ETICKÉ KODEXY A PŘÍSAHY

2016

ETICKÉ KODEXY A PŘÍSAHY

 Pokud by od /etických kodexů/ někdo čekal, že

vyškolení zaměstnanci už nebudou podvádět, může být zklamán, jak správně soudí kritici.  Jejich účel však může být i skromnější a realističtější: prostě připomenout, kde a jak se (ne)mravnost v jejich činnosti konkrétně projevuje a že něco jako morálka nebo etika se sice nedá prokázat ani měřit a vážit, přece však v člověku a ve společnosti významně působí a někdy dokonce ovlivňuje i měřitelné ukazatele. 

Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 233

Dr. Herta Oberhauser Ravensbrück

Prof. Dr. med. Carl Clauberg Dr. med. Dr. phil. Josef Mengele

Cesta k etickému jednání  Případ Eduarda

Pernkopfa, Hanse Eppingera jr., Paula Kammerera, Dr. Josepha Rudolfa Mengeleho a mnoha dalších ukazují, že inteligence a moudrost jsou dvě odlišné vlastnosti

 20. ledna 1942 - konference ve Wannsee

trvá jen hodinu a půl...  ...a je zde rozhodnuto o "konečném řešení"  více než polovina účastníků měla titul "doktor"  jednalo se zejména o doktory medicíny  ...a také doktory filosofie

SOUČASNÁ SITUACE VŠ V NAŠÍ ZEMI

Dohoda mezi dvěma dospělými lidmi

...etc.

Již máme étos své výchovy...  je asi marná snaha se pokoušet plavat proti proudu:

naši studenti přichází na fakulty již vybaveni étosem své výchovy a je iluzorní se domnívat, že kurs etiky z nich udělá etické bytosti  etické postoje si studenti získávají ze zdrojů jako je     

rodina škola náboženská komunita přátelé v nejširším slova smyslu celá společnost

 v tomto kontextu je iluzorní se domnívat, že semináře z

etiky něco změní

Již máme étos své výchovy...  pocházíme ale z různých kulturních,

geografických a filosofických kontextů  v seminářích z lékařské etiky se setkávají protestanté, muslimové, pravoslavní, židé, scientisté, katolíci, ateisté, agnostici etc.  z Norska, Švédska, Slovenska, Řecka, Kypru, USA a z ČR  ze svých komunit si přináší étos své výchovy

Již máme étos své výchovy...  english-speaking students si stěžují že

česky mluvící studenti při písemkách opisují často a neproblematicky

Alasdair MacIntyre After Virtue

 ztratili jsme základ pro morálku jako sdílenou

sadu hodnot, které drží společnost dohromady  žijeme v době „after virtue“, v době, kdy již lidé nemají role a povinnosti uvnitř stabilní sociální struktury. Morálka se stala pouhou fasádou.  Argumentace může být nekonečná  v debatě, postrádající sdílené standardy co je to „etické jednání“ vítězí nejsilnější hlas.  Jediná smysluplná cesta jak zvítězit je oponenty

zesměšnit, překřičet, poukázat na jejich předsudky, slabiny etc.

 pokud každý zastává individuální morálku, těžko nějak

vymyslet zákony přijatelné pro všechny  neexistuje kultura, která by spojovala všechny občany: již

neexistuje společná znalost bible, Shakespeareho, Dickense etc. 

jediné co známe je citovat reklamy – jinak řečník riskuje, že jeho narážkám nikdo neporozumí

 neexistuje společná znalost hudby – každý poslouchá něco

jiného  těžko najít něco, co by občany spojovalo – díky internetu i

zprávy volíme podle toho co nás zajímá

 morálka je spíše jazyk, kterým mluvíme  pokud si každý z nás vymyslí svůj vlastní,

nedohovoříme se

 morální vzdělání neznamená jen se

jednoduše naučit činit etické volby. Je to něco mnohem širšího: stát se součástí komunity s určitou tradicí, historií a způsobem života. 

(Sacks, J., (2005) The Persistence of Faith. Religion, Morality and Society in a Secular Age. Continuum, London, New York., p.44)

 „Nepřidáš se k většině, když páchá ničemnosti“  Individuální morálku charakterizuje právě to, že po každém vyžaduje, aby se neřídil pouze společným mravem, ale aby se dokázal proti němu postavit

tak, jako to udělal Sókratés.  To je nepochybně zásadní krok směrem k autonomii, nicméně aby člověk dokázal ničemnost rozpoznat, potřebuje k tomu sice ještě obecnější, přesto však pravidla, která si sám nevymyslel – jako známé Desatero. 

Sokol, J., (2014) Etika, život, instituce. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad. Praha. str. 141

Jeden z prvních etických kodexů...  v dějinách se ukázalo jako užitečné si étos

nějak kodifikovat  v případě sporů pak máme daná pravidla, dle kterých je možno se rozhodnout Rembrandt van Rijn: Mojžíš, 1659

Jeden z prvních etických kodexů...  tento kodex nikdy nebyl vymáhán armádou nebo

policií  také se mnohokrát nedodržoval a nedodržuje...  ...přesto přetrval cca tři tisíce let Rembrandt van Rijn: Mojžíš, 1659

Jeden z prvních etických kodexů...  ovšem již při vraždě Abela bylo nějak jasné, že

vražda nevinného je zločin

Rembrandt van Rijn: Mojžíš, 1659

Etické kodexy  interní dohodou může být že za

nedodržení budou sankce  nebo jsou zcela dobrovolné

Pluralitní svět: problém není v tom, že etika neexistuje, nýbrž v tom, že je mnoho různých etických systémů

Speciální postavení lékařských fakult  na rozdíl od přírodovědeckých disciplín je

lékařství je vázáno přísahou  fyzika a chemie pracuje s částmi hmoty,

biologie s organismy, lékařství s lidmi

 lékařství stálo vždy rozkročeno mezi vědami humanitními a přírodovědeckými  nejde jen o to léčit lege artis, často dochází ke konfliktu hodnot (values) s nejasným nebo nejednoznačným řešením

Speciální postavení lékařských fakult  toho času nemáme v ruce mechanismus,

který by nám eticky čistě umožnil vyloučit studenta s násilnickými etc. rysy  při zkouškách se testují výhradně znalosti  úkolem zkoušky je otestovat „knowledge“ a eventuálně „skills“, ale neexistuje konsensus o tom, jaké „attitudes“ jsou ty správné!

 psychotesty se při přijímacích zkouškách

(zpravidla) nedělají

HIPPOKRATOVA PŘÍSAHA DALŠÍ KODEXY A PŘÍSAHY

Hippokratova přísaha  Hippokrates (460 – 370?), Kos je v dnešním

Chorvatsku, není jisto zda je autorem přísahy ani to, kdy přesně přísaha vznikla. Citována až v 1. stol. po Kr. Autor ale měl určitě blízko k pythagorejcům. Přísaha je daleko přísnější než řecké právo, obecná mravnost, učení Aristotela či Platóna  dvě části: příslib sounáležitosti s učitelem + vztah k pacientovi. Žák (vždy muž) se stává adoptivním členem jeho rodiny, avšak slibuje zato pomoc nejenom učitelově rodině, ale i případné předávání znalostí učitelovým dětem – výsledkem je jistě velmi přísné dodržování utajení lékařských postupů, aby se nedostaly do nepovolaných rukou

Hippokratova přísaha  slib dodržování pravidel lékařského chování

 náznak stejného postupu vůči otrokům i pánům  léčení je zmíněno ve třech rovinách:  dietetické,  farmakologické  chirurgické

 velmi paternalistická

Hippokratova přísaha  smlouva na třech rovinách  s bohy  s ostatními lékaři  s nemocným

Hippokratova přísaha  „ Přísahám při lékaři Apollonovi a Asklepiovi a Hygieii a Panacei

a při všech bozích a bohyních, jež beru za svědky, že budu plnit podle svých schopností a podle svého úsudku tuto přísahu a smlouvu:  Budu považovat toho, který mě naučil tomuto umění, za rovnocenného svým rodičům a budu žít svůj život v partnerství s ním.; bude-li mít potřebu peněz, rozdělím se s ním o svůj díl; budu se dívat na jeho potomky tak jako na své bratry v mužské linii a budu je učit tomuto umění – budou-li si přát být tomuto učeni, a to bez odměny a bez smluvní listiny; podělím se o předpisy, ústní instrukce a o všechny ostatní vědomosti se svými syny a se syny toho, který mě učil, a s žáky, kteří podepsali závazek a složili přísahu dle lékařského zákona, ale s nikým jiným.

Hippokratova přísaha  Budu aplikovat dietetická opatření pro dobro

nemocných podle svých schopností a podle svého úsudku; budu je chránit před poškozením a před křivdou.  Nepodám nikomu smrtící látku, i kdyby ji ode mne žádal, a ani nikomu tuto možnost nenavrhnu. Podobně nepodám ženě abortivní prostředek. V čistotě a posvátnosti budu střežit svůj život a své umění.  Nepoužiji nože, dokonce ani ne u lidí trpících kameny, ale ustoupím ve prospěch těch, kteří se zabývají touto prací.

Hippokratova přísaha  Navštívím-li kterýkoliv dům, přijdu pro blaho nemocného a budu

prost jakékoliv záměrné nepravosti, veškeré zlomyslnosti a obzvláště sexuálních vztahů ať se ženami nebo s muži, ať se svobodnými nebo s otroky.  Cokoliv uvidím nebo uslyším v průběhu léčení nebo dokonce mimo léčení v pohledu na život lidí, to, co se v žádném případě nesmí šířit mimo dům, vše si nechám pro sebe; vždyť bych se musel stydět o tom mluvit.  Jestliže splním tuto přísahu a neporuším ji, mohu mít zaručeno, že se budu radovat ze života a z umění a že budu ctěn a proslulý mezi všemi lidmi na všechny časy, které přijdou; jestliže však ji poruším a budu přísahat falešně, ať je opak toho všeho mým údělem.“

Hippokratova přísaha  Apollo, bůh uzdravování, se zamiloval do lidské dívky, Coronis.  Ve své nepřítomnosti Appolo posílal bílou vránu, aby se o dívku starala.  Když ovšem vrána informovala Apolla, že dívka se zamilovala do jiného muže, smrtelníka, Apollo ve vzteku proměnil vránu v černou.  Aby pomstila svého bratra, Apollonova sestra zastřelila Coronis šípem, a jak umírala, sdělila Coronis Apollonovi, že je těhotná.  Ačkoli Apollo nemohl zachránit Coronis, zachránil její nenarozené dítě, Asclepia.  Hygieia, bohyně zdraví a Panacea, bohyně léčení, jsou Asclepiovy dcery.  Podle legendy je Hippocrates potomek jednoho z Asclepiových synů.

Hippokratova přísaha • první zdokumentované použití HO bylo na Universitě ve Wittenbergu v roce 1508 • ale tato přísaha se nestala standardní částí lékařských promocí až do roku 1804 (Montpellier) • 1928: jen 19% lékařských fakult v USA používá přísahu při promocích • po II. sv. válce a rostoucímu zájmu o bioetiku se přísaha více a více stávala součástí lékařských promocí.

Jiné kodexy  indická přísaha Charaka Samhita:  student lékařství má žít asketickým životem  v podřízenosti svému učiteli  má se zdržet od opilství, zločinu a cizoložství,

 avšak: nesmí poskytnout lékařskou pomoc nepřátelům svého panovníka, zločincům, lidem na kraji smrti, ženám bez doprovodu

Jiné kodexy  

   

Haly Abbas (+994 n.l.) Nejzákladnější radou je uctívat Boha a poslouchat jeho přikázání; dále být pokorný k učiteli a usilovat o neustálou úctu vůči němu, sloužit mu a prokazovat mu vděčnost, považovat ho za stejně drahého jako své rodiče a sdílet s ním majetek stejně tak jako se svými rodiči. Být laskavý k dětem svých učitelů, a pokud by někdo z nich chtěl studovat medicínu, pak jej vyučovat bez jakékoli odměny. Zabraňovat ve studiu lékařství těm, kteří jsou nevhodní nebo kteří k tomu nejsou hodni. Lékař má moudře léčit své nemocné dietou a léky a to ne kvůli zisku. Jeho pohnutky mají být dobré a duchovní. Nikdy by neměl předepsat nebo podat léky škodlivé nebo abortiva. Lékař by měl být cudný, zbožný, pečlivý, měl by umět době mluvit a být zdvořilý, měl by se vystříhat jakékoli hříšnosti nebo špinavosti. Neměl by se dívat na ženy s chtíčem a neměl by nikdy vcházet do jejich domu s výjimkou návštěvy nemocných.

Jiné kodexy  Lékař by měl respektovat důvěrnosti a ochraňovat

tajemství pacienta. V ochraně tajemství nemocného musí být vytrvalejší než pacient sám. Lékař by měl následovat rady Hippokrata. Musí být laskavý, soucitný, milosrdný a dobrotivý a musí se velkoryse oddávat léčení nemocných, obzvláště chudých. Nikdy nesmí očekávat úhradu od chudých, spíše je má zabezpečit léky bezplatně. Není-li to nemožné, musí je dobrotivě navštěvovat, kdykoliv je to nutné, ve dne nebo v noci, obzvláště tehdy, strádají-li v důsledku akutní choroby. A to proto, že stav nemocného se velice rychle mění v případě takových onemocnění.

Jiné kodexy 

 



Pro lékaře není vhodné, aby žil v přepychu a aby upadal do rozmařilosti. Nesmí pít alkohol, neboť to poškozuje mozek. Musí neustále studovat v lékařských knihách a nikdy nesmí být přesycen zkoumáním. Musí se učit tomu, co studuje, opakovat si a memorovat to, co je nutné. Musí studovat v mládí, protože je snadnější učit se něco nazpaměť v tomto věku než ve stáří, které je matkou zapomnění. Student lékařství by měl být stále v nemocnici, aby mohl studovat chorobné procesy a komplikace pod vedením učených profesorů a schopných lékařů. Aby se stal učeným a dovedným lékařem, musí následovat tyto rady, rozvíjet přímost svého charakteru a nikdy neváhat v uvedení rad do praxe, a ta proto, aby jeho práce byla účinná, aaby získal důvěru nemocného a aby obdržel dobrodiní v přátelství a vděčnosti pacienta. Všemohoucí Bůh ví vše lépe…

Jiné kodexy  Haly Abbas (+994 n.l.)  oproti Hippokratovi víra v jednoho Boha

(islám)  vznik Persie, desáté stol.  tři roviny: vztah ke kolegům, vztah k nemocnému, vztah k Bohu

WMA  WMA = World Medical Association =

konfederace významných lékařských organizací. Vznikla v 1945.  Posláním je řídit vědeckou, etickou a profesní činnost ve shodě s lidskými právy.  Československá lékařská společnost přijata za člena 1990

Ženevská deklarace 1948  Ženevská deklarace 1948  přijata na druhém zasedání WMA v Ženevě  slib lékařů, že budou stát vždy na straně

humanitárních cílů medicíny  1968: dodatek: „…a to dokonce i po smrti pacienta“  před rokem 1983: „… budu zachovávat nejvyšší úctu k lidskému životu a to od okamžiku koncepce…“  na : „… budu zachovávat nejvyšší úctu k lidskému životu od jeho počátku…“

Ženevská deklarace 1948  „V okamžiku, v němž budu přijat jako člen lékařské

    

profese: Slavnostně slibuji, že zasvětím svůj život službě lidskosti;¨Svým učitelům budu projevovat úctu a vděčnost, která jim náleží; Své povolání budu vykonávat se svědomitostí a důstojností; Zdraví mého pacienta bude mým prvořadým zájmem; Budu ctít tajemství, která mně byla svěřena, a to dokonce i po smrti pacienta; Budu udržovat všemi prostředky, které jsou v mých silách, dobré jméno a ušlechtilé tradice lékařské profese;

Ženevská deklarace 1948  Moji kolegové budou mými bratry;  Nedopustím, aby úvahy o náboženství,

národnosti, rase, politické straně nebo sociálním postavení zasahovaly mezi mé povinnosti a mého pacienta;  Budu zachovávat tu nejvyšší úctu k lidskému životu od jeho počátku a to dokonce i pod hrozbou a nepoužiji svých lékařských znalostí v protikladu k zákonům lidskosti;  Toto vše slibuji slavnostně, svobodně, a na svou čest.“

 Ženevská deklarace byla přijata roku 1948 na druhém

zasedání WMA. Znění slibu:  V okamžiku, kdy nastupuji profesionální lékařskou dráhu, zavazuji se slavnostně, že svůj život zasvětím službě lidstvu. Své učitele budu zachovávat v patřičné úctě a vděčnosti. Své povolání budu vykonávat svědomitě a důstojně. Zdraví mých pacientů bude mým nejpřednějším zájmem.Budu zachovávat v tajnosti vše, co mi důvěrně svěří. Všemi prostředky, které mi budou dostupné, budu udržovat čest a důstojné provozování lékařského povolání. Své kolegy budu považovat za své bratry.Nedopustím, aby se náboženské, nacionalistické, rasistické, stranické nebo třídní předsudky vetřely mezi mé povinnosti a pacienty. Budu s největší pozorností ochraňovat lidský život, a to od okamžiku jeho vzniku. Ani nátlak a vyhrožování mne nedonutí k tomu, abych své lékařské znalosti obrátil proti některému člověku.

Etická doporučení k péči o smrtelně nemocné a umírající (Parlamentní shromáždění Rady Evropy, 1999)  Ohrožení základních práv  malá dostupnost paliativní péče  časté zanedbání péče o tělesné utrpení a

nedostatečný ohled na psychologické, sociální a duchovní potřeby  umělé prodlužování procesu umírání, buď nepřiměřeným používáním léčebných prostředků nebo pokračováním v léčbě bez pacientova souhlasu  nedostatečným vzděláváním a malou psychologickou podporou ošetřujícího personálu činným v paliativní péči

Etická doporučení k péči o smrtelně nemocné a umírající (Parlamentní shromáždění Rady Evropy, 1999)

 nedostatečnou péčí a podporou věnovanou

   

rodinným příslušníkům a přátelům, obavami nemocného ze ztráty autonomie, ze závislosti na příbuzných a institucích a z toho, že by mohl být na obtíž chybějícím nebo nevhodným sociálním a institucionálním prostředí nedostatečnou alokací prostředků a zdrojů pro péči o smrtelně nemocné a umírající a pro jejich podporu sociální diskriminací, jaká je vlastní slabosti, umírání a smrti

Etická doporučení k péči o smrtelně nemocné a umírající (Parlamentní shromáždění Rady Evropy, 1999)  Členské státy Rady Evropy mají  a. uznají a budou hájit nárok smrtelně

nemocných nebo umírajících lidí na komplexní paliativní péči  paliativní péče uznán a za zákonný nárok individua  přátelé a příbuzní mají být povzbuzováni, aby doprovázeli smrtelně nemocné  b. budou chránit právo smrtelně nemocných a umírajících na sebeurčení

Etická doporučení k péči o smrtelně nemocné a umírající (Parlamentní shromáždění Rady Evropy, 1999)  nemocní mají citlivě podanou pravdivou

informaci o svém zdravotním stavu  že zachovají předpis, zakazující úmyslné usmrcení smrtelně nemocných nebo umírajících  uznání, že právo na život je garantováno  uznání, že vyjádření přání zemřít ještě nezakládá legální ospravedlnění činností, úmyslně způsobujících smrt

Deklarace práv nemocných Lisabon 1981  34. shromáždění WMA  Pacient má právo na svobodnou volbu lékaře  Pacient má právo být ošetřován lékařem, který je svoboden 

  

v činění klinických a etických rozhodování, bez jakéhokoliv zásahu zvenčí Pacient má právo přijmout nebo odmítnout léčbu poté, co byl adekvátním způsobem informován. Pacient má právo očekávat, že jeho lékař bude respektovat důvěrný charakter všech jeho lékařských a osobních podrobných údajů Pacient má právo zemřít v důstojnosti Pacient má právo přijmout nebo odmítnout spirituální a morální útěchu, včetně pomoci duchovního patřičného vyznání

Práva nemocných – ČR, 1992 

Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky.



Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů.



Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní.



Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí.

Práva nemocných – ČR, 1992 

V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral.



Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování.



Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen po té, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit.

Práva nemocných – ČR, 1992 

Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče.



Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí.



Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony.



Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen.

Nezávislost a profesionální svoboda lékaře Kalifornie 1986  Lékaři musí uznávat a podporovat práva svých

nemocných, obzvláště ty, které byly vyhlášeny Světovou lékařskou asociací v Lisabonu.  Lékaři musí mít profesionální svobodu v péči o své nemocné bez zasahování. Uplatňování profesionálního lékařského posouzení a vlastního úsudku při klinických a etických rozhodováních v péči o nemocné a v jejich léčbě musí být zachováno a chráněno.  Lékaři musí být profesionálně nezávislí, aby zastupovali a obhajovali zdravotní potřeby nemocných proti všem, kteří by popírali nebo omezovali potřebnou péči těch, kteří jsou nemocní nebo zranění.

Nezávislost a profesionální svoboda lékaře Kalifornie 1986  V kontextu lékařské praxe a péče o své nemocné by

nemělo být od lékařů očekáváno, že budou uplatňovat státní nebo sociální priority v alokaci omezených zdrojů ve zdravotnictví. Pokud by tak činili, vznikl by tak konflikt zájmů vzhledem k povinnosti lékaře vůči svým pacientům, a fakticky by došlo ke zničení lékařovy profesionální nezávislosti, na niž pacient spoléhá.  Ačkoli si lékaři musí být vědomi ceny léčby a aktivně se podílejí v úsilí o omezování výdajů v rámci medicíny, jejich prvořadou povinností je zastupovat zájmy nemocných a zraněných proti požadavkům společnosti na omezení výdajů, které by mohly ohrozit zdraví a možná i životy nemocných.  Zajištěním nezávislosti a profesionální svobody lékařů ve vykonávání lékařské péče stát zaručuje tu nejlepší možnou zdravotní péči pro své občany, která pak zase přispívá k silné a bezpečné společnosti.

Etický kodex české lékařské komory  platný od 1.1. 1996  par. 1 (2) úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit

    

utrpení a t bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře par. 2 -v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení poskytnout pomoc, rovněž v situacích veřejného ohrožení a při přírodních katastrofách nemůže být donucen k úkonům proti svému svědomí nesmí předepisovat doping nebo léky na nichž vzniká závislost k jiným než léčebným účelům u nevyléčitelně nemocných má tišit bolest, šetřit lidskou důstojnost a mírnit utrpení. Neprodlužovat ale život za každou cenu.

Etický kodex české lékařské komory  Eutanázie a asistované suicidium nejsou

přípustné.  Zákaz potulné praxe  Povinnost lékařského tajemství  Léky předepisovat dle svědomí a nikoli dle komerčních hledisek

Etický kodex české lékařské komory  Lékař se má vyvarovat paternalistických pozic  (4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem,

odpovědně informovat jeho nebo zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat  (5) zadržení informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze je možné individuálně v zájmu nemocného dle úvahy a svědomí lékaře. V těchto případech by měl lékař, pokud nemocný neurčí jinak, informovat rodinné příslušníky pacienta, nebo osoby jemu blízké

Etický kodex české lékařské komory  par. 4.

 lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujících výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů.

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997  naše země podepsala 24.6. 1998  2001 ratifikoval náš parlament  konvence se nezmiňuje o odpovědnosti za lidská

práva umírajících (až 1999 Parlamentní shromáždění Rady Evropy zveřejnilo dokument o péči smrtelně nemocných a umírajících)  nevyjadřuje se ke kriteriu mozkové smrti  nevyjadřuje se k odpovědnosti za život před narozením  jedná se často o kompromisní text. Je ale třeba mít na paměti, že etiku nečiní konsensus

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997  Ústava České republiky, článek 10:

 Čl. 10  Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci

dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

 pokud by český zákon, např. zákon o péči o

zdraví lidu, upravoval nějakou věc odchylně od Úmluvy o biomedicíně, použije se Úmluva, nikoli zákon.

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997      

  

  

Kapitola 1 Obecná ustanovení Čl.2. zájmy a blaho lidské bytosti budou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy Kap. 2. Souhlas - jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotyčná osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osba musí být přede řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotyčná osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat Zákrok na osobě, která není schopna dát souhlas, může být proveden pouze pokud je to k jejímu přímému prospěchu Názor nezletilé osoby bude zohledněn jako faktor, jehož závaznost narůstá úměrně s věkem a stupněm vyspělosti Kap.3 Ochrana soukromí a právo na informace Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. Nicméně přání každého nebýt takto informován je nutno respektovat.

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997  Kap 4. Lidský genom  Čl. 11Jakákoli forma diskriminace osoby z důvodu

jejího genetického dědictví je zakázána  Čl. 13 Zásah, směřující ke změně lidského genomu, lze provádět pouze pro preventivní, diagnostické nebo léčebné účely, a to pouze tehdy, pokud není jeho cílem jakákoliv změna genomu některého z potomků  Čl. 14 Použití postupů lékařsky asistované reprodukce nebude dovoleno za účelem volby budoucího pohlaví dítěte, ledaže tak lze předejít vážné dědičné nemoci vázané na pohlaví

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997        

Kap. 5 Vědecký výzkum k výzkumu na člověku neexistuje alternativa srovnatelného účinku rizika nejsou neúměrně vysoká vzhledem k možnému prospěchu z výzkumu výzkumný projekt byl schválen příslušným orgánem po nezávislém posouzení jeho vědeckého přínosu včetně zhodnocení významu cíle výzkumu a multidisciplinárního posouzení jeho etické přijatelnosti osoby, účastnící se výzkumu byly informovány o svých právech a zárukách, které zákon stanoví na jejich ochranu nezbytný souhlas byl dán výslovně, konkrétně, a byl zdokumentován. Takový souhlas lze kdykoliv svobodně odvolat (18) 1. Pokud zákon umožňuje provádět výzkum na plodech in vitro, musí být zákonem zajištěna odpovídající ochrana plodu 2. Vytváření lidských plodů pro výzkumné účely je zakázáno

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997  kap. 7 Zákaz finančního prospěchu a nakládání s částmi lidského těla  lidské tělo a jeho části nesmí být zdrojem finančního prospěchu  kap. 11 výklad o dodržování úmluvy  po obdržení žádosti od generálního tajemníka Rady Evropy podá každá smluvní strana vysvětlení o způsobu, kterým její

vnitrostátní zákon zajišťuje účinné provádění ustanovení Úmluvy

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997  Dodatek: Protokol o zákazu klonování lidských bytostí  majíce přesto na zřeteli, že umělé vytvoření lidské

bytosti cestou úmyslného vytvoření geneticky shodných lidských bytostí je v rozporu s lidskou důstojností a jako takové tedy zakládá zneužití biologie a medicíny;  majíce na zřeteli závažné problémy medicínské, psychologické a sociální povahy vzhledem k tomu, že s tímto cílem prováděné biomedicínské aktivity mohou mít důsledky pro všechny zúčastněné;  majíce na zřeteli účel Úmluvy o ochraně lidských práv a biomedicíně, a zejména zásadu vyjádřenou v článku 1, jejímž cílem je chránit důstojnost a identitu všech lidských bytostí;

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy Oviedo 1997  se dohodly na následujícím:  Článek 1  Každý zákrok, jehož účelem je vytvořit lidskou bytost, která je geneticky shodná

s jinou lidskou bytostí, živou či mrtvou, je nepřípustný.  Pro účely tohoto článku výraz „geneticky shodná“ lidská bytost s jinou lidskou bytostí znamená lidská bytost, která má s jinou lidskou bytostí společný jaderný soubor genů