově uvedeny i všechny vinice, chmelnice, pastviny, lesy, úhory, zahrady zelinářské a ovocné a podobně.66,67 Šetření na základě těchto nových lístků skončila v roce 1756 a v roce 1757 byla vyhlášena platnost dominikálního katastru, jenž se nazýval Exaequatorium dominicale v českém překladu vyrovnání panské.68,69 Jeho největším významem byla beze sporu zásada, že pouze zde zapsaná půda se mohla spolu s věcnými právy k ní se vztahujícími zapsat do zemských desek. 67 Předmětem dominikálního katastru se stala nejen všechna plodná a užitek nesoucí půda dominikální, která byla stejně členěná jako půda rustikální, ale též panské pivovary a lihovary, dále pak přiznané stálé, stoupající nebo klesající příjmy, roboty poddaných a v neposlední řadě též v zemských deskách zapsané panské domy a svobodné městské domy. 67 Dalším zvýhodněním šlechty byla i nižší výše zdanění. Důchod ze statků evidovaných v dominikálním katastru se zdaňoval pozemkovou daní ve výši pouhých 25%, kdežto z rustikálu se platila daň ve výši 33,3% z jeho hrubého výnosu.70 Později z důvodu rostoucích výdajů státu byla pozemková daň zvýšena na 29%. Daň z panských a svobodných domů ve městech měla odlišný režim a byla stanovena na 5% odhadnuté ceny za dům.

67

Spolu s druhým tereziánským katastrem, kterému je věnována následující kapitola, vytvořil dominikální katastr tzv. katastr tereziánský. 66,67,68,69,70

66 67

PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 28-29 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.34-35

68


PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001 70 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 10

29

10. Tereziánský katastr Jelikož První i Druhá berní rula byly velice nepřesné, v roce 1711 byla ustanovena jedenáctičlenná rektifikační komise, která měla za úkol zjednat nápravu. Zároveň tato komise pracovala i na soupisu dominikálu, jak již bylo vysvětleno v předchozí kapitole. Výsledky této dlouhé a nákladné práce, které byly dokončeny až za vlády dcery krále Karla VI. Marie Terezie, podepsala panovnice v roce 1747. V platnost vstoupily dne 1.5.1749 pod názvem První tereziánský katastr rustikální, nebo-li Třetí berní rula.71 Můžeme se ovšem setkat i s názvem Rekalkulovaná rula. Tereziánský katastr nahradil nejen předchozí berní rulu, ale také lánové rejstříky na Moravě, kterými se budeme zabývat v následující kapitole. Tím došlo ke sjednocení doposud

rozdílných

evidencí

nemovitostí

a

daňové

politiky

v Čechách

a

na Moravě.72,73,74 I v tomto katastru se zachovala zásada, že půda zapsaná jako zdanitelná byla půdou zdanitelnou nastálo.75 Vrchnost mohla převést rustikál na dominikál pouze směnou anebo zaplacením patřičného daňového odvodu státu.73,74 Významnou změnou oproti předchozím katastrům bylo zavedení principu veřejnosti operátu, který přestal být státním tajemstvím. Nejen, že držitelé půdy poprvé v historii obdrželi výtahy z katastru, ale také mohli do tří let podávat námitky a připomínky k jeho obsahu. V této zásadě můžeme nalézt počátky publicity katastru, která je podstatným znakem moderních katastrů nemovitostí v současné době. 74 I když se komise snažila o sestavení přesného katastru, bylo podáno mnoho stížností a připomínek, bohužel většinou oprávněných. Na základě těchto mnoha stížností byla připravována další berní reforma. Návrhy na tuto reformu podali hrabě Bedřich Harrach a hrabě Bedřich Vilém Haugwitz, jehož návrh nakonec zvítězil. Ve svém návrhu sestavil celkem pět zásad berní reformy. První se týkala stanovení pevné sazby daně jako podílu z výsledku hospodaření a to na výši 42%. Druhá zásada byla zaměřena vůči stavovským sněmům v zemích, které chtěl přinutit k souhlasu 71

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 10 72 KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 74-75 73

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola 74 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.29-33 75 PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 29

30

se stanovením daně v určené výši na deset let dopředu. Třetí zásada měla docílit, aby poddaní přednostně platili daně státu a teprve poté vrchnosti. Čtvrtá zásada se týkala centralizace výkonné moci. Vybírání daní mělo přejít na nově zřízenou centrální instituci. Pátá zásada opět volala po zdanění i dominikální půdy. Tomuto kroku a celé reformě se snažily stavy zabránit tím, že navrhly novou generální vizitaci rustikálu.76 Velice pokrokový návrh předložil též Jan Ondřej Scheiner, vídeňský úředník působící v Praze, ale tento jeho návrh zůstal zcela nepovšimnut. Mimo jiné spočíval v požadavku opustit usedlostní zásady používané v předchozích katastrech, nově zjistit rozsah a jakost pozemků každého poplatníka a namísto hrubého výnosu používat výnos pravý. Tento postup byl základem všech dokonalejších a modernějších katastrů. Kdyby byl úspěšně proveden, stal by se podkladem pro řádné zmapování pozemků. 76 Kvůli prověření příčin závad v placení daní, vyslala r. 1750 panovnice do Čech visitační komisi v čele s hrabětem Františkem Larischem. Svou vizitaci tato komise ukončila roku 1754 se zjištěním, že vrchnost zabírá nejen poddanskou půdu, ale i ji zaměňuje za půdu horší bonity. Marie Terezie se tomuto svévolnému zabírání snažila zabránit vydáváním nařízení, ve kterých bylo stanoveno, že zabírání a zaměňování poddanských gruntů je sice možné, ale pouze po odškodnění hospodáře a po předchozím oznámení krajskému úřadu. Panovnice též zavedla nové daně, které platily vrchnosti z opuštěné poddanské půdy, kterou zabraly. 76,77 V roce 1751 Marie Terezie nařídila svým reskriptem generální vizitaci všech pozemků. Vizitace probíhaly až do r. 1753 a to poměrně spravedlivě, počet usedlostí kraje klesl až o jednu třetinu, ale tento pokles byl později vyrovnán zvýšením daně. Veškeré práce vycházely z předešlého tereziánského katastru, jména držitelů zapsaných v katastru se zachovala, ale bez ohledu na případnou smrt držitele. Sazby daní byly upraveny tak, aby v konečném výsledku výnos daně zůstal nezměněn.76,78,79 Práce na novém katastru byly dokončeny v roce 1755 a nesly název Revisitationslanderscatastrum de Anno 1757 nebo též Druhý tereziánský katastr 76

77

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.32-34 PROVAZNÍK, V.; ŠEBEK, O. Vývoj vlastnických poměrů k půdě. Praha, 1955, s.117-119

78

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 10-11 79 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola

31

rustikální. Také se používalo označení Čtvrtá berní rula. Panovnice si byla dobře vědoma jeho nedokonalostí, a proto již další revize nepovolovala.80,82 Předmětem evidence Čtvrté berní ruly se staly pozemky a půda užitečná zahrnující vinice, louky, zahrady a role, lesy, úhory, rybníky, pastviny a porostliny křovím, dále pak městské pivovary, městské a venkovské domy, různá řemesla, mlýny na mouku a jiné mlýny a také tzv. adminicula, označující prostředky pomocné každého statku, mezi které patřila chmelařství, plavba dříví, potahy jako tržební živnosti, lnářství a výroba příze, pěstování prosa a výroba jáhel a chov dobytka.80,81,82 Daň byla stanovena ve výši 33,3% hrubého výnosu rustikálního statku. 80,82 Souběžně s vypracováním třetí a čtvrté ruly probíhaly práce na sepsání i dominikální půdy, jak bylo vyloženo v předchozí kapitole. Dominikální katastr, který byl výsledkem těchto prací, spolu s Druhým tereziánským katastrem rustikálním vytvořily úplný katastr všech rustikálních i dominikálních pozemků a statků nesoucí název Tereziánský katastr nebo též Tereziánská rektifikace katastru.81,83 Poprvé tak dochází k sestavení pozemkového katastru v království Českém a k trvalému podrobení dominikálních statků a pozemků dani. Katastr ovšem opět nebyl podložen žádnými mapami a skládal se pouze ze seznamů statků a pozemků.80 Panovnice si byla dobře vědoma nutnosti zaměření celého území a sama katastr považovala za pouhé provizorium. Během její vlády vypracoval Petr Kašpar Světecký z Černic návrh na přesné zaměření a zmapování celé říše, ale tuto myšlenku realizoval teprve její následovník a syn Josef II. Práce na zaměření měly dle jeho návrhu probíhat deset let za účasti 96 zeměměřičů82,84 a nemělo dojít k zaměření jednotlivých pozemků, ale pouze celých obcí. Ve svém návrhu též požadoval stejné řešení stanovení výnosu půdy pro dominikál i rustikál. Dominikál měl být podroben o 2/3 nižším sazbám než rustikál, ale z výnosu rustikálu měly být odečteny dávky vrchnosti a hodnoty roboty. Světeckého návrh byl předložen k posouzení dvorské kanceláři. Především 80

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.32-34 PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 29 82 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 10-11 83 ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 1 81

84


32

z důvodu kritiky ze strany tajemníka dvorské kanceláře Jana Eichlera, který byl posouzením návrhu pověřen, nebyl návrh realizován. Panovnice ovšem nadále trvala na přesném zaměření země, a proto nedovolila ani sebemenší opravu stávajícího katastru. 85,86,87 Po sedmileté válce se snaha Marie Terezie zaměřila na vytvoření všeobecného urbáře, který by přesně stanovoval povinnosti poddaných vůči vrchnostem. Cílem tohoto urbáře bylo hlavně ulehčení poddaným, aby mohli řádně plnit své povinnosti vůči státu. V roce 1769 panovnice vypracovala zásady tohoto všeobecného urbáře a svůj výnos zaslala Spojené dvorské kanceláři česko-rakouské. Pro odpor šlechty ovšem tato snaha nenašla svého uplatnění. Po povstání poddaných v roce 1775 se panovnice rozhodla alespoň pro vydání robotního patentu, který rozdělil poddané do jedenácti majetkových tříd určujících míru robotních povinností a daňového zatížení poddaných. Tento patent byl pro Čechy vydán 13.8.1775 a pro Moravu 7.9.1775. Maximální míra roboty byla stanovena na 3 robotní dny v týdnu. Zároveň upravil délku robotního pracovního dne na 12 hodin v létě a 8 hodin v zimě a povinnost vrchnosti dávat robotníkům za každý robotní den jeden a půl libry chleba. 88

85

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 75 86 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola 87 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.37-39 88


123

33

11. Sjednocení evidence nemovitostí a daňové politiky v Čechách a na Moravě Teprve v roce 1748 došlo k sjednocení systému vybírání daní v Čechách a na Moravě. Do této doby mělo Markrabství Moravské, které vzniklo v roce 1182 jako součást České koruny, vlastní daňovou politiku. Pod jurisdikci České koruny spadalo jen v oblasti obrany země a zahraniční politiky. I zde byly daně vybírány podle usnesení zemského sněmu. Na rozdíl od usedlého, používaného v Čechách, se daň na Moravě platila podle počtu poddaných a podle majetkové jednotky nazvané zbrojní kůň. Tato nová jednotka představovala ocenění majetku v hodnotě 20 000 zlatých. Na základě rozhodnutí moravského sněmu roku 1655 byla zavedena nová daňová jednotka nazvaná berní lán. Následně probíhala lánová visitace, a to dům od domu a její výsledky se srovnávaly se zápisy v urbářích. V roce 1656 byly práce ukončeny a výsledky lánové visitace dostaly název Starý katastr. Král Leopold I. nebyl ovšem s výnosem z daní spokojen, a proto v roce 1666 nařídil zavedení nové pomocné daně a to daně z komínů. V letech 1669 – 1679 komise, zvolená sněmem v r. 1667, provedla novou generální visitaci země. Výsledky visitace nesly název lánové rejstříky nebo též Nový katastr a daň byla vybírána z lánů a komínů. Lánové rejstříky, sepsané v německém jazyce, jsou dodnes uchovány ve Státním archivu v Brně. Tento systém platil až do rozhodnutí Marie Terezie v r. 1748, kdy byl i na Moravě zaveden stejný systém jako v Čechách89. V roce 1749 byl zřízen katastr rustikálu a o rok později i katastr dominikálu. Aby poddanské půdy neubývalo, byl do rustikálního katastru zapsán ten majetek, který byl již jako rustikální zapsán během první i nové generální visitace jako poddanský. V případě, že půda nebyla zapsána, což bylo častým jevem například u pastvin, provádělo se vyšetřování, komu ve skutečnosti patří. 90,91

89

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 1 90 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 11-12 91 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty . Praha: 1964, 5. kapitola

34

12. Josefský katastr Císař Josef II., syn a nástupce Marie Terezie, během své vlády v letech 1780 1790 provedl několik velice důležitých a zlomových reforem. Pro nás je bezpochyby nejdůležitější prosazení opravy katastru na základě vyměření půdy a zavedení zásady naprosté rovnosti v právním postavení půdy, ať patří komukoliv. Vypracováním návrhu Josef II. pověřil dvorskou kancelář, které se ovšem jeho reforma vybírání daní nelíbila a jediným příznivcem návrhu Josefa II. se stal úředník Eger, působící jako referent pro rakouské země.92,95 I přes odpor šlechty vydal Josef II. dne 20.4.1785 Nejvyšší patent císaře Josefa II. o reformě pozemkové daně a vyměření půdy. Tento patent se stal právním podkladem Josefského katastru, někdy též nazývaného Josefínský katastr a přinesl zlomové změny.92,93,94,95 Základní zásady, jakož i účel a důvod nové úpravy pozemkové daně, byly vyjádřeny již v úvodu patentu, který zněl: „ Když stávající daňová míra dle rovnosti a spravedlnosti ani mezi německými císařsko dědičnými provinciemi mezi sebou, ani mezi jednotlivými držiteli nebyla určena, také zásady na nichž spočívá jsou nejisté a nepříznivé přičinlivosti, tak My otec a správce nám z obezřetnosti božské svěřených zemí, jsme mysleli na prostředek položiti základ k takové daňové míře, podle které bez zvýšení dnešního příspěvku, který je ještě nezbytný k pokrytí státních potřeb, každá provincie, každá obec a každý jednotlivý vlastník dle poměru statku, který drží, svůj podíl úplně rovně přinesl, ale přičinlivost na zemi osvobozena od všech závazků.“ 95 Dřívější daňová jednotka usedlost byla nahrazena novou jednotkou a to pozemkem. Tato jednotka byla sice menší, ale za to četnější. Každý jednotlivý pozemek měl být přesně zaměřen, čímž byl zaveden skutečný katastr pozemkový.95,96 Jednou z nejdůležitějších zásad se stalo zavedení rovnosti v právním postavení půdy. Půda se již nedělila na dominikál a rustikál, rozdíly mezi nimi byly setřeny. Tato zásada se promítla i do způsobu provádění měřických prácí, které se konaly 92

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola 93 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 13 94

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 2 95 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.175, s. 41-46 96 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty. Praha: 1964, 5. kapitola

35

na všech pozemcích bez rozdílu.97 ,98,99 První paragraf tohoto patentu stanovil, že všechny úrodné pozemky, tedy rustikální i dominikální, mají být změřeny, zobrazeny a má se určit jejich výměry a hrubý výnos podle úrodnosti. Poprvé v naší historii tak tento patent uložil provedení katastrálního mapování.97,98,99,100,101 Následující paragraf zakotvil zjišťování jednotlivých pozemků na základě fasí, daňových přiznání, ve kterých se udávaly počty pozemků a jejich výnosy, a které byly zapisovány do knih fasí. Rustikální půdu včetně výnosu z ní přiznávali držitelé půdy veřejně v přítomnosti rychtáře a obecního výboru. Dominikální půdu a výnos z ní přiznávala vrchnost, případně její úředníci, před obecním výborem. Hrubý výnos udávali poplatníci v peněžní hodnotě podle sklizně a běžných tržebních cen. Tento výnos byl následně redukován zohledněním a odečtením nákladů na obdělávání pozemků. Za nepřiznání pozemku byl stanoven trest propadnutí nepřiznaného pozemku a pozemek připadl tomu, kdo oznámil u komise nepřiznaný pozemek anebo tomu, kdo nabídl za jeho prodej nejvyšší cenu.97,98 Před započetím samotného vyměřování bylo nutné vymezit obvody katastrálních obcí, což bylo stanoveno též v císařově patentu slovy: „Dříve, než se ve skutečném vyměření a vyznání gruntu začátek učiní, musejí hranice jednoho každého okrsku obce se skrovně ustanoviti, aby potomně při operaci samé žádných omylů se nestalo a každá obec napřed věděla, jak daleko grunty vyměřiti a vyznati má.“

102

Poloha obecních

hranic byla zjištěna a popsána a pozemky každé obce byly rozděleny na obvody, ohraničené tzv. tratěmi neboli hony. Každá trať byla vyměřena a zobrazena a každý pozemek v jedné trati dostal své topografické číslo. Funkcí tratí, honů plnily různé cesty, potoky a podobně. Vzájemná poloha a tvar pozemků jedné tratě byly zobrazeny na tzv. josefínských brouillonech, což byly zvláštní polohopisné náčrtky, které obsahovaly topografické číslo pozemku a jméno majitele pozemku. Tyto brouillony jsou dodnes uloženy v rakouském Státním archivu ve Vídni. Každá obec pak měla svoji 97

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty. Praha: 1964, 5. kapitola PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 30 99 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.175, s. 41-46 100 KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 75 101 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 13-14 102 Nejvyšší patent Josefa II. ze dne 20. dubna 1785 o reformě daně pozemkové a vyměření půdy 98

36

vlastní knihu fasí, archiv a seznam, ve kterém se vedly polohy, názvy, místní pojmenování tratí pozemků, dále pak topografická čísla, jména majitelů a výměry jednotlivých pozemků.103,104,105,106,107 Vyměřování jednotlivých pozemků menšího rozsahu prováděli sedláci pod dozorem a na základě instrukcí inženýra krajské komise. Tyto práce se uskutečňovaly pomocí řetězce anebo provazce a měření se nazývalo sedlácké měření. Rozsáhlejší a nepravidelné pozemky byly zaměřovány přísežným inženýrem za pomoci měřického stolu. Výsledky obou vyměření, sedláckého i zeměměřického, se následně zapisovaly do tiskopisů. Měření se netýkalo neplodných pozemků, do kterých byly zařazovány silnice, cesty, potoky, řeky, skály a podobně. Plodná půda se pak rozlišovala na role, louky, vinice a lesy. Náklady měření nesly obce, a pokud nebyly schopné si změřit pozemky samy, požádaly o pomoc stát a zaplatily mu za provedení měření inženýrem, kterého jim k tomu stát poskytl.103,104,106,107 Základní měrnou jednotkou pro výpočet plochy pozemků se stala jitra a čtverečné sáhy a výpočtem plochy byl pověřen vždy zeměměřič. Na základě rozhodnutí dvorské komise ze dne 15.1.1785 pro celou říši byl zaveden přepočet, ve kterém 1 jitro obsahuje 1600 čtverečných sáhů, i když v původním záměru se udával přepočet 1 jitro rovná se 1584 čtverečných sáhů. 104,106 Po ukončení vyměřovacích prací vypočítal úředník na základě přiznání roční výtěžek. Uzavřené přiznání bylo poté předloženo k podpisu úředníkům, rychtáři, vrchnosti a znalci a následně bylo uschováno u rychtáře.106 Kontrolou nad správným odhadem výnosu jednotlivých pozemků byla pověřena v každé obci obecní komise, která se skládala z vrchního komisaře a šesti volených důvěrníků. Nad obecní komisí byla ustanovena krajská komise, kterou tvořil komisař, ekonom a inženýr zeměměřič a nejvyšší stupeň kontroly nad správným odhadem výnosu zastávala vrchní zemská komise.103,104 Nesmíme opomenout významného člena

103

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola 104 PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 31-3 105

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s.2 106 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s.175, s. 41-46 107 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 13-14

37

vrchní komise, profesora Františka Linharta Hergeta, který měl na starosti mimo jiné obstarání měřických pomůcek pro inženýry krajských komisí. Zásady provádění mapování pak byly shrnuty ve zvláštním návodu nesoucím název Belehrung, wie die Ausmessung der Gründe von den Gemeinden praktisch zu vollziehen sey, v překladu Naučení, jak se měření pozemků obcemi prakticky provádět má. 108, 109,110,111 Pozemková daň byla stanovena z hrubého výnosu pozemku podle tří hlavních druhů kultur ve výši 10,375% pro pole a vinice, 17,55% pro louky a zahrady a 21,15% pro pastviny, porostliny a lesy. Pro domy byl ohledně sazby daně vydán zvláštní patent a to dne 1.9.1788. 112 Speciální úprava daně pak platila pro Halič, kde byla daň vyměřena o 33,3% menší. Důvodem bylo napomoci hospodářskému růstu této země. Finanční daňovou jednotkou byl ustanoven jeden zlatý daně pozemkové, který nesl název Josefínský berní zlatý.111 Výsledky prací ukázaly, že půdy, podléhající dani, je o 60% více, než bylo uvedeno v předchozím tereziánském katastru.113 Dřívější zatajení půdy se nijak netrestalo. Navíc měl každý držitel půdy právo na podání stížnosti proti dani. Tyto stížnosti byly podávány nejen u obce, vrchnosti, případně u krajské komise, ale dokonce v některých případech i u vrchní komise. 110,111 Výsledky prací byly opět veřejné, na rozdíl od tereziánského katastru se nyní jednalo o veřejnost úplnou. Přiznání měla být natrvalo uložena u soudce nebo u faráře, aby každý mohl do přiznání nahlédnout a držitelé nebo obce navzájem pravdivost svých přiznání kontrolovat.110,111 Nový způsob vybírání daní vstoupil v platnost dne 1.11.1789 po čtyřletých pracích.

108-113

Platil pouze necelý rok, protože nástupce Josefa II. král Leopold II.

na nátlak zemských stavů josefínskou úpravu daní zrušil s platností od 1.5.1790. Znovu se tak vybírání daní řídilo katastrem tereziánským z roku 1757 a to až do doby založení 108

PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 31-3

109

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 22,76 110 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola 111 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s. 41-46 112 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 13-14 113


38

nového tereziánsko-josefského katastru v roce 1792. 114,116 I přes velký přínos tohoto katastru nesmíme opomenout chyby, které byly provedeny při polních měřických pracích. Měřiči při své práci nerespektovali geodetickou zásadu z velkého do malého, ale postupovali od malého k velkému. Zásada z velkého do malého spočívá jednoduše řečeno v tom, že nejprve se vytvoří geodetická polohopisná a výškopisná síť, jakási kostra a v ní se následně zaměří menší části, které se musí vejít do této vytvořené sítě. Jednotlivé pozemkové tratě také nebyly přesně zaměřeny a zobrazeny, a proto nebylo možné jednotlivé obce spojit v celek, natož pak vytvořit souvislou mapu. V roce 1792 sice učinil neznámý autor pokus o sestavení souvislé mapy státu na podkladě josefského katastrálního mapování, ale tento pokus naprosto selhal. 115,116,117 Z doby Josefa II. se dodnes jako památka na josefínský katastr a měřické práce zachovaly tzv. sády, což byly mezníky, které označovaly v terénu lomový body hranice katastrálního území.117 Dalším významným počinem Josefa II. bylo napravení nepřehlednosti zemských desek. Doposud byly zápisy prováděny chronologicky, bez ohledu na jakékoli územní nebo obsahové členění. Patentem z roku 1783 byly kvaterny rozděleny do tří skupin, na desky zemské menší, desky zemské stavovské a desky zemské větší. Desky zemské menší, které obsahovaly zápisy související s uplatňováním někdejší trestněprávní problematiky, se již dále nevedly, protože pozbyly své aktuálnosti. Přestaly se tak zapisovat soudní pře. Desky zemské stavovské obsahovaly zápisy zemských a stavovských výsad, nobilitací a sněmovních usnesení. Tyto desky fungovaly až do roku 1870 a poté byly uzavřeny a předány archivu. Za nejdůležitější byly považovány zemské desky větší, které zahrnovaly kvaterny evidující majetková práva k dominikálnímu nemovitému majetku včetně dluhů a pohledávek. Patentem Josefova nástupce Leopolda II. z r. 1794 byly později zavedeny hlavní knihy deskové, ve kterých byly evidovány změny vlastníků, a to v první rubrice, a stav zadlužení se zapisoval do druhé rubriky. 117 114

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 76 115 PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 33 116 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola 117 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha, 2007, s. 41-46, s.123

39

I přes krátkou dobu své platnosti znamenal josefský katastr významný krok vpřed ve vývoji evidence nemovitostí. Na svoji dobu se jednalo o velice moderní a další katastry inspirující a ovlivňující dílo.

40

13. Tereziánsko-josefínský katastr daně pozemkové Josefský katastr pro odpor šlechty platil pouze do roku 1790, kdy si stavy na nástupci Josefa II. králi Leopoldovi II. vymohly zrušení tohoto katastru118. Císařským patentem ze dne 9.5.1790 s platností zpětně od 1.5.1790 tak došlo k návratu ke katastru tereziánskému z roku 1757.119 Placení daní podle této staré úpravy ovšem bylo pro královskou pokladnu nevýhodné, a proto vydal nástupce Leopolda II. František II. dne 30.6.1792 patent, kterým byl zaveden nový Tereziánsko-josefínský katastr daně pozemkové.120 Tento nový katastr, jak sám název napovídá, byl kombinací tereziánského katastru z r. 1757 a josefského katastru. Z josefského katastru převzal pouze výměry pozemků, ale rozdílné sazby daní byly stanoveny dle tereziánského katastru a dále podle tereziánského katastru ponechával šlechtě stanovené výhody. Pro poddanskou půdu opět platilo ordinárium, kdežto pro dominikální půdu se uplatňovalo extraordinárium, tedy daň ve výši 29% z výnosu dominikálních statků. Tento katastr byl základem vybírání pozemkové daně až do nabytí platnosti stabilního katastru v roce 1860 a i podkladem pro vydání patentu o deskách zemských v roce 1794.118,120,121 Dne 2.4.1793 bylo vydáno významné guberniální nařízení, které stanovilo povinnost zaznamenávání změn rustikálních pozemků nejen do tereziánského katastru, ale i do josefského. Tímto způsobem bylo zaručeno udržování katastru v souladu se skutečným stavem.121,122

118


PROVAZNÍK, V.; ŠEBEK, O. Vývoj vlastnických poměrů k půdě. Praha: Orbis, 1955, s.125-

126 120

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola 121 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 14 122 PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 33

41

14. Stabilní katastr Na počátku devatenáctého století, po předchozích zkušenostech s nepřesnými údaji v katastrech, již bylo jasné, že při zjišťování spravedlivého daňového základu je nutné vycházet z výměr pozemků daných přesnou mapou, která bude soustavně udržovaná v souladu se skutečným stavem.123 Ke splnění tohoto cíle dne 2.8.1806 vydal panovník František II., který vládl v letech 1792-1835, dekret, ve kterém provedení přípravných prací svěřil dvorské kanceláři. Její činnost ovšem nebyla uspokojivá, a proto panovník vydal další rozkaz dne 21.8.1810, kterým založil dvorskou komisi pro úpravu daně pozemkové.123,124 Tato komise byla samostatnou institucí vybavenou nebývalými pravomocemi. Mezi členy patřily přísedící Jan z Pulpanu, Josef, svobodný pán z Doblhoffu, František X., rytíř z Ossenwalderu, Jan Josef, rytíř z Erbenu, Karel z Eybergu, referentem se stal Heřman, svobodný pan z Knorru a předsedou byl jmenován Kristián Wurmser. 125 Během přípravných prací se komise snažila poučit z omylů a nesprávných postupů předchozích katastrů a vzory hledala i v zahraničí. V této době byl za vrchol dokonalosti považován milánský katastr, který platil v Lombardsko-benátském království a při vyměřování pozemků používal princip z malého do velkého. Ten byl ale komisí nekompromisně zamítnut.123 Naopak komise použila mnohé zásady stanovené v josefském katastru, například rozdělení pozemků na pozemky dani podrobené a pozemky od daně osvobozené, předmětem zdanění byl opět pozemek a země byla rozdělena na katastrální obce. Aby odhalila případné nedostatky a skryté vady, rozhodla se provést mapování v praxi. Tento pokus byl uskutečněn v Mödlingu u Vídně. 124,125 V roce 1815 se obrátil panovník na komisi s dotazem podle jakých pravidel se má upravit pozemková daň. Komise navrhla rozdělení pozemkové daně a její vyměření podle plochy a čistého výnosu pozemků. Též se přiklonila k názoru, že vyhotovení přesných map celé říše je nezbytné.123-126 Dne 25.1.1817 byl návrh komise panovníkem schválen. Po společné schůzi komise a ubytovacího štábu vojenského bylo určeno, že katastrální vyměřování bude 123

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 77-78 124 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 16,122 125 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty. Praha: 1964, 7.-9.kapitola 126 PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 33-34

42

postaveno na vědeckém základě a bude vycházet z řádně na celém území vybudované trigonometrické sítě I. a II. řádu.

127,128

Na základě nařízení císaře válečná rada poskytla

na provedení prací potřebný počet důstojníků.129,130 Po schválení návrhu komise podepsal panovník Nejvyšší patent o zavedení nového systému pozemkové daně a vyměření půdy ze dne 23.12.1817131, který stanovil pravidla nového katastru pozemkové daně pro celé území monarchie, kromě území Uher, Chorvatska, Slavonie, Vojvodiny, Banátu a Sedmihradska. Tento nový katastr byl nazván katastrem stabilním a dodnes z něho vychází některé katastry historických zemí bývalého rakouského císařství. Na dobu do vyhlášení platnosti tohoto katastru panovník nařídil provizorium pro pozemkovou daň, které vycházelo z josefského katastru. 127-130 Již v preambuli císařského patentu byl vyjádřen smysl a základní zásady nového katastru: „Při uvážení nerovností, které vznikají při ukládaní pozemkové daně podle dosavadního měřítka rozdělování na celé země, kraje, okresy a obce, jakož i na jednotlivé poplatníky, rozhodli jsme se po zralém uvážení nejúčelnějšího způsobu, jak jim odpomoci, zavést ve všech našich německých a italských zemích pevný systém pozemkové daně, levné v zásadách a použití. Našimi vedoucími myšlenkami při tomto všeobecně prospěšném opatření bylo: uplatnění pojmu přísné spravedlnosti, vynikajícího povzbuzení zemědělství, podmíněného správným vyměřením, pozemkové daně a co největším urychlením jeho ozdravění.“130 Tento nový katastr již nebyl pouhým soupisem usedlostí a pozemků, ale přinesl i geometrické zobrazení pozemků. Součást katastru tvořily i grafické mapy, včetně kopií originálů map, nazvané císařské povinné exempláře a uložené doposud v dokumentaci Ústředního archivu zeměměřictví a katastru Zeměměřického úřadu v Praze, dále pak písemný operát, který obsahoval parcelní protokol a rejstřík držitelů.128,130,132 Jeho

dalším

přínosem

bylo

postavení

pozemkové

daně

na

zatím

127

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 77-78 128 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 16-18 129 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické. Praha: 1964, 7.-9. kapitola 130 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.50-71, citace s. 57 131 ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 2 132

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s.3

43

nejspravedlivější a nejdokonalejší základ, a to i mezi ostatními daněmi. Jako základní zásadu stanovil, že každá obec, země a každý držitel půdy má přispívat na krytí státních vydání podle výtěžku ze svých pozemků. Pro splnění svého účelu nařizoval patent zaměřit všechny pozemky vědecky i prakticky vycvičenými zeměměřiči a následně zobrazit na mapách a to v měřítku 1:2880, případně v polovičním měřítku 1:5760, které bylo povoleno pro rozsáhlé lesy, pastviny a horská území. Pro města a cenné půdy bylo možno použít i podrobnější měřítko 1:1440 anebo 1:720. Úkolem katastru bylo vytvořit stálý a přesný seznam všech pozemků, které byly dani podrobené, včetně udání jejich velikosti, polohy a čistého výnosu. 133,134,135,136,137 První fází byly vyměřovací práce s cílem lokalizovat a vymezit jednoznačné polohy parcel na zemském povrchu. Hranice obcí byly zaměřeny a označeny, jejich názvy ověřeny a doplněny detaily. Pro měřické práce, které trvaly s přestávkami až do roku 1843, byla zveřejněna dne 28.3.1818 prozatímní měřická instrukce a dne 28.2.1824 následně vydána definitivní měřická instrukce pod názvem Instrukce k provádění zemského vyměřování nařízeného podle nejvyššího patentu, v originálním znění Instruktion zur Ausfürung der zum Behufe des 8-ten und 9-ten Paragraphes Patentes von 23. December 1817 angeordneten Landes-Vermessung ze dne 23.12.1817. Pro vyhotovení map se jako základní metoda používala metoda měřičského stolu. 133-137 Po provedení polních prací následoval druhý krok, kterým bylo stanovení výnosnosti jednotlivých pozemků. Na základě instrukce pro katastrální oceňování, která byla vydána v roce 1830 a upřesněná o deset let později, vyšetřovali výnos jednotlivých pozemků odhadní komisaři. 134,136,137 Země byla rozdělena na katastrální obce a pro každou obec zeměměřiči vypracovali samostatnou katastrální mapu. V této mapě byly zakresleny hranice obce, převzaté z josefského katastru, a pozemky. Hranice obcí popisovali nejzkušenější zeměměřiči a to na základě pochůzky přímo na místě. Tento popis zaznamenávali 133


134

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s. 77-85 135

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 16-18 136 137

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty. Praha: 1964, 7.-9.kapitola BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.50-71

44

do protokolu spolu se zakreslením skutečného průběhu hranice a to vše za přítomnosti starosty, dvou zástupců obce, okresu i kraje. Dále bylo nutné zjistit držebnostní hranice uvnitř katastrálních obcí. Obce měly již rok před samotným měřením uloženou povinnost dát do pořádku hranice držebností a čtrnáct dní před tímto měřením zajistit označení lomů hranic kolíky a mezníky. Na pomoc zeměměřičům se jmenovali tzv. indikátoři, což byli osoby znalé místních poměrů. Již během tohoto kolíkování se u každé parcely prověřil držitel pozemku, domovní číslo, název trati a ostatní místní názvy, zákonné vlastnictví pozemku a kultura pozemku. Názvy ovšem mnohdy byly zkomoleny a špatně zapsány.138, 139,140 Následně se pokročilo k detailnímu měření jednotlivých pozemků a předmětů na nich, které podle zásady stanovené v Občanském zákoníku z r. 1811141 náležely témuž vlastníkovi jako pozemek, na kterém se nacházely. Tato zásada nesla název superficies solo cedit, v překladu povrch ustupuje půdě. Součástí pozemků bylo vše, co s ním bylo trvale a pevně spojeno. Vlastník pozemku byl zároveň vlastníkem všech staveb neoddělitelně s pozemkem spojených. 142 Nově se pozemek označoval jako parcela. Veškeré pozemky byly označeny parcelními čísly,142 která nahradila čísla topografická užívaná v josefském katastru. Pozemkové a stavební parcely byly nově číslovány ve dvou samostatných číselných řadách a odlišnými barvami, červeně čísla pozemkových parcel a černě čísla stavebních parcel. Výměra pozemků se udávala v jitrech a sáhách, čistý výnos ve zlatých a krejcarech. Jeden sáh představoval přibližně 1,89 metru. 138,139,140,143 Předmětem zdanění se stal pozemek, pro který byl určen čistý výnos bez ohledu, zda-li byl v držbě panské nebo selské. Pozemky měly být geometricky zaměřeny, zobrazeny, sepsány a popsány. Dělily se, jak již bylo řečeno výše, na pozemky dani

138

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 16-18 139

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991, s.78-85 140

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.50-71 Všeobecný občanský zákoník vyhlášen císařským patentem č. 946 Sb.z.s. ze dne 1.6.1811 142 ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 2 141

143

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s.3-4

45

podrobené a pozemky od daně osvobozené. Dani podrobené pozemky se dále třídily podle druhu jejich kultur a užívání a dále podle jakostních, bonitních tříd.144,145,149 Za pozemky dani podrobené byly považovány role, pastviny, louky, lesy, vinice, a

tzv.

parifikáty,

které

označovaly

pozemky

používané

k

jiným

účelům

než zemědělským nebo lesnickým. Tyto parifikáty se zdaňovaly podle porovnání se sousedními pozemky. Toto porovnání se nazývalo parifikace a od toho vznikl i jejich název. Oproti tomu mezi pozemky od daně osvobozené patřily cesty, hřbitovy, řeky, průplavy,

neplodné

skály,

pozemky

hospodářsky

nepoužívatelné

a

veřejné

silnice.145,146,149 Dozor a kontrolu nad katastrálními pracemi prováděl inspektor, v jednotlivých zemích byly za tímto účelem zřízeny zemské komise v čele se zemským prezidentem a v krajích krajské komise vedená krajským hejtmanem. Vrchní administrativní řízení pak bylo svěřeno dvorské komisi pro úpravu pozemkové daně. V roce 1827 došlo ke zrušení krajských komisí a také dvorské komise, po které vrchní dozor převzala Spojená dvorská kancelář. Úkoly krajských komisí byly převedeny na zemské komise. Po zřízení jednotlivých ministerstev v roce 1848 byl vrchní dozor svěřen ministerstvu financí, u kterého došlo ke zřízení generálního ředitelství katastru daně pozemkové. V roce 1864 se toto ředitelství přeměnilo na generální ředitelství přímých daní, které bylo po roce zrušeno. Na základě rozhodnutí dvorské komise ze dne 6.12.1822 byly zavedeny zemské mapové archivy pro každou v zemi, do kterých se ukládaly všechny originální mapy a součásti operátu. Jejich správou byl pověřen zemský archivář.

146,147,

148 ,149

O výsledcích měření a ocenění byli před samotným uložením daňové povinnosti zájemci informováni, aby mohli podat případné námitky a stížnosti. 144,146,147,149 Přípravné práce a měření byla zahájena v roce 1817 v Dolních Rakousích a 144

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty. Praha: 1964, 7.-9.kapitola

145

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s.3-4 146 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 16-18 147 PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 34 148

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991 149

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.50-71

46

v roce 1861 proběhlo poslední mapování katastrálního území v Tyrolích. V Čechách práce probíhaly celkem 12 let a to v letech 1826 až 1830 a poté od roku 1837 do 1843, na Moravě práce zabraly o jeden rok méně a stejně tak i ve Slezsku. Po dokončení prací a na základě nařízení panovníka Františka Josefa I., který vládl v letech 1848-1916, ze dne 9.2.1849 se nový katastr stal jediným platným katastrem v celém Rakouském císařství. V Čechách nabyl účinnosti až v roce 1860, kdežto na Moravě a ve Slezsku již v roce 1851. I přes velký přínos, který tento katastr bezesporu měl, nalezneme i některé nedostatky, které obsahoval. Jeho hodnota byla hlavně snížena tím, že odhad čistého výnosu byl nestejnoměrný, v mnoha případech nízký. Dále tento odhad vycházel z cen úrovně plodin z roku 1824, které neodpovídaly skutečnému stavu v době dokončení katastru. .150, 151,152,153,154,155

150

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s.3-4 151 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s. 16-18 152 PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 34 153

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991 154 155

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty. Praha: 1964, 7.-9.kapitola BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.50-71

47

15. Reambulace stabilního katastru Za účelem jednorázového doplnění katastru o změny, které nastaly od původního měření, a provedení nového všeobecného ocenění a vytřídění pozemků byl dne 24.5.1869 vydán zákon o úpravě daně pozemkové.156 Došlo k tzv. reambulaci katastru, která ovšem byla prováděna ve spěchu a s nedostatkem pracovních sil, a proto podklad stabilního katastru byl znehodnocen. I z tohoto důvodu okresní odhadní komise rozhodovala o více než 9000 námitkách k jeho obsahu. Námitky mohly být podány šestitýdenní reklamační lhůtě a reklamační řízení skončilo v roce 1882.157,158,159,160 Doplňovací měření trvala od roku 1869 až do roku 1881 a byla spojena s pochůzkami přímo v terénu a to pouze na místech změn. Měřické body stanovené trigonometrickým měřením zůstaly zachovány a nebyly znovu vyměřovány.157,158,159,160 Na rozdíl od stabilního katastru došlo k zařazení zastavěných ploch a nádvoří mezi pozemky dani nepodléhající, takže byly od daně osvobozené. Základem daně se opět stal čistý výnos, který záležel na druhu obdělávání a bonitě pozemků, která byla vyjadřována šesti až osmi třídami. Mezi druhy obdělávání patřily role, louky, zahrady, chmelnice, vinice, pastviny, lesy, jezera, parifikáty a neplodná půda. Do pozemků dani podrobených byly zařazeny všechny pozemky zemědělsky a lesnicky užívané anebo schopné zemědělského zpracování.157,159,160 Kontrolou nad zeměměřiči byl pověřen inspektor, který výsledky prací zapisoval do revizního deníku a předkládal jej ministerstvu financí. Dozor v jednotlivých zemích prováděla zemská komise, podléhající ústřední komisi, kterou tvořilo 36 členů.157,160 Po ukončení veškerých prací mohla být provizorně zavedena pozemková daň s účinností od 1. ledna 1881. V zákoně byla též stanovena povinnost provedení revize vždy po 15 letech.157-160

156

zákon č. 88/1869 ř.z., o úpravě daně pozemkové, ze dne 24.5.1869

157

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s.19-22 158 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 24. kapitola 159

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s.5 160 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.71-75

48

16. Evidovaný katastr Neuplynulo ani 15 let od vydání zákona o reambulaci katastru a byl vydán zákon o evidenci katastru daně pozemkové,161 který stanovil jako základní požadavek soulad údajů pozemkového katastru nejen se skutečností, ale i s údaji v pozemkových knihách, které doposud fungovaly samostatně. Katastr se od této doby začal nazývat Evidovaným katastrem.162,163,164,165 Vlastníci obdrželi opisy pozemnostních archů, kde mohli zkontrolovat soulad skutečného stavu se stavem zapsaným a rozpor měli nahlásit bernímu úřadu. Tímto zákonem jim byla také uložena povinnost oznamovat veškeré změny trvalého charakteru. Změny způsobu užívání pozemku nebyly předmětem oznamovací povinnosti především z důvodu, že neměly vliv na předpis pozemkové daně. Zároveň byla uložena soudům a jiným úřadům povinnost ohlašovat změny.164,165 Tento zákon opět zakotvil i zásadu veřejnosti katastru, kdy do něj každý mohl nahlížet, ale opisy a výpisy podléhaly poplatkové povinnosti a mohli je vyhotovovat pouze katastrální úředníci.164,165 Probíhaly též občasné přehlídky držby, aby se prověřil skutečný stav a jeho soulad s údaji v katastru. Každý šestý rok se konaly pravidelné revize, zda obsah pozemkové knihy a katastru souhlasí. 162,164,165 Pokud soud zjistil při pozůstalostním projednávání, že některé právo nebylo v knize zapsáno, vyzval prodlévající stranu k provedení nápravy a sdělení výsledku katastrálnímu úřadu. K této nápravě stanovil straně určitou lhůtu pod pohrůžkou pokuty. Pokud strana knihovní pořádek neprovedla, ohlašovacím lístkem oznamoval úřad soudu každou změnu, kterou zjistila komise a která nebyla v knihách provedena. 164,165 Tento zákon také upravoval podrobnosti vyhotovování geometrických plánů oprávněnými soukromými techniky a zakotvil činnost evidenčních geometrů v okresech a inspektorů u zemských finančních správ. Tento krok v podstatě můžeme považovat 161

zákon č. 83/1883 ř.z., o evidenci katastru daně pozemkové, ze dne 23.5.1883

162

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s.22 163 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964, 5. kapitola 164

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 7-8 165 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha:2007, s.75-79,86-88

49

za základ budoucí organizace výkonné služby v okresech.

166,167

K dalším revizím pozemkového katastru došlo na základě zákona č. 121 ř.z. ze dne 12.7.1896. Měly být především odstraněny nesrovnalosti v sazbách čistého výnosu, ve změnách jakostních tříd a v zatřídění pozemků do druhu obdělávání a užívání. Výsledky této revize byly uveřejněny v roce 1897 v Klasifikačních tarifech a roku 1901 i v dvoudílných Ergebnisse der Catastral-Revision. Došlo i ke změně v organizaci správy katastru spočívající ve zrušení okresních komisí. 166,167,168 K dalším revizím po 15 letech již nedošlo. Významnou událostí v tomto období bylo zavedení používání metrických měr, původní sáhová míra byla nahrazena mírou metrickou.166

166

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: 2007, s.75-79,86-88

167

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 7-8 168

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s.23

50

17. Veřejné knihy v druhé polovině 19. století K nejvýznamnější události ve vývoji veřejných knih došlo v druhé polovině devatenáctého století a to vydáním zákona o pozemkových knihách169 a dále pak zákona o evidenci katastru daně pozemkové170. Nesmíme ale opomenout ani další významné události v této době.171,172 Po roce 1848 byly založeny tak zvané knihovní soudy. Vedením zemských desek byl pověřen Malostranský soud, který v roce 1849 zrušil vedení instrumentálních knih a nahradil je sbírkou listin. Po roce 1861 byly zemské desky pro Čechy převedeny na Krajský soud, který sídlil na Ovocném trhu v Praze. Zemské desky pro Moravu měl na starosti Krajský soud v Brně a desky pro říšské Slezsko Krajský soud v Opavě.172 Horním zákonem173 vydaném v roce 1854, byly založeny horní knihy. Tyto horní knihy se skládaly z hlavní knihy, kterou tvořily vložky z listů označených písmeny A,B,C, a sbírky listin. List A obsahoval horní oprávnění, případně i stavby na zemském povrchu. List B sloužil jako list vlastnictví a zaznamenával jména vlastníků oprávnění. List C byl nazýván listem závad, protože v něm byla vedena věcná práva váznoucí na horním oprávnění. Horní knihy vedly knihovní soudy, což byly pracoviště krajských soudů v Chebu, Chomutově, Plzni, Olomouci a Kutné Hoře.172 V roce 1874 byl zaveden nový druh veřejných knih, a to železniční knihy. Skládaly se stejně jako horní knihy z hlavní knihy, sbírky listin a pomocných rejstříků. Do roku 1883 byla jejich součástí i mapa železniční knihy. Vlastnické právo mohlo být do železničních knih zapsáno pouze tomu, kdo získal pro dotyčnou dráhu řádnou koncesi a k zřízení dráhy mu bylo přiznáno vyvlastňovací právo ve veřejném zájmu. Železniční knihy vedly vybrané soudy v Praze a v Brně.172 Jak již bylo řečeno výše, mezi nejvýznamnější události devatenáctého století ve vývoji veřejných knih můžeme zařadit vydání zákona o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách169. Jeho účinnost byla podmíněna zřízením nových pozemkových a horních knih. 171 Dne 15.2.1872 se tyto knihy začaly na základě zákona o založení nových pozemkových knih pro království české a o jejich vnitřním zařízení 169 170

zákon č. 95/1871 ř.z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, ze dne 25.7.1871 zákon č. 83/1883 ř.z., o evidenci katastru daně pozemkové, ze dne 23.5.1883

171

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 5-6 172 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.124-133 173 zákon č. 146/1854 ř.z.,horní zákon

51

vést a zákon tak nabyl účinnosti.174,175 Tímto zákonem došlo k sjednocení obsahu veřejných knih. Za veřejné knihy nebyly považovány urbáře, ale v roce 1874 byla rozšířena působnost zákona i na železniční knihy. 176 Nově konstituované pozemkové knihy tak spolu se zemskými deskami, horními a železničními knihami tvořily soubor veřejných knih, do kterých se zapisovaly veškeré právní vztahy k nemovitostem. Za nemovitost se v této době považovaly pozemky a vše, co bylo s jejich povrchem pevně spojeno.176 Knihovní soudy měly povinnost zasílat katastrálnímu úřadu všechna knihovní usnesení o změnách ve statkové podstatě knihovních těles a o zápisech věcných práv. Zároveň i katastrální úřady měly stejnou povinnost vůči knihovním soudům. Vedením knih byly pověřeny okresní soudy a ve vybraných případech Krajský soud v Praze, Brně a Olomouci. Vedení knih i rozhodování knihovních soudů se řídilo poměrně přísnými pravidly. 176 Základními zásadami, které zákon o pozemkových knihách zakotvil, byla zásada intabulace, volnosti, legality, priority, speciality, materiální a formální publicity a významná zásada souladu knih s pozemkovým katastrem. 176 Zásada intabulace znamenala, že k převodu věcných práv k nemovitostem nestačila pouze převodní smlouva (titulus), ale k tomuto převodu došlo teprve až zápisem do pozemkové knihy, tedy intabulací (modus). K provedení intabulace nebyla stanovena žádná lhůta, kterou by bylo k provedení zápisu nutné dodržet. 176 Do pozemkových knih se prováděly dva druhy zápisů a to vklady intabulace a záznamy, které prozatímně zakládaly věcná práva pod podmínkou následného spravení. Konstitutivní charakter měly pouze zápisy do hlavní knihy. Ze zapsání do pozemkových knih byly vyloučeny zápisy nemovitostí, které již vedly zemské desky, železniční nebo horní knihy, dále pak nemovitosti tvořící veřejný statek. Podle definice v občanském zákoníku z roku 1811 se za veřejný statek považovaly věci, které mohl každý volně užívat a nikdo si je nemohl přivlastnit, například řeky, silnice, návsi, přístavy, ulice a 174

zákon č. 92/1874 z.z.Č., založení nových pozemkových knih pro království české a o jejich vnitřním zařízení, ze dne 5.12.1874 175

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 2 176 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.124-133

52

náměstí.177,178 Pozemková kniha se skládala z hlavní knihy, sbírky listin, mapy pozemkových knih a pomocných rejstříků. Hlavní kniha se skládala z knihovních vložek, které se sepisovaly podle nemovitostí a ne jiných kritérií. Pozemkové knihy tak měly charakter reálných knih. Po každé katastrální území byla vedena hlavní kniha zvlášť. Pouze zápis do hlavní knihy měl konstitutivní charakter.177,178,179,180 Knihovní vložka obsahovala tři listy označené písmeny A, B a C, které se lišily obsahem zápisu. List A byl označován listem statkové podstaty. V jeho prvním oddělení byly uváděny nemovitosti tvořící knihovní těleso, parcely s parcelními čísly, případně domy označené popisnými čísly. V druhém oddělení byla zapisována práva spojená s knihovním tělesem. Mezi ně patřily hlavně služebnosti a oprávnění spojená s veřejným statkem. List B plnil funkci listu vlastnictví a obsahoval zápisy vlastnického práva, práva spoluvlastnického včetně podílů, jeho změny a další omezení. List C, označovaný jako list závad, zaznamenával veškerá práva, která vázala nemovitost, právo zpětné koupě, předkupní právo, nájemní právo, právo ke stavbě a podobná práva. 179-180

Sbírka listin shromažďovala veškeré písemnosti, na základě kterých byly zápisy do knihy provedeny. Jednalo se o ověřené kopie dokumentů. 179-180 Vztah pozemkových knih a katastru doznal též významných změn. Nyní již nefungovaly katastry a knihy nezávisle na sobě. Pozemkové a stavební parcely se od této doby začaly zapisovat do pozemkové knihy pod stejnými čísly jako v pozemkovém katastru. Mapa pozemkových knih, která byla doposud integrální součástí pozemkové knihy, se stala pouhou kopií katastrální mapy. Její aktualizaci měly na starosti katastrální úřady. 178

177

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 5-6 178 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.88-92 179

KARFÍK, Z.; KARFÍKOVÁ, M.; SPÁČIL, J. Pozemky a právo. Praha: Orac, 2001, str. 72-73

180

SOUČEK, J. Praktický průvodce pozemkovou knihou s úpravou knihovních vložek a s příklady zápisů, luster a knihovních zápisů. Praha: 1936, s. 6-9

53

18. Vývoj katastru za První republiky Po vzniku samostatné Československé republiky byl převzat dosud platný evidovaný katastr v nezměněné podobě. Poprvé v dějinách katastrů začal plnit vedle fiskální funkce i funkci všeobecně hospodářskou a technickou. Jeho vedení bylo ovšem během první světové války velmi zanedbáno. 181,182 Území Československé republiky vzniklo spojením tří částí s rozdílným právním systémem. Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi doposud platily uherské zákony a na území Hlučínska pruské zákony. Z tohoto důvodu vyvstala potřeba vydání předpisu, který by upravil jednotně pozemkový katastr a jeho vedení. 182,183 Tímto unifikačním předpisem se stal zákon o pozemkovém katastru a jeho vedení.

184

Platil pro celé území ČSR a nahradil tak všechny dříve platné katastrální

normy. Zcela zrušen byl teprve v roce 1971 a to zákonem o geodézii a kartografii.181,182,185,186,187 Tento zákon celkem obsahoval 113 paragrafů a byl považován za velice precizní a systémový. K jeho provádění bylo vydáno několik vládních nařízení, ministerských vyhlášek a instrukce pro úpravu jednotlivých oborů katastrální služby.181,182 Pozemkový katastr převzal výsledky evidovaného katastru, který chtěl zkvalitnit doplněním dalších údajů o jednotlivých nemovitostech. Jeho obsah tvořil měřický operát, písemný operát, sbírka listin a úhrnné výkazy. Pouze měřický a písemný operát byl přístupný veřejnosti. Měřický operát obsahoval katastrální mapu, která se stala základem pro topografické mapování, a příruční katastrální mapu. Písemný operát se skládal z rejstříku parcel, parcelního protokolu, pozemnostních archů a jejich seznamu, rejstříku držitelů a záznamu změn.181,182,183,185

181

MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s.28-31 182 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.88-92 183

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Česko – Slovensku 1918 – 1945. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1990, s. 18-19

184

zákon č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, ze dne 16.12.1927, s účinnosti od

1.1.1928 185


PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 8 187 č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii

54

Předmět zákona byl definován v druhém paragrafu jako geometrické zobrazení, soupis a popis veškerých pozemků v ČSR. Zákon uložil vybudovat katastr tam, kde doposud nebyl, obnovit katastr, kde nedostačoval, a upravit a doplnit katastr, kde byl zastaralý a to tak, aby odpovídal požadavkům kladeným na katastr tímto zákonem. Tento zákon se stal základem pro vybudování jednotného katastru československého. 188,189,190

Třetí paragraf pak podával definici účelu zákona, kterým byl nejen účel fiskální, ale katastr měl nově sloužit i potřebám kartografickým, výškopisným, pro technické podnikání, pro vědecká bádání, pro ochranu památek, pro účely statistické, hospodářské, případně pro jiné účely občanského života a státní správy. V zákoně byla také obsažena definice pozemku a parcely. Pozemkem se podle paragrafu 4 odstavce 1 tohoto zákona rozuměla: „ část přirozeného povrchu zemského, která jest oddělena od sousedních částí trvale viditelným rozhraničením, hranicí správní nebo držebnostní nebo se od nich liší vzděláváním neb užíváním.“ Odstavec druhý tohoto paragrafu pak podával definici parcely a zněl: „Každý pozemek jest v pozemkovém katastru geometricky zobrazen. Takto zobrazený pozemek nazývá se parcelou. Každá parcela jest označena číslem (číslem parcelním).“191 Ve svém závěru zákon obsahoval i přechodná ustanovení pro připojené části území ČSR. Opět byl katastr propojen s veřejnými knihami, obsahy obou byly vzájemně porovnávány a udržovány v souladu.190 Novinkou oproti předchozím katastrům bylo zavedení definitivní jednotné zobrazovací soustavy, označování parcel čísly již na geometrických, polohopisných plánech, rozšíření veřejnosti katastru, vedení soupisu památek, vedení v patrnosti záplavového území, rozšíření součinnosti obcí, úřadů, soudů a veřejných orgánů a vyznačení mnohých předmětů měření v katastrálních mapách.190,192 Katastr spadal do resortu ministerstva financí spolu s ústředním archivem 188

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Česko – Slovensku 1918 – 1945. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1990, s. 19-20

189

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s.8 190 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.88-92 191 zákon č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, ze dne 16.12.1927, s účinnosti od 1.1.1928 192 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s.28-31

55

pozemkového katastru a tiskem katastrálních map. Jinak byly zeměměřické práce roztříštěny do několika resortů. Pod ministerstvo veřejných prací spadaly státní hranice, ministerstvo

zemědělství

mělo

na

starosti

scelování

pozemků,

ministerstvo

spravedlnosti pečovalo o pozemkové knihy v soudních okresech a pod ministerstvo národní obrany spadal Vojenský zeměpisný ústav v Praze, který zabezpečoval vyhotovování map pro potřeby obrany státu a národního hospodářství. Zeměměřické práce vykonával i soukromý sektor. 193,194 Výkonnými orgány byly ustanoveny katastrální měřické úřady v měřických okresech a archivy katastrálních map se sídly v Brně, Praze, Bratislavě a Užhorodu. V oblastech, kde se katastr dodatečně zakládal, sídlily inspektoráty katastrálního vyměřování.194,195 Vládní nařízení č. 205, které bylo vydáno o rok později, též stanovilo osobní odpovědnost katastrálních úředníků za správnost a přesnost jimi prováděných prací. Podrobná pravidla tvorby a vedení katastrálního operátu pak stanovilo prováděcí vládní nařízení č. 64 vydané dne 23.5. 1930, dále rozvinuté Návodem A z roku 1932 pod názvem Návod, jak vykonávati katastrální měřické práce pro založení nového katastru původním katastrálním řízením. Vedení map upravovala o rok později vydaná Instrukce B, která byla nazvána Návod, jak vykonávati katastrální měřické práce pro vedení pozemkového katastru. Oba dva tato díla patří bezesporu mezi nejlepší díla odborné katastrální literatury.193,194,196,197 I po vzniku samostatné Československé republiky nadále vedle pozemkových, horních a železničních knih existovaly zemské desky, i když se uvažovalo o jejich zrušení a převedení zápisů v zemských deskách do pozemkových knih. Jedním z důvodů bylo i to, že po vzniku samostatné Československé republiky byl zrušen zemský sněm a zemské soudy nahrazeny krajskými soudy. 194

193

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Česko – Slovensku 1918 – 1945. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1990, s.20-21 194 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.88-92 195

CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické. Praha: 1964, 25. kapitola MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948, s.29 196

197

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 8-9

56

19. Období protektorátu a vývoj po druhé světové válce Během druhé světové války byly zásady stanovené pro vedení pozemkového katastru nadále dodržovány a písemný i mapový operát byl na většině území zachován, pouze v pohraničních oblastech, které byly odtrženy, byla část operátu zničena. Též bylo uskutečněno první částečné soustředění veřejných zeměměřických prací. Vojenský zeměpisný ústav se včlenil do působnosti ministerstva vnitra a roku 1942 došlo k založení Zeměměřického úřadu Čechy a Morava při ministerstvu vnitra. V působnosti ministerstva financí zůstal i nadále pozemkový katastr a jeho ústřední archiv. Část zemských desek byla převezena do Litoměřic a přepisována do němčiny. 198,199,200 Po válce vydané vládní nařízení o zrušení nebo změně rozhodnutí správních úřadů z doby nesvobody201 na organizační stránku zeměměřické a katastrální služby nemělo téměř žádný vliv. První změny přinesla až Ústava 9. května 1948, která preferovala socialistické vlastnictví. To se promítlo především do úpravy veřejných statků, které přestaly být předmětem zápisu do pozemkových knih. Nově byly zapisovány do zvláštního seznamu, který měl pouze statistický význam.200 V roce 1950 došlo k vydání nového tzv. středního občanského zákoníku202, který ve svém paragrafu 25 zrušil doposud uznávanou zásadu superficies solo cedit a konstitutivní význam zápisu do pozemkových knih. Stavba zrušením této zásady přestala být součástí pozemku a stala se v právním smyslu samostatnou věcí. Pozemek a stavba na něm postavená tak mohli patřit různým vlastníkům. Od této doby měl zápis do pozemkových knih pouze evidenční význam a zůstalo na vůli vlastníka, zda zápis navrhne. K převodu vlastnictví a jiných věcných práv tak docházelo již samotnou smlouvou, výrokem soudu, úřadu, orgánu veřejné správy nebo ze zákona.199,200,203, 204,205 V prosinci 1950 byly veškeré změny, které se týkaly zápisů právních vztahů k nemovitostem

do

pozemkových

knih,

shrnuty

ve

výnosech

ministerstva

198

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Československu 1945 – 1987. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1988, s. 143 199 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty. Praha: 1964, 25. kapitola 200 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: 2007, s.92-93,99-102 201 nařízení č. 110/1946 Sb., o zrušení nebo změně rozhodnutí správních úřadů z doby nesvobody 202 zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, s účinností od 1. ledna 1951 203 ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 3 204

KARFÍK, Z.; KARFÍKOVÁ, M.; SPÁČIL, J. Pozemky a právo. Praha: Orac, 2001, s.73

57

spravedlnosti206, ve kterých bylo doslova stanoveno, že formalismus starého knihovního práva nesmí se stát brzdou na cestě k socialismu. 207 Počátkem roku 1952 byla provedena tzv. štítková akce, která ovšem selhala především z důvodu, že byla provedena laickými pracovníky a ne odborníky. Jejím účelem bylo rychlé sepsání skutečného užívání pozemků v terénu. Výsledkem se staly souhrnné údaje o pozemcích, nazývané zelené hodnoty. Tato akce byla uskutečňována národními výbory, které v rámci katastrálního území sepisovaly zemědělské závody a pro každý závod vyhotovovaly závodový list, nazývaný evidenční štítek. Na tomto štítku se zaznamenávaly pozemky patřící k závodu, na základě přiznání držitelů, a způsob hospodaření na těchto pozemcích. Každý štítek tak souvisle obsahoval zemědělskou půdu tvořící jeden závod. Vzhledem k selhání této akce vláda dne 31.8.1954 vydala usnesení, ve kterém stanovila povinnost souhrnně vyčíslit půdu podle kultur a sektorů všech obcí, provést přehlídku kultur na celém území a zpřesnit evidenční listy. Výsledky opět nebyly kvalitní, především z důvodu neodbornosti úředníků, kteří tyto práce prováděli. 207,208 V roce 1950 došlo i k významným změnám v organizaci zeměměřické služby. Působnost byla převedena na ministerstvo techniky,208 pod které nově spadal Státní zeměměřický a kartografický ústav v Praze a zeměměřická oddělení krajských a okresních národních výborů. Katastrální zeměměřické úřady byly zrušeny. V roce 1951 byl Vojenský zeměpisný ústav rozdělen na tři samostatné ústavy a to Vojenský zeměpisný ústav v Praze, Vojenský kartografický ústav v Harmanci a Vojenský zeměpisný ústav II., který byl o rok později přejmenován na Vojenský topografický ústav se sídlem v Dobrušce, nyní působící pod názvem Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad. 209 Vydáním vládního nařízení210 v roce 1954 byla založena Ústřední správa 205

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 9-10 206 publikované jako výnos č. 16 ze dne 31.12.1950 207 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.99-102 208

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Československu 1945 – 1987. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1988, s. 144-145 209 Ministerstvo obrany ČR – AVIS Historie Geografické služby AČR 1918–2008. Praha: MO ČR, 2008, s.25 210 vládní nařízení č.1/1954, o zřízení Ústřední správy geodézie a kartografie, s účinností od 6. ledna 1954

58

geodézie a kartografie.211 Jako ústřednímu orgánu státní správy zeměměřictví jí byly podřízeny oblastní ústavy geodézie a kartografie, společné vždy pro dva kraje, okresní měřická střediska, společná pro dva okresy, Geografický a topografický ústav v Praze a Výzkumný ústav geodézie, topografie a kartografie v Praze. V jejím čele stál předseda jmenovaný vládou. Měřická střediska byla v roce 1960 přejmenována na střediska geodézie, nyní katastrální úřady, které měly mimo jiné na starosti i údržbu katastrálních map v pětiletých cyklech. 212 Pozemkový katastr byl v roce 1954 zařazen mezi archiválie poté, co delší dobu nebyl udržován v souladu se skutečným stavem a zemské desky od 1.1.1951 byly označovány dodatkem „v likvidaci“.212

211

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Československu 1945 – 1987. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1988, s. 144-145 212 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.99-102

59

20. Jednotná evidence půdy Vládním usnesením213 vydaném v lednu 1956 bylo uloženo vytvoření nové evidence nemovitostí, nahrazující pozemkový katastr a nesoucí název Jednotná evidence půdy. Tímto úkolem vláda pověřila Ústřední správu geodézie a kartografie, která měla na jeho splnění tři roky. Zakládání evidence přesnými metodami se ukázalo jako příliš nákladné, a proto byly nejprve vytvořeny zjednodušené operáty, které měly být do roku 1960 nahrazeny úplnými operáty.214,215,216 Předmětem této evidence byly pouze faktické, skutečné užívací a ne již vlastnické vztahy k nemovitostem a vycházelo se z technických podkladů pozemkového katastru. Operát obsahoval tři části. Písemnou část tvořily evidenční listy a jejich seznam, soupis parcel podle obcí a v nich podle katastrálního území, seznam domů, výkaz změn a rejstřík uživatelů. Měřická část se skládala z pozemkové mapy jako základní mapy Jednotné evidence půdy, pracovní mapy a evidenční mapy. Poslední část tvořila sbírka listin a součást operátu tvořily i úhrnné výkazy.214-216 Práce byly opět provedeny neodborníky, a proto výsledky nesplnily očekávání. Měření probíhala pouze v nejnutnějších případech a naměřené hodnoty nebyly kontrolovány se skutečným stavem. K tomu přispívaly i povolené až trojnásobné odchylky a přibližné, často netechnické postupy při zakreslování do map. Naopak ale převzetím ohlašovací povinnosti změn a pravidelnými přehlídkami pozemků z hlediska jejich užívání navázala tato evidence na zásady stanovené v předchozích katastrech. 216 K provedení zákona bylo vydáno celkem šest směrnic, ale pouze Směrnice o označování druhů pozemků kultur a jejich charakteristikách pro účely jednotné evidence půdy a pro účely dodávkové povinnosti a výkupu zemědělských výrobků217 byla vydána jako obecně závazný předpis a upravovala označování druhů pozemků, kultur a jejich charakteristiky pro účely jednotné evidence půdy.215,216

213

usnesení vlády č. 192/1956 Sb., ze dne 25.1.1956

214

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Československu 1945 – 1987. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1988, s. 146-147

215

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 10 216 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.102-106 217 Směrnice č. 154/1957 Ú.l.,, o označování druhů pozemků kultur a jejich charakteristikách pro účely jednotné evidence půdy a pro účely dodávkové povinnosti a výkupu zemědělských výrobků , s účinností od 1.8.1957

60

21. Evidence nemovitostí V roce 1963 byl vydán zákon o státním notářství218, který zavedl zásadu, že smlouvy, týkající se převodu vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem potřebují ke svému vzniku registraci, o které rozhodovalo státní notářství za součinnosti orgánů lidosprávy. Registrovat bylo možné pouze smlouvu, která se nepříčila zájmům společnosti. A pouze tato registrovaná smlouva mohla být zapsána do pozemkových knih. Tím došlo k nesouladu mezi faktickým právním stavem a zápisem v pozemkové knize. U smluv, kterými bylo převáděno právo na stát, registrace nebyla nutná.219 Tímto zákonem byla též státnímu notářství uložena povinnost zasílat orgánům geodézie opisy registrovaných smluv o nemovitostech a pravomocná rozhodnutí o nemovitostech v rámci dědického řízení. 220,221 Další změny v oblasti vlastnických a jiných věcných práv zakotvil i občanský zákoník vydaný v roce 1964.222 Tento zákoník například omezil smluvní volnost vzniku věcných práv, která nemohla vznikat vydržením, zakázal smluvní převody stavebních pozemků s výjimkou převodu na stát, zavedl bezpodílové spoluvlastnictví manželů a podobně.220,223 Novela občanského zákoníku224 v roce 1980 zavedla vedle podmínky registrace smlouvy do 3 let od uzavření smlouvy i podmínku vydání rozhodnutí orgánu v případech, kdy bylo toto rozhodnutí nutné. Pokud tento požadavek nebyl splněn, hledělo se na smlouvu, jako by od ní účastníci odstoupili a smlouva tak nenabyla účinnosti.221 Na základě zákona o evidenci nemovitostí a prováděcí vyhlášky, které nabyly účinnosti k 1.4.1964,225 byly právní vztahy k nemovitostem nově zapisovány do evidence nemovitostí. Tento zákon byl přijat především pro potřeby národního 218

zákon č. 95/1963 Sb., státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád)

219


KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Československu 1945 – 1987. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1988, s. 147 221 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.106-109 222 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, s účinností od 1.4.1964 223

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 11 224 zákon č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy, ze dne 9.11.1982 225 zákon č. 22/1964 Sb. o evidencí nemovitostí a prováděcí vyhláška č. 23/1964 Sb., s účinností od 1.4.1964

61

hospodářství.226,227,228 Evidence navázala na předchozí Jednotnou evidenci půdy, kterou měla postupně doplnit využitím zápisů v pozemkových knihách a přímým šetřením u vlastníků nemovitostí.226,228 Předmětem evidence byly všechny nemovitosti s uvedením druhu pozemků, výměry a způsobu užívání. Dále se v této evidenci zaznamenávaly vlastnické vztahy a jejich omezení, správa národního majetku, právo užívání, právo osobního užívání pozemků a další skutečnosti. Údaje evidence byly závazným podkladem pro sepisování smluv a jiných listin, týkajících se nemovitostí. Užívací vztahy, na rozdíl od právních vztahů, byly zaznamenávány velice přesně, důsledně a ve všech částech operátu.226 Dále pak pozemky ve vlastnictví občanů ve společném nebo náhradním užívání byly vedeny zjednodušenou formou. 228,229 Obsah evidence tvořil, stejně jako u Jednotné evidence půdy, měřický a písemný operát, sbírka listin a úhrnné výkazy. Písemný operát byl oproti předchozí úpravě rozšířen o listy vlastnictví.226,227,228,230 Oproti Jednotné evidenci půdy byly zavedeny některé pokrokové principy. Mezi ně patřila zásada legality, speciality, univerzálnosti, jednotnosti, veřejnosti, oficiality, bezplatnosti zápisů a závaznosti údajů taxativně v zákoně stanovených. Nedošlo ovšem k obnovení intabulačního principu zápisů a zásada veřejnosti byla omezena na prokázání oprávněného zájmu.228,230 Zakládání, vedení a údržba evidence v souladu se skutečným a právním stavem byly zákonem svěřeny orgánům Ústřední správy geodézie a kartografie, kterou v roce 1968 nahradil Český úřad geodetický a kartografický. Tyto orgány nebyly ke své práci vybaveny potřebnými pravomocemi. Měly ale oprávnění opravit zápis, který neměl návaznost na listinné podklady nebo neodpovídal výsledkům šetření skutečného 226

KARFÍK, Z.; KARFÍKOVÁ, M.; SPÁČIL, J. Pozemky a právo. Praha: Orac, 2001, s. 73

227

ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 3 228 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.106-109 229

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s.11 230

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Československu 1945 – 1987. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1988, s.148

62

stavu.231,232 Vlastníkům nemovitostí, uživatelům nemovitostí a organizacím spravujícím národní majetek stanovil zákon nové povinnosti. Museli určeným způsobem na svůj náklad označit nesporné hranice svých pozemků, na vyzvání předložit podklady potřebné pro provedení zápisů a do 15 dnů nahlásit příslušnému místnímu národnímu výboru každou změnu uživatele, druhu pozemku, způsobu užívání anebo hranic pozemků. 231,232 Ke dni 1.4.1964 byly zrušeny právní předpisy o veřejných knihách, provádění zápisů do železničních a pozemkových knih bylo zastaveno. Pozemková kniha se stala pouhým archivním podkladem a zemské desky byly definitivně uzavřeny. Evidence nemovitostí ovšem nebyla schopna nahradit jejich úlohu.231,232,233 Od roku 1967 byly vydávány tzv. identifikace parcel, ve kterých se provádělo porovnávání dřívějších pozemkových evidencí s parcelami nebo jejich částmi v evidenci nemovitostí. Návrhy na vyřešení problémů od orgánů kartografie a geodézie se nikdy nerealizovaly, protože by ve svém důsledku znamenaly posílení vědomí občanů o jejich soukromém vlastnictví.232 Vydáním zákona o Československé federaci234 došlo k zřízení českého a slovenského ústředního orgánu geodézie a kartografie. Následně v roce 1969 proběhla reorganizace a jako ústřední orgán byl ustanoven Český úřad geodetický a kartografický, v Praze a Brně působily oblastní ústavy geodézie a kartografie s podřízenými středisky geodézie v okresech. V roce 1972 byly založeny krajské geodetické a kartografické správy.232

231 232

KARFÍK, Z.; KARFÍKOVÁ, M.; SPÁČIL, J. Pozemky a právo. Praha: Orac, 2001, str. 73 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.106-109

233

KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Československu 1945 – 1987. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1988, s. 147

234

zákon č. 143/1968 Sb., o Československé federaci, ze dne 27. října 1968

63

22. Vznik Katastru nemovitostí Po roce 1989 se opět obnovil význam zemský desek a veřejných knih. Dne 13.12.1989 byly zemské desky prohlášeny národní památkou a dne 1.1.1993 uloženy u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj v Kobylisích (1714 knih pro historické Země české), u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj (488

knih

pro

historické

území

země

Moravské),

u

Katastrálního

úřadu

pro Moravskoslezský kraj v Opavě (13 knih opavských a 16 knih těšínských). Výpisy z pozemkových knih jsou dodnes využívány při projednávání dědictví, řešení restitučních požadavků, správě katastru nemovitostí a užívají se též jako průkaz o věcných právech k nemovitostem, pokud v období po roce 1950 nedošlo k legální změně těchto práv.235 Do právního řádu byly navráceny základní zásady, mezi které patří zásada priority, dispoziční, konstitutivní, legality, formální publicity a veřejné víry. Novela občanského zákoníku236 v roce 1992 opět zavedla zásadu intabulace, na základě které se vlastnictví nemovitosti převáděné na základě smlouvy nabývá teprve vkladem do katastru. 235,237 V roce 1991 byl založen Zeměměřický ústav v Praze a o rok později ustanoven Český úřad zeměměřický a katastrální. Podřízenými orgány toho úřadu se staly katastrální úřady v okresech, katastrální inspektoráty v původních krajích a Zeměměřický úřad, který s účinností od 1.6.1994 nahradil Zeměměřický ústav v Praze. Tento úřad se stal také zřizovatelem příspěvkové organizace Výzkumného ústavu geodézie, topografie a kartografie. 235 Mezi nejdůležitější předpisy po roce 1989 patří bezpochyby zákon o zápisu vlastnických a jiných práv k nemovitostem238, zákon o katastru nemovitostí České republiky, nazývaný též katastrální zákon239, zákon o zeměměřických a katastrálních orgánech240, zákon o zeměměřictví241 a zákon, kterým se mění občanský zákoník a 235

BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.112-119 zákon č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony, ze dne 28. dubna 1992 237 ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha, 2002, s. 3 238 č. 265/1992 Sb., o zápisu vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ze dne 28.4.1992 239 z.č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, (katastrální zákon), ze dne 7.5.1992 240 z.č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ze dne 7.5.1992 241 z.č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví, ze dne 29.9.1994 236

64

některé další zákony242. Všechny tyto předpisy nabyly účinnosti k 1.1.1993 a jsou základními zákony zakládajícími a upravujícími současný katastr nemovitostí, včetně zápisů prováděných do něj.243,244 Současný katastr nemovitostí můžeme považovat za veřejnou knihu. Převzal nejen evidenci právních poměrů k nemovitostem a evidenci vlastníků, ale splňuje i většinu zásad platných pro veřejné knihy. Tento katastr také spojil dva různé evidenční instrumenty existující vedle sebe a to veřejné knihy, jejichž vývoj a existence byl na 40 let přerušen a bývalý pozemkový katastr. 244 Mezi zásady, které tento nový moderní katastr obsahuje, patří zásada oficiality, legality, priority, formální a materiální publicity, intabulace, speciality a volnosti. 244,245

242

zákon č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění adoplňují některé další zákony, z e dne 28. dubna 1992 243

PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001, s. 12 244 BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing a.s., 2007, s.112-119 245

KLIMENT, V. Katastr nemovitostí pro každého. Zdiby: VÚGTK, v.v.i, 2007

65

23. Vojenské mapování Počátky historie vojenského mapování na území Českého státu sahají do druhé poloviny 18. století a vývoj vojenského mapování trvá až do dnešních dní. Po neúspěchu habsburské monarchie ve válkách slezských a válce sedmileté, kdy vojska využívala pouze nepřesné a nespolehlivé Müllerovy mapy Čech a Moravy, se ukázala potřeba a nutnost vyhotovit podrobné topografické mapy území habsburské monarchie. Hlavním nedostatkem Müllerovy mapy, vytvořené v roce 1720 příslušníkem rakouské armády Janem Kryštofem Müllerem v měřítku přibližně 1: 132 000 v Čechách a 1:180 000 na Moravě, byly nedokonalé podklady. Měření se často prováděla pouhým odhadem, a proto mapa byla velice nepřesná a málo podrobná. 246,247 Nařízením panovnice Marie Terezie v roce 1763 byly zahájeny práce na zpracování a vytvoření podrobné topografické mapy území habsburské monarchie. Práce pokračovaly ve třech časových etapách v letech 1763-1787, 1807-1869 a 1870-1883, nazvaných I., II. a III. vojenské mapování a to až do 19. století.248 Čtvrté vojenské mapování, které bylo zahájeno v roce 1895, bylo přerušeno 1. světovou válkou a zůstalo nedokončeno. Tímto úkolem byl nejprve pověřen štáb generálního ubytovatele (K. k. Generalquartiermeisterstab). V roce 1806 byl při štábu zřízen topografický ústav, roku 1818 rozšířený na topograficko-litografický ústav a v tomto roce došlo též k podřízení Vojenského zeměpisného ústavu v Miláně pod štáb generálního ubytovatele. V roce 1839, sloučením těchto tří institucí, vznikl Vojenský zeměpisný ústav se sídlem ve Vídni pod názvem K. k. Militärgeografisches Institut in Wien, v němž byla zpracována většina kartografických děl, vytvořených v souvislosti s vojenským mapováním. 246,247 Po rozpadu Rakouského císařství byly výsledky III. vojenského mapování a speciální i generální mapy z nich odvozené převzaty nově vzniklými institucemi v nástupnických státech. V Československé republice se jednalo o Vojenský zeměpisný 246

PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959, s. 44-48

247

MINISTERSTVO OBRANY ČR – AVIS Historie Geografické služby AČR 1918–2008. Praha: MO ČR, 2008, s. 7-10 248

Kostková, P. Ing.; Římsová, J. Ing. Odborné články Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Praha: ČUZK, 2006

66

ústav v Praze. Tyto upravené a aktualizované podklady byly vydávány až do 50. let 20. století, jako jediná mapová díla středních měřítek pokrývajících celé území Československa.249,250 Bezprostředně po vzniku Československé republiky bylo pro potřeby řádného fungování státu nutné mít k dispozici aktuální geodetické a na jejich podkladě vytvořené mapové podklady celého území nově vzniklého státu. Zárodek vojenské zeměpisné služby můžeme nalézt již během první světové války a to ve zřízení topografického a litografického oddělení štábu československého armádního sboru na Rusi. Dne 27. listopadu 1918 vydalo Vrchní velitelství Československé branné moci rozkaz č. 8 o zřízení své nové součásti a to oddělení pro vojenské zeměpisné záležitosti. Ihned byla zahájena činnost komise, složené z předních civilních i vojenských odborníků, na přípravě organizace Vojenského zeměpisného ústavu, který byl zřízen v roce 1919 a postupně do roku 1926 vybudován i rozsáhlý objekt v Praze 6 – Bubenči, včetně tiskárny pro polygrafické zpracování produkce. Vojenský zeměpisný ústav na základě rozhodnutí o nové organizaci ministerstva národní obrany ze dne 15. října 1919 podléhal tomuto ministerstvu prostřednictvím Hlavního štábu.249 Vojenský zeměpisný ústav nejprve do roku 1924 postupně přebíral geodetické a kartografické podklady od Vídeňského Vojenského zeměpisného ústavu, dále pak prováděl celostátní reambulanci map měřítka 1: 25 000, revizi speciálních map měřítka 1: 75 000, připravoval nové vydání map generálních měřítka 1: 200 000 a přehledné mapy měřítka 1: 750 000 pro zabezpečení ozbrojených sil a potřeby státních orgánů. Pracoval též na zpřesňování geodetických základů jak v oblasti teorie, tak praktickými měřeními v sítích. Pro potřeby Prahy se jednalo například o zaměření tachymetrického plánu Velké Prahy v měřítku 1: 5 000 a zpracování nivelační sítě Prahy. Vojenský zeměpisný ústav dále zpracoval vojensko-geografické popisy území a prostorů, podrobné mapy výcvikových prostorů, speciální letecké mapy, mapy určené pro školy, orgány státu i veřejnost, a další mapy zpracované jako přílohové k popisným dokumentům. Vrcholným kartografickým dílem tohoto období se stal Atlas Republiky 249

Ministerstvo obrany ČR – AVIS Historie Geografické služby AČR 1918–2008. Praha: MO ČR, 2008, s.9-12 250

Kostková, P. Ing.; Římsová, J. Ing. Odborné články Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Praha: ČUZK, 2006

67

československé, na jehož přípravě se Vojenský zeměpisný ústav rozhodující měrou podílel, a který byl oceněn i v zahraničí. Také byla zahájena příprava na nové topografické mapování republiky v měřítcích 1: 20 000, 1: 50 000, 1: 500 000 a 1: 1 000 000. Tento projekt nebyl dokončen a uskutečnil se pouze na přibližně deseti procentech území republiky. 251 V souvislosti s politickou situací koncem 30. let bylo v roce 1937 rozhodnuto o vybudování pracoviště ústavu na Slovensku v Harmanci, kde byla vytvořena významná polygrafická kapacita. 251 Dne 15.3.1939 byl Vojenský zeměpisný ústav obsazen německou armádou a Vojenská zeměpisná služba musela předat většinu map a kartografických podkladů ze zabraných území Německu, Polsku a Maďarsku, a později též osamostatněnému Slovensku. Vojenská zeměpisná služba byla demobilizována a následně pověřena vytyčením nových hranic státu a vyhotovením nových map státu s vyznačenými změnami hranic. Naštěstí pracovníci ústavu zachovali ucelený elaborát tím, že k veškerému materiálu pořizovali kopie a i část podkladů uschovávali mimo prostory ústavu. 251 Dekretem prezidenta republiky ze dne 3. srpna 1944252, který byl po válce stvrzen zákonem253, byla vojenská zeměpisná služba po roce 1945 obnovena ve stavu, organizaci a s působností, platnými před 15. březnem 1939. Jako hlavní úkol bylo stanoveno vytvořit nové mapové dílo, o kterém bylo v roce 1950 rozhodnuto, že bude unifikováno se sovětskými mapami. Tento úkol ústav splnil v roce 1955 zpracováním prozatímních map měřítek 1: 50 000, 1: 100 000 a 1: 200 000. 251 V roce 1951 pak došlo k významným změnám ve struktuře zeměpisné služby, kdy Vojenský zeměpisný ústav byl rozdělen na tři samostatné ústavy – Vojenský zeměpisný ústav v Praze, Vojenský zeměpisný ústav II., přejmenovaný na Vojenský topografický ústav se sídlem v Dobrušce a Vojenský kartografický ústav v Harmanci. Tato organizační struktura měla zajistit splnění nejrozsáhlejšího a prioritního úkolu a to provést nové celostátní mapování státu v měřítku 1: 25 000 a z něj odvozené celé 251

Ministerstvo obrany ČR – AVIS Historie Geografické služby AČR 1918–2008. Praha: MO ČR, 2008, s.11-28 252 Dekretem prezidenta republiky č. 11 ze dne 3. srpna 1944, který byl po válce stvrzen zákonem č. 12/1946 Sb. 253 Dekretem prezidenta republiky č. 11 ze dne 3. srpna 1944, který byl po válce stvrzen zákonem č. 12/1946 Sb.

68

měřítkové řady, tj. mapy měřítek 1: 50 000, 1: 100 000 a 1: 200 000, a tím nahradit doposud užívané zastaralé prozatímní mapy. Toto mapování bylo dokončeno v roce 1957 a dále se pokračovalo pouze v aktualizacích tohoto díla. 254 Na základě vládního usnesení z roku 1953255 se důležitou součástí činnosti ústavů v poválečném období stala spolupráce s civilním resortem, jak při plnění úkolů, tak i při vědecko-technickém rozvoji. Pod tlakem štábu Spojeného velení armád států Varšavské smlouvy přijala vláda usnesení256, které z důvodu utajování vojenských map a kartografických materiálů a podkladů vedlo k duplicitnímu, vojenskému a civilnímu, vedení mapového díla středních měřítek. Tento stav byl napraven až 14. července 1995, kdy nabylo účinnosti nařízení vlády257, které umožnilo používat vojenská státní mapová díla i pro veřejné užití. Po reorganizaci služby v roce 1951 se kromě spolupráce na hlavních úkolech, uvedených výše, jednotlivé ústavy dále specializovaly, jak bude uvedeno v následujícím textu.254 Vojenský zeměpisný ústav v Praze se podílel na zpracování atlasové tvorby, kartografické tvorbě a tisku maloměřítkových a specializovaných map, vojenskogeografickém průzkumu, polygrafickém zabezpečení, vědeckotechnickém rozvoji kartografie, mikrografie apod. Postupně se přenášela působnost tvorby a obnovy topografických map a jejich tisku na Vojenský kartografický ústav v Harmanci. Z důvodu požadavku na snižování počtu pracovníků a zároveň s nástupem nových produktivních technologií postupně působnosti Vojenského zeměpisného ústavu převzal Vojenský topografický ústav v Dobrušce a 30. května 2003 byl Vojenský zeměpisný ústav zrušen a Vojenský topografický ústav přetransformován na Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad. 254 Vojenský topografický ústav v Dobrušce se po svém vzniku v roce 1951 zabýval především úkoly z oblasti vojenského mapování, fotogrammetrie, geodézie a geofyziky. Dále byl pověřen transformací geodetických základů, zhušťováním trigonometrické sítě, novým topografickým mapováním s využitím moderních fotogrammetrických metod, zaměřením a vyznačováním státních hranic, vybudováním seismické základny a měřickým spojením polohových sítí evropských států. Významná byla i orientace 254

Ministerstvo obrany ČR – AVIS Historie Geografické služby AČR 1918–2008. Praha: MO ČR, 2008, s.28 a n. 255 Usnesení vlády č. 35/1953 Sb. 256 Usnesení vlády č. 327/1968 Sb. 257 Nařízení vlády č. 116/1995 Sb.

69

ústavu do oblasti využívání výpočetní techniky při zpracování katalogů souřadnic, katalogů hvězd, při hromadném zpracování dat. Významná byla i činnost v oblasti geofyziky a dálkového průzkumu Země, vývoje a rozvoje automatizovaného kartografického systému Digikart (AKS), v oblasti tvorby a naplňování vojenského geodeticko-geofyzikálního informačního systému (VGGFIS) a též práce gravimetrické. Dále pak byly zpracovány digitální modely reliéfu úrovně 1, 2 a 2,5 a digitální model území rozlišovací úrovně mapy měřítka 1: 200 000 celého státu. Po roce 1989 ve spolupráci se státy NATO a USA byly provedeny práce, potřebné pro přechod na nový souřadnicový systém WGS 84 na území státu a využívání navigačního systému GPS v oblasti geodézie a leteckého provozu. Dále byl dobudován digitální produkční systém, využívající naplněné databáze digitálního modelu území úrovně map měřítek 1: 25 000 a 1: 100 000, kdy od tvorby či aktualizace mapového produktu až po vlastní tisk mapy jsou všechny operace prováděny digitálními technologiemi a přenášeny mezi pracovišti po interních sítích. S využitím moderních technologií dále pokračovala aktualizace a tvorba topografických map měřítek 1: 25 000, 1: 50 000 a 1: 100 000 území státu a speciálních standardizovaných map měřítek 1: 250 000, 1: 500 000 a menších. Touto činností byla nahrazena ztráta kapacit Vojenského kartografického ústavu v Harmanci po rozdělení republiky v roce 1993. Po zániku Vojenského zeměpisného ústavu v Praze v roce 2003 byl ústav přeměněn na Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad, který byl pověřen i zpracováním standardizovaných vojenských map NATO a též se po vstupu České republiky do NATO zapojil do tvorby koaličních produktů, mezi které patřila tvorba vektorové mapy úrovně mapy měřítka 1: 250 000 (V-MAP1), dále pak projekt mezinárodního programu geografické produkce (MGCP), spočívající v tvorbě vektorové databáze na úrovni map měřítek 1: 50 000 a 1: 100 000 z aktuálních družicových dat z krizových oblastí světa. Významná je též tvorba a aktualizace registru výškových objektů na území státu, nutná pro veškerý letecký provoz.258 Vojenský kartografický ústav v Harmanci po svém vzniku v roce 1951 dostal za úkol především tvorbu topografických a reliéfních mapa, dále pak činnost v oblasti

258

Ministerstvo obrany ČR – AVIS Historie Geografické služby AČR 1918–2008. Praha: MO ČR, 2008, s. 28 a n.

70

kartopolygrafie. Po rozdělení Československa v roce 1993 nadále pokračoval Vojenský kartografický ústav v Harmanci ve své činnosti a byl vybudován nový topografický ústav v Banské Bystrici, který měl podobnou působnost jako Vojenský zeměpisný ústav v Praze a Vojenský topografický ústav v Dobrušce. 259

259

Ministerstvo obrany ČR – AVIS Historie Geografické služby AČR 1918–2008. Praha: MO ČR, 2008, s. 28 a n.

71

Závěr Katastry nemovitostí, ať již nazývané soupisy, evidence nebo katastry působí, na našem území bezmála tisíc let. Mají u nás dlouhodobou tradici, i když jejich původní funkce byla odlišná od té současné. K tomu, aby plnily své funkce řádně, vždy bylo třeba zachovávat kontinuitu mezi starým a novým katastrem. Jejich význam můžeme nalézt i v tom, že pro svou průkaznost a spolehlivost si vybudovaly důvěru veřejnosti a svým rozsahem patřily a patří i v současnosti mezi nejrozsáhlejší informační systémy, u kterých byly vždy kladeny mimořádné požadavky na přesnost, hodnověrnost a spolehlivost dat v nich obsažených.

72

Seznam použité literatury a pramenů BUMBA, J. České katastry od 11. do 21. století. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007 BUMBA, J. Zeměměřické právo. Praha: Linde, 2004 CAFOUREK, P. Stabilní katastr českých zemí a jeho měřické operáty (Kandidátská disertační práce). Praha: 1964 ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ Stručná historie katastru nemovitostí. Praha: ČÚZK, 2002 KAIN, R.J.P; BAIGENT, E.Cadastral map in the Service of the state. Chicago: The University of Chicago, 1992 KARFÍK, Z.; KARFÍKOVÁ, M.; SPÁČIL, J. Pozemky a právo. Praha: Orac, 2001 KLIMENT, V. Katastr nemovitostí pro každého. Zdiby: VÚGTK, v.v.i, 2007 KOLÁŘ, J. Dějiny geografie. Praha: SPN, 1968 KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Česko – Slovensku 1918 – 1945. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1990 KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie v Československu 1945 – 1987. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1988 KOLEKTIV, Kapitoly z histórie geodézie na území Česko–Slovenska do roku 1918. Bratislava: Edícia Výskumného ústavu geodézie a kartografie v Bratislave, 1991 KRATOCHVÍLOVÁ, H.; LUTOVSKÁ ,M. Katastr nemovitostí ve spleti paragrafů. Praha: Prospektrum, 2000 KRČMÁŘ, O. Vývoj scelování pozemků v našich zemích. Praha: 1940 KUBA, B.; OLIVOVÁ, K. Katastr nemovitostí České republiky. Praha: Linde, 2005 MALÝ, K. a kolektiv autorů, Dějiny českého a česko-slovenského práva do roku 1945. Praha: Linde Praha, a.s., 2003 MARŠÍK, Z.; MARŠÍKOVÁ M. Dějiny zeměměřictví a pozemkových úprav v Čechách a na Moravě v kontextu světového vývoje. Praha: Libri, 2007 MAŠEK, F. Pozemkový katastr. Soubor, popis a geometrické zobrazení pozemků ČSR. Praha: Ministerstvo financí, 1948 MINISTERSTVO OBRANY ČR – AVIS Historie Geografické služby AČR 1918–2008. Praha: MO ČR, 2008 PEŠL, I. Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj. Opava: 2001 PROVAZNÍK, V.; ŠEBEK, O. Vývoj vlastnických poměrů k půdě. Praha: Orbis, 1955 PUDR, J. Dějiny geodézie a kartografie. Praha: SNTL, 1959 SOUČEK, J. Praktický průvodce pozemkovou knihou s úpravou knihovních vložek a s příklady zápisů, luster a knihovních zápisů. Praha: 1936 ÚSTŘEDNÍ SPRÁVA GEODÉZIE A KARTOGRAFIE, Vývoj mapového zobrazení území Československé republiky. I.díl: Mapy českých zemí do poloviny 18. století. Praha: Ústřední správa geodézie a kartografie, 1959

73

VYKOUPIL, J. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus, 2002 INTERNETOVÉ ZDROJE: www.vugtk.cz www.cuzk.cz www.wikipedia.cz

74

Seznam příloh Příloha č. 1 Nejvyšší patent ze dne 23. prosince 1817, č.162 sb.z.pol., o zavedení nového systému pozemkové daně Příloha č. 2 Nejvyšší patent Josefa II. ze dne 20. dubna 1785 o reformě daně pozemkové a vyměření půdy. Příloha č. 3 Klaudyánova mapa Čech z roku 1518 Příloha č. 4 Mülerova mapa z roku 1720 Příloha č. 5 Ukázka polního náčrtku z josefského brouillonu Příloha č. 6 A) Ukázka zápisu v zemských deskách B) Malované hřbety zemských desek v 16.-18.století Příloha č. 7 Rukopisná mapa prvního vojenského mapování Moravy v letech 1764-68 Příloha č. 8 Rukopisná mapa druhého vojenského mapování Moravy v letech 1837-38 Příloha č. 9 Přehled nejvýznamnějších událostí ve vývoji evidencí nemovitostí

75

Příloha 1

76

Příloha 2

77

Příloha č. 3

78

Příloha č. 4

79

Příloha č. 5

80

Příloha č. 6

81

Příloha č. 7

82

Příloha č. 8

83

Příloha č.9 - Přehled nejvýznamnějších událostí ve vývoji evidencí nemovitostí Rok 1022 1278 1517 1527 1541 1542 1544 1652 1654 1656 1683–1684 1684 1706 1748 1749 1757 1757 1785 1790 1792 1810 1817 1848 1851 1854 1860 1869 1874 1883 1896 1927 1950 1952 1954 1956 1963 1964 1964

Událost vybíraní daně z polností první doložený zápis v zemských deskách český sněm povolil novou daň ze statků založení české komory shoření a následné obnovení zemských desek duplicitní vedení zemských desek nové odhady usedlostí ustanovení visitační komise První katastr rustikální, První berní rula Starý katastr na Moravě nejvýznamnější revize rustikálního katastru Druhá berní rula zemští stavové povolili zavedení pozemkové daně z dominikálu Systemální patent zakládající nové roztřídění pozemkové daně v království Českém a sjednocující vybírání daní v Čechách a na Moravě První tereziánský katastr rustikální, Třetí berní rula katastr dominikálu Druhý tereziánský katastr, Čtvrtá berní rula Nejvyšší patent císaře Josefa II. o reformě pozemkové daně a vyměření půdy (vstoupil v platnost až v roce 1789) zrušena platnost Nejvyššího patentu císaře Josefa II. a návrat k tereziánskému katastru Tereziánsko–josefínský katastr daně pozemkové založena dvorská komise pro úpravu daně pozemkové Nejvyšší patent o zavedení nového systému pozemkové daně zřízeno generální ředitelství katastru daně pozemkové účinnost Stabilního katastru na Moravě a ve Slezsku zákon č. 146 zakládající horní knihy účinnost Stabilního katastru v Čechách zákon č. 88 o úpravě daně pozemkové zakládající reambulaci Stabilního katastru zákon č. 146 zakládající horní knihy zákon č. 83 o evidenci katastru daně pozemkové zakládající evidovaný katastr zákon č. 121 ukládající revizi evidovaného katastru zákon č. 177 o pozemkovém katastru zákon č. 141, střední občanský zákoník zrušil zásadu superficies solo cedit štítková akce vládní nařízení č. 1 zakládající Ústřední správu geodézie a kartografie vládním usnesením č. 192 založena Jednotná evidence půdy zákon č. 95 o státním notářství zákon č. 22 o evidenci nemovitostí uzavřeny zemské desky

84

1968 1988 1991 1992 1993

ustanoven český úřad geodézie a kartografie zemské desky prohlášeny národní památkou zřízen Zeměměřický ústav v Praze ustanoven Český úřad zeměměřický a katastrální založen současný Katastr nemovitostí

85

Resumé REGISTRATION OF REAL ESTATE IN BOHEMIA AND IN MORAVIA (HISTORY OF CADASTRE OF REAL ESTATES) The purpose of this Thesis, as it is apparent from its name, is to create an overview of the process and history of the registrations of real estates from the beginning to the present. The reasons of needs and affords of the rulers to start creating some directories of the lands were purely economical. Every sovereign and ruler needed enough finance to keep and reinforce their power and the most effective way how to do it was to institute the land tax. The land was divided in the land of the vassals, called rustic, and the land of the masters, called demesne. Over the centuries, the object of the land taxes was only the land of the vassals. The land of the masters had to be free of the taxes till the year 1706. In order to make the tax collection more effective and well-organized, it was necessary to create a proper registration of the rustic land. Therefore, the original purpose of the rustic land registration, which had various names during individual historical periods, had only fiscal function. The history of the cadastre of real estates started in the year 1022 when the duke Oldřich united the tax policy and instituted the tax collection from the grounds - policy which his followers continued in. Besides cadastres, so called public registers co-existed for centuries. Till 1871, when law number 95 was published, these books had related only to demesne land. The public registers denoted a public inventory, which real estates, proprietary and other rights and facts related to the real estates were recorded in. They served as a written evidence and their records did not have only declaratory character but in many cases, constitutive as well. The first public register originated under the reign of Přemysl Otakar II. in the 13th century and they were known as the Land registry of the nobility and free towns. Cartularies, mining, gates, feudal, urban books etc. belonged among the other kinds of public registers. Today´s Cadastre of Real Estate, we can also consider as the public register. In this Thesis I was concentrated on the particular periods of the history of Bohemia and Moravia just from the point of view of the changes in the tax policy and keeping the register of real estates, either cadastres of real estates or public registers. In

86

my opinion, the first very important event was year 1706, when the tax collection from demesne land was licensed, which had been free of taxes before. Over the centuries, the tax policies in Bohemia and in Moravia differed, but in 1748, the sovereign Marie Terezie unified them. Under her rule, in 1857, the Cadastre of rustical and demense land was also created. Her descendant Josef II. was very innovative ruler and his Cadastre, valid from year 1789, contained many modern and progressive elements. The next important cadastre was the Cadastre called Stable, which came into force in Moravia in 1851 and in Bohemia in 1860. After the formation of the independent Czechoslovakia, it was necessary to create unified system of registration of real estates for the whole Czechoslovakia and that is why law number 177 was issued in 1927. After the Second World War, there were many changes of the registration of real estates and transfers of real estates and rights relating to them. The Land registry of the nobility and free towns were closed in the year 1964. After the Revolution in 1989, work on the new registration of real estates began and in 1993, today´s Cadastre of Real Estates was created.

87

Klíčová slova KATASTR NEMOVITOSTÍ– CADASTRE OF REAL ESTATES POZEMEK – LAND POZEMKOVÁ DAŇ – LAND TAX

88

Evidence nemovitostí v Čechách a na Moravě (vývoj katastru nemovitostí)

Recommend Documents